ZPRÁVA k výroční zprávě za rok 2012 o ochraně finančních zájmů Evropské unie – boji proti podvodům

20. 3. 2014 - (2013/2132(INI))

Výbor pro rozpočtovou kontrolu
Zpravodajka: Inés Ayala Sender

Postup : 2013/2132(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A7-0195/2014
Předložené texty :
A7-0195/2014
Přijaté texty :

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

k výroční zprávě za rok 2012 o ochraně finančních zájmů Evropské unie – boji proti podvodům

2013/2132(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na svá usnesení k předchozím výročním zprávám Komise a Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF),

–   s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 24. července 2013 nazvanou „Ochrana finančních zájmů Evropské unie – Boj proti podvodům – Výroční zpráva za rok 2012“ (COM(2013)0548) a průvodní dokumenty (SWD(2013)0283, SWD(2013)0284, SWD(2013)0285, SWD(2013)0286 a SWD(2013)0287),

–   s ohledem na výroční zprávu úřadu OLAF za rok 2012,

–   s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu za rozpočtový rok 2012 spolu s odpověďmi orgánů[1],

–   s ohledem na návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (COM(2013)0534),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. července 2013 nazvané „Zlepšení řízení OLAFu a posílení procesních záruk v rámci vyšetřování: postupný přístup doprovázející zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce“ (COM(2013)0533),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. července 2013 nazvané „Lepší ochrana finančních zájmů Unie: Zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce a reforma Eurojustu“ (COM(2013)0532),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. května 2011 o ochraně finančních zájmů Evropské unie trestním právem a správním vyšetřováním – Integrovaná politika ochrany peněz daňových poplatníků (COM(2011)0293),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. června 2011 nazvané o strategii Komise proti podvodům (COM(2011)0376),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2012 nazvané „Akční plán pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům“ (COM(2012)0722),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. září 2013 nazvané „Ochrana rozpočtu Evropské unie do konce roku 2012“ (COM(2013)0682),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. prosince 2013 nazvané „Uplatňování čistých finančních oprav na členské státy v zemědělství a v politice soudržnosti“ (COM(2013)0934),

–   s ohledem na zprávu Komise Radě a Evropskému parlamentu nazvanou „Zpráva o boji proti korupci v EU“ (COM(2014)0038),

–   s ohledem na směrnice Rady 2013/43/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů[2]1,

–   s ohledem na směrnici Rady 2013/42/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH[3],

–   s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (COM(2012)0363), který předložila Komise,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. XXX/2014 ze dne XX/XX/2014, kterým se zavádí program na podporu činností v oblasti ochrany finančních zájmů Evropské unie (program Hercule III) a zrušuje rozhodnutí č. 804/2004/ES[4],

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/…/EU o udělování koncesí,

–   s ohledem na čl. 325 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999[5],

–   s ohledem na nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie[6],

–   s ohledem na stanovisko č. 1/2014 dozorčího výboru Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) o prioritách politiky úřadu OLAF v oblasti vyšetřování,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství[7],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2013 o výroční zprávě za rok 2011 o ochraně finančních zájmů EU – boji proti podvodům[8],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2011 o úsilí EU v boji proti korupci[9],

–   s ohledem na své prohlášen ze dne 18. května 2010 o úsilí Evropské unie v boji proti korupci[10] a na sdělení Komise ze dne 6. června 2011 nazvané „Boj proti korupci v EU“ (COM(2011)0308),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy[11],

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0195/2014),

A. vzhledem k tomu, že podle odhadů Komise dochází v EU každoročně v důsledku daňových podvodů, daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivního daňového plánování ke ztrátě potenciálního daňového příjmu v odhadované výši 1 bilionu EUR, což představuje přibližně 2 000 EUR na každého evropského občana za rok;

B.  vzhledem k tomu, že ochrana finančních zájmů EU je klíčovým prvkem agendy politiky Unie pro posilování důvěry občanů a zajištění náležitého využití jejich peněz;

C. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva značně posílila nástroje pro ochranu finančních zájmů EU a po Unii i jejích členských státech požaduje, aby bojovaly proti všem formám protiprávní činnosti dopadající na finanční zájmy EU;

D. vzhledem k tomu, že velká rozmanitost právních systémů a tradic v rámci EU činí z ochrany jejích finančních zájmů před podvody a jinou protiprávní činností obzvlášť náročnou a nevyhnutelnou výzvu;

E.  vzhledem k tomu, že za účelem ochrany finančních zájmů Unie a boje proti podvodům je nezbytné přijmout integrovaný přístup zahrnující strategie pro boj proti podvodům a korupci prostřednictvím účinných, důsledných a srovnatelných zákonných opatření v celé Unii; vzhledem k tomu, že tuto odpovědnost sdílejí EU a členské státy a že úzká spolupráce mezi Komisí a členskými státy je ještě zásadnější v období rozpočtových omezení;

F.  vzhledem k tomu, že Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) je odpovědný za ochranu finančních zájmů Unie tím, že vyšetřuje podvody, korupci a veškeré další protiprávní činnosti, a vzhledem k tomu, že dozorčí výbor úřadu OLAF byl zřízen za účelem posílení a zajištění nezávislosti tohoto úřadu prostřednictvím pravidelného monitorování provádění jeho vyšetřovací funkce;

G. vzhledem k tomu, že členské státy nesou prvořadou odpovědnost za plnění asi 80 % rozpočtu Unie;

H. vzhledem k tomu, že členské státy nesou odpovědnost za výpočet harmonizovaného vyměřovacího základu DPH, za změnu sazeb DPH a za vybírání vlastních zdrojů Unie a že tyto tři funkce mají dopad na rozpočet Unie;

I.   vzhledem k tomu, že Komise nedávno na žádost Parlamentu přijala několik významných iniciativ týkajících se strategických opatření zaměřených na boj proti podvodům;

J.   vzhledem k tomu, že rozsah podvodů a vyhýbání se daňovým povinnostem v jakékoli formě a rozsah korupce v EU podrývá důvěru občanů v Unii; vzhledem k tomu, že pokud jde o veřejné výdaje, jsou nezbytné větší záruky integrity a transparentnosti;

