ZPRÁVA o situaci žen se zdravotním postižením v Evropské unii

29. 3. 2007 - (2006/2277(INI))

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví
Zpravodajka: Esther Herranz García

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o situaci žen se zdravotním postižením v Evropské unii

(2006/2277(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením, kterou přijalo Valné shromážděním Organizace spojených národů dne 13. prosince 2006,

–   s ohledem na Manifest evropských žen se zdravotním postižením Evropského fóra zdravotně postižených ze dne 22. února 1997,

–   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie[1],

–   s ohledem na Evropský rok rovných příležitostí pro všechny (2007),

–   s ohledem na článek 13 Smlouvy o Evropské unii,

–   s ohledem na sdělení Komise s názvem Rovné příležitosti pro osoby se zdravotním postižením: evropský akční plán (KOM(2003)0650),

–   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6‑0075/2007),

A. vzhledem k tomu, že Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením uznává, že ženy a dívky se zdravotním postižením jsou často doma i mimo domov vystaveny většímu riziku násilí, zranění nebo zneužití, zanedbávání nebo nevšímavosti, špatného zacházení či vykořisťování,

B.  vzhledem k tomu, že Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením rovněž zdůrazňuje, že je třeba začlenit hledisko rovnosti pohlaví do všech snah o podporu toho, aby osoby se zdravotním postižením plně požívaly lidských práv a základních svobod,

C. vzhledem k tomu, že Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením uznává právo všech osob se zdravotním postižením, které jsou způsobilé věkem k uzavření manželství, uzavřít manželství a založit rodinu,

D. vzhledem k tomu, že se téměř 80 % žen se zdravotním postižením stává oběťmi fyzického a psychického násilí a že jsou vystaveny většímu riziku sexuálního násilí než ostatní ženy; vzhledem k tomu, že násilí je nejen častým jevem v životě žen se zdravotním postižením, ale je také někdy faktickou příčinou jejich postižení,

E.  vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením tvoří velmi různorodou skupinu obyvatelstva a kroky, které jim mají pomoci musejí brát v úvahu jak tuto různorodost, tak skutečnost, že některé skupiny, jako jsou ženy se zdravotním postižením, čelí i dalším obtížím a četným projevům diskriminace,

F.  vzhledem k tomu, že podle výzkumu prováděného členskými státy jsou to především matky, které podnikají kroky (lékařské, výchovné, úřední atd.) zaměřené na zjištění postižení u svých dětí a nalezení nejlepšího řešení, jak se s ním vypořádat,

G. vzhledem k tomu, že odpovědnosti za postižené a závislé osoby se obvykle ujímají ženy, a to znamená, že v některých případech, kdy nejsou k dispozici odpovídající zařízení zajišťující péči, musí opustit pracovní trh,

H. vzhledem k tomu, že orgány EU i národní a regionální orgány jsou povinny podporovat činnosti zaměřené na prosazování skutečné a účinné rovnosti lidí, a vzhledem k tomu, že Evropský rok rovných příležitostí pro všechny by měl sloužit k urychlení těchto snah,

I.   vzhledem k tomu, že ženy se zdravotním postižením jsou vystaveny četné diskriminaci na základě pohlaví, genderové identity, rasy, handicapu a zdravotního postižení a jsou více ohroženy chudobou a sociálním vyloučením,  

J.   vzhledem k tomu, že rovné zacházení se ženami se zdravotním postižením a s matkami dětí se zdravotním postižením je základním lidským právem a etickým závazkem,

1.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily odstranění překážek a existujících zábran, včetně architektonických bariér, s cílem vytvořit rovná práva a příležitosti pro účast žen a dívek se zdravotním postižením na rodinném, politickém, kulturním, společenském a pracovním životě, a to zejména prostřednictvím lepšího provádění právních předpisů Společenství v oblasti boje proti diskriminaci a rovnosti pohlaví, a lepším využíváním příležitostí, jež nabízejí příslušné programy Společenství a ESF;

2.  vyzývá členské státy, aby zařadily potřeby osob se zdravotním postižením a zvláštní potřeby žen do všech vnitrostátních, regionálních a místních politik, zejména do politik týkajících se urbanismu, vzdělání, zaměstnanosti, bydlení, dopravy, zdraví a sociálních služeb;

