Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. května 2007 ke společnému postoji Rady k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví obecná pravidla pro poskytování finanční pomoci Společenství v oblasti transevropských dopravních a energetických sítí (17032/2/2006 – C6-0101/2007 – 2004/0154(COD))

P6_TA(2007)0198 A6-0169/2007

(Postup spolurozhodování: druhé čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na společný postoj Rady (17032/2/2006 – C6-0101/2007)(1),

-   s ohledem na své stanovisko v prvním čtení(2) k návrhu Komise předloženému Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2004)0475),

-   s ohledem na pozměněný návrh Komise (KOM(2006)0245),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na článek 67 jednacího řádu,

-   s ohledem na doporučení pro druhé čtení dané Rozpočtovým výborem (A6-0169/2007),

1.   schvaluje společný postoj;

2.   konstatuje, že akt je přijat v souladu se společným postojem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt v souladu s čl. 254 odst. 1 Smlouvy o ES;

4.   pověřuje generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 103 E, 8.5.2007, s. 26. (2) Úř. věst. C 272 E, 9.11.2006, s. 404.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. května 2007 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o roamingu ve veřejných mobilních sítích ve Společenství a o změně směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (KOM(2006)0382 – C6-0244/2006 – 2006/0133(COD))

P6_TA(2007)0199 A6-0155/2007

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2006)0382)(1),

-   s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru,

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a článek 95 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0244/2006),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a na stanoviska Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro kulturu a vzdělávání (A6-0155/2007),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. května 2007 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. ... /2007 o roamingu ve veřejných mobilních sítích ve Společenství a o změně směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací

(Jelikož bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, odpovídá postoj Parlamentu v prvním čtení konečnému právnímu aktu, nařízení (ES) č. 717/2007.)

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. května 2007 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Druhého dodatkového protokolu k Dohodě o hospodářském partnerství a politické koordinaci a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně jedné a Spojenými státy mexickými na straně druhé s ohledem na přistoupení Bulharska a Rumunska k Evropské unii (16522/2006 – KOM(2006)0777 – C6-0077/2007 – 2006/0259(CNS))

P6_TA(2007)0200 A6-0138/2007

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (KOM(2006)0777)(1),

-   s ohledem na rozhodnutí Rady o podpisu a prozatímním uplatňování Druhého dodatkového protokolu k Dohodě o hospodářském partnerství a politické koordinaci a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně jedné a Spojenými státy mexickými na straně druhé s ohledem na přistoupení Bulharska a Rumunska k Evropské unii (16522/2006),

-   s ohledem na čl. 57 odst. 2, článek 71, čl. 80 odst. 2, čl. 133 odst. 1 a 5 a článek 181 ve spojení s prvním pododstavcem, první a druhou větou čl. 300 odst. 2 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na čl. 300 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala návrh s Parlamentem (C6-0077/2007),

-   s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrhovanému právnímu základu,

-   s ohledem na článek 51, čl. 83 odst. 7 a článek 35 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A6-0138/2007),

1.   schvaluje pozměněný návrh rozhodnutí Rady a schvaluje uzavření protokolu;

2.   pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Spojených států mexických.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrhy Parlamentu Pozměňovací návrh 1 Právní východisko 1 S ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 57 odst. 2, článek 71, čl. 80 odst. 2, čl. 133 odst. 1 a 5 a článek 181 ve spojení s čl. 300 odst. 2 prvním pododstavcem první a druhou větou a s čl. 300 odst. 3 prvním pododstavcem této smlouvy, S ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 57 odst. 2, článek 71, čl. 80 odst. 2, čl. 133 odst. 1 a 5 a článek 181 ve spojení s čl. 300 odst. 2 prvním pododstavcem první a druhou větou a s čl. 300 odst. 3 druhým pododstavcem této smlouvy,

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. května 2007 o dopadu a důsledcích vyjmutí zdravotnických služeb z působnosti směrnice o službách na vnitřním trhu (2006/2275(INI))

P6_TA(2007)0201 A6-0173/2007

Evropský parlament,

-   s ohledem na články 16, 49, 50, na čl. 95 odst. 1 a na článek 152 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na článek 35 Listiny základních práv Evropské unie,

-   s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropských společenství (dále jen "Soudní dvůr") ze dne 28. dubna 1998 ve věci C-120/95, Decker(1), dne 28. dubna 1998 ve věci C-158/96, Kohll(2), dne 12. července 2001 ve věci C-157/99, Geraets-Smits a Peerbooms(3), dne 12. července 2001 ve věci C-368/98, Vanbraekel(4), dne 25. února 2003 ve věci C-326/00, IKA(5), dne 13. května 2003 ve věci C-385/99, Müller-Fauré a van Riet(6), dne 23. října 2003 ve věci C.56/01, Inizan(7), dne 18. března 2004 ve věci C-8/02, Leichtle(8), a ze dne 16. května 2006 ve věci C-372/04, Watts(9),

-   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu(10), a zejména na čl. 2 odst. 2 písm. f) a body odůvodnění 22 a 23 této směrnice,

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. září 2006 nazvaném "Konzultace týkající se působení Společenství v oblasti zdravotnických služeb"(SEK(2006)1195/4),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2005 o pohybu pacientů a vývoji zdravotní péče v Evropské unii(11),

-   s ohledem na závěry Rady o společných hodnotách a zásadách ve zdravotních systémech Evropské unie(12),

-   s ohledem na čl. 152 odst. 5 Smlouvy, který zakotvuje zásadu subsidiarity v oblasti veřejného zdraví, a s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství(13), na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení(14),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0173/2007),

A.   vzhledem k tomu, že členské státy odpovídají za organizaci, řízení, poskytování a financování systémů zdravotní péče, které se v jednotlivých členských státech liší,

B.   vzhledem k tomu, že Soudní dvůr vynesl řadu rozsudků, např. o dostupnosti lékařské péče a o stanovení kritérií pro předchozí povolení náhrady nákladů na lékařskou péči, které občany EU opravňují, aby se svobodně pohybovali při vyhledávání lékařské péče v jiném členské státě,

C.   vzhledem k tomu, že ve výše zmíněných závěrech přijala Rada prohlášení 25 ministrů zdravotnictví Evropské unie o společných hodnotách a zásadách, na kterých jsou založeny evropské zdravotní systémy,

Zásady

1.   domnívá se, že přeshraniční pohyb pacientů a zdravotnických pracovníků se bude v příštích letech zvyšovat, takže pacienti budou mít větší možnost volby, domnívá se, že je třeba zaručit všem evropským občanům bez ohledu na úroveň jejich příjmu a jejich místo pobytu včasný přístup k rovné a dostupné zdravotní péči s ohledem na zásady univerzálnosti, kvality, bezpečnosti, kontinuity, solidarity, což přispívá k sociální a územní soudržnosti Unie a zároveň to zajišťuje finanční udržitelnost vnitrostátních systémů zdravotní péče; domnívá se, že v souladu s těmito zásadami může pohyb pacientů a zdravotnických pracovníků přispět ke zlepšení dostupnosti a kvality zdravotní péče;

2.   konstatuje, že členské státy nepodporují zdravotní péči dostatečným způsobem, a proto jsou práva pacientů omezena;

3.   připomíná, že členské státy, které provedly existující judikaturu Soudního dvora, nezaznamenaly žádné výrazné zvýšení rozpočtu na zdravotní péči v důsledku pohybu pacientů;

4.   bere v úvahu, že členské státy mohou zavést systém udělování předchozího povolení, jakmile se prokáže, že přeshraniční pohyb pacientů má negativní účinek na finanční rovnováhu vnitrostátního rozpočtu na zdravotnictví; naléhavě žádá členské státy, aby vzaly na vědomí možnost zavést zkušební období, během něhož se nepoužívá předchozí povolení;

5.   zdůrazňuje, že mobilita pacientů a profesní mobilita by neměly fungovat jako výmluva pro členské státy, které neinvestují do svého vlastního systému zdravotní péče;

6.   zdůrazňuje, že přístup k přeshraniční péči je podmínkou k dosažení volného pohybu občanů ve Společenství a pomáhá zvyšovat zaměstnanost a konkurenceschopnost v členských státech;

7.   zdůrazňuje potřebu odstranit byrokratické překážky spojené jak s využíváním, tak poskytováním přeshraničních zdravotnických služeb;

8.   poukazuje na to, že aby se snížily byrokratické překážky při využívání přeshraničních zdravotnických služeb, je nezbytné zlepšit elektronické systémy identifikace pacientů a žádosti pacientů o úhradu nákladů;

9.   žádá Komisi, aby podněcovala vlády členských států k aktivní podpoře zavedení elektronického zdravotnictví a telemedicíny;

10.   připomíná, že členské státy mají v souladu s ustanoveními Smlouvy hlavní odpovědnost za poskytování účinné a vysoce kvalitní zdravotní péče svým občanům; zdůrazňuje, že za tímto účelem musí být schopny používat vhodné regulační nástroje k řízení vnitrostátních systémů a orgánů ve zdravotnictví, jak na úrovni EU, tak na multilaterální a bilaterální úrovni, a při vykonávání této pravomoci musí vždy dodržovat ustanovení Smluv a zásadu subsidiarity;

11.   zdůrazňuje, že na zdravotnické služby se vztahují pravidla Smlouvy, a to jak ustanovení o službách obecného hospodářského zájmu, tak judikatura Soudního dvora, a zdůrazňuje, že poskytovatelé zdravotnických služeb jsou plně oprávněni k působení a poskytování služeb v jakémkoliv členském státě, dodržují-li vnitrostátní pravidla a pravidla EU; zdůrazňuje rovněž, že pacienti jsou plně oprávněni k tomu, aby využili zdravotní péče v jakémkoliv členském státě;

12.   konstatuje, že zatímco systémy zdravotnictví nespadají do působnosti Společenství, otázky spojené se systémy zdravotnictví mají přeshraniční povahu, například přístup k léčivům a léčbě, informování pacientů a přesun pojišťoven a zdravotnických odborníků; konstatuje, že těmito otázkami se Unie musí zabývat;

13.   připomíná, že pacienti musí mít v každém případě rovný přístup k odpovídajícímu ošetření co nejblíže svému bydlišti a ve svém jazyce; má za to, že směrnice Rady 89/105/EHS ze dne 21. prosince 1988 o průhlednosti opatření upravujících tvorbu cen u humánních léčivých přípravků a jejich začlenění do oblasti působnosti vnitrostátních systémů zdravotního pojištění(15) by měla být používána lépe, aby byly léky dodávány na trh rychleji, byla podporována inovace a bezpečnost léků a aby byl silněji prosazován centralizovaný postup povolování uvádění na trh;

14.   zdůrazňuje, že by členské státy měly zajistit rovnoprávné zacházení s rezidenty jiného členského státu při přístupu k zdravotnickým službám, bez ohledu na to, zda se jedná o soukromé nebo veřejné pacienty;

15.   zdůrazňuje, že by pacienti měli mít přístup k informacím o tom, který poskytovatel zdravotní péče je držitelem mezinárodní akreditace, a akreditovaní poskytovatelé zdravotnických služeb by měli bez ohledu na to, kde v se EU nacházejí, zajistit, aby byla zdravotní péče spolehlivá, přičemž tato spolehlivost by měla být hodnocena na základě měřitelných mezinárodních ukazatelů kvality;

16.   zastává názor, že jakákoliv inovativní politika v oblasti zdravotnických služeb by měla být v co nejvyšší míře předmětem parlamentní legislativy, a nikoliv ad hoc přístupu založeného na výrocích Soudního dvora;

17.   je toho názoru, že při přeshraničním poskytování zdravotní péče není v současnosti zajištěna bezpečnost a práva pacientů a že v souvislosti s mechanismy úhrady nákladů, povinnostmi vnitrostátních úřadů poskytovat informace o předpisech, povinností péče u počáteční i následné léčby a ustanoveními pro řízení rizik u soukromých pacientů panuje právní nejistota;

Výklad pojmů

18.   žádá jasnou definici zdravotnických služeb, aby se upřesnila a jasně vymezila oblast působnosti budoucích právních předpisů v této oblasti; žádá o vyjasnění toho, jaké prvky systému zdravotní péče jsou v této souvislosti relevantní;

19.   konstatuje, že zdravotnické služby sledují cíle srovnatelné s jinými sociálními službami obecného zájmu v tom smyslu, že jsou založeny na zásadě solidarity, často jsou zabudovány do vnitrostátních systémů sociální ochrany, zaměřují se na jednotlivé osoby, zajišťují, aby mohli občané využívat svá základní práva a vysokou úroveň sociální ochrany, a posilují sociální a územní soudržnost;

20.   je toho názoru, že jakékoli kroky Společenství týkající se zdravotnických služeb by měly být v souladu s kroky Společenství týkajícími se sociálních služeb obecného zájmu;

21.   žádá, aby žádné další vyjasňování pojmů používaných v judikatuře Soudního dvora nenarušilo rovnováhu mezi nezadatelnými právy členských států v oblasti veřejného zdraví a právy jednotlivých pacientů, které dosáhl Soudní dvůr; v této souvislosti připomíná, že pokud jde o pojem "přiměřená čekací lhůta", Soudní dvůr jasně uvedl, že tato lhůta by měla být stanovena výhradně na základě posouzení léčebné situace každého pacienta a že by při tomto hodnocení neměla hrát žádnou úlohu ekonomická hlediska;

22.   žádá o další upřesnění pojmu "přiměřená čekací lhůta" a o definici nemocniční péče a péče mimo nemocnici;

23.   zdůrazňuje, že pokud jde o nemocniční služby v jiném členském státě, postup pro udělování povolení musí poskytovat pacientům záruku, která je bude chránit před svévolným rozhodnutím vnitrostátních orgánů; zdůrazňuje, že s cílem usnadnit volný pohyb pacientů, aniž by byly dotčeny plánovací cíle v členských státech a s ohledem na judikaturu Soudního dvora, by měla být nemocniční lékařská péče definována více specificky, pokud jde o léčbu, která může být poskytována pouze v nemocničním zařízení, a o léčbu, která může být poskytována i mimo nemocniční infrastrukturu, například u praktického chirurga nebo v pacientově domově; zdůrazňuje zvláště, že každé odmítnutí udělit povolení musí být otevřené soudnímu přezkumu a kvazisoudním řízením a že pro účely zhodnocení léčebné situace každého pacienta by měl být vyžádán zcela objektivní a nezaujatý posudek nezávislého odborníka;

Mobilita pacientů

24.   bere na vědomí velkou rozdílnost v mobilitě pacientů a různé důvody, kvůli nimž pacienty poslal jejich vnitrostátní zdravotní systém do zahraničí, a v mobilitě pacientů vyhledávající lékařské ošetření v zahraničí ze své vlastní vůle - turistů, kteří onemocněli, migrujících pracovníků, studentů, důchodců a všech osob pobývajících v jiném členském státě, než je jejich země původu, nebo kteří žijí v příhraničních regionech a zdůrazňuje, že tyto rozdíly by se měly brát v úvahu při tvorbě politik;

25.   zdůrazňuje, že je žádoucí rozlišovat mezi přeshraničními zdravotními službami, tj. službami, které jsou poskytovány na obou stranách společné hranice mezi dvěma členskými státy s cílem udržet a nabídnout pacientům vysoký standard dostupnosti péče, a mezi mezinárodními zdravotními službami v rámci Evropské unie, které musejí nabízet zdravotní péči pro léčbu zřídka se vyskytujících a vzácných nemocí nebo nemocí, jež vyžadují neobvyklé a velmi nákladné technologie (referenční střediska péče), či poskytovat přístup k péči, kterou pacientům jejich členský stát či země trvalého pobytu nemůže v současnosti nabídnout;

26.   vyzývá Komisi k poskytování každoročních statistik pohybu pacientů a počtu případů odmítnutí proplacení spolu s důvody takového odmítnutí za každý členský stát;

27.   uznává, že politika v oblasti zdravotní péče sice spadá v první řadě do působnosti členských států, a zdůrazňuje, že je třeba pacientům poskytovat velmi kvalitní zdravotní péči v zemi jejich původu, přesto však vítá iniciativu Komise zahájit postup konzultace o nejvhodnějším způsobu akce na úrovni Společenství s cílem zlepšit přístup pacientů k bezpečnému, velmi kvalitnímu a účinnému rámci pro přeshraniční aspekty zdravotní péče v přijatelné lhůtě a vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní návrhy na podporu a sledování postupu v této oblasti;

28.   poznamenává, že značný počet pacientů z několika členských států nemůže získat nezbytné lékařské ošetření ve vlastní zemi v přiměřeném časovém rámci kvůli dlouhým čekacím listinám a konstatuje, že tito pacienti jsou proto závislí na lékařském ošetření v cizině;

Zlepšení informovanosti pacientů

29.   konstatuje, že pro pacienty je obtížné získat jasné a přesné informace týkající se zdravotní péče, obzvláště pokud jde o přeshraniční zdravotní péči, a o komplexnosti všech procedur, které je třeba podstoupit; konstatuje, že tento problém, který není způsoben pouze jazykovou bariérou, může zvyšovat riziko ohrožení bezpečnosti pacienta;

30.   má za to, že EU musí sehrát důležitou roli v oblasti zlepšování přístupu pacientů k informacím o dosažitelnosti přeshraniční zdravotní péče;

31.   poznamenává, že účinné a transparentní sdílení a výměna informací týkajících se zdravotnictví je zásadním požadavkem pro zajištění konsistence a udržení vysoce kvalitní zdravotní péče při využívání služeb zdravotní péče v různých členských státech;

32.   domnívá se, že je důležité poskytnout pacientům právo vybrat si zdravotní péči v jiném členském státě, pokud jim tato volba umožní odpovídající léčbu, a že je třeba plně je informovat jak o podmínkách, tak o předchozím povolení nutném pro dostupnost a uplatnění této volby; domnívá se, že podle výše uvedené judikatury Soudního dvora, by předchozí povolení mělo být snadno dostupné, mělo by být ihned zpracováno, zhodnoceno na základě objektivních a nestranných kritérií; je toho názoru, že zamítnutí povolení by mělo být odůvodněno na základě objektivních kritérií, které musí být transparentně a řádně ověřeny, a že každé zamítnutí by mělo být odůvodněno s odvoláním na stanovisko nezávislých odborných lékařů;

33.   žádá, aby byla přijata Evropská listina práv pacientů na základě stávajících listin členských států a na základě práce, kterou vykonávají nevládní organizace;

Úhrada

34.   bere na vědomí stávající rozdíly mezi zdravotními systémy v členských státech a komplikované právní rámce, které regulují úhrady; vyzývá ke kodifikaci stávající judikatury v oblasti úhrad za přeshraniční zdravotní péči, aby bylo zajištěno řádné používání judikatury všemi členskými státy a zlepšení informací dostupných pacientům, vnitrostátním systémům nemocenského pojištění a poskytovatelům péče, aniž to bude pro členské státy znamenat další byrokratickou zátěž;

35.   žádá Komisi, aby podporovala členské státy v používání stávajících postupů, pokud jde o úhradu přeshraniční zdravotní péče; je toho názoru, že by v případě nutnosti mělo být možné, aby Komise žalovala členské státy, které tak neučiní;

36.   žádá o vytvoření evropského systému doporučení týkajících se úhrad, aby občané mohli srovnávat a zvolit možnost, která je pro ně nejvhodnější;

37.   vyzývá k přezkoumání způsobů aktivní podpory a propagování toho, aby se používání evropské karty zdravotního pojištění (EHIC) se standardizovanými elektronickými údaji o pacientovi stalo běžnou praxí, a zjednodušily se tak postupy poskytování zdravotní péče evropským občanům v jiných členských státech; domnívá se, že držitelé této karty se musí sami rozhodnout, které údaje budou na kartě uvedeny tak, aby se systému dalo využívat co nejefektivněji; vyzývá k přijetí evropských zdravotních ukazatelů, domnívá se, že kvůli bezpečnosti pacientů je nezbytně nutné podporovat vnitrostátní orgány ve výměně informací o registračních a disciplinárních záležitostech týkajících se poskytovatelů zdravotní péče působících v zahraničí; věří, že je žádoucí rozšířit systém evropské karty zdravotního pojištění tak, aby zahrnoval systém mezinárodní výměny údajů o pojištění pacienta;

38.   vyzývá členské státy k zajištění toho,aby poskytovatelé zdravotnických služeb vyvěšovali (způsobem podobným označení kreditních karet v hotelích, restauracích apod.) jasně viditelný symbol znamenající, že v daném členském státě lze přijímat kartu EHIC pacienta v souladu s nařízením (ES) č. 883/2004, vyzývá k vysoké úrovni ochrany osobních údajů pacientů při přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnických služeb tak, aby byla zajištěna důvěrnost citlivých lékařských údajů;

Mobilita zdravotnických pracovníků

39.   připomíná, že směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací(16) neřeší všechny stávající nedostatky v právních předpisech na úrovni EU týkající se volného pohybu zdravotnických pracovníků, zejména pokud jde o další vzdělávání, právo usazování a poskytování záruk aktuální způsobilosti zdravotních odborníků; zdůrazňuje, že všechny budoucí právní předpisy v této oblasti by měly výrazně usnadňovat poskytování přeshraničních zdravotnických služeb a usazování poskytovatelů služeb z jiných členských států;

40.   konstatuje, že ačkoli v EU existuje vzájemné uznávání odborné kvalifikace, přetrvává nedostatečná jednotnost kvality obsahu odborného vzdělávání a způsobů výkonu povolání nebo nedostatečné zajištění takové jednotnosti;

41.   zdůrazňuje, že článek 35 Listiny základních práv Evropské unie uvádí, že Unie musí zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví, a v tomto ohledu poukazuje na to, že kvalita zdravotnických služeb a schopnost zdravotnictví udržet si zaměstnance je podmíněna kvalitou práce a pracovních podmínek zdravotnických pracovníků, včetně dostatečné doby odpočinku a rozvoje kvalifikace; poukazuje na to, že by další opatření, např. kontrola kvality, dozor a využívání nových informačních technologií, měly pacientům zajistit co nejlepší zdravotnickou péči;

42.   považuje za velmi důležité, aby poskytovatelé zdravotní péče, kteří jsou v přímém kontaktu s pacienty, dostatečně ovládali jazyk používaný v hostitelském členském státě;

43.   žádá Komisi o vytvoření systému sběru dat a výměny informací mezi různými vnitrostátními orgány ohledně poskytovatelů péče a také vytvoření evropské karty, která by obsahovala informace o kompetencích zdravotnických pracovníků, a zpřístupnění těchto informací pacientům, jakož i vytvoření spolehlivého zdravotnického informačního systému pro poskytovatele služeb včetně povinnosti, aby tyto informace měly k dispozici i vnitrostátní orgány;

44.   vyzývá Komisi, aby v souvislosti se zvyšující se profesní mobilitou v Evropě uložila vnitrostátním orgánům, v zájmu zajištění bezpečnosti pacientů, právní povinnost předávat si registrační a disciplinární informace o pracovnících v oblasti zdravotní péče;

45.   oceňuje práci iniciativy Health Professionals Crossing Borders jako dobrý příklad těsné mnohostranné spolupráce mezi regulátory zdravotnictví v členských státech;

46.   zdůrazňuje potřebu lépe informovat zdravotnické pracovníky o jejich právu na pohyb v rámci EU prostřednictvím stávajících nástrojů vytvořených Komisí, jako je EURES (Evropské služby zaměstnanosti);

Právní odpovědnost

47.   trvá na tom, že mobilita pacientů musí být zaručena souběžnými a jasnými pravidly, která regulují odpovědnost za poskytování přeshraničních zdravotnických služeb a výsledné potřeby snadné dostupnosti mechanismů odškodnění a spravedlnosti, zejména tehdy, když se různé etapy ošetření uskuteční ve více než jedné zemi;

48.   konstatuje, že kombinace současných mezinárodních právních pravidel o jurisdikci a použitelném právu a různých nástrojů Společenství založených na zásadě země původu nepodporuje snadnou dostupnost spravedlnosti; zdůrazňuje, že to je v souvislosti se zdravotnickými službami velmi vážné, jelikož tyto služby jsou osobního a individuálního charakteru; navíc poznamenává, že pacient, který usiluje o odškodnění je pravděpodobně zranitelný a sám vede řízení proti instituci či odbornému subjektu;

49.   zdůrazňuje proto, že je nezbytné zaručit právní jistotu pacientů a zdravotnických pracovníků, žádá o vyjasnění odpovědnosti v případě, že by došlo k poškození zdraví, a o zavedení povinného pojištění odpovědnosti pro všechny zdravotnické pracovníky za přiměřené náklady;

50.   zdůrazňuje potřebu posílení ochrany pacientů tím, že se bude vyžadovat od zdravotnických pracovníků, aby uzavírali pojištění profesní odpovědnosti; konstatuje však, že prostředky této záruky i definice zdravotnického pracovníka by měly určovat příslušné úpravy pojištění či jiných finančních záruk v každém členském státě;

