Seznam 
Přijaté texty
Středa, 25. listopadu 2009 - Štrasburk
Absolutorium za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2007 - Rada
 Označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost ***II
 Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: Belgie - textilní průmysl a Irsko - Dell
 Přizpůsobení jednacího řádu Evropského parlamentu Lisabonské smlouvě
 Konference o změně klimatu v Kodani
 Víceletý program 2010-2014 k prostoru svobody, bezpečnosti a práva (Stockholmský program)
 Současný stav evropsko-středomořské zóny volného obchodu
 Náhrady pro cestující v případě úpadku letecké společnosti
 Označování původu zboží

Absolutorium za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2007 - Rada
PDF 213kWORD 55k
Rozhodnutí
Usnesení
1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2009 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2007, Oddíl II – Rada, (C6-0417/2008 – 2008/2277(DEC))
P7_TA(2009)0085A7-0047/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2007(1),

–   s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropských společenství za rozpočtový rok 2007 – svazek I (C6-0417/2008)(2),

–   s ohledem na výroční zprávu Rady orgánu příslušnému pro udělení absolutoria o interních auditech provedených v roce 2007,

–   s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi kontrolovaných orgánů(3),

–   s ohledem na prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr podle článku 248 Smlouvy o ES(4),

–   s ohledem na své rozhodnutí ze dne 23. dubna 2009(5), jímž se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2007, a na doprovodné usnesení,

–   s ohledem na čl. 272 odst. 10 a články 274, 275 a 276 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(6), a zejména na články 50, 60, 86, 145, 146 a 147 tohoto nařízení,

–   s ohledem na rozhodnutí č. 190/2003 generálního tajemníka Rady / vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku o úhradě cestovních výdajů delegátů členů Rady,

–   s ohledem na interinstitucionální dohodu mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení ze dne 17. května 2006(7),

–   s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,

–   s ohledem na první zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0150/2009),

–   s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0047/2009),

1.   uděluje generálnímu tajemníkovi Rady absolutorium za plnění rozpočtu Rady na rozpočtový rok 2007;

2.   své připomínky předkládá v níže uvedeném usnesení;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, Radě, Komisi, Soudnímu dvoru, Účetnímu dvoru, evropskému veřejnému ochránci práv a evropskému inspektorovi ochrany údajů a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2009 obsahujícího připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2007, oddíl II – Rada (C6-0417/2008 – 2008/2277(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2007(8),

–   s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropských společenství za rozpočtový rok 2007 – svazek I (C6-0417/2008)(9),

–   s ohledem na výroční zprávu Rady orgánu příslušnému pro udělení absolutoria o interních auditech provedených v roce 2007,

–   s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi kontrolovaných orgánů(10),

–   s ohledem na prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr podle článku 248 Smlouvy o ES(11),

–   s ohledem na své rozhodnutí ze dne 23. dubna 2009(12), jímž se odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2007, a na doprovodné usnesení,

–   s ohledem na čl. 272 odst. 10 a články 274, 275 a 276 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(13), a zejména na články 50, 60, 86, 145, 146 a 147 tohoto nařízení,

–   s ohledem na rozhodnutí č. 190/2003 generálního tajemníka Rady / vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku o úhradě cestovních výdajů delegátů členů Rady,

–   s ohledem na interinstitucionální dohodu mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení ze dne 17. května 2006(14),

–   s ohledem na článek 77 a přílohu VI jednacího řádu,

–   s ohledem na první zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0150/2009),

–   s ohledem na druhou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0047/2009),

1.   zdůrazňuje, že Rada splnila tři nejdůležitější požadavky, které Parlament ve svém usnesení ze dne 23. dubna 2009(15) stanovil:

   a) schůzku předsedy, zpravodaje a koordinátorů příslušného výboru Parlamentu se zástupci švédského předsednictví a generálního sekretariátu Rady, která se konala dne 24. září 2009 a jejímž cílem bylo projednat, jak Rada plnila rozpočet na rok 2007 (bod 21a uvedeného usnesení);
   b) písemné odpovědi na otázky Parlamentu týkající se plnění rozpočtu Rady na rok 2007 (bod 22 uvedeného usnesení);
   c) zveřejnění příslušných dokumentů týkajících se plnění rozpočtu Rady, včetně odpovědí na konkrétní dotazy Parlamentu, na internetových stránkách Rady (bod 4 uvedeného usnesení);