3.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly a uplatňovaly potřebná opatření, jež by ženám se zdravotním postižením pomohly k většímu zapojení do společenského a pracovního života, kultury a politiky v takových oblastech, v nichž jsou dosud nedostatečně zastoupeny;

4.  vyzývá vlády jednotlivých států a regionální vlády, aby podporovaly a financovaly vhodnými prostředky inovativní politiky a služby založené na rovnosti pohlaví a týkající se zdravotního postižení, zejména v oblasti osobní asistence, mobility, zdraví, vzdělání, odborné přípravy, celoživotního vzdělávání, zaměstnanosti, samostatného života a sociálního zabezpečení;

5.  žádá Komisi a členské státy, aby zavedly účinné právní předpisy a akce zaměřené na ženy a děti, které zajistí, že případy vykořisťování, násilí a pohlavního zneužívání osob se zdravotním postižením – v místě bydliště i mimo něj – budou odhaleny, vyšetřeny a případně soudně stíhány; v této souvislosti navrhuje, aby byla věnována zvláštní pozornost ženám se zdravotním postižením, které vinou svého postižení nemohou samy sebe zastupovat a aby vypracovaly preventivní opatření, aby se zabránilo jakýmkoli rozdílům, pokud jde o právo žen na vlastní tělo a sexualitu bez ohledu na to, zda se jedná o ženy se zdravotním postižením či nikoli;

6.  vyjadřuje politování nad skutečností, že u žen se zdravotním postižením je třikrát větší pravděpodobnost, že se stanou obětí násilí, než u žen bez postižení, a vyzývá proto, aby se v boji s tímto druhem násilí využívalo i programu Daphne;

7.  zdůrazňuje, že je nutné aktivně bojovat proti segregaci lidí se zdravotním postižením již od dětství;

8.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily pilotní projekty a osvědčené postupy pro zařízení umožňující integraci osob se zdravotním postižením od mateřských škol, přes školy a odbornou přípravu až po profesní život;

9.  zdůrazňuje, že by Evropská unie měla podnikla veškeré možné kroky, včetně legislativních, s cílem zjednodušit byrokratické postupy pro obdržení pomoci a poskytnout více finančních prostředků ženám a dívkám se zdravotním postižením;

10. vyzývá členské státy, aby řešily nedostatek odpovídající zdravotní péče pro ženy se zdravotním postižením zajištěním specializovaného zdravotního personálu a odpovídajících infrastruktur;

11. vyzývá Komisi, aby v součinnosti s příslušnými vnitrostátními orgány prozkoumala konkrétní problémy v oblasti zdravotní a lékařské péče, s nimiž se potýkají ženy se zdravotním postižením, se zvláštním důrazem na prevenci a informovanost;

12. má za to, že existuje vzájemná souvislost mezi postižením a nižším dosaženým vzděláním a že tato skutečnost má později vliv na míru pracovní aktivity;

13. vyjadřuje své znepokojení nad tím, že ženy se zdravotním postižením dosahují nižší úrovně vzdělání, což jim způsobuje velké obtíže v přístupu na pracovní trh, setrvání na něm i v postupu; zdůrazňuje, že by lidé se zdravotním postižením měli mít stejné příležitostí ke studiu a stejná práva přístupu na pracovní trh, aby se mohli sami uživit; domnívá se, že ženy a dívky se zdravotním postižením by měly být rovněž povzbuzovány k tomu, aby studovaly a zapojily se do činnosti na základě svých možností a zájmů, a nikoli na základě toho, čeho se jim nedostává;

14. vyzývá Komisi a členské státy, aby napomáhaly uplatňování zásady všeobecného přístupu k tomu, co je potřeba pro život, ke zboží a službám, aby se tak mohly ženy se zdravotním postižením těšit co největší samostatnosti;

15. žádá Komisi a členské státy, aby vzhledem ke skutečnosti, že informační a komunikační technologie (IKT) často představují zásadní nástroj začlenění osob se zdravotním postižením, vypracovaly odpovídající opatření, která by odstranila digitální propast způsobenou genderovou identitou, aby tak ženy se zdravotním postižením získaly přístup k zařízením IKT, a mohly je tak využívat za stejných podmínek jako muži;

