ZPRÁVA o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, (provádění nařízení (ES) č. 1049/2001)

20. 11. 2008 - (2007/2154(INI))

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
Zpravodaj: Marco Cappato

Postup : 2007/2154(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A6-0459/2008

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, (provádění nařízení (ES) č. 1049/2001)

(2007/2154(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 254 o povinnosti zveřejňovat akty a na čl. 255 odst. 2 o právu občanů EU a fyzických osob s bydlištěm nebo právnických osob se sídlem v členském státě na přístup k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise,

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na čl. 207 odst. 3 o povinnosti Rady stanovit ve svém jednacím řádu podmínky přístupu veřejnosti k dokumentům Rady,

–   s ohledem na Smlouvu o EU, a zejména na článek 1 (zásada otevřenosti jako jedna z obecných zásad Unie), článek 6 (demokracie), čl. 28 odst. 1 a čl. 41 odst. 1 (uplatňování práva na přístup k dokumentům o společné zahraniční politice, bezpečnostní politice a policejní a soudní spolupráci v trestních věcech),

–   s ohledem na články 10 a 16 Smlouvy o Evropské unii ve znění Lisabonské smlouvy, a na články 15 a 298 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 41 (právo na řádnou správu) a 42 (právo na přístup k dokumentům),

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise[1],

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1700/2003 ze dne 22. září 2003, kterým se mění nařízení (EHS, Euratom) č. 354/83 o otevření historických archivů Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii veřejnosti[2],

–   s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropských společenství (ESD) a Soudu prvního stupně týkající se přístupu k dokumentům, a zejména na rozsudek, který nedávno vynesl Soud prvního stupně ve věci Bavarian Lager Co. Ltd v. Komise Evropských společenství (věc T-194/04), a rozsudek, který nedávno vynesl Evropský soudní dvůr ve věci Švédské království a Maurizio Turco v. Rada Evropské unie (spojené věci C-39/05 P a C-52/05 P, „rozsudek ESD ve věci Turco“),

–   s ohledem na činnost a dokumenty evropského veřejného ochránce práv v otázkách přístupu k dokumentům, stejně jako na činnost a dokumenty evropského inspektora ochrany údajů,

–   s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 20. listopadu 2002 mezi Evropským parlamentem a Radou o přístupu Evropského parlamentu k citlivým informacím Rady v oblasti bezpečnostní a obranné politiky[3],

–   s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, který předložila Komise dne 30. dubna 2008 (KOM(2008)0229),

–   s ohledem na návrh úmluvy Rady Evropy o přístupu k úředním dokumentům,

–   s ohledem na otázky k ústnímu zodpovězení týkající se výkonu rozhodnutí ESD ve věci Turco, které Evropský parlament položil Radě a Komisi,

–   s ohledem na výroční zprávy Rady, Komise a Evropského parlamentu o přístupu k dokumentům za rok 2006 a na článek 17 nařízení (ES) č. 1049/2001,

–   s ohledem na článek 45 a čl. 97 odst. 7 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0459/2008),

A. vzhledem k tomu, že demokracie fungující v rámci právního státu jsou vázány zásadou zveřejňování předpisů, které se dotýkají občanů, což znamená, že orgány EU, a zejména jejich rozhodování, musí být otevřené a transparentní a že schůze, jednání a hlasování demokratických legislativních orgánů jsou veřejné a že dostupné jsou rovněž návrhy zákonů a související dokumenty,

B.  vzhledem k tomu, že v zájmu zajištění odpovědnosti a legitimity demokratického politického systému mají občané právo vědět:

- jak jednají jejich zástupci po svém zvolení či jmenování do veřejných orgánů či v rámci zastupování členského státu na evropské nebo mezinárodní úrovni (zásada odpovědnosti),

- jak probíhá rozhodování (včetně dokumentů, pozměňovacích návrhů, časového plánu, zúčastněných stran, odevzdaných hlasů atd.),

- jak jsou přidělovány a vynakládány veřejné prostředky a s jakými výsledky (zásada sledovatelnosti finančních prostředků),

C. vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství a Evropská unie na základě zkušeností svých členských států postupně uznávají skutečné „právo na přístup k dokumentům“ a „právo na informace“ vycházející ze zásad demokracie, zveřejňování informací, transparentnosti a otevřenosti,

