ZPRÁVA o regionálních strategiích pro průmyslové oblasti v Evropské unii

26. 4. 2013 - (2012/2100(INI))

Výbor pro regionální rozvoj
Zpravodaj: Jens Geier

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o regionálních strategiích pro průmyslové oblasti v Evropské unii

(2012/2100(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na článek 162 Smlouvy o fungování EU, který popisuje cíle Evropského sociálního fondu a mimo jiné odkazuje na jeho záměr usnadňovat přizpůsobování se změnám v průmyslu a ve výrobních systémech,

–   s ohledem na články 174 a následující články Smlouvy o fungování EU, které stanovují cíl hospodářské, sociální a územní soudržnosti a k jeho dosažení určují strukturální finanční nástroje,

–   s ohledem na článek 176 Smlouvy o fungování EU, který se týká Evropského fondu pro regionální rozvoj a mimo jiné odkazuje na rozvoj a strukturální změny zaostávajících regionů a na přeměnu upadajících průmyslových oblastí,

–   s ohledem na článek 173 (hlava XVII) Smlouvy o fungování EU, který se týká průmyslové politiky EU a mimo jiné zmiňuje konkurenceschopnost průmyslu Unie,

–   s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady předložený Komisí dne 9. září 2011 o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, jichž se týká společný strategický rámec, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (COM(2012)0496),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o provádění součinnosti fondů na podporu výzkumu a inovace v nařízení (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a sedmém rámcovém programu pro výzkum a rozvoj ve městech a regionech a také v členských státech a v Unii[1],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o přispění politiky soudržnosti k dosahování cílů Lisabonské strategie a strategie EU 2020[2],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 2010 o inovační politice Společenství v měnícím se světě[3],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 16. června 2010 o strategii EU 2020[4],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 7. října 2010 o regionální politice a politice soudržnosti EU po roce 2013[5],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2011 o průmyslové politice pro éru globalizace[6],

–   s ohledem na závěry ze zasedání Rady (3057. zasedání Rady pro konkurenceschopnost (vnitřní trh, průmysl, výzkum a vesmír)), které se konalo dne 10. prosince 2010 v Bruselu a týkalo se „průmyslové politiky pro éru globalizace“,

–   s ohledem na šestou zprávu o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti − Tvořivé a inovativní regiony (COM(2009)0295) ze dne 25. června 2009,

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 30. července 2009 o „Evropském průmyslu v měnícím se světě – aktuální přehled pro jednotlivá odvětví (SEC(2009)111),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. září 2009 s názvem „Příprava na budoucnost: vývoj společné strategie pro klíčové technologie v EU“ (COM(2009)0512),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. října 2010 nazvané „Stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020: Unie inovací“ (COM(2010)0546),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. října 2010 nazvané „Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace – konkurenceschopnost a udržitelnost ve středu zájmu“ (COM(2010)0614),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. listopadu 2010 nazvané „Závěry páté zprávy o hospodářské, sociální a územní soudržnosti: budoucnost politiky soudržnosti“ (COM(2010)0642),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2011 s názvem „Průmyslová politika: posilování konkurenceschopnosti – politiky členských států a jejich výkonnost v oblasti konkurenceschopnosti“ (COM(2011)0642),

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 14. března 2012 nazvaný „Prvky společného strategického rámce na období 2014 až 2020: Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond, Fond soudržnosti, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova a Evropský námořní a rybářský fond“ (SWD(2012)0061),

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 24. dubna 2012 o „zásadě partnerství při využívání fondů společného strategického rámce – články evropského kodexu chování v oblasti partnerství“ (SWD(2012)0106),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. října 2012 s názvem „Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu. Aktualizace sdělení o průmyslové politice“ (COM(2012)0582),

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 10. října 2012 o trendech a problémech na trhu práce (SWD(2012)0299),

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise s názvem „Srovnávací přehled průmyslu, politiky členských států a jejich výkonnost v oblasti konkurenceschopnosti“, (SWD(2012)0298),

–   s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 26. května 2010 k tématu „Nezbytnost uplatňovat integrovaný přístup k obnově měst“[7],

–   s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise nazvanému „Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace: konkurenceschopnost a udržitelnost v popředí zájmu“ (CCMI/083 – CESE 808/2011),

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0145/2013),

A. vzhledem k tomu, že pojem „průmysl“ není jednoznačně vymezen a že může zahrnovat celou řadu odvětví;

B.   vzhledem k tomu, že průmysl představuje bezpochyby jednu z našich hlavních předností v mezinárodní konkurenceschopnosti, neboť bez ní by EU nehrála tak důležitou roli ve světové rovnováze hospodářských sil;