Posílení nástrojů Evropské unie zaměřených na boj proti podvodům

1.  zdůrazňuje, že podle ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie mají jak Komise, tak členské státy povinnost učinit vše, co je v jejich silách, pro úspěch boje proti podvodům, korupci a všem ostatním formám protiprávní činnosti poškozujícím finanční zájmy Unie; upozorňuje na to, že zásadním předpokladem pro zabezpečení účinné ochrany finančních zájmů Unie je úzká spolupráce mezi Komisí a členskými státy a jejich koordinace, a že je tudíž prioritou tuto spolupráci a koordinaci posilovat a zajistit, aby byly co nejúčinnější; upozorňuje na to, že ochrana finančních zájmů Unie vyžaduje přístup, který se stejnou měrou zabývá zdroji i výdaji;

2.  připomíná, že podvod je aktem úmyslného protiprávního jednání a v určitých případech trestným činem a že v případě nedodržení pravidla se jedná o nesrovnalost; lituje toho, že se zpráva Evropské komise podvody nezabývá detailně a o nesrovnalostech pojednává velmi široce; připomíná, že článek 325 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) se týká podvodů, nikoli nesrovnalostí, a vyzývá k rozlišování mezi podvody a pochybeními či nesrovnalostmi;

3.  bere na vědomí zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvanou „Ochrana finančních zájmů Evropské unie – Boj proti podvodům – Výroční zpráva za rok 2012“ (dále jen „výroční zpráva Komise“); poznamenává, že tato zpráva na žádost Evropského parlamentu zahrnuje dva nové prvky:

i) přehodnocení vztahu mezi odhalováním nesrovnalostí a jejich ohlašováním ze strany členských států a

ii) hlubší analýzu nesrovnalostí ohlášených jako podvody;

poznamenává, že tento přístup si klade za cíl lépe pochopit rozsah a povahu těchto nesrovnalostí a způsob, jakým je členské státy řeší;

4.  vyzývá Komisi, aby při zahájení postupu předkládání výroční zprávy o ochraně finančních zájmů předložila Parlamentu zprávu o sledování a provádění doporučení přijatých Parlamentem v návaznosti na zprávu o ochraně finančních zájmů z předchozího roku a aby podala odůvodněné vysvětlení ohledně případů, kdy se těmito doporučeními nezabývala nebo kdy je nemohla naplnit; vyzývá úřad OLAF, aby učinil totéž, pokud jde o opatření, která Parlament v této zprávě požadoval;

5.  vítá hlavní iniciativy, které na žádost Evropského parlamentu zavádí Komise za účelem vytvoření nového evropského právního rámce v oblasti politiky boje proti podvodům, zejména návrh směrnice o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie, která má vyjasnit a sladit trestněprávní předpisy členských států, pokud jde o trestné činy dotýkající se rozpočtu EU (COM(2012)0363), návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (COM(2013)0534) a návrh nařízení o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) (COM(2013)0535), jakož i změnu nařízení (ES) č. 1073/1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o posílení procesních práv osob vyšetřovaných úřadem OLAF; uznává, že je důležité, aby tyto různé právní předpisy byly správně nastaveny a podrobně zhodnoceny; vyzývá Radu, aby této záležitosti věnovala tolik času, kolik je třeba, a aby neuspěchala závěr jednání, neboť účelem je vypracovat silný evropský právní rámec a posílit stávající institucionální nástroje pro ochranu finančních zájmů Unie; zdůrazňuje, že by se mělo zabránit předčasnému přechodu na postup posílené spolupráce; vítá rovněž akční plán pro zintenzivnění boje proti podvodům a daňovým únikům, jakož i reformu DPH v EU – snahy v obou těchto oblastech započaly v roce 2011;

6.  poznamenává, že v roce 2012 se počet nesrovnalostí prakticky nezměnil ve srovnání s rokem 2011, neboť jako podvody bylo ohlášeno 1 231 případů nesrovnalostí, přičemž jejich finanční dopad lehce poklesl na celkových 392 milionů EUR; poznamenává, že k podvodům dochází nejčastěji v oblastech politiky soudržnosti a zemědělství (zejména pokud jde o rozvoj venkova a rybolov), které jsou nadále považovány za dva nejproblematičtější sektory, přičemž u prvně jmenované oblasti je finanční dopad odhadován na 279 milionů EUR a u druhé na 143 milionů EUR; zdůrazňuje však, že počet ohlášených podvodů a příslušné finanční částky obecně odrážejí definici podvodu v jeho nejširším pojetí a nelze je považovat za měřítko míry podvodů; žádá, aby ve výroční zprávě za rok 2013 o ochraně finančních zájmů Evropské unie – boji proti podvodům od sebe byly jasně odlišovány podvody, pochybení a nesrovnalosti;

7.  poznamenává, že v roce 2012 se počet případů nesrovnalostí jiných než podvody, které byly oznámeny Komisi, zvýšil ve srovnání s rokem 2011 asi o 6 % a že jejich finanční dopad dosáhl výše přibližně 2,9 miliard EUR (což je více než dvojnásobek odpovídajícího údaje z roku 2011, přičemž zasaženy byly zejména oblasti politiky soudržnosti a přímých výdajů); vyjadřuje znepokojení nad tím, že přestože je tento nárůst způsoben především dopadem nesrovnalostí, jež se týkají velkých částek, odráží rovněž systémové nesrovnalosti oznámené při uzavírání programů;

8.  bere na vědomí, výrazné zvýšení počtu nápravných opatření Komise vůči členským státům v roce 2012, a to na 3,7 miliardy EUR, především v oblasti politiky soudržnosti, a skutečnost, že to souvisí mimo jiné s ukončením programového období 2000–2006;

9.  podotýká, že doporučení, jež dala Komise členským státům v roce 2011 – zejména týkající se ohlášených podvodů a jiných nesrovnalostí, zpětného získávání neoprávněně vyplacených částek, sledování výsledků vyšetřování trestné činnosti a zlepšování vnitrostátních statistik o podvodech – byla obecně vhodná, a lituje toho, že mnohá upozornění nebyla v plném rozsahu zohledněna; žádá členské státy, aby se zabývaly doporučeními Komise z let 2011 a 2012 a zajistily, aby doporučení ze zprávy Komise za rok 2012 byla plně zohledněna, a aby podaly odůvodněné vysvětlení v případech, kdy se nemohly těmito doporučeními řídit;

