ZPRÁVA o situaci žen ve válce
30. 11. 2011 - 2011/2198(INI)
Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví
Zpravodajka: Norica Nicolai
Navrhovatelka (*):Catherine Grèze, Výbor pro rozvoj
(*) Postup s přidruženými výbory – článek 50 jednacího řádu
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o situaci žen ve válce
Evropský parlament,
– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN ze dne 10. prosince 1948 a Vídeňskou deklaraci a akční plán ze dne 25. června 1993 přijatou na Světové konferenci o lidských právech, zejména část I odst. 28–29 a část II odst. 38 o systematickém znásilňování, sexuálním otroctví a nuceném těhotenství v ozbrojených konfliktech,
– s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) ze dne 18. prosince 1979 a Deklaraci OSN o odstranění násilí páchaného na ženách ze dne 20. prosince 1993[1],
– s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 z roku 2000 a č. 1820 z roku 2008 o ženách, míru a bezpečnosti, na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1888 z roku 2009 o sexuálním násilí páchaném na ženách a dětech v ozbrojených konfliktech, na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1889 z roku 2009 s cílem posílit provádění a monitorování rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1960 z roku 2010, která vytvořila mechanismus pro získávání dat o sexuálním násilí při ozbrojených konfliktech a označení pachatelů tohoto násilí,
– s ohledem na jmenování zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro otázky sexuálně motivovaného násilí páchaného při ozbrojených konfliktech v březnu 2010,
– s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu, které byly přijaty na Čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995, a na následné závěrečné dokumenty přijaté při příležitosti zvláštních zasedání OSN Peking +5 (2000), Peking +10 (2005) a Peking +15 (2010),
– s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 54/134 ze dne 7. února 2000, která vyhlásila 25. listopad Mezinárodním dnem za odstranění násilí páchaného na ženách,
– s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020) přijatý Evropskou radou v březnu 2011[2],
– s ohledem na sdělení Komise nazvané „Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“ (KOM(2010)0491),
– s ohledem na akční plán Rady EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v rámci rozvojové spolupráce (SEK(2010)0265), který má zaručit prosazování rovnosti žen a mužů v rámci práce EU s partnerskými zeměmi na všech úrovních,
– s ohledem na zprávu z roku 2011 o ukazatelích EU pro komplexní přístup k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a č. 1820 o ženách, míru a bezpečnosti ze strany EU[3],
– s ohledem na ukazatele EU z roku 2010 pro komplexní přístup k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a č. 1820 o ženách, míru a bezpečnosti ze strany EU,
– s ohledem na dokument nazvaný „Komplexní přístup k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a č. 1820 o ženách, míru a bezpečnosti ze strany EU“[4] a na dokument nazvaný „Provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 posílené rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1820 v rámci SBOP“, oba z prosince 2008,
– s ohledem na pokyny EU o násilí na ženách a dívkách a boji proti všem formám jejich diskriminace,
– s ohledem na závěry Rady ze dne 13. listopadu 2006 o prosazování rovnosti žen a mužů a uplatňování zásad rovnosti žen a mužů při řešení krizí,
– s ohledem na obecné standardy chování Evropské rady pro operace SBOP[5] z roku 2005,
– s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu přijatý 17. července 1998, zejména články 7 a 8, které definují znásilnění, sexuální otroctví, nucenou prostituci, nucené těhotenství a nedobrovolnou sterilizaci nebo jakékoliv další formy sexuálního násilí páchaného na ženách jako zločiny proti lidskosti a válečné zločiny,
– s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu o 10. výročí rezoluce Rady bezpečnosti č. 1325 z roku 2000 o ženách, míru a bezpečnosti[6],
– s ohledem na své usnesení ze dne 7. května 2009 o rovnosti žen a mužů ve vnějších vztazích EU a při upevňování míru / budování státu[7],
– s ohledem na své usnesení ze dne 1. června 2006 o postavení žen v ozbrojených konfliktech a jejich úloze při obnově zemí po ukončení konfliktu a v demokratickém procesu v těchto zemích[8],
– s ohledem na článek 48 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0429/2011),
A. vzhledem k tomu, že v posledních deseti letech po přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 došlo k omezenému pokroku; vzhledem k tomu, že se v některých případech zvýšily stanovené kvóty pro účast žen ve vládách a že se zvýšil počet žen v parlamentních institucích; vzhledem k tomu, že bylo zvýšeno povědomí o rozdílech mezi ženami a muži v konfliktech; vzhledem k tomu, že přes veškeré snahy činí formální účast žen v mírových vyjednáváních, až na několik výjimek, méně než 10 %[9],
B. vzhledem k tomu, že byl vytvořen post zvláštního zástupce OSN pro otázky sexuálně motivovaného násilí páchaného při ozbrojených konfliktech, který nyní zastává Margot Wallströmová;
C. vzhledem k tomu, že sexuální násilí ve formě masového znásilňování, obchod s lidmi a jiné formy sexuálního zneužívání se stále používají jako válečné taktiky v konfliktních regionech po celém světě; vzhledem k tomu, že mocenské vakuum, které nastává v zemích po ukončení konfliktů, může vést ke zhoršení práv žen a dívek, jak jsme tomu byli svědky v Libyi a v Egyptě;
D. vzhledem k tomu, že sexuální násilí v době války, ať už fyzické (riziko sterility, inkontinence, pohlavně přenosných chorob) nebo psychologické, má zničující dopady na své oběti, neboť tyto oběti jsou často stigmatizovány, odmítány, týrány a považovány za zneuctěné a mnoha případech bývají vyloučeny ze svého okolí a někdy se stávají oběťmi vražd;
E. vzhledem k tomu, že i rodiny obětí jsou obzvláště dotčené a vnímají sexuální násilí jako ponížení; vzhledem k tomu, že děti vzešlé ze znásilnění mohou být odmítány; vzhledem k tomu, že toto odmítnutí může mít brutální podobu odložení po porodu nebo vraždy novorozeného dítěte;
F. vzhledem k tomu, že Vídeňská deklarace, přijatá 25. června 1993 Světovou konferencí OSN o lidských právech, stanoví, že „Lidská práva žen a dětí ženského pohlaví jsou nezcizitelnou, nedílnou a nedělitelnou součástí všeobecných lidských práv“.
