ZPRÁVA o strategii k posílení práv zranitelných spotřebitelů

8. 5. 2012 - (2011/2272(INI))

Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů
Zpravodajka: María Irigoyen Pérez

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o strategii k posílení práv zranitelných spotřebitelů

(2011/2272(INI))

Evropský parlament

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu[1],

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES[2],

–   s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o programu Spotřebitelé na období 2014–2020 (COM(2011)0707) a související dokumenty (SEC(2011)1320 a SEC(2011)1321),

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě[3],

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách)[4],

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (dále jen „nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“)[5],

–   s ohledem na směrnici 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování[6],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o mobilitě a začlenění osob se zdravotním postižením a o Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020[7],

–   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, která je do Smluv začleněna na základě článku 6 Smlouvy o Evropské unii, zejména její článek 7 (respektování soukromého a rodinného života), článek 21 (zákaz diskriminace), článek 24 (práva dítěte), článek 25 (práva starších osob), článek 26 (začlenění osob se zdravotním postižením) a článek 38 (ochrana spotřebitele),

–   s ohledem na článek 12 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanovuje, že „požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele budou brány v úvahu při vymezování a provádění jiných politik a činností Unie“,

–   s ohledem na článek 9 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanovuje, že „při vymezování a provádění svých politik a činností přihlíží Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví“;

–   s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2011 o nové strategii spotřebitelské politiky[8],

–   s ohledem na sdělení Komise Evropské radě nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 21. září 2010 o dotvoření vnitřního trhu pro elektronický obchod[9],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2010 o dopadu reklamy na chování spotřebitelů[10],

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. července 2009 Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o harmonizované metodice pro klasifikaci a hlášení stížností a dotazů spotřebitelů (COM(2009)0346) a na doprovodný návrh doporučení Komise (SEC(2009)0949),

–   s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 7. dubna 2011 nazvaný „Posílení pravomocí spotřebitelů EU“ (SEC(2011)0469),

–   s ohledem na sdělení Komise z října 2011, nazvané „Zajistit, aby trhy pracovaly pro spotřebitele – šesté vydání hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích“ (SEC(2011)1271),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. března 2011 s názvem „Spotřebitelé na jednotném trhu jako doma“, 5. vydání hodnotící zprávy o spotřebitelských podmínkách (SEC(2011)0299),

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů[11],

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací[12],

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu[13],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2010 o ochraně spotřebitele[14],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2010 o hodnotící zprávě o vnitřním trhu[15],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 13. ledna 2009 o provádění, uplatňování a prosazování směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a směrnice 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě[16],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 3. září 2008 o vlivu marketingu a reklamy na rovnost mužů a žen[17],

–   s ohledem na zvláštní průzkum Eurobarometru č. 342 o posílení práv spotřebitelů,

–   s ohledem na rozbor zabývající se postoji k přeshraničnímu prodeji a ochranou spotřebitele, který Komise zveřejnila v březnu 2010 v tzv. „flash“ Eurobarometru č. 282,

–   s ohledem na „evropský přístup k mediální gramotnosti v digitálním prostředí“;

–   s ohledem na obecné pokyny Komise k uplatňování směrnice o nekalých obchodních praktikách (SEC(2009)1666),

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0155/2012),

A. vzhledem k tomu, že podpora a ochrana práv spotřebitelů představují základní hodnoty pro rozvoj politik Evropské unie a pro plnění cílů strategie Evropa 2020;

B.  vzhledem k tomu, že cílem spotřebitelské politiky EU by měla být vysoká úroveň práv a ochrany všech spotřebitelů;

C. vzhledem k tomu, že jednotný trh musí rovněž zajišťovat vysokou úroveň ochrany všech spotřebitelů a věnovat zvláštní pozornost ochraně zranitelných skupin spotřebitelů za účelem zohlednění jejich zvláštních potřeb a posílení jejich pravomocí;

