ZPRÁVA o dvacáté deváté výroční zprávě Komise o kontrole uplatňování práva EU (2011)

27. 1. 2014 - (2013/2119(INI))

Výbor pro právní záležitosti
Zpravodajka: Eva Lichtenberger

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o dvacáté deváté výroční zprávě Komise o kontrole uplatňování práva EU (2011)

(2013/2119(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na dvacátou devátou výroční zprávu Komise o kontrole uplatňování práva EU (2011) (COM(2012)0714),

–   s ohledem na zprávu Komise nazvanou Zpráva o hodnocení projektu „EU Pilot“ (COM(2010)0070),

–   s ohledem na zprávu Komise nazvanou Druhá zpráva o hodnocení projektu „EU Pilot“ (COM(2011)0930),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. září 2007 nazvané Evropa přinášející výsledky – uplatňování práva Společenství (KOM(2007)0502),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. března 2002 o vztazích se stěžovatelem ve věcech porušení práva Společenství (COM(2002)0141),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. dubna 2012 nazvané Aktualizace sdělení o vztazích se stěžovatelem v případech uplatňování práva Unie (COM(2012)0154),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2011 o dvacáté sedmé výroční zprávě o kontrole uplatňování práva Evropské unie (2009)[1],

–   s ohledem na stanovisko právní služby Evropského parlamentu ze dne 26. listopadu 2013 nazvané Přístup k informacím o postupech, jež předcházejí řízení o nesplnění povinnosti v rámci systému EU Pilot, a výroční zpráva o kontrole uplatňování práva Evropské unie,

–   s ohledem na pracovní dokumenty útvarů Komise připojené k dvacáté deváté výroční zprávě o kontrole uplatňování práva EU (SWD(2012)0399 a SWD(2012)0400),

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro ústavní záležitosti a Petičního výboru (A7-0055/2014),

A. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva zavedla řadu nových právních základů, které mají usnadnit provádění, uplatňování a prosazování práva EU;

B.  vzhledem k tomu, že článek 41 Listiny základních práv Evropské unie stanoví právo na řádnou správu jako právo každého na to, aby jeho záležitosti byly orgány Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě;

C. vzhledem k tomu, že podle článku 298 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) se při plnění svých úkolů orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu;

D. vzhledem k tomu, že podle právní služby Evropského parlamentu nemá projekt EU Pilot, internetová platforma používaná členskými státy a Komisí k objasnění skutkového i právního základu problémů vznikajících při uplatňování práva EU, žádný právní status, a vzhledem k tomu, že podle rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí musí Komise Parlamentu poskytnout souhrnné informace o veškerých řízeních o nesplnění povinnosti zasláním formálního dopisu, včetně rozboru jednotlivých případů, a může odmítnout pouze přístup k osobním údajům v rámci projektu EU Pilot;

1.  opakuje své přesvědčení, že článek 17 Smlouvy o Evropské unii (SEU) stanoví základní úlohu Komise jako „strážkyně Smluv“; v tomto kontextu konstatuje, že pravomoc a povinnost Komise dohlížet na provádění právních předpisů EU a mimo jiné zahájit řízení proti členskému státu, který nesplnil povinnost vyplývající ze Smluv[2], je základním kamenem právního řádu Unie a je v souladu s koncepcí Unie založené na principech právního státu;

2.  konstatuje, že Komise, jak vyplývá z její výroční zprávy[3], v posledních letech snížila počet nových řízení o nesplnění povinnosti, když v roce 2009 zahájila 2900 takovýchto řízení, zatímco v roce 2010 jich bylo 2100 a v roce 2011 už jen 1775; dále konstatuje, že výroční zpráva rovněž ukazuje nárůst případů opožděného provedení právních předpisů EU v několika posledních letech (1185 v roce 2011, 855 v roce 2010, 531 v roce 2009) a že čtyři oblasti politiky, v nichž nejčastěji dochází k nesplnění povinností, jsou životní prostředí (17 %), vnitřní trh (15 %), doprava (15 %) a daňový systém (12 %);