10. navrhuje zabývat se možností vytvoření týmu evropských celních úředníků specializovaných na boj proti podvodům, kteří by spolupracovali s vnitrostátními celními orgány;

11. uznává, že částka, která má být získána zpět v důsledku případů podvodu nebo jiných nesrovnalostí v roce 2012 dosáhla v oblasti tradičních vlastních zdrojů výše 444 miliony EUR, z nichž 208 milionů EUR již členské státy získaly; poznamenává, že v roce 2012 bylo získáno zpět dalších 83 milionů EUR, jež se týkají případů odhalených mezi lety 1989 a 2011;

Příjmy – vlastní zdroje

12. lituje toho, že vlastní zdroje již nejsou hlavním zdrojem rozpočtových příjmů EU (podílejí se na těchto příjmech z 20 %), výsledkem čehož je skutečnost, že řádné vybírání DPH a cla má přímý dopad nejen na hospodářství členských států a na rozpočet Unie, ale i na evropské daňové poplatníky; připomíná, že podle odhadů Komise přichází EU kvůli daňovým únikům a daňovým podvodům přibližně o 1 bilion EUR ročně, tedy přibližně o 2 000 EUR na každého občana EU;

13. vítá akční plán Komise pro zintenzivnění boje proti podvodům a daňovým únikům; zdůrazňuje, že jak pro Komisi, tak pro členské státy by boj proti podvodům a daňovým únikům měl být i nadále absolutní prioritou, a že je tudíž nezbytné vypracovat strategii pro posílenou a vícerozměrnou spolupráci a koordinaci mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a Komisí, která by umožnila lepší využití stávajících nástrojů, konsolidaci stávajících právních předpisů, přijetí projednávaných návrhů a administrativní spolupráci; poznamenává, že zásadní je rovněž posílená spolupráce mezi daňovými, policejními a právními orgány v rámci jedné země; vyzývá k tomu, aby byla věnována zvláštní pozornost vytváření mechanismů pro prevenci a včasné odhalování, posuzování výsledků, lepší systém výběru příjmů a pro účinnější sledování celního režimu tranzitu, což je jedna z oblastí, jež se stále potýká s nejvyšší mírou systémové korupce v Evropě; žádá Komisi a členské státy, aby byly aktivnější na mezinárodní úrovni při vytváření norem spolupráce založených zejména na zásadách transparentnosti, řádné správy věcí veřejných a výměny informací;

14. vyzývá Komisi, aby pravidelně prováděla srovnávací analýzy rozdílů v účinnosti vnitrostátních systémů výběru tradičních vlastních zdrojů, včetně určení a šíření osvědčených postupů týkajících se procesu účinného zpětného získávání prostředků ve všech členských státech, a aby v případě potřeby navrhla vhodná opatření;

15. vyjadřuje znepokojení nad tím, že ačkoli počet nesrovnalostí jiných než podvody, jež byly nahlášeny jako nesrovnalosti, které v roce 2012 ovlivnily příjem z tradičních vlastních zdrojů, zůstal stabilní, celková částka je stále o 20 % vyšší než průměr za období 2008–2012;

16. žádá, aby zpráva Komise obsahovala také hlubší analýzu schodků mezi odhadovanou výší příjmů z DPH a skutečně vybranými příjmy, což by poskytlo lepší představu o ztrátách pro finanční rámec Unie; připomíná, že trvalým cílem Komise a členských států musí být i nadále boj proti daňovým únikům a šedé ekonomice;

Systém pro kontrolu přepravy zboží podléhajícího spotřebním daním (EMCS)

17. je spokojen se skutečností, že 98 % z celkových tradičních vlastních zdrojů je vybíráno v souladu s předpisy, avšak vyzývá Komisi, aby nadále věnovala pozornost otázce zbývajících 2 %, v souvislosti s nimiž došlo k podvodům či nesrovnalostem;

18. poukazuje na to, že donucovací orgány zaznamenaly vyšší míru zneužívání systému pro kontrolu přepravy zboží podléhajícího spotřebním daním (EMCS) ze strany zločineckých skupin; je přesvědčen, že není prováděn dostatek fyzických kontrol zboží přepravovaného v rámci EMCS; zdůrazňuje, že dodatečné investice do kontrol mohou vést k navýšení, pokud jde o vybrané daně, a ke zlepšení, co se týče zabránění daňovým únikům; dále poznamenává, že podle čl. 21 odst. 3 a čl. 24 odst. 3 směrnice Rady 2008/118/ES příslušné orgány členského státu odeslání a členského státu určení elektronicky ověří údaje uvedené v návrhu elektronického správního dokladu a v oznámení o přijetí zboží; je hluboce přesvědčen, že by měla být stanovena kritéria, podle nichž musí být zboží připravené k odeslání a/nebo přijaté zboží fyzicky zkontrolováno příslušným orgánem členského státu;

19. domnívá se, že zesílené inspekce mohou mít také další přínos v tom, že dojde k odstranění podniků či krycích společností, jež byly vytvořeny pachateli trestné činnosti pouze proto, aby pomocí nich mohli páchat podvody; poznamenává, že aktuální informace o odeslání a přijetí zboží podléhajícího spotřební dani potvrzují v rámci EMCS samy obchodující subjekty; žádá Komisi, aby se ujala iniciativy ke zpřísnění práv na přístup k EMCS tak, aby byl před provedením obchodu zohledněn celkový záznam o souladu a bylo tak možné udělit obchodujícím subjektům status „pověřeného hospodářského subjektu“ („věrohodný obchodující subjekt“), přičemž pouze tyto subjekty by mohly samy přímo používat EMCS; žádá Komisi, aby představila výsledky svého aktuálního zkoumání týkajícího se toho, zda je nutné změnit směrnici 2008/118/ES;

