Postup : 2013/2277(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0149/2014

Předložené texty :

A7-0149/2014

Rozpravy :

PV 12/03/2014 - 12
CRE 12/03/2014 - 12

Hlasování :

PV 13/03/2014 - 14.3

Přijaté texty :

P7_TA(2014)0239

ZPRÁVA     
PDF 354kWORD 274k
28. února 2014
PE 526.111v02-00 A7-0149/2014

o vyšetřovací zprávě o úloze a operacích „trojky“ (ECB, Komise a MMF) s ohledem na země zapojené do programu eurozóny

(2013/2277(INI))

Hospodářský a měnový výbor

Zpravodajové: Othmar Karas, Liem Hoang Ngoc

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro rozpočtovou kontrolu
 STANOVISKO Výboru pro ústavní záležitosti
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o vyšetřovací zprávě o úloze a operacích „trojky“ (ECB, Komise a MMF) s ohledem na země zapojené do programu eurozóny

(2013/2277(INI))

Evropský parlament,

–       s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 7, článek 136 ve spojení s článkem 121 a článek 174 této smlouvy,

–       s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–       s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 3 této smlouvy,

–       s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 472/2013 ze dne 21. května 2013 o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy eurozóny, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi(1),

–       s ohledem na Smlouvu o zřízení Evropského mechanismu stability (ESM),

–       s ohledem na své usnesení ze dne 16. června 2010 o strategii Evropa 2020(2),

–       s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: provádění priorit na rok 2013(3),

–       s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2013 o prioritách Evropského parlamentu pro pracovní program Komise na rok 2014(4),

–       s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2013 s názvem „Příprava zasedání Evropské rady (27.–28. června 2013) – Demokratické rozhodování v budoucí HMU“(5),

–       s ohledem na své usnesení ze dne 20. listopadu 2012 obsahující doporučení Komisi ke zprávě předsedů Evropské rady, Evropské komise, Evropské centrální banky a Euroskupiny s názvem „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“(6),

–       s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2011 o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení k opatřením a vhodným iniciativám(7),

–       s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení ohledně vhodných opatření a iniciativ (přezkum v polovině období)(8),

–       s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–       s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro rozpočtovou kontrolu a Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0149/2014),

A.     vzhledem k tomu, že „trojka“ – kterou tvoří Evropská komise, Evropská centrální banka (ECB) a Mezinárodní měnový fond (MMF) – vznikla na základě rozhodnutí hlav států a předsedů vlád eurozóny ze dne 25. března 2010 o vytvoření společného programu a poskytnutí podmíněných dvoustranných půjček Řecku, přičemž se vycházelo i z doporučení Rady Ecofin, a od té doby působí v Portugalsku, Irsku a na Kypru; vzhledem k tomu, že se do rozhodování o podrobnostech dvoustranných půjček významně zapojují ministři financí eurozóny;

B.     vzhledem k tomu, že trojka a její úloha byly vymezeny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 472/2013 ze dne 21. května 2013 a jsou zmíněny ve Smlouvě o ESM;

C.     vzhledem k tomu, že Evropský soudní dvůr ve svém rozhodnutí ve věci Pringle v. Irsko (C-370/12) potvrdil, že Komise a ECB mohou být pověřeny úkoly, jež jim svěřuje Smlouva o ESM;

D.     vzhledem k tomu, že v rámci trojky jedná Komise jako zástupce Euroskupiny a je pověřena vyjednáváním podmínek pro finanční pomoc členským státům eurozóny „ve spolupráci s ECB“ a „pokud možno společně s MMF“ (tato finanční pomoc je dále označována jen jako „pomoc EU-MMF“), zatímco Rada je politicky odpovědná za schválení makroekonomických programů strukturálních změn; vzhledem k tomu, že každý člen trojky jedná v souladu s vlastním procedurálním postupem;

E.     vzhledem k tomu, že trojka dosud byla základní strukturou pro jednání mezi oficiálními poskytovateli půjček a vládami přijímajících zemí i pro přezkum provádění hospodářských programů strukturálních změn; vzhledem k tomu, že pokud jde o Evropský nástroj finanční stability (EFSF) a Evropský mechanismus stability (ESM), končená rozhodnutí o finanční pomoci a podmíněnosti přijímá za evropskou stranu Euroskupina, která tudíž nese za tyto programy politickou odpovědnost;

F.     vzhledem k tomu, že existovala široká politická shoda na tom, že je nutné zabránit neřízenému bankrotu členských států EU, a zejména eurozóny, neboť je třeba zabránit hospodářskému a sociálnímu chaosu, který by vedl k neschopnosti vyplácet důchody a platy státním úředníkům a měl by nesmírně zhoubné účinky na hospodářství, bankovní systém a na systém sociální pomoci a současně by na dlouhou dobu způsobil naprosté odříznutí státu od kapitálových trhů;

G.     vzhledem k tomu, že trojka je společně s dotčenými členskými státy odpovědná také za přípravu formálních rozhodnutí Euroskupiny;

H.     vzhledem k tomu, že několik členských států mimo eurozónu již obdrželo či dostává pomoc EU podle článku 143 SFEU, kterou poskytuje EU společně s MMF;

I.      vzhledem k tomu, že EU a její členské státy vytvořily několik ad hoc nástrojů pro poskytování finanční pomoci členským státům eurozóny, nejprve prostřednictvím dvoustranných půjček, a to i od některých zemí mimo eurozónu, poté prostřednictvím dočasných fondů pro mimořádné události, tj. Evropského nástroje finanční stability (EFSF) a Evropského mechanismu finanční stabilizace (EFSM), které byly vytvořeny pro členské státy EU v tísni, a nakonec prostřednictvím Evropského mechanismu stability (ESM), jenž měl nahradit všechny ostatní mechanismy;

J.      vzhledem k tomu, že Evropský soudní dvůr s odkazem na čl. 13 odst. 3 Smlouvy o ESM nedávno (v rozhodnutí ve věci Pringle) potvrdil, že tím, že se Komise zapojila do Smlouvy o ESM, má povinnost „podporovat obecný zájem Unie“ a „dbát na slučitelnost memorand o porozumění, které uzavírá EMS, s unijním právem“;

K.     vzhledem k tomu, že Evropský soudní dvůr ve věci Pringle rovněž rozhodl, že ESM je v souladu s SFEU, a otevřel prostor pro možné začlenění tohoto mechanismu do acquis communautaire ve stávajících mezích Smluv;

L.     vzhledem k tomu, že memorandum o porozumění je podle definice dohoda mezi dotčeným členským státem a trojkou uzavřená na základě jednání, v níž se členský stát zavazuje provést řadu přesně specifikovaných úkonů výměnou za finanční pomoc; vzhledem k tomu, že memorandum o porozumění podepisuje Komise jménem ministrů financí zemí eurozóny; vzhledem k tomu, že však není veřejně známo, jak jednání mezi trojkou a příslušným členským státem v praxi probíhala, a navíc není zřejmé, do jaké míry mohl členský stát žádající o pomoc výsledek jednání ovlivnit; vzhledem k tomu, že Smlouva o ESM stanoví, že od členského státu žádajícího o pomoc z ESM se očekává, že pokud možno podá žádost o pomoc u MMF;

M.    vzhledem k tomu, že celková výše balíčků finanční pomoci v těchto čtyřech programech je bezprecedentní, stejně jako délka trvání, podoba a okolnosti programů, což vede k nežádoucí situaci, kdy finanční pomoc téměř zcela nahradila obvyklé financování poskytované trhy; bankovní sektor je tak chráněn před ztrátami tím, že se velký objem státního dluhu země zapojené do programu přesune z rozvahy soukromého sektoru do rozvahy veřejného sektoru;

N.     vzhledem k tomu, že Evropský soudní dvůr ve svém rozhodnutí ve věci Pringle uvedl, že zákaz stanovený v článku 125 SFEU zajišťuje, aby se členské státy při zadlužování nepřestávaly řídit logikou trhu, neboť ta je bude nutit k zachovávání rozpočtové kázně, a že dodržování takovéto kázně přispívá na úrovni Unie k naplňování vyššího cíle, tj. udržování finanční stability měnové unie; vzhledem k tomu, že Evropský soudní dvůr však zdůraznil, že článek 125 SFEU nezakazuje, aby jeden nebo více členských států poskytly finanční pomoc členskému státu – jenž zůstává odpovědným za své závazky vůči věřitelům –, pokud podmínky, s nimiž je taková pomoc spojena, motivují tento členský stát k provádění zdravé rozpočtové politiky;

O.     vzhledem k tomu, že finanční krize vedla k hospodářské a sociální krizi; vzhledem k tomu, že hospodářská situace a nedávný vývoj mají vážné a původně neočekávané negativní dopady na kvantitu a kvalitu zaměstnanosti, přístup k úvěrům, úroveň příjmů, sociální zabezpečení a normy v oblasti zdraví a bezpečnosti, důsledkem čehož je nepochybné ekonomické a sociální strádání; vzhledem k tomu, že tyto negativní dopady mohly být bez finanční pomoci EU-MMF mnohem vážnější, a vzhledem k tomu, že kroky na evropské úrovni pomohly zabránit tomu, aby se situace ještě zhoršila;

P.     vzhledem k tomu, že článek 151 SFEU stanoví, že kroky podniknuté EU a jejími členskými státy musí být v souladu se základními sociálními právy stanovenými v Evropské sociální chartě z roku 1961 a v Chartě Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989, aby se mimo jiné zlepšil sociální dialog;

Q.     vzhledem k tomu, že článek 152 SFEU stanoví, že „s přihlédnutím k různorodosti vnitrostátních systémů Unie uznává a podporuje úlohu sociálních partnerů na své úrovni“ a že „usnadňuje mezi nimi dialog, přičemž uznává jejich samostatnost“;

R.     vzhledem k tomu, že náklady vynakládané na služby pro uživatele těchto služeb v některých členských státech rostou, což znamená, že mnoho lidí si již nemůže dovolit využívat těchto služeb v míře, která by postačovala k uspokojení základních potřeb, včetně přístupu k životně naléhavé zdravotní péči;

S.     vzhledem k tomu, že pracovní skupina pro Řecko byla vytvořena za účelem posílení schopnosti řecké správy navrhovat, provádět a prosazovat strukturální reformy, které by zlepšily konkurenceschopnost a fungování hospodářství, společnosti a správy a vytvořily podmínky pro trvalou obnovu a vytváření pracovních míst, a rovněž za účelem zrychlení řeckého čerpání ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti EU a využívání zásadně důležitých prostředků k financování investic;

T.     vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 20. listopadu 2012 vyzývá, aby se na orgány EU, které jsou členy trojky, vztahovala na vnitrostátní úrovni i na úrovni Unie vysoká úroveň demokratické kontroly; vzhledem k tomu, že taková kontrola je pro důvěryhodnost programů pomoci nezbytná, a zejména vyžaduje užší zapojení vnitrostátních parlamentů, a že je nutné, aby orgány EU, které jsou členy trojky, před zahájením plnění svých povinností podstoupily na základě jasného mandátu slyšení v Evropském parlamentu, aby mu musely pravidelně podávat zprávy a aby podléhaly demokratické kontrole ze strany Evropského parlamentu;

U.     vzhledem k tomu, že krátkodobým cílem programů bylo zabránit neřízenému bankrotu a zastavit spekulace se státním dluhem; vzhledem k tomu, že střednědobým cílem bylo zajistit, aby byly půjčené peníze splaceny, a předešlo se tak velké finanční ztrátě, kterou by museli nést daňoví poplatníci v zemích, jež poskytující pomoc a ručí za finanční prostředky; vzhledem k tomu, že to také od programu vyžaduje, aby ve střednědobém a dlouhodobém horizontu přinesl udržitelný růst a účinné snižování dluhu; vzhledem k tomu, že programy nebyly uzpůsobeny pro komplexní nápravu makroekonomických nerovnováh, které se v některých případech kumulovaly celá desetiletí;

Hospodářská situace v zemích zapojených do programu na počátku krize

1.      domnívá se, že konkrétní spouštěče krize se v daných čtyřech členských státech lišily, i když lze vypozorovat společné vzorce, jako je rychlý nárůst přílivu kapitálu a růst makroekonomických nerovnováh v celé EU v průběhu let předcházejících krizi; upozorňuje, že zásadní roli hrály nadměrný soukromý či veřejný dluh, jenž vzrostl na úroveň, která se stala neudržitelnou, a přehnaná reakce finančních trhů v kombinaci se spekulacemi a ztrátou konkurenceschopnosti a že žádnému z těchto faktorů nebylo možné na základě stávajícího rámce EU pro správu ekonomických záležitostí zabránit; dále konstatuje, že krize státního dluhu ve všech případech úzce souvisely s celosvětovou finanční krizí, již způsobila nedostatečná regulace a špatné jednání finančního sektoru;