3.  bere na vědomí, že podíl případů nesplnění povinnosti uzavřených dříve, než byly předloženy Soudnímu dvoru, klesl z 88 % v roce 2010 na 60,4 % v roce 2011; domnívá se, že je nesmírně důležité nadále pečlivě sledovat činnosti členských států, a to s vědomím toho, že některé z petic předložených Parlamentu a stížností předložených Komisi se zabývají problémy, které přetrvávají i po uzavření řízení;

4.  bere na vědomí, že celkem 399 případů nesplnění povinnosti bylo uzavřeno, neboť členský stát prokázal soulad s právem EU a vyvinul značné úsilí, aby spor vyřešil bez soudního řízení; rovněž bere na vědomí, že Soudní dvůr vynesl v roce 2011 62 rozsudků podle článku 258 SFEU, z toho 53 (85 %) ve prospěch Komise;

5.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že neustále stoupá počet případů, kdy je s členskými státy vedeno řízení o porušení Smlouvy z důvodu opožděného provedení právních předpisů EU, neboť koncem roku 2011 probíhalo ještě 763 řízení, což oproti předešlému roku představuje 60% nárůst;

6.  konstatuje, že Komise koncem roku 2011 předložila Soudnímu dvoru první návrh na zahájení řízení o porušení Smlouvy z důvodu opožděného provedení právních předpisů EU s žádostí o finanční sankce podle čl. 260 odst. 3 SFEU;

7.  domnívá se nicméně, že tyto statistiky neodrážejí odpovídajícím způsobem současný nedostatečný soulad s právními předpisy EU, ale „představují pouze nejzávažnější porušení právních předpisů nebo stížnosti nejhlasitějších jednotlivců nebo subjektů“; konstatuje, že Komise v současné době nedisponuje politikou ani prostředky, které by jí umožnily systematicky vyhledávat a vymáhat všechny případy neprovádění právních předpisů[4];

8.  upozorňuje na to, že dohoda mezi orgány EU ohledně prohlášení, v nichž se uvádí souvztažnost mezi součástmi směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů (tzv. srovnávací tabulky), vstoupila v platnost dne 1. listopadu 2011, a že tudíž nebylo možné zhodnotit její plnění v této výroční zprávě;

9.  očekává od Komise, že první přezkum těchto prohlášení provede do 1. listopadu 2014, jak přislíbila ve své výroční zprávě;

10. je přesvědčen, že by Komise měla zajistit, aby se při řízení o nesplnění povinnosti podle článků 258 a 260 SFEU k peticím předloženým Parlamentu a stížnostem předloženým Komisi přistupovalo se stejnou vážností;

11. poukazuje na to, že petice předložené občany EU poukazují na porušování právních předpisů EU, zejména v oblasti základních práv, životního prostředí, vnitřního trhu a vlastnických práv; domnívá se, že petice jsou dokladem toho, že stále existují časté a všeobecně rozšířené případy neúplného provedení nebo nesprávného uplatnění právních předpisů EU;

12. vyzývá Komisi, aby soulad s právními předpisy EU učinila skutečnou politickou prioritou, která musí být prosazována v úzké spolupráci s Parlamentem, který má za povinnost za a) vyžadovat od Komise politickou odpovědnost a za b) jakožto spolutvůrce právních předpisů se ujistit, že je vždy plně informován s cílem neustále zlepšovat svou legislativní činnost;

13. konstatuje, že při řešení stížností je třeba systematicky využívat nástroje určené k podpoře souladu s předpisy a vykonávat kontrolní pravomoci Parlamentu;

14. konstatuje, že řízení o nesplnění povinnosti má dvě fáze: fázi administrativní (šetření) a fázi soudní před Soudním dvorem; bere na vědomí, že Komise uznává, že „občané, podniky a organizace zúčastěných stran (...) významně přispívají tím, že upozorňují na nedostatky v provádění a/nebo uplatňování práva EU orgány členských států“; dále konstatuje, že „jakmile jsou problémy zjištěny, jsou sledovány na základě dvoustranných jednání mezi Komisí a dotčeným členským státem s cílem napravit je, a to v rámci možností pomocí projektu EU Pilot“[5];

15. konstatuje v této souvislosti, že projekt EU Pilot se definuje jako platforma pro „dvoustranná jednání mezi Komisí a dotčeným členským státem“[6], která „nemá žádný právní status, ale je pouhým pracovním nástrojem v rámci správní autonomie Komise“[7] v rámci řízení ve fázi předcházející řízení o nesplnění povinnosti;

