Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2009 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropským společenstvím a Arménskou republikou o některých aspektech leteckých služeb (KOM(2007)0729 – C6-0519/2008 – 2007/0251(CNS))

P6_TA(2009)0082 A6-0049/2009

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (KOM(2007)0729),

-   s ohledem na čl. 80 odst. 2 a čl. 300 odst. 2 první pododstavec první větu Smlouvy o ES,

-   s ohledem na čl. 300 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0519/2008),

-   s ohledem na článek 51, čl. 83 odst. 7 a čl. 43 odst. 1 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0049/2009),

1.   schvaluje uzavření dohody;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Arménské republiky.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2009 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropským společenstvím a Státem Izrael o některých aspektech leteckých služeb (KOM(2008)0178 – C6-0520/2008 – 2008/0068(CNS))

P6_TA(2009)0083 A6-0059/2009

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (KOM(2008)0178),

-   s ohledem na čl. 80 odst. 2 a čl. 300 odst. 2 první pododstavec první větu Smlouvy o ES,

-   s ohledem na čl. 300 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala návrh s Parlamentem (C6-0520/2008),

-   s ohledem na článek 51 a čl. 83 odst. 7 a čl. 43 odst. 1 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0059/2009),

1.   schvaluje uzavření dohody;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Státu Izrael.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2009 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dodatkového protokolu k Dohodě o obchodu, rozvoji a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Jihoafrickou republikou na straně druhé s ohledem na přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Evropské unii (16447/2008 – KOM(2008)0749 – C6-0017/2009 – 2008/0212(AVC))

P6_TA(2009)0084 A6-0073/2009

(Postup souhlasu)

Evropský parlament,

-   s ohledem na dokument Rady (16447/2008),

-   s ohledem na žádost o souhlas předloženou Radou v souladu s čl. 300 odst. 3 druhým pododstavcem, s článkem 310 a čl. 300 odst. 2 prvním pododstavcem Smlouvy o ES (C6-0017/2009),

-   s ohledem na článek 75 a čl. 83 odst. 7 jednacího řádu,

-   s ohledem na doporučení Výboru pro rozvoj (A6-0073/2009),

1.   souhlasí s uzavřením dodatkového protokolu;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2009 o dalších krocích v oblasti správy hranic v Evropské unii a podobných zkušenostech ve třetích zemích (2008/2181(INI))

P6_TA(2009)0085 A6-0061/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. února 2008 nazvané "Příprava dalších kroků v oblasti správy hranic v Evropské unii" (KOM(2008)0069),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. února 2008 nazvané "Zpráva o hodnocení a budoucím rozvoji Evropské agentury pro ochranu vnějších hranic (FRONTEX)" (KOM(2008)0067),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. února 2008 nazvané "Prozkoumání vytvoření Evropského systému kontroly hranic (EUROSUR)" (KOM(2008)0068),

-   s ohledem na předběžné připomínky, které v souvislosti s výše uvedenými třemi sděleními vyjádřil dne 3. března 2008 evropský inspektor ochrany údajů, a na společná stanoviska, jež ve stejné souvislosti předložila dne 29. dubna 2008 pracovní skupina pro ochranu údajů zřízená podle článku 29 a pracovní skupina pro policii a spravedlnost,

-   s ohledem na závěry Rady o správě vnějších hranic členských států Evropské unie,

-   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex)(1),

-   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 ze dne 9. července 2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy (nařízení o VIS)(2),

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1104/2008 ze dne 24. října 2008 o přechodu z Schengenského informačního systému (SIS 1+) na Schengenský informační systém druhé generace (SIS II)(3) a na rozhodnutí Rady 2008/839/SVV ze dne 24. října 2008 o přechodu z Schengenského informačního systému (SIS 1+) na Schengenský informační systém druhé generace (SIS II)(4),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. listopadu 2005 týkající se zlepšení účinnosti a posílení interoperability a synergie mezi evropskými databázemi v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (KOM(2005)0597),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 18. prosince 2008 o hodnocení a budoucím rozvoji Evropské agentury pro ochranu vnějších hranic (FRONTEX) a Evropského systému kontroly hranic (EUROSUR)(5),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0061/2009),

A.   vzhledem k tomu, že zrušení hraniční kontroly na vnitřních hranicích EU je jedním z největších úspěchů evropské integrace,

B.   vzhledem k tomu, že prostor bez vnitřních hranic může fungovat pouze na základě společné odpovědnosti a solidarity při správě vnějších hranic,

C.   vzhledem k tomu, že v souladu s obecnou vnější politikou EU by se měla věnovat pozornost spolupráci s orgány pro ochranu hranic třetích zemí,

D.   vzhledem k tomu, že vnější hranice EU každoročně překročí 160 milionů občanů EU, 60 milionů státních příslušníků třetích zemí bez vízové povinnosti a 80 milionů občanů třetích zemí s vízovou povinností,

E.   vzhledem k tomu, že opatření na zvýšení bezpečnosti hranic musí doprovázet usnadnění pohybu cestujících a podpora mobility ve stále více globalizovaném světě,

F.   vzhledem k tomu, že v rámci integrované správy hranic EU byly již některé nástroje a programy zřízeny, jsou ve stádiu příprav nebo jsou součástí připravované politiky,

G.   vzhledem k tomu, že Komise oznámila svůj záměr předložit v období od roku 2009 do roku 2010 legislativní návrhy na zavedení systému vstupu/výstupu, programu registrovaných cestujících (RTP) a Elektronického systému cestovních povolení (ESTA),

H.   vzhledem k tomu, že podobné systémy existují v Austrálii a zavádějí se i v USA jakožto součást programu US-VISIT,

I.   vzhledem k tomu, že neexistuje komplexní rámcový plán, jež by vymezoval celkové rozvržení strategie pro správu hranic EU, ani podrobné vyhodnocení či posouzení stávajících systémů či systémů, které se připravují,

Systém vstupu/výstupu

1.   je si vědom toho, že osoby překračující povolenou délku pobytu ("overstayers"), jichž se navrhovaný systém vstupu/výstupu týká především, představují zřejmě nejpočetnější skupinu nelegálních přistěhovalců v EU; žádá však, aby mu bylo poskytnuto více informací o údajích, které shromáždil externí smluvní partner a podle nichž "bylo v roce 2006 v EU 25 téměř 8 milionů nelegálních přistěhovalců"(6); dále požaduje, aby se pojem "overstayer" jasněji vymezil a aby byly do jeho definice zahrnuty i výjimky, které lze za konkrétních podmínek udělit, a žádá o podrobnější kvalitativní a kvantitativní analýzu ohrožení, rizik a nákladů, jež pro evropskou společnost představují;

2.   poukazuje na to, že ačkoli navrhovaný systém a výstražné informace mohou ve větší míře odrazovat státní příslušníky třetích zemí od překračování povolené délky pobytu a poskytovat údaje a informace o vzorových situacích, je toho názoru, že kontakt s orgány pro vymáhání práva je pro zadržení osoby překračující povolenou délku pobytu stále nutný; nedomnívá se tudíž, že navrhovaný systém bude sám o sobě schopen problém s překračováním povolené délky pobytu odstranit;

3.   není dostatečně informován o tom, jak bude tento systém začleněn do stávajícího rámce, jaká bude jejich interakce, jaké změny bude třeba případně učinit v rámci stávajících systémů ani jaké budou skutečné náklady spojené se zavedením tohoto systému; domnívá se tudíž, že otázka, zda je tento systém skutečně nutné zřizovat, zůstává sporná;

4.   připomíná, že správné fungování systému vstupu/výstupu bude materiálně i provozně záviset na úspěchu systémů VIS a SIS II; poukazuje na to, že tyto nástroje nejsou ještě zcela funkční, a že tudíž dosud nebylo možné provést jejich řádné hodnocení; zdůrazňuje, že funkčnost a spolehlivost systému SIS II je zpochybňována;

5.   upozorňuje na to, že zkušenosti Spojených států amerických bezpochyby potvrzují, že zbudovat kontrolní struktury pro výstup je nepochybně náročnější než zbudovat obdobné struktury pro vstup, zvláště pokud jde o mořské a suchozemské hranice; vzhledem k výše zmíněným zkušenostem Spojených států amerických má rovněž pochybnosti, co se týče efektivnosti tohoto systému z hlediska nákladů; vyzývá proto Komisi, aby poskytla další informace ohledně investic, které jsou s tímto systémem ve skutečnosti spojeny;

Program registrovaných cestujících (RTP)

6.   v zásadě podporuje zavedení RTP pro státní příslušníky třetích zemí, ať už mají či nemají vízovou povinnost, čímž se přispěje k rychlejšímu odbavení cestujících a k prevenci přetížení vstupních a výstupních míst, a případné používání automatických bran občany EU, neboť stávající právní předpisy Společenství umožňují zjednodušení hraničních kontrol pouze v případech těch státních příslušníků třetích zemí, kteří mají bydliště v příhraničních oblastech;

7.   současně se však staví kriticky k terminologii, která je používána ve výše uvedeném sdělení nazvaném "Příprava dalších kroků v oblasti správy hranic v Evropské unii" ("nerizikoví" cestující a cestující "v dobré víře"), protože tato terminologie by naznačovala, že značný počet cestujících je a priori považován za cestující "rizikové" či "ve zlé víře", a doporučuje termín "častí cestující";

8.   zdůrazňuje, že RTP pro státní příslušníky třetích zemí již zřídilo nebo se jej připravuje zřídit několik členských států, a poukazuje na nebezpečí, že vznikne nesourodá síť dvaceti sedmi systémů, jejichž principy – jakož i pravidla pro ochranu údajů a poplatky – budou rozdílné; je si vědom toho, že Nizozemsko se spolu s Německem, Spojeným královstvím a agenturou FRONTEX pokouší prosadit program pro urychlení mezinárodního cestování (International Expedited Traveller Programme) jakožto možný vzorový program pro ostatní členské státy;

9.   podporuje harmonizovaný přístup, a vyzývá proto naléhavě Komisi, aby celý proces na základě osvědčených postupů v členských státech urychlila a aby zajistila, že členské státy budou nadále postupovat v souladu s právními předpisy Společenství;

10.   konstatuje, že RTP pro státní příslušníky třetích zemí se liší od RTP pro občany EU; zdůrazňuje tedy, že se mezi nimi musí vždy jasně rozlišovat;

Elektronický systém cestovních povolení (ESTA)

11.   uznává, že by bylo nerozumné zaměřit bezpečnostní opatření jen na ty státní příslušníky třetích zemí, kteří cestují do Evropské unie ze zemí s vízovou povinností; zpochybňuje však nutnost navrhovaného systému a uvítal by důkladné vysvětlení důvodů pro jeho zřízení; je přesvědčen, že správným krokem vpřed je zejména úzká spolupráce mezi zpravodajskými službami, spíše než masivní shromažďování údajů;

12.   přeje si být informován o přesném harmonogramu a o podrobnostech studie, kterou Komise plánuje;

Obavy související s ochranou údajů a biometrickými údaji

13.   považuje za nepřípustné, že Komise před přijetím výše uvedeného sdělení nazvaného "Příprava dalších kroků v oblasti správy hranic v Evropské unii" nekonzultovala evropského inspektora ochrany údajů, třebaže tento vyjádřil řadu pochybností, ani pracovní skupinu pro ochranu údajů zřízenou podle článku 29; žádá tedy Komisi, aby oba výše zmíněné subjekty konzultovala v souvislosti s jakýmikoli kroky, které v souladu s tímto sdělením bude chtít učinit, neboť nové "stavební prvky" systému správy hranic, který navrhuje, budou obnášet zpracovávání velkého množství osobních údajů;

14.   je si vědom toho, že biometrické údaje jsou teoreticky účinnými osobními identifikátory, protože měřené charakteristiky jsou považovány za specifické pro každou osobu; zdůrazňuje však, že spolehlivost biometrických údajů není nikdy stoprocentní a že tyto údaje nejsou ve všech případech přesné, a že by tudíž měly být ve všech případech k dispozici alternativní postupy a že by měly být lépe propracovány rizikové profily;

15.   trvá proto na zřízení standardního protokolu pro používání a výměnu biometrických informací a na uzavření vzájemných dohod o kontrole, v nichž bude stanoveno, jak bude tento protokol používán; zastává rovněž názor, že má-li se zabránit tomu, že budou biometrické údaje v různých systémech členských států různě přijímány, mělo by používání biometrických metod podléhat normám kvality;

16.   domnívá se, že je naprosto nezbytné klást důraz na ochranu soukromí již v počáteční fázi vypracovávání jakýchkoli opatření, která by mohla vést ke zneužití osobních údajů a k ohrožení důvěry veřejnosti v subjekty, které informacemi o nich disponují;

Závěry

17.   domnívá se, že skutečně integrovaná správa hranic EU je legitimním cílem, a souhlasí s tím, že je třeba společnou politiku EU v oblasti správy hranic průběžně rozvíjet a posilovat;

18.   zastává však názor, že v souvislosti se správou hranic a řízením přistěhovalectví se neuvěřitelně rychle hromadí návrhy zavádějící zásadní změny; žádá tedy Komisi, aby celou záležitost zvážila z hlediska logistických potřeb a nákladů na hranicích;

19 dále vyjadřuje politování nad tím, že politika správy hranic EU by měla být založena na představě, že všichni cestující jsou potenciálně podezřelí a musí prokázat svoji dobrou víru;