16. je přesvědčen, že má-li se zlepšit přístup osob se zdravotním postižením na trh práce a umožnit jim, aby se staly aktivnějšími a rozvíjely své schopnosti, měly by být využity veškeré možné pobídky, včetně daňových zvýhodnění, s cílem povzbudit zaměstnavatele, aby byli ochotní zaměstnávat osoby se zdravotním postižením a upravovat pracovní dobu podle potřeb matek, které vychovávají děti se zdravotním postižením;

17. vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci svých snah o zvýšení zaměstnanosti žen se zdravotním postižením zabránily diskriminaci ze strany zaměstnavatelů při přijímání žen se zdravotním postižením;

18. vyzývá Komisi a členské státy, aby do problematiky zdravotního postižení zavedly koncepci „flexibility“, jako uznání skutečnosti, že každá osoba s postižením má různé potřeby, s cílem umožnit, aby ve společenství občanů založeném na rozmanitosti se pomoc mohla přizpůsobit situaci každého jednotlivce;

19. domnívá se, že zaváděná opatření by měla usilovat o lepší integraci;

20. připomíná, že ve většině případů pečují o osoby se zdravotním postižením ženy a že je proto nezbytné, aby byla vypracována opatření s cílem zvýšit společenské povědomí, aby se do tohoto úkolu zapojovali i muži;

21. vyzývá Komisi a členské státy, aby usilovaly o to, aby odpovědnost za péči o osoby se zdravotním postižením a jejich účast přijímala společnost jako celek, a nikoli jen rodiny osob s postižením, a aby při vytváření politik věnovaly zvláštní pozornost ženám, které se starají o postižené osoby a situaci těch – většinou rodinných příslušníků –, kdo přijímají odpovědnost za lidi se zdravotním postižením; považuje za důležité zdůraznit skutečnost, že tuto práci vykonávají většinou ženy a že ženy jsou proto obzvláště postiženy úspornými opatřeními ve veřejných pečovatelských službách, a to jako placené pečovatelky, ale i jako příbuzné;

22. vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly potřebná opatření s cílem pomáhat práci rodin a organizací, které podporují jak lidi se zdravotním postižením, tak jejich blízké;

23. považuje za nezbytné přijmout různá opatření na podporu toho, aby lidé se zdravotním postižením a jejich rodiny mohli žít normálním životem a za stejných podmínek jako lidé bez postižení a jejich rodiny, i opatření na podporu těch – většinou rodinných příslušníků –, kdo přijímají hmotnou a sociální odpovědnost za osoby se zdravotním postižením, jimž se často musí za cenu vlastní izolace plně věnovat, což často vyžaduje podporu na mnoha úrovních; zjišťuje, že v současnosti jde převážně o ženy, ať už v placené nebo neplacené pozici; považuje za samozřejmé, že se nejedná o úkol přednostně určený určitému pohlaví a že názor, podle něhož se v tomto případě jedná o ženskou odpovědnost, by měl být aktivně potírán;

24. navrhuje, aby členské státy harmonizovaly obecní nařízení, jimiž se řídí parkování pro lidi se zdravotním postižením, a zvážily snížení poplatků za přepravu pro osoby doprovázející osoby se zdravotním postižením;

25. domnívá se, že jedním ze základních cílů, které by si Evropská unie měla vytyčit, je zlepšení kvality života osob se zdravotním postižením a jejich rodin a zajistit jejich plné začlenění do společnosti;

26. zdůrazňuje potřebu zviditelnit a zlepšit obraz žen se zdravotním postižením ve sdělovacích prostředcích, což umožní širší veřejnosti získat lepší povědomí o jejich životě a dá těmto ženám více příležitostí k sebevyjádření a k účasti na společenském i politickém životě;

27. zdůrazňuje, že je důležité, aby členské státy uznaly samozřejmé právo žen se zdravotním postižením na vlastní sexualitu a jejich právo na založení rodiny;

28. vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly právní úpravu zajišťující nezávislý život zdravotně postižených žen a mužů a uznaly, že se jedná o základní právo, které musí být respektováno;

29. vyzývá Komisi a členské státy, aby dětem, mladým lidem a dospělým lidem se zdravotním postižením vytvořily předpoklady pro nezávislost a sebeurčení a přitom věnovaly zvláštní pozornost otázkám rovnosti mužů a žen;

30. uznává, že i v přístupu ke stávajícím službám umožňujícím samostatný život a ke zdravotním službám jsou zdravotně postižené ženy vystaveny diskriminaci;

31. poukazuje na úlohu, kterou sehrává výchova chlapců a dívek při vytváření budoucí společnosti, a zdůrazňuje, že je třeba ji směřovat takovým směrem, aby zdravotní postižení nebylo překážkou v účasti na životě společnosti, se stejnými možnostmi a právy, s cílem nastolit atmosféru spolupráce, integrace a zvyšování povědomí o zdravotním postižení na školách, což je neodmyslitelným nástrojem uskutečnění tohoto cíle;

32. zdůrazňuje důležitou roli nevládních organizací, které pracují se zdravotně postiženými ženami, a vyzývá Komisi a členské státy, aby je podporovaly;

33. zdůrazňuje nutnost shromáždit aktuální údaje, rozlišené podle pohlaví, týkající se problematiky zdravotního postižení a provést výzkum uplatňující ukazatele rovnosti pohlaví s cílem zjistit skutečnou situaci žen a dívek se zdravotním postižením;

34. poukazuje na nutnost zajistit péči o reprodukční zdraví žen se zdravotním postižením s přihlédnutím k aspektům, jako jsou plánování rodiny, zdravotní služby a informace o mateřství, aby byly schopné zakládat vyvážené, odpovědné a uspokojující vztahy;

35. je toho názoru, že politika EU by měla více podněcovat zaměstnavatelské organizace, odbory a nevládní organizace k vytváření účinnějších prostředků na pomoc osobám se zdravotním postižením;

36. vyzývá Komisi, aby usnadnila vytváření sítě pro ženy s postižením v Evropské unii a kandidátských zemích, která by umožňovala výměnu osvědčených postupů, posílení kapacit a odpovědnosti;

37. zdůrazňuje nutnost, aby byl ženám se zdravotním postižením umožněn volný přístup k novým audiovizuálním prostředkům;

38. připomíná Komisi, že pouze podrobná znalost této problematiky a „sociální model zdravotního postižení“, soustředěný na společenské bariéry, který stojí proti „lékařskému modelu postižení“, který se zabývá pouze lékařskými aspekty postižení, je správným základem pro navrhování řešení, služeb a podpory, pro vytváření politik, rozdělování zdrojů a měření dopadů politik na situaci osob se zdravotním postižením;

39. připomíná členským státům, že je zásadně důležité, aby spolupracovaly při prosazování zlepšování situace žen a dívek s jakýmkoli zdravotním postižením;

40. vyzývá členské státy, aby podporovaly občanské iniciativy zaměřené na podporu osob se zdravotním postižením;

41. připomíná význam sociálních partnerů, podniků a občanské společnosti, a zejména organizací žen se zdravotním postižením a rodičů dětí se zdravotním postižením při podpoře a prosazování rovných příležitostí, rovného přístupu k práci a celoživotnímu vzdělávání pro osoby se zdravotním postižením s ohledem na jejich zvláštní potřeby;

42. vítá práci rodičovských sdružení, obvykle zakládaných a vedených matkami dětí se zdravotním postižením, která prostřednictvím svých organizací a internetových stránek shromažďují informace (o specializovaných lékařských střediscích a předpisech v oblasti vzdělávání, sociálního zabezpečení atd.), čímž pomáhají dalším rodičům a zlepšují povědomí veřejných orgánů;

43. vyzývá členské státy, aby předkládaly Komisi a Evropskému parlamentu zprávy o situaci žen a dívek se zdravotním postižením na základě svých národních zpráv a o opatřeních, která přijaly, aby splnily podmínky Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen;