20. požaduje, aby kontroly osob a společností používajících tento registr prováděné členskými státy, byly důslednější a komplexnější; domnívá se, že zboží může být snadno nahlášeno jako jiné zboží s cílem vyhnout se spotřební dani; požaduje v této souvislosti vyšší stupeň spolupráce s daňovými orgány;

21. domnívá se, že lhůty pro přepravu zboží podléhajícího spotřební dani mezi povolenými sklady jsou nerealisticky dlouhé; domnívá se, že takové lhůty umožňují více přesunů v rámci téhož prohlášení a odklon zboží před zápisem data doručení do systému; žádá, aby příslušné orgány původního a nového členského státu určení byly odesílatelem neprodleně informovány o změnách; dále požaduje, aby maximální lhůta pro předložení zprávy po přijetí zboží podléhajícího spotřební dani činila jeden pracovní den, a kromě toho, aby byla doba přepravy pro každou zásilku vypočítávána a stanovována podle použitého druhu dopravy a vzdálenosti mezi místem odeslání a místem přijetí;

22. domnívá se, že záruky požadované pro zřízení celního skladu jsou příliš slabé ve srovnání s hodnotou zboží podléhajícího spotřební dani; je přesvědčen, že by měl být zaveden proměnný faktor závisející na druhu zboží a na míře obchodu, který skutečně probíhá;

23. vyjadřuje znepokojení nad tím, že členské státy provedly své vlastní systémy EMCS založené na široce vymezených požadavcích Komise; v této souvislosti požaduje, aby se Komise ujala iniciativy k vytvoření jednotnějšího systému v rámci EU;

DPH

24. bere na vědomí skutečnost, že podle nové studie o výpadcích příjmů z DPH zveřejněné v roce 2013, kterou financovala Komise v rámci svého úsilí o reformu režimu DPH v Unii a o zamezení vyhýbání se daňové povinnosti, došlo v roce 2011 ke ztrátě příjmů z DPH ve výši 193 miliardy EUR (1,5 % HDP), která byla způsobena neplněním předpisů nebo nevybráním daně; zdůrazňuje nicméně, že výpadky příjmů z DPH nepramení výlučně z podvodů, ale že mohou být také důsledkem jiných faktorů, např. úpadkových řízení, platební neschopnosti, statistických chyb, opožděných plateb a daňových úniků; v této souvislosti poukazuje na to, že očividným předpokladem účinného opatření proti výpadkům příjmů z DPH je společný multidisciplinární přístup; zdůrazňuje, že pro posílení boje proti podvodům souvisejícím s DPH je důležité provádění nových strategií a účinnější využívání stávajících struktur EU;

25. vítá skutečnost, že proces reformy DPH, který byl zahájen v prosinci 2011, již poskytl důležité nástroje k zajištění lepší ochrany proti podvodům souvisejícím s DPH; v tomto ohledu vítá skutečnost, že v červenci 2013 byly konečně přijaty směrnice o mechanismu rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH a o volitelném a dočasném používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů, a žádá členské státy o jejich urychlené provedení;

26. je rovněž přesvědčen, že by se měla věnovat zvýšená pozornost potřebě zjednodušit režim DPH pro podniky v celé Evropě; v této souvislosti vítá nová opatření zaměřená na zjednodušení elektronické fakturace i zvláštní ustanovení pro malé společnosti, která vstoupila v platnost roku 2013, a očekává, že bude na celém území Unie zaveden standardizovaný formulář přiznání k DPH; doufá, že zprovoznění jednotného kontaktního místa pro podniky poskytující elektronické a telekomunikační služby, k němuž dojde v roce 2015, bude mít skutečný účinek, pokud jde o podporu dodržování předpisů prostřednictvím zjednodušení postupů souvisejících s DPH pro tyto podniky;

27. žádá členské státy, aby své vnitrostátní daňové režimy reformovaly takovým způsobem, aby byly jednodušší, spravedlivější a účinnější, s cílem umožnit dosažení souladu, předcházet podvodům a daňovým únikům, odrazovat od nich a postihovat je a zlepšit účinnost výběru daní; žádá rovněž členské státy, aby braly v potaz zvláštní doporučení pro jednotlivé země vydaná Komisí v roce 2013; vítá skutečnost, že Komise opakovaně vyzvala členské státy k tomu, aby rozšířily své vnitrostátní daňové základny a aby omezily osvobození od daně a daňové odpočty, což jim umožní nejen zjednodušit jejich daňové režimy, ale také vyhnout se zvyšování standardních sazeb DPH;

Nesrovnalosti ohlášené jako podvody, které poškozují rozpočet Evropské unie

28. zdůrazňuje, že počet nesrovnalostí ohlášených jako podvody v roce 2012 zůstává v podstatě stejný jako v předchozím roce, což platí i o jejich dopadu;

29. poznamenává, že mezi zahájením podvodného konání a okamžikem jeho odhalení uplynou v průměru dva roky a sedm měsíců; dále poznamenává, že dalších sedm či osm měsíců uplyne před tím, než je nesrovnalost nahlášena Komisi; je znepokojen skutečností, že pokyny týkající se lhůt, ve kterých členské státy oznamují podvody a/nebo jiné nesrovnalosti úřadu OLAF, pokud takové pokyny v členském státě vůbec existují, se liší nejen mezi jednotlivými členskými státy, ale také mezi jednotlivými oblastmi politiky; očekává, že Komise vypracuje celoevropské pokyny pro oznamování podvodů a/nebo jiných nesrovnalostí úřadu OLAF; připomíná, že zaměstnanci evropských orgánů mají povinnost neprodleně oznamovat úřadu OLAF veškeré podvody, jichž si povšimli při plnění svých úkolů, a to aniž by toto oznámení představovalo jakékoli riziko, že bude zpochybněna jejich odpovědnost;

30. uvádí, že na straně příjmů je počet případů podvodu, které byly ohlášeny v roce 2012, o 20 % nižší než průměrný počet zaznamenaný v letech 2008–2012; vítá skutečnost, že podle analýz, které provedla Komise, vykazoval v tomto období počet případů podvodu jasně klesající tendenci;

