Postup : 2008/2097(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0445/2008

Předložené texty :

A6-0445/2008

Rozpravy :

Hlasování :

PV 18/12/2008 - 6.24
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2008)0639

ZPRÁVA     
PDF 286kWORD 224k
13. listopadu 2008
PE 412.195v02-00 A6-0445/2008

o rozvojových perspektivách upevňování míru a budování státu v situacích po ukončení konfliktu

(2008/2097(INI))

Výbor pro rozvoj

Zpravodaj: Nirj Deva

Navrhovatelka(*):

Luisa Morgantini, Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví

(*) Přidružený výbor – článek 47 jednacího řádu

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (*)
 STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci
 VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o rozvojových perspektivách upevňování míru a budování státu v situacích po ukončení konfliktu

(2008/2097(INI))

Evropský parlament,

- s ohledem na haagskou právní úpravu z roku 1907, čtyři Ženevské úmluvy z roku 1949 a jejich dodatkové protokoly z roku 1977,

- s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

- s ohledem na veškeré úmluvy Organizace spojených národů (OSN) o lidských právech a opční protokoly k těmto úmluvám,

- s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a jeho dva opční protokoly,

- s ohledem na Chartu Organizace spojených národů, zejména na její články 1 a 25 a v kapitole VII na články 39 a 41 této charty,

- s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech a její protokoly,

–    s ohledem na Deklaraci tisíciletí OSN ze dne 8. září 2000, kterou se stanoví rozvojové cíle tisíciletí (MDG) jako kritéria kolektivně zavedená mezinárodním společenstvím s cílem odstranit chudobu,

–    s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 60/1 ze dne 24. října 2005 o výsledku Světového summitu 2005, a zejména na odstavce 138 až 140 této rezoluce týkající se odpovědnosti za ochranu obyvatelstva před genocidou, válečnými zločiny, etnickými čistkami a zločiny proti lidskosti,

- s ohledem na intervence OSN na udržování/budování míru v Kongu (1962), Namibii (1988), Salvadoru (1992), Kambodži (1992), Somálsku (1992), Jugoslávii – Srbsku, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině (1992–2002), na Haiti (1994), ve Východní Slavonii (1995–1998), Kosovu (1999), Sierra Leone (1999) a Východním Timoru (1999), na mise pod vedením USA / Spojeného království v Iráku a na mise pod vedením NATO a ISAF v Afghánistánu (2001),

–    s ohledem na Dohodu o partnerství uzavřenou mezi členy skupiny států Afriky a karibské a tichomořské oblasti (AKT) na straně jedné a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000(1), naposledy pozměněné rozhodnutím č. 1/2006 Rady ministrů AKT-EU(2) (tzv. Dohoda z Cotonou),

- s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie: „Evropský konsensus“, podepsané dne 20. prosince 2005(3), a zejména na průřezové otázky uvedené v oddíle 3.3: demokracie, řádná správa věcí veřejných, lidská práva, práva dětí a původního obyvatelstva, udržitelnost životního prostředí, rovnost žen a mužů a HIV/AIDS,

- s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise: „Evropský konsenzus o humanitární pomoci“(4),

–    s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci(5) (DCI),

–    s ohledem na strategické partnerství Afrika-EU: společná strategie Afrika-EU přijaté na summitu EU-Afrika v prosinci 2007,

–    s ohledem na závěry ze zasedání Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy (GAERC) o západním Balkánu ze dne 19. listopadu 2007,

–    s ohledem na závěry ze zasedání GAERC, pokud jde o obecné zásady EU týkající se dětí a ozbrojených konfliktů, ze dne 16. června 2008,

- s ohledem na závěry ze zasedání GAERC o prosazování rovnosti žen a mužů a o uplatňování genderového hlediska při řešení krizí ze dne 13. a 14. listopadu 2006,

–    s ohledem na závěry ze zasedání GAERC týkající se strategie EU pro Afriku ze dne 21. a 22. listopadu 2005,

–    s ohledem na rámcovou politiku Africké unie (AU) v oblasti obnovy a rozvoje po ukončení konfliktu (PCRD), schválenou na summitu AU v Banjulu ve dnech 25. června až 2. července 2006,

–    s ohledem na deset zásad vhodné mezinárodní angažovanosti v nestabilních státech a situacích, které podpořila skupina pro zranitelné státy Výboru pro rozvojovou pomoc (DAC) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a které byly schváleny na schůzce DAC na nejvyšší úrovni ve dnech 3.–4. dubna 2007 v Paříži,

–    s ohledem na směrnice DAC OECD týkající se reformy a řízení bezpečnostního sektoru,

- s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii schválenou Evropskou radou v Bruselu dne 12. prosince 2003,

- s ohledem na definici přechodného soudnictví obsaženou ve zprávě generálního tajemníka OSN z roku 2004 o právním státu a přechodném soudnictví ve společnostech v období konfliktu a po jeho ukončení(6),

- s ohledem na finanční nástroj ve výši 12 milionů EUR vytvořený Komisí na základě evropského nástroje stability pro zajištění podpory soudům zasedajícím ad-hoc a iniciativám přechodného soudnictví na celém světě,

–    s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. října 2007 nazvané „Úvahy o postupu EU v nestabilních situacích – činnost ve složitém prostředí pro trvale udržitelný rozvoj, stabilitu a mír” (KOM(2007)0643),

–    s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2007 o reakci EU na nestabilní situace v rozvojových zemích(7),

- s ohledem na sdělení Komise o předcházení konfliktům (KOM(2001)0211) a na program EU pro předcházení násilným konfliktům přijatý na zasedání Evropské rady v Göteborgu v červnu 2001,

- s ohledem na prohlášení předsednictví EU o „právním státu a přechodném soudnictví ve společnostech v období konfliktu a po jeho ukončení“ ze dne 6. října 2004,

–    s ohledem na koncepci EU pro podporu odzbrojení, demobilizace a znovuzačlenění (DDR) schválenou Radou Evropské unie dne 11. prosince 2006,

- s ohledem na sdělení Komise nazvané „Návaznost základní pomoci, obnovy a rozvoje –posouzení“ (KOM(2001)0153),

–    s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2007 o současném stavu vztahů mezi EU a Afrikou(8),

- s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU č. 3937/07 a na zprávu jeho politického výboru o řádné správě věcí veřejných, transparentnosti a odpovědnosti ve vztahu k využívání přírodních zdrojů v zemích AKT(9) z července 2007,

–    s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN o ženách, míru a bezpečnosti (RB OSN č. 1325) a o sexuálním násilí páchaném na civilním obyvatelstvu v době konfliktu (RB OSN č. 1820),

–    s ohledem na „Obecné zásady společné strategie EU-Afrika“ schválené na 8. schůzce ministerské trojky EU-Afrika dne 15. května 2007 v Bruselu,

–    s ohledem na články 177 až 181 Smlouvy o ES,

–    s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–    s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a na stanoviska Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a Výboru pro zahraniční věci (A6-0445/2008),

A.  vzhledem k tomu, že v polovině zemí, v nichž došlo k ukončení konfliktu, konflikt do pěti let opět propukne, a že podle odhadů žije 340 milionů extrémně chudých obyvatel světa ve státech, které jsou momentálně nestabilní, přičemž skutečnost, že nedochází k nepřátelským akcím, nevede automaticky k trvalé a pevné stabilitě a udržitelnému rozvoji,

B.   vzhledem k tomu, že v rozvojových cílech tisíciletí jsou stanoveny koherentní a časově vymezené cíle, které mají dlouhodobě vést k vymýcení chudoby; vzhledem k tomu, že do roku 2010 by se polovina nejchudší populace ve světě mohla nacházet v takových životních podmínkách, ve kterých zažívá násilný konflikt nebo ve kterých jí hrozí(10),

C.  vzhledem k tomu, že budování stabilních a trvalých států vyžaduje vytvoření objektivní a odpovědné veřejné správy prosté politických zásahů a korupce,

D.  vzhledem k tomu, že pro vytvoření příznivých podmínek pro mír a rozvoj je nezbytným základem transparentní, zodpovědný a profesionální bezpečnostní sektor,

E.   vzhledem k tomu, že by se reforma bezpečnostního sektoru měla zaměřit na poskytování účinné a legitimní veřejné služby, která bude transparentní, odpovědná civilním orgánům a citlivá vůči potřebám veřejnosti,

F.   vzhledem k tomu, že rozšíření ručních palných a lehkých zbraní napomáhá konfliktům a trestné činnosti; vzhledem k tomu, že v roce 2006 tvořili civilisté tři čtvrtiny zaznamenaných obětí nášlapných min(11),

G.  vzhledem k tomu, že násilné konflikty kromě toho, že mají tragický dopad na rozvoj a lidská práva, rovněž odrazují zahraniční investory, a tím podstatně omezují růst a brání investicím do hospodářství a základních služeb (podle nedávné zprávy(12) bylo prokázáno, že v případě afrického státu způsobuje ozbrojený konflikt pokles hospodářství o 15 %), zatímco zdravý soukromý sektor může být případně základem udržitelných příjmů pro legitimní vládu,

H.  vzhledem k tomu, že dlouhodobé stability lze dosáhnout pouze tím, že se všechny zúčastněné strany, včetně žen a menšin, celkově zapojí do mírového procesu, procesu národního usmíření a budování státu,

I.    vzhledem k tomu, že komise pro pravdu a usmíření mohou společnostem napomáhat v tom, aby se vypořádaly s odkazem masového násilí, mohou zprostředkovat dialog mezi komunitami a mezi dříve znepřátelenými stranami konfliktu a přispět ke spravedlnosti, nápravě škod a reformním opatřením, která sníží pravděpodobnost budoucího konfliktu,

J.    vzhledem k tomu, že institucionální rámec umožňující rozvoj občanské společnosti vychází ze svobody sdružování a projevu a z rozvoje svobodných sdělovacích prostředků chráněných zákonem,