2.      konstatuje, že evropské veřejné finance byly již před krizí ve špatném stavu a že od 70. let 20. století míra veřejného dluhu členských států pod vlivem různých hospodářských obtíží, které EU zakoušela, postupně rostla; konstatuje, že k růstu veřejného dluhu i poměru veřejného dluhu k HDP ve všech členských státech, ačkoli ne v celé Unii ve stejné míře, vedly náklady na plány obnovy, klesající daňové příjmy a vysoké sociální výdaje;

3.      připomíná trojúhelník propojených zranitelných míst, kdy nevyrovnaná fiskální politika některých členských států prohloubí schodky veřejných financí před krizí a finanční krize pak významně přispěje k obrovskému nárůstu těchto schodků, což má v některých členských státech za následek napětí na trzích se státními dluhopisy;

4.      poukazuje na to, že nedávná finanční, hospodářská a bankovní krize je nejvážnější od druhé světové války; uznává, že bez opatření přijatých na evropské úrovni mohla mít krize ještě vážnější následky; v této souvislosti konstatuje, že bývalý prezident ECB Jean-Claude Trichet ve veřejném slyšení zdůraznil svou obavu, že bez rychlých a rázných opatření mohla krize státního dluhu vyvolat krizi na úrovni velké hospodářské krize z roku 1929;

5.      konstatuje, že před zahájením programu pomoci EU-MMF na jaře roku 2010 existovaly v Řecku dvojí obavy – obavy související s platební neschopností a obavy související s neudržitelností veřejných financí v důsledku neustále klesající konkurenceschopnosti řeckého hospodářství a dlouhodobého fiskálního selhávání zapříčiněného nízkou mírou efektivnosti výběru daně z příjmu právnických osob, kdy schodek veřejných financí v roce 2009 dosáhl 15,7 % HDP, což byl nárůst oproti roku 2007, kdy činil 6,5 %, a poměr dluhu k HDP rostl z 97,4 % v roce 2003 na 107,4 % v roce 2007, 129,7 % v roce 2009 a 156,9 % v roce 2012; zastává názor, že se na této obtížné situaci v Řecku podílely i statistické podvody, k nimž docházelo v letech předcházejících vytvoření programu; vítá rozhodné kroky řecké vlády směřující k bezodkladnému a účinnému řešení těchto problémů, včetně zřízení nezávislého řeckého statistického orgánu v březnu 2010; konstatuje, že postupné odhalování statistických podvodů v Řecku vedlo k tomu, že bylo zapotřebí nově uzpůsobovat multiplikátory, prognózy a navrhovaná opatření; připomíná, že Eurostat (statistický úřad Evropské unie) má nyní díky tlaku ze strany Evropského parlamentu pravomoci a prostředky, aby mohl poskytovat solidní základ pro spolehlivé a objektivní statistické údaje;

6.      konstatuje, že recese v Řecku nastoupila ve čtvrtém čtvrtletí roku 2008; bere na vědomí, že země zaznamenala propad HDP v šesti čtvrtletích ze sedmi, což vedlo k zahájení programu pomoci; bere na vědomí úzkou souvislost mezi důsledky finanční krize a růstem státního dluhu na straně jedné a růstem národního dluhu a hospodářským poklesem na straně druhé – veřejný dluh vzrostl z 254,7 miliardy EUR na konci třetího čtvrtletí roku 2008 na 314,1 miliardy EUR na konci druhého čtvrtletí roku 2010;

7.      konstatuje, že po žádosti řecké vlády o finanční pomoc v dubnu 2010 začaly trhy přehodnocovat hospodářskou situaci a platební schopnost dalších členských států eurozóny a následné napětí, jež stihlo portugalské státní dluhopisy, rychle vyhnalo náklady na refinancování Portugalska na neudržitelnou úroveň;

8.      konstatuje, že ekonomické údaje, s nimiž nejprve pracovala během jednání vláda, musely být revidovány;

9.      konstatuje, že před zahájením programu pomoci EU-MMF se portugalské hospodářství již několik let potýkalo s nízkým růstem HDP a produktivity a s velkým přílivem kapitálu a že tyto faktory v kombinaci se zvýšením výdajů, zejména diskrečních, nad míru růstu HDP a s dopadem světové finanční krize měly za následek velký rozpočtový schodek a vysokou míru veřejného i soukromého zadlužení, což spolu s rozšířením řecké krize zvedlo náklady Portugalska na refinancování na kapitálových trzích na neudržitelnou úroveň a fakticky odřízlo veřejný sektor od přístupu k těmto trhům; zdůrazňuje, že v roce 2010 – dříve, než byla dne 7. dubna 2011 podána žádost o finanční pomoc – se míra růstu Portugalska snížila na 1,9 %, jeho rozpočtový schodek dosáhl 9,8 %, míra zadlužení 94 %, schodek běžného účtu 10,6 % HDP a nezaměstnanost činila 12 %; v této souvislosti konstatuje, že celkové makroekonomické parametry se z přiměřeně dobré úrovně v roce 2007 před krizí, kdy portugalský růst dosahoval 2,4 %, rozpočtový schodek činil 3,1 %, míra zadlužení 62,7 %, schodek běžného účtu 10,2 % HDP a nezaměstnanost byla 8,1 %, velmi rychle zhoršily na úroveň hluboké a bezprecedentní recese;

10.    konstatuje, že bezprostředně před programem pomoci EU-MMF zasáhla hospodářství Irska bankovní a hospodářská krize nebývalých rozměrů, jež byla z velké části důsledkem expozice irského finančního sektoru vůči americké krizi rizikových hypoték, nezodpovědného riskantního jednání irských bank a rozšířeného využívání cenných papírů krytých aktivy a jež měla po poskytnutí paušální záruky a následné finanční pomoci za následek odříznutí veřejného sektoru od přístupu na kapitálové trhy a vedla k poklesu irského HDP v roce 2009 o 6,4 % (1,1 % v roce 2010), a to z 5% růstu HDP v roce 2007, k nárůstu míry nezaměstnanosti ze 4,7 % v roce 2007 na 13,9 % v roce 2010 a ke schodku salda veřejných financí, který dosáhl maxima 30,6 % v roce 2010 následkem pomoci irské vlády bankovnímu sektoru, byť bylo toto saldo ještě v roce 2007 v přebytku 0,2 %; konstatuje, že bankovní krize byla částečně způsobena nedostatečnou regulací, velmi nízkými daňovými sazbami a nadměrnou velikostí bankovního sektoru; uznává, že ve snaze o zabránění kolapsu irského bankovního sektoru a minimalizaci rizika rozšíření krize do celé eurozóny byly soukromé ztráty irských bank převzaty do rozvahy irského státu a že irská vláda hájila svými kroky přijatými v reakci na bankovní krizi širší zájmy Unie; dále konstatuje, že v desetiletí předcházejícím programu pomoci se irská ekonomika potýkala s delším obdobím negativních reálných úrokových sazeb;

11.    poukazuje na to, že v Irsku před krizí nebyla fiskální nerovnováha a že zde byla mimořádně nízká míra veřejného dluhu; dále zdůrazňuje vysokou míru flexibility trhu práce před krizí; bere na vědomí, že trojka původně požadovala snížení mezd; upozorňuje na neudržitelný bankovní model a na daňový systém, který byl nadměrně závislý na příjmech z daní souvisejících s realitní bublinou a bublinou na trhu s aktivy, což vedlo k výpadku příjmů v okamžiku, kdy tyto bubliny splaskly;

12     konstatuje, že daňoví poplatníci poskytli bankovnímu sektoru finanční injekci ve výši přibližně 40 % irského HDP, a to v době, kdy nepřicházela v úvahu restrukturalizace dluhu, neboť ta předtím rozpoutala v trojce rozsáhlou diskusi;

13.    vyzývá k úplnému splnění závazku představitelů EU z června 2012 týkajícího se prolomení bludného kruhu mezi bankami a státy a dalšího přezkoumání situace irského finančního sektoru způsobem, který Irsku zásadním způsobem odlehčí břemeno bankovního dluhu;

14.    konstatuje, že když v Řecku došlo na zapojení soukromého sektoru, nebyl dostatečně zohledněn řetězový efekt pro bankovní sektor na Kypru, jenž byl v té době již na hranici kolapsu, neboť tamní bankovní model selhával, a má se rovněž za to, že byla opět chráněna aktiva, jež mají souvislost s některými velkými členskými státy;

15.    konstatuje, že Kypr v květnu 2011 ztratil přístup na mezinárodní trhy kvůli významnému zhoršení stavu veřejných financí, rozsáhlé expozici kyperského bankovního sektoru vůči řecké ekonomice a restrukturalizaci řeckého veřejného dluhu, jež Kypru způsobila velké ztráty; konstatuje, že v letech před zahájením programu pomoci EU-MMF v roce 2013 bylo již delší dobu se znepokojením poukazováno na systematickou nestabilitu kyperské ekonomiky, mimo jiné v důsledku nadměrně zadluženého a rizikově operujícího kyperského bankovního sektoru a jeho expozice vůči vysoce zadluženým místním realitním společnostem, v důsledku řecké dluhové krize, snižování ratingu kyperských vládních dluhopisů mezinárodními ratingovými agenturami, neschopnosti hradit veřejné výdaje prostřednictvím mezinárodních trhů a v důsledku neochoty kyperských veřejných orgánů reformovat problémový finanční sektor, a namísto toho spoléhat na mohutné injekce kapitálu ze strany Ruska; připomíná také, že situaci dále zkomplikovalo přílišné spoléhání se na úspory pocházející od občanů Ruska a uchýlení se k půjčce od ruských orgánů; dále konstatuje, že v roce 2007 činil poměr kyperského veřejného dluhu k HDP 58,8 % a v roce 2012 stoupl na 86,6 % a že v roce 2007 vykázal Kypr přebytek veřejných financí ve výši 3,5 % HDP, z nějž se stal v roce 2012 schodek 6,4 % HDP;

Finanční pomoc EU-MMF, obsah memorand o porozumění a prováděné politiky

16.    konstatuje, že Řecko podalo první žádost o finanční podporu dne 23. dubna 2010 a že dohoda mezi řeckými orgány na jedné straně a EU a MMF na straně druhé byla přijata dne 2. května 2010 v příslušném memorandu o porozumění, jež zahrnovalo politické podmínky finanční pomoci EU-MMF; dále poznamenává, že po pěti přezkoumáních a nedostatečném úspěchu prvního programu musel být v březnu roku 2012 přijat druhý program, který byl od té doby třikrát revidován; konstatuje, že MMF nevzal fakticky v úvahu námitky jedné třetiny členů své rady týkající se rozdělení pozitivních přínosů a zátěže vyplývající z prvního řeckého programu;

17.    konstatuje, že první dohoda z května 2010 neobsahovala ustanovení o restrukturalizaci řeckého dluhu, i když to MMF nejprve navrhoval, neboť by v souladu se svým obvyklým postupem byl preferoval včasnou restrukturalizaci dluhu; připomíná neochotu ECB uvažovat v letech 2010 a 2011 o jakékoli formě restrukturalizace dluhu na základě důvodu, že by vyvolala krizi, která by se rozšířila na další členské státy, a odmítnutí ECB podílet se na restrukturalizaci dohodnuté v únoru 2012; konstatuje, že řecká centrální banka přispěla ke zhoršení problémů na trhu v listopadu 2010 tím, že veřejně varovala investory, že se v případě řeckého státního dluhu už nelze spoléhat na likviditní operace ECB; dále konstatuje, že se členské státy zavázaly, že si jejich banky zachovají svou expozici vůči trhům s řeckými dluhopisy, což nedokázaly splnit;

18.    konstatuje, že Portugalsko podalo první žádost o finanční podporu dne 7. dubna 2011 a že dohoda mezi portugalskými orgány na jedné straně a EU a MMF na straně druhé byla přijata dne 17. května 2011 v příslušném memorandu o porozumění, jež zahrnovalo politické podmínky finanční pomoci EU-MMF; dále konstatuje, že portugalský program je od té doby pravidelně revidován, aby se přizpůsobily záměry a cíle, které byly zpočátku nesplnitelné, a výsledkem je úspěšný desátý přezkum portugalského hospodářského programu strukturálních změn s nadějnými vyhlídkami, že bude program brzy dokončen;

19.    připomíná údajný dvoustranný tlak ze strany ECB na irské orgány před tím, než byla dne 7. prosince 2010 přijata první dohoda mezi irskými orgány a EU a dne 16. prosince 2010 mezi irskými orgány a MMF v příslušných memorandech o porozumění, jež zahrnovala politické podmínky pomoci EU-MMF; konstatuje, že program z velké části vycházel z vlastního plánu národní obnovy na období 2011–2014 irské vlády, který byl zveřejněn dne 24. listopadu 2010; dále konstatuje, že irský program byl od té doby pravidelně revidován, přičemž výsledkem byl dvanáctý a závěrečný přezkum ze dne 9. prosince 2013, a že byl dne 15. prosince 2013 irský program dokončen;

20.    konstatuje, že Evropská rada dne 29. června 2012 rozhodla, že umožní ESM, aby v návaznosti na řádné rozhodnutí a za předpokladu, že bude vytvořen účinný jednotný mechanismus dohledu, přímo rekapitalizoval banky; dále konstatuje, že operační rámec pro nástroj přímé rekapitalizace, podléhající podmínkám, vymezila dne 20. června 2013 Euroskupina;