C.  vzhledem k tomu, že průmyslové odvětví by v EU mohlo hrát významnou úlohu, neboť podle odhadů Komise lze na každých 100 pracovních míst vytvořených v průmyslu vytvořit 60 až 200 nových pracovních míst v ostatních oblastech hospodářství; vzhledem k tomu, že však v letech 2008 až 2011 došlo k poklesu průmyslové výroby z 20 % na 16 % HDP Unie a že počet pracovních míst v tomto odvětví se snížil o 11 %;

D.  vzhledem k tomu, že Komise má v úmyslu zvrátit sestupný trend průmyslu v EU a zvýšit úroveň jeho podílu na HDP do roku 2020 z přibližně 16 % v současnosti na 20 %; vzhledem k tomu, že průmysl představuje hlavní oblast, do níž směřují soukromé a veřejné investice v oblasti výzkumu, vývoje a inovací;

E.   vzhledem k tomu, že politika v oblasti soudržnosti může pomoci vyřešit strukturální výzvy, jimž čelí průmyslové odvětví v Unii, a přispět tak k dosažení ambiciózních cílů strategie Evropa 2020, jako je přechod na udržitelné, nízkouhlíkové, energeticky účinné hospodářství, které podporuje začlenění, zaměstnanost a znalosti;

F.   vzhledem k tomu, že řada tradičních průmyslových oblastí v Evropě se potýká s podobnými problémy a v minulosti prošla dlouhými obdobími růstu, po nichž následoval prudký hospodářský pokles v posledních letech;

G.  vzhledem k tomu, že přeshraniční regiony se často potýkají s podobnými průmyslovými výzvami, tak jak je tomu v případě důlních či ocelářských oblastí nebo v odvětví textilní výroby, a to z důvodu jejich společných územích charakteristik a vzájemné hospodářské provázanosti;

H.  vzhledem k tomu, že průmyslová politika se spíše zaměřuje na konkrétní každodenní problémy v této oblasti a že značný vliv průmyslu na regiony je proto často přehlížen;

I.    vzhledem k tomu, že z výzkumu vyplynulo, že restrukturalizace tradičních průmyslových oblastí vyžaduje široký přístup a že tomu mohou bránit administrativní překážky;

J.    vzhledem k tomu, že členské státy, regiony a města v EU čelí finančním omezením; vzhledem k tomu, že především oblasti s dlouhou průmyslovou tradicí často nemají natolik dobré postavení, aby získaly dostatečné finanční prostředky na přeměnu; vzhledem k tomu, že k podpoře regionálních a přeshraničních postupů jsou nutné finanční prostředky EU určené na podporu úsilí o přeměnu a restrukturalizaci;

K.  vzhledem k tomu, že města jsou nositeli inovací a udržitelného růstu a že jedním z důležitých úkolů, které jim náleží, je vypořádat se s výzvami, jež představují bývalé průmyslové zóny;

L.   vzhledem k tomu, že je nutné zaujmout nové a inovativní integrované přístupy, což mimo jiné usnadní vhodné legislativní rámce politik a strategie inteligentní specializace, a pomoci tak regionům a městům využít svůj inovační potenciál a přesměrovat své průmyslové statky na nově vznikající průmyslová odvětví a služby a na globalizované trhy;

M.  vzhledem k tomu, že v rámci různých politik v oblasti nové industrializace není dostatečně zohledňován potenciál kulturních a tvůrčích odvětví, přestože tato odvětví skrývají značný potenciál pro růst, inovace a zaměstnanost a jsou faktorem sociální soudržnosti a účinným prostředkem boje proti současné recesi;

1.   upozorňuje na stávající zdroje dostupné prostřednictvím politiky soudržnosti a strukturálních fondů, posílení systémů finančního inženýrství zavedených Evropskou investiční bankou v rámci politiky soudržnosti i vnitrostátních, regionálních a komunálních politik hospodářského rozvoje na podporu přeměny tradičních průmyslových oblastí a novou industrializaci průmyslových oblastí postižených krizí, s cílem provést novou moderní a udržitelnou industrializaci; s politováním však konstatuje, že tyto možnosti se často nedotýkají skutečných problémů dané oblasti a že v době, kdy se průmysl naplno potýká s krizí, nejsou prostředky strukturálních fondů členskými státy a regiony dostatečně využívány;