G. znepokojen skutečností, že ve většině případů pachatelé sexuálního násilí zůstanou nepotrestáni, jak ukazuje příklad z Kolumbie, kde je sexuální násilí páchané na ženách během ozbrojených konfliktů systematickou a skrytou praxí, která zůstává prakticky zcela nepotrestána, a vzhledem k tomu, že tento druh násilí by měl být považován za válečný zločin;
H. uznávaje, že ženy v armádě a/nebo pracující v civilních organizacích usilujících o udržení míru hrají důležitou roli jako osoby, které jdou příkladem, mezikulturní prostředníci a osobnosti motivující místní ženy a potírající stereotypy u místních mužů, kromě toho také lépe komunikují s místními ženami,
I. vzhledem k tomu, že ve většině zemí se opatřením zaměřeným na otázku rovnosti pohlaví nevěnuje dostatečná pozornost, otázka rovnosti pohlaví je považována za podřadný problém a překážky, které brání pokroku v oblasti rovnosti pohlaví a práv žen, bývají často ospravedlňovány kulturními, náboženskými, sociálními a hospodářskými zvyklostmi;
J. vzhledem k tomu, že je potřeba klást důraz na rovnost žen a mužů od samého počátku plánování civilních a bezpečnostních misí, vzhledem k tomu, že mírové mise se osvědčily jako stěžejní při zohledňování rovnosti žen a mužů při provádění prevence, demobilizace a obnovy po konfliktu,
K. vzhledem k tomu, že historie prokázala, že válčení je převážně mužskou činností, a že se proto lze domnívat, že by mimořádné schopnosti žen při vyjednávání a nenásilí mohly velmi pozitivním způsobem přispět k mírovému předcházení a mírovému řešení konfliktů;
L. vzhledem k tomu, že význam zapojení žen a přihlížení k rovnosti žen a mužů je zdůrazněn skutečností, že tam, kde je zapojeno více žen do řešení konfliktů, procesů budování míru a mírových jednání, se řeší více oblastí obnovy a upevnění mírového stavu: tržní infrastruktura, silnice ve venkovských oblastech, zdravotnická zařízení, dostupné školství a mateřské školy apod.;
M. vzhledem k tomu, že v roce 2010 bylo přijato 17 ukazatelů pro komplexní přístup[10] a byly podniknuty úspěšné snahy předložit první monitorovací zprávu založenou na těchto ukazatelích v roce 2011[11]; vzhledem k tomu, že jsou zapotřebí komplexní monitorovací zprávy EU založené na jasné metodologii a adekvátních ukazatelích;
N. vzhledem k tomu, že národní akční plány o ženách, míru a bezpečnosti jsou nezbytné a měly by vycházet z jednotných minimálních evropských standardů, pokud jde o jejich cíle, provádění a monitorování napříč EU;
O. vzhledem k tomu, že Komise dne 31. srpna 2011 rozhodla o uvolnění dalších 300 milionů EUR na mír a bezpečnost v Africe; vzhledem k tomu, že v roce 2011 patří k aktuálním konfliktním regionům dvanáct afrických států, které mají dohromady odhadem 386,6 milionu obyvatel;
P. vzhledem k tomu, že v situacích po ukončení konfliktu, kdy dochází k rekonstrukci a opětovné integraci, jsou institucionální mechanismy pro rovnost žen a mužů a úsilí o její dosažení účinnými prvními kroky k ochraně a podpoře práv žen; vzhledem k tomu, že zapojení všech příslušných aktérů, jako jsou vlády a političtí představitelé, nevládní, skupiny občanské společnosti a zástupci akademické obce, i přímá účast ženských organizací a sítí – kterým by měla být poskytnuta politická, finanční a právní podpora, včetně podpory pro nejzranitelnější členy společnosti, jako jsou migrující osoby, vnitřně vysídlené osoby a migrující a navrátivší se ženy;
Q. vzhledem k tomu, že základní příčina zranitelnosti žen v konfliktních situacích často spočívá v omezeném přístupu žen, mimo jiné, ke vzdělávání a k pracovnímu trhu, a vzhledem k tomu, že rovnocenné ekonomické zapojení žen je proto nezbytnou podmínkou boje proti násilí v ozbrojených konfliktech, které je orientováno na jedno pohlaví; vzhledem k tomu, že účast žen ve správě věcí veřejných, ať při mírových jednáních nebo jejich úloha v rámci mírového přechodu je nadále omezená, a zůstává proto hlavní prioritou a je velice důležitým prvkem při dosahování rovného postavení žen,
Ženy na vedoucích pozicích při zajišťování míru a bezpečnosti
1. žádá, aby EU stanovila účast žen v mezinárodních týmech, které vedou mírová vyjednávání, jako základní podmínku pro poskytnutí podpory v rámci mírového procesu; žádá, aby se docílilo pokroku s ohledem na stálé zapojení žen na vedoucích pozicích, místních organizací pro ženská práva nebo skupin občanské společnosti do vyjednávání během celého mírového procesu;
2. zdůrazňuje význam politického dialogu pro posílení postavení žen a žádá, aby delegace EU zařadily záležitosti týkající se žen, míru a bezpečnosti do svého dialogu o politice a lidských právech, který vedou s hostitelskou vládou; vyzývá Komisi, Evropskou službu pro vnější činnost (EEAS) a členské státy, aby prosazovaly a podporovaly posílení účasti žen v rámci vztahů se státy a organizacemi mimo Unii;
3. vítá akční plán EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v oblasti rozvoje a vyzývá vysokou představitelku EU, aby přijala všechna nezbytná opatření s cílem nabídnout vhodné a účinné školení zaměstnancům delegací EU v otázce genderově vyváženého přístupu při provádění činností zaměřených na zachovávání míru, prevenci konfliktů a budování míru; žádá Komisi a členské státy, aby zajistily poskytnutí odpovídající technické a finanční pomoci na podporu programů umožňujících ženám plně se zapojovat do vedení mírových jednání a poskytujících ženám pravomoci v občanské společnosti jako celku;
4. vyzývá EU a členské státy, aby aktivně propagovaly navýšení počtu žen působících v armádě a civilních mírových operacích, zejména ve vedoucích pozicích, a za tím účelem vyzývá k:
– vnitrostátním kampaním, které propagují armádu a policejní složky jako reálnou možnost pro ženy i muže, s cílem odstranit případné stereotypy; tyto kampaně by měly zahrnovat osvětové akce a dny otevřených dveří informující o možnostech vzdělávání a práce v ozbrojených silách;