21.    konstatuje, že uvažování o restrukturalizaci dluhu se postupně změnilo; v případě Irska v roce 2010 nebyla restrukturalizace dluhu v neprospěch držitelů prioritních dluhopisů pro irské orgány možná, zatímco na Kypru v roce 2013 byla restrukturalizace dluhu v neprospěch pojištěných vkladatelů uplatněna jako politické opatření, které zvýšilo vzájemnou odlišnost jednotlivých nástrojů použitých ke zmírnění bankovních krizí a krizí státního dluhu;

22.    konstatuje, že Kypr poprvé požádal o finanční pomoc dne 25. června 2012, avšak odlišné postoje týkající se podmíněnosti a odmítnutí původního návrhu programu, jenž zahrnoval restrukturalizaci dluhu v neprospěch pojištěných vkladatelů, kyperským parlamentem dne 19. března 2013 na základě důvodu, že je v rozporu s duchem evropského práva, neboť počítal se ztrátou u malých vkladů nižších než 100 000 EUR, zdržely uzavření konečné dohody o pomoci EU-MMF až do 24. dubna 2013 (dohoda s EU) a 15. května 2013 (dohoda s MMF) a dolní sněmovna kyperského parlamentu nakonec schválila tuto dohodu dne 30. dubna 2013; bere na vědomí, že v případě Kypru původně existovaly konkurenční návrhy programů jednotlivých členů trojky, a upozorňuje na nedostatečně přesvědčivé vysvětlení toho, jak mohla Evropská komise a ministři financí EU schválit zapojení pojištěných vkladatelů; dále lituje skutečnosti, že kyperské orgány poukazovaly na obtíže, které měly v průběhu procesu jednání při přesvědčování zástupců trojky o svých obavách, a rovněž skutečnosti, že kyperská vláda byla údajně nucena akceptovat restrukturalizaci dluhu v neprospěch bankovních vkladů kvůli mimořádně vysoké míře soukromého zadlužení v poměru k HDP; upozorňuje, že i když se do jednání a přípravy návrhu programu finanční pomoci intenzivně zapojila kyperská centrální banka a ministerská komise a memorandum o porozumění nakonec podepsal guvernér kyperské centrální banky spolu s ministrem financí, je nezbytné konstatovat, že na jakékoli další jednání o podrobnostech tohoto memoranda měli mimořádně málo času;

23.    konstatuje, že restrukturalizace dluhu, jejíž součástí je zavedení kapitálových kontrol, má závažné vedlejší účinky; zdůrazňuje, že reálná ekonomika na Kypru nadále čelí závažným problémům a přerušení úvěrových linek doléhá na výrobní hospodářská odvětví;

24.    konstatuje, že MMF je mezinárodní institucí, jejímž úkolem je poskytovat podmíněnou finanční pomoc státům, které se potýkají s problémy platební bilance; poukazuje na to, že všechny členské státy jsou členy MMF a mají tedy právo požádat jej o pomoc ve spolupráci s orgány EU na základě posouzení zájmů EU a příslušného členského státu; konstatuje, že tato krize má natolik velký rozsah, že pro vyřešení problémů zemí, které potřebují finanční pomoc, nestačí spoléhat se na finanční prostředky MMF;

25.    podotýká, že MMF jednoznačně poukázal na rizika, která v sobě skrývá řecký program, zejména pokud jde o udržitelnost dluhu; poukazuje na to, že MMF nejen akceptoval, aby programy byly navrhovány a vyjednávány trojkou, ale rozhodl se též upravit kritérium dluhové udržitelnosti, které musí být splněno pro poskytnutí tzv. výjimečného přístupu (exceptional access), aby bylo možné poskytnout půjčku Řecku, Irsku a Portugalsku;

26.    poukazuje na určité obavy, které zazněly v souvislosti s dohledem Evropské centrální banky nad nouzovou likviditní pomocí (ELA); domnívá se, že koncepce platební schopnosti, kterou používá ECB, postrádá transparentnost a předvídatelnost;

27.    konstatuje, že Evropská unie ani mezinárodní instituce nebyly připraveny na krizi státního dluhu velkých rozměrů a že tato krize, plynoucí mimo jiné z nejvážnější finanční krize od roku 1929, měla různé příčiny a různé následky v jednotlivých zemích eurozóny; lituje, že neexistuje právní základ, který by bylo možné použít pro řešení takovéto krize; oceňuje úsilí o rychlou a rozhodnou reakci, avšak lituje toho, že Rada soustavně odmítá vypracovat dlouhodobý celkový a systémový přístup; lituje toho, že nebyly účinně uplatněny strukturální fondy EU a další politiky EU zaměřené na dlouhodobou hospodářskou konvergenci v rámci Evropské unie;

28.    zdůrazňuje, že v případě některých členských států, které byly krizí postiženy nejvíce a obdržely finanční pomoc v rámci programu strukturálních změn, byly míry spolufinancování strukturálních fondů EU navýšeny na 95 %; zdůrazňuje, že je třeba posílit správu na místní a státní úrovni, aby byla schopna provádět právní předpisy a programy EU a aby se urychlila absorpce prostředků ze strukturálních fondů;

29.    navzdory výše uvedenému uznává, že obrovská výzva, jíž trojka čelila v době vzniku krize, byla jedinečná, neboť vznikla mimo jiné v důsledku špatného stavu veřejných financí, potřeby strukturálních reforem v některých členských státech, nedostatečné regulace finančních služeb na evropské i vnitrostátní úrovni a velké makroekonomické nerovnováhy, která se rozvíjela po řadu let, jakož i selhání politik a institucí a skutečnosti, že kvůli omezením měnové unie a nedokončenosti eurozóny nebyla k dispozici většina tradičních makroekonomických nástrojů, jako je rozpočtová politika nebo externí devalvace; navíc konstatuje, že nebyl dostatek času, což bylo způsobeno částečně tím, že žádosti o finanční pomoc byly většinou podávány v době, kdy země byly blízko platební neschopnosti a již ztratily přístup na trhy, bylo třeba odstranit právní překážky, existoval citelný strach ze zhroucení eurozóny, bylo třeba uzavřít politické dohody a přijmout rozhodnutí o reformách, světová ekonomika klesala a řada zemí, které měly přispívat na finanční pomoc, se potýkala s alarmujícím nárůstem svého vlastního veřejného i soukromého dluhu;

30.    kritizuje nedostatečnou transparentnost vyjednávání o memorandu o porozumění; konstatuje, že je třeba vyhodnotit, zda byly oficiální dokumenty jasně a včas poskytnuty vnitrostátním parlamentům a Evropskému parlamentu a projednány v nich a zda byly vhodným způsobem projednány též se sociálními partnery; dále poukazuje na to, že postupy, při nichž se informace ponechávají za zavřenými dveřmi, mohou mít negativní dopad na práva občanů a politickou stabilitu v dotčených zemích a na důvěru občanů v demokracii a v evropský projekt;

31.    konstatuje, že doporučení obsažená v memorandech o porozumění jsou v rozporu s modernizační politikou formulovanou v podobě lisabonské strategie a strategie Evropa 2020; dále podotýká, že členské státy s memorandy o porozumění jsou vyňaty ze všech procesů podávání zpráv v rámci evropského semestru, včetně podávání zpráv v rámci cílů boje proti chudobě a cílů sociálního začlenění, a kromě provádění svých memorand o porozumění nedostávají doporučení pro jednotlivé země; připomíná, že memoranda o porozumění by měla být upravena, aby zohlednila postupy a subjekty pověřené tvorbou mezd a národní program reforem dotyčného členského státu v souvislosti se strategií Unie pro růst a zaměstnanost podle nařízení č. 472/2013 (čl. 7 odst. 1); důrazně žádá, aby tyto úpravy byly provedeny, pokud se tak dosud nestalo; zdůrazňuje však, že tuto skutečnost lze částečně vysvětlit, i když ne plně odůvodnit, tím, že programy musely být prováděny pod značným časovým tlakem a v náročném politickém, hospodářském a finančním prostředí;

32.    vyjadřuje politování nad tím, že do programů pro Řecko, Irsko a Portugalsko byla vložena řada podrobných receptů pro reformy systémů zdravotnictví a výdajové škrty; lituje toho, že programy nejsou vázány Listinou základních práv Evropské unie ani Smlouvami, zejména čl. 168 odst. 7 SFEU;

33.    zdůrazňuje, že ministři financí EU schválili makroekonomické programy strukturálních změn;

Současná ekonomická a sociální situace

34.    lituje, že prováděná opatření vedla ke krátkodobému zvýšení nerovnosti v distribuci příjmů; bere na vědomí, že v těchto čtyřech zemích došlo k nadprůměrnému zvýšení nerovnosti; konstatuje, že škrty v sociálních dávkách a službách a zvýšení nezaměstnanosti v důsledku opatření obsažených v programech, která měla za cíl zlepšit makroekonomickou situaci, a snižování mezd vedou ke zvyšování míry chudoby;

35.    poukazuje na nepřijatelnou míru nezaměstnanosti, dlouhodobé nezaměstnanosti a zejména nezaměstnanosti mladých lidí ve čtyřech členských státech, které čerpají z programu pomoci; zdůrazňuje, že vysoká nezaměstnanost mladých lidí maří příležitosti pro budoucí hospodářský rozvoj, jak ukazuje příliv mladých přistěhovalců z jižní Evropy a z Irska, který může způsobit „odliv mozků“; připomíná, že vzdělávání, odborná příprava a silné vědecké a technologické zázemí jsou soustavně označovány za klíčové pro to, aby tyto ekonomiky mohly strukturálně dostihnout ostatní; proto vítá nedávné iniciativy na úrovni EU týkající se vzdělávání a zaměstnanosti mládeže, program Erasmus+, iniciativu zaměřenou na zaměstnanost mladých lidí a 6 miliard EUR pro systém záruk pro mladé lidi, avšak požaduje, aby bylo těmto problémům věnováno více pozornosti z politického i ekonomického hlediska; zdůrazňuje, že pravomoci v oblasti zaměstnanosti mají i nadále primárně členské státy; vyzývá proto členské státy, aby dále modernizovaly své vnitrostátní vzdělávací systémy a zabývaly se problémem nezaměstnanosti mladých;

36.    vítá ukončení programu v Irsku, kde byla činnost trojky ukončena a země se mohla dne 7. února 2014 vrátit na trhy s dluhopisy, a vítá rovněž očekáváné ukončení programu v Portugalsku; lituje nevyrovnaných výsledků v Řecku navzdory zavedení bezprecedentních reforem; uznává velmi náročné úsilí, které je požadováno po jednotlivcích, rodinách, podnicích a dalších organizacích občanské společnosti v zemích účastnících se programů strukturálních změn; všímá si prvních známek částečného zlepšení hospodářské situace v některých zemích účastnících se programu; zdůrazňuje však, že soustavně vysoká míra zaměstnanosti těžce doléhá na hospodářskou obnovu a že na vnitrostátní i unijní úrovni je stále zapotřebí soustavně vyvíjet značné úsilí;

Trojka: ekonomický rozměr a teoretický základ rozhodnutí a jejich dopad

37.    zdůrazňuje, že aby bylo možné vytvářet důvěryhodné a účinné programy strukturálních změn, jsou zapotřebí vhodné ekonomické modely pro jednotlivé země i pro celou eurozónu, které budou postaveny na opatrných předpokladech, nezávislých údajích, zapojení zúčastněných stran a transparentnosti, přičemž je třeba uznat, že hospodářské odhady obvykle obsahují určitý stupeň neurčitosti a nepředvídatelnosti; vyjadřuje politování nad tím, že nejsou vždy dostupné odpovídající statistiky a informace;

38.    vítá, že díky finanční pomoci se podařilo v krátkodobém horizontu zabránit neřízenému státnímu bankrotu s nesmírně závažnými hospodářskými a sociálními důsledky, jež by byly podle všeho horší než problémy, s nimiž se dané země potýkají nyní, a mohly by se šířit i do dalších zemí v rozsahu, který nelze přesně vyčíslit, a mohly by vést až k tomu, že by tyto země byly nuceny opustit eurozónu; konstatuje však, že neexistuje záruka, že tomu bude možné v dlouhodobém horizontu zabránit; rovněž podotýká, že programem finanční pomoci a strukturálních změn v Řecku se nezabránilo ani řízenému bankrotu ani šíření krize do ostatních členských států a že důvěra trhu byla obnovena a spready u státních dluhopisů se začaly snižovat teprve poté, co ECB v srpnu 2012 doplnila již přijatá opatření programem přímých měnových transakcí (outright monetary transactions, OMT); vyjadřuje politování nad ekonomickým a sociálním propadem, který se začal projevovat po zavedení fiskálních a makroekonomických úprav; konstatuje, že bez finanční a technické pomoci EU-MMF by byly ekonomické a sociální důsledky ještě horší;