2.   poukazuje na to, že je nutné vynaložit další prostředky na podporu tradičních průmyslových oblastí, zejména monoindustriálních zón, aby mohly úspěšně nalézt nové cesty rozvoje zaměřené na kulturní a tvůrčí odvětví a mohly podpořit využívání nevyužívaných prostor, jež by mohly hrát klíčovou úlohu v rozvoji opuštěných a chátrajících průmyslových objektů;

3.   žádá, aby k průmyslové obnově a regionálnímu rozvoji byl zaujat ucelenější a systematičtější přístup a aby různé politiky na úrovni EU, na vnitrostátní, regionální, meziregionální a přeshraniční úrovni byly soudržnější, a to v zájmu zajištění rozvoje potenciálu, který evropský průmysl skýtá; zdůrazňuje, že je třeba vytvořit hospodářské zóny regionálního zájmu a technologické parky založené na partnerství veřejného a soukromého sektoru a přispět k lepšímu využívání místních a regionálních lidských a hospodářských zdrojů, a využívat přitom nejnovějších technologií;

4.   zdůrazňuje, že úspěch této průmyslové obnovy spojené s regionálním rozvojem bude záviset na efektivitě politik v oblastech, jako je politika soudržnosti a správa hospodářských záležitostí, konkurenceschopnost, výzkum a inovace, energetika, digitální agenda, udržitelný rozvoj, kulturní a tvůrčí odvětví, nové kvalifikace a pracovní místa atd.;

5.   domnívá se, že tradiční průmyslové oblasti se potýkají s následujícími největšími výzvami:

•    regenerace půdy;

•    obnova bydlení a sociální infrastruktury;

•    obnova infrastruktury a přizpůsobení potřebám nových průmyslových odvětví;

•    rozvoj digitálního pokrytí jako faktoru atraktivity;

•    potřeba profesní rekvalifikace pracovníků, kteří ztratili své zaměstnání a úsilí o celoživotní vzdělávání soustředěné na špičkové technické vzdělání pracovníků, zejména mladých lidí;

•    zavedení přeshraničních strategií v oblasti zaměstnanosti, inovací, vzdělávání, obnovy životního prostředí a atraktivity území;

•    nutnost podporovat podnikatelské přístupy s individualizovanými strategiemi Unie pro zaměstnanost a upravit sociální dovednosti a kvalifikace podle nových potřeb, jež vyplývají z hospodářských, technologických, profesních a environmentálních výzev;

•    udržitelná obnova dotčených oblastí, jež v co největší míře zajistí začlenění zelených zón;

•    přepracování hospodářské základny a investičních podmínek;

•    řešení problémů souvisejících s životním prostředím;

•    finanční překážky a nedostatek možností přímého financování;

•    hledání řešení průmyslové obnovy a hospodářské diverzifikace, která budou vycházet z inteligentní specializace;

6.   zdůrazňuje, že regionální strategie pro průmyslové oblasti by měly jako hlavní bod zahrnovat opatření na ochranu kvality půdy, vody a ovzduší a na ochranu regionální a místní biologické rozmanitosti a přírodních zdrojů i na vyčištění půdy a vody tak, aby se do přírodního prostředí již nedostávaly škodlivé látky;

7.   považuje za důležité, aby strategie pro průmyslové oblasti zahrnovaly komplexní zaměření na udržitelné možnosti dopravy z těchto oblastí a do nich, a to i pro suroviny, zboží i zaměstnance, i na nezbytnou infrastrukturu, ať plánovanou nebo již existující, a aby tak napomáhaly omezování dopadu průmyslových a městských oblastí na životní prostředí a zajistily, že budou uspokojeny potřeby místního společenství a zároveň budou chráněny přírodní zdroje a kapitál, což bude ku prospěchu lidskému zdraví;

8.   zastává názor, že v důsledku procesu rozšíření EU se prohloubily regionální rozdíly, což způsobilo odklonění pozornosti a povědomí veřejnosti od tradičních průmyslových oblastí, neboť ty neskýtají dostatečné investiční příležitosti pro specifické strategie regionálního rozvoje;

9.   vyzývá Komisi, aby posoudila stávající situaci tradičních průmyslových oblastí, určila jejich hlavní problémy a těmto regionům poskytla informace a poradenství, aby mohly demokraticky na základě širokého partnerství rozvíjet regionální strategie, které mohou pomoci zlepšit vyhlídky těchto regionů na udržitelný rozvoj na základě jejich vnitřního potenciálu;

