SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ o volném pohybu pracovníků v rámci Evropské unie
14. 12. 2011
a nahrazující návrhy usnesení předložené skupinami:
PPE (B7‑0727/2011)
S&D (B7‑0728/2011)
Verts/ALE (B7‑0729/2011)
ALDE (B7‑0730/2011)
Traian Ungureanu, Csaba Őry, Elena Băsescu, Iliana Ivanova, Marian-Jean Marinescu za skupinu PPE
Rovana Plumb, Stephen Hughes, Hannes Swoboda, Kinga Göncz, Vilija Blinkevičiūtė, Ioan Enciu, Iliana Malinova Iotova, Ivailo Kalfin, Cătălin Sorin Ivan, George Sabin Cutaş, Daciana Octavia Sârbu, Victor Boştinaru, Silvia-Adriana Ţicău za skupinu S&D
Marian Harkin, Renate Weber, Filiz Hakaeva Hyusmenova za skupinu ALDE
Marije Cornelissen za skupinu Verts/ALE
Usnesení Evropského parlamentu o volném pohybu pracovníků uvnitř Evropské unie
Evropský parlament,
– s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0258/2011),
– s ohledem na články 21, 45 a 47 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a články 15, 21, 29, 34 a 45 Listiny základních práv,
– s ohledem na článek 151 SFEU,
– s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství[1],
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2007 nazvané „Mobilita, nástroj pro zajištění většího počtu a vyšší kvality pracovních míst: Evropský akční plán pro pracovní mobilitu (2007–2010)“ (KOM(2007)0773),
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. listopadu 2008 o dopadu volného pohybu pracovníků v kontextu rozšíření EU (KOM(2008)0765),
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. července 2010 nazvané „Potvrzení volného pohybu pracovníků: práva a hlavní vývojové změny“ (KOM(2010)0373),
– s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. dubna 2006 o přechodných opatřeních, která omezují volný pohyb pracovníků na trhu práce v Evropské unii[2],
– s ohledem na zprávu Komise Radě o fungování přechodných opatření týkajících se volného pohybu pracovníků z Bulharska a Rumunska (KOM(2011)729 v konečném znění),
– s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru o určení přetrvávajících překážek mobility na vnitřním trhu práce,
– s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že právo žít a pracovat v jiném členském státě Unie je jedním ze základních práv EU, jež zaručuje rovné zacházení a ochranu před diskriminací z důvodu státní příslušnosti, a které je i základní složkou občanství EU uznávanou Smlouvami; vzhledem k tomu, že občané dvou členských států dosud čelí překážkám při uplatňování práva na zaměstnání na území jiného členského státu;
B. vzhledem k tomu, že podle sdělení Komise ze dne 11. listopadu 2011 jsou migrující pracovníci z Rumunska a Bulharska přínosem pro hospodářství přijímajících členských států;
C. vzhledem k tomu, že členské státy, které nezavedly přechodná opatření pro volný pohyb pracovníků pocházejících z členských států, které k EU přistoupily v letech 2004 a 2007, nezaznamenaly žádné negativní dopady; vzhledem k tomu, že několik členských států se rozhodlo, že budou i nadále na rumunské a bulharské státní příslušníky uplatňovat omezení; vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí pramení spíše z politického tlaku nežli z legitimního úsilí o prevenci možných negativních důsledků pro jejich hospodářství a trh práce;
D. vzhledem k tomu, že podle nejnovějších statistik představovali migrující pracovníci z Rumunska a Bulharska, kteří na konci roku 2010 žili na území jiného členského státu, 0,6 % celkové populace EU;
E. vzhledem k tomu, že s příchodem rumunských a bulharských pracovníků byly zaznamenány pozitivní dopady na trzích přijímajících zemí, protože tito pracovníci našli uplatnění v profesích nebo odvětvích, které trpí nedostatkem pracovní síly;
F. vzhledem k tomu, že Komise ve svém posledním sdělení uvedla, že v případě rumunských a bulharských migrujících pracovníků je pravděpodobnější, že budou v ekonomicky produktivním věku, než je tomu v případě občanů přijímajícího státu, přičemž vycházela ze skutečnosti, že migrující pracovníci mladší 35 let pocházející z těchto dvou členských států EU představují 65 % celkového počtu migrujících pracovníků v produktivním věku oproti 34% podílu, který připadá na EU15;
G. vzhledem k tomu, že aktuální údaje Eurostatu ukazují, že migrující pracovníci z Rumunska a Bulharska nemají významnější vliv na platy a míru nezaměstnanosti v přijímajících zemích;
H. vzhledem k tomu, že toky mobility reagují zejména na poptávku po pracovních silách, a vzhledem k tomu, že v dobách nevyrovnané nabídky a poptávky na trhu práce na úrovni EU mohou přechodná omezení bránit hospodářskému rozvoji evropských podniků a oslabovat právo na práci a pobyt na území jiného členského státu;
I. vzhledem k tomu, že rumunští a bulharští pracovníci jsou konfrontováni s úplným zákazem či omezeními svobody pohybu, která je založena na rovném zacházení a je zakotvena ve Smlouvách; vzhledem k tomu, že současně sílí trend přeshraniční mobility pracovníků v rámci „služeb“, která ve stále větší míře nahrazuje volný pohyb pracovníků mohla by vést k nekalé hospodářské soutěži, která se promítá v platech a pracovních podmínkách;
