Seznam 
Přijaté texty
Středa 25. dubna 2007 - ŠtrasburkKonečné znění
Předávání údajů z národních účtů ***I
  Usnesení
  Úplné znění
 Mnohostranná dohoda o vytvoření Společného evropského vzdušného prostoru *
 Změna ustanovení hlavy IV Smlouvy o ES - Soudní dvůr Evropských splečenství *
 Rámcová dohoda o mnohostranném programu Ruské federace pro životní prostředí v jaderné oblasti a protokol o právních nárocích, soudním řízení a náhradě škody k této rámcové dohodě *
 Společná pravidla v oblasti ochrany civilního letectví ***II
  Usnesení
  Úplné znění
 Vyhodnocení a řízení záplav ***II
  Usnesení
  Úplné znění
 Léčivé přípravky pro moderní terapii ***I
  Usnesení
  Úplné znění
 Trestní opatření k prosazování práv duševního vlastnictví ***I
  Usnesení
  Úplné znění
 Kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel ***I
  Usnesení
  Úplné znění
 Vyšetřování nehod v odvětví námořní dopravy ***I
  Usnesení
  Úplné znění
 Odpovědnost dopravců zajišťujících lodní dopravu v případě nehody ***I
  Usnesení
  Úplné znění
 Státní přístavní inspekce ***I
  Usnesení
  Úplné znění
 Subjekty pověřené inspekcemi a prohlídkami lodí (přepracované znění) ***I
  Usnesení
  Úplné znění
 Vytvoření dočasného výboru pro změnu klimatu
 Žaloby o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES
 Mnohostranná dohoda o vytvoření Společného evropského leteckého prostoru
 Tematická strategie pro udržitelné využívání přírodních zdrojů
 Transatlanticke vztahy
 Zpráva o prokroku Chorvatska za rok 2006

Předávání údajů z národních účtů ***I
DOC 67k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2223/96, pokud jde o předávání údajů z národních účtů (KOM(2005)0653 – C6-0438/2005 – 2005/0253(COD) )
P6_TA(2007)0138 A6-0122/2007

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament ,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2005)0653 )(1) ,

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 285 odst. 1 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0438/2005 ),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A6-0122/2007 ),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   vyzývá Radu a Komisi, aby se zavázaly během uplatňování tohoto pozměněného nařízení bez odkladu zahájit další zlepšování souboru srovnatelných a komplexních údajů z národních účtů v oblasti veřejného zdraví, vzdělávání a sociálních politik jako důležitého statistického základu pro posuzování strukturálních a makroekonomických politik v rámci lisabonské strategie;

4.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 25. dubna 2007 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2007, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2223/96, pokud jde o předávání údajů z národních účtů

P6_TC1-COD(2005)0253


(Jelikož bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, odpovídá postoj Parlamentu v prvním čtení konečnému právnímu aktu, nařízení (ES) č …/2007.)

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.


Mnohostranná dohoda o vytvoření Společného evropského vzdušného prostoru *
DOC 35k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření mnohostranné dohody mezi Albánskou republikou, Bosnou a Hercegovinou, Bulharskou republikou, Chorvatskou republikou, Evropským společenstvím, Islandskou republikou, Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií, Norským královstvím, Srbskem a Černou Horou, Rumunskem a Prozatímní misí Organizace spojených národů v Kosovu o vytvoření Společného evropského leteckého prostoru (SELP) (KOM(2006)0113 – C6-0218/2006 – 2006/0036(CNS) )
P6_TA(2007)0139 A6-0060/2007

(Postup konzultace)

Evropský parlament ,

-   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (KOM(2006)0113 )(1) ,

-   s ohledem na čl. 80 odst. 2 ve spojení s čl. 300 odst. 2 první pododstavcem první větou a s čl. 300 odst. 4 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na čl. 300 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o ES, podle něhož Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0218/2006 ),

-   s ohledem na článek 51 a čl. 83 odst. 7 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0060/2007 ),

1.   schvaluje uzavření dohody;

2.   pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě a Komisi a vládám a parlamentům členských států a Albánské republiky, Bosny a Hercegoviny, Chorvatské republiky, Islandské republiky, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Republiky Černá Hora, Norského království, Republiky Srbsko a Prozatímní misi Organizace spojených národů v Kosovu.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.


Změna ustanovení hlavy IV Smlouvy o ES - Soudní dvůr Evropských splečenství *
DOC 35k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 o návrhu rozhodnutí Rady o změně ustanovení týkajících se Soudního dvora v oblastech upravených hlavou IV třetí části Smlouvy o založení Evropského společenství  (KOM(2006)0346 – C6-0304/2006 – 2006/0808(CNS) )
P6_TA(2007)0140 A6-0082/2007

(Postup konzultace)

Evropský parlament ,

-   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady přiložený ke sdělení Komise (KOM(2006)0346 – C6-0304/2006 ),

-   s ohledem na čl. 67 odst. 2 druhou odrážku Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem,

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A6-0082/2007 ),

1.   schvaluje návrh rozhodnutí Rady;

2.   vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.   vyzývá k zahájení dohodovacího řízení podle společného prohlášení ze dne 4. března 1975, bude-li mít Rada v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.   vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.   vyzývá Radu, aby urychlila aktivaci tzv. překlenovacích ustanovení s cílem odstranit omezení pravomocí Soudního dvora v souvislosti s hlavou IV Smlouvy, přičemž podotýká, že Parlament již Radu vyzval, aby tato omezení pravomocí Soudu odstranila;

6.   pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě a Komisi.


Rámcová dohoda o mnohostranném programu Ruské federace pro životní prostředí v jaderné oblasti a protokol o právních nárocích, soudním řízení a náhradě škody k této rámcové dohodě *
DOC 35k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření rámcové dohody jménem Evropského společenství o mnohostranném programu Ruské federace pro životní prostředí v jaderné oblasti a protokolu o právních nárocích, soudním řízení a náhradě škody k rámcové dohodě o mnohostranném programu Ruské federace pro životní prostředí v jaderné oblasti (KOM(2006)0665 – C6-0475/2006 – 2006/0227(CNS) )
P6_TA(2007)0141 A6-0126/2007

(Postup konzultace)

Evropský parlament ,

-   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (KOM(2006)0665 )(1) ,

-   s ohledem na článek 181a a čl. 300 odst. 2 první pododstavec Smlouvy o ES,

-   s ohledem na čl. 300 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0475/2006 ),

-   s ohledem na článek 51 a čl. 83 odst. 7 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A6-0126/2007 ),

1.   schvaluje uzavření rámcové dohody a protokolu k této dohodě;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Norska a Ruska.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.


Společná pravidla v oblasti ochrany civilního letectví ***II
DOC 218k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 ke společnému postoji Rady k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a o zrušení nařízení (ES) č. 2320/2002 (14039/1/2006 – C6-0041/2007 – 2005/0191(COD) )
P6_TA(2007)0142 A6-0134/2007

(Postup spolurozhodování: druhé čtení)

Evropský parlament ,

-   s ohledem na společný postoj Rady (14039/1/2006 – C6-0041/2007 ),

-   s ohledem na své stanovisko v prvním čtení(1) k návrhu Komise předloženému Parlamentu a Radě (KOM(2005)0429 )(2) ,

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na článek 62 jednacího řádu,

-   s ohledem na doporučení pro druhé čtení dané Výborem pro dopravu a cestovní ruch (A6-0134/2007 ),

1.   schvaluje pozměněný společný postoj;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý ve druhém čtení dne 25. dubna 2007 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2007 o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a o zrušení nařízení (ES) č. 2320/2002

P6_TC2-COD(2005)0191


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 80 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3) ,

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(4) ,

zhledem k těmto důvodům:

(1)   Za účelem ochrany osob a zboží v rámci Evropské unie je třeba stanovením společných pravidel pro ochranu civilního letectví předcházet protiprávním činům proti civilním letadlům, které ohrožují bezpečnost civilního letectví . Tohoto cíle by mělo být dosaženo stanovením společných pravidel a společných základních norem v oblasti ochrany letectví před protiprávními činy a mechanismů pro sledování jejich dodržování.

(2)   V zájmu ochrany civilního letectví před protiprávními činy obecně je žádoucí poskytnout základ pro společný výklad Přílohy 17 k Chicagské úmluvě o mezinárodním civilním letectví ze dne 7. prosince 1944.

(3)   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví(5) , bylo přijato v důsledku událostí ze dne 11. září 2001 ve Spojených státech amerických.

(4)   Obsah nařízení (ES) č. 2320/2002 by měl být přezkoumán s ohledem na získané zkušenosti a uvedené nařízení by mělo být zrušeno a nahrazeno tímto nařízením, jehož cílem je zjednodušit, harmonizovat a vyjasnit stávající pravidla a zvýšit úrovně ochrany.

(5)   Vzhledem k potřebě větší pružnosti při přijímání bezpečnostních opatření a postupů s cílem zohlednit měnící se posouzení rizik a umožnit zavádění nových technologií by mělo toto nařízení stanovit základní zásady toho, co je třeba učinit k ochraně civilního letectví před protiprávními činy, aniž by zacházelo do technických a procedurálních podrobností týkajících se způsobu provádění těchto opatření.

(6)   Toto nařízení by se mělo vztahovat na letiště sloužící civilnímu letectví, která se nacházejí na území členského státu, na provozovatele poskytující služby na těchto letištích a na subjekty dodávající zboží nebo poskytující služby na tato letiště nebo jejich prostřednictvím.

(7)   Aniž je dotčena Úmluva o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla, podepsaná v Tokiu v roce 1963, Úmluva o potlačení protiprávního zmocnění se letadel, podepsaná v Haagu v roce 1970, a Úmluva o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, podepsaná v Montrealu v roce 1971, mělo by toto nařízení rovněž zahrnovat bezpečnostní opatření, která se uplatňují na palubě letadel leteckých dopravců Společenství nebo během jejich letů.

(8)   Každý členský stát může sám rozhodnout, zda použije bezpečnostní doprovod na letadle registrovaném v tomto členském státě a na letadle leteckého dopravce, kterému tento členský stát vydal licenci.

(9)   Různé druhy civilního letectví nemusí nutně vykazovat stejný stupeň ohrožení. Aby bylo možné udělit odchylky, je třeba při stanovení společných základních norem ochrany letectví před protiprávními činy vzít v úvahu velikost letadla, povahu leteckého provozu nebo četnost provozu na letištích.

(10)   Členským státům by rovněž mělo být umožněno uplatňovat na základě hodnocení rizika přísnější opatření, než ta, která budou stanovena v tomto nařízení. Mělo by se ovšem rozlišovat mezi společnými základními normami a přísnějšími opatřeními a podobný rozdíl by měl existovat také v jejich financování .

(11)   Třetí země mohou vyžadovat uplatňování opatření, která se liší od opatření stanovených v tomto nařízení, pokud jde o lety z letiště v členském státě do této třetí země nebo přes ni. Aniž jsou však dotčeny dvoustranné dohody, jejichž smluvní stranou je Společenství, měla by mít Komise možnost tato opatření vyžadovaná třetí zemí přezkoumat a rozhodnout, zda dotyčný členský stát, provozovatel nebo jiný subjekt smí tato vyžadovaná opatření nadále uplatňovat .

(12)   Ačkoliv mohou v rámci jednoho členského státu v oblasti ochrany letectví před protiprávními činy vykonávat působnost dva nebo více orgánů či subjektů , měl by každý členský stát určit jeden orgán příslušný pro koordinaci a sledování provádění norem ochrany .

(13)   V zájmu vymezení odpovědností za provádění společných základních norem a  stanovení toho, jaká opatření se od provozovatelů a ostatních subjektů k tomuto účelu vyžadují, by měl každý členský stát vypracovat národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví před protiprávními činy. Každý provozovatel letiště, letecký dopravce a subjekt používající normy ochrany letectví před protiprávními činy by měl rovněž vypracovat, uplatňovat a zachovávat bezpečnostní program, aby dodržoval toto nařízení a kterýkoli použitelný národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví před protiprávními činy.

(14)   Za účelem sledování dodržování tohoto nařízení a národního bezpečnostního programu ochrany civilního letectví před protiprávními činy by měl každý členský stát vypracovat národní program řízení úrovně ochrany civilního letectví před protiprávními činy a zajistit jeho provádění.

(15)   Za účelem sledování uplatňování tohoto nařízení členskými státy a rovněž s cílem poskytovat doporučení ke zlepšení ochrany letectví před protiprávními činy by Komise měla provádět inspekce, včetně neoznámených inspekcí.

(16)    V kontextu nadcházejícího rozšíření svých pravomocí by Evropská agentura pro leteckou bezpečnost měla být postupně zapojena do monitorování shody se společnými ustanoveními o ochraně civilního letectví.

(17)    Prováděcí akty, které stanoví společná opatření a postupy k provádění společných základních norem a obsahují citlivé informace týkající se ochrany před protiprávními činy, spolu se zprávami Komise o prohlídkách a odpověďmi příslušných orgánů je třeba považovat za "utajované skutečnosti EU" ve smyslu rozhodnutí Komise 2001/844/ES, ESUO, Euratom ze dne 29. listopadu 2001, kterým se mění její jednací řád(6) . Tyto skutečnosti by neměly být zveřejněny; měly by být zpřístupněny pouze provozovatelům a subjektům majícím oprávněný zájem.

(18)    Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(7) .

(19)    Zejména by Komisi měla být svěřena pravomoc stanovit podmínky, za kterých mají být přijata opatření uvedená v čl. 4 odst. 5 a čl. 13 odst. 2 . Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změna jiných než podstatných prvků tohoto nařízení nebo doplnění nových jiných než podstatných prvků, měla by být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(20)    Aby nemuseli být transferoví cestující a transferová zavazadla podrobováni při příletu letem z třetí země detekční kontrole, což je známo jako zásada jednorázové bezpečnostní kontroly, a aby mohli cestující přilétající takovým letem přicházet do styku s odletovými cestujícími podrobenými detekční kontrole, je vhodné podpořit dohody mezi Společenstvím a třetími zeměmi, které uznají, že normy ochrany uplatňované ve třetí zemi jsou rovnocenné normám Společenství.

(21)    Měl by být podporován cíl "jednorázové bezpečnostní kontroly" pro všechny lety uvnitř Evropské unie.

(22)    Tímto nařízením není dotčeno použití pravidel pro provozní bezpečnost letectví, včetně pravidel, která se týkají přepravy nebezpečných věcí.

(23)    Je třeba stanovit sankce za porušení tohoto nařízení. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(24)    Prohlášení ministrů o letišti v Gibraltaru, dohodnuté během prvního ministerského zasedání fóra pro dialog o Gibraltaru konaného dne 18. září 2006 v Córdobě, nahradí společné prohlášení o gibraltarském letišti učiněné dne 2. prosince 1987 v Londýně a plné dodržování tohoto ministerského prohlášení bude považováno za dodržování prohlášení z roku 1987.

(25)    Mělo by se zvážit vytvoření mechanismu solidarity, který by mohl poskytnout pomoc po teroristických činech, které mají závažné důsledky pro oblast dopravy.

(26)    Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž ochrany civilního letectví před protiprávními činy a stanovení základu pro jednotný výklad Přílohy 17 k Chicagské úmluvě o mezinárodním civilním letectví, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Cíle

1.   Toto nařízení stanoví společná pravidla k zabezpečení ochrany civilního letectví před protiprávními činy, které ohrožují bezpečnost civilního letectví .

Poskytuje rovněž základ pro společný výklad Přílohy 17 k Chicagské úmluvě o mezinárodním civilním letectví.

2.  Prostředky k dosažení cílů uvedených v odstavci 1 jsou tyto:

   a) stanovení společných pravidel a společných základních norem ochrany letectví před protiprávními činy,
   b) mechanismy pro sledování jejich dodržování.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Toto nařízení se vztahuje na

   a) všechna letiště nebo části letišť pro civilní letectví umístěné na území členského státu ;
   b) všechny provozovatele, včetně leteckých dopravců, kteří poskytují služby na letištích podle písmene a);
   c) všechny subjekty uplatňující normy ochrany letectví před protiprávními činy, které provozují činnost z prostorů nacházejících se uvnitř či vně letiště a které poskytují zboží nebo služby pro letiště podle písmene a) nebo jejich prostřednictvím.

2.   Má se za to, že použitím tohoto nařízení pro letiště v Gibraltaru nejsou dotčeny právní postoje Španělského království a Spojeného království, pokud jde o spor o svrchovanost nad územím, kde se letiště nachází.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

   1) "civilním letectvím" jakákoli letecká činnost spojená s přepravou , komerční i nekomerční, pravidelná i nepravidelná, avšak s výjimkou činností vykonávaných státním letadlem podle článku 3 Chicagské úmluvy o mezinárodním civilním letectví;
   2) "ochranou letectví" kombinace opatření a lidských a hmotných zdrojů určených k zabezpečení civilního letectví před protiprávními činy, které ohrožují bezpečnost civilního letectví ;
   3) "letištěm" jakákoli část země (nebo vody) zvláště upravená pro přistání, vzlet a manévrování letadla a rovněž pomocná zařízení, která tyto operace mohou vyžadovat pro potřeby letecké dopravy a služeb, včetně zařízení vyžadovaného k napomáhání komerčním leteckým službám;
   4) "provozovatelem" osoba, organizace či podnik provozující leteckou dopravu nebo nabízející provoz letecké dopravy;
   5) "leteckým dopravcem" podnik zabývající se leteckou dopravou s platnou provozní licencí nebo rovnocenným dokladem;
   6) "leteckým dopravcem Společenství" letecký dopravce s platnou provozní licencí vydanou členským státem v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 2407/92 ze dne 23. července 1992 o vydávání licencí leteckým dopravcům(8) ;
   7) "subjektem" osoba, organizace nebo podnik jiný než provozovatel;
   8) "zakázanými předměty" zbraně, výbušniny či jiná nebezpečná zařízení, předměty nebo látky, které lze použít ke spáchání protiprávního činu, který ohrožuje bezpečnost ;
   9) "detekční kontrolou" použití technických nebo jiných prostředků určených k zjištění nebo odhalení zakázaných předmětů;
   10) "bezpečnostní kontrolou" použití prostředků, kterými lze zabránit vnesení zakázaných předmětů;
   11) "kontrolou vstupu" použití prostředků, kterými lze zabránit vstupu neoprávněných osob či vjezdu vozidel bez povolení k vjezdu nebo obojímu;
   12) "neveřejným prostorem letiště" pohybová plocha letiště, přilehlé pozemky a budovy nebo jejich části, k nimž je vstup omezen;
   13) "veřejným prostorem letiště" ty části letiště, přilehlé pozemky a budovy nebo jejich části, které nejsou neveřejným prostorem letiště;
   14) "vyhrazeným bezpečnostním prostorem" část neveřejného prostoru letiště, kde je kromě omezení vstupu uplatňována kontrola vstupu ;
   15) "vymezeným prostorem" prostor, který není přístupný veřejnosti a který je oddělený od vyhrazených bezpečnostních prostorů, nebo, je-li sám vymezený prostor vyhrazeným bezpečnostním prostorem, od ostatních vyhrazených bezpečnostních prostorů letiště;
   16) "ověřením spolehlivosti" verifikovatelné ověření totožnosti osoby, včetně případné dřívější trestné činnosti a zpravodajských údajů ;
   17) "transferovými cestujícími, zavazadly, nákladem nebo poštou" cestující, zavazadla, náklad nebo pošta odlétající jiným letadlem, než kterým přiletěli;
   18) "tranzitními cestujícími, zavazadly, nákladem nebo poštou" cestující, zavazadla, náklad nebo pošta odlétající týmž letadlem, kterým přiletěli, a pod stejným číslem letu ;
   19) "potenciálně nebezpečným cestujícím" cestující, který je buď osobou deportovanou, osobou, jíž byl z důvodů přistěhovalecké politiky odepřen vstup do země, nebo osobou ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody;
   20) "kabinovým zavazadlem" zavazadlo určené k přepravě v kabině letadla;
   21) "zapsaným zavazadlem" zavazadlo určené k přepravě v nákladovém prostoru letadla;
   22) "doprovázeným zapsaným zavazadlem" zavazadlo přepravované v nákladovém prostoru letadla a odbavené pro let cestujícím, který cestuje stejným letem;
   23) "poštou leteckého dopravce" pošta, jejímž odesílatelem i adresátem je letecký dopravce;
   24) "materiály leteckého dopravce" buď materiály, jejichž odesílatelem i příjemcem je letecký dopravce, nebo materiály, které letecký dopravce používá;
   25) "poštou" dopisy, balíky, zásilky s písemnostmi a jiné předměty určené k dodání poštovním společnostem odpovědným za manipulaci s nimi v souladu s ustanoveními Mezinárodní poštovní unie (UPU);
   26) "nákladem" jakákoli věc určená k přepravě v letadle jiná než zavazadla, pošta, pošta leteckého dopravce, materiály leteckého dopravce a palubní zásoby;
   27) "schváleným agentem" letecký dopravce, agent, zasílatel nebo jakýkoli podobný subjekt, který zajišťuje bezpečnostní kontroly, které jsou v souladu s tímto nařízením, týkající se nákladu nebo pošty;
   28) "známým odesílatelem" odesílatel, jenž odesílá náklad nebo poštu a jehož postupy splňují společná bezpečnostní pravidla a normy dostatečné k tomu, aby tento náklad nebo pošta mohly být přepravovány v jakémkoli letadle;
   29) "stálým odesílatelem" odesílatel, jenž odesílá náklad nebo poštu a jehož postupy splňují společná bezpečnostní pravidla a normy dostatečné k tomu, aby mohl být tento náklad přepravován letadlem určeným pouze pro přepravu nákladu a letadlem přepravujícím pouze poštu ;
   30) "bezpečnostní kontrolou letadla" prohlídka těch částí vnitřních prostorů letadla, do kterých mohou mít cestující přístup, spolu s prohlídkou nákladového prostoru letadla s cílem odhalit zakázané předměty a protiprávní činy, jež ohrožují bezpečnost letadla ;
   31) "bezpečnostní prohlídkou letadla" prohlídka vnitřních prostorů a přístupného povrchu letadla s cílem odhalit zakázané předměty a protiprávní činy namířené proti letadlu, jež ohrožují bezpečnost letadla ;
   32) "členem bezpečnostního doprovodu" osoba, kterou zaměstnává členský stát k tomu, aby cestovala v letadle leteckého dopravce, kterému tento členský stát vydal licenci, za účelem ochrany tohoto letadla a osob na jeho palubě před protiprávními činy, jež ohrožují bezpečnost letu .

Článek 4

Společné základní normy

1.   Společné základní normy pro ochranu civilního letectví před protiprávními činy, jež ohrožují bezpečnost civilního letectví, jsou stanoveny v příloze.

2.    Členské státy a uživatelé nesou náklady na uplatňování společných základních norem pro zabránění protiprávním činům. Aby nedošlo k narušení hospodářské soutěže mezi členskými státy a mezi letišti, provozovateli leteckých služeb a jinými dotčenými subjekty v rámci Společenství a mezi členskými státy a třetími zeměmi, předloží Komise co nejdříve návrh na zavedení jednotných opatření pro financování těchto bezpečnostních opatření.

3.    Prováděcí opatření ke společným základním normám podle odstavce 1 se stanoví regulativním postupem podle čl. 19 odst. 2 .

Tato opatření se týkají zejména

   a) metod detekční kontroly, kontroly vstupu a jiných bezpečnostních kontrol;
   b) metod provádění bezpečnostních kontrol letadel a bezpečnostních prohlídek letadel;
   c) zakázaných předmětů;
   d) kritérií výkonnosti a akceptačních testů pro zařízení;
   e) požadavků na nábor a odborné vzdělávání pracovníků;
   f) definice kritických částí vyhrazených bezpečnostních prostorů;
   g) povinností schválených agentů, známých odesílatelů a stálých odesílatelů a postupů pro jejich ověřování;
   h) kategorií osob, zboží a letadel, které jsou z objektivních důvodů podrobovány zvláštním bezpečnostním postupům nebo které jsou osvobozeny od detekční kontroly, kontroly vstupu nebo jiných bezpečnostních kontrol;
   i) ověření spolehlivosti.

4.    Podrobná opatření pro uplatňování společných základních norem vyprší šest měsíců po jejich vstupu v platnost. Podrobná opatření mohou zůstat v platnosti v souladu s regulativním postupem stanoveným v čl. 19 odst. 2, avšak pouze po důkladném přehodnocení bezpečnostních rizik a důkladném posouzení nákladů a provozních dopadů vyvolaných těmito opatřeními.

5.    Komise stanoví regulativním postupem s kontrolou podle čl. 19 odst. 3 kritéria, na základě kterých se členské státy budou moci odchýlit od společných základních norem uvedených v odstavci 1 a přijmout bezpečnostní opatření poskytující dostatečnou úroveň ochrany na letištích nebo vyhrazených prostorech na základě místního posouzení rizika. Tato alternativní opatření se musí opírat o důvody týkající se velikosti letadla nebo důvody týkající se povahy operace nebo četnosti provozu na dotčených letištích .

6.    Členské státy zajistí uplatňování společných základních norem podle odstavce 1.

7.    Každé z podrobných dílčích opatření a postupů pro uplatňování společných základních norem uvedených v odstavci 1 se stanoví na základě posouzení rizik a dopadů. Toto posouzení bude zahrnovat odhadované náklady.

8.    Členské státy informují Komisi o opatřeních přijatých podle odstavce 3, jejichž finanční a jiné náklady při jejich uplatňování jsou nepřiměřené s ohledem na případný nárůst bezpečnosti, k němuž v důsledku daného opatření dojde. V takovém případě Komise dovolí členským státům odchýlit se od společných základních norem v souladu s regulativním postupem s kontrolou uvedeným v čl. 19 odst. 3.

Článek 5

Průhlednost poplatků

V případech, kdy jsou v ceně letenky zahrnuty letištní a palubní náklady na bezpečnost, jsou tyto náklady uvedeny odděleně na letence nebo oznámeny cestujícímu jiným způsobem.

Článek 6

Zatížení bezpečnostních daní a poplatků

Bezpečnostní taxy a poplatky vybírané členským státem, leteckým dopravcem nebo jiným subjektem musí být průhledné, musí být používány výlučně na krytí nákladů na zajištění ochrany letišť a letadel na palubě a nesmí převýšit náklady na uplatňování společných základních norem uvedených v článku 4.

Článek 7

Kroky v případě porušení bezpečnosti

Pokud mají členské státy důvod se domnívat, že došlo k porušení bezpečnosti, zajistí, aby byly okamžitě učiněny příslušné kroky k odstranění tohoto porušení a k zajištění další bezpečnosti civilního letectví.

Článek 8

Přísnější opatření uplatňovaná členskými státy

1.   Členské státy mohou uplatňovat přísnější opatření, než jsou společné základní normy uvedené v článku 4. Přitom jednají na základě posouzení rizika a v souladu s právem Společenství. Přísnější opatření musí být relevantní, objektivní, nediskriminační a úměrná danému riziku.

2.   Komise může přezkoumat uplatňování odstavce 1 a po konzultaci s výborem uvedeným v článku 19 může rozhodnout, zda smí členský stát nadále tato opatření používat.

Komise sdělí své rozhodnutí Radě a členským státům.

Do jednoho měsíce poté, co Komise toto rozhodnutí sdělí, může členský stát toto rozhodnutí předložit Radě. Rada může do tří měsíců přijmout kvalifikovanou většinou jiné rozhodnutí .

3.   Odstavec 2 se nepoužije, pokud se přísnější opatření omezují na určitý let v určitý den.

4.    Náklady na použití přísnějších opatření uvedených v odstavci 1 ponesou členské státy.

Článek 9

Bezpečnostní opatření vyžadovaná třetími zeměmi

1.   Aniž jsou dotčeny jakékoli dvoustranné dohody, jichž je Společenství smluvní stranou, sdělí členský stát Komisi opatření vyžadovaná třetí zemí, pokud se liší od společných základních norem uvedených v článku 4, jde-li o lety z letiště v členském státě do této třetí země nebo přes ni.

2.    V oblastech, které spadají do působnosti tohoto nařízení, spolupracuje Komise s Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO). S cílem usnadnit tuto spolupráci se Komisi uděluje pravomoc, aby s ICAO uzavřela dohody za účelem výměny informací a vzájemné pomoci v souvislosti s revizemi a inspekcemi. Při jednání o těchto dohodách je Komisi nápomocen výbor uvedený v článku 19.

3.    Komise přezkoumá na žádost dotyčného členského státu nebo z vlastního podnětu uplatňování odstavce 1 a regulativním postupem podle čl. 19 odst. 2 a po konzultaci se třetí zemí může vypracovat vhodnou odpověď pro dotyčnou třetí zemi .

Komise sdělí své rozhodnutí Radě a členským státům.

4.   Odstavce 1 a 2 se nepoužijí, pokud

   a) daný členský stát uplatňuje dotyčná opatření v souladu s článkem 8 ; nebo
   b) požadavek třetí země je omezen na určitý let v určitý den.

Článek10

Vnitrostátní orgán

Pokud vykonávají v rámci jednoho členského státu v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy působnost dva nebo více orgánů, určí tento členský stát jeden orgán (dále jen "příslušný orgán") odpovědný za koordinaci a sledování provádění společných základních norem podle článku 4.

Článek 11

Programy

Členské státy, provozovatelé letišť, letečtí dopravci a jiné subjekty uplatňující normy ochrany letectví před protiprávnými činy odpovídají za vypracování, uplatňování a udržování svých příslušných programů ochrany způsobem stanoveným v článcích 12 až 16 .

Úkolem členských států je mimoto provádět rozsáhlé kontroly kvality vymezené v článku 17.

Článek 12

Národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví před protiprávními činy

1.   Každý členský stát vypracuje, uplatňuje a zachovává národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví před protiprávními činy.

V tomto programu se vymezí odpovědnosti za provádění společných základních norem podle článku 4 a popíší opatření, která se od provozovatelů a subjektů za tímto účelem vyžadují.

2.   Příslušný orgán zpřístupní náležité části svého národního bezpečnostního programu ochrany civilního letectví před protiprávními činy, při dodržení zásady "vědět jen to nejnutnější", v písemné podobě provozovatelům a subjektům, které na tom mají oprávněný zájem.

Článek 13

Národní program řízení kvality

1.   Každý členský stát vypracuje, uplatňuje a zachovává národní program řízení kvality.

Tento program umožní členským státům řídit kvalitu ochrany civilního letectví před protiprávními činy s cílem sledovat dodržování tohoto nařízení a jejich národního bezpečnostního programu ochrany civilního letectví před protiprávními činy.

2.   Specifikace národního programu řízení kvality se přijímá regulativním postupem s kontrolou podle čl. 19 odst. 3.

Program umožní rychlé odhalení a nápravu nedostatků. Zajistí rovněž, aby všechna letiště, provozovatelé a subjekty, již jsou odpovědní za uplatňování norem ochrany letectví před protiprávními činy a již se nacházejí na území dotyčného členského státu, byli pravidelně sledováni přímo příslušným orgánem nebo pod jeho dohledem.

Článek 14

Bezpečnostní program provozovatele letiště

1.   Každý provozovatel letiště vypracuje, uplatňuje a zachovává bezpečnostní program provozovatele letiště.

V tomto programu se popíší metody a postupy, kterými se musí provozovatel letiště řídit, aby dodržoval toto nařízení a národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví před protiprávními činy členského státu, v němž se letiště nachází.

Program rovněž popíše způsob, jakým provozovatel letiště sleduje dodržování těchto metod a postupů.

2.   Bezpečnostní program provozovatele letiště se předloží příslušnému orgánu.

Článek 15

Bezpečnostní program leteckého dopravce

1.   Každý členský stát zajistí, aby letečtí dopravci poskytující služby z jeho území uplatňovali a udržovali bezpečnostní program leteckého dopravce, který splňuje požadavky národních programů ochrany civilního letectví.

V tomto programu se popíší metody a postupy, kterými se musí letecký dopravce řídit, aby dodržoval toto nařízení a národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví členského státu, z něhož poskytuje služby.

Program rovněž popíše způsob, jakým letecký dopravce sleduje dodržování těchto metod a postupů.

2.   Bezpečnostní program leteckého dopravce se na žádost předloží příslušnému orgánu.

3.   Pokud je bezpečnostní program leteckého dopravce Společenství potvrzen příslušným orgánem členského státu vydávajícího provozní licenci, uznají jej všechny ostatní členské státy. Toto ověření a uznání se nepoužije na ty části programu, kterých se týkají jakákoli přísnější opatření, jež mají být uplatňována v jiném členském státě než je ten, který vydává provozní licenci.

Článek 16

Bezpečnostní program schváleného agenta uplatňujícího normy ochrany letectví před protiprávnými činy

1.   Každý schválený agent , který musí podle národního bezpečnostního programu uvedeného v článku 12 používat bezpečnostní normy, uplatňuje a zachovává bezpečnostní program.

V tomto programu se popíší metody a postupy, kterými se musí schválený agent řídit, aby dodržoval především národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví před protiprávními činy příslušného členského státu týkající se jeho provozu v tomto členském státě a toto nařízení .

Program rovněž popíše způsob, jakým bude schválený agent sám sledovat dodržování těchto metod a postupů.

2.   Bezpečnostní program schváleného agenta uplatňujícího normy ochrany letectví před protiprávnými činy se na žádost předloží příslušnému orgánu .

Článek 17

Inspekce prováděné Komisí

1.   Komise pověří Evropskou agenturu pro leteckou bezpečnost ve spolupráci s příslušným orgánem dotyčného členského státu inspekce, včetně inspekcí letišť, provozovatelů a subjektů uplatňujících normy ochrany letectví před protiprávními činy, aby sledovala, jak členské státy uplatňují toto nařízení, určila slabiny v ochraně letectví před protiprávnými činy a případně podávala doporučení ke zlepšení ochrany letectví před protiprávními činy. Za tím účelem uvědomí příslušný orgán Komisi písemně o všech jiných letištích sloužících civilnímu letectví na svém území než těch, na něž se vztahuje čl. 4 odst. 5 .

Postupy pro provádění inspekcí Komisí se přijímají regulativním postupem podle čl. 19 odst. 2 .

2.   Inspekce letišť, provozovatelů a subjektů uplatňujících normy ochrany letectví před protiprávními činy prováděné Komisí nejsou oznamovány .

3.   Každá zpráva o prohlídce inspekci Komisí se sdělí příslušnému orgánu dotyčného členského státu, který ve své odpovědi uvede opatření přijatá k nápravě případných zjištěných nedostatků.

Zpráva se poté spolu s odpovědí příslušného orgánu sdělí příslušnému orgánu druhého členského státu.

4.    Komise zajistí, aby všechna evropská letiště, která spadají do působnosti tohoto nařízení, podstoupila inspekci nejpozději do ... (9) .

Článek 18

Šíření informací

Tyto dokumenty se pro účely rozhodnutí 2001/844/ES, ESUO, Euratom považují za "utajované dokumenty EU" a nezveřejňují se:

   a) opatření a postupy podle čl. 4 odst. 3 a 5 pokud obsahují citlivé informace týkající se ochrany před protiprávními činy;
   b) zprávy o inspekcích prováděných Komisí a odpovědi příslušných orgánů podle čl. 17 odst. 3.

Článek 19

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES, s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je jeden měsíc.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a 6 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí .

Článek 20

Zpráva

Každým rokem předloží Komise zprávu Evropskému parlamentu, Radě, členským státům a národním parlamentům, ve které je bude informovat o uplatňování tohoto nařízení a jeho dopadu na zlepšení letecké bezpečnosti a o všech slabinách a nedostatcích, které byly zjištěny při kontrolách a inspekcích Komise.

Článek 21

Poradní skupina zúčastněných subjektů

Aniž je dotčena úloha výboru uvedeného v článku 19, ustaví Komise poradní skupinu zúčastněných subjektů pro ochranu letectví před protiprávnými činy složenou z evropských zastupujících organizací zabývajících se nebo přímo dotčených ochranou letectví před protiprávními činy. Výlučnou úlohou této skupiny bude poskytování poradenství Komisi. Výbor bude podle článku 19 průběžně informovat poradní skupinu zúčastněných subjektů o celém regulačním procesu.

Článek 22

Zveřejňování informací

Každý rok zpracuje Komise závěry ze zpráv o inspekcích a v souladu s nařízením (ES) Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (10) zveřejní zprávu o provádění tohoto nařízení a o situaci ve Společenství, pokud jde o ochranu letectví před protiprávními činy.

Článek 23

Třetí země

V souladu s článkem 300 Smlouvy mohou být mezi Společenstvím a třetí zemí uzavřeny dohody uznávající, že normy ochrany před protiprávními činy uplatňované ve třetí zemi jsou rovnocenné normám Společenství, a to s cílem dosažení jednorázové bezpečnostní kontroly u všech letů mezi Evropskou unií a třetími zeměmi .

Článek 24

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro ukládání sankcí za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná pro zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Článek 25

Zrušení

Zrušuje se nařízení (ES) č. 2320/2002.

Článek 26

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie .

Použije se ode dne …..(11) , s výjimkou čl. 4 odst. 3, čl. 4 odst. 5, čl. 13 odst. 2, čl. 17 odst. 1 a článku 19 , které se použijí od ...(12) *.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA

SPOLEČNÉ ZÁKLADNÍ NORMY NPRO ZABEZPEČENÍ CIVILNÍHO LETECTVÍ PŘED PROTIPÁVNÍMI ČINY (ČLÁNEK 4)

1.   BEZPEČNOST LETIŠTĚ

1.1   Požadavky na projektování letiště

1.   Při projektování a stavbě nových letištních zařízení nebo úpravách stávajících letištních zařízení musí být plně zohledněny požadavky na provádění společných základních norem stanovené v této příloze a v prováděcích předpisech k ní.

2.  Na letištích se vymezí tyto oblasti:

   a) veřejný prostor letiště,
   b) neveřejný prostor letiště,
   c) vyhrazené bezpečnostní prostory a
   d) kritické části vyhrazených bezpečnostních prostorů.

1.2   Kontrola vstupu

1.   Vstup do neveřejného prostoru letiště se omezí s cílem zabránit vstupu neoprávněných osob a vjezdu vozidel bez povolení k vjezdu do tohoto prostoru.

2.   Vstup do vyhrazených bezpečnostních prostorů se kontroluje s cílem zajistit, aby do těchto prostorů nevstoupily žádné neoprávněné osoby a nevjela žádná vozidla bez povolení k vjezdu.

3.   Osobám a vozidlům může být udělen přístup do neveřejného prostoru letiště a do vyhrazených bezpečnostních prostorů pouze tehdy, pokud splňují požadované bezpečnostní podmínky.

4.   Každý člen personálu , včetně členů posádky letadla, musí před vydáním identifikačního průkazu člena posádky letadla nebo letištního identifikačního průkazu opravňujících k přístupu bez doprovodu do vyhrazených bezpečnostních prostorů úspěšně absolvovat ověření spolehlivosti. Identifikační průkazy mohou být uznány příslušným orgánem odlišným od toho, který příslušný identifikační průkaz vydal.

1.3   Detekční kontrola osob jiných než cestujících a vnášených předmětů

1.   Osoby jiné než cestující se spolu s vnášenými předměty při vstupu do vyhrazených bezpečnostních prostorů podrobují nepřetržité namátkové detekční kontrole s cílem zabránit vnesení zakázaných předmětů do těchto prostorů.

2.   Všechny osoby jiné než cestující se spolu s vnášenými předměty při vstupu do kritických částí vyhrazených bezpečnostních prostorů podrobují detekční kontrole s cílem zabránit vnesení zakázaných předmětů do těchto částí.

1.4   Kontrola vozidel

Vozidla vjíždějící do vyhrazeného bezpečnostního prostoru se kontrolují s cílem zabránit vnesení zakázaných předmětů do těchto prostorů.

1.5   Dozor, hlídky a jiné fyzické kontroly

Ve vyhrazených bezpečnostních prostorech a všech přilehlých prostorech se provádí dozor, hlídky a jiné fyzické kontroly s cílem zjistit podezřelé chování osob, nalézt slabiny, které by mohly být využity ke spáchání protiprávního činu, a osoby od těchto činů odradit.

2.   VYMEZENÉ PROSTORY LETIŠŤ

Letadla odstavená ve vymezených prostorech letišť, na něž se vztahují alternativní opatření podle čl. 4 odst. 5 , se oddělují od letadel, na něž se plně vztahují tyto společné základní normy, aby nebyly ohroženy normy ochrany před protiprávními činy vztahující se na letadla, cestující , zavazadla a náklad těchto letadel.

3.   BEZPEČNOST LETADEL

1.   Vystoupí-li cestující z letadla, podrobí se letadlo bezpečnostní kontrole letadla před odletem s  cílem ověřit, zda se na palubě nenacházejí žádné zakázané předměty. Letadlo je možné osvobodit od kontroly, jestliže přilétá z členského státu, pokud Komise nebo uvedený členský stát neposkytly informace naznačující, že cestující a jejich kabinová zavazadla nelze považovat za podrobené detekční kontrole v souladu se společnými základními normami podle článku 4.

2.    Cestující, kteří vystoupili z letadla na uznaném letišti z důvodu technických potíží, a následkem toho jsou zadržováni v bezpečnostní zóně na tomto letišti, se nemusí znovu podrobit detekční kontrole.

3.    Každé letadlo musí být chráněno před neoprávněnými činy. Přítomnost letadla v rozhodujících částech vyhrazeného bezpečnostního prostoru se považuje za postačující ochranu.

4.    Každé letadlo, které nebylo chráněno před neoprávněnými činy, musí být podrobeno prohlídce letadla .

4.   CESTUJÍCÍ A KABINOVÁ ZAVAZADLA

4.1   Detekční kontrola cestujících a kabinových zavazadel

1.   Všichni cestující zahajující let a transferoví a tranzitní cestující a jejich kabinová zavazadla se podrobují detekční kontrole s cílem zabránit proniknutí zakázaných předmětů do vyhrazených bezpečnostních prostorů a na palubu letadla.

2.  Transferoví cestující a jejich kabinová zavazadla mohou být od detekční kontroly osvobozeni, pokud

   a) přilétají z členského státu, ledaže Komise nebo tento členský stát poskytly informace o tom, že tyto cestující a jejich kabinová zavazadla nelze považovat za podrobené detekční kontrole podle společných základních norem; nebo
   b) přilétají ze třetí země, s níž má Společenství uzavřenou dohodu, která uznává, že tito cestující a jejich kabinová zavazadla byli podrobeni detekční kontrole podle norem ochrany, jež jsou rovnocenné normám Společenství .

3.  Tranzitní cestující a jejich kabinová zavazadla mohou být od detekční kontroly osvobozeni, pokud

   a) zůstávají na palubě letadla; nebo
   b) nepřicházejí do styku s jinými odletovými cestujícími podrobenými detekční kontrole než těmi, kteří nastupují do téhož letadla; nebo
   c) přilétají z členského státu, ledaže Komise nebo tento členský stát poskytly informace o tom, že tyto cestující a jejich kabinová zavazadla nelze považovat za podrobené detekční kontrole podle společných základních norem; nebo
   d) přilétají ze třetí země, s níž má Společenství uzavřenou dohodu, která uznává, že tito cestující a jejich kabinová zavazadla byli podrobeni detekční kontrole podle norem ochrany, jež jsou rovnocenné normám Společenství .

4.2   Ochrana cestujících a kabinových zavazadel

1.   Cestující a jejich kabinová zavazadla musí být od okamžiku, kdy jsou podrobeni detekční kontrole, do odletu letadla, v němž budou přepraveni, chráněni před neoprávněnými činy.

2.  Odletoví cestující podrobení detekční kontrole nesmějí přijít do styku s příletovými cestujícími, s výjimkou případů, kdy

   a) cestující přilétají z členského státu, pokud Komise nebo příslušný členský stát neposkytly informace o tom, že tyto příletové cestující a jejich kabinová zavazadla nelze považovat za podrobené detekční kontrole podle společných základních norem; nebo
   b) cestující přilétají ze třetí země, s níž má Společenství uzavřenou dohodu, která uznává, že tito cestující a jejich kabinová zavazadla byli podrobeni detekční kontrole podle norem ochrany, jež jsou rovnocenné normám Společenství .

4.3   Potenciálně nebezpeční cestující

Potenciálně nebezpeční cestující se před odletem podrobují odpovídajícím bezpečnostním opatřením.

5.   ZAPSANÁ ZAVAZADLA

5.1   Detekční kontrola zapsaných zavazadel

1.   Všechna zapsaná zavazadla se před naložením do letadla podrobují detekční kontrole .

2.  Transferová zapsaná zavazadla mohou být od detekční kontroly osvobozena, pokud

   a) přilétají z členského státu, ledaže Komise nebo příslušný členský stát poskytly informace o tom, že tato zapsaná zavazadla nelze považovat za podrobená detekční kontrole podle společných základních norem; nebo
   b) přilétají ze třetí země, s níž má Společenství uzavřenou dohodu, která uznává, že zapsaná zavazadla byla podrobena detekční kontrole podle norem ochrany, jež jsou rovnocenné normám Společenství .

3.   Tranzitní zapsaná zavazadla mohou být od detekční kontroly osvobozena, pokud zůstávají na palubě letadla.

5.2   Ochrana zapsaných zavazadel

Zapsaná zavazadla, která mají být letadlem přepravena, musí být od okamžiku, kdy jsou podrobena detekční kontrole nebo převzata do péče leteckého dopravce, podle toho, co nastane dříve, až do odletu letadla, kterým mají být přepravena, chráněna před neoprávněnými činy.

5.3   Spojení zavazadla s cestujícím

1.   Každé jednotlivé zapsané zavazadlo je identifikováno buď jako doprovázené, nebo nedoprovázené. Zapsané zavazadlo cestujícího, který byl pro let odbaven, který ale na palubu letadla nenastoupil, se identifikuje jako nedoprovázené.

2.   Nedoprovázené zapsané zavazadlo se přepraví, pouze pokud bylo buď odděleno od cestujícího z příčin, které cestující nemohl ovlivnit, nebo podrobeno odpovídajícím bezpečnostním kontrolám.

6.   NÁKLAD A POŠTA

6.1   Bezpečnostní kontroly nákladu

1.   Veškerý náklad se před naložením do letadla podrobují bezpečnostním kontrolám. Letecký dopravce přijme náklad nebo poštu k přepravě v letadle, pouze pokud provedení bezpečnostních kontrol potvrdil a doložil schválený agent, známý odesílatel nebo stálý odesílatel.

2.  Transferový náklad musí být podroben bezpečnostním kontrolám, které podrobně stanoví prováděcí předpis. Od bezpečnostních kontrol může být osvobozen:

   a) je-li dopraven z členského státu, pokud Komise nebo uvedený členský stát neposkytly informace naznačující, že náklad nelze považovat za podrobený detekční kontrole v souladu se společnými základními normami podle článku 4; nebo
   b) je-li dopraven ze třetí země, se kterou má Společenství dohodu, která uznává, že náklad byl podroben detekční kontrole podle bezpečnostních norem odpovídajících normám Společenství, nebo
   c) v případech podrobně stanovených prováděcím předpisem.

3.   Tranzitní náklad a tranzitní pošta mohou být od bezpečnostních kontrol osvobozeny, pokud zůstávají na palubě letadla.

6.2   Ochrana nákladu

1.   Náklad, který má být letadlem přepraven , musí být od okamžiku, kdy jsou provedeny bezpečnostní kontroly, do odletu letadla, v němž být přepraven , chráněn před neoprávněnými činy.

2.   Náklad , který není po provedení bezpečnostních kontrol dostatečně chráněn před neoprávněnými činy, se podrobuje detekční kontrole.

6.3.    Bezpečnostní kontrola pošty

1.    Veškerá pošta musí být před naložením do letadla podrobena bezpečnostní kontrole. Letecký dopravce nesmí přijmout poštu k přepravě letadlem, pokud není potvrzeno, že byla provedena příslušná bezpečnostní kontrola pošty v souladu s prováděcím předpisem.

2.    Transferová pošta může být osvobozena od bezpečnostní kontroly na základě kritérií pro udělení výjimky uvedených v oddílu 5.1 odst. 2.

3.    Tranzitní pošta může být osvobozena od bezpečnostních kontrol, pokud zůstává na palubě letadla.

7.   POŠTA LETECKÉHO DOPRAVCE A MATERIÁLY LETECKÉHO DOPRAVCE

Pošta leteckého dopravce a materiály leteckého dopravce se podrobují bezpečnostním kontrolám a poté musí být do okamžiku naložení do letadla chráněny s cílem zabránit vnesení zakázaných předmětů na palubu letadla.

8.   PALUBNÍ ZÁSOBY

Palubní zásoby, včetně palubních zásob potravin, určené k přepravě nebo použití na palubě letadla se podrobují bezpečnostním kontrolám a poté musí být do okamžiku naložení do letadla chráněny s cílem zabránit vnesení zakázaných předmětů na palubu letadla.

9.   LETIŠTNÍ DODÁVKY

Dodávky určené k prodeji nebo použití ve vyhrazených bezpečnostních prostorech letišť, včetně dodávek pro prodejny bezcelního zboží a restaurace, se podrobují bezpečnostním kontrolám s cílem zabránit vnesení zakázaných předmětů do těchto prostorů.

10.   OPATŘENÍ K ZAJIŠTĚNÍ BEZPEČNOSTI ZA LETU

1.  Aniž jsou dotčena platná pravidla pro provozní bezpečnost letectví,

   a) zabraňuje se neoprávněným osobám v tom, aby za letu vstoupily do kabiny posádky letadla;
   b) potenciálně nebezpeční cestující se za letu podrobují odpovídajícím bezpečnostním opatřením.

2.   Pokouší-li se cestující za letu spáchat protiprávní čin, musí být přijata odpovídající opatření k zajištění ochrany, aby bylo tomuto činu zabráněno.

3.  Na palubě letadla nesmí být nošeny zbraně, pokud nejsou nošeny jako zapsaná zavazadla, s výjimkou případů, kdy byly splněny vyžadované podmínky ochrany a kdy

   a) povolení vydal stát, který vydal dotyčnému leteckému dopravci provozní licenci, a
   b) byl udělen předchozí souhlas od států odletu a příletu a případně od státu, přes který se přelétá nebo ve kterém je uskutečněno mezipřistání.

4.    Členové bezpečnostního doprovodu mohou být na palubě letadla nasazeni pouze tehdy, pokud byly splněny požadované bezpečnostní podmínky a požadované podmínky týkající se školení. Členské státy si ponechávají právo nepovolit nasazení členů bezpečnostního doprovodu na letech leteckých dopravců, jimž vydaly licenci.

5.    Odstavec 3 se použije rovněž na bezpečnostní doprovod, pokud je ozbrojen.

6.    Aniž jsou dotčeny zásady pravomoci kapitána letadla, musí být jasně definována odpovědnost za podniknutí příslušných kroků v případě jakéhokoli protiprávního činu spáchaného na palubě civilního letadla nebo během letu.

11.   NÁBOR A ŠKOLENÍ PRACOVNÍKŮ

1.   Osoby, které provádějí detekční kontroly, kontroly vstupu nebo další bezpečnostní kontroly nebo které za jejich provádění odpovídají, jsou přijímány, školeny a případně osvědčovány s cílem zajistit, že jsou vhodné k přijetí do zaměstnání a způsobilé k výkonu povinností, které jim jsou přiděleny.

2.   Osoby jiné než cestující a doprovázené osoby s krátkodobým oprávněním k pobytu na letišti , které potřebují přístup do vyhrazených bezpečnostních prostorů, musí před tím, než je jim vystaven letištní identifikační průkaz nebo identifikační průkaz posádky , absolvovat bezpečnostní školení, pokud nejsou nepřetržitě doprovázeny jednou nebo více osobami, s letištním identifikačním průkazem nebo identifikačním průkazem posádky.

3.   Školení uvedená v odstavcích 1 a 2 se provádějí ve formě vstupního a aktualizačního školení.

4.   Školitelé zapojení do školení osob uvedených v odstavcích 1 a 2 musí mít nezbytnou kvalifikaci.

12.   BEZPEČNOSTNÍ VYBAVENÍ

Vybavení používané k detekční kontrole, kontrole vstupu a jiným bezpečnostním kontrolám musí vyhovovat schváleným specifikacím a být schopno provádět dotčené bezpečnostní kontroly.

13.    OVĚŘENÍ SPOLEHLIVOSTI

Všichni piloti a žadatelé o pilotní licenci na motorová letadla podléhají jednotnému ověření spolehlivosti, které se opakuje v pravidelných intervalech. Rozhodnutí příslušných orgánů týkající se ověření spolehlivosti se přijímají na základě týchž kritérií.

(1) Texty přijaté dne 15.6.2006, P6_TA(2006)0267 .
(2) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.
(3) Úř. věst. C 185, 8.8.2006, s. 17.
(4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 15. června 2006 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku), společný postoj Rady ze dne 11. prosince 2006 (Úř. věst. C 70 E, 27.3.2007, s. 21 ) a postoj Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 .
(5) Úř. věst. L 355, 30.12.2002, s. 1. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 849/2004 (Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 1).
(6) Úř. věst. L 317, 3.12.2001, s. 1.
(7) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11).
(8) Úř. věst. L 240, 24.8.1992, s. 1.
(9)* Čtyři roky po vstupu tohoto nařízení v platnost.
(10) Úř. věst. L 145, 31. 5. 2001, s. 43.
(11)* Jeden rok od vstupu tohoto nařízení v platnost.
(12)** Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.


Vyhodnocení a řízení záplav ***II
DOC 68k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 ke společnému postoji Rady ohledně přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik (12131/6/2006 – C6-0038/2007 – 2006/0005(COD) )
P6_TA(2007)0143 A6-0064/2007

(Postup spolurozhodování: druhé čtení)

Evropský parlament ,

-   s ohledem na společný postoj Rady (12131/6/2006 – C6-0038/2007 ),

-   s ohledem na stanovisko v prvním čtení(1) k návrhu Komise předloženému Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2006)0015 )(2) ,

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na článek 62 jednacího řádu,

-   s ohledem na doporučení pro druhé čtení dané Výborem pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0064/2007 ),

1.   schvaluje pozměněný společný postoj;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý ve druhém čtení dne 25. dubna 2007 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/.../ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik

P6_TC2-COD(2006)0005


(Jelikož bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, odpovídá postoj Parlamentu ve druhém čtení konečnému právnímu aktu, směrnice 2007/60/ES.)

(1) Texty přijaté ze dne 13.6.2006, P6_TA(2006)0253 .
(2) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.


Léčivé přípravky pro moderní terapii ***I
DOC 108k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o léčivých přípravcích pro moderní terapii a o změně směrnice 2001/83/ES a nařízení (ES) č. 726/2004 (KOM(2005)0567 – C6-0401/2005 –2005/0227 (COD))
P6_TA(2007)0144 A6-0031/2007

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament ,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM (2005)0567)(1) ,

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a článek 95 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0401/2005 ),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro právní záležitosti (A6-0031/2007 ),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 25. dubna 2007 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2007 o léčivých přípravcích pro moderní terapii a o změně směrnice 2001/83/ES a nařízení (ES) č.726/2004

P6_TC1-COD(2005)0227


(Jelikož bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, odpovídá postoj Parlamentu v prvním čtení konečnému právnímu aktu, nařízení (ES) č …/2007.)

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.


Trestní opatření k prosazování práv duševního vlastnictví ***I
DOC 120k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, která se týká trestních opatření k prosazování práv duševního vlastnictví (KOM(2006)0168 – C6-0233/2005 – 2005/0127(COD) )
P6_TA(2007)0145 A6-0073/2007

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament ,

–   s ohledem na pozměněný návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2006)0168 )(1) ,

–   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a článek  95 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0233/2005 ),

–   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a na stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0073/2007 ),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 25. dubna 2007 k přijetí nařízení návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/.../ES , která se týká trestních opatření k prosazování práv duševního vlastnictví

P6_TC1-COD(2005)0127


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise ,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2) ,

s ohledem na stanovisku Výboru regionů(3) ,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(4) ,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)   V Zelené knize o boji proti padělání a pirátství na vnitřním trhu předložené Komisí dne 15. října 1998 se konstatovalo, že padělání a pirátství se stalo jevem celosvětových rozměrů, který má velký dopad na ekonomickou a sociální oblast a na ochranu spotřebitelů, zvláště pokud se jedná o veřejné zdraví a bezpečnost. V rámci opatření vyvozených ze zelené knihy byl vypracován akční plán, který byl zahrnut do sdělení ke stejnému tématu, které Komise dne 30. listopadu 2000 zaslala Radě, Evropskému parlamentu a Hospodářskému a sociálnímu výboru.

(2)   Evropská rada v Bruselu konaná ve dnech 20. a 21. března 2003 vyzvala ve svých závěrech Komisi a členské státy, aby zlepšily využívání práv duševního vlastnictví přijetím opatření proti padělání a pirátství.

(3)   Členské státy a Společenství , v záležitostech v jeho působnosti, jsou na mezinárodní úrovni vázány dohodou o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví ("dohoda TRIPS"), kterou Společenství schválilo v rámci Světové obchodní organizace rozhodnutím Rady 94/800/ES(5) . Dohoda TRIPS obsahuje zejména trestní předpisy, které tvoří společné normy používané na mezinárodní úrovni, avšak rozdíly mezi členskými státy zůstávají příliš velké a neumožňují účinně předcházet porušování práv duševního vlastnictví, zejména v jeho nejvážnějších projevech. Tato skutečnost vyvolává ztrátu důvěry ve vnitřní trh v hospodářských kruzích, a tedy snižování investic do oblasti inovace a tvorby.

(4)   Komise rovněž přijala v listopadu 2004 Strategii prosazování práv duševního vlastnictví vůči třetím zemím .

(5)   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví(6) stanoví opatření, řízení a náhrady občanskoprávní a správní povahy. Ustanovení uvedené směrnice by měla být doplněna o dostatečně odstrašující trestní ustanovení platná na celém území Společenství. K účinnému boji proti padělání a pirátství na vnitřním trhu je nutná harmonizace některých trestních ustanovení. Zákonodárce Společenství má pravomoc schválit taková trestní ustanovení, která jsou nutná k úplnému zajištění účinnosti norem, které přijal v oblasti ochrany duševního vlastnictví, definovaného v této směrnici, kromě patentů.

(6)   Na základě sdělení Komise o reakci celních orgánů na padělání a pirátství přijatého v říjnu 2005 přijala Rada dne 13. března 2006 usnesení, v němž zdůraznila , že cílů Lisabonské strategie "lze dosáhnout pouze prostřednictvím řádně fungujícího vnitřního trhu a adekvátních opatření k podnícení investic ve společnosti založené na znalostech" a uvědomila si " hrozbu, kterou pro hospodářství Unie představuje závažný nárůst padělatelství a pirátství, zejména v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti osob (…)".

(7)    Ve svém usnesení ze dne 7. září 2006 o padělání léčebných produktů zaujal Evropský parlament stanovisko, že Evropské společenství by se mělo nutně vybavit prostředky pro účinný boj proti nezákonným praktikám v oblasti pirátství a padělání léků.

(8)    Je třeba provést harmonizaci, zejména pokud se jedná o výši trestů ukládaných fyzickým nebo právnickým osobám, které spáchaly taková protiprávní jednání nebo jsou za ně odpovědné. Harmonizovány musí být zejména ustanovení o trestech odnětí svobody, peněžitých trestech a propadnutí majetku .

(9)    S ohledem na osoby obviněné z trestného jednání stanoveného touto směrnicí a při prokazování jejich úmyslu porušit dotčené právo duševního vlastnictví by se měl zohlednit rozsah, ve kterém měl obviněný před samotným porušením podstatné důvody k námitce, že dotčené právo duševního vlastnictví bylo neplatné.

(10)    Musí být vytvořena ustanovení určená ke zjednodušení vyšetřování trestných činů. Členské státy musí stanovit, že držitelé práva duševního vlastnictví mohou spolupracovat se společnými vyšetřovacími týmy v souladu s rámcovým rozhodnutím Rady 2002/465/SVV ze dne 13. června 2002 o společných vyšetřovacích týmech (7) . Účast dotčených držitelů práv duševního vlastnictví by měla mít pomocnou úlohu, která nebude na překážku neutralitě státního vyšetřování.

(11)    Za účelem zjednodušení vyšetřování a trestních stíhání, která se týkají protiprávních jednání porušujících právo duševního vlastnictví, nesmějí vyšetřování a trestní stíhání záviset na prohlášení nebo obvinění pocházejícím od oběti protiprávního jednání.

(12)    Při definování trestných činů a sankcí, během vyšetřování a soudních řízení by měla být plně respektována práva zakotvená v Listině základních práv Evropské unie.

(13)    Touto směrnicí nejsou dotčeny zvláštní systémy odpovědnosti poskytovatelů internetových služeb, stanovený směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (8) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (9) .

(14)    Jelikož cíle navrhované akce nemůže být v dostatečné míře dosaženo samotnými členskými státy a lze jej tedy lépe dosáhnout na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality podle uvedeného článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení uvedeného cíle.

(15)    Tato směrnice uznává základní práva a dodržuje zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie. Tato směrnice se zejména snaží zajistit úplné respektování duševního vlastnictví v souladu s čl. 17 odst. 2 této listiny.

(16)    Je zapotřebí zajistit přiměřenou ochranu práv duševního vlastnictví v rámci audiovizuálního odvětví, jak stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/84/ES ze dne 20. listopadu 1998 o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem (10) .

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

Touto směrnicí se stanoví trestní opatření nezbytná k prosazování práv duševního vlastnictví, jež jsou definována dále, v kontextu padělání a pirátství.

Tato opatření se použijí na práva duševního vlastnictví, kromě patentů, přiznaná právním řádem Společenství .

Práva průmyslového vlastnictví vyplývající z patentu jsou z ustanovení této směrnice vyloučena.

Tato směrnice se nevztahuje na porušení práva duševního vlastnictví ve spojitosti:

   s patentními právy, užitnými vzory a odrůdovými právy, včetně práv vyplývajících z dodatkových ochranných osvědčení;
   se souběžným dovozem původního zboží, které bylo uvedeno na trh se svolením držitele práva ve třetí zemi .

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se:

  a) "právy duševního vlastnictví" rozumí jedno nebo více následujících práv:
   autorské právo,
   práva příbuzná právu autorskému,
   zvláštní právo pořizovatele databází,
   práva tvůrce topografií, polovodičových výrobků,
   práva k ochranným známkám, pokud jejich rozšíření o ochranu trestního zákona není v rozporu s pravidly volného trhu a výzkumnými činnostmi,
   práva k průmyslovým vzorům,
   zeměpisná označení,
   obchodní jména, jsou-li chráněna jako výhradní vlastnická práva v dotčeném vnitrostátním právu,
   v každém případě práva stanovená výhradně na úrovni Společenství, jež se týkají zboží uvedených v čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, které tato práva porušuje (11) , v každém případě s vyloučením patentů;
   b) "porušením spáchaným v obchodním měřítku" rozumí jakékoli porušení některého z práv duševního vlastnictví, k němuž došlo s úmyslem získat přímé či nepřímé ekonomické nebo obchodní výhody; a to s vyloučením případů porušení, kterého se dopustili soukromí uživatelé pro osobní využití a k neziskovým účelům;
   c) "úmyslným porušením některého z práv duševního vlastnictví" rozumí záměrné a vědomé porušení tohoto práva, k němuž došlo s úmyslem získat ekonomický prospěch v obchodním měřítku ;
   d) "právnickou osobou" rozumí jakýkoli právní subjekt, který má tento statut na základě použitelného vnitrostátního práva, s výjimkou států a všech ostatních veřejných subjektů činných v rámci výkonu veřejné moci a také veřejné mezinárodní organizace.