39.    konstatuje, že trojka od počátku vydávala souhrnné dokumenty o diagnóze problémů a strategii k jejich překonání, soubor politických opatření vypracovaných ve spolupráci s vládami dotčených států a ekonomické prognózy a tyto dokumenty pravidelně aktualizovala; poukazuje na to, že tyto dokumenty neumožnily veřejnosti vytvořit si celkový obraz o jednáních a neposkytovaly tedy dostatečné prostředky k demokratické kontrole;

40.    lituje, že trojka někdy vycházela z příliš optimistických předpokladů, zejména v oblasti růstu a zaměstnanosti, které pocházely mimo jiné z toho, že nebylo dostatečně zohledněno šíření do jiných zemí (jak Komise uvádí ve své zprávě „Fiscal consolidations and spillovers in the Euro area periphery and core“), politický odpor vůči změnám v některých členských státech a ekonomický a sociální dopad programů strukturálních změn; lituje, že tato skutečnost ovlivnila také to, jak trojka analyzovala vzájemné působení fiskální konsolidace a růstu; konstatuje, že v důsledku toho nemohly být fiskální cíle splněny ve stanovené lhůtě;

41.    na základě proběhnuvších slyšení si utvořil názor, že mezi délkou programu strukturálních změn a pomocí poskytnutou prostřednictvím příslušných fondů, jako je ESM, existuje jasný vztah, což znamená, že delší doba trvání programu strukturálních změn by nevyhnutelně znamenala, že by ostatní země eurozóny a MMF musely poskytnout a zaručit podstatně vyšší částky, což bylo vzhledem k již tak velmi vysokým částkám považováno za politicky neprůchozí; poukazuje na to, že doba trvání programů strukturálních změn a doba splácení jsou o mnoho delší než u obvyklých programů finanční pomoci MMF;

42.    vítá, že ve všech zemích účastnících se programu došlo od zahájení programu ke snížení strukturálních schodků; konstatuje, že programy nevedly ke snížení poměru veřejného dluhu k HDP; poukazuje na to, že poměr veřejného dluhu k HDP naopak ve všech zemích účastnících se programu prudce vzrostl, protože přijetí podmíněných půjček přirozeně ke zvyšování veřejného dluhu a prováděné programy způsobují v krátkodobém horizontu recesi; je přesvědčen, že má-li fiskální úprava vést ke snížení poměru dluhu k HDP, je velmi důležité třeba přesně odhadovat fiskální multiplikátory; konstatuje, že pro dlouhodobou stabilitu je rovněž nezbytné usilovat o udržitelnější míru soukromého dluhu; uznává, že obvykle trvá několik let, než mohou strukturální reformy významnou měrou přispět ke zvyšování produkce a zaměstnanosti;

43.    domnívá se, že je obtížné s jistotou stanovit fiskální multiplikátory; připomíná, že MMF uznal, že ve svých prognózách růstu před říjnem 2012 fiskální multiplikátory podhodnotil; konstatuje, že do tohoto období spadá uzavření všech memorand o porozumění, kterým se věnuje tato zpráva, s výjimkou jednoho; připomíná, že Evropská komise v listopadu 2012 uvedla, že podhodnocení fiskálních multiplikátorů chyby v prognózách nezpůsobilo; zdůrazňuje však, že Komise ve své odpovědi na dotazník uvedla, že „fiskální multiplikátory jsou v tomto klíčovém okamžiku spíše větší než obvykle“; je si vědom toho, že fiskální multiplikátory jsou částečně endogenní a v měnících se makroekonomických podmínkách procházejí vývojem; zdůrazňuje, že tento veřejný spor mezi Komisí a MMF o velikosti fiskálního multiplikátoru se již dále neřešil a trojka k této otázce nezaujala společné stanovisko;

44.    zdůrazňuje, že ačkoli deklarovaným cílem operací finanční pomoci MMF v rámci trojky je vnitřní devalvace, mimo jiné cestou snížení platů a důchodů, Komise tento cíl nikdy výslovně neschválila; konstatuje, že Komise ve všech čtyřech zemích účastnících se programu, kterým se věnuje tato zpráva, kladla důraz spíše na fiskální konsolidaci; uvědomuje si, že MMF a Komise mají různé priority, a bere na vědomí tento prvotní nesoulad cílů mezi oběma institucemi; konstatuje, že bylo společně rozhodnuto, že se půjde cestou kombinace obou nástrojů a strukturálních reforem a že tento přístup budou doplňovat další opatření; poukazuje na to, že kombinace fiskální konsolidace a restriktivní mzdové politiky snižuje veřejnou i soukromou poptávku; s politováním konstatuje, že cíl reformovat v zemích účastnících se programu jak průmyslovou základnu, tak institucionální struktury, a tím jim zajistit větší udržitelnost a efektivitu, získal méně pozornosti než výše uvedené cíle;

45.    domnívá se, že se věnuje příliš málo pozornosti zmírňování negativních sociálních a politických dopadů strategií strukturálních změn v zemích účastnících se programu; připomíná příčiny krize; lituje toho, že uniformní přístup ke krizovému řízení až příliš často nebral plný zřetel na rovnováhu v ekonomickém a sociálním dopadu předepsaných politických opatření;

46.    zdůrazňuje, že klíčový význam má to, zda se s programem ztotožní dané země, a že neprovedení dohodnutých opatření má dopady na očekávané výsledky, mimo jiné v podobě dalších obtíží, které budou zemi sužovat po ještě delší dobu; všímá si zkušenosti MMF, že to, jak se dané země ztotožní s programem, by mohlo být považována za nejdůležitější faktor úspěchu jakékoli finanční pomoci; zdůrazňuje však, že toho nelze dosáhnout bez řádné demokratické legitimity a kontroly na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU; zdůrazňuje proto, že pro zajištění kontroly a transparentnosti na vnitrostátní úrovni je velmi důležité, aby rozpočty a zákony provádějící hospodářské programy strukturálních změn byly projednány ve vnitrostátních parlamentech;

47.    zdůrazňuje, že pro budování silnějšího hospodářství má zásadní význam rovnost žen a mužů a že tento faktor by neměl být v ekonomických analýzách a doporučeních nikdy přehlížen;

Trojka: institucionální rozměr a demokratická legitimita

48.    konstatuje, že vzhledem k vyvíjející se povaze reakce EU na krizi, k nejasné úloze ECB v trojce a k neprůhledné povaze procesu rozhodování v trojce se na mandát trojky pohlíží jako na nejasný a netransparentní a demokratický dohled;

49.    zdůrazňuje nicméně, že přijetím nařízení (EU) č. 472/2013 dne 21. května 2013 byl učiněn první, i když nedostatečný krok na cestě ke kodifikaci postupů dohledu nad zeměmi eurozóny, které se potýkají s finančními obtížemi, a že toto nařízení svěřuje trojce určitý mandát; vítá mimo jiné: ustanovení o hodnocení udržitelnosti státního dluhu; zvýšení transparentnosti postupů přijímání makroekonomických programů strukturálních změn, včetně povinnosti integrovat nepříznivé dopady na okolí a makroekonomické a finanční otřesy a práva kontroly přenesená na Evropský parlament; ustanovení o zapojení sociálních partnerů; požadavky, aby byly výslovně zohledněny vnitrostátní postupy a orgány, které se zabývají tvorbou mezd; povinnost zajistit dostatečné prostředky pro základní politiky, jako je vzdělávání a zdravotní péče; a konečně výjimky z příslušných požadavků Paktu o stabilitě a růstu pro členské státy čerpající pomoc;

50.    bere na vědomí prohlášení předsedy Euroskupiny, že Euroskupina pověřuje Evropskou komisi, aby jednala jejím jménem o podrobných podmínkách spojených s pomocí, přičemž bere na vědomí stanoviska členských států ke klíčovým prvkům podmíněnosti a k rozsahu finanční pomoci z hlediska jejich vlastních finančních omezení; konstatuje, že výše uvedený postup, jímž Euroskupina svěřuje mandát Evropské komisi, není obsažen v právu EU, neboť Euroskupina není oficiálním orgánem Evropské unie; zdůrazňuje, že ačkoli Komise jedná jménem členských států, konečnou politickou odpovědnost za přípravu a schvalování makroekonomických programů strukturálních změn nesou ministři financí EU a jejich vlády; s politováním konstatuje, že na úrovni EU chybí demokratická legitimita a kontrola Euroskupiny v případě, kdy na sebe bere výkonné pravomoci na úrovni EU;

51.    poukazuje na to, že trojka i záchranné mechanismy vznikly ad hoc, a lituje toho, že neexistoval žádný vhodný právní základ, aby trojka mohla vzniknout podle primárního práva EU, což vedlo k vytvoření mezivládních mechanismů v podobě EFSF a nakonec ESM; požaduje, aby se veškerá budoucí řešení napříště opírala o primární právo Unie; připouští, že by to mohlo vést k nutnosti změnit Smlouvu;

52.    je velmi zneklidněn tím, že bývalý předseda Euroskupiny v Evropském parlamentu připustil, že Euroskupina schválila doporučení trojky bez zvážení jejich specifických dopadů na provádění různých politik; zdůrazňuje, že pokud je toto vyjádření přesné, nezbavuje to ministry financí eurozóny jejich politické odpovědnosti za makroekonomické programy strukturálních změn a memoranda o porozumění; poukazuje na to, že toto vyjádření vnáší varovné světlo do zamlženého rámce úlohy „technického poradenství“ a „agentury Euroskupiny“, která je v rámci přípravy, provádění a hodnocení programů finanční pomoci přenesena jak na Komisi, tak na ECB; lituje, že z tohoto pohledu chybí jasné a kontrolovatelné mandáty pro jednotlivé případy, kterými by Rada a Euroskupina pověřila Komisi;

53.    pozastavuje se nad tím, že Komise má v trojce dvojí úlohu zástupce členských států a orgánu EU; upozorňuje na to, že Komise je potenciálně ve střetu zájmu mezi svou úlohou v trojce a svou úlohou strážkyně Smlouvy a acquis communautaire, zejména v oblastech, jako je hospodářská soutěž, státní podpory a sociální soudržnost, a také s ohledem na mzdové a sociální politiky členských států, v nichž Komise nemá žádné pravomoci, a na dodržování Listiny základních práv Evropské unie; poukazuje to, že tato situace je v rozporu s normální úlohou Komise, kterou je jednat jako nezávislý subjekt chránící zájmy EU a zajišťující uplatňování předpisů EU v mezích stanovených Smlouvami;

54.    poukazuje také na střet zájmů mezi stávající úlohou ECB coby „technického poradce“ v trojce a jejím postavením věřitele čtyř členských států a jejího mandátu vyplývajícího ze Smlouvy, protože ECB podmiňuje svou činnost rozhodnutími, na jejichž přijímání se sama podílí; vítá nicméně příspěvek ECB k řešení krize, současně však žádá, aby byl důkladně posouzen potenciální střet zájmů ECB, zejména pokud jde o její klíčovou úlohu poskytování likvidity; konstatuje, že v průběhu krize měla ECB klíčové informace o stavu bankovního sektoru a o finanční stabilitě obecně a že s ohledem na tyto informace poté vyvíjela politický nátlak na ty, kdo přijímají rozhodnutí, a to přinejmenším v případě restrukturalizace dluhu v Řecku, kde ECB žádala, aby byly ze státních dluhopisů v jejím držení odstraněny CAC, operací ELA na Kypru a do programu restrukturalizace v Irsku nebyly zařazeni držitelé prioritních dluhopisů;

55.    konstatuje, že úloha ECB není dostatečně definovaná, protože ve smlouvě o ESM a v nařízení (EU) č. 472/2013 je stanoveno, že Komise by měla působit „v součinnosti s ECB“, čímž omezuje úlohu ECB na roli poradce; podotýká, že Euroskupina požádala o účast ECB jako poskytovatele odborných poznatků doplňujících názory ostatních partnerů v trojce a že Soudní dvůr Evropské unie ve věci Pringle rozhodl, že úkoly svěřené ECB smlouvou o ESM jsou v souladu s úkoly, které SFEU a statut ESCB [a ECB] svěřuje ECB, pokud jsou permanentně splněny určité podmínky; poukazuje na to, že Euroskupina nese odpovědnost za to, aby ECB mohla jednat v rámci trojky, nicméně připomíná, že mandát ECB je Smlouvou o fungování Evropské unie omezen na oblast měnové politiky a finanční stability a že Smlouvy neobsahují ustanovení o tom, že by se ECB mohla podílet na rozhodovacím procesu o rozpočtových, fiskálních a strukturálních opatřeních; připomíná, že aniž je dotčen cíl cenové stability, má ESCB podle článku 127 SFEU podporovat obecné hospodářské politiky v Unii se záměrem přispět k dosažení cílů Unie, jak jsou vymezeny v článku 3 SEU;