K.  vzhledem k tomu, že udržitelný, dobře fungující stát vyžaduje také silnou občanskou společnost, aby byli obyvatelé chráněni před zneužitím moci, a svobodný tisk, který kritizuje činnost rozpínající se výkonné moci,

L.   vzhledem k tomu, že státy, které se nacházejí v nestabilní situaci, musí být vybízeny k tomu, aby nevládním organizacím umožnily fungovat bez toho, aby je omezovaly nepřiměřeně byrokratické registrační zákony a postupy, jež brání rozvoji skutečně účinné občanské společnosti,

M.  vzhledem k tomu, že průměrná rozvojová země přijme za rok 260 návštěv dárců a že v roce 2006 provedli dárci vůči všem rozvojovým zemím celkem 70 000 dárcovských transakcí, přičemž průměrná velikost projektu činila pouze 1,7 milionu USD,

N.  vzhledem k tomu, že ve vzájemném hodnocení OECD/DAC týkajícím se politiky rozvojové spolupráce ES se uvádí, že EU by měla „v rámci programů a projektů na úrovni jednotlivých zemí systematičtěji využívat analýzy konfliktu“, aby „zvýšila jejich účinnost“ a zajistila jejich „neškodnost“,

O.  vzhledem k tomu, že v návaznosti na sdělení o postupu EU v nestabilních situacích a na následné závěry Rady a usnesení Parlamentu má Komise v roce 2009 vypracovat prováděcí plán, který by zohlednil zkušenost a informace získané z „pilotních případů“ a umožnil zhodnotit účinnost nejrůznějších nástrojů EU s ohledem na jejich co možná nejlepší využití v oblasti bezpečnosti a rozvoje,

P.   vzhledem k tomu, že kromě stanovení šesti pilotních zemí (Burundi, Guinea Bissau, Haiti, Sierra Leone, Východní Timor a Jemen) diskuse zahájené mezi Komisí, Radou, Evropským parlamentem a občanskou společností v rámci monitorování výše uvedeného sdělení Komise o postupu EU v nestabilních situacích dosud neumožnily provést konkrétní praktická opatření,

Q.  vzhledem k tomu, že evropské podniky jsou přítomny v oblastech konfliktu a mají v nich své zájmy,

1.   podporuje koncepci „odpovědnosti chránit“, tak jak byla schválena OSN, a zdůrazňuje, že EU a její členské státy jsou touto koncepcí vázány; zdůrazňuje, že by „odpovědnost chránit“ měla být považována za prostředek, jímž je možné prosazovat bezpečnost obyvatelstva; silně podporuje odpovědnost každé vlády vůči ochraně jejích vlastních občanů, přičemž zdůrazňuje, že prvořadou odpovědnost za předcházení genocidě, válečným zločinům, etnickým čistkám a zločinům proti lidskosti páchaným na obyvatelstvu nese stát samotný;

2.   požaduje, aby bylo provedeno prohlášení, které učinil generální tajemník OSN Kofi Annan ve své zprávě určené Valnému shromáždění v roce 2000: „Svrchovanost státu zahrnuje odpovědnost, a prvořadou odpovědnost za ochranu vlastního obyvatelstva nese stát samotný; pokud obyvatelstvo vážně strádá v důsledku vnitřní války, povstání nebo státního krachu a dotčený stát není ochoten nebo schopen tyto jevy zastavit či odvrátit, ustupuje zásada nevměšování mezinárodní odpovědnosti chránit“;

3.   domnívá se, že existují dvě fáze budování míru a státu: stabilizační fáze, která klade důraz na bezpečnost, právo a pořádek a na poskytování základních služeb, a druhá fáze budování státu, jež se zaměřuje na správu věcí veřejných a instituce, které ji zajišťují; a to s výhradou, že:

      a) druhá fáze by neměla nastat před tím, než v zemi dojde ke stabilizaci, neboť instituce vytvořené před stabilizací budou odrážet povahu konfliktu, a nikoli to, co země potřebuje ke stabilnímu a trvalému míru,

      b) ve fázi budování státu je důležité řídit se normami a očekáváním občanů dotčené země, a nikoli ideály zasahujících států,

      c) v průběhu fáze budování státu budou zasahující státy muset předat jednotlivé instituce místním orgánům; právě v této době se mohou objevit případné překážky, jež je nutné akceptovat, pokud nejsou zásadní pro pokrok, kterého má země dosáhnout;

4.   zdůrazňuje, že v politickém dialogu EU s třetími zeměmi a v programech rozvojové spolupráce je důležité řešit základní příčiny konfliktů, aby se vytvořily mechanismy, které by včas odhalily varovné signály, pokud jde o upadající státy, a to sledováním případných náznaků či ukazatelů občanského násilí, jako jsou historické rozpory, etnické a kmenové spory, náboženské konflikty, nespravedlnost a chudoba; v této souvislosti zdůrazňuje zejména potřebu vyčlenit nové finanční prostředky na přizpůsobení a ochranu životního prostředí, jakožto prevenci nárůstu konfliktů souvisejících s klimatem a životním prostředím;

5.   vyzývá Komisi, aby stanovila předcházení konfliktům jako průřezové téma v rozvojové spolupráci a aby zahrnula citlivé zohlednění konfliktu a analýzu konfliktu do stávajících a nových politik, do strategických dokumentů pro jednotlivé země a regiony a do veškerých relevantních finančních nástrojů pro vnější spolupráci;

6.   připomíná, že mír není jen stav bez války, že není míru bez spravedlnosti a že konec válečného stavu navíc nemusí nutně přinést bezpečnost pro muže a ženy; připomíná také, že ženy mají významnou úlohu v předcházení konfliktům a jejich řešení a v procesu budování míru, a zdůrazňuje důležitost jejich rovnoprávné účasti a plného zapojení do veškerých snah o zachování a prosazování míru a bezpečnosti;

7.   je pevně přesvědčen, že je nezbytné vynaložit veškeré úsilí na to, aby se zajistily minimální standardy základních služeb pro obyvatele zasažené konfliktem, zejména pokud jde o jejich přístup k potravinám, čisté vodě a hygienickému zařízení, lékům, zdravotní péči (včetně reproduktivní zdravotní péče) a o zajištění jejich osobní bezpečnosti; z krátkodobého hlediska musí mít otázky zajištění základních potřeb a služeb přednost před udržitelností;

8.   domnívá se, že by v situacích po ukončení konfliktu měla existovat koordinace mezi mírotvornými, humanitárními a rozvojovými aktivitami, a to v souladu se strategickým rámcem „Návaznost základní pomoci, obnovy a rozvoje“ a s cílem zajistit soulad ve spojení bezpečnosti a rozvoje;

9.   považuje za nezbytné, aby byl ve styku s uprchlíky a vnitřně vysídlenými osobami zohledňován genderový rozměr, a to i při projektování uprchlických táborů;

10. zdůrazňuje potřebu posílit civilně-vojenskou koordinaci; je toho názoru, že v situacích po ukončení konfliktu musí k přechodu od vojenské k občanské bezpečnosti dojít, jakmile je to prakticky možné, a že mezinárodní jednotky by měly být postupně doplněny a nahrazeny profesionálně vycvičenými celostátními a regionálními civilními policejními sbory, přičemž je nutné zajistit, aby se jednou z hlavních priorit stalo nestranné uplatňování zásad právního státu a správních postupů na všechny skupiny konfliktu;

11. zdůrazňuje, že je třeba nalézt rovnováhu mezi civilními a vojenskými prvky rozvojové pomoci s cílem zajistit fungování základní infrastruktury a vládních služeb, aniž by přitom byly upozaděny požadavky na rekonstrukci, obnovu a na opětovné zahájení demokratického a hospodářského procesu;

12. vyzývá k prosazování lidských práv prostřednictvím podpory školení armády a policie v oblasti lidských práv (včetně kampaní o lidských a občanských právech pro postižené části obyvatelstva), k ustavení vysokých škol pro mezinárodní normy v oblasti civilní a vojenské policie, k vytvoření kodexu chování pro bezpečnostní personál, který by vymezil oblasti odpovědnosti policie a armády, k vytvoření úřadů veřejného ochránce lidských práv a komisí pro lidská práva a k zajištění vzdělávání v oblasti lidských práv pro místní orgány a státní úředníky;

13. zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné, aby se pokračovalo v budování vojenské kapacity evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP), a EU a její členské státy tak mohly lépe přispívat ke stabilizaci a rozvoji společností po ukončení konfliktu;

14. považuje za zásadní, aby se při odstraňování příčin nestability a problémů společností po ukončení konfliktu kombinovala civilní a vojenská opatření; zdůrazňuje, že pokud v místě nebudou bezpečnost zajišťovat mírové síly, nelze obecně splnit zásadní předpoklad stability ve společnostech postižených konfliktem (tj. bezpečnost jednotlivců a jejich majetku);

15. zdůrazňuje význam reformy bezpečnostního systému (SSR) a procesu odzbrojení, demobilizace a znovuzačlenění (DDR) jakožto stěžejních faktorů pro zajištění dlouhodobého míru a udržitelného rozvoje; vyzývá Radu a Komisi, aby urychlily praktické provádění rámce politiky EU pro reformu bezpečnostního systému a koncepce EU pro podporu odzbrojení, demobilizace a znovuzačlenění s cílem zvýšit relevantnost, koherentnost a účinnost činností EU v těchto oblastech; vyzývá ke zvýšenému financování reformy bezpečnostního systému a odzbrojení, demobilizace a znovuzačlenění ze strany Společenství, se zvláštním důrazem na země, ve kterých již EU rozmístila své mise EBOP; vyzývá k tomu, aby jakékoli činnosti týkající se reformy bezpečnostního systému a odzbrojení, demobilizace a znovuzačlenění, jež jsou financovány z prostředků Společenství a které jsou určeny na podporu operací EBOP v oblastech s trvajícím konfliktem nebo po jeho skončení, byly co nejdříve zohledněny při plánování těchto operací, zejména ve fázi zjišťování skutečností nebo v průběhu vytváření koncepce krizového řízení / koncepce operací (CONOPS);