D. vzhledem k tomu, že široce používaný pojem zranitelní spotřebitelé vychází z pojmu zranitelnosti jako vnitřního stavu a označuje nesourodou skupinu, která je tvořena kategoriemi osob považovaných za zranitelné z důvodu duševního nebo fyzického postižení, mentální retardace, věku, důvěřivosti či pohlaví a vzhledem k tomu, že pojem zranitelní spotřebitelé by měl zahrnovat i spotřebitele v oslabeném postavení, to znamená spotřebitele, kteří jsou ve stavu dočasné bezmoci vyplývající z rozporu mezi jejich individuálním stavem a charakteristickými vlastnostmi na straně jedné a jejich vnějším prostředím na straně druhé s přihlédnutím k takovým kritériím, jako je vzdělání, sociální a finanční postavení (například nadměrné zadlužení), přístup k internetu atd.; vzhledem k tomu, že kterýkoli spotřebitel se v určitém okamžiku svého života může stát zranitelným v důsledku vnějších faktorů a interakcí s trhem, nebo protože má problémy s dostupností a s chápáním příslušných spotřebitelských informací, a proto by mu měla být poskytována zvláštní ochrana;

Zranitelnost a zranitelné skupiny spotřebitelů

1.  poukazuje na skutečnost, že příčiny zranitelnosti mohou být velmi rozmanité, a to jak v případě, že spotřebitel je pod zákonnou ochranou, tak v případě, že je zranitelný dočasně nebo v souvislosti s konkrétním odvětvím, což brání jednotnému přístupu i přijetí komplexního právního nástroje, takže se otázka zranitelnosti ve stávajících právních předpisech a politikách řeší na základě kazuistiky; zdůrazňuje proto, že evropské právní předpisy musí řešit otázku zranitelnosti spotřebitele jako průřezový cíl s přihlédnutím k různým okolnostem a potřebám a schopnostem spotřebitelů;

2.  zdůrazňuje, že členské státy musí přijmout příslušná opatření, která zaručí ochranu zranitelných spotřebitelů;

3.  zdůrazňuje, že strategie zaměřená na práva zranitelných spotřebitelů se musí soustředit na posílení jejich práv a zajištění jejich účinného zachovávání a prosazování a musí poskytovat spotřebitelům veškeré nezbytné prostředky, díky nimž se budou moci náležitě rozhodovat a být asertivní, bez ohledu na použité nástroje; domnívá se, že jelikož se EU musí zaměřit na účinnou ochranu všech spotřebitelů, pojem „průměrný spotřebitel“ není dostatečně flexibilní, aby se mohl přizpůsobit konkrétním případům, a někdy neodpovídá situacím ve skutečném životě;

4.  zdůrazňuje, že strategie řešení zranitelnosti spotřebitelů musí být přiměřená, aby neomezovala osobní svobody a možnosti volby pro spotřebitele;

5.  žádá Komisi a vybízí členské státy, aby například na základě stížností spotřebitelů pravidelně a podrobně prováděly analýzy typů sociálního a spotřebitelského chování a situací, které by mohly u některých skupin či jedinců způsobit zranitelnost, a aby ji v případě potřeby řešily přijetím reformy ochrany spotřebitele a poskytováním ochrany všem spotřebitelům, bez ohledu na jejich schopnosti a na to, v jaké životní fázi se nachází;

6.  zdůrazňuje, že v různých členských státech stále existují rozdíly mezi výrobky stejné značky, z čehož plyne, že v některých členských státech jsou spotřebitelé méně chráněni; zdůrazňuje, že současný právní rámec neumožňuje odstranění rozdílů v kvalitě výrobků stejné značky v různých členských státech, a vyzývá Komisi, aby patřičně doplnila právní předpisy na ochranu spotřebitelů;

Hodnocení platného právního rámce

7.  uvádí, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu zavedla problematiku zranitelnosti spotřebitelů, přičemž se soustředí na „nepatřičné ovlivňování“, který by mohl být vyvíjen na spotřebitele, jejichž vůle není zcela pevná; podotýká, že směrnice 2005/29/ES se problémem zranitelnosti zabývá především z hlediska ekonomického zájmu spotřebitelů;

8.  zdůrazňuje, že směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů, která představuje nejnovější právní nástroj na ochranu práv spotřebitelů, posiluje předsmluvní a smluvní požadavky na informace, formuluje silnější právo na odstoupení od smlouvy, pokud poskytovatel nebo prodejce nesplnil svou zákonnou povinnost poskytnout uvedené informace, a vyžaduje, aby informace byly sdělovány jasně a srozumitelně; domnívá se, že vhodná a účinná opatření by se měla přijmout také pro odvětví, na něž se směrnice 2011/83/EU nevztahuje a kde se může projevit specifická zranitelnost, jako jsou například finančnictví nebo doprava;