– přezkumu politiky povyšování u armády s cílem zjistit, zda ženy, ačkoli jsou postaveny na úroveň mužským kolegům a k příslušnosti k pohlaví se nepřihlíží, nejsou při postupném povyšování znevýhodňovány;
– zavedení příznivějších politik vůči ženám v armádě, jako je například možnost odejít na mateřskou dovolenou;
– zviditelňování příkladného chování – žen, které prokázaly odvahu a které rozvíjí činnost, jejímž cílem je zajištění změn;
– větší účasti žen, zejména v civilních operacích, na vysokých postech a ve vtazích s místním společenstvím;
– důkladnému vzdělávání mužů i žen zapojených do kontaktů s civilním obyvatelstvem, pokud jde o rovné postavení žen a mužů, o ochranu speciálních potřeb a lidských práv žen a dětí v konfliktních situacích, ale také o kulturu a tradice hostitelské země, s cílem zlepšit ochranu zúčastněných osob a zajistit, aby mezi vzděláváním poskytovaným ženám a mužům neexistovaly žádné rozdíly;
5. vyzývá k odpovídajícímu financování ze strany EU, včetně financování z nástroje stability, na podporu účinného zapojení a přispění žen do zastupitelských organizacích na vnitrostátní i místní úrovni a na všech úrovních přijímání rozhodnutí při řešení konfliktů, mírových jednáních, budování míru a plánovaní po ukončení konfliktu;
6. poukazuje na potřebu zavést kodex chování pro osoby sloužící ve vojenských a civilních misích EU, který jasně stanoví, že sexuální zneužívání představuje neospravedlnitelné a kriminální chování, a žádá, aby tento kodex byl přísně uplatňován v případech, kdy se sexuálního násilí dopustí humanitárních pracovníků, zástupců mezinárodních organizací, členů mírových jednotek a diplomatů, a byly v těchto případech prováděny přísné správní a trestněprávní postihy; vyzývá k nulové toleranci sexuálního zneužívání dětí, dívek a žen v ozbrojených konfliktech a v uprchlických táborech a v tomto smyslu vítá nedávné vyšetřování OSN, co se týče údajného sexuálního zneužívání, kterého se měly dopouštět mírové jednotky na misi OSN v Pobřeží slonoviny;
Dopad ozbrojených konfliktů na ženy
7. důrazně odsuzuje používání sexuálního násilí proti ženám jako válečné zbraně a považuje je za rovnocenné válečnému zločinu; uznává hluboké psychické a fyzické rány, které zneužívání na obětech zanechává, a závažné následky, které způsobuje i jejich rodinám, zdůrazňuje, že tento jev musí být řešen prostřednictvím podpůrných programů pro oběti, a naléhavě vyzývá k mobilizaci politického vedení s cílem předložit koordinovaný soubor opatření pro prevenci a omezení využívání sexuálního násilí jako válečné zbraně; v tomto ohledu poukazuje na trvale dramatickou situaci v Kongu; připomíná, že v období od 30. července do 4. srpna 2010 docházelo v hornické oblasti východního Konga k masovému znásilňování gangy, že v roce 2009 bylo nahlášeno minimálně 8300 případů znásilnění a v prvním čtvrtletí roku 2010 bylo nahlášeno minimálně 1244 případů znásilnění, což je v průměru 14 znásilnění denně; poukazuje na to, že tato situace se nezměnila ani v roce 2011; žádá mise EU v Demokratické republice Kongo – EUPOL RD Congo a EUSEC RD Congo – aby z boje proti sexuálnímu násilí a účasti žen učinily hlavní prioritu v kontextu úsilí o reformu bezpečnostních složek v Kongu;
8. zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že sexuální násilí, jehož oběťmi jsou zejména ženy a děti, zhoršují mimo jiné rozdíly mezi muži a ženami, šíření násilí – obecně a zejména militarizací společnosti – a rozpad struktury společnosti, měla by být zvláštní pozornost věnována prevenci takových válečných zločinů a měly by na jejich prevenci být vyčleněny zdroje;
9. vyzývá členské státy, aby prosazovaly přijetí opatření v oblasti rodinného poradenství s cílem omezit negativní dopady ozbrojených konfliktů na rodinný život;
10. vyzývá k užší spolupráci s místními organizacemi žen, aby došlo k zavedení systému včasného varování, což by mohlo umožnit předcházet zneužívání nebo snížit počet jeho případů;
11. žádá Komisi, aby pomocí dostupného financování a budování kapacit podporovala místní skupiny občanské společnosti, zejména organizace žen a organizace, které rozvíjí programy zohledňující otázku pohlaví, s cílem umožnit jim plnit úlohu strážců, zejména v případech, kdy tak nečiní stát;
12. je rozhořčen tím, že pachatelé sexuálního násilí nadále unikají nepotrestáni; vyzývá k ukončení beztrestnosti pachatelů sexuálního násilí; žádá, aby si vnitrostátní orgány vynutily dodržování platných zákonů týkajících se beztrestnosti; vyzývá k posílení soudního systému pomocí vzdělávání soudců a státních žalobců, pokud jde o vyšetřování případů sexuálního násilí a ukládání trestů za tyto činy; žádá proto, aby soudní případy byly zviditelňovány a zveřejňovány a aby toto zviditelnění bylo použito jako nástroj k šíření stanoviska, že takové chování je nepřípustné;
13. požaduje, aby otázka beztrestnosti byla zásadním faktorem v mírových vyjednáváních, protože bez spravedlnosti nemůže existovat mír a pachatelé musí být postaveni před soud a čelit trestu za své činy; zdůrazňuje, že beztrestnost nesmí být předmětem jakýchkoli vyjednávání; připomíná, že soudní procesy s pachateli násilí na ženách ve válce jsou často příliš pomalé a znamenají pro oběti další utrpení, žádá proto, aby byla zajištěna spravedlnost jistá a stejná pro všechny, která bude respektovat rozumné lhůty a důstojnost žen, které se staly obětí války;
14. připomíná klíčovou úlohu vzdělání při emancipaci žen a dívek, avšak rovněž v boji proti stereotypům a pro vývoj smýšlení; žádá zavedení a/nebo posílení osvětových programů v rámci programů vzdělávacích, jež budou klást důraz na respektování důstojnosti žen;
15. vyzývá ozbrojené síly, aby provozovaly ženské nemocnice, které by se zabývaly sexuálním a psychickým násilím ve válečných oblastech.