10. zdůrazňuje, že posílení průmyslové základny hospodářství je nezbytné k podpoře hospodářského růstu a vytváření pracovních míst i pro dosažení cílů strategie EU 2020, že aktiva průmyslu v podobě kulturního, historického a architekturálního dědictví a odborných znalostí, jež nabízí tradiční průmyslové oblasti, k tomu mohou být nenahraditelným základem, je třeba je chránit a přizpůsobovat novým potřebám;

11. konstatuje, že mnoho bývalých průmyslových oblastí má velký potenciál ke zvýšení energetické účinnosti uplatňováním moderních technologií a stavebních postupů, což bude mít příznivý dopad na příslušné regionální ekonomiky i životní prostředí;

12. připomíná, že tradiční průmyslové oblasti, které se zkusily zabývat novými možnostmi regionálního rozvoje a jejich strategie přitom vycházely z rysů, výhod daných území, průmyslového dědictví, zkušeností a schopností z minulosti, byly nanejvýš úspěšné;

13. zdůrazňuje, že městské oblasti hrají významnou úlohu, pokud jde o inovace a udržitelný růst, a že úsilí o přeměnu nemůže být úspěšné bez dostatečných investic v této oblasti, neboť bez opatření týkajících se budov a městské dopravy nebudou cíle EU splněny;

14. zastává názor, že oslabení většiny tradičních průmyslových oblastí je částečně způsobeno přílišným využíváním monostruktur; domnívá se, že hospodářství založené jenom na monostrukturách je kontraproduktivní a že diverzifikované hospodářství je mimořádně důležitým základem pro udržitelný růst a vytváření pracovních míst;

15. vyzývá Komisi, aby vypracovala politické koncepce a nástroje, v nichž se propojí Fond soudržnosti a strukturální fondy s přístupy průmyslové politiky, a tím podpořila strukturální přeměnu z tradičních průmyslových regionů na moderní průmyslové regiony;

16. domnívá se, že regionální průmyslové strategie musí být založeny na integrovaném přístupu zahrnujícím otázky zaměstnanosti, odborné přípravy a vzdělávání s cílem podporovat růstová odvětví, která dokáží vytvářet místní a regionální pracovní příležitosti, zejména pro mladé, například inovativní MSP, jako součást programu pro konkurenceschopnost podniků a MSP (COSME); zdůrazňuje specifickou úlohu měst při rozvoji strategií regionálního rozvoje pro průmyslové zóny; domnívá se v této souvislosti, že města mají zásadní úlohu při zavádění inteligentního růstu; zdůrazňuje proto, že města, která mají starší průmyslovou základnu, skrývají obrovský potenciál, který by EU měla plně využít; žádá Komisi, aby zahájila úzký dialog s dotčenými městy, tak aby tato města získala důvěryhodné postavení přímých partnerů EU;

17. zdůrazňuje, že zejména podpora energeticky účinných rekonstrukcí budov v regionech napomůže snížit emise uhlíku, vytvářet lokální pracovní místa a šetřit spotřebitelům peníze při placení účtů za topení;

18. vyzývá Komisi, aby využila součinnosti politiky soudržnosti s průmyslovou politikou, podpořila tak konkurenceschopnost a růst a pomohla členským státům, regionům a městům k nalezení základny pro strategie průmyslového rozvoje v jednotlivých regionech;

19. domnívá se, že neexistuje žádný konkrétní plán pro regionální strategie v průmyslových oblastech pro EU jako celek a že místní a regionální přístup je pro rozvoj regionálních strategií nejvhodnější; vyzývá Komisi, aby podpořila hospodářský výzkum na regionální úrovni v rámci iniciativy Horizont 2020, který umožňuje rozvoj regionálně uzpůsobených strategií v dalších tradičních průmyslových regionech;

20. zdůrazňuje skutečnost, že při plánování strategie regionálního rozvoje je nutné zohledňovat charakteristické rysy jednotlivých regionů; v této souvislosti a s ohledem na vzor strategie rozvoje měst (LEADER), která existuje pro venkovské oblasti, se domnívá, že by měly být v rámci místního rozvoje podporovány iniciativy založené na přístupu „zdola nahoru“ také v oblastech městských;

21. vyzývá Komisi, aby využila předchozí zkušenosti z městských oblastí, jako je Manchester ve Spojeném království, Lille ve Francii, Essen a Porúří v Německu a Bilbao ve Španělsku, kde finanční prostředky EU přispěly k přeměně a restrukturalizaci tradičních průmyslových regionů, s cílem rozvíjet strategie pro další regiony EU v budoucnu;