16. vyjadřuje politování nad absencí právního statusu projektu EU Pilot a domnívá se, že „legitimitu lze zaručit pouze zajištěním transparentnosti a účasti stěžovatelů a [Evropského parlamentu] na projektu EU Pilot a zákonnost lze zaručit co nejrychlejším přijetím právně závazného aktu obsahujícího pravidla, která budou platit jak pro postup předcházející řízení o nesplnění povinnosti, tak pro řízení samotné, jak je uvedeno v nedávné studii Parlamentu“[8]; domnívá se, že takovýto právně závazný akt by měl vyjasnit zákonná práva a povinnosti jak jednotlivých stěžovatelů, tak i Komise, a měl by se snažit v co největší míře umožnit účast stěžovatelů na projektu EU Pilot, přičemž by měl minimálně zajistit, aby stěžovatelé byli informováni o průběhu jednotlivých fází řízení;

17. vyjadřuje v této souvislosti politování nad tím, že nebyly podniknuty žádné kroky v návaznosti na předchozí usnesení Parlamentu a zejména na jeho výzvu k přijetí závazných pravidel ve formě nařízení podle článku 298 SFEU, která by upravila různé aspekty řízení o nesplnění povinnosti a řízení ve fázi jemu předcházející, včetně oznámení, závazných časových lhůt, práva na slyšení, povinnosti odůvodnit rozhodnutí a práva každé osoby na přístup ke svému spisu, a to za účelem posílení práv občanů a zaručení transparentnosti;

18. je toho názoru, že při zavádění projektu EU Pilot by měla být posílena transparentnost vůči stěžovatelům; žádá o přístup k databázi, v níž jsou shromážděny veškeré stížnosti, aby Parlament mohl vykonávat funkci dohledu nad úlohou Komise jakožto strážkyně Smluv;

19. zdůrazňuje důležitost řádné správní praxe a vyzývá k vytvoření procedurálních pravidel jejího uplatňování ve formě nařízení, jehož právním základem bude článek 298 SFEU a které bude obsahovat různé aspekty řízení o porušení Smlouvy;

20. vyzývá proto opětovně Komisi, aby navrhla závazná pravidla ve formě nařízení a vycházela přitom z nového právního základu, tj. článku 298 SFEU, a zajistila tak plné dodržování práva občanů na řádnou správu ve smyslu článku 41 Listiny základních práv;

21. připomíná, že v revidované rámcové dohodě o vztazích s Parlamentem se Komise zavazuje, že „poskytne Parlamentu souhrnné informace o veškerých řízeních pro porušení povinnosti ze strany členských států zasláním formálního dopisu o otázkách, jichž se takové řízení týká“, a očekává, že toto ustanovení bude v dobré víře uplatňováno v praxi;

22. připomíná proto, že Parlament má nárok na „podrobné informace o specifických aktech nebo opatřeních, vedoucích k problémům při provádění, a o počtu stížností týkajících se specifických aktů nebo opatření“[9], a že zatímco „Komise může odmítnout Evropskému parlamentu přístup k osobním údajům v rámci databáze projektu EU Pilot“, Parlament „má právo žádat informace v anonymní formě, aby byl plně obeznámen se všemi příslušnými hledisky provádění a uplatňování právních předpisů EU“[10];

23. vítá, že se projektu EU Pilot účastní všechny členské státy; doufá, že to povede k dalšímu omezení počtu řízení o nesplnění povinnosti; požaduje, aby bylo vynaloženo větší úsilí na to, aby byli o projektu „EU Pilot“ informováni občané;

24. považuje problematiku spojenou s projektem EU Pilot a obecněji s porušováním právních předpisů EU a přístupem Parlamentu k příslušným informacím vztahujícím se k řízení o nesplnění povinnosti a řízení ve fázi jemu předcházející za základní body pro jednání o příští interinstitucionální dohodě;

25. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Soudnímu dvoru, evropskému veřejnému ochránci práv a parlamentům členských států.