20.   je nespokojen s tím, že neexistuje komplexní rámcový plán, jenž by stanovoval obecné cíle a celkovou strukturu strategie správy hranic EU, a že nejsou k dispozici podrobné informace o tom, jak mají společně fungovat všechny související programy a režimy (které již existují, které se připravují nebo jsou součástí vypracovávané politiky) a jak lze propojení mezi nimi optimalizovat; domnívá se, že by Komise při zvažování struktury strategie správy hranic EU měla nejdříve provést analýzu efektivnosti stávajících systémů správy hranic jednotlivých členských států, aby mezi nimi dosáhla optimální součinnosti;

21.   zdůrazňuje, že v první řadě je nutné vyhodnotit a posoudit stávající systémy a systémy, které se nacházejí ve fázi příprav, a upozorňuje na to, že schopnost EU dosáhnout svých strategických cílů záleží do značné míry na tom, zda dokáže tyto programy vzájemně propojit, neboť bude-li v této oblasti docházet ke zdvojování postupů a nebude-li zaručena jejich konsistence, bude to mít negativní dopad na organizaci a výsledky; zastává názor, že by neměly být zaváděny žádné nové nástroje ani systémy, dokud nebudou stávající nástroje zcela funkční, bezpečné a spolehlivé;

22.   zastává názor, že než se do systému začne investovat, je nanejvýš důležité jasně definovat operační rámec pro propojení veškerých opatření a nových iniciativ; zdůrazňuje rovněž, že by mělo být naprosto jasné, jaké změny je třeba v zájmu zajištění harmonizace technologií a procesů provést, a poukazuje na to, že veškeré investice by měly mít ekonomické opodstatnění;

23.   vyjadřuje pochybnosti ohledně potřebnosti a přiměřenosti navrhovaných opatření vzhledem k jejich nákladnosti a k potenciálním rizikům, jež představují pro ochranu údajů; je tudíž toho názoru, že dříve, než bude koncipován jakýkoli formální návrh, je třeba tato opatření posoudit z hlediska těchto kritérií;

24.   uznává, že nalézt rovnováhu mezi zajištěním volného pohybu rostoucího počtu osob přes hranice a zaručením větší bezpečnosti evropských občanů je těžký úkol, a nepopírá, že využívání údajů zde nabízí zjevné výhody; současně však zastává názor, že důvěru veřejnosti ve vládní opatření lze zachovat pouze tehdy, budou-li stanoveny dostatečné záruky ochrany údajů, kontrola a mechanismy pro zajištění nápravy;

o
o   o

25.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, evropskému inspektorovi ochrany údajů a Evropské agentuře pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (FRONTEX).

(1) Úř. věst. L 105, 13.4.2006, s. 1. (2) Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 60. (3) Úř. věst. L 299, 8.11.2008, s. 1. (4) Úř. věst. L 299, 8.11.2008, s. 43. (5) Přijaté texty, P6_TA(2008)0633. (6) SEK(2008)0153.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2009 s doporučeními Komisi o přemístění sídla obchodních společností do jiného členského státu (2008/2196(INI))

P6_TA(2009)0086 A6-0040/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na čl. 192, druhý odstavec Smlouvy o ES,

-   s ohledem na články 43 a 48 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. května 2003 nazvané "Modernizace práva společností a zlepšení správy a řízení společností v Evropské unii – Plán posunout se vpřed" (KOM(2003)0284),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 21. dubna 2004 ke sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu "Modernizace práva společností a zlepšení správy a řízení společností v Evropské Unii - Plán posunout se vpřed"(1),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2006 o nedávném vývoji a vyhlídkách v oblasti práva společností(2),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2007 o evropské soukromé společnosti a 14. směrnici v oblasti práva společností o přemístění sídla společnosti(3),

-   s ohledem na rozsudky Soudního dvora ve věci Daily Mail and General Trust(4), Centros(5), Überseering(6), Inspire Art(7), SEVIC Systems(8) a Cadbury Schweppes(9),

-   s ohledem na články 39 a 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Hospodářského a měnového výboru (A6-0040/2009),

A.   vzhledem k tomu, že obchodní společnosti by měly mít možnost požívat svobody usazování v rámci vnitřního trhu, jak je zakotveno ve Smlouvě o ES a vykládáno Soudním dvorem,

B.   vzhledem k tomu, že přeshraniční migrace společností je jedním z klíčových prvků při dokončování vnitřního trhu,

C.   vzhledem k tomu, že přemístění sídla obchodní společnosti do jiného členského státu by nemělo způsobit ukončení její činnosti nebo jakékoli jiné přerušení činnosti či zánik její právní subjektivity,

D.   vzhledem k tomu, že přeshraničním přemístěním sídla by se neměly obcházet právní, sociální a daňové podmínky,

E.   vzhledem k tomu, že by měla být zaručena práva dalších zúčastněných stran (např. menšinových společníků, zaměstnanců a věřitelů, atd.), jichž se přemístění týká,

F.   vzhledem k tomu, že by mělo být plně zachováno příslušné acquis Společenství, jež stanoví přeshraniční právo na informování zaměstnanců, projednání se zaměstnanci a jejich účast a zajišťuje již existující účastnická práva zaměstnanců (směrnice 94/45/ES(10) a 2005/56/ES(11)), a vzhledem k tomu, že při přemístění sídla společnosti by tedy nemělo dojít ke ztrátě těchto práv,

G.   vzhledem k tomu, že předpis, který společnostem ukládá povinnost, aby ponechávaly svá ústředí a sídla ve stejném členském státě, by byl v rozporu s judikaturou Soudního dvora o svobodě usazování, a tudíž by porušoval právní předpisy ES,

1.   žádá Komisi, aby na základě článku 44 Smlouvy o ES předložila Parlamentu do 31. března 2009 legislativní návrh směrnice, která stanoví opatření pro koordinaci vnitrostátních právních předpisů členských států za účelem usnadnění přeshraničního přemístění sídla obchodních společností, jež jsou založeny v souladu s právními předpisy členského státu, v rámci Společenství ("14. směrnice v oblasti práva obchodních společností"), a žádá, aby byl tento návrh vypracován v rámci interinstitucionálního jednání a s přihlédnutím k níže uvedeným podrobným doporučením;

2.   konstatuje, že v současné době mohou podniky přemístit své sídlo pouze zrušením společnosti a založením nové právnické osoby v cílovém členském státě nebo založením nové právnické osoby v cílovém členském státě a následnou fúzí obou podniků; konstatuje rovněž, že tento postup je spojen s administrativními překážkami, náklady a sociálními dopady a neposkytuje právní jistotu;

3.   upozorňuje na svobodu usazování, kterou podnikům zaručuje článek 48 Smlouvy o ES a jejíž výklad poskytl Soudní dvůr(12);

4.   poukazuje na to, že přemístění sídla znamená přemístění dohledu; zdůrazňuje, že v souvislosti s vypracováváním 14. směrnice v oblasti práva obchodních společností o přemístění sídla společnosti do jiného členského státu musí být zaručeno zachování stávajících práv společníků, věřitelů a zaměstnanců a musí být zachována dosavadní rovnováha v řízení společnosti ("corporate governance");

5.   navrhuje, aby byl v nové směrnici uveden odkaz na směrnici 94/45/ES a směrnici 2005/56/ES, aby tak byla při provádění směrnic EU v oblasti práva společností zajištěna koherence a podstata postupů účasti zaměstnanců;

6.   zastává názor, že samotnému přemístění sídla musí předcházet vytvoření plánu tohoto přemístění a vypracování zprávy, v níž jsou vysvětleny a zdůvodněny právní a hospodářské aspekty a veškeré důsledky přemístění sídla pro společníky a zaměstnance; zdůrazňuje, že plán přemístění i zpráva musí být včas zpřístupněny všem zúčastněným stranám;

7.   s ohledem na Lisabonskou strategii zdůrazňuje pozitivní účinky konkurence v daňové oblasti na hospodářský růst;

8.   poukazuje na to, že přemístění sídla by nemělo mít daňové dopady;

9.   doporučuje, aby byla zlepšena výměna informací a vzájemné spolupráce mezi daňovými orgány;

10.   požaduje transparentnost při provádění nové směrnice v členských státech, a navrhuje proto ohlašovací povinnost členských států vůči Komisi, na jejímž základě musí být podniky, které přemístí své sídlo podle této směrnice, zapsány do evropského obchodního rejstříku; poukazuje na skutečnost, že v zájmu zlepšování tvorby právních předpisů je třeba se při provádění ohlašovací povinnosti do vnitrostátního práva vyvarovat nadbytečných informací, přičemž je však zapotřebí zaručit jejich dostatečný rozsah;

11.   potvrzuje, že doporučení jsou v souladu se zásadou subsidiarity a základními právy občanů;

12.   domnívá se, že požadovaný návrh nemá žádné finanční dopady;

13.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi, Radě a parlamentům a vládám členských států.

PŘÍLOHA K NÁVRHU USNESENÍ:

PODROBNÁ DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Evropský parlament žádá Komisi, aby předložila návrh směrnice, který by obsahoval následující body:

Doporučení 1 (dopady přemístění sídla obchodních společností do jiného členského státu)

Přemístění sídla obchodních společností do jiného členského státu by nemělo způsobit ukončení činnosti dotčené společnosti ani žádné přerušení její činnosti či zánik její právní subjektivity; společnost si tedy zachová svou právní subjektivitu, přičemž veškerý majetek, závazky a smluvní vztahy zůstanou nedotčeny. Přemístěním by se navíc neměly obcházet právní, sociální a daňové podmínky. Přemístění nabývá účinnosti dnem zápisu do rejstříku v hostitelském členském státě. Ode dne zápisu do rejstříku v hostitelském členském státě se obchodní společnost řídí právními předpisy tohoto státu.

Doporučení 2 (postup při přemístění sídla uvnitř společnosti)

Návrh přemístění se předkládá společníkům a zástupcům zaměstnanců obchodní společnosti k posouzení v dostatečném předstihu před datem konání schůze společníků společnosti.

Vedení nebo představenstvo obchodní společnosti, která má v úmyslu přemístit své sídlo, vyhotoví rovněž zprávu, v níž vysvětlí a odůvodní právní a hospodářské aspekty návrhu na přemístění a uvede jeho důsledky pro společníky, věřitele a zaměstnance společnosti, není-li dohodnuto jinak.

Doporučení 3 (rozhodnutí valné hromady společníků o přemístění)

Valná hromada společníků schválí návrh na přemístění v souladu se stanovenými pravidly většinou požadovanou k přijetí změn v zakladatelské listině/smlouvě a stanovách podle právních předpisů, které se na společnost vztahují v jejím domovském členském státě.

V případě, že společnost uplatňuje zaměstnaneckou participaci na svém řízení, může valná hromada společníků podmínit přemístění svým výslovným schválením úprav zaměstnanecké participace.

Doporučení 4 (administrativní postup přemístění a ověření)

Domovský členský stát na základě svých právních předpisů ověří, zda postup přemístění proběhl v souladu se zákonem. Příslušný orgán určený domovským členským státem vydá osvědčení o tom, že byly uskutečněny všechny kroky a splněny všechny požadované formality.

Osvědčení, kopie zakladatelské listiny/smlouvy a stanovy, které hodlá obchodní společnost uplatňovat v hostitelském členském státě, a kopie návrhu na přemístění musí být v přiměřené lhůtě předloženy orgánu příslušnému k provedení zápisu do rejstříku v hostitelském členském státě. Tyto dokumenty musí být dostatečné k tomu, aby společnost mohla být v hostitelském členském státě do rejstříku zapsána. Orgán příslušný k provedení zápisu do rejstříku v hostitelském členském státě ověří, zda byly splněny věcné a formální podmínky pro přemístění.

Příslušný orgán v hostitelském členském státě neprodleně uvědomí o zápisu společnosti do rejstříku příslušný orgán v domovském členském státě. Tento orgán v domovském členském státě následně vymaže obchodní společnost z rejstříku.

Doporučení 5 (zaměstnanecká participace)

Zaměstnanecká participace se řídí právními předpisy hostitelského členského státu.

V těchto případech se přiměřeně použijí ustanovení článku 16 směrnice 2005/56/ES.

Doporučení 6 (třetí osoby, jichž se přemístění týká)

Žádná společnost, vůči níž bylo zahájeno řízení o zrušení, likvidace, řízení z důvodu platební neschopnosti nebo pozastavení plateb či jiná řízení, nesmí získat povolení k přeshraničnímu přemístění svého sídla v rámci Společenství.

Pro účely probíhajících soudních či správních řízení, která byla zahájena ještě před přemístěním sídla obchodní společnosti, se má za to, že sídlo této obchodní společnosti je v domovském členském státě.