16. žádá, aby ženy, které se staly obětí týrání a násilí během konfliktů, mohly podávat stížnosti u mezinárodních soudů, a to v důstojných podmínkách a pod ochranou těchto soudů před fyzickými útoky a před traumatem, které je způsobováno výslechy v situacích, jež jsou k traumatu necitlivé; žádá, aby v těchto případech dotyčné ženy získaly jak občanskoprávní, tak i trestní odškodnění a aby byly zavedeny podpůrné programy, které jim pomohou při hospodářském, sociálním a psychologickém začlenění;
17. vyzývá EU a členské státy, aby účinně podporovaly provádění pokynů EU o násilí na ženách a dívkách, a to specifickými opatřeními jako:
– zavedení efektivního systému monitorování všech soudních řízení a dalších postupů u případů takovéhoto násilí;
– přijetí opatření, strategií a programů, které se budou soustředit nejenom na prvky ochrany a stíhání, ale zejména na prevenci;
– programy, které zdarma poskytují přístup k poradenství ohledně zdravotního stavu a k psychologickému poradenství pro oběti násilí, které je poskytováno v jejich mateřské řeči a v souladu s jejich kulturou a zvyky a ženskými odbornicemi tam, kde to je možné;
– programy, které nabízejí zdravotní kurzy a snadný přístup k literatuře, zejména v oblasti reprodukčního a sexuálního zdraví, zaměřující se na ženy i na muže a osvětové kampaně uzpůsobené tak, aby zohledňovaly kultury národů, pro něž jsou určeny;
– konkrétní opatření s cílem zajistit ženám ve válečném konfliktu rovný přístup k systémům veřejného zdraví[12], zejména k základní zdravotní péči zahrnující ochranu v matky a dítěte, jak je vymezena Světovou zdravotnickou organizací[13], a ke zdravotnické gynekologicko-porodnické péči.
– vytvoření programů na ochranu svědků, aby oběti byly chráněny a povzbuzovány, aby vystoupily a svědčily proti svým útočníkům s vědomím, že při tom mají zaručenu ochranu;
18. zdůrazňuje, že je mimořádně důležité zajistit, aby ženy měly v procesu reformy soudnictví nebo v přechodných procesech rovnocennou úlohu, aby tak mohly účinně obhajovat prosazování stejných práv ve vnitrostátním systému soudnictví;
19. vyzývá Komisi, Evropský útvar pro vnější činnost a Parlament, aby nalezly způsoby, jak podpořit podepsání, ratifikaci a provádění Římského statutu z roku 1998 (pro Mezinárodní trestní soud) rozvojovými zeměmi, které tak dosud neučinily, jako krok nezbytný k ochraně sexuálních práv žen během války a k zamezení beztrestnosti pachatelů;
20. odsuzuje braní rukojmí a vyzývá k přísnějšímu trestání používání lidských štítů během konfliktů;
21. žádá, aby vězněné ženy byly umísťovány do cel oddělených od mužů, především proto, aby se předcházelo sexuálnímu zneužívání;
22. zdůrazňuje význam práva na informace o osudech nezvěstných příbuzných a vyzývá strany ozbrojených konfliktů, aby přijaly všechna proveditelná opatření týkající se osob, které jsou prohlášeny za nezvěstné;
23. žádá zvláštní ustanovení umožňující dodatečnou ochranu žen proti znásilnění, nucené prostituci a jakékoli jiné formě sexuálně motivovaných trestných činů a zvláštní ochranu nastávajících matek a matek malých dětí, pokud jde o poskytování potravin a oděvů, evakuaci a dopravu a lékařská zařízení, s cílem předcházet nechtěným těhotenstvím a pohlavně přenosným chorobám, jako prioritní oblasti finančního nástroje na podporu rozvoje na období 2014–2020;
24. vyzývá Komisi, aby přezkoumala možnost vytvoření jednotek rychlého nasazení složených z vyškoleného personálu (např. lékařů, psychologů, sociologů a právních poradců) s cílem poskytovat okamžitou podporu obětem sexuálních trestných činů přímo na místě;
25. vítá přijetí rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 1960, která požaduje podrobné informace o osobách podezřelých ze spáchání sexuálního násilí během ozbrojených konfliktů; vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí při provádění rezoluce č. 1960;
26. vyzývá k analýze možnosti přiměřené náhrady pro oběti v souladu s platnými mezinárodními a vnitrostátními právními předpisy, s přihlédnutím také k psychickým následkům rodin obětí a jejich dětí;
27. vyzývá Komisi a členské státy, aby posilovaly práva žen na přístup k půdě, dědictví, úvěrům a spořením v pokonfliktních situacích, zejména v zemích, kde nejsou vlastnická práva žen vymahatelná ze zákona nebo společensky uznávána;
28. zdůrazňuje, že ženy by se neměly vnímat jen jako zranitelné oběti, ale také jako silně diferencovaná skupina společenských aktérů, která disponuje cennými zdroji a schopnostmi a má své vlastní priority a problémy; trvá na tom, že ženy musí ovlivňovat běh událostí a svou činností spoluvytvářet proces vývoje; je toho názoru, že ženy které se staly obětí válečného konfliktu, by již neměly být považovány pouze ze oběti války, ale spíše za aktivní činitele stabilizace a řešení konfliktů; zdůrazňuje, že ženy obecně tuto roli mohou plnit pouze tehdy, pokud se budou rovnoprávně podílet na rozhodování v politické a hospodářské oblasti;
29. zdůrazňuje, že chápání úlohy žen v poválečných společnostech a jejich podílu na poválečné rekonstrukci musí jít dále než jen k univerzalistickému příběhu o „válečných zkušenostech žen“ a že je třeba uznat specifika a rozdílnost ženských zkušeností;
Doporučení
30. vyzývá k vytvoření funkce zvláštního zástupce EU pro ženy, mír a bezpečnost v rámci ESVČ s cílem účinněji začlenit genderový úhel pohledu a udržovat vztahy s protějšky v OSN; vyzývá, aby všechny relevantní politiky EU, pracovní skupiny a jednotky/koordinační místa, které se zabývají otázkami rovnosti žen a mužů a bezpečností, byly koordinovány a napojeny na tohoto zvláštního zástupce EU, což by zajistilo soudržnost a účinnost a systematické, konzistentní a komplexní provádění strategií a opatření, které mají být přijaty;
31. vyzývá k podpoře a uznání neformální pracovní skupiny pro ženy, mír a bezpečnost;
32. žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost rovnosti žen a mužů v oblasti mírového výzkumu, předcházení konfliktům a jejich řešení, v rámci operací na zachování míru a obnovy po ukončení konfliktu a aby do strategických dokumentů jednotlivých zemí bylo začleněno hledisko rovnosti žen a mužů;
33. naléhavě doporučuje Evropskému útvaru pro vnější činnost, Komisi a členským státům, aby do svých opatření zaměřených na ženy v oblastech zasažených konflikty začlenily rozvojová hlediska, zejména uznání práva matek na ochranu a podporu a na péči o děti a jejich výchovu a rovněž zdravotní péči a ekonomické zabezpečení žen, a věnovaly při tom zvláštní pozornost otázce vlastnických práv, zejména pokud jde o vlastnictví půdy a její obdělávání;
34. vítá rozhodnutí EU schválit seznam 17 ukazatelů, jejichž účelem je hodnotit, jak si EU vede při uplatňování rovnosti žen a mužů v nestabilních zemích, zemích zasažených konflikty či zemích, v nichž konflikt právě skončil; zdůrazňuje, že ukazatele, jejichž součástí by měla být také měření kvality, je nezbytné zlepšit; vyzývá Komisi a Evropský útvar pro vnější činnost, aby v průběhu plánování a provádění zohlednily závěry vycházející z tohoto hodnotícího procesu.