• [1]  Úř. věst. C 051 E, 22.2.2013, s. 66.
• [2]  Články 258 a 260 SFEU stanoví pravomoc Komise zahájit řízení pro nesplnění povinnosti proti členskému státu. Konkrétněji článek 258 stanoví, že Komise „vydá [...] odůvodněné stanovisko“, pokud se domnívá, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá se Smluv.
• [3]  „Dvacátá devátá výroční zpráva Komise o kontrole uplatňování práva EU (2011)“ (COM(2012)0714), s. 2–3.
• [4]  Studie zadaná Parlamentem, tematickou sekcí C: „Nástroje, které zajišťují provádění a uplatňování práva EU, a vyhodnocení jejich účinnosti“, Brusel 2013, s. 11.
• [5]  Zpráva Komise (COM(2012)0714), s. 7.
• [6]  Viz pasáž citovaná v předchozím odstavci.
• [7]  „Přístup k informacím o postupech, jež předcházejí řízení o nesplnění povinnosti v rámci systému EU Pilot, a výroční zpráva o kontrole uplatňování práva Evropské unie“, stanovisko právní služby Evropského parlamentu ze dne 26. listopadu 2013.
• [8]  „Nástroje, které zajišťují provádění a uplatňování práva EU, a vyhodnocení jejich účinnosti“, s. 13.
• [9]  „Přístup k informacím o postupech, jež předcházejí řízení o nesplnění povinnosti v rámci systému EU Pilot, a výroční zpráva o kontrole uplatňování práva Evropské unie,“ s. 4.
• [10]  Tamtéž. Komise ve své výroční zprávě o kontrole uplatňování práva EU již zveřejňuje velké množství informací.

STANOVISKO Výboru pro ústavní záležitosti (26. 11. 2013)

pro Výbor pro právní záležitosti

k 29. výroční zprávě o kontrole uplatňování práva Evropské unie (2011)
(2013/2119(INI))

Navrhovatel: Morten Messerschmidt

NÁVRHY

Výbor pro ústavní záležitosti vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  upozorňuje na to, že dohoda mezi orgány EU ohledně prohlášení, v nichž se uvádí vztah mezi součástmi směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů (tzv. srovnávací tabulky), vstoupila v platnost dne 1. listopadu 2011, a nebylo tudíž možné zhodnotit její plnění v této výroční zprávě;

2.  očekává od Komise, že provede první přezkum těchto prohlášení do 1. listopadu, jak ve výroční zprávě přislíbila;

3.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že neustále stoupá počet případů, kdy je s členskými státy vedeno řízení o porušení Smlouvy z důvodu opožděného provedení právních předpisů EU, neboť koncem roku 2011 probíhalo ještě 763 řízení, což oproti předešlému roku představuje 60% nárůst;

4.  konstatuje, že Komise předložila Soudnímu dvoru první návrh na zahájení řízení o porušení Smlouvy z důvodu opožděného provedení právních předpisů EU s žádostí o finanční sankce podle čl. 260 odst. 3 SFEU koncem roku 2011;

5.  je toho názoru, že při zavádění projektu EU Pilot by měla být posílena transparentnost vůči stěžovatelům; žádá o udělení přístupu k databázi, v níž jsou shromážděny veškeré stížnosti, aby Parlament mohl vykonávat funkci dohledu nad úlohou Komise jakožto strážkyně Smluv;

6.  zdůrazňuje, že při řízení o porušení Smlouvy je velmi důležitá transparentnost, v neposlední řadě s ohledem na to, aby mohl Parlament kontrolovat uplatňování práva Unie;

7.  poukazuje na to, že občané, organizace občanské společnosti a obchodní společnosti mohou Komisi předkládat stížnosti týkající se porušování práva EU ze strany orgánů členských států na různých úrovních; vyzývá Komisi, aby dbala na transparentnost probíhajících řízení o porušení Smlouvy tím, že bude včas a odpovídajícím způsobem informovat občany o opatřeních přijatých na základě jejich žádosti;

8.  zdůrazňuje důležitost řádné správní praxe a vyzývá k vytvoření procedurálních pravidel jejího uplatňování ve formě nařízení, jehož právním základem bude článek 298 SFEU a které bude obsahovat různé aspekty řízení o porušení Smlouvy.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	26.11.2013
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	16 1 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Andrew Henry William Brons, Zdravka Bušić, Carlo Casini, Andrew Duff, Ashley Fox, Gerald Häfner, Stanimir Ilchev, Morten Messerschmidt, Sandra Petrović Jakovina, Paulo Rangel, Rafał Trzaskowski, Manfred Weber, Luis Yáñez-Barnuevo García
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Zuzana Brzobohatá, Isabelle Durant, Helmut Scholz
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Leonardo Domenici