D. vzhledem k tomu, že z číselných údajů uvedených ve výročních zprávách o provádění nařízení (ES) č. 1049/2001 ze strany orgánů EU, vyplývá, že přístup k dokumentům byl umožněn ve více případech (obecný pokles počtu a podílu zamítnutých žádostí), přičemž důvody pro zamítnutí se u jednotlivých orgánů EU liší (nejčastěji je uváděna ochrana rozhodovacího procesu), a že pokud jde o citlivé dokumenty, Komise a Parlament do svých rejstříků žádný takový dokument nezařadily, zatímco Rada do svého rejstříku zařadila 79 citlivých dokumentů z celkového počtu 409; vzhledem k tomu, že z kvalitativního rozboru jednoznačně vyplývá, že řada ustanovení uvedeného nařízení umožňuje různé způsoby výkladu, pokud jde o jejich správné uplatňování, což vedlo občany k podávání stížností k evropskému veřejnému ochránci práv a Evropskému soudnímu dvoru,

E.  vzhledem k tomu, že Rada v rozporu s čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 1049/2001 označuje interinstitucionálními referenčními čísly pouze omezený počet dokumentů, v důsledku čehož je obtížné zjistit, k jakému postupu dokument patří, a že rovněž dokumenty buď degraduje na „dokumenty pro jednání“, které nejsou zařazeny v rejstříku, nebo je označuje za „diplomatické“ dokumenty, čímž občanům znemožňuje, aby se s nimi seznámili,

F.  vzhledem k tomu, že podle bodu odůvodnění 6 nařízení (ES) č. 1049/2001 by měly být rovněž zpřístupněny dokumenty vypracované na základě postupu přenesení pravomocí (komitologie), a vzhledem k tomu, že tímto postupem je přijato devět desetin vytvořených právních předpisů, a proto by měl tento rámec plně zaručit náležitou a transparentní parlamentní a demokratickou kontrolu,

G. vzhledem k tomu, že hlavním prostředkem občanů pro nahlížení do dokumentů EU se stal internet, přičemž vzrostl počet dokumentů, jež orgány EU zveřejňují online, což znamená, že je nyní zapotřebí dále uživatelům usnadnit orientaci na internetových stránkách orgánů EU a internetových stránkách, na nichž jsou zveřejňovány dokumenty, zlepšit jejich vzájemné propojení a vytvořit jeden portál EU pro přístup ke všem dokumentům, postupům a orgánům EU,

H. vzhledem k tomu, že orgány EU by nyní měly přijmout další opatření k zajištění větší transparentnosti, otevřenosti a demokracie tím, že pokročí k „aktu EU o svobodě informací“, neboť při provádění nařízení (ES) č. 1049/2001 bylo veřejně upozorněno na řadu nedostatků, vzhledem k tomu, že je nutné, aby orgány EU provedly rozbor soudních rozhodnutí vydaných v poslední době a tato rozhodnutí bezodkladně vykonaly, a vzhledem k tomu, že Komise předložila návrh revize nařízení (ES) č. 1049/2001,

1.  zdůrazňuje, že ve svém historickém rozsudku ve věci Turco ESD uvedl, že „nařízení (ES) č. 1049/2001 v zásadě ukládá povinnost zveřejnit stanovisko právní služby Rady týkající se legislativního procesu“[4], a že v něm dospěl k těmto závěrům:

- právo veřejnosti na přístup k dokumentům orgánů EU vyplývá z demokratické povahy těchto orgánů, jak stanoví bod odůvodnění 4 a článek 1 nařízení (ES) č. 1049/2001,

- výjimky stanovené tímto nařízením (např. ochrana rozhodovacího procesu) musí být interpretovány a zvažovány vždy s ohledem na prvořadý zájem veřejnosti na zveřejnění informací, který souvisí s demokracií, užším zapojením občanů do rozhodování, legitimitou správy, účinností a odpovědností vůči občanům[5],

- tyto závěry ještě nabývají na významu, vykonávají-li orgány EU svou zákonodárnou funkci[6],

- otevřenost s ohledem na různé názory na určitý akt (a jeho zákonnost) „přispívá k větší legitimitě orgánů v očích evropských občanů a posiluje důvěru občanů v tyto orgány, neboť umožňují otevřenou diskusi nad rozdílnými názory“[7],