22. 15a. vítá pozitivní dopady přidělování statutu Evropského hlavního města kultury pro města, jako jsou Glasgow a Lille a další města a aglomerace, jež byly v minulosti postiženy propadem průmyslu, a zdůrazňuje význam kultury a tvorby jakožto klíčových katalyzátorů regenerace měst a atraktivity regionů;

23. zdůrazňuje, že udržitelná obnova tradičních průmyslových regionů trvá desítky let, je velmi nákladná a často přesáhne administrativní a finanční možnosti veřejných orgánů na místě; z tohoto důvodu trvá na nutnosti vybudovat při orgánech samosprávy a regionální a místní správy technickou podporu;

24. zdůrazňuje, že nový nástroj pro „integrované územní investice“, jejž navrhuje článek 99 návrhu nařízení o společných ustanoveních na nové finanční období 2014–2020, by mohl nabídnout příležitost pro rozvoj regionálních strategií napříč administrativními hranicemi;

25. vyzývá členské státy, aby se vyvarovaly příliš složitých pravidel pro příjemce; znovu opakuje, že v oblastech upravených pravidly EU je možné zrušit pravidla vnitrostátní a předejít tak existenci zdvojených nebo protikladných pravidel;

26. vyzývá Komisi, aby vytvořila databázi údajů, podle níž budou klasifikovány stávající průmyslové parky a regionální oblasti činnosti s cílem určit nejlepší modely, které by rovněž mohly být uplatněny v jiných oblastech, a provázat je s dlouhodobými místními a regionálními rozvojovými strategiemi, a poskytovala poradenství ohledně toho, jak využívat finanční prostředky na usnadnění procesu přeměny;

27. domnívá se, že je zapotřebí více podporovat rozvoj podnikání mladých lidí prostřednictvím přístupu k evropským fondům a poskytování poradenství podnikům;

28. vyzývá členské státy, aby tradičním průmyslovým regionům zajistily úplné využití vnitrostátních a evropských fondů, a EU tak umožnily zahájení „nové „průmyslové revoluce“;

29. zdůrazňuje, že je nutné podporu politiky soudržnosti více soustředit na průmyslovou přeměnu v regionech, a to v následujících oblastech: inovace v oblasti podnikání a investice do podnikání, sociální začlenění, integrované přístupy k rozvoji měst a obnova měst;

30. vyzývá členské státy, aby podporovaly své regiony v zaujetí přístupu založeného na inteligentní specializaci; znovu opakuje, že, mají-li být regiony úspěšné, musí mít zavedeny strategie udržitelného rozvoje přizpůsobené svým potřebám; konstatuje, že v řadě případů nemohou místní veřejné orgány získat nezbytné know-how a zkušenosti bez podpory Komise a členských států;

31. zastává názor, že je nutno vytvořit průmyslové zóny přispívající k rozvoji měst; domnívá se, že by měl být kladen větší důraz na činnosti v oblasti výzkumu, inovací a vzdělávání a v této souvislosti připomíná tvůrčí úlohu vysokých škol; podporuje vytváření sítí pro inovace, konkurenceschopnost a podnikatelskou činnost na regionální úrovni, které by podporovaly lepší součinnost vysokých škol, podniků a znalostních center, a tak posilovaly nové průmyslové aktivity zaměřené na rozvoj strategií odvětvové spolupráce a tvorbu průmyslových clusterů; vyzývá Komis a dotyčné členské státy, aby vyžadovaly větší transparentnost při přidělování prostředků příslušným zúčastněným stranám;

32. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

• [1]  Přijaté texty, P7_TA(2010)0189.
• [2]  Přijaté texty, P7_TA(2010)0191.
• [3]  Přijaté texty, P7_TA(2010)0209.
• [4]  Přijaté texty, P7_TA(2010)0053.
• [5]  Přijaté texty, P7_TA(2010)0356.
• [6]  Přijaté texty, P7_TA(2011)0093.
• [7]  Úř. věst. C 21, 21.1.2011, s. 1.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

•   Úvod a širší souvislosti

Článek 173 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) uvádí: „Unie a členské státy zajistí, aby existovaly podmínky nezbytné pro konkurenceschopnost průmyslu Unie.“ Evropský průmysl vždy dával vzniknout novým pracovním místům, byl hnací silou růstu a podporoval inovace ve všech regionech v Evropské unii. Evropská unie byla vybudována na základě Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), které vzniklo v roce 1952, a její podobu až do dnešních dní proto utváří dlouholetá úzká spolupráce členských států EU na rozvoji průmyslových inovací.