31. konstatuje, že co se týče výdajů, je počet případů nesrovnatelností oznámených jako podvody nízký, což platí i o částkách, které s nimi souvisí, že zahrnují již zjištěné formy nesrovnalostí a že v období 2008–2012 tvořily podvody 5 % ohlášených případů; poznamenává, že stejně jako v předchozích letech byla většina odhalených podvodů spáchána v oblasti politiky soudržnosti – 50 % jejich celkového počtu a 63 % odpovídajících částek; zdůrazňuje, že z 1 194 případů nesrovnalostí ohlášených jako podvody se 9 týká případů korupce a že všechny tyto případy byly odhaleny v oblasti politiky soudržnosti; je znepokojen skutečností, že jejich počet stoupá; se znepokojením poukazuje na posun směrem k jednodušším formám podvodu, který pravděpodobně odráží podvody v souvislosti s hospodářskou krizí, jichž se dopouštějí příjemci, kteří by za normálních okolností trestný čin nespáchali; je přesvědčen, že by tyto trendy měly být v příštích letech sledovány a studovány;

32. požaduje, aby korupce s dopadem na finanční zájmy EU byla pro účely čl. 325 odst. 5 SFEU považována za podvod a aby byla zahrnuta do výroční zprávy Komise o ochraně finančních zájmů Evropské unie – boji proti podvodům;

33. poznamenává, že v oblasti přírodních zdrojů (zemědělství, rozvoj venkova a rybolov) se počet nesrovnalostí, které byly v roce 2012 ohlášeny jako podvody, zvýšil oproti roku 2011 asi o 50 %, a to proto, že jediná země ohlásila 56 případů podvodů, které byly všechny provedeny stejným způsobem, souvisely s týmž vyšetřováním a týkaly se výlučně Evropského zemědělského záručního fondu; poznamenává, že míra zjištěných podvodů v oblasti zemědělství je o něco málo vyšší – tvoří zhruba 6 % všech případů nahlášených v období 2008–2012 – než celková míra zjištěných podvodů;

34. uznává, že v oblasti zemědělství a rozvoje venkova získaly členské státy během rozpočtového roku 2012 od příjemců zpět 169,4 milionu EUR, přičemž od konce uvedeného rozpočtového roku mají ještě od příjemců získat zpět 1 216,8 milionu EUR; domnívá se, že míra zpětného získávání ve výši 43 % je výrazně ovlivněna nízkými mírami zpětného získávání (pod 30 %), jež vykázala šestice členských států[12]; vyzývá tyto členské státy, aby přijaly náležitá opatření k zajištění výrazně vyšší míry zpětného získávání;

35. uznává, že politika soudržnosti se již po několik rozpočtových roků ukazuje jako nejkritičtější odvětví, zejména pak pokud jde o politiku regionálního rozvoje, že však alespoň počet nesrovnalostí ohlášených jako podvody zůstává v posledních třech letech stabilní; poznamenává, že podíl zjištěných podvodů – 4 % za období 2008–2012 – je nižší než celkový průměr; vítá skutečnost, že úsilí, které Komise v posledních letech vynaložila na to, aby zvýšila povědomí vnitrostátních orgánů o otázkách podvodu v této oblasti, zřejmě přineslo výsledky a že unijní právní předpisy přispěly k odhalení podvodu v 59 % případů; žádá Komisi, aby zintenzivnila a konsolidovala svou společnou strategii boje proti podvodům, zahájenou v roce 2008; vítá rovněž skutečnost, že došlo ke zkrácení období od odhalení podvodů do jejich ohlášení;

36. lituje však, že není k dispozici dostatek informací o částkách, které mají být získány zpět, a o míře zpětného získávání v souvislosti s politikou soudržnosti za rozpočtový rok 2012; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu poskytla podrobné informace ve své nadcházející výroční zprávě;

37. vítá skutečnost, že v posledních třech letech byl zaznamenán trvalý pokles počtu ohlášených nesrovnalostí v oblasti předvstupní pomoci, a konstatuje, že všech dvanáct nových členských států již tyto programy postupně opustilo a že je tedy předvstupní pomoc v podstatě ukončena; konstatuje nicméně, že došlo ke značnému nárůstu částek, což souvisí se dvěma případy ohlášenými jedním členským státem; poznamenává také, že v současném programovém období mírně poklesl počet ohlášených případů podvodu týkajících se nástroje předvstupní pomoci, zřejmě z důvodu prodlení při provádění tohoto nástroje;

38. zdůrazňuje, že způsoby, jakými členské státy podvody řeší, jsou stále různorodější, především z důvodu právních a organizačních rozdílů jak mezi členskými státy, tak i na úrovni jejich správních systémů, ale i z důvodu různých přístupů uplatňovaných v oblasti odhalování podvodů; je velmi znepokojen skutečností, že některé členské státy v případech podvodu omezují svá opatření na uplatnění finančních oprav, místo aby prošetřily potenciální trestný čin; zdůrazňuje, že pokud k takovémuto vyšetřování trestného činu nedojde, může to podpořit podvodné jednání, a tím oslabit boj proti podvodům a jejich pachatelům; vyzývá dotčené členské státy, aby investovaly více zdrojů do boje proti podvodům, a to i prostřednictvím trestních řízení; žádá Komisi, aby nadále bedlivě sledovala fungování a účinnost systémů dohledu a kontroly, které existují v členských státech, a zdůrazňuje, že by Komise měla pro všechny členské státy zavést jednotné zásady oznamování; žádá členské státy, aby provedly doporučení Komise, zejména pokud jde o včasné odhalování, zjednodušení předpisů a rychlé ohlašování;