Článek 3

Protiprávní jednání

Členské státy musí zajistit, aby bylo za trestné jednání označeno jakékoli úmyslné porušení práva duševního vlastnictví v obchodním měřítku a také jakýkoli pokus o takové porušení, spolupachatelství při něm a návod k takovému porušení.

Trestní sankce se neuplatňují v případech souběžného dovozu originálního zboží, uvedeného na trh v zemi mimo Evropskou unii se souhlasem držitele práv.

Členské státy zajistí, aby poctivé využívání chráněného díla včetně takového používání formou reprodukce v kopiích nebo pomocí audio prostředků nebo jakýmikoli jinými prostředky pro takové účely, jako jsou kritiky, komentáře, zpravodajství, výuka (včetně většího počtu kopií pro použití ve třídě), stáže nebo výzkum, nepředstavovalo trestné jednání.

Článek 4

Druhy sankcí

1.    Za protiprávní jednání uvedená v článku 3 stanoví členské státy následující sankce:

   a) pokud se jedná o fyzické osoby, tresty odnětí svobody;
  b) pokud se jedná o fyzické i právnické osoby:
   i) trestně-právní pokuty pro fyzické osoby a trestně-právní nebo netrestně-právní pokuty pro právnické osoby ,
   ii) propadnutí předmětu, nástrojů a produktů pocházejících z protiprávního jednání nebo majetku v hodnotě, která odpovídá těmto produktům.

2.  U protiprávního jednání uvedeného v článku 3 stanoví členské státy, že v určitých případech platí také následující sankce:

   a) zničení majetku, včetně materiálu nebo zařízení, použitých k porušení práva duševního vlastnictví;
   b) celkové, dílčí, definitivní nebo dočasné uzavření podniku, který sloužil ke spáchání protiprávního činu;
   c) trvalý nebo dočasný zákaz provozování obchodní činnosti;
   d) umístění pod soudní dohled;
   e) soudní zrušení;
   f) zákaz přístupu k veřejné podpoře a dotacím;
   g) zveřejnění soudních rozhodnutí;
   h) příkaz ukládající viníkovi, aby uhradil náklady na uchovávání zadrženého majetku.

Článek 5

Výše sankcí

1.   Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby fyzické osoby odpovědné za protiprávní jednání uvedená v článku 3 byly trestány maximálním trestem odnětí svobody nejméně na 4 roky, pokud se jedná o závažná trestná jednání ve smyslu čl. 3 bodu 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (12) nebo pokud tato protiprávní jednání byla spáchána v rámci zločinného spolčení ve smyslu rámcového rozhodnutí 2007/.../SVV [ o boji proti organizované trestné činnosti] nebo pokud tato protiprávní jednání přináší riziko pro zdraví a bezpečnost osob.

2.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby fyzické nebo právnické osoby odpovědné za protiprávní jednání uvedené v článku 3 podléhaly účinným a přiměřeným sankcím s odstrašujícím účinkem. Tyto sankce zahrnují trestně-právní nebo netrestně-právní pokuty :

   a) v maximální výši alespoň 100 000 EUR v případech odlišných od případů uvedených v odstavci 1;
   b) v maximální výši alespoň 300 000 EUR v případech uvedených v odstavci 1.

3.    Členské státy učiní nezbytná opatření, aby zajistily, že při určování výše pokuty podle odstavců 1 a 2 tohoto článku budou vzata v úvahu opakovaná trestná jednání podle článku 3 spáchaná fyzickými a právnickými osobami v členském státě, který není jejich zemí původu ani pobytu.

Článek 6

Rozšířená práva konfiskace

Členské státy přijmou nezbytná opatření, která jim umožní celkovou nebo částečnou konfiskaci majetku náležejícího fyzické nebo právnické osobě odsouzené v souladu s ustanoveními podle článku 3 rámcového rozhodnutí Rady 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti(13) , pokud tato protiprávní jednání představují závažné trestné jednání ve smyslu čl. 3 bodu 5 směrnice 2005/60/ES nebo pokud byla spáchána v rámci zločinného spolčení ve smyslu rámcového rozhodnutí 2007/.../SVV [ o boji proti organizované trestné činnosti] nebo pokud tato protiprávní jednání přináší riziko pro zdraví a bezpečnost osob.

Článek 7

Zneužití práv

Členské státy zajistí, aby trestními, občanskými a procesními opatřeními bylo zakázáno zneužití hrozeb trestními sankcemi a aby takové zneužití bylo trestáno.

Členské státy zakáží procesní zneužití, zejména v případech, kdy jsou trestní opatření využívána pro výkon požadavků občanského práva.

Článek 8

Práva žalovaného

Členské státy zajistí, aby byla náležitě chráněna a zaručena práva žalovaného.

Článek 9

Společné vyšetřovací týmy

1.    Členské státy dohlížejí na to, aby dotčení držitelé práv duševního vlastnictví nebo jejich zástupci a také odborníci mohli přispět svou pomocí při vyšetřování protiprávních jednání uvedených v článku 3 řízených společnými vyšetřovacími týmy.

2.    Členské státy přijmou vhodná ochranná opatření, aby zajistily, že taková pomoc neohrozí práva obviněné osoby, například ovlivněním přesnosti, poctivosti nebo nestrannosti důkazů.

3.    Při vyšetřování a soudním řízení je plně respektován článek 8 Listiny základních práv Evropské unie, který se týká ochrany osobních údajů, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (14) .

Článek 10

Právo na informace od orgánů činných v trestním řízení

Členské státy stanoví, aby pokud orgány činné v trestním řízení zabaví porušující předměty nebo získají jiné důkazy o porušení, zpřístupnily takové důkazy pro účely nadcházejícího nebo zamýšleného občanskoprávního řízení proti údajnému pachateli, které zahájí držitel práv u soudu s příslušnou jurisdikcí v Evropské unii, a pokud je to proveditelné, aby tyto orgány příslušného držitele práv nebo jeho zástupce informovaly, že takové předměty nebo důkazy jsou v jejich držbě. Členské státy mohou požadovat, aby jakékoli takové poskytnutí důkazů držiteli práv bylo podmíněno přiměřeným přístupem, zabezpečením nebo jinými požadavky, aby byla zajištěna poctivost důkazů a aby se předešlo poškození jakýchkoli trestních řízení, která mohou následovat.

Článek 11

Zahájení trestního stíhání

Členské státy zajistí, aby možnost zahájit vyšetřování nebo trestní stíhání, která se týkají protiprávních jednání uvedených v článku 3, nezávisela na prohlášení nebo na obvinění osobou, která je obětí protiprávního jednání, alespoň pokud k tomuto jednání došlo na území členského státu.

Článek 12

Provedení

1.   Předpisy členských států nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí vstoupí v platnost nejpozději ….(15) . Členské státy neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 13

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 14

Tato směrnice je určena členským státům.

V dne ...

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.
(2) Úř. věst. C […], […], s. […].
(3) Úř. věst. C […], […], s. […].
(4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007.
(5) Úř. věst. L 336, 23.12.1994, s. 1.
(6) Úř. věst. L 157, 30.4.2004, s. 45. Oprava zveřejněná v Úř. věst. L 195, 2.6.2004, s. 16.
(7) Úř. věst. L 162, 20.6.2002, s. 1.
(8) Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.
(9) Úř. věst. L 167, 22.6.2001, s. 10.
(10) Úř. věst. L 320, 28.11.1998, s. 54.
(11) Úř. věst. L 196, 2.8.2003, s. 7.
(12) Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15.
(13) Úř. věst. L 68, 15.3.2005, s. 49.
(14) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31. Směrnice ve znění nařízení (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).
(15)* Osmnáct měsíců ode dne přijetí této směrnice.


Kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel ***I
DOC 201k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/59/ES, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel (KOM(2005)0589 – C6-0004/2006 –2005/0239 (COD))
P6_TA(2007)0146 A6-0086/2007

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament ,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM (2005)0589)(1) ,

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 80 odst. 2 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0004/2006 ),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a na stanovisko Výboru pro rybolov (A6-0086/2007 ),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 25. dubna 2007 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/.../ES , kterou se mění směrnice 2002/59/ES, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel

P6_TC1-COD(2005)0239


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 80 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise ,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2) ,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(3) ,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(4) ,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)   Přijetím směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES ze dne 27. června 2002, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel a kterou se zrušuje směrnice Rady 93/75/EHS(5) , si Evropská unie zajistila dodatečné prostředky pro předcházení situacím, které ohrožují bezpečnost lidského života na moři a ochranu mořského prostředí.

(2)   Podle této směrnice by měly mít členské státy, které jsou pobřežními státy možnost vyměňovat si informace, jež získají při kontrole námořní dopravy, kterou zajišťují v oblastech své působnosti. Systém Společenství pro výměnu informací SafeSeaNet, který vyvinula Komise po dohodě s členskými státy, zahrnuje na jedné straně síť výměny údajů a na druhé straně standardizaci hlavních dostupných informací o lodích a jejich nákladu (předběžné oznámení a hlášení). Sytém tak umožňuje lokalizovat u zdroje a sdělovat každému orgánu přesné a aktuální informace o lodích v evropských vodách, jejich přesunech a jejich nebezpečných nebo znečisťujících nákladech, jakož i informace o událostech na moři.

(3)   Aby bylo v této souvislosti zajištěno operativní využívání takto získaných informací, měly by být infrastruktury, které jsou nezbytné pro získávání a výměnu údajů uvedených v této směrnici a které byly zavedeny vnitrostátními správními orgány, zařazeny do systému Společenství pro výměnu informací SafeSeaNet.

(4)   Mezi informacemi, které byly oznámeny a vyměněny podle směrnice 2002/59/ES, jsou důležité především informace o přesných vlastnostech nebezpečných a znečišťujících věcí přepravovaných po moři. V tomto rámci a s ohledem na nedávné námořní nehody by měl být pobřežním orgánům umožněn snadnější přístup k vlastnostem uhlovodíků přepravovaných po moři, které jsou zásadním prvkem při výběru nejvhodnějších technik boje, a v naléhavém případě by jim měl být zajištěn přímý kontakt s hospodářskými subjekty, které lépe znají přepravované produkty.

(5)   Vybavení pro automatickou identifikaci lodí (AIS - Automatic Identification System), na které se vztahuje Mezinárodní úmluva o bezpečnosti lidského života na moři (SOLAS), 1974 , umožňuje nejenom zlepšit možnosti kontroly těchto lodí, ale zejména zlepšit jejich bezpečnost v případech plavby v blízkosti. Proto bylo začleněno do ustanovení směrnice 2002/59/ES. Vzhledem k velkému počtu srážek, kterých se účastní rybářské lodě, které zjevně nebyly identifikovány obchodními loděmi nebo které neidentifikovaly obchodní lodě ve své blízkosti, je třeba rozšířit působnost tohoto opatření na rybářské lodě delší než 15 metrů. Mezinárodní námořní organizace (IMO) shledala, že zveřejnění loděmi vysílaných údajů AIS na internetových stránkách nebo jinde pro komerční účely by mohlo ohrozit bezpečnost lodí a přístavů, a vyzvala vlády členských států, aby v souladu s ustanoveními svých vnitrostátních právních předpisů odradily subjekty od poskytování údajů AIS třetím stranám za účelem jejich zveřejnění na internetových stránkách nebo jinde. Přístupné informace AIS o trase a nákladu lodí by krom toho neměly ohrozit spravedlivou konkurenci mezi účastníky lodní dopravy.

(6)   Je třeba zkoumat možnou synergii mezi systémem AIS a systémy lokalizace a komunikace používanými v rámci společné rybářské politiky, jako např. systém satelitního sledování plavidel (VMS). Na základě výsledků takové studie by měl být stanoven harmonogram pro vybavení plavidel systémem AIS. Při snaze o integraci těchto systémů by měly být zohledněny potřeby a požadavky kontroly rybářských loďstev zejména v oblasti bezpečnosti a důvěrnosti předávaných údajů.

(7)    Tato směrnice stanoví, že nové lodě musejí být vybaveny systémem AIS. Pro účely vybavení stávajícího rybářského loďstva systémem AIS by měla být vytvořena zvláštní rozpočtová položka, která s Finančním nástrojem pro orientaci rybolovu umožní spolufinancování z prostředků Společenství až přibližně z 90 % , a to bez ohledu na zeměpisnou oblast.

(8)    Článek 16 směrnice 2002/59/ES stanoví, že členské státy přijmou zvláštní opatření pro lodě, které mohou vzhledem ke svému chování nebo stavu představovat nebezpečí. Z toho důvodu by na seznam lodí měly být doplněny lodě, které nepředloží náležité pojištění nebo nesloží dostatečné finanční záruky anebo lodě, jež velitelé či přístavní orgány označí za lodě s anomáliemi, které by mohly ohrozit plavbu nebo být nebezpečné pro životní prostředí.

(9)    V souladu s článkem 18 směrnice 2002/59/ES, který se týká nebezpečí z důvodů mimořádně nepříznivých povětrnostních podmínek, je nutné zohlednit nebezpečí, které může pro plavbu představovat vytváření ledu. Jestliže se příslušný orgán určený členským státem na základě předpovědí o stavu ledu, které poskytuje kvalifikovaná informační služba, domnívá, že podmínky plavby představují vážné nebezpečí pro bezpečnost lidského života nebo vážné nebezpečí znečištění, má na tuto situaci upozornit velitele lodí v oblasti své působnosti nebo velitele lodí, které chtějí vstoupit do přístavu(ů) v dotčené oblasti nebo je opustit. V této souvislosti je třeba, aby mohl tento orgán přijmout veškerá vhodná opatření pro zajištění bezpečnosti lidského života na moři nebo ochrany životního prostředí. S cílem předejít případným problémům v souvislosti s pravidly stanovenými některými klasifikačními společnostmi pro vytváření ledu, by bylo vhodné, aby státy standardizovaly svá pravidla; v této souvislosti by mohla jednotné požadavky určit Mezinárodní asociace klasifikačních společností (IACS) nebo jiná významná sdružení, aby se zabránilo možným konfliktům.

(10)    Článek 20 směrnice 2002/59/ES zejména stanoví, že členské státy vypracují plány, které umožní, vyžaduje-li to situace, přijmout lodě v nouzi v přístavu nebo v jakémkoli jiném chráněném místě dotčeného státu, a to za co možná nejlepších podmínek, aby se omezil rozsah následků námořních nehod.

(11)    Na základě pokynů pro útočiště, které po přijetí směrnice 2002/59/ES přijala organizace IMO, a na základě činností prováděných za spolupráce Komise, Evropské agentury pro námořní bezpečnost a členských států by měla být upřesněna základní ustanovení, která by měla být obsažena v plánech "útočišť", aby bylo zajištěno harmonizované a účinné provádění tohoto opatření a aby se objasnil dosah povinností příslušejících členským státům.

(12)    Je důležité, aby v případě nouzové situace na moři, tj. situace, která může způsobit ztroskotání lodi nebo je nebezpečná pro životní prostředí či plavbu, bylo možné vyzvat nezávislý orgán s potřebnými pravomocemi a odbornými znalostmi, aby učinil nezbytná rozhodnutí o pomoci plavidlu v nouzi s cílem chránit lidské životy a životní prostředí a minimalizovat hospodářské škody. Je vhodné, aby tento příslušný orgán byl stálý. Měl by být oprávněn zejména k přijímání nezávislých rozhodnutí o přijetí lodě v nouzi v útočišti. Pro tento účel je nutné, aby tento orgán provedl předběžné vyhodnocení situace na základě informací obsažených v použitelném plánu "útočiště".

(13)    Plány pro přijetí lodí, které potřebují pomoc, by měly přesně popisovat řadu rozhodnutí o poplachu a o řešení předmětných situací. Dotčené orgány a jejich pravomoci by měly být popsány jiným způsobem, jakož i prostředky komunikace mezi dotčených stranami. Použitelné postupy by měly zaručit rychlé přijímání rozhodnutí založených na specifických námořních zkušenostech s řešením incidentů s možnými velmi škodlivými důsledky .

(14)    Rovněž je třeba, aby členské státy při vypracování plánů udělaly soupis případných útočišť na pobřeží s cílem umožnit příslušnému orgánu v případě nehody nebo události na moři jasně a rychle identifikovat nejvhodnější oblasti pro přijetí lodí v nouzi. Takový soupis by měl obsahovat soubor příslušných údajů, které se týkají zejména fyzických, environmentálních a ekonomických vlastností míst přicházejících v úvahu, jakož i dostupných vybavení a zařízení pro snadnější přijetí lodí v nouzi nebo pro snadnější boj proti následkům nehody nebo znečištění.

(15)    Je důležité, aby byl příslušným způsobem zveřejněn seznam příslušných orgánů pověřených rozhodnout o přijetí lodi v nouzi v útočišti, jakož i orgánů pověřených přijímáním hlášení o poplachu a řešením poplachů. Členské státy by rovněž měly informovat Komisi o soupisu případných útočišť. Může se ukázat jako užitečné, aby měly příslušné informace o plánech a útočištích rovněž k dispozici strany, které se účastní operace námořní pomoci, a orgány sousedních členských států, kterých se může dotknout nouzová situace na moři. Je důležité, aby zúčastněné strany, které takovými informacemi disponují, zaručily jejich důvěrný charakter.

(16)    Je třeba urychlit zavádění sítě mořských rezervací a členské státy by kromě toho měly vypracovat sezónní (přeshraniční) indexové mapy pro mořské prostředí a lidské zdroje, jejichž koordinaci zajistí Komise.

(17)    Chybějící osvědčení o finančních zárukách nebo pojištění by neměla členský stát zbavit povinnosti pomoci lodi v nouzi a přijmout ji v útočišti, pokud tak může snížit riziko pro posádku a životní prostředí. Ačkoli příslušné orgány mohou ověřit, zda je loď kryta pojištěním nebo jinou finanční zárukou umožňující přiměřené odškodnění nákladů a škod souvisejících s přijetím v útočišti, neměla by žádost o tyto informace záchrannou akci zpozdit.

(18)    Je třeba zajistit, aby se přístavy, které přijmou loď v nouzi, mohly spolehnout na bezodkladnou úhradu nákladů a všech škod, které v této souvislosti vznikly. Pro tento účel je důležité uplatňovat nejen směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/.../ES ze dne ... [o občanskoprávní odpovědnosti a finančních zárukách majitelů plavidel] (6) a předpisy Mezinárodních fondů pro náhradu škod způsobených ropným znečištěním, ale i Mezinárodní úmluvu o odpovědnosti a náhradě za škodu v souvislosti s přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři z roku 1996 (úmluva HNS) a Mezinárodní úmluvu o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené znečištěním ropnými palivy z roku 2001 (úmluva o ropných palivech). Členské státy by proto měly tyto úmluvy ratifikovat co nejdříve. Rovněž je žádoucí, aby členské státy usilovaly v rámci IMO o přijetí úmluvy o odstraňování lodních vraků. Ve výjimečných případech by měly členské státy zajistit náhradu nákladů a hospodářských ztrát, které utrpěl přístav v důsledku přijetí lodě v nouzi, zejména pokud tyto náklady a hospodářské ztráty nejsou kryty finančními zárukami ze strany majitele ani jinými stávajícími vyrovnávacími mechanismy.

(19)    Aby bylo dosaženo plné spolupráce   s veliteli a posádkami lodí a získána jejich důvěra, je nutné zajistit, aby se velitelům a posádkám dostalo dobrého a spravedlivého zacházení ze strany příslušných orgánů v členském státě, který je požádán o přijetí jejich lodi v nouzi. Je vhodné, aby členské státy pro tento účel uplatňovaly pokyny IMO pro spravedlivé zacházení s námořníky po námořní nehodě .

(20)    Dohled nad pobřežím Unie a kontrola lodí vplouvajících do jejích výsostných vod jsou základním kamenem evropské námořní bezpečnosti. Aby se zabránilo beztrestnosti lodí a všem útočištím bylo v případě nehody zajištěno vyrovnání, je nanejvýš důležité zpřísnit pobřežní kontroly a zajistit, že do výsostných vod Unie nevpluje žádná loď bez finanční záruky ve smyslu směrnice 2007/.../ES [o občanskoprávní odpovědnosti a finančních zárukách majitelů plavidel] (7) .

(21)    Specifickým účelem opatření pro kontrolu a organizaci námořní dopravy je umožnit členským státům získat skutečné poznatky o lodích, které plují ve vodách spadajících pod jejich jurisdikci, a tedy lépe předcházet případným nebezpečím, pokud je to potřeba. V této souvislosti se díky výměně informací zlepší kvalita údajů a usnadní se jejich zpracování.

(22)    V souladu se směrnicí 2002/59/ES učinily členské státy a Komise velké pokroky v oblasti harmonizace výměny údajů elektronickou cestou, zejména pokud jde o dopravu nebezpečných nebo znečišťujících věcí. Síť Společenství pro výměnu informací s názvem SafeSeaNet, na jejímž rozvoji se pracuje od roku 2002, by dnes měla být referenční sítí na úrovni Společenství. Je důležité zajistit, aby systém SafeSeaNet nevedl ke zvýšení administrativní ani finanční zátěže pro průmysl, aby tyto kroky byly v souladu s mezinárodními předpisy a aby byla zachována důvěrná povaha údajů vzhledem k jejich možnému komerčnímu zneužití.

(23)    Pokrok dosažený v nových technologiích, a zejména v jejich kosmických aplikacích jako je zařízení pro kontrolu lodí pomocí satelitů , snímkovací systémy nebo systém Galileo, dnes umožňuje rozšířit dohled nad námořní dopravou na širé moře a lépe pokrýt evropské vody. Kromě toho IMO upravila úmluvu SOLAS, aby se zohlednil vývoj v námořní bezpečnosti a ochraně životního prostředí v mořích s cílem vytvořit světové systémy pro identifikaci a sledování lodí na velké vzdálenosti (LRIT). V souladu se strukturou schválenou IMO, která umožňuje vytváření regionálních datových center LRIT, a s ohledem na zkušenosti se systémem SafeSeaNet by mělo být zřízeno evropské datové centrum LRIT za účelem shromažďování a správy informací LRIT. Aby členské státy mohly získat údaje LRIT, budou se muset napojit na evropské datové centrum LRIT.

(24)    Požadavek IMO, aby byly lodě vybaveny systémem LRIT, se vztahuje pouze na lodě provozující mezinárodní plavby. Protože však riziko pro námořní dopravu, bezpečnost a životní prostředí mohou představovat také lodě plující mezi přístavy v členském státu, měly by být i ony vybaveny systémem LRIT podle harmonogramu, který v patřičnou dobu navrhne Komise.

(25)    Aby bylo zajištěno optimální a s plánem Společenství harmonizované využívání informací získaných podle této směrnice nebo podle jiných předpisů o námořní bezpečnosti, by měla Komise zajistit, je-li to potřeba, zpracování, využívání a rozšiřování údajů u orgánů určených členskými státy.

(26)    Informace, které jsou shromažďovány podle této směrnice, mohou být šířeny a užívány pouze za účelem prevence situací, v nichž je na moři ohrožen lidský život, a za účelem ochrany životního prostředí v mořích; je tudíž na místě, aby Komise ve spolupráci s Evropskou agenturou pro bezpečnost sítí a informací přezkoumala, jak je možné vyřešit problémy bezpečnosti sítí a informací plynoucí z provádění této směrnice.

(27)    V této souvislosti poukázal rozvoj systému "Equasis" na důležitost propagace kultury námořní bezpečnosti, a to zejména u provozovatelů námořní dopravy. Komise by proto měla být schopna přispívat k rozšiřování, zejména prostřednictvím tohoto systému, všech informací v námořním zájmu získaných od různých veřejných nebo soukromých orgánů zapojených do námořní bezpečnosti.

(28)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002 ze dne 5. listopadu 2002, kterým se zřizuje Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS)(8) , a kterým se mění nařízení o námořní bezpečnosti a zabránění znečištění z lodí, soustřeďuje úkoly výborů zřízených v oblasti příslušných právních předpisů Společenství o námořní bezpečnosti, zabránění znečištění z lodí a ochraně životních a pracovních podmínek na lodích. Stávající výbor je proto třeba nahradit výborem COSS.

(29)    Rovněž je třeba zohlednit změny uvedených mezinárodních nástrojů.

(30)    Evropská agentury pro námořní bezpečnost zřízená rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002 ze dne 27. června 2002 (9) poskytla nezbytnou pomoc ve snaze zajistit konvergentní a účinné provedení této směrnice.

(31)    Směrnice 2002/59/CE by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 2002/59/ES se mění takto:

(1)    Bod odůvodnění 19 se nahrazuje tímto:

"

19.    Opatření nezbytná k provedení této  směrnice by měla  být přijímaná v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi * . Zejména je třeba zmocnit Komisi k vypracování přílohy o SafeSeaNet a změně příloh I, III, a IV s ohledem na získané zkušenosti. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, měla by být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES. Komise by rovněž měla být zmocněna stanovit požadavky na přizpůsobení vybavení systémem LRIT na palubě lodí pro domácí plavby a změnit definice, odkazy nebo přílohy a uvést je do souladu s právem ES nebo s mezinárodním právem. Tato opatření by měla být přijata regulativním postupem stanoveným v čl. 5 rozhodnutí 1999/468/ES.

___________________________

* Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11).

"

(2)    V článku 1 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

"

Účelem této směrnice je vytvořit ve Společenství kontrolní a informační systém pro provoz plavidel, jež posílí bezpečnost a výkonnost námořní dopravy, posílí bezpečnost v přístavech a na moři, zlepší reakce orgánů na mimořádné události, nehody nebo potenciálně nebezpečné situace na moři, včetně pátracích a záchranných operací,   a přispěje k lepší prevenci a odhalování znečištění pocházejícího z lodí.

"

(3)    Čl. 2 odst. 2 se mění takto:

   a) návětí se nahrazuje tímto "Není-li stanoveno jinak, tato směrnice se nevztahuje na:";
   b) písmeno c) se nahrazuje tímto: "
   c) lodní skladiště a vybavení pro použití na palubě lodí.
"

(4)    Článek 3 se mění takto:

  a) písmeno a) se mění takto:
   i) v návětí se slova "tyto akty" nahrazují slovy "tyto akty v aktualizovaném znění:"
   ii) doplňují se nové odrážky, které znějí:"
   - "rezoluce IMO A.949(23)", tj. rezoluce 949(23) Mezinárodní námořní organizace nazvaná "směrnice o útočištích pro lodě, které potřebují pomoc".
"
   - "rezoluce IMO A.950(23)", tj. rezoluce 950(23) Mezinárodní námořní organizace s názvem "Služby námořní pomoci (MAS)".
   - "rezoluce IMO A.917(22)", tj. rezoluce A.917(22) Mezinárodní námořní organizace nazvaná "Pokyny pro užívání AIS na palubě" ve znění rezoluce IMO A.956(23);
   - "rezoluce IMO A.987(24)", tj. rezoluce A.987(24) Mezinárodní námořní organizace nazvaná "Pokyny pro spravedlivé zacházení s námořníky v případě námořní nehody"; ";
   b) doplňují se nová písmena s), t), u) a v) která znějí:"
s)   "SafeSeaNet": systém Společenství pro výměnu námořních informací, který za spolupráce s členskými státy vyvinula Komise s cílem zajistit provádění právních předpisů Společenství, jak bude stanoveno ve zvláštní příloze, která bude vypracována regulativním postupem s kontrolou podle čl. 28 odst. 3;
   t) "linkovou dopravou": série plaveb provozovaných tak, aby sloužily dopravě mezi dvěma nebo více stejnými přístavy buď podle zveřejněného jízdního řádu, nebo s plavbami tak pravidelnými nebo tak četnými, že tvoří zřejmou systematickou řadu;
   u) "rybářskou lodí": každá loď vybavená nebo obchodně užívaná pro lov ryb nebo jiných živých zdrojů moře;

v)    "systémem LRIT" systém, který automaticky přenáší na velké vzdálenosti informace o identifikaci a sledování v souladu s nařízením 19 kapitoly 5 úmluvy SOLAS. "

(5)    Vkládá se nový článek 6a, který zní:

"

Článek 6a

Užívání automatického identifikačního systému AIS rybářskými loděmi

Každá rybářská loď, jejíž délka přesahuje 24 metrů a která pluje ve vodách spadajících pod jurisdikci členského státu, musí být v souladu s časovým plánem stanoveným v příloze II části I. bodě 3 vybavena automatickým identifikačním systémem (AIS), který vyhovuje výkonnostním normám organizace IMO.

Rybářská plavidla vybavená AIS udržují tento systém neustále v provozu s výjimkou případů, kdy mezinárodní dohody, pravidla nebo standardy umožňují chránit údaje o navigaci.

V souladu s pokyny IMO pro užívání AIS na palubě může být toto vybavení vypnuto, pokud to velitel považuje za nezbytné v zájmu bezpečnosti svého plavidla.

"

(6)    Doplňuje se nový článek 6b, který zní:

"

Článek 6b

Užívání identifikace a sledování lodí na velké vzdálenosti (LRIT)

1.    Lodě provozující mezinárodní plavby s výjimkou těch, které jsou vybaveny zařízením AIS a pohybují se výhradně v námořní oblasti A1 pokryté sítí AIS, budou v souladu s nařízením 19 kapitoly V úmluvy SOLAS a se standardy výkonu a funkčními požadavky přijatými IMO vybaveny systémem LRIT.

Komise stanoví požadavky pro zapojení systému LRIT na palubách lodí provozujících domácí plavby mezi přístavy v členských státech Evropské unie regulativním postupem podle čl. 28 odst. 2.

2.    Členské státy a Komise spolupracují za účelem zřízení evropského datového centra LRIT do 31. prosince 2008, které bude zpracovávat informace o identifikaci a sledování na velké vzdálenosti.

Evropské datové centrum LRIT bude součástí Evropského sytému pro výměnu námořních informací SafeSeaNet. Náklady na změnu vnitrostátních prvků SafeSeaNet s cílem začlenit informace LRIT nesou členské státy.

Členské státy se do 31. prosince 2008 napojí na Evropské datové centrum LRIT a budou s ním udržovat kontakt.

3.    Komise stanoví politiku a zásady přístupu k informacím obsaženým v Evropském datovém středisku LRIT regulativním postupem podle čl. 28 odst. 2.

"

(7)    Článek 12 se nahrazuje tímto:

"

Článek 12

Povinnosti přepravce

1.   Přepravci, kteří v přístavu členského státu nabízejí k přepravě nebezpečné nebo znečišťující zboží , dodají veliteli nebo provozovateli lodě bez ohledu na její rozměr a před naložením zboží na palubu prohlášení obsahující tyto informace:

   a) informace uvedené v příloze I bodě 2;
   b) pokud jde o látky uvedené v příloze I úmluvy Marpol, seznam bezpečnostních údajů, které upřesňují fyzikálně-chemické vlastnosti produktů včetně viskozity vyjádřené v cStn při 50°C a hustoty při 15°C a ostatní údaje obsažené v seznamu bezpečnostních údajů v souladu s rezolucí IMO MSC. 150(77);
   c) kontakt pro nouzové volání přepravce nebo jakékoli jiné osoby či orgánu, který má informace o fyzikálně-chemických vlastnostech produktů a o opatřeních, která mají být přijata v naléhavém případě .

2.   Pokud mají plavidla připlouvající z přístavu vně Společenství a směřující do přístavu některého členského státu nebo chystající se zakotvit v jeho výsostných vodách na palubě nebezpečné nebo znečišťující látky, musí disponovat prohlášením přepravce obsahujícím následující informace:

   a) informace uvedené v příloze I oddílu 3;
   b) informace požadované v odst. 1 písm. b) a c) tohoto článku.

3.    Povinností a odpovědností přepravce je zajistit , aby náklad nabízený k přepravě byl skutečně ten, který je deklarován v souladu s odstavci 1 a 2.

"

(8)    V čl. 14 odst. 2 se písmeno c) nahrazuje tímto:

"
   c) každý členský stát musí být schopen na požádání bezodkladně zaslat pomocí SafeSeaNet informace o lodi a nebezpečném či znečišťujícím zboží na její palubě příslušnému vnitrostátnímu či místnímu orgánu jiného členského státu. Tato povinnost však nesmí vést k rutinnímu požadování informací o lodích a jejich nákladu pro jiné účely, než je námořní bezpečnost a ochrana životního prostředí v mořích.
"

(9)    V čl. 16 odst. 1 se doplňují nová písmena d) a e), která znějí:

"
   d) lodě, které nebyly nahlášeny, nebo lodě bez osvědčení o pojištění nebo osvědčení o finanční záruce podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/.../ES ze dne ... [o občanskoprávní odpovědnosti a finančních zárukách majitelů lodí]* (10) ;
   e) lodě, na které upozornili lodivodové nebo přístavní orgány z důvodu nesrovnalostí, které by mohly ohrozit bezpečnost plavby nebo představovat nebezpečí pro životní prostředí.
_____________
* Úř. věst. L ...
"

(10)    Vkládá se nový článek 18a, který zní:

"

Článek 18a

Opatření v případě nebezpečí z důvodu ledu

1.  Jestliže se příslušné orgány určené členskými státy domnívají, že s ohledem na stav ledu existuje vážné nebezpečí pro bezpečnost lidského života na moři nebo pro ochranu jejich námořních či pobřežních oblastí anebo námořních či pobřežních oblastí jiných států:

   a) poskytnou velitelům lodí, které se nacházejí v jejich oblastech působnosti nebo chtějí vstoupit do jejich přístavů či je opustit, příslušné informace o stavu ledu, doporučených trasách a službách ledoborců v oblasti jejich působnosti;
   b) mohou požádat, aby lodě, které se nacházejí v dotčených oblastech a které chtějí vstoupit do přístavu nebo terminálu či je opustit anebo opustit oblast kotviště, mohly doložit dokumentárními důkazy, že splňují požadavky odolnosti a výkonnosti odpovídající stavu ledu v dotčené oblasti.

2.   Opatření přijatá podle ustanovení odstavce 1 se zakládají, pokud jde o údaje o stavu ledu, na předpovědích o stavu ledu a povětrnostních podmínkách poskytnutých kvalifikovanou meteorologickou informační službou uznanou členským státem.

"

(11)    V čl. 19 odst. 2 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

"

Pro tento účel předají příslušným vnitrostátním orgánům na jejich žádost informace uvedené v článku 12.

"

(12)    Článek 20 se nahrazuje tímto:

"

Článek 20

Přijetí lodí v nouzi v útočišti

1.   Každý členský stát pověří nezávislý příslušný orgán s potřebnými odbornými znalostmi a pravomocí, aby během záchranné akce přijímal rozhodnutí z vlastní iniciativy ohledně přijetí lodí v nouzi s cílem:

   - chránit lidské životy;
   - chránit pobřeží;
   - chránit mořské životní prostředí;
   - zajistit námořní bezpečnost; a
   - minimalizovat hospodářské ztráty.

2.   Orgánu uvedenému v odstavci 1 mimo jiné přísluší:

   a) omezit pohyb lodě nebo jí uložit, aby sledovala stanovený kurs. Tento požadavek nezbavuje velitele odpovědnosti za bezpečnou plavbu jeho lodi;
   b) zaslat veliteli lodě úřední žádost, aby ukončil ohrožování životního prostředí a námořní bezpečnosti;
   c) vstoupit na palubu lodi nebo na ní vyslat hodnotící skupinu s cílem odhadnout poškození lodě a míru rizika, pomoci veliteli napravit situaci a průběžně informovat pobřežní stanici;
   d) v případě potřeby povolat a rozmístit záchranné pracovníky;
   e) řídit nebo vléci dotčenou loď.

3.    Členské státy vypracují sezónní (přeshraniční) indexové mapy pro mořské prostředí a lidské zdroje, jejichž koordinaci zajistí Komise.

4.    Orgán uvedený v odstavci 1 převezme odpovědnost za provedení plánů uvedených v článku 20a.

5.    Na základě předběžného vyhodnocení okolností rozhodne orgán uvedený v odstavci 1 o přijetí lodě v nouzi v útočišti.

Na základě vyhodnocení okolností podle plánů uvedených v článku 20a orgán uvedený v odstavci 1 zajistí, aby byly lodě v nouzi přijaty v útočišti vždy, když přijetí lodě v útočišti umožní snížit riziko spojené s touto situací.

6.    Členské státy budou vůči posádce lodi v nouzi, která se ocitla ve vodách spadajících do jejich jurisdikce, dodržovat pokyny IMO pro spravedlivé zacházení s námořníky v případě námořní nehody.

7.    Orgány uvedené v odstavci 4 se pravidelně setkávají, aby si vyměnily své odborné poznatky a zlepšily opatření přijatá na základě tohoto článku. Mohou se sejít kdykoli, z důvodu zvláštních okolností, z podnětu jednoho z nich nebo z podnětu Komise.

"

(13)    Doplňuje se nový článek 20a, který zní:

"

Článek 20a

Plány pro přijetí lodí v nouzi

1.   Členské státy vypracují plány s cílem reagovat na nebezpečí, které představují lodě v nouzi nacházející se ve vodách spadajících pod jejich jurisdikci, a zajistit přijetí lodí a ochranu lidských životů .

2.  Plány uvedené v odstavci 1 se vypracují po konzultaci dotčených stran, přičemž se zohlední příslušné směrnice organizace IMO uvedené v čl. 3 písm. a), a obsahují alespoň tyto údaje:

   a) totožnost orgánu či orgánů pověřených přijímat hlášení o poplachu a řešit ho;
   b) totožnost orgánu, který je odpovědný za vyhodnocení situace, určení vhodného útočiště a učinění rozhodnutí o přijetí lodě v nouzi v určeném útočišti;
   c) soupis případných útočišť, v němž jsou shrnuty údaje, jejichž účelem je usnadnit hodnocení a přijetí rychlých rozhodnutí, včetně popisu environmentálních a sociálních faktorů a přírodních podmínek případných útočišť;
   d) postupy hodnocení týkající se určení útočiště na základě případných míst uvedených v soupise;
   e) přiměřené prostředky a zařízení na pomoc, záchranu a boj proti znečištění;
   f) případné použitelné mezinárodní mechanismy koordinace a rozhodování;
   g) postupy finančních záruk a odpovědnosti zavedené vůči lodím přijatým v útočišti.

(3)   Členské státy zveřejní název příslušného orgánu uvedeného v čl. 20 odst. 4 , jakož i seznam vhodných kontaktních míst pro přijetí hlášení o poplachu a řešení poplachů. Sdělí Komisi soupis případných útočišť. Kromě toho sdělí příslušné informace o plánech a útočišti sousedním členským státům.

Při provádění postupů stanovených v plánech na přijetí lodí v nouzi členské státy zajistí, aby veškeré příslušné informace týkající se plánů a útočišť byly dostupné stranám, které se účastní operací, včetně společností zajišťujících pomoc a odtažení.

"

Osoby, které podle tohoto odstavce obdrží příslušné informace o nouzových plánech a místech útočiště, musí zaručit důvěrnou povahu těchto informací.

(14)    Doplňuje se nový článek 20b, který zní:

"

Článek 20b

Finanční záruky a vyrovnání

1.   Chybějící osvědčení o pojištění nebo finanční záruce neosvobozuje členské státy od předběžného vyhodnocení a přijetí rozhodnutí podle článku 20, ani není dostatečným důvodem pro to, aby členský stát odmítl přijmout loď v nouzi v útočišti.

2.   Aniž je dotčen odstavec 1, může členský stát při přijetí lodě v nouzi v útočišti požádat provozovatele, zástupce nebo velitele lodě o předložení osvědčení o pojištění nebo osvědčení o finanční záruce ve smyslu článku 7 směrnice 2007/.../ES [o občanskoprávní odpovědnosti a finančních zárukách majitelů plavidel] (11) , které kryjí odpovědnost za škody způsobené lodí. Vyžádání tohoto osvědčení nepovede při přijetí lodě v nouzi k prodlevám.

"

3.    Členské státy zajistí náhradu nákladů a potenciálních hospodářských ztrát vzniklých přístavu v důsledku rozhodnutí přijatého v souladu s čl. 20 odst. 5, jestliže tyto náklady nebo ztráty nejsou v přiměřené lhůtě vyrovnány majitelem nebo provozovatelem lodi podle směrnice 2007/.../ES [o občanskoprávní odpovědnosti a finančních zárukách majitelů plavidel] + a stávajícími mezinárodními vyrovnávacími mechanismy.

(15)    Doplňuje se nový článek 22a, který zní: 

"

"Článek 22a

Evropský systém pro výměnu námořních informací SafeSeaNet

1.   Členské státy zavedou vnitrostátní nebo místní systémy pro správu námořních informací, aby bylo zajištěno zpracování informací uvedených v této směrnici.

2.   Systémy komunikace vyvinuté podle článku 1 musejí umožnit operativní využívání získaných informací, a zejména splňovat podmínky stanovené v článku 14 této směrnice.

3.   S cílem zajistit řádnou výměnu informací uvedených v této směrnici členské státy zajistí, aby vnitrostátní nebo místní systémy, které byly zavedeny za účelem získávání, zpracování a uchovávání informací uvedených v této směrnici, mohly být propojeny se systémem Společenství pro výměnu námořních informací s názvem SafeSeaNet. Komise zajistí, aby systém Společenství pro výměnu námořních informací SafeSeaNet fungoval nepřetržitě 24 hodin denně.

4.    Při spolupráci v rámci regionálních dohod nebo přeshraničních, meziregionálních či mezinárodních projektů členské státy zajistí, aby vytvořené informační systémy nebo sítě odpovídaly požadavkům této směrnice a aby byly slučitelné a propojené se systémem SafeSeaNet.

5.    S cílem zajistit, že doba na testování funkčnosti systému SafeSeaNet je dostatečně dlouhá, bude tento systém plně zprovozněn dne 1. ledna 2009."

"

(16)    Článek 23 se mění takto:

   a) b) písmeno c) se nahrazuje tímto:"
   c) rozšíření oblasti pokrytí kontrolního a informačního systému Společenství na dopravu lodí a/nebo aktualizace tohoto systému s cílem zlepšit identifikaci a kontrolu lodí s ohledem na rozvoj v oblasti informačních a komunikačních technologií. Za tímto účelem členské státy a Komise vzájemně spolupracují na případném zavedení povinných systémů hlášení, povinných služeb lodní dopravy a vhodných systémů směrování lodí s ohledem na jejich předání IMO ke schválení. Rovněž spolupracují v rámci dotčených regionálních nebo mezinárodních subjektů na rozvoji zařízení pro kontrolu dopravy a pro námořní dohled na širém moři.
"
   b) doplňují se nová písmena e), f) a g) , která znějí:"
   e) zajištění propojení a interoperability vnitrostátních systémů uvedených v příloze, přičemž jsou integrovány běžné a satelitní systémy užívané ke správě údajů, a rozvoj a aktualizace systému SafeSeaNet;
   f) zkoumání proveditelnosti a definování podmínek integrace AIS se systémy lokalizace a komunikace v rámci společné rybářské politiky. Výsledky této studie budou k dispozici nejpozději dvanáct měsíců předtím, než vstoupí v platnost povinnosti uvedené v článku 6a a v každém případě nejpozději dne 1. července 2008;
   g) zkoumání a uplatňování postupů, které účinněji zaručí důvěrnost shromážděných informací.
"

(17)    Doplňuje se nový článek 23a, který zní:

"

Článek 23a

Zpracovávání a správa informací o námořní bezpečnosti

1.   Je-li to nutné, Komise zajišťuje zpracování, využití a rozšiřování informací, které byly získány podle této směrnice, u orgánů určených členskými státy nebo informací, které získal jakýkoli veřejný nebo soukromým orgán na základě svého stávajícího poslání.

2.   V případě potřeby přispěje Komise k rozvoji a fungování systémů pro shromažďování a rozšiřování údajů týkajících se námořní bezpečnosti, zejména prostřednictvím systému "Equasis" nebo jakéhokoli jiného rovnocenného sytému veřejné povahy.

"

(18)    Článek 24 se nahrazuje tímto:

"

Článek 24

Důvěrnost informací

1.    V souladu se svými vnitrostátními právními předpisy členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění důvěrnosti informací sdělených jim v souladu s touto směrnicí.

2.    Členské státy v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy ověří, že loděmi přenášené údaje AIS a LRIT nejsou veřejně zpřístupněny nebo používány k účelům, jež by byly v rozporu s bezpečností a ochranou životního prostředí, nebo které by narušovaly hospodářskou soutěž mezi provozovateli lodí. Zejména nedovolí veřejné šíření informací týkajících se podrobností o nákladu a o osobách na palubě, pokud nedá k takovému využití svolení vlastník nebo provozovatel lodi.

"

Komise ve spolupráci s Evropskou agenturou pro bezpečnost sítí a informací prošetří, jak nejlépe odstranit problémy s bezpečností sítí a informací, které mohou vzniknout v souvislosti s opatřeními stanovenými v této směrnici, zvláště jejími články 6, 6a, 14 a 22a. Komise nejpozději do jednoho roku po vstupu této směrnice v platnost přijme nezbytná opatření pro boj proti nepovolenému užívání nebo komerčnímu zneužívání údajů vyměňovaných podle této směrnice.

(19)    V článku 27 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

"

2.    Dále mohou být pozměněny přílohy I, III a IV regulativním postupem s kontrolou uvedeným v čl. 28 odst. 3, s ohledem na zkušenosti získané s touto směrnicí, pokud tyto změny nerozšíří oblast působnosti této směrnice.

"

(20)    Článek 28 se nahrazuje tímto:

"

Článek 28

Výbor

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS) zřízený článkem 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002*.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 uvedeného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3.    Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES, s ohledem na ustanovení článku 8 uvedeného rozhodnutí.

____________________________

* Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 93/2007 (Úř. věst. L 22, 31.1.2007, s.12).

"

(21)    V příloze I bodu 4 se odrážka X nahrazuje tímto:

"

-    X. různé informace:

   - vlastnosti a odhadovaná množství pohonných hmot v zásobnících pro veškeré lodě nesoucí pohonné hmoty v zásobnících,
   - navigační statut.

"

(22)    V příloze II části I se doplňuje nový odstavec 3, který zní:

"

3.   Rybářská loď

Na každou rybářskou loď, jejíž délka přesahuje 24 metrů , se vztahuje požadavek vybavení stanovený v článku 6a, a to podle tohoto časového plánu:

-   každé nové rybářské plavidlo, jehož celková délka se rovná nebo přesahuje 24 metrů od dne ... *;

-   pro rybářskou loď, jejíž délka přesahuje nebo se rovná 24 metrů a je menší než 45 metrů, do ... **

____________________________

* Den vstupu této směrnice v platnost.

** Dva roky po vstupu této směrnice v platnost .

"

Článek 2

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do ...(12) . Neprodleně sdělí Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 3

Tato směrnice vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 4

Tato směrnice je určena členským státům.

V ...

Za Evropský parlament Za Radu

předseda / předsedkyně předseda / předsedkyně

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.
(2) Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 195.
(3) Úř. věst. C 229, 22.9.2006, s. 38.
(4) Postoj Evropského patlamentu ze dne 25. dubna 2007.
(5) Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 10.
(6)+ Úř. věst. : prosím doplňte datum a číslo.
(7)+ Úř. věst. : prosím doplňte číslo.
(8) Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 93/2007 (Úř. věst. L 22, 31.1.2007, s. 12 ).
(9) Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1891/2006 (Úř. věst. L 394, 30.12.2006, s. 1 ).
(10)+ Úř. věst.: prosím doplňte číslo a datum.
(11)+ Úř. věst.: prosím doplňte číslo.
(12)* 12 měsíců po vstupu této směrnice v platnost.


Vyšetřování nehod v odvětví námořní dopravy ***I
DOC 233k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví základní zásady pro vyšetřování nehod v odvětví námořní dopravy a kterou se mění směrnice 1999/35/ES a 2002/59/ES (KOM(2005)0590 – C6–0056/2006 – 2005/0240(COD) )
P6_TA(2007)0147 A6-0079/2007

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2005)0590 )(1) ,

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 80 odst. 2 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0056/2006 ),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0079/2007 ),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 25. dubna 2007 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/.../ES, kterou se stanoví základní zásady pro vyšetřování nehod v odvětví námořní dopravy a kterou se mění směrnice 1999/35/ES a 2002/59/ES

P6_TC1-COD(2005)0240


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 80 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise ,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(2) ,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(3) ,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(4) ,

vzhledem k tomu, že:

(1)   V námořní dopravě v Evropě by měla být udržena vysoká všeobecná úroveň bezpečnosti a mělo by být vynaloženo veškeré úsilí ke snížení počtu námořních nehod a mimořádných událostí.

(2)   Zrychlené provádění technických vyšetřování námořních nehod zvyšuje bezpečnost na moři a pomáhá předcházet opakování námořních nehod, které vedou ke ztrátě životů, lodí a ke znečištění mořského životního prostředí.

(3)   Evropský parlament v usnesení(5) o zvýšení bezpečnosti na moři požádal Komisi o předložení návrhu směrnice o vyšetřování námořních nehod.

(4)   Článek 2 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982 (UNCLOS)(6) stanoví právo přímořských států vyšetřovat příčiny jakýchkoli námořních nehod v jejich teritoriálních mořích, které by mohly představovat ohrožení života nebo životního prostředí, dotýkají se vyšetřovacích a záchranných orgánů přímořského státu nebo přímořský stát jinak zasahují.

(5)   Článek 94 úmluvy UNCLOS stanoví, že stát vlajky musí zajistit vyšetření určitých případů námořních nehod na volném moři náležitě kvalifikovanou osobou či osobami nebo pod jejím či jejich dohledem.

(6)   Mezinárodní úmluva o bezpečnosti lidského života na moři z roku 1974 (úmluva SOLAS) (nařízení I/21 o úmluvě SOLAS), Mezinárodní úmluva o nákladové značce z roku 1966 a Mezinárodní úmluva o zabránění znečišťování z lodí z roku 1973 stanoví odpovědnosti státu vlajky provádět vyšetřování nehod a informovat Mezinárodní námořní organizaci (IMO) o získaných poznatcích.

7)   [Návrh] kodexu pro provedení povinných nástrojů IMO(7) připomíná závazek států vlajky zajistit, aby vyšetřování v oblasti námořní bezpečnosti bylo prováděno vhodně kvalifikovanými vyšetřovateli, kteří mají odborné znalosti o problematice týkající se námořních nehod a mimořádných událostí. Tento kodex dále od států vlajky požaduje, aby byly připraveny poskytnout k tomuto účelu kvalifikované vyšetřovatele bez ohledu na místo nehody nebo mimořádné události.

(8)   V úvahu by měl být brán předpis pro vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí přijatý rezolucí shromáždění IMO A.849 v listopadu 1997, který stanoví, že bude proveden společný přístup k vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí a že státy budou spolupracovat při identifikaci faktorů, které přispívají k námořním nehodám a mimořádným událostem. V úvahu by měl být brán také oběžník 953 Výboru IMO pro námořní bezpečnost (MSC) , který stanoví aktualizované definice pojmů použitých v uvedeném předpisu, a v rezolucích IMO A.861(20) a MSC.163(78), které stanoví definici pojmu "záznamník cestovních údajů" (systém VDR).

(9)   Směrnice Rady 1999/35/ES ze dne 29. dubna 1999 o systému povinných prohlídek pro bezpečné provozování liniové dopravy loděmi typu ro-ro a vysokorychlostními osobními plavidly(8) od členských států požaduje, aby v rámci svých vnitřních právních systémů měly definováno právní postavení, které jim umožní vyšetřovat jakékoli námořní nehody nebo mimořádné událostí zahrnující lodě typu ro-ro a vysokorychlostní osobní plavidla, pokud tak stanoví předpis IMO pro vyšetřování námořních nehod, nebo se na takovém vyšetřování účastnit či na něm spolupracovat s dalšími členskými státy s významný zájmem.

(10)   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES ze dne 27. června 2002, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel(9) , požaduje od členských států, aby dodržovaly předpis IMO pro vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí a zajistily, že jsou nálezy vyšetřování po uzavření vyšetřování zveřejněny co nejdříve.

(11)   S cílem vyloučit jakýkoli střet zájmů by mělo vyšetření nehod a mimořádných událostí zahrnující námořní plavidla nebo jiná plavidla v přístavu nebo ve vymezených námořních oblastech být provedeno pod dohledem nezávislého orgánu nebo subjektu, který má trvalé pravomoci nezbytné k tomu, aby mohl rozhodnout.

(12)   Členské státy by měly zajistit, aby jim i jakýmkoli dalším členským státům s významným zájmem jejich vnitřní právní systém umožnil provádět vyšetřování nehod na základě ustanovení předpisu IMO pro vyšetřování námořních nehod nebo se takového vyšetřování účastnit nebo na něm spolupracovat.

(13)   Podle pravidla V/20 úmluvy SOLAS musejí být osobní lodě a lodě jiné než osobní lodě o hrubé nosnosti 3000 t či větší vyrobené dne 1. července 2002 a později povinně vybaveny záznamníkem cestovních údajů (VDR) na pomoc při vyšetřování nehod. Vzhledem k významu těchto zařízení pro tvorbu politiky na předcházení námořním nehodám by tato zařízení měla být systematicky požadována na palubách lodí při vnitrostátních nebo mezinárodních plavbách, během nichž se využívají přístavy Společenství.

(14)   Údaje poskytované systémy VDR a dalšími elektronickými zařízeními lze využívat jak zpětně po námořní nehodě nebo mimořádné události k vyšetřování jejich příčin, tak preventivně k získání zkušeností o okolnostech, které mohou k takovým nehodám či událostem vést. Členské státy by měly zajistit, aby byly tyto údaje vhodně využívány k oběma uvedeným účelům.

(15)   Je nezbytné prošetřovat nebo jinak prověřovat nejen tísňové signály z lodi, ale i informace z jakéhokoli zdroje, že loď nebo osoby na takové lodi nebo z takové lodi jsou ohroženy nebo že v důsledku určité události, k níž došlo v souvislosti s provozem lodi, hrozí vážné riziko újmy osobám, na konstrukci lodi nebo životnímu prostředí.

(16)   Nařízení (ES) č. 1406/2002 Evropského parlamentu a Rady ze dne 27. června 2002(10) ukládá Evropské agentuře pro námořní bezpečnost (dále jen "agentura"), aby spolu se členskými státy zajistila technická řešení a poskytovala technickou pomoc vztahující se k používání právních předpisů Společenství. V oblasti vyšetřování nehod má agentura zvláštní úkol usnadňovat spolupráci mezi členskými státy a Komisí při rozvoji společné metodiky vyšetřování námořních nehod v souladu s dohodnutými mezinárodnímu zásadami a s patřičným ohledem na různé právní systémy členských států.

(17)   V souladu s nařízením (ES) č. 1406/2002 musí agentura usnadňovat spolupráci a poskytovat členským státům podporu při činnostech týkajících se vyšetřování závažných námořních nehod a při provádění analýz stávajících zpráv o vyšetřování nehod. Agentura musí rovněž vzhledem k výsledkům analýz začlenit do společné metodiky všechny prvky, které z nich vyplývají a které mohou být důležité pro předcházení novým katastrofám a pro zlepšování námořní bezpečnosti v EU.

(18)    Pokyny IMO pro spravedlivé zacházení s námořníky po námořní nehodě nemají za cíl kriminalizovat kapitána a posádku. Mohly by posílit jejich důvěru ve vyšetřovací metody, a členské státy by je tudíž měly používat.

(19)    Členské státy a Společenství by měly náležitě zohlednit bezpečnostní doporučení vyplývající z bezpečnostního vyšetřování nehod nebo mimořádných událostí.

(20)    Protože cílem technického vyšetřování je předcházet námořním nehodám a mimořádným událostem v budoucnosti, závěry a bezpečnostní doporučení by neměla být použita ke stanovení odpovědnosti či viny.

(21)    Jelikož cíle zamýšleného kroku, tedy zvýšení bezpečnosti na mořích ve Společenství, a tím i snížení rizika námořních nehod, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto, z důvodů rozsahu působnosti nebo účinku dotyčného opatření, jej může být lépe dosaženo na úrovní Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle .

(22)    Opatření nutná pro provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(11) ,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět

Cílem této směrnice je zvýšit bezpečnost na moři a tím snížit riziko námořních nehod:

   a) usnadněním urychleného bezpečnostního vyšetření a analýzy námořních nehod a mimořádných událostí, a
   b) zajištěním včasného a přesného podávání zpráv o bezpečnostním vyšetření a návrhů nápravných opatření.

Vyšetřování podle této směrnice nesmí být zaměřeno na určení odpovědnosti, ani na stanovení viny .

Článek 2

Oblast působnosti

1.  V souladu s povinnostmi členských států podle UNCLOS se tato směrnice vztahuje na námořní nehody, mimořádné události a tísňové signály,

   a) které se týkají lodí plujících pod vlajkou jednoho ze členských států, nebo
   b) k nimž došlo v oblastech, ve kterých jsou členské státy oprávněny vykonávat soudní pravomoc, nebo
   c) které se dotýkají jiných významných zájmů členských států.

2.  Tato směrnice se nevztahuje na námořní nehody, mimořádné události a tísňové signály, které se týkají pouze:

   a) válečných lodí, lodí pro přepravu vojska a ostatních lodí vlastněných nebo provozovaných členským státem a užívaných pro neobchodní veřejné služby;
   b) lodí bez pohonu mechanickými prostředky, dřevěných lodí jednoduché konstrukce, rekreačních jachet a plavidel, pokud nejsou obsazeny posádkou a nepřepravují více než 12 cestujících pro obchodní účely;
   c) plavidel vnitrozemské plavby provozovaných výlučně na vnitrozemských vodních cestách;
   d) rybářských plavidel o délce menší než 24 metrů;
   e) ukotvených mimopobřežních těžebních jednotek.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se:

1.   "úmluvou SOLAS" rozumí Mezinárodní úmluva o bezpečnosti lidského života na moři (SOLAS 74), ve znění protokolů z let 1978 a 1988,

"předpisem IMO" rozumí Předpis pro vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí přijatý Mezinárodní námořní organizací prostřednictvím rezoluce shromáždění A.849 ze dne 27. listopadu 1997 v platném znění.

2.  Následující pojmy musí být vykládány v souladu s jejich definicemi uvedenými v předpisu IMO:

   a) "námořní nehoda",
   b) "velmi vážná nehoda",
   c) "námořní mimořádná událost",
   d) "vyšetřování námořních nehod nebo mimořádných událostí",

e)   "stát s významným zájmem".

3.   Pojmy "vážná nehoda" a "méně vážná nehoda" musí být vykládány v souladu s jejich aktualizovanými definicemi uvedenými v oběžníku 953 MSC IMO.

4.   Pojmy "loď typu ro-ro" a "vysokorychlostní osobní plavidlo" musí být vykládány v souladu s jejich definicemi uvedenými v článku 2 směrnice 1999/35/ES.

5.   Pojmem "členský stát vedoucí vyšetřování" se rozumí členský stát, po němž se vyžaduje, aby provedl nebo – v případě více než jednoho státu s významným zájmem – vedl bezpečnostní vyšetřování v souladu s touto směrnicí.

6.   Pojem "záznamník cestovních údajů" (VDR) musí být vykládán v souladu s jeho definicí uvedenou v rezolucích IMO A.861(20) a MSC.163(78).

7.   Pojmem "tísňový signál" se rozumí signál vyslaný z lodi nebo informace z jakéhokoli zdroje, které značí, že se loď nebo osoby na lodi či z lodi ocitly na moři v tísni.

8.  Pojmem "bezpečnostní doporučení" se rozumí jakýkoli návrh učiněný i pro účely registrace a kontroly některým z těchto orgánů:

   a) vyšetřovacím orgánem státu, který provádí nebo vede bezpečnostní vyšetřování námořní nehody nebo mimořádné události na základě informací vyplývajících z vyšetřování nebo případně
   b) Komisí jednající ve spolupráci s agenturou a  na základě analýz souhrnných údajů a výsledků provedených vyšetřování .

Článek 4

Status bezpečnostních vyšetření

1.  Členské státy zavedou v souladu se svým vnitřním právním systémem pravidla pro bezpečnostní vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí. Přitom zajistí, aby tato vyšetřování:

   a) byla nezávislá na trestních nebo jiných vyšetřováních prováděných ke stanovení odpovědnosti nebo viny, přičemž k jiným souběžným vyšetřováním budou moci přispívat pouze závěry nebo doporučení vzešlé z vyšetřování iniciovaných podle této směrnice ; a
   b) nebyla rušena, pozastavena nebo odložena z důvodu takových vyšetřování.

Členské státy dále zajistí, aby v průběhu takových vyšetřování byli svědci chráněni před tím, aby jejich prohlášení nebo další informace, které poskytli, získaly orgány třetích zemí, a to s cílem předejít tomu, že taková prohlášení nebo informace budou v dotčených zemích využity v trestních vyšetřováních.

2.  Tato pravidla, která mají členské státy stanovit, zahrnují ustanovení pro:

   a) spolupráci a vzájemnou pomoc při bezpečnostním vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí vedeném jinými státy nebo pro přenesení úkolu vést takové vyšetřování na jiný stát v souladu s touto směrnicí;
   b) koordinaci činností jejich vyšetřovacích orgánů v rozsahu nezbytném ke splnění cílů této směrnice v úzké spolupráci s Komisí; a
   c) opatření rychlé výstrahy v případě nehody nebo mimořádné události.

Článek 5

Povinnost vyšetřovat

1.  Každý členský stát zajistí, že vyšetřovací orgán uvedený v článku 8 provede vyšetřování po vážných nebo velmi vážných námořních nehodách

   a) lodi plující pod jeho vlajkou, a to bez ohledu na místo, kde k nehodě došlo; nebo
   b) k nimž došlo v oblastech, ve kterých je oprávněn uplatňovat soudní pravomoc, bez ohledu na vlajku lodi nebo lodí zúčastněných v dotyčné nehodě; nebo
   c) které se dotýkají významného zájmu daného členského státu, bez ohledu na místo nehody nebo vlajku lodi nebo lodí zúčastněných na nehodě.

2.   Vedle vyšetřování vážných a velmi vážných nehod rozhoduje vyšetřovací orgán uvedený v článku 8 po zjištění počátečních skutečností případu i o tom, zda bude, či nebude provedeno bezpečnostní vyšetřování méně vážné nehody, námořní mimořádné události nebo tísňového signálu.

V tomto rozhodnutí se zohlední vážnost námořní nehody nebo mimořádné události, typ plavidla nebo nákladu, kterého se tísňový signál týkal, nebo jakákoli žádost od vyšetřovacích nebo záchranných orgánů.

3.   O rozsahu a praktickém provedení bezpečnostního vyšetřování rozhodne vyšetřovací orgán členského státu vedoucího vyšetřování ve spolupráci s rovnocennými orgány členských států s významným zájmem, a to způsobem, který se ukáže pro dosažení cílů této směrnice nejúčelnějším, a s cílem předcházet budoucím nehodám a mimořádným událostem.

4.   Bezpečnostní vyšetřování proběhne podle společné metodiky vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí vypracované podle čl. 2 odst. e) nařízení (ES) č. 1406/2002. O přijetí, aktualizaci nebo změně této metodiky pro účely této směrnice se rozhodne regulativním postupem s kontrolou podle čl. 19 odst. 3 .

5.   Bezpečnostní vyšetřování se zahájí co možná nejdříve poté, kdy k námořní nehodě nebo mimořádné události došlo, nejpozději však dva měsíce po ní .

Článek 6

Povinnost podávat zprávy

Členské státy v rámci svých vnitřních právních systémů požadují, aby jejich vyšetřovací orgány byly bezodkladně informovány odpovědnými orgány nebo dotčenými stranami o námořních nehodách, mimořádných událostech a tísňových signálech, které spadají do rozsahu působnosti této směrnice.