(1) Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004, s. 714. (2) Úř. věst. C 303 E, 13.12.2006, s. 114. (3) Úř. věst. C 263 E, 16.10.2008, s. 671. (4) Věc 81/87 Daily Mail and General Trust [1988] Sb. rozh. 5483. (5) Věc C–212/97 Centros [1999] Sb. rozh. I-1459. (6) Věc C–208/00 Überseering [2002] Sb. rozh. I-9919. (7) Věc C–167/01 Inspire Art [2003] Sb. rozh. I-10155. (8) Věc C–411/03 SEVIC Systems [2005] Sb. rozh. I-10805. (9) Věc C–196/04 Cadbury Schweppes [2006] Sb. rozh. I-7995. (10) Směrnice Rady 94/45/ES ze dne 22. září 1994 o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na území Společenství a skupinách podniků působících na území Společenství (Úř. věst. L 254, 30.9.1994, s. 64). (11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/56/ES ze dne 26. října 2005 o přeshraničních fúzích kapitálových společností (Úř. věst. L 310, 25.11.2005, s. 1). (12) Rozsudek ve věci Centros, viz výše. (13) První směrnice Rady 68/151/EHS ze dne 9. března 1968 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu článku 58 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (Úř. věst. L 65, 14.3.1968, s. 8).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2009 o budoucnosti společného evropského azylového systému (2008/2305(INI))

P6_TA(2009)0087 A6-0050/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na čl. 63 odst. 1 a 2 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

-   s ohledem na Úmluvu o právním postavení uprchlíků, která byla podepsána v Ženevě v roce 1951, a dodatkový protokol z roku 1967, který je k ní připojen,

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států(1) ("dublinské nařízení"),

-   s ohledem na směrnici Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl(2) ("směrnice o přijímání žadatelů o azyl"),

-   s ohledem na směrnici Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka(3) ("směrnice o řízení o přiznání postavení uprchlíka"),

-   s ohledem na směrnici Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany(4),

-   s ohledem na zprávu Komise o provádění směrnice 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl (KOM(2007)0745),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 14. dubna 2005 o Lampeduse(5),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2006 o situaci uprchlíků na Maltě(6),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 21. června 2007 o azylu: praktická spolupráce, kvalita rozhodovacího procesu ve společném evropském azylovém systému(7),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 2. září 2008 o hodnocení dublinského systému(8),

-   s ohledem na zprávy Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci o návštěvách různých zajišťovacích středisek, jejichž cílem byla kontrola podmínek pro přijímání,

-   s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropských společenství ze dne 6. května 2008 ve věci C-133/06, Evropský parlament proti Radě Evropské unie(9), týkající se žaloby na neplatnost směrnice o řízení o přiznání postavení uprchlíka, jejímž cílem bylo zejména dosáhnout zrušení těch ustanovení směrnice, které se týkají přijímání a změn společného minimálního seznamu bezpečných zemí,

-   s ohledem na Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu, který přijala Evropská rada dne 16. října 2008, jehož čtvrtým cílem je "budovat Evropu azylu",

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A6-0050/2009),

A.   vzhledem k tomu, že legislativní nástroje první fáze zavádění společného evropského azylového systému sice umožnily definovat společné minimální normy, nebylo však možné zajistit stejné podmínky pro přístup k ochraně na celém území EU, takže se nadále objevují takové jevy, jako je sekundární pohyb a podávání vícenásobných žádostí,

B.   vzhledem k tomu, že uplatňování kritérií první země vstupu, která stanovil dublinský systém, mohou vést k nerovnoměrnému zatížení určitých členských států, zejména těch, které se nacházejí na vnější hranici EU, jež by bylo důsledkem jejich zeměpisné polohy, a vzhledem k tomu, že tento stav by měl negativní dopad jak na členské státy, tak na žadatele o azyl,

C.   vzhledem k tomu, že Komise ve svém hodnocení dublinského systému poukazuje na to, že v roce 2005 bylo v důsledku zavedení dublinského systému všech 13 členských států na hranicích EU vystaveno narůstajícím problémům,

D.   vzhledem k tomu, že Komise ve své výše uvedené zprávě o směrnici o přijímání žadatelů o azyl konstatuje, že při jejím provádění se objevily závažné problémy, zejména v uzavřených střediscích a tranzitních zónách, což si parlamentní delegace mohly při několika svých cestách ověřit přímo na místě,

Obecné poznámky

1.   konstatuje, že v minulém roce vzrostl počet uprchlíků na celém světě tak, že jejich počet dosáhl více než 12 milionů a počet vnitřně vysídlených osob představoval 26 milionů; podporuje v této souvislosti vytvoření společného evropského azylového systému a vítá plán azylové politiky vypracovaný Komisí, jenž slouží jako pracovní plán pro dokončení společného evropského azylového systému;

2.   lituje skutečnosti, že v důsledku změny právního základu po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se zvažuje odložení druhé fáze společného evropského azylového systému, která by měla odstranit nežádoucí rozdíly mezi azylovými systémy členských států, na rok 2012;

3.   poukazuje na skutečnost, že podíl státních příslušníků třetích zemí, jimž byl přiznán statut uprchlíka, se v členských státech pohybuje přibližně mezi 0 % a 90 %;

4.   zdůrazňuje, že harmonizace norem, jež by měla vést ke společnému postupu a k jednotnému statutu v oblasti azylu, má směřovat k zavedení vysoké úrovně ochrany v celé EU, a nikoli k přizpůsobování se nižší úrovni, poněvadž společný azylový systém by tak nebyl žádným přínosem;

5.   lituje skutečnosti, že pojetí instituce azylu, které je nedílnou součástí demokracie a ochrany lidských práv, bylo v posledních letech vážně oslabeno; opakuje, že je třeba plně respektovat práva a potřeby žadatelů o azyl a zásadu nenavracení;

6.   připomíná, že EU musí vypracovat mechanismy, které umožní identifikovat žadatele o azyl na vnějších hranicích a zaručí přístup na území EU osobám, které mají nárok na mezinárodní ochranu, a to i v rámci kontrolních operací na vnějších hranicích;

7.   vítá skutečnost, že Komise jako jeden z obecných cílů společného evropského azylového systému označila zajištění přístupu osobám potřebujícím ochranu;

8.   vyzývá Evropskou agenturu pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex), aby předložila podrobné údaje o počtu žadatelů o azyl identifikovaných v průběhu jejích operací a o osudu osob, které byly v průběhu těchto operací zadrženy a navráceny zpět do tranzitní země nebo do země původu; vyzývá Komisi, aby předložila návrh na změnu mandátu agentury Frontex tak, aby z něj jasně vyplývalo, že ochrana lidských práv je nedílnou součástí správy vnějších hranic EU;

9.   vítá skutečnost, že Komise uznává potřebu zajistit soudržnost s jinými politikami, jež mají vliv na mezinárodní ochranu; vyzývá proto Komisi, aby podporovala a předkládala iniciativy, jejichž cílem bude revidovat a upravit všechny politiky a postupy v oblasti správy hranic, jako je Frontex a evropský systém ostrahy hranic (EUROSUR) s cílem zaručit uprchlíkům přístup k ochraně v EU a zajistit plné dodržování zásady nenavracení na vnějších hranicích EU; navíc zdůrazňuje, že povinnost poskytnout pomoc, tak jak je obsažena v Úmluvě OSN o mořském právu (UNCLOS), je pro členské státy, EU a Frontex právně závazná;

Zlepšení platných právních předpisů

10.   vítá skutečnost, že Soudní dvůr ve svém výše zmíněném rozsudku C-133/06 zrušil čl. 29 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 3 směrnice o řízení o přiznání postavení uprchlíka, které se týkaly přijímání žadatelů o azyl nebo změny společného minimálního seznamu bezpečných zemí původu a společného seznamu bezpečných třetích zemí;

11.   vítá pozitivní snahu některých členských států, aby žadatelé o azyl byli poté, co předloží žádost o mezinárodní ochranu, umístěni v otevřených zařízeních, která jsou plně integrovaná do místních společenství;

12.   domnívá se, že žadatelé o azyl jsou zranitelné osoby, pro něž musí být vytvořeny přiměřené podmínky pro přijetí; připomíná, že prostředí věznice jim v žádném případě nepomůže překonat traumata prožitá v jejich zemi původu a v průběhu cesty do Evropy;

13.   vítá ustanovení uvedená v posledních návrzích Komise, z nichž vyplývá, že členské státy nesmí nikoho internovat pouze z důvodu, že žádá o mezinárodní ochranu; domnívá se, že žadatelé o azyl by s ohledem na svou obzvláště citlivou situaci zásadně neměli být internováni;

14.   vyslovuje politování nad skutečností, že v několika členských státech jsou žadatelé o azyl internováni na základě jejich nelegálního vstupu na území, a vítá proto, že do směrnice o přijímání žadatelů o azyl byly začleněny procesní záruky týkající se internace; v této souvislosti se domnívá, že internování žadatelů o azyl by mělo být možné pouze za velmi výjimečných okolností a že jak na způsob internace, tak na její účel, by se měla vztahovat zásada nezbytnosti a přiměřenosti; je rovněž toho názoru, že pokud je osoba, která žádá o azyl, internována, měla by mít právo využít opravných prostředků před vnitrostátním soudem;

15.   domnívá se, že oblast působnosti nové směrnice o přijímání žadatelů o azyl musí být jasně stanovena takovým způsobem, aby se vztahovala na zajišťovací střediska, tranzitní zóny, postupy na hranicích a přesídlené osoby, jak je definuje dublinský systém;

16.   vítá skutečnost, že ve směrnici o přijímání žadatelů o azyl byl zaveden formální způsob okamžité identifikace zranitelných osob, zejména nezletilých osob bez doprovodu, závislých starších osob, osob se zdravotním postižením, těhotných žen, osamělých rodičů s dětmi a osob, které prožily trauma (mučení, znásilnění, psychické, fyzické a sexuální násilí);

17.   domnívá se, že by mělo být zavedeno jednotné řízení o žádosti o azyl a jednotné normy pro získání statutu uprchlíka či osoby, která potřebuje mezinárodní ochranu, jež by se vztahovaly na všechny žádosti o "mezinárodní ochranu" (statut uprchlíka, podpůrná ochrana a dočasná ochrana);

18.   vítá skutečnost, že Komise hodlá jasně vymezit podmínky pro získání podpůrné ochrany, a zejména skutečnost, že navrhuje přezkoumat úroveň práv a výhod, které mají být poskytnuty osobám, jež této ochrany požívají; tento postup by měl lépe zaručit rovnější zacházení;

19.   vítá skutečnost, že Komise hodlá změnit směrnice o řízení o přiznání postavení uprchlíka a zdůrazňuje, že společný azylový postup by měl stanovit jasné, jednotné a přiměřené lhůty, dokdy musí orgány o žádosti o azyl rozhodnout, čímž by se zabránilo dlouhému a neodůvodněnému čekání, které by mohlo mít nepříznivý dopad na zdraví a životní podmínky žadatelů o azyl; opakuje, že udělení statutu uprchlíka nebo poskytnutí podpůrné ochrany by vždy mělo být předmětem individuálního posouzení a v žádném případě by se nemělo omezit na zobecňující posouzení (např. na základě státní příslušnosti) nebo vázat na určité podmínky (např. stav lidských práv v zemi původu);

20.   považuje za vhodné shromáždit informace o zemích původu, které mají jednotlivé členské státy k dispozici, a vyzývá Komisi, aby zintenzívnila úsilí o zavedení společné databáze; zdůrazňuje, že shromažďování a předkládání informací o zemích původu a správa portálu by měly zaručit, že součástí databáze budou zprávy o jednotlivých zemích vypracované různými uznávanými odborníky, že tyto informace budou veřejně přístupné a budou odděleny od jejich uplatňování orgány, které přijímají rozhodnutí (aby tyto orgány zůstaly nestranné a nepodléhaly politickému vlivu), a že při shromažďování informací o zemích původu bude zajištěna řádná rovnováha mezi vládními, nevládními a mezinárodními zdroji;

21.   vítá přepracování dublinského nařízení a navrhovaná ustanovení týkající se mechanismu, který by umožnil pozastavit přesídlení podle dublinského systému, pokud existují obavy, že by mohlo vést k situaci, kdy žadatel nebude moci požívat přiměřených standardů ochrany v příslušných členských státech, zejména v oblasti podmínek přijímání žadatelů o azyl a přístupu k azylovým postupům, stejně jako v případech, kdy přesídlení by dále zvýšilo zátěž těch členských států, které čelí nepřiměřenému tlaku vyplývajícímu z jejich zeměpisné polohy nebo demografické situace; zdůrazňuje nicméně, že tato ustanovení by nakonec byla spíše politickým konstatováním než účinným nástrojem, který by skutečně pomohl členským státům, pokud by nebyl zaveden nástroj závazný pro všechny členské státy, který by měl dvojí cíl:

22.   domnívá se, že v revidovaném dublinském nařízení by se mělo žadatelům o azyl zaručit právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí o přemístění, přičemž tento opravný prostředek by znamenal pro soudy povinnost zvážit nezbytnost pozastavit dočasně z úřední moci výkon rozhodnutí o přemístění;

Administrativní struktury

23.   důrazně podporuje zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, který by úzce spolupracoval s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a s nevládními organizacemi, které působí v oblasti udělování azylu;

24.   domnívá se, že jedním z úkolů Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu by měla být důkladná analýza rozdílů, které přetrvávají mezi azylovými systémy jednotlivých států, s cílem přispět k jejich zlepšení;

25.   domnívá se, že mezi úkoly Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu by měla patřit příprava obecných pokynů umožňujících přesněji posuzovat žádosti o azyl, podpora výměny osvědčených postupů a kontrola provádění a uplatňování příslušných právních předpisů EU (podpora úlohy Komise jako strážkyně Smluv);

26.   domnívá se, že je třeba se zabývat praktickými otázkami v souvislosti s osobami, které byly na základě zamítnuté žádosti o ochranu navráceny do země původu či do země, z které přicestovaly;

27.   důrazně žádá Komisi, aby pokračovala ve svém úsilí o vypracování společného evropského vzdělávacího programu v oblasti azylové politiky, neboť kvalita rozhodnutí přijatých v této oblasti přímo souvisí s kvalitou vzdělávání a s informovaností těch, kdo přijímají rozhodnutí na vnitrostátní úrovni; domnívá se, že konzultace s organizacemi občanské společnosti, které se specializují na tyto otázky, s cílem vypracovat vzdělávací programy, by byla zárukou účinnosti;

28.   domnívá se, že všechny orgány, které přijímají rozhodnutí, musí mít rovný přístup k profesionálně a objektivně získaným informacím o zemích původu, neboť tyto informace jsou klíčovým nástrojem pro azylové úřady a odvolací instance, ale i žadatele o azyl, kteří je potřebují pro doložení své žádosti o mezinárodní ochranu;

