Postup : 2006/2133(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0471/2006

Předložené texty :

A6-0471/2006

Rozpravy :

PV 12/03/2007 - 18
CRE 12/03/2007 - 18

Hlasování :

PV 13/03/2007 - 8.5
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2007)0062

ZPRÁVA     
PDF 262kWORD 245k
21. prosinec 2006
PE 380.802v02-00 A6-0471/2006

o sociální odpovědnosti podniků: nové partnerství

(2006/2133(INI))

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

Zpravodaj: Richard Howitt

ERRATA/ADDENDA
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 Stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku
 STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví
 POSTUP

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o sociální odpovědnosti podniků: nové partnerství

(2006/2133(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na dva nejsměrodatnější zdroje mezinárodně schválených norem pro chování podniků, a to na Tripartitní deklaraci Mezinárodní organizace práce (MOP) o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku a na Směrnici OECD pro nadnárodní společnosti, a s ohledem na kodexy chování schválené pod záštitou mezinárodních organizací, jakými jsou FAO, Světová zdravotnická organizace (WHO) a Světová banka, a na úsilí pod záštitou organizace UNCTAD vynaložené na aktivity podniků v rozvojových zemích,

–   s ohledem na Deklarace MOP o základních zásadách a právech při práci ze dne 18. června 1998 a na všeobecné základní pracovní normy schválené MOP, kterými jsou odstranění nucené práce (Úmluvy 29 a 105), svoboda sdružování a právo kolektivně vyjednávat (Úmluvy 87 a 98), odstranění dětské práce (Úmluva 138 a Úmluva 182) a nediskriminace v zaměstnání (Úmluvy 100 a 111),

–   s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN, a zejména na článek, v němž jsou všichni jednotlivci a všechny společenské orgány vyzývány, aby se podílely na zajišťování všeobecného dodržování lidských práv, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966, Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966, Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979, Návrhu deklarace OSN o právech původního obyvatelstva z roku 1994 a Úmluvy OSN o právech dítěte z roku 1989,

–   s ohledem na Úmluvu OECD o boji proti podplácení (1997),

–   s ohledem na globální iniciativu pro podávání zpráv (Global Reporting Initiative – GRI) zahájenou v roce 1997(1) a na aktualizované pokyny G3 pro podávání zpráv o udržitelnosti (Sustainability Reporting Guidelines) vydané dne 5. října 2006,

–   s ohledem na iniciativu OSN nazvanou Global Compact, která byla zahájena v září roku 2000,

–   s ohledem na oznámení, které dne 9. října 2006 provedla iniciativa OSN Global Compact a globální iniciativa pro podávání zpráv (Global Reporting Initiative), že vytvořily „strategické spojenectví“, k němuž došlo dne 5. října 2006,

–   s ohledem na Návrh norem OSN týkajících se povinnosti nadnárodních společností a jiných obchodních podniků s ohledem na lidská práva (prosinec 2003),

–   s ohledem na výsledky Světového summitu OSN o udržitelném rozvoji, který se konal v roce 2002 v Johannesburgu, zejména na výzvu uskutečňovat mezivládní iniciativy týkající se odpovědnosti podniků, a na závěry Rady ze dne 3. prosince 2002 navazující na výsledky summitu,

–   s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN nazvanou „Vstříc globálnímu partnerství – posílená spolupráce mezi Organizací spojených národů a všemi příslušnými partnery, zejména v soukromém sektoru“ ze dne 10. srpna 2005 o práci skupiny v rámci iniciativy Global Compact (05-45706 (E) 020905),

–   s ohledem na jmenování zvláštního zmocněnce generálního tajemníka OSN pro obchod a lidská práva, na jeho průběžnou zprávu ze dne 22. února 2006 (E/CN.4/2006/97) a na regionální konzultace, které prováděl v Bankoku ve dnech 26.–27. června 2006 a v Johannesburgu ve dnech 27.–28. března 2006,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 1999 o normách EU pro evropské podniky působící v rozvojových zemích: k evropskému kodexu chování(2), v němž Parlament doporučuje vytvořit evropský model kodexu chování podporovaného evropskou monitorovací platformou,

–   s ohledem na Bruselskou úmluvu z roku 1968 ve znění nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(3),

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 ze dne 19. března 2001 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS)(4),

–   s ohledem na usnesení Rady ze dne 3. prosince 2001 o navázání na Zelenou knihu o sociální odpovědnosti podniků(5),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 30. května 2002 o Zelené knize Komise o podpoře evropského rámce sociální odpovědnosti podniků(6),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 13. května 2003 o sociální odpovědnosti podniků: příspěvek podnikání k udržitelnému rozvoji(7),

–   s ohledem na doporučení Komise ze dne 30. května 2001 o účtování, oceňování a zveřejňování environmentálních aspektů v ročních účetních závěrkách a výročních zprávách podniků (oznámeno pod číslem C(2001)1495)(8),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2002 o sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru s názvem „Podpora základních pracovních norem a zlepšení sociálních aspektů správy věcí veřejných v kontextu globalizace“(9),

–   s ohledem na usnesení Rady ze dne 6. února 2003 o sociální odpovědnosti podniků(10),

–   s ohledem na sdělení Komise „Správa věcí veřejných a rozvoj“ (KOM(2003)0615),

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/51/ES o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách některých forem společností, bank a jiných finančních institucí a pojišťoven(11),

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby(12),

–   s ohledem na závěrečnou zprávu a doporučení evropského fóra mnoha zúčastněných stran o sociální odpovědnosti podniků ze dne 29. června 2004, včetně doporučení 7 podporujícího snahu o dosažení patřičného právního rámce,

–   s ohledem na sdělení Komise „Sociální rozměr globalizace: jak politika EU přispívá k rozšíření výhod pro všechny“ (KOM(2004)0383),

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS o klamavé reklamě, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách)(13),

–   s ohledem na zasedání Evropské rady ve dnech 22. a 23. března 2005, které opětovně vyhlásilo Lisabonskou strategii a toto partnerství mezi EU a členskými státy soustředilo na téma „Společně k růstu a zaměstnanosti“,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2005 o vykořisťování dětí v rozvojových zemích se zvláštním důrazem na práci dětí(14),

–   s ohledem na sdělení Komise „Hodnocení strategie udržitelného rozvoje – akční platforma“ (KOM(2005)0658) a na obnovenou strategii udržitelného rozvoje EU, kterou přijala Rada dne 9. července 2006,

–   s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji podepsaný dne 20. prosince 2005 Komisí, Radou a Evropským parlamentem,

–   s ohledem na nový všeobecný systém preferencí (GSP+) v platnosti od 1. ledna 2006, který poskytuje osvobození od cla nebo snížení celních sazeb zvýšenému počtu výrobků a který rovněž zahrnuje nové pobídky pro ohrožené země se specifickými obchodními, finančními nebo rozvojovými potřebami,

–   s ohledem na sdělení Komise „Podpora slušné práce pro všechny – příspěvek Unie k provádění agendy slušné práce ve světě“ (KOM(2006)0249),

–   s ohledem na Zelenou knihu o evropské iniciativě pro transparentnost ze 3. května 2006,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2006 o spravedlivém obchodu a rozvoji(15),

–   s ohledem na sdělení Komise „Modernizace práva společností a efektivnější řízení podniků – plán postupu“ (akční plán EU pro řízení podniků) (KOM(2003)0284),

–   s ohledem na slyšení „Sociální odpovědnost podniků – existuje evropský přístup?“ uspořádané Evropským parlamentem dne 5. října 2006,

–   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0471/2006),

A.  vzhledem k tomu, že podniky nemohou nahrazovat orgány veřejné správy, pokud tyto selžou při výkonu kontroly nad dodržováním sociálních a environmentálních norem,

1.  je přesvědčen, že zvyšování sociální a environmentální odpovědnosti v podnikání spojené se zásadou odpovědnosti podniků je základním prvkem evropského sociálního modelu a evropské strategie pro udržitelný rozvoj a hraje významnou roli při nalézání odpovědí na sociální výzvy ekonomické globalizace;

2.  vítá, že sdělení Komise poskytne nový podnět diskuzi EU o sociální odpovědnosti podniků (CSR); upozorňuje však na obavy některých zúčastněných stran z nedostatku transparentnosti a vyváženosti při konzultacích, které proběhly před jeho zveřejněním;