16. zdůrazňuje, že reforma bezpečnostního sektoru může být účinným nástrojem pro posílení diplomacie a obrany při současném omezení dlouhodobých bezpečnostních hrozeb tím, že pomůže vybudovat stabilní, prosperující a mírumilovnou společnost; tato reforma musí zahrnovat opětovné vytvoření nebo reformu institucí a klíčových ministerských míst, které udržují a kontrolují bezpečnost hostitelského státu a jeho obyvatel;

17. žádá, aby EU v rámci podpory reformy bezpečnostního sektoru po ukončení konfliktu zohledňovala genderové hledisko tím, že bude poskytovat školení o genderové problematice a odbornou přípravu týkající se ústavy, voleb, policie a soudnictví;

18. domnívá se, že bývalí vůdcové bojů před tím, než vstoupí do formálních institucionálních struktur, které podporují sdílení moci, musí zcela jednoznačně odsoudit násilí, a že by se současně mělo zajistit, aby veřejnost a všechny zúčastněné strany byly soustavně informovány, pokud jde o opatření týkající se sdílení moci, a aby se aktivně účastnily všech rozprav na toto téma;

19. zdůrazňuje význam začlenění genderového hlediska do sjednávání a provádění mírových dohod tak, aby byla podpořena ústavní ochrana práv žen;

20.  vyzývá Radu a Komisi, aby s ohledem na skutečnost, že většina obětí ozbrojených konfliktů je zabita ručními palnými a lehkými zbraněmi, urychleně navázaly na rozhodnutí Soudního dvora ze dne 20. května 2008 o pravomoci Společenství v boji proti šíření ručních palných a lehkých zbraní rychlejším provedením strategie Evropské unie pro boj proti nedovolenému hromadění ručních palných a lehkých zbraní a střeliva do nich a nedovolenému obchodu s nimi a urychleným plánováním financování z prostředků Společenství, zejména z Evropského rozvojového fondu a nástroje stability, jež mají být v daných oblastech vynaloženy na programy týkající se ručních palných a lehkých zbraní; žádá, aby mnohostranné a regionální finanční instituce přijaly v případě potřeby opatření pro vytvoření programů týkajících se ručních palných a lehkých zbraní v rámci úsilí o rekonstrukci a obnovu v oblastech nacházejících se ve stavu po ukončení konfliktu a v rámci úsilí o stabilizaci správy věcí veřejných, posílení právních předpisů a zlepšení akceschopnosti donucovacích orgánů, pokud jde o ruční palné a lehké zbraně; vyzývá Radu a Komisi, aby nadále prosazovaly vytvoření mezinárodní právně závazné dohody o obchodování se zbraněmi na všech dvoustranných i mnohostranných úrovních;

21. domnívá se, že jednou z hlavních priorit musí být dobrovolný návrat uprchlíků a vnitřně vysídlených osob a že je třeba těmto osobám zajistit únosnou a bezpečnou existenci, zejména poskytováním funkčních služeb v oblasti zdravotnictví a vzdělávání (včetně vzdělávacích kampaní pro ženy) a nabídkou pracovních míst a že je k tomu nezbytné využít dialogu mezi jednotlivými skupinami, výchovy k míru, mezinárodní podpory, odstraňování předsudků a školení o rozmanitosti, zapojení komunit, které se účastnily bojů, postupů pro vypořádání územních nároků a léčení traumat; pokud to umožní etnický a náboženský profil, vnitřně vysídlené osoby by měly být rozmístěny po celé zemi a měly by se usadit ve svých původních obcích či městech, přičemž by neměly být soustřeďovány ve velkých skupinách, neboť to může vést ke konfliktům a násilí;

22. trvá na tom, že je nezbytné, aby ženy po skončení konfliktu znovu zahájily proces svého vzdělávání a odborné přípravy nebo v něm dále postoupily; domnívá se, že v průběhu procesu budování státu je v tomto ohledu vhodné aktivně podporovat opětovné zahájení výuky;

23. důrazně poukazuje na potřebu konzultovat a podporovat místní organizace žen a mezinárodní sítě ženského mírového hnutí; doporučuje poskytovat politickou a finanční podporu, školení, pomoc při budování kapacit a technickou pomoc, a to i pokud jde o mírová jednání a nenásilné řešení konfliktů;

24. je toho názoru, že členské státy jsou z morálního hlediska povinny poskytovat uprchlíkům z oblastí, v nichž probíhá konflikt, útočiště; je přesvědčen, že tuto povinnost lze splnit, pouze pokud bude tato zátěž mezi členské státy rovnoměrně rozdělena; dále je přesvědčen, že by členské státy měly aktivně pomáhat uprchlíkům, kteří se po ukončení násilného konfliktu hodlají vrátit zpět do země svého původu;

25. potvrzuje zásadní význam spravedlivé migrační politiky vůči rozvojovým zemím; konstatuje, že migrace se může stát pozitivní silou v procesu rozvoje, zejména prostřednictvím finančních prostředků zasílaných migranty žijícími v EU, omezením odlivu kvalifikovaných pracovníků, usnadněním zpětné migrace a tím, že se zabrání obchodování s lidmi;

26. zdůrazňuje, že je nezbytné přijmout opatření na podporu opětovného shledání rodinných příslušníků, znovuzačlenění dětí zasažených ozbrojeným konfliktem do společnosti a zajištění přístupu ke vzdělávacím programům, odbornému vzdělávání a psychologické podpoře, při současném zohlednění specifických potřeb dívek;

27. vyzývá k účinnému provedení návrhu Komise na odzbrojení, demobilizaci a znovuzačlenění v případě bývalých bojovníků, včetně znovuzačlenění bojovníků do občanské společnosti tím, že se jim poskytnou potraviny, stany, deky, lékařská podpora a civilní oděv, dále včetně dopravy bývalých vojáků ke komunitě, ze které pocházejí, nebo na jimi vybrané místo, podpory důchodových programů pro politické nebo vojenské úředníky, přestěhování bývalých vojáků, systémů mzdové podpory, zajištění výuky občanské výchovy pro bývalé vojáky, programů psychické regenerace pro bývalé bojovníky a zvláštních dodatečných prostředků pro zaměstnanecké systémy a programy vytváření pracovních míst;

28. poukazuje na to, že programy odzbrojení, demobilizace a znovuzačlenění by měly zahrnovat zvláštní ustanovení týkající se bývalých bojovnic;

29. zdůrazňuje, že opatření proti využívání dětských vojáků a verbování dívek, jež jsou posléze vystaveny sexuálnímu zneužívání, do ozbrojených sil, jsou součástí boje za zlepšení každodenního života žen, které žijí v oblastech nacházejících se ve fázi upevňování míru a budování státu po válečném konfliktu;

30. domnívá se, že by odzbrojení, demobilizace a znovuzačlenění mělo být zaměřeno také na sociální a hospodářský rozvoj a že by mělo poskytovat programy finanční podpory určené pro plnění naléhavých potřeb;

31. je přesvědčen o tom, že pro zajištění dlouhodobé stability je nezbytná místní odpovědnost za mírotvorný proces;

32. domnívá se, že mezinárodní dárci by při vypracovávání politiky rekonstrukce pro stabilitu a demokracii měli zohledňovat regionální a místní souvislosti a že by přitom měli vycházet ze zkušeností získaných v rámci podpory hospodářského rozvoje ve společnostech po ukončení konfliktu;

33. zdůrazňuje, že vhodná strategie pro usmíření musí zohlednit úlohu žen v procesu upevňování míru; podtrhuje, že programy pro usmíření musí postihnout specifickou situaci dětí poznamenaných ozbrojeným konfliktem;

34. je přesvědčen o tom, že legitimitu státu lze vybudovat pouze řádnou a účinnou správou věcí veřejných; zdůrazňuje, že instituce, volební procesy, registrace voličů a volební seznamy, identifikace voličů a protikorupční mechanismy musí charakterizovat co možná nejvyšší míra transparentnosti a odpovědnosti, neboť představují nezbytný předpoklad pro obranu právního státu, lidských práv, demokratických institucí a důstojnosti daného obyvatelstva, ale jsou i předpokladem hospodářského rozvoje, investic a obchodu;

35. domnívá se, že faktory, jako je právní stát, zdravé finance, volný trh, účinná a kvalifikovaná veřejná správa, nezávislé a nezkorumpované orgány moci soudní, zákonodárné a výkonné, představují nástroje, jimiž mohou jednotlivci i společenství prostřednictvím své píle a iniciativy skutečně zvýšit bohatství svých národů;

36. vyzývá k vytvoření centrálních kontaktních míst pro investování ve snaze posílit prioritní odvětví, do kterých mohou být přilákány přímé zahraniční investice, a k vytvoření pracovních míst mimo tradiční zemědělská odvětví podporou rozvoje liberálních kodexů investování a průmyslových zón osvobozených od daní;

37. vyzývá Komisi, aby vytvořila deregulační oddělení, které by mohlo zemím nacházejícím se ve fázi po ukončení konfliktu poskytovat poradenství v tom, jak uspořádat hospodářskou infrastrukturu, aby byly odstraněny byrokratické překážky, jež brání nebo zpomalují vytváření malých podniků, otevírání bankovních účtů nebo registraci půdy a podniků; měl by být zpomalen příliv spekulativního kapitálu, pokud je to možné, a měly by být vytvářeny daňové pobídky pro zakládání podniků, zejména prostřednictvím programů rozpočtové podpory;

38. považuje za zvlášť důležité zapojovat ženy v zemích po ukončení konfliktu do hospodářských činností, aby se zvyšovala jejich sociální a hospodářská síla, a zdůrazňuje pozitivní úlohu, kterou při tom sehrávají mikroúvěry;