- orgán musí uvést podrobné důvody zamítnutí[8],

- výjimku lze uplatnit jen po dobu, po kterou je vzhledem k obsahu dokumentu ochrana odůvodněná[9];

2.  zdůrazňuje, že rozsudek ESD ve věci Turco v EU dále posiluje zásadu, podle níž mají demokratické orgány povinnost zajistit zveřejňování informací o svých činnostech, dokumentech a rozhodnutích, což je podle článku 6 Smlouvy o EU a článků 254 a 255 Smlouvy o ES podmínkou jejich zákonnosti, legitimity a odpovědnosti, že dokumenty tedy musí být zveřejňovány a v každém případě musí být přístupné a že případné výjimky z tohoto pravidla by měly být omezeny a interpretovány striktně;

3.  naléhavě vyzývá všechny orgány EU, aby s ohledem na nedávnou judikaturu, a zejména na rozsudek ESD ve věci Turco se všemi jeho implikacemi, uplatňovaly nařízení (ES) č. 1049/2001 zejména v rámci legislativního procesu (zveřejňování stanovisek právní služby, striktní výklad výjimek, povinnost uvést podrobné důvody zamítnutí apod.), a žádá Radu, aby i ona zrevidovala své předpisy s cílem zajistit zveřejňování všech jednání, dokumentů a informací, včetně složení delegací členských států v Radě a v jejích pracovních skupinách a odborných skupinách, a aby vypracovala písemný záznam svých veřejných zasedání, neboť závěry ESD ohledně skutečnosti, že nad výjimkou z důvodu ochrany rozhodovacího procesu převažuje veřejný zájem na otevřenosti – různé názory na legislativní akt přispívají k větší legitimitě orgánů –, platí i v tomto případě;

4. vyzývá orgány EU, aby definovaly společná pravidla pro provádění správních postupů a pro předkládání, klasifikaci a odtajňování správních dokumentů, jejich zařazování do rejstříku a jejich rozšiřování v rámci orgánů EU i mimo ně, s ohledem na skutečnost, že zásada transparentnosti je neoddělitelně spjata se zásadou řádné správy vyhlášenou Evropským parlamentem, Radou a Komisí v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie; ze stejného důvodu by se nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 354/83 ze dne 1. února 1983 o otevření historických archivů Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii veřejnosti[10] mělo zahrnout do revize nařízení (ES) č. 1049/2001, aby se do něj doplnily definice společných pravidel ohledně současných, přechodných a historických archívů a předešlo se stávajícím nesrovnalostem mezi postupy orgánů EU a členských států;

5.  domnívá se, že Parlament by měl být v otázkách zveřejňování informací, transparentnosti a otevřenosti pro EU příkladem a že před parlamentními volbami, které se konají v roce 2009, by měl zahájit mimořádný akční plán, např. v rámci iniciativy e-Parlament, který by zajistil, aby bylo na internetových stránkách Parlamentu přístupnou formou zveřejňováno více informací o:

–   aktivitách poslanců EP, jejich účasti a podílu na práci Parlamentu, a to v absolutních, relativních a procentních hodnotách, přičemž tyto informace by měly být občanům přístupné rovněž prostřednictvím vyhledávacích kritérií[11],

–              činnosti Parlamentu na plenárních zasedáních, ve výborech, v delegacích a v interních orgánech: měl by být vylepšen přehled legislativních dokumentů tak, aby obsahoval odkazy a propojení na všechny relevantní dokumenty[12]; práce výborů a delegací by měla být přenášena na internetové stránce Parlamentu, jako je tomu v případě plenárních zasedání, a rovněž nahrávána a zpřístupněna občanům prostřednictvím vyhledávacích kritérií; interní orgány (jako Konference předsedů, předsednictvo, kvestoři, pracovní skupina pro reformu Parlamentu atd.) by měly zpřístupňovat veškeré své dokumenty, a prosazovat a zajišťovat tak co nejvyšší úroveň transparentnosti své práce pro ostatní poslance a občany;