56.    poukazuje na obecně slabou demokratickou odpovědnost trojky na vnitrostátní úrovni v zemích účastnících se programu; konstatuje však, že tato demokratická odpovědnost se v jednotlivých zemích liší v závislosti na vůli vnitrostátní exekutivy a reálné kontrolní kapacitě vnitrostátních parlamentů, jak se ukázalo, když kyperský parlament odmítl původní memorandum o porozumění; konstatuje nicméně, že vnitrostátní parlamenty, které byly požádány o stanovisko, se musely rozhodnout, zda buď připustí státní bankrot, nebo přijmou memoranda o porozumění, která vyjednala trojka s vnitrostátními orgány; zdůrazňuje, že portugalský parlament memorandum o porozumění neratifikoval; s obavami konstatuje, že uspořádání trojky, kterou tvoří tři nezávislé instituce s nerovnoměrně rozdělenou odpovědností a s různými mandáty a jednacími a rozhodovacími strukturami s nestejným stupněm kontroly, vedlo k tomu, že neexistuje odpovídající dohled a demokratická odpovědnost trojky jako celku;

57.    lituje, že statut MMF neumožňuje, aby MMF formálně předstupoval před vnitrostátní parlamenty nebo Evropský parlament nebo jim podával zprávy; konstatuje, že řídící struktura MMF je odpovědná vůči 188 členských státům prostřednictvím rady MMF; zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že MMF je věřitelem poslední instance, který poskytuje až třetinu financování, má menšinovou úlohu;

58.    konstatuje, že poté, co trojka provede přípravné práce, jsou formální rozhodnutí přijímána zvlášť v Euroskupině a v MMF v souladu se statutem a úlohou těchto organizací, které tím nesou politickou odpovědnost za rozhodnutí trojky; dále podotýká, že klíčovou úlohu nyní má ESM jako organizace odpovědná za přijímání rozhodnutí o finanční pomoci zemím eurozóny, takže se do centra veškerého rozhodování dostává vnitrostátní exekutiva členských států eurozóny včetně vlád přímo dotčených zemí;

59.    podotýká, že demokratická legitimita trojky se na vnitrostátní úrovni odvozuje z politické odpovědnosti Euroskupiny a členů Rady ECOFIN vůči svým vnitrostátním parlamentům; lituje, že trojka z důvodu své struktury postrádá prostředky demokratické legitimity na úrovni EU;

60.    lituje způsobu, jakým je na orgány EU svalována vina za veškeré negativní dopady makroekonomických programů strukturálních změn v členských státech, ačkoli politickou odpovědnost za trojku a její činnost nesou ministři financí členských států; zdůrazňuje, že to může vést k růstu euroskepticismu, přestože odpovědnost spočívá na vnitrostátní, nikoli na evropské úrovni;

61.    vyzývá Euroskupinu, Radu a Evropskou radu, aby za činnost trojky převzaly plnou odpovědnost;

62.    zdůrazňuje, že ESM je mezivládní orgán, který není součástí právní struktury Evropské unie, a že je povinen svá rozhodnutí přijímat jednomyslně v rámci řádného postupu; domnívá se, že z tohoto důvodu je nezbytné ctít vzájemné závazky a zásadu solidarity; poukazuje na to, že smlouva o ESM zavedla zásadu podmíněnosti úvěrů v podobě makroekonomického programu strukturálních změn; zdůrazňuje, že smlouva o ESM nevymezuje hlouběji obsah podmíněnosti ani programů strukturálních změn, čímž poskytuje při doporučování této podmíněnosti značnou volnost;

63.    očekává, že vnitrostátní kontrolní úřady se v plném rozsahu ujmou svých povinností, pokud jde o ověřování legality a správnosti finančních operací a účinnosti systému dohledu a kontroly; v této souvislosti vyzývá nejvyšší kontrolní úřady, aby posílily svou spolupráci, především pokud jde o výměnu osvědčených postupů;

Návrhy a doporučení

64.    vítá ochotu Komise, ECB, předsedy Euroskupiny, MMF, vnitrostátních vlád a centrálních bank Kypru, Irska, Řecka a Portugalska a sociálních partnerů a zástupců občanské společnosti ke spolupráci a účasti na hodnocení úlohy a operací trojky Parlamentem, což zahrnuje i zodpovězení podrobného dotazníku a/nebo účast na formálních a neformálních slyšeních;

65.    vyjadřuje politování nad skutečností, že Evropská rada dostatečně nezohlednila návrhy obsažené v usnesení ze dne 6. července 2011 o finanční, hospodářské a sociální krizi; zdůrazňuje, že jejich provedení by posílilo hospodářskou a sociální soudržnost hospodářské a měnové unie a navíc by opatřením ke koordinaci hospodářské a rozpočtové politiky zajistilo plnou demokratickou legitimitu;

Krátkodobý až střednědobý horizont

66.    vyzývá v první řadě ke stanovení jasných, transparentních a závazných pravidel postupu vzájemného působení orgánů v rámci trojky, a k rozdělení jednotlivých úkolů a odpovědnosti; je pevně přesvědčen, že jasné vymezení a rozdělení úkolů je zapotřebí pro posílení transparentnosti, umožnění větší demokratické kontroly nad činností trojky a pro podporu důvěryhodnosti její činnosti;

67.    vyzývá k vytvoření lepší komunikační strategie pro probíhající a budoucí programy finanční pomoci; naléhavě žádá, aby byla této otázce přiznána nejvyšší priorita, neboť nečinnost v této oblasti nakonec povede k poškození obrazu Unie;

68.    vyzývá k transparentní analýze, která posoudí udělování zakázek externím konzultantům, nedostatečnou míru vyhlašování veřejných výběrových řízení, placení velmi vysokých poplatků a případné střety zájmů;

Hospodářský a sociální dopad

69. připomíná, že postoj Parlamentu k nařízení 472/2013 obsahuje ustanovení požadující, aby makroekonomické programy strukturálních změn zahrnovaly pohotovostní plány pro případ, že by základní předpokládané scénáře vývoje nenastaly, a pro případ propadu způsobeného okolnostmi, jež jsou mimo kontrolu členského státu, který čerpá prostředky z programu pomoci, jako jsou například nečekané mezinárodní hospodářské otřesy; zdůrazňuje, že takové plány jsou předpokladem obezřetné politiky vzhledem ke křehkosti a malé spolehlivosti ekonomických modelů, o něž se opírají programové odhady, jak dokládají příklady všech členských států, které z programu pomoci čerpají;

70.    naléhavě žádá EU, aby úzce sledovala finanční, fiskální a hospodářský vývoj v členských státech a aby vytvořila institucionalizovaný systém pozitivních pobídek s cílem náležitě odměnit státy, které se řídí příslušnými osvědčenými postupy a jež důsledně plní své programy strukturálních změn;

71.    vyžaduje, aby trojka vyhodnotila současnou diskuzi o fiskálních multiplikátorech a zvážila revizi memorand o porozumění na základě aktuálních empirických výsledků;

72.    žádá trojku, aby přistoupila k novému posouzení dluhové udržitelnosti a aby se naléhavě zabývala potřebou snížit řecký veřejný dluh a výrazný odliv kapitálu z Řecka, které se výrazně podílejí na začarovanému kruhu stávající hospodářské deprese v zemi; připomíná, že pro takovou restrukturalizaci dluhu existuje řada možností – snížení výše dluhu, včetně dluhopisových swapů, prodloužení splatnosti dluhopisů a omezení kupónových plateb; je přesvědčen, že by se měly pečlivě zvážit různé možnosti restrukturalizace dluhu;

73.    trvá na tom, že memoranda o porozumění mají být vydávána proto, aby se v situacích, kde tomu tak není, dodržovaly cíle Evropské unie, tj. podpora zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek tak, aby bylo možno tyto podmínky vyrovnat a přitom udržet jejich zvýšenou úroveň, přiměřená sociální ochrana, sociální dialog, rozvoj lidských zdrojů za účelem trvale vysoké zaměstnanosti a boj proti vyloučení, jak je uvedeno v článku 151 SFEU; je nakloněn tomu, aby nyní, když opadl strach z celkového zhroucení systému, byly v memorandech obezřetně prodlouženy časové lhůty pro fiskální úpravy, které již byly splněny; souhlasí s tím, aby se zvážilo, zda by nebylo vhodné provést další úpravy s ohledem na makroekonomický vývoj;

74.    vyjadřuje politování nad skutečností, že zátěž nebyla rozdělena rovnoměrně mezi všechny subjekty, které se chovaly neodpovědně, a že ochrana držitelů dluhopisů byla považována za nutné opatření EU v zájmu finanční stability; žádá Radu, aby aktivovala rámec, který schválila pro nakládání s aktivy z dřívější doby („legacy assets“), s cílem přerušit začarovaný kruh, v němž jsou uvězněny státy a banky, a snížit veřejný dluh Irska, Řecka, Portugalska a Kypru; naléhavě žádá Euroskupinu, aby splnila svou povinnost a prověřila situaci v irském finančním odvětví s cílem zvýšit udržitelnost strukturálních změn v Irsku, a aby s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti dostála svému závazku vůči Irsku a řešila dluhovou zátěž bank v této zemi; domnívá se, že dluh z dřívější doby by se zde měl řešit především ve vztahu k uplatňování Paktu o stabilitě a růstu, jelikož Irsko svůj dluh vnímá jako nespravedlivou zátěž na základě ustanovení o flexibilitě obsažených v reformovaném paktu; je toho názoru, že v dlouhodobějším horizontu by rozdělení nákladů mělo odrážet rozdělení chráněných držitelů dluhopisů; bere na vědomí žádost irských orgánů o převod části veřejného dluhu odpovídající nákladům na záchranu finančního odvětví do ESM;

75.    doporučuje Komisi, Euroskupině a MMF, aby se více zabývaly možností „podmíněných konvertibilních dluhopisů“, pokud výnosy z nově vydaných státních dluhopisů v členských státech, které čerpají z programu pomoci, povedou k hospodářskému růstu;

76.    připomíná, že je třeba přijmout opatření pro zajištění daňových příjmů, zejména pro země zapojené do programu, jak je stanoveno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 472/2013 o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy eurozóny, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi (zpráva Gauzès), jež mají „v úzké spolupráci s Komisí a v součinnosti s ECB a případně s MMF [přijmout] opatření zaměřená na posílení účinnosti a účelnosti schopnosti výběru příjmů a na boj proti daňovým podvodům a únikům, s cílem zvýšit daňové příjmy“; připomíná, že by měly být urychleně podniknuty účinné kroky pro prevenci a potírání daňových podvodů uvnitř i vně EU; doporučuje zavedení opatření, na jejichž základě by všechny subjekty spravedlivě přispívaly k daňovým příjmům;

77.    vyzývá k tomu, aby se zveřejňoval způsob, jakým byla finanční pomoc použita; zdůrazňuje, že by mělo být objasněno, jaké množství peněžních prostředků je směrováno na financování deficitu, finanční podporu vlády a vyplacení věřitelů ze soukromého sektoru;

78.    vyzývá k účinnému zapojení sociálních partnerů do navrhování a provádění stávajících i budoucích programů strukturálních změn; je přesvědčen, že dohody, kterých bylo dosaženo se sociálními partnery v rámci těchto programů, by se měly dodržovat, pokud jsou s těmito programy slučitelné; zdůrazňuje, že nařízení (EU) č. 472/2013 stanovuje, že programy pomoci mají zohledňovat vnitrostátní postupy a subjekty pověřené tvorbou mezd;

79.    vyzývá k tomu, aby byla EIB zapojena do navrhování a provádění opatření souvisejících s investicemi, aby přispěla k hospodářské a sociální obnově;

80.    lituje toho, že programy nejsou vázány Listinou základních práv Evropské unie, Evropskou úmluvou o lidských právech ani Evropskou sociální chartou, jelikož se nezakládají na primárních právních předpisech Evropské unie;

81.    zdůrazňuje, že evropské orgány musí právo Unie, včetně Listiny základních práv Evropské unie, dodržovat za všech okolností;

82.    zdůrazňuje, že usilování o hospodářskou a finanční stabilitu v členských státech a v celé Unii nesmí ohrozit sociální stabilitu, evropský sociální model a sociální práva občanů EU; zdůrazňuje, že zapojení sociálních partnerů do hospodářského dialogu na evropské úrovni, jak bylo stanoveno ve Smlouvách, musí být součástí politického programu; žádá, aby bylo zapojení sociálních partnerů nezbytnou součástí navrhování a provádění stávajících i budoucích programů strukturálních změn;

Komise

83.    vyzývá k plnému uplatňování a k plné odpovědnosti za nařízení (EU) č. 472/2013; vyzývá Komisi, aby zahájila interinstitucionální jednání s Parlamentem s cílem vymezit společný postup pro informování příslušného výboru Parlamentu o závěrech monitorování makroekonomického ozdravného programu, jakož i o pokroku dosaženém při přípravě návrhu makroekonomického ozdravného programu uvedeného v článku 7 nařízení (EU) č. 472/2013; připomíná Komisi, aby provedla a zveřejnila následná hodnocení svých doporučení a účasti v trojce; žádá Komisi, aby tato hodnocení zahrnula do zprávy o přezkumu uvedené v článku 19 nařízení (EU) č. 472/2013; připomíná Radě a Komisi, že článek 16 nařízení (EU) č. 472/2013 stanoví, že na členské státy, které k 30. květnu 2013 využívají finanční pomoc, se toto nařízení vztahuje od uvedeného dne; vyzývá Radu a Komisi, aby v souladu s článkem 265 SFEU usilovaly o začlenění programů finanční pomoci ad hoc mezi postupy a akty uvedené v nařízení (EU) č. 472/2013 a o uvedení do souladu s nimi; vyzývá Komisi a spoluzákonodárce, aby se při navrhování a provádění příštích kroků HMU, jakož i při revizi nařízení č. 412/2013, poučily ze zkušeností trojky ;