39. pevně věří, že místní odpovědnost rozvojové spolupráce EU může být posílena zapojením vnitrostátních parlamentů, včetně vzájemného působení a budování kapacit mezi Evropským parlamentem a parlamenty partnerských zemí; patří sem také systémy podpory informačních a komunikačních technologií, technologické kapacity pro vytváření moderních voličských seznamů nebo vydávání průkazů totožnosti v případech, kdy nejsou dostupné rodné listy nebo jiné dokumenty dokládající občanství;

40. zdůrazňuje, že je třeba pomoci místním orgánům poskytnutím vhodné odborné přípravy a podělením se o zkušenosti; v této souvislosti připomíná závazek Evropského parlamentu vůči zásadám a praxi parlamentní demokracie;

41. zdůrazňuje, že v zemích po ukončení konfliktu by se měla podporovat účast žen ve volbách pomocí zvláštních programů a zavedením kvót na všech úrovních;

42. zdůrazňuje význam nezávislého monitorování transparentnosti a odpovědnosti při využívání zdrojů, jež mohou hrát důležitou úlohu v situacích po ukončení konfliktu, jsou-li opětovně investovány do budování státu; zdůrazňuje rovněž význam boje proti všem formám plýtvání, podvodů a korupce prostřednictvím vhodných protikorupčních mechanismů a za obezřetné podpory ze strany občanské společnosti;

43. zdůrazňuje nutnost pokročit v provádění Úmluvy OSN proti korupci (UNCAC), zabránit tomu, aby byly nelegální finanční prostředky používány na podporu konfliktů a aby ohrožovaly proces stabilizace po ukončení konfliktu, neboť korupce způsobuje neúčinnost institucí, zesiluje společenskou marginalizaci a narušuje rozhodovací postupy a zajišťování základních služeb;

44.  upozorňuje na to, že nezbytnými podmínkami úspěšné rozvojové politiky je podpora místních komunit, rodin, organizací občanské společnosti, včetně organizací žen, podpora mikroúvěrových organizací a místních sítí; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby místní činitele v oblasti míru a lidských práv podporovaly politicky i finančně, a to i v obdobích krize, zejména prostřednictvím nástroje stability EU a jeho složky týkající se reakce na krizi;

45.  zdůrazňuje, že v situaci po skončení konfliktu je nutné provést registraci pozemkových práv a regularizovat vlastnictví pozemků v souladu s mezinárodními právními předpisy v oblasti lidských práv, aby se zabránilo nezákonnému přivlastnění půdy ze strany vlád, soukromých společností nebo vládnoucích elit, k němuž dochází často na úkor nejchudších a nejzranitelnějších lidí, kam patří také navrátivší se a vnitřně vysídlené osoby; dále zdůrazňuje, že je nutné vynaložit úsilí na posílení soudů, aby mohly lépe vymáhat právo upravující vlastnictví a obchodní právo, zejména v zemích, ve kterých mají ženy nižší právní postavení nebo ve kterých jsou jim upírána základní vlastnická práva;

46. připomíná svůj závazek chránit práva žen a dětí v době po ukončení konfliktu, přičemž konečným cílem je přijetí nezbytných opatření pro posílení postavení žen, které je nutnou podmínkou dosažení trvalého míru a stability;

47.  domnívá se, že mnoho rozvojových zemí má k dispozici základní přírodní zdroje nutné ke svému rozvoji, ale že špatné řízení a korupční praktiky, pokud jde o přírodní zdroje, jako je ropa, voda, dřevo a diamanty, mohou země zavléci zpět do koloběhu konfliktů; odsuzuje skutečnost, že na nesprávném nakládání s těmito zdroji a na jejich vytěžování se podílejí nejrůznější činitelé (na lokální, regionální, mezinárodní a nadnárodní úrovni); naléhavě žádá členské státy, aby prosazovaly a podporovaly řádné řízení veškerých přírodních zdrojů a aby přijaly opatření proti jejich vytěžování a nezákonnému obchodování s nimi, zejména pokud to přispívá ke vzniku, eskalaci nebo pokračování ozbrojeného konfliktu;

48. uznává výsledky, kterých dosáhl kimberleyský proces, iniciativa pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI) a program pro vymahatelnost práva, správu a obchod v lesnictví (FLEGT), a vyzývá k jejich posílení a účinnějšímu provádění a vymáhání;

49. znovu opakuje závěry dokumentu o změně klimatu a mezinárodní bezpečnosti, který vysoký představitel EU a Evropská komise(13) dne 14. března 2008 předložili Evropské radě, v němž varují, že změna klimatu hrozí přetížením států a regionů ve světě, které jsou již nyní nestabilní a náchylné ke konfliktu, vede ke vzniku nových imigračních toků a zvyšuje bezpečnostní rizika pro EU; naléhavě vyzývá Komisi, aby ve svém mírotvorném úsilí vzala v úvahu hledisko změny klimatu;

50.  domnívá se, že zásadní význam má spravedlnost pro oběti konfliktů a že v porovnání s mezinárodními soudy pro válečné zločiny mohou mít soudy daných zemí, pokud je soudní systém funkční, nezávislý a nestranný, lepší pozici k tomu, aby zajistily odpovědnost za vnitrostátní soudní řízení a potrestání pachatelů; v souvislosti se skončením konfliktu v tomto rámci navrhuje, aby byla prozkoumána možnost zmapovat minulé případy porušování lidských práv spáchané v průběhu konfliktu;

51. vyzývá k posílení soudních systémů prostřednictvím odborné přípravy soudců a státních zástupců, prostřednictvím konferencí o reformě soudnictví, nezávislých systémů jmenování soudců, řádného odměňování soudního personálu, poskytování vybavení soudů, zkvalitňování soudní administrativy, uchovávání záznamů, rozpočtového a personálního řízení a získávání moderních technologií, včetně počítačů pro sledování případů;

52. žádá, aby byla zranitelným skupinám, etnickým menšinám, zemědělcům bez půdy a dalším marginalizovaným skupinám poskytována právní pomoc a aby zkušené nevládní organizace zajišťovaly odbornou přípravu právních asistentů s cílem umožnit ve větší míře přístup k soudnímu systému;

53. považuje za zvlášť důležité zastavit beztrestnost páchání násilných trestných činů na základě pohlavní příslušnosti a tam, kde je to možné, vyloučit tyto trestné činy z ustanovení o amnestii a zajistit, aby všechny oběti sexuálního násilí, zejména ženy a dívky, měly zákonem zaručenou stejnou ochranu a rovný přístup ke spravedlnosti; vzhledem k tomu, že ženy a děti mají v mnoha společnostech znevýhodněné postavení, pokud jde o přístup ke spravedlnosti, měla by být všude, kde to bude nutné, přijata zvláštní ustanovení;

54. zdůrazňuje, že ženám, které se staly oběťmi sexuálního násilí, je třeba umožnit plný přístup k sexuální a reproduktivní zdravotní péči a k osvětovým programům, které jim pomohou vyrovnat se se sociálními stigmaty, kterým čelí;

55. vítá přijetí rezoluce č. 1820 Rady bezpečnosti OSN a zejména to, že tato rezoluce uznává, že sexuální násilí je hrozbou pro mezinárodní mír a bezpečnost;

56. zdůrazňuje význam zohlednění zvláštních potřeb dětí, zejména dívek, v situacích po ukončení konfliktu, a to hlavně pokud jde o vzdělání;

57. chválí spolupráci EU s Mezinárodním trestním soudem (ICC); zdůrazňuje, že podpora EU je pro prosazování mandátu ICC zcela nezbytná; považuje za nezbytně nutné, aby všechny státy podepsaly a ratifikovaly Římský statut, aby systém ICC lépe fungoval a byl koherentnější a konzistentnější; naléhavě vyzývá členské státy EU a AU, aby se ve všech případech konfliktních situací začaly důsledně a okamžitě zabývat prováděním všech zatykačů vydaných ICC;

58. naléhavě vyzývá členské státy, aby pokračovaly v boji proti beztrestnosti, který je nejúčinnějším prostředkem předcházení budoucím případům porušování lidských práv, a to i tím, že podpoří činnost mezinárodních soudů;

59.  zdůrazňuje, že udržitelný mír je v mnoha ohledech podmíněn zapojením na úrovni komunity a odpovědností za mírový proces – který však může být legitimní a úspěšný jedině tehdy, jestliže se ho stejnou měrou účastní ženy, které mají důležitou sociální funkci a rozhodující úlohu ve výrobě potravin a v péči o rodinu, zejména v rozvojových zemích; vzhledem ke skutečnosti, že ženy společně s dětmi tvoří 80 % uprchlíků, požaduje, aby se ženám dostávala zvláštní podpora a aby byla uznána jejich nenahraditelná úloha při prosazování míru a stability, a zdůrazňuje, že pro mírový proces je zásadní role mezinárodního společenství, které podporuje sítě občanské společnosti, v nichž se propojují místní, vnitrostátní a mezinárodní iniciativy;

60. vyzývá k vytvoření stálých mírových výborů, v nichž by byli zapojeni vlivní členové všech znepřátelených stran, s cílem předejít propuknutí násilí ve velkém měřítku;

61. je přesvědčen, že příslušné organizace občanské společnosti mohou sloužit jako zprostředkovatelé dialogu mezi skupinami v konfliktu za předpokladu, že jej doplní školení v oblasti nenásilného řešení konfliktů a výchova k míru; podporuje vytváření příležitostí pro dialog pořádáním vnitrostátních konferencí, diskusí u kulatého stolu mezi znepřátelenými stranami, kontaktních setkání malých skupin na nejnižší úrovni, školením v oblasti zprostředkování pro místní nevládní organizace, čelní představitele daných společenství a pro osoby v čele tradičních institucí;

62. vyzývá členské státy, aby při realizaci rozvojových projektů nejprve stanovily ze svého středu vedoucího partnera ve snaze zjednodušit odpovědnostní mechanismy (a to i pokud finanční prostředky pro projekt pocházejí z jiného členského státu) a dosáhnout tak koordinace mezi dárci a koherentnosti, včetně vytvoření účetních předpisů týkajících se povinnosti zveřejňovat informace, pokud jde o vnitrostátní parlamenty, místní orgány a mezinárodní organizace;