39. dále poukazuje na to, že členské státy stále nepředkládají údaje včas a že předkládají nepřesné údaje; navíc připomíná, že členské státy používají různé definice pro podobné druhy protiprávního jednání a že ne všechny shromažďují podobné a podrobné statistické údaje na základě společných kritérií, což stěžuje shromažďování spolehlivých a srovnatelných statistických údajů na úrovni EU a brání srovnání a objektivnímu hodnocení rozsahu podvodů v jednotlivých zemích; opakuje své politování nad skutečností, že v důsledku toho Parlament, Komise a úřad OLAF nemohou náležitě splnit svůj úkol a posoudit skutečný celkový rozsah nesrovnalostí a podvodů v jednotlivých členských státech a vypracovat doporučení; lituje toho, že tato situace brání určení a potrestání členských států s nejvyšší mírou nesrovnalostí a podvodů, jak to již Parlament opakovaně požadoval; připomíná, že Komise vyzvala členské státy, aby vylepšily své statistiky v oblasti boje proti podvodům, a zavázala se klást na tuto otázku větší důraz; zdůrazňuje, že je důležité, aby Komise zavedla jednotné zásady ohlašování pro všechny členské státy s cílem zajistit, aby shromažďované údaje byly srovnatelné, věrohodné a dostatečné; vyzývá tudíž Komisi, aby Parlament informovala o opatřeních iniciovaných s cílem zavést vyšší stupeň jednotnosti a srovnatelnost statistických údajů získávaných na vnitrostátní úrovni; naléhavě žádá členské státy, aby včas předkládaly vyčerpávající informace, které přiměřeně odrážejí skutečnou míru podvodů; žádá Účetní dvůr, aby navázal na své předchozí zvláštní zprávy o výkonu úřadu OLAF s cílem určit vliv reorganizace;

40 zdůrazňuje skutečnost, že klíčem k odhalení podvodných plánů je větší transparentnost umožňující řádnou kontrolu; připomíná, že v předchozích letech Parlament naléhal na Komisi, aby přijala opatření k zajištění všeobecné transparentnosti u všech příjemců finančních prostředků EU ze všech členských států, a to prostřednictvím zveřejnění seznamu všech příjemců na internetových stránkách Komise, nezávisle na správci finančních prostředků a na základě standardních kategorií informací, jež jsou poskytovány všemi členskými státy alespoň v jednom pracovním jazyce Unie; vyzývá členské státy, aby spolupracovaly s Komisí a poskytly jí úplné a spolehlivé informace o příjemcích finančních prostředků EU spravovaných členskými státy; lituje, že toto opatření dosud nebylo provedeno, a vyzývá Komisi, aby ho neprodleně provedla;

41. poznamenává, že úřad OLAF zaslal v roce 2012 vnitrostátním orgánům 54 doporučení k přijetí právních kroků a že doporučil zpětné získání přibližně 284 milionů EUR; vyjadřuje politování nad nedostatkem informací o počtu zahájených soudních řízení a o částkách, jež byly skutečně získány zpět na základě doporučení úřadu OLAF, jakož i o míře odsouzení v případech zahrnujících protiprávní jednání poškozující rozpočet Unie; znovu vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily účinné a včasné provádění doporučení, která vydává úřad OLAF po prošetření případů;

42. je však vážně znepokojen skutečností, že úřad OLAF několik případů nepřijal a předal je zpět generálním ředitelstvím, která měla přijmout náležitá opatření, ačkoli nemají žádné vyšetřovací pravomoci;

OLAF

43. vyjadřuje uspokojení nad tím, že byla konečně přijata reforma pravidel, jimiž se řídí fungování úřadu OLAF, a vítá sdělení Komise nazvané „Zlepšení řízení OLAFu a posílení procesních záruk v rámci vyšetřování: postupný přístup doprovázející zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce“; bere na vědomí počáteční pozitivní dopady reorganizace a restrukturalizace vyšetřovacích postupů úřadu OLAF, jejichž výsledkem má být vyjasnění procesních práv vyšetřovaných osob, zlepšení spolupráce a dialogu s partnery úřadu OLAF, účinnější vyšetřovací postupy a zkrácení průměrné doby potřebné ke zpracování vyšetřování, zejména ve fázi výběru případů; poznamenává nicméně, že dne 1. února 2012 bylo najednou otevřeno celkem 421 případů, které byly později v průběhu roku 2012 uzavřeny, většina z nich bez jakýchkoli doporučení; kromě toho si všímá skutečnosti, že v roce 2012 byla uzavřena řada případů starších 24 měsíců, a to s tím rizikem, že v době uzavření patrně nebylo vydáno doporučení; dále připomíná, že tento jednorázový účinek má za následek kratší průměrnou délku vyšetřování;

44. připomíná, že počínaje rokem 2012 úřad OLAF každoročně stanoví priority politiky v oblasti vyšetřování s cílem zlepšit postup výběru případů pro vyšetřování; všímá si značných změn priorit politiky v oblasti vyšetřování v letech 2012, 2013 a 2014, a vyjadřuje tudíž obavu z rizika, které s sebou nese nedostatek ucelenosti celkového postupu výběru případů pro vyšetřování; je toho názoru, že budoucí priority politiky v oblasti vyšetřování by měly vždy podléhat důkladnému posouzení na základě konkrétních potřeb, měřitelných údajů a ponaučení z minulých priorit této politiky; vyzývá úřad OLAF, aby poskytl podrobné informace o způsobu, jakým rozhoduje o prioritách politiky v oblasti vyšetřování;

45. bere na vědomí výroční zprávu úřadu OLAF za rok 2012 a poznamenává, že úřad OLAF během tohoto období zahájil 431 vyšetřování a 287 případů týkajících se koordinace, uzavřel 465 případů, v 54 případech doporučil vnitrostátním orgánům zahájit soudní řízení a doporučil zpětné vymáhání téměř 284 milionů EUR (165,8 milionu v oblasti příjmů a 118,2 milionu EUR v oblasti výdajů), a:

i)       požaduje, aby byly podrobněji analyzovány zdroje informací získaných ve fázi výběru případů, což poskytne jasnější přehled o tom, které z těchto údajů pocházejí z veřejného a které ze soukromého sektoru, a umožní lépe pochopit velmi různorodou úroveň ohlašování ze strany členských států;

ii)      uznává, že nárůst objemu informací pocházejících z veřejného sektoru může být známkou zlepšení spolupráce s členskými státy; poznamenává, že úřad OLAF změnil způsob, jakým započítává přicházející informace; poznamenává, že vzhledem k fázi průběhu programového období ohlásily veřejné orgány v roce 2012 více podvodů vzhledem k tomu, že programy byly ukončeny;