29.   zdůrazňuje, že během čekacích lhůt by orgány měly vzít v úvahu různé potřeby těch žadatelů o azyl, kteří jsou více ohroženi, jako jsou děti, osoby se zdravotním postižením a ženy, a zajistit nezbytnou infrastrukturu;

Integrace osob požívajících mezinárodní ochrany

30.   uznává s ohledem na otázky demokracie, bezpečnosti a na ekonomické zájmy význam integrace osob požívajících mezinárodní ochrany;

31.   vyjadřuje politování nad skutečností, že pravidla pro určení státu pověřeného přezkoumáním žádosti o azyl, která stanoví dublinské nařízení, nepřihlížejí k přání žadatelů, a domnívá se, že některá kritéria rodinné, kulturní a jazykové povahy by měla být při uvedeném rozhodování více brána v úvahu s cílem podpořit integraci žadatelů o azyl;

32.   naléhavě vyzývá Radu, aby dosáhla dohody o rozšíření působnosti směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty(10), tak aby se vztahovala rovněž na uprchlíky a osoby požívající podpůrné ochrany;

33.   vítá návrh směrnice o přijímání žadatelů o azyl, který předložila Komise a který zjednodušuje přístup žadatelů na pracovní trh, neboť jejich začlenění do pracovního života je zásadní podmínkou jejich integrace v hostitelském členském státě a poskytuje jim podporu při získávání dovedností, které jsou užitečné jak po dobu pobytu v hostitelském členském státě, tak v jejich zemi původu, pokud se do ní vrátí;

34.   domnívá se, že při určování příslušného členského státu by azylový systém měl usnadňovat integraci tím, že zohlední mimo jiné sociální, kulturní a jazykové pozadí, uznávání dosaženého vzdělání, odborných kvalifikací a dovedností žadatele o azyl, které odpovídají ekonomickým potřebám hostitelského členského státu;

35.   doporučuje, aby se nečinily rozdíly mezi právy uprchlíků a právy osob, které požívají podpůrné ochrany; zdůrazňuje zejména nutnost zlepšit přístup osob, kterým je poskytována podpůrná ochrana k sociálním a hospodářským výhodám, neboť mají zásadní význam pro jejich integraci;

Mechanismus solidarity

36.   domnívá se, že jedním z cílů společného evropského azylového systému musí být zavedení účinných mechanismů solidarity, aby se zlepšila situace zemí, do nichž přijíždí velký počet žadatelů o azyl a které mohou jen obtížně zajistit přiměřené podmínky pro přijímání žadatelů, projednání jejich žádostí ve stanovené lhůtě a řádným způsobem, či pro začlenění žadatelů, kteří získali statut uprchlíka;

37.   domnívá se, že solidarita se nemůže omezovat na poskytování finančních prostředků, a požaduje, aby byly účinně prováděny mechanismy dobrovolného znovuusídlení a přesídlení v rámci EU, které byly stanoveny Evropským paktem o přistěhovalectví a azylu; je toho názoru, že tyto mechanismy by umožnily, aby osoby požívající mezinárodní ochrany byly přijaty jiným členským státem, než je stát, který jim tuto ochranu poskytl;

38.   domnívá se, že je třeba zvážit rozšíření působnosti směrnice 2001/55/ES(11) tak, aby umožňovala zejména zvláštním kategoriím osob, které potřebují mezinárodní ochranu, aby byly dočasně přijaty i v případě, že nedochází k hromadné imigraci;

39.   podporuje vytvoření týmů znalců v oblasti azylové politiky, které by pod záštitou budoucího Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu mohly poskytovat pomoc členským státům, v nichž by se projevil náhlý a hromadný příliv žadatelů o azyl, kterému by tyto státy nedokázaly čelit;

40.   vyzývá Komisi, aby zvážila možnost zavést evropský mechanismus pro přenos mezinárodní ochrany pod dohledem budoucího Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, který by uprchlíkům, na jejich žádost, umožnil pohyb v rámci Evropy, a zmenšil zátěž některých členských států;

41.   vítá skutečnost, že Komise má v úmyslu zahájit studii s cílem prozkoumat způsoby, jak zlepšit finanční solidaritu v rámci EU, a se zájmem očekává návrhy, které budou v tomto smyslu formulovány;

42.   podporuje dohody o sledování hranic uzavřené mezi vnitrostátními orgány, Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a nevládními organizacemi v EU a přidělení zdrojů za tímto účelem z Fondu EU pro vnější hranice;

Spolupráce s třetími zeměmi

43.   zdůrazňuje, že společný evropský azylový systém by měl být plně v souladu s cíli a činnostmi v oblasti ochrany uprchlíků, s nástroji EU pro spolupráci s rozvojovými zeměmi (jako je Evropský rozvojový fond, nástroj rozvojové spolupráce (DCI), evropský nástroj sousedství a partnerství a evropský nástroj pro demokracii a lidská práva) a s dohodami a partnerstvími uzavřenými mezi EU a rozvojovými zeměmi (jako je dohoda z Cotonou a strategické partnerství Afrika-EU);

44.   sdílí názor Komise, že azyl je nedílnou součástí rozvojové spolupráce s třetími zeměmi, a nikoli nástrojem řešení krizí; opakuje rovněž, že rozvojová spolupráce, zejména předcházení krizím, monitorování lidských práv, řešení konfliktů a budování míru by mohly sloužit jako nástroj pro prevenci vysídlování; zdůrazňuje proto, že společný evropský azylový systém by měl být úzce spjat s evropskou politikou v oblasti rozvojové a humanitární pomoci;

45.   očekává vyhodnocení regionálních programů ochrany, které má být provedeno v roce 2009; zdůrazňuje, že rozvoj těchto programů by měl být zcela v souladu s národními a regionálními akčními plány, s tematickým programem týkajícím se migrace a azylu v rámci DCI a obecněji by nikdy neměl zbavovat členské státy a EU odpovědnosti; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti zlepšila koordinaci opatření, která přijímají různá její oddělení, s cílem dosáhnout součinnosti mezi nimi, a aby informovala Parlament o krocích, které v tomto směru podnikla;

46.   konstatuje, že je důležité posílit přijímací kapacity zemí prvního azylu a v úzké spolupráci s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky zavést na evropské úrovni program pro přesídlení, v němž budou stanovena společná kritéria a koordinační mechanismy;

47.   rovněž žádá vyhodnocení přiměřenosti prostředků, které slouží k financování opatření týkajících se třetích zemí, jako je například ochrana v rámci regionu, a to zejména na základě stanoviska Parlamentu, v němž se uvádí, že je na tato opatření třeba vyčlenit dodatečné prostředky, a nikoli převést prostředky na rozvoj;

48.   vyzývá Komisi, aby podporovala větší zapojení členských států do celosvětového úsilí o znovuusídlení uprchlíků;

49.   s velkým zájmem bere na vědomí myšlenku zavést "chráněný vstup na území" a vybízí Komisi, aby prostudovala konkrétní provádění a praktické důsledky těchto opatření;

50.   se zájmem očekává výsledky studie o společném posuzování žádostí o azyl mimo území Společenství, kterou Komise hodlá uskutečnit v roce 2009, a varuje před jakýmikoli snahami přenášet tíhu přijímání žadatelů o azyl a posuzování jejich žádostí na třetí země nebo na Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky;

o
o   o

51.   pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení předal Radě, Komisi, vládám členských států, agentuře Frontex a Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

(1) Úř. věst. L 50, 25.2.2003, s. 1. (2) Úř. věst. L 31, 6.2.2003, s. 18. (3) Úř. věst. L 326, 13.12.2005, s. 13. (4) Úř. věst. L 304, 30.9.2004, s. 12. (5) Úř. věst. C 33 E, 9.2.2006, s. 598. (6) Úř. věst. C 293 E, 2.12.2006, s. 301. (7) Úř. věst. C 146 E, 12.6.2008, s. 364. (8) Přijaté texty, P6_TA(2008)0385. (9) Úř. věst. C 158, 21.6.2008, s. 3. (10) Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44. (11) Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (Úř. věst. L 212, 7.8.2001, s. 12).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2009 o akčním plánu Komise na zřízení integrovaného rámce vnitřní kontroly (2008/2150(INI))

P6_TA(2009)0088 A6-0022/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na Smlouvu o ES,

-   s ohledem na stanovisko č. 2/2004 Účetního dvora Evropských společenství k modelu "jednotného auditu" (a návrh rámce vnitřní kontroly Společenství)(1),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. června 2005 o plánu integrovaného rámce vnitřní kontroly (KOM(2005)0252),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. ledna 2006 o akčním plánu na zřízení integrovaného rámce vnitřní kontroly (KOM(2006)0009),

-   s ohledem na první pololetní zprávu o hodnocení provádění akčního plánu Komise na zřízení integrovaného rámce vnitřní kontroly zveřejněnou dne 19. července 2006 (SEK(2006)1009), předloženou na základě požadavku Parlamentu vyjádřeného v jeho usnesení ze dne 27. dubna 2006 o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2004(2),

-   s ohledem na průběžnou zprávu Komise o pokroku zveřejněnou dne 7. března 2007 (KOM(2007)0086), která popisuje dosažený pokrok a oznamuje některá dodatečná opatření,

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. února 2008 nazvané "Zpráva o Akčním plánu Komise na zřízení integrovaného rámce vnitřní kontroly" (KOM(2008)0110) a pracovní dokument útvarů Komise připojený k tomuto sdělení (SEK(2008)0259),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. června 2008 nazvané "Shrnutí výsledků práce Komise za rok 2007" (KOM(2008)0338),

-   s ohledem na výroční zprávu pro orgán příslušný pro udělení absolutoria o interních auditech provedených v roce 2007 (KOM(2008)0499), kterou předložila Komise,

-   s ohledem na výroční zprávu Komise orgánu příslušnému pro udělení absolutoria o opatřeních následujících po rozhodnutích o udělení absolutorií za rok 2006 (KOM(2008)0629 a KOM(2008)0628) a doprovodné pracovní dokumenty útvarů Komise (SEK(2008)2579 a SEK(2008)2580),

-   s ohledem na výroční zprávu Evropského účetního dvora o plnění rozpočtu za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi orgánů(3),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Rozpočtového výboru (A6-0022/2009),

A.   vzhledem k tomu, že podle článku 274 Smlouvy o ES plní Komise rozpočet na vlastní odpovědnost, v souladu se zásadami řádného finančního řízení, ve spolupráci s členskými státy,

B.   vzhledem k tomu, že poté, co bylo nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(4) (finanční nařízení) pozměněno nařízením (ES, Euratom) č. 1995/2006 ze dne 13. prosince 2006(5), tvoří zásada účinné vnitřní kontroly jednu z rozpočtových zásad tohoto nařízení, jak navrhovala Komise v akčním plánu na zřízení integrovaného rámce vnitřní kontroly (dále jen "akční plán"),

C.   vzhledem k tomu, že nejpřesvědčivější způsob, jak může Komise prokázat svůj skutečný zájem na dosažení transparentnosti a řádného finanční řízení, je udělat vše pro podporu opatření usilujících o zlepšení kvality finančního řízení s cílem získat od Evropského účetního dvora kladné prohlášení o věrohodnosti (DAS(6)),

D.   vzhledem k tomu, že Rada ECOFIN v bodě 5 svých závěrů ze dne 8. listopadu 2005 uvedla, že zavedení integrovaného rámce vnitřní kontroly a zjednodušení právních předpisů týkajících se kontroly má zásadní význam, a požadovala, aby Komise "vyhodnotila kontrolní náklady podle jednotlivých výdajových oblastí",

E.   vzhledem k tomu, že na základě doporučení Evropského účetního dvora(7), usnesení Parlamentu ze dne 12. dubna 2005 o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2003(8) a na základě závěrů Rady ECOFIN ze dne 8. listopadu 2005 Komise v lednu 2006 přijala akční plán , aby podpořila strategický cíl, jímž je obdržet od Evropského účetního dvora kladné prohlášení o věrohodnosti,

F.   vzhledem k tomu, že se akční plán zaměřil na nedostatky v tehdejších kontrolních strukturách Komise a určil 16 oblastí, v nichž bylo třeba do konce roku 2007 přistoupit k opatřením, přičemž byla zohledněna skutečnost, že zlepšení finančního řízení v Unii je nutné podpořit podrobným sledováním kontrol v Komisi a členských státech,

G.   vzhledem k tomu, že Evropský účetní dvůr v bodu 2.29 kapitoly 2 (týkající se systému vnitřní kontroly Komise) své výroční zprávy za rok 2007 zdůrazňuje, že "souhrnná zpráva Komise za rok 2007 poskytuje kladné posouzení pokroku učiněného při provádění akcí k danému datu, ale zároveň uvádí, že na důkazy o účelnosti akcí z hlediska snížení míry chyb uskutečněných operací je ještě třeba počkat",

H.   vzhledem k tomu, že v odpovědi Komise na bod 2.30 výroční zprávy Evropského účetního dvora za rok 2007 se uvádí, že "provádění opatření je trvalým procesem a důkladně se sleduje. Dopad opatření bude nutně následovat až po jejich provedení v průběhu let 2006 a 2007. První zpráva o dopadech bude vyhotovena počátkem roku 2009",

1.   vítá celkový pokrok, jehož bylo dosaženo při rozvoji akčního plánu, i skutečnost, že byla provedena většina opatření a odstraněna většina nedostatků, jež byly uvedeny v akčním plánu;