63. domnívá se, že je třeba přijmout opatření na podporu větší účasti a zastoupení žen ve sdělovacích prostředcích a ve všech veřejných fórech, jejichž prostřednictvím budou moci vyjádřit své názory;

64. připomíná, že registrace narození je základním lidským a občanským právem; zdůrazňuje, že registrace narození je mimořádně důležitá zejména v průběhu a po ukončení ozbrojeného konfliktu, neboť pomáhá chránit děti před porušováním jejich práv, a musí být proto v oblasti rozvoje chápána jako ústřední téma;

65. zdůrazňuje, že v průběhu celého cyklu plánování, provádění, sledování a hodnocení rozvojových programů je zapotřebí přístupu citlivého ke konfliktům, aby se tak maximalizovaly pozitivní a minimalizovaly negativní dopady na vývoj konfliktu; zdůrazňuje význam systematického provádění analýz konfliktu a porozumění klíčovým faktorům konfliktů; domnívá se, že zavedení referenčních kritérií je užitečným nástrojem hodnocení účinku opatření v oblasti rozvojové spolupráce;

66. vyzývá, aby se státy sousedící s oblastí konfliktu aktivně zapojily do plánu rozvoje a rekonstrukce pro období po ukončení konfliktu, a to společně s mezinárodním společenstvím;

67. žádá Radu a Komisi, aby k situaci v jednotlivých zemích přistupovaly z regionálního hlediska;

68. hodlá pokračovat v aktivní účasti na činnosti organizované Komisí v rámci sledování jejího výše uvedeného sdělení k otázce postupu EU v nestabilních situacích; upozorňuje Radu a Komisi na skutečnost, že je nyní nezbytně nutné, aby tato práce, jež postupuje velmi pomalu, vedla rychle ke konkrétním praktickým opatřením v tak zásadních oblastech, jako je zdravotnictví a vzdělání, a vyzývá Komisi, aby Evropský parlament v úplnosti informovala o dalších krocích, které podnikne s ohledem na závěry případových studií jednotlivých zemí, a zejména pokud jde o využití těchto poznatků při formulaci a přípravě následných opatření;

69. považuje za nezbytné, aby všechny delegace ES ve třetích zemích měly kontaktní místo pro rovnost žen a mužů s odpovídajícím mandátem, kvalifikací a zdroji;

70. zdůrazňuje naléhavou potřebu, aby obyvatelstvo nestabilních zemí vnímalo pozitivní vývoj své situace a situace, v níž se nachází jejich země, a žádá proto Radu a Komisi, aby nezanedbávaly viditelnost opatření uplatňovaných v praxi;

71. podporuje program EU pro předcházení násilným konfliktům a bezpečnostní a rozvojová opatření, která jsou součástí akčního plánu EU pro rok 2009, a naléhavě vyzývá Komisi, aby se provádění opatření spojených s budováním míru stalo jednou z hlavních priorit;

72. zdůrazňuje, že je důležité posílit způsobilost pracovníků EK k tomu, aby při programování uplatňovali přístup, který je citlivý konfliktům, a to pomocí speciálního školení, zejména vypracováním krátkého a na konkrétní potřeby zaměřeného průvodce problematikou citlivého zohlednění konfliktů pro příslušné pracovníky, který by vycházel ze systémů pro posuzování dopadu na mír a konflikty a z vypracovaného souboru nástrojů pro citlivé zohlednění konfliktů;

73. domnívá se, že zásahy musí být v zájmu účinného řešení problémů vývoje po ukončení konfliktu včasné, pružné a předvídatelné;

74. zdůrazňuje, že ve všech evropských misích (včetně zprostředkovatelských a vyjednávacích týmů a policejních a mírových jednotek) by měli být poradci nebo poradkyně pro genderovou problematiku, jejich příslušníci by měli být školeni v zohledňování této problematiky a ženy by v nich měly být zastoupeny nejméně 40 % na všech úrovních včetně nejvyšších funkcí;

75. vyzývá Komisi, aby provedla výzkum v oblasti genderového mainstreamingu v rámci vnějších misí EU;

76. poukazuje na to, že je třeba, aby bylo genderové hledisko běžně uplatňováno při mírovém výzkumu, při předcházení konfliktům a jejich řešení, při mírových operacích, při obnově a rekonstrukci po konfliktech, ve finančních nástrojích, v národních a regionálních strategických dokumentech a při plánování veškerých vnějších zásahů;

77. podporuje funkci zvláštních zmocněnců EU, která je pro EU hlavním nástrojem, jež jí pomáhá při zprostředkovávání politických dohod a při podpoře trvalé politické stability ve společnostech, v nichž byl ukončen konflikt;

78. vybízí EU, aby vypracovala osvědčené postupy v otázkách, které vyžadují širokou spolupráci partnerů v politické, vojenské, humanitární a rozvojové oblasti a které se týkají předcházení konfliktům, zprostředkování, udržování míru, dodržování lidských práv, právního státu, humanitární pomoci a dlouhodobé rekonstrukce a rozvoje;

79. vyzývá k vytvoření akčního plánu EU pro provedení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a žádá Komisi, aby přiměla partnerské země a členské státy EU k vypracování vnitrostátních akčních plánů; navrhuje přezkum hlavních směrů EU k ochraně lidských práv a misím EBOP s cílem zajistit plný soulad s rezolucemi RB OSN č. 1325 a 1820;

80.  zdůrazňuje, že Komise má povinnost podporovat úsilí partnerských zemí o rozvoj kapacit pro demokratickou vnitrostátní kontrolu (parlamentní kontrolu a provádění auditu), je-li pomoc Společenství poskytována formou rozpočtové podpory; naléhavě žádá Komisi, aby této povinnosti dostála ve větším rozsahu a důsledněji; zdůrazňuje, že orgány parlamentní kontroly a auditorské orgány s řádnými pravomocemi jsou hlavním faktorem pro dosažení udržitelného dopadu podpory z rozpočtu EU; žádá vytvoření monitorovacích a kontrolních mechanismů občanské společnosti, aby měly pravomoc kontrolovat využívání a dopad rozpočtové podpory ze strany EU;

81. vyzývá investiční banky, včetně Evropské investiční banky, aby zajistily, aby jejich půjčky a investice v zemích, které se nacházejí ve stavu po ukončení konfliktu, zejména v zemích bohatých na zdroje, byly v souladu s normami pro lidská práva a životní prostředí a nepřispívaly k napětí;

82. chválí činnost nově zřízené Komise OSN pro budování míru; zdůrazňuje potřebu spolupráce s mezinárodními partnery, zejména s OSN, v otázkách týkajících se pomoci; naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily řádné financování systému OSN a jeho odpovědnost za podporu procesů uvnitř států, na nichž se podílí Komise OSN pro budování míru a další orgány OSN;

83. zdůrazňuje, že rozvojová pomoc je velmi důležitým faktorem pro upevnění míru a předcházení konfliktům v nestabilních státech, ale že rozvojová pomoc a pomoc při řešení konfliktů nesmí obsahovat žádné vojenské prostředky nebo prvky;

84. doporučuje uplatňovat kodex chování příslušníků sil OSN nasazených v zónách po ukončení konfliktu a vyzývá k nulové toleranci vůči sexuálnímu násilí páchanému mírovými silami nebo příslušníky nevládních organizací;

85. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí, generálnímu tajemníkovi OSN, Komisi OSN pro budování míru, Komisi AU, Výkonné radě AU, Panafrickému parlamentu a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU.

(1)

Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3.

(2)

Úř. věst. L 247, 9.9.2006, s. 22.

(3)

Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1.

(4)

Úř. věst. C 25, 30.1.2008, s. 1–12.

(5)

Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 41.

(6)

(S/2004/616)

(7)

Přijaté texty, P6_TA(2007)0540.

(8)

Přijaté texty, P6_TA(2007)0483.

(9)

AKT-EU 3937/07 v konečném znění.

(10)

Výpočty oddělení pro mezinárodní rozvoj založené na odhadech Světové banky obsažených v dokumentu „Světové hospodářské vyhlídky na rok 2006: Hospodářské důsledky převodů pracovních příjmů

a migrace“ vydaném Světovou bankou ve Washingtonu dne 14. 11. 2005.

(11)

Zpráva Landmine Monitor 2007: Za svět bez min.

(12)

Zpráva Saferworld, Oxfam a IANSA z října 2007– Africe chybějí miliardy.

(13)

S113/08.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

ÚVOD

Toto je jedna z nejdůležitějších zpráv roku. Vychází z požadavků, které na Světovém summitu v roce 2005 vedly k založení Komise OSN pro budování míru, a prvořadý význam pro ni má toto zjištění: polovina všech zemí, které překonají válečný konflikt, se v něm během pěti let znovu ocitne. V současné době probíhá ve světě 42 občanských válek.

Na budování státu mají největší vliv zejména dva činitelé. Prvním a stěžejním je sama země ocitající se v nestabilní situaci. Bez silného odhodlání vymanit se z konfliktu a směřovat k trvalému míru je návrat zpět k válečnému stavu téměř nevyhnutelný. Druhým činitelem je mezinárodní společenství, jehož úkolem je podpora zotavující se země prostřednictvím finanční pomoci a znalostí a vlastních zkušeností jeho členů, které vycházejí z poznání toho, co k budování státu přispívá a co nikoliv.

Marshallův plán je zářným příkladem toho, jak jediná země – USA – přiměla celou západní Evropu, aby odmítla válku a ubírala se cestou trvalého míru.

Požadovanou cestu k míru ovšem není tak těžké vyznačit, jako se jí v praxi držet. Teoreticky vzato vede tato cesta od války k míru a poté k obnově a úspěchu. Předmětem této zprávy je správný postup při uplatňování tohoto vzorce se zvláštním zaměřením na obnovu, která při budování státu představuje prvořadý rozvojový cíl.