3.  je si vědom toho, že mezi skupinami jednotlivých zúčastněných stran nadále probíhá otevřená diskuze o vhodné definici CSR a že pojem „nad rámec dodržování“ by mohl některým podnikům umožňovat, aby hovořily o sociální odpovědnosti a zároveň porušovaly místní nebo mezinárodní právní předpisy; domnívá se, že pomoc EU vládám třetích zemí při provádění sociálních a environmentálních předpisů, která je poskytovaná v souladu s mezinárodními úmluvami, spolu s účinnými režimy kontrol, jsou nezbytným doplňkem posílení CSR evropských podniků na celém světě;

4.  domnívá se, že politky CSR by měly být podporovány na základě svých předností a nikoli jako náhražky vhodných právních předpisů v příslušných oblastech ani jako skryté pokusy o zavedení těchto právních předpisů; žádá, aby diskuze o CSR na úrovni EU byla depolarizována na úrovni EU tím, že nebude výlučně podporován ani dobrovolný ani povinný přístup; opakovaně zdůrazňuje v zásadě dobrovolný přístup, ale poskytuje – aniž by z toho plynuly závazky – jasné sociální a environmentální cíle založené na výzkumu, a to aniž by byl vyloučen další dialog a výzkum věnovaný závazkům;

5.  domnívá se, že rozšiřování dobrovolných iniciativ v oblasti CSR by mohlo být vnímáno jako překážka pro přijetí politik CSR ze strany většího počtu podniků, a to zejména malých, i jako prvek odrazující společnosti od toho, aby uskutečňovaly důvěryhodnější aktivity v této oblasti, a zároveň ukázaly důležitost, jež je této věci přisuzována, a potřebu vytvářet podněty pro ambicióznější politiky v oblasti CSR; vyzývá Komisi, aby podporovala šíření osvědčených postupů plynoucích z dobrovolných iniciativ CSR; domnívá se, že Komise by měla rovněž zvážit vytvoření seznamu kritérií pro podniky, která musejí dodržovat, chtějí-li se označovat za odpovědné;

6.  domnívá se, že důvěryhodnost dobrovolných iniciativ v oblasti CSR dále závisí na závazku začlenit stávající mezinárodně schválené normy a zásady a na přístupu mnoha zúčastněných stran doporučeném fórem mnoha zúčastněných stran EU (MSF), jakož i na provádění nezávislé kontroly a ověřování; doporučuje vytvoření takového mechanismu na evropské úrovni;

7.  domnívá se, že diskuse v EU o CSR dosáhla bodu, kdy by se měl důraz přenést z „postupů“ na „výsledky“, jež by představovaly měřitelný a transparentní přínos podniků v boji proti sociálnímu vyloučení a zhoršování životního prostředí v Evropě a na celém světě;

8.  uznává, že mnohé podniky již v současnosti vyvíjejí značnou a stále rostoucí snahu o zachovávání své sociální odpovědnosti;

9.  bere na vědomí, že se trhy a podniky v Evropě nacházejí v rozdílné fázi vývoje; domnívá se proto, že univerzální metoda, která se snaží zavést jednotný model pro chování podniků, není vhodná a nepovede ke smysluplnému přejímání CSR ze strany podniků; domnívá se dále, že by měl být v zájmu podpory dlouhodobé a pro daný vnitrostátní či regionální kontext významné společenské odpovědnosti kladen důraz na rozvoj občanské společnosti, zejména na povědomí spotřebitelů o odpovědné výrobě;

10. upozorňuje, že CSR by se měla zabývat novými oblastmi, jako je celoživotní vzdělávání, organizace práce, rovné příležitosti, sociální začlenění, udržitelný rozvoj a etika, tak, aby se stala dalším nástrojem k řízení průmyslové změny a restrukturalizace;

Diskuse EU o sociální odpovědnosti podniků

11. bere na vědomí rozhodnutí Komise zřídit na základě partnerství s několika obchodními sítěmi Evropskou alianci pro sociální odpovědnost podniků; doporučuje, aby sama Komise zajistila jediný koordinační bod pro udržení povědomí o členech aliance a o její činnosti a dojednala jasné cíle, harmonogramy a strategickou vizi její práce; vybízí malé i velké evropské podniky a podniky působící v Evropě k přijetí této iniciativy, a další účastníky, aby prostřednictvím své účasti zlepšily postavení této aliance;

12. domnívá se, že sociální dialog představuje účinný nástroj podpory iniciativ v oblasti CSR a že konstruktivní roli při vytváření osvědčených postupů v oblasti CSR sehrávají rovněž evropské odborové rady;

13. upozorňuje, že výrazný nárůst v přejímání postupů spojených s CSR u podniků EU, vývoj nových modelů osvědčených postupů v různých oblastech CSR skutečnými čelnými představiteli z řad podniků a odborových organizací, určení a podněcování konkrétních činnosti a regulace ze strany EU na podporu CSR i hodnocení dopadů těchto iniciativ na životní prostředí a lidská a sociální práva by mohly být klíčovými měřítky úspěchu aliance; dále upozorňuje, že by měla být stanovena lhůta dvou let pro dokončení práce „laboratoří“ zřízených v jejím rámci, jak navrhuje organizace CSR Europe;

14. bere na vědomí, že opětovné svolání fóra mnoha zúčastněných stran EU bylo do sdělení doplněno až v pozdní fázi a že je třeba přijmout opatření, která vzbudí důvěru jednotlivých zúčastněných stran v to, že bude navázán opravdový dialog vedoucí ke skutečným výsledkům politik a programů EU v podobě zatraktivnění konceptu CSR a jeho uplatňování v podnicích EU; domnívá se, že je třeba poučit se ze dvou let předchozího působení fóra mnoha zúčastněných stran EU, jež bylo pozitivní v tom smyslu, že se drželo pravidla „ani sláva, ani hanba“ a zejména využívalo nezávislých zpravodajů; podotýká však, že jsou nutná zlepšení, pokud jde o dosahování konsenzu; kromě toho důrazně vybízí, aby se zástupci Komise aktivně zapojili do iniciativy ve vedení diskuse;

15. žádá Komisi, aby vyzvala zástupce z řady vnitrostátních, regionálních a místních vlád, které zadávají veřejné zakázky a využívají jiné nástroje veřejné politiky s ohledem na propagaci CSR, aby vytvořili v rámci „aliance“ vlastní „laboratoř“ a aby začlenili své poznatky do její budoucí činnosti;

16. podporuje snahy Komise rozšířit členství ve fóru mnoha zúčastněných stran EU tak, aby zahrnovalo i investory, odvětví školství a veřejné orgány, přičemž trvá na tom, že musí existovat možnost udržitelného dialogu v zájmu dosažení společných cílů;

17. vyzývá Komisi, aby v rámci sledování rozvoje sociální odpovědnosti podniků podpořila větší zapojení žen do mnohostranného fóra a rovněž výměnu informací a osvědčených postupů v oblasti rovného postavení mužů a žen.

18. podporuje výzvy k povinnému zveřejňování jmen podnikových i jiných lobbyistů a k vyrovnané účasti podnikatelských uskupení a dalších skupin zúčastněných stran na vytváření politik EU;

Vazba mezi CSR a konkurenceschopností

19. vítá záměr sdělení spojit CSR se sociálními a environmentálními cíli lisabonské agendy, jelikož se domnívá, že odpovědný přístup k CSR ze strany podniků může přispět jak ke zvýšení počtu pracovních míst, tak ke zlepšení pracovních podmínek, dodržování práv pracovníků i k podpoře výzkumu – a tedy k rozvoji technologických inovací; podporuje zásadu „odpovědné konkurenceschopnosti" jakožto nedílné součásti programu Komise pro konkurenceschopnost a inovace; vybízí evropské podniky, aby do svých zpráv zahrnuly informace o tom, jak přispívají k naplnění lisabonských cílů;

20. je si vědom toho, že účinná pravidla hospodářské soutěže jak v Evropě, tak mimo ni jsou nezbytnou součástí zajištění odpovědné podnikové praxe, zejména umožněním spravedlivého zacházení a přístupu pro místní malé a střední podniky;

21. připomíná, že odpovědná a nediskriminační praxe při přijímání do zaměstnání, která podporuje zaměstnávání žen a znevýhodněných osob v rámci CSR, přispívá k dosažení lisabonských cílů;