2.   zdůrazňuje, že účinný integrovaný rámec vnitřní kontroly, který Komise stanoví ve svém akčním plánu, umožní Komisi a členským státům, aby lépe plnily rozpočet EU v souladu s politickými cíli a prioritami Parlamentu;

3.   vyjadřuje politování nad nedostatečně jasným zněním a vyzývá Komisi, aby uvedla, v jaké fázi procesu zřízení integrovaného rámce vnitřní kontroly se nachází a kdy očekává, že budou mít přijatá opatření viditelné pozitivní účinky na zákonnost a řádnost transakcí;

4.   bere na vědomí zprávu o dopadu Komise ze dne 4. února 2009 (KOM(2009)0043) a zohlední ji v usnesení o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2007;

5.   bere na vědomí úsilí, které Komise vyvinula, avšak vyjadřuje politování nad tím, že Komise dosud nebyla schopna předložit úplné a spolehlivé údaje o pohledávkách a finančních opravách vzniklých v důsledku problémů členských států v oblasti výkaznictví; žádá Komisi, aby tyto problémy vyřešila, a očekává, že Komise předloží podrobný harmonogram rozvoje a uplatňování nového systému výkaznictví;

6.   upozorňuje na to, že základem pro hodnocení úspěšnosti akčního plánu bude dopad daných opatření, snižující se četnost chyb a vyšší hodnocení kontrolních systémů potvrzených Evropským účetním dvorem;

7.   očekává s jistotou, že taková zlepšení budou mít reálný dopad na výroční zprávu Evropského účetního dvora za rok 2008;

8.   vybízí Komisi, aby ve svém posouzení dopadu akčního plánu zvýšila transparentnost a aby zajistila důkladný dohled nad jeho prováděním;

Opatření č. 4, 10 a 10N: četnost výskytu chyb nebo přípustné riziko vzniku chyb – analýza stávající rovnováhy mezi provozními výdaji a náklady na kontrolní systémy

9.   vyjadřuje politování nad tím, že u dvou opatření, která Parlament řadí mezi nejdůležitější, nastalo oproti plánovanému harmonogramu určité zpoždění;

10.   vyjadřuje zejména politování nad skutečností, že dosud nebylo provedeno opatření č. 4 akčního plánu týkající se zahájení interinstitucionální iniciativy ve věci posouzení základních principů přípustnosti rizik v podkladových transakcích; souhlasí s konstatováním Evropského účetního dvora uvedeným v jeho stanovisku č. 4/2006(9), totiž že ačkoli se jedná o základní prvek systému integrované kontroly, nebylo dosud objasněno, jakým způsobem je možné stanovit "přípustnou míru rizika";

11.   upozorňuje na to, že již v bodech 2.9 a 2.10 své výroční zprávy za rok 2005(10) Účetní dvůr v souvislosti se zřízením integrovaného rámce vnitřní kontroly vyjádřil názor, že "proporcionalita a nákladová efektivita kontrol představují jeden z nejdůležitějších cílů schválených Komisí";

12.   připomíná dále výše zmíněné závěry Rady ECOFIN ze dne 8. listopadu 2005, v nichž se uvádí, že "Rada je toho názoru, že v souladu se stanoviskem Účetního dvora č. 2/2004 by měla dosáhnout dohody s Evropským parlamentem ohledně rizik, která mají být tolerována u podkladových operací, s ohledem na náklady a přínosy kontrol pro jednotlivé politické oblasti a s ohledem na hodnotu příslušných nákladů";

13.   poukazuje na to, že v bodě 2.42 písm. c) své výroční zprávy za rok 2007 Evropský účetní dvůr doporučuje, aby se postoupilo dále v prosazování koncepce přijatelného rizika a v bodě 1.52 písm. c) kapitoly 1 (týkající se prohlášení o věrohodnosti a podpůrných informací) této zprávy uvádí, že "rovnováha mezi náklady a zbytkovým rizikem u jednotlivých oblastí výdajů je tak důležitá, že by měla být schválena jménem občanů Unie na politické úrovni (tj. rozpočtovými orgány a orgány udělujícími absolutorium)";

14.   naléhavě vyzývá Komisi, aby urychleně přijala slíbené sdělení o této věci s cílem znovu zahájit rozpravu mezi institucemi o přijatelném riziku, jak již Parlament požadoval ve svém usnesení ze dne 24. dubna 2007 o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2005(11) a ve svém usnesení ze dne 22. dubna 2008 o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2006(12); vyzývá Komisi, aby v úplnosti zveřejnila metody, které používá k určení míry chybovosti;

15.   domnívá se proto, že by Komise v zájmu dodržování zásady proporcionality a zásady efektivity nákladů (zhodnocení nákladů) kontrolních systémů měla zhodnotit poměr mezi prostředky, které má k dispozici pro každou konkrétní politiku, na jedné straně a částí těchto prostředků, kterou využívá na kontrolní systémy, rozepsanou podle jednotlivých oblastí výdajů, jak požadoval Parlament ve svém usnesení o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2005, na straně druhé;

16.   připomíná Komisi, že je důležité provést srovnávací analýzu, která jediná umožní stanovení přípustné míry rizika chyb, a předat ji Parlamentu, Radě a Evropskému účetnímu dvoru;

17.   domnívá se, že stávající poměr nákladů a přínosů mezi prostředky na kontrolní činnost a výsledky kontrol by měl být při hodnocení prováděném Evropským účetním dvorem klíčovým prvkem;

18.   zdůrazňuje, že v bodě 1.52 písm. d) své výroční zprávy za rok 2007 dospěl Evropský účetní dvůr k velmi důležitému poznatku, že "není-li možné režim uspokojivě provádět s přijatelnými náklady a přiměřeným rizikem, měl by být znovu uvážen";

19.   žádá Komisi, aby s ohledem na opatření 10 a 10N předložila spolehlivé informace o nákladech kontrolních systémů a o možných způsobech zjednodušení s cílem nalézt lepší rovnováhu mezi potřebou kontrol a záměrem snížit administrativní zatížení, kterému jsou vystaveni žadatelé o finanční prostředky EU a jejich příjemci;

20.   připomíná svůj vlastní názor a názor Účetního dvora, že spletitá nebo nejasná pravidla a složité právní požadavky negativně ovlivňují zákonnost a řádnost výdajů EU; považuje za nezbytné, aby byla otázka zjednodušování předpisů řešena jako důležitý bod v rámci příští reformy finančního nařízení i v rámci budoucího právního základu výdajových programů EU;

Opatření č. 1, 3, 3N, 5, 10, 10a, 11N, 13 a 15: je zapotřebí spolupracovat s členskými státy

21.   zdůrazňuje, že pokud jde o provádění opatření č. 1, 3, 3N, 5, 10, 10a, 11N, 13 a 15, je Komise rovněž závislá na spolupráci s členskými státy; zdůrazňuje, že tato opatření plně podporuje, a naléhavě proto žádá Komisi, aby využila všech dostupných prostředků k jejich urychlenému a úplnému provedení;

22.   připomíná prohlášení Komise obsažené ve výše uvedeném sdělení z roku 2008 (KOM(2008)0110), že opatření č. 1, 3, 3N, 5, 8 a 13 byla dokončena;

23.   zdůrazňuje však, že Parlament doposud neobdržel podklady či prohlášení, které by toto tvrzení dokládaly; je proto nucen se vážně zabývat otázkou, zda byla tato opatření dokončena a zda byla provedena nebo zda měla nějaký dopad na pokrok při provádění akčního plánu;

24.   vyzývá Účetní dvůr, aby podal podrobnější zprávu o spolupráci s protějšky z jednotlivých členských států a aby uvedl, kdy předpokládá, že tato spolupráce přinese pozitivní účinky;

Opatření č. 5 a 13: podporovat využívání výročních souhrnných zpráv a prohlášení o hospodaření

25.   vítá roční souhrny dostupných auditů a prohlášení na vnitrostátní úrovni, které byly poprvé předloženy dne 15. února 2008 a jsou významným krokem směrem k dosažení cíle lepšího hospodaření s finančními prostředky EU; vyjadřuje však politování nad nedostatečnou transparentností těchto ročních souhrnů, jež Komise nezaslala Parlamentu;

26.   vítá skutečnost, že od roku 2008 jsou poskytovány výroční souhrnné zprávy a že ve výročních zprávách o činnosti jednotlivých generálních ředitelství, která se zabývají strukturálními fondy, jsou obsažena hodnocení a prohlášení za rok 2006 a 2007, zdaleka však nepovažuje opatření č. 5 a 13 za dokončená, neboť Parlament stále nemá k dispozici dostatek informací;

27.   vyjadřuje politování nad tím, že Parlament od Komise dosud neobdržel úplné informace týkající se hodnocení a srovnávací analýzy prvních předložených ročních souhrnů;

28.   poukazuje rovněž na to, že Evropský účetní dvůr ve své výroční zprávě za rok 2007 konstatuje, že výroční souhrnné zprávy vzhledem k různým formám, v jakých byly předloženy, zatím nepodávají spolehlivé zhodnocení funkčnosti a účinnosti systému;

Opatření č. 11N: vytvořit typologii chyb a vztah k vymáhání pohledávek a finančním opravám

29.   vyjadřuje politování nad skutečností, že navzdory značnému úsilí, které Komise vynaložila, nebyla podle Evropského účetního dvora Komise schopna předložit úplné údaje nebo doložit, že údaje, jež byly nakonec předloženy, jsou v souladu se zveřejněnými finančními výkazy;

30.   vybízí Komisi, aby dokončila provádění tohoto důležitého opatření s cílem dosáhnout větší míry souladu s požadavky na předkládání zpráv a aby zvýšila přesnost údajů poskytovaných členskými státy;

Opatření č. 8N: spolupráce s nejvyššími kontrolními úřady členských států a jak lze využít jejich činnosti k zajištění věrohodnosti

31.   poukazuje na skutečnost, že ačkoli nezávislé nejvyšší kontrolní úřady nejsou součástí rámce vnitřní kontroly, mohou jakožto vnější auditorské subjekty dohlížející na veřejné výdaje členských států sehrát klíčovou úlohu při kontrole veřejných finančních prostředků;

32.   vyjadřuje plnou podporu spolupráci, kterou Komise navázala s nejvyššími kontrolními úřady některých členských států, a vybízí k udržování kontaktů s těmito institucemi s cílem stanovit, jak lze jejich činnosti využít ke zvýšení věrohodnosti, pokud jde o realizaci programů v členských státech;

33.   vítá iniciativu Komise, jejímž cílem je vyvinout strukturovaný přístup na podporu kontaktů s nejvyššími kontrolními úřady v členských státech, a dále vybízí Komisi, aby v úzké spolupráci s Evropským účetním dvorem provádění tohoto opatření dovedla ke zdárnému konci;

o
o   o

34.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 107, 30.4.2004, s. 1. (2) Úř. věst. L 340, 6.12.2006, s. 5. (3) Úř. věst. C 286, 10.11.2008, s. 1. (4) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1. (5) Úř. věst. L 390, 30.12.2006, s. 1. (6) Zkratka utvořená z francouzského výrazu "déclaration d'assurance". (7) Stanovisko č. 2/2004 (Úř. věst. C 107, 30.4.2004, s. 1 – stanovisko k "jednotnému auditu"). (8) Úř. věst. L 196, 27.7.2005, s. 4. (9) Úř. věst. C 273, 9.11.2006, s. 2. (10) Úř. věst. C 263, 31.10.2006, s. 1. (11) Úř. věst. L 187, 15.7.2008, s. 25. (12) Přijaté texty, P6_TA(2008)0133.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2009 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech (2008/2180(INI))

P6_TA(2009)0089 A6-0058/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na zprávu Komise o uplatňování nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 ze dne 28. května 2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech (KOM(2007)0769),

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1206/2001(1),

-   s ohledem na probíhající práci Haagské konference o praktickém fungování Haagské úmluvy ze dne 18. března 1970 o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A6-0058/2009),

A.   vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 1206/2001 nebylo prosazováno tak účinně, jak tomu mohlo být, a že proto musí být přijata další opatření pro zlepšení spolupráce mezi soudy členských států v oblasti dokazování a pro zvýšení účinnosti nařízení,

B.   vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 1206/2001 má za cíl zlepšit, zjednodušit a urychlit spolupráci soudů při dokazování v občanských a obchodních věcech,

C.   vzhledem k tomu, že Komise sice učinila kroky s cílem zajistit, aby koncem roku 2006 a začátkem roku 2007 bylo v členských státech distribuováno celkem 50 000 výtisků praktické příručky, avšak že k tomu došlo příliš pozdě, a proto musí být přijata další opatření, aby byli účastníci řízení, zejména soudy a právníci, o nařízení lépe informováni,

D.   vzhledem k tomu, že však podle zjištění Komise byla lhůta 90 dnů, v níž je podle čl. 10 odst. 1 nařízení nutno vyřídit žádosti o dokazování, překročena "ve značném počtu případů" a že "v některých případech bylo zapotřebí dokonce více než šesti měsíců",

E.   vzhledem k tomu, že zařízení pro videokonference má v současné době k dispozici pouze několik málo členských států, že se proto tato technika využívá nedostatečně; vzhledem k tomu, že se navíc členské státy dostatečně nesnaží zavádět moderní komunikační technologie a že ani Komise nepředkládá žádné konkrétní návrhy na zlepšení této situace,

1.   odsuzuje opožděné předložení výše uvedené zprávy Komise, která měla být podle článku 23 nařízení (ES) č. 1206/2001 předložena do 1. ledna 2007, stalo se tak ovšem až 5. prosince 2007;