–   příspěvcích vyplácených poslancům EP a jejich výdajích, což je v souladu s názorem evropského veřejného ochránce práv, který uvedl, že přístup k informacím by se měl vztahovat i na údaje této povahy[13], včetně veškerých prohlášení o finančních zájmech všech poslanců, přičemž by tyto informace měly být dostupné ve všech úředních jazycích EU,

a vyzývá členské státy, národní parlamenty a ostatní volené orgány, aby postupovaly stejně a vytvořily rejstřík činností parlamentu a poslanců;

6.  naléhavě vyzývá Komisi, aby se řídila doporučením evropského veřejného ochránce práv (stížnost 3208/2006/GG) o rejstříku Komise, pokud jde o její povinnost „uvádět v rejstříku vytvořeném podle článku 11 [nařízení (ES) č. 1049/2001] odkazy na všechny dokumenty ve smyslu čl. 3 písm. a), které má k dispozici, ve větší míře, než tomu bylo doposud“;

7.  domnívá se, že vyhledávání dokumentů a informací by bylo jednodušší, kdyby dokumenty byly předkládány, zařazovány do rejstříku a znovu používány jinými zákonodárnými orgány v souladu se společnými normami (např. co se týče odkazů na různé verze téhož dokumentu, pozměňovací návrhy k němu, přílohy a opravy)[14] s využitím textových editorů s otevřeným zdrojem, při účinném uplatňování mnohojazyčnosti a používání technologií, které umožní přístup k informacím a dokumentům rovněž osobám se zdravotním postižením, jak doporučuje Komise členským státům ve svém sdělení o řešeních interoperability pro evropské orgány veřejné správy (ISA) (KOM(2008)0583) a jak stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru[15];

8.  je přesvědčen, že vzhledem k neexistenci účinné interinstitucionální politiky trasparentnosti a komunikace, která by byla zaměřena na občany, se musí běžný občan při získávání informací o orgánech EU stále potýkat s mnoha překážkami; zastává názor, že občané EU by měli mít možnost sledovat příslušný legislativní nebo administrativní postup odkudkoli a měli by mít přístup ke všem dokumentům, které se k němu vztahují[16]; interinstitucionální plán provádění by měl být formulován s cílem zdokonalit, zjednodušit a doplnit rejstříky a internetové stránky orgánů EU a zajistit jejich interoperabilitu, jak bylo požadováno již v roce 2001; orgány EU, které mají ambici hrát ve vývoji technik elektronické správy vůdčí úlohu, by měly být schopny a ochotny vytvořit skutečně interinstitucionální vyhledávač, který veřejnosti zprostředkuje snadný přístup k dokumentům a informacím;

9.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že navzdory ustanovení článku 12 nařízení (ES) č. 049/2001 mnoho přípravných legislativních dokumentů není dosud zařazeno v rejstříku (jako např. „dokumenty pro jednání“ projednávané zejména v pracovních skupinách Rady, které vytváří Výbor stálých zástupců 1) a pokud v rejstříku uvedeny jsou, chybí jim interinstitucionální kód, takže je není možné zařadit do společné interinstitucionální evidence jako součást pilotního interinstitucionálního projektu „Transparentnost v prostoru svobody, bezpečnosti a práva“ (Trans-Jai), který byl zahájen již v roce 2004 pro legislativní postupy v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva (AFSJ); bere na vědomí novou lhůtu (2010), kterou oznámila na plenárním zasedání místopředsedkyně M. Wallströmová, a domnívá se, že ani ta nebude dodržena, pokud orgány EU okamžitě neurčí styčného úředníka, který by dokumenty mohl označit interinstitucionálním kódem, pokud v původním dokumentu chybí; stávající situace nejen že vede k plýtvání veřejnými financemi, ale zároveň znemožňuje občanům získat bližší informace o každodenní legislativní činnosti ve velmi citlivých oblastech, jako je např. prostor svobody, bezpečnosti a práva; vyzývá Komisi, aby očekávala, že tento nástroj vstoupí v platnost na začátku příštího volebního období Parlamentu;