51.   upřesňuje, že zdravotní péče často vyžaduje následný léčebný postup; žádá o vyjasnění pravidel týkajících se rozdělení odpovědnosti mezi poskytovatele péče v jednotlivých etapách lékařské péče, aby byla zajištěna kontinuita péče; poukazuje na to, že telemedicína a elektronické zdravotnictví se rozvíjejí v takovém měřítku, že je třeba se dohodnout na nových pravidlech v oblasti sociální ochrany, financování a dostupnosti této péče;

Spolupráce mezi členskými státy

52.   domnívá se, že zvýšená spolupráce mezi zdravotnickými systémy na místní, regionální, mezivládní a evropské úrovni by měla umožnit dosažení odpovídající léčby v jiných členských státech, lepší kvality služeb a že by tak zvýšila důvěru občanů;

53.   poukazuje na to, že přeshraniční spolupráce mezi dotčenými subjekty může vést k nalezení vhodných řešení, jak ukazuje příklad Euroregis;

54.   očekává, že členské státy budou při nabízení zdravotnických služeb uplatňovat přeshraniční spolupráci, aby byly schopny provozovat své příslušné systémy zdravotnictví hospodárněji;

55.   vyzývá Komisi, aby navrhla technické standardy, a vyzývá vlády členských států, aby aktivně podporovaly zavedení interoperabilních informačních systémů umožňujících účinnou výměnu a sdílení informací týkajících se veřejného zdraví mezi jednotlivými poskytovateli zdravotní péče v členských státech;

56.   podporuje rozvoj sítí referenčních středisek, včetně elektronických referenčních středisek zabývajících se některými vzácnými, specifickými a chronickými onemocněními, a výměnu znalostí o osvědčených postupech léčby a o organizaci systémů zdravotní péče mezi různými členskými státy; žádá proto Komisi, aby optimalizovala přeshraniční administrativní spolupráci;

57.   domnívá se, že EU může významně přispět ke zlepšení dostupnosti informací určených pacientům o přeshraniční mobilitě mimo jiné prostřednictvím podpory evropských zdravotních ukazatelů;

58.   konstatuje, že existuje poptávka po řádně regulovaných, kvalitních zdravotních a farmaceutických přeshraničních službách a po spolupráci a výměně vědeckých a technologických zkušeností mezi vysoce specializovanými lékařskými středisky; zdůrazňuje však, že průzkumy dokazují, že většina lidí by dala přednost kvalitní léčbě v blízkosti svého bydliště; domnívá se, že v zájmu nejvhodnější legislativní reakce by Komise měla před posouzením dopadu mobility pacientů na systémy zdravotní péče vypracovat vyčerpávající studii o skutečné potřebě mobility pacientů a dále o veřejnosti, které se tato mobilita může týkat;

59.   očekává, vzhledem ke stávajícím rozdílům, že členské státy mezi sebou vyřeší problémy jako jsou přístup a kvalita péče, a kontrola nákladů;

60.   je přesvědčen, že otevřená metoda koordinace je jedním z vhodných nástrojů pro organizaci užší spolupráce mezi členskými státy;

61.   přeje si rozvoj dvoustranných nebo mnohostranných dohod mezi členskými státy, regiony a místními orgány a mezi subjekty působícími v oblasti zdravotní péče, což by stimulovalo vytvoření společných hmotných a lidských zdrojů v příhraničních oblastech, a zejména v oblastech s vysokým počtem návštěvníků, jejichž pobyt je krátkodobý, a k a výměně kompetencí a znalostí ;

62.   žádá o vytvoření jednotných kontaktních míst v každém členském státě na základě již existujících nástrojů Společenství v souladu se specifickým charakterem uspořádání každého zdravotnického systému, které by zajišťovaly přístup k objektivním a nezávislým informacím pro pacienty, zdravotnické pracovníky, instituce zdravotní péče a příslušné orgány; domnívá se, že zdravotničtí pracovníci mohou pacientům pomáhat při vyhledávání těchto informací;

63.   doporučuje Komisi, aby využila veškeré stávající nástroje, jako jsou postupy SOLVIT a řízení pro nesplnění povinnosti, a to s cílem pomoci pacientům, kterým byla odepřena úhrada (u jiné než nemocniční péče) nebo povolení (u nemocniční péče), přestože byly splněny podmínky, které vyžaduje judikatura;

64.   podporuje Komisi v dalším shromažďování údajů od členských států a další analýze trendů a výzev v souvislosti s přeshraničním pohybem pacientů a zdravotnických pracovníků;

Závěry

65.   žádá Komisi o posílení politiky postihů porušení práva EU za účelem zajištění toho, aby všechny členské státy dodržovaly rozsudky Soudního dvora a aby všichni evropští pacienti bez ohledu na zemi původu mohli využívat práv, která jim dává Smlouvou;

66.   vyzývá Komisi, aby Parlamentu a také Radě předložila návrh vhodného nástroje s cílem, zejména, kodifikovat judikaturu Soudního dvora;

67.   vyzývá Komisi, aby předložila návrh, v němž zohlední toto usnesení a rozsudky Soudního dvora o právech pacientů; vyzývá, aby byl pacientům zaručen co největší přístup ke zdravotnickým službám v celé Evropě a poskytovatelům zdravotnických služeb zajištěno volné poskytování těchto služeb a svoboda usazování;

68.   vzhledem k tomu, že návrh Komise na řešení otázek zdravotní péče v rámci směrnice 2006/123/ES nebyl Evropským parlamentem a Radou přijat, trvá na tom, aby byly učiněny další kroky k zachování stávajících práv; v této souvislosti vyzývá Komisi jakožto strážkyni smluv, aby ochranu těchto práv zaručila;

69.   domnívá se, že nový evropský regulační rámec pro přeshraniční zdravotní péči by měl především v případě nemoci zlepšit přístup k velmi kvalitní zdravotní péči, přispět k bezpečnosti pacientů a rozšířit nabídku pro všechny pacienty v Evropské unii, aniž to povede k nerovnoměrným výsledkům v oblasti zdravotní péče;

o
o   o

70.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Rec. 1998, p. I-1831. (2) Rec. 1998, p. I-1931. (3) Rec. 2001, p. I 5473. (4) Rec. 2003, p. I-5363. (5) Rec. 2003, p. I-1703. (6) Rec. 2003, p. I-4509. (7) Rec. 2003, p. I-12403. (8) Sbírka.2004, s. I-2641. (9) Sbírka 2006, s. I-4325. (10) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36. (11) Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 543. (12) Úř. věst. C 146, 22.6.2006, s. 1. (13) Úř. věst. L 149, 5.7.1971, s. 2. (14) Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1. (15) Úř. věst. L 40, 11.2.1989, s. 8. (16) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. května 2007 o dopadu a důsledcích strukturálních politik na soudržnost Evropské unie (2006/2181(INI))

P6_TA(2007)0202 A6-0150/2007

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrhy územní agendy EU v oblasti územního rozvoje a Lipskou chartu o trvale udržitelných městech,

-   s ohledem na zprávu skupiny nezávislých odborníků v oblasti výzkumu, rozvoje technologií a inovace, která byla vytvořena v návaznosti na neformální schůzku hlav států a vlád v Hampton Court nazvanou "Vytvořit inovativní Evropu" (Ahova zpráva) ze dne 20. ledna 2006,

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. června 2006 nazvané "Strategie růstu a zaměstnanosti a reforma evropské politiky soudržnosti – Čtvrtá zpráva o pokroku v oblasti soudržnosti" (KOM(2006)0281),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2002 o druhé zprávě Komise Radě, Evropskému parlamentu, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o hospodářské a sociální soudržnosti(1),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 28. září 2005 o úloze územní soudržnosti pro regionální rozvoj(2),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2005 o úloze přímé státní podpory jako nástroje regionálního rozvoje(3),

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 ze dne 11. července 2006, kterým se zřizuje Fond soudržnosti(4),

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006, kterým se stanoví všeobecná ustanovení týkající se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti(5),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2006 o přemísťování v kontextu regionálního rozvoje(6),

-   s ohledem na rozhodnutí Rady 2006/702/ES ze dne 6. října 2006 o strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost(7),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2006 o rozpočtu na rok 2007: zpráva Komise o roční politické strategii(8),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Rozpočtového výboru (A6-0150/2007),

A.   vzhledem k tomu, že politika soudržnosti má nepochybně pozitivní vliv na soudržnost v sociální, hospodářské a územní oblasti a na zlepšování úrovně veřejné správy v místním i regionálním měřítku,

B.   vzhledem k tomu, že tento pozitivní vliv se liší region od regionu, a že cílem tohoto usnesení je navrhnout doporučení pro zajištění co největšího dopadu v průběhu nového programovacího období 2007-2013,

C.   vzhledem k tomu, že probíhá příprava návrhů územní agendy EU a výše uvedené Lipské charty, aby mohly být přijaty v rámci neformálního ministerského setkání o městském rozvoji a územní soudržnosti, které se uskuteční v Lipsku ve dnech 24. a 25. května 2007,

D.   vzhledem k tomu, že pro zlepšení dopadu strukturálních fondů na soudržnost Evropské unie je nezbytné, aby MSP hrály významnější úlohu v rámci výzkumu, rozvoje technologií a inovace a v zajišťování přístupu ke službám v oblasti výzkumu, rozvoje technologií a inovace ve veřejných institucích zabývajících se výzkumem,

E.   vzhledem k tomu, že podle výše zmíněné čtvrté průběžné zprávy o soudržnosti došlo v letech 1995–2002 v třinácti zemích, které přijímají pomoc z Fondu soudržnosti, k vyššímu nárůstu HDP na obyvatele, než tomu bylo v EU–15, a sice o 3,6 % ročně oproti průměrným 2,2 % v EU–15,

F.   vzhledem k tomu, že každé euro vynaložené v EU na politiku soudržnosti vytváří v průměru 0,90 EUR doplňkových výdajů v nejméně rozvinutých regionech (cíl 1) a 3EUR v regionech procházejících restrukturalizací (cíl 2),

G.   vzhledem k tomu, že samovolné působení tržních sil není dostačující na to, aby se vytvořila soudržnost, jakou si přáli zakladatelé Evropy, a vzhledem k tomu, že taková soudržnost nezbytně vyžaduje veřejný zásah, který umožní zajištění rovnováhy mezi regiony,

H.   vzhledem k tomu, že strukturální politiky mají významnou úlohu při posilování územní soudržnosti a budou se muset přizpůsobit novým územním výzvám v EU, jako je demografické stárnutí, vývoj zemědělského trhu nebo otázky spojené s přistěhovalectvím, s energií a se změnou klimatu,

I.   vzhledem k tomu, že "polycentrismus" je leitmotivem evropské územní strategie a je třeba jej zohlednit ve fázi provádění nové politiky soudržnosti,

J.   vzhledem k tomu, že je nezbytné zvýšit viditelnost politiky soudržnosti,

K.   vzhledem k tomu, že je nutné zaručit, aby podniky, které obdrží finanční podporu Společenství, nepřesunuly svou činnost po určitou stanovenou dobu, a aby pro ně bylo v opačném případě spolufinancování vyloučeno, a aby se od nich vyžadovalo navrácení obdržené podpory, pokud byla tato podpora využita neoprávněně,

1.   zdůrazňuje kritický význam politiky soudržnosti pro podporu vnitřního trhu díky obchodním tokům a pracovním příležitostem, které vznikají v důsledku vytváření a provádění projektů spolufinancovaných Evropskou unií;

2.   zdůrazňuje význam takové integrované strukturální a udržitelné politiky, která koherentním způsobem spojí pomoc ze strukturálních fondů a fondů soudržnosti s dalšími politikami Společenství; žádá, aby se tento pojem integrované politiky stal předmětem komunikačních a vzdělávacích činností, aby jej znali a používali všichni dotčení činitelé, zejména pak činitelé v terénu;

3.   zdůrazňuje, že Komise, členské státy a regionální a místní orgány by se měly ve fázi provádění nové politiky soudržnosti obzvlášť zaměřit na plnění cílů, které byly průřezově začleněny do všech politik a činností během fáze provádění nové politiky soudržnosti, aby se zabránilo sociálnímu vyloučení;

4.   opakuje svůj požadavek, aby podniky, které obdržely státní podporu a přesunuly se v rámci EU, nemohly obdržet státní podporu pro svou činnost na nových místech, a aby jim po dobu sedmi let poté, kdy svou činnost přesunuly, nebyla poskytnuta ani podpora ze strukturálních fondů, ani národní podpora;

5.   žádá Komisi, aby přezkoumala, které národní a regionální veřejné politiky přispívají ke konvergenci, a aby zpracovala sdělení na toto téma s cílem prověřit možnost podřídit poskytnutí prostředků v rámci budoucí politiky soudržnosti spolehlivé národní politice růstu, která by měla být vymezena pomocí kvantifikovatelných ukazatelů, aby se zvýšila účinnost politiky soudržnosti;

6.   domnívá se, že Komise a členské státy by měly usilovat o to, aby Evropský sociální fond více přispíval k provádění evropské strategie zaměstnanosti a posiloval jejich vzájemné propojení, přičemž toto zlepšení by měly bezprostředně dokázat relevantní ukazatele s cílem podpory rovných příležitostí;

7.   naléhavě žádá Komisi, aby zkoumala nové způsoby, které umožní kombinovat politiky a nástroje strukturálních politik s dalšími politikami a nástroji Společenství, jejichž cílem je zvyšovat součinnost v oblasti podpory udržitelné konkurence, výzkumu a inovace, a aby se přitom inspirovala činností pracovních skupin Komise napříč odděleními, která je věnována těmto oblastem;

8.   doporučuje regionům a členským státům, aby v rámci operačních programů stanovily kvantifikované cíle v oblasti výzkumu, rozvoje technologií a inovace;

9.   vyzývá Radu a Komisi, aby posoudily, zda by bylo schůdné uložit povinnost poskytnout nejméně 20 % strukturálních fondů na podporu výzkumu, rozvoje technologií a inovace, jak to navrhuje výše zmíněná Ahova zpráva, a to od příštího programovacího období 2007-2013; a nesoustředit se pouze na velké projekty a špičková centra, nýbrž zajímat se rovněž o méně rozsáhlé projekty prováděné v nejméně zvýhodněných regionech, zejména na ty, které přispívají k trvalému regionálnímu rozvoji;

10.   navrhuje Radě a Komisi, aby podporovaly zavádění konceptu podněcovatelů technologického rozvoje na místní a regionální úrovni (za využití stávajících zdrojů, jako jsou sítě Euro-Info Center a středisek pro podporu inovací), kteří budou financováni ze strukturálních fondů a zapojeni do regionálních projektů, technologických parků, sítí a seskupení podniků (clustery), budou dynamizovat inovaci v podnicích, zejména MSP, a usnadní jim přístup k finanční podpoře a evropským programům;

11.   vítá vypracování návrhů územní agendy EU a Lipské charty, zdůrazňuje však v této souvislosti, že je nezbytné, aby tyto dokumenty přesněji stanovily činnosti, které umožní dosáhnout cílů stanovených v obou strategických dokumentech, a způsoby zapojení členských států; pokud jde o neformální ministerskou schůzku v Lipsku ve dnech 24.–25. května 2007, důrazně trvá na tom, aby členské státy přijaly pevný závazek ve prospěch trvalého městského rozvoje;

12.   domnívá se, že hodnocení dlouhodobého dopadu, který přináší různým úrovním využívání strukturálních fondů, je nezbytné pro přípravu nových právních předpisů a pro řádné rozpočtové řízení v této oblasti;

13.   navrhuje orgánům EU a členským státům, aby prosazovaly osvědčené postupy a odhadovaly dopad politik Společenství na soudržnost, a to prostřednictvím relevantních ukazatelů, aby byly monitorovacímu středisku ESPON/ORATE přiděleny nezbytné prostředky a funkce, aby mohlo řádně plnit úkoly monitorovacího střediska, které sleduje dopad strukturálních politik na soudržnost;

14.   žádá Komisi, aby ověřila rovněž územní dopad "vyhrazování" ("earmarking") a aby zejména zhodnotila, zda směřování evropských finančních prostředků k cílům lisabonské agendy skutečně přispívá k vyváženému a soudržnému regionálnímu rozvoji;

15.   vyzývá Komisi, členské státy, regiony a místní orgány, zejména ty, jichž se týká cíl konvergence, aby upřednostnily opatření, jejichž cílem je předcházet teritoriální nerovnováze tím, že usnadní integrovaný rozvoj a vytvoření polycentrických zón;

16.   žádá Komisi, členské státy a regionální a místní orgány, aby zhodnotily, které nástroje jsou nejvhodnější pro dosažení územní rovnováhy mezi městskými a venkovskými oblastmi, a které zároveň tím, že budou založeny na integrovaném strategickém přístupu k rozvoji městských oblastí ve spojení s předměstskými a venkovskými oblastmi, které je obklopují ("oblasti života"), zaručí doplňkovost venkovského a regionálního rozvoje, a aby podporovaly výměnu osvědčených postupů, zejména v rámci sítí územní a sektorové spolupráce s cílem dosáhnout lepšího nakládání s prostředky, zejména v rámci "Evropského týdne regionů a měst" v Bruselu;

17.   vyzývá Komisi, členské státy a regiony, aby více používaly strukturální fondy ke stimulaci trvalého a nezávislého rozvoje regionů, které vykazují negativní migrační saldo, a k boji s negativními dopady demografických změn;

18.   vyzývá Komisi, členské státy a regionální a místní orgány, aby povzbuzovaly příspěvek politiky soudržnosti k uskutečňování nové strategie ve prospěch trvale udržitelného rozvoje, která bude do značné míry fungovat díky obnovitelným zdrojům energie, bude mít k dispozici dopravní systémy, která bude účinněji využívat možností, jež nabízí kombinace různých způsobů, a bude založena na opětovném použití a recyklaci;

19.   navrhuje Komisi, členským státům, regionům a místním orgánům, aby ve venkovských oblastech podporovaly a stimulovaly hospodářskou činnost související s rozvojem nových technologií, která nevyžaduje geografickou blízkost velkých městských center;

20.   zdůrazňuje význam územní spolupráce v politice soudržnosti a vyzývá řídící orgány, aby podporovaly nadnárodní a meziregionální spolupráci prostřednictvím vytváření různých sítí územní a sektorové spolupráce, jakož i přenos zkušeností a osvědčených postupů v regionálním a místním měřítku prostřednictvím iniciativy "Regiony pro hospodářskou změnu";

21.   žádá, aby kromě HDP na obyvatele byly používány i jiné územní ukazatele pro posuzování úrovně soudržnosti, jako je míra zaměstnanosti a kvalita pracovních míst, rozdíly ve výši HDP mezi sousedními regiony, index decentralizace a dostupnosti, vybavenost infrastrukturami a dopravou, úroveň výzkumu a inovací, školství a odborné přípravy a různorodost produkce v dané oblasti;

22.   vyzývá Komisi, aby projednala využití nových kvantitativních a kvalitativních ukazatelů soudržnosti s Eurostatem v rámci průběžného hodnocení nové politiky soudržnosti v roce 2009;

23.   vybízí Komisi, aby analyzovala pákový efekt strukturálních fondů na zvýšení soukromých investic v rámci nové politiky soudržnosti a aby zdůraznila nezbytnost spolupráce soukromého a veřejného sektoru;

24.   navrhuje Komisi, aby získala lepší informace o kvalitě a trvalosti pracovních míst vytvořených pomocí strukturálních fondů;

25.   upozorňuje Komisi na skutečnost, že nedostatečná administrativní kapacita může představovat velmi závažnou překážku pro dosažení maximálního dopadu politik soudržnosti, a žádá proto Komisi, aby rozvíjela nástroj, který představují partnerské tripartitní smlouvy a úmluvy, a pokračovala v procesu posilování administrativní kapacity při provádění nové politiky soudržnosti, mimo jiné zavedením sítě akreditovaných subjektů poskytujících odbornou přípravu, a to s cílem zajistit koherenci činností, jejichž předmětem je odborná příprava a zvyšování povědomí v prostředí správních orgánů daného členského státu, a to zejména na regionální a místní úrovni;

26.   zdůrazňuje význam zásady partnerství v provádění politiky soudržnosti, přičemž tato zásada ze své podstaty znamená, že partneři budou plně informováni, že budou jejich stanoviska zaznamenávána v hodnotící dokumentaci a že se stanoví nezbytná opatření k odborné přípravě, která jim umožní vykonávat jejich úkoly;

27.   vyzývá Komisi, aby se v rámci prováděcího nařízení(9) zabývala opatřeními, která by zvýšila viditelnost finančních příspěvků nejen v případě velkých projektů infrastruktury, ale rovněž u malých projektů, aby vykonávala podrobnější kontrolu uplatňování povinných opatření směřujících k publicitě, a uplatňovala sankce vůči členským státům, které budou shledány odpovědnými za vážná porušení těchto pravidel; vyzývá správní orgány, aby poslance evropských parlamentů začlenily do komunikace spojené s realizacemi projektů financovaných ze strukturálních fondů;

28.   jelikož projekty, které financuje EU, dosvědčují, že existuje Evropa, která je nablízku a je solidární, zdůrazňuje, že je nezbytné, aby regionální orgány a členské státy respektovaly a dodržovaly opatření stanovená ve výše uvedeném prováděcím nařízení, a zvýšily tak viditelnost vynaložených prostředků, a aby vynaložily větší úsilí o komunikaci zdůrazňováním praktických důsledků politiky soudržnosti pro občana;

29.   domnívá se, že je třeba provést nové studie s cílem vypracovat různé scénáře budoucnosti financování politiky soudržnosti EU; domnívá se, že by se mělo zpracovat srovnání důsledků hlavních nástrojů financování (EFRR, ESF, první pilíř SZP, EZFRV) pro rozvoj Evropské unie o 27 členských státech;

30.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Výboru regionů a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

(1) Úř. věst. C 284 E, 21.11.2002, s. 329. (2) Úř. věst. C 227 E, 21.9.2006, s. 509. (3) Úř. věst. C 286 E, 23.11.2006, s. 501. (4) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 79. (5) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 25. (6) Úř. věst. C 291 E, 30.11.2006, s. 123. (7) Úř. věst. L 291, 21.10.2006, s. 11. (8) Úř. věst. C 297 E, 7.12.2006, s. 357. (9) Nařízení Komise (ES) č. 1828/2006 ze dne 8. prosince 2006 kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 o obecných ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj (Úř. věst. L 371, 27.12.2006, s. 1).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. května 2007 o pomoci EU v oblasti obchodu (2006/2236(INI))

P6_TA(2007)0203 A6-0088/2007

Evropský parlament,

-   s ohledem na svá usnesení ze dne 13. prosince 2001 o zasedání WTO v Kataru(1), ze dne 3. září 2002 o obchodu a rozvoji za účelem vymýcení chudoby(2), ze dne 30. ledna 2003 o hladu ve světě a odstranění překážek obchodu s nejchudšími zeměmi(3), ze dne 15. května 2003 o budování kapacit v rozvojových zemích(4), ze dne 4. září 2003 o sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o obchodu a rozvoji – pomoc rozvojovým zemím využívat výhod z obchodu(5), ze dne 25. září 2003 o 5. ministerské konferenci WTO v Cancúnu(6), ze dne 24. února 2005 o boji proti hladu a chudobě(7), ze dne 12. května 2005 o hodnocení jednacího kola v Dohá po rozhodnutí Generální rady WTO ze dne 1. srpna 2004(8), ze dne 6. července 2005 o celosvětové akci boje proti chudobě: učinit chudobu minulostí(9), ze dne 1. prosince 2005 o přípravách šesté ministerské konference Světové obchodní organizace v Hongkongu(10), ze dne 4. dubna 2006 o hodnocení jednacího kola z Dohá po konání ministerské konference WTO v Hongkongu(11), ze dne 1. června 2006 o obchodu a chudobě: navrhování obchodních politik pro co největší přínos obchodu při snižování chudoby(12), ze dne 6. července 2006 o spravedlivém obchodu a rozvoji(13) a ze dne 7. září 2006 o přerušení jednání o rozvojové agendě z Dohá(14) (DDA),

-   s ohledem na sdělení Komise s názvem "Urychlení procesu směřujícího k dosažení rozvojových cílů tisíciletí – přínos Evropské unie" (KOM(2005)0132), "Urychlení pokroku směřujícího k dosažení rozvojových cílů tisíciletí – financování rozvoje a účinnost pomoci" (KOM(2005)0133), "Soudržnost politik v zájmu rozvoje – jak urychlit pokrok směrem k dosažení rozvojových cílů tisíciletí" (KOM(2005)0134), "Financování rozvoje a účinnost pomoci – problémy rozšíření pomoci Evropské unie v letech 2006–2010" (KOM(2006)0085) a "Pomoc EU: Poskytovat více pomoci rychleji a lépe" (KOM(2006)0087),