Průmyslové odvětví v EU v uplynulých padesáti letech prošlo jistým útlumem, přesto stále představuje přibližně 16 % HDP EU. Nicméně kvůli útlumu mnoha tradičních odvětví, jako je například uhelný průmysl, ocelářství, textilní průmysl nebo strojírenství, která po desítky let přinášela prosperitu řadě regionů, dnes řada oblastí v Evropské unii čelí podobným potížím. Z toho důvodu je mnoho evropských regionů závislých na evropských finančních prostředcích, které jsou určeny na podporu přeměny a restrukturalizace tradičních průmyslových zón.

Za těchto okolností je zřejmé, že s ohledem na finanční a hospodářskou krizi nelze naplnit vysoké ambice průmyslové politiky EU a strategie EU 2020 pouze pomocí odvětvových politik – stále důležitější je podpora opatření v oblasti politiky soudržnosti.

Finanční prostředky politiky soudržnosti EU jsou využívány tam, kde se nezapojují soukromí investoři, a jejich cílem je ovlivnit průmyslovou politiku a hospodářský, sociální a územní rozvoj, zejména zlepšením faktorů místa a investic. Dále podporují modernizaci průmyslových struktur prostřednictvím přenosu technologií a rozvoje nových průmyslových odvětví budoucnosti.

Proto se zpravodaj zaměřuje na hlavní problémy procesů strukturální přeměny v tradičních průmyslových regionech v Evropské unii a na to, jakou úlohu v tomto ohledu může sehrát politika soudržnosti EU. Zpráva tedy vytyčuje tři hlavní cíle:

o Na co je třeba v tradičních průmyslových oblastech vynakládat nejvíce finančních prostředků?

o Jaké úspěšné regionální strategie pro strukturální změnu se již uplatňují?

o Jakým dalším způsobem lze využít prostředky politiky soudržnosti na podporu průmyslové obnovy?

•   Význam průmyslového odvětví pro růst a rozvoj

Zpravodaj se zaměřuje na tradiční průmyslové oblasti, kde v posledních desetiletích došlo k obzvlášť výraznému útlumu v zavedených odvětvích výroby, a které tudíž potřebují zvláštní podporu. Dále poukazuje na to, že nové nástroje uvedené v návrhu nařízení o společných ustanoveních na nové finanční období 2014–2020 by mohly umožnit překonání administrativních hranic a pomoci v procesu přeměny. Dále zpravodaj upozorňuje na řadu případových studií, které obsahují příklady osvědčených postupů, kdy politika soudržnosti zapůsobila ve prospěch průmyslové restrukturalizace a přeměny.

•   Rozvoj regionálních strategií pro tradiční průmyslové oblasti

Zpravodaj zdůrazňuje, že v rozvoji regionálních strategií pro tradiční průmyslové oblasti je třeba pomoci. Komise by na prvním místě měla posoudit stávající situaci v tradičních průmyslových oblastech a určit aktuální hospodářské, sociální a ekologické problémy. Tento přístup zpravodaji umožňuje předložit návrhy, jak tyto výzvy a překážky lze překonat zavedením dobře strukturovaných regionálních strategií. Ačkoli každý region má samozřejmě svá specifika a pro vytváření regionálních strategií pro průmyslové oblasti neexistuje jednotný vzorec, cílem zprávy z vlastního podnětu je postihnout společné rysy tradičních průmyslových regionů a nalézt možnosti řešení.

Zpravodaj dále zkoumá, které politické nástroje politiky soudržnosti lze využít k řešení problémů tradičních průmyslových oblastí. Zpráva z vlastního podnětu poukazuje na to, že udržitelná obnova tradičních průmyslových regionů je velmi nákladná, a že evropské veřejné finanční prostředky proto musí v dalším úsilí o přeměnu tradičních průmyslových oblastí hrát důležitou úlohu.

Zpravodaj to dokládá tím, že zdůrazňuje úspěch rozvojových strategií ve městech s dlouholetou průmyslovou tradicí, jako je Manchester, Essen, Lille a Bilbao. Poukazuje na to, že procesem rozšiřování EU se prohloubily regionální rozdíly, což způsobilo odklonění povědomí veřejnosti od tradičních průmyslových regionů.

Zpravodaj dále upozorňuje na problémy tradičních průmyslových oblastí a současně poukazuje na příklady úspěšných strategií přeměn, což podporuje původní záměr, který si zpravodaj stanovil při zahájení práce na této zprávě, tedy podpořit a ovlivnit rozhodovací proces ve smyslu podpory integrovaných územních investic a provádění politik na období 2014–2020.

STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (20. 3. 2013)

pro Výbor pro regionální rozvoj

k regionálním strategiím pro průmyslové oblasti v Evropské unii
(2012/2100(INI))

Navrhovatelka: Anna Rosbach

NÁVRHY

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá Výbor pro regionální rozvoj jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  připomíná, že Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Fond soudržnosti a strukturální fondy mají společně s vnitrostátními mechanismy financování přispívat mimo jiné k urychlenému provádění právních předpisů EU týkajících se energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti; podporuje tudíž, aby místní a regionální orgány prosazovaly energetickou účinnost a efektivní využívání zdrojů, dlouhodobé rozvojové strategie výhodné z hlediska nákladů a ekologické hospodářství založené na vzorcích udržitelné výroby a spotřeby;

2.  zdůrazňuje, že zejména podpora energeticky účinných rekonstrukcí budov v regionech napomůže snížit emise uhlíku, vytvářet místní pracovní místa a šetřit spotřebitelům peníze při placení účtů za topení;

3.  konstatuje, že co se týče financování projektů v oblasti energetiky a infrastruktury, místní a regionální orgány v průmyslových oblastech by měly hledat možnosti využití součinnosti mezi financováním z veřejných prostředků na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU a soukromými investicemi, protože to může být prostředek, jak podpořit inovace, výzkum a vývoj; je přesvědčen, že navýšení veřejných a soukromých investic do ekologického programu v průmyslových oblastech může prostřednictvím ekologických inovací, environmentálních technologií, obnovitelných zdrojů energie a rozvoje environmentálních výrobků a trhu se službami vytvářet pracovní místa a hospodářský růst; konstatuje, že EU potřebuje mobilizovat všechny politiky a nástroje, které jsou na evropské úrovni k dispozici, jako je vnitřní trh, politiky v oblasti životního prostředí a klimatu, výzkum a inovace, obchodní politika a politika hospodářské soutěže i rozvoj malých a středních podniků, aby podpořila vytváření vysoce kvalifikovaných pracovních míst, a dokázala tak čelit budoucím společenským výzvám;

4.  zdůrazňuje, že jelikož restrukturalizace průmyslových oblastí může být nákladná, měla by být v rámci možností provedena způsobem, který neovlivní rozpočet, tj. za využití již existujících fondů a mechanismů podpory;

5.  konstatuje, že mnoho průmyslových regionů dokázalo vytvořit zelená pracovní místa díky poskytování finančních pobídek velkým podnikům působícím v udržitelných průmyslových odvětvích, aby sem přesídlily nebo zde zůstaly; naléhavě vyzývá Komisi, aby místním orgánům nadále povolovala poskytování státní podpory velkým podnikům a aby tuto možnost nevyjímala z pokynů pro regionální státní podporu na roky 2014–2020;

6.  zdůrazňuje, že soustředěním se na přidanou hodnotu všech skupin obyvatelstva lze přizpůsobovat a zlepšovat strategie, podněcovat každou skupinu jakožto zdroj inovací a růstu a vypořádávat se se společenskými výzvami; domnívá se, že každá regionální strategie pro průmyslové oblasti, která přehlíží věkové rozdíly a rozdíly mezi muži a ženami, může mít za následek promarnění obchodních příležitostí;

7.  zdůrazňuje, že regionální strategie pro průmyslové oblasti by měly jako hlavní bod zahrnovat opatření na ochranu kvality půdy, vody a ovzduší a na ochranu regionální a místní biologické rozmanitosti a přírodních zdrojů i na vyčištění půdy a vody tak, aby se do přírodního prostředí již nedostávaly škodlivé látky; zdůrazňuje, že by se tudíž měla zvážit opatření, která podpoří záměry a cíle rámcové směrnice o odpadech, rámcové směrnice o vodě a směrnice o kvalitě ovzduší; je toho názoru, že tyto strategie musí navíc usilovat o ochranu a zachování životního prostředí a fyzického prostoru a zároveň musí být environmentálně účinnější a udržitelnější;

8.  považuje za důležité, aby strategie pro průmyslové oblasti zahrnovaly komplexní zaměření na udržitelné možnosti dopravy z těchto oblastí a do nich, a to i pro suroviny, zboží i zaměstnance, i na nezbytnou infrastrukturu, ať plánovanou nebo již existující, a aby tak napomáhaly omezování dopadu průmyslových a městských oblastí na životní prostředí a zajistily, že budou uspokojeny potřeby místního společenství a zároveň budou chráněny přírodní zdroje a kapitál, což bude ku prospěchu lidskému zdraví;