10. domnívá se, že orgány EU by měly vytvořit jeden rejstřík/portál informací a dokumentů EU, který by měl umožnit občanům sledovat určitý postup a nahlédnout do všech dokumentů, které se daného postupu týkají[17]; uskutečňování tohoto plánu by mělo začít zjednodušením a doplněním jejich rejstříků a internetových stránek a vzájemným propojením těchto stránek mezi jednotlivými orgány EU a postupně by mělo být dovršeno jejich sloučením do jediného portálu EU; žádá, aby byl do začátku příštího volebního období zaveden interinstitucionální věstník, jenž by zpětně poskytoval přehled informací a dokumentů z každého dne legislativní i nelegislativní činnosti EU, jak bylo plánováno u projektu Trans-Jai založeného na interinstitucionální dohodě z roku 2004, který není bohužel dosud funkční;

11. vyzývá orgány EU, aby zajistily, že nejpozději do začátku příštího volebního období:

- budou všechny přípravné dokumenty obsahovat odkaz na legislativní postup,

- budou všechny pořady jednání a výsledky jednání Rady a přípravných orgánů obsahovat jednoznačný odkaz na podklady a budou včas zaevidovány a zveřejněny v rejstříku Rady (včetně tzv. „dokumentů pro jednání“),

- bude občanům přehledně a transparentně objasněna organizační struktura orgánů EU s uvedením pravomocí jednotlivých interních oddělení, interního postupu prací a orientačních lhůt u dokumentace, kterou tato oddělení zpracovávají, a s uvedením údaje, na jaký odbor se mohou občané obracet s žádostmi o podporu, informace či opravný prostředek správní povahy,

–   bude ke všem legislativním návrhům připojeno veřejně přístupné hodnocení dopadu;

12. vyzývá jednotlivé orgány EU, aby zajistily větší transparentnost postupů projednávání ve výborech i dohod sjednávaných mezi orgány EU postupem spolurozhodování v prvním čtení (tzv. „trialogů“), a zaručily tak plný soulad interinstitucionálních dohod se zásadami zveřejňování informací, transparentnosti a otevřenosti v legislativních postupech, včetně parlamentního shromáždění, které má zákonnou povinnost pořádat veřejná zasedání a zveřejňovat posuzované dokumenty;

13. zdůrazňuje skutečnost, že stávající postupy pro legislativu v přenesené pravomoci (tzv. „akty přijaté postupem komitologie”), které představují devět desetin právně závazných aktů každoročně přijatých orgány EU, by měly být přezkoumány a uplatňovány tak, aby byly zaručeny demokratické zásady a transparentnost, aby informace o členech, jednáních a hlasováních komitologických výborů byly zpřístupněny veřejnosti a aby poslanci národních parlamentů a Evropského parlamentu, stejně jako občané měli bezprostřední přístup k dokumentům v rejstříku postupů projednávání ve výborech, jakmile jsou zaslány členům komitologických výborů (jak v roce 2001 slíbil tehdejší komisař Barnier); domnívá se, že požadavek větší transparentnosti by se měl vztahovat zejména na návrhy nařízení, přičemž Parlament by měl organizovat zpracování takových návrhů co nejotevřenějším a nejtransparentnějším způsobem, aby nevznikaly nepřehledné situace, k čemuž došlo například u nařízení o bezpečnosti letecké přepravy v souvislosti s tekutinami a detektory pro fyzickou kontrolu;

14. domnívá se, že ze zásady loajální spolupráce mezi jednotlivými orgány EU vyplývá povinnost, že si tyto musí, zejména při práci na legislativních dokumentech nebo mezinárodních dohodách (např. dohodě mezi EU a USA o spolupráci v oblasti SVV, jmenné evidence cestujících a ochrany údajů) či při postupech jmenování (např. ředitele Agentury Evropské unie pro základní práva), vyměňovat všechny relevantní dokumenty a informace, a to i citlivé či důvěrné povahy, a že je nutné urychleně zlepšit stávající praxi;

15. oceňuje práci evropského veřejného ochránce práv při zajišťování větší transparentnosti ze strany orgánů EU a sdílí názory vyjádřené společně s evropským inspektorem ochrany údajů o rovnováze mezi ochranou údajů a právem na soukromí podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů[18] a nařízení (ES) č. 1049/2001; žádá evropského veřejného ochránce práv, aby pro nově zvolený Parlament vypracoval zprávu o přístupu k dokumentům, v níž se bude věnovat problémům, na které upozorňuje tato zpráva;