84.    připomíná Komisi a Radě svůj postoj přijatý na plenárním zasedání týkající se nařízení (EU) č. 472/2013; zejména zdůrazňuje, že do tohoto postoje začlenil ustanovení, jež dále zvyšují transparentnost a kontrolu rozhodovacího procesu vedoucího k přijetí makroekonomických programů a stanovícího jasnější a náležitě vymezený mandát a celkovou úlohu Komise; žádá Komisi, aby tato ustanovení znovu posoudila a začlenila je do rámce budoucího návrhu změny nařízení (EU) č. 472/2013; v této souvislosti připomíná, že příprava budoucích programů pomoci je odpovědností Komise, která by měla případně konzultovat třetí strany, jako jsou např. ECB, MMF a další subjekty;

85.    požaduje, aby Komise jednající z titulu člena mechanismu pomoci EU nesla plnou odpovědnost v souladu s ustanoveními obsaženými v nařízení (EU) č. 472/2013 i mimo něj; požaduje, aby zástupci Komise v tomto mechanismu byli předtím, než převezmou své funkce, pozváni ke slyšení v Parlamentu; požaduje, aby měli povinnost podávat Parlamentu pravidelně zprávy;

86.    navrhuje, aby Komise pro každou zemi účastnící se programu ustavila „pracovní skupinu pro růst“ složenou z odborníků, mimo jiné z řad členských států a EIB, jež by ve spolupráci se zástupci soukromého sektoru a občanské společnosti v zájmu sdílení odpovědnosti navrhla možnosti podpory růstu, jež by doplnily fiskální konsolidaci a strukturální reformy; cílem této pracovní skupiny by bylo obnovit důvěru umožňující investice; Komise by měla navázat na zkušenosti z partnerského nástroje pro spolupráci mezi veřejnou správou členských států a přijímajícími zeměmi;

87.    je toho názoru, že by při zvažování postupu při makroekonomické nerovnováze nebo v případě, že Komise sestavuje roční analýzu růstu, měla být lépe zohledněna situace v eurozóně jako celku (včetně důsledků plynoucích z vnitrostátních politik pro jiné členské státy);

88.    je přesvědčen, že v rámci postupu při makroekonomické nerovnováze by mělo být rovněž jasně posouzeno, zda členské státy nejsou nepřiměřeně závislé na určitém odvětví činnosti;

89.    žádá Komisi, aby provedla důkladné posouzení poskytování likvidity ze strany Evropského systému centrálních bank z hlediska pravidel státní podpory;

90.    pověřuje Komisi jakožto „strážkyni Smluv“, aby do konce roku 2015 předložila podrobnou studii sociálních a hospodářských dopadů programů strukturálních změn v uvedených čtyřech zemích, aby bylo možno jasně pochopit krátkodobé i dlouhodobé dopady těchto programů a použít výsledné informace pro budoucí podpůrná opatření; žádá Komisi, aby při vypracovávání této studie využila všechny své poradní orgány, včetně Hospodářského a finančního výboru, Výboru pro zaměstnanost a Výboru pro sociální ochranu, a aby plně spolupracovala s Parlamentem; domnívá se, že zpráva Komise by měla zohledňovat i posouzení Agentury Evropské unie pro základní práva;

91.    vyzývá Komisi a Radu, aby zajistily, že do diskusí a rozhodnutí o memorandech o porozumění budou zapojena všechna příslušná generální ředitelství Komise a vnitrostátní ministerstva; zdůrazňuje především úlohu, kterou musí sehrát GŘ pro zaměstnanost spolu s GŘ pro hospodářské a finanční záležitosti a GŘ pro vnitřní trh a služby při zajišťování toho, aby klíčovým bodem jednání byl sociální rozměr a aby byly zohledňovány i sociální dopady;

Evropská centrální banka

92.    požaduje, aby při jakékoli reformě rámce trojky byla důkladně analyzována úloha ECB tak, aby byla v souladu s mandátem ECB; zejména požaduje, aby byl ECB přiznán status tichého pozorovatele, který má transparentní a jasně vymezenou poradní úlohu, ale který není plnoprávným partnerem při vyjednávání, a aby byla ECB vyřazena ze spolupodepisování programových prohlášení;

93.    žádá ECB, aby provedla a zveřejnila následná hodnocení dopadu svých doporučení a své účasti v trojce;

94.    doporučuje ECB, aby aktualizovala své pokyny týkající se programu nouzové likviditní pomoci (ELA) a svá rámcová nařízení v oblasti zajištění s cílem zvýšit transparentnost zajišťování likvidity v členských státech, které čerpají z programu pomoci, a zvýšit právní jistotu konceptu solventnosti, kterého využívá ESCB;

95.    vyzývá ECB a národní centrální banky, aby včas zveřejnily souborné informace o programu ELA, včetně informací týkajících se podmínek podpory, například o solventnosti, způsobu financování programu ELA ze strany národních centrálních bank, právním rámci a praktickém fungování;

Mezinárodní měnový fond

96.    domnívá se, že po letech zkušeností s navrhováním a prováděním finančních programů získaly evropské orgány nezbytné know-how, aby tyto programy mohly navrhovat a provádět samy a aby účast MMF na těchto činnostech byla přehodnocena v souladu s opatřeními navrhovanými v této zprávě;

97.    vyzývá k tomu, aby jakékoli budoucí zapojení MMF v eurozóně zůstalo do budoucna jako možná volba;

98.    vyzývá MMF, aby rozsah jakéhokoli svého budoucího zapojení do programů pomoci týkajících se EU nově vymezil, a to způsobem, který mu přisoudí úlohu katalyzačního věřitele, jenž poskytuje minimální financování a odborné znalosti příjemci půjčky a orgánům EU a v případě nesouhlasu má možnost z programu vystoupit;

99.    žádá Komisi, aby v souladu s článkem 138 SFEU navrhla vhodná opatření pro zajištění jednotného zastoupení eurozóny v rámci mezinárodních finančních institucí a konferencí, zejména v MMF, s cílem nahradit stávající systém, kdy jsou na mezinárodní úrovni zastoupeny jednotlivé členské státy; upozorňuje na to, že taková změna vyžaduje úpravu statutu MMF;

100.  žádá, aby byl Parlament ohledně zapojení MMF v rámci eurozóny konzultován ad-hoc;

Rada a Euroskupina

101.  vyzývá k přehodnocení procesu přijímání rozhodnutí Euroskupiny v tom smyslu, aby zahrnoval příslušnou demokratickou kontrolu na vnitrostátní i evropské úrovni; vyzývá k zavedení evropských pokynů s cílem zajistit příslušnou demokratickou kontrolu provádění opatření na vnitrostátní úrovni zohledňujících kvalitu pracovních míst, sociální ochranu, zdraví a vzdělávání a zajišťujících přístup všech občanů k sociálnímu systému; navrhuje, aby funkce stálého předsedy Euroskupiny byla funkcí na plný úvazek; navrhuje, aby předsedou byl jeden z místopředsedů Komise a aby se zodpovídal Parlamentu; požaduje, aby se v krátkém horizontu ustanovil pravidelný dialog mezi trojkou a Parlamentem;

102.  vyzývá Euroskupinu, Radu a Evropskou radu, aby převzaly za činnost trojky plnou odpovědnost; má zájem zejména na zlepšení kontroly rozhodování Euroskupiny, pokud jde o finanční pomoc, neboť ministři financí nesou hlavní politickou odpovědnost za makroekonomické programy strukturálních změn a jejich provádění, ačkoli často nejsou za konkrétní rozhodnutí přímo odpovědni ani svým vnitrostátním parlamentů, ani Evropskému parlamentu; je tudíž přesvědčen, že před přiznáním finanční pomoci by mělo proběhnout slyšení předsedy Euroskupiny u Evropského parlamentu a slyšení ministrů financí EU u parlamentů příslušných členských států; zdůrazňuje, že předseda Euroskupiny a ministři financí by měli mít povinnost pravidelně předkládat zprávy Evropskému parlamentu a vnitrostátním parlamentům;

103.  naléhavě žádá všechny členské státy, aby posílily vnitrostátní účast na práci a rozhodnutích v rámci evropského semestru a aby provedly veškerá opatření a reformy, na nichž se dohodly v souvislosti s doporučeními pro jednotlivé země; připomíná, že Komise konstatovala výrazný pokrok ve srovnání s předchozími lety pouze u 15 % z přibližně 400 doporučení pro jednotlivé země;

Evropský mechanismus stability (ESM)

104.  zdůrazňuje, že při vyloučení trojky bude muset nad probíhajícími reformami převzít kontrolu některý orgán;

105.  zdůrazňuje, že vytvoření Evropského nástroje finanční stability a Evropského mechanismu stability mimo orgány Unie představuje v rámci vývoje Unie krok zpět, a to zejména na úkor Parlamentu, Účetního dvora a Soudního dvora;

106.  požaduje, aby byl ESM začleněn do právního rámce Unie a aby se vyvíjel do podoby mechanismu Společenství, jak stanoví smlouva o ESM; vyžaduje, aby byl ESM odpovědný Evropskému parlamentu a Evropské radě, a to i v souvislosti s rozhodnutími o poskytnutí finanční pomoci a dalších úvěrových tranší; uznává, že dokud členské státy na ESM přímo přispívají ze svých vnitrostátních rozpočtů, měly by finanční pomoc schvalovat; vyzývá k dalšímu rozvoji ESM a jeho kapacit pro poskytování a získávání úvěrů, k ustanovení dialogu mezi Radou guvernérů ESM a evropskými sociálními partnery a k začlenění ESM do rozpočtu EU; vyzývá členy ESM, aby do doby, než bude dosaženo výše uvedených cílů, upustily krátkodobě od požadavku jednomyslnosti a umožnily přijímání standardních rozhodnutí kvalifikovanou většinou, nikoli pouze jednomyslně, a aby umožnily poskytování preventivní pomoci;

107.  žádá Radu a Euroskupinu, aby respektovaly závazek přijatý předsedou Evropské rady k vyjednávání o interinstitucionální dohodě s Evropským parlamentem s cílem vytvořit vhodný přechodný mechanismus pro posílení kontroly nad ESM; v této souvislosti rovněž vyzývá k větší transparentnosti v jednání Rady guvernérů ESM;

108.  zdůrazňuje, že judikatura Soudního dvora ve věci Pringle otevírá možnost začlenit ESM do rámce Společenství prostřednictvím trvalé smlouvy na základě článku 352 SFEU; vyzývá tudíž Komisi, aby do konce roku 2014 předložila příslušný legislativní návrh;

Střednědobý až dlouhodobý horizont

109.  vyzývá k začlenění memorand mezi právní předpisy Společenství s cílem podpořit důvěryhodnou a udržitelnou konsolidační strategii, čímž se přispěje i k plnění cílů strategie Unie pro růst a cílů, jež byly vyhlášeny pro oblast sociální soudržnosti a zaměstnanosti; doporučuje, aby mandáty pro jednání byly podrobeny hlasování Evropského parlamentu a aby byl Parlament ve věci memorand o porozumění konzultován, s cílem zajistit programům pomoci náležitou demokratickou legitimitu;

110.  připomíná svou výzvu, aby byla rozhodnutí související s posilováním EMU činěna na základě Smlouvy o Evropské unii; má za to, že jakákoli odchylka od metody Společenství a větší míra využívání mezivládních dohod (jako jsou smluvní dohody) Unii a také eurozónu rozděluje, oslabuje a podrývá její důvěryhodnost; je si vědom toho, že dodržování metody Společenství při dalších reformách unijního mechanismu pomoci bude možná vyžadovat změnu smlouvy, a zdůrazňuje, že všech změn tohoto druhu se musí v plné míře Evropský parlament účastnit a musí být o nich uzavřena úmluva;

111.  je toho názoru, že by měla být zkoumána možnost změny Smlouvy, která by umožnila rozšíření oblasti působnosti stávajícího článku 143 SFEU na všechny členské státy, místo toho, aby se omezoval jen na členské státy mimo eurozónu;