9.  je přesvědčen, že pro zlepšení životního prostředí v regionálních průmyslových oblastech je nezbytný větší důraz na prosazování osvědčených postupů týkajících se dopravy po vnitrostátních vodních cestách, námořní dopravy, nákladní železniční dopravy a inteligentních distribučních center a sítí;

10. podtrhuje význam účinného provedení směrnice SEVESO III členskými státy, jejímž cílem je zajistit, aby byla minimalizována možná rizika pro obyvatele žijící v těsné blízkosti daných průmyslových oblastí, aby měli tito obyvatelé o jakýchkoli možných rizicích odpovídající informace a aby se více podíleli na rozhodnutích v souvislosti s územním plánováním s cílem zajistit, že tato rozhodnutí budou udržitelnější a omezí se možnost činit kompromisy mezi společenskými, hospodářskými a environmentálními cíli a potřebami; vyzývá v této souvislosti k výměně osvědčených postupů týkajících se toho, jak nejlépe oddělit průmyslové a obytné oblasti; v neposlední řadě je přesvědčen, že v souladu s právními předpisy EU je třeba naléhat na regionální samosprávy, aby navrhovaly zmíněné strategie ve spolupráci s organizacemi nebo sdruženími zastupujícími občany, jako součást všech aspektů rozhodování, v nichž jsou občané plně zapojeni jako partneři, a tudíž spoluúčastníci celého reformního procesu se začleněním veřejnosti;

11. konstatuje, že mnoho bývalých a zastaralých průmyslových oblastí má velký potenciál ke zvýšení energetické účinnosti uplatňováním moderních technologií a stavebních postupů, což bude mít příznivý dopad na příslušné regionální ekonomiky i životní prostředí;

12. poukazuje na možnost získávat prostředky na zelené investice díky prodeji bývalých průmyslových objektů na atraktivních místech, např. v přístavních oblastech či na nábřežích řek, a podotýká, že by se tak mohla omezit potřeba veřejného financování.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	20.3.2013
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	58 0 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Martina Anderson, Elena Oana Antonescu, Kriton Arsenis, Sophie Auconie, Pilar Ayuso, Paolo Bartolozzi, Sergio Berlato, Lajos Bokros, Milan Cabrnoch, Yves Cochet, Chris Davies, Esther de Lange, Anne Delvaux, Bas Eickhout, Edite Estrela, Jill Evans, Elisabetta Gardini, Gerben-Jan Gerbrandy, Matthias Groote, Françoise Grossetête, Satu Hassi, Jolanta Emilia Hibner, Karin Kadenbach, Christa Klaß, Eija-Riitta Korhola, Jo Leinen, Peter Liese, Zofija Mazej Kukovič, Linda McAvan, Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė, Miroslav Ouzký, Vladko Todorov Panayotov, Antonyia Parvanova, Andrés Perelló Rodríguez, Mario Pirillo, Pavel Poc, Anna Rosbach, Oreste Rossi, Horst Schnellhardt, Richard Seeber, Bogusław Sonik, Salvatore Tatarella, Thomas Ulmer, Glenis Willmott, Sabine Wils
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Margrete Auken, Minodora Cliveti, Gaston Franco, Julie Girling, Philippe Juvin, Jiří Maštálka, James Nicholson, Britta Reimers, Michèle Rivasi, Rebecca Taylor, Vladimir Urutchev, Kathleen Van Brempt
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Ioan Enciu

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	23.4.2013
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	41 1 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Luís Paulo Alves, Catherine Bearder, Jean-Jacob Bicep, Victor Boştinaru, Nikos Chrysogelos, Ryszard Czarnecki, Rosa Estaràs Ferragut, Danuta Maria Hübner, Vincenzo Iovine, María Irigoyen Pérez, Seán Kelly, Constanze Angela Krehl, Petru Constantin Luhan, Ramona Nicole Mănescu, Riikka Manner, Iosif Matula, Jens Nilsson, Jan Olbrycht, Wojciech Michał Olejniczak, Younous Omarjee, Markus Pieper, Monika Smolková, Georgios Stavrakakis, Csanád Szegedi, Nuno Teixeira, Lambert van Nistelrooij, Justina Vitkauskaite, Oldřich Vlasák, Kerstin Westphal, Joachim Zeller, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Joseph Cuschieri, Karima Delli, James Nicholson, Ivari Padar, Herbert Reul, Elisabeth Schroedter, Czesław Adam Siekierski, Patrice Tirolien, Giommaria Uggias, Manfred Weber