ROZVOJOVÉ PERSPEKTIVY UPEVŇOVÁNÍ MÍRU V SITUACÍCH PO UKONČENÍ KONFLIKTU

Bezodkladné priority:

· Zabezpečit prostor, který bude spravován.

· Zajistit přístup k pitné vodě a postarat se o úplné odstranění a pohřbení mrtvých, pokud možno dle místních zvyklostí.

· Zajistit dostupnost potravin, topení (v závislosti na počasí), elektřiny, hygienických zařízení a základních léků.

· Zajistit přítomnost a viditelnost příslušníků akceschopných pořádkových sil (policie), aby bylo možné udržovat pocit, že vládne zákon a pořádek, a předcházet rabování; vytvořit síť místních informátorů.

· Přimět místní vůdce ke sdílení moci a poskytování služeb (zdravotní péče a vzdělávání) prostřednictvím místních samospráv.

Následné priority:

Následující opatření musí být zaváděna souběžně a každé z nich tvoří důležitou složku budování trvalého míru. Je nutno ovšem poznamenat, že přesné pořadí jejich zavádění se může měnit podle potřeb dané situace, a s ohledem na to musí být také tato opatření uplatňována.

1. Odzbrojení, demobilizace a znovuzačlenění (DDR)

Jak již bylo uvedeno, polovina všech zemí, které překonají válečný konflikt, se v něm během pěti let znovu ocitne. „Zabezpečení prostoru“ je proto nezbytným předpokladem všeho dalšího – hospodářského rozvoje, obchodu a investic stejně jako ochrany svobod a důstojnosti obyvatel.

2. Sdílení moci (od válečných vůdců k vůdcům politickým)

Přesvědčit válečné vůdce, aby upustili od násilí a přistoupili na sdílení moci v rámci institucionálních struktur.

Do sdílení moci se musí zároveň zapojit i aktivní a informovaní občané. Ve všech fázích je nezbytná transparentnost. Nestačí pouze jednat se všemi stranami, je nutné, aby tato jednání byla vidět.

3. Právní stát

Jedním z důvodů, proč se tolik států procházejících obdobím nestability ocitne znovu ve válce, je skutečnost, že pilíře stabilní společnosti – její instituce – nejsou dostatečně silné, aby zamezily pokušení vrátit se k rychlejším metodám, jak ovlivnit běh událostí. Ve skutečnosti někdy dokonce samy instituce stabilitu narušují. Podstatou budování institucí je dodržování zásad právního státu.

V této fázi je dále důležité, aby právní stát směřoval k zajištění pevného středu. Instituce musí fungovat jako dostředivá, nikoli jako odstředivá síla (musí přimět protichůdné síly ke spolupráci, a nikoli je ještě více rozdělovat).

Budování státu znamená budování institucí: vnitrostátních parlamentů, demokratizačních a volebních procesů, boj proti korupci, transparentnost a zodpovědnost. Důležitým nástrojem je při tom místní, „vlastnická“ odpovědnost za konkrétní proces.

4. Hospodářství

Násilné konflikty odrazují zahraniční investory a mohou snížit tempo růstu země v průměru o 2 %. Vytvoření prostředí, které motivuje k soukromým ekonomickým aktivitám, je účinným nástrojem pro zlepšení hospodářské situace obyvatelstva v rozvojových zemích. Hnací silou je zde soukromá iniciativa, a je proto třeba soustředit se na posílení role jednotlivce a umožnit tak lidem naplno využít svých schopností, a zejména pak vysídleným osobám zajistit návrat do ekonomického procesu.

Podmínkami zdravé ekonomiky, jak je formuloval západoněmecký kancléř Ludwig Erhard v 60. letech minulého století, jsou prosperita založená na hospodářské soutěži, nízké daně, minimální regulace a stabilní měna.

Peruánský ekonom Hernando de Soto odhaduje, že v rozvojových zemích je bez jakéhokoli registrovaného oprávnění vlastněn nemovitý majetek v hodnotě až 9 bilionů dolarů. A dokud bude v tomto „neformálním“ vlastnictví, nelze na něj například získat hypoteční úvěr.

Ochrana vlastnických práv je pro rozvoj zásadní. Jednou z hlavních priorit rozvojové politiky by proto mělo být zřízení a zlepšení stavu katastrů nemovitostí, uvolnění prostředků na zmapování a registraci pozemkového a duševního vlastnictví a soudům umožnit vymáhání vlastnických práv. Trh nemůže fungovat, pokud neexistuje funkční právní systém, ve kterém lze nabýt jistoty o vlastnických právech a smluvních závazcích s rozumnými vyhlídkami na jejich přiměřeně rychlou vymahatelnost.

Ochrana duševního vlastnictví zajišťuje a podněcuje tvůrčí aktivity a podnikání.

5. Civilní policie (včetně bezpečnostní a zpravodajské složky)

Transparentní, zodpovědná a profesionální bezpečnostní složka je nezbytným základem pro vytvoření příznivých podmínek rozvoje. V rozvojových zemích, zejména v těch, které se vyrovnávají s následky ozbrojeného konfliktu, bezpečnostní složky velmi často nemohou či nechtějí chránit civilní obyvatelstvo. Tam, kde byly bezpečnostní složky v minulosti nástrojem represí, je nutné, aby jejich reforma zapojila i místní společenství, která by v opačném případě mohla mít potřebu vzít bezpečnost do vlastních rukou. Je naléhavě nutné, aby se co nejdříve, jakmile je to prakticky možné, přešlo od vojenské bezpečnosti k bezpečnosti civilní.

Zajištění bezpečnosti, ochrany a spravedlnosti pro všechny obyvatele je proto při snižování chudoby a budování míru jednou z priorit. Domácí policie složená z místních obyvatel musí nahradit stávající mezinárodní pořádkové síly, které byly původně nasazeny.

6. Odminování a odstranění ručních palných a lehkých zbraní

Přítomnost min a šíření ručních palných a lehkých zbraní (SALW) napomáhá ozbrojenému konfliktu a trestné činnosti. Všechny snahy o zvýšení bezpečnosti a následný rychlý rozvoj se proto nemohou obejít bez podpory činnosti, která se zasadí o zamezení nezodpovědného přesouvání zbraní a šíření ručních palných zbraní ve společnosti.

7. Občanská společnost

Musíme prosazovat zásady demokracie, svobodu sdělovacích prostředků a přístup k pravdivým informacím. Svoboda sdružování a svoboda projevu jsou pilířem zachování občanské společnosti.

Ve všech aktivitách usilujících o budování míru musí být směrodatný přístup založený na úctě k základním hodnotám, jako jsou lidská důstojnost, svoboda, demokracie, lidská práva, právní stát, spravedlnost a rovnost, odpovědnost vlády vůči obyvatelstvu. Názor místních občanů musí být středem všech mírotvorných a státotvorných snah.

8. Usmíření a odpuštění

Vybudování tohoto dočasného pilíře spravedlnosti zahrnuje usmíření různých vrstev společnosti, znovuzačlenění bývalých bojovníků a vysídlených osob do společnosti, dialog mezi znesvářenými skupinami (léčení traumat a výchova k míru), zřízení výborů pro pravdu a usmíření a podporování způsobů nenásilného řešení sporů.

9. Válečné zločiny

Genocida musí být potrestána a její potrestání musí být vidět. V případě potřeby musí být ustaveny soudy pro válečné zločiny. Je lépe, když hlavní viníky odsoudí vnitrostátní spíše než mezinárodní soudy.

10. Rozvojové cíle tisíciletí a rovný přístup občanů k základním službám

Zdraví je nezbytným předpokladem rozvoje a stejně tak i přístup k pitné vodě a hygienickým zařízením. Mezi hlavní priority patří také potravinové zabezpečení. Rovněž vzdělání je významným činitelem přispívajícím ke zmírnění chudoby.

Většina zemí s vysokou novorozeneckou a dětskou úmrtností prošla v posledních letech válečným konfliktem. Málo bezpečné oblasti jsou navíc i živnou půdou pro organizovaný zločin. Jednou z hlavních priorit se musí stát produktivní výkonnost rozvojových zemí, opírající se o zdravou a vzdělanou pracovní sílu, neboť v boji s chudobou představuje rozhodující prvek.

11. Rovnost mezi muži a ženami

Ženy hrají v procesu upevňování míru a budování státu zásadní úlohu. Úsilí směřující k uskutečnění spravedlivé společnosti je udržitelné pouze v případě, že ženy mají záruku, že se mohou plně účastnit mírových jednání, že jsou plnohodnotně zastoupeny na politické scéně, v ekonomickém životě a v občanské společnosti vůbec.

12. Rovný přístup k udržitelným zdrojům

Rovný přístup k přírodním zdrojům a jejich trvale udržitelné využívání šetrné k životnímu prostředí jsou nutnou podmínkou zajištění trvale udržitelného rozvoje i řešení změny klimatu a úbytku biologické rozmanitosti. Somálsko je ukázkovým příkladem toho, co se může stát, nejsou-li tyto podmínky dostatečně splněny.

13. Citlivé zohlednění konfliktu

Pomoc nemusí mít žádný pozitivní přínos, pokud její poskytovatelé nerozpoznají skutečnou problematiku konfliktu nebo pokud se na ni odmítnou zaměřit. Rovněž poskytuje-li se pomoc bez toho, aby se současně sledoval dopad probíhajících konfliktů na rozvoj a na bezpečnost obyvatelstva, nebo se poskytuje prostřednictvím států, které vylučují některé etnické skupiny, může se tím zvýšit riziko nového propuknutí konfliktu nebo jeho pokračování. Vyhodnocování konfliktu by proto mělo být samozřejmostí, aby byly k dispozici informace, o které se mohou opřít programová rozhodnutí.