-   s ohledem na společné prohlášení Rady, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie: "Evropský konsenzus"(15),

-   s ohledem na závěry Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 12. prosince 2005 a 16.–17. října 2006,

-   s ohledem na prohlášení ministrů ze 4. zasedání ministerské konference WTO přijaté dne 14. listopadu 2001 v Dohá(16),

-   s ohledem na prohlášení ministrů ze 6. zasedání ministerské konference WTO přijaté dne 18. prosince 2005 v Hongkongu(17),

-   s ohledem na Deklaraci tisíciletí Organizace spojených národů ze dne 8. září 2000(18), v níž jsou uvedeny rozvojové cíle tisíciletí jako kritéria pro odstranění chudoby kolektivně stanovená mezinárodním společenstvím,

-   s ohledem na zprávu Organizace spojených národů (OSN) s názvem "Rozvojové cíle tisíciletí – zpráva za rok 2005",

-   s ohledem na zprávu pracovní skupiny pro projekt tisíciletí OSN,

-   s ohledem na komuniké vydané dne 8. července 2005 skupinou G8 v Gleneagles,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanovisko Výboru pro rozvoj (A6-0088/2007),

A.   vzhledem k tomu, že na schopnost rozvojových zemí účastnit se mezinárodního obchodu a mít z něj prospěch má zásadní vliv na vyvážený mnohostranný systém obchodování založený na pravidlech,

B.   vzhledem k tomu, že se podíl nejméně rozvinutých zemí na světovém obchodu v uplynulých 40 letech snížil z 1,9 % na 1 %, a to navzdory rostoucímu počtu dvoustranných režimů bezcelního a bezkvótového přístupu pro jejich produkty (z nichž je iniciativa Společenství "Vše kromě zbraní" největší),

C.   vzhledem k tomu, že důležitou podmínkou splnění cíle vymýcení chudoby v kontextu udržitelného rozvoje a snahy o dosažení rozvojových cílů tisíciletí je hospodářský růst a začlenění rozvojových zemí do globální ekonomiky,

D.   vzhledem k tomu, že mír a společné všeobecné hodnoty, jako je úcta k lidským právům a základním svobodám, řádná veřejná správa, demokratizace a právní stát, a jejich prosazování jsou pro rozvojové země zásadní, aby se mohly omezit chudobu a realizovat přínosy plynoucí z větších obchodních možností,

E.   vzhledem k tomu, že, jak je uvedeno v dokumentu Evropský konsenzus o rozvoji, Společenství, které čerpá ze svých zkušeností a z výlučné pravomoci v oblasti obchodu, má komparativní výhodu, když partnerským zemím poskytuje podporu při začleňování obchodu do národních rozvojových strategií a při podpoře regionální spolupráce,

F.   vzhledem k tomu, že v prohlášení 6. ministerské konference WTO v Hongkongu stojí, že "cílem programu pomoci v oblasti obchodu by mělo být pomoci rozvojovým zemím, zvláště těm nejméně rozvinutým, vybudovat kapacity na straně nabídky a obchodní infrastrukturu, kterou potřebují, aby mohly provádět dohody WTO a využívat jejich výhod, a také aby mohly rozšiřovat své obchodní aktivity",

G.   vzhledem k tomu, že proces globalizace, který neustále pokračuje a nelze jej zastavit, nabízí mnohé příležitosti a výzvy, ale také v sobě skrývá nebezpečí marginalizace zemí, zvláště těch nejchudších, i marginalizace nejvíce zranitelných skupin v těchto zemích, především tam, kde jsou velké rozdíly v příjmech v rámci jednotlivých zemí i ve srovnání s jinými zeměmi a kde roste počet lidí žijících v chudobě,

Důvody pro "pomoc v oblasti obchodu" a blahodárný trojúhelník: lepší přístup na trh, vhodné domácí politiky a vyšší a efektivnější pomoc v oblasti obchodu

1.   zdůrazňuje, že otevření obchodu je jednou z nejefektivnějších hnacích sil hospodářského růstu, jenž je nezbytný ke snížení chudoby a k podpoře hospodářského růstu a zaměstnanosti chudých a který je rovněž významným katalyzátorem celosvětového udržitelného rozvoje;

2.   trvá však na tom, že samotná otevřenost obchodu není dostatečnou podmínkou využití obchodu pro rozvoj a snížení chudoby, což je složitý a vícerozměrný problém, jenž nemá snadné řešení;

3.   zdůrazňuje, že v mnoha rozvojových zemích stojí v cestě jejich schopnosti těžit z přínosů plynoucích z větších obchodních možností domácí politiky "za hranicemi" a nepostačující ekonomické a investiční prostředí; konstatuje proto, že růst a obchod nemohou snížit chudobu bez nezbytných doprovodných domácích politik, včetně přerozdělování a sociálních politik a skutečného zlepšení schopnosti řádně provádět veřejnou správu;

4.   má za to, že bez zlepšení ve správní oblasti mohou mít všechny ostatní reformy jen omezený účinek; zdůrazňuje, že rozvoj je postaven na efektivně fungujících státech, zvláště těch, jež dokážou prosazovat a chránit lidská práva a dokážou svým obyvatelům zajistit služby a klima vhodné pro podnikání a růst; je toho názoru, že i když zlepšení veřejné správy včetně demokracie je především úkolem dotčených zemí, využitím pomoci v oblasti obchodu lze řádnou veřejnou správu podpořit a zároveň zabránit jejímu narušování tím, že bude poskytnuta podpora komplexním národním strategiím pro vytváření kapacit, že se rozšíří spolupráce a posílí se orgány, které zajišťují větší transparentnost a odpovědnost;

5.   má za to, že odpovědnost je vzájemná a že se zásady udržitelnosti životního prostředí, ochrany sociálních a lidských práv a řádné veřejné správy týkají rozvinutých zemí stejně jako rozvojových, a proto musí být zahrnuty do přístupu EU k pomoci v oblasti obchodu;

6.   uzavírá, že mají-li rozvojové země rozvinout potenciál liberalizace obchodu, musí být přístup na trh, zejména v jejich nejkonkurenceschopnějších odvětvích, doplněn jak důkladnými reformami domácích politik, tak spravedlivým mezinárodním obchodním systémem, k němuž patří výrazně vyšší a efektivnější pomoc v oblasti obchodu;

7.   zdůrazňuje, že pomoc v oblasti obchodu není panacea, ale je nezbytná jak k využití potenciálních zisků z mezinárodního obchodu, tak ke zmírnění případných nákladů; domnívá se, že aby bylo možné považovat pomoc v oblasti obchodu za úspěch, musí přinést přímé výhody výrobcům a obchodníkům v přijímajících zemích;

8.   konstatuje, že obchod, a obecněji i výrobní kapacity byly v programech pomoci v posledních 10 až 15 letech poněkud opomíjeny a hlavní úsilí se soustředilo přímo na odstraňování chudoby, což není vždy nejúčinnější prostředek, jak výraznějšího zmírnění chudoby dlouhodoběji dosáhnout; má tedy za to, že iniciativy pomoci v oblasti obchodu jsou jedinečnou příležitostí k překonání vzájemné nedůvěry mezi sférou pomoci a obchodu; má tedy za to, že je nezbytné věnovat zvláštní pozornost vzájemnému propojení obchodu a rozvojových strategií, aby byla obnovena rovnováha a nalezeny udržitelné dlouhodobé modely výroby, které mohou přispět ke zmírnění chudoby;

9.   uznává, že rozvoj není jen otázkou hospodářského rozvoje, ale také rozvoje v oblasti zdraví, vzdělání, lidských práv, ochrany životního prostředí a politické svobody; má však za to, že tyto věci nelze zaručit, pokud nedojde k hospodářskému rozvoji, který vytváří potřebné zdroje;

10.   doufá, že pomoc v oblasti obchodu může přispět k rozvoji schopnosti přijímajících rozvojových zemí započít proces hospodářské integrace "jih–jih", který zde až do nynějška chyběl;

11.   naléhá na EU, aby splnila své závazky, jež učinila v průběhu kola jednání z Dohá vůči nejméně rozvinutým zemím, tím, že předběžně zajistí prostředky pro rozvojový balíček a do roku 2013 zruší své zemědělské vývozní dotace; zdůrazňuje, že EU musí naléhat na další členy WTO, aby rovněž splnili své závazky vůči nejméně rozvinutým zemím;

Společná evropská strategie na rok 2007 pro pomoc v oblasti obchodu

12.   vítá a plně podporuje rostoucí shodu reflektovanou v závěrech Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 16. a 17. října 2006, že k lepšímu začlenění rozvojových zemí, zejména nejméně rozvinutých zemí, do mnohostranného systému obchodu založeného na pravidlech a k tomu, aby tyto země efektivněji využívaly obchod při naplňování obecného cíle vymýtit chudobu v rámci udržitelného rozvoje, je zapotřebí zvýšená a efektivnější pomoc v oblasti obchodu;

13.   považuje za nejvýše důležité, aby byl Parlament po vzoru "Evropského konsenzu o rozvoji" náležitě zapojen do přípravy a přijetí společné evropské strategie na rok 2007 pro pomoc v oblasti obchodu;

14.   konstatuje, že zmiňovaná společná strategie by měla: zaprvé stanovit obecné zásady pro pomoc EU v oblasti obchodu, zadruhé stanovit pracovní program s konkrétními doporučeními pro EU, aby naplnila, a případně ještě zlepšila cílovou částku 2 miliardy EUR na pomoc související s obchodem do roku 2010 a aby poskytovala efektivnější pomoc v oblasti obchodu, zatřetí vytvořit modality koordinace a skutečné realizace pomoci v oblasti obchodu na jednotlivých úrovních a přitom se držet doporučení pracovní skupiny WTO a na závěr určit konkrétní mechanismy za účelem zlepšení transparentnosti, sledování a kontroly;

Rozsah a definice pomoci v oblasti obchodu

15.   konstatuje, že jednou z nejspornějších otázek spojených s pomocí v oblasti obchodu je samotná její definice, neboť pojmem pomoc v oblasti obchodu se označuje velké množství různých opatření pomoci poskytovaných rozvojovým zemím;

16.   připomíná, že pomoc související s obchodem, jak ji definoval Výbor pro rozvojovou pomoc OECD a jak je zapsána v databázi rozvojové agendy z Dohá Výboru pro rozvojovou pomoc WTO, tradičně spadá do dvou hlavních kategorií: obchodní politika a regulace a rozvoj obchodu, přičemž rozvoj obchodu je vykládán tak, že zahrnuje i podporu soukromého sektoru a v menší míře také omezení na straně nabídky a určitou adaptační pomoc;

17.   zdůrazňuje však, že pracovní skupina WTO pro pomoc v oblasti obchodu přidala ke dvěma již existujícím kategoriím tři další kategorie pomoci v oblasti obchodu: adaptaci související s obchodem, infrastrukturu související s obchodem a produkční kapacitu;

18.   konstatuje, že jelikož se tyto tři kategorie pomoci v oblasti obchodu překrývají se dvěma již existujícími, a hrozí tedy nebezpečí, že nebudou rozlišitelné od všeobecné rozvojové spolupráce, nemohou být předmětem stávajících kvantitativních cílů stanovených Komisí a závazků ze strany členských států, dokud nebude dosaženo mezinárodní shody o jejich definici, neboť existuje riziko, že tato širší pomoc v oblasti obchodu bude vystavena riziku nejasného vykazování a dvojího započítávání;

19.   domnívá se však, že tři dodatečné kategorie navrhované v široké a ambiciózní definici pracovní skupiny WTO pro pomoc v oblasti obchodu jsou cenné v tom, že odrážejí celou škálu potřeb rozvojových zemí souvisejících s obchodem, a měly by se proto používat v rozvojových strategiích a strategiích pro snižování chudoby jednotlivých zemí, a tím podporovat efektivní začlenění všech relevantních priorit, které souvisejí s obchodem; má za to, že nyní je největším úkolem a zároveň příležitostí vytvořit ucelený soubor nástrojů, které budou společně zajišťovat poskytování pomoci, která rozvojovým zemím umožní navazovat výhodnější obchodní vztahy, a napomáhat tak hospodářskému rozvoji a zmírňování chudoby a urychlovat rozvoj;

20.   doporučuje vytvořit na úrovni zemí inkluzívní procesy podporované náležitými institucionálními strukturami, do nichž budou zapojeny domácí agentury, příslušná ministerstva včetně ministerstev obchodu (která mají doma na rozvoji politik tradičně jen omezený vliv), členové parlamentů, odborové svazy, nevládní organizace, dárci a soukromý sektor a jejichž cílem bude zahájení identifikace skutečných potřeb a priorit pomoci v oblasti obchodu a sdílení informací a politický dialog;

21.   konstatuje, že iniciativy pomoci v oblasti obchodu by měly věnovat větší pozornost zásadnímu zapojení soukromého sektoru, zejména MSP, odborových svazů a občanské společnosti, a to jak při identifikaci potřeb, tak při realizaci pomoci, aby pomoc v oblasti obchodu mohla lépe usnadňovat zakládání a růst podniků a efektivní vytváření důstojných pracovních míst; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je nutné přidělit část prostředků pomoci v oblasti obchodu spravedlivému obchodu v souladu s bodem 19 svého usnesení o spravedlivém obchodu a rozvoji;

Větší rozsah, stejné důvody: význam širší agendy pomoci v oblasti obchodu

22.   zdůrazňuje, že EU musí přispívat do širší agendy pomoci v oblasti obchodu významnou měrou nezávisle na přesné definici pomoci v oblasti obchodu;

Adaptace obchodu

23.   konstatuje, že i když se adaptace obchodu ve výše zmíněném prohlášení ministerské konference WTO v Hongkongu výslovně neuvádí, měla by být začleněna jako důležitý prvek širší agendy pomoci v oblasti obchodu; připomíná v tomto ohledu, že pracovní skupina pro obchod projektu tisíciletí OSN navrhla zřízení dočasného "fondu pomoci v oblasti obchodu" a také komisař EU pro obchod (dne 4. února 2005) navrhl vytvoření zvláštního fondu pro adaptaci obchodu, který by "chudým pomohl obchodovat efektivněji a snížil by sociální náklady adaptace";

24.   konstatuje, že náklady adaptace související s obchodem pokrývají celou řadu záležitostí, k nimž zejména patří: zaprvé náklady na narušení systému preferencí, jež zvláště postihují země závislé na vývozu textilních výrobků a zemědělských komodit, zadruhé ztráta příjmů z obchodních tarifů a zatřetí náklady plynoucí z růstu cen potravin, které patrně postihnou země, jež jsou čistými dovozci potravin, a které postihnou zvláště chudší vrstvy obyvatelstva;

25.   zdůrazňuje, že dodatečné náklady související s dodržováním norem pro výrobky, včetně hygienických a rostlinolékařských opatření, a náklady na provádění dohod WTO, např. dohody o investičních opatřeních týkajících se obchodu (TRIMs), dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) a všeobecné dohody WTO o obchodu službami (GATS), které vyžadují náročné změny politik a právních předpisů, se často považují za náklady na adaptaci, ale rovněž zdůrazňuje, že se tyto náklady překrývají s kategorií pomoci v oblasti obchodu nazvanou "obchodní politika a regulace"; konstatuje, že náklady spojené s výrobními faktory, např. s řízením krátkodobé nezaměstnanosti nebo rekvalifikací, jsou některými odborníky také považovány za náklady na adaptaci související s obchodem;

26.   konstatuje, že podpora platební bilance je obecným nástrojem rozvojové pomoci, který lze rovněž použít k řešení nákladů na adaptaci;

27.   zdůrazňuje, že náklady na adaptaci jsou obzvláště důležité v souvislosti s dohodami o hospodářském partnerství (EPA);

28.   uznává rostoucí obavy států AKT ze způsobů poskytování, efektivnosti a kvality pomoci ES v oblasti obchodu, pokud jde o podporu programů pro přizpůsobení se hospodářské situaci;

29.   zdůrazňuje, že adaptace obchodu by neměla být chápána jako pouhá kompenzace vyplácená za narušení systému preferencí nebo za širší dopady liberalizace, nýbrž jako mechanismus k usnadnění obtížného přechodu k liberalizovanějšímu prostředí;

30.   domnívá se, že adaptační pomoc v reakci na obchodní otřesy je nezbytná k usnadnění přijetí volnějšího obchodu, neboť bez adaptační pomoci a bez sociálních záchranných sítí se liberalizaci obchodu bude klást odpor nebo bude zvrácena; má za to, že k tomu, aby EU mohla v tomto ohledu pomoc v oblasti obchodu financovat a realizovat, bude třeba mnohem lépe pochopit procesy adaptace, jimiž pracovníci, spotřebitelé, podniky a vlády v rozvojových zemích procházejí v důsledku liberalizace obchodu;

31.   konstatuje, že mechanismus MMF pro obchodní integraci, který byl vytvořen v roce 2004, aby pomohl zemím majícím problémy s platební bilancí vyrovnat se s dopadem liberalizace obchodu, se řídí obvyklými podmínkami politik MMF a podmínkami pro půjčky, a není tak možná vhodný pro země, které jsou již silně zadlužené nebo si nepřejí využívat programu MMF; se znepokojením konstatuje, že tento mechanismus je jediným dostupným konkrétním mnohostranným mechanismem adaptace souvisejícím s obchodem a že byl zatím použit pouze ve třech zemích, konkrétně v Bangladéši, Dominikánské republice a Madagaskarské republice;

32.   doporučuje, aby Komise a členské státy – vzhledem k neexistenci nových mnohostranných mechanismů, které by řešily otázku nákladů adaptace související s obchodem – zaprvé zhodnotily rozsah, účinnost a efektivitu stávající podpory, a zejména provedly kvantitativní popisné i analytické posouzení dopadu této pomoci; doporučuje, aby Komise používala konzistentní metodologii pro posouzení toho, jak konkrétní projekty podpořily obchod a hospodářský rozvoj, s cílem napomoci adaptaci související s obchodem a dále vytvořit v rámci společné evropské strategie na rok 2007 pro pomoc v oblasti obchodu konkrétní doporučení, zadruhé, aby podporovaly nový mechanismus mezinárodních finančních institucí pro obchodní integraci, který je ambicióznější jak ve financování, tak v rozsahu, a může mít širší využití, a zatřetí, aby členské státy v rámci svých vlastních národních a regionálních programů vytvořily konkrétní iniciativy, které by se zabývaly otázkou nákladů na adaptaci, zejména pak nákladů, o kterých je třeba jednat, podobně jako u narušení systému preferencí, především mezi příjemci a poskytovateli preferencí, ale i nákladů, které náležitě neřeší mechanismus mezinárodních finančních institucí pro obchodní integraci;

33.   žádá Komisi, aby upřesnila, které rozpočtové položky by mohly být použity na financování pomoci adaptaci související s obchodem, a aby v této souvislosti posoudila možné nedostatky rozpočtové struktury EU;

34.   zdůrazňuje, že poskytování pomoci na infrastrukturu je důležitým činitelem při konsolidaci národních a regionálních trhů a při stimulaci růstu založeného na vývozu;

Infrastruktura

35.   vyzývá Komisi, členské státy a Evropskou investiční banku, aby předložily jasný přehled stávající pomoci a plánovaných iniciativ, jejichž zřetelnou součástí je obchodní infrastruktura; v tomto ohledu volá po ambicióznější intervenci ze strany Evropské investiční banky v rámci víceletého plánu do financování infrastruktury např. v odvětvích silniční a železniční dopravy, informačních a komunikačních technologií, letišť a námořních přístavů;

36.   naléhá na Komisi, aby předložila konkrétní návrhy, jak reagovat na doporučení pracovní skupiny WTO pro pomoc v oblasti obchodu v oblastech, které možná nespadají do působnosti úžeji definované pomoci EU v oblasti obchodu, kam zejména patří: vytváření produkčních kapacit, infrastruktura související s obchodem a problémy spojené s adaptací v důsledku liberalizace obchodu;

Další související otázky
Regionální integrace a obchod "jih–jih"

37.   je toho názoru, že regionální obchodní dohody mezi rozvojovými zeměmi nebo rozvojovými a rozvinutými zeměmi jsou účinným prostředkem, jímž lze zajistit účast rozvojových zemí na světovém hospodářství;

38.   uvědomuje si významnou hodnotu iniciativ "jih–jih", které čerpají ze společné zkušenosti a šíří osvědčené postupy v oblasti usnadnění obchodu, a očekává, že společná evropská strategie na rok 2007 pro pomoc v oblasti obchodu navrhne konkrétní opatření na podporu těchto iniciativ;

39.   zdůrazňuje, že regionální integrace a integrace "jih–jih" může být účinným nástrojem povzbuzujícím využívání obchodu k rozvoji, neboť může zvýšit efektivitu a konkurenceschopnost, umožnit úspory z rozsahu, vytvořit atraktivní prostředí pro přímé zahraniční investice, zaručit lepší vyjednávací pozici a přispět k nastolení míru a bezpečnosti;

40.   konstatuje, že při vytváření programů na úrovni zemí se často neberou dostatečně v potaz potřeby regionální pomoci v oblasti obchodu nebo pomoci v oblasti obchodu přesahující hranice států; žádá proto Komisi, členské státy a mezinárodní finanční instituce, aby navrhly konkrétní doporučení, jak zlepšit stávající mechanismy, aby odrážely i potřeby regionální pomoci v oblasti obchodu a pomoci v oblasti obchodu přesahující hranice států, včetně těch, které se konkrétně vztahují k regionální integraci;

Zemědělství

41.   konstatuje, že zemědělství je i nadále hlavním zdrojem příjmů a pracovních příležitostí ve většině rozvojových zemí, a proto zdůrazňuje, že významnou úlohou pomoci v oblasti obchodu je napomáhat rozvojovým zemím při řešení výzev, kterým čelí jejich zemědělství, zvláště těch souvisejících s komoditami, jako je cukr, banány a bavlna;

Služby

42.   domnívá se, že EU zatím soustředila relativně malou část pomoci v oblasti obchodu do odvětví služeb, což neodpovídá důležitému postavení služeb v rámci světového obchodu; zdůrazňuje proto, že k posílení potenciálu rozvojových zemí při řízení a regulování jejich odvětví služeb a vývozu služeb i k dodržení příslušných regulačních požadavků a dalších požadavků týkajících se služeb existujících v zemích OECD je nezbytné zaměřit finanční prostředky oficiální rozvojové pomoci a pomoci v oblasti obchodu na odvětví služeb; dále rovněž zdůrazňuje, že je třeba rozvojovým zemím poskytnout finanční prostředky a předat jim odborné právní a technické znalosti, aby mohly bránit své hospodářské zájmy na mezinárodní úrovni;

Pracovní normy a normy v oblasti životního prostředí

43.   zdůrazňuje, že nezbytnou součástí agendy pomoci v oblasti obchodu je zvláštní pomoc při zavádění legislativy sloužící k efektivnímu naplnění základních pracovních norem stanovených v úmluvách ILO i náležité a efektivní legislativy v oblasti životního prostředí;

Podpora spravedlivého obchodu

44.   vyzývá k tomu, aby byla věnována zvláštní pozornost iniciativám, které nejlépe podporují snižování chudoby a udržitelný rozvoj, včetně projektů spravedlivého obchodu a iniciativ usnadňujících účast žen na pracovní síle;

45.   zdůrazňuje, že v souvislosti s vytvářením výrobních kapacit by pomoc v oblasti obchodu měla rovněž podporovat snahy o zapojení malých a znevýhodněných výrobců do obchodu, o vytvoření sdružení výrobců a struktur zastupujících výrobce, o usnadnění přístupu k financování obchodu a o umožnění přímého kontaktu mezi výrobci a spotřebiteli, neboť tyto snahy představují osvědčené postupy ve stávajících iniciativách v oblasti spravedlivého obchodu;

46.   má za to, že vytváření výrobních kapacit, které spadají do pomoci v oblasti obchodu, musí být doplněno účinnější snahou o zajištění řádné odměny pro výrobce; v této souvislosti připomíná, že je důležité, aby se výrobci podíleli na tvorbě cen, jak je uvedeno v kompendiu k dohodě z Cotonou;

Zásady pomoci EU v oblasti obchodu

47.   zdůrazňuje, že společná evropská strategie na rok 2007 pro pomoc v oblasti obchodu by měla v souladu s Pařížským prohlášením OECD stanovit tyto obecné zásady:

Zvětšování měřítka pomoci v oblasti obchodu

48.   připomíná, že EU a její členské státy se na ministerské konferenci v Hongkongu společně zavázaly zvýšit kolektivně pomoc v oblasti obchodu na 2 miliardy EUR; konstatuje, že by tento závazek měl být monitorován s ohledem na tradiční kategorie pomoci EU související s obchodem, jako je obchodní politika a regulace a rozvoj obchodu, jak je definoval Výbor pro rozvojovou pomoc OECD a jak jsou zapsány v databázi rozvojové agendy z Dohá Výboru pro rozvojovou pomoc WTO;

49.   uvědomuje si však, že vzhledem k tomu, že daný příslib se má týkat pouze pomoci v souvislosti s obchodem, hrozí nebezpečí, že finanční prostředky, které jsou k dispozici, mohou být směřovány do tohoto užšího výseku pomoci v oblasti obchodu s cílem splnit daný cíl, a pomoc v oblasti obchodu se v důsledku toho nebude řídit skutečnými požadavky, pokud pro země a regiony bude prioritou infrastruktura a adaptace související s obchodem; vyzývá Komisi, aby se tímto problémem zabývala ve společné strategii;

50.   připomíná, že se EU zavázala zvýšit do roku 2010 celkovou oficiální rozvojovou pomoc na 0,56 % HDP, což odpovídá 20 miliardám EUR dodatečné pomoci, a konstatuje tedy, že dodatečné finanční prostředky na pomoc v oblasti obchodu by měly být široce dostupné v rámci rozpětí tohoto zvýšení, a ne na úkor jiných rozvojových priorit;

51.   zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že by balíček pomoci v oblasti obchodu měl doplňovat již existující rozvojovou pomoc, nové závazky k pomoci v oblasti obchodu by neměly vést k přesunutí zdrojů, které již byly vyčleněny na jiné rozvojové iniciativy, např. na zdravotnické a vzdělávací projekty, jež jsou mimořádně důležité pro vybudování silného hospodářství;

52.   naléhá na EU a členské státy, aby co nejdříve plně provedly příslušné závazky ve vztahu k pomoci v oblasti obchodu, a to v souladu s obecnými zásadami stanovenými v tomto usnesení;

53.   vyzývá Komisi, aby ve zvláštním pracovním programu vysvětlila, jak bude provádět svůj závazek ohledně zvýšení současného i plánovaného financování podpory pomoci v oblasti obchodu ze strany Společenství ze stávajícího průměru o přibližné hodnotě 850 milionů EUR ročně na 1 miliardu EUR ročně; v tomto ohledu konstatuje, že by doplňkovost pomoci v oblasti obchodu měla být dosažena s ohledem na dohodnutý základ, jako je například průměr za období 2002–2004;

54.   zdůrazňuje, že příslib 1 miliardy EUR ze strany Komise i členských států je třeba realizovat tak, aby nedošlo ke změně označení pomoci, jež byla dříve klasifikována jako pomoc na infrastrukturu, na pomoc v oblasti obchodu, nebo aby si členské státy nezapočítávaly dvoustrannou pomoc a příspěvky na vnější pomoc EU dvakrát;

55.   vyzývá všechny velké mezinárodní dárce, aby objasnili přesnou povahu a rozsah svých závazků;

56.   vyzývá Komisi, aby podrobně vysvětlila, jaká konkrétní opatření jsou vyžadována k tomu, aby se zajistilo, že začleňování obchodního hlediska do programového dialogu s přijímajícími zeměmi a regiony povede k účinnému poskytování slíbeného většího rozsahu pomoci;

57.   uznává rozpočtové potíže, s nimiž se Komise potýká při přidělování finančních prostředků na mnohostranné účely; žádá Komisi, aby objasnila potřeby pro financování iniciativ horizontální pomoci související s obchodem, včetně dvoustranných, regionálních a mnohostranných iniciativ, jako je integrovaný rámec (IF); v tomto ohledu zdůrazňuje, že navrhl novou rozpočtovou položku, která je již zahrnuta v rozpočtu EU na rok 2007, z níž budou financovány mnohostranné programy a iniciativy v oblasti pomoci související s obchodem, které nabízejí přidanou hodnotu geografickým programům Společenství; zdůrazňuje, že mu nová rozpočtová položka poskytuje větší kontrolu nad výdaji spojenými s mnohostrannými programy a iniciativami týkajícími se pomoci související s obchodem, čímž se zlepšuje viditelnost a transparentnost takových výdajů; žádá Komisi, aby co nejdříve dokončila hodnocení finančních prostředků v horizontálních iniciativách pomoci související s obchodem, včetně IF;

Dohody o hospodářském partnerství

58.   domnívá se, že náležitá podpora adaptace související s dohodami o hospodářském partnerství a doprovodných opatření bude hrát zásadní úlohu při určování schopnosti zemí a regionů AKT těžit z možných výhod plynoucích ze závazků a reforem spojených s dohodami o hospodářském partnerství; domnívá se navíc, že pomoc v oblasti obchodu je pro země AKT nutným doplňkem, mají-li tyto země plně využít příležitostí plynoucích z mezinárodního obchodního systému;

59.   vítá závazek, že významný podíl z příslibu EU a členských států navýšit do roku 2010 pomoc související s obchodem na 2 miliardy EUR bude přidělen zemím AKT; s obavami však poznamenává, že pouze kolektivní příspěvek členských států je zamýšlen jako dodatečný příspěvek ke zdrojům Evropského rozvojového fondu; lituje, že operační hlediska rozvojové podpory, která je poskytována dohodám o hospodářském partnerství, a tedy i důsledky rozhodnutí ohledně rozhovorů o dohodách o hospodářském partnerství, jsou nadále neurčité, a naléhá na Radu a Komisi, aby objasnily velikost a rozpočtový charakter příspěvku členských států, a to co nejdříve a s dostatečným předstihem před uzavřením jednání o dohodách o hospodářském partnerství, se zvláštním odkazem na otázky spojené s dostupnou úrovní a rozsahem podpory, mechanismy jejího poskytování, s identifikovanými vazbami a součinností s programem 10. Evropského rozvojového fondu a na proces propojení pomoci v oblasti obchodu s jednáním a zaváděním dohod o hospodářském partnerství;

60.   vyzývá k revizi stávajících programů pomoci v oblasti obchodu členských států, které se týkají změn souvisejících s dohodami o hospodářském partnerství, aby mohl být stanoven nejúčinnější mechanismus poskytování účinné podpory pro realizaci změn souvisejících s dohodami o hospodářském partnerství;

61.   zdůrazňuje, že je třeba naléhavě vyřešit problém účinného poskytování efektivní pomoci v oblasti obchodu těm zemím AKT, které jsou již zapojeny do preferenčního obchodu s EU (např. Botswana, Lesotho, Namibie a Svazijsko, které již urazily značný kus cesty ke zrušení obchodních cel vůči EU);

Integrovaný rámec

62.   vítá doporučení pracovní skupiny pro integrovaný rámec a s ohledem na závazek ministerské konference WTO z roku 2005 k operacionalizaci posíleného integrovaného rámce do 31. prosince 2006; naléhá na dárce, zejména pak na EU, aby objasnili své závazky tak, aby mohl být posílený integrovaný rámec okamžitě, adekvátně a předvídatelně financován a efektivně realizován, a to co možná nejdříve;

63.   připomíná, že by se posílený integrovaný rámec měl stát tím klíčovým nástrojem, který nejméně rozvinutým zemím napomůže ve vymezení jejich potřeb v oblasti obchodu prostřednictvím diagnostických studií integrace obchodu, a rovněž významným nástrojem, který nejméně rozvinutým zemím pomůže začlenit obchod do jejich vnitrostátních rozvojových plánů a zlepšit jejich schopnost sestavit, vyjednat a provádět obchodní politiku;

64.   konstatuje, že orientační výpočet nákladů na posílený integrovaný rámec ve výši 400 milionů USD, který vychází z účasti 40 nejméně rozvinutých zemí po dobu pěti let, by znamenal v průměru 1–2 miliony USD ročně na každou zemi, což by v případě účinného provádění představovalo zlepšení, nicméně se zdaleka nejedná o výraznou reakci na stávající výzvy;

65.   vyzývá k lepší koordinaci a soudržnosti mezi jednotlivými dárci pomoci, která by zohledňovala prokázané schopnosti zapojených agentur poskytovat účinnou a kvalitní pomoc v různých odvětvích pomoci v oblasti obchodu, a rovněž k větší transparentnosti v souvislosti s pomocí přidělenou prostřednictvím pomoci související s obchodem; trvá proto na tom, aby byli do integrovaného rámce zapojeni plnohodnotní zástupci občanské společnosti a soukromého sektoru;

66.   bere na vědomí ambiciózní pracovní program meziagenturní "poradní skupiny ad hoc pro pomoc v oblasti obchodu"; lituje však, že do tohoto procesu nejsou zapojeni zástupci soukromého sektoru, občanské společnosti a rozvojových zemí;

67.   zdůrazňuje, že transparentnost poskytování pomoci a účinné sledování a hodnocení jsou zásadními prvky, díky kterým se vzbudí důvěra rozvojových zemí a nadále se bude zvyšovat kvalita pomoci;

68.   žádá Komisi, aby vytvořila vyčíslitelná kritéria hodnocení účinnosti pomoci v oblasti obchodu;

69.   bere na vědomí rozhodnutí Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy, v němž se stanoví, že se pomoc v oblasti obchodu pro dohody o hospodářském partnerství bude týkat pouze obchodní politiky a předpisů a činností v oblasti rozvoje obchodu; naléhá na Radu a Komisi, aby objasnily, jak budou řešit další potřeby vyplývající z dohod o hospodářském partnerství, jako je infrastruktura spojená s obchodem, budování výrobní kapacity a adaptace související s obchodem; má za to, že by Rada a Komise měly dále zvážit nejvhodnější mechanismy pro poskytování různých kategorií podpory dohodám o hospodářském partnerství;

70.   konstatuje, že ženy mají menší prospěch z příležitostí, které přináší liberalizace obchodu a globalizace, ale jsou zároveň více postiženy nepříznivými účinky těchto jevů, a naléhá proto na EU, aby ve svých programech pomoci souvisejících s obchodem věnovala zvláštní pozornost rozšiřování příležitostí pro účast žen na obchodu, zejména na mezinárodním obchodu;

Sledování, hodnocení, přezkum a úloha Parlamentu při kontrole a dohledu

71.   domnívá se, že Výbor pro rozvojovou pomoc OECD by měl sledovat celkovou agendu pomoci v oblasti obchodu, aby se zajistila co největší transparentnost řízení a směřování pomoci, souhlasí však s doporučením pracovní skupiny WTO, aby se pomoc v oblasti obchodu stala součástí přezkumů obchodní politiky dárců nebo příjemců prováděných WTO;

72.   znovu opakuje, že by Komise měla prozkoumat pokrok dosažený při realizaci opatření přijatých na poli pomoci v oblasti obchodu a každé dva roky (počínaje rokem 2008) by měla Parlamentu a Radě předkládat zprávu o jejich realizaci a dosažených výsledcích a dále, jak jen to bude možné, o hlavních výsledcích a dopadech pomoci v oblasti obchodu;

73.   výslovně žádá, aby zpráva předkládaná každé dva roky obsahovala specifické informace o původu financovaných opatření a případně také uváděla výsledky sledování a hodnocení, zapojení příslušných partnerů a plnění závazků a rozpočtových závazků a plateb podle jednotlivých zemí, regionů a kategorií pomoci; žádá, aby v této zprávě bylo rovněž obsaženo hodnocení, jakého pokroku bylo dosaženo v začleňování hlediska obchodu do programu pomoci, a hodnocení dosažených výsledků pomoci, přičemž v ní budou použity v nejvyšší možné míře specifické a měřitelné ukazatele jejího podílu na plnění cílů pomoci v oblasti obchodu;

74.   zdůrazňuje, že by Komise měla Evropskému parlamentu a Radě předložit nejpozději do 31. prosince 2010 druhou zprávu obsahující hodnocení provádění pomoci v oblasti obchodu a výsledků, které byly jejím prostřednictvím dosaženy, a případně také návrh na zvýšení rozpočtu pomoci v oblasti obchodu a provedení potřebných změn ve strategii pomoci v oblasti obchodu a v jejím provádění;

o
o   o

75.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, Radě AKT-EU a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU.

(1) Úř. věst. C 177 E, 25.7.2002, p. 290. (2) Úř. věst. C 272 E, 13.11.2003, p. 277. (3) Úř. věst. C 39 E, 13.2.2004, p. 79. (4) Úř. věst. C 67 E, 17.3.2004, p. 255. (5) Úř. věst. C 76 E, 25.3.2004, p. 435. (6) Úř. věst. C 77 E, 26.3.2004, p. 393. (7) Úř. věst. C 304 E, 1.12.2005, p. 383. (8) Úř. věst. C 92 E, 20.4.2006, p. 397. (9) Úř. věst. C 157 E, 6.7.2006, s. 397. (10) Úř. věst. C 285 E, 22.11.2006, s. 126. (11) Úř. věst. C 293 E, 2.12. 2006, s. 155. (12) Úř. věst. C 298 E, 8.12.2006, s. 261. (13) Přijaté texty, P6_TA(2006)0320. (14) Přijaté texty, P6_TA(2006)0350. (15) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1. (16) WT/MIN(01)/DEC/1. (17) WT/MIN(05)/DEC. (18) A/RES/55/2.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. května 2007 o dohodách o hospodářském partnerství (2005/2246(INI))

P6_TA(2007)0204 A6-0084/2007

Evropský parlament,

-   s ohledem na svá usnesení ze dne 13. prosince 2001 o zasedání WTO v Kataru(1), ze dne 25. září 2003 o 5. ministerské konferenci WTO v Cancúnu(2), ze dne 12. května 2005 o hodnocení jednacího kola v Dohá po rozhodnutí Generální rady WTO ze dne 1. srpna 2004(3), ze dne 6. července 2005 o celosvětové výzvě k akci proti chudobě: učinit chudobu minulostí(4), ze dne 1. prosince 2005 o přípravách šesté ministerské konference WTO v Hongkongu(5), ze dne 23. března 2006 o dopadu dohod o hospodářském partnerství (EPA) na rozvoj(6), ze dne 4. dubna 2006 o hodnocení jednacího kola z Dohá po konání ministerské konference WTO v Hongkongu(7), ze dne 1. června 2006 o obchodu a chudobě: navrhování obchodních politik pro co největší přínos obchodu ke zmírnění chudoby(8) a ze dne 7. září 2006 o přerušení jednání o rozvojové agendě z Dohá(9),

-   s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentní shromáždění AKT-EU, přijaté dne 23. listopadu 2006 na Barbadosu, o revizi jednání o dohodách o hospodářském partnerství,

-   s ohledem na prohlášení přijaté jednomyslně dne 21. března 2002 Smíšeným parlamentním shromážděním AKT-EU v Kapském městě, které požaduje vytvoření srovnávacích testů rozvoje, na jejichž základě se má hodnotit vedení a výsledky obchodních jednání AKT-EU,

-   s ohledem na prohlášení výročního zasedání Parlamentní konference WTO v roce 2006 přijaté dne 2. prosince 2006 v Ženevě,

-   s ohledem na svůj postoj ze dne 9. března 2005 k návrhu nařízení Rady o uplatňování systému všeobecných celních preferencí(10),

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 980/2005 ze dne 27. června 2005 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí(11),

-   s ohledem na Dohodu o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, která byla podepsána v Cotonou dne 23. června 2000 (Dohoda z Cotonou),

-   s ohledem na závěry Rady pro obecné záležitosti a vnější vztahy z 10.–11.dubna 2006 a z 16.-17. října 2006 a na závěry Evropské rady z 15.–16. června 2006,

-   s ohledem na Společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie: Evropský konsensus (Evropský konsensus o rozvoji) podepsané dne 20. prosince 2005(12);

-   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise s názvem Obchodní a rozvojové aspekty jednání o dohodách o hospodářském partnerství (SEK(2005)1459),

-   s ohledem na Všeobecnou dohodu o clech a obchodu (GATT), zejména na článek XXIV této dohody,

-   s ohledem na prohlášení ministrů na 4. zasedání Ministerské konference WTO přijaté dne 14. listopadu 2001 v Dohá,

-   s ohledem na rozhodnutí Generální rady WTO ze dne 1. srpna 2004,

-   s ohledem na prohlášení ministrů na 6. zasedání Ministerské konference WTO přijaté dne 18. prosince 2005 v Hongkongu,

-   s ohledem na zprávu a doporučení pracovní skupiny pro obchod přijaté Generální radou WTO dne 10. října 2006,

-   s ohledem na Sutherlandovu zprávu o budoucnosti WTO,

-   s ohledem na Miléniovou deklaraci OSN ze dne 8. září 2000, v níž jsou uvedeny Rozvojové cíle tisíciletí jako kritéria pro odstranění chudoby kolektivně stanovená mezinárodním společenstvím,

-   s ohledem na závěrečný dokument světového summitu OSN 2005,

-   s ohledem na zprávu pracovní skupiny Projektu tisíciletí OSN pod vedením profesora Jeffreyho Sachse s názvem Investice do rozvoje: praktický plán na dosažení Rozvojových cílů tisíciletí,

-   s ohledem na komuniké z Gleneagles vydané dne 8. července 2005 skupinou G8,

-   s ohledem na zprávu konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) s názvem Nejméně rozvinuté země 2006: rozvoj produkčních kapacit,

-   s ohledem na zprávu o africkém hospodářství v roce 2004 s názvem Rozvoj obchodního potenciálu Afriky, kterou vypracovala Hospodářská komise OSN pro Afriku,

-   s ohledem na směrnice AKT pro jednání o dohodách o hospodářském partnerství přijaté Radou ministrů AKT dne 27. června 2002 v Punta Caně v Dominikánské republice a na rozhodnutí o jednání o dohodách o hospodářském partnerství a o účasti v mezinárodním obchodu přijaté na 3. vrcholné schůzce hlav států a vlád AKT dne 19. července 2002 v Nadi na Fidži,

-   s ohledem na prohlášení ze 4. vrcholné schůzky hlav států a vlád AKT konané ve dnech 23. a 24. června 2004 v Maputu v Mozambiku, pokud jde o rozměr hospodářského rozvoje,

-   s ohledem na prohlášení z 81. zasedání Rady ministrů AKT konaného v Bruselu ve dnech 21.–22. června 2005,

-   s ohledem na rozhodnutí č. 2/LXXXIII/06 z 83. zasedání Rady ministrů AKT konaného v Port Moresby v Papui-Nové Guineji ve dnech 28.–31. května 2006,

-   s ohledem na prohlášení vydané na 5. vrcholné schůzce hlav států a vlád AKT v Chartúmu v Súdánu dne 8. prosince 2006,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A6-0084/2007),

A.   vzhledem k tomu, že současné obchodní vztahy EU se zeměmi AKT, které těmto zemím poskytují preferenční přístup na trhy EU, aniž by musely otevírat své vlastní trhy, je v rozporu s pravidly Světové obchodní organizace (WTO),

B.   vzhledem k tomu, že v Dohodě z Cotonou se strany zavázaly, že přijmou nová pravidla vzájemného obchodu slučitelná s pravidly WTO, budou postupně odstraňovat překážky obchodu a rozvíjet spolupráci ve všech oblastech, které se týkají obchodu a rozvoje,

C.   vzhledem k tomu, že jednání nepostupuje ve všech šesti regionech stejným tempem, což vede k obavám, že se tato jednání nepodaří ve všech regionech uzavřít do konce roku 2007,

D.   vzhledem k tomu, že mnozí pochybují o tom, že jednání pokročila tak, jak v této fázi procesu vyjednávání měla pokročit,

E.   vzhledem k tomu, že jedním z hlavních důvodů zpoždění bylo, že ani jedna ze stran nedokázala včas předložit návrhy a na tyto návrhy reagovat,

F.   vzhledem k tomu, že další formální udělení výjimky ze strany WTO by bylo z politického hlediska velmi nákladné a obtížně dosažitelné,

G.   vzhledem k tomu, že v mnoha zemích AKT je informovanost o procesu hospodářského partnerství znepokojivě nízká, stejně jako účast v něm na úrovni jednotlivých států,

H.   vzhledem k tomu, že rozhovory týkající se dohod o hospodářském partnerství jsou ještě ztíženy tím, že jednání ve WTO o rozvojové agendě z Dohá nepokračují tak, jak by měla,

I.   vzhledem k tomu, že i když se obě strany shodli na tom, že v dohodách o hospodářském partnerství je nejdůležitější "rozvojový rozměr", nedokázali se vyjednavači zatím dohodnout na jednotné definici tohoto pojmu,

J.   vzhledem k tomu, že je nutné, aby tyto dohody přispěly k udržitelnému sociálnímu a hospodářskému rozvoji a zmírnění chudoby v zemích AKT,

K.   vzhledem k tomu, že ve světě, který se stále více globalizuje, se nelze vyhnout určitému narušení systému preferencí,

L.   vzhledem k tomu, že iniciativa "Vše kromě zbraní" zatím nepřinesla výrazné rozšíření vývozu zboží z nejméně rozvinutých zemí do EU; vzhledem k tomu, že pouhá liberalizace cel a kvót konkurenceschopnost chudých zemí nezvýší,

M.   vzhledem k tomu, že zvýšení reciprocity mezi EU a zeměmi AKT by sice bylo impulsem pro konkurenceschopnost zemí AKT, ale pravděpodobně by poškodilo nekonkurenceschopná odvětví, zemědělský sektor, ve kterém stěží proběhla modernizace nebo přechod na víceúčelové hospodaření, a křehké ekonomiky,

N.   vzhledem k tomu, že dohody o hospodářském partnerství svou strukturou nejsou vždy v souladu s platnými úpravami regionální ekonomické integrace, a jsou tak v rozporu s prvořadým cílem posilování regionální integrace v zemích AKT,

O.   vzhledem k tomu, že motorem rozvoje je ve většině zemí AKT zemědělství, a že pokud se mají dohody o hospodářském partnerství stát nástrojem rozvoje, musí řešit problémy, s nimiž se zemědělství zemí AKT potýká,

P.   vzhledem k tomu, že nezbytným základem pro úspěšné provádění dohod o hospodářském partnerství je vytvoření trhu; vzhledem k tomu, že významným základem pro sociální a hospodářský rozvoj zemí AKT je skutečná regionální integrace, jak je uvedeno v Dohodě z Cotonou,

Q.   vzhledem k tomu, že zvyšování obchodu mezi regiony, které je cílem dohod o hospodářském partnerství, naráží na nedostatečnou meziregionální infrastrukturu a na rozsáhlé mimocelní překážky obchodu,

R.   vzhledem k tomu, že regionální přípravné skupiny nesplnily svou funkci, což mělo negativní dopad na jednání a vyvolalo pochybnosti o budoucí účinnosti mechanismů k monitorování dohod o hospodářském partnerství,

S.   vzhledem k tomu, že nedostatek údajů ztěžuje při analýze ekonomik zemí AKT plné posouzení dopadů dohod o hospodářském partnerství,

T.   vzhledem k tomu, že zlepšování obchodních pravidel musí být provázeno zvýšením podpory na pomoc obchodu,

U.   vzhledem k tomu, že cílem pomoci na rozvoj obchodu je pomáhat strukturám rozvojových zemí využívat nových obchodních příležitostí,

V.   vzhledem k tomu, že je třeba nalézt řešení problému, který představují náklady na přizpůsobení se v souvislosti s přípravami na liberalizaci a s jejím prováděním v rámci dohod o hospodářském partnerství,

W.   vzhledem k tomu, že podle čl. 37 odst. 4 Dohody z Cotonou je nutné provést formální a souhrnnou revizi dohod plánovaných pro všechny země, aby bylo zajištěno, že nebude nutná další doba na přípravu nebo jednání; vzhledem k tomu, že tato revize musí vést ke kritickému zhodnocení probíhajících jednání o dohodách o hospodářském partnerství,

1.   je přesvědčen o tom, že dohody o hospodářském partnerství musí být formulovány tak, aby byly nástrojem rozvoje, a musí přispívat ke zvyšování hospodářského růstu, k regionální integraci a ke snižování chudoby;

2.   opakuje svůj názor, že pokud jsou dohody o hospodářském partnerství správně formulovány, nabízejí příležitost k oživení obchodních vztahů mezi AKT a EU, podporují diverzifikaci ekonomik jednotlivých zemí AKT a regionální integraci a snižují chudobu v těchto zemích;

3.   vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily soudržnost rozvojové politiky; zdůrazňuje, že vyjednavačům dohod o hospodářském partnerství poskytuje v tomto ohledu vodítko Evropský konsensus o rozvoji (prohlášení o rozvojové politice), zejména bod 36; v této souvislosti naléhavě žádá Komisi, aby dostála zásadám asymetrie a flexibility;

4.   uvědomuje si, že je důležité, aby země AKT a EU plně převzaly nezbytnou odpovědnost za zajištění práva zemí AKT na rozvoj a blahobyt; naléhavě žádá vlády zemí AKT, aby zavedly pravidla řádné správy věcí veřejných týkající se mimo jiné technické pomoci poskytované v rámci nástrojů pomoci na rozvoj obchodu;