112.  vyzývá k vytvoření Evropského měnového fondu (EMF) na základě práva Unie, jehož činnost bude řízena metodou Společenství; zdůrazňuje, že v rámci tohoto fondu by se finanční prostředky ESM určené na podporu zemí, jež mají problémy se svou platební bilancí nebo které se dostaly do platební neschopnosti, měly spojit se zdroji a odbornými znalostmi, které Komise v této oblasti získala během posledních několika let; zdůrazňuje, že takový rámec by zabránil možným střetům zájmů, k nimž dochází při stávající úloze Komise jakožto člena Euroskupiny a její mnohem širší úloze „strážkyně Smlouvy“; je přesvědčen, že by EMF měl podléhat nejvyšším demokratickým standardům kontroly a legitimity; domnívá se, že takový rámec by zajistil, že rozhodovací procesy budou probíhat transparentně a že všechny zúčastněné orgány budou za své kroky plně odpovědné;

113.  domnívá se, že revize smlouvy bude nutná pro plné zakotvení rámce EU pro předcházení krizím a jejich řešení na řádných právních a hospodářsky udržitelných základech;

114.  je toho názoru, že by měla být prozkoumána možnost vytvořit mechanismus s jasnými procedurálními kroky pro země, jimž hrozí platební neschopnost, a to společně s pravidly balíčku šesti a balíčku dvou právních aktů týkajících se správy ekonomických záležitostí; vyzývá v této souvislosti MMF a žádá Komisi a Radu, aby spolu s MMF předložily společný postoj k oživení diskuse o mezinárodním mechanismu restrukturalizace státního dluhu (SDRM) s cílem zaujmout v této oblasti spravedlivý a udržitelný mnohostranný přístup;

115.  shrnuje svá doporučení, na jejichž základě by role a úkoly každého účastníka trojky byly přesněji vymezeny takto:

a)      Evropský měnový fond, který by spojoval finanční prostředky ESM a lidské zdroje, jež Komise získala za posledních několik let, by převzal úlohu Komise, která by tak mohla jednat v souladu s článkem 17 SEU, a zejména vykonávat úlohu strážkyně Smluv;

b)     ECB by se jednacího procesu účastnila jako tichý pozorovatel, který by mohl jako poradce Komise, a později případně i Evropského měnového fondu, upozorňovat na vážné problémy;

c)      MMF by byl okrajovým věřitelem, a to pouze pokud by jeho účast byla nezbytně nutná, a mohl by tak v případě nesouhlasu program opustit;

116.  zastává názor, že v práci, která byla v souvislosti s touto zprávou započata, by se mělo pokračovat; vyzývá příští Parlament, aby v práci související s touto zprávou pokračoval a aby její hlavní závěry více rozpracoval a navázal na ně dalším šetřením;

*

*       *

117.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Euroskupině, Komisi, Evropské centrální bance a MMF.

(1)

Úř. věst. L 140, 27.5.2013, s. 1.

(2)

Přijaté texty, P7_TA(2010)0223.

(3)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0447.

(4)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0332.

(5)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0269.

(6)

Přijaté texty, P7_TA(2012)0430.

(7)

Přijaté texty, P7_TA(2011)0331.

(8)

Přijaté texty, P7_TA(2010)0376.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Celkovým cílem této zprávy je zhodnotit fungování trojky v probíhajících programech v dotčených čtyřech zemích: v Řecku, Portugalsku, Irsku a na Kypru. Je třeba podrobně prozkoumat následující záležitosti:

– právní základ, mandát a strukturu trojky;

– proces přijímání rozhodnutí v orgánech a ve vztahu k ostatním „institucím“ (tj. Euroskupina, vnitrostátní ministři financí atd.);

– demokratickou legitimitu

– „teoretický“ základ pro rozhodování (statistky, prognózy, ekonomické vyhlídky atd.);

– důsledky práce trojky (včetně zkoumání možných porušení nebo nesprávných úředních postupů).

Spoluzpravodajové by chtěli zdůraznit, že tento současný návrh zprávy je základem pro následné politické diskuze, delegace do příslušných členských států a slyšení různých zúčastněných stran na počátku roku 2014. Zaznamenává předchozí vývoj a současný stav, avšak nesnaží se formulovat konečné závěry nebo doporučení, k nimž by se mělo dospět následnou pilnou prací v následujících měsících.

Prvním krokem bylo rozeslání níže uvedeného dotazníku dne 22. listopadu 2013 činitelům na úrovni EU odpovědným za rozhodování (A) a také vládám čtyř dotčených členských států (B). Odpovědi budou vyhodnocovány průběžně.

A. Dotazník pro Evropskou komisi, ECB, MMF, Euroskupinu a Evropskou radu

VYTVÁŘENÍ A PŘIJÍMÁNÍ PROGRAMŮ FINANČNÍ POMOCI

1.  Kdo za Vaši instituci rozhodl o zapojení Řecka, Irska, Portugalska a Kypru do programů finanční pomoci? Kdy byla tato rozhodnutí učiněna?

2.  Jaká byla Vaše úloha a funkce při vyjednávání a zahájení programu finanční pomoci včetně definování politických cílů a hlavních opatření a také jejich provádění v jednotlivých zemích – Řecko, Irsko, Portugalsko a Kypr? Podle jakých kritérií byly určovány priority reforem?

3.  Popište detailně předpoklady a metodiku (zejména, pokud jde o fiskální multiplikátory), které byly použity pro předpověď udržitelnosti dluhu na začátku a v průběhu jednotlivých programů a pro návrh fiskálních opatření. Jaký byl způsob práce vedoucí ke schválení návrhu programů?

4.  Obdrželi jste od členských států všechny příslušné informace, včetně statistik, aby bylo možné provést správné posouzení a naplánovat optimální plány pomoci?

5.  Jakou měly dotčené státy volnost při rozhodování o návrzích nezbytných opatření (konsolidační či strukturální reformy)? Prosím popište pro každou zemi zvlášť.

6.  Podmínil některý z členských států (Řecko, Irsko, Portugalsko, Kypr) schválení memoranda o porozumění žádostí o zvláštní opatření, jež by byla součástí memoranda o porozumění? Pokud ano, rozveďte prosím tyto požadavky.

7.  Podmínil některé jiný členský stát souhlas s přidělením finanční pomoci zapracováním zvláštních opatření do programu? Pokud ano, který členský stát a jaké byly tyto požadavky pro jednotlivé programy?

8.  Do jaké míry se Euroskupina podílela na detailním návrhu těchto programů? Popište prosím detailně postup v rámci Euroskupiny, který vedl k rozhodnutí o obsahu a ke schválení programů v jednotlivých případech. Poskytla Euroskupina vyjednavačům trojky za EU písemný mandát obsahující mimo jiné cíle a priority?

9.  Jak a kdy podala trojka zprávu Euroskupině / Hospodářskému a finančnímu výboru?

10. Hraje ESM nějakou úlohu při jednání o programech finanční pomoci a jejich zřizování? Pokud ano, do jaké míry?

FUNGOVÁNÍ PROGRAMŮ

11. Domníváte se, že všechna konsolidační opatření / strukturální reformy byly stejnoměrně použity /rozděleny v rámci obyvatelstva a mezi soukromý a veřejný sektor? Prosím vysvětlete.

12. Popište prosím kvalitu spolupráce mezi institucemi trojky přímo na místě. Jakou úlohu při těchto činnostech hrály Komise, ECB a MMF? Jakým způsobem trojka navrhuje/provádí konkrétní opatření či rozhodnutí?

13. Jaká byla souhra mezi pracovní skupinou, kterou ustavila Komise v roce 2011, a trojkou?

14. Jak funguje spolupráce s vnitrostátními orgány? Do jaké míry se dotčené členské státy podílejí na rozhodovacím procesu?

15. Kdo přijímá konečné rozhodnutí o konkrétních opatřeních, jež mají dotčené členské státy provést?

16. Kolikrát měli zástupci trojky možnost vyjádřit se před vnitrostátními parlamenty? Domníváte se, že prováděná opatření byla předmětem příslušné demokratické odpovědnosti a legitimity?

17. Byly dohodnuté programy správně a včas provedeny? Pokud ne, z jakých důvodů a jaké to mělo důsledky pro účinnost programů?

18. Kolik je Vám v jednotlivých zemích známo případů porušení vnitrostátního práva, které zpochybňují zákonnost rozhodnutí plynoucích z memoranda o porozumění? Přistoupily Komise a ECB k posouzení souladu a soudržnosti opatření projednávaných s členskými státy s povinnostmi v oblasti základních práv, jak jsou uvedeny ve Smlouvách?

19. Jste spokojeni s cíli a efektivními výsledky programu v jednotlivých zemích?

20. Byly výsledky ovlivněny vnějšími faktory, které se objevily během provádění programů?

21. Jaký dopad měl vstup v platnost nařízení (EU) č. 472/2013 na provádění programů? Prosím uveďte podrobnosti o tom, jak a do jaké míry byla provedena ustanovení tohoto nařízení.

22. K čemu by podle Vás došlo v zemích zapojených do programu, kdyby EU a MMF finanční pomoc neposkytly?

23. [pro ECB] – Domníváte se, že byl program nouzové pomoci v oblasti likvidity (ELA) v jednotlivých zemích správně proveden? Svoji odpověď prosím rozveďte.

24. [pro ECB] – Podpořili všichni členové Rady guvernérů ECB všechny programy ve všech zemích? Prosím objasněte jakékoli možné odchylky.

25. Jaká opatření byla přijata, aby se zabránilo střetům zájmů s úlohou ECB jakožto věřitele vzhledem k bankovním systémům v členských státech majících finanční potíže?

26. [pro ECB] – Úniky do tisku naznačují, že ECB zaslala zemím zapojeným do programu dopis, v němž požadovala reformy a stanovovala podmínky výměnou za podporu likvidity a operace na volném trhu. Byly takové dopisy rozeslány? Pokud ano, pak komu, proč a s jakým obsahem?

27. [pro MFF] – Podpořili všichni členové výkonné rady MMF všechny programy ve všech zemích? Prosím objasněte jakékoliv možné odchylky.

28. [pro Komisi] – Byli na místě přítomni vyslaní národní odborníci z dotčené země? Pokud ano, jak jste zajistili nezávislost? Ve své odpovědi zohledněte, že v případě MMF se činností souvisejících s určitou zemí neúčastní žádný představitel této země.

29. Podle jakých kritérií byly vybírány firmy pro auditní/poradenskou činnost ve finančních institucích v členských státech zapojených do programu? Bylo vypsáno veřejné výběrové řízení? Pokud ne, proč?

B. Dotazník zaslaný členským státům zapojeným do programu finanční pomoci

1.  Je-li to relevantní, vysvětlete, proč se Vaše země rozhodla požádat o program finanční pomoci?

2.  Jaká byla Vaše úloha a funkce při vyjednávání o programu finanční pomoci a jeho zavádění ve Vaší zemi?

3.  Jaká byla úloha vnitrostátního parlamentu při jednání o memorandu o porozumění? Jakým způsobem představila vláda jeho znění parlamentu? Jakým způsobem parlament schválil konečné znění memoranda o porozumění? Zúčastnili se diskuzí o memorandu o porozumění i sociální partneři?

4.  Jakou jste měli volnost při rozhodování o návrzích nezbytných opatření (konsolidační či strukturální reformy)? Prosím vysvětlete.

5.  Domníváte se, že všechna konsolidační opatření / strukturální reformy byly stejnoměrně použity /rozděleny v rámci obyvatelstva? Prosím vysvětlete.

6.  Popište prosím kvalitu spolupráce přímo na místě mezi orgány Vaší země a trojkou.

7.  Jaký dopad měl vstup v platnost nařízení (EU) č. 472/2013 na provádění programů? Použili jste ustanovení tohoto nařízení, zejména čl. 7 odst. 11? Pokud ne, proč?

8.  Kolik je Vám ve Vaší zemi známo případů porušení vnitrostátního práva, které zpochybňují zákonnost rozhodnutí plynoucích z memoranda o porozumění?