Článek 7

Společné bezpečnostní vyšetřování

1.   V případech vážných a velmi vážných námořních nehod nebo mimořádných událostí zahrnujících významný zájem dvou nebo více členských států se dotyčné členské státy rychle dohodnou, který z nich bude státem vedoucím vyšetřování. Pokud dotčené členské státy neurčí, který členský stát má vést vyšetřování, jsou povinny okamžitě provést doporučení Komise v této věci, jež je založené na stanovisku agentury.

Členské státy se zdrží souběžných bezpečnostních vyšetřování týchž námořních nehod nebo mimořádných událostí. Členské státy neučiní žádná opatření, která by mohla ohrozit průběh bezpečnostního vyšetřování, které spadá do oblasti působnosti této směrnice.

2.   Členský stát může po vzájemné dohodě přenést úkol vést bezpečnostní vyšetřování námořní nehody nebo mimořádné událostí na jiný členský stát. Může přizvat jiný členský stát, aby se účastnil vyšetřování.

3.   Jestliže se loď typu ro-ro nebo vysokorychlostní osobní plavidlo zúčastní námořní nehody, mimořádné události nebo tísňového volání, zahájí vyšetřování stát, v jehož vodách nehoda nebo mimořádná událost nastala, nebo členský stát, který loď nebo plavidlo naposledy navštívily, jestliže jde o ostatní vody.

Tento stát zůstává zodpovědným za vyšetřování a koordinaci s ostatními státy s významným zájmem až do doby, kdy je vzájemně dohodnuto, který stát má vyšetřování vést.

Článek 8

Vyšetřovací orgány

1.    Členské státy zajistí, aby bylo bezpečnostní vyšetřování námořních nehod prováděno vyšetřovacími orgány nebo subjekty (dále jen "vyšetřovací orgány") trvale vybavenými nezbytnými pravomocemi a složenými z vyšetřovatelů, kteří jsou vhodně kvalifikováni v záležitostech námořních nehod a mimořádných událostí.

Vyšetřovací orgán musí být funkčně nezávislý zvláště na vnitrostátních orgánech odpovědných za způsobilost k plavbě, osvědčování, inspekci, obsazení posádkou, bezpečnost plavby, údržbu, řízení námořní dopravy, státní přístavní inspekci a provoz námořních přístavů, na orgánech provádějících vyšetřování pro účely zjištění odpovědnosti nebo výkonu práva a obecně na všech dalších stranách, jejichž zájmy by mohly být ve střetu s tímto úkolem jemu svěřeným.

2.   Vyšetřovací orgán zajistí, aby jednotliví vyšetřovatelé měli pracovní znalosti a praktické zkušenosti v předmětných oblastech jejich běžných vyšetřovacích povinností. Kromě toho vyšetřovací orgány zajistí snadný přístup k příslušným odborným znalostem, je-li to nezbytné.

3.   Činnosti, jimiž je vyšetřovací orgán pověřen, mohou být rozšířeny o sběr a analýzu údajů týkajících se námořní bezpečnosti, a to zejména k preventivním účelům, pokud se tyto činnosti nedotknou jeho nezávislosti nebo nemají za následek jeho odpovědnost v záležitostech regulačních, správních nebo normalizačních.

4.  Členské státy v rámci svých vnitřních právních systémů a ve vhodných případech ve spolupráci s orgány odpovědnými za soudní vyšetřování požadují, aby vyšetřovatelé jejich vyšetřovacích orgánů nebo jakýchkoli jiných vyšetřovacích orgánů, na které byl přenesen dotyčný úkol vyšetřování, byly oprávněni k tomu, aby:

   a) měli volný přístup do jakékoli příslušné oblasti místa námořní nehody a na jakoukoli loď, vrak nebo konstrukci včetně nákladu, zařízení nebo trosek;
   b) zajišťovali okamžitý soupis důkazů a řízený průzkum vraku, trosek nebo jiných složek nebo látek pro prověření nebo analýzy a jejich řízeného odstranění;
   c) požadovali prověření nebo analýzu položek uvedených v písmeni b) a měli volný přístup k výsledkům těchto přešetření nebo analýz;
   d) měli volný přístup k jakýmkoli příslušným údajům, k pořizování jejich kopií a jejich využívání, včetně údajů ze záznamníku cestovních údajů dotyčné lodi, údajů o cestě, nákladu, posádce nebo jakýchkoli jiných osobách, o objektech, podmínkách nebo okolnostech;
   e) měli volný přístup k výsledkům prohlídek těl obětí nebo zkoušek provedených na vzorcích z těl obětí;
   f) si vyžádali přešetření osob zapojených do provozu lodi nebo jakýchkoli jiných příslušných osob, nebo provedení zkoušek vzorků z těchto osob odebraných, a měli volný přístup k výsledkům těchto přešetření a zkoušek;
   g) vyšetřovali svědky v nepřítomnosti jakýchkoli jiných osob, jejichž zájmy mohou vyšetřovatelé pokládat za ztěžující prováděné bezpečnostní vyšetřování;
   h) získali přehled záznamů a příslušných informací, které jsou v držení států vlajky, vlastníků, klasifikačních společností nebo jakýchkoli jiných příslušných stran, jestliže jsou tyto strany nebo jejich zástupci usazeni v dotyčném členském státě;
   i) si vyžádali pomoc příslušných orgánů daných států, včetně státu vlajky a orgánů státního dozoru přístavu, představitelů pobřežních hlídek, provozovatelů služeb lodní dopravy, průzkumných a záchranných týmů, lodivodů nebo jiných přístavních nebo námořních pracovníků.

5.   Vyšetřovacím orgánům musí být umožněno okamžitě a kdykoli reagovat na oznámení námořní nehody a získat dostatečné zdroje k nezávislému výkonu svých funkcí. Jejich vyšetřovatelům musí být poskytnuto postavení, které jim zajišťuje nezbytné záruky nezávislosti.

6.   Vyšetřovací orgán může spojit své úkoly vyplývající z této směrnice s prací na vyšetřování jiných událostí, než jsou námořní nehody, za podmínky, že tato další vyšetřování neohrozí jeho nezávislost.

Článek 9

Důvěrnost záznamů

Členské státy zajistí, že níže uvedené záznamy nejsou zpřístupněny k jiným účelům, než je bezpečnostní vyšetřování :

   a) veškeré svědecké výpovědi a další prohlášení, účty a poznámky získané nebo přijaté vyšetřovacím orgánem v průběhu bezpečnostního vyšetřování;
   b) záznamy odhalující totožnost osob, které poskytly důkazy v rámci dotyčného bezpečnostního vyšetřování;
   c) lékařské nebo soukromé informace ohledně osob zúčastněných na dotyčné námořní nehodě nebo mimořádné události.

Článek 10

Rámec stálé spolupráce

1.   Členské státy v úzké spolupráci s Komisí zavedou rámec stálé spolupráce, který umožní jejich vnitrostátním vyšetřovacím orgánům námořních nehod nebo mimořádných událostí vzájemně spolupracovat a spolupracovat s Komisí v rozsahu nezbytném ke splnění cílů této směrnice.

2.   O jednacím řádu a potřebném organizačním uspořádání rámce stálé spolupráce se rozhodne regulativním postupem podle čl. 19 odst. 2.

3.  V rámci stálé spolupráce se vyšetřovací orgány v příslušném členském státě a Komise dohodnou zejména na nejlepších způsobech spolupráce s cílem:

   a) sdílet přístroje, zařízení a vybavení pro technické vyšetřování vraků a lodního vybavení a dalších objektů souvisejících s bezpečnostním vyšetřováním, včetně přebírání a vyhodnocování údajů ze záznamníku cestovních údajů a z jiných elektronických zařízení;
   b) poskytovat si vzájemně odborné poznatky a technickou spolupráci nutnou ke splnění specifických úkolů;
   c) získávat a sdílet informace příslušné pro analýzu údajů o nehodách a činit vhodná bezpečnostní doporučení na úrovni Společenství;
   d) zpracovat obecné zásady pro kroky následující po bezpečnostních doporučeních a pro přizpůsobování metod vyšetřování vědeckotechnickému pokroku;
   e) zavést pravidla důvěrnosti pro sdílení svědeckých výpovědí a zpracování příslušných údajů;
   f) ve vhodných případech zorganizovat příslušnou odbornou přípravu jednotlivých vyšetřovatelů;
   g) podporovat spolupráci s vyšetřovacími orgány a subjekty třetích zemí a s mezinárodními organizacemi pro vyšetřování námořních nehod v oblasti působnosti této směrnice.

4.   Jakýkoli členský stát, zařízení nebo poskytovatel služeb, které byly, nebo by obvykle měly být využity lodí před nehodou nebo mimořádnou událostí, a které mají pro dotyčné vyšetřování příslušné informace, poskytne takové informace vyšetřovacímu orgánu, který vyšetřování provádí.

Článek 11

Náklady

Členské státy vynaloží veškeré úsilí, aby vyloučily účtování nákladů za poskytnutí jakékoli pomoci požadované jinými členskými státy k účelům provádění bezpečnostních vyšetřování podle této směrnice.

Článek 12

Spolupráce se třetími zeměmi s významným zájmem

1.   Členské státy spolupracují při vyšetřování námořních nehod co nejvíce se třetími zeměmi s významným zájmem.

2.   Třetím zemím s významným zájmem musí být po vzájemné dohodě povoleno připojit se k bezpečnostnímu vyšetřování vedenému příslušným členským státem podle této směrnice v jakékoli fázi vyšetřování.

3.   Spolupráce členských států na vyšetřování prováděném třetí zemí s významným zájmem proběhne, aniž by tím byly dotčeny požadavky na provádění a podávání zpráv o bezpečnostním vyšetřování námořních nehod nebo mimořádných událostí podle této směrnice.

Článek 13

Zachování a ochrana a důkazů

Členské státy přijmou opatření, kterými zajistí, že strany účastnící se námořních nehod nebo mimořádných událostí a tísňových signálů spadajících do oblasti působnosti této směrnice vynaloží veškeré úsilí k dosažení těchto cílů:

   a) zachování všech informací z tabulek, lodních deníků, elektronických a magnetických záznamů a videozáznamů včetně informací ze záznamníků cestovních údajů a dalších elektronických zařízení týkajících se období před dotyčnou nehodou a po ní;
   b) předcházení přepisu nebo jiné změně těchto informací;
   c) předcházení zasahováním do jakýchkoli dalších zařízení, která by mohla být pokládána pro vyšetřování nehody za příslušná;
   d) urychlené shromažďování a ochrana všech důkazů po účely bezpečnostního vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí.

Článek 14

Podávání zpráv o nehodách

1.   Výsledkem bezpečnostního vyšetřování námořních nehod nebo mimořádných událostí provedeného podle této směrnice je zveřejněná zpráva předložená v souladu s pokyny stanovenými v příloze I.

2.   Vyšetřovací subjekty vynaloží veškeré úsilí ke zveřejnění takové zprávy, a zejména k tomu, aby byla k dispozici celému námořnímu odvětví, které v případě potřeby obdrží konkrétní závěry a doporučení, do dvanácti měsíců od data nehody. Pokud v této lhůtě nelze konečnou zprávu vydat, zveřejní se do dvanácti měsíců od data nehody prozatímní zpráva.

3.   Vyšetřovací subjekt členského státu vedoucího vyšetřování zašle kopii konečné nebo prozatímní zprávy Komisi. Tento orgán vezme v úvahu možné připomínky Komise, aby se zlepšila úroveň zprávy způsobem nejúčelnějším k dosažení cílů této směrnice.

4.    Komise poskytne každé tři roky Evropskému parlamentu informace ve formě zprávy, která stanoví stupeň provádění a plnění této směrnice společně s dalšími postupy, jež se vzhledem k doporučením obsaženým ve zprávě považují za nezbytné.

Článek 15

Bezpečnostní doporučení

1.   Členské státy zajistí, aby byla bezpečnostní doporučení předložená vyšetřovacími subjekty náležitě zohledněna těmi, kterým jsou určena, a aby byla případně na jejich základě přijata příslušná opatření v souladu s právem Společenství a mezinárodním právem. Komise jednající ve spolupráci s agenturou začlení do společné metodiky závěry zpráv o nehodách a bezpečnostní doporučení, která tyto zprávy obsahují.

2.   Je-li to vhodné, vyšetřovací subjekt nebo Komise, jednající ve spolupráci s agenturou, učiní bezpečnostní doporučení na základě souhrnné analýzy údajů a výsledků veškerých uskutečněných vyšetřování .

3.   Bezpečnostní doporučení nebo prozatímní bezpečnostní doporučení nemá za žádných okolností určovat míru viny nebo odpovědnost za nehodu.

Článek 16

Systém včasného varování

Pokud vyšetřovací subjekt členského státu dospěje v jakékoli fázi vyšetřování námořní nehody nebo mimořádné události k názoru, že je nutné naléhavé opatření na úrovni Společenství, aby se předešlo riziku nových nehod, urychleně informuje Komisi o nutnosti vydat včasné varování.

Komise tuto záležitost neprodleně posoudí, a je-li to nutné, vydá varování určené odpovědným orgánům všech členských států, odvětví námořní dopravy a všem dalším dotčeným stranám.

Článek 17

Evropská databáze pro námořní nehody

1.   Údaje o námořních nehodách a mimořádných událostech musí být uchovány a analyzovány prostřednictvím evropské elektronické databáze, jež má být zřízena Komisí, která bude nazvána Evropská informační platforma pro námořní nehody (European Marine Casualty Information Platform - EMCIP).

2.   Členské státy oznámí Komisi oprávněné orgány, které budou mít k této databázi přístup.

3.   Vyšetřovací orgány členských států oznámí Komisi námořní nehody a mimořádné události v souladu s formulářem v příloze II. Dále Komisi poskytnou údaje vyplývající z bezpečnostního vyšetřování námořních nehod nebo mimořádných událostí v souladu se systémem uspořádání databáze EMCIP.

4.   Komise informuje vyšetřovací orgány členských států o požadavcích a lhůtách pro tato oznámení a o postupech podávání zpráv.

Článek 18

Spravedlivé zacházení s námořníky

Členské státy dodržují pokyny IMO o spravedlivém zacházení s námořníky v případě námořní nehody.

Článek 19

Výbor

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS) zřízený článkem 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002 ze dne 5. listopadu 2002 (12) .

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je dva měsíce.

3.    Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 20

Zmocnění k provádění změn

Komise může aktualizovat definice v této směrnici a odkazy na právní předpisy Společenství a nástroje IMO regulativním postupem podle čl. 19 odst. 2, aby je uvedla v soulad s opatřeními Společenství nebo IMO, která vstoupila v platnost, s výhradou dodržování omezení této směrnice.

Komise může týmž postupem pozměnit rovněž přílohy této směrnice.

Článek 21

Dodatečná opatření

Nic v této směrnici nebrání členskému státu přijmout dodatečná opatření pro námořní bezpečnost, která nejsou pokryta touto směrnicí, za předpokladu, že tato opatření neporušují tuto směrnici, ani žádným způsobem nepříznivě neovlivňují provádění této směrnice ani neohrožují plnění cílů Unie.

Článek 22

Sankce

Pro případy porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých v souladu s touto směrnicí stanoví členské státy systém sankcí a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Článek 23

Změny stávajících aktů

1.   Článek 12 směrnice 1999/35/ES se zrušuje.

2.   Článek 11 směrnice 2002/59/ES se zrušuje.

Článek 24

Provedení

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do ... (13) . Neprodleně sdělí Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 25

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství .

Článek 26

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V ...

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

Formát a obsah zprávy o bezpečnostním vyšetřování

Předmluva

Zde se stanoví, že jediným cílem bezpečnostního vyšetřování je, že bezpečnostní doporučení nesmí v žádném případě zakládat předpoklad odpovědnosti nebo viny a že zpráva svým obsahem a stylem není napsána se záměrem být podkladem pro soudní řízení.

(Zpráva by neměla činit žádné odkazy na svědecké výpovědi, ani by neměla spojovat kohokoli, kdo je ve zprávě uveden, s jakoukoli osobou, která v průběhu vyšetřování poskytla důkazy.)

1.   Souhrn

Tato část uvádí základní skutečnosti námořní nehody nebo mimořádné události: co, kdy, kde a jak se stalo; a uvádí, zda v důsledku toho došlo ke ztrátám na životech, újmám na zdraví, poškození lodi, nákladu, třetích stran či životního prostředí.

2.   Faktické údaje

Tato část obsahuje řadu oddílů, které poskytují dostatečné informace, které vyšetřovací orgán pokládá za věcné, lze je vyplnit do příslušných polí Evropské databáze námořních nehod, jsou podkladem analýzy a usnadňují pochopení.

Tyto oddíly zahrnují alespoň tyto informace:

2.1.   Údaje o lodi

-   vlajka lodi / rejstřík;

-   identifikace lodi;

-   hlavní vlastnosti lodi;

-   vlastnictví a řízení;

-   podrobnosti o konstrukci;

-   minimální bezpečnostní posádka;

-   povolený náklad.

2.2.   Údaje o plavbě

-   přístavy určení;

-   typ plavby;

-   informace o nákladu;

-   posádka.

2.3.   Informace o námořní nehodě nebo mimořádné události

-   typ námořní nehody nebo mimořádné události;

-   datum a čas;

-   poloha a místo námořní nehody nebo mimořádné události;

-   vnější a vnitřní prostředí;

-   provoz lodi a úsek plavby;

-   místo na palubě;

-   údaje o lidském faktoru;

-   důsledky (pro lidi, loď, náklad, životní prostředí, jiné).

2.4   Zapojení pobřežních orgánů a odezva na tísňový stav

-   kdo byl zapojen;

-   použité prostředky;

-   rychlost odezvy;

-   učiněná opatření;

-   dosažené výsledky.

Navíc k poskytnutí nezbytných podrobných údajů a dalších informací o pozadí zahrnuje tato část zprávy výsledky jakýchkoli příslušných přezkoumání nebo zkoušek a jakýchkoli bezpečnostních opatření, která již mohla být přijata k předcházení dalším námořním nehodám.

3.   Popis události

Tato část rekonstruuje námořní nehodu nebo mimořádnou událost prostřednictvím posloupnosti událostí, v chronologickém uspořádání, které vedly k nehodě či mimořádné události, které nastaly během ní a po ní, a zapojení každého činitele (tj. osoby, materiálu, prostředí, vybavení nebo vnějších činitelů). Období popisovaných události závisí na načasování těchto dílčích událostí, které přímo přispěly k námořní nehodě nebo mimořádné události.

4.   Analýza

Tato část obsahuje řadu oddílů, které poskytují analýzu každé nehody, s poznámkami ohledně výsledků všech náležitých přezkoumání nebo zkoušek provedených v průběhu vyšetřování a ohledně jakýchkoli bezpečnostních opatření, která již mohla být přijata k předcházení dalším námořním nehodám.

Tyto oddíly by měly zahrnovat například tyto body:

-   souvislosti a prostředí nehody;

-   chybné kroky lidí a jejich opomenutí, dílčí události zahrnující nebezpečný materiál, účinky prostředí, selhání vybavení a vnější vlivy;

-   přispívající faktory zahrnující funkce osob, provoz na palubě, správu pobřeží nebo vliv regulace.

Analýza a poznámky umožňují ve zprávě odvodit logické závěry a určit všechny přispívající faktory, včetně těch faktorů, pro které jsou stávající protiopatření zaměřená na předcházení dílčím událostem a/nebo zaměřená na vyloučení nebo snížení jejich následků posuzována buď jako nedostatečná, nebo chybějící.

5.   Závěry

Tato část slučuje zjištěné přispívající faktory a chybějící nebo nedostatečná protiopatření (materiálová, funkční, výstražná nebo procesní), pro která by měla být vypracována bezpečnostní opatření zaměřená na předcházení dalším námořním nehodám.

6.   Bezpečnostní doporučení

Je-li to vhodné, obsahuje tato část zprávy bezpečnostní doporučení odvozená z analýz a závěrů a týkající se dílčích předmětných oblastí, jako jsou např. právní předpisy, konstrukční návrh, postupy, inspekce, řízení, ochrana zdraví a bezpečnost práce, odborná příprava, opravy, údržba, pobřežní pomoc a odezva na tísňový stav.

Bezpečnostní doporučení jsou určena těm, kdo je mohou nejlépe provést, jako jsou např. vlastníci lodí, osoby ve vedoucích postaveních, uznané organizace, námořní orgány, provozovatelé služeb námořní dopravy, subjekty pro stavy nouze, mezinárodní námořní organizace a evropské instituce, a to s cílem předcházet dalším námořním nehodám.

Tato část také zahrnuje jakákoli prozatímní bezpečnostní doporučení, která mohla být vydána v průběhu bezpečnostního vyšetřování.

7.   Dodatky

Je-li to vhodné, jsou ke zprávě ve formě výtisků nebo v elektronické podobě připojeny informace z tohoto seznamu, který není vyčerpávající:

   - fotografie, filmy či videozáznamy, zvukové nahrávky, mapy či diagramy, nákresy;
   - použitelné normy;
   - použité technické pojmy a zkratky;
   - zvláštní bezpečnostní studie;
   - různorodé informace.

PŘÍLOHA II

OZNAMOVANÉ ÚDAJE O NÁMOŘNÍ NEHODĚ NEBO MIMOŘÁDNÉ UDÁLOSTI

(součást Evropské informační platformy pro námořní nehody)

01.   Odpovědný členský stát / kontaktní osoba

02.   Vyšetřovatel ze členského státu

03.   Úloha členského státu

04.   Dotčený přímořský stát

05.   Počet států s významným zájmem

06.   Státy s významným zájmem

07.   Oznamující subjekt

08.   Čas oznámení

09.   Datum oznámení

10.   Jméno lodi

11.   Identifikační číslo IMO / volací znak

12.   Vlajka lodi

13.   Typ námořní nehody nebo mimořádné události

14.   Typ lodi

15.   Datum, kdy došlo k námořní nehodě nebo mimořádné události

16.   Čas, kdy došlo k námořní nehodě nebo mimořádné události

17.   Poloha - zeměpisná šířka

18.   Poloha - zeměpisná délka

19.   Místo námořní nehody nebo mimořádné události

20.   Přístav odjezdu

21.   Přístav určení

22.   Systém oddělení dopravy

23.   Úsek plavby

24.   Provoz lodi

25.   Místo na palubě

26.   Ztráty na životech:

· posádka

· cestující

· jiné

27.   Vážná zranění:

· posádka

· cestující

· jiné

28.   Znečištění

29.   Škody na lodi

30.   Škody na nákladu

31.   Jiné škody

32.   Stručný popis námořní nehody nebo mimořádné události

Poznámka: Podtržená čísla znamenají, že příslušné údaje by měly být poskytnuty pro každou loď, pokud se dotyčné námořní nehody nebo mimořádné události účastnila více než jedna loď.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.
(2) Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 195.
(3) Úř. věst. C 229, 22.9.2006, s. 38.
(4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007.
(5) Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004, s. 730.
(6) Závěrečný akt třetí konference Spojených národů o mořském právu 1973-1982, Třída č. 341.45 L 412 1997.
(7) Verze IMO FSI 13/WP.3 z 9. března 2005.
(8) Úř. věst. L 138, 1.6.1999, s. 1. Směrnice ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/84/ES (Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 53).
(9) Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 10.
(10) Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1891/2006 (Úř. věst. L 394, 30.12.2006, s. 1 ).
(11) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11).
(12) Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 93/2007 (Úř. věst. L 22, 31.1.2007, s. 12).
(13)* Úř. věst.: vložte prosím datum.


Odpovědnost dopravců zajišťujících lodní dopravu v případě nehody ***I
DOC 198k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o odpovědnosti dopravců k cestujícím po moři a na vnitrozemských vodních cestách v případě nehod (KOM(2005)0592 – C6-0057/2006 – 2005/0241(COD) )
P6_TA(2007)0148 A6-0063/2007

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament ,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2005)0592 )(1) ,

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 80 odst. 2 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0057/2006 ),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a na stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A6-0063/2007 ),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 25. dubna 2007 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2007 o odpovědnosti dopravců k cestujícím po moři v případě nehod

P6_TC1-COD(2005)0241


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 71 odst. 1 a čl. 80 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise ,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(2) ,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(3) ,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(4) ,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)   V rámci společné dopravní politiky musí být k posílení bezpečnosti v dopravě námořní a na vnitrozemských vodních cestách přijata další opatření. Tato opatření zahrnují předpisy o odpovědnosti za škody způsobené cestujícím, protože je důležité zajistit vhodnou úroveň náhrady škod cestujícím postiženým nehodami v námořní dopravě.

(2)   Protokol z roku 2002 k Athénské úmluvě o přepravě cestujících a jejich zavazadel po moři z roku 1974 byl přijat dne 1. listopadu 2002 pod záštitou Mezinárodní námořní organizace (IMO) . [Společenství k tomuto protokolu přistoupilo(5) .]

(3)   Athénská úmluva o přepravě cestujících a jejich zavazadel po moři z roku 1974 ve znění protokolu z roku 2002 (dále jen "Athénská úmluva z roku 2002") se vztahuje pouze na mezinárodní dopravu. Na vnitřním námořním trhu byl zrušen rozdíl mezi vnitrostátní a mezinárodní dopravou, a proto je ve Společenství vhodné zavést stejnou úroveň a povahu odpovědnosti ve vnitrostátní i mezinárodní dopravě .

(4)    Pojištění požadované Athénskou úmluvou z roku 2002 musí odpovídat finančním prostředkům vlastníků lodí a pojišťoven. Vlastníci lodí musejí být schopni spravovat své pojištění ekonomicky přijatelným způsobem a, zejména v případě malých lodních společností provozujících vnitrostátní dopravní služby, je třeba přihlédnout k sezónní povaze jejich činnosti. Přechodné období, které má být poskytnuto na provedení tohoto nařízení, musí být dostatečně dlouhé, aby umožňovalo zavedení povinného pojištění podle Aténské úmluvy z roku 2002, aniž by tím byly dotčeny stávající pojistné programy.

(5)    Je vhodné zavázat dopravce k platbám předem v případech smrti cestujících nebo jejich újmy na zdraví, přičemž platba předem nepředstavuje uznání odpovědnosti .

(6)    Vhodné, úplné a srozumitelné informace o nových právech přiznaných cestujícím by jim měly být poskytnuty před uskutečněním cesty.

(7)    Veškeré změny Athénské úmluvy budou přejaty do právních předpisů Společenství, pokud tyto změny nebudou vyloučeny postupem podle čl. 5 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002 ze dne 5. listopadu 2002, kterým se zřizuje Výbor pro bezpečnost moří a prevenci před znečištěním z lodí (COSS) a kterým se mění nařízení o námořní bezpečnosti a prevenci před znečištěním z lodí(6) .

(8)    Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA) zřízená podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002(7) by měla Komisi napomáhat při přípravě a vypracování zprávy o uplatňování nových pravidel a při návrhu změn Athénské úmluvy z roku 2002.

(9)    Vzhledem k potřebě intenzivního dialogu mezi členskými státy v záležitostech námořní bezpečnosti je nezbytné opětovně posoudit pravomoci agentury EMSA a případně zvážit rozšíření jejích pravomocí.

(10)    Vnitrostátní orgány, zejména přístavní správa, hrají zásadní a významnou úlohu při zjišťování a řízení různých rizik pro námořní bezpečnost.

(11)    Jelikož cíle zamýšleného kroku, konkrétně vytvoření jediného souboru předpisů upravujících práva dopravců a jejich cestujících v případě nehod, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodů nutnosti zajistit stejná omezení odpovědnosti ve všech členských státech, jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět úpravy

Toto nařízení stanovuje režim jednotné odpovědnosti ve Společenství za přepravu cestujících po moři.

Za uvedeným účelem toto nařízení začleňuje příslušná ustanovení Athénské úmluvy o přepravě cestujících a jejich zavazadel po moři z roku 1974 ve znění protokolu z roku 2002 (dále jen "Athénská úmluva z roku 2002") a rozšiřuje použití těchto ustanovení na přepravu po moři v rámci jednoho členského státu.

Článek 2

Rozsah působnosti

Toto nařízení se vztahuje na veškerou mezinárodní nebo vnitrostátní přepravu po moři jestliže :

   a) loď pluje pod vlajkou členského státu,
   b) smlouva o přepravě byla uzavřena v členském státu, nebo
   c) místo odjezdu nebo místo určení uvedené ve smlouvě o přepravě leží v členském státu.

Článek 3

Odpovědnost dopravce

Odpovědnost dopravce a provádějícího dopravce vzhledem k cestujícím a jejich zavazadlům se musí řídit všemi ustanoveními Athénské úmluvy z roku 2002 upravujícími tuto odpovědnost, včetně výhrady IMO a pokynů k provádění Aténské úmluvy z roku 2002, přijatých právním výborem IMO dne 19. října 2006 (dále jen "výhrada IMO z roku 2006"). Aténská úmluva z roku 2002 a výhrada IMO z roku 2006 tvoří přílohu tohoto nařízení .

Pojmy "dopravce" a "provádějící dopravce" jsou chápány v souladu s definicemi stanovenými v čl. 1 odst. 1 písm. a) a b) Athénské úmluvy z roku 2002.

Článek 4

Omezení odpovědnosti

Čl. 7 odst. 2 Athénské úmluvy z roku 2002 není použitelný na přepravu cestujících spadající do rozsahu působnosti tohoto nařízení, pokud Evropský parlament a Rada postupem uvedeným v článku 251 Smlouvy nerozhodnou o příslušné změně tohoto nařízení .

Článek 19 Athénské úmluvy z roku 2002 se nevztahuje na dopravu osob náležející do oblasti působnosti tohoto nařízení.

V případě zničení nebo ztráty nebo poškození vybavení umožňujícího pohyb nebo lékařské pomůcky náležející cestujícím osobám se sníženou pohyblivostí se může náhrada rovnat hodnotě umožňující nahradit dotyčné vybavení, ale nemůže ji překročit.

Článek 5

Platby předem

V případě smrti nebo újmy na zdraví cestujícího způsobených lodní nehodou musí dopravce nebo provádějící dopravce provést předem platbu dostatečnou ke krytí okamžitých ekonomických potřeb, do 15 dnů ode dne identifikace osoby oprávněné k náhradě škody. V případě smrti nebo úplné a trvalé invalidity nebo zranění způsobených na 75 % těla cestujícího považovaných za klinicky velmi závažná, tato platba nesmí být nižší než EUR 21 000.

Platba předem nepředstavuje uznání odpovědnosti a může být nahrazena jinými částkami, vyplacenými na základě tohoto nařízení, a je nevratná s výjimkou případů, kdy osoba, která přijala platbu předem, nebyla osobou oprávněnou k náhradě nebo v případě, že zavinění dopravce není potvrzeno.

Platba nebo přijetí platby předem zavazuje příslušného dopravce, provádějícího dopravce nebo cestujícího, aby zahájil soudní řízení k určení odpovědnosti a zavinění.

Článek 6

Informace cestujícím

Dopravce, provádějící dopravce nebo provozovatel plavby musí cestujícím poskytnout před odjezdem vhodné, úplné a srozumitelné informace o jejich právech podle tohoto nařízení, zejména o omezení náhrady za smrt, újmu na zdraví nebo ztrátu a poškození jeho zavazadel, o jejich právu na přímou žalobu proti pojistiteli nebo osobě zajišťující finanční bezpečnost a o jejich nároku na platbu předem.

Tato informace musí být poskytována vhodnou, úplnou a srozumitelnou formou a v případě informací poskytovaných provozovateli zájezdní plavby také v souladu s článkem 4 směrnice Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (8) .

Článek 7

Zpráva a změny Athénské úmluvy z roku 2002

Nejpozději do tří let od vstupu tohoto nařízení v platnost vypracuje Komise zprávu o jeho používání, která mj. musí vzít v úvahu hospodářský rozvoj a vývoj na mezinárodních fórech.

Uvedená zpráva může být provázena návrhem na změnu tohoto nařízení nebo návrhem, který by měl být Evropským společenstvím přednesen na příslušných mezinárodních fórech.

Při této činnosti bude Komisi nápomocen Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS), zřízený podle článku 3 nařízení (ES) č. 2099/2002.

Změny Athénské úmluvy z roku 2002 mohou být z rozsahu působnosti tohoto nařízení vyloučeny podle čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 2099/2002.

Článek 8

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost [...] dnem následujícím po dni jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Je použitelné od ...(9) .

U vnitrostátní přepravy na pravidelných trajektových linkách je toto nařízení použitelné za dva roky od ... (10) .

U přepravy na vnitrozemských vodních cestách je toto nařízení použitelné za čtyři roky od ... * .

U vnitrostátní přepravy na pravidelných trajektových linkách v regionech spadajících do působnosti čl. 299 odst. 2 Smlouvy je toto nařízení použitelné za čtyři roky od ... * .

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V dne […].

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

ATHÉNSKÁ ÚMLUVA Z ROKU 2002 O PŘEPRAVĚ CESTUJÍCÍCH A JEJICH ZAVAZADEL PO MOŘI

(Úplné znění Athénské úmluvy o přepravě cestujících a jejich zavazadel po moři z roku 1974 ve znění protokolu k této úmluvě z roku 2002)

Článek 1

Definice

Pro účely této úmluvy se rozumí, že následující pojmy mají zde uvedený význam:

   1. a) "dopravce" znamená osobu, která uzavřela - nebo jejímž jménem je uzavřena - smlouva o přepravě, bez ohledu na to, zda je přeprava provedena touto osobou nebo provádějícím dopravcem;
   b) "provádějící dopravce" znamená osobu jinou než dopravce, která je vlastníkem, nájemcem nebo provozovatelem lodi a která skutečně provádí celou přepravu nebo její část;
   c) "dopravce, který skutečně provádí celou přepravu nebo její část" znamená provádějícího dopravce, nebo, pokud dopravce skutečně provádí přepravu, dopravce;
   2. "smlouva o přepravě" znamená smlouvu uzavřenou dopravcem nebo jeho jménem o přepravě cestujícího, případně cestujícího a jeho zavazadel;
   3. "loď" znamená pouze námořní plavidlo, s výjimkou vznášedel;
   4. "cestující" znamená jakoukoli osobu přepravovanou na lodi
   a) podle smlouvy o přepravě, nebo
   b) osobu, která se souhlasem dopravce doprovází vozidlo nebo živá zvířata, na které se vztahuje smlouva o přepravě zboží, na které se tato úmluva nevztahuje;
  5. "zavazadlo" znamená jakýkoli předmět nebo vozidlo přepravované dopravcem podle smlouvy o přepravě, s vyloučením:
   a) předmětů a vozidel přepravovaných podle smlouvy o nájmu lodi, konosamentu nebo jiné smlouvy primárně zaměřené na přepravu zboží, a
   b) živých zvířat;
   6. "příruční zavazadla" znamenají zavazadla, která má cestující ve své kajutě nebo jsou jinak v jeho vlastnictví, opatrování nebo pod jeho dohledem. S výjimkou použití odstavce 8 tohoto článku a článku 8 zahrnuji příruční zavazadla ta zavazadla, která má cestující ve svém vozidle nebo na něm;
   7. "ztráta nebo poškození zavazadel" zahrnuje finanční ztrátu v důsledku nedodání zavazadel cestujícímu v přiměřené době po příjezdu lodi, na níž byla zavazadla přepravena nebo měla být přepravena, ale nezahrnuje odklady způsobené pracovními spory;
  8. "přeprava" zahrnuje následující období:
   a) vzhledem k cestujícímu a jeho příručním zavazadlům: dobu, během níž je cestující a/nebo jeho příruční zavazadla na palubě lodi, nebo v průběhu jeho nalodění nebo vylodění, a dobu, během níž je cestující a jeho příruční zavazadla přepravován po vodě z pevniny na loď a naopak, pokud jsou náklady na tuto přepravu zahrnuty do jízdného nebo pokud bylo plavidlo použité k tomuto účelu pomocné přepravy poskytnuto cestujícímu dopravcem. Vzhledem k cestujícímu však přeprava nezahrnuje dobu, během které se cestující nachází v přístavním terminálu nebo v přístavní stanici, na molu nebo v jakémkoli jiném přístavním zařízení;
   b) vzhledem k příručním zavazadlům: také dobu, během které se cestující nachází v přístavním terminálu, v přístavní stanici, na molu nebo v jakémkoli jiném přístavním zařízení, jestliže tato zavazadla byla převzata dopravcem nebo jeho pracovníkem nebo zástupcem a nebyla předána zpět cestujícímu;
   c) vzhledem k zavazadlům jiným než příručním: dobu od okamžiku jejich převzetí dopravcem nebo jeho pracovníkem nebo zástupcem na pobřeží nebo na palubě do okamžiku jejich zpětného předání dopravcem nebo jeho pracovníkem nebo zástupcem;
   9. "mezinárodní přeprava" znamená jakoukoli přepravu, v jejímž případě podle smlouvy o přepravě leží místo odjezdu a místo určení ve dvou různých státech, nebo ve stejném státě, pokud podle smlouvy o přepravě nebo plánované cestovní trasy je mezipřistání v přístavu ležícím v jiném státě;
   10. "organizace" znamená Mezinárodní námořní organizace;

11.   "generální tajemník" znamená generální tajemník organizace.

Článek 1a

Příloha

Příloha této úmluvy je její nedílnou součástí.

Článek 2

Použití

1.  Tato úmluva se vztahuje na jakoukoli mezinárodní přepravu, jestliže:

   a) loď pluje pod vlajkou státu, který je smluvní stranou této úmluvy nebo je v takovém státě registrována, nebo
   b) smlouva o přepravě byla uzavřena ve státě, který je smluvní stranou této úmluvy, nebo
   c) místo odjezdu nebo místo určení uvedené ve smlouvě o přepravě leží ve státě, který je smluvní stranou této úmluvy.

2.   Nehledě na odstavec 1 tohoto článku se tato úmluva nepoužije, pokud přeprava podléhá, podle jiných mezinárodních úmluv o přepravě cestujících nebo zavazadel jinými způsoby přepravy, režimu občanské odpovědnosti podle ustanovení dotyčné úmluvy, pokud se příslušná ustanovení povinně použijí na přepravu po moři.

Článek 3

Odpovědnost dopravce

1.  Za ztrátu, k níž došlo v důsledku smrti nebo újmy na zdraví cestujícího způsobené dopravní nehodou, musí být dopravce odpovědný v míře, aby škoda vzhledem k dotyčnému cestujícímu v každém jednotlivém případě nepřesáhla 250 000 zúčtovacích jednotek, pokud dopravce neprokáže, že dotyčná nehoda:

   a) je důsledkem válečného činu, nepřátelského činu, občanské války, povstání nebo přírodního jevu výjimečné, nevyhnutelné a neodvratitelné povahy, nebo
   b) byla zcela způsobena jednáním třetí strany nebo jejím opomenutím konat s úmyslem způsobit nehodu.

Pokud škoda přesahuje výše uvedené omezení a v míře, ve které ho přesahuje, je dopravce dále odpovědný, pokud neprokáže, že k nehodě, při které škoda vznikla, došlo bez zavinění nebo z nedbalosti dopravce.

2.   Za škodu vzniklou v důsledku smrti nebo újmy na zdraví cestujícího, která nebyla způsobena námořní nehodou, je dopravce odpovědný, jestliže škoda vznikla zaviněním nebo opomenutím dopravce. Břemeno důkazu zavinění nebo opomenutí nese reklamant.

3.   Za škodu vzniklou v důsledku ztráty nebo poškození příručních zavazadel je odpovědný dopravce, pokud k události, která způsobila ztrátu nebo poškození, došlo zaviněním nebo nedbalostí dopravce. Zavinění nebo nedbalost dopravce se předpokládá v případě námořních nehod.

4.   Za škodu vzniklou v důsledku ztráty nebo poškození zavazadel jiných než příručních je odpovědný dopravce, pokud dopravce neprokáže, že k události, která způsobila tuto ztrátu nebo poškození došlo bez zavinění nebo nedbalosti dopravce.

5.  Pro účely tohoto článku se pojmem:

   a) "námořní nehoda" rozumí ztroskotání, potopení, srážka lodi nebo její najetí na břeh, výbuch nebo požár na lodi nebo porucha lodi;
   b) "zavinění nebo nedbalost dopravce" rozumí také zavinění nebo nedbalost pracovníků dopravce, jednajících v rozsahu svých povinností;
   c) "porucha lodi" rozumí jakékoli selhání, nefunkčnost nebo neplnění příslušných bezpečnostních předpisů vzhledem k jakékoli části lodi nebo jejího vybavení, pokud je použita k úniku, evakuaci, nalodění nebo vylodění cestujících, nebo pokud je použita k pohonu, řízení, bezpečné plavbě, uvazování, kotvení, příjezdu nebo odjezdu od nábřeží nebo z kotviště, nebo ke kontrole škod po zaplavení; nebo při spouštění záchranných prostředků; a
   d) "škoda" rozumí škoda, která nezahrnuje peněžní nebo exemplární škody.

6.   Odpovědnost dopravce podle tohoto článku se vztahuje pouze na škody v důsledku nehod, k nimž došlo v průběhu přepravy. Břemeno důkazu, že k nehodě, při které vznikla škoda, došlo v průběhu přepravy, a břemeno důkazu rozsahu škody nese reklamant.

7.   Nic v této úmluvě se nedotýká práva dopravce na postih třetí strany nebo na obranu proti spoluzavinění z nedbalosti podle článku 6 této úmluvy. Nic v tomto článku se nedotýká práva na omezení podle článků 7 nebo 8 této úmluvy.

8.   Předpoklad zavinění nebo nedbalosti určité strany nebo uvalení důkazního břemene na určitou stranu nebrání tomu, aby důkaz ve prospěch této strany byl brán v úvahu.

Článek 4

Provádějící dopravce

1.   Jestliže byl výkon přepravy nebo její části svěřen provádějícímu dopravci podle ustanovení této úmluvy, zůstává za celou přepravu nicméně odpovědný dopravce. Kromě toho se na část přepravy uskutečněnou provádějícím dopravcem na provádějícího dopravce vztahují ustanovení této úmluvy.

2.   Vzhledem k přepravě uskutečněné provádějícím dopravcem musí být dopravce odpovědný za činy a opomenutí provádějícího dopravce a jeho pracovníků a zástupců jednajících v rámci svých povinností.

3.   Jakékoli zvláštní dohody, podle kterých dopravce přejímá závazky neukládané touto úmluvou, nebo jakékoli vzdání se práv daných mu touto úmluvou se dotknou provádějícího dopravce, pouze pokud tak provádějící dopravce výslovně a písemně odsouhlasí.

4.   V případech a v rozsahu, v jakém jsou odpovědní jak dopravce, tak provádějící dopravce, je jejich odpovědnost společná a nerozdílná.

5.   Nic v tomto článku se nedotýká práva na postih mezi dopravcem a provádějícím dopravcem.

Článek 4a

Povinné pojištění

1.   Jestliže jsou cestující přepravováni na palubě lodi registrované v členském státě úmluvy, která je schválena pro více než dvanáct cestujících, a platí tato úmluva, musí být každý dopravce, který skutečně provádí celou přepravu nebo její část, pojištěn nebo jinak finančně zajištěn, např. zárukou banky nebo jiné finanční instituce, ke krytí odpovědnosti podle této úmluvy vzhledem k smrti nebo újmě na zdraví cestujících. Omezení povinné odpovědnosti nebo jiného finančního zajištění nesmí být nižší než 250 000 zúčtovacích jednotek na cestujícího a na každý jednotlivý případ.

2.  Osvědčení prokazující, že pojištění nebo jiné finanční zajištění je platné v souladu s ustanoveními této úmluvy, musí být vydáno pro každou loď poté, kdy příslušný orgán státu, který je smluvní stranou této úmluvy, ověřil, že jsou požadavky odstavce 1 splněny. Pro loď registrovanou ve státě, který je smluvní stranou této úmluvy, bude takové osvědčení vydáno nebo osvědčeno příslušným orgánem státu, v němž je loď registrována; pro loď, která není registrována ve státě, který je smluvní stranou této úmluvy, může být takové osvědčení vydáno nebo osvědčeno příslušným orgánem kteréhokoli státu, který je smluvní stranou této úmluvy. Toto osvědčení musí být ve formátu dle vzoru stanoveného v příloze této úmluvy a musí obsahovat následující údaje:

   a) jméno lodi, volací znak a rejstříkový přístav;
   b) jméno a hlavní sídlo dopravce, který skutečně provádí celou přepravu nebo její část;
   c) identifikační číslo lodě přidělené Mezinárodní námořní organizací;
   d) typ a dobu trvání zajištění;
   e) jméno a hlavní sídlo pojistitele nebo jiné osoby poskytující finanční zajištění a případně místo, kde je pojistitel či poskytovatel finančního zajištění ustaven; a
   f) dobu platnosti osvědčení, která nesmí být delší než doba platnosti pojištění nebo jiného finančního zajištění.

3. a)   Stát, který je smluvní stranou úmluvy, může oprávnit určitou instituci nebo jím uznanou organizaci k vydávání těchto osvědčení. Tato instituce nebo organizace musí státu oznamovat každé vydané osvědčení. Ve všech případech musí stát, který je smluvní stranou úmluvy, plně ručit za úplnost a správnost osvědčení takto vydaných a musí zajistit veškeré nezbytné náležitosti ke splnění tohoto požadavku.

b)  Stát, který je smluvní stranou úmluvy, musí generálnímu tajemníkovi oznamovat:

   i) konkrétní odpovědnosti a podmínky oprávnění delegované určité instituci nebo organizaci jím uznané;
   ii) odnětí toho oprávnění; a
   iii) datum, od kterého toto oprávnění nebo jeho odnětí platí.

Delegované oprávnění nesmí nabýt účinku dříve než za tři měsíce od data jeho oznámení generálnímu tajemníkovi.

c)   Instituce nebo organizace oprávněná k vydávání osvědčení v souladu s tímto odstavcem musí být oprávněna minimálně k odnímání těchto osvědčení v případě, kdy podmínky, za kterých byla osvědčení vydána, nejsou splněny. Ve všech případech musí oprávněná instituce nebo organizace oznamovat odnětí osvědčení státu, jehož jménem byla osvědčení vydána.

4.   Osvědčení musí být v úředním jazyce nebo jazycích státu, který je vydal. Pokud použitým jazykem není angličtina, francouzština nebo španělština, musí být text přeložen do jednoho z těchto jazyků, a pokud se tak dotyčný stát rozhodne, může být úřední jazyk vydávajícího státu vynechán.

5.   Osvědčení musí být na palubě lodi a jeho kopie musí být uložena u orgánů, které vedou záznamy rejstříku lodí nebo, není-li loď registrována ve státě, který je smluvní stranou úmluvy, u orgánu státu vydávajícího nebo osvědčujícího tato osvědčení.

6.   Pojištění nebo jiné finanční zajištění nesplňuje požadavky tohoto článku, pokud může skončit z důvodů jiných, než je uplynutí doby platnosti pojištění nebo finančního zajištění uvedené v osvědčení, před uplynutím tří měsíců od data, kdy bylo oznámeno datum jeho ukončení orgánům uvedeným v odstavci 5, pokud toto osvědčení nebylo odevzdáno uvedeným orgánům nebo pokud v uvedené lhůtě nebylo vydáno osvědčení nové. Předcházející ustanovení se budou podobně vztahovat i na veškeré změny, v jejichž důsledku pojištění nebo finanční zajištění nadále nesplňuje požadavky tohoto článku.

7.   S výhradou platnosti tohoto článku musí stát, v němž je loď registrována, stanovit podmínky vydání a platnosti osvědčení.

8.   Nic v této úmluvě nesmí být vykládáno jako překážka bránící státu, který je smluvní stranou úmluvy, spoléhat se na informace získané z jiných států nebo organizace, nebo z jiných mezinárodních organizací vzhledem k finanční situaci poskytovatelů pojištění nebo jiného finančního zajištění pro účely této úmluvy. V takových případech stát, který je smluvní stranou úmluvy a který se spolehl na takové informace, není zproštěn své odpovědnosti jako stát vydávající osvědčení.

9.   Osvědčení vydaná nebo osvědčená orgánem státu, který je smluvní stranou úmluvy, musí být jinými státy, které jsou smluvními stranami úmluvy, pro účely této úmluvy uznávány jako osvědčení stejné síly jako osvědčení vydaná nebo osvědčena jimi, a to i v případě, kdy je osvědčení vydáno nebo osvědčeno pro loď, která není registrována v žádném státě, který je smluvní stranou úmluvy. Stát, který je smluvní stranou úmluvy, může kdykoli požádat stát, který takové osvědčení vydal nebo osvědčil, o konzultaci, pokud by se domníval, že pojistitel nebo poskytovatel záruky finančního zajištění uvedený v osvědčení o pojištění není finančně schopen splnit požadavky stanovené touto úmluvou.

10.   Jakýkoli nárok na odškodnění kryté pojištěním nebo jiným finančním zajištěním podle tohoto článku může být uplatňován přímo u pojistitele nebo jiné osoby poskytující finanční zajištění. V takovém případě se částka stanovená v odstavci 1 použije jako omezení odpovědnosti pojistitele nebo jiné osoby poskytující finanční zajištění, a to i v případech, ve kterých dopravce nebo provádějící dopravce není oprávněn k omezení odpovědnosti. Žalovaný může dále uplatňovat obhajobu (jinou než úpadek nebo likvidaci), kterou by dopravce uvedený v odstavci 1 byl oprávněn uplatňovat v souladu s touto úmluvou. Dále může žalovaný uplatnit obhajobu, že škoda vznikla v důsledku úmyslného zneužití situace pojištěncem, ale žalovaný nesmí uplatnit žádnou jinou obhajobu, kterou by mohl být oprávněn uplatnit v řízení zahájeném pojištěncem proti žalovanému. Žalovaný musí mít v každém případě právo požadovat, aby dopravce a provádějící dopravce byli účastníky tohoto řízení.

11.   Jakékoli částky poskytnuté z pojištění nebo z jiného finančního zajištění zdůvodněné v souladu s odstavcem 1 musí být vyplaceny výhradně k plnění nároků podle této úmluvy a veškeré proplacení těchto částek musí splnit závazek jakékoli odpovědnosti vyplývající podle této úmluvy v rozsahu zaplacených částek.

12.   Stát, který je smluvní stranou úmluvy, nesmí nikdy povolit lodi, která pluje pod jeho vlajkou a na kterou se tento článek vztahuje, plavbu, dokud pro ni nebylo vydáno osvědčení podle odstavců 2 až 15.

13.   S výhradou platnosti ustanovení tohoto článku musí každý stát, který je smluvní stranou úmluvy, zajistit podle svého vnitrostátního práva, že je pojištění nebo jiné finanční zajištění, v rozsahu uvedeném v odstavci 1, platné vzhledem k jakékoli lodi schválené k přepravě více než dvanácti cestujících bez ohledu na místo, kde je registrována, která připlouvá nebo odplouvá do přístavu či z přístavu na jeho území, pokud se na ně tato úmluva vztahuje.

14.   Nehledě na ustanovení odstavce 5 může stát, který je smluvní stranou úmluvy, oznámit generálnímu tajemníkovi, že pro účely odstavce 13 se od lodí nevyžaduje, aby na palubě měly osvědčení, které by mohly předložit, jak požaduje odstavec 2, při připlutí do přístavu či odplutí z přístavu na jeho území za předpokladu, že dotyčný stát, který je smluvní stranou úmluvy a který osvědčení vydává, oznámil generálnímu tajemníkovi, že uchovává záznamy o osvědčení v elektronickém formátu, který je přístupný pro všechny státy jsoucí stranou úmluvy a osvědčuje existenci dotčeného osvědčení a umožňuje státům jsoucím stranou úmluvy splnit jejich závazky podle odstavce 13.

15.   Jestliže pojištění nebo jiné finanční zajištění není vzhledem k lodi vlastněné státem, který je stranou úmluvy, udržováno, ustanovení tohoto článku vztahující se k němu nesmí být pro takovou loď použita, ale tato loď musí mít osvědčení vydané příslušným orgánem státu, v němž je registrována, ve kterém je uvedeno, že dotyčný stát je vlastníkem dotyčné lodi a že odpovědnost je kryta ve výši předepsané v souladu s odstavcem 1. Takové osvědčení musí co nejvěrněji odpovídat vzoru předepsanému v odstavci 2.

Článek 5

Cennosti

Dopravce není odpovědný za ztrátu nebo poškození peněz, převoditelných cenných papírů, zlata, stříbra, klenotů, dekorací, uměleckých předmětů nebo jiných cenností, s výjimkou případů, kdy byly cennosti uloženy u dopravce k účelu jejich úschovy; v takovém případě je dopravce odpovědný až do výše omezení stanovené v čl. 8 odst. 3, pokud není dohodnuto vyšší omezení v souladu s čl. 10 odst. 1.

Článek 6

Spoluzavinění

Jestliže dopravce prokáže, že smrt nebo újma na zdraví cestujícího nebo ztráta či poškození jeho zavazadel bylo způsobeno spoluzaviněním nebo spoluzaviněnou nedbalostí cestujícího nebo bylo jeho výsledkem , může soud v daném případě dopravce zcela či částečně zprostit odpovědnosti v souladu s ustanoveními práva dotyčného soudu.

Článek 7

Omezení odpovědnosti za smrt a újmu na zdraví

1.   Odpovědnost dopravce za smrt nebo újmu na zdraví cestujícího podle článku 3 nesmí v žádném případě přesáhnout 400 000 zúčtovacích jednotek na cestujícího a každou pojistnou událost. V případech, kdy je v souladu s právem příslušného soudu odškodnění propláceno formou pravidelných plateb, nesmí ekvivalentní peněžní hodnota těchto plateb přesáhnout uvedené omezení.

2.   Stát, který je smluvní stranou úmluvy, může zvláštními ustanoveními vnitrostátního práva regulovat omezení odpovědnosti předepsané v odstavci 1 za předpokladu, že takové vnitrostátní omezení odpovědnosti, pokud existuje, není nižší, než je předepsáno v odstavci 1. Stát, který je smluvní stranou úmluvy a jenž využívá možnost stanovenou v tomto odstavci, musí generálnímu tajemníkovi sdělit přijaté omezení odpovědnosti nebo musí uvést, že nebylo žádné takové omezení přijato.

Článek 8

Omezení odpovědnosti za ztrátu nebo poškození zavazadel a vozidel

1.   Odpovědnost dopravce za ztrátu nebo poškození příručních zavazadel nesmí v žádném případě přesáhnout 2 250 zúčtovacích jednotek na cestujícího a na přepravu.

2.   Odpovědnost dopravce za ztrátu nebo poškození vozidla včetně všech zavazadel přepravovaných v dotyčném vozidle nebo na něm nesmí v žádném případě přesáhnout 12 700 zúčtovacích jednotek na vozidlo a na přepravu.

3.   Odpovědnost dopravce za ztrátu nebo poškození zavazadel jiných, než je uvedeno v odst. 1 a 2, nesmí v žádném případě přesáhnout 3 375 zúčtovacích jednotek na cestujícího a na přepravu.

4.   Dopravce a cestující se mohou dohodnout na tom, že odpovědnost dopravce bude podléhat spoluúčasti cestujícího nepřesahující 330 zúčtovacích jednotek v případě poškození vozidla a nepřesahující 149 zúčtovacích jednotek na cestujícího v případě ztráty nebo poškození jiných zavazadel, a součet těchto sum bude odečten ze škody nebo odškodnění.

Článek 9

Zúčtovací jednotky a směna

1.   Zúčtovací jednotky uvedené v této úmluvě představují zvláštní práva čerpání stanovená Mezinárodním měnovým fondem. Částky uvedené v čl. 3 odst. 1, čl. 4a odst. 1, čl. 7 odst. 1 a článku 8 jsou konvertovány na vnitrostátní měnu státu, v němž působí soud, kterému pojistná událost přísluší, a to na základě hodnoty této měny vzhledem ke zvláštním právům čerpání ke dni soudního rozhodnutí nebo ke dni, na kterém se strany dohodly. Hodnota vnitrostátní měny státu, který je smluvní stranou úmluvy a je členem Mezinárodního měnového fondu, vyjádřená ve zvláštních právech čerpání, se stanoví v souladu s metodou přepočtu používanou Mezinárodním měnovým fondem k dotyčnému datu pro jeho vlastní operace a transakce. Hodnota vnitrostátní měny státu, který je smluvní stranou úmluvy a není členem Mezinárodního měnového fondu, vyjádřená ve zvláštních právech čerpání, se vypočítává způsobem určeným dotyčným státem.

2.   Přesto však stát, který není členem Mezinárodního měnového fondu a jehož zákony neumožňují použití ustanovení odstavce 1, může v době ratifikace, přijetí, schválení nebo přistoupení k této úmluvě, nebo kdykoli poté prohlásit, že zúčtovací jednotka uvedená v odstavci 1 se rovná 15 zlatým frankům. Zlatý frank uvedený v tomto odstavci odpovídá šedesáti pěti a půl miligramům zlata tisícinové ryzosti devět set. Zlaté franky se na vnitrostátní měnu přepočítávají v souladu vnitrostátním právem daného státu.

3.   Výpočet uvedený v poslední větě odstavce 1 a přepočet uvedený v odstavci 2 musí být učiněn takovým způsobem, aby byla ve vnitrostátních měnách států, které jsou stranami této úmluvy, vyjádřena pokud možno stejná reálná hodnota částek uvedených v čl. 3 odst. 1, čl. 4a odst. 1, čl. 7 odst. 1 a článku 8, jaká by vyplynula použitím prvních tří vět odstavce 1. Státy musí sdělovat generálnímu tajemníkovi způsob přepočtu podle odstavce 1 nebo výsledek přepočtu podle odstavce 2 při uložení příslušné ratifikační listiny či listiny o přijetí, schválení či přistoupení k této úmluvě, a kdykoli dojde ke změně.

Článek 10

Doplňující ustanovení o omezení odpovědnosti

1.   Dopravce a cestující se mohou výslovně a písemně dohodnout na vyšším omezení odpovědnosti, než je stanoveno v článcích 7 a 8.

2.   Úroky a právní náklady nesmí být zahrnuty do omezení odpovědnosti stanoveného v článcích 7 a 8.

Článek 11

Obhajoba a omezení pro pracovníky dopravce

Jestliže je proti pracovníku nebo zástupci dopravce nebo provádějícího dopravce vznesena žaloba ve věci škody, na kterou se vztahuje tato úmluva, pak pokud tento pracovník nebo zástupce prokáže, že jednal v rozsahu svých povinností, je oprávněn využít pro sebe obhajobu a omezení odpovědnosti, které je oprávněn dopravce nebo provádějící dopravce využít podle této úmluvy.

Článek 12

Kumulace nároků

1.   V případech, ve kterých jsou účinná omezení odpovědnosti stanovená v článcích 7 a 8, se tato omezení vztahují na kumulované sumy vymahatelné ke splnění všech nároků vzniklých v důsledku smrti nebo újmy na zdraví jakéhokoli jednoho cestujícího nebo ztráty či poškození jeho zavazadel.

2.   Ve vztahu k přepravě uskutečněné provádějícím dopravcem nesmí kumulovaná suma vymahatelná od dopravce nebo provádějícího dopravce a od jejich pracovníků a zástupců jednajících v rámci jejich pracovních povinností přesáhnout nejvyšší částku, která by mohla být přiznána v řízení proti dopravci nebo provádějícímu dopravci podle této úmluvy, avšak žádná z těchto uvedených osob nesmí být odpovědná za částky přesahující omezení na ně použitelné.

3.   V každém případě, kdy je pracovník nebo zástupce dopravce nebo provádějícího dopravce oprávněn podle článku 11 této úmluvy využít pro sebe omezení odpovědnosti stanovené v článcích 7 a 8, nesmí kumulovaná částka vymahatelná od dopravce nebo provádějícího dopravce a od dotyčných pracovníků nebo zástupců přesáhnout uvedená omezení.

Článek 13

Ztráta práva na omezení odpovědnosti

1.   Dopravce není oprávněn využít omezení odpovědnosti stanovené v článcích 7 a 8 a v čl. 10 odst. 1, jestliže se prokáže, že škodu zavinil svým jednáním nebo nedbalostí s úmyslem škodu přivodit, nebo nedbalostí s vědomím toho, že taková škoda pravděpodobně vznikne.

2.   Pracovníci nebo zástupci dopravce nebo provádějícího dopravce nejsou oprávněni využívat tato omezení, jestliže se prokáže, že škodu zavinili svým jednáním nebo nedbalostí s úmyslem škodu přivodit, nebo nedbalostí s vědomím toho, že taková škoda pravděpodobně vznikne.

Článek 14

Základ pro nároky

Jinak než v souladu s touto úmluvou nesmí být proti dopravci nebo provádějícímu dopravci vznesena žádná žaloba za odškodnění za smrt nebo újmu na zdraví cestujícího nebo za ztrátu nebo poškození zavazadel.

Článek 15

Oznámení ztráty nebo poškození zavazadel

1.  Cestující musí písemně oznámit dopravci nebo jeho zástupci:

  a) v případě zjevného poškození zavazadel:
   i) v případě příručních zavazadel, v době vylodění cestujícího nebo před ním;
   ii) v případě všech ostatních zavazadel, v době jejich zpětného předání nebo před ním;
   b) v případě poškození zavazel, které není zjevné, nebo v případě ztráty zavazadel do patnácti dnů od data vylodění cestujících nebo data zpětného vrácení zavazadel nebo data, kdy ke zpětnému vrácení zavazadel mělo dojít.

2.   Pokud cestující nesplní tento článek, předpokládá se, že dostal zavazadla nepoškozená, pokud není prokázán opak.

3.   Písemné oznámení není nutno podat, jestliže stav zavazadel byl v době jejich předání společně s cestujícím znalecky nebo inspekčně ohledán.

Článek 16

Časové omezení pro podání žalob

1.   Podání jakékoli žaloby pro odškodnění za smrt nebo újmu na zdraví cestujícího nebo za ztrátu nebo poškození zavazadel musí být časově omezeno po uplynutí období dvou let.

2.  Toto omezení doby se počítá takto:

   a) v případě újmy na zdraví od data vylodění cestujícího;
   b) v případě smrti cestujícího, k němuž došlo během přepravy, od data, ve kterém by došlo k vylodění cestujícího, a v případě újmy na zdraví, k níž došlo během přepravy a která vedla k smrti cestujícího po jeho vylodění, od data smrti za předpokladu, že toto období nepřekročilo tři roky od data vylodění;
   c) v případě ztráty nebo poškození zavazadel od data vylodění nebo od data, kdy mělo k vylodění dojít, rozhoduje pozdější datum.

3.  Právem soudu příslušného pro dotyčný případ se budou řídit základy pro dočasné zastavení nebo přerušení běhu omezující lhůty, avšak podle této úmluvy nesmí být vznesena žádná žaloba po uplynutí jednoho z následujících období:

   a) období pěti let počínající dnem vylodění cestujícího nebo dnem, ve kterém k jeho vylodění mělo dojít, přičemž rozhoduje pozdější datum; nebo, jestliže dříve nastane
   b) období tří let počínající dnem, kdy se reklamant dozvěděl nebo se měl dozvědět o újmě na zdraví, o ztrátě nebo poškození způsobené nehodou.

4.   Nehledě na odstavce 1, 2 a 3 tohoto článku může být toto časové omezení prodlouženo prohlášením dopravce nebo dohodou stran po podání žaloby. Takové prohlášení nebo dohoda musí být písemná.