44. domnívá se, že zdravotní postižení by mělo být považováno za přirozený jev, který je součástí každodenního života, a nikoli za něco nenormálního, protože občané se zdravotním postižením budou existovat vždy, a je proto samozřejmé, že zdravotně postižení jsou nedílnou součástí společnosti;

45. domnívá se, že je třeba více rozvíjet a využívat dostupné technologie a prostředky k odstranění prostředí zvýrazňujících postižení; domnívá se, že vývoj by měl vycházet ze zkušenosti, že muži a ženy mají někdy rozdílné potřeby;

46. vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly rovnost životních podmínek pro děvčata a chlapce, ženy a muže se zdravotním postižením;

47. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Radě Evropy a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

• [1]  Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

V Evropské unii je mnoho osob se zdravotním postižením, které se v každodenním životě setkávají s různými obtížemi a které ne vždy mohou zcela uplatnit svá práva.

Je proto prvořadou nutností, aby si společnost tyto těžkosti, s nimiž se ženy se zdravotním postižením setkávají, nejen uvědomila, ale aby také učinila opatření, která umožní více zapojit osoby se zdravotním postižením do společnosti, přidělit více zdrojů pro překonání fyzických a společenských překážek nebo vyloučit veškerou diskriminaci osob se zdravotním postižením v oblasti zaměstnanosti.

Cílem této zprávy je vyjádřit nejširší podporu snahám a požadavkům osob, které jsou z důvodu svého postižení takovým situacím vystaveny, a jejich rodinám, a poukázat také na nenahraditelnou úlohu organizací sdružujících osoby se zdravotním postižením, jejichž činnost napomáhá ke zkvalitnění života zdravotně postižených osob.

Záměrem této zprávy je upozornit na to, že je velmi důležité zapojit osoby se zdravotním postižením již od dětství do společenského života a do výchovně vzdělávacího systému.

Výbor pro práva žen chce prostřednictvím této zprávy zvýšit povědomí evropské veřejnosti o právech osob se zdravotním postižením na ochranu před diskriminací a jejich nároku na skutečné a účinné uplatňování svých práv; rozvinout úvahy a vyvolat diskusi o opatřeních nezbytných na podporu rovnosti a výměny zkušeností; podporovat spolupráci mezi všemi zúčastněnými stranami, zlepšit informovanost o problematice osob se zdravotním postižením, prosazovat kladný pohled na osoby se zdravotním postižením; upozornit na různorodost forem postižení a forem diskriminace, věnovat zvláštní pozornost zvýšení povědomí o právu dětí a mládeže se zdravotním postižením na rovnocenné příležitosti při vzdělávání s cílem podpořit jejich úplné začlenění do společnosti a na evropské úrovni podnítit rozvoj spolupráce mezi pedagogy a výchovnými pracovníky, kteří se věnují dětem a mládeži s postižením, a zlepšit integraci žáků a studentů se specifickými potřebami a požadavky v běžných nebo specializovaných centrech a také jejich zapojení do výměnných programů na národní a mezinárodní úrovni.

POSTUP

Název

Situace žen se zdravotním postižením v Evropské unii

Číslo postupu

2006/2277(INI)

Příslušný výbor   Datum, kdy bylo na zasedání oznámeno udělení svolení

FEMM 29.11.2006

Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko   Datum oznámení na zasedání

EMPL 29.11.2006

Nezaujaté stanovisko   Datum rozhodnutí

EMPL 13.12.2006

Užší spolupráce   Datum oznámení na zasedání

Zpravodaj(ové)   Datum jmenování

Esther Herranz García 20.12.2006

Předchozí zpravodaj(ové)

Projednání ve výboru

23.1.2007

27.2.2007

19.3.2007

Datum přijetí

19.3.2007

Výsledek závěrečného hlasování

+: –: 0:

14 0 1

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Edit Bauer, Emine Bozkurt, Lissy Gröner, Esther Herranz García, Urszula Krupa, Siiri Oviir, Zita Pleštinská, Amalia Sartori, Eva-Britt Svensson, Anna Záborská

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Gabriela Creţu, Anna Hedh, Christa Klaß, Marusya Ivanova Lyubcheva

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Panayiotis Demetriou

Datum předložení

29.3.2007

Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)

...