22. bere na vědomí rozpor mezi konkurenceschopnými strategiemi pro získávání zdrojů ze strany podniků, které usilují o neustálé zlepšování v oblasti pružnosti a nákladů, a dobrovolnými závazky ve sféře CSR, jejichž cílem je předcházet vykořisťovatelským praktikám zaměstnavatelů a podporovat dlouhodobé vztahy s dodavateli; vítá další dialog na toto téma;

23. navrhuje v této souvislosti, aby posouzení a sledování evropských podniků, které budou uznány za odpovědné, bylo rozšířeno tak, aby zahrnovalo jak jejich činnosti, tak činnosti jejich subdodavatelů mimo Evropskou unii, jakož i ujištění, že CSR rovněž prospívá třetím zemím a zejména zemím rozvojovým, v souladu s úmluvami MOP týkajícími se především svobody zakládat odbory, zákazu dětské práce a nucené práce, a konkrétněji nucené práce žen, migrantů, domorodého obyvatelstva a příslušníků menšin;

24. uznává, že CSR je významnou hnací silou v oblasti obchodu, a vyzývá k integraci sociálních politik, jako jsou respektování práv pracovníků, spravedlivá platová politika, zabraňování diskriminaci, celoživotní vzdělávání atd., a environmentálních otázek zaměřujících se zejména na dynamickou podporu udržitelného rozvoje, a to jak s cílem podpořit nové výrobky a postupy prostřednictvím inovačních a obchodních politik EU, tak vypracovat strategie konkurenceschopnosti vycházející z odvětví, subregionů a měst;

25. zdůrazňuje, že podniky, které prokazují sociální odpovědnost, významně přispívají k odstranění nerovného postavení zejména žen a znevýhodněných osob, včetně zdravotně postižených osob, na trhu práce, především v oblasti přístupu k pracovním příležitostem, vzdělávání, kariérního postupu a platů; zdůrazňuje, že podniky by měly svou politiku získávání zaměstnanců upravovat podle směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky(16);

Nástroje sociální odpovědnosti podniků

26. vítá trend z posledních let u větších společností dobrovolně zveřejňovat zprávy o sociálních otázkách a životním prostředí; konstatuje, že počet těchto zpráv od roku 1993 nepřetržitě rostl, ale nyní se v podstatně ustálil, a že pouze menšina společností používá mezinárodně uznávané normy a zásady a do zpráv zahrnuje celý zásobovací řetězec podniku nebo využívá nezávislé sledování nebo ověřování;

27. opakuje, že Parlament podporuje myšlenku zakotvit podávání zpráv o sociálních a finančních otázkách a životním prostředí ze strany společností v právních předpisech, a to možná za stanovení minimální hranice, aby menší podniky nemusely nést nepřiměřené náklady; vyzývá k hloubkovému výzkumu o provádění minimálních požadavků týkajících se podávání zpráv o sociálních otázkách a životním prostředí v rámci doporučení Komise z roku 2001 o zveřejňování environmentálních aspektů, směrnice z roku 2003 o modernizaci účetnictví a směrnice z roku 2003 o prospektu s cílem podpořit jejich účinné převedení ve všech členských státech a poskytovat konzultace o možném zpřísnění těchto požadavků při jejich příštím přezkoumání, včetně interpretací závažnosti sociálních a environmentálních rizik v rámci stávajících požadavků pro zveřejňování;

28. uznává stávající omezení „průmyslu“ v oblasti CSR, pokud jde o měřítka chování podniků, sociální audity a udílení osvědčení, zejména ve vztahu k nákladům, srovnatelnosti a nezávislosti, a domnívá se, že v této oblasti bude potřebné vytvořit profesionální rámec včetně stanovení konkrétních kvalifikací;

29. doporučuje Komisi, aby rozšířila povinnosti ředitelů podniků s více než 1 000 zaměstnanci tak, aby zahrnovaly požadavek na minimalizaci škodlivých sociálních a environmentálních dopadů činnosti podniků;

30. opětovně vyjadřuje svou podporu systému EU pro řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí, zejména požadavku na vnější ověřování a povinnosti členských států podporovat tento systém, a domnívá se, že existuje prostor k rozvoji podobných systémů v oblasti ochrany pracovních, sociálních a lidských práv;

31. podporuje kodex správných postupů Mezinárodní aliance pro sociální a ekologickou akreditaci a značení (ISEAL), jakožto jeden z hlavních příkladů podpory spolupráce mezi stávajícími iniciativami v oblasti označování, přičemž dává přednost vytváření nového sociálního označení na vnitrostátní a evropské úrovni;

32. domnívá se, že spotřebitelé, zákazníci, zaměstnanci a investoři musí mít možnost výběru nebo odmítnutí výrobků/dodavatelů, zaměstnání nebo společností podle toho, zda jsou více či méně odpovědné, pokud se týká environmentálních nebo sociálních podmínek;

33. vyzývá EU, aby přijala evropské normy pro označování výrobků, kdy by součástí systému označování bylo i zachovávání lidských práv a základních práv pracovníků;

34. vyzývá Komisi, aby zavedla mechanismy, v jejichž rámci by mohly oběti, včetně občanů třetích států, požadovat náhradu po evropských podnicích u vnitrostátních soudů členských států;

35. bere na vědomí, že ve sdělení byla opomenuta otázka sociálně odpovědných investic; podporuje plnou účast investorů a zúčastněných stran v diskusi o CSR na úrovni EU, a to včetně fóra mnoha zúčastněných stran; podporuje hlasy průmyslového sektoru požadující transparentnost spíše než předepisování povinností prostřednictvím celounijních „zásad prohlášení o zájmu“ pro investiční fondy, které již uplatňuje pět členských států;

36. zdůrazňuje, že spotřebitelé sehrávají významnou roli v oblasti tvorby pobídek k odpovědné výrobě a odpovědné obchodní praxe; domnívá se však, že v současnosti spotřebitelé tuto možnost nemají vzhledem ke zmatení, které vládne mezi jednotlivými vnitrostátními normami pro výrobky a jednotlivými systémy označování výrobků, což napomáhá podrývání stávajícího sociálního označování produktů; upozorňuje na skutečnost, že přechody mezi jednotlivými vnitrostátními požadavky a normami přitom představují pro podniky významné náklady; rovněž zdůrazňuje, že tvorba sledovacích mechanismů ke kontrole sociálního označování produktů je drahá, zejména pro malé podniky, a že by proto mohl legislativní rámec upravující společnou a individuální odpovědnost hlavního nebyly být vytvářeny na úrovni Společenství;

37. vyzývá Komisi, aby navrhla nejdůležitějšího podniku za účelem vypořádání se se zneužíváním přeshraničních pracovníků v rámci subdodavatelských smluv a s cílem vybudovat průhledný a konkurenceschopný vnitřní trh pro všechny podniky;

38. podporuje snahu Eurostatu vyvinout ukazatele pro měření úspěšnosti v oblasti sociální odpovědnosti podniků v kontextu strategie udržitelného rozvoje EU, jakož i záměr Komise vytvořit nové ukazatele pro měření informovanosti o výrobcích, opatřených ekoznačkami, a jejich spotřebě v EU a podílu výroby podniků registrovaných v programu EMAS;

39. připomíná předchozí úvahy o jmenování veřejného ochránce práv EU v oblasti CSR, který by na žádost podniků nebo kterékoli skupiny zúčastněných stran prováděl nezávislá šetření otázek souvisejících s touto problematikou; v budoucnosti vyzývá k dalším úvahám o tomto tématu a k předkládání podobných návrhů;

Zlepšení právní úpravy a CSR

40. věří, že je možné podpořit politiky CSR prostřednictvím lepší informovanosti a uplatňováním stávajících právních nástrojů; vyzývá Komisi, aby v souladu s Bruselskou úmluvou přímo uplatňovala přímou zahraniční odpovědnost, organizovala o ní informační kampaně a provedla zvláštní výzkum o jejím uplatňování, stejně jako o provádění směrnic o klamavé reklamě a nekalých obchodních praktikách v souvislosti s dodržováním dobrovolných kodexů chování společností v oblasti CSR;

41. znovu opakuje potřebu používání jednoduchého, snadno srozumitelného jazyka s cílem povzbudit podniky k podpoře CSR;