Součástí citlivého zohlednění konfliktu je i rozhodnutí, zda mají být rozpočtové prostředky poskytnuty celé zemi či pouze jednomu konkrétnímu odvětví, zda má být hlavní díl pomoci poskytnut prostřednictvím státu, jak bude zajištěn pozitivní dopad základních vzdělávacích, zdravotnických a dalších rozvojových programů na prvotní příčiny konfliktu atd. Hodnocení by mělo čerpat z již získaných zkušenosti s vyhodnocováním dřívějších ozbrojených konfliktů a dalších sociálních analýz – zejména z těch, které se soustředí na nerovnost a vyloučení ze společnosti. Je třeba snažit se pochopit a vysvětlit, jaký vztah bude mít navrhovaná pomoc a rozvojové programy k základním příčinám konfliktu a k základním příčinám chudoby.

14. Úloha mezinárodních institucí (soudržnost a důslednost mezinárodního společenství)

Komise OSN pro budování míru byla vytvořena s cílem poskytovat lepší mezinárodní podporu zemím, které se zotavují z následků válečného konfliktu. Tato komise by měla mít politickou podporu a dostatečné zdroje, aby mohla v místě účinně pracovat a plnit stanovené cíle.

Řada aktérů na mezinárodní politické scéně sice poukazuje na potřebu podporovat lepší koordinaci v postkonfliktních oblastech, jako jsou Demokratická republika Kongo, Sierra Leone a Libérie, jejich postup však i přes některé pokroky podporuje často spíše nesourodost a soupeření. Výbor pro rozvojovou pomoc OECD pravidelně hodnotí účinnost rozvojové pomoci svých členů. V těchto hodnoceních by se měla uplatnit i některá další kritéria, aby bylo možné posoudit také jejich postup v kontextu situací po ukončení konfliktu.


STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (*) (8. 10. 2008)

pro Výbor pro rozvoj

k rozvojovým perspektivám v situaci upevňování míru a budování státu po ukončení konfliktu

(2008/2097(INI))

Navrhovatelka (*): Luisa Morgantini

(*) Přidružené výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro rozvoj jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  připomíná, že mír není jen stav bez války a že není míru bez spravedlnosti a že konec válečného stavu navíc nemusí nutně přinést bezpečnost pro muže a ženy; připomíná také významnou úlohu žen při prevenci a řešení konfliktů a při budování míru a zdůrazňuje důležitost jejich rovnoprávné účasti a plného zapojení do veškerých snah o zachování a propagaci míru a bezpečnosti;

2.  vyzývá k vypracování evropského akčního plánu pro provádění rezoluce 1325 Rady bezpečnosti Organizace spojených národů (RB OSN) a žádá Evropskou komisi, aby vyzvala partnerské země a členské státy EU k vypracování národních akčních plánů; navrhuje přezkoumat pokyny EU v oblasti ochrany lidských práv, aby se zajistil jejich plný soulad s rezolucí 1325 Rady bezpečnosti OSN;

3.  vítá přijetí rezoluce 1820 Rady bezpečnosti OSN a zejména to, že tato rezoluce uznává, že sexuální násilí je hrozbou pro mezinárodní mír a bezpečnost;

4.  zdůrazňuje, že ve všech evropských misích (včetně zprostředkovatelských a vyjednávacích týmů, policejních a mírových jednotek) by měli být poradci nebo poradkyně pro problematiku rovnosti žen a mužů, jejich příslušníci by měli být školeni v zohledňování této problematiky a ženy by v nich měly mít zastoupení nejméně 40 % na všech úrovních včetně nejvyšších funkcí;

5.  poukazuje na to, že je třeba, aby bylo hledisko rovnosti žen a mužů běžně uplatňováno při mírovém výzkumu, při předcházení konfliktům a jejich řešení, při mírových operacích, při obnově a rekonstrukci po konfliktech, ve finančních nástrojích, v národních a regionálních strategických dokumentech a při plánování veškerých vnějších zásahů;

6.  vyzývá Komisi, aby provedla výzkum v oblasti zohledňování rovnosti žen a mužů v rámci vnějších misí EU;

7.  považuje za nezbytné, aby všechny delegace ES do třetích zemí měly kontaktní místo pro rovnost žen a mužů s odpovídajícím mandátem, kvalifikací a zdroji;

8.  důrazně poukazuje na potřebu konzultovat a podporovat místní ženské organizace a mezinárodní sítě ženského mírového hnutí; doporučuje poskytovat politickou a finanční podporu, školení, pomoc při budování kapacity a technickou pomoc, a to i pokud jde o mírová jednání a nenásilné řešení konfliktů;

9.  trvá na tom, že je nezbytné, aby ženy po skončení konfliktu pokračovaly ve vzdělávání a své vzdělání dovršily; domnívá se, že v tomto ohledu je vhodné v průběhu rekonstrukce země aktivně podporovat opětovné zahájení vzdělávacího procesu;

10. zdůrazňuje význam začlenění hlediska rovnosti žen a mužů do sjednávání a provádění mírových dohod tak, aby byla podpořena ústavní ochrana práv žen;

11. považuje za zvlášť důležité zastavit beztrestnost páchání násilných trestných činů na základě pohlavní příslušnosti a tam, kde je to možné, vyloučit tyto trestné činy z ustanovení o amnestii a zajistit, aby všechny oběti sexuálního násilí, zejména ženy a dívky, měly zákonem zaručenou stejnou ochranu a rovný přístup ke spravedlnosti;

12. zdůrazňuje, že boj proti využívání dětských vojáků a dívek získávaných do ozbrojených sil, které jsou předmětem sexuálního zneužívání, je součástí boje zaměřeného na zlepšení každodenního života žen, které žijí v oblastech nacházejících se ve fázi upevňování míru a rekonstrukce země po válečném konfliktu;

13. poukazuje na to, že programy odzbrojení, demobilizace a znovuzačlenění by měly zahrnovat zvláštní ustanovení týkající se bývalých bojovnic;

14. žádá, aby EU při podpoře reformy bezpečnostního sektoru po ukončení konfliktu zohledňovala rovnost žen a mužů tím, že bude poskytovat školení o problematice rovnosti žen a mužů a poradenství k otázkám týkajícím se ústavy, voleb, policie a soudnictví;

15. zdůrazňuje, že by se měla podporovat účast žen ve volbách v zemích po ukončení konfliktu pomocí specifických programů a zavedením kvót na všech úrovních;

16. považuje za zvlášť důležité zapojovat ženy v zemích po ukončení konfliktu do hospodářských činností, aby se zvyšovala jejich sociální a hospodářská síla, a zdůrazňuje pozitivní úlohu, kterou přitom sehrávají mikroúvěry;

17. zdůrazňuje, že je třeba umožnit ženám, které se staly oběťmi sexuálního násilí, plný přístup k sexuální a reproduktivní zdravotní péči a k programům, které jim pomohou vyrovnat se se sociálními stigmaty, jimž jsou vystaveny;

18. doporučuje posílit etický kodex příslušníků sil OSN nasazených v zónách po konfliktu a vyzývá k nulové toleranci vůči sexuálnímu násilí páchanému mírovými silami nebo příslušníky nevládních organizací;

19. považuje za nezbytné, aby se k otázce rovnosti žen a mužů přihlíželo ve styku s uprchlíky a vnitřně vysídlenými osobami, a to i při projektování uprchlických táborů;

20. domnívá se, že je nutné podporovat větší účast a významnější přítomnost žen ve sdělovacích prostředcích a ve všech veřejných fórech, prostřednictvím nichž budou moci vyjádřit své názory.VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

7.10.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

22

0

5

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Edit Bauer, Emine Bozkurt, Ilda Figueiredo, Věra Flasarová, Claire Gibault, Lissy Gröner, Zita Gurmai, Esther Herranz García, Anneli Jäätteenmäki, Lívia Járóka, Piia-Noora Kauppi, Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, Roselyne Lefrançois, Siiri Oviir, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Zita Pleštinská, Christa Prets, Teresa Riera Madurell, Raül Romeva i Rueda, Eva-Britt Svensson, Britta Thomsen, Anne Van Lancker, Anna Záborská

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Mary Honeyball, Marusya Ivanova Lyubcheva, Maria Petre, Petya Stavreva


STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci (13. 10. 2008)

pro Výbor pro rozvoj

k perspektivám rozvoje v oblasti upevňování míru a národní obnovy po ukončení konfliktu

(2008/2097(INI))

Navrhovatel: Willy Meyer Pleite

NÁVRHY

Výbor pro zahraniční věci vyzývá Výbor pro rozvoj jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.   konstatuje, že k pokroku v oblasti rozvoje vede mír a stabilita a že situace, kdy nedochází k projevům nepřátelství, což je charakteristické pro období po ukončení konfliktu, nevede automaticky k trvalé a pevné stabilitě; zdůrazňuje proto, že základními a nezbytnými předpoklady národní obnovy v situacích po ukončení konfliktu je mír, bezpečnost a trvalá stabilita;

2.   zdůrazňuje nutnost řešit základní příčiny nestability prostřednictvím rozvoje politiky, která je v souladu s rozvojovými cíli tisíciletí (RCT) a jinými sociálně-ekonomickými, politickými a kulturními opatřeními, jež mohou vytvořit podmínky potřební k prevenci proti opětovnému vzniku konfliktů a jejichž cílem je odstranění chudoby, podpora ekonomického, sociálního a kulturního rozvoje a vybudování institucionálních a správních kapacit, zlepšení kvality života obyvatel a upevnění pozice právního státu; v této souvislosti zdůrazňuje důležitost vzdělávání, zejména u mladých lidí a žen, které přímo přispívá k utváření stability; vyjadřuje politování nad tím, že nelze dostát závazkům rozvojových cílů tisíciletí, a nad skutečností, že v řadě těchto oblastí došlo ke zhoršení situace, zejména pokud jde o oblast vzdělávání a zdraví (malárie, HIV a novorozenecká úmrtnost a úmrtnost matek);

3.   zdůrazňuje rovněž, že je třeba zavést sociální a ekonomická opatření vedoucí k odstranění chudoby a k ekonomickému a sociálnímu rozvoji, jež mohou vytvořit podmínky potřebné k zabránění opětovného vzniku konfliktu;