5.   připomíná, že při skončení jednání o dohodách o hospodářském partnerství by se žádná ze zemí AKT neměla nacházet po roce 2007 v méně výhodném postavení, pokud jde o její obchodní vztahy, než podle současných dohod;

6.   vyjadřuje znepokojení nad pomalým tempem vyjednávání a nad tím, že jednání nepřináší hmatatelné výsledky a mnoho zásadních témat je dosud třeba projednat nebo schválit;

7.   naléhá na vyjednavače, aby na tak složitých a mimořádně důležitých jednáních nepracovali pod nadměrným tlakem a ve spěchu; naléhá na Komisi, aby projevila větší flexibilitu, pokud jde o připomínky zemí AKT;

8.   žádá Komisi, aby nevyvíjela nepřiměřený nátlak a aby se v případě, že jednání nebudou ukončena do 1. ledna 2008, snažila v rámci WTO zajistit, že dokud nebude dosaženo konečné dohody, nedojde k narušení současných vývozů zemí AKT do EU;

9.   žádá větší transparentnost, pokud jde o postup a obsah jednání; vyzývá všechny jednající strany, aby zajistily, že s poslanci parlamentů a ostatními zainteresovanými stranami v zemích AKT a v EU budou probíhat konzultace v souvislosti s jednáním o dohodách o hospodářském partnerství, aby byly tyto dohody patřičně provedeny;

10.   žádá Komisi, aby se všemožně snažila uzavřít vyjednávání o rozvojové agendě z Dohá a aby zajistila, že dohody o liberalizaci budou mít pozitivní přínos pro rozvoj chudých zemí;

11.   je přesvědčen o tom, že dohody o hospodářském partnerství by měly dohodu o rozvojové agendě z Dohá doplňovat, nikoli být její alternativou, a že pokud bude výsledek dohod příznivý pro rozvoj, mohly by se tyto dohody stát prvním krokem k multilaterální smlouvě zaměřené na rozvoj;

12.   uznává, že preferenční přístup na trh zatím nebyl sám o sobě dostatečným nástrojem k dosažení rozvoje zemí AKT, a trvá na tom, že k dosažení tohoto cíle je nutné podniknout další kroky k posílení konkurenceschopnosti uvedených zemí;

13.   vyzývá k tomu, aby země AKT měly přístup na trh bez cel i kvót a aby pravidla původu v dohodách o hospodářském partnerství byla jednodušší, liberálnější a pružnější, než je tomu u iniciativy "Vše kromě zbraní", a to při zohlednění rozdílů v úrovni průmyslového rozvoje mezi EU a zeměmi AKT a mezi jednotlivými zeměmi AKT;

14.   požaduje, aby tempo, harmonogram a rozsah liberalizace byly postupné a pružné, aby se zlepšila regionální integrace a konkurenceschopnost zemí AKT a aby bylo zajištěno upřednostňování takových rozvojových cílů, jakým je vyvarování se nepříznivých sociálních dopadů, především vůči ženám;

15.   žádá, aby bylo při jednáních o dohodách o hospodářském partnerství plně zohledněno zvláštní postavení zámořských regionů a území členských států, zejména nejvzdálenějších regionů uvedených v čl. 299 odst. 2 Smlouvy o ES;

16.   vyzývá země AKT, aby vyřešily problém členství skupin, které spadají do více regionů;

17.   žádá vyjednavače, aby formulovali strategii pro diverzifikaci, modernizaci a posílení konkurenceschopnosti zemí AKT, zejména v oblasti zemědělství, a nezabývali se pouze přístupem na trh;

18.   uznává, že jsou nutné fungující mechanismy, které regionům AKT umožní čelit okamžitému zvýšení dovozů z EU, zejména v případě zemědělských produktů;

19.   vyzývá EU, aby podpořila spravedlivý obchod a jiné prostředky ke zlepšení podmínek pro malé a okrajové výrobce a chudé dělníky;

20.   připomíná vyjednavačům, že při zlepšování strategií na zvyšování konkurenceschopnosti zemědělství v zemích AKT je třeba věnovat náležitost pozornost tomu, aby byl vždy zajištěn dostatek potravin;

21.   zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby si země AKT uchovaly právo na ochranu některých citlivých výrobků;

22.   uznává, že takzvaná hodnocení dopadu na udržitelnost neměla na jednání velký vliv, a vyzývá Komisi, aby objasnila a přezkoumala vztah mezi těmito hodnoceními a jejími postoji při vyjednávání s cílem poskytnout zúčastněným stranám příležitost k vyjádření jejich stanoviska;

23.   vyzývá k vytvoření, a to jak na regionální, tak na celostátní úrovni, vhodného a transparentního monitorovacího mechanismu – s jasnými úkoly a vlivem – určeného ke sledování dopadů dohod o hospodářském partnerství, do něhož by se měly ve větší míře zapojit samotné země AKT a v jehož rámci by měly probíhat široké konzultace se všemi zúčastněnými stranami;

24.   vyzývá Radu a Komisi, aby objasnily, do jaké míry bude financování "rozvojové dimenze" dohod o hospodářském partnerství dostupné nad rámec 10. Evropského rozvojového fondu (ERF);

25.   vítá závěry Rady pro obecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 16. října 2006, v nichž "Rada zdůrazňuje potřebu zajistit, aby byla podstatná část závazku Společenství a členských států zvýšit do roku 2010 svou pomoc týkající se obchodu na 2 miliardy EUR věnována zemím AKT", ačkoli lituje, že ne všechny tyto peníze jsou "doplňkem zdrojů z Evropského rozvojového fondu", a dále naléhá na Komisi a členské státy, aby upřesnily podmínky těchto závazků, zaručily, že tato pomoc není podmíněna výstupy jednání o dohodách o hospodářském partnerství, a pracovaly na podstatném zvýšení částky dostupné z pomoci na rozvoj obchodu, jelikož poptávka ze zemí AKT vzrůstá;

26.   schvaluje, že Rada vyzvala Komisi a členské státy, aby "jako okamžitou prioritu podpořily provádění závazků v oblasti reforem souvisejících s dohodami o hospodářském partnerství", a žádá, aby před ukončením jednání o dohodách byly učiněny konkrétní závazky, které budou dostatečně podrobně rozvedeny a kvantifikovány a budou se konkrétně týkat dohod o hospodářském partnerství a zaměřovat se jak na pomoc týkající se obchodu, tak na náklady na přizpůsobení spojené s dohodami;

27.   požaduje, aby byla podpora dohod o hospodářském partnerství koordinovaná a aby byla propojena s rozšířeným integrovaným multilaterálním rámcem "pomoci na rozvoj obchodu";

28.   trvá na tom, aby byly dodrženy pařížské zásady o účinnosti pomoci, v souladu s nimiž musí být veškerá pomoc mj. založena na potřebě, a proto vyzývá země AKT, aby – bude-li třeba, s náležitou pomocí ze strany EU – předložily podrobné návrhy, jak a na co by měly být použity dodatečné prostředky související s dohodami o hospodářském partnerství, a připojily k nim odhady nákladů, a to zejména s ohledem na regulační rámce, ochranná opatření, opatření na rozvoj obchodu, podporu při plnění mezinárodních sanitárních a fytosanitárních norem a norem v oblasti duševního vlastnictví a na strukturu mechanismů pro monitorování dohod o hospodářském partnerství;

29.   žádá Komisi, aby poskytla zemím AKT další technickou pomoc při obchodních jednáních, pokud o ni požádají;

30.   vyzývá Komisi, aby zemím AKT, které se rozhodují uskutečnit programy daňových reforem, poskytla pomoc, pokud o ni požádají;

31.   upozorňuje na to, že v mnohých zemích AKT je podíl skutečně odvedených daní velmi nízký, a vyzývá k další podpoře, kterou je třeba poskytnout daňovým reformám a opatřením zaměřeným na prevenci daňových úniků, která by byla součástí strategie na snížení dopadů ztrát při výběru daní; vyjadřuje také obavy z dopadu, který budou mít na rozpočty zemí AKT snižující se celní příjmy, které by s sebou mohly nést škrty ve veřejných výdajích v klíčových odvětvích, jako je školství či zdravotnictví; vyzývá EU k pomoci při zavedení kompenzačních mechanismů, kterých bude třeba k odvrácení takových následků;

32.   připomíná, že země AKT jsou často velmi silně závislé na primárních komoditách, a vyzývá EU, aby vyvinula účinnější nástroje na podporu přizpůsobení a diverzifikace výroby, rozvoje zpracovatelských odvětví a malých a středních podniků v zemích AKT;

33.   rozumí neochotě zemí AKT přistoupit k bilaterálním jednáním o takzvaných singapurských otázkách, které byly vyjmuty z multilaterálních jednání, a uznává, že výhody jakýchkoli dohod o těchto otázkách by měly posuzovat regionální skupiny AKT, připomíná, že 77 chudých zemí nesouhlasilo se zařazením jednání o singapurských otázkách do rozvojové agendy z Dohá;

34.   je přesvědčen o tom, že dobře koncipované dohody o investicích, hospodářské soutěži a veřejných zakázkách podložené důvěryhodným regulačním prostředím by mohly přispět ke společným cílům v oblasti řádné správy věcí veřejných a transparentnosti, a to vytvořením prostředí, které umožňuje vyšší míru partnerství veřejného a soukromého sektoru, zejména pokud jde o klíčovou infrastrukturu;

35.   vyjadřuje zklamání nad tím, že dosud nebyla dostatečně využita příležitost zapojit poslance parlamentů a dalších zúčastněných stran, kterou přezkum nabídl; je přesvědčen o tom, že zapojení rozhodujících zúčastněných stran a zástupců občanské společnosti by tomuto procesu dodalo významný praktický a pragmatický rozměr;

36.   uznává odpovědnost zahraničních podnikatelů a investorů v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí vůči státům a společnostem, v nichž investují; je přesvědčen, že by mělo být podporováno a usnadněno mezilidské podnikání a kontakty při investování, a tím maximalizován sociální a hospodářský přínos vyšší liberalizace;

37.   vyzývá Komisi a země AKT, aby využily přezkumu dohod o hospodářském partnerství jako příležitosti k otevřené diskusi o překážkách, které stojí v cestě dokončení jednání, a aby předložily podrobné návrhy na jejich překonání;

38.   připomíná, že země AKT mnohokrát na různých fórech požadovaly vytvoření jiných systémů, než jsou dohody o hospodářském partnerství, ale upozorňuje na to, že nebyla předložena žádná formální žádost podle čl. 37 odst. 6 Dohody z Cotonou;

39.   žádá Komisi, aby v souladu s čl. 37 odst. 6 Dohody z Cotonou prověřila možné způsoby, jak nabídnout zemím AKT, které nejsou nejméně rozvinuté a nejsou v takovém postavení, aby mohly uzavřít dohody o hospodářském partnerství, alternativní obchodní rámec přiměřený jejich stávající situaci a v souladu s pravidly WTO;

40.   žádá Komisi, aby předložila návrhy na alternativní ujednání zaměřená na rozvoj, která by nabídla více než jen pouhý přístup na trh, jako je tomu v případě iniciativy "Vše kromě zbraní" a zvláštního pobídkového režimu pro udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných GSP+;

41.   vyzývá Komisi, aby při jednáních o dohodách o hospodářské pomoci prosazovala normy v sociální oblasti a slušnou práci;

42.   vyzývá Komisi, aby objasnila, jaké důsledky bude mít rozhodnutí některých zemí nepodepsat dohodu o hospodářském partnerství, pokud jde o "pomoc na rozvoj obchodu" a o podporu související s těmito dohodami;

43.   vyzývá Komisi a Radu, aby zjednodušily a omezily byrokracii, která je spojena s požadavky ERF, a aby zlepšily školení o postupech ERF poskytovaná v zemích AKT v zájmu maximálního využívání dostupných zdrojů;

44.   připomíná, že bilaterální jednání o obchodu se službami nesmí nutit země AKT k zavedení liberalizace základních veřejných služeb, musí respektovat právo zemí svobodně regulovat veřejné služby, a žádá obě strany, aby uznaly, že řádné regulační systémy jsou podstatnou částí procesu liberalizace;

45.   požaduje, aby EU nepřidávala k  dohodám o hospodářském partnerství ustanovení o právech v oblasti duševního vlastnictví, protože představují další překážky přístupu k základním lékům, a aby využila systém dohod o hospodářském partnerství na pomoc zemím AKT při zavádění forem flexibility stanovených v prohlášení z Dohá; zdůrazňuje, že na základě prohlášení z Dohá o Dohodě TRIPS a veřejném zdraví z roku 2001 se EU zavázala dávat přednost veřejnému zdraví před svými obchodními zájmy;

46.   zdůrazňuje, že regionální hledisko dohod o hospodářském partnerství má zásadní význam nejen pro posílení obchodu sever-jih, ale také jih-jih; domnívá se, že na straně Evropy nebyla věnována této skutečnosti dostatečná pozornost a že dosažení náležité vnitroregionální integrace by mohlo mít dokonce ještě větší význam než realizace programu pro meziregionální integraci;

47.   požaduje, aby byly dohody vybaveny systémem pro urovnávání sporů, který by byl dostatečně jednoduchý a výhodný z hlediska nákladů a který by umožnil včasný zásah, pokud by strany neplnily své závazky;

48.   požaduje, aby byly předloženy návrhy, které budou vhodným způsobem řešit kritické připomínky zemí AKT vůči čtvrtému modu dohody GATS;

49.   doporučuje Komisi, aby zajistila, že se mezinárodní program v oblasti důstojné práce a uplatňování základních pracovních norem stanou trvalou součástí obchodních jednání a strategických partnerství; vyzývá Komisi, aby zajistila uplatňování článku 50 dohody z Cotonou, jehož součástí je zvláštní ustanovení týkající se obchodních a pracovních norem a které je potvrzením závazků stran k dodržování základních pracovních norem;

50.   uznává, že přísné fytosanitární a jiné normy EU v oblasti zdraví a životního prostředí mohou bránit vývozům ze zemí AKT, zejména vývozu zemědělských produktů, a vyzývá Komisi a členské státy, aby pomáhaly zemím AKT vytvořit příslušné programy, aby mohly tyto normy zavčas plnit;

51.   vyzývá Komisi, aby převzala iniciativu a zmobilizovala mezinárodní podporu revize nebo vyjasnění článku XXIV dohody GATT, pokud jde dohody o volném obchodu mezi stranami, které mají odlišnou úroveň rozvoje;

52.   vyzývá Komisi, aby v průběhu jednání i po jeho ukončení systematicky analyzovala sociální dopady dohod o hospodářském partnerství v zemích AKT, zejména dopady na nejvíce ohrožené skupiny, včetně mladých lidí a žen;

53.   uznává význam parlamentní kontroly, která přispívá ke zlepšení správy věcí veřejných a demokratické odpovědnosti a ke zvýšení transparentnosti;

54.   požaduje, aby byl v rámci každé dohody o hospodářském partnerství vytvořen společný parlamentní výbor pro obchod a rozvoj , který by spolupracoval se Smíšeným parlamentním shromážděním AKT-EU a veřejně sledoval a přezkoumával dopad těchto dohod v oblasti obchodu a rozvoje, navrhl mechanismus k zajištění odpovědnosti a reagoval na obavy týkajících se dohod o hospodářském partnerství jak z regionálního hlediska, tak z hlediska všech zemí AKT;

55.   naléhavě vyzývá Komisi k pravidelným konzultacím s národními parlamenty v zemích AKT, aby jim usnadnila dohled nad tímto procesem, a dále doporučuje, aby příslušný výbor smíšeného parlamentního shromáždění a poslanci EU a zemí AKT na plenárních zasedáních tento proces pravidelně hodnotily;

56.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států a zemí AKT, Radě AKT–EU a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT–EU.

(1) Úř. věst. C 177 E, 25.7.2002, s. 290. (2) Úř. věst. C 77 E, 26.3.2004, s. 393. (3) Úř. věst. C 92 E, 20.4.2006, s. 397. (4) Úř. věst. C 157 E, 6.7.2006, s. 397. (5) Úř. věst. C 285 E, 22.11.2006, s.126. (6) Úř. věst. C 292 E, 1.12.2006, s. 121. (7) Úř. věst. C 293 E, 2.12.2006, s. 155. (8) Úř. věst. C 298E, 8.12.2006, s. 261. (9) Úř. věst. C 305 E, 14.12.2006, s. 244. (10) Úř. věst. C 320 E, 15.12.2005, s. 145. (11) Úř. věst. L 169, 30.6.2005, s. 1. (12) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. května 2007 o výroční zprávě Rady Evropskému parlamentu za rok 2005 o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutích SZBP, včetně finančních důsledků pro souhrnný rozpočet Evropské unie (2006/2217(INI))

P6_TA(2007)0205 A6-0130/2007

Evropský parlament,

-   s ohledem na výroční zprávu Rady (10314/1/2006),

-   s ohledem na článek 21 Smlouvy o EU,

-   s ohledem na Smlouvu o Ústavě pro Evropu, která byla podepsána dne 29. října 2004 v Římě (Ústavní smlouva),

-   s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii (EBS), kterou přijala Evropská rada dne 12. prosince 2003,

-   s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 6. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a zdokonalení rozpočtového procesu(1) a zejména na bod 40 této dohody,

-   s ohledem na své rozhodnutí ze dne 17. května 2006 o uzavření interinstitucionální dohody o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(2),

-   s ohledem na závěry předsednictví na zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 16. a 17. června 2005 a zejména na prohlášení předsednictví o ratifikaci Smlouvy o Ústavě pro Evropu a závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady ve dnech 15. a 16. června 2006 a 14. a 15. prosince 2006,

-   s ohledem na závěry předsednictví na zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 15. a 16. prosince 2005 o finančním výhledu na období 2007–2013,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 12. ledna 2005 o Smlouvě o Ústavě pro Evropu(3),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 2. února 2006 o Společné zahraniční a bezpečnostní politice – 2004(4),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 16. listopadu 2006 o provádění evropské bezpečnostní strategie v rámci EBOP(5),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2006 k dalším krokům v období reflexe a analýzy budoucnosti Evropy(6) a na výsledky společné parlamentního jednání na téma "Budoucnost Evropy: od reflexe k akci", konaného ve dnech 4. a 5. prosince 2006 v Bruselu,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2006 o nových finančních nástrojích v souvislosti s rozvojovými cíli tisíciletí(7),

-   s ohledem na svá usnesení ze dne 15. června 2006(8) a ze dne 13. prosince 2006(9)o schůzkách na nejvyšší úrovni Rusko–Evropská unie,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 1. června 2006 o zlepšení vztahů mezi EU a USA v rámci Dohody o transatlantickém partnerství(10) a o transatlantických hospodářských vztazích mezi EU a USA(11),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2003 o míru a důstojnosti na Blízkém východě (12) a ze dne 7. září 2006 o situaci na Blízkém východě(13),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2006 o vztazích EU–Čína(14),

-   s ohledem na závěry předsednictví Evropské rady, která na svém zasedání v Bruselu ve dnech 15. a 16. prosince 2005 jednala o dokumentu "EU a Afrika: na cestě ke strategickému partnerství",

-   s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2005 o přezkumu dohody o nešíření jaderných zbraní – jaderné zbraně v Severní Koreji a Íránu(15), které hájí zásadu "No Say, No Pay" (bez možnosti vyjádřit se nebude EU poskytovat finanční prostředky), kterou EU bude vzhledem ke Korejskému poloostrovu uplatňovat,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 23. března 2006 o zajištění dodávek energií v Evropské unii(16),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2006 o výroční zprávě o lidských právech ve světě v roce 2005 a politice lidských práv v Evropské unii(17) a usnesení ze dne 14. února 2006 o doložce o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie (18),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2006 o institucionálních aspektech schopnosti Evropské unie začlenit nové členské státy (19),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2006 o strategii rozšiřování EU a hlavních úkolech na období 2006–2007(20),

-   s ohledem na čl. 112 odst. 1 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Rozpočtového výboru (A6-0130/2007),

A.   vzhledem k tomu, že Parlament očekává, že bude napraven přístup Rady, která a posteriori předložila pouhý seznam aktivit v oblasti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) za poslední rok, aniž by předem konzultovala s Parlamentem, jak je stanoveno v článku 21 Smlouvy o Evropské unii, a to prostřednictvím konstruktivního výkladu článků 42 a 43 nové interinstitucionální dohody o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení ze dne 17. května 2006(21),

B.   vzhledem k tomu, že Rada by měla s konečnou platností nahradit své postupy skutečnou konzultací s Parlamentem, aby se zajistil skutečný vliv stanoviska Parlamentu na rozhodnutí pro následující rok,

C.   vzhledem k tomu, že v návaznosti na páté rozšíření EU schválilo již 18 členských států Ústavní smlouvu, je však třeba usilovat o úplnou ratifikaci a vstoupení smlouvy v platnost, má-li se zajistit schopnost Unie čelit své globální odpovědnosti a celosvětovým hrozbám a výzvám dnešního světa,

D.   vzhledem k tomu, že nová ustanovení Ústavní smlouvy týkající se vnějších vztahů nebyla během ratifikačního procesu zpochybněna, a SZBP by tudíž mohla hrát důležitou úlohu při posilování důvěry široké veřejnosti v Unii,

E.   vzhledem k tomu, že vnější činnost Unie jako celek a zejména SZBP musí zohledňovat zájmy Unie, a zejména to, do jaké míry se jednotlivé třetí země a regiony přibližují evropskému modelu a hodnotám, a skutečnost, že Unie jakožto jeden z hlavních geopolitických aktérů na světové scéně vystupuje jako politická, hospodářská, sociální a ekologicky zaměřená unie států a občanů oddaných míru a jednajících v souladu se zásadami demokracie, právního státu a sociální spravedlnosti, a potřebuje proto silné a spolehlivé politické a hospodářské partnery,

F.   vzhledem k tomu, že účinnost a důvěryhodnost společné zahraniční politiky byly nedávno narušeny vetem uplatněným některými členskými státy na bilaterální otázky navzdory snahám jiných členských států o nalezení kompromisu; vzhledem k tomu, že členské státy by měly jednat nestranně a zdržet se používání práva veta, a omezit tento postup na vysoce citlivé otázky národního zájmu,

G.   vzhledem k tomu, že rozvoj a upevňování demokracie, právní stát a dodržování lidských práv a základních svobod zůstávají i nadále klíčovým cílem SZBP a vzhledem k tomu, že SZBP by se měla především soustředit na hospodářskou integraci, diplomacii, civilní předcházení konfliktům a řízení konfliktů,

H.   vzhledem k tomu, že mají-li být SZBP a evropská bezpečnostní a obranná politika (EBOP) důvěryhodné, je nezbytné přidělit jim dodatečné finanční zdroje, aby mohly naplňovat své cíle,

I.   vzhledem k tomu, že financování vojenských operací Evropské unie vlastně nepodléhá demokratické kontrole, ať už prostřednictvím národních parlamentů či prostřednictvím Evropského parlamentu,

Ratifikace Ústavní smlouvy jakožto hlavní hledisko a základní rozhodnutí SZBP pro rok 2007

1.   domnívá se, bez ústavní smlouvy, kterou ratifikovalo 18 zemí, nemůže Evropská unie vytvářet zahraniční a bezpečnostní politiku schopnou alespoň částečně reagovat na nejdůležitější výzvy, jako jsou globalizace, zhroucené nebo hroutící se státy, přeshraniční migrace, mezinárodní terorismus, energetická závislost a klimatické změny; domnívá se, že účinnost SZBP předpokládá vytvoření prostředků a kapacit potřebných k zajištění bezpečnosti, nezávislosti a celistvosti Unie a jejích členských států; s ohledem na výše uvedené připomíná rozsáhlou podporu veřejnosti ve všech členských státech, pokud jde o posílení úlohy Unie ve světě, neboť členské státy samotné tuto úlohu již nemohou dále pro své občany plnit; zdůrazňuje, že potřeba dokončit ústavní smlouvu je jednou z hlavních priorit stávajícího i nadcházejícího předsednictví EU;

2.   považuje za nutné vytvořit post evropského ministra zahraničních věcí, který by podle jeho názoru měl být zároveň komisařem a předsedou Rady pro zahraniční věci tak, aby byla posílena návaznost a soudržnost SZBP a aby Evropa mohla mluvit jedním hlasem;

3.   v této souvislosti sdílí názor, že vytvoření nové funkce ministra zahraničních věcí Evropské unie by mělo doprovázet upřímné odhodlání členských států formulovat a provádět skutečnou a účinnou společnou zahraniční politiku, která by odrážela obecné zájmy Evropské unie;