42. opakuje, že Komise a vlády členských států musí vynaložit značné úsilí na vnitrostátní, regionální i místní úrovni, aby využily možností, které v roce 2004 poskytla revize směrnic o zadávání veřejných zakázek, a podpořily CSR použitím doložek o sociálních otázkách a životním prostředí ve svých smlouvách, aby byly v nutných případech, včetně případů korupce některé společnosti diskvalifikovány; opakuje, že Komise, Evropská investiční banka a Evropská banka pro obnovu a rozvoj musí na všechny granty a půjčky poskytnuté společnostem v soukromém sektoru uplatňovat přísná kritéria týkající se sociálních otázek a životního prostředí podpořená jednoduchými systémy pro podávání stížností, přičemž se inspirují nizozemským vzorem, který spojuje přidělování veřejných zakázek souladem se stěžejními úmluvami MOP a směrnicemi OECD a normou SA8000 CSR uplatňovanou v řadě italských provincií; připomíná, že členské státy by měly podniknout kroky zajišťující, že veškeré vývozní úvěrové záruky vyhovují nejpřísnějším environmentálním a sociálním kritériím a nejsou používány pro projekty, které odporují schváleným cílům politiky EU například v oblasti energie nebo zbrojení;

43. připomíná, že v oblasti právně nevynutitelných předpisů („soft law“) byly vytvořeny kvalitní nařízení a právní úprava například prostřednictvím antidiskriminační právní úpravy a že tato právní úprava přestavuje pobídky pro podniky, které vyhovují zásadám CSR, přičemž dávají podnikům, které doposud zásady CSR nepřijaly, potřebný čas na změny;

Zahrnutí CSR do politik a programů EU

44. vítá, že se Komise ve svém sdělení znovu zavázala podporovat a prosazovat CSR ve všech oblastech svých činností a vybízí k intenzivní snaze s cílem uplatňovat tyto závazky u konkrétních činností ve všech oblastech;

45. domnívá se, že diskuse o CSR nesmí být vedena odděleně od otázek spojených s odpovědností podniků a že hledisko sociálního a environmentálního dopadu činností podniků, vztahy se zúčastněnými stranami, ochrana práv menšinových akcionářů a s nimi související povinnosti podnikových ředitelů musejí být v plném rozsahu začleněny do akčního plánu Komise pro řízení podniků; zdůrazňuje, že tyto otázky by měly být součástí diskuse o CSR; žádá Komisi, aby se těmito body důkladně zabývala a přijala konkrétní návrhy na jejich řešení;

46. je potěšen tím, že Komise poskytuje iniciativám v rámci CSR přímou finanční podporu, jejímž účelem je zvláště stimulovat inovaci, umožnit zapojení zúčastněných stran a pomoci případným skupinám obětí údajných nezákonných praktik, včetně firemní vraždy; vybízí Komisi především k vytvoření mechanismů, které zajistí, že komunity postižené evropskými podniky budou mít nárok na spravedlivý a dostupný soudní proces; zdůrazňuje význam rozpočtové položky EU B34000 určené na pilotní projekty, jako jsou např. projekty Společenství počítající se zapojením zaměstnanců, význam hypotečních fondů na podporu CSR v rámci programu Komise pro konkurenceschopnost a inovace a 3 % výzkumu v oblasti sociálních a humanitních věd v rámci 7. rámcového programu pro výzkum a vývoj; vyzývá Komisi, aby prostřednictvím svých programů vnější pomoci vyvinula daleko větší úsilí na podporu CSR u společností EU, které působí ve třetích zemích;

47. vítá závazek, učinit vzdělání jednou z osmi prioritních oblastí činnosti; vyzývá k hlubšímu začlenění CSR do programu Socrates, poskytování široké škály materiálů o CSR v budoucím Evropském středisku učebních pramenů a k vytvoření Evropského internetového seznamu obchodních a vysokých škol poskytujících vzdělání v oblastech CSR a udržitelného rozvoje;

48. povzbuzuje iniciativy na úrovni EU a členských států na zkvalitnění přípravy odpovědných vedoucích pracovníků a práce v evropských obchodních školách;

49. zdůrazňuje, že sociální a environmentální odpovědnost přísluší vládním i nevládním organizacím stejně jako podnikům, a vyzývá Komisi, aby splnila své závazky zveřejnit výroční zprávu o sociálních a environmentálních dopadech vlastních přímých činností, jakož i závazek vytvoření politik, které povzbudí zaměstnance institucí EU, aby přijímali dobrovolné komunitní závazky;

50. je toho názoru, že by podniky mohly v rámci sociální odpovědnosti podniků převzít záštitu nad kulturními a vzdělávacími aktivitami, které budou přínosné pro evropskou politiku v oblasti kultury a celoživotního vzdělávání;

51. vyzývá Komisi, aby lépe zapracovala CSR do svých obchodních politik, přičemž bude dodržovat pravidla WTO a nebude vytvářet neopodstatněné překážky pro obchod tím, že do závazných článků všech dvoustranných, regionálních nebo mnohostranných dohod začlení ustanovení v souladu s mezinárodně dojednanými normami v oblasti CSR, jako je směrnice OECD, Tripartitní deklarace MOP a zásady z Ria, a vyhradí si regulační pravomoci v oblasti lidských práv a sociální a environmentální odpovědnosti; vítá podporu, které se těmto cílům dostalo ve sdělení o slušné práci; znovu opakuje svou výzvu delegacím Komise ve třetích zemích jednajícím v rámci pravomoci Komise, aby podporovaly Směrnici OECD o nadnárodních společnostech a aby působily jako kontaktní místa; žádá Komisi a členské státy, aby zlepšili činnost vnitrostátních kontaktních míst OECD, zejména s ohledem na konkrétní případy domnělého porušování práv a zásad udržitelného rozvoje ze strany evropských podniků prostřednictvím svých provozů a zásobovacích řetězců na celém světě;

52. bere na vědomí příspěvek mezinárodního hnutí za spravedlivý obchod, které je již šedesát let průkopníkem odpovědné obchodní praxe a dokládá, že tyto postupy jsou životaschopné a udržitelné v celém zásobovacím řetězci; vyzývá Komisi, aby zohlednila zkušenosti hnutí spravedlivého obchodu a systematicky zkoumala možnosti využití těchto zkušeností v rámci CSR;

53. žádá Komisi, aby zajistila, že nadnárodní podniky se sídlem v EU, které mají výrobní zařízení umístěná ve třetích zemích, zejména v zemích zapojených do režimu GSP+, dodržují základní normy MOP, sociální a environmentální úmluvy a mezinárodní dohody s cílem dosáhnout celosvětové rovnováhy mezi hospodářským růstem a vysokými sociálními a environmentálními standardy;

54. vítá závazek Evropského konsensu o rozvoji podporovat CSR jako téma přednostního zájmu; požaduje praktické kroky vedoucí k tomu, že GŘ Komise pro rozvoj bude v diskusi o CSR hrát aktivní úlohu, zkoumat pracovní podmínky v rozvojových zemích a podmínky, za nichž jsou využívány jejich přírodní zdroje, bude spolupracovat s domácími podniky i s podniky EU činnými v zámoří, jejich dodavateli i podílníky, bojovat proti nezákonným praktikám v dodavatelských řetězcích a proti chudobě a za dosažení spravedlivého růstu;

55. navrhuje, aby se Komise v oblasti CSR zaměřila na účast malých a středních podniků pomocí spolupráce se zprostředkovatelskými orgány tak, že nabídne zvláštní podporu účasti družstev/podniků sociálního hospodaření prostřednictvím jejich sdružení odborníků, používala k přímé podpoře iniciativ v oblasti CSR síť evropských informačních středisek a aby zvážila ustavení zmocněnce pro CSR podobně, jak tomu bylo v případě zmocněnce pro malé a střední podniky v rámci GŘ pro podniky;

56. doporučuje, aby Komise provedla hloubkovou celoevropskou studii způsobů, jimiž se malé a střední podniky mohou podílet na CSR, a pobídek pro ně, aby přijaly zásady CSR dobrovolně a jednotlivě, a aby se poučila ze zkušeností, které nabyla, a z osvědčených praxí v této oblasti;

57. oceňuje závazek přijatý ve sdělení, který spočívá v podpoře účasti zaměstnanců a jejich odborových organizací v oblasti CSR, a znovu vyzývá Komisi a sociální partnery, aby zvláště v případě základních pracovních norem pro jednotlivé podniky nebo odvětví navázali na úspěšná jednání současných 50 mezinárodních rámcových dohod a 30 evropských rámcových dohod, které představují jeden ze způsobů zvyšování odpovědnosti podniků v Evropě i ve světě; odkazuje na evropské závodní výbory, které jsou zvláště uzpůsobeny k podpoře CSR, a zejména k prosazování základních práv pracovníků v nadnárodních podnicích;