Článek 17

Příslušnost soudu

1.  Žalobu podle článků 3 a 4 této úmluvy má reklamant možnost podat k jednomu ze soudů uvedených níže za předpokladu, že zvolený soud sídlí ve státě, který je smluvní stranou této úmluvy, a vnitrostátním právem se v každém případě určí příslušné místo v těchto státech s více možnými soudy:

   a) soud státu, v němž je žalovaný trvale usídlen nebo v něm má hlavní sídlo podniku, nebo
   b) soud státu, v němž se podle smlouvy o přepravě nachází místo odplutí nebo místo určení, nebo
   c) soud státu, v němž má bydliště nebo trvalé usídlení žalobce, jestliže v tomto státu má sídlo podniku i žalovaný a je soudně příslušný v tomto státu, nebo
   d) soud státu, v němž byla uzavřena smlouva o přepravě, jestliže v tomto státu má sídlo podniku i žalovaný a je soudně příslušný v tomto státu.

2.   Žalobu podle článku 4a této úmluvy má reklamant možnost podat k jednomu ze soudů, k němuž by mohla být žaloba podána proti dopravci nebo provádějícímu dopravci podle odstavce 1.

3.   Poté, kdy došlo k nehodě, při které byla způsobena škoda, se strany mohou dohodnout na tom, že nároky na odškodnění budou podány k jakékoli soudní pravomoci nebo rozhodčímu řízení.

Článek 17a

Uznávání a vynucování

1.  Jakékoli rozhodnutí soudu se soudní pravomocí v souladu s článkem 17, které je vynutitelné ve státu původu, kde již nepodléhá běžným formám přezkumu, musí být uznáno v každém státě, který je smluvní stranou úmluvy, s výjimkou případu, kdy

   a) rozhodnutí bylo získáno podvodně; nebo
   b) žalovaný/á nebyl/a přiměřeně uvědoměn/a a nebyla mu/jí dána možnost předložit jeho/její případ.

2.   Rozhodnutí uznané podle odstavce 1 musí být vynutitelné v každém státě, který je smluvní stranou úmluvy, jakmile jsou splněny formální náležitosti požadované v dotyčném státě. Formální náležitosti nesmí umožnit znovu otevřít věcnou stránku případu.

3.   Stát, který je smluvní stranou tohoto protokolu, může uplatnit jiné předpisy pro uznávání a vynucování rozhodnutí za předpokladu, že jejich účinek zajišťuje, aby rozhodnutí byla uznána a vynucena přinejmenším ve stejném rozsahu, jako podle odstavců 1 a 2.

Článek 18

Neplatnost smluvních ustanovení

Jakékoli smluvní ustanovení uzavřené před tím, než došlo k nehodě, při které bylo způsobena smrt nebo újma na zdraví cestujícího nebo ztráta či poškození jeho zavazadel, zaměřené na zmírnění odpovědnosti jakékoli osoby odpovědné podle této úmluvy nebo na stanovení nižšího omezení odpovědnosti, než je stanoveno v této úmluvě, s výjimkou čl. 8 odst. 4, a jakékoli ustanovení zaměřené na přesun důkazního břemene, které leží na dopravci nebo na provádějícím dopravci, nebo ustanovení omezující možnosti uvedené v čl. 17 odst. 1 a 2, musí být pokládáno za neúčinné a neplatné od počátku, avšak tato neplatnost dotyčného ustanovení neznamená neplatnost smlouvy o přepravě, která musí zůstat předmětem ustanovení této úmluvy.

Článek 19

Jiné úmluvy o omezení odpovědnosti

Tato úmluva nemění práva a povinnosti dopravce, provádějícího dopravce a jejich pracovníků a zástupců stanovená v mezinárodních úmluvách týkajících se omezení odpovědnosti vlastníků námořních lodí.

Článek 20

Jaderné poškození

Podle této úmluvy nevzniká žádná odpovědnost za škody způsobené jadernými nehodami:

   a) jestliže je provozovatel jaderného zařízení odpovědný za takové škody buď podle Pařížské úmluvy ze dne 29. července 1960 o odpovědnosti vůči třetí straně v oblasti jaderné energie ve znění jejího dodatečného protokolu ze dne 28. ledna 1964, nebo Vídeňské úmluvy ze dne 21. května 1963 o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody nebo jakékoli její změny nebo protokoly k ní, které vstoupily v platnost; nebo
   b) jestliže je provozovatel jaderného zařízení odpovědný za takové škody v důsledku vnitrostátního práva upravujícího odpovědnost za takové škody za předpokladu, že toto právo je ve všech ohledech příznivé pro osoby, které mohou utrpět škodu, jako Pařížská nebo Vídeňská úmluva nebo jejich změny nebo protokoly k nim, které vstoupily v platnost.

Článek 21

Komerční přeprava veřejnými orgány

Tato úmluva se vztahuje na komerční přepravu uskutečňovanou státními nebo veřejnými orgány v rámci smlouvy o přepravě ve smyslu článku 1.

Článek 22

Prohlášení o nepoužití

1.   Jakákoli strana může v době podpisu, ratifikace, přijetí, schválení této úmluvy či přistoupení k této úmluvě písemně prohlásit, že nepoužije tuto úmluvu, pokud jsou cestující a dopravce subjekty nebo státními příslušníky dotyčné strany.

2.   Jakékoli prohlášení učiněné podle odstavce 1 tohoto článku může být kdykoli odvoláno písemným oznámení generálnímu tajemníkovi.

Článek 22a

Závěrečné články úmluvy

Závěrečnými články této úmluvy budou články 17 až 25 protokolu z roku 2002 k Athénské úmluvě o přepravě cestujících a jejich zavazadel po moři z roku 1974. Odkazy činěné na státy, které jsou stranami této úmluvy, se v této úmluvě musí chápat jako odkazy na státy, které jsou stranami tohoto protokolu.

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

[Články 17 až 25 protokolu z roku 2002 k Athénské úmluvě o přepravě cestujících a jejich zavazadel po moři z roku 1974.]

Článek 17

Podpis, ratifikace, přijetí, schválení a přistoupení

1.   Tento protokol bude vystaven k podpisu v sídle vedení organizace od 1. května 2003 do 30. dubna 2004 a poté zůstává otevřen k přistoupení.

2.  Státy mohou vyjádřit svůj souhlas s tím, že budou vázány tímto protokolem:

   a) podpisem bez výhrad, jako je ratifikace, přijetí nebo schválení; nebo
   b) podpisem podléhajícím ratifikaci, přijetí nebo schválení následovaným ratifikací, přijetím nebo schválením; nebo
   c) přistoupením.

3.   Ratifikace, přijetí, schválení nebo přistoupení musí být učiněno uložením příslušné listiny u generálního tajemníka.

4.   Listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení uložené po vstupu změny tohoto protokolu v platnost vzhledem ke všem stávajícím smluvním stranám nebo po dokončení všech opatření požadovaných pro vstup těchto změn v platnost vzhledem k uvedeným smluvním stranám musí být pokládány za listiny vztahující se na tento protokol ve znění těchto změn.

5.  Stát nesmí vyjádřit svůj souhlas s tím, že bude vázán tímto protokolem, dokud jako smluvní strana nevypoví:

   a) Athénskou úmluvu o přepravě cestujících a jejich zavazadel po moři, Athény dne 13. prosince 1974;
   b) protokol k Athénské úmluvě o přepravě cestujících a jejich zavazadel po moři, Londýn dne 19. listopadu 1976; a
   c) protokol k Athénské úmluvě o přepravě cestujících a jejich zavazadel po moři, Londýn dne 29. března 1990,
s tím účinkem, že od tohoto dne tento protokol vstoupí v platnost pro dotyčný stát v souladu s článkem 20.

Článek 18

Státy s více než jedním systémem práva

1.   Jestliže má určitý stát více územních jednotek, ve kterých se používají různé systémy práva ve vztahu k záležitostem upraveným tímto protokolem, může tento stát v době podpisu, ratifikace, přijetí, schválení či přistoupení prohlásit, že se tento protokol vztahuje na všechny jeho územní jednotky, nebo jen na jednu nebo více z nich, a může toto prohlášení kdykoli změnit jiným prohlášením.

2.   Každé takové prohlášení musí být oznámeno generálnímu tajemníkovi a musí výslovně uvádět územní jednotky, ve kterých se tento protokol použije.

3.  Ve vztahu ke státu, který je smluvní stranou a který vydal takové prohlášení:

   a) odkazy na stát, v němž je loď registrována, a ve vztahu k povinnému osvědčení o pojištění na stát vydávající nebo osvědčující musí být pokládány za odkaz na příslušné územní jednotky, ve kterých je loď registrována a které vydávají nebo osvědčují dotyčná osvědčení;
   b) odkazy na požadavky vnitrostátního práva, vnitrostátní omezení odpovědnosti a vnitrostátní měnu musí být odpovídajícím způsobem pokládány za odkazy na požadavky práva, omezení odpovědnosti a měnu dotyčných územních jednotek; a
   c) odkazy na soudy a rozhodnutí, která musí být uznávána ve státech, které jsou smluvní stranou, se pokládají za odkazy na příslušné soudy územních jednotek a na rozhodnutí, která musí být těmito územními jednotkami uznána.

Článek 19

Organizace regionální hospodářské integrace

1.   Organizace regionální hospodářské integrace, sestávající se ze suverénních států, které převedly pravomoci v určitých záležitostech upravených tímto protokolem na tuto organizaci, mohou podepsat, ratifikovat, přijmout, schválit tento protokol nebo k němu přistoupit. Organizace regionální hospodářské integrace, která je smluvní stranou tohoto protokolu, musí mít práva a povinnosti státu, který je smluvní stranou, v míře, ve které má tato organizace regionální hospodářské integrace pravomoci nad záležitostmi upravenými tímto protokolem.

2.   V případech, ve kterých organizace regionální hospodářské integrace uplatňuje své právo hlasovat ve věcech, ve kterých má pravomoc, musí mít počet hlasů odpovídající počtu jejích členských států, které jsou smluvní stranou tohoto protokolu a které na organizaci převedly pravomoc v dotyčné věci. Organizace regionální hospodářské integrace nesmí uplatnit své právo hlasovat, jestliže tak učiní její členské státy, a naopak.

3.   V případech, v nichž je v tomto protokolu důležitý počet států, které jsou jeho smluvní stranou, včetně, ale ne výlučně, článků 20 a 23 tohoto protokolu, se do počtu států nezapočítává organizace regionální hospodářské integrace navíc ke státům, které jsou smluvní stranou a které jsou jejími členskými státy.

4.   V době podpisu, ratifikace, přijetí, schválení této úmluvy či přistoupení k ní musí organizace regionální hospodářské integrace učinit prohlášení generálnímu tajemníkovi, v němž uvede záležitosti upravené tímto protokolem, vzhledem k nimž její členské státy, které jsou signatáři nebo smluvními stranami tohoto protokolu, na tuto organizaci převedly pravomoci a jakákoli příslušná omezení rozsahu této pravomoci. Organizace regionální hospodářské integrace musí generálnímu tajemníkovi bezodkladně oznamovat všechny změny v rozdělení pravomoci, včetně nových převodů pravomoci, uvedených v prohlášení podle tohoto odstavce. Všechna tato prohlášení musí být generálním tajemníkem poskytnuta podle článku 24 tohoto protokolu.

5.   Vzhledem ke státům, které jsou smluvní stranou a které jsou členskými státy organizace regionální hospodářské integrace, která je smluvní stranou tohoto protokolu, se předpokládá, že mají pravomoci ve všech záležitostech upravených tímto protokolem, které nebyly konkrétně uvedeny v prohlášení nebo oznámení o převodu pravomocí na dotyčnou organizaci podle odstavce 4.

Článek 20

Vstup v platnost

1.   Tento protokol vstoupí v platnost za dvanáct měsíců od data, kdy protokol buď podepsalo bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení, nebo uložilo listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k němu u generálního tajemníka 10 států.

2.   Pro stát, který protokol ratifikuje, přijme, schválí nebo k němu přistoupí poté, kdy podmínky pro vstup protokolu v platnost podle odstavce 1 byly splněny, tento protokol vstoupí v platnost za tři měsíce od data uložení příslušné listiny dotyčného státu, avšak ne dříve než tento protokol vstoupí v platnost podle odstavce 1.

Článek 21

Vypovězení

1.   Tento protokol může být kdykoli vypovězen jakýmkoli státem, který je jeho smluvní stranou, po datu, kdy tento protokol vstoupil pro dotyčný stát v platnost.

2.   Vypovězení musí být učiněno uložením listiny o vypovězení u generálního tajemníka.

3.   Vypovězení nabývá účinnosti za dvanáct měsíců po datu uložení listiny o vypovězení u generálního tajemníka nebo po takové delší době, která může být v této listině uvedena.

4.   Vypovězení úmluvy kterýmkoli státem, který je smluvní stranou tohoto protokolu, podle článku 25, nesmí být pokládáno za vypovězení úmluvy ve znění tohoto protokolu.

Článek 22

Revidování a změny

1.   Organizace může pro účely zrevidování nebo pozměnění tohoto protokolu svolat konferenci.

2.   Organizace musí svolat konferenci států, které jsou smluvní stranou tohoto protokolu, k účelu revize nebo změn tohoto protokolu na žádost nejméně jedné třetiny států, které jsou jeho smluvní stranou.

Článek 23

Změny omezení

1.   Zvláštní postup tohoto článku se použije výhradně ke změně omezení stanovených v čl. 3 odst. 1, čl. 4a odst. 1, čl. 7 odst. 1 a článku 8 úmluvy ve znění tohoto protokolu, aniž by tím byla dotčena ustanovení článku 22.

2.   Na žádost nejméně poloviny, ale v žádném případě nejméně 6 států, které jsou smluvní stranou tohoto protokolu, musí být jakýkoli návrh na změnu omezení, včetně odpočtů, stanovených v čl. 3 odst. 1, čl. 4a odst. 1, čl. 7 odst. 1 a článku 8 úmluvy ve znění tohoto protokolu, rozeslán generálním tajemníkem všem členům organizace a všem státům, které jsou smluvní stranou tohoto protokolu.

3.   Jakékoli změny navržené a rozeslané, jak uvedeno výše, musí být postoupeny právnímu výboru organizace (dále jen "právní výbor") k uvážení nejdříve za šest měsíců od data jejich rozeslání.

4.   Všechny státy, které jsou smluvní stranou úmluvy ve znění tohoto protokolu, bez ohledu na to, zda jsou členským státem organizace či nikoli, musí být oprávněny účastnit se řízení právního výboru při zvažování a přijímání změn.

5.   Změny musí být přijímány dvoutřetinovou většinou přítomných a hlasujících států které jsou smluvní stranou úmluvy ve znění tohoto protokolu, v právním výboru rozšířeném podle odstavce 4 za podmínky, že v době hlasování je přítomna nejméně polovina států, které jsou smluvní stranou úmluvy ve znění tohoto protokolu.

6.   Při jednání o návrzích změn omezení musí brát právní výbor v úvahu zkušenosti vyplývající z nehod, a zejména rozsah škod při nich vzniklý, změny hodnot měn a vliv navržených změn na náklady na pojištění.

7. a)   Žádné změny nesmějí být uváženy podle tohoto článku dříve než za pět od data, kdy byl tento protokol vystaven k podpisu, a ne dříve než za pět let od data, kdy vstoupily v platnost předchozí změny podle tohoto článku.

b)   Žádné omezení nesmí být zvýšeno tak, aby překročilo částku odpovídající omezení stanovenému v této úmluvě ve znění tohoto protokolu zvýšenému o šest procent ročně, vypočtenému na složeném základě od data, ve kterém byl tento protokol vystaven k podpisu.

c)   Žádné omezení nesmí být zvýšeno tak, aby překročilo částku odpovídající omezení stanovenému v této úmluvě ve znění tohoto protokolu násobenou třemi.

8.   Jakékoli změny přijaté v souladu s odstavcem 5 musí být organizací oznámeny všem státům, které jsou smluvní stranou. Tyto změny budou pokládány za přijaté na konci období osmnácti měsíců po datu jejich oznámení, pokud v uvedeném období více než jedna čtvrtina států, které jsou smluvní stranou v době přijímání těchto změn, nesdělí generálnímu tajemníkovi, že určitou změnu nepřijímají; v takovém případě je tato změna zamítnuta a nemá žádný účinek.

9.   Změny, které se pokládají za přijaté podle odstavce 8, vstoupí v platnost za 18 měsíců po jejich přijetí.

10.   Všechny státy, které jsou smluvní stranou, musí být vázány těmito změnami, pokud nevypoví tento protokol podle čl. 21 odst. 1 a 2 nejméně šest měsíců před tím, než tyto změny vstoupí v platnost. Tyto výpovědi nabývají účinnosti dnem, kdy tyto změny vstoupí v platnost.

11.   Jestliže byla určitá změna přijata, ale ještě neuplynulo osmnáctiměsíční období pro její vstup v platnost, stát, který se stal členským státem během tohoto období, musí být vázán touto změnou, jakmile vstoupí v platnost. Stát, který se stal členským státem po skončení tohoto období, musí být vázán změnami, které byly přijaty podle odstavce 8. V případech uvedených v tomto odstavci se státy stanou vázány těmito změnami od data, kdy tyto změny vstoupí v platnost, nebo kdy pro ně vstoupí v platnost tento protokol, pokud k tomu dojde později.

Článek 24

Depositář

1.   Tento protokol a jeho změny přijaté podle článku 23 musí být uloženy u generálního tajemníka.

2.  Generální tajemník musí :

  a) informovat všechny státy, které tento protokol podepsaly nebo které k němu přistoupily, o:
   i) každém novém podpisu nebo uložení listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení spolu s datem uložení;
   ii) každém prohlášení a oznámení podle čl. 9 odst. 2 a 3, čl. 18 odst. 1 a čl. 19 odst. 4 úmluvy ve znění tohoto protokolu;
   iii) datu vstupu tohoto protokolu v platnost;
   iv) jakýchkoli návrzích na změny omezení podaných podle čl. 23 odst. 2 tohoto protokolu;
   v) jakýchkoli změnách, které byly přijaty podle čl. 23 odst. 5 tohoto protokolu;
   vi) jakýchkoli změnách, které jsou pokládány za přijaté podle čl. 23 odst. 8 tohoto protokolu, spolu s datem, kdy tyto změny vstoupí v platnost podle čl. 23 odst. 9 a 10;
   vii) uložení jakýchkoli listin o vypovězení tohoto protokolu spolu s datem jejich uložení a datem, kdy vypovězení nabude účinnosti;
   viii) jakýchkoli sděleních požadovaných jakýmkoli článkem tohoto protokolu;
   b) předat kopie tohoto protokolu ověřené jako správné všem státům, které ho podepsaly nebo k němu přistoupily.

3.   Neprodleně po vstupu tohoto protokolu v platnost předá generální tajemník jeho text Sekretariátu OSN k registraci a ke zveřejnění podle článku 102 Charty Organizace spojených národů.

Článek 25

Jazyky

Tento protokol je vyhotoven v jediném prvopise v jazyce anglickém, arabském, čínském, francouzském, ruském a španělském, přičemž všechna mají stejnou platnost.

V LONDÝNĚ dne prvního listopadu 2002.

Na důkaz TOHO připojili níže podepsaní, řádně za tímto účelem zplnomocnění svými vládami, k tomuto protokolu své podpisy..

PŘÍLOHA K ATHÉNSKÉ ÚMLUVĚ

OSVĚDČENÍ O POJIŠTĚNÍ NEBO JINÉM FINANČNÍM ZAJIŠTĚNÍ VZHLEDEM K ODPOVĚDNOSTI ZA SMRT NEBO ZA ÚJMU NA ZDRAVÍ CESTUJÍCÍCH

Vydáno v souladu s ustanovením článkem 4a Athénské úmluvy o přepravě cestujících a jejich zavazadel po moři z roku 2002

Jméno lodi

Volací znak

Identifikační číslo lodi přidělené organizací IMO

Rejstříkový přístav

Jméno a úplná adresa hlavního sídla podniku dopravce, který skutečně provede přepravu

Tímto se osvědčuje, že vzhledem k výše uvedené lodi existuje platná smlouva o pojištění nebo jiném finančním zajištění odpovídající požadavkům článku 4bis Athénské úmluvy o přepravě cestujících a jejich zavazadel po moři z roku 2002.

Typ zajištění........................................................................................................................................

Trvání zajištění.........................................................................................................................................

Jméno a adresa pojistitele/lů  a/nebo ručitele/lů...........................................................................

Jméno............................................................................................................................................

Adresa...........................................................................................................................................

..............................................................................................................................

Toto osvědčení je platné do ...................................................................................................

Vydáno nebo osvědčeno vládou státu......................................................................................

..............................................................................................................................

(Úplné označení státu)

NEBO

Níže uvedený text by měl být použit v případě, že stát, který je smluvní stranou, využívá čl. 4bis odst. 3:

Toto osvědčení je vydáno z úřední moci vlády ..............................................................................

(úplné označení státu) ............................................................................ (název organizace nebo instituce)

……………………………………………………………………

V (místo)...................................... dne (datum) ..................................

……………………………………………………………………

podpis a titul vydávajícího nebo osvědčujícího úředníka

Vysvětlující poznámky:

1.   Je-li to žádoucí, určení státu může zahrnout i odkaz na příslušný veřejný orgán země, kde bylo osvědčení vydáno.

2.   Pokud byla celková částka zajištění poskytnuta z více než z jednoho zdroje, měly by být uvedeny dílčí částky poskytované každým z těchto zdrojů.

3.   Pokud je zajištění poskytováno v několika formách, měly by tyto formy být vyjmenovány.

4.   Položka "Trvání zajištění" musí uvádět datum, k němuž toto zajištění nabývá účinnosti.

5.   Položka "Adresa" pojistitele/pojistitelů a/nebo ručitele/ručitelů musí uvádět hlavní místo podnikání pojistitele/pojistitelů a/nebo ručitele/ručitelů. Ve vhodných případech musí být uvedeno místo podniku, kde je dotyčné pojištění nebo zajištění zřízeno.

PŘÍLOHA II

Výhrada IMO z roku 2006

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.
(2) Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 195 .
(3) Úř. věst. C 229, 22.9.2006, s. 38 .
(4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 .
(5) Vložte odkaz na vyhlášení rozhodnutí Rady o přijetí.
(6) Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 93/2007 (Úř. věst. L 22, 31.1.2007, s. 12).
(7) Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1891/2006 (Úř. věst. L 394, 30.12.2006, s. 1) .
(8) Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 59.
(9)* Datum jeho vstupu v platnost nebo ode dne vstupu v platnost Athénské úmluvy, rozhodné je pozdější datum.
(10)* Datum jeho vstupu v platnost nebo ode dne vstupu v platnost Athénské úmluvy z roku 2002 pro Společenství, rozhodné je pozdější datum.


Státní přístavní inspekce ***I
DOC 668k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o státní přístavní inspekci (přepracované znění) (KOM(2005)0588 – C6-0028/2006 – 2005/0238(COD) )
P6_TA(2007)0149 A6-0081/2007

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament ,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2005)0588 )(1) ,

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 80 odst. 2 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0028/2006 ),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A6-0081/2007 ),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 25. dubna 2007 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/.../ESo státní přístavní inspekci (přepracované znění)

P6_TC1-COD(2005)0238


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na Čl. 80 odst. 2 uvedené smlouvy,

s ohledem na návrh Komise ,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2) ,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(3) ,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(4) ,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)   Směrnice Rady 95/21/ES ze dne 19. června 1995 o státní přístavní inspekci(5) byla několikrát významně změněna. Vzhledem k tomu, že budou provedeny další změny, mělo by být v zájmu přehlednosti nařízení přepracováno.

(2)   Společenství je vážně znepokojeno nehodami v námořní dopravě a znečišťováním moří a pobřeží členských států.

(3)   Společenství je rovněž znepokojeno životními a pracovními podmínkami na lodích.

(4)   Bezpečnost, zabránění znečištění a životní a pracovní podmínky na lodi mohou být účinně zlepšeny drastickým snížením přístupu nevyhovujících lodí do vod Společenství pomocí přísného uplatňování mezinárodních úmluv, předpisů a rezolucí.

(5)    Evropské společenství si v této souvislosti přeje rychlou ratifikaci Úmluvy o práci na moři 2006 Mezinárodní organizace práce (ILO), která se ve své části 5.2.1 vztahuje na odpovědnost státu přístavu.

(6)    Sledování souladu lodí s mezinárodními normami, pokud jde o bezpečnost, zabránění znečištění a životní a pracovní podmínky na lodi, má v prvé řadě spočívat na státu vlajky. Řada států vlajky však zavádí a uplatňuje mezinárodní normy nedostatečně. Sledování souladu s mezinárodními normami, pokud jde o bezpečnost, zabránění znečištění a životní a pracovní podmínky na lodi by měl proto provádět rovněž stát přístavu, přičemž je třeba uznat, že státní přístavní inspekce nejsou znaleckým posudkem, že zápisy z inspekcí nemají stejnou hodnotu jako osvědčení o způsobilosti k plavbě a že kontrola prováděná státem přístavu nesmí zbavit státy vlajky jejich odpovědnosti.

(7)    Jednotný přístup k účinnému uplatňování těchto mezinárodních norem členskými státy na lodích plujících v jejich výsostných vodách a užívajících jejich přístavy zabrání narušování hospodářské soutěže.

(8)    Odvětví námořní dopravy je zranitelné vůči teroristickým činům. Členské státy měly účinně provádět opatření týkající se bezpečnosti dopravy a měly by rovněž prostřednictvím kontrol bezpečnosti důkladně sledovat dodržování předpisů týkajících se bezpečnosti.

(9)    Měly by být využity zkušenosti získané během uplatňování Pařížského memoranda o porozumění o státní přístavní inspekci, podepsaného v Paříži dne 26. ledna 1982.

(10)    Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA) zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002 ze dne 27. června 2002 (6) by měla poskytovat nezbytnou podporu, aby se zajistilo provázané a účinné provádění systému státní přístavní inspekce. Agentura EMSA by měla přispívat zejména k rozvoji harmonizovaného režimu Společenství pro kvalifikaci a odborné vzdělávání inspektorů státní přístavní inspekce.

(11)   Účinný režim státní přístavní inspekce by měl usilovat o to, aby byla zajištěna pravidelná inspekce všech lodí, které připlouvají do přístavu v Evropské unii. Inspektoři by se měli zaměřit na lodě nevyhovující normám; zatímco vyhovující lodě, tedy ty, které mají uspokojivé inspekční záznamy nebo plují pod vlajkou státu, který splňuje systém Mezinárodní námořní organizace ( IMO) pro audit ve členských státech, by inspekcím tak často podrobovány být neměly. Tyto nové režimy inspekcí by měly být začleněny do režimu státní přístavní inspekce Společenství, jakmile budou definovány různé aspekty tohoto režimu a na základě režimu sdílení inspekcí, přičemž každý stát rovnocenně přispívá k dosažení cíle Společenství, jenž spočívá ve vytvoření uceleného systémů inspekcí. Kromě toho by členské státy měly nabírat a udržovat potřebný počet pracovníků, zejména kvalifikovaných inspektorů, přičemž zohlední objem a vlastnosti námořní dopravy v každém přístavu.

(12)    Inspekční režim zavedený touto směrnicí by měl zohledňovat práci provedenou v rámci Pařížského memoranda o porozumění. Jelikož veškeré výsledky vyplývající z uplatňování Pařížského memoranda o porozumění by měly být dříve, než se stanou použitelnými v Evropské unii, schváleny na úrovni Společenství, měla by mezi právními předpisy Společenství a Pařížským memorandem existovat úzká koordinace za účelem vytvoření jednotného inspekčního režimu.

(13)    Pravidla a postupy státní přístavní inspekce, včetně kritérií pro zadržování lodí, by měla být v zájmu zajištění stálé účinnosti ve všech přístavech sjednocena, což rovněž významně sníží výběrové využívání některých přístavů určení za účelem obcházení sítě řádných inspekcí.

(14)    Některé kategorie lodí představují vysoké riziko nehod nebo znečištění, jakmile dosáhnou určitého stáří, a měly by proto být podrobeny rozšířené inspekci; je třeba stanovit podrobnosti takové rozšířené inspekce.

(15)    V rámci inspekčního režimu zavedeného touto směrnicí závisí intervaly mezi periodickými inspekcemi lodí na jejich rizikovém profilu, který se řídí určitými generickými a historickými parametry. U vysoce rizikových lodí by tento interval neměl překročit šest měsíců.

(16)    Některé lodě představují svým špatným stavem, vlajkou a svou minulostí zjevné riziko pro námořní bezpečnost a mořské prostředí. Proto by jim měl být odpírán přístup do přístavů a do kotvišť uvnitř Společenství, není-li možno prokázat, že mohou být provozovány ve výsostných vodách Společenství bezpečně. Je vhodné přijmout pokyny, které stanoví postupy použitelné v případě uložení a zrušení takového odepření přístupu. V zájmu průhlednosti by měl být zveřejňován seznam lodí, kterým byl přístup do přístavů a do kotvišť uvnitř Společenství odepřen.

(17)    Aby se snížila zátěž některých správních orgánů a společností v důsledku opakovaných inspekcí, měla by být prohlídka provedená u lodí typu ro-ro a vysokorychlostních osobních plavidel v souladu se směrnicí Rady 1999/35/ES ze dne 29. dubna 1999 o systému povinných prohlídek pro bezpečné provozování liniové dopravy loděmi typu ro-ro a vysokorychlostními osobními plavidly(7) považována za rozšířenou inspekci v rámci systému státní přístavní inspekce.

(18)    Je nutno napravit nesoulad s ustanoveními použitelných úmluv. Lodě, které mají být podrobeny nápravným opatřením, musí být zadrženy do doby odstranění zpozorovaných nedostatků, pokud tyto nedostatky zjevně ohrožují bezpečnost, zdraví nebo životní prostředí.

(19)    Mělo by být zaručeno právo na odvolání proti rozhodnutí o zadržení vydanému příslušnými orgány, aby bylo zabráněno neopodstatněným rozhodnutím, která způsobují nepřiměřená zadržení a zpoždění.

(20)    Orgány a inspektoři zapojení do činností státní přístavní inspekce by neměli mít žádný střet zájmů, ať již s přístavem, v němž se inspekce provádí, nebo s loděmi podrobovanými inspekci či s jinými souvisejícími zájmy. Inspektoři by měli mít odpovídající kvalifikaci a měli by projít náležitou odbornou přípravou, aby si udržovali a zlepšovali schopnosti pro provádění inspekcí. Členské státy by měly spolupracovat při rozvoji a prosazování harmonizovaného režimu Společenství pro kvalifikaci a odborné vzdělávání inspektorů.

(21)    Lodivodovi a přístavním orgánům by mělo být umožněno poskytovat užitečné informace o nesrovnalostech zjištěných na lodích.

(22)    Měly by být prošetřeny stížnosti osob, které mají prokázaný oprávněný zájem na životních a pracovních podmínkách na palubě. Přednostně by se měly vyšetřit stížnosti podané členy posádky. Osoba předkládající stížnost by měla být informována o tom, jaké následné kroky budou ve věci stížnosti podniknuty.

(23)    Spolupráce příslušných orgánů členských států a ostatních orgánů nebo subjektů je nezbytná k zajištění účinného sledování lodí, u kterých byly shledány závady a kterým bylo povoleno pokračovat v plavbě, a k zajištění výměny informací o lodích pobývajících v přístavech.

(24)    Inspekční databáze je důležitou součástí státní přístavní inspekce, a proto by členské státy měly zajistit, že je aktualizována v souladu s požadavky Společenství. 

(25)    Zveřejňování informací o lodích a jejich provozovatelích či společnostech nevyhovujících mezinárodním normám pro bezpečnost, zdraví a ochranu mořského životního prostředí může být účinným prostředkem k odrazení zasilatelů od použití takových lodí a zároveň podnětem pro jejich majitele, aby prováděli nápravná opatření.

(26)    Veškeré náklady na inspekce lodí vedoucí k jejich zadržení a náklady vzniklé zrušením odepření přístupu by měl nést majitel nebo provozovatel lodi.

(27)    Opatření nezbytná pro provádění této směrnice Rady by měla být přijímána v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(8) . Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, měla by být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(28)    Zejména proto, aby nebyla uložena nepřiměřená administrativní zátěž členským státům, které nedisponují námořními přístavy, by jim pravidlo "de minimis" mělo umožnit odchylku od ustanovení této směrnice. Opatření, která provádí toto pravidlo se přijímají v souladu s  regulativním postupem s kontrolou,

(29)    Jelikož cílů zamýšleného kroku, totiž snížení nevyhovující námořní dopravy ve vodách Společenství prostřednictvím systému inspekcí Společenství pro námořní lodě a rozvoje prostředků pro preventivní opatření v oblasti znečišťování moří, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států , a proto jich může být z důvodů jejich rozsahu působnosti nebo účinku lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto uvedených cílů .

(30)    Povinnost provést tuto směrnici do vnitrostátního práva by se měla týkat těch ustanovení, která představují oproti dřívější směrnici zásadní změnu. Povinnost převést do vnitrostátního práva ustanovení, která zůstala nezměněna, vyplývá z předchozí směrnice.

(31)    Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy XV do vnitrostátního práva.

(32)    Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zlepšení tvorby právních předpisů (9) se členské státy vybízejí k tomu, aby pro sebe i v zájmu Společenství vypracovávaly vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrný vzájemný vztah mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a tyto tabulky zveřejnily.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Účel

Účelem této směrnice je napomoci zásadním způsobem snížit nevyhovující námořní dopravu ve výsostných vodách členských států:

   a) zvýšením dodržování mezinárodních právních předpisů a odpovídajících právních předpisů Společenství o námořní bezpečnosti, námořním zabezpečení, ochraně mořského životního prostředí a životních a pracovních podmínkách na lodích všech vlajek;
   b) zavedením společných kritérií pro inspekce lodí státem přístavu a sjednocením postupu inspekcí a zadržování;
   c) zajištěním toho, aby všechny lodě, které vplují do přístavů nebo kotvišť uvnitř Společenství, byly podrobeny inspekcím v intervalech závisejících na jejich rizikovém profilu, přičemž lodě představující vyšší riziko podléhají důkladnější inspekci vykonávané v kratších intervalech;
   d) zavedením prvků souvisejících s režimem Společenství týkajícím se státní přístavní inspekce s cílem stanovit společná kritéria pro kontrolu lodí přístavním státem a harmonizovat postupy inspekce a zadržení.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se:

  1. "úmluvami" rozumějí následující úmluvy spolu s protokoly a změnami těchto úmluv a souvisejících předpisů závazné povahy, které jsou v aktualizovaném znění:
   a) Mezinárodní úmluva o nákladové značce z roku 1966 (LL 66);
   b) Mezinárodní úmluva o bezpečnosti lidského života na moři z roku 1974 (SOLAS 74);
   c) Mezinárodní úmluva o zabránění znečišťování z lodí z roku 1973, pozměněná protokolem z roku 1978 k této úmluvě (MARPOL 73/78);
   d) Mezinárodní úmluva o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků z roku 1978 (STCW 78);
   e) Úmluva o mezinárodních pravidlech pro zabránění srážkám na moři z roku 1972 (COLREG 72);
   f) Mezinárodní úmluva o vyměřování lodí z roku 1969 (ITC 69);
   g) Úmluva o minimálních normách pro obchodní lodě z roku 1976 (MOP č. 147);
   h) Mezinárodní úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou znečištěním ropnými látkami z roku 1992 (CLC 92).
   2. "Pařížským memorandem" rozumí memorandum o porozumění o státní přístavní inspekci podepsané v Paříži dne 26. ledna 1982, 1 v aktualizovaném znění.
   3. "rámcem a postupy pro dobrovolný auditní systém členských států IMO" rozumí rezoluce IMO A.974(24).
   4. "oblastí působnosti Pařížského memoranda o porozumění" rozumí zeměpisná zóna, v níž státy, které jsou stranami Pařížského memoranda o porozumění, provádějí inspekce v rámci tohoto memoranda.
   5. "lodí" rozumí každé plavidlo způsobilé k plavbě na volném moři, na které se vztahuje jedna nebo více úmluv a které pluje pod jinou vlajkou než pod vlajkou státu přístavu.
   6. "pobřežním zařízením na volném moři" rozumí pevná nebo plovoucí plošina provozovaná na kontinentálním šelfu členského státu nebo nad kontinentálním šelfem členského státu.
   7. "přístavem" rozumí oblast pozemní a vodní plochy sestávající ze zařízení a technologií, které umožňují především příjem lodí, nakládání a vykládání jejich nákladu, uskladnění zboží, příjem a dodání zboží a naloďování a vyloďování cestujících.
   8. "kotvištěm" rozumí místo v přístavu či v jiné oblasti spadající do jurisdikce přístavu a vhodné pro ukotvení lodí.
   9. "inspektorem" rozumí zaměstnanec veřejného sektoru nebo jiná osoba řádně oprávněná příslušným orgánem členského státu k provádění inspekcí v rámci státní přístavní inspekce a odpovědná tomuto příslušnému orgánu.
   10. "příslušným orgánem" rozumí orgán námořní správy odpovědný za státní přístavní inspekci v souladu s touto směrnicí.
   11. "orgánem příslušným pro bezpečnost námořní dopravy" rozumí orgán příslušný pro bezpečnost námořní dopravy, jak je definován v Čl.  2 písm. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 725/2004 ze dne 31. března 2004 o  zvýšení bezpečnosti lodí a přístavních zařízení (10) .
   12. "počáteční inspekcí" rozumí návštěva inspektora na palubě lodě za účelem kontroly toho, zda je v  souladu s náležitými úmluvami a předpisy, včetně alespoň inspekcí požadovaných Čl. 12 odst. 2.
   13. "podrobnou inspekcí" rozumí inspekce, kdy loď, její vybavení a posádka jako celek nebo případně její části jsou za okolností vymezených v Čl. 12 odst. 3 podrobeny důkladnému vyšetření zahrnujícímu konstrukci lodě, vybavení, obsazení posádkou, životní a pracovní podmínky a soulad s postupy lodního provozu.
   14. "rozšířenou inspekcí" rozumí inspekce, jejíž rozsah zahrnuje minimálně položky uvedené v příloze VIII. Rozšířená inspekce může zahrnovat hlubší inspekci, kdykoli k tomu existují pádné důvody v souladu s článkem 13 .
   15. "stížností" rozumí jakákoli informace či zpráva, vyjma zprávy o nesrovnalostech či zjevných nedostatcích předložené lodivody či přístavními orgány na základě článku 22, předložená jakoukoli právnickou či fyzickou osobou, která má oprávněný zájem na bezpečnosti lodě, včetně zájmu týkajícího se bezpečnosti či zdravotního ohrožení posádky, života na palubě, pracovních podmínek a prevence znečištění.
   16. "zadržením" rozumí formální zákaz lodi vyplout na moře z důvodu zjištěných závad, které jednotlivě nebo společně činí loď nezpůsobilou k plavbě na moři.
   17. "příkazem k odepření přístupu" rozumí rozhodnutí oznámené veliteli lodě, společnosti odpovědné za loď a státu vlajky , v němž se oznamuje, že lodi bude odepřen přístup do veškerých přístavů a kotvišť Společenství.
   18. "zastavením provozu" rozumí formální zákaz lodi pokračovat v plavbě na základě zjištěných závad, které by jednotlivě nebo společně mohly znamenat ohrožení dalšího provozu.
   19. "společností" rozumí vlastník lodi nebo jakákoli jiná organizace nebo osoba, jako je správce nebo nájemce člunu, který od vlastníka lodi převzal odpovědnost za její provoz a který při převzetí této odpovědnosti souhlasil převzít veškeré povinnosti a odpovědnosti uložené mezinárodním předpisem pro řízení bezpečnosti (dále jen "ISM") .
   20. "uznanou organizací" rozumí klasifikační společnost či soukromý subjekt, které jménem správního orgánu státu vlajky plní statutární povinnosti.
   21. "statutárním osvědčením" rozumí osvědčení vydané státem vlajky nebo jeho jménem v souladu s mezinárodními úmluvami.
   22. "osvědčením o klasifikaci " rozumí dokument vydaný uznanou organizací, který potvrzuje soulad s kapitolou II.1 částí A.1 pravidlem 3.1 úmluvy SOLAS 74.
   23. "inspekční databází" rozumí informační systém pro provedení režimu státní přístavní inspekce uvnitř Společenství a zohlednění inspekcí provedených v oblasti působnosti Pařížského memoranda o porozumění .

Článek 3

Oblast působnosti

1.   Tato směrnice se vztahuje na každou loď a její posádku připlouvající do přístavu nebo kotvící ve členském státě.

Francie může rozhodnout, že pro účely tohoto odstavce se pojem přístavy nevztahuje na přístavy jejích zámořských departementů uvedených v Čl. 299 odst. 2 Smlouvy.

Pokud členský stát provede inspekci lodi ve svých výsostných vodách, ale na jiném místě než v přístavu, považuje se tento postup za inspekci pro účely této směrnice.

Žádným ustanovením tohoto článku nejsou dotčena práva členského státu zasáhnout podle odpovídajících mezinárodních úmluv.

Členské státy, které nedisponují námořními přístavy, se za určitých podmínek mohou odchýlit od uplatňování ustanovení této směrnice. V souladu s regulativním postupem s kontrolou uvedeným v Čl. 30 odst. 2 přijme Komise opatření umožňující uplatnění uvedeného odchylného postupu.

2.   V případě lodí o hrubé prostornosti pod 500 tun členský stát použije použitelná ustanovení odpovídající úmluvy a v oblastech, na něž se úmluva nevztahuje, přijme nezbytná opatření, aby dané lodě zjevně neohrožovaly bezpečnost, zdraví nebo životní prostředí. Při použití tohoto odstavce se členské státy řídí přílohou 1 Pařížského memoranda.

3.   Při inspekci lodi plující pod vlajkou státu, který není smluvní stranou úmluvy, zajistí členské státy, aby nakládání s touto lodí a její posádkou nebylo příznivější než nakládání s lodí plující pod vlajkou státu, který je smluvní stranou úmluvy.

4.   Rybářská plavidla, válečné lodě, pomocná námořní válečná plavidla, dřevěné lodě jednoduché konstrukce, státní lodě používané k neobchodním účelům a rekreační plavidla používaná k neobchodním účelům jsou vyňaty z oblasti působnosti této směrnice.

Článek 4

Inspekční pravomoci

1.   Členské státy přijmou všechna nezbytná opatření, aby byly legálně oprávněny provádět inspekce na palubách cizích lodí, jak uvádí tato směrnice v souladu s mezinárodním právem.

2.   Členské státy udržují vhodné příslušné orgány pro provádění inspekcí lodí a přijmou veškerá vhodná opatření, aby zajistily, že tyto orgány vykonávají své úkoly tak, jak stanoví tato směrnice. Zejména nabírají a udržují potřebný počet pracovníků, zejména kvalifikovaných inspektorů, přičemž zohledňují objem a vlastnosti námořní dopravy v každém přístavu.

Členské státy zavedou vhodné režimy, aby zajistily, že jsou inspektoři k dispozici pro provádění počátečních a rozšířených inspekcí v souladu s články 12 a 13 a s částí I přílohy II .

Článek 5

Inspekční režim Společenství

1.   Členské státy provádějí inspekce v souladu se systémem výběru popsaném v článku 12 a s ustanoveními přílohy I .

2.   Každý členský stát provede každoročně určitý celkový počet inspekcí jednotlivých lodí, který odpovídá jeho podílu na celkovém počtu inspekcí, jež mají být provedeny každý rok uvnitř Společenství a uvnitř oblasti působnosti Pařížského memoranda o porozumění. Tento podíl vychází z počtu lodí, které připlouvají do přístavů nebo kotvišť v dotčeném členském státu, ve vztahu k celkovému počtu lodí, jež připlouvají do přístavů nebo kotvišť v každém členském státu Společenství a ve státech, které jsou stranami Pařížského memoranda o porozumění.

Článek 6

Dodržování inspekčního režimu Společenství

V souladu s Článkem 5 každý členský stát:

   a) provádí inspekci veškerých lodí 1. stupně pořadí dle Čl. 11 bodu a), které připlují do jeho přístavů a kotvišť, a
   b) každoročně provede určitý celkový počet inspekcí lodí 1. stupně pořadí a 2. stupně pořadí dle Čl. 11 písm. a) a písm. b), který odpovídá alespoň jeho ročnímu inspekčnímu závazku.

Článek 7

Okolnosti, za kterých nedochází k inspekci určitých lodí

1.   Členský stát se může rozhodnout odložit inspekci lodě 1. stupně pořadí na později za těchto okolností:

   i. jestliže lze inspekci provést při následujícím připlutí lodi do téhož členského státu, za předpokladu, že loď v mezičase nevpluje do žádného jiného přístavu nebo kotviště ve Společenství nebo oblasti působnosti Pařížského memoranda o porozumění, a odložení nepřekročí dobu patnácti dnů; nebo
   ii. jestliže lze inspekci provést v jiném přístavu zastávky ve Společenství nebo oblasti působnosti Pařížského memoranda o porozumění, do patnácti dnů, za předpokladu, že členský stát, ve kterém se tento přístav zastávky nachází, k provedení inspekce svolil.

Jestliže je inspekce odložena a není poté provedena v souladu s pododstavci i. a ii. a zaznamenána do inspekční databáze, počítá se členskému státu, který ji odložil, jako promeškaná inspekce.

2.    Neprovedená inspekce lodí 1. stupně pořadí z provozních důvodů se nezapočítává jako promeškaná inspekce za níže uvedených výjimečných okolností, za předpokladu, že důvod promeškání inspekce je zaznamenán v inspekční databázi, za nichž by provedení inspekce dle úsudku příslušného orgánu představovalo bezpečnostní riziko pro inspektory, loď, její posádku a nebo pro přístav či pro mořské prostředí.

3.   Jestliže není provedena inspekce na kotvící lodi, nezapočítává se tato inspekce jako promeškaná, pokud v případě použití podbodu ii) je důvod neprovedení inspekce zaznamenán do inspekční databáze a:

   i. inspekce lodi je provedena do patnácti dnů v jiném přístavu uvnitř Společenství nebo oblasti působnosti Pařížského memoranda o porozumění, v souladu s přílohou I, nebo
   ii. provedení inspekce by dle úsudku příslušného orgánu představovalo bezpečnostní riziko pro inspektory, loď, její posádku a nebo pro přístav či pro mořské prostředí.

4.    Komise může v souladu s regulativním postupem s kontrolou uvedeným v Čl. 30 odst. 2 stanovit prováděcí opatření k tomuto článku.

Článek 8

Oznamování příjezdu lodí

1.    Provozovatel, zástupce či velitel lodě, která je způsobilá pro rozšířenou inspekci v souladu s článkem 13 a směřuje do přístavu nebo ke kotvišti ve členském státě, oznámí příjezd v souladu s ustanoveními přílohy III.

2.    Po obdržení hlášení, na něž odkazuje první odstavec a článek 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES ze dne 27. června 2002, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel (11) , předá dotčený přístavní orgán tyto informace příslušnému orgánu.

3.    Pro účely veškeré komunikace upravené tímto článkem se použijí elektronické prostředky. Jiné prostředky se použijí pouze tehdy, pokud elektronické prostředky nejsou dostupné.

4.    Postupy a formáty vypracované členskými státy pro účely přílohy III jsou v souladu s příslušnými ustanoveními směrnice 2002/59/ES .

Článek 9

Rizikový profil lodě

1.    Každé lodi, jež připluje do přístavu nebo kotviště uvnitř členského státu, je přidělen rizikový profil lodě, který určuje prioritu inspekce, intervaly mezi inspekcemi a rozsah inspekcí. Rizikový profil lodě se u každé lodi vykazuje a zaznamenává v inspekční databázi.

2.    Rizikový profil lodě se určí na základě kombinace generických a historických parametrů, a to takto:

a)    Generické parametry

Generické parametry se zakládají na typu, stáří, vlajce, zúčastněných uznaných organizacích a výkonu společnosti v souladu s bodem 1 části I přílohy I a s přílohou II.

b)    Historické parametry

Historické parametry se zakládají na počtu nesrovnalostí a zadržení v průběhu daného období v souladu s bodem 2 části I přílohy I a s přílohou II.

3.   Komise přijme podle regulativního postupu s kontrolou uvedeného v Čl. 30 odst. 2 prováděcí pravidla k tomuto článku, přičemž vymezí zejména:

   - hodnoty přiřazené ke každému rizikovému parametru,
   - kombinaci rizikových parametrů odpovídajících jednotlivým úrovním rizikového profilu lodě,
   - prováděcí podmínky kritérií státu vlajky, uvedené v bodu 1 písm. c) podbodu iii) části I přílohy I, pokud jde o prokázání souladu s příslušnými nástroji.

Článek 10

Četnost inspekcí

1.   Lodě připlouvající do přístavů nebo kotvišť Společenství jsou podrobovány pravidelným inspekcím nebo dodatečným inspekcím, a to takto:

   a) lodě jsou podrobovány pravidelným inspekcím v předem stanovených intervalech v závislosti na jejich rizikovém profilu dle oddílu 1 části II přílohy I. Interval mezi pravidelnými inspekcemi vysoce rizikových lodí nesmí přesáhnout šest měsíců. Interval mezi pravidelnými inspekcemi lodí s jiným rizikovým profilem se prodlužuje se snižujícím se rizikem v souladu s oddílem 1 částí II přílohy I;
  b) lodě jsou podrobovány dodatečným inspekcím bez ohledu na období, které uplynulo od jejich poslední pravidelné inspekce, a to takto:
   i) příslušný orgán zajistí, aby lodě, na které se vztahují hlavní kritéria vymezená v oddílu 2.1 části II přílohy I, byly podrobeny inspekci,
   ii) lodě, na které se vztahují neočekávané faktory vymezené v oddílu 2.2 části II přílohy 1, mohou být podrobeny inspekci. Rozhodnutí o přistoupení k dodatečné inspekci je ponecháno na odborném úsudku příslušného orgánu.

2.    Pravidelné a dodatečné inspekce zahrnují přezkoumání předem určených oblastí každé lodi, které se liší podle typu lodi, typu inspekce a zjištění během předchozích státních přístavních inspekcí.

Inspekční databáze uvádí prvky, jež je třeba zohlednit, s cílem určit rizikové oblasti, které mají být při každé inspekci zkontrolovány .

3.    Komise přijme v souladu s regulativním postupem s kontrolou uvedeným v Čl. 30 odst. 2 a při zohlednění postupů stanovených v Pařížském memorandu o porozumění prováděcí pravidla k tomuto článku, přičemž určí zejména soupis oblastí k inspekci dle typu lodi.

Článek 11

Výběr lodí k inspekci

Příslušný orgán zajistí, aby byly lodě vybírány k inspekci na základě jejich rizikového profilu tak, jak je stanoveno v části I přílohy I, a v případě, že se objeví hlavní kritéria nebo neočekávané faktory, v souladu s bodem 2 části II přílohy I.

Pokud jde o inspekci lodí, příslušný orgán:

   a) vybírá lodě, u nichž se má provést povinná inspekce, takzvané lodě "1. stupně pořadí", v souladu se systémem výběru uvedeným v oddílu 3.1 části II příloze I,
   b) může vybírat lodě způsobilé k inspekci, takzvané lodě "2. stupně pořadí", v souladu s oddílem 3.2 částí II přílohou I.

Článek 12

Typy inspekcí

1.   Členské státy zajistí, aby lodě vybrané k inspekci v souladu s článkem 11 byly podrobeny počáteční inspekci, podrobnější inspekci nebo rozšířené inspekci, a to takto:

2.    Počáteční inspekce

a)    Při každé počáteční inspekci lodi příslušný orgán zajistí, aby inspektor přinejmenším zkontroloval osvědčení a doklady uvedené v příloze IV , u nichž se požaduje, aby byly drženy na palubě v souladu s příslušnými právními předpisy Společenství v oblasti námořní bezpečnosti a mezinárodními úmluvami.

b)    Pokud bylo lodi povoleno opustit přístav za podmínky, že závady budou opraveny v dalším přístavu, inspekce v následujícím přístavu se omezí na ověření toho, zda jsou tyto závady opraveny.

Inspektoři však mohou při posuzování rozhodnout, že je třeba inspekci rozšířit o dodatečná ověření .

3.   Podrobnější inspekce

Podrobnější inspekce včetně dodatečné kontroly souladu s požadavky na postupy lodního provozu se provede, kdykoliv existují zřejmé důvody pro to, aby byl po inspekci podle odst. 2 písm. b) stav lodě nebo jejího vybavení nebo posádky považován za podstatně nevyhovující odpovídajícím požadavkům úmluvy .

"Zřejmé důvody" existují, pokud inspektor zjistí skutečnosti, které podle jeho odborného úsudku odůvodňují podrobnou inspekci lodě, jejího vybavení nebo posádky.

Příklady "zřejmých důvodů" jsou uvedeny v přílohách V a VII, oddílu C.

Článek 13

Rozšířená inspekce

1.   K rozšířené inspekci v souladu s přílohou I částí II oddílem 3 bodem 3.1 písm. a) a b) jsou způsobilé lodě těchto kategorií:

   - lodě s vysokým rizikovým profilem,
   - osobní lodě, ropné tankery a tankery na chemikálie, lodě přepravující plyn a lodě starší dvanácti let přepravující volně ložený náklad,
   - lodě s vysokým rizikovým profilem nebo osobní lodě, ropné tankery a tankery na chemikálie, lodě přepravující plyn a lodě starší dvanácti let přepravující volně ložený náklad, v případě hlavních kritérií nebo neočekávaných faktorů,
   - lodě podléhající opětovné inspekci v důsledku vydání příkazu k odepření přístupu v souladu s článkem 20.

2.    Při přijetí předběžného oznámení od lodě způsobilé pro rozšířenou inspekci informuje příslušný orgán neprodleně loď, zda bude rozšířená inspekce provedena či nikoliv.

Článek 14

Pokyny a postupy dle právních předpisů Společenství o námořní bezpečnosti

1.    Pro účely této směrnice se náležitě zohledňují příslušné postupy a pokyny pro kontrolu lodí uvedené v příloze VI.

Členské státy zajistí, aby jejich příslušné orgány byly řádně informovány o příslušných pokynech nebo postupech, které je potřeba provádět v souladu s právními předpisy Společenství, a jejich náležité provádění ověřují.

2.   Pokud jde o kontroly bezpečnosti, členské státy použijí postupy vymezené v příloze VII na veškeré lodě uvedené v Čl. 3 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 725/2004, jež připlují do jejich přístavů, pokud neplují pod vlajkou přístavního státu, který vykonává inspekci.

Členské státy použijí tyto postupy na lodě uvedené v Čl. 3 odst. 3 nařízení (ES) č. 725/2004, jakmile byla ustanovení tohoto nařízení rozšířena na lodě uvedené v Čl. 3 odst. 3.

3.   Ustanovení článku 13 o rozšířených inspekcích se vztahují na lodi typu ro-ro a vysokorychlostní osobní plavidla, na něž odkazuje Čl. 2 písm. a) a b) směrnice 1999/35/ES.

Byla-li u lodi provedena prohlídka v souladu s články 6 a 8 směrnice 1999/35/ES, považuje se tato prohlídka za podrobnější nebo rozšířenou inspekci tak, jak je to vhodné, a je tak zaznamenána v inspekční databázi.

Aniž by bylo dotčeno rozhodnutí o zákazu provozu lodi typu ro-ro nebo vysokorychlostního osobního plavidla na základě článku 10 směrnice 1999/35/ES, platí ustanovení této směrnice o odstranění závad, zadržení, odepření přístupu a návazných krocích po inspekcích, zadrženích a odepření přístupu tak, jak je to vhodné.

Článek 15

Opatření k odepření přístupu některým lodím

1.   Členský stát zajistí, aby lodi splňující kritéria uvedená v tomto odstavci byl odepřen přístup do jeho přístavů a kotvišť, s výjimkou situací uvedených v Čl. 20 odst. 6 , jestliže tato loď:

   - pluje pod vlajkou státu, který figuruje na Komisí každoročně zveřejněné černé či šedé listině, přijaté v souladu s Pařížským memorandem o porozumění na základě informací zanesených do inspekční databáze, a
   - byla zadržena nebo jí byl vydán zákaz provozu podle směrnice 1999/35/ES více než dvakrát v průběhu předcházejících třiceti šesti měsíců v přístavu členského státu nebo signatářského státu Pařížského memoranda o porozumění.

Pro účely tohoto odstavce vstupuje seznam definovaný v Pařížském memorandu o porozumění v platnost každoročně 1. července.

Příkaz k odepření přístupu se zruší nejdříve po uplynutí období tří měsíců od data vydání příkazu a jsou-li splněny podmínky odstavců 4 až 10 přílohy IX.

Pokud je lodi přístup odepřen podruhé, bude toto období činit dvanáct měsíců. Jakékoli další následné zadržení v přístavu Společenství bude mít za následek, že této lodi bude trvale odepřen přístup do všech přístavů a kotvišť uvnitř Společenství.

2.   Pro účely tohoto článku členské státy dodržují postupy stanovené v příloze IX bodě B.

Článek 16

Zpráva veliteli lodě o inspekci

Po skončení inspekce, podrobné inspekce nebo rozšířené inspekce vypracuje inspektor zprávu podle přílohy X. Kopie této zprávy o inspekci předá veliteli lodě.

Článek 17

Stížnosti

Veškeré stížnosti ve smyslu Čl. 2 odst. 15 týkající se podmínek na palubě, podané osobami s prokázaným oprávněným zájmem, budou podrobeny počátečnímu šetření ze strany příslušného orgánu.

Počáteční šetření musí umožnit co nejrychlejší zjištění, zda je stížnost přípustná, nebo zda je zjevně neodůvodněná či představuje očividné zneužití.

Pokud příslušný orgán považuje stížnost za zjevně neodůvodněnou, informuje stěžovatele o svých rozhodnutích a důvodech k nim.

Totožnost osoby podávající stížnost nesmí být veliteli lodě nebo majiteli dané lodi prozrazena. Inspektor zajistí důvěrnost při všech rozhovorech se členy posádky.

Členské státy informují správní orgány státu vlajky, případně zašlou kopii MOP , o stížnostech, které byly řádně odůvodněny a o následných opatřeních.

Článek 18

Náprava a zadržení

1.   Příslušný orgán se přesvědčí, že každá závada potvrzená nebo zjištěná inspekcí je nebo bude odstraněna v souladu s úmluvami.

2.   V případě závad, které zjevně ohrožují bezpečnost, zdraví nebo životní prostředí, zajistí příslušný orgán státu přístavu, kde je prováděna inspekce lodi, zadržení lodi nebo zastavení provozu, během nějž se závady objevily. Příkaz k zadržení nebo k zastavení provozu nelze odvolat, dokud není odstraněno ohrožení nebo dokud tento orgán nestanoví, že loď může za určitých podmínek opustit přístav nebo že její plavba může pokračovat bez ohrožení bezpečnosti a zdraví cestujících nebo posádky, bez nebezpečí pro ostatní lodě nebo aniž by daná loď představovala nepřiměřené ohrožení mořského životního prostředí.

3.  Aniž jsou omezení z důvodu bezpečnosti, o nichž se rozhoduje v souladu s nařízením (ES) č. 725/2004, příkaz k zadržení vydaný příslušným orgánem může:

   a) obsahovat příkaz, aby loď zůstala na konkrétním místě nebo se přesunula na konkrétní kotviště či přístaviště; a
   b) upřesňovat okolnosti, za nichž smí velitel lodě přemístit loď z daného místa z důvodů bezpečnosti či zabránění znečištění.

4.   Při posuzování, zda by loď měla být zadržena, uplatňuje inspektor kritéria stanovená v příloze XI.

V tomto ohledu, pokud se při inspekci zjistí, že loď není vybavena fungujícím zařízením automatického zaznamenávání údajů o plavbě, je-li jeho použití podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES povinné, příslušný orgán zajistí, aby loď byla zadržena. 

Není-li závady odůvodňující zadržení možné odstranit bezprostředně v přístavu zadržení, může příslušný orgán lodi povolit, aby pokračovala v plavbě do opravárenské loděnice nejblíže k přístavu zadržení , kde může být závada bezprostředně odstraněna, nebo požadovat odstranění těchto závad ve lhůtě nejvýše 30 dnů v souladu s pokyny vypracovanými Pařížským memorandem o porozumění. Pro tento účel se použijí postupy uvedené v článku 20 .

5.   Za výjimečných okolností, kdy je celkový stav lodě zjevně nevyhovující, může příslušný orgán pozastavit inspekci lodě, dokud odpovědné osoby nepřijmou opatření nezbytná k zajištění, aby loď vyhověla odpovídajícím požadavkům úmluv.

6.   Dojde-li k zadržení, uvědomí příslušný orgán neprodleně písemně správu státu vlajky, nebo není-li to možné, konzula, nebo v jeho nepřítomnosti nejbližšího diplomatického zástupce státu o všech okolnostech, za kterých byl zásah považován za nezbytný, včetně podání zprávy o inspekci. Dále jsou informováni rovněž určení lodní inspektoři nebo uznané subjekty příslušné pro vydávání lodních osvědčení nebo statutárních osvědčení podle mezinárodních úmluv .

7.   Touto směrnicí nejsou dotčeny další požadavky úmluv, pokud jde o postupy oznamování a podávání zpráv o státní přístavní inspekci.

8.   Při výkonu státní přístavní inspekce podle této směrnice je vyvíjeno veškeré možné úsilí vyhnout se nepřiměřenému zadržení nebo zpoždění lodi. Je-li loď nepřiměřeně zadržena nebo zpožděna, má majitel nebo provozovatel právo na náhradu veškeré utrpěné ztráty nebo škody. V každém případě údajného nepřiměřeného zadržení nebo zpoždění spočívá důkazní břemeno na majiteli nebo provozovateli lodě.

9.    O vydání příkazu k zadržení podá příslušný orgán přístavnímu orgánu informaci v co nejkratší lhůtě.

10.    Aby se zmírnilo zablokování přístavu, může příslušný orgán povolit přesun zadržené lodi do jiné části přístavu, je-li to bezpečné. Riziko zablokování přístavu nicméně nebude zohledněno při rozhodování o tom, zda má loď být zadržena či naopak ze zadržení uvolněna.

Přístavní orgány spolupracují s příslušným orgánem, aby se usnadnilo umístění zadržovaných lodí.

Článek 19

Právo na odvolání

1.   Majitel nebo provozovatel lodi nebo jeho zástupce v členském státě má právo odvolat se proti rozhodnutí o zadržení nebo proti odepření přístupu, které vydal příslušný orgán. Odvolání nemá na zadržení nebo odepření přístupu odkladný účinek, je ale zaznamenáno do inspekční databáze .

2.   K tomu účelu členské státy zavedou a zachovají vhodné postupy v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy. Spolupracují také s cílem dosáhnout takových prováděcích norem a postupů k tomuto článku, které jsou ve vzájemném souladu, obzvláště za účelem zajištění přiměřené lhůty pro vyřízení odvolání.

3.   Příslušné orgány řádně informují velitele lodě o právu na odvolání podle odstavce 1 a o praktických krocích, jež může v tomto směru podniknout.

4.  Pokud jsou v důsledku odvolání nebo žádosti předložených majitelem či provozovatelem lodi nebo zástupcem některého z nich zadržení či příkaz k odepření přístupu zrušeny či změněny:

   a) členské státy zajistí, že je neprodleně odpovídajícím způsobem změněna inspekční databáze,
   b) členské státy, v nichž byl vydán příkaz k zadržení či k odepření přístupu, zajistí, aby byly do 24 hodin od takového rozhodnutí informace zveřejněné v souladu s článkem 25 opraveny.