Posílení úlohy spotřebitelů a jejich odpovědnost za vlastní ochranu

9.  domnívá se, že posílení práv zranitelných spotřebitelů neznamená pouze rozvoj právních předpisů a účinné posilování jejich práv, ale i posilování jejich schopnosti samostatně přijímat optimální rozhodnutí; proto vítá a rozhodně podporuje snahu Komise o posilování úlohy spotřebitelů pomocí snadno dostupných a srozumitelných informací a vzdělávání spotřebitelů, neboť tato činnost v každém případě přispívá ke zvýšení účinnosti a spravedlivosti vnitřního trhu; obává se však, že tento přístup může být nedostatečný pro účely ochrany zranitelných skupin spotřebitelů, neboť jejich zranitelnost může pramenit z jejich potíží s přístupem k informacím nebo s vyhodnocováním informací, jež jsou jim poskytovány; žádá Komisi, aby rozvíjela spotřebitelskou politiku pro všechny evropské spotřebitele a aby zajistila, že zranitelní spotřebitelé budou mít přístup ke stejnému zboží a službám a nebudou klamáni;

10. konstatuje, že příčinou zranitelnosti je u mnohých spotřebitelů nízká asertivita a nedostatečné pochopení získaných informací či dostupných možností nebo neznalost stávajících způsobů reklamace a kompenzace, a že tyto překážky rostou v případě podomního prodeje a přeshraničního obchodu, včetně přeshraničního elektronického obchodu;

11. vyzývá EU a členské státy, aby se více věnovaly informačním a vzdělávacím kampaním, které konkrétním skupinám spotřebitelů poskytnou odpovídající sdělení, a aby do těchto oblastí více investovaly;

12. vyzývá proto členské státy a Komisi, aby za účelem lepší informovanosti a vzdělávání spotřebitelů dále podporovaly a rozvíjely stávající iniciativy (jako Dolceta, síť ESC a pod.) a zároveň mezi nimi zajistily soudržnost;

13. zdůrazňuje, že slabší stranou smluvních vztahů bývá často právě spotřebitel; vyzývá podniky, aby podporovaly a rozvíjely samoregulační iniciativy na posílení ochrany práv zranitelných spotřebitelů, aby zajistily, že jsou spotřebitelům podávány lepší a jasnější informace, a aby rozvíjely postupy, které rozvíjejí schopnosti všech spotřebitelů porozumět smlouvám a vyhodnocovat je; vyzývá příslušné vnitrostátní orgány, aby ve vztahu k této problematice poskytovaly pobídky a aby zavedly nezbytnou právní ochranu spotřebitelů;

Právní úprava týkající se poskytování informací

14. žádá Komisi a členské státy, aby lépe zajistily, že se při vývoji bezpečnostních norem a provozních podmínek pro některé výrobky zdůrazní požadavky v oblasti jakosti a ochranných opatření a že se skutečně zohlední potřeba zajistit odpovídající ochranu zranitelných spotřebitelů; konstatuje, že určený způsob použití ne vždy zohledňuje konkrétní rizika, s nimiž se mohou setkat spotřebitelé ve zranitelném postavení, zejména co se týče dostupnosti výrobků běžné potřeby pro slabozraké osoby; navrhuje proto, aby normy a bezpečnostní podmínky některých výrobků pokud možno zohlednily nejen určený způsob použití, ale i jiné možné použití; požaduje, aby budoucí revize směrnice o obecné bezpečnosti výrobků zohlednila výše uvedené obavy;

15. žádá členské státy a Komisi, aby zaměřily své úsilí na zpřístupnění údajů poskytovaných občanům se zdravotním postižením, včetně jejich standardizace, aby daly podnikům k dispozici osvědčené postupy, aby je podněcovaly k jejich uplatňování a aby podporovaly poskytování informací a služeb v podobě, která bude pro všechny občany přijatelná, včetně případů, kdy se využívají prostředky poskytované Evropskou unií;

16. žádá členské státy, aby podepsaly a ratifikovaly úmluvu ze dne 13. ledna 2000 o mezinárodní ochraně dospělých osob, která v situacích s mezinárodním dosahem chrání dospělé osoby, jež z důvodu zhoršení nebo nedostatečnosti svých osobních schopností nejsou schopny hájit své zájmy;