58. zdůrazňuje význam úlohy sociálních partnerů při podpoře zaměstnanosti a při boji proti diskriminaci; povzbuzuje je, aby v rámci sociální odpovědnosti podniků uskutečňovaly iniciativy ve prospěch většího zapojení žen do podnikových výborů a do jednotlivých subjektů sociálního dialogu;

59. doporučuje, aby se další výzkum v oblasti CSR neomezoval jen na „obchodní stránku“ CSR, ale aby se soustředil na souvislost mezi konkurenceschopností a udržitelným rozvojem na makro úrovni (EU a členské státy), střední úrovni (průmyslová odvětví a dodavatelské řetězce) a mikroúrovni (malé a střední podniky) a na jejich vzájemný vztah, a na dopad současných iniciativ CSR a případné porušování principů CSR; podporuje vůdčí úlohu, kterou v tomto ohledu sehrává Evropská akademie firem ve společnosti; vyzývá Komisi, aby zveřejnila směrodatnou „výroční zprávu o CSR“, vypracovanou ve spolupráci s nezávislými odborníky a výzkumnými pracovníky, kteří shromáždí dostupné informace, popíší nové trendy a udělí doporučení pro budoucí akce;

Přínos Evropy k celosvětové sociální odpovědnosti podniků

60. domnívá se, že největší potenciální dopad politik v oblasti CSR je na celosvětové dodavatelské řetězce podniků, neboť jim umožní odpovědné investování za účelem pomoci v boji proti chudobě v rozvojových zemích, podpoří slušné pracovní podmínky, podpoří zásady spravedlivého obchodu a řádné správy věcí veřejných a omezí případy porušení mezinárodních norem, včetně norem pracovních, ze strany podniků bez ohledu na to, kde k těmto problémům dojde;

61. vyzývá Komisi, aby zahájila konkrétní zkoumání dopadu a předložila návrhy na zvýšení odpovídajících investic ze strany podniků a jejich odpovědnosti;

62. je si vědom, že řada mezinárodních iniciativ CSR má hlubší kořeny a získala novou zralost, včetně nedávného zveřejnění pokynů „G3“ Globální iniciativou pro podávání zpráv, zrušení 200 podniků Global Compact OSN a jmenování zvláštního zmocněnce generálního tajemníka OSN pro obchod a lidská práva;

63. vyzývá Komisi, aby se postavila do čela požadavků zaznívajících z celého světa na reformu podnikového práva, jakožto základního požadavku na skutečné CSR, jež se stane součástí běžné praxe;

64. vyjadřuje politování nad tím, že Komise ve svém sdělení nepřisoudila větší význam podpoře světových iniciativ, a vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a zúčastněnými stranami vypracovala strategickou vizi a vklad pro rozvoj iniciativ v oblasti CSR na světové úrovni a aby vyvinula značné úsilí na to, aby byla významně posílena účast podniků EU na těchto iniciativách;

65. vyzývá členské státy a Komisi, aby podporovaly a prosazovaly dodržování základních norem Mezinárodní organizace práce (ILO), což je složka sociální odpovědnosti podniků v oblastech, kde vykonávají svou činnost;

66. domnívá se, že mezinárodní rozměr SOP by měl být podnětem pro vypracování pokynů podporujících rozvoj politik tohoto druhu po celém světě;

67. vyzývá Komisi, aby v roce 2007 zorganizovala společně s dalšími příslušnými partnery rozsáhlou mezinárodní iniciativu u příležitosti pátého výročí Světového summitu o udržitelném rozvoji, během něhož byl přijat závazek zahájit mezivládní iniciativy v oblasti odpovědnosti podniků;

68. vyzývá Komisi, aby navázala na úspěch dosažený při transatlantickém obchodním dialogu o CSR v devadesátých letech tím, že zorganizuje podobné rozhovory mezi EU a Japonskem;

69. vybízí k dalšímu rozvoji mezinárodních iniciativ pro úplnou transparentnost příjmů evropských podniků plynoucích z jejich činností ve třetích zemích s cílem prosazovat plné dodržování lidských práv v provozech v konfliktních zónách a odmítnout lobování včetně „dohod s hostitelskými zeměmi“, vytvořených podniky k podkopání nebo obcházení regulačních požadavků v těchto zemích;

70. vyzývá Komisi a členské státy, aby přispěly k podpoře a posílení směrnic OECD zejména přezkoumáním účinnosti evropských vnitrostátních kontaktních míst a jejich úlohy účinně zprostředkovávat řešení konfliktů mezi jednotlivými zúčastněnými stranami; vyzývá k vytvoření modelu vnitrostátních kontaktních míst s využitím osvědčených postupů při jejich uspořádání, viditelnosti, dostupnosti pro všechny zúčastněné strany a vyřizování stížností; vyzývá k širokému výkladu definice investice při uplatňování směrnic OECD, aby se zajistilo, že prováděcí postupy budou zahrnovat i problematiku zásobovacích řetězců;

71. vyzývá k tomu, aby byla podpořena Globální iniciativa pro podávání zpráv tím, že přední evropské podniky budou vyzvány k účasti na novém odvětvovém přístupu zahrnujícím oblasti jako stavebnictví, chemický průmysl a zemědělství, k podpoře výzkumu účasti malých a středních podniků, k umožnění práce s cílovými skupinami zejména v zemích střední a východní Evropy a k vytvoření indexů udržitelnosti spolu s burzami na vznikajících trzích;

72. vyzývá Komisi, aby do budoucích smluv o spolupráci s rozvojovými zeměmi zahrnula kapitoly o výzkumu, sledování a pomoci s nápravou sociálních, lidských a environmentálních problémů v provozech a zásobovacích řetězcích a podnicích se sídlem v EU ve třetích zemích;

73. vítá v zásadě diskuze probíhající v rámci Mezinárodní organizace pro normalizaci zaměřené na vytvoření norem sociální odpovědnosti (International Standards Organisation on standards for social responsibility) a vyzývá evropské zástupce, aby zajistili, že jakýkoli výsledek bude v souladu s mezinárodními normami a dohodami, přičemž bude možné zaručit souběžné metody vnějšího posouzení a udělování licencí;

74. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a všem institucím a organizacím v něm uvedeným.

(1)

www.globalreporting.org

(2)

Úř. věst. C 104, 14.4.1999, s. 180.

(3)

Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

(4)

Úř. věst. L 114, 24.4.2001, s. 1.

(5)

Úř. věst. C 86, 10.4.2002, s. 3.

(6)

Úř. věst. C 187 E, 7.8.2003, s. 180.

(7)

Úř. věst. C 67 E, 17.3.2004, s. 73.

(8)

Úř. věst. L 156, 13.6.2001, s. 33.

(9)

Úř. věst. C 271 E, 12.11.2003, s. 598.

(10)

Úř. věst. C 39, 18.2.2003, s. 3.

(11)

Úř. věst. L 178, 17.7.2003, s. 16.

(12)

Úř. věst. L 134, 30.4.2004, s. 114.

(13)

Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.

(14)

Úř. věst. C 157 E, 6.7.2006, s. 84.

(15)

přijaté texty , 6.7.2006, P6_TA(2006)0320.

(16)

Úř. věst.  L 39, 14.2.1976, s. 40. Směrnice ve znění směrnice 2002/73/ES (Úř. věst. L 269, 5.10.2002, s. 15).


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Sociální odpovědnost podniků (CSR) znamená, že podniky přebírají přímou odpovědnost za řízení sociálních a environmentálních dopadů svých činností a otevřeněji se zodpovídají nejen zaměstnancům a jejich odborovým organizacím, ale i širšímu okruhu „účastníků“ včetně investorů, spotřebitelů, místních komunit, ekologických organizací nebo jiných zájmových skupin.

Nárůst CSR může být chápán jako reakce na skandály během posledních dvou desetiletí, do nichž byly zapleteny zejména americké společnosti, a rovněž jako bezprostřední odpověď obchodní komunity i dalších subjektů na problémy, jako je změna klimatu, sociální vyloučení a světová chudoba, jejichž závažnost v éře hospodářské globalizace vzrůstá, přímým zapojením do jejich řešení.