Článek 20

Postup následující po inspekci a zadržení

1.   Pokud závady uvedené v Čl. 18 odst. 2 nelze odstranit v přístavu inspekce, může příslušný orgán daného členského státu povolit dané lodi pokračovat přímo do nejbližší dostupné opravárenské loděnice od přístavu zadržení, v níž lze provést návazná opatření, podle volby velitele lodě a příslušných orgánů za předpokladu, že jsou dodrženy podmínky stanovené příslušným orgánem státu vlajky a schválené členským státem. Tyto podmínky zajišťují, že loď může pokračovat v cestě, aniž by ohrozila bezpečnost a zdraví cestujících nebo posádky nebo aniž by ohrozila ostatní lodě nebo aniž by představovala nepřiměřené ohrožení mořského životního prostředí.

2.   Pokud k rozhodnutí poslat loď do opravárenské loděnice dojde v důsledku nesouladu s rezolucí IMO A. 744(18), a to buď pokud jde o lodní dokumenty, nebo o nedostatky a závady ve struktuře lodě, příslušný orgán může požadovat, aby byla v přístavu zadržení provedena nezbytná měření tloušťky materiálu, než je lodi povolena plavba.

3.   Za okolností podle odstavce 1 oznámí příslušný orgán členského státu v přístavu inspekce všechny podmínky cesty příslušnému orgánu státu, v němž se nachází opravárenská loděnice, a dále osobám uvedeným v Čl. 18 odst. 6 a podle potřeby každému jinému dotčenému orgánu.

Příslušný orgán členského státu, který obdrží toto oznámení, informuje oznamující orgán o přijatých opatřeních.

4.  Členské státy přijmou opatření, aby byl odepřen přístup do přístavů nebo kotvišť Společenství lodím zmíněným v odstavci 1 pokračujícím v plavbě na moři:

   a) které nevyhoví podmínkám určeným v přístavu inspekce příslušným orgánem kteréhokoliv členského státu nebo
   b) které odmítnou vyhovět použitelným požadavkům úmluv tím, že se nedostaví do stanovené opravárenské loděnice.

Toto odepření se zachová, dokud majitel nebo provozovatel lodě příslušnému orgánu členského státu, kde byla loď označena jako závadná, neprokáže, že loď plně vyhovuje všem použitelným požadavkům úmluv.

5.   Za okolností uvedených v odst. 4 písm. a) je příslušný orgán členského státu, kde byly zjištěny závady, povinen neprodleně varovat příslušné orgány všech ostatních členských států.

Za okolností uvedených v odst. 4 písm. b) je příslušný orgán členského státu, kde se nachází opravárenská loděnice, povinen neprodleně varovat příslušné orgány všech ostatních členských států.

Před odepřením vstupu může členský stát vyžádat poradu se správou vlajky dané lodi.

6.   Odchylně od odstavce 4 může příslušný orgán daného přístavního státu povolit přístup do určitého přístavu nebo kotviště v případě působení vyšší moci nebo překročení bezpečnostních opatření nebo v zájmu snížení nebezpečí znečišťování nebo v zájmu nápravy závad za předpokladu, že majitel, provozovatel nebo velitel lodě učinil dostatečná opatření k zajištění bezpečného vstupu lodi do přístavu nebo kotviště a tato opatření uspokojují příslušný orgán daného členského státu.

Článek 21

Odbornost inspektorů

1.   Inspekce provádějí pouze inspektoři, kteří splňují kritéria kvalifikace předepsaná v příloze XII a které příslušný orgán oprávnil k provádění státní přístavní inspekce.

2.   Nemá-li příslušný orgán státu přístavu požadovanou odbornou způsobilost, může být inspektorovi daného příslušného orgánu nápomocna jakákoli osoba disponující požadovanou odborností.

3.   Příslušný orgán, inspektoři provádějící státní přístavní inspekci a osoby, které jsou jim nápomocny, nesmějí mít žádný obchodní zájem ani v přístavu inspekce, ani na lodi podrobované inspekci, ani nesmějí být zaměstnáni nevládní organizací, která vydává zákonná osvědčení a osvědčení o klasifikační třídě nebo která provádí šetření nezbytná pro vydání těchto osvědčení lodím, ani nesmějí vykonávat činnost jejím jménem.

4.   Každý inspektor se prokazuje osobním dokladem ve formě průkazu vydaného příslušným orgánem v souladu se směrnicí Komise 96/40/ES ze dne 25. června 1996 o vytvoření jednotného vzoru pro průkazy inspektorů státní přístavní inspekce (12) .

5.   Členské státy zajistí, aby byly ověřeny schopnosti inspektorů a přezkoušeny jejich znalosti, jak je uvedeno v příloze XII, než je jim uděleno oprávnění k provádění inspekcí a poté každých pět let.

6.   Členské státy zajistí, že jsou inspektoři náležitě odborně připraveni, pokud jde o změny režimu Společenství týkajícího se státní přístavní inspekce, jak stanoví tato směrnice a změny úmluv.

7.   Komise ve spolupráci se členskými státy vypracuje a prosazuje harmonizovaný režim Společenství pro kvalifikaci a odborné vzdělávání inspektorů.

Článek 22

Zprávy lodivodů a přístavních orgánů

1.   Členské státy přijmou vhodná opatření, aby zajistily, že jejich lodivodi, kteří působí na lodích připlouvajících do přístavu nebo při tranzitu v členském státě, mohou neprodleně informovat příslušné orgány státu přístavu nebo případně pobřežního státu, kdykoliv se při výkonu svých běžných povinností dozvědí o nesrovnalostech, nálezech nebo zjevných závadách, které mohou být na újmu bezpečné plavbě lodě nebo které mohou představovat ohrožení mořského životního prostředí.

2.   Pokud se přístavní orgány při výkonu svých běžných povinností dozvědí, že loď v jejich přístavu má nesrovnalosti, nálezy nebo zjevné závady, které mohou být na újmu bezpečnosti lodě nebo které představují nepřiměřené ohrožení mořského životního prostředí, informují neprodleně příslušný orgán daného přístavního státu.

3.  Členské státy zajišťují , aby lodivodi a přístavní orgány hlásili, a to v elektronické podobě, kdykoli je to možné, níže uvedené informace :

   - informace o lodi (jméno, identifikační číslo IMO, volací značka a vlajka);
   - informace o plavbě (přístav původu, přístav určení);
   - popis nesrovnalostí, nálezů nebo zřejmých závad na lodi.

4.    Komise může přijmout v souladu s regulativním postupem s kontrolou uvedeným v Čl. 30 odst. 2 prováděcí pravidla k tomuto článku, včetně harmonizovaného elektronického formátu a harmonizovaných postupů hlášení nesrovnalostí, nálezů nebo zřejmých závad ze strany lodivodů a přístavních orgánů i návazných opatření přijatých členskými státy.

Článek 23

Spolupráce

1.  Každý členský stát zajistí , že přístavní orgány a další náležité orgány nebo subjekty poskytnou příslušnému orgánu odpovědnému za státní přístavní inspekci následující typy informací, které mají:

   - informace oznámené v souladu s přílohou III; 
   - informace o lodích, které nesplňují požadavky na oznámení v souladu s touto směrnicí a směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2000/59/ES ze dne 27. listopadu 2000 o přístavních zařízeních pro. příjem lodního odpadu a zbytků lodního nákladu (13) a 2002/59/ES a případně s nařízením (ES) č. 725/2004; 
   - informace o lodích, které vypluly na moře, aniž splňují články 7 či 10 směrnice 2000/59/ES; 
   - informace o lodích, jimž byl odepřen přístup či které byly z důvodu bezpečnosti vykázány z přístavu. 

2.   Členské státy uplatňují předpisy o výměně informací a spolupráci mezi jejich příslušným orgánem a příslušnými orgány všech ostatních členských států a udržují zřízené operativní spojení mezi svým příslušným orgánem, Komisí a inspekční databází.

Členské státy přijmou všechna náležitá opatření, aby zajistily aktualizaci inspekční databáze s ohledem na požadavky plynoucí z této směrnice. 

Za účelem provádění inspekcí konzultují inspektoři veřejné i soukromé databáze týkající se inspekcí lodí, přístupné prostřednictvím informačního systému EQUASIS.

3.   Členské státy přijmou všechna vhodná opatření, aby zajistily, že jsou informace o inspekcích neprodleně převedeny do inspekční databáze. 

Informacemi podle tohoto odstavce jsou informace, které jsou předepsány v přílohách X a XIII

4.    Každý členský stát zajistí, že příslušný orgán státní přístavní inspekce poskytne přístavním orgánům náležité informace, které mu jsou dostupné .

Článek 24

Inspekční databáze

1.    Je vytvořena společná databáze pro EU a Pařížské memorandum o porozuměn. Ve spolupráci s agenturou EMSA Komise vypracuje a aktualizuje inspekční databázi. Databáze zachycuje rizikové profily lodí a uvádí veškeré lodě k inspekci, vypočítává inspekční závazky a dokáže přijímat údaje o pohybu lodí.

2.    Inspekční databáze rovněž určuje zařazení lodí členských států na bílou, šedou nebo černou listinu, v souladu se způsobem výpočtu stanoveným Evropskou komisí v souladu s regulativním postupem s kontrolou uvedeným v článku 30 odst. 2.

3.    Základem systému jsou společné požadavky Evropské unie a Pařížského memoranda. V případě specifických požadavků Evropské unie má však Evropské společenství plnou pravomoc přijímat podle své úvahy rozhodnutí o vývoji a případných úpravách tohoto systému za účelem splnění těchto požadavků.

4.    Inspekční databázi lze přizpůsobit budoucímu vývoji a vzájemně propojit s ostatními databázemi Společenství v oblasti námořní bezpečnosti, popřípadě i s příslušnými vnitrostátními informačními systémy.

5.    Inspekční databáze řádně zohledňuje případné specifické požadavky Pařížského memoranda o porozumění a je s to přijímat pro účely této směrnice informace o inspekcích zaznamenané třetími státy, které jsou stranami Pařížského memoranda o porozumění.

6.    Inspekční databáze je zpřístupněna v režimu "jen pro čtení" státním správám členských států IMO, subjektům spadajícím do jejich působnosti a dotčeným stranám. Toto zpřístupnění je podmíněno dohodou o zachování důvěrnosti podobnou té, která se vyžaduje od inspektorů členských států.

Článek 25

Zveřejnění informací

1.   Příslušný orgán každého členského státu učiní opatření nezbytná k tomu, aby zajistil zveřejnění informací týkajících se inspekcí, zadržení a odepření přístupu v souladu s přílohou XIII .

2.   Tímto článkem nejsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy o odpovědnosti.

Článek 26

Černá listina týkající se výkonu provozovatelů lodí a společností

Komise alespoň jednou za měsíc vypracuje a na veřejné internetové stránce zveřejní informace týkající se společností, jejichž výkon je s ohledem na stanovení rizikového profilu lodě v souladu s postupem podle přílohy I části I písm. e) považován za nízký nebo velmi nízký již tři měsíce nebo déle.

Komise přijme regulativním postupem s kontrolou podle Čl. 30 odst. 2 pravidla, nutná k provedení tohoto článku.

Článek 27

Náhrada nákladů

1.   Pokud inspekce podle článků 12 a 13 potvrdí nebo objeví závady týkající se požadavků úmluvy a opodstatňující zadržení lodě, hradí všechny náklady běžného účetního období týkající se inspekce majitel lodě nebo provozovatel nebo jeho zástupce ve státu přístavu.

2.   Všechny náklady související s inspekcemi provedenými příslušnými orgány členského státu podle Čl. 20 odst. 4 a Článku 15  hradí majitel nebo provozovatel lodě.

3.   V případě zadržení lodě nese všechny náklady týkající se zadržení v přístavu majitel nebo provozovatel lodě.

4.   Zadržení nesmí být zrušeno, dokud nebyla provedena úplná platba nebo dokud nebyla poskytnuta dostatečná záruka náhrady nákladů.

Článek 28

Údaje k dohledu nad prováděním

Členské státy poskytují Komisi a agentuře EMSA informace uvedené v příloze XIV ve lhůtách stanovených v uvedené příloze.

Členské státy přijmou všechna vhodná opatření, aby zajistily, že Komise a agentura EMSA mají plný a neomezený přístup ke všem údajům spravovaným inspekční databází uvedenou v Čl. 23 odst. 2.

Článek 29

Sledování souladu a výkonu členských států

Aby se zajistilo účinné provádění této směrnice a sledování celkového fungování režimu Společenství týkajícího se státní přístavní inspekce v souladu s Čl.  2 písm. b) bodem i) nařízení (ES) č. 1406/2002, Komise shromažďuje veškeré nezbytné informace a provádí návštěvy členských států.

Článek 30

Výbor

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS), zřízený článkem 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002 ze dne 5. listopadu 2002 (14) .

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se Čl. 5a odst. 1 až odst. 4, a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 uvedeného rozhodnutí.

Lhůta uvedená v Čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES se stanoví na tři měsíce .

Článek 31

Postup při provádění změn

Tato směrnice může být změněna, aniž by byla rozšířena její oblast působnosti, regulativním postupem s kontrolou podle Čl. 30 odst. 2 s cílem:

   a) upravit přílohy na základě zkušeností získaných při provádění této směrnice a s ohledem na vývoj Pařížského memoranda o porozumění ;
   b) upravit přílohy, s výjimkou přílohy I, za účelem jejich přizpůsobení změnám v právních předpisech Společenství o námořní bezpečnosti, úmluvách, protokolech, předpisech a rezolucích příslušných mezinárodních organizací a v Pařížském memorandu o porozumění , které vstoupily v platnost;
   c) změnit definice uvedené v seznamu mezinárodních smluv, které jsou významné pro účely této směrnice, a aktualizovat seznam těchto smluv .

Změny mezinárodních právních nástrojů uvedených v článku 2 mohou být vyjmuty z oblasti působnosti této směrnice na základě článku 5 nařízení (ES) č. 2099/2002.

Článek 32

Sankce

Členské státy stanoví systém postihů za porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění uplatňování těchto postihů . Takto stanovené postihy musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Komise ověří, že takto stanovené postihy umožňují jednotné uplatňování inspekčního režimu ve Společenství a nevytvářejí rozdíly mezi členskými státy.

Článek 33

Přezkum

Komise vyhodnotí uplatňování této směrnice nejpozději do 18 měsíců po uplynutí lhůty pro provedení této směrnice. Přezkum zahrne mimo jiné i plnění celkového inspekčního závazku Společenství stanoveného v článku 5, počet inspektorů státní přístavní inspekce v každém členském státě, počet provedených inspekcí a chod systému spravedlivého podílu u promeškaných inspekcí, upraveného v článku 7.

Závěry tohoto hodnocení sdělí Komise Evropskému parlamentu a Radě a na jeho základě rozhodne, zda je nutné navrhnout změnu této směrnice nebo další právní předpisy v této oblasti.

Článek 34

Provádění a oznamování

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články [...] a body [...] přílohy [...] [články nebo jejich části a body přílohy I, které byly podstatně změněny v porovnání k předchozí směrnici] nejpozději do 18 měsíců od data stanoveného v článku 36 .

2.   Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musejí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy na směrnici [směrnice] zrušenou [zrušené] touto směrnicí, které se vyskytují ve stávajících právních a správních předpisech, se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

3.   Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů přijatých v oblasti působnosti této směrnice.

4.   Dále Komise pravidelně informuje Evropský parlament a Radu o pokroku při provádění této směrnice v členských státech.

Článek 35

Zrušení

Směrnice 95/21/ES, ve znění směrnic uvedených v částí A přílohy XV , se zrušuje s účinností od ...(15) , aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy XV do vnitrostátního práva.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici a musí být vykládány v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze XVI.

Článek 36

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Články […] a body […] přílohy […] [články nebo jejich části a body přílohy I, které byly podstatně změněny v porovnání k předchozí směrnici] se použijí od ...(16) .

Článek 37

Adresáti

Tato směrnice je určena členským státům.

V dne ….

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

Složky režimu státní přístavní inspekce Společenství

(podle článku 5 )

Do režimu státní přístavní inspekce Společenství budou zahrnuty tyto složky:

I.   RIZIKOVÝ PROFIL LODĚ

Rizikový profil lodě se určí na základě kombinace těchto parametrů:

1.    Generické parametry

a)   Typ lodě

Osobní lodě, ropné tankery a tankery na chemikálie, lodě přepravující plyn a lodě přepravující hromadné náklady se považují za lodě představující vyšší riziko.

b)   Stáří lodě

Lodě, jejichž stáří překračuje dvanáct let, se považují za lodě představující vyšší riziko.

c)   Výkon státu vlajky

i)   Lodě plující pod vlajkou státu s vysokou mírou zadržení v EU a v oblasti, na kterou se vztahuje Pařížské memorandum, se považují za lodě představující vyšší riziko.

ii)   Lodě plující pod vlajkou státu s nízkou mírou zadržení v EU a v oblasti, na kterou se vztahuje Pařížské memorandum, se považují za lodě představující nižší riziko.

iii)   Lodě plující pod vlajkou státu, v němž byl proveden nezávislý audit v souladu s rámcem a postupy pro dobrovolný auditní systém členského státu IMO a který prokázal soulad s patřičnými nástroji v souladu s opatřeními, na něž odkazuje Čl. 9 odst. 3 třetí odrážka, nebo do doby přijetí těchto opatření poskytne důkaz o předložení plánu nápravných kroků, se považují za lodě představující nižší riziko.

d)   Uznané organizace

i)   Lodě, jimž bylo vydáno osvědčení od uznaných organizací, které mají nízký či velmi nízký výkon, pokud jde o míry zadržení v EU a v oblasti, na kterou se vztahuje Pařížské memorandum, se považují za lodě představující vyšší riziko.

ii)   Lodě, jimž bylo vydáno osvědčení od uznaných organizací, které mají vysoký výkon, pokud jde o míry zadržení v EU a v oblasti, na kterou se vztahuje Pařížské memorandum, se považují za lodě představující nižší riziko.

iii)   Lodě s osvědčeními vydanými organizacemi podle podmínek směrnice Rady 94/57/ES (17) ze dne 22. listopadu 1994, kterou se stanoví společná pravidla a normy pro subjekty pověřené inspekcemi lodí a prohlídkami lodí a pro související činnosti námořní správy se považují za lodě představující nižší riziko.

e)   Výkon společnosti

i)   Lodě patřící společnosti s nízkým či velmi nízkým výkonem určovaným podle počtu závad na jejích lodích a míry zadržení lodí v Evropské unii a v oblasti, na kterou se vztahuje Pařížské memorandum, se považují za lodě představující vyšší riziko.

ii)   Lodě patřící společnosti s vysokým výkonem určovaným podle počtu závad na jejích lodích a míry zadržení lodí v Evropské unii a v oblasti, na kterou se vztahuje Pařížské memorandum, se považují za lodě představující nižší riziko.

2.    Historické parametry

i)   Lodě, které byly zadrženy více než jednou, se považují za lodě představující vyšší riziko.

ii)    Lodě, u kterých bylo v průběhu inspekce či inspekcí provedených během předcházejících třiceti šesti měsíců zjištěno méně než pět nesrovnalostí za inspekci a které nebyly zadrženy v průběhu předcházejících třiceti šesti měsíců, se považují za lodě představující nižší riziko.

iii)    Lodě, které nebyly během předcházejících 36 měsíců zadrženy, se považují za lodě představující nižší riziko.

Generické a historické rizikové parametry uvedené v oddílu 1 a 2 se zkombinují, aby se určily tyto rizikové profily lodě:

   - vysoké riziko
   - standardní riziko
   - nízké riziko.

Při určování těchto rizikových profilů je kladen důraz na typ lodě, parametry pro výkon státu vlajky, uznaných subjektů a pro výkon společnosti.

II.   INSPEKCE LODÍ

Lodi, které připlouvají do přístavů Společenství, jsou podrobovány pravidelným inspekcím a také dodatečným inspekcím, pokud se objeví neočekávané faktory.

1.   Pravidelné inspekce

Pravidelné inspekce se vykonávají v předem stanovených intervalech. Jejich četnost se určí podle rizikového profilu lodi. Interval mezi pravidelnými inspekcemi u vysoce rizikových lodí nepřekročí šesti měsíců. Interval mezi pravidelnými inspekcemi u lodí s jinými rizikovými profily se prodlužuje se snižujícím se rizikem.

Členské státy provádějí pravidelné inspekce u:

   - každé lodi s vysokým rizikovým profilem, která nebyla podrobena inspekci v přístavu Evropské unie nebo v oblasti, na kterou se vztahuje Pařížské memorandum, během posledních šesti měsíců. Vysoce rizikové lodi budou způsobilé pro inspekci od pátého měsíce.
   - každé lodi se standardním rizikovým profilem, která nebyla podrobena inspekci v přístavu Evropské unie nebo v oblasti, na kterou se vztahuje Pařížské memorandum, během posledních 12 měsíců. Standardně rizikové lodi budou způsobilé pro inspekci od desátého měsíce.
   - každé lodi s nízkým rizikovým profilem, která nebyla podrobena inspekci v přístavu Evropské unie nebo v oblasti, na kterou se vztahuje Pařížské memorandum o porozumění , během posledních 30 měsíců . Lodi představující nízké riziko budou způsobilé pro inspekci od dvacátého čtvrtého měsíce.

2.   Dodatečné inspekce

Lodě, jichž se týkají následující hlavní kritéria či neočekávané faktory, jsou podrobovány inspekci bez ohledu na období, které uplynulo od jejich poslední pravidelné inspekce.

2.1.    Hlavní kritéria

Lodě, jichž se týkají následující hlavní kritéria, jsou podrobovány inspekci bez ohledu na období, které uplynulo od jejich poslední pravidelné inspekce:

-   Lodě, kterým byla od poslední inspekce v Evropské unii či v oblasti, na kterou se vztahuje Pařížské memorandum o porozumění , z bezpečnostních důvodů pozastavena či odebrána jejich klasifikace .

-   Lodě , které jsou předmětem zprávy nebo oznámení podaného jiným členským státem.

-   Lodě, které nelze nalézt v inspekční databázi.

-  Lodě, které:

   - na své plavbě do přístavu prodělaly srážku nebo najely na dno nebo na mělčinu;
   - byly obviněny z porušení předpisů o vypouštění škodlivých látek nebo odpadních vod, nebo
   - manévrovaly nevypočitatelným nebo nebezpečným způsobem, přičemž nebyla dodržována opatření k vedení lodě přijatá IMO nebo nebyly dodržovány bezpečné provozní předpisy a postupy.

-   Lodě, které nesplnily patřičné požadavky na oznámení uvedené v článku 8 této směrnice, ve směrnici 2000/59/ES, směrnici 2002/59/ES a případně v nařízení (ES) č. 725/2004.

-   Lodě, u nichž byly nahlášeny doposud nenapravené nesrovnalosti, s výjimkou lodí, jejichž nesrovnalosti měly být odstraněny do čtrnácti dnů po vyplutí nebo měly být odstraněny před vyplutím.

2.2.    Neočekávané faktory

Lodě, jichž se týkají následující neočekávané faktory, jsou podrobovány inspekci bez ohledu na období, které uplynulo od jejich poslední pravidelné inspekce. Rozhodnutí o provedení takové dodatečné inspekce je však ponecháno na odborném úsudku inspektora.

-  Lodě, které:

   - byly provozovány takovým způsobem, že představovaly nebezpečí pro osoby, majetek nebo životní prostředí, nebo
   - nedodržely doporučení pro navigaci přístupovými cestami do Baltského moře uvedeným v přílohách usnesení IMO MSC.138(76) .

-    lodě, které mají osvědčení vydaná bývalou uznanou organizací, jejíž uznání bylo od poslední inspekce v Evropské unii či v oblasti, na kterou se vztahuje Pařížské memorandum o porozumění, odebráno.

-   Lodě, o nichž lodivodi nebo přístavní orgány hlásí, že mají nesrovnalosti nebo zjevné závady , které mohou být na újmu bezpečné plavbě nebo mohou ohrozit životní prostředí podle článku 22 této směrnice.

-   Lodě, jichž se týká zpráva nebo stížnost podaná velitelem lodě, členem posádky nebo kteroukoliv jinou osobou či organizací s oprávněným zájmem na bezpečném provozu lodě, životních a pracovních podmínkách na lodi nebo zabránění znečištění, pokud daný členský stát nepovažuje zprávu či stížnost za zjevně nepodloženou.

-   Lodě, které byly zadrženy více než před třemi měsíci.

-   Lodě, u nichž byly nahlášeny potíže s nákladem, zejména s nákladem škodlivým či nebezpečným.

-   Lodě, které byly provozovány takovým způsobem, že představovaly nebezpečí pro osoby, majetek nebo životní prostředí.

-   Lodě, u kterých spolehlivé zdroje přinesly informaci, že se jejich rizikové parametry liší od parametrů zaznamenaných, a jež tedy představují zvýšenou míru rizika.

3.   Systém výběru

3.1.   Lodě priority I jsou podrobovány následující inspekci:

  a) rozšířená inspekce se provádí:
   - u všech lodích s vysokým rizikem, jež nebyly během posledních šesti měsíců podrobeny žádné inspekci,
   - u všech osobních lodí, ropných tankerů a tankerů na chemikálie, lodí přepravujících plyn a lodí přepravujících hromadné náklady se standardním rizikovým profilem, které jsou starší dvanácti let a jež nebyly během posledních dvanácti měsíců podrobeny žádné inspekci,
   - u všech osobních lodí, ropných tankerů a tankerů na chemikálie, lodí přepravujících plyn a lodí přepravujících hromadné náklady se nízkým rizikovým profilem, které jsou starší dvanácti let a jež nebyly během posledních třiceti šesti měsíců podrobeny žádné inspekci;
  b) počáteční inspekce nebo případně hlubší inspekce se provádí:
   - u všech lodí, kromě osobních lodí, ropných tankerů a tankerů na chemikálie, lodí přepravujících plyn a lodí přepravujících hromadné náklady se standardním rizikovým profilem, které jsou starší dvanácti let a jež nebyly během posledních dvanácti měsíců podrobeny žádné inspekci,
   - u všech lodí, kromě osobních lodí, ropných tankerů a tankerů na chemikálie, lodí přepravujících plyn a lodí přepravujících hromadné náklady se nízkým rizikovým profilem, které jsou starší dvanácti let a jež nebyly během posledních třiceti šesti měsíců podrobeny žádné inspekci;
  c) v případě rozhodující skutečnosti:
   - hlubší nebo rozšířená inspekce podle odborného uvážení inspektora se provádí u všech lodí s vysokým rizikem a u všech osobních lodí, ropných tankerů a tankerů na chemikálie, lodí přepravujících plyn a lodí přepravujících hromadné náklady, které jsou starší dvanácti let;
   - hlubší inspekce se provádí u všech lodí, které jsou starších dvanácti let, kromě osobních lodí, ropných tankerů a tankerů na chemikálie, lodí přepravujících plyn a lodí přepravujících hromadné náklady.

3.2.   Lodě priority II jsou podrobovány následující inspekci:

  a) rozšířená inspekce se provádí:
   - u všech lodí s vysokým rizikem, jež nebyly během posledních pěti měsíců podrobeny žádné inspekci,
   - u všech osobních lodí, ropných tankerů a tankerů na chemikálie, lodí přepravujících plyn a lodí přepravujících hromadné náklady se standardním rizikovým profilem, které jsou starší 12 let a jež nebyly během posledních deseti měsíců podrobeny žádné inspekci,
   - u všech osobních lodí, ropných tankerů a tankerů na chemikálie, lodí přepravujících plyn a lodí přepravujících hromadné náklady se nízkým rizikovým profilem, které jsou starší 12 let a jež nebyly během posledních 24 měsíců podrobeny žádné inspekci;
  b) počáteční inspekce nebo případně hlubší inspekce se provádí:
   - u všech lodí, kromě osobních lodí, ropných tankerů a tankerů na chemikálie, lodí přepravujících plyn a lodí přepravujících hromadné náklady se standardním rizikovým profilem, které jsou starší dvanácti let a jež nebyly během posledních šesti měsíců podrobeny žádné inspekci,
   - u všech lodí, kromě osobních lodí, ropných tankerů a tankerů na chemikálie, lodí přepravujících plyn a lodí přepravujících hromadné náklady se nízkým rizikovým profilem, které jsou starší dvanácti let a jež nebyly během posledních dvaceti čtyř měsíců podrobeny žádné inspekci;
  c) v případě nepředvídané skutečnosti:
   - hlubší nebo rozšířená inspekce podle odborného uvážení inspektora se provádí u všech lodí s vysokým rizikem a u všech osobních lodí, ropných tankerů a tankerů na chemikálie, lodí přepravujících plyn a lodí přepravujících hromadné náklady, které jsou starší 12 let,
   - hlubší inspekce se provádí u všech lodí, které jsou starší 12 let, kromě osobních lodí, ropných tankerů a tankerů na chemikálie, lodí přepravujících plyn a lodí přepravujících hromadné náklady.

PŘÍLOHA II

Rizikový profil lodě

Rizikový profil lodě

Lodě představující vysoké riziko (LVR)

Lodě představující standardní riziko (LSR)

Lodě představující nízké riziko (LNR)

Generické parametry

Kritéria

Bodová závažnost

Kritéria

Kritéria

1

Typ lodě

Tankery na chemikálie

Tankery na plyn

Ropné tankery

Lodě na volně ložený náklad

Osobní lodě

2

Ani loď představující vysoké riziko, ani loď představující riziko nízké

Všechny typy

2

Stáří lodě

Všechny typy

> 12 let

1

Všechna stáří

3a

Vlajka

Černá, šedá a bílá listina

Černá – Velmi vysoké riziko

Vysoké riziko

Průměrné až vysoké riziko

2

Bílá

Černá – Průměrné riziko

1

3b

Audit IMO

-

-

Ano

4a

Uznané organizace

Výkon

Vysoký

-

-

Vysoký

Průměrný

-

-

-

Nízký

Nízké

1

-

Velmi nízký

Velmi nízké

-

4b

Uznaný EU

-

-

Ano

5

Společnost

Výkon

Vysoký

-

-

Vysoký

Průměrný

-

-

-

Nízký

Nízký

2

-

Velmi nízký

Velmi nízký

-

Historické parametry

6

Počet zaznamenaných anomálií při každé inspekci za posledních 36 měsíců

Anomálie

Bezpředmětné

-

≤ 5 (a nejméně jedna inspekce provedená během posledních 36 měsíců)

7

Počet zadržení za posledních 36 měsíců

Zadržení

≥ 2 zadržení

1

Žádná zadržení

LVR jsou lodě, které naplňují kritéria do výše celkové bodové závažnosti 5 nebo více bodů.

LNR jsou lodě, které naplňují všechna kritéria v rámci parametrů uplatňovaných na nízké riziko.

LSR jsou lodě, které nejsou ani LVR ani LNR.

PŘÍLOHA III

OZNAMOVÁNÍ

V souladu s Čl. 8 odst. 2 se poskytují tyto informace:

Přístavnímu orgánu či orgánu nebo subjektu k tomuto účelu určenému, a to alespoň tři dny před očekávaným příjezdem do přístavu nebo kotviště nebo před opuštěním předchozího přístavu nebo kotviště, pokud se očekává, že plavba nepotrvá déle než tři dny, se předkládají níže uvedené informace:

   a) identifikace lodi (jméno, volací značka, identifikační číslo IMO nebo číslo MMSI);
   b) plánovaná doba trvání postoje v přístavu a seznam přístavů Společenství, které budou postupně navštíveny v průběhu dané plavby ;
  c) u tankerů:
   i. sestava: jednoduchý trup, jednoduchý trup s oddělenými zátěžovými nádržemi, dvojitý trup,
   ii. stav nákladních a zátěžových nádrží: plné, prázdné, inertní,
   iii. objem a povaha nákladu;
   d) plánované práce v přístavu či kotvišti určení (nakládka, vykládka, jiné);
   e) plánované statutární prohlídky a inspekce a podstatné údržbové a opravárenské práce, které mají být vykonány během postoje lodě v přístavu či kotvišti určení;
   f) datum poslední rozšířené inspekce provedené v rámci Pařížského memoranda o porozumění .

PŘÍLOHA IV

SEZNAM OSVĚDČENÍ A DOKUMENTŮ

(podle Čl. 12 odst. 2 )

1.   Mezinárodní výměrný list (1969).

2. -   Bezpečnostní osvědčení osobní lodě;

-   Osvědčení o bezpečné konstrukci nákladní lodě;

-   Osvědčení o bezpečnostním vybavení nákladní lodě;

-   Osvědčení o bezpečnostním radiotelefonním vybavení nákladní lodě;

-   Osvědčení o bezpečnostním radiotelefonním vybavení nákladní lodě,

-   Osvědčení o bezpečnostním rádiovém vybavení nákladní lodě;

-   Osvědčení o udělení výjimky, případně včetně seznamu nákladu;

-   Bezpečnostní osvědčení nákladní lodě.

3.   Mezinárodní osvědčení lodní bezpečnosti (ISSC).

4.   Záznam o trvalém přehledu (Continuous Synopsis Record).

5.   Mezinárodní osvědčení o způsobilosti pro hromadnou přepravu zkapalněných plynů;

-   Osvědčení o způsobilosti pro hromadnou přepravu zkapalněných plynů.

6.   Mezinárodní osvědčení o způsobilosti pro hromadnou přepravu nebezpečných chemikálií;

-   Osvědčení o způsobilosti pro hromadnou přepravu nebezpečných chemikálií.

7.   Mezinárodní osvědčení o zabránění znečišťování ropou a ropnými produkty.

8.   Mezinárodní osvědčení o zabránění znečišťování při hromadné přepravě tekutých škodlivých látek.

9.   Mezinárodní osvědčení o nákladové značce (1966);

-   Mezinárodní osvědčení o výjimce z nákladové značky.

10.   Kniha záznamů o manipulaci s ropnými látkami, část I a II.

11.   Kniha záznamů o nákladu.

12.   Doklad o minimálním bezpečném obsazení lodě posádkou.

13.   Osvědčení nebo jiné dokumenty vydané v souladu s úmluvou STCW.

14.   Lékařská osvědčení (viz Úmluvu MOP č. 73 o lékařských vyšetřeních námořníků).

15.   Tabulka úprav pracovního režimu na palubě (Úmluva MOP č. 180 a STCW 95).

16.   Záznamy o pracovní době a odpočinku námořníků (Úmluva MOP č. 180).

17.   Informace o stabilitě.

18.   Kopie osvědčení o shodě a osvědčení o řízení bezpečnosti vydaných v souladu s Mezinárodní úmluvou o řízení bezpečnosti lodí a pro zabránění znečištění (SOLAS 74 , kapitola IX).

19.   Osvědčení o síle lodního trupu a o strojním zařízení vydaná příslušnou uznanou organizací (vyžadováno pouze, je-li loď klasifikována uznanou organizací ).

20.   Osvědčení o shodě se zvláštními požadavky na lodě přepravující nebezpečné věci.

21.   Osvědčení bezpečnosti pro vysokorychlostní plavidlo a povolení provozovat vysokorychlostní plavidlo.

22.   Zvláštní seznam nebo prohlášení o nebezpečných věcech nebo podrobný nákladový plán.

23.   Lodní deník se zřetelem na záznamy zkoušek a cvičení včetně bezpečnostních cvičení a kniha pro zápis inspekcí a údržby záchranných prostředků a zařízení a požárních prostředků a zařízení.

24.   Bezpečnostní osvědčení lodě pro zvláštní účely.

25.   Bezpečnostní osvědčení pro mobilní mořské vrtací jednotky.

26.   U ropných tankerů záznam o systému sledování a kontroly vykládky ropy pro poslední cestu se zátěží.

27.   Poplachový rozpis, protipožární plán, a v případě osobní lodě plán kontroly poškození.

28.   Palubní nouzový plán pro případ znečištění ropou.

29.   Archiv zpráv o prohlídkách (v případě lodí na přepravu hromadných nákladů a v případě tankových lodí).

30.   Zprávy z předchozích prohlídek státní přístavní inspekce.

31.   V případě osobních lodí typu ro-ro informace o maximálním podílu A/A.

32.   Doklad o povolení pro přepravu obilí.

33.   Příručka pro zabezpečení nákladu.

34.   Plán likvidace odpadků a kniha záznamů o odpadcích.

35.   Systém podkladů pro rozhodování velitelů osobních lodí.

36.   Plán spolupráce při vyhledávání a záchraně pro osobní lodě plující po pravidelných trasách.

37.   Seznam provozních omezení pro osobní lodě.

38.   Knížka pro přepravu volně loženého nákladu.

39.   Plán nakládky a vykládky pro přepravce volně loženého nákladu.

40.   Osvědčení o pojištění nebo jakákoli jiná finanční záruka za občanskoprávní odpovědnost za škodu způsobenou znečištěním ropnými látkami (Mezinárodní úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou znečištěním ropnými látkami z roku 1992).

41.   Osvědčení požadovaná podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/.../ES ze dne... [ o občanskoprávní odpovědnosti a finančních zárukách majitelů lodí] (18) .

42.   Osvědčení požadované podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č..../2007 [ o odpovědnosti osobních dopravců při nehodě na moři a na vnitrozemských vodních cestách] + .

PŘÍLOHA V

PŘÍKLADY "ZŘEJMÝCH DŮVODŮ" PRO PODROBNOU INSPEKCI

(podle Čl. 12 odst. 3)

1.   Lodě uvedené v příloze I části II oddílu 2.

2.   Kniha záznamů o manipulaci s ropnými látkami nebyla řádně vedena.

3.   Během zkoumání osvědčení a ostatní dokumentace byly objeveny nepřesnosti.

4.   Vyskytly se známky, že členové posádky nejsou schopni splnit požadavky týkající se dorozumívání na lodi podle článku 17 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/25/ES ze dne 4. dubna 2001 o minimální úrovni výcviku námořníků (19) .

5.   Průkaz způsobilosti byl získán podvodně nebo držitel průkazu způsobilosti není osoba, které byl průkaz způsobilosti původně vydán.

6.   Velitel, důstojník či řadový námořník na lodi má v držení průkaz způsobilosti vydaný zemí, která neratifikovala úmluvu STCW.

7.   Vyskytly se známky, že náklad a další provoz nejsou bezpečné nebo nejsou v souladu s hlavními směry IMO, např. obsah kyslíku v přívodu inertních plynů do nákladních nádrží je nad předepsanou maximální úrovní.

8.   Velitel ropného tankeru nemůže předložit záznam o kontrole vypouštění ropy a o kontrolních systémech za poslední cestu se zátěží.

9.   Chybí aktualizovaný poplachový rozpis nebo členové posádky neznají své povinnosti v případě požáru nebo příkazu k opuštění lodě.

10.   Po vyslání falešných nouzových signálů nenásleduje odpovídající postup pro jejich zrušení.

11.   Chybí základní vybavení nebo zařízení vyžadované úmluvami.

12.   Nepřiměřeně nehygienické podmínky na palubě lodi.

13.   Obecný dojem a výsledky zkoumání inspektora umožňují shledat, že existují závažná poškození nebo závady lodního trupu nebo lodní konstrukce, které mohou ohrožovat konstrukční nebo vodotěsnou neporušenost lodě nebo její schopnost vzdorovat počasí.

14.   Informace nebo doklad o tom, že velitel nebo posádka nejsou obeznámeni se zásadními činnostmi lodě vztahujícími se k bezpečnosti lodě nebo zabránění znečištění, nebo že tyto činnosti nejsou prováděny.

15.   Chybějící tabulka úprav pracovního režimu na palubě a chybějící záznamy o pracovní době a odpočinku námořníků.

PŘÍLOHA VI

POSTUPY PŘI KONTROLE LODÍ

1.   Zásady bezpečného obsazení lodě posádkou ( rezoluce IMO A.890(21) v platném znění) .

2.   Ustanovení Mezinárodního předpisu o námořní přepravě nebezpečných věcí.

3.   Publikace MOP : "Inspekce pracovních podmínek na lodi: pokyny pro postupy".

4.   "Postupy státní přístavní inspekce", příloha I Pařížského memoranda o porozumění a náležité pokyny vydané v rámci Pařížského memoranda o porozumění .

5.   Rezoluce IMO MSC.159(78) (přijatá dne 21. května 2004) "Prozatímní pokyny pro kontrolní opatření a opatření pro shodu na posílení námořní bezpečnosti".

PŘÍLOHA VII

Postupy pro kontrolu bezpečnostních aspektů lodí

A.   Před vstupem na palubu

1.   Tyto pokyny se vztahují pouze na lodě uvedené v Čl. 3 odst. 1 a Čl. 3 odst. 2 a, je-li to vhodné, v Čl. 3 odst. 3 nařízení (ES) č. 725/2004, pokud neplují pod vlajkou státu, v němž se nachází přístav, v němž se provádějí inspekce.

2.   Inspektoři by si měli být vědomi bezpečnostní úrovně přístavního zařízení, v němž má být loď podrobena inspekci.

3.   Zprávy či stížnosti týkající se bezpečnosti, které inspektoři obdrží před vstupem na palubu, by měly být předány příslušnému orgánu námořní bezpečnosti(20) , který rozhodne o prioritách inspekce prováděné řádně oprávněným bezpečnostním úředníkem.

4.   Velitel lodě rozhoduje o bezpečnosti lodě, není však oprávněn, aby odepíral přístupu řádně oprávněnému inspektorovi, který provádí inspekci. Mohou nastat případy, kdy je povinností provést státní přístavní inspekci, avšak velitel lodi se pokouší z bezpečnostních důvodů inspekci omezit. Pokud to inspektor považuje za neodůvodněné, měl by konzultovat příslušný bezpečnostní orgán.

5.   Inspektoři by si měli být vědomi, že na lodi s 3. bezpečnostní úrovní by zavedená bezpečnostní opatření mohla omezit rozsah "bezpečnostní" státní přístavní inspekce.

Například nelze v plném rozsahu povolit cvičení na mimořádné situace. Rovněž mohou nastat okolnosti, za nichž příslušný bezpečnostní orgán omezí činnosti státní přístavní inspekce.

B.   Počáteční inspekce

Během počáteční inspekce:

   1. by si inspektor při příchodu k lodi, vstupu na palubu a při pohybu po lodi měl všímat bezpečnostních aspektů definovaných v patřičných pokynech Pařížského memoranda o porozumění a měl by přitom zohlednit bezpečnostní úroveň přístavu a lodě. Od inspektorů se nevyžaduje, aby kontrolovali bezpečnostní systém, měli by se zaměřit pouze na aspekty, které vyvstanou během jejich obvyklé činnosti na palubě.
   2. by inspektor měl zkontrolovat, zda loď má mezinárodní osvědčení lodní bezpečnosti (ISSC) či prozatímní ISSC a že je toto osvědčení platné a bylo vydáno správním orgánem lodi, organizací oprávněnou tímto orgánem, či jiným státem na žádost správního orgánu.
   3. by se inspektor měl dotázat velitele lodi, jaké bezpečnostní úrovni loď odpovídá, a potvrdit, zda je tato úroveň alespoň úrovní vyžadovanou přístavem.
   4. byl měl inspektor při kontrole ostatních dokumentů požadovat důkazy o tom, že jsou v pravidelných intervalech – alespoň každé tři měsíce, ale také po změnách v posádce, – prováděna bezpečnostní cvičení (kodex ISPS část A oddíl 13 a část B odstavce 13.6 a 13.7), a vyhledávat informace o jakémkoli cvičení, v něž byla loď zapojena.
  5. by měl inspektor zkontrolovat záznamy z posledních deseti vplutí do přístavních zařízení, včetně rozhraní mezi lodí a přístavem či mezi dvěma loděmi, což by u každého rozhraní mělo zahrnovat:
   - bezpečnostní úroveň, na níž se loď provozuje – jakákoli zvláštní či dodatečná přijatá bezpečnostní opatření,
   - že byla zachována vhodná opatření pro bezpečnost lodě během všech činností mezi různými loděmi.
   6. by měl inspektor posoudit, zda jsou hlavní členové posádky schopni se mezi sebou účinně dorozumívat.

C.   Zřejmé důvody

1.  1 Inspektor může určit zřejmé důvody pro další kontrolní bezpečnostní opatření během počáteční státní přístavní inspekce, např.:

   1.1. ISSC není platné či vypršelo.
   1.2. Loď je na nižší bezpečnostní úrovni než přístav.
   1.3. Nebyla provedena cvičení týkající se bezpečnosti lodi.
   1.4. Záznamy z alespoň posledních deseti rozhraní loď/přístav nebo loď/loď jsou neúplné.
   1.5. Důkazy nebo pozorování, že spolu hlavní členové posádky nedokáží komunikovat.
   1.6. Důkazy potvrzující, že v bezpečnostních režimech existují vážné závady.
   1.7. Informace od třetích stran, např. zpráva či stížnost týkající se informací o bezpečnosti.
   1.8. Loď má v držení následně vydané prozatímní ISSC a podle odborného posudku inspektora je jedním z důvodů, proč loď či společnost o takové hodnocení žádá, že se chce vyhnout plnému dodržení úmluvy SOLAS 74 kapitoly XI-2 a části A kodexu ISPS po uplynutí doby platnosti prozatímního osvědčení. Část A kodexu ISPS upřesňuje okolnosti, za nichž lze vydat prozatímní osvědčení.

2.   Pokud jsou určeny zřejmé důvody, jak jsou popsány výše, inspektor neprodleně informuje příslušný bezpečnostní orgán (pokud inspektor není rovněž řádně oprávněným bezpečnostním úředníkem). Příslušný bezpečnostní orgán poté rozhodne, jaká další kontrolní opatření jsou nezbytná, přičemž zohlední bezpečnostní úroveň v souladu s pravidlem 9 kapitoly XI úmluvy SOLAS 74 .

3.   Jiné zřejmé důvody, než jaké jsou uvedeny výše, jsou záležitostí řádně oprávněného bezpečnostního úředníka.

D.   Další kontrolní opatření

1.   Pokud na palubě neexistuje platné ISSC či prozatímní ISSC, inspektor zadrží loď a uplatní postup pro zadržení uvedený v příloze XI této směrnice.

2.   O všech dalších bezpečnostních opatřeních rozhodne příslušný bezpečnostní orgán. Ta jsou uvedena v úmluvě SOLAS 74 kapitole XI-2.

3.   S výhradou použitelných požadavků právních předpisů Společenství, vnitrostátních právních předpisů a úprav může příslušný bezpečnostní orgán požadovat, aby inspektor provedl další ověření, než učiní rozhodnutí nebo dokud na loď nevstoupí řádně oprávněný bezpečnostní úředník.

Tato ověření se omezí na:

   a) ověření, že na palubě je bezpečnostní plán a lodní bezpečnostní důstojník (SSO).
   b) ověření, že velitel lodě i její zaměstnanci, zejména lodní bezpečnostní důstojník, důstojník ve službě a zaměstnanec (zaměstnanci) kontrolující přístup, jsou seznámeni s hlavními bezpečnostními postupy na palubě.
   c) ověření, že lodní bezpečnostní důstojník a přístavní bezpečnostní důstojník komunikují.
  d) ověření, že existují záznamy o udržování lodního bezpečnostního systému, včetně:
   - vnitřních auditů a přezkumů bezpečnostních činností
   - pravidelných přezkumu posouzení provedených ohledně lodní bezpečnosti
   - pravidelných přezkumu posouzení provedených ohledně lodního bezpečnostního plánu
   - provádění veškerých změn lodního bezpečnostního plánu
   - udržování, kalibrace a testování bezpečnostního vybavení na palubě včetně bezpečnostního varovného systému.
  e) ověření záznamů o:
   - ohroženích bezpečnosti
   - porušeních bezpečnosti
   - změnách bezpečnostní úrovně
   - sdělení týkajících se přímé bezpečnosti lodi.

4.   Pokud je jediným prostředkem k ověření a nápravě nesouladu přezkum náležitých požadavků lodního bezpečnostního plánu, je výjimečně povolen omezený přístup ke specifickým oddílům plánu, které s nesouladem souvisejí, avšak pouze se souhlasem státu vlajky či velitele dané lodě. Tyto specifické oddíly jsou uvedeny v části A kodexu ISPS.

5.   Některá ustanovení plánu týkající se určitých důvěrných informací lze podrobit inspekci pouze se souhlasem příslušného státu vlajky.

Tyto specifické oddíly jsou uvedeny v části A kodexu ISPS.

6.   Pokud příslušný bezpečnostní orgán přistoupí k dalším kontrolním opatřením, které omezují rozsah "bezpečnostní" státní přístavní inspekce či brání jejímu dokončení, inspektor by se měl spojit s příslušným bezpečnostním orgánem a usilovat o dokončení bezpečnostní inspekce poté, co byly zkontrolovány doklady opravňující k vyplutí. Stále se uplatňuje zásada, že loď nemá být bezdůvodně zpožďována. Nicméně skutečnost, že byla zjištěna porušení bezpečnosti, by obvykle byl důvodem k tomu, aby inspektor dokončil počáteční bezpečnostní inspekci či pokračoval, pokud by byly zjištěny zřejmé důvody pro podrobnější inspekci aspektů, které nesouvisejí s bezpečností.

7.   Pokud se příslušný bezpečnostní orgán rozhodne, že loď vykáže, inspektor by měl zajistit, aby si příslušný bezpečnostní orgán byl plně vědom možných bezpečnostních či environmentálních následků faktu, že loď opustí kotviště a/nebo vypluje na moře. To může rovněž zahrnovat rizika spojená s přerušením manipulace s nákladem. Příslušný bezpečnostní orgán by měl o nezbytných opatřeních rozhodnout s ohledem na všechna rizika.

8.   Pokud je loď zadržena z jiných než bezpečnostních důvodů a poté vykázána dříve, než je definitivně ze zadržení propuštěna, bude zadržení jedním důvodů k odepření přístupu v souladu s článkem 15 .

PŘÍLOHA VIII

POSTUPY PRO ROZŠÍŘENÉ INSPEKCE LODÍ

(podle článku 13 )

POSTUPY PRO ROZŠÍŘENOU INSPEKCI URČITÝCH KATEGORIÍ LODÍ

S výhradou jejich praktické proveditelnosti nebo jakýchkoli omezení týkajících se bezpečnosti osob, lodě nebo přístavu mají rozšířené inspekce zahrnout alespoň následující položky. Inspektoři si musejí být vědomi toho, že bezpečný výkon některých prací na lodi, například manipulace s nákladem, může být ohrožen, jestliže je vyžadováno, aby zkoušky, které mají na tyto práce přímý účinek, byly prováděny během nich.

1.   LODĚ OBECNĚ

   - simulace výpadku hlavního zdroje energie (test odstavení),
   - inspekce nouzového osvětlení,
   - činnost nouzových požárních čerpadel se dvěma požárními hadicemi připojenými na hlavní požární potrubí,
   - činnost stokových čerpadel,
   - uzavírání vodotěsných dveří,
   - spuštění jednoho záchranného člunu na vodu,
   - zkouška nouzového dálkového zastavení, například kotlů, větrání a palivových čerpadel,
   - zkouška hlavního kormidelního zařízení, včetně náhradního kormidelního zařízení,
   - inspekce nouzového zdroje proudu pro rádiová zařízení,
   - inspekce a pokud možno i přezkoušení separátoru strojovny.

2.   TANKERY NA PLYN A CHEMIKÁLIE

Kromě položek uvedených výše v bodě 1 mají být považovány za součást rozšířené inspekce tankerů na plyn a chemikálie tyto položky:

   - sledování nákladních nádrží a bezpečnostní zařízení ke kontrole teploty, tlaku a expanzního prostoru,
   - zařízení na analyzování kyslíku a indikátory výbušnosti, včetně jejich kalibrace, dostupnost chemické detekční techniky (měchy) s příslušným počtem vhodných plynových detekčních trubiček pro specifický přepravovaný náklad,
   - ochranné soupravy pro únik z kabin poskytující vhodnou ochranu dýchání a zraku pro každou osobu na lodi (jestliže to vyžadují produkty uvedené v mezinárodním osvědčení o způsobilosti nebo v osvědčení o způsobilosti pro hromadnou přepravu nebezpečných chemikálií nebo pro hromadnou přepravu zkapalněných plynů),
   - kontrola, zda jsou přepravované produkty uvedeny v mezinárodním osvědčení o způsobilosti nebo v osvědčení způsobilosti pro hromadnou přepravu nebezpečných chemikálií nebo zkapalněných plynů,
   - pevně instalované protipožární zařízení na lodi, buď pěnové, nebo používající suché chemikálie anebo jiné látky, požadované pro přepravovaný produkt.
   3. LODĚ PŘEPRAVUJÍCÍ VOLNĚ LOŽENÝ NÁKLAD

Kromě položek uvedených výše v bodě 1 mají být považovány za součást rozšířené inspekce lodí pro přepravu volně loženého nákladu tyto položky:

   - možná koroze úchytů palubního strojního zařízení lodě,
   - možná deformace nebo koroze krytů jícnů nákladních prostorů,
   - možné praskliny nebo místní koroze příčných přepážek,
   - přístup k nákladním prostorům,
  - ověření přítomnosti následujících dokladů na lodi, jejich prohlédnutí a ujištění se o jejich potvrzení státem vlajky nebo klasifikační společností:
   1) zprávy o prohlídkách konstrukcí,
   2) zprávy o hodnocení stavu lodě,
   3) zprávy o měření tloušťky materiálu,
   4) popisný doklad uvedený v rezoluci IMO A.744(18).
   4. ROPNÉ TANKERY

Kromě položek uvedených výše v bodě 1  mají být považovány za součást rozšířené inspekce tankerů tyto položky:

   - pevný palubní pěnový systém,
   - protipožární zařízení obecně,
   - inspekce protipožárních clon ve strojovně, čerpací stanici a v ubytovacích prostorách,
   - kontrola tlaku inertních plynů a obsahu kyslíku v nich,
   - zátěžové nádrže: alespoň jeden zátěžový tank v nákladním prostoru, který má být prozkoumán nejprve ze vstupního revizního otvoru z nákladní nádrže nebo paluby, a v případě, že inspektor zjistí jasné důvody pro další inspekci, má být prozkoumán zevnitř,
  - ověření přítomnosti následujících dokladů na lodi, jejich prohlédnutí a ujištění se o jejich potvrzení státem vlajky nebo klasifikační společností:
   1) zprávy o prohlídkách konstrukcí,
   2) zprávy o hodnocení stavu lodě,
   3) zprávy o měření tloušťky materiálu,
   4) popisný doklad uvedený v rezoluci IMO A.744(18).
   5. OSOBNÍ LODĚ, NA KTERÉ SE NEVZTAHUJE SMĚRNICE 1999/35/ES

Kromě položek uvedených výše v bodě 1 mají být považovány za součást rozšířené inspekce osobních lodí také tyto položky:

   - zkouška systému detekce požáru a poplachového systému,
   - zkouška řádného uzavírání protipožárních dveří,
   - zkouška systému místního rozhlasu,
   - protipožární cvičení, při kterém musí být přinejmenším demonstrována všechna výstroj požárníků za účasti části pracovníků obsluhy cestujících,
   - demonstrace znalostí klíčových členů posádky plánu opatření při poškození lodě.

Pokud je to považováno za vhodné a pokud s tím souhlasí velitel lodě nebo provozovatel lodě, může inspekce pokračovat během plavby lodě do přístavu nebo z přístavu členského státu. Inspektoři nesmějí překážet lodnímu provozu ani nesmějí vyvolávat situace, které by podle úsudku velitele lodě mohly ohrozit bezpečnost cestujících, posádky a lodě.

PŘÍLOHA IX

USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE ODEPŘENÍ PŘÍSTUPU DO PŘÍSTAVŮ SPOLEČENSTVÍ

(podle článku 15 )

A.   KRITÉRIA PRO ODEPŘENÍ PŘÍSTUPU (podle Čl. 15 odst. 1)

1.   Odepření přístupu se vztahuje na jakoukoli loď plující pod vlajkou státu, jehož míra zadržení spadá na černou listinou či šedou listinu definované Pařížským memorandem o porozumění , která byla zadržena nebo které byl vydán zákaz provozu podle směrnice Rady 99/35/ES více než dvakrát v průběhu předcházejících 36 měsíců v přístavu členského státu nebo signatářského státu Pařížského memoranda o porozumění .

2.   Pro účely odstavce 1 vstupuje seznam definovaný v Pařížském memorandu o porozumění v platnost každoročně 1. července.

B.   B POSTUPY PŘI ODEPŘENÍ PŘÍSTUPU DO PŘÍSTAVŮ SPOLEČENSTVÍ (podle Čl. 15 odst. 2 )

1.   Jsou-li podmínky uvedené v bodě A splněny, příslušný orgán přístavu či kotviště , v němž je daná loď zadržena potřetí, písemně informuje velitele lodě , že bude vydán příkaz k odepření přístupu, jenž nabývá účinnosti, jakmile je dané lodi povoleno opustit přístav či kotviště. Příkaz k odepření přístupu nabývá účinnosti, jakmile je dané lodi povoleno opustit přístav či kotviště po odstranění závad, které vedly k zadržení. 

2.   Příslušný orgán zašle kopii příkazu k odepření přístupu správnímu orgánu státu vlajky, danému uznanému subjektu, ostatním členským státům a ostatním signatářským státům Pařížského memoranda o porozumění , Komisi, a sekretariátu Pařížského memoranda o porozumění . Příslušný orgán rovněž neprodleně aktualizuje inspekční databázi o informace o odepření přístupu. 

3.   Příkaz k odepření přístupu se zruší nejdříve po období tří měsíců od data vydání příkazu a jsou-li splněny podmínky odstavců 4 až 10.

Pokud je lodi přístup odepřen podruhé, bude toto období činit dvanáct měsíců. Jakékoli další následné zadržení v přístavu Společenství bude mít za následek, že této lodi bude trvale odepřen přístup do všech přístavů a kotvišť ve Společenství.

4.   Ke zrušení příkazu k odepření přístupu musí majitel nebo provozovatel lodě předložit formální žádost příslušnému orgánu členského státu, který vydal příkaz odepřít přístup. K této žádosti musí být přiložen dokument správy státu vlajky, vydaný po návštěvě řádně oprávněného dozorce na palubě, který uvádí, že daná loď plně odpovídá platným ustanovením mezinárodních úmluv. Správní orgán státu vlajky poskytne příslušnému orgánu důkaz, že návštěva na palubě proběhla.

5.   K této žádosti o zrušení příkazu k odepření přístupu musí být případně přiložen také dokument klasifikační společnosti, která tuto loď po návštěvě inspektora z klasifikační společnosti na palubě klasifikovala, z nějž vyplývá, že tato loď odpovídá normám této klasifikační třídy stanoveným touto společností. Klasifikační společnost poskytne příslušnému orgánu důkaz, že návštěva na palubě proběhla. 

6.   Příkaz k odepření přístupu lodě do přístavu může být zrušen jen po uplynutí období uvedeného v odstavci 3 a po opětovné inspekci lodě v dohodnutém přístavu či kotvišti.

Jestliže se dohodnutý přístav či kotviště nachází ve členském státě, může příslušný orgán tohoto státu na žádost příslušného orgánu , který vydal příkaz odepřít přístup, povolit uvedené lodi, aby vplula do dohodnutého přístavu za účelem provedení opětovné inspekce. V takových případech nebude manipulováno s nákladem, dokud nebude zrušen příkaz k odepření přístupu. 

7.   Pokud zadržení, jež vedlo k vydání příkazu k odepření přístupu, zahrnovalo závady ve struktuře lodi, příslušný orgán, který vydal příkaz k odepření přístupu, může vyžadovat, aby určité prostory včetně nákladových prostorů a nádrží byly zpřístupněny k přezkoumání během opětovné inspekce.

8.   Opětovnou inspekci provede příslušný orgán členského státu, který vydal příkaz k odepření přístupu, nebo příslušný orgán v přístavu určení v dohodě s příslušným orgánem členského státu, který vydal příkaz k odepření přístupu. Příslušný orgán může vyžadovat, aby opětovná inspekce byla ohlášena až 14 dní předem. Tomuto členskému státu se uspokojivě prokáže, že loď zcela splňuje použitelné požadavky mezinárodních úmluv.

9.   Opětovná inspekce spočívá v rozšířené inspekci, která musí zahrnout alespoň odpovídající body přílohy VIII .

10.   Všechny náklady této rozšířené inspekce nese majitel nebo provozovatel lodě.

11.   Jestliže výsledky rozšířené inspekce uspokojují členský stát v souladu s bodem C přílohy VIII, je příkaz k odepření přístupu zrušen a společnost lodě je o tom písemně informována.

12.   Příslušný orgán své rozhodnutí písemně oznámí také správnímu orgánu státu vlajky, dotyčné klasifikační společnosti, ostatním členským státům, ostatním signatářským státům Pařížského memoranda o porozumění , Komisi a sekretariátu Pařížského memoranda o porozumění . Příslušný orgán rovněž neprodleně aktualizuje inspekční databázi o informace o odepření přístupu. 

13.   Informace o lodích, kterým byl odepřen přístup do přístavů Společenství, musejí být k dispozici v inspekční databázi a musejí být zveřejněny podle článku 25 a přílohy XIII .

PŘÍLOHA X

Zpráva o inspekci

(podle článku 16 )

Zpráva o inspekci musí obsahovat alespoň níže uvedené body.

I.   OBECNĚ

1.   Příslušný orgán, který tuto zprávu vypracoval

2.   Datum a místo provedení inspekce

3.   Jméno lodě podrobené inspekci

4.   Označení

5.   Typ lodě (jak je uveden v osvědčení o řízení bezpečnosti) 

6.   Identifikační číslo IMO

7.   Volací značka

8.   Hrubá prostornost (RT)

9.   Celková nosnost (přichází-li v úvahu)

10.   Rok stavby lodě podle data uvedeného na bezpečnostních osvědčeních lodě

11.   Klasifikační společnost nebo klasifikační společnosti, které vydaly pro tuto loď osvědčení o klasifikační třídě, jestliže bylo vydáno

12.   Uznaná organizace nebo uznané organizace a/nebo kterákoli jiná osoba, která vydala pro tuto loď osvědčení v souladu s platnými úmluvami v zastoupení státu vlajky

13.   Jméno a adresa společnosti nebo provozovatele lodi

14.   Jméno a adresa nájemce odpovídajícího za výběr lodě a typ pronájmu v případě, že loď přepravuje hromadné kapalné nebo hromadné pevné náklady

15.   Konečné datum vypracování zprávy o inspekci

16.   Zmínka v tom smyslu, že podrobné informace o inspekci nebo zadržení mohou podléhat zveřejnění.

II.   INFORMACE O INSPEKCI

1.   Osvědčení vydaná v rámci uplatňování příslušných mezinárodních úmluv orgánem nebo organizací, která vydala dané (daná) osvědčení, včetně dne vydání a dne pozbytí účinnosti

2.   Části nebo prvky lodě, které byly podrobeny inspekci (v případě podrobné nebo rozšířené inspekce)

3.   Přístav a datum poslední průběžné nebo výroční prohlídky a název organizace, která tuto prohlídku provedla.

4.   Typ inspekce (inspekce, podrobná inspekce, rozšířená inspekce)

5.   Povaha závad

6.   Přijatá opatření.

III.   DOPLŇKOVÉ INFORMACE V PŘÍPADĚ ZADRŽENÍ

1.   Datum příkazu k zadržení

2.   Datum zrušení příkazu k zadržení

3.   Povaha závad opravňujících vydání příkazu k zadržení (případné odkazy na úmluvy)

4.   V náležitých případech informace o tom, zda klasifikační společnost nebo kterýkoli jiný soukromý subjekt, který prohlídku provedl, má odpovědnost ve vztahu k závadám, které jednotlivě nebo společně vedly k zadržení

5.   Přijatá opatření.

PŘÍLOHA XI

KRITÉRIA PRO ZADRŽENÍ LODI

(podle Čl. 18 odst. 4)

ÚVOD

Pro určení, zda závady zjištěné během inspekce opravňují k zadržení dané lodě, použije inspektor kritéria uvedená níže v bodech 1 a 2.