35. vyzývá Evropský útvar pro vnější činnost, aby v souladu s článkem 9 rozhodnutí Rady 2010/427/EU ze dne 26. července 2010 zajistil, aby plánování, provádění a sledování iniciativ jednotlivých zemí na prosazování rovnosti žen a mužů v situacích před vypuknutím konfliktu, během něj i po něm byly řízeny na úrovni delegací s cílem zaměřit se lépe na specifická hlediska v různých kontextech a pravděpodobnost stávajícího regionálního rozměru;
36. vyzývá členské státy, aby přijímaly, prováděly a monitorovaly své národní akční plány pro ženy, mír a bezpečnost; opakuje výzvu EU a členským státům, aby ve svých plánech a strategiích stanovily soubor minimálních standardů založených na realistických cílech se specifickými ukazateli, měřítky, harmonogramy, přiděleným rozpočtem a účinnými mechanismy pro monitorování; zdůrazňuje význam zapojení nevládních organizací do rozvoje, provádění a monitorování akčních plánů;
37. vyzývá EU, aby zajistila vyvážený nábor do misí a operací a propagovala silnější přítomnost žen ve vedoucích pozicích, například jako vedoucí delegací EU do třetích zemí a vedoucí misí EU;
38. zdůrazňuje výzvu Komise, aby EU podporovala třetí země při dodržování a uplatňování mezinárodních závazků, jako je Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, káhirský akční program, pekingská akční platforma a Deklarace OSN o rozvojových cílech tisíciletí;
39. silně podporuje začlenění poradců nebo kontaktních míst pro otázky rovnosti žen a mužů v rámci misí společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) a delegací EU a vyzývá místopředsedkyni Komise/vysokou představitelku, aby zabránila vykonávání dvojích funkcí a poskytla adekvátní zdroje a pravomoci;
40. zdůrazňuje význam, který mají kampaně zaměřené na zvýšení povědomí o dané problematice, pro boj proti stereotypům, diskriminaci (založené na pohlaví, kultuře či vyznání) a domácímu násilí a který mají pro rovnost mužů a žen všeobecně; poukazuje na to, že součástí těchto kampaní by měla být propagace pozitivního obrazu žen prostřednictvím zviditelnění jejich úlohy v médiích a reklamě, ve vzdělávacích materiálech a na internetu;
41. vyzývá k tomu, aby byl nastaven vhodný veřejný postup pro podání stížností v souvislosti s civilními misemi Evropské unie, který by pomáhal zejména při nahlašování sexuálního a genderového násilí; žádá MK/VP, aby do půlročního hodnocení misí SBOP zařadila podrobnou zprávu zabývající se otázkami žen, míru a bezpečnosti; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby do šestiměsíčního hodnocení misí SBOP zahrnula podrobné hlášení o ženách, míru a bezpečnosti; připomíná, že mise SBOP jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů, kterým EU vyjadřuje, že se hlásí k cílům rezolucí RB OSN 1820 a 1325 v zemích a regionech postižených krizí;
42. vyzývá k přidělení určitého rozpočtu na hodnocení a monitorování dat získaných na základě ukazatelů vyvinutých na úrovni EU; vyzývá k vytvoření konkrétních rozpočtových položek pro odborné znalosti a zkušenosti v oblasti rovnosti žen a mužů a pro projekty a aktivity týkající se žen, míru a bezpečnosti během misí SBOP;
43. vyzývá rozpočtový orgán EU, aby v budoucích nástrojích na podporu rozvoje pro období 2014–2020 zvýšil finanční prostředky přidělené na podporu rovnosti žen a mužů a prosazování práv žen;
44. vyzývá vysokou představitelku EU a Komisi, aby přijaly nezbytná opatření na zlepšení doplňkovosti všech finančních nástrojů vnější činnosti EU a zrychlení uvolňování prostředků z těchto nástrojů, jmenovitě Evropského rozvojového fondu, nástroje pro rozvojovou spolupráci, Evropského nástroje sousedství a partnerství, nástroje předvstupní pomoci, evropského nástroje pro demokracii a práva a nástroje stability s cílem zabránit fragmentaci reakcí EU na situaci žen ve válce;
45. vyzývá ke konkrétní podpoře Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE), pokud jde o shromažďování, zpracování a šíření efektivních postupů prosazování rovnosti žen a mužů při provádění pekingských ukazatelů v oblasti žen a ozbrojených konfliktů;
46. zdůrazňuje důležitou roli, kterou hraje „Spolupráce Evropské komise a OSN na rovnosti pohlaví pro rozvoj a mír“, která si klade za cíl identifikovat přístupy, díky nimž by začlenila rovnost mužů a žen a lidská práva žen do nových podmínek poskytování pomoci, a poskytnout podporu vnitrostátním snahám partnerů v zájmu plnění mezinárodních povinností týkajících se rovnosti pohlaví a v zájmu sladění jejich závazku dosažení rovnosti pohlaví s odpovídajícími finančními příděly ve vnitrostátních programech a rozpočtech pro rozvoj; zdůrazňuje, že tento projekt klade zvláštní důraz na roli žen v konfliktních a pokonfliktních situacích a zejména na správné provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325;
47. žádá Unii, aby v rámci nabízení pomoci pro poválečnou rekonstrukci podporovala zakládání škol s cílem zajistit lepší vzdělávání pro chlapce a dívky;
48. vítá jednotlivé iniciativy na vytvoření ukazatelů zohledňujících hledisko pohlaví a zaměřených na rychlé varování a dohled nad konflikty, jako například iniciativy OSN pro ženy, Rady Evropy, Švýcarské mírové nadace, organizace International Alert (Mezinárodní bdělost) a organizace Forum on Early Warning and Early Response (Fóra o včasném varování a včasné reakci);
49. zdůrazňuje, že je důležité, aby byly v oblasti zásobování vodou, sanitárních a hygienických opatření ženy postaveny do středu zájmu a zdůrazňuje proto význam zlepšení přístupu k bezpečné pitné vodě, přiměřeným sanitárním opatřením a vodě pro výrobní účely;
50. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.
- [1] A/RES/48/104.