Toto je od roku 1999 třetí zpráva a usnesení Evropského parlamentu k příslušnému tématu, jejichž vypracováním jsem byl pověřen. Při setkáních s mnoha účastníky „hnutí“ CSR jsem byl nanejvýš překvapen tím, s jakým zápalem a nadšením se věnují řešení zmíněných problémů nové éry vytvářením nové vize podniků ve společnosti, jak dobrovolně podstupují rizika při navazování nových partnerství překračujících tradiční hranice a jak se upřímně zavazují přetvářet složitý svět plný obtíží. Mezi některými zastánci a kritiky CSR zůstávají tací, kteří v CSR vidí především nástroj pro vztah s veřejností sloužící k tomu, aby se podniky vyhýbaly odpovědnosti za sociální a ekologické problémy nebo komplikovaly její přijetí. V obchodní komunitě je mnoho subjektů, které uplatňují CSR, aniž by používaly jazyk a aparát oblasti, která se stala svébytným odvětvím. CSR však dokázala, že není přechodnou záležitostí ani módním výstřelkem, a obchodní i političtí představitelé uznávají, že jsme zodpovědní za pokrok v této oblasti.

Reakce EU na diskusi o CSR byla motivována výzvou Komise z poloviny 90. let podnikům, aby pomáhaly v boji se sociálním vyloučením, dále usnesením Evropského parlamentu z roku 1999, v němž se vyzývá k vytvoření závazného kodexu chování společností EU, který by celosvětově určoval dodržování environmentálních, pracovních a lidských práv, a konečně výzvou státních představitelů EU z roku 2000, aby podniky podpořily CSR jako součást lisabonské agendy.

Během prvních let 3. tisíciletí byla otázka CSR zařazena na základě zelené a bílé knihy Komise na program jednání orgánů EU a zřízení Evropského fóra mnoha zúčastněných stran umožnilo, aby mezi zúčastněnými stranami proběhla skutečná diskuse navzdory časté frustraci kvůli tradičním způsobům myšlení a práce sociálních partnerů na úrovni EU. Tímto krokem se podařilo podpořit diskusi o CSR v rámci celé EU, ale ve velké míře zklamal, pokud jde o vlastní příspěvek EU k diskusi nebo o konkrétní akce na podpoření odpovědného obchodu.

Komise následně několikrát odložila zveřejnění své odpovědi, na níž potřebovala více než dva roky kvůli neochotě čelit výrazné polarizaci názorů mezi těmi podniky a ostatními zúčastněnými stranami, které si přály, aby CSR byla podřízena požadavkům transparentnosti stanoveným na základě externího ověření a/nebo právními předpisy, které by výslovně přiznaly pravomoci zúčastněným stranám, a těmi subjekty, které si CSR přejí jako výlučně podnikovou záležitost, kdy by se účast veřejnosti omezila na projevy, tiskové konference a slavnostní udílení cen.

Komise se nakonec rozhodla vystoupit z diskuse a vypracovala sdělení, v němž rozhodně podpořila antiregulační přístup. Komisaři uspořádali několik soukromých schůzek se zástupci vybraných společností, aby s nimi projednali text sdělení, který následně označili za podniky „schválený“, a se zainteresovanými nevládními organizacemi se k projednání obsahu sdělení osobně setkali až po jeho zveřejnění. Úředník Komise, který byl příslušný pro CSR, byl přeložen patrně z toho důvodu, aby tomuto novému „konsensu“ uvolnil cestu. Ve sdělení evropské organizace zaměstnavatelů UNICE, které proniklo na veřejnost, bylo sdělení popsáno jako „skutečný úspěch“, protože „ústupky ve prospěch dalších zúčastněných stran nebudou mít žádný praktický dopad“. Tato skutečnost zpochybňuje upřímnost úmyslu sejít se na poslední chvíli s fórem mnoha zúčastněných stran CSR. Nabízí se domněnka, že Komise v rozporu se svou vlastní iniciativou z listopadu 2005 ve věci transparentnosti umožnila podnikům rozsáhlé lobování.

Evropský parlament proto musí ve své odpovědi Komisi učinit několik strategických rozhodnutí.

Ačkoli by bylo snadné celý proces zatratit, tento krok by v EU patrně úplně ukončil diskusi o CSR. Jak je tedy možné uvést CSR do praxe?

„Aliance podniků“ musí nejprve samo dosáhnout minimální úrovně organizace a transparentnosti, které by její účastníci sami očekávali při všech svých obchodních činnostech. Dále je třeba se poučit i z procedurálních obtíží fóra mnoha zúčastněných stran, a aliance by měla být sto studovat regulační reakce a vést o nich dialog v zájmu „obroušení hran“ diskuse mezi zastánci Dobrovolného a povinného přístupu.

Komise by se měla plně účastnit rozhovorů na obou stranách a všichni účastníci by se měli nově soustředit na doporučení zvláštních akcí v rámci politik a programů EU za účelem uplatňování různých aspektů CSR.


Je záhodno využít příležitosti k podpoře povinných požadavků pro podnikové a jiné lobbisty při tvorbě politik na úrovni EU a k demonstraci závazku Parlamentu vést komplexní, vyváženou a transparentní diskusi.

Evropský parlament by se neměl stavět odmítavě k důrazu, který Komise klade na souvislost mezi konkurenceschopností a CSR, zčásti proto, že otázku CSR politicky zviditelňuje, a zčásti kvůli tomu, že Komise sledováním antiregulačního přístupu minimálně potlačila přístup k CSR založený na „vytváření hodnot“, který vychází z obchodních příležitostí pro podniky EU vyvíjet další inovační produkty a postupy v sociální a environmentální oblasti.

Parlament si však musí uvědomit, že podniky čelící konkurenci, která usiluje o přijetí méně přísných norem pro CSR, malé podniky, které se potýkají s rozmanitými a protichůdnými požadavky odběratelských společností, a investoři a spotřebitelé, kteří považují informace, na jejichž základě chtějí učinit etická rozhodnutí, za zavádějící a nespolehlivé, dokazují, že bychom měli opustit „benevolentní“ přístup Komise k CSR a vrátit se k původnímu konceptu „sbližování“, který původně zastávala. Podporou v zásadě voluntaristického přístupu a „výběrem vítězů“ mezi iniciativami v oblasti CSR (nikoli však jednotlivých podniků) nebo zamítnutím „univerzálního“ přístupu můžeme zaujmout stanovisko, které lépe odpovídá současné diskusi a které je stále významně podporováno i samotnou obchodní komunitou.

Evropský parlament by se měl v zájmu „obroušení hran“ ve své vlastní diskusi o povinném nebo dobrovolném přístupu omezit na potvrzení svých stanovisek z roku 2002 a 2003, v nichž hájí vytvoření jediného nového právního předpisu pro předkládání souhrnných podnikových zpráv pro sociální, environmentální a finanční oblast, a to alespoň pro většími společnostmi. Nic více, nic méně. Jedná se o konečnou „vhodnou regulaci“, která jednoduše požaduje transparentnost, což umožní dobrovolné, tržní reakce ze strany potenciálně rekrutovaných společností, investorů a spotřebitelů.

Parlament může posílit podporu CSR na úrovni EU tím, že místo obhajoby dalších právních předpisů přesahujících tento rámec použije platné právní předpisy, politiky a programy EU. Komise sleduje stejné cíle, ale Parlament může pomoci vypracovat některé detaily, kterým se Komise rozhodla vyhnout.

Společnosti jsou vyzvány, aby se v rámci tří zvláštních nařízení EU o řízení podniků věnovaly v podnikových hodnoceních sociálním a environmentálním dopadům. Měli bychom vyzvat k tomu, aby hlavní úsilí bylo vynakládáno na lepší obeznámení se s těmito opatřeními, měli bychom podporovat jejich účinné převedení na území EU a konzultovat otázky ohledně „závažnosti“ a jiných způsobů, jak mohou být tato opatření v budoucnosti posílena. Nemělo by se uměle rozlišovat mezi CSR a otázkami spojenými s odpovědností a řízením podniků.

Je třeba podpořit současné významné a upřímné iniciativy na úrovni EU zaměřené na propagaci CSR, které plně zohledňují mezinárodně přijaté normy a přístup mnoha zúčastněných stran. Návrh usnesení, které je Parlamentu doporučeno, vychází z rozsáhlé diskuse s organizací CSR Europe, evropským fórem pro sociální investice, evropskou akademií European Academy of Business in Society a s mnoha dalšími partnery.