 Bod 3 obsahuje příklady závad, které samy o sobě mohou opravňovat k zadržení dotčené lodě (viz Čl. 18 odst. 4).

Náhodné poškození při plavbě lodi do přístavu není důvodem k zadržení, pokud:

   a) jsou patřičně dodržovány požadavky obsažené v pravidle I/11 písm. c) úmluvy SOLAS 74, pokud se týká oznámení správě státu vlajky, určenému inspektorovi nebo uznávanému subjektu odpovídajícímu za vydání příslušného osvědčení,
   b) před vjezdem do přístavu velitel lodě nebo majitel lodě poskytne orgánu státní přístavní inspekce údaje o okolnostech nehody a o způsobeném poškození a informace o oznámení správě státu vlajky,
   c) jsou přijata vhodná nápravná opatření podle požadavku orgánů a
   d) orgány se poté, co jim je oznámeno dokončení oprav, ujistí, že byly opraveny závady, které byly zřejmým ohrožením bezpečnosti, zdraví nebo životního prostředí.

1.   Hlavní kritéria

Při uplatňování svého odborného úsudku, zda má být loď zadržena, používá inspektor tato kritéria:

Časový rozvrh:

Lodě nezpůsobilé pokračovat v plavbě po moři musí být zadrženy po první inspekci bez ohledu na to, jak dlouho zůstane loď v přístavu.

Kritérium:

Loď je zadržena, jestliže jsou závady závažné do té míry, aby inspektor považoval za vhodné vrátit se a přesvědčit se, zda závady byly odstraněny před odplutím lodě.

To, že inspektor pociťuje potřebu vrátit se na loď, je měřítkem závažnosti závad. Tato povinnost však nevzniká v každém případě. Jde jen o to, že orgán si musí tím či oním způsobem ověřit, a to přednostně další návštěvou, že závady byly před odjezdem lodě odstraněny.

2.   Použitelnost hlavních kritérií

Při rozhodování, zda závady zjištěné na lodi jsou závažné natolik, aby opravňovaly k zadržení lodě, posoudí inspektor, zda:

   1. loď má odpovídající a platnou dokumentaci;
   2. loď má posádku požadovanou v dokladu o minimálním bezpečném obsazení posádkou.

Během inspekce inspektor navíc zhodnotí, zda jsou loď nebo posádka schopny po celou nejbližší nadcházející cestu:

   3. bezpečně manévrovat během nadcházející plavby ;
   4. bezpečně zacházet s nákladem, přepravovat, kontrolovat a upravovat jej;
   5. bezpečně obsluhovat strojovnu;
   6. udržovat patřičný chod a řízení lodě;
   7. účinně bojovat proti požáru v kterékoliv části lodě, bude-li to zapotřebí;
   8. urychleně a bezpečně opustit loď, bude-li to třeba, a zajistit záchranu;
   9. zabraňovat znečištění životního prostředí;
   10. udržovat dostatečnou stabilitu;
   11. udržovat neporušení vodotěsnosti;
   12. navazovat spojení v nesnázích;
   13. zajišťovat bezpečné a dobré zdravotní podmínky na lodi;
   14. v případě nehody poskytovat co nejvíce informací.

Je-li odpověď na kteroukoli z uvedených položek záporná při uvážení všech zjištěných nedostatků, musí být vážně zváženo zadržení lodě. Kombinace závad méně závažné povahy může rovněž opravňovat k zadržení lodě.

3.   Pro potřebu inspektora při využívání těchto řídicích zásad následuje seznam závad seskupených podle příslušných úmluv a předpisů, považovaných za závažné do té míry, že opravňují k zadržení dotčené lodě. Tento seznam se nepovažuje za vyčerpávající.

3.1.   Obecně

Chybějící platná osvědčení požadovaná odpovídajícími právními akty. Nicméně lodi plující pod vlajkou států, které nejsou smluvními stranami úmluv (příslušných právních aktů) nebo neuplatňují jiné odpovídající právní akty, nejsou oprávněné mít osvědčení stanovená úmluvami nebo jinými příslušnými právními akty. Proto nepřítomnost požadovaných osvědčení sama o sobě nezakládá důvod k zadržení těchto lodí. Při uplatňování klauzule "žádné příznivější zacházení" je však před odplutím lodě požadována podstatná shoda s požadavky.

3.2.   Oblasti podle úmluvy SOLAS 74

1.   Porucha řádné činnosti pohonu lodě a ostatního hlavního strojního zařízení, stejně jako elektrických zařízení.

2.   Nedostatečná čistota strojovny, nadměrné množství směsí mazadel a vody v podpalubích, izolace trubek včetně výfukového potrubí ve strojovně je znečištěna mazadly, nesprávná činnost a uspořádání podpalubních čerpadel.

3.   Porucha řádné činnosti nouzového generátoru, osvětlení, baterií a spínačů.

4.   Porucha řádné činnosti hlavního a pomocného řídicího zařízení lodě.

5.   Nepřítomnost, nedostatečná kapacita nebo podstatné narušení stavu osobních záchranných pomůcek, záchranných člunů a spouštěcích zařízení.

6.   Nepřítomnost, nevyhovující stav nebo podstatné narušení systému zjišťování požáru, požárních hlásičů, protipožárního vybavení, pevných zařízení k likvidaci požárů, ventilačních průduchů, požárních sprch, rychle se uzavírajících zařízení do té míry, že nemohou vyhovovat určenému použití.

7.   Nepřítomnost, podstatné narušení nebo porucha řádné činnosti protipožární ochrany nákladní paluby na tankerech.

8.   Nepřítomnost, nevyhovující stav nebo podstatné narušení světel, sestav pro signalizaci a zvukových signálů.

9.   Nepřítomnost, porucha řádné činnosti rádiového zařízení pro spojení v případě nesnází a ohrožení bezpečnosti.

10.   Nepřítomnost nebo porucha řádné činnosti navigačního zařízení s ohledem na ustanovení úmluvy SOLAS 74 V/16.2.

11.   Nepřítomnost opravených navigačních map a všech ostatních příslušných plavebních publikací nezbytných pro plánovanou plavbu s ohledem na to, že jako náhražka map může být použit systém elektronického zobrazování mapy a informací (ECDIS) schváleného typu.

12.   Nepřítomnost nejiskřící výfukové ventilace čerpadel v nákladních prostorách.

13.   Závažné závady v provozních požadavcích, jak je popsáno v oddíle 5.5 přílohy 1 Pařížského memoranda o porozumění .

14.   Počet, složení nebo kvalifikace posádky neodpovídá dokladu o bezpečném obsazení posádkou.

15.   Neprovádění programu rozšířených inspekcí podle úmluvy SOLAS 74 kapitoly XI pravidla 2.

3.3.   Oblasti podle předpisu IBC

1.   Doprava látek, které nejsou uvedeny v osvědčení o způsobilosti nebo chybějící informace o nákladu.

2.   Chybějící nebo poškozená bezpečnostní vysokotlaká zařízení.

3.   Elektrická zařízení nejsou vnitřně bezpečná nebo neodpovídají požadavkům předpisu.

4.   Zdroje vznícení na ohrožených místech.

5.   Porušení zvláštních požadavků.

6.   Překročení nejvýše povoleného množství nákladu na jednu nádrž.

7.   Nedostatečná tepelná ochrana citlivých výrobků.

3.4.   Oblasti podle předpisu IGC

1.   Doprava látek, které nejsou uvedeny v osvědčení o způsobilosti nebo chybějící informace o nákladu.

2.   Chybějící uzavírací zařízení v prostorách ubytovacích a obslužných.

3.   Přepážky nejsou plynotěsné.

4.   Vadné vzduchové uzávěry.

5.   Chybějící nebo vadné rychle se uzavírající ventily.

6.   Chybějící nebo vadné bezpečnostní ventily.

7.   Elektrické instalace nejsou vnitřně bezpečné nebo neodpovídají požadavkům předpisu.

8.   Ventilátory v nákladním prostoru nejsou schopné provozu.

9.   Tlaková poplašná zařízení pro nákladní nádrže nejsou schopná provozu.

10.   Zařízení na zjišťování plynů a toxických plynů jsou vadná.

11.   Pro dopravu látek, které mají být utlumovány, chybí platné osvědčení o inhibitorech.

3.5.   Oblasti podle úmluvy o nákladové značce

1.   Značné plochy poškození nebo koroze nebo důlkové koroze lodní obšívky a s tím související výztuže palub a trupu, což působí na schopnost plavby po moři nebo možnost přibírat místní náklad, pokud nejsou provedeny řádné dočasné opravy pro cestu do přístavu s možností trvalých oprav.

2.   Rozpoznaný případ nedostatečné stability.

3.   Nepřítomnost nebo nedostatečné a nespolehlivé informace ve schválené formě, které rychle a jednoduše umožňují veliteli lodě zajistit nakládání a zátěž lodě tak, aby byla udržena bezpečnostní mez stability ve všech etapách a při měnících se podmínkách cesty a aby se zabránilo nepřijatelnému namáhání struktury lodě.

4.   Nepřítomnost, podstatné narušení nebo závada uzavíracího zařízení, systému uzavírání lodních poklopů a vodotěsných dveří.

5.   Přetížení.

6.   Absence značky ponoru nebo nečitelnost značky ponoru.

3.6.   Oblasti podle úmluvy MARPOL, přílohy I

1.   Nepřítomnost, vážné narušení nebo porucha řádné činnosti zařízení čištění ropou znečištěné vody, systému zaznamenávajícího a kontrolujícího vypouštění ropy nebo uspořádání poplachového systému 15 ppm.

2.   Zbývající kapacita nádrže na odpadový a znečištěný olej nedostačuje pro určenou cestu.

3.   Není k dispozici kniha záznamů o ropě.

4.   Je připevněno neschválené vedení výpusti.

5.   Složka zpráv o prohlídkách chybí nebo neodpovídá pravidlu 13G odst. 3 písm. b) úmluvy MARPOL.

3.7.   Oblasti podle úmluvy MARPOL, přílohy II

1.   Chybí příručka postupů a návodů (P&A) .

2.   Náklad není rozdělen podle kategorií.

3.   Není k dispozici kniha o nákladu.

4.   Jsou dopravovány olejovité látky, aniž by byly splněny příslušné požadavky nebo bylo příslušně pozměněno osvědčení.

5.   Je připevněno neschválené vedení výpusti.

3.8.   Oblasti podle úmluvy MARPOL, přílohy V

1.   Nepřítomnost plánu likvidace odpadků.

2.   Nepřítomnost knihy záznamů o odpadcích.

3.   Zaměstnanci lodě nejsou seznámeni s požadavky na odstraňování/likvidaci odpadků obsaženými v plánu likvidace odpadků.

   3.9. Oblasti podle úmluvy STCW a směrnice 2001/25/ES  

1.   Námořník nemá průkaz způsobilosti, průkaz způsobilosti ani platnou úlevu nebo nemůže předložit doklad o tom, že žádost o potvrzení průkazu způsobilosti byla podána správě státu vlajky.

2.   Důkaz o tom, že průkaz způsobilosti byl získán podvodně nebo že držitel průkazu způsobilosti není osoba, které byl průkaz způsobilosti původně vydán. 

3.   Nejsou dodrženy požadavky správy státu vlajky na bezpečné obsazení.

4.   Systém palubní a strojní strážní služby neodpovídá požadavkům, které jsou předepsány pro loď správou státu vlajky.

5.   Pro výkon strážní služby chybí osoba, která získala způsobilost k obsluze základního zařízení pro bezpečnou navigaci, pro bezpečnou rádiovou komunikaci nebo zabránění znečištění moře.

6.   Není poskytnut důkaz o odborné schopnosti námořníků plnit přidělené povinnosti s ohledem na bezpečnost lodě a zabránění znečištění.

7.   Neschopnost zajistit první strážní službu při zahájení plavby a následné vystřídání strážní služby osobami, které měly dostatečný odpočinek a jsou jinak způsobilé k výkonu strážní služby.

3.10.   Oblasti podle úmluvy MOP

1.   Nedostatek potravin na cestu do příštího přístavu.

2.   Nedostatek pitné vody na cestu do příštího přístavu.

3.   Nepřiměřeně nehygienické podmínky na lodi.

4.   Na lodi plující v oblastech, kde mohou být teploty extrémně nízké, není vytápění v nástavbě.

5.   Nadměrné množství odpadků, překážející zařízení nebo náklad nebo jiné okolnosti jsou příčinou nebezpečného stavu v průchodech a ubytovacích prostorách.

6.   Zřejmé důkazy, že zaměstnanci držící hlídku či jiní zaměstnanci ve službě na první hlídce či na následných hlídkách jsou unavení. 

3.11.   Oblasti, které nemusí znamenat zdržení, ale kde například musí být dočasně pozastavena manipulace s nákladem

Porucha řádné činnosti nebo údržby systému inertních plynů, řízení týkajícího se nákladu nebo strojního zařízení jsou považovány za dostatečné důvody k zastavení manipulace s nákladem.

PŘÍLOHA XII

MINIMÁLNÍ KRITÉRIA PRO INSPEKTORY

(podle Čl. 21 odst. 1 a 5)

1.   Inspektoři musejí mít náležité teoretické znalosti a praktické zkušenosti s loděmi a jejich provozem. Musejí být kvalifikovaní pro vymáhání požadavků mezinárodních úmluv a souvisejících postupů státní přístavní inspekce. Tyto znalosti a kvalifikace pro vymáhání mezinárodních požadavků a požadavků Společenství musejí být získány prostřednictvím zdokumentovaných školících programů včetně zkoušek a opětovných potvrzení v intervalech uvedených v článku 21 .

2.  Inspektor musí mít alespoň :

   a) vhodnou kvalifikaci od námořní či plavební instituce a náležité námořní zkušenosti jako osvědčený lodní důstojník, který má nebo měl v držení platné osvědčení o způsobilosti STCW II/2 nebo III/2; nebo
   b) vykonanou zkoušku uznanou příslušným orgánem jako námořní konstruktér, strojní důstojník nebo inženýr námořnických oborů a pracovat v této funkci nejméně pět let nebo 
   c) mít odpovídající univerzitní diplom nebo rovnocenné vzdělání a být vyškolen a kvalifikován ve škole pro inspektory lodní bezpečnosti. 

3.   Ukončit minimálně jeden rok služby jako inspektor státu vlajky zabývající se inspekcí a vydáváním osvědčení v souladu s úmluvami.

4.   Inspektoři uvedení v odst. 2 písm. a) musí sloužit nejméně pět let na moři jako palubní nebo strojní důstojníci.

5.   Inspektoři musejí být schopni komunikovat ústně a písemně s námořníky v jazyce nejobvykleji používaném na moři.

6.   Inspektoři nesplňující výše uvedená kritéria jsou rovněž přijímáni, pokud jsou zaměstnáni orgánem členského státu příslušným pro státní přístavní inspekci ke dni přijetí této směrnice.

7.  Pokud inspektoři státní přístavní inspekce provádějí ve členském státě inspekce, musejí mít vhodnou kvalifikaci, jež zahrnuje dostatečné teoretické a praktické zkušenosti v oblasti námořní bezpečnosti. To obvykle předpokládá:

   a) dobré porozumění otázkám námořní bezpečnosti a způsobům, jakým se tyto otázky promítají do kontrolovaných operací;
   b) dobré odborné znalosti bezpečnostních technologií a bezpečnostních postupů;
   c) znalosti zásad, postupů a technik provádění inspekce;
   d) odbornou znalost kontrolovaných činností .

PŘÍLOHA XIII

Zveřejnění informací o inspekcích, zadrženích a odepřeních přístupu v přístavech členských států

(podle článku 25 odst. 1 )

1.   Členské státy zveřejní informace uvedené v odstavcích 3.1 a 3.2 níže na veřejných internetových stránkách do 72 hodin poté, co byla dokončena inspekce, zrušeno zadržení či byl odepřen přístup.

2.   Informace týkající se lodí, kterým byl na základě článků 15 a 20 odepřen přístup do přístavů Společenství, zveřejňuje Komise pravidelně na internetových stránkách.

3.  Informace zveřejněné podle článku 25 odst. 1 musejí zahrnovat toto:

   a) jméno lodě,
   b) identifikační číslo IMO,
   c) typ lodě,
   d) hrubou prostornost (RT),
   e) rok stavby lodě podle data uvedeného na bezpečnostních osvědčeních lodě,
   f) jméno a adresu společnosti lodě,
   g) u lodí přepravujících hromadné kapalné nebo hromadné pevné náklady, jméno a adresu nájemce odpovídajícího za výběr lodě a typ pronájmu,
   h) stát vlajky,
   i) osvědčení o klasifikační třídě a povinná osvědčení vydaná v souladu s náležitými mezinárodními úmluvami a orgán či organizace, které daná osvědčení vydaly, včetně data vydání osvědčení a data uplynutí platnosti,
   j) přístav a datum poslední průběžné nebo výroční prohlídky pro osvědčení uvedená v písmeni j) a název orgánu či organizace, která tuto prohlídku provedla,
   k) datum, zemi, přístav nebo kotviště zadržení,

4.  U lodí, které byly zadrženy, musejí informace zveřejněné v souladu s článkem 19 zahrnovat tyto údaje:

   a) počet zadržení během předchozích 36 měsíců ,
   b) datum zrušení zadržení, 
   c) počet dní trvání zadržení, 
   d) důvody zadržení, v jasném a výslovném vyjádření 
   e) v náležitých případech informace o tom, zda uznaná organizace nebo kterýkoli jiný soukromý subjekt, který prohlídku provedl, má odpovědnost ve vztahu k závadám, které jednotlivě nebo společně vedly k zadržení, 
   f) popis opatření přijatých v případě lodě, které bylo povoleno pokračovat v plavbě do nejbližší vhodné opravárenské loděnice, 
   g) jestliže byl lodi odepřen přístup do kteréhokoli přístavu ve Společenství, důvody tohoto opatření, vyjádřené jasně a výslovně.

PŘÍLOHA XIV

Údaje poskytované v rámci sledování provádění

(podle článku 28 )

1.   Členské státy poskytují každoročně nejpozději do 1. července Komisi níže uvedené údaje za předchozí rok.

1.1.   Počet inspektorů působících v jejich zastoupení v rámci státní přístavní inspekce.

Tyto údaje musejí být sdělovány Komisi s použitím tabulky tohoto vzoru 1 2 

Přístav / oblast

Počet inspektorů pracujících na plný pracovní úvazek

 (A) 

Počet inspektorů pracujících na částečný pracovní úvazek (B) 

Přechod (B) na plný pracovní úvazek

 (C) 

 Celkem 

 (A+C) 

Přístav X ….

Přístav Y ….

CELKEM

1 Pokud inspekce prováděná v rámci státní přístavní inspekce představuje jen část práce inspektorů, je nutno převést celkový počet inspektorů na počet rovnající se počtu inspektorů s plným pracovním úvazkem. Pokud tentýž inspektor pracuje ve více přístavech či zeměpisných oblastech, musí se za každý přístav započíst odpovídající část pracovního úvazku. 

2 Tyto údaje musejí být předkládány na celostátní úrovni a za každý přístav daného členského státu. Pro účel této přílohy se přístavem rozumí jednotlivý přístav a zeměpisná oblast, který nebo kterou má na starosti inspektor nebo tým inspektorů a která případně zahrnuje i několik jednotlivých přístavů.

1.2.   Celkový celostátní počet jednotlivých lodí, které vpluly do jejich přístavů. Tento počet bude tvořen počtem cizích lodí, na které se vztahuje tato směrnice, které vpluly do jejich přístavu na vnitrostátní úrovni a byly počítány pouze jednou. 

2.  Členské státy musejí

   a) předkládat Komisi každé tři měsíce seznam pohybů jednotlivých lodí, kromě plavidel pravidelné osobní a nákladní trajektové přepravy, které vstoupily do jejich přístavů či oznámili přístavnímu orgánu příjezd ke kotvišti, u každého pohybu lodí s uvedením jejich identifikačního čísla IMO a jejich dne příjezdu a přístavu či kotviště. Seznam se předkládá ve formě sešitového programu, který umožňuje automaticky vyhledat a zpracovat výše uvedené informace. Tento seznam se poskytne do 4 měsíců od konce období, s nímž dané údaje souvisejí. 
 a 
   b) poskytne Komisi oddělené seznamy plavidel služeb pravidelné osobní a nákladní trajektové přepravy uvedených v písmenu a), a to nejpozději do šesti měsíců po provedení této směrnice a poté vždy, kdy v těchto službách dojde ke změnám. Seznam bude u každé lodě uvádět její identifikační číslo IMO, název a trasu její plavby. Seznam se předkládá ve formě sešitového programu, který umožňuje automaticky vyhledat a zpracovat výše uvedené informace. 

PŘÍLOHA XV

Část A

Zrušená směrnice a její následné změny

(podle článku 35 )

Směrnice Rady 95/21/ES

(Úř. věst. L 157, 7.7.1995, s. 1)

Směrnice Rady 98/25/ES

(Úř. věst. L 133, 7.5.1998, s. 19)

Směrnice Komise 98/42/ES

(Úř. věst. L 184, 27.6.1998, s. 40)

Směrnice Komise 1999/97/ES

(Úř. věst. L 331, 23.12.1999, s. 67)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/106/ES

(Úř. věst. L 19, 22.1.2002, s. 17)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/84/ES

(Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 53)

pouze článek 4

Část B:

Seznam lhůt pro provedení do vnitrostátního práva

(podle článku 35 )

Směrnice

Lhůta pro provedení do vnitrostátního práva

Směrnice 95/21/ES

30. červen 1996

Směrnice 98/25/ES

30. červen 1998

Směrnice 98/42/ES

30. září 1998

Směrnice 1999/97/ES

13. prosinec 2000

Směrnice 2001/106/ES

22. červenec 2003(21)

Směrnice 2002/84/ES

23. listopad 2003

PŘÍLOHA XVI

Srovnávací tabulka

Směrnice 95/21/ES

Tato směrnice

Návětí článku 1

Návětí článku 1

Čl. 1 první odrážka

Čl. 1 písm. a)

Čl. 1 druhá odrážka

Čl. 1 písm. b)

Návětí článku 2

Návětí článku 2

Návětí čl. 2 odst. 1

Návětí čl. 2 odst. 1

Čl. 2 odst. 1 první odrážka

Čl. 2 odst. 1 písm. a)

Čl. 2 odst. 1 druhá odrážka

Čl. 2 odst. 1 písm. b)

Čl. 2 odst. 1 třetí odrážka

Čl. 2 odst. 1 písm. c)

Čl. 2 odst. 1 čtvrtá odrážka

Čl. 2 odst. 1 písm. d)

Čl. 2 odst. 1 pátá odrážka

Čl. 2 odst. 1 písm. e)

Čl. 2 odst. 1 šestá odrážka

Čl. 2 odst. 1 písm. f)

Čl. 2 odst. 1 sedmá odrážka

Čl.  2 odst. 1. písm. g)

Čl. 2 odst. 1 osmá odrážka

Čl. 2 odst. 1 písm. h)

Čl.  2 odst. 2

Čl. 2 odst. 2

-

Čl. 2 odst . 5

Čl. 2 odst. 3

Čl. 2 odst . 6

Čl. 2 odst. 4

Čl. 2 odst . 8

-

Čl. 2 odst . 9

Čl. 2 odst. 5

Čl. 2 odst . 10

-

Čl. 2 odst . 11

-

-

Čl. 2 odst. 6

Čl. 2 odst . 13

Čl. 2 odst. 7

Čl. 2 odst . 14

Čl. 2 odst. 8

-

-

Čl. 2 odst . 16

Čl. 2 odst. 9

Čl. 2 odst . 17

-

Čl. 2 odst . 18

Čl. 2 odst. 10

-

-

Čl. 2 odst . 20

-

Čl. 2 odst . 21

-

Čl. 2 odst . 22

Čl. 3 odst. 1

Čl . 3 odst. 1

-

Čl. 4 odst. 1

Článek 4

Čl. 4 odst. 2 první pododstavec

-

-

-

-

Čl. 5 odst. 1

-

-

-

Čl. 5 odst. 2 až 5

-

-

Článek 8

Čánek 6

Článek 12

Čl. 7 odst. 1 a 2

-

Čl. 7 odst. 3 písm. a)

-

Čl. 7 odst. 3 písm. b)

-

Čl. 7 odst. 4 první pododstavec

-

Čl. 7 odst. 4 druhý pododstavec

-

Čl. 7 odst. 5

-

Čl. 7 odst. 6

-

Čl. 7a odst. 1

-

Čl. 7a odst. 2

-

-

-

Čl. 7a odst. 3 až 5

-

Čl. 7b odst. 1 a 2

-

Čl.  7b odst. 3

-

článek 8

Článek 16

-

Článek 17

Čl. 9 odst. 1 a 2

Čl. 18 odst. 1 a 2

-

Článek 18 odst. 3

Čl. 9 odst. 3 až 7

Čl. 18 odst. 4 až 8

-

Čl. 18 odst . 9

článek 9a

-

Čl. 10 odst. 1 až 3

-

-

Čl. 19 odst. 4

Čl. 11 odst. 1

Čl. 20 odst. 1

-

Čl. 20 odst. 2

Čl. 11 odst. 2

Čl. 20 odst. 3 první pododstavec

Čl. 11 odst. 3 první pododstavec

-

Čl. 11 odst. 3 druhý pododstavec

Čl. 20 odst. 3 druhý pododstavec

Čl. 11 odst. 4 až 6

Čl. 20 odst. 4 až 6

Čl. 12 odst. 1 až 3

Čl. 21 odst. 1 až 3

Čl. 12 odst. 4 první pododstavec

Čl. 21 odst. 4 první pododstavec

Čl. 12 odst. 4 druhý pododstavec

-

-

Čl. 21 odst. 5 až 7

Čl. 13 odst. 1

Čl. 22 odst. 1 první pododstavec

Čl. 13 odst. 2

Čl. 22 odst. 2

-

Čl. 22 odst. 3

Čl. 14 odst. 1

Čl. 23 odst. 1

Čl. 14 odst. 2 první pododstavec

Čl. 23 odst. 2 první pododstavec

-

Čl. 23 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 14 odst. 2 druhý pododstavec

Čl. 23 odst. 2 třetí pododstavec

Čl. 14 odst. 3

Čl. 23 odst. 3

Čl. 15 odst. 1

Čl. 25 odst. 1

Čl. 15 odst. 2 až 4

-

Čl. 15 odst. 5

Čl. 25 odst. 2

-

Článek 26

Čl. 16 odst. 1 a 2

Čl. 27 odst. 1 a 2

Čl. 16 odst. 2a

Čl. 27 odst. 3

Čl. 16 odst. 3

Čl. 27 odst. 4

Článek 17

Čl. 28 odst. 1

-

Čl. 28 odst. 2

-

Článek 29

článek 18

Článek 30

článek 19

Článek 31

článek 19a

Článek 32

článek 3 směrnice 2001/106/ES,

Článek 33

článek 20

Článek 34

-

Článek 35

článek 21

Článek 36

článek 22

Článek 37

příloha I

-

-

příloha I

-

příloha III

příloha II

příloha IV

příloha III

příloha V

příloha IV

příloha VI

-

příloha VII

příloha V

příloha VIII

příloha VI

příloha XI

příloha VII

příloha XII

příloha VIII

příloha XIII

příloha IX

příloha X

příloha X

příloha XIV

příloha XI

příloha IX

příloha XII

-

-

příloha XV

-

příloha XVI

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.
(2) Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 195.
(3) Úř. věst. C 229, 22.9.2006, s. 38.
(4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007.
(5) Úř. věst. L 157, 7.7.1995, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/84/ES (Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 53).
(6) Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1891/2006 (Úř. věst. L 394, 30.12.2006, s. 1) .
(7) Úř. věst. L 138, 1.6.1999, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/84/ES (Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 53).
(8) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Směrnice ve znění rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11).
(9) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.
(10) Úř. věst. L 129, 29.4.2004, s. 6.
(11) Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 10.
(12) Úř. věst. L 196 , 7.8.1996, s. 8.
(13) Úř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 81. Směrnice ve znění směrnice 2002/84/ES (Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 53).
(14) Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízení Komise (ES) č. 93/2007 (Úř. věst. L 22, 31.1.2007, s. 12).
(15)* Datum vstupu této směrnice v platnost.
(16)* Datum vstupu této směrnice v platnost.
(17) Úř. věst. L 319, 12.12.1994, s. 20. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/84/ES (Úř. věst. L 324,29.11.2002, s. 53).
(18)+ Pro Úř. věst: Prosím, vložte číslo.
(19) Úř. věst. L 136, 18.5.2001, s. 17. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2005/45/ES (Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 160) .
(20) Orgán určený členským státem pro uplatňování bezpečnostních opatření.
(21) Podle článku 3 směrnice 2001/106/ES Komise vyhodnotí uplatňování této směrnice nejpozději do 22. července 2006. Přezkum zahrne mimo jiné i počet inspektorů státní přístavní inspekce v každém členském státě a počet provedených inspekcí, včetně povinných rozšířených inspekcí. Závěry tohoto hodnocení sdělí Komise Evropskému parlamentu a Radě a na jeho základě rozhodne, zda je nutné navrhnout změnu této směrnice nebo další právní předpisy v této oblasti.


Subjekty pověřené inspekcemi a prohlídkami lodí (přepracované znění) ***I
DOC 276k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví společná pravidla a normy pro subjekty pověřené inspekcemi lodí a prohlídkami lodí a pro související činnosti námořní správy (přepracované znění) (KOM(2005)0587 – C6-0038/2006 –2005/0237(COD) )
P6_TA(2007)0150 A6-0070/2007

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2005)0587 )(1) ,

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 80 odst. 2 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0038/2006 ),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0070/2007 ),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 25. dubna 2007 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/.../ES, kterou se stanoví společná pravidla a normy pro subjekty pověřené inspekcemi lodí a prohlídkami lodí a pro související činnosti námořní správy (přepracované znění)

P6_TC1-COD(2005)0237


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl.  80  odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise ,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2) ,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(3) ,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251  Smlouvy(4) ,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)   Směrnice Rady 94/57/ES ze dne 22. listopadu 1994, kterou se stanoví společná pravidla a normy pro subjekty pověřené inspekcemi lodí a prohlídkami lodí a pro související činnosti námořní správy(5) , byla několikrát podstatně změněna. Jelikož je třeba provést další změny, mělo by být v zájmu přehlednosti nařízení přepracováno.

(2)   Rada v usnesení ze dne 8. června 1993 o společné politice bezpečnosti na moři(6) stanovila za cíl odstranit všechna plavidla nesplňující normy z vod Společenství a označila za přednostní činnosti Společenství pro zajištění účinného a jednotného uplatňování mezinárodních pravidel tím, že se vypracují společné normy pro klasifikační společnosti , definované jako subjekty pověřené inspekcemi lodí a prohlídkami lodí (dále jen "uznané subjekty").

(3)   Bezpečnost a zabránění znečištění moří lze účinně posílit přísným dodržováním mezinárodních úmluv, rezolucí a předpisů při podporování cíle zajištění volného pohybu služeb.

(4)   Kontrola souladu lodí s mezinárodními normami týkajícími se bezpečnosti a zabránění znečištění moří je v pravomoci států vlajky a států přístavu.

(5)   Členské státy jsou příslušné pro vydávání mezinárodních osvědčení o bezpečnosti a zabránění znečištění na základě úmluv jako například SOLAS 74, Úmluva o nákladové značce (Load Lines 66) a MARPOL 73/78, a pro uplatňování ustanovení těchto úmluv.

(6)   V souladu s těmito úmluvami mohou všechny členské státy v různém rozsahu pověřit uznané subjekty ověřováním souladu a mohou na tyto subjekty přenést vydávání odpovídajících osvědčení o bezpečnosti a zabránění znečištění .

(7)   Ve světě velké množství uznaných subjektů nezajišťuje dostatečné provádění pravidel ani spolehlivost při jednání jménem správy, neboť nemají vytvořeny příslušné systémy ani dostatek zkušeností, na které by se mohly spolehnout a které by jim umožnily vykonávat povinnosti vysoce profesionálním způsobem.

(8)   Tyto uznané subjekty dále vytvářejí a provádějí pravidla pro návrhy, konstrukce, údržbu a inspekci lodí a jsou odpovědné za provádění inspekci lodí jménem států vlajky a udělovat osvědčení o tom, že splňují požadavky mezinárodních dohod pro vydávání příslušných osvědčení. K uspokojivému provedení těchto povinností potřebují úplnou nezávislost, vysoce specializovanou technickou způsobilost a důsledné řízení kvality.

(9)   Uznané subjekty pověřené inspekcemi lodí a prohlídkami lodí by měly být schopné nabízet své služby v celém Společenství a navzájem si konkurovat a zároveň poskytovat rovnocennou úroveň bezpečnosti a ochrany životního prostředí. Proto by v celém Společenství měly být jednotně stanoveny a používány nezbytné odborné normy pro jejich činnost.

(10)    Tohoto cíle by mělo být dosaženo prostřednictvím opatření, která odpovídajícím způsobem navazují na práci Mezinárodní námořní organizace (IMO) a případně ji rozvíjejí a doplňují.

(11)    Měla by být stanovena  minimální kritéria pro uznávání subjektů.

(12)    Za účelem udělení počátečního uznání subjektům, které si přejí být oprávněny jednat jménem členských států, může dodržování  minimálních výše uvedených kritérií  posuzovat účinněji harmonizovaným a centralizovaným způsobem Komise spolu se členskými státy, které o uznání žádají.

(13)    Uznání by mělo být udělováno pouze na základě kvality a bezpečnosti, kterou dotčený subjekt poskytuje. Mělo by být zabezpečeno, aby rozsah působnosti tohoto uznání odpovídal za každých okolností aktuální kapacitě dotčeného subjektu. Uznání by dále mělo zohlednit rozdíl v právním postavení a organizační strukturu uznaných subjektů a zároveň nadále zabezpečovat jednotné používání výše uvedených minimálních kritérií a účinnost kontrol Společenství.

(14)    Vydávání osvědčení o bezpečném rádiovém vybavení nákladní lodě lze svěřit soukromým subjektům, které disponují dostatečně zkušeným a kvalifikovaným personálem.

(15)    Členský stát může omezit počet uznaných subjektů, kterým poskytne oprávnění, v souladu se svými objektivně a transparentně vymezenými potřebami, které podléhají kontrole prováděné Komisí v souladu s postupem projednávání ve výboru.

(16)    Protože tato směrnice zajišťuje volný pohyb služeb ve Společenství, měla by Komise být oprávněna jednat s těmi třetími zeměmi, v nichž sídlí některé z uznaných subjektů, o rovném zacházení s uznanými subjekty se sídlem ve Společenství.

(17)    Pro zajištění úplného souladu s mezinárodními bezpečnostními pravidly je nezbytné těsné zapojení správy do inspekce lodí a do vydávání odpovídajících osvědčení i tehdy, když členské státy spoléhají na uznané subjekty mimo státní správu vykonávající statutární povinnosti. Je tudíž vhodné vytvořit těsnou spolupráci mezi správami a uznanými subjekty jimi povolené , což může vyžadovat místní zastoupení uznaných subjektů na území členského státu, jehož jménem jedná.

(18)    Rozdíl v režimech finanční odpovědnosti uznaných subjektů jednajících jménem členských států  by zabránil řádnému provádění této směrnice. Za účelem přispění k řešení tohoto problému je vhodné docílit určitého stupně harmonizace odpovědnosti na úrovni Společenství plynoucí z jakékoli námořní nehody způsobené podle rozhodnutí soudu uznaným subjektem, včetně řešení sporu rozhodčím řízením.

(19)    Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijímaná v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(7) .

(20)    Komise by zejména měla být oprávněna měnit tuto směrnici, aby poté mohla měnit mezinárodní úmluvy, protokoly, kodexy a usnesení s ní související, aby mohla aktualizovat kritéria v příloze I a přijímat kritéria pro měření toho, jaké úrovně bezpečnosti a zabránění znečištění dosahují uznané subjekty. Jelikož tato opatření mají obecný rozsah a mají za cíl upravovat jiné než podstatné prvky této směrnice a doplňovat tuto směrnici o nové jiné než podstatné prvky, měla by být přijímána podle regulativního postupu s kontrolou podle článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(21)    Ustanovení této směrnice, a zejména minimální kritéria a povinnosti, které mají uznané subjekty splnit, by měly být aktualizovány s přihlédnutím k pokroku na mezinárodních fórech v souladu s postupem projednávání ve výboru.

(22)    Je proto mimořádně důležité, aby se nesplnění povinností ze strany uznaného subjektu dalo řešit rychle, účinně a přiměřeně. Prvořadým cílem by měla být náprava jakýchkoli nedostatků s cílem odstranit každou potenciální hrozbu pro bezpečnost nebo životního prostředí v raném stadiu. Komisi by se proto měly udělit pravomoci nezbytné k tomu, aby mohla od uznaného subjektu vyžadovat realizaci všech potřebných preventivních a nápravných opatření a aby mohla ukládat pokuty a pravidelná penále jako donucovací prostředky.

(23)    V souladu s přístupem na úrovni Společenství musí být rozhodnutí zrušit uznání subjektu, který nedodržuje směrnici, v případě, že se uvedená opatření ukáží být neúčinná nebo uznaný subjekt jiným způsobem představuje nepřijatelnou hrozbu pro bezpečnost a životní prostředí, přijato na úrovni Společenství, a tudíž Komisí, a to na základě postupu projednání ve výboru.

(24)    Členským státům by měla být nicméně ponechána možnost pozastavit oprávnění udělené uznanému  subjektu z důvodu vážného ohrožení bezpečnosti nebo životního prostředí. Komise by měla neprodleně rozhodnout postupem projednání ve výboru o nutnosti zrušit opatření členského státu.

(25)    Každý členský stát měl pravidelně hodnotit činnost uznaných subjektů, které jednají jeho jménem, a poskytovat Komisi a ostatním členským státům přesné informace o jejich činnosti.

(26)    Neustálé následné sledování uznaných subjektů za účelem hodnocení, zda dodržují tuto směrnici, je možné provádět účinněji harmonizovaným a centralizovaným způsobem. Proto je vhodné, aby tímto úkolem byla pověřena v zastoupení celého Společenství Komise spolu s členskými státy, které opravňují uznané subjekty, aby je zastupovaly .

(27)    V rámci sledování činnosti uznaných subjektů musí mít inspektoři Společenství přístup k lodím a dokumentaci o lodích bez ohledu na vlajku lodi, aby se mohli ujistit, že uznané subjekty dodržují minimální kritéria stanovená touto směrnicí ve vztahu ke všem lodím v rámci třídy, do které patří.

(28)    Členské státy jako správci přístavů musí zvyšovat bezpečnost a zabránění znečištění ve vodách Společenství pomocí přednostních inspekcí  lodí nesoucích osvědčení od uznaných subjektů, které nesplňují společná kritéria, a tím zajišťovaly, že  lodím plujícím pod vlajkou třetí země nebude poskytováno příznivější zacházení.

(29)    V současné době neexistují jednotné mezinárodní normy, které by všechny lodi musely ve stadiu stavby a během celé své životnosti splňovat, pokud jde o trup, strojní a elektrická zařízení a řídicí systémy. Tyto normy lze stanovit v souladu s předpisy uznaných klasifikačních společností nebo v souladu s rovnocennými normami, které přijmou správy členských států postupem stanoveným směrnicí  Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů(8) .

(30)    Schopnost uznaných subjektů rychle odhalit a napravit nedostatky vlastních pravidel, postupů a vnitřních kontrol je rozhodující pro bezpečnost lodí, u nichž provádí inspekci a kterým udělují osvědčení. Tato schopnost by se měla posílit prostřednictvím nezávislého hodnotícího výboru, který bude jednat nezávisle za účelem navrhování akcí v zájmu trvalého zlepšení všech uznaných subjektů a zabezpečit produktivní vzájemnou komunikaci s Komisí.

(31)    Pravidla a předpisy (uznaných subjektů) jsou klíčovým prvkem pro zajištění bezpečnosti a předcházení nehodám a znečištění. Uznané subjekty zahájily proces, který by měl vést k harmonizaci jejich pravidel a předpisů. Právní předpisy Společenství by měly uvedený proces podporovat a napomáhat mu vzhledem k tomu, že by měl kladný dopad na námořní bezpečnost a konkurenceschopnost evropského lodního průmyslu.

(32)    Uznané subjekty by měly mít povinnost aktualizovat a soustavně prosazovat své technické normy za účelem harmonizace bezpečnostních předpisů a zajišťovat jednotné uplatňování mezinárodních pravidel v rámci Společenství. V případě totožnosti nebo velké podobnosti technických norem uznaných subjektů by se mělo uvažovat o vzájemném uznávání osvědčení o klasifikaci v případech, kdy je to možné, přičemž jako vzor poslouží nejpřísnější a nejdůslednější normy.

(33)    Vzhledem k tomu, že průhlednost a výměna informací mezi zúčastněnými osobami a právo veřejnosti na informace jsou základními nástroji k zabránění nehodám na moři, a proto by měly uznané subjekty poskytovat veškeré nezbytné statutární informace o stavu jimi klasifikovaných lodí orgánům státní přístavní inspekce a dát je k dispozici veřejnosti.

(34)    Měla by být předem přijata opatření s cílem zajistit, aby si uznané subjekty navzájem vyměňovaly všechny užitečné informace o stavu lodí, které žádají o změnu třídy , a zapojit stát vlajky, pokud je to nutné, s cílem zabránit lodím změnit třídu za účelem vyhnutí se provedení oprav, které vyžaduje klasifikační společnost při provedení inspekce.

(35)    Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA) zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002(9) by měla stanovit nezbytnou podporu, aby se zajistilo provedení této směrnice.

(36)    Jelikož cílů zamýšleného kroku, tedy přijetí společných pravidel a norem pro uznané subjekty pověřené inspekcemi lodí a prohlídkami lodí působící ve Společenství a pro související činnosti námořní správy, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto je z důvodu rozsahu této akce lépe dosažitelný na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(37)    Povinnost provést tuto směrnici do vnitrostátního práva by se měla týkat těch ustanovení, která představují oproti směrnici 94/57/ES zásadní změnu. Povinnost provést do vnitrostátního práva ustanovení, která zůstala nezměněna, vyplývá z uvedené směrnice .

(38)    Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy II do vnitrostátního práva,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Tato směrnice stanoví opatření pro členské státy a uznané subjekty, které tyto státy pověřily inspekcí lodí, jejich prohlídkami a vydáváním lodních osvědčení v souladu s mezinárodními úmluvami o bezpečnosti na moři a o zabránění znečištění životního prostředí, a zároveň podporuje cíl volného pohybu služeb. Tento postup zahrnuje rozvoj a uplatňování bezpečnostních požadavků pro trup, strojní a elektrické zařízení, rádiové a řídicí systémy lodí, na které se vztahují mezinárodní úmluvy.

Článek 2

Pro účely této směrnice  platí tyto definice:

   a) "mezinárodními úmluvami": se rozumějí Mezinárodní úmluva o bezpečnosti lidského života na moři z roku 1974 (SOLAS)  s výjimkou kapitoly XI-2 přílohy a Mezinárodního kodexu pro bezpečnost lodí a přístavů , Mezinárodní úmluva o nákladové značce z roku 1966 a Mezinárodní úmluva o zabránění znečištění z lodí z roku 1973/78, včetně protokolů a změn těchto úmluv a souvisejících předpisů, které jsou závazné ve všech členských státech, 1 v platném znění;
   b) "lodí": se rozumí plavidlo, na které se vztahují mezinárodní úmluvy;
   c) "lodí plující pod vlajkou členského státu": se rozumí loď registrovaná v některém členském státě a plující pod jeho vlajkou v souladu s jeho právními předpisy. Lodě neodpovídající této definici se považují za lodě plující pod vlajkou třetí země;
   d) "inspekcemi a prohlídkami": se rozumějí inspekce a prohlídky, které mezinárodní úmluvy, tato směrnice a jiné směrnice Společenství zabývající se námořní bezpečností stanoví jako povinné;
   e) "uznaným subjektem": se rozumí  právní subjekt, jeho dceřiné společnosti a jiné jimi ovládané subjekty, které společně nebo samostatně vykonávají úlohy spadající do oblasti působnosti této směrnice a subjekt uznaný v souladu s touto směrnicí;
   f) "ovládáním": se pro účely písmene e) rozumí práva, smlouvy nebo jiné právní nebo skutkové prostředky, které samostatně nebo společně umožňují uplatňovat rozhodující vliv na právní subjekt nebo umožňují tomuto subjektu vykonávat úlohy, na které se vztahuje oblast působnosti této směrnice;
   g) "oprávněním ": se rozumí akt, kterým členský stát uděluje oprávnění uznanému subjektu nebo na něj přenáší pravomoci;
   h) "statutárním osvědčením": se rozumí osvědčení vydané státem  vlajky  nebo jeho jménem v souladu s mezinárodními úmluvami;
   i) "pravidly a předpisy": se rozumí požadavky uznaných subjektů týkající se návrhů, konstrukce, vybavení, údržby a prohlídky lodí;
   j) "osvědčením o klasifikaci ": se rozumí doklad vydaný  uznaným subjektem  , který osvědčuje způsobilost lodě k určitému použití nebo službě v souladu s pravidly a předpisy stanovenými a zveřejněnými uvedeným uznaným subjektem;
   k) "osvědčením o bezpečnostním rádiovém vybavení nákladní lodě": se rozumí osvědčení zavedené revidovaným předpisem SOLAS 1974/1978 o rádiovém provozu přijatým IMO;
   l) "zemí sídla ": se rozumí stát, v němž sídlí ústřední správa nebo hlavní provozovna uznaného subjektu.

Článek 3

1.   Při převzetí odpovědnosti a povinností podle mezinárodních úmluv členské státy zajistí, aby jejich příslušné správy byly schopny zabezpečit účinné provádění ustanovení mezinárodních úmluv, zejména pokud jde o inspekci lodí a jejich prohlídky a o vydávání  statutárních  osvědčení a osvědčení o udělení výjimky,  jak stanoví mezinárodní úmluvy. Členské státy jednají v souladu s příslušnými ustanoveními přílohy a dodatku k rezoluci IMO A.847(20) o hlavních směrech pomoci státům vlajky při uplatňování předpisů IMO.

2.  Pokud členský stát rozhoduje pro účely odstavce 1 ve vztahu k lodím plujícím pod jeho vlajkou:

   i) o udělení oprávnění nebo částečného oprávnění uznaných subjektů k provádění inspekcí nebo prohlídek v souvislosti se  statutárními  osvědčeními, včetně osvědčení určených k posouzení souladu s  pravidly uvedenými v  čl.  19 odst. 2, a případně k vydání nebo obnovení souvisejících osvědčení; nebo
   ii) zda se má svěřit uznaným subjektům úkoly provádění úplné nebo částečné inspekce a prohlídky podle bodu i).

Příslušná správa ve všech případech schvaluje první vydání osvědčení o udělení výjimky.

Pro osvědčení o bezpečném rádiovém vybavení nákladní lodě však lze tyto povinnosti svěřit soukromému subjektu uznanému příslušnou správou, který má dostatečně zkušený a kvalifikovaný personál k samostatnému provádění zvláštních bezpečnostních vyhodnocení v oboru radiokomunikací.

3.   Tento článek se nevztahuje na vydávání osvědčení pro specifické položky námořního zařízení.

Článek 4

1.   Členské státy, které hodlají udělit oprávnění jakémukoli neuznanému subjektu, podají Komisi žádost o uznání spolu s úplnými informacemi a doklady o splnění všech kritérií stanovených v  příloze I  a o závazku, že bude dodržovat požadavky vymezené v článcích  20 a 21.

2.    Komise spolu s danými členskými státy, které tuto žádost podávají, provede hodnocení subjektů, za které byla obdržena žádost o uznání, aby ověřila, že dané subjekty splňují a zavazují se dodržovat požadavky uvedené v odstavci 1 .

Článek 5

Komise v souladu s regulativním postupem uvedeným v čl. 9 odst. 2 odmítne uznat subjekty, které nesplňují požadavky uvedené v příloze I nebo požadavky vymezené v článcích 20 a 21 uvedené v odstavci 1 článku 4 , nebo jejichž výkon se na základě kritérií stanovených v souladu s článkem 14 považuje za nepřijatelnou hrozbu pro bezpečnost a životní prostředí.

Článek 6

1.   Komise udělí uznání postupem podle čl. 9  odst. 2.

2.    Za všechny právnické osoby tvořící uznané subjekty, se uznání udělí příslušné právní mateřské společnosti, přičemž uznání se vztahuje na všechny právnické osoby v rámci uznaného subjektu, které přispívají k tomu, aby hlavní právní subjekt poskytoval své služby v celosvětovém měřítku.

3.   Komise může postupem podle čl. 9 odst. 2 kdykoli omezit nebo rozšířit působnost uznání pro některé druhy lodí, lodě určité velikosti, některé činnosti nebo jejich kombinace v souladu s prokázanou kapacitou příslušného uznaného subjektu.

4.   Komise pravidelně vypracuje a aktualizuje seznam subjektů oznámených členskými státy v souladu s tímto článkem. Seznam se zveřejňuje v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 7

1.   Při uplatňování čl. 3 odst. 2 neodmítnou v zásadě členské státy žádnému uznanému subjektu oprávnění vykonávat dotyčné úkoly, s výhradou odstavce  2 tohoto článku a článků 8 a 16. Mohou však omezit počet uznaných subjektů, kterým udělí oprávnění v souladu s potřebami státu, pokud pro to mají transparentní a objektivní důvody.

Na žádost členského státu přijme Komise regulativním postupem podle čl. 9 odst. 2 vhodná opatření.

2.   Aby mohl členský stát oprávnit subjekt se sídlem ve třetím státě k výkonu úkolů jeho jménem podle článku 3 nebo jejich části, může žádat, aby uvedený třetí stát zacházel s uznanými subjekty, které mají sídlo ve Společenství, na základě vzájemnosti.

Kromě toho může Společenství vyžadovat, aby třetí stát, kde má uznaný subjekt sídlo, poskytoval zacházení na základě vzájemnosti uznaným subjektům, které mají sídlo ve Společenství.

Článek 8

1.   Členské státy, které se rozhodnou jednat podle čl. 3 odst. 2, vytvoří pracovní vztahy mezi svou příslušnou správou a uznanými subjekty jednajícími jejich jménem.

2.  Pracovní vztahy jsou upraveny formalizovanou písemnou a nediskriminační smlouvou nebo rovnocenným právním nástrojem, jenž stanoví specifické úkoly a funkce přejímané uznané subjekty a obsahuje alespoň:

   a) ustanovení stanovená v dodatku II rezoluci IMO A.739 (18) o hlavních směrech pro uznávání subjektů jednajících jménem správy, při inspirování se přílohou, dodatky a doplňky oběžníků IMO MSC 710 a MEPC 307 o vzorové dohodě o uznávání uznaných subjektů jednajících jménem správního orgánu.

V důsledku toho, pokud uznaný subjekt, jeho inspektoři nebo technický personál vydávají povinná osvědčení jménem správního orgánu, vztahují se na ně stejné právní záruky a stejná právní ochrana jako na správní orgán, včetně jakýchkoli ochranných opatření, k nimž by správní orgán a jeho členové mohli přistoupit při vydávání uvedených povinných osvědčení;

  b) tato ustanovení o omezení finanční odpovědnosti:
   i) pokud je správě odpovědnost plynoucí z jakékoli námořní nehody uložena konečným rozhodnutím soudu nebo jako součást urovnání sporu v rozhodčím řízení spolu s požadavkem poskytnout poškozeným osobám náhradu za ztrátu nebo škodu na majetku nebo škodu na zdraví anebo za smrt , o kterých bylo před tímto soudem prokázáno, že byly způsobeny úmyslným jednáním nebo opomenutím či hrubou nedbalostí uznaného subjektu, jeho orgánů, zaměstnanců, zástupců nebo jiných osob jednajících jeho jménem, má správa nárok na finanční náhradu od uznaného subjektu v rozsahu odpovídajícím uvedené ztrátě, škodě na majetku, škodě na zdraví nebo smrti způsobené podle rozhodnutí soudu daným uznaným subjektem;
   ii) pokud je správě odpovědnost plynoucí z jakékoli námořní nehody uložena konečným rozhodnutím soudu nebo jako součást urovnání sporu v rozhodčím řízení spolu s požadavkem poskytnout poškozeným osobám náhradu za škodu na zdraví, která neměla za následek smrt, o níž bylo před tímto soudem prokázáno, že byla způsobena jakýmkoli nedbalým nebo nezodpovědným jednáním nebo opomenutím uznaného subjektu, jeho zaměstnanců, zástupců nebo jiných osob jednajících jeho jménem, má správa nárok požadovat finanční náhradu od uznaného subjektu v rozsahu odpovídajícím uvedené škodě na zdraví, která neměla za následek smrt, způsobené podle rozhodnutí soudu daným uznaným subjektem; členské státy mohou stanovit maximální částku vyplatitelnou uznaným subjektem, která však musí činit alespoň 4 000 000 EUR , s výjimkou případů, kdy je částka stanovená v rozsudku nebo rozhodnutí o urovnání nižší; tehdy se uplatní tato poslední hodnota ;
   iii) pokud je správě odpovědnost plynoucí z jakékoli námořní nehody uložena konečným rozhodnutím soudu nebo jako součást urovnání sporu v rozhodčím řízení spolu s požadavkem poskytnout poškozeným osobám náhradu za ztrátu nebo škodu na majetku, o nichž bylo před tímto soudem prokázáno, že byly způsobeny jakýmkoli nedbalým nebo nezodpovědným jednáním nebo opomenutím uznaného subjektu, jeho zaměstnanců, zástupců nebo jiných osob jednajících jeho jménem, má správa nárok požadovat finanční náhradu od uznaného subjektu v rozsahu odpovídajícím uvedené ztrátě nebo škodě způsobené podle rozhodnutí soudu daným uznaným subjektem; členské státy mohou stanovit maximální částku vyplatitelnou uznaným subjektem, která však musí činit alespoň 2 000 000 EUR s výjimkou případů, kdy je částka stanovená v rozsudku nebo rozhodnutí o urovnání nižší; tehdy se uplatní tato poslední hodnota ;
   c) možnost pravidelného auditu prováděného správou nebo nestranným vnějším subjektem určeným správou pro kontrolu povinností, které uznané subjekty provádějí jejím jménem, podle čl.  16  odst. 1;
   d) možnost  náhodné  a podrobné inspekce lodí;
   e) povinné oznamování základních informací o lodích jimi klasifikovaných, změnách, pozastavení a odejmutí třídy podle čl. 20 odst. 4.

3.   Smlouva nebo rovnocenný právní nástroj uvedený v odstavci 2 může vyžadovat, aby uznaný subjekt měl místní zastoupení na území členského státu, jehož jménem vykonává povinnosti podle článku 3. Tento požadavek může splňovat místní zastoupení zajišťující právní subjektivitu podle právních předpisů členského státu a spadající do pravomoci jeho vnitrostátních soudů.

4.   Každý členský stát poskytne Komisi přesné informace o pracovních vztazích vytvořených podle tohoto článku. Komise poté uvědomí ostatní členské státy .

Článek 9

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS), zřízený článkem 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002(10) .

2.   Pokud je učiněn odkaz na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem článek 8 uvedeného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3.    Pokud se odkazuje na tento odstavec, uplatní se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s přihlédnutím k ustanovením článku 8 tohoto rozhodnutí.

Článek 10

1.  Tato směrnice může být změněna, aniž by se rozšířila její oblast působnosti, postupem podle čl. 9 odst. 3 za účelem:

   a) uplatňování následných změn mezinárodních úmluv, protokolů, předpisů a rezolucí, jež se jí týkají a jsou uvedeny v čl. 2 písm. d), čl. 3 odst. 1 a čl.  8  odst. 2, které vstoupily v platnost,
   b) aktualizace kritérií stanovených v  příloze I , s ohledem zejména na související rozhodnutí IMO,
   c) úpravy částek uvedených v čl.  8  odst. 2 písm. b) bodech ii) a iii).

2.   Po přijetí nových právních nástrojů nebo protokolů k úmluvám podle čl. 2 odst. d) rozhodne Rada na návrh Komise o podrobném plánu ratifikace těchto nových právních nástrojů nebo protokolů, přičemž zohlední parlamentní postupy členských států, jakož i příslušné postupy v rámci IMO a zajišťuje jejich jednotné a současné používání ve členských státech.

Změny mezinárodních právních nástrojů uvedených v čl. 2  písm. d) a článku 8  mohou být vyjmuty z oblasti působnosti této směrnice na základě článku 5 nařízení (ES) č. 2099/2002.

Článek 11

V případě, že Komise má za to, že uznaný subjekt nesplnil kritéria stanovená v příloze I nebo svoje povinnosti vyplývající z této směrnice nebo že se výsledky činnosti uznaného subjektu v oblasti bezpečnosti a zabránění znečišťování výrazně zhoršily bez toho, aby tato skutečnost představovala nepřijatelnou hrozbu pro bezpečnost a životní prostředí, vyžaduje od příslušného uznaného subjektu, aby vykonal potřebná preventivní a nápravná opatření s cílem zabezpečit úplnou shodu s uvedenými kritérii a povinnostmi, zejména odstranil každou potenciální hrozbu pro bezpečnost nebo životního prostředí nebo se jiným způsobem zabýval příčinami zhoršeného výkonu.

Preventivní a nápravná opatření mohou zahrnovat předběžná ochranná opatření v případě bezprostřední potenciální hrozby pro bezpečnost nebo životní prostředí.

Komise však musí předem informovat všechny členské státy, které udělily uznanému subjektu povolení, o opatřeních, k nimž hodlá přistoupit, aniž je dotčeno jejich urychlené provádění.

Článek 12

1.  Kromě opatření přijatých podle článku 11 může Komise ukládat pokuty uznanému subjektu:

   a) který závažným způsobem porušuje nebo eventuelně opakovaně neplní kritéria stanovená v příloze I nebo svoje povinnosti vyplývající z této směrnice nebo jehož zhoršující se výkon odhalí vážné nedostatky jeho struktury, systémů, postupů nebo interní kontroly nebo
   b) který v průběhu hodnocení podle čl. 16 odst. 3 úmyslně poskytl Komisi nesprávné, neúplné nebo zavádějící informace nebo jiným způsobem zabraňoval uvedenému hodnocení.

2.   Aniž je dotčen odstavec 1, v případě, že uznaný subjekt neprovede preventivní a nápravné opatření vyžadované Komisí nebo jedná s neopodstatněným zpožděním, Komise může tomuto uznaném subjektu ukládat pravidelná penále až do úplného provedení požadovaného opatření.

3.   Pokuty a pravidelná penále uvedená v odstavcích 1 a 2 musí být odstrašující a přiměřená závažnosti případu a hospodářské způsobilosti dotčeného uznaného subjektu s přihlédnutím zejména k rozsahu ohrožení bezpečnosti.

Před uložením pokuty nebo penále musí dotčený uznaný subjekt a členské státy dostat příležitost k vyjádření.

Celková částka pokut a pravidelných penále nesmí přesáhnout 5 % celkového obratu, který uznaný subjekt dosáhl za předchozí hospodářský rok v souvislosti s činnostmi spadajícími do oblasti působnosti této směrnice.

Článek 13

1.  Komise zruší uznání uznaným subjektům:

   a) které opakovaně a závažným způsobem neplní kritéria stanovená v příloze I nebo svoje povinnosti vyplývající z této směrnice a tato skutečnost představuje nepřijatelnou hrozbu pro bezpečnost a životní prostředí;
   b) jejichž opakované a závažné pochybení, pokud jde o výsledky činnosti v oblasti bezpečnosti a zabránění znečišťování, představují nepřijatelnou hrozbu pro bezpečnost a životní prostředí;
   c) které zabraňují nebo opakovaně znemožňují hodnocení Komise nebo
   d) které nezaplatí pokuty a/nebo pravidelná penále uvedená v čl. 12 odst. 1 a 2.

2.  Pro účely odst. 1 písm. a) a b) Komise rozhoduje na základě všech dostupných informací včetně:

   a) výsledků vlastního hodnocení dotčeného uznaného subjektu v souladu s čl.16 odst. 3;
   b) zpráv předložených členskými státy v souladu s článkem 18;
   c) analýzy nehod lodí klasifikovaných uznanými subjekty;
   d) každého opakovaného výskytu nedostatků uvedených v čl. 12 odst. 1 písm. a);
   e) rozsahu postižení uznaným subjektem klasifikovaného plavidla a
   f) neúčinnosti opatření uvedených v čl. 12 odst. 2.

3.   O odebrání uznání rozhoduje Komise z vlastního podnětu nebo na žádost členského státu postupem podle čl. 9 odst. 2 a poté, co dá dotčenému uznanému subjektu příležitost k vyjádření.

Článek 14

Komise regulativním postupem s kontrolou podle čl. 9 odst. 3 přijímá a zveřejňuje :

   a) kritéria měření účinnosti pravidel, předpisů a výsledků činnosti uznaných subjektů z hlediska bezpečnosti jimi klasifikovaných lodí a zabránění znečištění těmito jimi klasifikovanými loděmi s přihlédnutím zejména k  údajům poskytnutým systémem Pařížského memoranda o porozumění o státní přístavní inspekci nebo jinými systémy a ;
   b) kritéria pro stanovení, zda se dané výsledky činnosti, opomenutí nebo zpoždění mají považovat za nepřijatelnou hrozbu pro bezpečnost a životní prostředí, jež mohou zohlednit specifické okolnosti ovlivňující menší nebo vysoce specializované subjekty.

Komise přijme podrobná prováděcí pravidla podle článku 12 a případně článku 13 v souladu s postupem uvedeným v čl. 9 odst. 2.

Článek 15

Členský stát může bez ohledu na kritéria uvedená v  příloze I , pokud usoudí, že některý uznaný subjekt nemůže být nadále oprávněn vykonávat úkoly podle článku 3 jeho jménem, toto oprávnění pozastavit tímto postupem:

   a) členský stát neprodleně uvědomí Komisi a ostatní členské státy o svém rozhodnutí a řádně je odůvodní,
   b) Komise musí s ohledem na bezpečnost a zabránění znečištění posoudit důvody, které předkládají členské státy pro pozastavení oprávnění uznanému subjektu ,
   c) Komise postupem podle čl. 9 odst. 2 uvědomí členský stát, zda je rozhodnutí pozastavit oprávnění dostatečně odůvodněné vážným ohrožením bezpečnosti nebo životního prostředí. Není-li toto rozhodnutí odůvodněné, požádá Komise členský stát, aby pozastavení zrušil. Je-li toto rozhodnutí odůvodněné a členský stát v souladu s čl. 7 odst. 1 omezil počet uznaných subjektů jednajících jeho jménem, Komise požádá členský stát o udělení nového oprávnění jinému uznanému subjektu, který nahradí pozastavený subjekt.

Článek 16

1.   Každý členský stát dohlíží, zda uznané subjekty jednající jeho jménem pro účely čl. 3 odst. 2 skutečně vykonávají úkoly podle uvedeného článku ke spokojenosti příslušné správy.

2.   Každý členský stát provede sledování každého uznaného subjektu jednajícího jeho jménem alespoň jednou za dva roky a podá ostatním členským státům a Komisi zprávu o výsledcích těchto sledování nejpozději do 31. března roku následujícího po roce, v němž byla provedena .