- [2] Příloha k závěrům Rady ze dne 7. března 2011.
- [3] Dokument Rady 9990/11 ze dne 11. května 2011.
- [4] Dokument Rady 15671/1/08 ze dne 1. prosince 2008.
- [5] Dokument Rady 8373/3/05 ze dne 18. května 2005.
- [6] P7_TA(2010)0439.
- [7] Úř. věst. C212E, 5.8.2010, s. 32.
- [8] Úř. věst. C 293E, 8.12.2006, s. 287.
- [9] Desetiletá kvantitativní studie dopadů provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 z roku 2000 o ženách, míru a bezpečnosti při zajišťování trvalého míru, závěrečná zpráva Odboru OSN pro mírové operace z roku 2010.
- [10] Dokument Rady 11948/10 ze dne 14. července 2010.
- [11] Dokument Rady 9990/11 ze dne 11. května 2011.
- [12] Jak je stanoveno v článku 25 Všeobecné deklarace lidských práv a Evropské sociální chartě Rady Evropy (revidovaná verze), oddíl I, zásada 11.
- [13] 56. světové zdravotnické shromáždění A56/27, provizorní bod pořadu jednání 14.18, 24. dubna 2003, Mezinárodní konference o základní zdravotní péči, Alma-Ata. 25. výročí, zpráva sekretariátu.
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Souvislosti
Na mezinárodní úrovni zahrnula Pekingská akční platforma přijatá na Čtvrté světové konferenci o ženách, která se konala v Pekingu v roce 1995, ženy a ozbrojené konflikty mezi své strategické cíle a opatření. OSN pokračovala ve svých snahách posílit hlediska žen, míru a bezpečnosti prostřednictvím rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 z roku 2000 a č. 1820 z roku 2008.
Po těchto rezolucích následovaly rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1888 z roku 2009 o sexuálním násilí páchaném na ženách a dětech v ozbrojených konfliktech, rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1889 z roku 2009 s cílem posílit závazek OSN k rezoluci č. 1325, a rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1960 z roku 2010, která vytvořila mechanismus pro získávání dat a označení pachatelů sexuálních zločinů v ozbrojených konfliktech. Jmenování nového zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro otázky sexuálně motivovaného násilí páchaného při ozbrojených konfliktech – nyní tuto funkci zastává Margot Wallströmová – a ustanovení nového orgánu OSN pro rovnost žen a mužů, UN Women, posilují institucionální dohody v systému OSN týkající se podpory rovnosti žen a mužů a docílení lepšího postavení žen.
EU zavedla specifickou politiku v oblasti žen, míru a bezpečnosti. V roce 2008 Rada přijala dokument s názvem „Komplexní přístup k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a č. 1820 o ženách, míru a bezpečnosti ze strany EU“ i revidovaný operační dokument o provádění těchto rezolucí, konkrétně v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP). Navíc EU přijala pokyny EU o násilí na ženách a dívkách, které posílily status ženských práv v rámci celé politiky lidských práv EU.
Rámec EU byl také dokončen prostřednictvím akčního plánu EU pro rovnost pohlaví v rámci rozvojové spolupráce, který zajistí, že rovnost žen a mužů bude začleněna do všech aspektů práce EU s partnerskými zeměmi a na všech úrovních. Po komplexním přístupu byla přijata v rámci politiky EU o ženách, míru a bezpečnosti další opatření – byla ustavena interinstitucionální pracovní skupina pro ženy, mír a bezpečnost, která bude dohlížet na provádění, a v červenci 2010 byly přijaty ukazatele pro sledování provádění tohoto přístupu.
Od přijetí rezoluce č. 1325 je Evropský parlament velmi aktivní – vydal několik zpráv a doporučení ohledně žen, míru a bezpečnosti.
Doporučení
Zpravodajka pevně věří v zapojení většího počtu žen do prevence, zprostředkování a řešení konfliktů. Za tímto účelem vyzývá EU a členské státy, aby přijaly větší počet žen do armády, jak na vedoucí pozice, tak i na pozice nižší. Z hlediska rovnosti žen a mužů je nezbytné mít vysoce postavené pracovnice, ale přítomnost žen je velmi důležitá také v civilních operacích kvůli lepší spolupráci s místními ženami.
Ve fázi prevence musí být ženy více zapojeny na vedoucích pozicích, například ve vnitrostátních vládách a v politických strukturách. Pro splnění tohoto požadavku je zásadní posílit postavení místních žen. Lze toho docílit v první řadě vzděláním: vzdělání na prvním a druhém stupni je klíčové pro rozvoj intelektu mladých dívek i chlapců, stejně jako je klíčové je naučit dovednostem, které jim umožní dosáhnout vyšší životní úrovně. Dobré vzdělání na prvním stupni má také velký význam pro oslabení stereotypů ohledně role žen a mužů. Zdravotní výchova, zejména pokud jde o reprodukční zdraví a zdraví rodiny, je také nesmírně důležitá, protože vytváří pocit kontroly nad vlastním tělem a odstraňuje prvek tajuplnosti ve vztahu k fyziologii. Reprodukční vzdělání může posloužit rovněž k předcházení šíření pohlavně přenosných chorob nebo k prevenci nechtěných těhotenství. Dalším zásadním faktorem pro zlepšení postavení žen je finanční nezávislost, kterou lze podpořit přidělením fondů na podporu malých podniků vlastněných ženami. Ženy, které mají lepší vzdělání a jsou více finančně nezávislé, se mohou cítit způsobilejší k vykonávání funkcí ve vedoucích pozicích v místních společenstvích nebo i na vnitrostátní úrovni.
Ve fázi zprostředkování by EU měla podmínit mírové procesy účastí žen jak v mezinárodních vyjednávacích týmech, tak i na místní úrovni. Účast žen u jednacího stolu není jen logická z hlediska poměrného zastoupení, ale také z hlediska přidané hodnoty. Ženy představují 50 % populace a měly by tedy být vyvinuty snahy docílit poměrného zastoupení žen při vyjednávání. Ženy také přispívají jiným pohledem na další klíčová témata, obzvláště pokud jde o ukončení beztrestnosti. Jelikož ženy představují většinu obětí sexuálního zneužívání, je zcela nezbytné, aby získaly silný hlas, aby se zajistila jejich ochrana a docílilo přiměřeného odškodnění. Oběti by měly rovněž mít přístup k psychologickému, lékařskému a právnímu poradenství; důležité je i vytvoření bezpečnějších programů na ochranu svědků, aby oběti mohly vystoupit a svědčit bez strachu, že jim jejich útočníci ublíží.