iii)     znovu žádá o vyčerpávající informace týkající se povahy opatření v návaznosti na doporučení úřadu OLAF, a to i o počtu případů, kterými se úřad OLAF zabýval a u kterých vnitrostátní soudy nemohly přijmout opatření v návaznosti na jeho šetření z důvodu a) nedostatečných důkazů, b) nízké priority, c) nedostatečného právního základu, d) chybějícího veřejného zájmu, e) omezení opatření, f) procesních pochybení, g) jiných skutečností;

iv)     znovu opakuje svou žádost o další informace o počtu kontrol na místě, jež byly provedeny v jednotlivých členských státech;

v)      opětovně žádá o informace o počtu případů vyšetřování provedených v jednotlivých oblastech vyšetřování (zemědělství, cigarety, cla, vnitřní politiky EU, vnější pomoc, vnitřní vyšetřování, strukturální fondy, DPH) v jednotlivých členských státech;

vi)     opětovně žádá, aby byly do výročních zpráv zahrnuty podrobné informace o trvání vyšetřování, které by byly rozděleny na případy týkající se vnějšího vyšetřování, vnitřního vyšetřování, koordinace a případy pomoci v trestních věcech a dále zařazené do skupin podle toho, zda se jedná o probíhající případy, nebo případy uzavřené ke konci roku;

vii)    opětovně žádá o informace o počtu probíhajících a uzavřených vyšetřování v jednotlivých orgánech EU;

46. bere na vědomí stanovisko dozorčího výboru č. 1/2014 o prioritách politiky úřadu OLAF v oblasti vyšetřování a podporuje jeho doporučení, zejména pokud jde o stanovení pokynů týkajících se používání finančních ukazatelů coby kritérií přiměřenosti, jež by oddělení odpovědnému za výběr případu poskytla v tomto ohledu jasnější vedení; mimoto očekává, že budoucí vývoj priorit v oblasti politiky vyšetřování bude zahrnovat pravidelný dialog mezi generálním ředitelem úřadu OLAF a generálními řediteli, na jejichž oblasti politiky se vztahují priority v oblasti politiky vyšetřování a finanční ukazatele stanovené v rámci těchto priorit;

47. bere na vědomí připomínky dozorčího výboru, pokud jde o politiku de minimis praktikovanou úřadem OLAF; připomíná, že tato politika není jediným kritériem pro výběr případů a že jejím cílem je zajistit, aby úřad OLAF soustředil své úsilí a zdroje na závažnější a složitější případy a aby byly vyčleněny lidské zdroje s cílem maximalizovat zpětné získávání částek, jež byly nepřiměřeně vyplaceny z rozpočtu EU; vyzývá generálního ředitele, aby vzal názory dozorčího výboru v úvahu při revizi politiky de minimis úřadu OLAF; očekává, že bude o rozhodnutí generálního ředitele v tomto ohledu náležitě informován;

48. požaduje, aby řízení úřadu OLAF bylo dále zlepšováno prostřednictvím častých revizí a konsolidace jeho hlavních vyšetřovacích postupů; v tomto ohledu zdůrazňuje, že Evropský parlament přikládá zvláštní význam sledování dodržování procesních záruk a základních práv osob, jichž se týká vyšetřování;

Nová podoba evropské politiky a programů boje proti podvodům

49. vítá všechny iniciativy Komise, jejichž cílem je celkově zvýšit účinnost boje proti podvodům prostřednictvím přijetí inovativních opatření týkajících se sankcí, které doplní úsilí zaměřené na prevenci a odhalování; domnívá se, že dalším významným krokem, pokud jde o ochranu finančních zájmů Unie a boj proti korupci, je zavedení doložek o boji proti podvodům v mezinárodních úmluvách, ujednáních o správní spolupráci a v oblasti veřejných zakázek;

50. připomíná, že podle článku 5 nařízení Komise (ES) č. 1848/2006 ze dne 14. prosince 2006 členské státy informují o zahájení jakýchkoli řízení o uložení správních či trestních sankcí ohledně ohlášených nesrovnalostí nebo o upuštění od těchto řízení i o jejich hlavních výsledcích; dále připomíná, že v těchto informacích se rovněž uvede povaha uplatněných sankcí, nebo zda se dané sankce vztahují k použití právních předpisů Společenství nebo vnitrostátních předpisů, včetně odkazu na pravidla Společenství nebo vnitrostátní pravidla, v nichž jsou tyto sankce stanoveny; požaduje, aby byl podrobně informován o zprávách přijatých podle článku 5 nařízení Komise (ES) č. 1848/2006 a byla mu poskytnuta jejich komplexní analýza; konstatuje, že členské státy musí zavést postupy monitorování zaměřeného na boj proti podvodům a že statistiky týkající se trestních případů a jejich výsledků jsou neúplné, což stěžuje vyhodnocování postupů vyšetřování a stíhání podvodů v členských státech a účinnosti budoucích základních politik;

51. vítá skutečnost, že Komise v únoru 2014 zveřejnila první zprávu věnovanou boji proti korupci v EU, v níž se uvádí, že korupce postihuje veškeré členské státy, a to velmi rozdílným způsobem, a že hospodářství EU kvůli ní přichází přibližně o 120 miliard EUR ročně, a vítá také všechny návrhy ohledně zintenzivnění výměny stávajících osvědčených postupů a určení relevantních nových opatření, která by měla být podniknuta na úrovni EU; v této souvislosti zdůrazňuje, že evropští občané požadují záruky celkové integrity a transparentnosti veřejných výdajů, zejména vzhledem ke stávajícím problémům vyvolaným hospodářskou a finanční krizí; souhlasí s Komisí, že výsledky iniciativ jsou velmi nevyvážené a že by mělo být vykonáno více pro prevenci a trestání korupce; lituje však, že obsah této zprávy podává omezený přehled korupce v EU; žádá, aby bylo vynaloženo další úsilí, úměrné důležitosti sociálních a hospodářských otázek, s cílem předcházet korupci a postihovat ji, neboť narušuje evropské hospodářství a sociální model, škodí členským státům, pokud jde o daňové příjmy, a podkopává důvěru občanů v orgány;