Komise je vyzvána, aby zvyšovala informovanost a přímo uplatňovala stávající politiky v oblasti klamavé reklamy, přímé odpovědnosti v zahraničí a zadávání veřejných zakázek a aby zřídila laboratoř aliance s cílem vyslat rozhodný signál ve prospěch zodpovědných podniků. Tyto úkoly jsou zcela v souladu s doporučením č. 7 fóra mnoha zúčastněných stran, plně podporovány zástupci obchodního sektoru a ve prospěch „právního rámce, který podnikům, jež se chtějí více angažovat v oblasti CSR, umožní toho využívat na trhu EU i v celosvětovém měřítku“.

Pokud jde o reakci institucí, hovoří se o zřízení úřadu ochránce práv EU v oblasti CSR a o předkládání výroční zprávy o CSR, ale Parlamentu se doporučuje, aby se nepokoušel „obratem ruky“ vytvořit evropskou sociální známku, jejíž důvěryhodnost by mohla být zpochybňována, ale aby posílil spolupráci a soudržnost mezi stávajícími známkami jakožto dalšího příkladu sbližování.

Závěrem bych si dovolil navrhnout způsob, jak přeměnit diskusi o CSR, pro níž byly příliš často příznačné neshody, prodlevy a nedůvěra, na nadšenou a zapálenou debatu a odhodlání popsané v úvodu.

Evropský parlament by se mohl pokusit přesunout těžiště diskuse do kontextu celosvětových strategií v oblasti CSR. Tento přístup podnikům vyhovuje mnohem více, protože zmírní jejich obavy, že mohou být touto akcí EU znevýhodněny vůči mezinárodní konkurenci. Odborové organizace berou na vědomí světové trhy, na nichž podniky EU působí, a ve větší míře celosvětově vyjednávají mezinárodní rámcové dohody. Aktivisté si uvědomují, že k nejzávažnějším případům porušování environmentálních, pracovních nebo lidských práv dochází na konci světových dodavatelských řetězců „severních“ podniků, jímž jsou „jižní“ trhy rozvojových zemí, a že konečným cílem musí být uzavření závazné mezinárodní úmluvy o odpovědnosti podniků, o níž se jednalo na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu.

Komise by si měla uvědomit, že tento přístup neznamená upustit od akcí na úrovni EU, ale že představuje mnohem větší výzvu ke sjednocení politických stanovisek členských států ve prospěch rozhodné akce na mezinárodní úrovni. Německé, portugalské a francouzské předsednictví EU jsou v nadcházejících dvou letech odhodlána k akcím v této oblasti a Parlament by měl navrhnout, aby Evropa „vedla“ mezinárodní diskusi tím, že u příležitosti pátého výročí summitu v Johannesburgu svolá mezinárodní konferenci za účelem zhodnocení a prohloubení jeho závazku vytvářet „mezivládní iniciativy v oblasti odpovědnosti podniků“. Dále navrhuji, aby byl v této oblasti navázán dvoustranný dialog EU a Japonska.

Tento přístup také znamená společně usilovat o zahrnutí problematiky CSR do rozvojové a obchodní politiky EU a plně uvést v praxi Směrnici OECD pro nadnárodní společnosti, což sice bylo slíbeno, ale nikdy splněno.

Vzhledem k tomu, že zvláštní zmocněnec OSN pro obchod a lidská práva otevřeně zvažuje vypracování regulačních odpovědí k diskusi o CSR, vzhledem k tomu, že známá Globální iniciativa pro podávání zpráv, která vzešla z environmentálních programů OSN, otevřeně usiluje o sblížení nástrojů CSR, a poté, co bylo 200 podniků vyloučeno z iniciativy OSN Global Compact kvůli nedodržování jejích požadavků, bude i Komise konfrontována s realitou, že benevolentní přístup, který zaujala ve svém sdělení, je zastaralý a neaktuální.

Pokud se však Parlamentu podaří vypracovat usnesení, které pomůže v EU vytvořit účinné a transparentní mechanismy pro dialog o CSR, které přiměje Komisi, aby svá slova uvedla v konkrétní skutky, jež budou ve stávajících politikách a programech EU viditelně demonstrovat přístup evropské „přidané hodnoty“, a které současně zabrání tomu, aby Evropa zůstávala pozadu v mezinárodní diskusi o CSR, a vnese alespoň část vize a ducha světového hnutí CSR do naší vlastní diskuse, bude možno tuto diskusi o CSR v Evropě znovu oživit.


Stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (29.11.2006)

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k sociální odpovědnosti podniků: nové partnerství

(2006/2133(INI))

Navrhovatel: Gunnar Hökmark

NÁVRHY

Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje roli sociální odpovědnosti podniků (SOP) spočívající v tom, že přispívá k udržitelnému rozvoji a Lisabonské strategii kupříkladu s ohledem na racionálnější využití přírodních zdrojů, lepší výsledky inovace, snižování chudoby a větší dodržování lidských práv;

2.  podporuje iniciativu Komise vedoucí k vytvoření fóra pro dialog se zúčastněnými stranami v jednotlivých členských státech a mezi nimi, který usnadní výměnu osvědčených postupů a zvýší povědomí o SOP na evropské úrovni; zdůrazňuje nicméně, že Komise nesmí podnikat iniciativy vedoucí k zavedení dalšího nadbytečného regulačního rámce, který nastolí pravidla, jež v členských státech neexistují;

3.  zdůrazňuje, že zapojení podniků do činností spojených se SOP by mělo vždy být dobrovolné a mělo by brát ohled na současný stav rozvoje trhu ve všech členských státech, jakož i na jejich kulturu podnikání, soulad se zásadou sociálního partnerství a politické aspekty; zdůrazňuje také, že činnosti SOP nemohou nahradit činnost ve veřejném sektoru, kde jsou tato opatření náležitě vyžadována, a že tyto činnosti nesmí záviset na regulačních rámcích, které platí pro subjekty veřejného sektoru;

4.  upozorňuje, že SOP by se měla zabývat novými oblastmi, jako je celoživotní vzdělávání, organizace práce, rovné příležitosti, sociální začlenění, udržitelný rozvoj a etika, tak, aby se stala dalším nástrojem k řízení průmyslové změny a restrukturalizace;

5.  nabádá podniky, aby si samostatně stanovily měřítka pro řešení týkající se sociální odpovědnosti podniků; domnívá se, že činnosti spojené se SOP, které nevycházejí z podniků, ale jsou vynuceny zvenčí, by mohly mít nepříznivé účinky na ochotu podniků investovat do jiných, zejména rozvojových zemí, a obchodovat s nimi, a mohly by tak omezovat možnosti hospodářského rozvoje a úsilí o odstranění chudoby;

6.  vyzdvihuje význam budování důvěry, konsensu a podpory pro mezinárodně uznávané zásady, jako jsou směrnice OECD pro nadnárodní podniky, vzhledem k tomu, že neexistuje žádný všeobecně platný systém měření pro činnosti SOP;

7.  vítá dialog, který podněcuje podniky k vytváření rozumné rovnováhy mezi etickými ohledy, dosahováním zisku a konkurenceschopností; odmítá představu, že snahy o zvýšení zisku jsou neslučitelné s etickým chováním, a oceňuje prospěch, který plyne prosperitě a udržitelnosti z otevřených a konkurenceschopných trhů; zdůrazňuje etickou a obchodní povinnost nikdy neporušit základní lidská práva a svobody, kterou by měly dodržovat všechny evropské společnosti při své činnosti ve třetích zemích; připomíná také pozitivní účinky, jaké mohou mít evropské společnosti na místní pracovní podmínky a prostředí, a význam převodu know-how a technologie, který doprovází zahraniční investice a obchodní operace v hostitelských zemích; zdůrazňuje rovněž, že společnosti působící jako zaměstnavatelé či zúčastněné strany ve třetích zemích nesmí nikdy zneužívat stávajícího utlačování místních obyvatel; sdílí názor, že spotřebitelé hrají důležitou roli v ekonomice;

8. domnívá se, že mezinárodní rozměr SOP by měl být podnětem pro vypracování pokynů    podporujících rozvoj politik tohoto druhu po celém světě;

POSTUP

Název

Sociální odpovědnost podniků: nové partnerství

Číslo postupu

2006/2133(INI)

Příslušný výbor

EMPL

Výbor požádaný o stanovisko
  Datum oznámení na zasedání

ITRE
15.6.2006

Užší spolupráce - datum oznámení na zasedání

 