STANOVISKO Petičního výboru (27. 11. 2013)

pro Výbor pro právní záležitosti

k 29. výroční zprávě o kontrole uplatňování práva EU (2011)
(2013/2119(INI))

Navrhovatel: Rolandas Paksas

NÁVRHY

Petiční výbor vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že právo podávat petice k Evropskému parlamentu, které vyplývá z článku 44 Listiny základních práv Evropské unie, je jedním ze základních pilířů evropského občanství, neboť poskytuje nástroje ke zvýšení účasti veřejnosti na rozhodování Evropské unie, a zdůrazňuje v této souvislosti zásadní úlohu Petičního výboru, který představuje účinné spojení mezi občanem, Parlamentem a Komisí;

2.  zavazuje se podílet se spolu s dalšími parlamentními výbory v plné míře na účinném dohledu nad tím, jakým způsobem jsou právní předpisy EU uplatňovány v členských státech, vzhledem k tomu, že v sázce je věrohodnost práva EU;

3.  poukazuje na to, že petice předložené občany Evropské unie se týkají porušování právních předpisů EU, zejména v oblasti základních práv, životního prostředí, vnitřního trhu a vlastnických práv; domnívá se, že petice dokazují, že stále existují časté a všeobecně rozšířené případy neúplného provedení nebo nesprávného uplatnění právních předpisů EU;

4.  uznává žádost Výboru pro právní záležitosti o stanovisko právní služby Evropského parlamentu, co se týče přístupu k informacím o postupech, jež předcházejí řízení o nesplnění povinnosti v rámci systému EU Pilot, a výroční zprávy o kontrole uplatňování práva Evropské unie;

5.  vyzývá Evropskou komisi, aby uznala úlohu peticí pro sledování uplatňování práva Evropské unie, a upozorňuje, že petice jsou spolu se stížnostmi předloženými Komisi jedním z prvních ukazatelů, které upozorňují na problémy spojené se špatným prováděním právních předpisů EU;

6.  je toho názoru, že pravidelnější a ve větší míře institucionalizovaná výměna mezi výborem PETI a všemi jeho vnitrostátními protějšky by dále zlepšila kontrolu uplatňování práva EU, jelikož mnoho případů týkajících se právních předpisů EU, na které upozorní vnitrostátní petiční výbory, není nikdy předloženo orgánu EU;

7.  poukazuje na to, že Petiční výbor prostřednictvím diskusí o peticích napomáhá upozornit na případy chybného provádění právních předpisů EU; navrhuje, aby během těchto diskusí byli ve výboru přítomni zástupci členských států;

8.  opětovně žádá, aby byly Petičnímu výboru poskytovány jednoznačné informace o stadiích, v nichž se nacházejí řízení pro nesplnění povinnosti, jichž se též týkají otevřené petice, jak je uvedeno v článku 44 interinstitucionální dohody mezi Komisí a Evropským parlamentem;

9.  upozorňuje na značný počet peticí obdržených k záležitostem spojeným s hospodářskou a sociální krizí a úspornými opatřeními, jež mohou ohrozit sociální práva občanů, a připomíná, že Evropa musí klást důraz především na občany a jednat v zájmu zajištění jejich dobrých životních podmínek;

10. je přesvědčen, že Komise by měla zajistit, aby se při řízení o nesplnění povinnosti podle článků 258 a 260 SFEU přistupovalo k peticím předloženým Parlamentu a stížnostem předloženým Komisi se stejnou vážností;

11. naléhavě žádá Evropskou komisi, aby rychleji prošetřila řízení o nesplnění povinnosti týkající se situací znečištění životního prostředí, které ohrožuje lidské zdraví;

12. bere na vědomí, že počet případů nesplnění povinnosti uzavřených dříve, než byly předloženy Soudnímu dvoru, klesl z 88 % v roce 2010 na 60,4 % v roce 2011; průběžné důkladné sledování činností členských států je proto zásadně důležité s ohledem na to, že některé z petic odkazují na problémy, které přetrvávají i po uzavření řízení;