17. vyzývá Komisi a Radu, aby považovaly posílení práv zranitelných spotřebitelů za hlavní prioritu v rámci probíhajícího přezkum návrhu nařízení o programu Spotřebitelé na období 2014–2020 a nadcházejícího zveřejnění programu pro spotřebitele;

18. vyzývá Komisi, aby zahrnula otázku zranitelnosti spotřebitelů do přehledu výsledků v oblasti spotřebitelských trhů, například rozdělením údajů podle věku, úrovně vzdělání nebo socioekonomických faktorů, aby tak vznikl jasnější přehled potřeb zranitelných spotřebitelů;

19. vyzývá Komisi a členské státy, aby v souladu se zásadami sociální odpovědnosti podniků poskytly podnikům pobídky na zavedení systému nepovinného označování obalů průmyslových výrobků v Braillově písmu (zahrnující alespoň informace o typu výrobku a datu spotřeby), jehož cílem je usnadnit život spotřebitelům se zrakovým postižením;

20. ve stejném duchu vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly výzkum a vývoj zboží, služeb, vybavení a zařízení, které by splňovaly požadavky univerzálního designu, tedy zboží použitelného kýmkoli, v co nejvyšší možné míře a bez nutnosti provádět další úpravy či navrhovat speciální design;

Zvláště problematická odvětví

21. konstatuje, že na mezinárodních fórech byla uznána nutnost chránit spotřebitele poskytováním informací a právní úpravou finančních trhů, jejichž složitost je příčinou toho, že se kterýkoli spotřebitel může stát zranitelným; konstatuje, že tato složitost může vést k nadměrnému zadlužení spotřebitelů; podotýká, že podle nedávného průzkumu Komise v 70 % případů byly na internetových stránkách finančních institucí a společností základní chyby v reklamách a v základních požadovaných informacích o nabízených produktech, přičemž informace o ceně byly zavádějící; zdůrazňuje, že odvětví finančních služeb musí vynaložit větší úsilí a poskytovat jasné a jednoduché informace o povaze produktů či služeb, které poskytují, a vyzývá zúčastněné strany, aby vytvořily účinné programy zaměřené na finanční gramotnost;

22. žádá, aby informace byly lépe zaměřeny a aby byly šířeny všemi způsoby, nejen úředními cestami, ale i prostřednictvím spotřebitelských organizací a regionálních, městských a místních kanceláří, které se nacházejí blíže, jsou viditelnější a přístupnější méně mobilním spotřebitelům;

23. zdůrazňuje, že v souladu s výsledky posledních průzkumů Eurobarometru, které ukazují, že méně než 50 % spotřebitelů se cítí být informováno a chráněno, je potřeba zavést opatření zaměřená zejména na zranitelné spotřebitele jak na úrovni EU, tak v členských státech; zranitelné skupiny mají především problémy pochopit toho, jaké možnosti mají k dispozici, neznají svá práva, častěji se setkávají s problémy, a pokud problémy nastanou, nejsou ochotní jednat;

24. zdůrazňuje, že děti a mládež, u nichž se stále více projevují negativní vlivy fyzické nečinnosti a obezity, jsou vnímavější vůči reklamám na potraviny s vysokým obsahem tuku, soli a cukru; vítá samoregulační iniciativy či kodexy chování podniků, které si kladou za cíl omezit působení reklamy na potraviny na děti a mládež (například iniciativy zahájené v rámci platformy Evropské komise pro stravu, tělesnou aktivitu a zdraví), a vyzývá všechny zúčastněné subjekty, aby děti, mládež a osoby, které o ně pečují, účinně vzdělávaly a informovaly o významu vyváženého stravování a aktivního životního stylu; v tomto ohledu žádá, aby Komise provedla hloubkovou analýzu s cílem zjistit, zda jsou nutná přísnější pravidla pro reklamu zaměřenou na děti a mládež; naléhavě žádá Komisi, aby zahrnula ochranu dětí mezi hlavní priority agendy Spotřebitelé se zvláštním zaměřením na agresivní nebo klamavou televizní a internetovou reklamu;

25. vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšila informovanost spotřebitelů o bezpečnosti výrobků, se zvláštním zaměřením na nejzranitelnější skupiny spotřebitelů, jako jsou děti a těhotné ženy;