V souvislosti s beztrestností zpráva zdůrazňuje, že nelze dopustit, aby byla nadále trpěna, tvrdí, že bez spravedlnosti není mír, a požaduje, aby pachatelé byli za své činy postaveni před soud.
Ve fázi budování míru je účast žen zásadní, protože ženy jsou jakožto pilíře společenství obeznámenější se společenskými a praktickými potřebami než muži. Jsou to právě ženy, které tráví většinu svého času ve vesnicích či městech, a mají tedy hlubší znalosti o praktických potřebách, které by měly být zahrnuty do projektů budování míru, jako jsou potřeby tržní infrastruktury, zdravotnických zařízení, dostupných systémů škol apod.
Jedním z klíčových požadavků této zprávy je výzva k vytvoření pozice zvláštního zástupce EU pro ženy, mír a bezpečnost. EU má politiky týkající se žen, bezpečnosti a míru, má pracovní skupiny a kontaktní místa pro otázky rovnosti žen a mužů zabývající se ženami a bezpečností, ale chybí jí centrální jednotka, která by jejich různorodé kroky koordinovala. Vytvoření funkce zvláštního zástupce pro ženy, mír a bezpečnost by poskytlo soudržnost a účinnost u všech politik a opatření a také by to byl styčný bod pro hladší spolupráci s OSN.
Dále je při budování základů pro zajištění rovnosti žen a mužů v EU zásadní neslučovat funkce poradců pro otázky rovnosti žen a mužů v rámci misí SBZP, což by vedlo k nedorozumění a oslabení priority hlediska rovnosti žen a mužů v rámci této politiky.
Dalším klíčovým prvkem zprávy je přijímání, provádění a monitorování národních akčních plánů členskými státy; je zohledněno, že podle nejnovějších statistik má 10 členských států EU národní akční plán pro ženy, mír a bezpečnost a dalších 5 členských států své akční plány právě dokončuje[1]. Ve zprávě se zdůrazňuje potřeba začlenit do národních plánů ukazatele EU, aby byl zajištěn soubor jednotných standardů pro rovnost žen a mužů a bezpečnost po celé EU.
- [1] Zpráva o ukazatelích EU pro komplexní přístup, dokument Rady 9990/11.
STANOVISKO Výboru pro rozvoj (8. 11. 2011)
pro Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví
o situaci žen ve válce
(2011/2198(INI))
Navrhovatelka: Catherine Grèze
(*) Postup s přidruženými výbory – článek 50 jednacího řádu
NÁVRHY
Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:
Programy vnější pomoci
1. vyzývá rozpočtový orgán EU, aby v budoucích nástrojích na podporu rozvoje pro období 2014–2020 zvýšil finanční prostředky přidělené na podporu rovnosti žen a mužů a prosazování práv žen;
2. vyzývá vysokou představitelku EU a Komisi, aby přijaly nezbytná opatření na zlepšení doplňkovosti všech finančních nástrojů vnější činnosti EU a zrychlení uvolňování prostředků z těchto nástrojů, jmenovitě Evropského rozvojového fondu, nástroje pro rozvojovou spolupráci, Evropského nástroje sousedství a partnerství, nástroje předvstupní pomoci, evropského nástroje pro demokracii a práva a nástroje stability s cílem zabránit fragmentaci reakcí EU na situaci žen ve válce;
3. žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost rovnosti žen a mužů v oblasti mírového výzkumu, předcházení konfliktům a jejich řešení, operací na zachování míru a obnovy po ukončení konfliktu a aby do strategických dokumentů jednotlivých zemí bylo začleněno hledisko rovnosti žen a mužů;
4. žádá zvláštní ustanovení zajišťující dodatečnou ochranu žen proti znásilnění, nucené prostituci a jakékoli jiné formě sexuálně motivovaných trestných činů a zvláštní ochranu nastávajících matek a matek malých dětí, pokud jde o poskytování potravin a oděvů, evakuaci a dopravu a lékařská zařízení, s cílem předcházet nechtěným těhotenstvím a pohlavně přenosným chorobám, jako prioritní oblasti finančního nástroje na podporu rozvoje na období 2014–2020;
5. naléhavě doporučuje Evropskému útvaru pro vnější činnost, Komisi a členským státům, aby do svých opatření zaměřených na ženy v oblastech zasažených konflikty začlenily rozvojová hlediska, zejména uznání práva matek na ochranu a podporu a na péči o děti a jejich výchovu a rovněž zdravotní péči a ekonomické zabezpečení žen, a věnovaly při tom zvláštní pozornost otázce vlastnických práv, zejména pokud jde o vlastnictví půdy a její obdělávání;
6. vyzývá Komisi a Evropský útvar pro vnější činnost, aby prozkoumaly vytvoření mechanismu pro poskytování lékařské a psychologické podpory ženám, jež se staly oběťmi násilí v době války, kterou musí vždy zajišťovat lékařky, s cílem vytvořit metody pro postupné a hladké znovuzačlenění těchto žen do společnosti, např. tím, že se jim najde práce a obnoví se jejich sociální stabilita a integrita;
7. vyzývá Evropský útvar pro vnější činnost, aby jmenoval zvláštního zástupce pro ochranu žen v oblastech zasažených konfliktem, jehož úkolem by bylo dohlížet na to, zda jsou všechny cíle vnější činnosti EU v souladu se základním cílem, jímž je dodržování lidských práv; trvá na tom, že tento zástupce by se měl zabývat také otázkou pohlavní identity a zákazem diskriminace;
8. vítá akční plán EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v oblasti rozvoje a vyzývá vysokou představitelku EU, aby přijala všechna nezbytná opatření s cílem nabídnout vhodné a účinné školení zaměstnancům delegací EU v otázce genderově vyváženého přístupu při provádění činností zaměřených na zachovávání míru, prevenci konfliktů a budování míru; žádá Komisi a členské státy, aby zajistily poskytnutí odpovídající technické a finanční pomoci na podporu programů umožňujících ženám plně se zapojovat do vedení mírových jednání a poskytujících ženám pravomoci v občanské společnosti jako celku;
9. vítá rozhodnutí EU schválit seznam 17 ukazatelů, jejichž účelem je hodnotit, jak si EU vede při uplatňování rovnosti žen a mužů v nestabilních zemích, zemích zasažených konflikty či zemích, v nichž konflikt právě skončil; zdůrazňuje, že ukazatele, jejichž součástí by měla být také měření kvality, je nezbytné zlepšit; vyzývá Komisi a Evropský útvar pro vnější činnost, aby v průběhu plánování a provádění zohlednily závěry vycházející z tohoto hodnotícího procesu.