13. odsuzuje velmi pomalý průběh řízení o porušení povinnosti týkající se znečišťování dioxinem v podniku ILVA v Tarantu z roku 2008 (petice č. 0760/2007) a doufá v jeho urychlené ukončení v zájmu ochrany zdraví tisíců místních obyvatel;

14. domnívá se, že s ohledem na současnou hospodářskou situaci musí být právní předpisy EU ještě srozumitelnější a je třeba je účinněji a účelněji provádět, musí zajistit přínosy pro práva občanů i sociální soudržnost a v plné míře zohledňovat zásady subsidiarity a proporcionality, a to i na regionální úrovni;

15. zdůrazňuje, že občané, podniky a další zúčastněné strany očekávají srozumitelný, předvídatelný a spolehlivý právní rámec; konstatuje, že nadměrná i nedostatečná regulace oslabuje konkurenceschopnost a zpomaluje růst hospodářství;

16. domnívá se, že členské státy by při provádění práva EU ve vnitrostátních právních systémech měly buď z kvantitativního hlediska přesně provést ustanovení směrnice, nebo vysvětlit, z jakého důvodu se domnívají, že je nezbytné rozšířit proveditelná ustanovení nad rámec toho, co vyžadují stanovené minimální požadavky práva EU;

17. zdůrazňuje, že vyšší úroveň skutečného zapojení veřejnosti je zásadně důležitá pro zajištění řádného uplatňování právních předpisů EU v souladu s jejich literou i duchem; zdůrazňuje, že včasný přístup ke kompletním příslušným informacím a mechanismy řádné právní nápravy jsou základními pilíři účasti občanů;

18. vítá judikaturu Evropského soudního dvora k výkladu článku 51 Listiny základních práv Evropské unie, který v rozhodnutí ve věci Equal Rights Trust zdůraznil, že orgány členských států jsou vázány primárními právy Unie, i pokud chtějí základní svobody zaručené Smlouvou o fungování Evropské unie (SFEU) omezit prostřednictvím vnitrostátních opatření;

19. žádá Evropskou komisi, aby zjistila, které překážky občanům EU brání získat od Evropského soudního dvora spolehlivý výklad klíčových částí evropského práva při řešení věcí u vnitrostátních soudů;

20. vyjadřuje znepokojení, pokud jde o zajištění maximálních záruk správného provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí; domnívá se, že při schvalování projektů, které by mohly být v rozporu s právními předpisy EU v oblasti životního prostředí, by se mělo postupovat obezřetně a že v tomto případě mohou být účinným nástrojem mechanismy soudního příkazu;

21. upozorňuje, že jedním z hlavních problémů členských států jsou formální právní požadavky ve fázi koncipování, vytváření, plánování a přijímání legislativních aktů; konstatuje, že pokud v průběhu těchto fází dojde ke změně složení vlády, může se proces provádění práva EU ještě více protáhnout; problémy kromě toho nastávají i kvůli nedostatečné koordinaci či spolupráci jednotlivých odborů správních orgánů, které jsou odpovědné za provádění ustanovení směrnic; vyjadřuje politování nad tím, že opoždění účinného provádění právních předpisů EU ve vnitrostátních právních předpisech je často základní příčinou špatného uplatňování právních předpisů Společenství;

22. vítá, že se projektu EU Pilot účastní všechny členské státy; doufá, že to povede k dalšímu omezení řízení o porušení povinností; požaduje, aby občané byli o projektu EU Pilot lépe informováni;

23. požaduje podrobné posouzení účinnosti mechanismů podávání stížností (EU Pilot, Solvit atd.); připomíná, že Komise je hlavním orgánem odpovědným za dodržování právních předpisů EU v členských státech, a to jak pokud jde o jejich provádění ve vnitrostátním právu, tak o jejich prosazování;