4.   konstatuje, že doložka o pomoci, strukturální spolupráce, evropská služba pro vnější činnost, jediná právnická osoba jsou rovněž příklady pokroku, který ústavní smlouva přináší a který je naléhavě potřeba;

5.   poukazuje na to, že politická a společenská shoda ohledně hlubší integrace zahraniční a bezpečnostní politiky nabízí pevný základ pro pokračování ústavního procesu;

6.   důrazně ještě jednou vyzývá hlavy států a předsedy vlád, aby do konce roku 2008 uzavřeli ústavní proces, což je nejen nezbytné pro příští rozšíření, ale rovněž to Unii umožní pracovat v oblasti vnější činnosti a SZBP/EBOP efektivnějším, průhlednějším a demokratičtějším způsobem;

Zajištění lepší účinnosti, koherence a viditelnosti SZBP

7.   vítá zřízení Evropské obranné agentury, rozvoj koncepce "bojové skupiny", vytvoření evropské politiky sousedství a uplatňování doložky o solidaritě při potírání teroristických hrozeb nebo útoků, a rovněž stanovení hlavních civilních cílů, zřízení civilních zásahových týmů určených k reakci na krizové situace a partnerství pro budování míru v rámci nástroje stability; naléhavě žádá Komisi, aby zřídila civilní mírový sbor, jak to Parlament požadoval v řadě usnesení;

8.   považuje za vhodné, aby Rada a Komise využívaly svých procedurálních a organizačních možností a posílily vazby mezi prvním a druhým pilířem prostřednictvím:

9.   vyzývá členské státy EU, které jsou zastoupeny v Radě bezpečnosti OSN, aby – po poradě s ostatními členskými státy – věnovaly pozornost jejich návrhům a usilovaly o sladění svých činností v rámci Rady bezpečnosti, které budou odrážet stanoviska v Evropě nejčastěji zastávaná;

10.   vyzývá dále členské státy EU, které jsou rovněž členy Rady bezpečnosti OSN, aby zlepšily koordinaci s tímto rámcem s cílem posílit účinnost působení EU na světové scéně a v blízké budoucnosti rozhodly o společném evropském křesle;

11.   je toho názoru, že bez zavedení kvalifikované většiny při hlasování v otázkách SZBP bude vážně ohrožena soudržnost, účinnost a viditelnost vnějších akcí EU;

12.   je toho názoru, že je možné více posílit politický dialog s třetími zeměmi a regiony, zejména s hlavními partnery, zaujmout aktivnější přístup ve vztazích s mezinárodními organizacemi a pružněji a dynamičtěji využívat síť delegací Komise;

13.   poukazuje na to, že je zapotřebí posílit politický dialog se třetími zeměmi, alespoň pokud jde o lidská práva; rovněž je přesvědčen, že orgány Společenství a členské státy musejí zajistit, aby členové jejich delegací byli seznámeni s vodítky v oblasti lidských práv schválenými Radou, opírali se o ně a jednali v souladu s nimi;

14.   připomíná v této souvislosti, že diplomacie Parlamentu může hrát významnou úlohu jakožto doplňkový nástroj pro vztahy Unie s třetími zeměmi a regiony; vyzývá Radu a Komisi, aby navázaly užší vztahy založené na spolupráci se třemi hlavními meziparlamentními shromážděními (společným parlamentním shromážděním EU–AKT, Evropsko-středomořským parlamentním shromážděním a parlamentním shromážděním EU–Latinská Amerika), během nichž se setkávají zástupci parlamentů z celého světa, a zvyšují tak demokratickou legitimitu celosvětového dialogu a vytváří pro něj hodnotné politické fórum; pověřuje odpovědné orgány Parlamentu, aby vhodně koordinovaly a posilovaly administrativní pomoc těmto meziparlamentním shromážděním;

15.   je toho názoru, že aby mohla Unie reagovat na současný nedostatek koherence a vyvážit dnešní nerovnováhu mezi schopností a očekáváními, měla by využít všech dostupných nástrojů v oblasti vnější činnosti, jako jsou politiky týkající se obchodu, pomoci, zahraniční politiky a EBOP, stejně jako vnější dimenze politik v oblasti životního prostředí, výzkumu, dopravy, zemědělství, rybolovu a vnitřních věcí;

Doporučení týkající se různých tématických hledisek pro rok 2007

16.   trvá na tom, že v zájmu zajištění prosperity a bezpečnosti by měl být upřednostněn omezený počet oblastí, které lépe odpovídají přáním a obavám evropských občanů a jejich očekáváním, pokud jde o úlohu, kterou by měla Unie hrát v oblasti mezinárodních záležitostí, jako jsou upevnění demokracie, bezpečnost občanů a boj proti teroristickým organizacím, řízení migrace, mezikulturní dialog, zabezpečení dodávek energie, klimatické změny, kontrola zbrojení a odzbrojení, zákaz šíření zbraní hromadného ničení i otázka, jak by Unie měla přispívat ke snižování chudoby a dosažení rozvojových cílů tisíciletí a sociálního rozvoje;

17.   zdůrazňuje potřebu zavést mezinárodní systém pro nešíření jaderných zbraní ve všech jeho podobách, aktivně se podílet na zachování stávajícího systému kontroly zbraní a systému odzbrojování, zvláště pak na konzistentním provádění a důkladném sledování Úmluvy o chemických zbraních, všeobecném uplatňování Úmluvy o zákazu pozemních min (Ottawská úmluva) a vstupu v platnost Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, a zahájit jednání o nových dohodách o odzbrojování týkajících se mimo jiné ručních palných zbraní a dalšího omezování konvenčních a jaderných zbraní v Evropě;

18.   vyjadřuje hluboké znepokojení nad prohlášením ruského prezidenta Vladimira Putina o neochotě Ruska nadále se podílet na Úmluvě o konvenčních silách v Evropě z roku 1990; je toho názoru, že se jedná o nepřiměřenou odpověď na plány protiraketového systému; vyzývá k opětovnému otevření politického dialogu v rámci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě na témata bezpečnosti, kontroly zbraní a odzbrojování s tím, že bude v Evropě definitivně ukončeno soutěžení ve zbrojení a že bude dohodnuto další omezování zbrojení a vybudována Evropa bez jaderních zbraní;

19.   vyzývá Komisi, aby se v rámci těchto prioritních oblastí zaměřila na politické, obchodní, hospodářské a finanční nástroje i politiky spadající do prvního pilíře stávajících smluv s cílem lépe plnit cíle Unie v celosvětových záležitostech; je toho názoru, že vnější činnost EU by také mohla těžit z většího počtu žen zastávajících vedoucí funkce, také v oblasti SZBP;

20.   připomíná, že by měla být aktualizována EBS, přičemž by měla být zachována její dvojí povaha (vojenská i civilní) a její základní koncepce předcházení konfliktům a účinného multilateralismu a měla by do ní být začleněna energetická bezpečnost, klimatické změny a prevence šíření chudoby ve světě, které představují hlavní výzvy pro bezpečnost EU;domnívá se, že zvláštní pozornost by měla být věnována spojení mezi bezpečností a rozvojem a zvláštní důležitosti sociálně-ekonomických témat;

21.   trvá na tom, že terorismus představuje jednu z hlavních hrozeb pro bezpečnost EU, je však zapotřebí s ním bojovat bez porušování všeobecných hodnot demokracie, právního státu, lidských práv a základních svobod, které je třeba chránit, a to v úzké spolupráci s mezinárodními partnery a v souladu se strategií stanovenou OSN;

22.   opětovně zdůrazňuje, že zatímco boj proti terorismu představuje klíčovou součást vnější činnosti EU, musí dodržování lidských práv a občanských svobod zůstat pro EU i nadále prioritou; domnívá se, že je třeba učinit mnohem více pro posílení mezinárodní spolupráce v boji proti terorismu podle mezinárodního práva a Charty OSN;

23.   zdůrazňuje význam zahraničně politického rozměru v otázkách zabezpečení energetických dodávek, včetně závislosti Unie na energetických a jiných strategických dodávkách ze zemí a regionů, které jsou stále méně stabilní, stejně jako otázku přístupu k alternativním zdrojům energie a jejich rozvoj; odmítá jakékoli omezování dodávek energie používané jakožto politický nástroj a zdůrazňuje potřebu solidarity v oblasti energetické politiky mezi členskými státy EU; je toho názoru, že by se mělo učinit maximum, aby se tato závislost omezila; zdůrazňuje, že vnější činnost EU je třeba směřovat ke společné strategii a podpoře projektů zaměřených na diverzifikaci energetických dodávek;

24.   zdůrazňuje, že Evropská unie má přednostní zájem na posílení celosvětového řízení, mezinárodních institucí a významu mezinárodního práva; trvá na zásadní úloze OSN při rozvoji globálního vládnutí; připomíná, že je nezbytné, aby Čína a Indie, jakožto rostoucí mocnosti, a také Rusko nesly část odpovědnosti za stav celosvětového řízení a řešení celosvětových výzev a aby se podílely na nenahraditelné úloze, kterou by transatlantičtí partneři měli v tomto ohledu společně hrát;

25.   podtrhuje důležitost dalšího rozvoje rozměru regionální spolupráce v zahraniční politice EU, zejména v sousedních oblastech, posilováním vztahů s regionem Černého moře a podporou spolupráce jak mezi sousedy, tak mezi EU a jejími sousedy, s cílem zajistit regionální řešení pro zajištění stability, rozvoje a prosperity;

26.   připomíná EU, aby vyzývala své partnery k úsilí o rozvoj a upevňování demokracie, lidských práv a právního státu, neboť tato kritéria tvoří základy prosperujícího a bezpečného světa;

27.   vyjadřuje v této souvislosti obavy ohledně prvních testů protisatelitní zbraně, které provedla Čína v lednu 2007; považuje to za známku šíření zbraní ve vesmíru; vyzývá Radu, aby na úrovni OSN podnítila vícestranná jednání s cílem vydání mezinárodního zákazu těchto zbraní;

28.   vítá novou iniciativu, kterou přijaly Spojené státy v oblasti konzultací a poskytování pravidelných informací o své protiraketové ochraně; vyjadřuje znepokojení nad výroky, s kterými vystoupil prezident Putin v reakci na plán USA rozmístit části své protiraketové ochrany v Polsku a v České republice; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby ze zapojily do dialogu; vyzývá Spojené státy, aby zdvojnásobily své úsilí ve snaze konzultovat a vysvětlit své plány týkající se protiraketového obranného systému proti hrozbě nových potenciálních jaderných mocností, aby NATO a EU zůstaly v této otázce jednotné; žádá, aby tyto návrhy byly do hloubky projednány, včetně jejich nezbytnosti, hodnocení hrozeb a možnosti ustanovení různých bezpečnostních oblastí v rámci EU i NATO; zdůrazňuje, že je důležité, aby v rámci Rady NATO-Rusko proběhly konzultace ohledně protiraketového obranného systému;

29.   je toho názoru, že pokud jde o vnější akce, je nezbytné učinit mnohem více, aby se zastavilo šíření chudoby ve světě, zabránilo stigmatizaci a diskriminaci a aby se potíraly vážné choroby; připomíná, že je nezbytné, aby EU zůstala věrná závazkům, které přijala pro splnění rozvojových cílů tisíciletí;

30.   vítá úsilí Komise i Rady o řešení otázky nelegálního přistěhovalectví a usazování se jakožto důležité součásti vnější činnosti EU, ať už jde o vztahy se zeměmi původu nebo s tranzitními zeměmi; domnívá se, že rozvojová spolupráce by se měla zaměřit také na prvotní příčiny hromadného přistěhovalectví a zahrnovat pevnější závazek EU v oblasti řešení konfliktů s cílem dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí, především v afrických zemích; zdůrazňuje, že boj proti nezákonnému přistěhovalectví je úkolem soudů a policie a že politiky EU se musí rovněž zabývat prvotními příčinami nezákonného přistěhovalectví; zdůrazňuje, že potírání nelegálního přistěhovalectví je úkolem soudů a policie, který vylučuje užívání vojenských prostředků a schopností EBOP;

31.   připomíná výše zmíněné usnesení Parlamentu ze dne 14. února 2006 o doložce o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie a vyzývá Komisi a Radu, aby zohlednily doporučení stanovené v tomto usnesení s cílem zajistit lepší řízení všech typů dohod mezi EU a četnými partnerskými zeměmi, v nichž ustanovení o demokracii tvoří již nyní základní prvek; připomíná svůj závazek bojovat proti beztrestnosti těch, kteří se dopustili válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a dalších vážných porušení lidských práv, mimo jiné posílením úlohy Mezinárodního trestního tribunálu;

32.   vyzývá Radu a Komisi, aby se zhostily své odpovědnosti a bez odkladů začaly uplatňovat doporučení obsažená v usnesení Parlamentu ze 14. února 2007 o údajném využití evropských zemí ze strany CIA na převoz a nelegální zadržování vězňů(22);

33.   zdůrazňuje, že je nezbytné účinně uplatňovat doložky o lidských právech, nešíření zbraní a boji proti terorismu ve všech typech smluv s třetími zeměmi a vyvarovat se modifikacím ad hoc, aby se zajistila koherence a účinnost; vyzývá Komisi, aby předložila návrhy v rámci nového nástroje stability, předvstupního nástroje, nástroje evropského sousedství a partnerství a nástroje pro rozvojovou spolupráci, a poskytla tak v rámci právní působnosti těchto nástrojů technickou a finanční pomoc třetím zemím a pomohla jim splnit jejich závazky vyplývající z výše uvedených doložek; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby tyto nové nástroje byly uplatňovány způsobem, který je slučitelný s novým evropským nástrojem pro demokratizaci a lidská práva a který jej doplňuje;

Priority v geografických oblastech na rok 2007

34.   doporučuje, aby byla přijata opatření, jež povedou k tomu, že rozšíření EU bude i nadále představovat klíčový cíl politické agendy EU v roce 2007, tento cíl však musí být v souladu se schopností EU začlenit nové členské státy (tzn. který zohledňuje dopad rozšíření na její orgány, finanční zdroje a schopnost plnit své politické cíle); dále doporučuje, aby byla posílena evropská politika sousedství, včetně iniciativ na posílení hospodářských a politických vztahů mezi EU a zeměmi v oblasti Černého moře a vztahů v oblasti bezpečnosti a energetiky; aby se pokračovalo v úsilí o stabilizaci západního Balkánu včetně možnosti přistoupení k EU v souladu se Soluňskou agendou, aby byla obnovena jednání se Srbskem o dohodě o stabilizaci a přidružení, aby byla posílena evropsko-středomořská spolupráce, aby se rozvinulo všestranné, vyvážené partnerství s Ruskem, a to nejen v oblasti obchodu a energetiky, ale především s ohledem na otázky týkající se lidských práv a demokratizace a aby se prohloubily vztahy se střední Asií, prostřednictvím důkladné spolupráce s příslušnými mezinárodními subjekty působícími v tomto regionu;

35.   domnívá se, že podpora národní solidarity, stability, míru, demokracie a hospodářského rozvoje musí v příštích letech dále tvořit priority politiky EU vůči Afghánistánu; žádá, aby byly na tyto úkoly vyčleněny spolehlivé prostředky, které umožní plánování ve střednědobém výhledu; domnívá se, že je potřebné, aby EU podporovala zejména rozvoj silných vnitrostátních a státních institucí, hospodářský a kulturní rozvoj země, odzbrojení soukromých milicí a boj proti pěstování drog a obchodování s nimi;

36.   vítá iniciativu, pro střední Asii, kterou předložilo německé předsednictví, jež by mohla vyústit v účinnější a angažovanější přístup vnější politiky EU vůči tomuto regionu; domnívá se, že tato iniciativa by mohla vytvořit jedinečnou, všestrannou spolupráci mezi EU a zeměmi Střední Asie; sdílí názor, že Evropská unie má živý zájem na větším hospodářském rozvoji, stabilitě a lepší správě věcí veřejných a dodržování lidských práv v regionu;

37.   znovu opakuje, že je zapotřebí pokračovat v reformě OSN jako celku s ohledem na účinný multilateralismus se zvláštním zaměřením na reformu Rady bezpečnosti OSN; v této souvislosti vítá slibné úsilí o reformu, které zahájil předseda valného shromáždění OSN;

38.   je toho názoru, že by mělo být vyvinuto veškeré úsilí, aby se stabilizovala situace v Libanonu, a že by Komise měla podrobně a do hloubky kontrolovat využívání finanční pomoci EU v této zemi; vyzývá Radu, aby zintenzívnila své úsilí v rámci Kvarteta na Blízkém východě (EU, USA, Ruská federace a OSN) s cílem podpořit dialog mezi Izraelci a Palestinci o komplexním mírovém řešení vycházejícím z existence dvou bezpečných a stabilních států; doporučuje, aby se EU jednoznačněji zavázala k postoji Kvarteta (závazek nečinit násilné akce, uznání Izraele a uznání předchozích dohod a povinností včetně plánu dalších kroků); domnívá se, že nová palestinská vláda národní jednoty a uznání předchozích dohod s Izraelem by mělo přimět EU, aby posílila svou angažovanost v Palestině; bez ohledu na předchozí bod se domnívá, že izraelská a palestinská vláda by měly zásadně dodržovat hranice z roku 1967 jakožto dělící linii mezi dvěma vzájemně se uznávajícími nezávislými státy; je toho názoru, že by v tomto ohledu mohla být prospěšná také účast arabských zemí; podporuje výzvu Kvarteta k pokračování mezinárodní pomoci palestinskému lidu;

39.   doporučuje také, aby se přijala opatření k posílení transatlantických vztahů se Spojenými státy na straně jedné a s Latinskou Amerikou s cílem podpořit její proces začleňování na straně druhé, včetně boje proti terorismu za současného dodržování lidských práv a mezinárodních dohod, a to prostřednictvím nové dohody o transatlantickém partnerství, která nahradí stávající novou Transatlantickou agendu; navrhuje, aby byl v rámci této nové dohody o transatlantickém partnerství zaveden mechanismus pravidelné kontroly podobný kontrolnímu mechanismu EBS, prostřednictví něhož odborníci z EU a Spojených států trvale usilují o zlepšení transatlantického partnerství s cílem plně využít jeho potenciál;

40.   dále doporučuje, aby se pokročilo v jednáních o partnerské dohodě s Čínou za předpokladu, že bude dosaženo významného pokroku na poli demokracie a lidských práv; aby se prohloubilo strategické partnerství s Indií, aby se posílila politická a hospodářská spolupráce s Japonskem a sdružením ASEAN a hledala se aktivní role pro Unii v oblasti nedořešených otázek korejského poloostrova, která by se neomezovala pouze na finanční pomoc;

41.   důrazně doporučuje, aby se přijala opatření s cílem rozhodně se zapojit do uplatňování strategie EU–Afrika nad rámec tradiční politiky rozvojové pomoci, zejména s ohledem na nadcházející předsednictví Portugalska, které bude pořádat příští summit EU-Afrika, aby se prostřednictvím dohody o přidružení mezi EU a sdružením Mercosur posílily regionální integrační procesy v Latinské Americe a aby se zahájila jednání o podobných dohodách se zeměmi střední Ameriky a Andského společenství;

42.   zdůrazňuje potřebu dát nový podnět Barcelonskému procesu s cílem prohloubit vyvážený hospodářský, sociální a demokratický vývoj v dotčených zemích;

43.   je toho názoru, že s ohledem na nadcházející rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN o komplexním návrhu na vyřešení statusu Kosova, by měla být EU plně připravena k výkonu svých nových úkolů a odpovědností v tomto regionu, a tak oznámit jednotné a společné stanovisko k nové rezoluci Rady bezpečnosti, která nahrazuje rezoluci 1244 (1999); navíc vyzývá Radu, aby podnikla výraznější a účinnější akci pokud jde o přetrvávající konflikty na jižním Kavkaze a v Podněstří;

44.   poukazuje na rozsáhlá usnesení a zprávy, které se týkají různých geografických oblastí zájmu EU, neboť jsou hodnotným přínosem pro probíhající jednání, z nichž by měla vzejít politika EU vůči těmto geografickým oblastem;

Parlamentní kontrola SZBP

45.   bere na vědomí popisnou výroční zprávu o činnosti SZBP za rok 2005, kterou předložila Rada dne 30. června 2006; připomíná, že je nezbytné, aby Rada Parlament nejen informovala, ale také jej plně zapojila do hlavních hledisek a základních rozhodnutí v oblasti SZBP na rok 2007; lituje, že Rada opět opomenula právo Parlamentu na roční konzultaci ex ante, pokud jde o nadcházející aspekty a rozhodnutí na rok 2006, jak je stanoveno v článku 21 Smlouvy o EU a v interinstitucionální dohodě ze dne 6. května 1999;

46.   bere na vědomí, že přestože se Rada dopustila porušení článku 21 Smlouvy o EU, není z procedurálních důvodů možné obrátit se s postupy Rady na Soudní dvůr, neboť článek 46 Smlouvy o EU neřadí článek 21 do vyčerpávajícího seznamu případů, kdy se ustanovení Smlouvy o ES o podání žaloby u Soudního dvora vztahují také na oblast SZBP;

47.   opětovně zdůrazňuje své zklamání, že se Rada omezuje na pouhé informování Parlamentu a předkládání strohého seznamu činností v oblasti SZBP za předchozí rok, což dokonce uváděla i sama Rada v úvodní části svých zpráv, místo toho aby na začátku každého roku skutečně konzultovala s Parlamentem hlavní hlediska a rozhodnutí pro každý daný rok, včetně jejích finančních dopadů - jak stanoví článek 28 smlouvy a EU - a poté podala Parlamentu zprávu o tom, zda, a případně jak, budou zohledněny jeho připomínky, a zdůrazňuje, že takový postup je faktickým porušením základního poslání článku 21;

48.   vyzývá Radu, aby tuto situaci napravila a vykládala body 42 a 43 nové inter-institucionální dohody o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení ze 17. května 2006, která vstoupila v platnost dne 1. ledna 2007, pružněji a v širším smyslu, aby tak zajistila Parlamentu právo na každoroční konzultaci ex ante v otázkách nadcházejících hledisek a rozhodnutí v oblasti SZBP; zdůrazňuje, že ve stávajících smlouvách nic nenaznačuje tomu, že by pojem "konzultace" měl ve výše uvedeném článku 21 jiný význam než ten, který má v právních předpisech EU;

49.   bere na vědomí zejména body 42 a 43 interinstitucionální dohody z roku 2006, které se týkají financování SZBP a ustanovují strukturovaný dialog mezi Radou a Parlamentem a které by mohly, budou-li vyloženy konstruktivním a pružným způsobem, přispět ke skutečné konzultaci s příslušným výborem; v tomto ohledu považuje vysvětlující korespondenci mezi finským předsednictvím a předsedy dvou příslušných výborů za částečné splnění požadavku konzultovat s Parlamentem;

50.   varuje před jakýmkoli omezeným výkladem bodu 43 interinstitucionální dohody z roku 2006, který by mohl znemožnit konzultaci o hlavních hlediscích a rozhodnutích pro daný rok, která by v souladu s článkem 21 Smlouvy o EU měla probíhat s Parlamentem na začátku každého roku;

51.   upozorňuje, že je připraven na začátku každého roku uspořádat s Radou a vysokým představitelem/generálním tajemníkem Rady diskusi o hlavních hlediscích a rozhodnutích v oblasti SZBP pro nadcházející rok, neboť tato diskuse představuje ideální příležitost konzultovat s Parlamentem; kromě toho se domnívá, že by bylo zvláště užitečné, aby kandidáti na úřad vysokého zástupce/generálního tajemníka předkládali své programy Výboru pro zahraniční věci Evropského parlamentu;

52.   vybízí Radu a členské státy, aby dále posílily parlamentní kontrolu SZBP tím, že zajistí, aby Parlament hrál důležitou úlohu, a povede se s ním strukturovaný dialog, jak je stanoveno v nové interinstitucionální dohodě, a užší spoluprací mezi Evropským parlamentem a národními parlamenty;

53.   podtrhuje důležitost zásadního zapojení Parlamentu do rozhovorů o mezinárodních smlouvách a dohodách mezi EU a třetími zeměmi, jakož i do postupu jejich uzavírání;

54.   navrhuje, aby byla přijata následující opatření zejména k posílení parlamentní kontroly zpravodajských a bezpečnostních služeb v oblasti:

Financování SZBP/EBOP

55.   považuje celkovou částku ve výši 1 740 milionů EUR vyčleněnou na SZBP na období 2007–2013 za nedostatečnou pro dosažení ambiciózního cíle Unie stát se celosvětovým hráčem, připouští však, že finanční prostředky schválené pro oblast SZBP na rok 2007 ve výši 159,2 milionu EUR jsou důležitým krokem vpřed ve srovnání s předchozími návrhy;