52. v této souvislosti zdůrazňuje, že vzhledem ke stávajícím problémům zapříčiněným hospodářskou a finanční krizí evropští občané požadují záruky naprosté integrity a transparentnosti veřejných výdajů;

53. vyzývá Účetní dvůr, aby se tímto problémem zabýval a vydal na základě svého vlastního hlediska a zkušeností doporučení v podobě jedné či více zpráv týkajících se hlavních problémů uvedených ve zprávě Komise o korupci, a to se zvláštním ohledem na zjištění u jednotlivých zemí;

54. vítá návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce; zdůrazňuje, že je nutné, aby byl v oblasti ochrany finančních zájmů Unie zaveden jednotný a provázaný systém; vybízí Komisi, aby na úrovni EU jasně vymezila úlohy a oblasti působnosti budoucího Úřadu evropského veřejného žalobce, Eurojustu a úřadu OLAF;

55. vítá skutečnost, že byla na žádost Parlamentu zveřejněna studie Komise s názvem „Odhalování a omezování korupce při zadávání veřejných zakázek v EU“, v níž je vytvořena metodika měření nákladů v důsledku korupce při zadávání veřejných zakázek, co se týče financování z EU; poznamenává, že celkové přímé náklady v důsledku korupce při zadávání veřejných zakázek v roce 2010 byly odhadovány na 1,4 až 2,2 miliardy EUR u pěti odvětví sledovaných v osmi členských státech[13]; podtrhuje skutečnost, že tato studie doporučila mimo jiné zvýšit transparentnost v oblasti zadávání veřejných zakázek, zlepšit mechanismy kontroly a hodnocení, zavést systém centrálního shromažďování údajů o veřejných zakázkách a aktualizovat databázi TED („Tenders Electronic Daily“) a posílit ochranu oznamovatelů (whistleblowers); vyzývá Komisi, aby poskytla informace o politikách a opatřeních prováděných s cílem zohlednit těchto doporučení;

56. poznamenává, že podle oficiálních odhadů přicházejí členské ztráty v důsledku pašování cigaret ročně o daňové příjmy ve výši 11 miliard EUR, které tak získávají sítě organizovaného zločinu, a trvá na tom, že by měla být obnovena úroveň zdrojů a odbornosti, jež byly v této oblasti v minulosti úřadem OLAF využívány; rozhodně podporuje Komisi a úřad OLAF při zavádění akčního plánu pro boj proti pašování cigaret; v této souvislosti požaduje lepší spolupráci mezi úřadem OLAF a Europolem;

57 domnívá se, že je zásadní, aby byla v rámci úřadu OLAF vytvořena síť styčných úředníků pro ty země, které představují nejvyšší riziko z hlediska pašování;

58. požaduje, aby byl informován o jakémkoli vývoji diskuse týkající se možného znovuotevření jednání o stávajících dohodách, a požaduje, aby byla provedena nezávislá studie o dohodách s tabákovým průmyslem za účelem vyčíslení dopadu nezákonného prodeje tabáku na vlastní zdroje a případného rozšíření stávajících dohod tak, aby zahrnovaly výrobce, na které se tyto dohod nyní nevztahují, s cílem zabezpečit snadnější sledovatelnost tabákových výrobků od fáze výroby až po fázi distribuce;

59. vítá přijetí nařízení, kterým se zavádí program Hercule III na finanční období 2014–2020; poznamenává, že z tohoto programu s rozpočtem přesahujícím 104 miliony EUR budou spolufinancována opatření, jako jsou například skenovací zařízení pro vyhledávání pašovaného zboží v nákladních automobilech či automatizované systémy rozpoznávání kódů kontejnerů a státních poznávacích značek, a to s cílem posílit boj proti pašování a padělání; vyjadřuje politování nad nedostatečnou transparentností, jež byla zaznamenána během provádění programu Hercule II při nákupu a používání technického vybavení uživateli, a připomíná, že tato situace přiměla Parlament zadržet jako rezervu určitou částku z prostředků vyčleněných pro úřad OLAF z rozpočtu Unie na roky 2013 a 2014, a to až do té doby, než v této záležitosti obdrží náležité informace; vyzývá úřad OLAF, aby nadále tyto informace poskytoval, a to včetně podrobností o aktuálním statusu a dopadu financovaného vybavení, a aby program Hercule III prováděl transparentněji;

o

o       o

60. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, Soudnímu dvoru Evropské unie, Evropskému účetnímu dvoru, dozorčímu výboru úřadu OLAF a úřadu OLAF.

  • [1] Úř. věst. C 331, 14.11.2013, s. 1.
  • [2] 1 Úř. věst. L 201, 26.7.2013, s. 4.
  • [3]  Úř. věst. L 201, 26.7.2013, s. 1.
  • [4]  Dosud nezveřejněno v Úředním věstníku.
  • [5]  Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1.
  • [6]  Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
  • [7]  Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1.
  • [8]  Přijaté texty, P7_TA(2013)0318.
  • [9]  Úř. věst. C 51 E/15, 22.2.2013, s. 121.
  • [10]  Přijaté texty, P7_TA(2010)0176.
  • [11]  Přijaté texty, P7_TA(2013)0444.
  • [12]  Belgie (23 %), Bulharsko (4 %), Řecko (18 %), Francie (22 %), Slovinsko (25 %) a Slovensko (26 %).
  • [13]   Silnice a železnice, voda a odpady, městská výstavba a budování veřejné infrastruktury, odborná příprava a výzkum a vývoj ve Francii, Maďarsku, Itálii, Litvě, Nizozemsku, Polsku, Rumunsku a Španělsku.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

17.3.2014

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

20

0

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Marta Andreasen, Jean-Pierre Audy, Zuzana Brzobohatá, Martin Ehrenhauser, Jens Geier, Gerben-Jan Gerbrandy, Ingeborg Gräßle, Rina Ronja Kari, Monica Luisa Macovei, Jan Mulder, Eva Ortiz Vilella, Paul Rübig, Petri Sarvamaa, Bart Staes, Georgios Stavrakakis, Derek Vaughan

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Amelia Andersdotter, Philip Bradbourn, Markus Pieper

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Thomas Ulmer