2.   souhlasí s Komisí, že by měly členské státy vyvinout větší úsilí s cílem dostatečně seznámit s nařízením soudce a právníky v členských státech, a podnítit tak přímé kontakty mezi soudy, protože přímé dokazování ve smyslu článku 17 nařízení prokázalo, že jeho prostřednictvím je možno zjednodušit a urychlit provádění dokazování, aniž by to způsobovalo nějaké zvláštní problémy;

3.   domnívá se, že je zásadní mít na zřeteli, že ústřední orgány podle nařízení stále hrají důležitou úlohu při dohledu nad prací soudů, které odpovídají za vyřizování žádostí podaných na základě nařízení a za řešení problémů, pokud nastanou; upozorňuje, že Evropská soudní síť může pomoci řešit problémy, které ústřední orgány nevyřešily, a že potřeba obracet se na tyto orgány by se mohla snížit, pokud by byly dožadující soudy s nařízením více obeznámeny; zastává názor, že pomoc ústředních orgánů může mít zásadní význam pro malé místní soudy, které se poprvé setkají s problémem dokazování v přeshraničním kontextu;

4.   přimlouvá se za rozsáhlé využívání informačních technologií a videokonferencí, spolu se zabezpečeným systémem odesílání a přijímání elektronické pošty, která by se měla zanedlouho stát běžným prostředkem předávání žádostí o dokazování; konstatuje, že ve svých odpovědích na dotazník, který rozeslala Haagská konference, se některé členské státy zmiňují o problémech souvisejících s kompatibilitou spojení pro přenos obrazového signálu, a domnívá se, že těmito problémy by se měla zabývat evropská strategie pro elektronické soudnictví (e-justici);

5.   soudí, že skutečnost, že zařízení pro videokonference nejsou zatím v mnoha členských státech k dispozici, spolu se zjištěním Komise, že moderní komunikační prostředky jsou "stále využívány spíše zřídka", potvrzuje opodstatněnost plánů na vypracování evropské strategie pro elektronické soudnictví (e-justici), kterou nedávno doporučil Výbor pro právní záležitosti Parlamentu; naléhavě vyzývá členské státy, aby vynakládaly více prostředků na to, aby byla na soudech instalována moderní komunikační zařízení a soudci byli školeni v jejich používání, a vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní návrhy na zlepšení současného stavu; zastává názor, že pomoc a finanční podpora Evropské unie v přiměřeném rozsahu musí být poskytnuty co nejdříve;

6.   zastává názor, že v rámci strategie pro elektronické soudnictví (e-justici) by mělo být usilováno o pomoc soudům vyrovnat se s požadavky na překlad a tlumočení, které na ně klade přeshraniční dokazování v rozšířené Evropské unii;

7.   se značným znepokojením bere na vědomí zjištění Komise, že lhůta 90 dnů, v níž je podle čl. 10 odst. 1 nařízení nutno vyřídit žádosti o dokazování, byla překročena "ve značném počtu případů" a že "v některých případech bylo zapotřebí dokonce více než šesti měsíců"; vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila konkrétní návrhy opatření k vyřešení tohoto problému, přičemž by měla být zvážena také možnost existence odvolacího orgánu nebo kontaktního místa v rámci Evropské soudní sítě;

8.   kritizuje skutečnost, že zpráva Komise svým závěrem, že nařízení (ES) č. 1206/2001 komplexně zlepšilo dokazování, vytváří nesprávný obraz situace; vyzývá proto Komisi, aby mj. v rámci strategie pro elektronické soudnictví (e-justici) poskytovala praktickou podporu a vyvíjela větší úsilí v zájmu využití skutečných možností, které nařízení skýtá pro zlepšení fungování občanského soudnictví pro občany, podniky, právníky a soudce;

9.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 1.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2009 o provádění směrnice 2006/43/ES o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek (2008/2247(INI))

P6_TA(2009)0090 A6-0014/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek(1),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 21. února 2008 o 23. výroční zprávě Komise o kontrole uplatňování práva Společenství (2005)(2),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 21. října 2008 o kontrole provádění práva Společenství – 24. výroční zpráva Komise(3),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 4. září 2007 o zlepšení tvorby právních předpisů v roce 2005: uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality – 13. výroční zpráva(4),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 4. září 2007 o zdokonalení právních předpisů v Evropské unii(5),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Hospodářského a měnového výboru (A6-0014/2009),

A.   vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně upozorňoval na to, že právní předpisy EU mají smysl jen tehdy, dodržují-li se v členských státech, a že je proto nutné posílit kontrolu provádění a uplatňování právních předpisů EU členskými státy; vzhledem k tomu, že Parlament navrhl, aby příslušný zpravodaj informoval Parlament po uplynutí lhůty pro provedení daného předpisu o stavu jeho provádění,

B.   vzhledem k tomu, že směrnice 2006/43/ES (dále jen "směrnice") byla Parlamentem a Radou schválena dne 17. května 2006 a termín pro její provedení do vnitrostátního práva členských států uplynul 29. června 2008, a vzhledem k tomu, že je nutné ověřit, zda provedení této směrnice náležitě proběhlo,

C.   vzhledem k tomu, že hodnotící zpráva zveřejněná Komisí sice uvádí, kdo které články směrnice provedl, ovšem neposkytuje informace o způsobu provedení ani o tom, zda vnitrostátní právní předpisy splňují minimální standard, který směrnice stanovuje,

D.   vzhledem k tomu, že cílem směrnice je za prvé optimalizace kvality auditu ročních účetních závěrek v celé EU, a tím zvýšení důvěryhodnosti těchto údajů a zlepšení situace na finančních trzích, a za druhé vytvoření rovných podmínek pro odvětví účetnictví v rámci vnitřního trhu,

E.   vzhledem k tomu, že provedení směrnice v členských státech musí být prověřeno s ohledem na tento dvojí cíl,

1.   poznamenává, že tato směrnice byla přijata v reakci na mimořádnou situaci způsobenou krachem společnosti Enron; zdůrazňuje, že probíhající finanční krize podtrhuje význam kvalitních účetních a auditorských postupů; vyjadřuje politování nad tím, že směrnici provedlo v plné míře pouze 12 členských států; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila její okamžité provedení a uplatňování;

2.   se znepokojením konstatuje, že provedení klíčových pojmů – "subjekt veřejného zájmu"(6) a "síť"(7) – vede v jednotlivých členských státech k různému výkladu; v této souvislosti zdůrazňuje, že směrnice zakládá různé dalekosáhlé povinnosti pro podnik, který je považován za subjekt veřejného zájmu, i pro auditora, který provádí audit tohoto podniku; dále konstatuje, že směrnice také zakládá různé dodatečné povinnosti pro auditorské společnosti, které spadají do definice pojmu "síť"; konstatuje, že je třeba důkladněji zvážit dopad definice "sítě" a nedostatku právní jednoznačnosti, pokud jde o odpovědnost společností za činnost jiných společností, jež náleží do stejné sítě; obecně se obává, že různorodost definic povede k právní nejistotě a vysokým nákladům v souvislosti s dodržováním stanovených pravidel a v konečném důsledku negativně ovlivní dosahování cíle směrnice; vyzývá proto Komisi, aby provedla souhrnný přezkum zavedení těchto definic a jeho zjistitelných účinků a na základě konzultací s členskými státy se zasadila o jednoznačné vymezení dlouhodobých politických priorit EU v této oblasti a způsobu, který bude nejlepší pro jejich dosažení;

3.   konstatuje, že řada členských států ještě neprovedla článek 41 směrnice, na základě kterého musí členské státy subjektu veřejného zájmu uložit povinnost vytvořit výbor pro audit nebo srovnatelný orgán; zastává názor, že tato povinnost je důležitým prostředkem pro zaručení nezávislosti statutárních auditů ročních závěrek subjektů veřejného zájmu;

4.   zdůrazňuje, že zkušenosti z poslední doby ukazují na nutnost časté, kvalitní interakce v rámci výborů pro audit a mezi nezávislými řídícími pracovníky, dozorčími radami a auditory a že členové rady, kteří nezastávají výkonné funkce, by měli důkladně zvažovat možnost konání zasedání bez účasti členů rady, kteří zastávají výkonné funkce;

5.   dospěl k závěru, že některé členské státy provedly požadavek směrnice týkající se střídání auditorů maximálně po sedmi letech tak, že jej nahradily mimořádně krátkým obdobím střídání v délce dvou až tří let; vyjadřuje pochybnost, že takto krátká období střídání zvýší kvalitu a zlepší návaznost povinných auditů u subjektů veřejného zájmu, a upozorňuje, že takto krátká období brání auditorům a auditorským společnostem v tom, aby se s kontrolovaným subjektem důkladně seznámili;

6.   vyjadřuje politování nad tím, že ne všechny členské státy zavedly směrnicí požadovaný systém veřejného dohledu; dále konstatuje, že mezi členskými státy, kde byl veřejný dohled zaveden, existují značné rozdíly; upozorňuje na to, že veřejný dohled podle směrnice musí mít takovou strukturu, aby se zabránilo střetu zájmů; vyslovuje v této souvislosti pochybnosti, zda orgány dohledu, přímo spojené s vnitrostátními vládami, tento požadavek splňují;

7.   považuje za velmi důležité, aby se směrnicí požadovaná spolupráce mezi orgány veřejného dohledu opravdu uskutečnila, neboť intenzivní spolupráce mezi orgány dohledu podporuje sbližování mezi členskými státy a může zabránit dodatečné administrativní zátěži vyplývající z odlišných vnitrostátních postupů a podmínek;

8.   zdůrazňuje, že v dceřiných společnostech, jejichž akcie jsou obchodovány na burze, musí být prováděn statutární audit; doporučuje, aby bylo ve vnitrostátních právních předpisech stanoveno, že v mateřských společnostech, které mají takové dceřiné společnosti, statutární audit provádějí auditoři schválení v souladu s touto směrnicí;

9.   domnívá se, že způsob provádění článku 47 směrnice, který se týká pracovních dokumentů k auditu, je velmi nejednoznačný; zdůrazňuje, že ačkoli členské státy mohou povolit, aby byly příslušným úřadům třetích zemí předány pracovní dokumenty k auditu či jiné dokumenty, které mají v držení statutární auditoři nebo jimi schválené auditorské společnosti, existují určité otázky v oblasti právních předpisů a ochrany osobních údajů, jimiž je třeba se zabývat, aby bylo zajištěno, že informace, které auditoři v EU získávají od společností, jež jsou jejich klienty, zůstanou důvěrné a nevejdou ve známost ve třetích zemích, v nichž jsou tyto společnosti kótovány nebo v nichž sídlí jejich mateřská společnost;

10.   vyzývá Komisi, aby pečlivě posoudila všechny vnitrostátní právní předpisy, kterými se směrnice provádí, energicky začala řešit problémy zmíněné v bodech 1 až 9 a do dvou let předložila Parlamentu zprávu o vývoji v této oblasti; vyjadřuje pochybnosti, zda zvolený způsob minimální harmonizace je skutečně správnou cestou k dosažení cíle této a jiných směrnic v oblasti vnitřního trhu, neboť četné odchylky, které směrnice připouští, povedou k dalšímu tříštění trhu účetnictví; žádá Komisi, aby se při harmonizaci používaly jednoznačné pojmy;

11.   upozorňuje, že zbytečné prodlevy se schvalováním mezinárodních auditorských standardů (ISA) by mohly mít nepříznivý dopad na právní prostředí a mohly by vyústit v další roztříštěnost, která je v rozporu s obecným cílem směrnice; žádá tedy Komisi, aby zabránila neodůvodněnému otálení s přijetím mezinárodních auditorských standardů a zahájila rozsáhlé veřejné konzultace k jejich přijetí;

12.   zastává názor, že důsledná kontrola a ověřování správného a včasného provádění právních předpisů EU je nezbytným prostředkem k lepšímu uplatňování práva EU a k předcházení nadbytečným právním úpravám (tzv. gold-plating) ze strany členských států, které mohou vyplynout například z článku 40 směrnice, v němž je stanoven seznam požadavků ohledně podávání zpráv o transparentnosti, který však není vyčerpávající;

13.   vítá, že Komise vydává členským státům doporučení a úzce s nimi spolupracuje s cílem zajistit řádné a včasné provádění, například prostřednictvím seminářů o provádění, které slouží jako fórum pro zajištění konsensu o provádění určitých ustanovení právních předpisů Společenství; podporuje využití srovnávacích tabulek v procesu provádění jako prostředku k dosažení maximální konvergence; nicméně zastává názor, že je třeba učinit více pro poskytování jasných doporučení členským státům v průběhu provádění a pro směrování členských států k jednoznačnému provádění právních předpisů Společenství;

14.   zdůrazňuje, že jakékoli kvazilegislativní opatření v rámci působnosti směrnice může být přijato pouze na základě uplatnění regulativního postupu s kontrolou, případně doprovázeného hodnocením dopadu uvedeného opatření;

Doporučení k zajištění kvality

15.   vítá doporučení Komise 2008/362/ES ze dne 6. května 2008 ohledně externího zajištění kvality u statutárních auditorů a auditorských společností provádějících audit subjektů veřejného zájmu(8); souhlasí s uznávaným názorem, že je důležité provádět nezávislé přezkumy externího zajištění kvality v souladu s cílem směrnice spočívajícím ve zvyšování kvality auditů a důvěryhodnosti zveřejňovaných finančních údajů; dále podporuje uznávaný názor, že má mimořádnou důležitost absolutní nezávislost a nestrannost inspekcí a inspektorů;

16.   naléhavě vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s členskými státy prosazovala struktury pro zajištění kvality na vnitrostátní úrovni, které zabezpečí nezávislé vnější zajištění kvality auditorských společností; zdůrazňuje v této souvislosti, že evropský zákonodárce se přitom musí omezit na všeobecná rámcová kritéria stanovená v této směrnici a v doporučení a že konkrétní vymezení těchto pravidel se musí přenechat samotnému odvětví;