16. vyzývá orgány EU a členské státy, aby prosazovaly společnou kulturu transparentnosti v administrativě, která bude založená na zásadách stanovených v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, na judikatuře ESD, doporučeních evropského veřejného ochránce práv a osvědčených postupech členských států; domnívá se, že by každé generální ředitelství orgánů EU mělo zajistit, stejně jako tomu je v případě inspektorů ochrany údajů, aby byly dokumenty předloženy, zařazeny do rejstříku, klasifikovány, odtajněny a šířeny v souladu se zásadou řádné správy, nařízením (ES) č. 1049/2001 a jednacím řádem příslušných orgánů EU;

17. vyzývá k tomu, aby byl u příležitosti voleb do Evropského parlamentu v roce 2009 vyhlášen Evropský rok transparentnosti a byla podporována Evropská kampaň za transparentnost s cílem upozornit občany na jejich práva na přístup k dokumentům a na normy týkající se zveřejňování informací, otevřenosti a transparentnosti, a to jak na úrovni EU, tak v členských státech;

18. domnívá se, že by se transparentnost uplatňovaná na úrovni EU měla projevovat i v členských státech při provádění právních předpisů EU ve vnitrostátním právu, a vyzývá vnitrostátní parlamenty a Konferenci výborů pro záležitosti Společenství a evropské záležitosti parlamentů Evropské unie, aby se zabývaly návrhy obsaženými v tomto usnesení a aby prosazovaly rejstřík EU zachycující činnost parlamentů a poslanců, který by zajistil a posílil vzájemnou spolupráci a konzultace mezi EU, Evropským parlamentem a parlamenty jednotlivých členských států a který by byl vytvořen za využití osvědčených postupů v oblasti transparentnosti elektronických systémů (e-parlament, elektronická správa);

19. vyzývá politické strany a parlamentní politické skupiny, aby prosazovaly transparentnost a otevřenost na vnitřní úrovni a v rámci parlamentů, např. prostřednictvím přenosů svých zasedání a zpřístupnění programů a dokumentů na internetu;

20. bere na vědomí obavy, které vyjádřilo Parlamentní shromáždění Rady Evropy ve svém stanovisku č. 270 (2008) v souvislosti s návrhem úmluvy Rady Evropy o přístupu k úředním dokumentům, a vyzývá členské státy, aby do návrhu této úmluvy zařadily alespoň pozměňovací návrhy předložené členy tohoto shromáždění;

21. vyzývá Evropskou radu a ESD (na nějž se obrací v souvislosti s jeho správními úkoly) jako jediné dva orgány, které nařízení (ES) č. 1049/2001 na své dokumenty dosud neuplatňují, aby tuto situaci přehodnotily a přijaly příslušná opatření k nápravě;

22. vyzývá orgány EU, aby se zasadily o vytvoření ambiciózního evropského „aktu o svobodě informací“, jenž bude vycházet z revize nařízení (ES) č. 1049/2001, kterou nedávno navrhla Komise;

23. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, evropskému veřejnému ochránci práv, evropskému inspektorovi ochrany údajů a Radě Evropy.