26. vyjadřuje své znepokojení nad dopadem, jenž má na zranitelné spotřebitele běžné používání internetové reklamy založené na chování a rozvoj reklamních praktik v online prostředí, které pronikají do soukromí osob, zejména prostřednictvím sociálních sítí; opětovně vyzývá Komisi, aby do konce roku 2012 provedla podrobnou analýzu dopadu klamavé a agresivní reklamy na zranitelné spotřebitele, zejména na děti a mládež;

27. zdůrazňuje skutečnost, že reklama na finanční investiční produkty často dostatečně nevysvětluje podkladová rizika a nadhodnocuje možné zisky, které se mnohdy nerealizují, a tak spotřebitelé těchto finančních produktů tak ztrácejí svůj kapitál; vyzývá Komisi, aby zavedla přísnější normy týkající se reklamy na sofistikované finanční produkty zaměřené na drobné investory, kteří nemusí dobře chápat finanční riziko, a požadavek na výslovné uvádění ztrát, které mohou investorovi hrozit;

28. domnívá se, že děti a mládež jsou zvláště ovlivnitelní agresivním marketingem a reklamou; vyzývá Komisi, aby provedla podrobnou analýzu dopadu klamavé a agresivní reklamy na zranitelné spotřebitele, zejména na děti a mládež;

29. zdůrazňuje, že děti a mládež jsou zvláště zranitelné při používání komunikačních technologií, jako jsou chytré telefony a internetové hry; domnívá se, že by za těchto okolností měla být zavedena opatření na ochranu před nadměrně vysokými účty;

30. konstatuje, že navzdory stávajícím právním předpisům se spotřebitelé stále často setkávají s obtížemi při cestování a ocitají se ve zranitelném postavení, zejména v případech, kdy je zrušen nebo opožděn jejich dopravní spoj, což může ohrozit zvláště spotřebitele s postižením; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření potřebná k lepšímu poskytování informací a k usnadnění přístupu k reklamačnímu řízení týkajícímu se mimo jiné práv cestujících a transparentnosti sazeb; žádá Komisi, aby ve své plánované revizi právních předpisů EU týkajících se práv cestujících zohlednila situaci zranitelných spotřebitelů, zejména osob s omezenou pohyblivostí a postižených, a upravila výše náhrad, jejich kritéria a mechanismy, aniž by se snížila stávající úroveň;

31. podotýká, že digitalizace služeb může znamenat, že spotřebitelé, kteří z různých důvodů nemají přístup k internetu nebo jej nemohou používat, se mohou ocitnout ve zranitelné pozici, jelikož nemohou plně využívat výhod elektronického obchodu, a jsou tudíž vyřazeni z podstatné části vnitřního trhu, jelikož za stejné produkty platí více nebo jsou závislí na pomoci ostatních; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly důvěru spotřebitelů a odstraňovaly překážky přeshraničního elektronického obchodu tak, že budou rozvíjet účinnou politiku, která bude věnovat zvláštní pozornost potřebám zranitelných spotřebitelů pomocí opatření, jejichž cílem je uzavřít „digitální propast“; vyzývá členské státy a Komisi, aby urychlily provádění evropské digitální agendy ve prospěch všech občanů a spotřebitelů EU; zdůrazňuje, že je třeba podporovat úsilí celé společnosti a zejména podniků o to, aby přispěly k informovanosti zranitelných spotřebitelů, včetně starších osob, a aby jim umožnily plně využívat výhody digitalizace;

32. zdůrazňuje, že liberalizace hlavních dodavatelských trhů posílila hospodářskou soutěž, a může tak přinést výhody spotřebitelům, pokud jsou řádně informováni, schopni srovnávat ceny a měnit poskytovatele; konstatuje, že nedostatečná transparentnost hlavních dodavatelských trhů, včetně odvětví energetiky a telekomunikací, mohla spotřebitelům obecně a zejména zranitelným spotřebitelům v některých případech způsobit další potíže při volbě nejvhodnějšího tarifu, který nejvíce odpovídá jejich potřebám, možnosti změnit poskytovatele a pochopení účtovaných položek; vyzývá Evropskou komisi, členské státy a podniky, aby přijaly příslušná opatření a zajistily přístup spotřebitelů obecně, a zranitelných spotřebitelů zvláště, k jasným, srozumitelným a srovnatelným informacím o poplatcích, podmínkách a nápravných opatřeních a k možnosti snadno změnit poskytovatele;

33. vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že návrh směrnice o alternativním řešení sporů a návrh nařízení o elektronickém řešení spotřebitelských sporů, který je v současné době předmětem přezkumu, umožní zranitelným spotřebitelům účinný přístup k alternativnímu řešení sporů buď bezplatně nebo za co nejnižší poplatek; vyzývá Komisi, aby uvažovala o vhodném mechanismu, který zajistí, aby v souvislosti s možným zavedením systému kolektivních žalob na úrovni EU byly zohledněny potřeby a práva zranitelných spotřebitelů;

34. vyzývá Komisi a členské státy, aby společně přijaly širokou a soudržnou politickou a legislativní strategii zaměřenou proti zranitelnosti a přihlédly přitom ke složitosti a různorodosti daných situací;

35 pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

• [1]  Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.
• [2]  Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64.
• [3]  Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21.
• [4]  Úř. věst. L 95, 15.4.2010, s. 1.
• [5]  Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1.
• [6]  Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37.
• [7]  Přijaté texty, P7_TA(2011)0453.
• [8]  Přijaté texty, P7_TA(2011)0491.
• [9]  Přijaté texty, P7_TA(2010)0320.
• [10]  Přijaté texty, P7_TA(2010)0484.
• [11]  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
• [12]  Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37.
• [13]  Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.
• [14]  Přijaté texty, P7_TA(2010)0046.
• [15]  Přijaté texty, P7_TA(2010)0051.
• [16]  Úř. věst. C 46 E, 24.2.2010, s. 26.
• [17]  Úř. věst. C 295 E, 4.12.2009, s. 43.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

V rámci Evropské unie mohou spotřebitelé spoléhat na vysoký stupeň ochrany, který vyplývá ze zavedení stejného stupně bezpečnosti u mnoha druhů spotřebního zboží a také z existence různých opatření, která chrání obecné zájmy spotřebitelů před nekalými praktikami podniků, před klamavou reklamou a nepřiměřenými podmínkami ve smlouvách.

Obecný pojem „spotřebitelé“ však zahrnuje i zvláštní kategorii zranitelných spotřebitelů či spotřebitelů ve zranitelném postavení, jíž by měly orgány poskytovat zvláštní ochranu a zvláštní přístup.

Tato zpráva vychází z předpokladu, že se každý spotřebitel může během svého života ocitnout ve zranitelném postavení, neboť zranitelnost jako taková může vzniknout působením endogenních i exogenních vlivů. Endogenním vlivem rozumíme případy, kdy dočasné či trvalé příčiny zranitelnosti jsou vlastní přímo danému spotřebiteli nebo vyplývají z jeho fyzického nebo duševního stavu (děti, mládež, starší osoby, osoby se zdravotním postižením atd.), za exogenní vliv považujeme působení vnějších příčin, které vedou u určitého spotřebitele ke vzniku zranitelnosti: neznalost jazyka, nedostatečné vzdělání (ať již obecné nebo ve smyslu neznalosti určitého odvětví trhu) nebo také nutnost užívat nové technologie, s nimiž není spotřebitel obeznámen.

Zpravodajka nepovažovala za vhodné pokoušet se o vytvoření nové definice pojmu „zranitelný spotřebitel“, neboť Parlament již v tomto smyslu vynaložil určité úsilí, a také proto, že by tento nově vzniklý pojem mohl být příliš obecný nebo naopak příliš konkrétní a postrádal by pružnost nezbytnou k tomu, aby mohl být používán pro různé situace, kdy ke zranitelnosti dochází.

Uvážíme-li, jak obtížné je použití neměnné definice na pestrou škálu situací, v nichž se spotřebitel během svého života může stát zranitelným, považujeme za vhodné, aby byla otázka zranitelnosti v právních předpisech i ve stávajících evropských politikách řešena na základě kazuistického přístupu (tj. případ od případu). Tím se rozumí, že politické a legislativní nástroje určené ke zmírnění nebo prevenci zranitelnosti se soustředí zejména na samotný faktor zranitelnosti.

V rámci strategie zaměřené na posílení práv zranitelných spotřebitelů by měla Evropská komise i členské státy pravidelně a podrobně zkoumat sociální zvyklosti a změny sociálního a spotřebitelského chování, které by mohly u některých skupin či jedinců způsobit zranitelnost, s cílem zabránit tomuto jevu a v případě, že tato zranitelnost přesto vznikne, řešit ji přijetím zvláštních ochranných opatření.