9.  Jste spokojeni s cíli a skutečnými výsledky programu ve Vaší zemi?


STANOVISKO Výboru pro rozpočtovou kontrolu (6. 2. 2014)

pro Hospodářský a měnový výbor

k vyšetřovací zprávě o úloze a operacích „trojky“ (ECB, Komise a MMF) s ohledem na země zapojené do programu eurozóny

(2013/2277(INI))

Navrhovatel: Michael Theurer

NÁVRHY

Výbor pro rozpočtovou kontrolu vyzývá Hospodářský a měnový výbor jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že v době, kdy začínala finanční krize, porušovalo 16 ze 17 členských států eurozóny maastrichtská kritéria; připomíná, že je důležité, aby členské státy dodržovaly evropské právní předpisy; je přesvědčen, že je třeba posílit mechanismy rozpočtové kontroly s cílem provádět politiku stanovenou v Lisabonské strategii a strategii Evropa 2020 zaměřenou na vytváření pracovních míst a dosažení růstu v eurozóně; zdůrazňuje, že Unie selhala a neposkytla účinná včasná varování ani nepřijala související opatření ve věci nadměrných akumulovaných schodků zemí, na které měla krizi dopad, a nedisponovala řádnými monitorovacími mechanismy pro dohled nad těmito zeměmi;

2.  uznává, že evropští daňoví poplatníci prokázali značnou solidaritu se zeměmi postiženými krizí a že tyto země vyvinuly velké úsilí, pokud jde o řešení strukturálních problémů;

3.  poukazuje na to, že závazek k provádění strukturálních reforem je základní podmínkou pro získání finanční podpory v eurozóně;

4.  zdůrazňuje, že demokratická legitimita jednání trojky a rozhodnutí Euroskupiny nemají velkou váhu a je třeba je posílit, přičemž je třeba zohlednit, že trojka je čistě technickým subjektem;

5.  je přesvědčen, že programy makroekonomických změn je třeba posoudit rovněž s ohledem na další zlepšení právních a institucionálních ustanovení zajišťujících účinnější systém rozpočtové kontroly;

6.  očekává, že vnitrostátní kontrolní úřady se v plném rozsahu ujmou svých povinností, pokud jde o ověřování legality a správnosti finančních operací a účinnosti systému dohledu a kontroly; v této souvislosti vyzývá nejvyšší kontrolní úřady, aby posílily svou spolupráci, především pokud jde o výměnu osvědčených postupů;

7.  vyzývá členské státy, aby v rámci vládních organizací a centrálních bank posílily odborné zázemí, aby se snížily výdaje za externí poradenství;

8.  zdůrazňuje, že Evropský mechanismus stability (ESM), což je mezinárodní organizace se sídlem v Lucemburku, která funguje jako stálý zdroj finanční pomoci pro členské státy s finančními problémy a má maximální úvěrovou kapacitu 500 milionů EUR, by měl přímo podléhat kontrole Parlamentu; očekává, že každých šest měsíců ESM předloží příslušným výborům Parlamentu úplnou zprávu o své činnosti; jednoznačně v této souvislosti doporučuje, aby evropský mechanismus stability převzal metodu řízení v rámci Společenství, jak stanoví Smlouva o evropském mechanismu stability; požaduje rovněž, aby se Evropský mechanismus stability zodpovídal Parlamentu;

9.  kritizuje skutečnost, že ve Smlouvě o ESM chybí dostatečná ustanovení o zajištění efektivního externího auditu; vyjadřuje politování nad tím, že v souladu s článkem 24 (týkajícím se Rady auditorů) stanov Smlouvy může Účetní dvůr nominovat pouze jednoho člena, zatímco předseda může navrhnout dva;

10. je znepokojen ustanovením čl. 24 odst. 6 stanov Smlouvy, podle něhož je stanovena pouze povinnost informovat Parlament zasláním výroční zprávy Rady auditorů; zdůrazňuje právo Parlamentu projednat výroční zprávu s Radou auditorů za přítomnosti Rady guvernérů ESM;

11. očekává, že Komise, Rada a členské státy vytvoří soudržnou a silnou politiky zaměřenou na boj proti daňovým únikům (včetně úniků v oblasti DPH) a daňovým podvodům, včetně okamžitých koordinovaných opatření proti offshorovým finančním operacím a daňovým rájům;

12. zdůrazňuje, že míry spolufinancování strukturálních fondů EU byly navýšeny na 95 % v případě některých členských států, které byly nejvíce krizí postiženy a obdržely finanční pomoc v rámci ozdravného programu; zdůrazňuje, že místní a vnitrostátní správní orgány musí být posíleny, aby byly schopny provádět právní předpisy a programy EU a urychlilo se tak čerpání strukturálních fondů;

13. vyjadřuje politování nad nedostatečnými výsledky Lisabonské strategie a připomíná, že by se pomoc EU měla zaměřit na růst a zaměstnanost;

14. všímá si požadavků na zřízení Evropského měnového fondu (EMF), který by nahradil trojku a Evropský mechanismus stability (ESM); domnívá se, že takovýto Evropský měnový fond by bylo nutné zřídit za využití nástrojů EU, avšak financovat by ho měli daňoví poplatníci z členských států; poukazuje na význam, který má důvěryhodné a nezávislé krizové řízení; považuje proto za prioritu, aby MMF byl i nadále zapojen do řešení evropské krize.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

22.1.2014

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

21

2

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Marta Andreasen, Jean-Pierre Audy, Inés Ayala Sender, Tamás Deutsch, Martin Ehrenhauser, Jens Geier, Ingeborg Gräßle, Cătălin Sorin Ivan, Monica Luisa Macovei, Monika Panayotova, Petri Sarvamaa, Theodoros Skylakakis, Søren Bo Søndergaard, Michael Theurer

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Thijs Berman, Barbara Weiler

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Emer Costello, Jürgen Creutzmann, Albert Deß, Ismail Ertug, Richard Falbr, Peter Jahr, Elisabeth Jeggle, Teresa Jiménez-Becerril Barrio


STANOVISKO Výboru pro ústavní záležitosti (11. 2. 2014)

pro Hospodářský a měnový výbor

k vyšetřovací zprávě o úloze a operacích trojky (ECB, Komise a MMF) v souvislosti se zeměmi eurozóny zapojenými do ozdravného programu

(2013/2277(INI))

Navrhovatel: Helmut Scholz

NÁVRHY

Výbor pro ústavní záležitosti vyzývá Hospodářský a měnový výbor jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A. vzhledem k tomu, že nedávno vytvořené nástroje finanční pomoci pro země eurozóny nevycházejí z primárního práva EU, a vzhledem k tomu, že článek 143 SFEU výslovně stanoví nástroje pro země mimo eurozónu;

B.  vzhledem k tomu, že Evropský soudní dvůr s odkazem na čl. 13 odst. 3 Smlouvy o zřízení Evropského mechanismu stability nedávno potvrdil (v rozhodnutí ve věci Pringle), že tím, že se Evropská komise zavázala ke Smlouvě o zřízení Evropského mechanismu stability, musí „podporovat obecný zájem Unie“ a „dbát na slučitelnost memorand o porozumění, které EMS uzavírá, s unijním právem“;

C. vzhledem k tomu, že se v článku 151 SFEU uvádí, že kroky podniknuté EU a jejími členskými státy musí být v souladu se základními sociálními právy stanovenými v Evropské sociální chartě z roku 1961 a v Chartě Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989, aby se zlepšil, mimo jiné, sociální dialog;

D. vzhledem k tomu, že článek 152 SFEU uvádí: „S přihlédnutím k různorodosti vnitrostátních systémů Unie uznává a podporuje úlohu sociálních partnerů na své úrovni. Usnadňuje mezi nimi dialog, přičemž uznává jejich samostatnost.“;

E.  vzhledem k tomu, že se na podmínkách finanční pomoci musí dohodnout příslušné orgány EU, ESM a MMF, ale konečné rozhodnutí je vždy přijímáno Radou guvernérů ESM na základě memoranda o porozumění, které bylo vyjednáno mezi trojkou a vládou dotčeného členského státu;

F.  vzhledem k tomu, že trojka byla řešením ad hoc přijatým pod značným časovým tlakem, který vyplýval z hospodářské krize, kdy musely být rozhodnutí přijímány urgentně, a že vznikla, aby podpořila státy, které zažívaly mimořádné potíže, aby zabránila neřízenému bankrotu a šíření krize do dalších členských států, aby zastavila spekulace se státními dluhopisy a aby zabránila krachu eurozóny;

G. vzhledem k tomu, že memorandum o porozumění podepsané zeměmi eurózony, které usilují o finanční pomoc, má negativní vliv na sociální práva občanů; vzhledem k tomu, že je v této souvislosti krajně důležité zajistit, aby příprava a realizace programu finanční pomoci byly předmětem odpovídající úrovně demokratické odpovědnosti na evropské i na vnitrostátní úrovni;

1.  zdůrazňuje, že vytvoření Evropského nástroje finanční stability a Evropského mechanismu stability mimo orgány Unie představuje v rámci vývoje Unie krok zpět, a to zejména na úkor Parlamentu, Účetního dvora a Soudního dvora;

2.  vybízí ke změně Smlouvy s cílem vytvořit v rámci Společenství jednotný nástroj finanční pomoci pro všechny členské státy EU, neboť jakýkoli odklon od metody Společenství a nárůst ve využívání mezivládních dohod by vedl k oslabení Unie; je přesvědčen, že by taková změna měla zajistit nástroje, aby mohla Unie a její orgány rychle a účinně odpovídat s řádnou demokratickou legitimitou na jakékoli výzvy, které mohou v budoucnu ohrozit hospodářskou, finanční a sociální stabilitu eurozóny a jejich členských států; žádá proto vytvoření Evropského měnového fondu (EMF);

3.  domnívá se, že trojka byla zřízena jako záložní a mimořádné řešení pro záchranu projektu eurozóny a hospodářské a finanční stability jejích členských zemí, ale nyní by měly existovat trvalá koncepce a mechanismus zaměřené na cíle udržitelného růstu a finanční stability, aby se předešlo podobným situacím a přispělo k jejich vyřešení;

4.  vyjadřuje politování nad tím, že systém finanční pomoci dosud nebyl podroben řádné parlamentní kontrole a ani nebyla v jeho případě stanovena odpovědnost vůči Parlamentu v rámci Smluv EU;

5.  domnívá se, že by současná analýza práce trojky v rámci zemí zapojených do ozdravného programu měla být použita jako důležitý zdroj informací pro ponaučení z minulosti a přijetí nových postojů ohledně nových mechanismů, které by měly být vytvořeny, aby se v budoucnu zamezilo vysokým nákladům spojeným s nápravnými opatřeními pro evropská hospodářství;

6.  konstatuje, že zatímco jednání ohledně memoranda o porozumění a mandát trojky byly vnímány jako postrádající transparentnost, voliči v zemích zapojených do ozdravného programu měli možnost vyjádřit svůj souhlas s obecnými zásadami ozdravných programů;

7.  trvá na tom, že je to hlavně Evropská komise, jako jeden z evropských orgánů zapojených do definování souladu ekonomických ozdravných programů vnitrostátních vlád s memorandem o porozumění, rozhodování o tomto souladu a jeho sledování, která musí být odpovědná Evropskému parlamentu; vyzývá příští konvent, aby učinil příslušná rozhodnutí předmětem pravidelného podávání zpráv Evropskému parlamentu; zdůrazňuje potřebu zajištění přímé demokratické odpovědnosti evropských orgánů Evropskému parlamentu a vlád členských států jejich vnitrostátním parlamentům;

8.  zdůrazňuje, že usilování o hospodářskou a finanční stabilitu v členských státech a v celé Unii nesmí ohrozit sociální stabilitu, evropský sociální model a sociální práva občanů EU; zdůrazňuje, že zapojení sociálních partnerů do hospodářského dialogu na evropské úrovni, jak bylo stanoveno ve Smlouvách, musí být součástí politického programu; žádá, aby bylo zapojení sociálních partnerů nezbytnou součástí navrhování a provádění stávajících i budoucích ozdravných programů;

9.  vyzývá k urychlenému vyjasnění odpovědností příslušných institucí, které se účastní trojky, a jejich vztahů s Euroskupinou;

10. je přesvědčen, že vztah eurozóny s MMF by měl být znovu definován s ohledem na postupné omezování přímého vlivu MMF na řešení problémů státního dluhu zemí eurozóny;

11. zdůrazňuje, že orgány EU jsou plně vázány unijním právem a že v rámci trojky jsou povinny jednat v souladu se základními právy, která jsou, podle článku 51 Listiny základních práv Evropské unie, uplatňována vždy.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

11.2.2014

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

9

4

10

Členové přítomní při konečném hlasování

Andrew Henry William Brons, Zdravka Bušić, Carlo Casini, Andrew Duff, Ashley Fox, Roberto Gualtieri, Zita Gurmai, Gerald Häfner, Daniel Hannan, Stanimir Ilchev, Constance Le Grip, Morten Messerschmidt, Sandra Petrović Jakovina, Paulo Rangel, Tadeusz Ross, Algirdas Saudargas, Indrek Tarand, Luis Yáñez-Barnuevo García

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Elmar Brok, Zuzana Brzobohatá, Vital Moreira, Helmut Scholz, György Schöpflin, Rainer Wieland


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

24.2.2014

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

31

10

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Marino Baldini, Burkhard Balz, Jean-Paul Besset, Sharon Bowles, Udo Bullmann, Nikolaos Chountis, George Sabin Cutaş, Leonardo Domenici, Diogo Feio, Markus Ferber, Elisa Ferreira, Ildikó Gáll-Pelcz, Jean-Paul Gauzès, Sven Giegold, Sylvie Goulard, Liem Hoang Ngoc, Gunnar Hökmark, Othmar Karas, Wolf Klinz, Jürgen Klute, Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, Philippe Lamberts, Werner Langen, Astrid Lulling, Ivana Maletić, Hans-Peter Martin, Sławomir Nitras, Anni Podimata, Antolín Sánchez Presedo, Olle Schmidt, Theodor Dumitru Stolojan, Kay Swinburne, Sampo Terho, Ramon Tremosa i Balcells

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Pervenche Berès, Zdravka Bušić, Sari Essayah, Danuta Maria Hübner, Krišjānis Kariņš, Olle Ludvigsson, Gay Mitchell, Nils Torvalds

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Alejandro Cercas, Emma McClarkin, Henri Weber

Poslední aktualizace: 10. března 2014Právní upozornění