  • [1]  Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.
  • [2]  Úř. věst. L 243, 27.9.2003, s. 1.
  • [3]  Úř. věst. C 298, 30.11.2002, s. 1.
  • [4]  Odstavec 68 rozsudku ESD ve věci Turco.
  • [5]  Je nutné posoudit obsah dokumentu, který by mohl být předmětem výjimky (např. „právní stanovisko“), a vyhodnotit, na které části tohoto dokumentu se výjimka vztahuje; nebezpečí vyplývající ze zveřejnění informací musí být „reálně předvídatelná, a nikoli čistě hypotetická“; rovnováha mezi tímto rizikem a „veřejným zájmem na zveřejnění dokumentu s ohledem na výhody plynoucí … z větší otevřenosti, občanům umožňuje těsněji se zapojit do rozhodování a zaručuje větší legitimitu a účinnost správy a její větší otevřenost vůči občanovi v demokratickém systému“.
  • [6]  Neboť „možnost občanů informovat se o okolnostech, z nichž vychází legislativní opatření, je předpokladem účinného uplatňování jejich demokratických práv“ (odstavec 46 rozsudku ESD ve věci Turco) a prvořadý veřejný zájem zdůrazněný v nařízení (ES) 1049/2001 je zájem na „zveřejňování dokumentů ... v průběhu projednávání legislativních iniciativ, které zvyšuje transparentnost a otevřenost legislativního procesu a posiluje demokratická práva evropských občanů“ (odstavec 67 rozsudku ESD ve věci Turco).
  • [7]  Odstavec 59 rozsudku ESD ve věci Turco.
  • [8]  Odstavec 69 rozsudku ESD ve věci Turco.
  • [9]  Odstavec 70 rozsudku ESD ve věci Turco.
  • [10]  Úř. věst. L 43, 15.2.1983, s. 1.
  • [11]  Například: kolik dnů byl každý poslanec přítomen v EP a kde byl podepsán a/nebo hlasoval a rovněž jak hlasoval, pokud se na plenárním zasedání nebo ve výboru hlasovalo podle jmen; zasedání/schůzí jakých institucionálních orgánů se zúčastnil (plenární zasedání a/nebo schůze výboru a/nebo delegace atd.); tyto údaje by mělo být možné získat rovněž prostřednictvím vyhledávacích kritérií, kterými mohou být např. jméno poslance EP, plenární zasedání, výbor, delegace, hlasování, docházka, den, měsíc, rok, volební období atp., a odkazy na tuto internetovou stránku by měly být uvedeny na internetových stránkách poslanců EP a na dalších relevantních internetových stránkách; na internetových stránkách poslanců EP by měly být uvedeny tyto údaje, stejně jako jména asistentů/asistentek, předložená stanoviska, pozměňovací návrhy ke zprávám a dalším dokumentům předložené ve výboru a na plenárním zasedání, vysvětlení k hlasování, audio-video záznamy vystoupení, podepsaná písemná prohlášení, včetně seznamu všech signatářů apod.;
  • [12]  Postupy a dokumenty z výboru, jako jsou první zprávy a pozměňovací návrhy, stanoviska ostatních výborů, stanoviska právní služby, pozměňovací návrhy předkládané na plenárním zasedání, hlasování podle jmen, dopisy zasílané mezi jednotlivými orgány EU, zejména ty, jež se týkají legislativních postupů, na úrovni výboru a plenárního zasedání apod.
  • [13]  Návrh doporučení evropského veřejného ochránce práv určeného Evropskému parlamentu ve věci stížnosti 3643/2005/(GK)WP.
  • [14]  To v současnosti neplatí, neboť Komise, Parlament a Rada uplatňují různé postupy.
  • [15]  Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 90.
  • [16]  Např. původní návrh, zápisy ze schůzí, zprávy, pozměňovací návrhy, hlasování, výsledek hlasování, rozpravy, znění, jež vstupuje v platnost, provádění v členských státech, hodnotící zprávy apod.
  • [17]  Např. původní návrh, zápisy ze schůzí, zprávy, pozměňovací návrhy, hlasování, výsledek hlasování, rozpravy, znění, jež vstupuje v platnost, provádění v členských státech, hodnotící zprávy apod.
  • [18]  Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

17.11.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

43

0

1

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Alexander Alvaro, Catherine Boursier, Emine Bozkurt, Kathalijne Maria Buitenweg, Maddalena Calia, Giusto Catania, Jean-Marie Cavada, Fabio Ciani, Carlos Coelho, Elly de Groen-Kouwenhoven, Panayiotis Demetriou, Gérard Deprez, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Claudio Fava, Armando França, Kinga Gál, Patrick Gaubert, Jeanine Hennis-Plasschaert, Wolfgang Kreissl-Dörfler, Stavros Lambrinidis, Roselyne Lefrançois, Baroness Sarah Ludford, Javier Moreno Sánchez, Maria Grazia Pagano, Martine Roure, Inger Segelström, Vladimir Urutchev, Ioannis Varvitsiotis, Manfred Weber, Tatjana Ždanoka

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Marco Cappato, Carlo Casini, Elisabetta Gardini, Monica Giuntini, Genowefa Grabowska, Luis Herrero-Tejedor, Sophia in ‘t Veld, Ona Juknevičienė, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Jörg Leichtfried, Nicolae Vlad Popa, Luca Romagnoli, Stefano Zappalà

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Inés Ayala Sender