4.   zdůrazňuje, že nezbytně nutné, aby mezinárodní společenství převzalo odpovědnost za podporu státních orgánů v zemích, které procházejí procesem obnovy, a usilují o vybudování právního státu; zdůrazňuje, že tato podpora má zásadní význam pro budování ústavního a politického systému v dané zemi;

5.   zdůrazňuje důležitost řešení otázek souvisejících s politickou strukturou společností po ukončení konfliktu, zejména pokud jde o sdílení moci mezi skupinami, které byly předtím do konfliktu zapojeny; podporuje funkci zvláštních zmocněnců, která je pro EU hlavním nástrojem, jež jí pomáhá při zprostředkovávání politických dohod a při podpoře trvalé politické stability ve společnostech, v nichž byl ukončen konflikt;

6.   poukazuje na úlohu spolupráce mezi regiony v průřezových otázkách a oblastech, které překračují politické hranice; žádá Komisi a Radu, aby k řešení situace v jednotlivých zemích přistupovaly z regionálního hlediska;

7.   považuje za zásadní, aby se při odstraňování příčin nestability a problémů společností po ukončení konfliktu kombinovala civilní a vojenská opatření; zdůrazňuje, že pokud nebudou bezpečnost na místě zajišťovat mírové síly, nelze obecně splnit zásadní předpoklad stability ve společnostech postižených konfliktem (tj. bezpečnost jednotlivců a jejich majetku);

8.   vybízí EU, aby vypracovala osvědčené postupy v otázkách, které vyžadují širokou spolupráci partnerů v politické, vojenské, humanitární a rozvojové oblasti a v otázkách týkajících se předcházení konfliktům, zprostředkování, udržování míru, dodržování lidských práv, právního státu, humanitární pomoci a dlouhodobé obnovy a rozvoje;

9.   poukazuje na to, že demokratizace, demilitarizace a odzbrojení skupin zapojených do konfliktu mají klíčový význam a měly by být klíčovými prioritami v každém mírotvorném a státotvorném procesu;

10. poukazuje na to, že pomoc určená pro společnosti po ukončení konfliktu je zpravidla účinná jen tehdy, je-li poskytována ve spojení s vojenskou podporou, která kromě toho, že vytváří základní předpoklad hospodářského rozvoje po ukončení konfliktu, zabrání tomu, aby si pomoc přisvojili váleční vůdci a zločinné skupiny; je toho názoru, že dárci zahraniční pomoci musí ve svých rozvojových aktivitách zohlednit místní podmínky a názory; konstatuje však, že tato pomoc se rovněž musí zakládat na mezinárodních osvědčených postupech v oblasti prosazování hospodářského rozvoje ve společnostech po ukončení konfliktu;

11. zdůrazňuje, že je třeba nalézt rovnováhu mezi civilními a vojenskými prvky rozvojové pomoci s cílem zajistit fungování základní infrastruktury a vládních služeb, aniž by přitom byly upozaděny požadavky na rekonstrukci, rehabilitaci a na opětovné zahájení demokratického a hospodářského procesu; chválí činnost nově zřízené Komise OSN pro budování míru; zdůrazňuje potřebu spolupráce s mezinárodními partnery, zejména s OSN, v otázkách týkajících se pomoci;

12. zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné, aby se pokračovalo v budování vojenské kapacity EBOP, a Evropská unie a její členské státy tak mohly lépe přispívat ke stabilizaci a rozvoji společností po ukončení konfliktu;

13. odsuzuje skutečnost, že v rozvojovém světě bylo v důsledku vojenských konfliktů značné množství lidí zabito lehkými nebo ručními palnými zbraněmi; je toho názoru, že politika EU v oblasti předcházení nedovolenému obchodování s konvenčními zbraněmi a boje proti němu musí být transparentní, harmonizovaná, důkladněji objasněna a musí být účinnější a plně v souladu s Kodexem chování pro vývoz zbraní a že tento kodex by měl být právně závazný; je přesvědčen, že přijetí společného postoje v otázce vývozu zbraní by mohlo být v tomto ohledu prospěšné; zdůrazňuje důležitost odstranění min, demilitarizace, demobilizace, rehabilitace a opětovného začlenění a rovněž reformy bezpečnostního sektoru v době po ukončení konfliktu;

14. upozorňuje na to, že vybudování právního státu je nezbytným předpokladem trvalé stability a hospodářského rozvoje; podporuje rozmístění operací EBOP se zaměřením na posílení právního státu ve společnostech po ukončení konfliktu (např. EUPOL v Afghánistánu, EULEX v Kosovu a EUJUST LEX v Iráku); poukazuje na důležitost zřízení nezávislých soudů pro válečné zločiny, aby se zabránilo tomu, že váleční zločinci uniknou potrestání, a aby pokročil proces usmíření po ukončení konfliktu;

15. připomíná závěry dokumentu o změně klimatu a mezinárodní bezpečnosti(1), který v březnu 2008 Evropské radě předložil vysoký představitel EU a Evropská komise, v němž varuje, že v důsledku změny klimatu hrozí ve světě přetížení těch států a regionů, které jsou již nyní nestabilní a náchylné ke konfliktu, což vede ke vzniku nových imigračních toků a zvyšuje bezpečnostní rizika pro EU; naléhavě vyzývá Komisi, aby ve svém mírotvorném úsilí vzala v úvahu hledisko změny klimatu;

16. konstatuje, že mnoho rozvojových zemí má k dispozici základní zdroje energie, přírodní a lidské zdroje nutné ke svému rozvoji; zdůrazňuje však nutnost větší transparentnosti a účinnosti těžebního průmyslu pro to, aby se tyto země mohly rozvíjet; vítá iniciativy, jako je Kimberleyský proces a iniciativa v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu, jež mají zabránit vzniku rozsáhlých konfliktů; zdůrazňuje význam vzdělávání jako hnací síly rozvoje;

17. potvrzuje zásadní význam spravedlivé migrační politiky vůči rozvojovým zemím; konstatuje, že v procesu rozvoje se migrace může stát pozitivní silou, zejména prostřednictvím finančních obnosů zasílaných migranty žijícími v EU, omezením odlivu kvalifikovaných pracovníků, usnadněním zpětné migrace a tím, že se zabrání obchodování s lidmi;

18. je toho názoru, že členské státy jsou z morálního hlediska povinny poskytovat uprchlíkům z oblastí, v nichž probíhá konflikt, útočiště; je přesvědčen, že tuto povinnost lze splnit, pouze pokud bude tato zátěž mezi členské státy rovnoměrně rozdělena; dále je přesvědčen, že by členské státy měly aktivně pomáhat uprchlíkům, kteří se po ukončení násilného konfliktu hodlají vrátit zpět do země svého původu;

19. zdůrazňuje, že vhodná strategie pro usmíření musí zohlednit úlohu žen v procesu upevňování míru; podtrhuje, že programy pro usmíření musí postihnout specifickou situaci dětí poznamenaných ozbrojeným konfliktem;

20. připomíná svůj závazek chránit práva žen a dětí v době po ukončení konfliktu, přičemž konečným cílem je přijetí nezbytných opatření pro posílení postavení žen, které je nezbytnou podmínkou dosažení trvalého míru a stability;

21. domnívá se, že mezinárodní dárci by při vypracovávání politiky rekonstrukce pro stabilitu a demokracii měli zohledňovat regionální a místní souvislosti a že by přitom měli vycházet ze zkušeností získaných při podporování hospodářského rozvoje ve společnostech po ukončení konfliktu;

22. zdůrazňuje, že je třeba pomoci místním orgánům poskytnutím vhodné odborné přípravy a podělením se o zkušenosti; v této souvislosti připomíná závazek Parlamentu řídit se zásadami a postupy parlamentní demokracie;

23. podporuje program EU pro předcházení násilným konfliktům a bezpečnostní a rozvojová opatření, která jsou součástí akčního plánu EU pro rok 2009, a naléhavě vyzývá Komisi, aby se provádění opatření spojených s budováním míru stalo hlavní prioritou.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

7.10.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

35

2

2

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Sir Robert Atkins, Christopher Beazley, Angelika Beer, André Brie, Colm Burke, Véronique De Keyser, Giorgos Dimitrakopoulos, Michael Gahler, Georgios Georgiou, Ana Maria Gomes, Klaus Hänsch, Richard Howitt, Jana Hybášková, Anna Ibrisagic, Metin Kazak, Maria Eleni Koppa, Willy Meyer Pleite, Pasqualina Napoletano, Annemie Neyts-Uyttebroeck, Vural Öger, Ria Oomen-Ruijten, Michel Rocard, Libor Rouček, Christian Rovsing, Flaviu Călin Rus, Katrin Saks, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Jacek Saryusz-Wolski, Marek Siwiec, Charles Tannock, Geoffrey Van Orden, Andrzej Wielowieyski, Luis Yañez-Barnuevo García, Zbigniew Zaleski, Josef Zieleniec

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Carlo Fatuzzo, Patrick Gaubert, Tunne Kelam, Nickolay Mladenov, Jean Spautz, Johan Van Hecke

(1)

S113/08, 14. března 2008.


VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

5.11.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

27

2

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Josep Borrell Fontelles, Danutė Budreikaitė, Marie-Arlette Carlotti, Corina Creţu, Nirj Deva, Alexandra Dobolyi, Beniamino Donnici, Fernando Fernández Martín, Juan Fraile Cantón, Alain Hutchinson, Romana Jordan Cizelj, Filip Kaczmarek, Glenys Kinnock, Maria Martens, Gay Mitchell, Toomas Savi, Pierre Schapira, Frithjof Schmidt, Jürgen Schröder, Feleknas Uca, Johan Van Hecke, Anna Záborská, Jan Zahradil, Mauro Zani

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Miguel Angel Martínez Martínez, Manolis Mavrommatis, Csaba Őry, Renate Weber, Gabriele Zimmer

Poslední aktualizace: 4. prosince 2008Právní upozornění