Hodnocení platného právního rámce

Otázku zranitelnosti spotřebitelů uvedla do evropských právních předpisů směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu, která v souvislosti s těmito praktikami zavedla pojem zranitelnosti opírající se o „nežádoucí vliv“ na spotřebitele, kteří si nevytvořili v plné míře svůj vlastní úsudek. Uvedená směrnice o nekalých obchodních praktikách se však soustředila pouze na ekonomický zájem spotřebitelů a netýkala se dalších možných oblastí, například zdraví a bezpečnosti spotřebitelů či dokonce jejich morální integrity.

Směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů, která představuje nejnovější právní nástroj pro ochranu práv spotřebitelů, neobsahuje žádné zvláštní ustanovení týkající se zranitelných spotřebitelů a nevztahuje se na určitá odvětví, v nichž se zranitelnost projevuje zvlášť výrazně. Ve svém bodu odůvodnění 34 však stanoví, že v tomto ohledu je zapotřebí zavést právní úpravu, která poskytne vyšší stupeň ochrany, a zpřísňuje požadavky týkající se poskytování smluvních informací a informací poskytovaných před uzavřením smlouvy. Zavádí také právo na vypovězení smlouvy v případě, že dodavatel či prodejce nesplnil svou zákonnou povinnost podat informace, a stanoví, že tyto informace musí být podávány jasně a srozumitelně.

Právní úprava týkající se poskytování informací

Dne 9. listopadu 2011 schválil sbor komisařů návrh nařízení o programu Spotřebitelé na období 2014–2020, v němž se Komise zasazuje o to, aby bylo „spotřebitelům zajištěno silnější postavení v rámci jednotného trhu“.

Přestože zpravodajka sdílí názor Komise, podle něhož je zapotřebí klást důraz na vzdělávání a informovanost spotřebitelů, kteří tak budou lépe poučeni o svých právech, zdůrazňuje, že v praxi se bohužel prokazuje, že informace samy o sobě nemohou spotřebitele ochránit, což platí zejména v určitých odvětvích a zcela jednoznačně pak v případě zranitelnosti.

U mnohých spotřebitelů je totiž příčinou zranitelnosti nízká asertivita (například u dětí či starších osob), nedostatečné pochopení získaných informací či dostupných možností (například u sociálně vyloučených osob či osob bez vzdělání) nebo neznalost stávajících způsobů reklamace a kompenzace, zvláště v případě přeshraničního a elektronického obchodu.

Zpravodajka žádá členské státy a Evropskou komisi, aby ve svých právních předpisech přijaly zvláštní opatření pro zajištění řádné ochrany zranitelných spotřebitelů, která budou překračovat rámec pouhých informací a zaměří se zejména na oblasti, v nichž se prokázala větší míra zranitelnosti spotřebitele (telekomunikace, přístup ke spravedlnosti, energetika, doprava, výživa, finanční služby atd.), zvláště pak v rámci agendy Spotřebitelé a programu Spotřebitelé na období 2014–2020. Tento úkol přísluší nejen orgánům, ale i podnikům a dodavatelům, kteří by měli společně docílit transparentnější a jasnější rovnováhy mezi smluvními stranami.

Zvláště problematická odvětví

Zpravodajka se zabývala konkrétně následujícími odvětvími:

– Finance: existují nástroje, které zavádějí požadavky týkající se informovanosti a vhodnosti výrobků, avšak tato opatření jsou v případě zranitelnosti zcela nedostatečná (zejména pokud jde o starší osoby). Za zmínku stojí rovněž skutečnost, že mezinárodní fóra (G-20, OECD) se vyjádřila v tom smyslu, že je nutné chránit spotřebitele poskytováním informací a právní úpravou finančních trhů, jejichž složitost se stává častou příčinou vzniku zranitelnosti u všech spotřebitelů.

– Potraviny: zranitelní spotřebitelé (děti a mládež) by měli být chráněni před reklamou na potraviny s vysokým obsahem tuku, soli a cukru a měla by být přijata opatření pro boj s fyzickou nečinností a obezitou a pro zlepšení stravovacích zvyklostí.