56.   vítá posílení kapitoly SZBP, na kterém se nakonec Parlament a Rada dohodly, v rámci něhož bude v období 2007–2013 pro účely SZBP k dispozici 1 740 milionů EUR; připomíná, že tato úroveň financování představuje ve skutečnosti více než trojnásobek úrovně v rámci starého finančního výhledu, a právě z tohoto důvodu bude třeba zároveň posílit opatření parlamentní kontroly a ze strany Rady zlepšit spolupráci;

57.   vítá interinstitucionální dohodu z roku 2006, která zejména posiluje účast Parlamentu v rozhodovacím procesu v oblasti SZBP, umožňuje větší demokratickou kontrolu vnějších akcí Unie a financování akcí SZBP a konsoliduje a prohlubuje dřívější ustanovení o SZBP týkající se pravidelných politických konzultací s Evropským parlamentem;

58.   domnívá se, že skutečné posouzení finančních dopadů na rozpočet EU bylo doposud brzděno nedostatkem účelných informací ze strany Rady, ačkoli byla v posledních několika letech pořádána k této problematice společná setkání; domnívá se, že s podpisem nové interinstitucionální dohody nyní nadešel čas, aby byl uplatněn duch i litera těchto ustanovení, jež nyní získala jasnou podobu;

59.   lituje předchozího přístupu Rady, která důležité finanční informace poskytovala až poté, co byla přijata konečná rozhodnutí, což šlo proti samotnému smyslu tohoto postupu; vítá však skutečnost, že v tomto ohledu došlo k určitému zlepšení, zejména v souvislosti s novou misí v Kosovu, a očekává takovýto postup pravidelně i v budoucnu;

60.   zdůrazňuje v tomto ohledu body 42 a 43 interinstitucionální dohody z roku 2006; zvláštní důraz klade na požadavek, aby Rada konzultovala s Parlamentem výhledový dokument, který stanovuje hlavní hlediska a strategická rozhodnutí SZBP, včetně jejich finančních dopadů, a to každý rok do 15. června zcela v souladu s novou interinstitucionální dohodou; zdůrazňuje, že součástí se má stát také hodnocení opatření zahájených v předcházejícím roce, a věří, že všechna tato opatření dohromady mohou představovat základ pro opravdové zlepšení demokratické kontroly;

61.   lituje, že vzhledem k nedostatečné částce vyčleněné na SZBP na období 2007–2013, nezamezuje článek, který je věnován zvláštním zástupcům EU, zvyšování počtu těchto vyslanců, kteří by měli být podle definice jmenováni pouze ve zvláštních případech a neměli by oslabovat úlohu delegace Komise, která je na místě přítomná;

62.   připomíná, že zvláštní zástupci Evropské unie spadají pod rozpočet SZBP a že i pokud jde o finanční dopad prodloužení jejich mandátu, platí všechna příslušná ustanovení bodu 42 interinstitucionální dohody z roku 2006; zastává názor, že je zapotřebí stanovit kritéria pro jmenování a hodnocení zvláštních zástupců EU, včetně popisu a smyslu jejich poslání, délky mandátu, spolupráce a komplementarity s delegacemi EU v rámci prvního pilíře a zhodnocení jejich potenciálního přínosu; vyzývá Radu a Komisi, aby v tomto ohledu spolupracovaly, mimo jiné poskytování včasného přístupu k hodnotícím zprávám, které by měly obsahovat závažné, vyčerpávající a objektivní informace a měly by být vypracovány pod vedením vysokého představitele pro SZBP;

63.   vyjadřuje zejména znepokojení na tím, že smíšené akce SZBP, které s sebou nesou výdaje v důsledku jak civilních akcí, tak i akcí s vojenskými nebo obrannými aspekty, neměl doposud žádný parlament možnost zhodnotit; zdůrazňuje, že jde o důsledek nepřehledné situace, kdy na jedné straně jsou národní parlamenty obeznámeny s vojenskou / obrannou částí financování a na straně druhé je Parlament obeznámen pouze s civilními aspekty; zdůrazňuje, že tyto smíšené civilní a vojenské akce by měly být kontrolovatelné v plné míře, a vyzývá proto Radu a Komisi, aby plně spolupracovaly při hledání způsobů, jak získávat celkový obraz těchto misí a jejich mnohostranné finanční struktury;

64.   lituje, že interinstitucionální dohoda z roku 2006 jednoznačně nestanoví, že by společné náklady na vojenské operace v rámci SZBP měly být hrazeny z rozpočtu Společenství, čímž dochází k narušení stávající praxe, při níž byly k dispozici prostředky pro doplňkové rozpočty členských států a startovní kapitál;

65.   lituje tedy, že interinstitucionální dohoda z roku 2006 nemění stávající pravidla týkající se operací SZBP, jako je zásada "náklady hradí každá strana za sebe" nebo jiná opatření jako např. tzv. "mechanismus ATHENA'; připomíná, že taková opatření zachovávají finanční zátěž na těch členských státech, jejichž příspěvek je na místě největší, a tím ohrožují jejich budoucí účast na operacích SZBP a vytváří situaci, které by bylo možné jednoduše zabránit financováním operací z rozpočtu EU;

66.   lituje, že nejméně v jednom případě Rada financovala jisté náklady prostřednictvím mezivládního "mechanismu ATHENA" a to i přesto, že Komise byla jednoznačně toho názoru, že zmíněné výdaje měly být financovány z rozpočtu EU; má zato, že Rada a Komise jsou v případě pochybností povinny Parlament informovat a konzultovat s ním, a jednostranná rozhodnutí Rady nemůže přijmout;

67.   žádá Radu, aby Parlament informovala o nových ustanoveních týkajících se "mechanismu ATHENA" přijatých v prosinci 2006; vyjadřuje překvapení, že Rada nepovažovala za nutné o této záležitosti během dvou společných schůzí konaných na podzim roku 2006 Parlament informovat, vzhledem k tomu, že téhož roku byl tento bod již předmětem diskuse;

68.   vyzývá proto k vytvoření nové rozpočtové metodiky, aby se zlepšila průhlednost výdajů EBOP a podpořil se rozvoj vojenského a civilního potenciálu nezbytného ke splnění cílů EBS tím, že:

69.   poznamenává, že k veškerým nevyčerpaným prostředkům, zejména k navracení částek, v kapitole SZBP Komise přistupuje následně jako k "účelově vázaným příjmům" ve smyslu finančního nařízení, a jsou proto následující rok do příslušných položek vraceny; domnívá se, že tento postup není v souladu s ustanoveními finančního nařízení, a žádá Účetní dvůr, aby tuto záležitost přezkoumal;

o
o   o

70.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi NATO a předsedovi parlamentního shromáždění Rady Evropy.

(1) Úř. věst. C 172, 18.6.1999, s. 1. (2) Úř. věst. C 297 E, 7.12.2006, s. 182. (3) Úř. věst. C 247 E, 6.10.2005, s. 88. (4) Úř. věst. C 288 E, 25.11.2006, s. 59. (5) Přijaté texty, P6_TA(2006)0495. (6) Úř. věst. C 300 E, 9.12.2006, s. 267. (7) Úř. věst. C 290 E, 29.11.2006, s. 396. (8) Úř. věst. C 300 E, 9.12.2006, s. 482. (9) Přijaté texty, P6_TA(2006)0566. (10) Úř. věst. C 298 E, 8.12.2006, s. 226. (11) Úř. věst. C 298 E, 8.12.2006, s. 235. (12) Úř. věst. C 82, 1.4.2004, s. 610. (13) Úř. věst. C 305 E, 14.12.2006, s. 240. (14) Úř. věst. C 305 E, 14.12.2006, s. 233. (15) Úř. věst. C 320 E, 15.12.2005, s. 253. (16) Úř. věst. C 292 E, 1.12.2006, s. 112. (17) Úř. věst. C 297 E, 7.12.2006, s. 341. (18) Úř. věst. C 290 E, 29.11.2006, s. 107. (19) Přijaté texty, P6_TA(2006)0569. (20) Přijaté texty, P6_TA(2006)0568. (21) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1. (22) Přijaté texty, P6_TA(2007)0032. (23) Úř. věst. C 283, 20.11.2002, s. 1. (24) Úř. věst. C 298, 30.11.2002, s. 1.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. května 2007 o podpoře slušné práce pro všechny (2006/2240(INI))

P6_TA(2007)0206 A6-0068/2007

Evropský parlament,

-   s ohledem na sdělení Komise o podpoře slušné práce pro všechny – Příspěvek Unie k provádění agendy slušné práce ve světě (KOM(2006)0249) (Sdělení Komise o podpoře slušné práce pro všechny),

-   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise – příloha ke sdělení Komise o podpoře slušné práce pro všechny (SEK(2006)0643),

-   s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. ledna 2007 ke sdělení Komise o podpoře slušné práce pro všechny(1),

-   s ohledem na deklaraci Mezinárodní organizace práce (MOP) o základních zásadách a právech při práci,

-   s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,

-   s ohledem na úmluvy MOP a na základní pracovní normy MOP,

-   s ohledem na odstavec 47 rezoluce Generálního Shromáždění OSN ze dne 16. září 2005 týkající "závěrečného dokumentu" summitu Valného shromáždění OSN v roce 2005, který se týká slušné práce a spravedlivé globalizace,

-   s ohledem na přijetí ministerské deklarace na zasedání Hospodářské a sociální rady OSN dne 5. července 2006, v níž se uvádí, že je naléhavě třeba vytvořit na národní a mezinárodní úrovni prostředí, které bude jako klíčový prvek udržitelného rozvoje přispívat k vytváření plné a produktivní zaměstnanosti a slušné práce pro všechny,

-   s ohledem na zprávu Světové komise pro sociální rozměr globalizace ze dne 24. února 2004 (WCSDG) Spravedlivá globalizace: vytváření příležitostí pro všechny,

-   s ohledem na sdělení Komise o sociálním rozměru globalizace – příspěvek politiky EU k rozšíření výhod na všechny (KOM(2004)0383),

-   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise – Druhá výroční zpráva o migraci a integraci (SEK(2006)0892),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2002 o sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Sociálnímu výboru nazvané Podpora základních pracovních norem a zlepšení správy sociálních věcí v souvislosti s globalizací(2),

-   s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie: "Evropský konsensus"(3),

-   s ohledem na sdělení Komise nazvané "Investice do lidí" o tematickém programu pro lidský a sociální rozvoj a finančním výhledu na období 2007–2013 (KOM(2006)0018) (sdělení Komise o investicích do lidí),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2002 o sdělení Komise nazvané "Přizpůsobení se změnám v práci a ve společnosti: nová strategie Společenství pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na období 2002–2006(4)",

-   s ohledem na dokument řídícího orgánu MOP, Výboru pro zaměstnaneckou a sociální politiku, nazvaný Aktualizace provádění světové agendy zaměstnanosti a souvisejících aspektů integrační politiky z března 2004,

-   s ohledem na pracovní dokument MOP Právní aspekty nezákonného obchodování za účelem nucené práce v Evropě z dubna 2006,

-   s ohledem na pracovní dokument MOP č. 58 nazvané Slušná práce, normy a ukazatele ze srpna 2005,

-   s ohledem na studii MOP nazvanou Nedostatek slušné práce na celém světě: zjišťování trendů pomocí ukazatelů ze srpna 2006,

-   s ohledem na diskusní příspěvek o slušné práci v národních rámcích, připravený pro seminář MOP o globálních cílech a národních výzvách z října 2004,

-   s ohledem na čl. 31 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, v němž se uvádí, že "každý pracovník má právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a slušnost",

-   s ohledem na čl. 152 odst. 1 Smlouvy o ES se uvádí, že "při vymezení a provádění všech politik a činností Společenství je zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví",

-   s ohledem na článek 50 Dohody o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsané v Cotonou dne 23. června 2000(5) (dohoda z Cotonou),

-   s ohledem na závěry Rady o slušné práci pro všechny přijaté dne 1. prosince 2006 v Bruselu,

-   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci(6),

-   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení nástroje pro financování podpory demokracie a lidských práv ve světě(7),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro rozvoj a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0068/2007),

A.   vzhledem k tomu, že koncepce slušné práce přesahuje ochranu základních pracovních norem a že je založena na klíčových zásadách produktivního a svobodně zvoleného zaměstnání, pracovních práv, sociální ochrany, sociálního dialogu a na podpoře rovného postavení žen a mužů, zapracované do všech čtyř pilířů,

B.   vzhledem k tomu, že prostředky k dosažení slušné práce by měly být upraveny podle schopností každé společnosti a úrovně jejího vývoje, vzhledem k tomu, že by úsilí o podporu slušné práce by se mělo orientovat jak oficiální ekonomiku, tak i stínový sektor, a mělo by zahrnovat odvětví zemědělství, samostatně výdělečně činné osoby a osoby vykonávající práci z domova,

C.   vzhledem k tomu, že podpora slušné práce pro všechny na všech úrovních by měla být celosvětovým cílem, jak požaduje Světová komise pro sociální rozměr globalizace, rezoluce ze zasedání OSN v roce 2005 a ministerská deklarace přijatá Hospodářskou a sociální radou OSN dne 5. července 2006; vzhledem k tomu, že tento cíl by měl být součástí úsilí o realizaci rozvojových cílů tisíciletí a závazky Kodaňského světového sociálního summitu z roku 1995,

D.   vzhledem k tomu, že v současné době existuje trend slušnou prací opovrhovat a oslabovat ji, což je výsledek otevírání nových a levných trhů práce a související snahy o využívání "lukrativního" pracovního dumpingu,

E.   vzhledem k tomu, že MOP je orgánem oprávněným definovat a projednávat mezinárodní pracovní normy a dohlížet na jejich používání v oblasti práva a v praxi; vzhledem k tomu, že je nezbytná lepší spolupráce mezi MOP a všemi příslušnými účastníky, a úplná účast MOP na práci Světové obchodní organizace (WTO), a vzhledem k tomu, že Evropská unie, zastupující 27 členských států, má v této oblasti významnou váhu a sehrává v ní významnou úlohu, stejně jako ve správě sociálních věcí,

F.   vzhledem k tomu, že národní programy pro slušnou práci v rámci MOP stejně jako další snahy ze strany mezinárodních rozvojových agentur a OSN mají za cíl řešit problémy zaměstnanosti a přispět v širším kontextu k národním a regionálním strategiím rozvoje, boje proti nezaměstnanosti a snížení chudoby,

G.   vzhledem k tomu, že v období let 2000–2006 se většina programů a studií týkajících se vnější spolupráce nezabývala zaměstnaností, sociální soudržností a slušnou prací,

H.   vzhledem k tomu, že slušná práce se stává ústředním bodem nadále se zlepšujících pracovních podmínek a boje proti nezaměstnanosti, chudobě a sociálnímu vyloučení,

I.   vzhledem k tomu, že normy slušné práce se často nedodržují v případě práce na částečný úvazek, nedostatečné zaměstnanosti a v rámci stínové ekonomiky, nehlášených a nelegálních činností, včetně nucené práce a dětské práce,

J.   vzhledem k tomu, že se v situaci neodpovídající slušné práci se ocitají rovněž ti, kdo si nezvolí, nýbrž jsou nuceni pracovat na částečný úvazek, z nichž mnozí žijí z příjmů pod hranicí minimální mzdy,

K.   vzhledem k tomu, že respektování kulturní rozmanitosti, spravedlivé globalizace a cílů plné a produktivní zaměstnanosti a slušné práce pro všechny, včetně domorodého obyvatelstva, osob se zdravotním postižením, žen, menšin, starších osob, migrujících osob, osob s nedostatečnou kvalifikací, osob, které žijí v zaostalých a znevýhodněných oblastech, a mladých lidí je hlavním nástrojem boje proti chudobě, nezaměstnanost a sociálnímu vyloučení,

L.   vzhledem k tomu, že všichni mezinárodní aktéři musí napomáhat tomu, aby se zvyšovaly příležitosti starších lidí získat a udržet si slušnou práci tím, že zlepší jejich přístup k celoživotnímu vzdělávání a rekvalifikaci na nové druhy pracovních míst na jedné straně, nebo tím, že zajistí dostatečné starobní důchody, lékařskou péči a další příslušné sociální služby a příspěvky na straně druhé; vzhledem k tomu, že sociální ochrana je nedílnou součástí slušné práce,

M.   vzhledem k tomu, že všude si mladí lidé zaslouží, aby měli možnost nalézt slušnou práci, a vzhledem k tomu, že by toto úsilí mělo být rozvíjeno prostřednictvím životních cyklů a mezigeneračního přístupu; vzhledem k tomu, že při dlouhodobé nezaměstnanosti na začátku jejich pracovního života existuje riziko trvalého dopadu na zaměstnatelnost mladých lidí, jejich příjmy a přístup ke kvalitním pracovním místům,

N.   vzhledem k tomu, že mnoho migrujících pracovníků v Evropě nemůže využít slušných pracovních podmínek,

O.   vzhledem k tomu, že jsou v mnoha částech světa starší ženy ohroženy tím, že budou muset pracovat za nespravedlivých podmínek, a proto si v tomto ohledu zaslouží zvláštní pozornost,

P.   vzhledem k tomu, že vzdělávací systémy přizpůsobené požadavkům znalostní společnosti hrají klíčovou roli v přípravě mládeže k jejímu zapojení na trh práce tím, že pomáhají zvyšovat jejich příležitosti pro nalezení práce, která je slušná a kvalitnější,

Q.   vzhledem k tomu, že celoživotní vzdělávání umožňuje všem lidem získat potřebné dovednosti, aby se mohli přizpůsobit měnícím se potřebám trhu práce, přispět k jeho produktivitě a zapojit se jako aktivní občané do společnosti založené na znalostech,

R.   vzhledem k tomu, že všechny členské státy vypracovaly národní akční plány zaměstnanosti v souladu s hlavními směry zaměstnanosti stanovenými na mimořádném zasedání Evropské rady o zaměstnanosti, které se konalo v Lucemburku ve dnech 20.–21. listopadu 1997,

S.   vzhledem k tomu, že evropská strategie zaměstnanosti, sociální ochrana a strategie sociálního začlenění si kladou za cíl ukázat směr a zajistit koordinaci priorit politiky zaměstnanosti a sociální ochrany a politik sociálního začlenění, které by členské státy měly na evropské úrovni podporovat,

T.   vzhledem k tomu, že v revidované Lisabonské strategii pro růst a zaměstnanost a v evropské strategii udržitelného rozvoje Evropská rada ve dnech 22.–23. března 2005 zdůraznila význam vytváření sociálně udržitelného pracovního života,

U.   vzhledem k tomu, že EU si Lisabonskou strategií stanovilo nový strategický cíl: stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou na světě, schopnou udržitelného růstu s větším počtem pracovních míst a s kvalitnějšími pracovními místy, sociální soudržností a vysokým stupněm ochrany životního prostředí, nicméně očekávané výsledky se dosud neprojevily,

V.   vzhledem k tomu, že – jak naznačují integrované hlavní směry pro růst a zaměstnanost (2005–2008) (KOM(2005)0141) – pro posílení sociálně udržitelné konkurenceschopnosti EU je důležité zlepšit produktivitu podporou slušné práce a kvality pracovního života, včetně bezpečnosti a zdraví při práci, lepší rovnováhy mezi flexibilitou a jistotou v zaměstnání, celoživotního vzdělávání, vzájemné důvěry a účasti, lepšího sladění rodinného, pracovního a soukromého života, boje proti diskriminaci na základě pohlaví a všem dalším formám diskriminace, a také podporou sociální integrace zranitelných skupin, což jsou všechno součásti úsilí směřujícího k slušné práci,

1.   domnívá se, že slušná práce je ústředním bodem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení;

2.   věří, že Evropská unie může významně přispět k podpoře slušné práce pro všechny jak svými vnitřními, tak vnějšími politikami, uplatňováním svých sociálních hodnot a zásad, bojem proti dumpingu práce a prosazováním své úlohy na mezinárodní úrovni;

3.   zdůrazňuje, že slušná práce není jen otázkou týkající se zaměstnanosti nebo sociální ochrany, ale je také záležitostí správy, a zdůrazňuje, že provádění účinných politik zaměřených na slušnou práci vyžaduje odpovědné instituce, politický závazek k řádnému řízení státu a aktivní a organizovanou občanskou společnost;

4.   vyzývá Radu a Komisi, aby zohlednily úvahy a doporučení Světové komise pro sociální rozměr globalizace, summitu OSN ze září 2005 a ministerské deklarace ze zasedání Hospodářské a sociální rady OSN dne 5. července 2006, a zahrnuly hledisko slušné práce do všech činností EU a členských států;

5.   zdůrazňuje, že je nezbytné, aby nadnárodní společnosti podporovaly sociální rozměr globalizace a aby se při všech svých operacích na celém světě držely základních pracovních norem a postupů slušné práce;

6.   vyzývá Komisi, aby zavedla do praxe svůj návrh strategie a vodítek pro lepší mobilizaci vnitřních a vnějších politik EU s ohledem na agendu slušné práce, zejména v otázkách rozvoje, vnější pomoci, obchodu, migrace a vnějších dvoustranných a vícestranných vztahů;

7.   vyzývá Radu a Komisi, aby se nevzdávaly své odpovědnosti při provádění systému všeobecných celních preferencí GSP+, ale aby aktivně spolupracovaly s MOP při zajišťování, že budou podmínky dohod plně odpovídající a, pokud to bude nezbytné, použijí pravomoci a svá opatření ke zrušení preferencí každé zemi, která nebude respektovat základní sociální, pracovní a lidská práva, včetně práva na svobodu sdružování, a ostatní základní pracovní úmluvy a normy MOP;

8.   vyzývá Komisi, k tomu, aby prokázala více důslednosti v uskutečňování systému GSP+ tím, že vládám zvýhodněných zemí adresuje doporučení, a aby používala ustanovení o dohledu podle nařízení Rady (ES) č. 980/2005 ze dne 27. června 2005, kterým se uplatňuje systém všeobecných celních preferencí(8), a aby v případě nutnosti uplatnila mechanizmy dočasného pozastavení preferencí vůči zemím, které neplní své závazky a které závažně a systematicky porušují základní sociální práva, a zároveň zajistila, že zrušení preferencí nebude podněcovat protekcionismus; požaduje rovněž, aby bylo sledování a uplatňování těchto mechanizmů bylo rozšířeno tak, aby se vztahovalo i na ostatní země zvýhodněné GSP+, zvláště pokud jde o dětskou a nucenou práci, jejichž odstranění je hlavní výzvou pro MOP, jak je uvedeno ve zprávě této organizace "Konec dětské práce: na dosah";

9.   vyzývá členské státy, aby v souladu se závazkem Komise obsaženém ve výše uvedeném sdělení zohledňovaly v rámci iniciativ Komise sociální rozměr slušné práce, když uzavírají obchodní dohody se třetími zeměmi;

10.   zdůrazňuje, že agenda slušné práce zahrnuje řadu univerzálních strategií, které nejsou spojeny s jedním modelem rozvoje, ale jsou přímo spojeny se spravedlivějším a vyváženějším rozdělováním vytvářeného bohatství, a je nástrojem, který řídí rozvoj podle hodnot a zásad jednání a správy věcí veřejných, které spojují hospodářskou konkurenceschopnost se sociální spravedlností;

11.   v kontextu udržitelné rozvojové strategie vyzývá Komisi, aby vypracovala důsledný přístup, který se bude týkat vazeb mezi sociálními politikami, politikami zaměstnanosti a politikami v oblasti životního prostředí a který bude založen na svobodě a odpovědnosti;

12.   zdůrazňuje, že si cíl slušné práce žádá soudržný a integrovaný balíček hospodářských a sociálních politik, jež budou usilovat o podporu produktivních a kvalitních pracovních míst; zdůrazňuje, že se agenda slušné práce zasazuje o přijetí politik, které přesahují tradiční politiky pracovního trhu, což musí být podporováno prostřednictvím všech hospodářských politik členských států;

13.   vyzývá členské státy a podniky, aby ve spolupráci se sociálními partnery a na základě právních předpisů Společenství týkajících se zdraví a bezpečnosti pracovníků přijaly preventivní strategie a aby rovněž zavedly opatření, pomocí nichž bude zajištěna ochrana mateřství a zlepší se bezpečnost a ochrana zdraví při práci těhotných pracovnic a pracovnic, které jsou krátce po porodu či kojí;

14.   zdůrazňuje, že je nutné zlepšit transparentnost pracovního trhu, aby veškeré způsoby výkonu práce (na dobu určitou nebo neurčitou, na plný či částečný úvazek, placené na hodinu) byly legální a slušně placené a aby plně respektovaly práva pracovníků, základní pracovní normy, sociální dialog, sociální ochranu (včetně bezpečnosti a zdraví při práci) a rovnost pohlaví;

15.   připomíná, že podmínky zaměstnávání mladých lidí, včetně školených osob, musí respektovat základní práva všech pracovníků a zásady slušné práce;