10. vyzývá Komisi, aby přezkoumala možnost vytvoření jednotek rychlého nasazení složených z vyškoleného personálu (např. lékařů, psychologů, sociologů, právních poradců atd.) s cílem poskytovat okamžitou podporu obětem sexuálních trestných činů přímo na místě;
11. vyzývá Evropský útvar pro vnější činnost, aby v souladu s článkem 9 rozhodnutí Rady 2010/427/EU ze dne 26. července 2010 zajistil, aby plánování, provádění a sledování iniciativ jednotlivých zemí na prosazování rovnosti žen a mužů v situacích před vypuknutím konfliktu, během něj i po něm byly řízeny na úrovni delegací s cílem zaměřit se lépe na specifická hlediska v různých kontextech a pravděpodobnost stávajícího regionálního rozměru;
12. žádá Komisi, aby pomocí dostupného financování a budování kapacit podporovala místní skupiny občanské společnosti, zejména organizace žen a organizace, které rozvíjí programy zohledňující otázku pohlaví, s cílem umožnit jim plnit úlohu strážců, zejména v případech, kdy tak nečiní stát;
Ochrana žen před všemi formami sexuálního násilí a násilí páchanému na základě pohlaví; posílení postavení žen v předcházení konfliktům, zachovávání mírů a obnova po ukončení konfliktu
13. zdůrazňuje, že s cílem zajistit, aby činnost EU týkající se otázek souvisejících s pohlavím v nestabilních zemích, kde probíhá konflikt nebo v zemích po ukončení konfliktu, měly kladný a dlouhodobý dopad, by mělo dojít k přenesení odpovědnosti na místní a nestátní aktéry, včetně organizací žen, které by měly mít významnější úlohu;
14. vyzývá Komisi a Evropský útvar pro vnější činnost, aby podporovaly zapojení a účast místních ženských organizací, a to do přípravy a diskuse o jednáních a opatřeních po ukončení konfliktu;
15. vyzývá vysokou představitelku EU a Komisi, aby zajistily, že při plánování opatření a finančních nástrojů pro vnější činnost EU bude věnována zvláštní pozornost organizacím žen fungujícím na místní úrovni a tomu, aby jim byly přiděleny dostatečné prostředky, aby mohly hrát přední úlohu v projektech souvisejících se situacemi před konfliktem, během konfliktu a po ukončení konfliktu, přičemž zvláštní důraz je třeba klást na osvědčené postupy při zřizování družstev pracovníků a přístup k mikroúvěrům;
16. žádá Evropský útvar pro vnější činnost, aby věnoval zvláštní pozornost rostoucímu počtu znásilnění žen z LGBT, k nimž dochází v situacích před konfliktem, během konfliktu a po jeho ukončení;
17. zdůrazňuje, že přestože znásilňování bývalo často používáno jako válečná zbraň, v posledních letech se situace v mnoha konfliktech v Africe stala skutečně velmi vážnou; vyzývá k užší spolupráci mezi EU a OSN s cílem posílit prevenci a zaměřit se na úlohu žen v programech LRRD;
18. zdůrazňuje, že je mimořádně důležité zajistit, aby ženy měly v procesu reformy soudnictví nebo v přechodných procesech rovnocennou úlohu, aby tak mohly účinně obhajovat prosazování stejných práv ve vnitrostátním systému soudnictví;
19. vyzývá Komisi, Evropský útvar pro vnější činnost a Evropský parlament, aby nalezly způsoby, jak podpořit podepsání, ratifikaci a provádění Římského statutu z roku 1998 (pro Mezinárodní trestní soud) rozvojovými zeměmi, které tak dosud neučinily, jako krok nezbytný k ochraně sexuálních práv žen během války a k zamezení beztrestnosti pachatelů;
20. odsuzuje braní rukojmí a vyzývá k přísnějšímu trestání používání lidských štítů během konfliktů;
21. žádá, aby vězněné ženy byly umísťovány do cel oddělených od mužů, především proto, aby se předcházelo sexuálnímu zneužívání;
22. zdůrazňuje význam práva na informace o osudech nezvěstných příbuzných a vyzývá strany ozbrojených konfliktů, aby přijaly všechna proveditelná opatření týkající se osob, které jsou prohlášeny za nezvěstné;
23. poukazuje na to, že ženy, zejména vdovy, osamělé ženy a sirotci, mají problémy s návratem domů z uprchlických táborů a s vlastnictvím půdy kvůli tradičním stereotypům a kvůli obvyklému nárůstu sporů o půdu po dlouhodobých konfliktech; zastává názor, že destrukce struktury společnosti způsobená konflikty by se měla brát jako příležitost přebudovat takovou společnost způsobem, který ženám zaručí právo vlastnit půdu a práva na politickou účast obecně.
24. navrhuje jmenování stálého zpravodaje Evropského parlamentu pro rovnost pohlaví a práva žen ve vnějších vztazích EU, který by byl odpovědný také za oblast pohlavní identity a otázky nediskriminace.
VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
Datum přijetí |
7.11.2011 |
|
|
|
|
Výsledek závěrečného hlasování |
+: –: 0: |
24 0 0 |
|||
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Thijs Berman, Leonidas Donskis, Charles Goerens, András Gyürk, Eva Joly, Franziska Keller, Miguel Angel Martínez Martínez, Norbert Neuser, Birgit Schnieber-Jastram, Michèle Striffler, Alf Svensson, Patrice Tirolien, Ivo Vajgl, Anna Záborská |
||||
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Santiago Fisas Ayxela, Fiona Hall, Krzysztof Lisek, Isabella Lövin, Horst Schnellhardt, Giancarlo Scottà, Jan Zahradil |
||||
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Josefa Andrés Barea, Sophie Auconie, João Ferreira |
||||
VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
Datum přijetí |
22.11.2011 |
|
|
|
|
Výsledek konečného hlasování |
+: –: 0: |
25 1 4 |
|||
Členové přítomní při konečném hlasování |
Regina Bastos, Emine Bozkurt, Andrea Češková, Marije Cornelissen, Silvia Costa, Tadeusz Cymański, Edite Estrela, Ilda Figueiredo, Iratxe García Pérez, Mikael Gustafsson, Mary Honeyball, Lívia Járóka, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, Constance Le Grip, Astrid Lulling, Elisabeth Morin-Chartier, Siiri Oviir, Raül Romeva i Rueda, Nicole Sinclaire, Joanna Katarzyna Skrzydlewska, Marc Tarabella, Marina Yannakoudakis, Anna Záborská |
||||
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování |
Anne Delvaux, Sylvie Guillaume, Norica Nicolai, Antigoni Papadopoulou, Angelika Werthmann |
||||
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování |
Kinga Gál |
||||