Rozhodnutí o registraci auditorů ze třetích zemí

17.   bere na vědomí rozhodnutí Komise 2008/627/ES ze dne 29. července 2008 o přechodném období pro auditorskou činnost některých auditorů a auditorských subjektů ze třetích zemí(9); žádá Komisi, aby Parlamentu sdělila své následné kroky v otázce registrace auditorů ze třetích zemí;

Odpovědnost auditorů

18.   konstatuje, že rozdíly v režimech odpovědnosti jednotlivých členských států by mohly vést k libovůli ve výkladu právních předpisů a narušovat vnitřní trh, uvědomuje si však různou míru expozice, která souvisí s velikostí auditorské společnosti a společnosti, v níž provádí svou činnost; zdůrazňuje, že nároky na náhradu škody často přicházejí ze třetích zemí, přičemž hlavní pohnutkou těchto soudních sporů je honorář právního zástupce, jehož výše se odvíjí od dosaženého úspěchu; tuto kulturu soudních sporů se v Evropské unii zdráhá podporovat a žádá zásadnější řešení negativních dopadů těchto praktik, jež jsou motivovány finančním ziskem;

19.   bere na vědomí doporučení Komise 2008/473/ES ze dne 5. června 2008 o omezení občanskoprávní odpovědnosti statutárních auditorů a auditorských společností(10), v němž Komise vyzývá členské státy, aby omezily odpovědnost auditorů, a to při řádném zohlednění svých vnitrostátních právních předpisů a faktických skutečností; dále bere na vědomí cíl tohoto doporučení, jímž je posílit rovné podmínky pro podniky a auditorské společnosti prostřednictvím většího sblížení mezi členskými státy v této oblasti; zdůrazňuje, že cíl omezit odpovědnost auditorů a auditorských společností, který Komise navrhuje ve svém doporučení, nesmí narušit právní zásady upravující občanskoprávní odpovědnost v některých členských státech, jako je zásada nároku obětí na odškodnění; podtrhuje, že s ohledem na stávající hospodářskou a finanční krizi by doporučení nemělo zpochybňovat kvalitu statutárního auditu ani důvěru ve fungování statutárních auditů; žádá Komisi, aby nejpozději v roce 2010 informovala Parlament o dopadu tohoto doporučení a o následných krocích, přičemž je důležitá zejména otázka, zda a do jaké míry vede toto doporučení v souladu s cílem směrnice k většímu sblížení mezi členskými státy; zdůrazňuje, že v případě, že se jako nezbytné ukáže přijetí dalších opatření, musí Komise provést studii dopadů, v jejímž rámci budou posouzeny možné účinky omezení občanskoprávní odpovědnosti auditorů a auditorských společností na kvalitu auditů, finanční zajištění a koncentraci na auditorském trhu;

Konzultace o vlastnických právech

20.   vítá konzultace o vlastnických právech v auditorských společnostech zahájené Komisí a se zájmem očekává reakce zúčastněných stran;

o
o   o

21.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 157, 9.6.2006, s. 87. (2) Přijaté texty, P6_TA(2008)0060. (3) Přijaté texty, P6_TA(2008)0494. (4) Úř.věst. C 187 E, 24.7.2008, s. 67. (5) Úř. věst. C 187 E, 24.7.2008, s. 60. (6) Čl. 2 odst. 13 směrnice. (7) Čl. 2 odst. 7 směrnice. (8) Úř. věst. L 120, 7.5.2008, s. 20. (9) Úř. věst. L 202, 31.7.2008, s. 70. (10) Úř. věst. L 162, 21.6.2008, s. 39.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2009 o rovném zacházení a přístupu pro muže a ženy v oblasti divadelního umění (2008/2182(INI))

P6_TA(2009)0091 A6-0003/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky(1),

-   s ohledem na směrnici Rady 97/80/ES ze dne 15. prosince 1997 o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví(2),

-   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

-   s ohledem na svá usnesení ze dne 7. června 2007 o sociálním postavení umělců(3) a ze dne 3. září 2008 o rovnosti žen a mužů – 2008(4),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0003/2009),

A.   vzhledem k tomu, že v divadelním umění stále výrazně existují nerovnosti, pokud jde o možnosti zaměstnání a příležitosti pro ženy a muže,

B.   vzhledem k tomu, že je vhodné vážně analyzovat mechanismy, které k této nerovnosti mezi muži a ženami vedou,

C.   vzhledem k tomu, že zásada rovnosti mezi muži a ženami se musí uplatňovat na všechny aktéry v oblasti divadelního umění, ve všech oborech, ve všech typech struktur (produkci, distribuci i vzdělávání) a ve všech oblastech činnosti (umělecké, technické, administrativní),

D.   vzhledem k tomu, že muži a ženy nevykonávají jednotlivé profese v oblasti divadelního umění ve stejném poměru a že k této první formě nerovnosti se přidávají odlišné pracovní podmínky i rozdíly v odměňování,

E.   vzhledem k tomu, že nerovnost v přístupu k rozhodovacím funkcím, k prostředkům na produkci a k distribučním sítím existuje v různé míře ve všech oborech divadelního umění,

F.   vzhledem k tomu, že cíl dodržovat rovnost v profesích divadelního umění předpokládá systematické uplatňování zásady zastoupení obou pohlaví,

G.   vzhledem k tomu, že talent není jediným vysvětlením umělecké kvality provedení nebo úspěchu profesionální kariéry a že vyrovnanější zastoupení mužů a žen v profesích divadelního umění dodá celému tomuto odvětví novou dynamiku,

H.   vzhledem k tomu, že je proto vhodné změnit situace, za kterých nyní dochází k segregaci, jež se v oblasti divadelního umění stále vyskytují, a to nejen modernizací a demokratizací tohoto odvětví, ale rovněž stanovením realistických cílů týkajících se rovnosti, jež podpoří sociální spravedlnost,

I.   vzhledem k tomu, že zjištěné případy nerovnosti mají za následek nevyužití schopností a talentu, poškozují uměleckou dynamiku a brání rozšiřování a ekonomickému rozvoji tohoto odvětví,

J.   vzhledem k tomu, že přetrvávající předsudky vedou příliš často k diskriminačnímu chování vůči ženám v rámci procesu výběru a jmenování, jakož i v pracovních vztazích a že ženy i přes vyšší stupeň vzdělání, zájem o další vzdělávání a silnější propojení pobírají často nižší odměnu za práci než muži,

K.   vzhledem k tomu, že překážky rovnosti žen a mužů jsou v tomto odvětví velmi úporné a že opravňují přijetí konkrétních kroků ke snížení zjištěných nerovností, s přihlédnutím k pákovému účinku, který to může mít na společnost jako celek,

L.   vzhledem k tomu, že v oblasti sociálního zabezpečení umělkyň a umělců existují velké nedostatky, v jejichž důsledku vznikají zejména ženám nevýhody v odměňování,

1.   zdůrazňuje rozsah a soustavné přetrvávání nerovností mezi muži a ženami v oblasti divadelního umění, jakož i dopad, který nerovný způsob organizace tohoto odvětví může mít na celou společnost, vzhledem ke zvláštní povaze jeho činností;

2.   zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné prosazovat a podporovat přístup žen ke všem uměleckým profesím, ve kterých jsou zastoupeny stále menšinově;

3.   připomíná, že podíl žen vykonávajících umělecká povolání, jakož i podíl žen na oficiálních místech v oblasti kultury je velmi nízký a že ženy jsou nedostatečně zastoupeny na odpovědných místech v kulturních institucích, na akademiích a  univerzitách;

4.   uznává, že je nutné provést v tomto odvětví zvláštní kroky, které umožní odhalit mechanismy a chování, které k těmto nerovnostem vedou;

5.   připomíná, že toto chování změní pouze prosazování zásady zastoupení obou pohlaví, neboť přinese komplementaritu úhlů pohledu, vnímavosti, metod a zájmů;

6.   zdůrazňuje, že je nezbytné usnadňovat přístup žen ke všem uměleckým profesím a profesím v divadelním umění, kde jsou v menšině, a vybízí členské státy, aby odstranily všechny překážky, které ženám brání v přístupu do vedení kulturních institucí, akademií a univerzit;

7.   zdůrazňuje, že diskriminace vůči ženám poškozuje rozvoj kulturního odvětví, neboť je připravuje o nadané a schopné lidi, a konstatuje, že nadaní lidé potřebují kontakt s publikem, aby získali uznání;

8.   žádá o zavedení opatření s cílem zlepšit zastoupení žen ve vedení institucí, zejména prosazováním rovnosti v kulturních podnicích a zařízeních a v profesních organizacích;

9.   vyzývá aktéry v kulturní oblasti, aby zvýšili zastoupení tvůrkyň a jejich uměleckých děl v programech, uměleckých sbírkách, vydavatelstvích či konzultacích;

10.   konstatuje, že pokrok dosažený v oblasti rovnosti žen a mužů umožní postupně uplatňovat zásadu zastoupení obou pohlaví v pracovních týmech, programech a na pracovních setkáních, které dnes často fungují systémem oddělování pohlaví, jenž se jen málo slučuje s požadavky naší společnosti;

11.   zdůrazňuje, že je důležité pokaždé, kdy je to možné, zaručit anonymitu uchazečů, a trvá na tom, že při konkursech hudebníků hrajících v orchestru je nezbytné zachovat náslech za zástěnou, díky němuž se do těchto souborů mohly dostat ženy;

12.   vyzývá Komisi a členské státy, aby již nyní uvažovaly o první realistické etapě boje proti nerovnosti v divadelním umění, která zajistí zastoupení nejméně jedné třetiny osob menšinového pohlaví ve všech oblastech tohoto odvětví;

13.   vybízí členské státy, aby:

14.   připomíná kulturním institucím, že je naprosto nezbytné naplnit v praxi demokratickou představu, že za stejnou práci muže a ženy je stejná odměna, což se ovšem v umělecké oblasti stejně jako v mnoha jiných odvětvích stále neděje;

15.   konečně, vybízí členské státy, aby v odvětví divadelního umění provedly srovnávací analýzy současných poměrů v jednotlivých zemích Unie, a tím usnadnily vytváření a provádění společných politik, a aby vypracovaly statistiky, které umožní porovnávat a měřit dosažený pokrok;

16.   vyzývá členské státy, aby zlepšily sociální situaci osob činných v umění a v kulturní oblasti a aby přitom zohledňovaly rozdílné pracovní poměry a zajistily lepší sociální zabezpečení;

17.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 269, 5.10.2002, s. 15. (2) Úř. věst. L 14, 20.1.1998, s. 6. (3) Úř. věst. C 125 E, 22.5.2008, s. 223. (4) Texty přijaté tohoto dne, P6_TA(2008)0399.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2009 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel ohledně obecné bezpečnosti (KOM(2008)0316 – C6-0210/2008 – 2008/0100(COD))	P6_TA(2009)0092 A6-0482/2008
OPRAVY COR01 COR02

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2008)0316),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a článek 95 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0210/2008),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A6-0482/2008),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 10. března 2009 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Evropským parlamentem a Radou, postoj Evropského parlamentu v prvním čtení odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (ES) č. 661/2009.)

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2009 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (přepracované znění) (KOM(2007)0844 – C6-0002/2008 – 2007/0286(COD))

P6_TA(2009)0093 A6-0046/2009

(Postup spolurozhodování: přepracované znění)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2007)0844),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 175 odst. 1 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0002/2008),

-   s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů(1),

-   s ohledem na dopis Výboru pro právní záležitosti ze dne 10. září 2008 určený Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin v souladu s čl. 80a odst. 3 jednacího řádu,

-   s ohledem na články 80a a 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A6-0046/2009),

A.   vzhledem k tomu, že podle poradní skupiny složené ze zástupců právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise daný návrh neobsahuje žádné jiné věcné změny než ty, které byly jako takové v návrhu označeny, a vzhledem k tomu, že pokud jde o kodifikaci nezměněných ustanovení stávajících znění, je návrh prostou kodifikací těchto znění bez jakékoli změny jejich věcného obsahu,

1.   schvaluje návrh Komise pozměněný podle doporučení poradní pracovní skupiny složené ze zástupců právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise a začleňující technické úpravy schválené Výborem pro právní záležitosti i níže uvedené úpravy;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 10. března 2009 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/.../ES o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

 EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl.  175 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise║,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(3),

v souladu s postupem stanoveným v článku  251 Smlouvy(4),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Ve směrnici Rady 78/176/EHS ze dne 20. února 1978 o odpadech z průmyslu oxidu titaničitého(5), směrnici Rady 82/883/EHS ze dne 3. prosince 1982 o postupech monitorování životního prostředí ovlivněného vypouštěním odpadů z průmyslu oxidu titaničitého a dozoru nad ním(6), směrnici Rady 92/112/EHS ze dne 15. prosince 1992 o postupech harmonizace programů snižování a úplného vyloučení znečišťování odpady z průmyslu oxidu titaničitého(7), směrnici Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění(8), směrnici Rady 1999/13/ES ze dne 11. března 1999 o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel při některých činnostech a v některých zařízeních(9), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů(10) a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení(11) je třeba provést několik podstatných změn. Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by tyto směrnice měly být přepracovány.

(2)  Za účelem prevence, snižování a pokud možno úplného vyloučení znečištění vyplývajícího z průmyslových činností v souladu se zásadou "znečišťovatel platí" a zásadou prevence znečištění je zapotřebí stanovit obecný rámec pro kontrolu hlavních průmyslových činností, přičemž přednost mají zásahy prováděné přímo u zdroje znečištění a zajištění šetrného hospodaření s přírodními zdroji.