J. vzhledem k tomu, že volný pohyb pracovníků představuje pozitivní sociálněekonomický příklad pro EU i členské státy, neboť je milníkem na cestě k integraci EU, hospodářskému rozvoji, sociální soudržnosti, individuálnímu profesnímu růstu, je protiváhou k negativním dopadům hospodářské krize a vytváří z Evropy silnější hospodářskou mocnost, která je připravena řešit nelehké úkoly spojené s globálními změnami;
K. vzhledem k tomu, že nejnovější vývoj v našich společnostech, zejména v reakci na průmyslové změny, globalizaci, nové způsoby organizace práce, demografické změny a vývoj dopravních prostředků, vyžaduje větší mobilitu pracovníků;
L. vzhledem k tomu, že mobilita na území EU je klíčová k zajištění toho, aby všichni evropští občané měli stejná práva a povinnosti;
M. vzhledem k tomu, že Komise ve svém posledním sdělení uvádí, že problémy na vnitrostátních trzích práce jsou způsobeny různými faktory, jako je hospodářská a finanční krize a strukturální problémy trhu práce, a nikoli přílivem rumunských a bulharských pracovníků;
N. vzhledem k tomu, že rumunští a bulharští pracovníci představovali v roce 2010 pouze 1 % veškerých nezaměstnaných osob (ve věku 15–64 let) v EU ve srovnání se 4,1 % nezaměstnaných občanů třetích zemí, což dokládá, že na krizi trhu práce v jednotlivých zemích neměli žádný vliv;
O. vzhledem k tomu, že v souvislosti se současným hospodářským útlumem na evropské úrovni mohou mít platby zasílané migrujícími pracovníky do jejich zemí původu pozitivní dopad na platební bilanci vysílajících zemí;
P. vzhledem k tomu, že některé členské státy oznámily, že mají v úmyslu ponechat omezení pro bulharské a rumunské pracovníky v platnosti až do roku 2014, zatímco další země prohlásily, že otevřou své trhy práce všem pracovníkům z EU;
1. domnívá se, že mobilita pracovníků v rámci EU by neměla být nikdy považována za hrozbu pro vnitrostátní trhy práce;
2. vyzývá členské státy, aby zrušily všechna stávající přechodná opatření, protože neexistují skutečné hospodářské důvody opravňující k omezení práva Rumunů a Bulharů na práci a pobyt na území jiného členského státu; domnívá se, že tyto překážky jsou pro občany EU kontraproduktivní; žádá, aby byla na celém území Unie účinně uplatňována preferenční doložka;
3. vyzývá Radu, aby podpořila poslední zprávu Komise Radě o fungování přechodných opatření týkajících se volného pohybu pracovníků z Bulharska a Rumunska (KOM(2011)729 v konečném znění) a aby se při posuzování toho, zda jsou přechodné překážky přínosným a nezbytným opatřením, řídila navrženým postupem;
4. vyzývá Komisi, aby navrhla jasnou definici užívaného spojení „vážné narušení trhů práce nebo hrozba jejich vážného narušení“;
5. vyzývá Komisi, aby připravila soubor jasných ukazatelů a vylepšila metodiku vycházející z hospodářských a sociálních ukazatelů, na jejichž základě lze vyhodnotit, zda skutečně existuje oprávněný důvod k prodloužení úplného zákazu nebo částečných omezení, které členské státy zavedly v reakci na negativní vývoj na svých vnitrostátních trzích práce, jenž mohl být způsoben příchodem rumunských a bulharských pracovníků, a aby tento postup uplatňovala také v případě, když některý členský stát požádá o povolení pro uplatnění ochranné doložky;
6. vyzývá Komisi, aby co nejtransparentněji zveřejnila kritéria, na jejichž základě mohou členské státy ponechat dočasná omezení v platnosti a která budou zohledňovat dopady takového rozhodnutí na hospodářství EU a judikaturu Evropského soudního dvora, pokud jde o přesný výklad výjimek z uplatňování základních svobod;
7. domnívá se, že členské státy, které ponechají tato omezení v platnosti, aniž by v souladu s příslušnými rozhodnutími Soudního dvora jasně a transparentně doložily socioekonomické důvody, které demonstrují spojitost s vážným narušením trhu práce, porušují Smlouvy; vyzývá Komisi, aby jako strážkyně Smluv zajistila dodržování zásady o volném pohybu;
8. vyzývá Komisi a členské státy, aby zrušily restriktivní přechodná období a tím zajistily, aby se bulharským a rumunským občanům dostalo rovnoprávného zacházení v souladu se Smlouvami, a zajistily tak dodržování spravedlivé hospodářské soutěže mezi podniky a zabránily hospodářskému a sociálnímu dumpingu;
9. konstatuje, že přechodná opatření jsou v boji proti falešné samostatné výdělečné činnosti, nehlášené práci a nezákonnému zaměstnávání kontraproduktivní, protože pracovníci bez práva na zákonné zapojení do trhu práce někdy volí falešnou samostatnou výdělečnou činnost nebo nehlášenou práci, což vede k porušování jejich pracovních práv;
10. vyzývá ostatních 25 členských států EU, aby před přijetím rozhodnutí o tom, zda ukončí nebo prodlouží úplný zákaz či částečná omezení volného pohybu rumunských a bulharských pracovníků, konzultovaly organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců;
11. vyzývá členské státy, které mají v úmyslu zachovat omezení na trhu práce pro rumunské a bulharské pracovníky, aby jasným a transparentním způsobem – v souladu s kritérii a metodikou vypracovanou Komisí a s poskytnutím přesvědčivých argumentů a údajů, včetně veškerých relevantních socioekonomických ukazatelů – předložily vyčerpávající důvody, které je přivedly k závěru, že geografická mobilita má za následek závažné narušení jejich vnitrostátního trhu práce;
12. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.