3.   K ověření, zda splňují své povinnosti vyplývající z této směrnice a odpovídají kritériím uvedeným v příloze I, hodnotí Komise všechny uznané subjekty spolu s členským státem, který podal žádost o uznání, pravidelně alespoň každé dva roky. Hodnocení se musí týkat pouze námořní činnosti uznaných subjektů, která patří do působnosti této směrnice.

Při výběru uznaných subjektů pro hodnocení věnuje Komise zvláštní pozornost výsledkům činnosti daného uznaného subjektu v oblasti bezpečnosti a zabránění znečištění, nehodovosti a zprávám vypracovaným členskými státy podle článku 18.

Hodnocení může zahrnovat prohlídku regionálních poboček uznaného subjektu a namátkovou inspekci lodí  v provozu i ve výrobě  za účelem kontroly činnosti uznaného subjektu. V tom případě Komise případně uvědomí členské státy o místě, v němž se regionální pobočka nachází. Komise sdělí členským státům zprávu o výsledcích hodnocení.

4.    Uznané subjekty každoročně sdělují výsledky posouzení svého systému řízení kvality výboru zřízenému podle článku  9 odst. 1.

Článek 17

1.   Přístup Komise k informacím potřebným pro účely hodnocení uvedeného v čl. 16 odst. 3 se nesmí omezovat na základě doložek smlouvy uzavřené mezi uznaným subjektem a třetí stranou, ani na základě dohody o oprávnění uzavřené se státem vlajky.

2.   Uznané subjekty zabezpečí, aby ve smlouvách se třetími stranami o vydávání statutárních osvědčení nebo osvědčení o klasifikaci pro loď, byly obsaženy podmínky, podle kterých se tato osvědčení mohou vydávat jen v případě, že uvedené třetí strany neodmítnou inspektorům Společenství přístup na palubu lodi pro účely čl. 16 odst. 3.

Článek 18

Členské státy při výkonu svých inspekčních práv a povinností států přístavu hlásí Komisi a jiným členským státům, a informují daný stát vlajky, zjištění vydání platných  statutárních  osvědčení uznanými subjekty jednajícími jménem státu vlajky pro loď, která nesplňuje příslušné požadavky mezinárodních úmluv, nebo každý nedostatek lodi, která má platné osvědčení o klasifikaci, týkající se položek zahrnutých tímto osvědčením.

Pro účely tohoto článku hlásí jen případy lodí představujících vážnou hrozbu bezpečnosti a životnímu prostředí nebo případy známek zvlášť nedbalého chování uznaných subjektů.

Danému uznanému subjektu se takový případ oznámí v době provádění počáteční inspekce, aby mohl neprodleně přijmout vhodná nápravná opatření.

Článek 19

1.   Každý členský stát zajistí, aby lodi plující pod jeho vlajkou byly navrženy, stavěny,  vybaveny a udržovány v souladu  s pravidly a předpisy, které se týkají  požadavků na trup, strojní a elektrické zařízení a na řídicí systémy stanovených uznaným subjektem.

2.   Členský stát může rozhodnout o použití pravidel, která považuje za rovnocenná s pravidly a předpisy uznaného subjektu, pouze pokud to ihned oznámí Komisi v souladu s postupem stanoveným ve směrnici 98/34/ES a ostatním členským státům a pokud ani Komise, ani žádný členský stát proti těmto pravidlům nevznesou námitky a neshledají je regulativním postupem podle čl. 9 odst. 2 této směrnice nerovnocenným.

3.   Členské státy spolupracují s uznanými subjekty, kterým udělily oprávnění, na vypracování pravidel nebo předpisů těchto uznaných subjektů. Konzultují uznané subjekty s cílem dosáhnout jednotný výklad mezinárodních úmluv v souladu s čl. 20 odst. 1.

Článek 20

1.   Uznané subjekty se vzájemně pravidelně konzultují, aby zachovaly rovnocennost a dospěly k harmonizaci svých pravidel a předpisů  a jejich uplatňování. Spolupracují navzájem s cílem dosáhnout jednotný výklad mezinárodních úmluv, aniž jsou dotčeny pravomoci států vlajky. Uznané subjekty se případně dohodnou na technických a procedurálních podmínkách vzájemného uznávání příslušných osvědčení o klasifikaci na základě rovnocenných norem, přičemž vzorem budou nejpřísnější a nejdůslednější normy, s ohledem zejména na námořní zařízení se značkou shody v souladu se směrnicí Rady 96/98/ES ze dne 20. prosince 1996 o námořním zařízení (11) .

Uznané subjekty předkládají Komisi pravidelné zprávy o základním vývoji norem a vzájemném uznání.

2.    Po uplynutí ... (12) předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, která bude vycházet z nezávislé studie a bude se týkat dosažených výsledků v postupu harmonizace pravidel a předpisů a vzájemného uznávání. V případě, že uznané subjekty neplní ustanovení odstavce 1, navrhne Komise Evropskému parlamentu a Radě nezbytná opatření.

3.    Uznané subjekty musí projevovat vůli ke spolupráci se správami státní přístavní kontroly, jedná-li se o loď jimi klasifikovanou, zejména k usnadnění nápravy hlášených nedostatků nebo jiných nesrovnalostí.

4.    Uznané subjekty poskytují správám všech členských států, které udělily jakékoli oprávnění podle článku 3 a Komisi všechny podstatné informace o lodích jimi klasifikovaných, o převodech, změnách, případech pozastavení a zrušení klasifikační třídy, bez ohledu na stát vlajky.

Informace o převodech, změnách, pozastaveních a zrušeních klasifikační třídy, včetně informací o všech případech zpoždění provedení prohlídek a zavedení doporučení, o podmínkách klasifikace, provozních podmínkách nebo provozních omezeních uložených plavidlům jimi klasifikovaných bez ohledu na stát vlajky sdělují elektronickou formou  rovněž společné databázi informací o inspekcích, kterou členské státy využívají k provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/.../ES (13) [o státní kontrole přístavů ](14) , současně se záznamem do vlastních systémů uznaných subjektů a v žádném případě ne později než 72 hodin po události, na základě které vznikla povinnost oznámení informace. Tyto informace se s výjimkou doporučení a klasifikačních podmínek, u nichž je odložen výkon, zveřejňují na internetových stránkách těchto uznaných subjektů.

5.    Uznané subjekty nevydají statutární osvědčení lodi, bez ohledu na stát vlajky, které byla snížena nebo změněna třída z bezpečnostních důvodů, dokud neposkytne příslušné správě státu vlajky možnost vyjádřit se v přiměřené lhůtě k tomu , zda je nezbytná úplná inspekce.

6.    V případech převodu lodi třídy z jednoho uznaného subjektu na jiný uznaný subjekt poskytne postupující uznaný subjekt přijímajícímu uznanému subjektu úplnou dokumentaci o uvedené lodi, zejména jej bude informovat :

   a) jakýchkoli  případech zpoždění provedení prohlídek,
   b) jakýchkoli  případech zpoždění doporučení a klasifikačních podmínek,
   c) provozních podmínkách  uložených dané lodi a
   d) provozních omezeních  uložených dané lodi

Nová lodní osvědčení může přijímající uznaný subjekt vydat teprve po uspokojivém provedení všech zpožděných prohlídek a zavedení všech doporučení nebo podmínek klasifikační třídy lodi, sdělených postupujícím subjektem, které byly předtím lodi uloženy.

Před vyplněním nového osvědčení musí přijímající uznaný subjekt informovat postupující uznaný subjekt o datu jeho vydání a pro každou zpožděnou prohlídku, každé zpožděné zavedení doporučení a zpožděné podmínky klasifikační třídy potvrdit přijatá opatření, přičemž uvede místo a datum jejich zahájení a kde a kdy byla úspěšně zakončena .

Uznané subjekty stanoví a provedou přiměřené společné požadavky pro případy převodu třídy, ve kterých jsou potřebná speciální preventivní opatření. Tyto případy zahrnují minimálně převod třídy patnáctiletých nebo starších lodí a převod ze subjektu, který není uznán, na uznaný subjekt.

Uznané subjekty vzájemně spolupracují při řádném uplatňování tohoto odstavce.

Článek 21

1.   Členské státy spolu s uznanými subjekty zřídí do... (15) hodnotící výbor v souladu s normami kvality EN 45012. Příslušná sdružení působící v lodním průmyslu se do něj mohou zapojit v poradní funkci. Hodnotící výbor provádí tyto úkoly:

   a) regulace a hodnocení systémů řízení kvality uznaných subjektů v souladu s kritérii norem kvality ISO 9001,
   b) osvědčení systému kvality uznaných subjektů ,
   c) vydávání závazných výkladů mezinárodně uznaných norem řízení kvality, zejména s cílem zohlednit specifické vlastnosti charakteru a povinností uznaných subjektů a
   d) přijímání individuálních a kolektivních doporučení ke zlepšování pravidel, postupů a mechanismů vnitřní kontroly uznaných subjektů.

Hodnotící výbor je nezávislý a má takové pravomoci, aby mohl vykonávat činnost nezávisle na uznaných subjektech, a má k dispozici prostředky nezbytné k tomu, aby vykonával své úlohy účinně a v souladu s nejpřísnějšími odbornými normami. Výbor stanoví svou pracovní metodu a jednací řád.

Hodnotící výbor poskytuje zúčastněným stranám, včetně Komise, všechny informace o svém ročním pracovním plánu, jakož i o svých zjištěních a doporučeních, zejména v souvislosti se situacemi, ve kterých mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti.

2.   Komise hodnotící výbor pravidelně prověřuje a v souladu s postupem výboru podle čl. 9 odst. 2 může od hodnotícího výboru vyžadovat přijetí opatření, která považuje za nezbytná k zabezpečení úplné shody s odstavcem 1.

Komise podává členským státům zprávy o výsledcích a o opatřeních vyplývajících z hodnocení.

Článek 22

1.    Uznané subjekty , kterým bylo v době vstupu této směrnice v platnost uděleno uznání v souladu se směrnicí 94/57/ES, si toto uznání ponechají s výhradou ustanovení odstavců 2 a 3.

2.   Uznané subjekty dodržují nová ustanovení této směrnice od vstupu této směrnice v platnost.

3.   Aniž jsou dotčeny články 11 a 13, Komise na základě čl. 6 odst. 3 této směrnice do ...(16) znovu přezkoumá všechna omezená uznání udělená podle směrnice 94/57/ES s cílem rozhodnout postupem podle čl. 9 odst. 2 o tom, zda by se omezení měla nahradit novými omezeními nebo zrušit. Omezení se uplatňují až do rozhodnutí Komise.

Článek 23

V průběhu hodnocení podle čl. 16 odst. 3 Komise ověřuje, zda je držitel uznání oprávněným právním subjektem v rámci uznaného subjektu, na nějž se vztahují ustanovení této směrnice. Pokud tomu tak není, Komise na základě rozhodnutí příslušné uznání upraví.

Pokud Komise uznání změní, přizpůsobí členský stát dohodu s  uznaným subjektem s cílem tuto úpravu zohlednit.

Článek 24

Komise pravidelně informuje Evropský parlament a Radu o pokroku v provádění této směrnice v členských státech.

Článek 25

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články […] a body […] přílohy I [články nebo jejich části a body přílohy I, které byly podstatně změněny v porovnání se směrnicí 94/57/ES ] nejpozději do ...(17) . Neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů a srovnávací tabulku mezi ustanoveními těchto předpisů a této směrnice.

2.   Uvedená  opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musejí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy na směrnice zrušené touto směrnicí, které se vyskytují ve stávajících právních a správních předpisech, se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

3.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 26

Směrnice 94/57/ES, ve znění směrnic uvedených v části A přílohy II, se zrušuje s účinkem ode ... (18) , aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy II do vnitrostátního práva.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.

Článek 27

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Články […] a body […] přílohy I [články nebo jejich části a body přílohy I, které byly podstatně změněny v porovnání k předchozí směrnici] se použijí ode dne ...*.

Článek 28

Tato směrnice je určena členským státům.

V dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

MINIMÁLNÍ KRITÉRIA PRO UZNANÉ SUBJEKTY PODLE ČLÁNKU 3

(dále jen "subjekty")

A.   VŠEOBECNÁ MINIMÁLNÍ KRITÉRIA

1.    Předpokladem způsobilosti k získání a uchování uznání ze strany Společenství je, aby subjekt měl právní subjektivitu ve státu svého sídla. Jeho účty osvědčují nezávislí auditoři.

2.    Subjekty musí být schopné doložit rozsáhlé zkušenosti při posuzování návrhů a konstrukce obchodních lodí.

3.   Subjekt musí mít stále kvalifikovaný personál, který plní řídící, technické, podpůrné a výzkumné funkce, které odpovídají velikosti lodí stejné třídy, jejímu složení a míře angažovanosti subjektu při stavbě a přestavbě lodí. Subjekt musí být schopen kdykoli podle potřeby přidělovat každému pracovišti prostředky a pracovníky, kteří odpovídají úlohám, které se mají vykonat v souladu se všeobecnými minimálními kritérii 6 a 7 a se specifickými minimálními kritérii.

4.   Subjekt  musí mít a použije  ucelená pravidla a předpisy pro návrh, konstrukci a pravidelné prohlídky obchodních lodí,  jejichž kvalita odpovídá kvalitě mezinárodně uznávaných norem. Zveřejňují se, průběžně se aktualizují a zdokonalují v programech výzkumu a vývoje.

5.   Subjekt musí každoročně zveřejnit svůj registr  lodí  nebo jej udržovat v elektronické databázi přístupné veřejnosti.

6.    Subjekt  nesmí být  řízen majiteli nebo staviteli lodí nebo jinými subjekty obchodně zapojenými do výroby, vybavování, oprav nebo provozu lodí. Subjekt  není  svými příjmy podstatným způsobem závislý na jednom obchodním podniku. Uznaný subjekt  vykonává   klasifikační nebo  statutární činnost, je-li totožný nebo má obchodní, osobní nebo rodinné vazby s vlastníkem nebo provozovatelem lodě. Tato neslučitelnost se vztahuje také na inspektory zaměstnané uznaným subjektem.

7.    Subjekt musí vyvíjet svou činnost v souladu s ustanoveními uvedenými v příloze k rezoluci IMO A.789(19) o specifikaci funkcí kontrol a vydávání osvědčení uznanými subjekty jednajícími jménem správního orgánu, pokud se týkají věcí spadajících do působnosti této směrnice.

B.   ZVLÁŠTNÍ MINIMÁLNÍ KRITÉRIA

1.   Subjekt poskytuje celosvětové pokrytí vlastním samostatným technickým personálem nebo ve výjimečných a řádně odůvodněných případech kompletním technickým personálem prostřednictvím jiných uznaných subjektů.

2.   Subjekt se řídí etickým kodexem.

3.   Subjekt je řízen a spravován tak, aby byla zajištěna důvěrnost informací požadovaných správou.

4.   Subjekt  poskytuje  podstatné informace správě, Komisi a zúčastněným osobám.

5.    Subjekt, jeho inspektoři a technický personál vykonávají svou činnost, aniž by byla jakkoli narušena práva duševního vlastnictví loděnic, dodavatelů zařízení a majitelů plavidel, včetně patentů, licencí, know-how a jakýchkoli dalších znalostí, na jejichž užívání se vztahuje právní ochrana na úrovni Společenství nebo státu; ani subjekt, ani inspektoři a technický personál, který subjekt zaměstnává, nesmí v žádném případě bez ohledu na článek 17 předávat nebo vyzrazovat žádné obchodní údaje, které získají při inspekci, ověřování a sledování stavby nových lodí a jejich oprav.

6.    Vedení subjektu vymezuje a dokládá svou politiku, cíle a závazky směřující k co nejvyšší kvalitě a zajišťuje, že je tato politika chápána, prováděna a udržována na všech úrovních subjektu. Politika subjektu musí vycházet z cílů a ukazatelů bezpečnosti a zabránění znečištění.

7.   Subjekt zajišťuje, že:

   a) jsou systematicky vytvářena a zachovávána  jeho  pravidla a předpisy;
   b) jeho pravidla a předpisy jsou dodržovány a je zaveden vnitřní systém měření kvality služeb odpovídající těmto pravidlům a předpisům;
   c) jsou dodrženy požadavky statutární práce, ke které je subjekt oprávněn, a zaveden vnitřní systém měření kvality služeb odpovídající mezinárodním úmluvám;
   d) jsou vymezeny a doloženy odpovědnost, oprávnění a vzájemné vztahy zaměstnanců, jejichž práce má vliv na kvalitu služeb subjektu;
   e) všechny práce se provádějí za kontrolovaných podmínek;
   f) existuje systém dohledu, který sleduje činnost a práci prováděnou inspektory a technickým a administrativním personálem zaměstnávaným subjektem;
   g) inspektoři musí mít rozsáhlé znalosti o typu lodě, na které vykonávají svou práci týkající se prováděné prohlídky, a o odpovídajících použitelných požadavcích;
   h) existuje systém zajištění kvalifikace inspektorů a nepřetržité aktualizace jejich znalostí;
   i) jsou uchovávány záznamy, které prokazují dosažení požadovaných norem v oblastech, ve kterých jsou poskytovány služby, a účinné fungování systému kvality;
   j) na všech místech je zaveden komplexní systém plánovaných a dokumentovaných auditů všech činností ovlivňujících kvalitu;
   k) jsou prováděny statutární prohlídky a inspekce vyžadované harmonizovaným systémem prohlídek a vydávání osvědčení, ke kterým je subjekt oprávněn, podle ustanovení stanovených v příloze a v dodatku k rezoluci IMO A.948(23)  o pokynech pro prohlídky v rámci harmonizovaného systému prohlídek a osvědčení;
   l) jsou vymezeny jasné a přímé hranice odpovědnosti a řízení mezi ústředními a regionálními kancelářemi společnosti a mezi uznanými subjekty a jejich inspektory.

8.    Subjekt vyvíjí, zavádí a udržuje účinný vnitřní systém kvality založený na příslušných částech mezinárodně uznávaných norem kvality, a to v souladu s normou EN ISO/IEC 17020:2004 (inspekční subjekty) a normou EN ISO 9001:2000, jak je vykládá a ověřuje hodnotící výbor uvedený v čl. 21 odst. 1.

Hodnotící výbor musí být ve své činnosti nezávislý a musí mít všechny nezbytné prostředky k tomu, aby mohl řádně fungovat a vykonávat důkladnou a soustavnou práci. Dále musí mít vysoce odborné technické znalosti a etický kodex, který bude zaručovat nezávislou činnost auditorů.

9.    Pravidla a předpisy subjektu se provedou tak, že subjekt může na základě vlastních přímých poznatků a vlastního úsudku kdykoli prostřednictvím osvědčení o klasifikaci, na základě kterých se může vydat statutární osvědčení, vyhotovit spolehlivé a objektivní prohlášení o bezpečnosti dotyčných lodí.

10.    Subjekt má nezbytné prostředky k hodnocení - s využitím kvalifikovaného personálu a v souladu s ustanoveními uvedenými v příloze rezoluce IMO A.913(22) o pokynech pro provádění Mezinárodního předpisu pro bezpečné řízení provozu (ISM) správami - uplatňování a udržování systému řízení bezpečnosti jak na pobřeží, tak na palubě lodí, který má být pokryt vydáním osvědčení.

11.    Subjekt musí umožnit zástupcům správy a dalších dotčených osob účast na vývoji svých pravidel nebo předpisů.

PŘÍLOHA II

Část A

Zrušená směrnice a její následné změny

(podle článku 26)

Směrnice Rady 94/57/ES

Úř. věst. L 319, 12.12.1994, s. 20.

Směrnice Komise 97/58/ES

Úř. věst. L 274, 7.10.1997, s. 8.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/105/ES

Úř. věst. L 19, 22.1.2002, s. 9.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/84/ES

Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 53.

Část B

Seznam lhůt pro provedení do vnitrostátního práva

(podle článku 26)

Směrnice

Lhůta pro provedení do vnitrostátního práva

94/57/ES

31. prosince 1995

97/58/ES

30. září 1998

2001/105/ES

22. července 2003

2002/84/ES

23. listopadu 2003

PŘÍLOHA III

Srovnávací tabulka

Směrnice 94/57/ES

Tato směrnice

Článek 1

Článek 1

Čl. 2, návětí

Čl. 2, návětí

Čl. 2 první odrážka

Čl. 2 písm. a)

Čl. 2 druhá odrážka

Čl. 2 písm. b)

Čl. 2 třetí odrážka

Čl. 2 písm. c)

Čl. 2 čtvrtá odrážka

Čl. 2 písm. d)

Čl. 2 pátá odrážka

Čl. 2 písm. e)

Čl. 2 písm. f)

Čl. 2 šestá odrážka

Čl. 2 písm. g)

Čl. 2 sedmá odrážka

Čl. 2 písm. h)

Čl. 2 osmá odrážka

Čl. 2 písm. i)

Čl. 2 písm. j)

Čl. 2 devátá odrážka

Čl. 2 písm. k)

Čl. 2 desátá odrážka

Čl. 2 písm. l)

Čl. 2 jedenáctá odrážka

Čl. 2 písm. m)

Článek 3

Článek 3

Čl. 4 odst. 1 první a druhá věta

Čl. 4 odst. 1

Čl. 4 odst. 1 poslední věta

Čl. 6 odst. 1

Čl. 4 odst. 2 a 3

Článek 5 a čl. 6 odst. 2 a 3

Čl. 4 odst. 4

Čl. 6 odst. 4

Čl. 4 odst. 5

Články 5, 6, 7 a 8

Články 7, 8, 9 a 10

Článek 9

Článek 11 až 14

Čl. 10 odst. 1

Článek 15

Čl. 10 odst. 2, 3 a 4

Článek 11

Článek 16

Článek 17

Článek 12

Článek 18

Článek 14

Čl. 19 odst. 1 a 2

Čl. 19 odst. 3

Článek 15

Článek 20

Článek 21 až 24

Článek 16

Článek 25

Článek 26

Článek 27

Článek 17

Článek 28

Příloha

Příloha I

Příloha II

Příloha III

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.
(2) Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 195 .
(3) Úř. věst. C 229, 22.9.2006, s. 38 .
(4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007.
(5) Úř. věst. L 319, 12.12.1994, s. 20. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2002/84/ES (Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 53).
(6) Úř. věst. C 271, 7.10.1993, s. 1.
(7) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11).
(8) Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení r roku 2003.
(9) Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1891/2006 (Úř. věst. L 394, 30.12.2006, s. 1).
(10) Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 93/2007 (Úř. věst. L 22, 31.1.2007, s. 12).
(11) Úř. věst. L 46, 17.2.1997, s. 25. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2002/84/ES (Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 53).
(12)* Tři let od vstupu této směrnice v platnost.
(13)+ Úř. věst.: vložte prosím datum a číslo této směrnice.
(14) Úř. věst. L
(15)* 18 měsíců po vstupu této směrnice v platnost.
(16)* Dvanácti měsíců od vstupu této směrnice v platnost.
(17)* Osmnácti měsíců po vstupu této směrnice v platnost.
(18)* Dne vstupu této směrnice v platnost.


Vytvoření dočasného výboru pro změnu klimatu
DOC 41k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 o zřízení a stanovení působnosti, složení a funkčním období dočasného výboru pro změnu klimatu
P6_TA(2007)0151 B6-0158/2007

Evropský parlament ,

-   s ohledem na článek 175 jednacího řádu,

-   s ohledem na rozhodnutí Konference předsedů ze dne 19. dubna 2007 navrhnout zřízení dočasného výboru pro změnu klimatu, které stanoví jeho působnosti a složení,

-   s ohledem na naléhavou potřebu přijmout konkrétní opatření na všech úrovních s cílem čelit změnám klimatu a s ohledem na to, že političtí vůdci potřebují uvést tento proces do chodu,

-   s ohledem na usnesení Evropského parlamentu o změně klimatu, zejména na usnesení přijatá dne 16. listopadu 2005(1) , 26. října 2006(2) a 14. února 2007(3) ,

-   s ohledem na potřebu shromáždit a koordinovat stanoviska různých dotčených výborů, aby mohl Evropský parlament hrát klíčovou roli v oblasti osvěty a aby na program celosvětových jednání prosadil jako prvořadý úkol problematiku změny klimatu,

-   s ohledem na potřebu organizovat činnost Parlamentu a potažmo organizovat jeho příslušné útvary, a to zejména tak, že přidělí další nezbytné prostředky potřebné k tomu, aby byla tato otázka patřičně řešena;

1.   rozhodl zřídit dočasný výbor pro změnu klimatu s následujícími působnostmi:

   a) předkládat návrhy na budoucí integrovanou politiku Evropské unie v oblasti změn klimatu a koordinovat postoje Evropského parlamentu při jednáních o mezinárodním rámci politiky klimatu po roce 2012;
   b) pokud jde o změnu klimatu, analyzovat a hodnotit stávající situaci a navrhovat vhodné činnosti na všech úrovních, včetně hodnocení jejich finančního dopadu  a ceny za nečinnost;
   c) vypracovat co možná nejúplnější seznam pokroku dosaženého v poslední době  a perspektiv v oblasti boje proti změně klimatu tak, aby mohl Parlamentu předložit nezbytnou podrobnou analýzu těchto změn a Parlament přijmout politickou odpovědnost;
   d) studovat dopad pokroku dosaženého v poslední době a těchto perspektiv na oblast životního prostředí, práva, hospodářství, sociální a geopolitickou oblast, regiony a veřejné zdraví;
   e) analyzovat a hodnotit dosavadní uplatnění příslušných právních předpisů Společenství;
   f) za tímto účelem navázat příslušné styky a uspořádat slyšení s parlamenty a vládami členských států a třetích zemí, s evropskými orgány a s mezinárodními organizacemi i s představiteli vědeckého společenství, podniků a občanské společnosti včetně sítě místních a regionálních orgánů;

2.   rozhodl, že působnost stálých výborů Parlamentu, pokud jde o přijímání, sledování a provádění právních předpisů Společenství v této oblasti se nemění, ale dočasný výbor může předkládat doporučení k činnosti nebo iniciativám, které je třeba vyvinout;

3.   rozhodl, že funkční období dočasného výboru bude dvanáct měsíců počínaje 10. květnem 2007 a na jeho konci předloží výbor Parlamentu zprávu, která bude popřípadě obsahovat doporučení činností nebo iniciativ, které je třeba vyvinout;

4.   rozhodl, že dočasný výbor bude mít 60 členů.

(1) Úř. věst. C 280 E, 18.11.2006, s. 120.
(2) Přijaté texty, P6_TA(2006)0460 .
(3) Přijaté texty, P6_TA(2007)0038 .


Žaloby o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES
DOC 80k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 k zelené knize o žalobách na náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES (2006/2207(INI) )
P6_TA(2007)0152 A6-0133/2007

Evropský parlament ,

-   s ohledem na zelenou knihu Komise: Žaloby o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES (KOM(2005)0672 ),

-   s ohledem na zprávu Komise o politice hospodářské soutěže za rok 2004 (SEK(2005)0805 ),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 1961 v reakci na žádost Rady ministrů EHS o konzultaci Parlamentu k návrhu prvního prováděcího nařízení k článkům 85 a 86 Smlouvy o EHS(1) ,

-   s ohledem na sdělení Komise o spolupráci mezi vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž a Komisí při řešení záležitostí spadajících do působnosti článků 85 a 86 Smlouvy o ES(2) ,

-   s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Lisabonu ve dnech 23. a 24. března 2000, v Göteborgu ve dnech 15. a 16. června 2001, v Laekenu ve dnech 14. a 15. prosince 2001, v Barceloně ve dnech 15. a 16. března 2002, a v Bruselu ve dnech 20. a 21. března 2003, 25. a 26. března 2004, 22. a 23. března 2005 a 23. a 24. března 2006,

-   s ohledem na zprávu z listopadu 2004 nazvanou "Tváří v tvář výzvě – lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost", kterou předložila skupina na vysoké úrovni,

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy(3) , nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES(4) a nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků(5) ,

-   s ohledem na mezinárodní nástroje, které uznávají právo na účinnou právní ochranu a zejména s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, a rovněž s ohledem na příslušné protokoly,

-   s ohledem na článek 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a její protokoly,

-   s ohledem na článek 47 Listiny základních práv Evropské unie(6) ,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A6-0133/2007 ),

A.   vzhledem k tomu, že politika hospodářské soutěže je od počátku součástí projektu evropské integrace a má klíčovou úlohu v budování Evropské unie,

B.   vzhledem k tomu, že volná a spravedlivá hospodářská soutěž je nezbytná pro uskutečnění cílů lisabonské a göteborské strategie, pro životaschopnost vnitřního trhu, vysokou úroveň podniků, zájmy spotřebitelů a cíle Evropské unie, zatímco jednání narušující hospodářskou soutěž těmto cílům škodí,

C.   vzhledem k tomu, že články 81 a 82 Smlouvy o ES představují ustanovení veřejné politiky, které mají přímý účinek a mají být automaticky uplatňovány příslušnými orgány; vzhledem k tomu, že tato ustanovení zakládají ve vztazích mezi soukromými osobami jednotlivým stranám práva, která vnitrostátní soudní orgány musí účinně chránit v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropských společenství, včetně rozsudku ve věci 26/62 Van Gend & Loos (7) , který je zejména významný jako precedent pro následující věci,

D.   vzhledem k tomu, že v členských státech je právo hospodářské soutěže vymáháno především prostřednictvím veřejného práva a že na úrovni členských států existují značné rozdíly a překážky, jež mohou potenciálním stěžovatelům bránit v domáhání se náhrady škody,

E.   vzhledem k tomu, že Soudní dvůr má za to, že pokud neexistují pravidla Společenství ohledně práva poškozených požadovat odškodnění u vnitrostátních soudních orgánů, musí vnitrostátní právní systém každého členského státu určit soudy a tribunály, do jejichž soudní pravomoci věc spadá, a stanovit podrobná procesní pravidla pro kroky na ochranu práv, jež jednotlivci odvozují přímo z právních předpisů Společenství, pokud tato pravidla nejsou méně příznivá než pravidla, jimž se řídí podobné vnitrostátní kroky (zásada ekvivalence), a pokud v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv svěřených právními předpisy Společenství (zásada účinnosti),

F.   vzhledem k tomu, že vzácné a výjimečné použití soukromých žalob u soudních orgánů členských států a v jejich příslušnosti, jak je předpokládá nařízení (ES) č. 1/2003 ukazuje, že je třeba přijmout opatření na usnadnění podávání žalob na náhradu škody; vzhledem k tomu, že taková opatření by měla zvýšit shodu s právem v oblasti hospodářské soutěže, a brát přitom ohled na různá procesní pravidla a dokazování v členských státech; vzhledem k tomu, že by to nemělo vést k situaci, kdy podniky, které podnikají zákonně a chovají se ekonomicky nesou nepatřičné riziko, že budou muset platit neoprávněné nároky nebo že budou muset změnit své chování, aby se vyhnuly nákladným sporům,

G.   vzhledem k tomu, že spotřebitelé a podniky, kteří v důsledku porušení soutěžních pravidel utrpěli škodu, mají právo na odškodnění,

H.   vzhledem k tomu, že vývoj v oblasti občanského práva EU, zejména v oblasti přístupu ke spravedlnosti, se opožďuje za nejnovějším vývojem práva hospodářské soutěže na vnitřním trhu EU,

I.   vzhledem k tomu, že ve věci C-453/99(8) Soudní dvůr rozhodl, že v zájmu zajištění plné účinnosti článku 81 Smlouvy mohou jednotlivci i společnosti požadovat náhradu za škody, které jim vznikly na základě smlouvy nebo jednání, jež omezují nebo narušují hospodářskou soutěž,

J.   vzhledem k tomu, že stávající mechanismy odškodnění při porušení soutěžních pravidel na evropské úrovni nezaručují plnou účinnost článku 81 Smlouvy, zejména pokud jde o poškozené,

K.   vzhledem k tomu, že mnohé členské státy hledají způsoby, jak ochránit spotřebitele umožněním hromadných žalob, a že rozdílný postup v této věci může vést k narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu,

L.   vzhledem k tomu, že každý návrh Komise v oblastech, v nichž Komise nemá výhradní pravomoc, musí být – podle Smlouvy – v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality,

1.   konstatuje, že pravidla Společenství pro hospodářskou soutěž by neměla odrazující účinek a jejich účinnost by byla zpochybněna, pokud by osoby, které se dopouštějí zakázaného jednání, mohly využívat výhod na trhu nebo požívat imunity, pokud jde o jejich jednání, v důsledku překážek, které brání vyžadovat jejich plnou odpovědnost; domnívá se, že je třeba usnadnit podávání žalob jak zástupcům veřejného zájmu, tak poškozeným;

2.   domnívá se, že občané nebo podniky, kteří utrpěli škodu v důsledku porušení právních předpisů o hospodářské soutěži, by měli mít možnost žádat o náhradu za utrpěné ztráty;

3.   vítá skutečnost, že Soudní dvůr uznal právo osob, které byly poškozeny jednáním narušujícím hospodářskou soutěž, podat k soudu žalobu na náhradu škody; vítá proto zelenou knihu o náhradě škody i související přípravné práce;

4.   žádá, aby v zájmu podpory hospodářské soutěže a předcházení sporům byla podporována rychlá a smírná řešení mimosoudní povahy a aby se podporoval soudní smír u žalob na náhradu škody způsobené jednáním narušujícím hospodářskou soutěž a zdůrazňuje, že pokud strana, jež byla obviněna z porušení pravidel hospodářské soutěže se odvolává na to a může prokázat, že škoda byla nahrazena před ukončením procesu, může to být považováno za polehčující okolnost a zohledněno při rozhodování o výši uložené pokuty; vítá rovněž skutečnost, že orgány pro hospodářskou soutěž Evropské unie mohou hrát v jistém rozsahu úlohu institucionálního arbitra tím, že řídí arbitrážní řízení včetně určení arbitrů na žádost stran,

5.   domnívá se proto, že by právní systémy členských států měly obsahovat účinné postupy v rámci občanského práva, jimiž by bylo možné žádat o náhradu za škody utrpěné v důsledku porušení soutěžního práva;

6.   domnívá se, že podávání soukromých žalob by mělo doplňovat veřejné vymáhání a být s ním v souladu, přičemž veřejné vymáhání by mělo být strategičtější a selektivnější a může se zaměřovat na nejdůležitější otázky a významné případy; domnívá se však, že by takové kroky neměly ospravedlňovat nevybavení orgánů pro hospodářskou soutěž dostatečnými prostředky;

7.   požaduje, aby se články 81 a 82 Smlouvy uplatňovaly jednotně a nezávisle na správní nebo soudní povaze orgánu, který přijímá rozhodnutí; domnívá se, že rozhodnutí, která přijímají soudní orgány, musí být v souladu a odpovídat společným zásadám bezpečnosti a efektivity, čímž by se předcházelo rozporům a nesouladu v rámci Evropské unie; domnívá se, že by cílem mělo být dosáhnout postupů a situace, kdy by dřívější a právoplatné rozhodnutí vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž nebo vnitrostátního soudního orgánu bylo závazné pro všechny členské státy, pokud by strany sporu a okolnosti případu byly stejné;

8.   zdůrazňuje, že pro přípravu soudních orgánů v oblasti práva hospodářské soutěže s cílem zajistit kvalitní rozhodování je důležité a zásadní přidělovat řízení specializovaným nebo vysoce kvalifikovaným instancím;

9.   zastává názor, že v zájmu ochrany hospodářské soutěže a práv poškozených musí mít všechny soudní orgány, které uplatňují pravidla Společenství pro hospodářskou soutěž, možnost přijímat prozatímní opatření, uskutečňovat přípravná šetření a využívat v případě potřeby své vyšetřovací pravomoci;

10.   zdůrazňuje, že za účelem zjištění významných skutečností při uplatňování článků 81 a 82 Smlouvy musí mít vnitrostátní soudní orgány pravomoci srovnatelné s pravomocemi vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, a že pro zajištění souladu je nezbytné posilovat spolupráci mezi vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž a vnitrostátními soudy a mezi vnitrostátními soudními orgány navzájem;

11.   zdůrazňuje, že pravomocné orgány provádějící právní předpisy Společenství v oblasti hospodářské soutěže by měly disponovat jednotnými kritérii pro stanovení důkazního břemena; poukazuje na to, že může být nutné zohlednit nevyváženost přístupu stran k informacím; navrhuje, aby byly v soudním řízení skutečnosti považovány za prokázané, jakmile příslušný soudní orgán konstatuje příčinnou souvislost porušení a škody;

12.   vyzývá k tomu, aby byla soudním orgánům zodpovědným za uplatňování právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže udělena pravomoc rozhodnout o umožnění přístupu k informacím týkajícím se výsledku soudního řízení o náhradu škody poté, co byla nejprve vyslechnuta druhá strana sporu, s výhradou naléhavých případů, formou přiměřených opatření prováděných pod dohledem uvedených orgánů; poukazuje na to, že s ohledem na přístup k informacím týkajícím se výsledku soudního řízení je nutné zajistit, aby byla respektována legitimita závazku mlčenlivosti, který se uplatňuje mezi advokáty a jejich klienty, obchodní tajemství, kterým jsou vázáni hospodářští aktéři i právní předpisy týkající se úředního tajemství; vyzývá Komisi, aby v co nejkratší době navrhla sdělení o zpracovávání důvěrných údajů orgány, které uplatňují právní předpisy Společenství v oblasti hospodářské soutěže;

13.   vyzývá členské státy, aby akceptovaly, že nález o porušení zjištěný vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž, poté co se stane konečným a je potvrzen v odvolacím řízení, automaticky představuje prokázanou vinu v občanském řízení týkajícím se stejné problematiky za předpokladu, že žalovaný měl ve správním řízení dostatečnou možnost se hájit;

14.   považuje dále za zbytečné vést na úrovni Společenství diskuse o potřebě jmenování expertů a předepisovat tuto potřebu;

15.   domnívá se, že by navrhované nařízení o právu použitelném na mimosmluvní závazky ("Řím II") mělo představovat uspokojivé řešení s výjimkou případů, kdy protisoutěžní jednání postihuje hospodářskou soutěž ve více než jednom státě a že by mělo být zváženo zvláštní pravidlo pro tyto případy;

16.   naléhavě žádá vnitrostátní soudní orgány, aby spolupracovaly při ochraně důvěrných informací a přispívaly k účinnosti programů zmírnění pokut; domnívá se, že v případném konfliktu týkajícím se přístupu a zacházení s těmito informacemi, které mají orgány tvořící síť Společenství pro hospodářskou soutěž k dispozici, bude třeba rozhodovat s přihlédnutím k výkladu práva Společenství Soudním dvorem;

17.   zdůrazňuje, že odškodnění, které bude žalující straně přiznáno, by mělo mít doplňkovou povahu a nemělo by být vyšší než skutečná škoda ("damnum emergens") a skutečný ušlý zisk ("lucrum cessans"), aby se předešlo bezdůvodnému obohacení, a může přihlížet ke schopnosti poškozeného zmírnit utrpěné škody; navrhuje však, aby první žadatel, který bude spolupracovat s orgány pro hospodářskou soutěž v programech zmírnění pokut, nebyl považován za odpovědného společně a nerozlučně s ostatními osobami, které porušily pravidla, a kdy úroky se vypočtou počínaje dnem, kdy byla pravidla porušena;

18.   domnívá se, že jakékoli navržené opatření musí plně respektovat veřejnou politiku členských států, zejména s ohledem na sankční charakter;

19.   rovněž zdůrazňuje, že členské státy by měly brát v úvahu, že možnost uplatňovat obhajobu založenou na "postoupení" ("passing on defence") může ohrozit stanovení rozsahu škod a příčinnou souvislost;

20.   sdílí názor soudní praxe Soudního dvora, podle které mohou všechny poškozené osoby podávat soudní žaloby; domnívá se, že členské státy, které umožňují nepřímo poškozeným osobám podávat žaloby, by měly přiznat žalovanému možnost bránit se tím, že veškerý dosažený zisk či jeho část získaný v důsledku porušení byl převeden na třetí osobu ("passing on defence"), s cílem vyhnout se možnému bezdůvodnému obohacení; konstatuje, že je proto zásadní mít mechanismus vyřizování mnohonásobných drobných pohledávek;

21.   domnívá se, že v zájmu spravedlnosti a z důvodu úspornosti, urychlení a souladu je třeba umožnit poškozeným podávat hromadné žaloby o náhradu škody, přímo nebo prostřednictvím organizací, jejichž stanovy si kladou za cíl podnikat takové kroky;

22.   konstatuje, že v mnoha případech panuje asymetrie prostředků mezi žalobcem a žalovaným v soudním řízení o náhradu škody pro chování porušující hospodářskou soutěž a v těchto případech by žalující strana neměla být odrazována od podání důvodné žaloby na náhradu škody z obavy, že bude muset platit přehnané soudní výlohy, včetně výloh žalované strany, pokud s žalobou neuspěje; navrhuje proto, aby soudní orgány mohly zohlednit odlišnou ekonomickou situaci stran sporu a v případě potřeby provést vyhodnocení při zahájení řízení; domnívá se, že výše nákladů musí vycházet z objektivních a rozumných kritérií s ohledem na povahu procesu a měla by zahrnovat všechny náklady vzniklé v důsledku soudního řízení;

23.   doporučuje, aby v programech veřejné podpory, které by mohly být oprávněně přijaty s cílem usnadnit podávání soukromých žalob na náhradu škody, která vznikla v důsledku jednání narušujícího hospodářskou soutěž, byly vzaty v potaz přesné podmínky monitorování řízení a vrácení uvedených podpor, zvláště v případě vyřízení případu a odsouzení porušovatele k náhradě nákladů řízení;

24.   domnívá se, že vnitrostátní promlčecí lhůty pro podání žalob pro porušení pravidel hospodářské soutěže Společenství, by měly umožňovat podání žaloby ve lhůtě jednoho roku ode dne rozhodnutí Komise nebo vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž, které konstatuje porušení uvedených pravidel (anebo, v případě odvolání, ode dne ukončení odvolacího řízení); domnívá se, že jestliže k takovému rozhodnutí nedošlo, mělo by být možné podat žalobu na náhradu škody, která vznikla v důsledku porušení ustanovení článků 81 nebo 82 Smlouvy nebo pravidel hospodářské soutěže Společenství, kdykoli v průběhu lhůty, ve které má Komise právo přijmout rozhodnutí ukládající pokutu z důvodu porušení; domnívá se, že by měla být tato lhůta přerušena během doby věnované veškerým formálním narovnáním nebo zprostředkování mezi stranami;

25.   navrhuje, že běh omezené doby, po kterou je možné žádat o náhradu škody v případě porušení soutěžního práva, by měl být pozastaven od okamžiku, kdy Komise nebo orgán pro hospodářskou soutěž v jednom či několika členských státech zahájí vyšetřování takového porušení;

26.   připomíná, že podávání soukromých žalob na náhradu škody neomezuje pravomoci ani odpovědnost, které příslušejí Komisi podle Smlouvy v oblasti soutěžního práva;

27.   naléhavě žádá Komisi, aby co nejdříve schválila zásady, které by napomohly zúčastněným stranám vyčíslit škody a stanovit příčinnou souvislost; žádá rovněž, aby Komise přednostně vypracovala sdělení týkající se podávání nezávislých žalob, které bude obsahovat doporučení pro uplatňování nároků a příklady nejčastějších případů;

28.   žádá Komisi, aby připravila Bílou knihu s podrobnými návrhy na usnadnění podávání soukromých žalob na náhradu škody za jednání porušující pravidla hospodářské soutěže Společenství, která by se zabývala komplexním způsobem tématy, jimiž se zabývá toto usnesení a zohlednila případně vhodný právní rámec; rovněž žádá Komisi, aby do něho zařadila návrhy na posílení spolupráce mezi orgány odpovědnými za uplatňování soutěžního práva Společenství;

29.   domnívá se, že jakákoli iniciativa Komise týkající se práv poškozených na náhradu škody u vnitrostátních soudních orgánů musí být doprovázena posouzením dopadů;

30.   vyzývá Komisi, aby úzce spolupracovala s příslušnými vnitrostátními orgány členských států s cílem zmírnit jakékoli přeshraniční obtíže, které brání občanům a podnikům EU v podávání přeshraničních žádostí o náhradu škody v případě porušení soutěžních pravidel Společenství v členských státech; domnívá se, že v případě potřeby by Komise měla učinit právní kroky k odstranění takových překážek;

31.   vyzývá proto ty členské státy, jejichž občané dosud nemají účinné právo žádat o náhradu, aby své procesní právo upravily;

32.   zdůrazňuje, že Parlament by měl mít v oblasti práva hospodářské soutěže úlohu spolutvůrce právních předpisů a že by měl být pravidelně informován o podávání soukromých žalob;

33.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sociálním partnerům.

(1) Úř. věst. 61, 15.11.1961, s. 1409.
(2) Úř. věst. C 313, 15.10.1997, s. 3.
(3) Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1.
(4) Úř. věst. L 123, 27.4.2004, s. 18.
(5) Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1.
(6) Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1.
(7) Věc 26/62 NV Algemene Transport-en Expeditie Onderneming van Gend en Loos v Netherlands Inland Revenue Administration [1963] ECR-1.
(8) Rozsudek C-453/99, Courage Ltd v Crehan [2001] ECR I-6297 a rozsudek ze dne 13. července 2006 ve spojených věcech C-295/04 až 298/04, Manfredi a další v. Lloyd Adriatico Assicurazioni SpA a další, ECR I-6619.


Mnohostranná dohoda o vytvoření Společného evropského leteckého prostoru
DOC 50k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25 dubna 2007 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření mnohostranné dohody mezi Albánskou republikou, Bosnou a Hercegovinou, Bulharskou republikou, Chorvatskou republikou, Evropským společenstvím, Islandskou republikou, Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií, Norským královstvím, Srbskem a Černou Horou, Rumunskem a Prozatímní misí Organizace spojených národů v Kosovu o vytvoření Společného evropského leteckého prostoru (SELP)
P6_TA(2007)0153 B6-0148/2007

Evropský parlament ,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Radě (KOM(2006)0113 )(1) ,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 17.ledna 2006 o rozvoji vnější politiky Společenství v oblasti letectví(2) ,

-   s ohledem na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že s Rumunskem má být po jeho vstupu do EU zacházeno odlišně než s jinými státy, a vzhledem k tomu, že na Bulharsko se navzdory jeho přistoupení vztahuje ochranná doložka z důvodů bezpečnostních zájmů, a mělo by s ním být tudíž zacházeno jako se třetí zemí,

B.   vzhledem k tomu, že Rada přijala prozatímní dohodu tak, jak ji Komise navrhla, a že tato prozatímní dohoda čeká na ratifikaci všemi smluvními stranami,

C.   vzhledem k tomu, že dohoda o Společném evropském leteckém prostoru (SELP) je významnou rámcovou dohodou pro řešení problémů v oblasti letectví zejména se zeměmi západního Balkánu, Islandem a Norskem, a představuje vzor budoucích dohod tohoto typu se třetími zeměmi,

Životní prostředí

1.   konstatuje, že je důležité, aby dohoda SELP zahrnovala současné a budoucí právní předpisy EU o emisích a další opatření, která sníží dopad letecké dopravy na životní prostředí;

2.   vítá skutečnost, že signatářské země souhlasí s tím, že by někdy v budoucnu mohlo být do systémů obchodování s emisemi (ETS) zahrnuto letectví;

3.   zdůrazňuje význam této dohody pro vytvoření předpokladů pro rozšíření jednotného evropského nebe (SES) mimo členské státy;

Bezpečnost a ochrana

4.   zdůrazňuje význam, který proto mají technická pomoc a jednání o přistoupení jako prostředky k dosažení nezbytné shody s partnery mimo EU a mimo EHP potřebné ke splnění tohoto cíle;

5.   trvá na tom, že všechny právní předpisy EU v oblasti bezpečnosti a ochrany a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě(3) musí být začleněny do provozního dodatku k dohodě;

6.   konstatuje, že řízení letového provozu je do dohody začleněno, což je důležité z hlediska uplatňování pravidel SES; jako např. pravidel pro vytvoření přeshraničních bloků vzdušného prostoru;

7.   vítá výhody vzájemného a koherentního uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/36/ES ze dne 21. dubna 2004 o bezpečnosti letadel třetích zemí, která používají letiště Společenství (4) všemi smluvními stranami dohody;

8.   připomíná, že dosažení cíle SES rovněž zahrnuje pružnost leteckého prostoru, což vyžaduje institucionalizovanou spolupráci mezi vojenskými a civilními orgány v oblasti kontroly leteckého prostoru;

Sociální otázky

9.   vítá úlohu, kterou hraje Evropská agentura pro bezpečnost letectví při školení odborníků, přípravě návodů a poskytování technického poradenství v partnerských zemích, jakož i při pomoci s vytvářením prováděcích mechanismů;

10.   zdůrazňuje skutečnost, že při uplatňování dohody musí být dodržovány příslušné sociální právní předpisy EU;

11.   konstatuje, že dohoda obsahuje ustanovení o uplatňování nařízení Rady (EHS) č. 3922/91 ze dne 16. prosince 1991 o harmonizaci technických požadavků a správních postupů v oblasti civilního letectví(5) ;

12.   konstatuje, že závazky obsažené v dohodě musí být rychle uplatněny a Evropskému parlamentu musí být do 31. prosince 2008 předložena zpráva o pokroku;

13.   vyzývá Komisi a Radu, aby zajistila, že tyto zásadní zřetele budou v dohodě zohledněny a v souvislosti s prováděním budou přijata kontrolní opatření;

o
o   o

14.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Dosud nezveřejněný v Úř. věst.
(2)2 Úř. věst. C 287 E, 24.11.2006, s. 84.
(3)1 Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 1.
(4)2 Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 76. Směrnice ve znění nařízení (ES) č. 2111/2005 (Úř. věst. L 344, 27.12.2005, s. 15).
(5)3 Úř. věst. L 373, 31.12.1991, s. 4. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1900/2006 (Úř. věst. L 377, 27.12.2006, s. 176).


Tematická strategie pro udržitelné využívání přírodních zdrojů
DOC 146k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 o tematické strategii pro udržitelné využívání přírodních zdrojů (2006/2210 (INI))
P6_TA(2007)0154 A6-0054/2007

Evropský parlament ,

-   s ohledem na sdělení Komise "K tematické strategii pro udržitelné využívání přírodních zdrojů" (KOM(2003)0572 ),

-   s ohledem na sdělení Komise "Tematická strategie pro udržitelné využívání přírodních zdrojů" (KOM(2005)0670 ),

-   s ohledem na Hodnocení strategie udržitelného rozvoje EU – aktualizovaná strategie(1) ,

-   s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti přijatou v Riu de Janeiru v roce 1992,

-   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí(2) ,

-   s ohledem na články 2 a 6 Smlouvy o ES, podle nichž musí být požadavek chránit životní prostředí začleněn do různých sektorů politiky Společenství, aby se podpořil ekologicky udržitelný rozvoj hospodářských činností,

-   s ohledem na článek 174 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na šestý akční program Společenství pro životní prostředí(3) ,

-   s ohledem na sdělení Komise "Podpora trvale udržitelného využívání zdrojů: Tematická strategie pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci" (KOM(2005)0666 ),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2005 o sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě "Podpora technologií pro udržitelný rozvoj: Akční plán Evropské unie pro ekologické technologie"(4) ,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0054/2007 ),

A.   vzhledem k tomu, že v následujících desetiletích budou mít demografické změny za následek ještě větší tlak na podnebí, přírodní zdroje a biologickou rozmanitost, a vzhledem k tomu, že k tomuto vývoji dochází také v důsledku rozdílů v prosperitě mezi průmyslově vyspělým světem a rozvojovými zeměmi,

B.   vzhledem k tomu, že udržitelný hospodářský rozvoj spojený se spravedlivým sdílením prospěchu plynoucího z přírodních zdrojů a přístupem ke zdrojům a trhům je nezbytný ke zmírnění chudoby a ke zlepšení životních podmínek lidí,

C.   vzhledem k tomu, že v důsledku rychlého nárůstu světové populace bude v roce 2010 na Zemi žít o 400 milionů obyvatel více; vzhledem k tomu, že ve světě, kde neustále roste vzájemná závislost, není možné pokračovat ve stávající produkci a spotřebě; vzhledem k tomu, že na celém světě je vážně ohroženo 15 500 živočišných a rostlinných druhů; vzhledem k tomu, že v posledních desetiletích byly vážně zasaženy téměř všechny ekosystémy a všechny druhy, a vzhledem k tomu, že sladká voda je také hodnotným zdrojem a je v ohrožení; vzhledem k tomu, že celosvětový nedostatek vody ohrožuje lidské životy a udržitelný rozvoj a v konečném důsledku také mír a bezpečnost,

D.   vzhledem k tomu, že celosvětově je v současné době průměrná ekologická stopa(5) 2,2 hektaru na osobu, přestože by neměla překročit hodnotu 1,8 hektaru, aby zůstala v mezích biologické kapacity Země; vzhledem k tomu, že na celém světě lidstvo spotřebuje ročně o 25 % více, než planeta Země vyprodukuje, jinými slovy, planeta Země potřebuje rok a tři měsíce, aby vyprodukovala to, co jsme spotřebovali za pouhý rok (2003) (Zpráva o ekologii Světového fondu na ochranu přírody 2006),

E.   vzhledem k tomu, že podle Hodnocení ekosystémů na přelomu tisíciletí, které vypracovala OSN, byly od začátku 60. let poškozeny 2/3 všech ekosystémů, a vzhledem k tomu, že poptávka po přírodních zdrojích stoupla za totéž období o 70 %,

F.   vzhledem k tomu, že podle Evropské agentury pro životní prostředí překročila ekologická stopa Evropy svou biologickou kapacitu v roce 1960 a dnes je dvakrát větší než biologická kapacita Evropy; vzhledem k tomu, že tento stav je neslučitelný s vyváženým udržitelným rozvojem,

G.   vzhledem k tomu, že všeobecnému úsilí o vytvoření rámce pro udržitelné využívání přírodních zdrojů vážně brání skutečnost, že přírodnímu kapitálu, zejména službám ekosystému, dosud není připisována žádná hodnota,

H.   vzhledem k tomu, že je třeba, aby obchodní zájmy a zájmy životního prostředí nebyly v rozporu; avšak vzhledem k tomu, že udržitelná hospodářská prosperita bude v budoucnosti možná pouze v tržním systému, ve kterém budou plně ohodnoceny všechny formy kapitálu, včetně přírodního kapitálu, a škody na lidském zdraví a životním prostředí budou v plné výši zahrnuty do cen výrobků,

I.   vzhledem k tomu, že hospodářský růst v rozvojových zemích bude nadále zvyšovat tlak na životní prostředí,

J.   vzhledem k tomu, že pokrok v oblasti know-how a technologií je zásadní pro udržení rovnováhy mezi hospodářským růstem na straně jedné a sociální a ekologickou udržitelností na straně druhé,

K.   vzhledem k tomu, že podle článku 6 Smlouvy, který byl podpořen Cardiffským procesem, musí být požadavky ochrany životního prostředí začleněny do formulování a provádění politiky EU,

L.   vzhledem k tomu, že vzájemná doplňkovost různých mezinárodních fór odpovědných za udržitelný rozvoj je malá a koordinace mezi nimi nedostatečná (Úmluva o biologické rozmanitosti, Kjótský protokol, Úmluva o boji proti desertifikaci atd.), a navíc neexistují nástroje k prosazení těchto úmluv v celosvětovém měřítku,

M.   vzhledem k tomu, že strategie EU pro růst a zaměstnanost(6) schválená na jarní vrcholné schůzce v roce 2005 jednoznačně upřednostňuje udržitelnější využití přírodních zdrojů a vyzývá EU, aby stála v čele hnutí za udržitelnější spotřebu a produkci v celosvětovém hospodářství,

N.   s ohledem na hlavní zásady udržitelného rozvoje přijaté Evropskou radou ve dnech 15. a 16. června 2006, které by měly tvořit základ pro udržitelný rozvoj, a zejména na ty, které se vztahují ke kvalitě života a solidaritě mezi generacemi a v rámci generací,

O.   vzhledem k tomu, že Komise ve svém sdělení o hodnocení strategie udržitelného rozvoje v EU – akční platforma (KOM(2005)0658 ) uvádí, že:

   - EU a členské státy musí nadále investovat do výzkumu a technologií, aby nalezly nové hospodárné způsoby výroby a spotřeby šetrné ke zdrojům,
   - EU se musí stát světovým vedoucím představitelem v oblasti ekologicky účinných a energeticky úsporných technologií, aby snížila svou závislost na přírodních zdrojích,
   - EU musí zajistit, aby Země byla schopna nabídnout příznivé podmínky pro život v celé jeho rozmanitosti, musí respektovat meze přírodních zdrojů planety a zajistit vysokou úroveň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí,
   - do roku 2012 musí 12 % spotřebované energie v členských státech pocházet z obnovitelných zdrojů,
   - do roku 2010 musí 21% spotřebované elektřiny v členských státech pocházet z obnovitelných zdrojů,

P.   vzhledem k tomu, že v červnu 2006 Evropská rada v aktualizované strategii pro udržitelný rozvoj mimo jiné požadovala:

   - doplnění evropské strategie pro udržitelné využívání přírodních zdrojů několika cíli a opatřeními na úrovni EU,
   - zlepšení účinnosti zdrojů za účelem snížení celkového využití neobnovitelných přírodních zdrojů a s tím souvisejícího dopadu využívání surovin na životní prostředí, a to využíváním obnovitelných přírodních zdrojů v míře, která nepřekračuje jejich schopnost obnovy,

Q.   vzhledem k tomu, že se v šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí:

   - zavádí program, jehož cíle jsou v souladu s klíčovými prioritami Společenství, zejména s oblastmi, jako jsou klimatické změny, příroda a biologická rozmanitost, životní prostředí, veřejné zdraví a kvalita života, přírodní zdroje a odpady,
   - požaduje, aby se podporovaly změny v systémech podpor, které mají výrazně negativní dopad na životní prostředí a nejsou slučitelné s udržitelným rozvojem,
   - uvádí, že tématické strategie musí zahrnovat příslušné kvalitativní a kvantitativní cíle a časové harmonogramy v oblasti životního prostředí,
   - a mimo jiné výslovně žádá o přezkoumání účinnosti opatření vycházejících z politik a dopadu dotací vztahujících se k přírodním zdrojům a odpadům, a také o stanovení cílů a záměrů, pokud jde o účinnost zdrojů a snížení využívání zdrojů, včetně oddělení hospodářského růstu od negativního dopadu na životní prostředí,

R.   vzhledem k tomu, že se v příloze k tematické strategii uvádí, že:

   - pokud bude dosaženo ročního zlepšení produktivity zdrojů o 3 % a zároveň růstu hospodářství o 3 %, využívání zdrojů bude víceméně stabilní,
   - pokud nedojde zároveň k jiným změnám, stabilizace využívání materiálů nebude dostatečná k omezení dopadů na životní prostředí v celém hospodářství a k oddělení hospodářského růstu od negativního dopadu na životní prostředí,

S.   vzhledem k tomu, že Evropský parlament ve svém usnesení k tématu "Jak zvítězit v boji proti celosvětové změně klimatu(7) " ze dne 16. listopadu 2005 uvádí, že rozvinuté země mají výrazně omezit tvorbu emisí, tj. snížit jejich objem o 30 % do roku 2020 a o 60-80 % do roku 2050,

T.   vzhledem k tomu, že zemědělství využívá 50 % veškeré půdy a spotřebuje 30 % veškeré vody a 20 % veškerého paliva,

U.   vzhledem k tomu, že doprava je nejrychleji rostoucím odvětvím koncového použití a je odpovědná za 40 % veškeré celosvětové spotřeby energie a přibližně 40–80 % veškerého znečištění vzduchu a 20 % veškerých emisí CO2 v Evropě,

V.   vzhledem k tomu, že lepší porozumění tomu, jak fungují přírodní systémy, otevře nové možnosti pro systémy výroby a spotřeby šetrné k životnímu prostředí; vzhledem k tomu, že již existuje více než 2000 patentovaných technologií inspirovaných přírodou ("biomimikry"),

W.   vzhledem k tomu, že jedním z rozvojových cílů tisíciletí, které byly přijaty Organizací spojených národů v roce 2000, bylo zajistit do roku 2015 udržitelné životní prostředí začleněním udržitelného rozvoje do národních politik a programů, zastavit ztrátu přírodních zdrojů a snížit počet lidí, kteří nemají přístup k bezpečné pitné vodě, na polovinu; vzhledem k tomu, že se do roku 2020 musí výrazně zlepšit životní podmínky nejméně 140 milionů obyvatel chudinských čtvrtí,

X.   vzhledem k tomu, že každý rok umírá přibližně 5 až 6 milionů lidí, zejména dětí, na nemoci v důsledku znečištění vody a ovzduší; vzhledem k tomu, že 370 000 předčasných úmrtí v Evropě je způsobeno znečištěním vzduchu,

Y.   vzhledem k tomu, že udržitelné využívání přírodních zdrojů je nezbytným předpokladem dlouhodobé prosperity,

Z.   vzhledem k tomu, že základem většiny problémů životního prostředí je neudržitelné využívání přírodních zdrojů;

AA.   vzhledem k tomu, že přeměna současného systému výroby a spotřeby je naléhavě nutná;

AB.   vzhledem k tomu, že společnost je závislá hlavně na výrobcích vytvořených ze souboru rozdílných materiálů, tj. biologických, minerálních a umělých materiálů, které jsou často kombinovány k vytvoření smíšených materiálů, a vzhledem k tomu, že tyto materiály by měly být používány a mělo by s nimi být nakládáno takovým způsobem, aby se po skončení své běžné životnosti nestaly nepoužitelným odpadem;

AC.   vzhledem k tomu, že v souladu s Johannesburským prováděcím plánem přijatým na vrcholné schůzce OSN o udržitelném rozvoji v roce 2002 musí lepší řízení obnovitelných přírodních zdrojů, jako jsou populace ryb, biologická rozmanitost, voda, vzduch, půda a atmosféra, a prevence jejich nadměrného využívání vést nejpozději do roku 2015 k obnovení poškozených mořských ekosystémů,

AD.   vzhledem k tomu, že náš průmyslový systém je prostřednictvím obchodu vybudován na vzdálených ekosystémech a je často necitlivý k jejich zhoršování; vzhledem k tomu, že strategie pro využívání přírodních zdrojů musí být proto založena na použití metodiky ekologické stopy a jako primární cíl si musí určit omezení ekologické stopy EU ve světě, převzetí vedoucí úlohy a podporu ostatních zemí mimo EU ve stejných krocích,

AE.   vzhledem k tomu, že nejpozději do roku 2010 musí být zastaven úbytek biologické rozmanitosti v souladu s Johannesburským prováděcím plánem,

AF.   vzhledem k tomu, že existují výrazné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy, pokud jde o produktivitu zdrojů; vzhledem k tomu, že samotné odstranění těchto rozdílů by znamenalo, že by lepší produktivita vedla k nižšímu využívání přírodních zdrojů a následně ke snížení tlaku na životní prostředí a zlepšení konkurenceschopnost členských států,

AG.   vzhledem k tomu, že hospodářsky rozvinuté a na služby orientované členské státy vyvezly velkou část svých činností, které spotřebovávají energii a přírodní zdroje, do méně rozvinutých zemí EU a do třetích zemí; vzhledem k tomu, že by Komise měla vzít v úvahu, že různé členské státy využívají různé množství přírodních zdrojů pro dosažení stejné míry ekonomického růstu,

AH.   vzhledem k tomu, že Johannesburský prováděcí plán rovněž vyzývá k oddělení hospodářského růstu od zhoršování životního prostředí prostřednictvím větší účinnosti a udržitelnosti využívání přírodních zdrojů a výrobních procesů a omezením znehodnocování zdrojů, znečišťování a tvorby odpadů,