– Doprava: jak uvádějí sdružení spotřebitelů, nedodržování právních předpisů vede často k tomu, že se v případě zpoždění či zrušení dopravních spojů a v důsledku častého zavádění nepřiměřených podmínek, zejména u nízkonákladových leteckých společností, mnozí turisté ocitají ve zranitelném postavení, což může ohrozit zvláště spotřebitele se zdravotním postižením. Z nejnovějších studií ostatně vyplývá, že někteří spotřebitelé platí až třikrát více než ostatní, neboť sazby nejsou transparentní, přestože směrnice o právech spotřebitelů obsahuje ustanovení, která tomu brání.

– Internet: kromě toho, že mají děti snadný přístup k obsahům, které jsou pro ně nevhodné (vzhledem k nízké účinnosti opatření zaměřených na kontrolu věku), existuje rovněž nebezpečí „řízené reklamy“ na sociálních sítích. Tato reklama funguje na principu digitální stopy, kterou děti zanechají, a poté jim zasílá nevyžádané reklamy přizpůsobené jejich komerčnímu vkusu, nebo v horším případě reklamy na produkty, které se „líbí“ jejich přátelům. Využívá přitom sociálního tlaku skupiny na jednotlivce, vůči němuž jsou děti zvláště zranitelné.

– Liberalizované trhy: výsledky procesu liberalizace hlavních dodavatelských trhů jsou různé: namísto toho, aby přinesla všeobecné snížení cen, způsobila většině občanů potíže, pokud jde o zjištění nejvhodnější sazby, o možnost změny poskytovatele a o pochopení účtovaných položek. Vzhledem k tomu, že poskytované služby jsou považovány za „univerzální“ (tedy takové, které by měli mít k dispozici všichni občané), je postavení spotřebitele horší než postavení dodavatele, což může vést ke vzniku zranitelnosti.

– Přístup ke spravedlnosti: obzvlášť zranitelní spotřebitelé, kteří se domáhají náhrady způsobené škody, čelí často obtížím při využití stávajících mechanismů, buď proto, že je neznají, nebo proto, že je neumí nebo nemohou použít (protože jsou příliš nákladné nebo fungují v jazyce, který spotřebitelé neovládají). Měly by proto být zavedeny bezplatné mechanismy alternativního řešení sporů, jež by mohly být uplatňovány z moci úřední v případech, které by se týkaly zranitelných spotřebitelů, a vztahovaly by se na přeshraniční transakce, a také by měly být zavedeny kolektivní žaloby, které umožňují obecnější řešení případů a zaručují vyšší míru zapojení dotčených osob.

Zpravodajka upozorňuje rovněž na zranitelnost starších spotřebitelů, a to především v souvislosti s digitalizací služeb, kdy je provoz poboček a tradičních obchodů spojen s vyššími náklady, takže starší spotřebitelé v mnoha případech platí za stejné výrobky vyšší ceny.

Závěr

Závěrem zpravodajka zdůrazňuje, že vytvoření strategie zaměřené na posílení práv nejzranitelnějších spotřebitelů a tím i na podporu jejich účasti na vnitřním trhu přispívá nejen k sociálnímu začlenění těchto spotřebitelů a k vytvoření spravedlivější a tolerantnější společnosti, ale i ke zvýšení dynamiky, bezpečnosti a konkurenceschopnosti na vnitřním trhu. Tato zvláštní ochrana zranitelných spotřebitelů nesmí však v žádném případě vést k zavedení dvou různých stupňů ochrany.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	26.4.2012
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	28 1 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Adam Bielan, Sergio Gaetano Cofferati, Lara Comi, Anna Maria Corazza Bildt, António Fernando Correia de Campos, Cornelis de Jong, Vicente Miguel Garcés Ramón, Evelyne Gebhardt, Małgorzata Handzlik, Sandra Kalniete, Toine Manders, Mitro Repo, Zuzana Roithová, Heide Rühle, Christel Schaldemose, Catherine Stihler, Róża Gräfin von Thun und Hohenstein, Barbara Weiler
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Frank Engel, Ildikó Gáll-Pelcz, María Irigoyen Pérez, Morten Løkkegaard, Emma McClarkin, Sylvana Rapti, Olle Schmidt, Laurence J.A.J. Stassen, Ivo Strejček, Kyriacos Triantaphyllides, Anja Weisgerber