24. zdůrazňuje, že úvodní zkušební fáze systému EU Pilot již skončila a tento systém je nyní osvědčenou pracovní metodou, která Komisi, členským státům zapojeným do projektu a občanům umožňuje dosáhnout potřebných výsledků; konstatuje, že za hlavní nedostatek tohoto nástroje je považováno nedostatečné zapojení stěžovatelů do systému EU Pilot a nedostatečný přístup veřejnosti k dokumentům v rámci tohoto systému; z těchto důvodů je třeba prostřednictvím právně závazných opatření přijmout jasná pravidla o účasti stěžovatelů;

25. naléhavě vybízí ke zlepšení spolupráce v rámci projektu EU Pilot i jeho účinnosti, především k důslednějšímu dodržování dohodnutých prozatímních podmínek a zkvalitnění dotazů Komise a odpovědí členských států;

26. žádá, aby Komise proti opožděnému provádění směrnic důrazněji zasahovala; vybízí Komisi, aby ve větší míře využívala finančních sankcí; zdůrazňuje, že je s ohledem na opožděné provádění právních předpisů EU v některých členských státech důležité, aby přijímání nových právních předpisů bylo podmíněno správným uplatňováním práva EU v členských státech;

27. naléhavě vyzývá Komisi, aby příslušným vnitrostátním orgánům pomohla zajišťovat řádné provedení a uplatňování předpisů EU a aby určila a vyloučila hlavní rizikové faktory pro včasné a náležité provedení nových (nebo částečně pozměněných) právních předpisů a rovněž doporučila, jaké faktory pro omezení rizik musí být v prováděcích plánech stanoveny, dále aby věnovala větší pozornost rozvoji dvoustranné komunikace mezi státními správami a Komisí, jakož i dalším formám podpory členských států a regionálních samospráv;

28. vyzývá Komisi, aby prostřednictvím databáze snadno použitelné pro uživatele poskytla veřejnosti přístup k informacím o případech nesplnění povinnosti a poskytovala úplné informace o nesplnění povinnosti týkající se konkrétních legislativních aktů EU nebo členského státu, a zejména včas informovala Petiční výbor o situaci v oblasti řízení o nesplnění povinnosti týkajících se petic;

29. celkem bylo uzavřeno 399 případů porušení práva, protože členský stát prokázal soulad s právem EU; Soudní dvůr vynesl v roce 2011 62 rozsudků podle článku 258 SFEU, z toho 53 (85 %) ve prospěch Komise;

30. upozorňuje na to, že pravomoc Komise zahájit řízení o porušení povinnosti je důležitým prvkem řádného uplatňování právních předpisů EU v členských státech; domnívá se, že Komise by měla na základě jasných a komplexních kritérií a postupů předložit návrh nařízení, jež upraví pravidla postupů předcházejících řízení o nesplnění povinnosti, jakož i samotných řízení, aby tak byla mimo jiné zajištěna rozsáhlá komunikace s překladateli stížností; pravidla by měla být vypracována na základě postupu konzultací, a to před zahájením legislativního rozhodovacího postupu;

31. upozorňuje na stále klesající počet nedokončených případů nesplnění povinnosti; oceňuje, že členské státy vyvíjejí značné úsilí o vyřešení případů nesplnění povinnosti mimosoudní cestou.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	25.11.2013
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	14 1 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Margrete Auken, Victor Boştinaru, Michael Cashman, Giles Chichester, Nikolaos Chountis, Carlos José Iturgaiz Angulo, Peter Jahr, Erminia Mazzoni, Judith A. Merkies, Roberta Metsola, Jarosław Leszek Wałęsa, Angelika Werthmann, Tatjana Ždanoka
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Jaroslav Paška, Keith Taylor, Ioannis A. Tsoukalas
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Juozas Imbrasas

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	21.1.2014
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	21 0 1
Členové přítomní při konečném hlasování	Raffaele Baldassarre, Sebastian Valentin Bodu, Françoise Castex, Christian Engström, Marielle Gallo, Giuseppe Gargani, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Sajjad Karim, Klaus-Heiner Lehne, Antonio López-Istúriz White, Antonio Masip Hidalgo, Alajos Mészáros, Bernhard Rapkay, Evelyn Regner, Francesco Enrico Speroni, Rebecca Taylor, Alexandra Thein, Cecilia Wikström, Tadeusz Zwiefka
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Piotr Borys, Eva Lichtenberger, Angelika Niebler, Axel Voss
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	María Irigoyen Pérez