AI.   vzhledem k tomu, že výše uvedený Akční plán Evropské unie pro environmentální technologie:

   - bere na vědomí, že účinné využívání zdrojů a materiálu snižuje náklady průmyslu i domácností, a uvolňuje tak finanční prostředky a vede ke snížení závislosti hospodářství EU na omezených zdrojích a značně kolísavých trzích,
   - poukazuje na to, že příčinou regionálních konfliktů v rozvojových zemích bývá často nedostatek zdrojů,
   - zdůrazňuje, že je třeba podporovat technologie, které umožní předcházet přírodním katastrofám nebo činnostem, které mohou způsobit zánik či poškození přírodních zdrojů,

AJ.   vzhledem k tomu, že určitou politiku je možné uplatňovat pouze tehdy, bude-li veřejnost a spotřebitelé pobízeni k tomu, aby změnili své spotřebitelské návyky a zohlednili požadavky životního prostředí a zdraví,

1.   zdrženlivě bere na vědomí výše uvedené sdělení Komise "Tematická strategie pro udržitelné využívání přírodních zdrojů" a lituje, že v něm chybí jasná vize, jak dosáhnout celkového cíle; domnívá se, že by mělo být považováno za první krok v procesu, který v závěru povede ke komplexní strategii pro udržitelné využívání přírodních zdrojů;

2.   domnívá se, že akční platforma Komise pro studium strategie udržitelného rozvoje je příliš opatrná a s omezenou působností a že ve své současné podobě nebude schopna přesvědčit veřejnost ani zákonodárce, aby naplňovali klíčové cíle, které jsou v ní stanoveny;

3.   vyzývá Komisi, aby stanovila cíle a záměry pro účinnost zdrojů na politické i odvětvové úrovni a zrychlila práci, pokud jde o vytvoření příslušných nástrojů k udržení pokroku;

4.   s politováním bere na vědomí, že tematická strategie neusiluje o cíle šestého akčního plánu Evropského společenství pro životní prostředí; domnívá se, že cíle šestého akčního plánu pro životní prostředí vztahující se k udržitelnému využívání přírodních zdrojů zůstanou nenaplněny, pokud nebudou zefektivněny činnosti navržené v tematické strategii; domnívá se, že to platí obzvláště pro cíl zajistit, aby využívání přírodních zdrojů a jejich dopad na životní prostředí nepřekročily únosnou kapacitu životního prostředí;

5.   vyzývá Evropskou unii, aby zvýšila své úsilí a přijala rozhodnutí s cílem stát se nejúčinnější ekonomikou na světě, pokud jde o využívání přírodních zdrojů a energie; zdůrazňuje, že naplnění takových záměrů umožní jednak větší nezávislost a bezpečnost při zásobování zdroji a energií a jednak oddělení hospodářského růstu od využívání přírodních zdrojů;

6.   zdůrazňuje, že znečištění, rostoucí nedostatek přírodních zdrojů a surovin a stále obtížnější získávání přístupu k nim představují hrozbu pro zachování biologické rozmanitosti a zapříčiní nárůst cen v takové míře, že víceméně úplně destabilizují hospodářské a sociální systémy Evropské unie a třetích zemí a zvýší riziko konfliktu; naléhá na Komisi a Evropskou unii, aby reagovaly způsobem, který si situace vyžaduje;

7.   domnívá se, že ačkoli je nezbytné získat v některých oblastech konkrétnější údaje, neměla by se tato skutečnost používat jako výmluva pro odkládání opatření, která je nezbytné přijmout, má-li se zajistit udržitelné využívání přírodních zdrojů; upozorňuje také, že informace, které jsou momentálně k dispozici, jsou dostatečné na to, aby již nyní umožnily zahájení praktických kroků pro zlepšení udržitelného využívání přírodních zdrojů;

8.   zdůrazňuje základní cíle udržitelného využívání přírodních zdrojů, včetně vysoké úrovně ochrany životního prostředí a veřejného zdraví, dostupnosti přírodních zdrojů pro budoucí generace, přínosu ke stabilitě a prosperitě našich hospodářských a sociálních systémů a omezení využití zdrojů s cílem snížit a stabilizovat dopady na životní prostředí;

9.   domnívá se, že Komise by měla brát Parlament, evropské veřejné mínění a životní prostředí vážně, a vyzývá Komisi, aby stanovila závazné cíle a časový harmonogram pro přírodní zdroje následujícím způsobem:

   a) vytvořit a zavést osvědčené postupy pro všechny výrobní řetězce,
   b) snížit množství skleníkových plynů alespoň o 30 % do roku 2020 a o 80 % do roku 2050 v porovnání s hodnotami roku 1990;

10.   vyzývá Komisi, aby stanovila osvědčené postupy pro hlavní skupiny výrobků, počínaje výrobky "top 10" (určenými Komisí), a aby tyto postupy byly dokončeny během tří let; za stanovení osvědčených postupů ponese odpovědnost Datové centrum pro přírodní zdroje (navrženo v tematické strategii);

11.   vyzývá Komisi, aby navrhla politiky na úrovni Společenství s cílem:

   - posílit spolupráci zúčastněných subjektů a podporovat, aby společnosti uplatňovaly posuzování životního cyklu nebo další metody a na požádání poskytovaly informace,
   - stanovit cíle týkající se CO2 na národní a odvětvové úrovni;

12.   domnívá se, že by tato strategie měla zahrnovat pokyny vysvětlující nezbytná opatření pro určitá odvětví a požadované změny, které byly navrženy pro politiky v zájmu dosažení udržitelného či účinnějšího využívání zdrojů;

13.   domnívá se, že bude-li EU odkládat praktické kroky, vzdá se svého předního postavení v oblasti inovací a obchodu s ekologicky účinnými technologiemi;

14.   domnívá se, že by Evropská unie měla stát v čele při hledání inovativních řešení a při podporování účinnějšího využívání zdrojů a že by měla usilovat o celosvětově vedoucí postavení v oblasti ekologicky účinných technologií; poznamenává, že bude nutno rozšířit trh s udržitelnými výrobky, aby uspokojil zvyšující se poptávku "střední třídy" po zboží a službách, které zohledňují únosnou kapacitu na regionální i celosvětové úrovni;

15.   vítá skutečnost, že i podle Komise se politika udržitelného využívání přírodních zdrojů ukazuje jako nedostatečná;

16.   přestože uznává, že činnost směřující k udržitelnému využívání přírodních zdrojů je dlouhodobým procesem, domnívá se, že období 25 let, které navrhuje Komise ve svém sdělení, je příliš dlouhé;

17.   vítá, že se Komise ve svém sdělení soustřeďuje na hledisko životního cyklu, a vyzývá Komisi, aby v tomto přístupu pokračovala v rámci konkrétní politické činnosti;

18.   zdůrazňuje, že se výzkum a vývoj musí zaměřit na naše větší porozumění tomu, jak fungují přírodní systémy, s cílem strukturovat systémy výroby a spotřeby podle biologických pravidel, a tím zvýšit produktivitu přírodních zdrojů a snížit znečištění;

19.   domnívá se, že zřízení Evropského datového centra před rokem 2008 bude přínosné, bude-li jeho cílem pravidelně hodnotit a optimalizovat dostupné ukazatele a zároveň určovat, které další ukazatele jsou stále nezbytné ke snazšímu dosažení naléhavého cíle snížit dopady využívání přírodních zdrojů na životní prostředí a zdraví na minimum;

20.   nesouhlasí s Komisí, že neexistují žádné ukazatele, které by umožnily již nyní zahrnout do tematické strategie konkrétní, jasné a časově rozvržené cíle; sděluje, že ukazatele, které jsou již nyní známé, zahrnují HDP (hrubý domácí produkt) , DMI (přímý materiálový vstup) a DMC (domácí materiálová spotřeba) ; další, stejně tak dostupné a podrobné ukazatele by se měly týkat různých hledisek kvality života, jako je veřejné zdraví, sociální začlenění, informovanost společnosti o zákonodárných procesech a ekologická stopa; výzvou by mělo být zlepšení kvality života prostřednictvím naplňování méně materiálních cílů s podporou informačních a komunikačních technologií a obecně technologií méně náročných na zdroje, které tak snižující tlak na přírodní zdroje;

21.   navrhuje, aby Komise do tří let vypracovala hodnocení možností a nástrojů určených na oddělení využívání přírodních zdrojů od hospodářského růstu; tyto nástroje by měly být zahrnuty v revidované tematické strategii; uvedený přístup by měl být uplatněn také při přezkoumání platných politik;

22.   zdůrazňuje, že je nutno vytvořit doplněk k HDP, který by se zaměřoval na kvalitativní aspekty růstu, a v tomto procesu vytvořit metodiku pro určení hodnoty přírodního kapitálu;

23.   domnívá se, že bude-li nižší využívání přírodních zdrojů doprovázeno přechodem na alternativní řešení, měl by být nejdříve proveden výzkum dopadu těchto alternativ na životní prostředí;

24.   vyzývá EU, aby zajistila, že všechny nástroje a právní předpisy Společenství celkově přispějí k zachování přírodních zdrojů a budou usilovat o udržitelný rozvoj v EU a v zemích mimo EU; EU by měla podpořit vypracování strategií pro přírodní zdroje v zemích mimo EU, což by se také mělo odrazit v její politice dotací a poskytování pomoci;

25.   domnívá se, že je důležité zabývat se nejen využíváním přírodních zdrojů ve Společenství (využíváním v rámci EU), ale také dovozem zdrojů ze třetích zemí;

26.   zdůrazňuje, že je třeba zaměřit se na zřejmé nedostatky současného hospodářského modelu, pokud jde o připisování hodnoty službám ekosystému, a vytvořit politický rámec, který se zaměří především na účinnost zdrojů a výrobní systémy, které budou postupně přetvořeny podle biologických pravidel;

27.   domnívá se, že využívání primárně neobnovitelných zdrojů v EU musí být sníženo do roku 2030 na čtvrtinu, nebo využívání přírodních zdrojů do roku 2030 o polovinu a zároveň musí být zvýšena celosvětová prosperita; připomíná, že je možné využít těchto ukazatelů: TMR (celkové materiálové požadavky) , DMI (přímý materiálový vstup) , a DMC (domácí materiálová spotřeba) ; upozorňuje, že tyto ukazatele udávají, jak velké množství zdrojů je využíváno v určitém hospodářství, a vydělíme-li HDP těmito ukazateli, změříme výkonnost při využití přírodních zdrojů;

28.   souhlasí s tím, že v současné době existuje velmi málo obecně přijímaných úhrnných ukazatelů dopadu, tzv. ukazatelů ekologické účinnosti, které slouží k měření úspěšnosti při snižování vlivu, jaký má využívání přírodních zdrojů na životní prostředí; domnívá se, že je nutno tyto ukazatele přijmout co nejdříve, nejpozději však do roku 2008; domnívá se, že v tomto ohledu by měl být aktivně podporován rozvoj "spotřeby materiálu, vážené z hlediska šetrnosti k životnímu prostředí";

29.   domnívá se, že k omezování ekologicky škodlivých zdrojů je možné využít dotace a tržní nástroje, zejména daňové povahy, a to zvláště pomocí přerozdělení dotací a postupným, avšak rychlým omezením všech dotací pro neudržitelné aktivity a podporou ekologických daní; zrušení škodlivých dotací na využívání zdrojů by mělo být zahrnuto do příprav Komise na vytvoření plánu, jak se požaduje ve strategii pro udržitelný rozvoj;

30.   domnívá se, že přerozdělení dotací, například zvýšení dotací pro malé vodní, větrné a sluneční elektrárny, by podpořilo využívání nových technologií, zlepšilo světovou konkurenceschopnost Evropy a rovněž by snížilo závislost na fosilních palivech dovážených z jiných částí světa;

31.   konstatuje, že oddělení hospodářského růstu od účinnějšího využívání zdrojů nyní považuje za politický cíl již devět členských států (včetně Německa a Finska) a Japonsko; domnívá se, že toto vzájemné oddělení není dostatečné, neboť celková spotřeba přírodních zdrojů zůstává příliš vysoká; zdůrazňuje proto, že by se politický program pro udržitelné využívání přírodních zdrojů měl soustředit na oddělení hospodářského růstu od využívání přírodních zdrojů, které celkově sníží jak využívané zdroje, tak dopady plynoucí z využívání těchto zdrojů na životní prostředí;

32.   domnívá se, že EU by měla přijmout jasný cíl pro celkové snížení využívaných zdrojů, neboť analýza v příloze ke sdělení Komise o strategii pro využívání zdrojů uvádí, že je nezbytné každoročně překonat 3% hranici zlepšení účinnosti zdrojů a že snížení využívaných zdrojů na polovinu v období 2005–2030 vyžaduje ročně téměř 6% zlepšení účinnosti zdrojů;

33.   domnívá se, že negativní dopad celkového využití zdrojů v EU na jednotlivé kategorie zdrojů musí být snížen na polovinu, např. prostřednictvím sektorového přístupu ve stavebním průmyslu, v dopravě a v dalších odvětvích, aby se snížil dopad využívání těchto zdrojů a závislost na nich;

34.   domnívá se, že by se tematická strategie měla zaměřit na účinnější využívání přírodních zdrojů, zlepšení jejich řízení a nakládání s odpady a přijetí udržitelnějších způsobů výroby a spotřebních návyků a dále zajistit, aby využívání přírodních zdrojů nepřekročilo potenciální zátěž, která je pro životní prostředí ještě přijatelná;

35.   navrhuje, aby byly stanoveny cíle pro nižší využívání zdrojů v následujících odvětvích: potravinářství, bydlení a doprava, které podle posledních studií mají nejvíce negativních dopadů;

36.   vyzývá proto Komisi, aby učinila tyto tři klíčové kroky:

   a) určila a vytvořila specifické politiky a činnosti pro dvacet nejvýznamnějších zdrojů (materiálů) s největším dopadem; měly by být navrženy nejpozději do roku 2008;
   b) připravila jednání se zúčastněnými subjekty o odvětvích, která nejvíce těží přírodní zdroje a vyrábějí z nich, aby byly určeny cíle odvětví a vhodná opatření pro zlepšení účinnosti zdrojů;
   c) vytvořila srovnávací kritéria pro udržitelné nakládání s biologickými zdroji (např. dřevo, ryby, zemědělské výrobky);

37.   vyzývá Komisi, aby aktivně podporovala vytvoření nových modelů pro nabízení výrobků, například prostřednictvím systémů služeb spojených s výrobky, které by zákazníkovi zajišťovaly užitnou hodnotu spíše prostřednictvím využívání služeb než výrobků, a tím optimální využití jak energie, tak materiálů;

38.   zdůrazňuje, že při úsilí o účinnější využívání přírodních zdrojů musí být věnována náležitá pozornost vlivu obchodu a cílem tohoto počínání musí být postupné snižování ekologické stopy EU ve světě;

39.   domnívá se, že tematická strategie by měla být součástí různých úrovní politiky a všech příslušných politických oblastí; v tomto smyslu musí předcházení vzniku odpadů, jejich opětovné použití a recyklace v EU hrát klíčovou úlohu;

40.   žádá Komisi, aby podporovala technologie zaměřené na trvanlivé, opravitelné, opětovně použitelné a recyklovatelné výrobky;

41.   bere v úvahu, že oprava a opětovné použití výrobků prodlužuje životnost výrobku a dlouhodobě fungujícím opatřením je dosáhnout menší produkce odpadu a zvýšit ochranu zdrojů; žádá proto Komisi a členské státy, aby aktivně podporovaly "společnost využívající opětovně použitelné výrobky" prostřednictvím vzdělávacích, ekonomických a strukturálních opatření, jako například podporou organizací a sítí, které se zabývají opětovným používáním a opravami;

42.   podporuje záměr tematické strategie analyzovat platné politiky, aby se zvýšila její účinnost, ale navrhuje vybrat již v této fázi z platných i připravovaných politik ty nejvíce relevantní (např. tematická strategie pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci, integrovaná výrobková politika); tematická strategie by rovněž měla být v souladu s lisabonskými cíli;

43.   navrhuje, aby byly určeny nedostatky v platných evropských politikách, které brání udržitelnému využívání přírodních zdrojů;

44.   bere na vědomí, že Komise počítá s pravidelným přezkoumáním tematické strategie, které má být provedeno poprvé v roce 2010 a poté každých pět let; uvedenou skutečnost považuje za přínosnou, avšak zdůrazňuje, že je třeba, aby přezkoumání zahrnovalo podrobnou analýzu činností podniknutých k dosažení udržitelného využívání přírodních zdrojů a zohledňovalo, že je nezbytné, aby se politika pro tuto oblast neustále vyvíjela v návaznosti na vědecký vývoj; uvedené přezkoumání by také mělo zjistit, jaký účinek mají aktivity podniknuté na úrovni EU ve třetích zemích;

45.   domnívá se, že by zejména zemědělská politika měla do jisté míry usilovat o snížení tlaku na životní prostředí prostřednictvím udržitelného využívání přírodních zdrojů včetně, nikoli však pouze, půdy, vody a paliv;

46.   zdůrazňuje význam celosvětového rozměru evropské politiky udržitelného využívání přírodních zdrojů a potřebu zajistit, aby jakýkoli posun směrem k udržitelnému využívání zdrojů v Evropě nezhoršil dopad na životní prostředí ve třetích zemích;

47.   domnívá se, že v zemědělství je nutno skutečně pokročit ve výzkumu metod ekologické výroby, v regulaci a kontrole týkajících se mimo jiné používání hnojiv, pesticidů a vody, podpoře krátkých řetězců, internalizaci externích nákladů a při rozhodování o finanční podpoře zohledňovat životní prostředí;

48.   domnívá se, že by měla být uznána a podporována průkopnická úloha a odpovědné využívání přírodních zdrojů v ekologickém a udržitelném zemědělství;

49.   domnívá se, že je zapotřebí odpovědné a přísné politiky rybolovu, protože některé druhy ryb patří v současnosti mezi dlouhodobě nejvíce ohrožené druhy, jejichž vymizení může mít za následek další ekologické změny;

50.   domnívá se, že členské státy musí uplatňovat strategii biologické rozmanitosti EU jak při rybolovu, tak i v jiných oblastech, a že ve spolupráci s Komisí musí přijmout opatření, jejichž cílem je do roku 2010 zastavit pokles biologické rozmanitosti;

51.   vítá návrh na uspořádání mezinárodního panelu, jehož členy by byli i zástupci rozvojových zemí a kde by se mimo jiné vytvořila srovnávací kritéria udržitelnosti při těžbě, sklizni a přepravě materiálů a produktů pocházejících ze zemí mimo EU, jež by zahrnovala nejen normy kvality materiálu, ale také normy kvality výroby, a zohledňovala sociální a ekologická hlediska;

52.   zdůrazňuje, že je nezbytné poskytnout pomoc rozvojovým zemím, zemím východní Evropy a západního Balkánu, které nejsou členy EU, zejména prostřednictvím sdílení technologií a know-how ; dodává, že Evropa nemůže bez zábran dovážet biologickou kapacitu ze zemí, které rovněž neusilují o udržitelné využívání přírodních zdrojů, nebo aniž by zajistila, že tyto dovážené zdroje nejsou nadměrně využívány či ohroženy;

53.   domnívá se, že by rozvojovým zemím měla být poskytnuta pomoc, aby jejich normy odpovídaly normám a požadavkům na označování v EU;

54.   zdůrazňuje, že pro tematickou strategii je důležitý požadavek, který byl již dříve začleněn do strategií jiných politik, a to požadavek, aby do roku 2010 pocházelo v EU 12 % spotřebované energie a 21 % spotřebované elektřiny z udržitelných přírodních zdrojů, a aby se první z těchto údajů do roku 2015 zvýšil na 15 %;

55.   usiluje o to, aby byly normy EU pro zadávání ekologických veřejných zakázek uvedeny sladěny s platnými normami používanými v členském státě s nejlepšími výsledky;

56.   domnívá se, že v souladu s politikou obnovitelné energetické spotřeby by mělo do roku 2010 alespoň 12 % obnovitelných surovin používaných v EU pocházet ze zdrojů, které jsou prokazatelně řízeny udržitelným způsobem, přičemž tato úroveň by se do roku 2015 měla zvýšit alespoň na 15 %; současně zdůrazňuje význam cíle, který si stanovila EU, a sice do roku 2020 dosáhnout úspory energie o 20 %;

57.   je toho názoru, že EU by měla učinit vše pro to, aby zajistila spotřebitelům a výrobcům náležité informace o udržitelném využívání přírodních zdrojů, aby environmentální výchova, zejména týkající se udržitelné spotřeby, tvořila součást vzdělávání na základních školách, a dále se domnívá, že by se spotřebitelé a výrobci měli podílet na vypracování konceptů změn, které by mohly vést k udržitelnému využívání přírodních zdrojů;

58.   domnívá se, že by výrobci měli veřejnosti poskytovat informace o původu výrobků a služeb, o způsobu jejich výroby a výrobních řetězcích, včetně informací o dopadu na životní prostředí v průběhu životního cyklu výrobku a zdrojů, které byly použity ve výrobním procesu; stejně jako rozsah opravitelnosti, opětovné použitelnosti a recyklovatelnosti výrobku;

59.   domnívá se, že v zájmu zlepšení udržitelného využívání přírodních zdrojů by měla být politika EU vypracována tak, aby členské státy k přijetí ambicióznějších přístupů podněcovala, a nikoli je od nich odrazovala;

60.   domnívá se, že by Komise měla do roku 2008 předložit pro jednotlivá odvětví reformní plán týkající se systémů dotací, které mají značný nepříznivý vliv na životní prostředí a jsou obtížně slučitelné s udržitelným rozvojem, přičemž cílem by mělo být jejich postupné zrušení;

61.   vítá všechny iniciativy ze strany Komise, které by mohly vést k udržitelnému využívání přírodních zdrojů a ke snížení negativního dopadu, které má využívání přírodních zdrojů na životní prostředí;

62.   upozorňuje, že je třeba zlepšit komunikaci mezi maloobchodníky a spotřebiteli; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby do roku 2010 rozšířila platné značení spotřeby energie (chladničky, automobily, budovy) na všechny skupiny výrobků;

63.   navrhuje, aby Komise do tří let vypracovala metodiku, jejíž pomocí bude měřen dopad všech výrobních řetězců na životní prostředí;

64.   navrhuje, aby Komise v tříletých intervalech kontrolovala pokrok dosažený při zvyšování účinnosti zdrojů;

65.   doporučuje, aby byl pro účely celosvětového rozšíření osvědčených postupů a cílů týkajících se CO2 využít mezinárodní panel (navržený v tematické strategii);

66.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Dokument Rady 10117/2006, 9. 6. 2006.
(2) Úř. věst. L 197, 21.7.2001, s.30.
(3) Úř. věst. L 242, 10. 9. 2002, s.1.
(4) Úř. věst. C 157 E, 6.7.2006, s. 77.
(5) "Ekologická stopa" vyjadřuje rozsah, v jakém lidstvo spotřebovává přírodní zdroje Země, měřený v hektarech produktivní půdy.
(6) Sdělení jarnímu zasedání Evropské rady: Společně k růstu a zaměstnanosti - nový začátek Lisabonské strategie (KOM(2005)0024 ).
(7) Úř. věst. C 280 E, 18.11.2006, s. 120.


Transatlanticke vztahy
DOC 96k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 o transatlantických vztazích
P6_TA(2007)0155 B6-0149 , 0151 , 0154 a 0156/2007

Evropský parlament ,

-   s ohledem na svá předchozí usnesení o transatlantických vztazích, a zejména na svá dvě usnesení ze dne 1. června 2006 o zlepšení vzájemných vztahů mezi EU a USA v rámci Dohody o transatlantickém partnerství(1) a o transatlantických hospodářských vztazích mezi EU a USA(2) ,

-   s ohledem na prohlášení EU a USA o boji proti terorismu ze dne 26. června 2004 a o posílení spolupráce v oblasti nešíření jadeerných zbraní a boje proti terorismu ze dne 20. června 2005,

-   s ohledem na výsledky schůzky EU a USA na vrcholné úrovni konané ve Vídni dne 21. června 2006,

-   s ohledem na nadcházející schůzku na nejvyšší úrovni EU a USA, která se bude konat dne 30. dubna 2007 ve Washingtonu,

-   s ohledem na čl. 103 odst. 4 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že partnerství mezi Evropskou unií a Spojenými státy, které vychází ze společných hodnot svobody, demokracie, právního státu a dodržování lidských práv, je jádrem bezpečnosti a stability v evropsko-atlantické oblasti,

B.   vzhledem k tomu, že v souvislosti s bojem proti mezinárodního terorismu je nutno zdůraznit, jak velký význam má bezpodmínečné dodržování mezinárodního práva a smluv týkajících se lidských práv a základních svobod,

C.   vzhledem k tomu, že přetrvávající situace na základně Guantánamo a program CIA týkající se utajovaného zadržování vytvářejí napětí v transatlantických vztazích, protože EU nemůže souhlasit s těmito právními a soudními nesrovnalostmi, které poškozují základní hodnoty právního státu,

D.   vzhledem k tomu, že politický a hospodářský systém prochází mnoha změnami, které s sebou přinášejí významné politické a ekonomické výzvy a představují závažné bezpečnostní, sociální a environmentální hrozby,

E.   vzhledem k tomu, že současná situace na Středním východě vyžaduje úzkou spolupráci mezi EU a USA v rámci "čtyřky" a spolupráci s Ligou arabských států (LAS) s cílem dosáhnout v této oblasti větší stability prosazováním míru, demokracie a dodržování lidských práv,

F.   vzhledem k tomu, že pevné, funkční partnerství mezi EU a USA je nezbytným předpokladem pro uzpůsobení globálního rozvoje tak, aby odpovídal zájmům vyplývajícím ze sdílených hodnot, a to na základě účinného multilateralismu a mezinárodních právních předpisů; vzhledem k tomu, že silné a jednotné partnerství je nezbytné k tomu, aby partneři dosáhli tohoto cíle,

G.   vzhledem k tomu, že USA nejsou stále ochotny rozšířit působnost programu pro bezvízový styk a nadále jednostranně požadují víza od občanů jedenácti nových členských států EU, čímž narušují transatlantické vazby a dále udržují nerovnost mezi občany EU,

H.   vzhledem k tomu, že transatlantický trh jako největší bilaterální obchodní a investiční vztah na světě vytváří pracovní příležitosti pro přibližně 14 milionů lidí v EU a USA, podílí se ze 40 % na světovém obchodě a zůstává motorem světové ekonomiky,

I.   vzhledem k tomu, že s ohledem na svou úlohu ve světové ekonomice mají transatlantičtí partneři společnou odpovědnost za formování globálního rozvoje a řízení v zájmu společných hodnot prostřednictvím účinného multilateralismu, aby došlo k rovnoměrnějšímu sdílení prosperity a úspěšnému řešení globálních problémů, jako je bezpečnost, globální hospodářské řízení, životní prostředí a snižování chudoby,

J.   vzhledem k tomu, že transatlantické vztahy hospodářské spolupráce jsou v zájmu EU i USA a že rozvoj transatlantického trhu vyžaduje důsledné politické vedení, podporuje proto německé předsednictví v jeho snaze o dosažení skutečného pokroku v podstatném zvýšení spolupráce v oblasti legislativy na nadcházející schůzce na nejvyšší úrovni,

K.   vzhledem k tomu, že dne 9. prosince 2006 americký Senát jednomyslně schválil usnesení vyzývající oba transatlantické partnery, aby společně usilovali o posílení transatlantického trhu a aby se na schůzce na nejvyšší úrovni EU a USA v roce 2007 dohodli na stanovení termínu pro dokončení transatlantického trhu, a prokázali tak svou vůdčí schopnost,

L.   vzhledem k tomu, že jedním z hlavních prvků vztahů mezi EU a USA jsou finanční služby a že další rozvoj spolupráce, sbližování předpisů a vytvoření rovných podmínek mezi USA a EU při regulaci finančních služeb je v oboustranném zájmu,

Politika, bezpečnost a lidská práva

1.   velmi vítá zlepšení vztahů mezi EU a USA na rovném základě; věří, že toto pozitivní pozadí nabízí možnosti pro úzkou spolupráci EU a USA v celé řadě politických výzev v oblastech společného zájmu; zejména ve společném přístupu k západnímu Balkánu, oblasti jižního Kavkazu, střední Asii, Blízkému východu, Afghánistánu, oblasti Středomoří, Latinské Americe a Africe;

2.   vyzývá Radu a vládu USA, aby se v rámci blízkovýchodní "čtyřky" více snažily napomáhat jednání mezi Izraelci a Palestinci o celkovém mírovém řešení založeném na dvou bezpečných a životaschopných státech; podporuje výzvu "čtyřky", aby mezinárodní společenství nadále poskytovalo pomoc palestinskému lidu; zastává názor, že by mělo být vynaloženo veškeré úsilí o stabilizaci situace v Libanonu; vítá oživení plánu přijatého LAS na schůzce na nejvyšší úrovni Rijádu; vítá vytvoření palestinské vlády národní jednoty a vyzývá oba transatlantické partnery, aby s ní vedli konstruktivní dialog s přihlédnutím k postoji, který zaujala Rada,

3.   vítá nedávné návštěvy vysoce postavených amerických a evropských politiků v Damašku; vyzývá EU a USA, aby společně podnikly kroky, kterými vyzkouší bezpodmínečnou ochotu Sýrie obnovit jednání s Izraelem a konstruktivně spolupracovat s mezinárodním společenstvím;

4.   vítá úzkou spolupráci EU a USA v otázce íránského jaderného programu a vyzývá oba partnery, aby nadále spolupracovali na posílení Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) a vytváření komplexního systému mezinárodních dohod o nešíření zbraní hromadného ničení, jehož cílem bude společnými silami posílit smlouvu o nešíření jako klíčový prvek boje proti šíření jaderných zbraní;

5.   lituje, že Írán oznámil svůj záměr začít s obohacování uranu v průmyslovém rozsahu; takový krok Íránu by byl v přímém rozporu s opakovanými požadavky správní rady MAAE a se závaznými výzvami Rady bezpečnosti OSN v rezolucích č. 1737(2006) a 1747(2007), aby Írán zastavil všechny činnosti související s obohacováním uranu;

6.   je přesvědčen, že boj proti terorismu a šíření zbraní hromadného ničení zůstává pro oba partnery největším úkolem v oblasti bezpečnosti; zdůrazňuje proto, že je třeba, aby obě strany prohlubovaly spolupráci v této oblasti a podporovaly úlohu, kterou musí hrát OSN při řešení obou těchto problémů;

7.   je přesvědčen, že je nezbytné stanovit ve spolupráci s USA společný a sdílený rámec pro ochranu nezbytných záruk nutných pro zvláštní partnerství mezi EU a USA v boji proti terorismu, který by se rovněž mohl zabývat všemi aspekty volného pohybu osob mezi EU a USA; domnívá se, že v této souvislosti by měly být posíleny kontakty mezi Parlamentem a Kongresem;

8.   uznává, že sdílení údajů a informací je cenným nástrojem mezinárodního boje s terorismem a souvisejícími zločiny, zdůrazňuje však, že pevné záruky týkající se ochrany údajů by umožnily sdílení údajů a současně by zajistily ochranu soukromí a že sdílení údajů by v každém případě podléhalo jedné nebo více mezinárodním dohodám s podobnou strukturou, jakou má dohoda mezi EU a USA o soudní spolupráci v trestních věcech a vydávání, která se nyní projednává v Kongresu;

9.   velmi lituje, že dohody ve věci předávání dat o cestujících (PNR), SWIFT a existence automatizovaného systému cíleného výběru Spojených států vedou k situaci právní nejistoty v otázce nezbytných záruk týkajících se ochrany údajů v oblasti sdílení informací a jejich převodu mezi EU a USA za účelem zajištění veřejné bezpečnosti a zejména předcházení terorismu a boje proti němu; zdůrazňuje, že v nutných případech by údaje měly být vyměňovány v souladu s existující dohodou o vzájemné právní pomoci a vydávání mezi EU a USA a v souladu s právními předpisy o ochraně údajů ES a EU; domnívá se, že sdílení osobních údajů musí být prováděno na řádném právním základě spojeném s jasnými pravidly a podmínkami a musí zajistit odpovídající ochranu soukromí a občanských svobod jednotlivých občanů;

10.   vyzývá USA a všechny ostatní země, které uplatňují vízový režim vůči vybraným členským státům EU, aby okamžitě zrušily vízovou povinnost a aby se všemi občany členských států EU zacházely stejně; lituje toho, že byla do navrhovaných změn v rámci programu USA pro bezvízový styk zahrnuta dodatečná "doložka o sdílení údajů" (doložka PNR);

11.   upozorňuje, že mnohá opatření obsažená v legislativním návrhu "zákona o zvýšení bezpečnosti Spojených států" z roku 2007 budou mít po schválení Kongresem Spojených států přímý dopad na země EU, zejména v oblasti policejní a soudní spolupráce v boji proti terorismu a při ochraně základních práv a záruk;

12.   vítá závazek místopředsedy F. Frattiniho vytvořit rámec euroatlantické spolupráce v boji proti mezinárodnímu terorismu obsahující harmonizovaná pravidla o ochraně lidských práv a základních svobod; žádá Komisi, aby v tomto úsilí pokračovala a plně do této iniciativy zapojila Evropský parlament;

13.   bere na vědomí nově vytvořenou pracovní skupinu na vysoké úrovni složenou ze zástupců Komise, Rady a vládních zástupců USA z ministerstva spravedlnosti a vnitřní bezpečnosti, která tvoří rámec pro dialog mezi EU a USA o bezpečnostních otázkách; žádá však za účelem dosažení větší demokratické legitimity začlenění Evropského parlamentu do tohoto dialogu;

14.   připomíná usnesení přijatá Parlamentem, která požadují uzavření věznice Guantánamo Bay; vyzývá Radu a Komisi, aby naléhaly na vládu USA, aby nalezla mechanismus, který usnadní obvinění nebo propuštění zadržovaných osob v souladu s mezinárodními právními předpisy; je znepokojen tím, že již samotná existence věznice Guantánamo Bay i nadále vysílá velmi negativní signály o tom, jakým způsobem je boj proti terorismu veden; naléhavě vyzývá Radu, aby vydala jasné a účinné prohlášení, v němž vyzve vládu USA k ukončení mimořádného zatýkání a vydávání vězňů a v němž ji požádá o vyjasnění informací ohledně existence tajných vězeňských zařízení mimo území USA;

15.   znovu opakuje názor, že NATO, která zůstává významným poutem mezi mnoha evropskými zeměmi a USA a garantem evropské bezpečnosti, by měla rozvíjet svůj potenciál transatlantického fóra pro politický dialog v rámci skutečného partnerství rovných stran;

16.   vítá úzkou spolupráci mezi USA a EU v otázce jednání o statusu Kosova a zdůrazňuje potřebu nalézt pro jeho budoucí status vyvážený a životaschopný výsledek; vyzývá oba partnery, aby využili schůzky na nejvyšší úrovni EU-USA, která se uskuteční dne 30. dubnu 2007 ve Washingtonu, k potvrzení své shody v otázce Athisaariho plánu a aby pokračovali v dialogu se všemi zúčastněnými stranami; doporučuje v tomto směru užší vztah mezi NATO a EU v otázce bezpečnosti, zejména s ohledem na situaci v Kosovu, kde EU převezme vedení od mise OSN v Kosovu, přičemž v této oblasti setrvá 16 000 jednotek NATO; domnívá se, že silnější partnerství mezi EU a USA tento vztah spíše posílí, než ohrozí.

17.   vyzývá USA, aby zdvojnásobily své úsilí při konzultacích a podávání vysvětlení týkajících se jejich plánovaného systému raketové obrany v rámci NATO, aby Aliance a Evropa mohly i nadále vystupovat jednotně, čelit zahraničnímu tlaku a vyvarovat se rozporů v oblastech s odlišnou bezpečností; zdůrazňuje, že je důležité tento systém konzultovat v rámci Rady NATO–Rusko; zdůrazňuje, že by tento systém měl být koordinován se systémem protiraketové obrany NATO (TBMD) a měl by s ním být interoperabilní;

18.   vyzývá předsednictví EU a vládu USA, aby upozornily prezidenta Světové banky Paula Wolfowitze, že by jeho odstoupení z funkce bylo vítaným krokem k ukončení oslabování protikorupční politiky této banky;

Ekonomické a obchodní otázky

19.   zdůrazňuje, že by během nadcházejí schůzky na nejvyšší úrovni EU-USA měly transatlantické vztahy získat nový impuls prostřednictvím aktualizace nové transatlantické agendy;

20.   pevně podporuje iniciativu německého předsednictví Evropské rady zahájit nové transatlantické hospodářské partnerství zahrnující plán pro dosažení volného transatlantického trhu, které by mělo posílit pozici obou partnerů ve světové hospodářské soutěži a umožnit jim lépe využívat potenciál svých hospodářství, aniž by byla ohrožena mnohostranná obchodní jednání, včetně kola jednání z Dauhá;

21.   vyzývá předsedy Evropské rady a Evropské komise a prezidenta Spojených států amerických, aby u příležitosti nadcházející schůzky na nejvyšší úrovni EU a USA zahájili jednání o nové dohodě o transatlantickém partnerství, jež by zahrnovala posílený transatlantický trh mezi EU a USA a pokrývala investice, duševní vlastnictví, inovace, veřejné zakázky a vztahy mezi obchodem a bezpečností; vyzývá oba partnery, aby zahájili jednání o dohodě o spolupráci v oblasti právních předpisů, jež by zahrnovala společnou metodologii, opatření pro minimalizaci budoucích odchylek v právních předpisech, závazky pro zapojení regulačních orgánů a opatření pro zapojení průmyslových odvětví, odborových organizací a sdružení spotřebitelů; naléhavě žádá, aby byli do jednání systematicky zapojováni zákonodárci na obou stranách;

22.   trvá na tom, že jednání o volném transatlantickém trhu nesmí vést k sestupné harmonizaci sociálních, ekologických a zdravotnických norem a musí zachovat autonomii a integritu politiky EU v oblasti hospodářské soutěže a její pravidla pro ochranu veřejných služeb a kulturní rozmanitosti;

23.   je znepokojen možným nebezpečným dopadem rostoucího schodku federálního běžného účtu USA na globální ekonomiku a stabilitu mezinárodních měnových trhů; rozhodně vybízí oba partnery, aby se zavázali předcházet nadměrným schodkům, které zhoršují mezinárodní nerovnováhu;

24.   vítá rozhodnutí německého předsednictví G8 zařadit na program příští schůzky na nejvyšší úrovni G8 problém regulace mezinárodního kapitálového trhu; vyjadřuje znepokojení nad tím, že USA jednostranně vyhlásily nové zásady pro zdroje soukromého kapitálu, jež se zakládají na nezávazných opatřeních v oblasti průhlednosti; žádá Komisi, aby zajistila rovná vlastnická práva pro podniky na území obou partnerských stran; je pevně přesvědčen, že by měl být otevřen dialog o zajišťovacích fondech a soukromých kapitálových fondech s ohledem na systémové riziko, které jejich činnosti představují, a rostoucí debatu o jejich širších hospodářských a sociálních dopadech; klade Komisi otázku, co v této souvislosti učiní s ohledem na skutečnost, že USA připravují návrhy v této oblasti; připomíná, že dvě třetiny zajišťovacích a soukromých kapitálových fondů mají svůj základ v offshore centrech, a požaduje tedy, aby byly prozkoumány jejich daňové dopady;

25.   zdůrazňuje význam konvergence v oblasti dohledu s ohledem na transatlantickou konsolidaci burz; opakovaně proto zdůrazňuje svou žádost o posílení dialogu o regulaci transatlantického finančního trhu prostřednictvím hodnocení politiky transatlantických finančních služeb, které je prováděno každé dva roky, před a po každoroční schůzce na nejvyšší úrovni EU-USA; naléhá, aby se na schůzce na nejvyšší úrovni USA-EU dohodlo vzájemné uznávání účetních standardů, založeném na spolehlivém regulačním dohledu; zdůrazňuje význam provádění dohody Basilej II o kapitálových požadavcích ze strany orgánů USA a rovněž uznání Mezinárodních standardů účetního výkaznictví Komisí pro burzu a cenné papíry; opakovaně s lítostí zdůrazňuje potřebu zajistitelů EU v USA, aby plně zajišťovali rizika a čelili vysoce diskriminačním státním pravidlům; vyzývá proto, aby se na schůzce na nejvyšší úrovni USA-EU dohodlo další transatlantické vzájemné uznávání a sjednotily požadavky solventnosti a podávání zpráv; žádá Komisi, aby zajistila, že transatlantická spojení nebo nákup burz a dalších finančních institucí nepovedou přímo či nepřímo k jednostrannému podřízení EU právním předpisům, nařízením či pravidlům dohledu USA;

26.   vyzývá obě strany, aby při plném respektování rozvoje úspěšně dokončily rozvojový program WTO z Dohá; naléhá proto na EU a USA, aby na schůzce na nadcházející nejvyšší úrovni oznámily své pevné odhodlání k dosažení pozitivního zlomu do léta 2007; a aby se kromě cílů přístupu na trhy a ke službám dohodly na společném přístupu k podporování vykonatelných základních pracovních norem Mezinárodní organizace práce ve WTO a ve dvoustranných obchodních dohodách, aby potvrdily svůj závazek s ohledem na zemědělské dotace v rámci tzv. "zeleného balíku" a na společnou strategii v oblasti křížové podmíněnosti, biopaliv, životních podmínek zvířat, zdraví zvířat a ptačí chřipky; a aby zdůraznily význam dohody EU-USA o víně;

27.   žádá Radu a Komisi, aby projednaly s transatlantickými partnery, jak mají pokročit v záležitosti přístupu rozvojových zemí k lékům, a aby se ostře ohradily proti iniciativě USA zahrnout do veškerých bilaterálních dohod sjednaných s rozvojovými zeměmi doložky, na jejichž základě se tyto země vzdávají práva používat ustanovení prohlášení z Dauhá o Dohodě TRIPS, které jim umožňuje vyrábět a dovážet generické léky potřebné k řešení hlavních problémů veřejného zdraví (AIDS, tuberkulóza atd.); je nicméně znepokojen, že by záměr Kongresu povolit paralelní dovoz léků z členských států EU mohl vytvořit překážky pro jejich dostupnost pro pacienty v EU a podporovat jejich padělání; žádá proto EU, aby na toto téma na příští schůzce na nejvyšší úrovni upozornila;

28.   domnívá se, že EU a USA se v důsledku toho, že představují 38 % světové spotřeby energie, musí se ujmout vedoucí úlohy a společnými silami vyvinout prostředky pro výrobu alternativní energie a energetickou účinnost; vyzývá tudíž oba partnery, aby posílili vzájemnou spolupráci v oblasti energetiky, zajištění energie a environmentální udržitelnosti, aby usilovali o vytvoření stálého a předvídatelného světového trhu s energií založeného na tržních pravidlech a aby se snažili o začlenění ustanovení týkajících se obchodu s energií do předpisů WTO;

29.   v tomto ohledu trvá na konkrétní povinnosti průmyslových zemí přijmout při snižování emisí vedoucí úlohu; naléhavě vyzývá USA, aby přehodnotily své stanovisko k ratifikaci Kjótského protokolu; dále vyzývá USA, aby přijaly přísná domácí opatření, jež povedou k absolutnímu snížení emisí, a aby hrály aktivní úlohu v rámci budoucích mezinárodních jednání s cílem zapojit se do budoucího režimu řešení klimatických změn; vítá regionální iniciativy v USA na snižování emisí zavedením obchodování s emisemi CO2 a činnosti na úrovni jednotlivých států, jež vedou ke snížení emisí skleníkových plynů; naléhavě vyzývá vládu USA, Komisi, Radu a členské státy, aby co nejdříve přijaly účinná opatření ke snížení dopadu letecké dopravy na klimatické změny; vyzývá, aby byla otázka změny klimatu pravidelně projednávána na úrovni meziparlamentních delegací a v rámci transatlantického legislativního dialogu;

30.   očekává, že nadcházející schůzka na nejvyšší úrovni EU-USA připraví půdu pro dohodu, která má být uzavřena v červnu na vrcholné schůzce zemí G8 a má v návaznosti na Kjótský protokol zavést režim emisí, jenž by se vztahoval na USA a klíčové rychle se rozvíjející ekonomiky, jako je Čína, Brazílie, Indie, Mexiko, Jihoafrická republika a Indonésie, a který by obsahoval mimo jiné také účinný systém obchodování s emisemi oxidu uhličitého a podporoval nové technologie;

31.   vítá společnou strategii společné akce EU-USA pro prosazování práv duševního vlastnictví přijatou na schůzce na nejvyšší úrovni EU-USA v roce 2006; doporučuje oběma partnerům, aby se zapojili do přezkoumání procesu patentové reformy;

32.   znovu žádá Komisi(3) , aby neodkladně prošetřila skutečnost, že společnosti a odvětví EU působící v USA a na které se nevztahuje dohoda o "bezpečném uchovávání údajů", zejména americké pobočky evropských bank, pojišťovacích společností, institucí sociálního zabezpečení a poskytovatelů telekomunikačních služeb, mohou být v současnosti nuceny poskytovat americkým úřadům osobní údaje;

33.   vybízí vládu USA a předsednictví EU a Evropskou komisi, aby na nadcházející schůzce na nejvyšší úrovni podepsaly dohodu mezi vládou USA a Evropskou komisí ze dne 2. března 2007 o letecké dopravě, která je dohodou pro první fázi nové spolupráce mezi USA a EU ve velmi důležité oblasti transatlantické letecké dopravy; věří, že USA brzy ratifikují tuto dohodu a vyzývá obě strany, aby začaly co nejdříve jednat o dohodě pro druhou fázi;

34.   vyzývá evropské a americké partnery, aby v rámci svých hospodářských vztahů zohlednili úlohu kultury a školství a jejich zvláštní rysy;

Institucionální rámec a role Parlamentu

35.   zdůrazňuje, že pouze širší zapojení na všech úrovních Kongresu a Evropského parlamentu umožní skutečně posílit celý proces a že stávající meziparlamentní výměna by měla být postupně přeměněna na skutečné "transatlantické shromáždění";

36.   vyzývá, aby nadcházející schůzka na nejvyšší úrovni EU a USA podpořila parlamentní rozměr transatlantického partnerství a posílil úlohu zákonodárce v rámci dialogu mezi EU a USA, a aby také více zapojil občanskou společnost z obou stran Atlantiku;

37.   zdůrazňuje svůj závazek nadále přispívat k upevnění a stabilitě transatlantického partnerství účastí v Transatlantickém dialogu zákonodárců; podporuje úsilí vytvořit legislativní systém včasného varování mezi Evropským parlamentem a Kongresem USA;

38.   naléhá, aby se na schůzce na nejvyšší úrovni EU-USA dohodla parlamentní účasti na těchto schůzkách na odpovídající úrovni a vyzývá k setkání před každou schůzkou na nejvyšší úrovni mezi Transatlantickým dialogem zákonodárců a "skupinou na nejvyšší úrovni", aby došlo k výměně názorů o pokroku v rámci pracovního programu a přípravy schůzky; znovu opakuje potřebu vytvoření stabilního institucionálního parlamentního rámce;

39.   žádá Komisi, aby s příslušnými výbory EP projednala svou strategii pro vyjednávání před vlastním zapojením do jednání se svými americkými protějšky, když se tato jednání zabývají otázkami legislativní úpravy;

40.   vyzývá svůj příslušný výbor, aby využil rozpočtu pro rok 2007 k poskytnutí nezbytných prostředků pro vytvoření trvalého pracovního místa úředníka Evropského parlamentu ve Washingtonu, který by zajistil řádnou institucionalizaci vlastní činnosti Parlamentu a umožnil lepší spojení mezi EP a Kongresem Spojených států;

o
o   o

41.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, prezidentovi a Kongresu Spojených států.

(1) Úř. věst. C 298 E, 8.12.2006, s. 226.
(2) Úř. věst. C 298 E, 8.12.2006, s. 235.
(3) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2007 o SWIFT, dohodě o PNR a transatlantickém dialogu na tato témata, Přijaté texty , P6_TA(2007)0039 .


Zpráva o prokroku Chorvatska za rok 2006
DOC 75k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 o zprávě o pokroku Chorvatska za rok 2006 (2006/2288(INI) )
P6_TA(2007)0156 A6-0092/2007

Evropský parlament ,

-   s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 3. října 2005 o zahájení přístupových jednání s Chorvatskem,

-   s ohledem na zprávu o pokroku Chorvatska za rok 2006, kterou Komise zveřejnila dne 8. listopadu 2006 (SEC(2006)1385 ),

-   s ohledem na doporučení Parlamentního výboru přidružení EU–Chorvatsko ze dne 3.–4. října 2006,

-   s ohledem na závěry předsednictví Evropské rady ze dne 14.–15. prosince 2006,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2006 o sdělení Komise o strategii rozšiřování a hlavních úkolech na období 2006–2007(1) ,

-    s ohledem na doporučení Parlamentního výboru přidružení EU-Chorvatsko ze dne 20.-21. března 2007,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A6-0092/2007 ),

A.   vzhledem k tomu, že Chorvatsko činí pokroky v oblasti politických a hospodářských kritérií a kritérií acquis a zasluhuje uznání za významné kroky, které podniklo v řadě oblastí, aby na základě analytického rozboru přizpůsobilo své právní předpisy,

B.   vzhledem k tomu, že za předpokladu, že Chorvatsko vyřeší nedořešené otázky a vytvoří odpovídající správní kapacitu, by měla jednání plynule pokračovat a vést ke včasnému přistoupení Chorvatska k Evropské unii, jakmile se splní veškerá kritéria a dokončí se jednání,

C.   vzhledem k tomu, že Chorvatsko by mělo učinit vše, co je v jeho silách, k provedení nezbytných reforem, aby mohla být jednání uzavřena v takové časové lhůtě, která ponechá Evropskému parlamentu dostatek času na to, aby schválil přistoupení ještě před příštími volbami do Evropského parlamentu v červnu 2009,

D.   vzhledem k tomu, že vyhlídky na přistoupení Chorvatska mají regionální rozměr, neboť jsou hmatatelným znakem toho, že v souladu se závěry zasedání Evropské rady v Soluni v roce 2003 budoucnost všech zemí Západního Balkánu skutečně spočívá v Evropské unii, což potvrzují i různá usnesení Evropského parlamentu,

E.   vzhledem k tomu, že Chorvatsko výslovně podporuje evropské ambice svých sousedních zemí,

F.   vzhledem k tomu, že z předcházejících rozšíření plyne poučení, že každá země by měla být posuzována podle vlastních zásluh, že rychlost přístupových jednání by se měla řídit podle skutečného plnění kodaňských kritérií a že míra plnění těchto kritérii by měla určovat také konečné datum přistoupení,

G.   vzhledem k tomu, že Niceská smlouva neposkytuje dostatečný základ pro další rozšíření, a vzhledem k tomu, že základní podstata stávajícího návrhu Ústavní smlouvy by proto měla vstoupit v platnost do konce roku 2008, aby byly vytvořeny podmínky nezbytné pro další rozšíření a aby Unie mohla fungovat účinněji, transparentněji a demokratičtěji, což je předpokladem dalších rozšíření; vzhledem k tomu, že Komise a Rada musejí intenzivněji usilovat o vytvoření nezbytných předpokladů pro rozšíření, a zejména pro přistoupení Chorvatska k EU,

H.   vzhledem k tomu, že odpovědnost za zajištění schopnosti Evropské unie dále se úspěšně rozšiřovat spočívá na Unii a nikoli na kandidátských zemích,

I.   vzhledem k tomu, že proces prověřování byl úspěšně dokončen v říjnu 2006, načež mohla začít dvoustranná jednání s Chorvatskem o konkrétních aspektech acquis ,

J.   vzhledem k tomu, že šest různých kapitol acquis bylo otevřeno a dvě, které se týkají vědy a výzkumu a vzdělávání a kultury, byly předběžně uzavřeny,

K.   vzhledem k tomu, že Komise již použila referenční hodnotící kritéria ke sledování pokroku chorvatských úřadů v rozhodujících a citlivých oblastech, jako je politika hospodářské soutěže, veřejné zakázky, volný pohyb kapitálu, spravedlnost, svoboda a bezpečnost, sociální politika a zaměstnanost,

L.   vzhledem k tomu, že úsilí Chorvatska o splnění přístupových kritérií je třeba udržet a spojit s účinnými prováděcími opatřeními a odpovídajícími mechanismy sledování,

M.   vzhledem k tomu, že pro dosažení úrovně požadované pro přistoupení k EU je rozhodující a nezbytnou podmínkou důkladná reforma veřejné správy a soudnictví i policie,

N.   vzhledem k tomu, že důkladná a objektivní analýza nedávné historie regionu, skutečné usmíření mezi různými národy a vytvoření dobrých sousedských vztahů může v zásadní míře přispět ke skutečnému procesu evropské integrace,

O.   vzhledem k tomu, že základními prvky procesu usmíření jsou stíhání válečných zločinů a opětovné začlenění uprchlíků a vysídlených osob,

1.   konstatuje, že Chorvatsko již dosáhlo významného pokroku na cestě k přistoupení k EU;

2.   v souladu se sdělením Komise o strategii rozšíření a hlavních výzvách na roky 2006–2007 (KOM(2006)0649 ) se domnívá, že Chorvatsko splňuje politická kritéria pro přistoupení a lze je považovat za fungující tržní ekonomiku, která by za předpokladu, že rázně provede reformní program k odstranění významných přetrvávajících nedostatků, měla být schopna vypořádat se ve střednědobém výhledu s konkurenčními tlaky a tržními silami v Unii;

3.   blahopřeje chorvatským orgánům k rychlému pokroku, jehož dosud dosáhly v přístupových jednáních, zejména pokud jde o přijetí nejdůležitějších právních předpisů v rozhodujících oblastech, jako je veřejná správa, správa soudů a opatření proti korupci;

4.   podporuje vládu i opozici v jejich snahách přijímat navzdory nadcházejícím volbám nutná, byť někdy obtížná rozhodnutí, zejména v oblasti politiky hospodářské soutěže a státní pomoci, a upozorňuje, že všechny tyto kroky budou nakonec přínosem pro všechny chorvatské občany;

5.   žádá chorvatskou vládu, aby posílila svou schopnost provádět zákony přejaté z acquis communautaire do vnitrostátních právních předpisů ve všech oblastech, zejména v oblasti životního prostředí;

6.   v tomto ohledu naléhavě žádá chorvatské orgány, aby řádně zohlednily obavy, které projevují místní společenství a veřejné mínění ohledně sporných průmyslových projektů, které představují hrozbu pro životní prostředí nebo veřejné zdraví a vyzývá je, aby stanovily jasné a průhledné postupy, při nichž budou moci být informovány a konzultovány všechny zúčastněné strany a nikoli pouze investoři;

7.   v této souvislosti vyzývá chorvatskou vládu, aby plně respektovala a prováděla mezinárodní dokumenty, jako je Aarhuská úmluva, a aby nakonec ratifikovala Kjótský protokol, v souladu s nedávnými strategiemi EU v oblasti životního prostředí;

8.   je znepokojen klesající podporou přistoupení k EU ze strany chorvatské veřejnosti a vítá skutečnost, že vláda i opozice spojují své síly a objasňují veřejnosti hospodářský, politický, sociální a kulturní přínos přístupového procesu; vyzývá Komisi, aby zintenzívnila své informační aktivity ohledně výše uvedených přínosů;

9.   zdůrazňuje potřebu rychle a účinně provádět dosud přijaté reformy, aby se Chorvatsko mohlo dále modernizovat, a tak po této stránce dále posilovat a upevňovat demokracii a sociálně tržní hospodářství; v tomto ohledu

   a) konstatuje, že ustanovení aktu o státní službě, která zavádějí transparentnost a objektivitu do jmenování a hodnocení státních úředníků, nevstoupí do příštích voleb v platnost; dále konstatuje, že toto rozhodnutí by mohlo vytvářet dojem zpožďování v této důležité oblasti, a podporovat tak názor, že odhodlání vlády reformovat veřejnou správu není zcela upřímné, přestože ukončení politického zasahování do státní služby je pro stávající vládu nanejvýš důležité;
   b) bere na vědomí závazek chorvatské ministryně spravedlnosti, že uskuteční, jak bylo oznámeno, plán racionalizace počtu soudů v zemi v zájmu zvýšení jejich profesionality a efektivity; připomíná ministryni, že tento proces musí postupovat souběžně se zavedením odpovídajících postupů a kritérií pro jmenování a hodnocení pracovníků v soudnictví, jehož cílem je poskytnout dostatečné záruky profesionálního a nezávislého soudnictví; vítá v této souvislosti vytvoření pracovní skupiny pro vypracování nových rámcových kritérií pro hodnocení soudců a změnu zákona o soudech, který zavádí povinnost soudců podat majetkové přiznání a možnost převodu soudců na přetížené soudy; je přesvědčen, že nahromaděné nevyřízené případy by se měly rovněž řešit podporou alternativních mechanismů řešení sporů v zájmu dosažení účinného systému soudnictví;
   c) vyslovuje Chorvatsku pochvalu za plnou spolupráci s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY); na základě nedávných soudních rozhodnutí je však znepokojen tím, že účinné stíhání válečných zločinů by mohlo být oslabováno nepřátelstvím na místní úrovni, přetrvávajícími předsudky některých soudů proti osobám, které nemají chorvatskou národnost, a nedostatečnou ochranou svědků proti zastrašování; naléhavě žádá chorvatskou vládu, aby aktivně povzbuzovala a podporovala stíhání válečných zločinů, a to bez ohledu na národnost pachatelů; je rovněž znepokojen v souvislosti s některými iniciativami vlády, jmenovitě nabídkou vlády přispívat na náklady na obhajobu generálů ozbrojených sil, a jejím požadavkem jednat jako amicus curiae v případech, kterými se má zabývat Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii;
   d) zastává názor, že veškeré chorvatské instituce a strany by měly přijmout kroky proti vnímání Mezinárodního trestního tribunálu ze strany veřejnosti jako nepřátelské instituce a objasnit veřejnosti úlohu, kterou tribunál hraje při stíhání zločinů spáchaných na chorvatském civilním obyvatelstvu;
   e) konstatuje, že existuje odpovídající právní rámec v oblasti ochrany menšin, jakož i prokázaný závazek k začlenění menšin do politického systému; připomíná, jak důležité je zaručit dostatečné zastoupení těchto menšin v státních službách, v policejních složkách a v soudnictví, jakož i rovné zacházení v majetkových a hospodářských záležitostech; vyzývá, aby na všech úrovních státní správy byly vytvářeny konkrétní akční plány k dosažení přiměřeného zastoupení menšin podle ustanovení ústavních zákonů spolu s odpovídajícími ustanoveními pro monitoring;
   f) s uspokojením upozorňuje na pozitivní vývoj v procesu návratu uprchlíků a vysídlených osob; vyzývá vládu, aby navracení dále podporovala snahou o spravedlivé, účinné a udržitelné způsoby řešení problémů bydlení a zaměstnanosti, jež představují hlavní obavy případných navrátilců; žádá chorvatské orgány, aby zajistily dodávky vody a elektřiny pro všechny dotčené vesnice;
   g) vítá nový pětiletý vládní plán řešení problému zajištění bydlení pro bývalé držitele nájemních práv mimo oblasti zvláštního státního zájmu; v této souvislosti zdůrazňuje potřebu urychleného provádění nového akčního plánu s cílem vyřešit naléhavé potřeby dotčené skupiny obyvatelstva;
   h) opět však vyzývá chorvatské orgány, aby znovu otevřely lhůtu pro uznávání odpracovaných let pro osoby, které během konfliktu pracovaly v takzvané "Republice Srpská Krajina", a aby i těm, kdo tam nežijí, umožnily požádat o uznání odpracovaných let; připomíná orgánům, že to by představovalo hmatatelný důkaz toho, že je Chorvatsko ochotné překonat nesváry, jež konflikt zanechal, a podpořit usmíření v zemi;
   i) s potěšením bere na vědomí trvale se zvyšující hospodářský růst Chorvatska založený na ambiciózním plánu reforem a na silných soukromých investicích, a doufá, že tento vývoj brzy přinese vyšší počet kvalitních pracovních míst;
   j) připomíná chorvatským orgánům, že otevřená, konkurenceschopná tržní ekonomika je základní podmínkou pro členství v EU; nabádá je proto, aby usilovněji a rychleji prováděly dojednané cíle pro prodej menšinových a většinových státem vlastněných podílů ve společnostech a pro snížení státních dotací, zejména v loďařském a ocelářském odvětví; domnívá se, že pro otevření chorvatského trhu pro zahraniční investory a poskytovatele služeb je třeba učinit více a že se jim musí zajistit stejné podmínky jako chorvatským účastníkům; apeluje na Chorvatsko, aby povolilo za pomoci plného a vhodného využití svých stávajících postupů nákup nemovitostí občanům EU s výjimkou vyňatých oblastí; připomíná, že výše uvedené cíle jsou již obsaženy v dohodě o stabilizaci a přidružení s Chorvatskem;
   k) vyzývá chorvatskou vládu, aby posílila své administrativní kapacity a mohla tak intenzivně využít nástroje předvstupní pomoci;

10.   vyjadřuje Chorvatsku pochvalu za kladnou a vedoucí úlohu, kterou hraje v jihovýchodní Evropě, a vítá činnosti chorvatské vlády v jejím současném postavení jakožto úřadující předsedající země v Procesu spolupráce v jihovýchodní Evropě; vyzývá Chorvatsko a jeho sousední státy, aby s konečnou platností urovnaly nevyřešené spory ohledně hranic;

11.   naléhavě žádá zejména chorvatskou a slovinskou vládu, aby využily všech dostupných možností s cílem dosáhnout dohody ve všech svých dosud nevyřešených hraničních sporech a braly v úvahu dosud uzavřené dohody a závěry ze zasedání Evropské rady ve dnech 17.–18. června 2004, a vyzývá je, aby se vyvarovaly jakýchkoli jednostranných akcí, které by tuto dohodu mohly poškodit;

12.   požaduje, aby v případě, že se nepodaří nalézt řešení otevřených hraničních sporů se sousedními zeměmi, bylo využito dobrých služeb třetí strany;

13.   vyzývá Komisi, aby v Chorvatsku i na celém Západním Balkáně nadále povzbuzovala a podporovala široce založený proces pravdy a usmíření a aby tento proces v případě potřeby zahrnoval i další sousední země; pevně věří, že tento proces by měl zahrnovat i občanskou společnost, politické subjekty a kulturní osobnosti a že by měl vytvořit základ pro trvalý mír a stabilitu v regionu; domnívá se, že tento proces usmíření musí být zaměřen zejména na mladé lidi a že by měl zahrnovat důkladné přezkoumání školních učebnic a osnov studia dějepisu;

14.   podporuje v tomto ohledu všechny snahy ze strany chorvatské občanské společnosti o zapojení veřejnosti do diskuse o nedávné minulosti Západního Balkánu a o zvýšení povědomí veřejnosti o této minulosti; zdůrazňuje, že chorvatské nevládní organizace jsou základní a nedílnou součástí skutečně pluralitní společnosti; vyzývá chorvatskou vládu, aby podporovala vzdělávání v oblasti nedávné historie, které napomáhá rozvoji vzájemného porozumění;

15.   vyzývá nové členské státy, aby sehrály aktivní úlohu na cestě Chorvatska k přistoupení a umožnily Chorvatsku, aby využilo jejich zkušeností s reformami;

16.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Republiky Chorvatsko.

(1) Přijaté texty , P6_TA(2006)0568 .

Poslední aktualizace: 8. února 2011Právní upozornění