16.   vítá sdělení Komise o slušné práci a vybízí členské státy a kandidátské země k ratifikaci a úplnému provádění úmluv MOP, které MOP označila za aktuální, a zejména těch, které se týkají slušné práce; je přesvědčen, že provádění úmluv MOP týkajících se slušné práce by mělo být podporováno v rámci politiky sousedství a vnějších politik; vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily MOP tím, že posílí její systém a mechanismy dohledu;

17.   rozhodně podporuje přístup Komise zaměřený na podporu iniciativ týkajících se podpory svobody sdružování a kolektivního vyjednávání, zlepšování správy služeb zaměstnanosti, inspektorátů práce a orgánů, které řídí sociální ochranu, a rozvoje integrovaných strategií prevence v oblasti bezpečnosti a zdraví při práci v rámci programů rozšíření a předvstupních programů;

18.   vítá, že sdělení Komise o investicích do lidí v kontextu "Evropského konsensu" (rozvojová politika EU) a význam, který má tento program pro provádění agendy slušné práce v partnerských zemích EU;

19.   zdůrazňuje, že čl. 12 odst. 2 písm. d) bod ii) nařízení (ES) č. 1905/2006 vyzývá k podpoře agendy slušné práce jakožto všeobecného cíle, jehož má být dosaženo mimo jiné prostřednictvím globálních a dalších mnohonárodních iniciativ s cílem uplatňování mezinárodně dohodnutých základních pracovních norem MOP, posouzení dopadu obchodu na slušnou práci a udržitelných a vhodných mechanismů spravedlivého financování a účinného fungování – a širší působnosti – systémů sociální ochrany; zdůrazňuje, že čl. 5 odst. 2 písm. c) nařízení (ES) č. 1905/2006 uvádí slušnou práci jakožto oblast zájmu; vyzývá Komisi, aby uplatňovala tato ustanovení ve své rozvojové politice; dále vyzývá Komisi, aby systematicky informovala o svých snahách na podporu slušné práce ve výročních zprávách o své rozvojové politice a provádění vnější pomoci;

20.   vyzývá Komisi, aby podporovala dodržování základních pracovních norem MPO i cíl slušné práce v rámci obchodní politiky členů WTO jako soubor účinných pravidel doplněných mechanismem sankcí pro ty partnery, kteří se těmto normám nepřizpůsobí, přičemž je třeba plně uplatňovat postup systému všeobecných celních preferencí; nabádá Evropskou unii, aby zvážila zřízení subjektů odpovědných za sledování souběžného vývoje obchodu a slušné práce jak na evropské, tak na světové úrovni;

21.   vyzývá Komisi, aby nejen podporovala, ale se i účastnila dialogu zahájeného mezi mezinárodními finančními institucemi, MOP, OSN a WTO, který se týká doplňkovosti a důslednosti jejich politik, jež se vztahují k hospodářskému růstu, investicím, obchodu a slušné práci;

22.   vyzývá Komisi, aby při udělování obchodních preferencí zohledňovala, například podle paktu stability a růstu, shodu přijímajících zemí s mezinárodními pracovními normami, které chrání slušnou práci, aby tak země, jež nesplňují tyto základní normy, netěžily z obchodních preferencí Evropské unie;

23.   zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že se politiky WTO, UNCTAD, MOP a dalších mezinárodních organizací navzájem doplňují, je mezi nimi zapotřebí lepší spolupráce; domnívá se, že pro podporu slušné práce a pro její zaručení v praxi je zásadní soudržnost mezi prováděnými opatřeními; navrhuje udělit MOP v rámci WTO status pozorovatele; obrací se na parlamenty dalších členů WTO a žádá je, aby tento požadavek podpořili;

24.   vyzývá Komisi, aby navrhla vytvořit v rámci WTO výbor pro obchod a slušnou práci, a to podle Výboru pro obchod a životní prostředí;

25.   připomíná, že stanovy MOP této organizaci umožňují požadovat obchodní sankce vůči státu, který nedodržuje mezinárodní sociální úmluvy, a žádá organizaci WTO, aby se v zájmu dosažení soudržnosti činností mezinárodních institucí zavázala k souladu s rozhodnutími MOP;

26.   navrhuje, aby byla MOP oprávněna předkládat odborné posudky (stanoviska třetí, ve věci nezúčastněné strany) odborným skupinám WTO a jejímu odvolacímu orgánu v případech, kdy je předmětem sporu porušování mezinárodních úmluv, a při nichž je nutno zohlednit rozhodnutí MOP;

27.   navrhuje, aby v zájmu soudržnosti činností mezinárodního společenství v oblasti podpory slušné práce v případech, kdy je rozhodnutí Orgánu pro řešení sporů (WTO) považováno členským státem WTO za zpochybnění rozhodnutí MOP o shodě s pracovními úmluvami, existovala možnost odvolání u MOP ;

28.   vyzývá EU, aby učinila soulad s mezinárodními pracovními normami součástí přístupových jednání s novými členy WTO;

29.   naléhavě žádá Komisi, aby soulad se základními pracovními normami učinila podmínkou své nákupní a smluvní politiky; vyzývá proto Komisi k tomu, aby rozvíjela politiku a poskytovala pomoc související s obchodem umožňující dodržování těchto norem také u drobných výrobců v rozvojových zemích;

30.   podtrhuje potřebu dalšího rozvoje metodiky hodnocení účinků obchodu a obchodních dohod na slušnou práci, včetně globálních dodavatelských řetězců a svobodných výrobních pásem, a zesílení posouzení dopadu udržitelnosti obchodu;

31.   vyzývá Komisi, aby uznala – a do svých dvoustranných a mnohostranných obchodních jednání a hodnocení dopadu na udržitelnost (SIA) začlenila – náležité ukazatele, jak stanoví MOP, pro počty inspektorů práce podle množství pracovních sil: 1 inspektor na 10 000 pracovníků v průmyslově vyspělých zemích s tržní ekonomikou, 1 na 20 000 u ekonomik v procesu transformace a 1 na 40 000 v méně rozvinutých zemích;

32.   vyzývá Komisi, aby zajistila provádění článku 50 dohody z Cotonou, který obsahuje specifická ustanovení o obchodních a pracovních normách, který potvrzuje závazek stran vůči základním pracovním normám;

33.   vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s orgány OSN, národními a regionálními organizacemi, sociálními partnery a dalšími částmi občanské společnosti koordinovala programy vnější spolupráce týkající se slušné práce a provádění národních programů slušné práce v rámci MOP nebo rovnocenného scénáře postupu a aby zvýšila společné úsilí s ohledem na integraci slušné práce do strategií ke snížení chudoby a pracovních dokumentů ke snížení chudoby a rozvojových strategií, protože mohou být přínosem v boji za slušnou práci pro všechny; v této souvislosti žádá podrobné konzultace se sociálními partnery a ostatními částmi občanské společnosti;

34.   žádá EU, aby v rámci MOP financovala rozvojové programy slušné práce, především s ohledem na určení nejúčinnějších strategií podpory slušné práce;

35.   zdůrazňuje zásadní význam, který má pro země EU v zájmu pokroku směrem k dosažení slušné práce splnění cíle věnovat 0,7 % svého HDP na pomoc rozvojovým zemím, protože růst a jasná sociální struktura jsou základními podmínkami rozvoje slušné práce, především v rozvojových zemích;

36.   vybízí Komisi, aby ve svých činnostech nadále uplatňovala integrovaný vícerozměrový přístup založený na čtyřech pilířích agendy slušné práce: produktivní a svobodně zvolené zaměstnání, pracovní práva zahrnující základní pracovní normy, sociální ochrana, sociální dialog, to se začleňováním hlediska rovnosti pohlaví do všech pilířů; vybízí členské státy, aby zvážily zavedení minimální mzdy jakožto záchranné sítě, která má zabránit vykořisťování lidí a chudobě při zaměstnání;

37.   zdůrazňuje potřebnost podpory začleňování zaměstnanosti a slušné práce do rozvojových strategií; vyzývá k začlenění důkladnější analýzy zaměstnanosti a ostatních aspektů slušné práce do strategických dokumentů o snižování chudoby (PRSP), dohod o hospodářském partnerství, strategických dokumentů zemí (CSP) a víceletých orientačních programů (MIP); v této souvislosti podtrhuje význam konzultací se všemi zúčastněnými stranami, včetně organizovaných zaměstnavatelů, odborů a zaměstnanců, jakož i soukromého sektoru a občanské společnosti v nejširším slova smyslu;

38.   vyzývá k tomu, aby ministerstva práce, sdružení zaměstnavatelů a organizace zaměstnanců byly posíleny a systematičtěji začleněny do participačního procesu, a podpořily tak vznik a uplatňování dokumentů PRSP, CSP a MIP; je přesvědčen, že z tohoto důvodu se musí zlepšit spolupráce s ministry hospodářství a financí a i s příslušnými mezinárodními finančními a hospodářskými institucemi, jako jsou instituce Bretton Woods, Evropská investiční banka (EIB) a WTO; vyzývá všechny strany, aby zajistily, že dokumenty CSP budou koncipovány jako skutečně participační; naléhá na Komisi, aby více investovala do tvorby technických a institucionálních kapacit a napomohla opatřením, která učiní slušnou práci pevnou součástí CSP;

39.   zdůrazňuje zejména potřebu, aby země zaváděly programy slušné práce nebo podobné scénáře postupu vypracované za účasti organizací sociálních partnerů a dalších zainteresovaných stran, jejichž cílem je dosažení slušné práce pro všechny prostřednictvím rozvojové spolupráce – včetně dialogu o dopadech hospodářských politik a správy věcí veřejných na zaměstnanost, rozpočtových podpůrných opatření a tvorby kapacit, zejména institucionálních – která bude dobře koordinována a harmonizována mezi Komisí, členskými státy a dalšími mezinárodními rozvojovými partnery a příslušnými subjekty, včetně MOP a dalších agentur OSN, jakož i mezinárodních finančních institucí;

40.   vyzývá k obnovení úsilí v boji proti porušování lidských práv a pracovního práva s možností vyloučit nadnárodní společnosti působící v rozvojových zemích z veřejných zakázek financovaných nebo podporovaných EU a jejími členskými státy, jakož i z vývozních úvěrových záruk poskytovaných EIB a dalšími finančními institucemi v případě, že dojde k porušení těchto práv; vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci veřejných zakázek financovaných z Evropského rozvojového fondu nebo využívajících jiné pomoci Společenství nebo dvoustranné pomoci zakotvily povinnost respektovat základní pracovní normy;

41.   vyzývá členské státy, aby s větším úsilím koordinovaly rozvoj dovedností s cílem shromažďovat a sdílet výhody nových technologií a inovací; upozorňuje na to, že slušné práce lze dosáhnout prostřednictvím růstu, rozvoje investic a podniků, spolu se sociální odpovědností;

42.   vyzývá orgány EU, aby v kontextu Lisabonské strategie a integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost (2005–2008) rozvíjely a podporovaly evropskou podnikatelskou kulturu zaměřenou na jednotlivce a zejména na mladé lidi, aby se tak vytvářely podniky dosahující vysokého růstu a aby bylo lépe dosaženo jednoho z cílů slušné práce, jmenovitě vytváření vyšší zaměstnanosti a lepších pracovních míst;

43.   vyzývá členské státy, aby z slušné práce učinily prioritu svých hospodářských a sociálních politik tím, že budou klást zvláštní důraz na vytváření kvalitních pracovních míst, respektování základních pracovních práv u všech kategorií pracovníků, na zesílení sociální ochrany a na podporu sociálního dialogu;

44.   vyzývá Komisi a členské státy, aby na úrovni podniků a odvětví podněcovaly přijímání kodexů chování jako dobrovolné iniciativy odkazující na vnitrostátní právní předpisy a mezinárodní normy a rovněž kodexy chování pro nadnárodní společnosti vypracované OECD a MOP, a doplňující je;

45.   důrazně doporučuje, aby členské státy a EU prosazovaly uplatňování osvědčených postupů sociální odpovědnosti podniků (CSR) ve všech podnicích bez ohledu na to, kde vykonávají svou činnost, s cílem vytvořit bezpečné, flexibilní a vysoce kvalitní pracovní prostředí; vyzývá Fórum mnoha zúčastněných stran a Evropskou alianci pro CSR, aby vypracovaly iniciativy, které by podporovaly začlenění slušné práce jako významného prvku sociální odpovědnosti podniků;

46.   vyzývá členské státy a Komisi, jakožto zaměstnavatele v rozvojových zemích, aby braly v úvahu zásadu slušné práce v souladu s doporučením MOP 135 týkajícím se stanovování minimální mzdy, se zvláštním zřetelem k rozvojovým zemím;

47.   vítá, jak k slušné práci přispěly organizace OSN, například iniciativy vysokého komisaře OSN pro lidská práva týkající se dodatečné zprávy o lidských právech v nadnárodních korporacích;

48.   zdůrazňuje význam prosazování Tripartitní deklarace MOP o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku;

49.   vybízí podniky, aby přijaly odpovědné nediskriminační náborové politiky a politiky profesního rozvoje k podpoře zaměstnanosti žen a osob se zdravotním postižením na pracovním trhu;

50.   doporučuje, aby podniky převzaly iniciativu k podpoře větší účasti a většího zastoupení žen v orgánech zapojených do sociálního dialogu, tedy strategického cíle konceptu slušné práce;

51.   vyzývá Komisi, aby jako součást politiky rozvojové spolupráce a ve spolupráci se sociálními partnery a MOP podporovala podnikatelky v zakládání a rozvoji podniků v rámci Evropské unie i mimo ni;

52.   vyzývá členské státy k zajištění toho, že podniky činné jak uvnitř Evropské unie tak mimo ni zajistí lepší informovanost zástupců pracovníků a konzultace s nimi v rámci širšího průběžného sociální dialogu, informují pracovníky a budou s nimi jednat o řadě otázek souvisejících s jejich zaměstnáním a pracovními podmínkami; vyzývá Komisi, členské státy a sociální partnery, aby uznali, že vysoké zdravotní a bezpečnostní normy při práci představují základní lidské právo;

53.   zdůrazňuje význam sociálního dialogu při navrhování národních programů slušné práce prováděných členskými státy a vyzývá je, aby opravdu konzultovaly sociální partnery;

54.   zdůrazňuje, že sociální partneři jsou zásadní pro úspěšné provádění agendy slušné práce, a proto by se měli aktivně účastnit provádění iniciativ týkajících se slušné práce, alespoň při procesu projednávání;

55.   vítá jednání evropských sociálních partnerů o rámcové dohodě o obtěžování a násilí na pracovišti, což je příkladem podpory slušné práce v Evropě; vyzývá Komisi, aby pobízela sociální partnery k úspěšnému uzavření těchto jednání;

56.   zdůrazňuje, že evropská sociální agenda, Lisabonská strategie a zvyšující se úsilí o ratifikaci a používání mezinárodních pracovních úmluv, jež MOP označila jako nejnovější, představuje cestovní mapu slušné práce v EU;

57.   vyzývá členské státy, aby prováděly účinnou preventivní a ochranou politiku a programy s cílem zvýšit počet, kvalitu, pravomoci a nástroje inspektorátů práce v souladu s právními předpisy společenství a úmluvami MOP k prosazování pracovněprávních předpisů v oblasti bezpečnosti a zdraví při práci, pracovních podmínek a jiných předpisů v oblasti sociální;

58.   navrhuje lepší koordinaci mezi vývojem výměny osvědčených postupů na úrovni Společenství mezi vnitrostátními orgány provádějícími inspekci práce, aby se přispělo k podpoře slušné práce; vyzývá členské státy, aby orgánům odpovědným za inspekci práci poskytly komplexní zdroje a umožnily jim tak provádět jejich úkoly, aby se zajistilo, že se jejich národní pracovní právo používá v praxi a není obcházeno;

59.   vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že existující právo bude chránit také nové formy práce, a aby uvažovaly o nových právních nástrojích, které mohou být použity pružně na nové formy práce, aby tak mohla být zaručena stejná úroveň ochrany všem pracovníkům;

60.   uvědomuje si význam práce Sítě pro zaměstnanost mládeže a Fóra pro diskusi o slušné práci MOP z hlediska vzájemné výměny zkušeností, podpory a kontrolních mechanismů; vyzývá Komisi, aby společně s MOP podpořila rozvoj těchto sítí v partnerských zemích EU jako způsobu provádění globální agendy zaměstnanosti;

61.   vyzývá členské státy, aby mladým lidem zaručily vzdělání, což je účinná strategie k předcházení sociálnímu vyloučení a chudobě, a aby rozvíjely jejich zaměstnatelnost používáním stávajících mechanismů, jako je například síť Euroguidance, která pomáhá jednotlivcům lépe porozumět pracovním příležitostem v Evropě; vyzývá je, aby usnadnily úspěšný přechod na trh práce a zlepšily přístup k zaměstnání při současném zajištění souladu s životním cyklem a mezigeneračním přístupem;

62.   vyzývá členské státy, aby zvýšily investice do infrastruktury potřebné pro použití informačních a komunikačních technologií a do vzdělávání a odborné přípravy mladých lidí a aby se na těchto investicích společně podílel jak veřejný, tak soukromý sektor;

63.   vyzývá členské státy, aby při provádění politik Společenství umožňovaly všeobecný přístup k celoživotnímu vzdělávání, a to i v odlehlých a venkovských oblastech, a aby prováděly konkrétní opatření přizpůsobená místním podmínkám s cílem zaručit zaměstnatelnost všech v měnícím se pracovním prostředí;

64.   vyzývá členské státy k zavádění příslušných reforem svých vzdělávacích systémů a k zaručení přístupu k vysoce kvalitnímu vzdělávání pro všechny;

65.   vyzývá Komisi a členské státy, aby začlenily hlediska pohlaví a rozvoje do všech politik a programů podporujících slušnou práci a žádá členské státy, aby zaručily rovné příležitosti pro muže a ženy k získání slušné práce, nejen z hlediska přístupu k zaměstnání nebo podpory, ale též s ohledem na úroveň mezd;

66.   vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly všechna nezbytná opatření k zajištění souladu soukromého, rodinného a pracovního života, aby se zvýšila účast žen na trhu práce, a aby zjistily a odstranily příčiny, které by mohly snížit účinnost těchto opatření;

67.   doporučuje zvážit způsoby, jakými by se zlepšil pohled na činnosti, které jsou dnes považovány za příliš náročné či ponižující (pomoc v domácnosti, pomoc rodinám, pomoc starším občanům, osobní sociální služby atd.);

68.   vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily opatření, která umožňují všem pracovníkům dosáhnout lepší rovnováhy mezi prací a rodinným životem, a současně zohlednily, že dlouhá pracovní doba, stres a zaměstnání za nejistých podmínek ohrožují strukturu rodinného života, který je důležitým základem naší společnosti;

69.   vyzývá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly s nevládními organizacemi, odbory, ženskými organizacemi a sítěmi s cílem posílit ekonomické a sociální postavení žen v rozvojových zemích a podpořit slušnou práci na všech úrovních;

70.   vítá iniciativu oznámenou ve sdělení Komise o slušné práci, jež má za cíl podporovat úsilí za zlepšení účasti sociálních partnerů a ostatních částí společnosti do správy věcí veřejných na světové úrovni na základě konzultativního modelu OECD;

71.   vyzývá členské státy, aby přijaly národní strategie na podporu rovnosti příležitostí a zacházení s pracovníky bez ohledu na věk a pohlaví; vyzývá členské státy, aby podnikly opatření k zamezení diskriminace žen a starších pracovníků;

72.   podtrhuje, že se podpora slušné práce zaměřuje na dosažení celkového zlepšení pracovních podmínek pro všechny, a proto zahrnuje podporu integrace stínového sektoru do hlavního proudu ekonomiky;

73.   vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly a propagovaly zákonodárné a politické iniciativy a postupy týkající se zdravotního postižení, zákazu diskriminace a rovných příležitostí v oblasti odborné přípravy a na pracovišti, včetně podpory takového přizpůsobení pracovišť, které bude vyhovovat zdravotně postiženým osobám, a to s ohledem na rozvojové země;

74.   vyzývá Komisi, aby vybízela členské státy k používání otevřené metody koordinace v oblasti sociální ochrany, aby se tak zvýšila hodnota různých sociálních systémů; proto se domnívá, a také v souladu s revidovanou Lisabonskou strategií, že je pro zlepšení flexibility a mobility evropských pracovníků a sociální soudržnosti v Unii nezbytné usilovat o větší harmonizaci důchodových systémů, především s ohledem na pokrytí služeb, pokud lidé pracovali v různých členských státech EU, zejména proto, že se nejedná jen o vážnou překážku volného pohybu pracovníků, ale též se tím působí obtíže jednotnému trhu v oblasti finančních služeb;

75.   konstatuje, že marginalizace určitých menšin založená na náboženství nebo rase je v EU překážkou v dosažení slušné práce pro všechny, a proto vyzývá všechny členské státy, které tak dosud neučinily, aby dokončily provedení směrnice Rady 2000/43/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(9);

76.   v rámci konzistentního přístupu k mezinárodní migraci pracovníků vítá vůli členských států k ratifikaci Mezinárodní úmluvy o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků a rovněž úmluv MOP č. 97 a 143;

77.   vyzývá členské státy, aby se shodly na společné standardní definici nucené práce a zneužívání zranitelnosti s cílem snížit dvojznačnosti a odchylky v soudních rozhodnutích;

78.   konstatuje, že někteří občané EU uplatňující své právo na svobodu pohybu jsou ohroženi špatnými pracovními podmínkami, a vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly politiky za účelem monitorování zkušeností osob migrujících v rámci EU na trhu práce a aby přijaly opatření směřující k odstranění praktik pracovního vykořisťování;

79.   vyzývá Komisi a národní delegace Společenství v partnerských zemích, aby aktivně podporovaly začlenění agendy slušné práce a programů slušné práce pro jednotlivé země do CSP pro jednotlivé země, národních akčních plánů a ostatních programových nástrojů politik rozvojové spolupráce EU;

80.   vítá záměr Komise rozšířit ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2110/2005 ze dne 14. prosince 2005 o přístupu k vnější pomoci Společenství(10) na kontrakty financované prostřednictvím Evropského rozvojového fondu, pokud se týká shody se základními pracovními normami;

81.   vyzývá Komisi, aby přidělila dostatečné zdroje pro provádění návrhů týkajících se podpory slušné práce, které jsou obsaženy ve svém sdělení o investicích do lidí;

82.   vítá význam, který sdělení Komise o investicích do lidí přikládá provádění agendy slušné práce v partnerských zemích EU; vítá, že tento program uznává jasnou vazbu mezi slušnou prací a sociální ochranou; vyzývá Komisi, aby vyčlenila dostatečné prostředky na podporu slušné práce v rámci tematického programu Investice do lidí;

83.   vítá novou integrovanou strategii pro dětská práva oznámenou ve sdělení Komise Směrem ke strategii EU o právech dítěte (KOM(2006)0367) a znovu připomíná, že toto opatření proti dětské práci, definované v úmluvách MOP č. 138 a 182, a proti nucené práci musí být začleněno do národních a mezinárodních opatření;

84.   vyzývá členské státy, aby přijaly politiky, jež budou v souladu se společnými základními zásadami pro integraci státních příslušníků třetích zemí v EU;

85.   vítá záměr Komise vypracovat do roku 2008 ke svému sdělení o slušné práci další zprávu, která by měla obsahovat analýzu a hodnocení ratifikace a používání úmluv MOP o zaměstnanosti, bezpečnosti a zdraví, ochrany mateřství a právech migrujících pracovníků ze strany členských států; žádá, aby tato zpráva obsahovala akční plán pro slušnou práci, jenž se bude zabývat oblastí spolupráce v rámci EU a také úsilím na mezinárodní úrovni;

86.   vítá snahu Komise o zlepšení analýzy a o vypracování vhodných ukazatelů ve vztahu k provádění agendy slušné práce;

87.   vítá návrh Hospodářské a sociální rady OSN ze dne 5. července 2006, aby se agenda slušné práce co nejvíce rozvíjela za účelem dosažení hmatatelných výsledků do roku 2015;

88.   vyzývá Komisi, aby předložila Parlamentu konkrétní údaje o způsobech financování slušné práce a souvisejících otázek, aby mohla lépe posoudit tento politický závazek z finančního hlediska;

89.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 93, 27.4.2007, s. 38. (2) Úř. věst. C 271 E, 12.11.2003, s. 598. (3) Úř. věst. C 46, 24. 2. 2006, s. 1. (4) Úř. věst. C 300 E, 11.12.2003, s. 290. (5) Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3. (6) Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 41. (7) Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 1. (8) Úř. věst. L 169, 30.6.2005, s. 1. (9) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22. (10) Úř. věst. L 344, 27.12.2005, s. 1.