(3)  Dodržování mezních hodnot emisí stanovených v této směrnici by mělo být považováno za nezbytnou, nikoli však postačující podmínku pro splnění cílů předcházení a snižování znečištění a dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí, včetně podzemních vod, ovzduší a půdy a  veřejnosti. Mají-li být tyto cíle splněny, může být nezbytné stanovit přísnější mezní hodnoty pro znečišťující látky, kterými se tato směrnice zabývá, emisní hodnoty pro další látky a složky životního prostředí a další vhodné podmínky.

(4)  Rozdílné přístupy k omezování emisí do ovzduší, vody či půdy mohou spíše podporovat přenos znečištění mezi těmito jednotlivými složkami, než aby chránily životní prostředí jako celek. Je proto vhodné stanovit integrovaný přístup k prevenci a omezování emisí do ovzduší, vody či půdy, k nakládání s odpady, k účinnému využívání energie a k prevenci havárií.

(5)  Je vhodné provést revizi právních předpisů týkajících se průmyslových zařízení v zájmu zjednodušení a vyjasnění stávajících ustanovení, snížení zbytečné administrativní zátěže a provádění závěrů obsažených ve sděleních Komise o tematické strategii o znečišťování ovzduší(12), o tematické strategii pro ochranu půdy(13) a o tematické strategii pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci(14), jež byla přijata v návaznosti na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí(15). Uvedená sdělení mají za cíl ochranu lidského zdraví a životního prostředí, čehož nelze dosáhnout bez dalšího snižování emisí vyplývajících z průmyslových činností.

(6)  V zájmu prevence a omezování znečištění by mělo být každé zařízení v provozu jen za podmínky, že je držitelem povolení, nebo v případě některých zařízení a činností používajících organická rozpouštědla pouze za podmínky, že je držitelem povolení nebo je registrováno. Celkové používání organických rozpouštědel by mělo být minimalizováno.

(7)  Aby se usnadnilo udělování povolení, členské státy by měly být schopny stanovit v obecně závazných pravidlech požadavky pro určité kategorie zařízení.

(8)  Aby nedošlo ke zdvojování úpravy , nemělo by povolení pro zařízení, na které se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství(16) obsahovat mezní hodnoty emisí pro emise skleníkových plynů, není-li to nezbytné pro vyloučení příčin jakéhokoli podstatného místního znečištění životního prostředí, nebo není-li zařízení z uvedeného systému dočasně vyňato.

(9)  Provozovatelé by měli příslušnému orgánu předložit žádost o povolení, která bude obsahovat informace nezbytné pro stanovení podmínek povolení. Při předložení žádosti o povolení by měli provozovatelé mít možnost využít informace, které vyplývají z uplatňování směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí(17) a směrnice Rady 96/82/ES ze dne 9. prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek(18).

(10)  Součástí povolení by měla být všechna nezbytná opatření, aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany životního prostředí jako celku, a mělo by rovněž zahrnovat mezní hodnoty emisí pro znečišťující látky, odpovídající požadavky na ochranu půdy a podzemních vod, ▌ požadavky na monitorování a seznam použitých nebezpečných látek či přípravků ve smyslu směrnice Rady 67/548/EHS ze dne 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek(19). Podmínky povolení je třeba stanovit na základě nejlepších dostupných technik.

(11)  Jelikož je třeba stanovit, co se považuje za nejlepší dostupné techniky, a omezit ve Společenství nerovnováhu, pokud jde o úroveň emisí z průmyslových činností, měla by Komise zveřejnit k nejlepším dostupným technikám referenční dokumenty, dále jen "referenční dokumenty k BAT", které vyplývají z výměny informací se zúčastněnými stranami. Na uvedené referenční dokumenty k BAT by se mělo odkazovat při stanovení podmínek povolení. Mohou je doplnit i další zdroje.

(12)  Pro účely zohlednění určitých zvláštních okolností mají příslušné orgány možnost stanovit mezní hodnoty emisí, rovnocenné parametry či technická opatření, jejichž důsledkem by byly úrovně emisí, jež mohou přesáhnout úrovně emisí související s nejlepšími dostupnými technikami, které jsou popsány v referenčních dokumentech k BAT. ▌

(13)  Aby provozovatelé mohli zkoušet nově vznikající techniky, jež by mohly zajistit vyšší úroveň ochrany životního prostředí, příslušný orgán by měl mít rovněž možnost udělovat dočasné výjimky z úrovní emisí souvisejících s nejlepšími dostupnými technikami, které jsou popsány v referenčních dokumentech k BAT.

(14)  Změny stávajícího zařízení mohou být příčinou vyššího stupně znečištění. Každá změna, která by mohla ovlivnit životní prostředí, by proto měla být oznámena příslušnému orgánu. Předmětem přezkoumání povolení by měly být podstatné změny stávajících zařízení, jež by mohly mít významné nepříznivé účinky na životní prostředí, aby se zajistilo, že dotyčná zařízení budou dále splňovat požadavky této směrnice.

(15)  Kvalitu životního prostředí může významně ovlivnit rozmetávání statkových hnojiv a kejdy. V zájmu zajištění, aby prevence a omezování těchto dopadů bylo prováděno integrovaným způsobem je třeba, aby provozovatel nebo třetí strany rozmetávaly hnojiva a kejdu získané z činností, na které se vztahuje tato směrnice, s použitím nejlepších dostupných technik. Uplatňování nejlepších dostupných technik při rozmetávání, které provede provozovatel nebo třetí strana, lze blíže určit v povolení nebo v rámci jiných opatření, aby byla členským státům při plnění uvedených požadavků dána jistá pružnost.

(16)  Pro zohlednění vývoje nejlepších dostupných technik nebo dalších změn souvisejících s provozem zařízení by se měly podmínky povolení pravidelně přezkoumávat a, je-li to nezbytné, aktualizovat, zvláště pokud Komise přijme nový nebo aktualizovaný referenční dokument k BAT.

(17)  Je třeba zajistit, aby provoz zařízení nevedl k významnému zhoršování jakosti půdy a podzemních vod. V nutných a přiměřených případech by součástí podmínek povolení proto mělo být monitorování půdy a podzemních vod a povinnost provést po úplném ukončení činností sanaci daného místa, v souladu s postupem stanoveným v právních předpisech Evropského společenství a ve vnitrostátních právních předpisech. Jakmile vstoupí v platnost právní předpisy Společenství pozměňující Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí(20) nebo nové právní předpisy o ochraně půdy a podzemních vod, Komise by měla přezkoumat ustanovení o ochraně půdy a podzemních vod podle této směrnice, aby byla zaručena jednotnost a zabránilo se překrývání.

(18)  V zájmu zajištění účinného provádění a prosazování této směrnice by měli provozovatelé příslušnému orgánu pravidelně podávat zprávy o dodržování podmínek povolení. Členské státy by měly zajistit, aby se provozovatelé přizpůsobili těmto podmínkám a  aby provozovatel a příslušný orgán v případě nedodržování této směrnice přijali nezbytná opatření a stanovili systém inspekcí v oblasti životního prostředí. Je na členských státech, aby určily nejvhodnější režimy prosazování, včetně toho, jakým způsobem je třeba mezní hodnoty emisí dodržovat.

(19)  S ohledem na ustanovení Aarhuské úmluvy(21), účinná účast veřejnosti na přijímání rozhodnutí je nezbytná, k tomu, aby se veřejnost mohla vyjádřit ▌a činitelé s rozhodovací pravomocí mohli přihlédnout k názorům a obavám, které mohou být pro tato rozhodnutí podstatné, čímž se zvyšuje zodpovědnost a transparentnost rozhodovacího procesu a přispívá se k uvědomělému vztahu veřejnosti k otázkám životního prostředí a k veřejné podpoře učiněných rozhodnutí. Dotčené osoby z řad veřejnosti by měly mít přístup k právní ochraně, aby mohli přispět k ochraně práva na život v prostředí přiměřeném pro zdraví a blaho člověka

(20)  Na emisích znečišťujících látek do ovzduší, které významně ovlivňují lidské zdraví a životní prostředí, se velkou měrou podílejí velká spalovací zařízení. Aby se tento vliv snížil a přiblížilo se splnění požadavků směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/81/ES ze dne 23. října 2001 o národních emisních stropech pro některé látky znečisťující ovzduší(22) a cílů stanovených ve sdělení Komise o tematické strategii o znečišťování ovzduší, je nutno na úrovni Společenství pro určité kategorie spalovacích zařízení a znečišťujících látek stanovit přísnější mezní hodnoty emisí.

(21)  V případě náhlého přerušení dodávky paliva či plynu s nízkým obsahem síry, které je způsobeno vážným nedostatkem tohoto paliva či plynu, by měl mít příslušný orgán možnost udělit dočasné výjimky, jimiž by se povolilo, aby emise z dotyčných spalovacích zařízení přesáhly mezní hodnoty emisí stanovené v této směrnici.

(22)  Za účelem omezení nepříznivých vlivů znečištění na životní prostředí by dotyčný provozovatel neměl spalovací zařízení provozovat déle než 24 hodin poté, co dojde ke špatné funkci nebo poruše čisticího zařízení, a délka provozu bez čisticího zařízení nesmí za žádných okolností ve dvanáctiměsíčním období překročit 120 hodin. Pokud však nepřevažuje potřeba zachovat dodávky energie nebo je nutno zabránit celkovému zvýšení emisí z důvodu provozu jiného spalovacího zařízení, měly by mít příslušné orgány možnost udělit z těchto lhůt výjimku.

(23)  K zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí a lidského zdraví a pro účely zamezení pohybu odpadu přes hranice do zařízení provozovaných podle nižších norem v oblasti životního prostředí je nutno stanovit a dodržovat přísné provozní podmínky, technické požadavky a mezní hodnoty emisí pro zařízení spalující nebo spoluspalující odpady ve Společenství.

(24)  Používání organických rozpouštědel při některých činnostech a v některých zařízeních vede k emisím organických sloučenin do ovzduší, které přispívají k tvorbě fotochemických oxidantů v místním rozsahu i v rozsahu překračujícím hranice států, což poškozuje přírodní zdroje a má škodlivé účinky na lidské zdraví. Proti používání organických rozpouštědel je proto třeba učinit preventivní opatření a stanovit požadavek na dodržování mezních hodnot emisí u organických sloučenin, jakož i vhodné provozní podmínky. Provozovatelům by mělo být možné udělit výjimku z povinnosti dodržovat mezní hodnoty emisí, je-li možné dosáhnout rovnocenného snížení emisí pomocí jiných opatření, jako například používáním produktů nebo postupů s nízkým nebo nulovým obsahem rozpouštědel.

(25)  Ovzduší a vodu mohou významně znečišťovat zařízení, která vyrábějí oxid titaničitý. Tato zařízení mohou také vést k toxikologickým rizikům. Aby se tyto dopady snížily, je třeba na úrovni Společenství stanovit pro některé znečišťující látky přísnější mezní hodnoty emisí.

(26)  Opatření nezbytná pro provedení této směrnice by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(23).

▌

(27)  V souladu se zásadou "znečišťovatel platí" by členské státy měly stanovit pravidla pro sankce za porušení této směrnice a zajistit jejich provádění. Tyto sankce měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(28)  Aby měla stávající zařízení dost času se technicky přizpůsobit novým požadavkům této směrnice, do určité pevně stanovené lhůty od data použitelnosti této směrnice by se na tato zařízení měly vztahovat některé nové požadavky. Je třeba, aby byl spalovacím zařízením dán dostatek času na zavedení nezbytných opatření na snižování emisí za účelem splnění mezních hodnot emisí stanovených v příloze V.

(29)  Aby se vyřešily značné problémy způsobené emisemi dioxinů a furanů a ostatních znečišťujících látek vyprodukovaných výrobou surového železa nebo oceli, a zejména spékáním železné rudy, postup týkající se minimálních požadavků stanovený touto směrnicí by se měl uplatňovat prioritně na tato zařízení, a v každém případě do 31. prosince 2011.

(30)  Jelikož cíle opatření, která mají být učiněna zejména za účelem zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí a zlepšení kvality tohoto prostředí, nemohou členské státy dostatečně splňovat, a mohou těchto cílů z důvodu přeshraničního charakteru znečišťování z průmyslových činností lépe dosáhnout na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality, jak je stanovena v uvedeném článku, tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je pro dosažení těchto cílů nezbytné.

(31)  Tato směrnice uznává základní práva a dodržuje zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie. Cílem této směrnice je především podpořit uplatňování článku 37 Listiny základních práv Evropské unie.

(32)  Povinnost provést tuto směrnici do vnitrostátního práva by se měla omezovat na ustanovení, která představují podstatnou změnu v porovnání s předchozími směrnicemi přepracovanými touto směrnicí. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení totiž vyplývá z předchozích směrnic.

(33)  Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v příloze IX části B ve vnitrostátním právu.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

Společná ustanovení

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví pravidla týkající se integrované prevence a omezování znečištění vznikajícího v důsledku průmyslových činností.

Směrnice rovněž stanoví pravidla, která mají vyloučit anebo, pokud to není možné, snížit emise do ovzduší, vody a půdy a předcházet vzniku odpadu, v zájmu dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Tato směrnice se vztahuje na průmyslové činnosti, které způsobují znečištění, uvedené v kapitolách II až VI.

2.  Tato směrnice se nevztahuje na výzkum, vývoj a zkoušení nových výrobků a postupů.

Článek 3

Definice