Navrhovatel
  Datum jmenování

Gunnar Hökmark
20.6.2006

Předchozí navrhovatel(elé)

 

Projednání ve výboru

10.10.2006

28.11.2006

 

 

 

Datum přijetí

28.11.2006

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

27

1

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Jan Březina, Jerzy Buzek, Pilar del Castillo Vera, Giles Chichester, Den Dover, Adam Gierek, Norbert Glante, Umberto Guidoni, Fiona Hall, Rebecca Harms, Erna Hennicot-Schoepges, Romana Jordan Cizelj, Werner Langen, Eugenijus Maldeikis, Reino Paasilinna, Miloslav Ransdorf, Vladimír Remek, Teresa Riera Madurell, Mechtild Rothe, Paul Rübig, Andres Tarand, Catherine Trautmann, Nikolaos Vakalis, Alejo Vidal-Quadras, Dominique Vlasto

Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování

Pilar Ayuso, Gunnar Hökmark, Lambert van Nistelrooij

Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování

 

Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)

 


STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (27.11.2006)

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k sociální odpovědnosti podniků: nové partnerství

(2006/2133(INI))

Navrhovatelka: Marie Panayotopoulos-Cassiotou

NÁVRHY

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.   vyzývá členské státy a Komisi, aby podporovaly a prosazovaly dodržování základních norem Mezinárodní organizace práce (ILO), což je složka sociální odpovědnosti podniků v oblastech, kde vykonávají svou činnost;

2.   připomíná, že je nebytné prosazovat společensky, sociálně a ekologicky odpovědnou podnikavost v zájmu dosažení rozvojových cílů tisíciletí; povzbuzuje Komisi a členské státy v podpoře a plném využívání potenciálu žen v této oblasti, je však toho názoru, že podnik je sociálně odpovědný jenom tehdy, respektuje-li všechna práva svých zaměstnanců;

3.   připomíná zásadní úlohu, kterou podniky hrají při respektování hodnot Unie; povzbuzuje podniky, aby zavedly odpovědné a nediskriminační metody získávání zaměstnanců s cílem podpořit v souladu s evropskými a vnitrostátními právními předpisy zaměstnanost žen (s cílem zvýšit v souladu s lisabonskými cíly kvótu zaměstnanosti u žen alespoň na 60 %) a znevýhodněných občanů, včetně zdravotně postižených osob; vyzývá členské státy a Komisi, aby vyzdvihly osvědčené postupy podniků v této oblasti, zejména udělováním cen nebo jiných vyznamenání;

4.   žádá odpovědnou politiku získávání zaměstnanců, pokud jde o diskriminované nebo sociálně znevýhodněné skupiny a osoby, které mají omezenou pracovní schopnost z důvodu postižení;

5.   žádá členské státy a Komisi, aby se zavázaly k prosazování sociální odpovědnosti podniků ve všech evropských podnicích činných na území Evropské unie i mimo toto území; vyzývá Komisi, aby v rámci práce na nové alianci pro sociální odpovědnost podniků posoudila vytvoření listiny osvědčených postupů, k níž by se evropské podniky měly zavázat;

6.   zdůrazňuje, že podniky, které prokazují sociální odpovědnost, významně přispívají k odstranění nerovného postavení zejména žen a znevýhodněných osob, včetně zdravotně postižených osob, na trhu práce, především v oblasti přístupu k pracovním příležitostem, vzdělávání, kariérního postupu a platů; zdůrazňuje, že podniky by měly svou politiku získávání zaměstnanců upravovat podle směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky(1);

7.   poukazuje na to, že sociálně odpovědné jednání zahrnuje respektování vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů Společenství o rovném postavení a nediskriminaci při všech činnostech podniku, včetně jeho přemístění;

8.   zdůrazňuje význam úlohy sociálních partnerů při podpoře zaměstnanosti a při boji proti diskriminaci; povzbuzuje je, aby v rámci sociální odpovědnosti podniků uskutečňovaly iniciativy ve prospěch většího zapojení žen do podnikových výborů a do jednotlivých subjektů sociálního dialogu;

9.   zdůrazňuje, že součástí sociální odpovědnosti podniků by mělo být přijímání politických opatření v souladu s vnitrostátními a evropskými právními předpisy na podporu vysoce kvalitního pracovního prostředí, které umožní lépe sladit pracovní a rodinný život;

10. je toho názoru, že by podniky mohly v rámci sociální odpovědnosti podniků převzít záštitu nad kulturními a vzdělávacími aktivitami, které budou přínosné pro evropskou politiku v oblasti kultury a celoživotního vzdělávání;

11. vyzývá Komisi, aby v rámci sledování rozvoje sociální odpovědnosti podniků podpořila větší zapojení žen do mnohostranného fóra a rovněž výměnu informací a osvědčených postupů v oblasti rovného postavení mužů a žen.

12. žádá o pochopení sociální odpovědnosti podniků jako celku, neboť sociální odpovědnost podniku se neomezuje na přímý pracovní vztah, ale zahrnuje také ostatní stránky života.

POSTUP

Název

Sociální odpovědnost podniků: nové partnerství

Číslo postupu

(2006/2133(INI))

Příslušný výbor

EMPL

Výbor, který vypracoval stanovisko

Datum oznámení na zasedání

FEMM
15.6.2006

Užší spolupráce – datum oznámení na zasedání

 

Navrhovatelka
Datum jmenování

Marie Panayotopoulos-Cassiotou
11.7.2006

Předchozí navrhovatel

 

Projednání ve výboru

5.10.2006

23.11.2006

 

 

 

Datum přijetí

23.11.2006

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

15

0

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Edit Bauer, Hiltrud Breyer, Ilda Figueiredo, Věra Flasarová, Zita Gurmai, Esther Herranz García, Lívia Járóka, Pia Elda Locatelli, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Christa Prets, Eva-Britt Svensson, Britta Thomsen

Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování

Anna Hedh, Sophia in 't Veld, Heide Rühle

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

 

Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)

...

(1)

Úř. věst.  L 39, 14.2.1976, s. 40. Směrnice ve znění směrnice 2002/73/ES (Úř. věst. L 269, 5.10.2002, s. 15).


POSTUP

Název

Sociální odpovědnost podniků: nové partnerství

Číslo postupu

2006/2133(INI)

Příslušný výbor

        Datum, kdy bylo na zasedání oznámeno udělení svolení

EMPL
15.6.2006

Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko

        Datum oznámení na zasedání

DEVE
15.6.2006

ECON
15.6.2006

ITRE
15.6.2006

IMCO
15.6.2006

JURI
15.6.2006

 

FEMM
15.6.2006

 

 

 

 

Nezaujaté stanovisko

        Datum rozhodnutí

DEVE
11.7.2006

ECON
5.9.2006

IMCO
4.9.2006

JURI
11.9.2006

 

Užší spolupráce

        Datum oznámení na zasedání

 

 

 

 

 

Zpravodaj

        Datum jmenování

Richard Howitt
19.4.2006

 

Předchozí zpravodaj

 

 

Projednání ve výboru

13.9.2006

4.10.2006

22.11.2006

18.12.2006

 

Datum přijetí

19.12.2006

Výsledek závěrečného hlasování

+

-

0

25

15

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Jan Andersson, Roselyne Bachelot-Narquin, Emine Bozkurt, Philip Bushill-Matthews, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Derek Roland Clark, Luigi Cocilovo, Proinsias De Rossa, Harald Ettl, Carlo Fatuzzo, Ilda Figueiredo, Joel Hasse Ferreira, Roger Helmer, Stephen Hughes, Karin Jöns, Ona Juknevičienė, Sepp Kusstatscher, Jean Lambert, Raymond Langendries, Thomas Mann, Mario Mantovani, Csaba Őry, Siiri Oviir, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Jacek Protasiewicz, José Albino Silva Peneda, Kathy Sinnott, Jean Spautz, Struan Stevenson, Anne Van Lancker, Gabriele Zimmer

Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování

Udo Bullmann, Françoise Castex, Richard Howitt, Jamila Madeira, Claude Moraes, Roberto Musacchio, Elisabeth Schroedter, Patrizia Toia

Náhradník (čl. 178 odst. 2) přítomný při závěrečném hlasování

Jean-Pierre Audy

Datum předložení

20.12.2006

Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)

 

Poslední aktualizace: 8. leden 2007Právní upozornění