2.   domnívá se, že Parlament splnil svou povinnost, jíž je zajistit maximální možnou míru transparentnosti a odpovědnosti v tom, jakým způsobem jsou vynakládány peníze daňových poplatníků;

3.   vyzývá Radu, aby v návaznosti na praxi používanou v poslední době dále prohlubovala spolupráci s příslušným výborem Parlamentu;

4.   žádá, aby instituce sestavily a do interinstitucionální dohody zařadily přílohu, která bude konkrétně věnována postupu udělování absolutoria Radě;

5.   vyzývá příslušný výbor Parlamentu, aby v souvislosti s příštím postupem udělování absolutoria Radě ověřil, zda bylo dosaženo pokroku v těchto bodech:

   uzavření veškerých mimorozpočtových účtů Rady v souladu s doporučeními interního auditora Rady;
   zlepšení ověřování faktur v souladu s doporučením interního auditora Rady;
   zveřejnění veškerých správních rozhodnutí, jestliže slouží jako právní základ rozpočtových položek;
   předložení výroční zprávy o činnosti Rady, jejíž vypracování požaduje čl. 60 odst. 7 finančního nařízení, Parlamentu a jeho příslušnému výboru v souladu s postupem, který již přijaly všechny ostatní instituce;
   detailní vysvětlení potřeby převádět v rámci rozpočtu Rady peněžní prostředky mezi jednotlivými položkami;
   poskytnutí písemných odpovědí na relevantní otázky, které jí pokládá příslušný výbor Parlamentu a jeho zpravodaj;
   dostupnost a ochota Rady poskytnout ústní vysvětlení příslušnému výboru Parlamentu k poskytnutým písemným odpovědím, je-li u nich nezbytné další objasnění;

6.   opakuje požadavek vyjádřený v usnesení Parlamentu ze dne 23. dubna 2009, aby v dalších svých výročních zprávách věnoval Evropský účetní dvůr plnění rozpočtu Rady zvláštní pozornost.

(1) Úř. věst. L 77, 16.3.2007.
(2) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 1.
(3) Úř. věst. C 286, 10.11.2008, s. 1.
(4) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 111.
(5) Úř. věst. L 255, 26.9.2009, s. 18.
(6) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(7) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.
(8) Úř. věst. L 77, 16.3.2007.
(9) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 1.
(10) Úř. věst. C 286, 10.11.2008, s. 1.
(11) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 111.
(12) Úř. věst. L 255, 26.9.2009, s. 18.
(13) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(14) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.
(15) Úř. věst. L 255, 26.9.2009, s. 19.


Označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost ***II
PDF 203kWORD 34k
Usnesení
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2009 ke společnému postoji Rady ohledně přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost a jiné důležité parametry (14639/6/2009 – C7-0287/2009 – 2008/0221(COD))
P7_TA(2009)0086A7-0076/2009

(Postup spolurozhodování: druhé čtení)

Evropský parlament,

–   s ohledem na společný postoj Rady (14639/6/2009 – C7-0287/2009),

–   s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(1) k návrhu Komise předloženému Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2008)0779),

–   s ohledem na pozměněný návrh Komise (KOM(2009)0348),

–   s ohledem na čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na článek 72 jednacího řádu,

–   s ohledem na doporučení pro druhé čtení dané Výborem pro průmysl, výzkum a energetiku (A7-0076/2009),

1.   schvaluje společný postoj;

2.   bere na vědomí prohlášení Komise připojená k tomuto usnesení

3.   konstatuje, že akt je přijat v souladu se společným postojem;

4.   pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt v souladu s čl. 254 odst. 1 Smlouvy o ES;

5.   pověřuje generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

6.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

PŘÍLOHA

PROHLÁŠENÍ KOMISE

Komise podporuje používání nástrojů Společenství, jako je program Inteligentní energie – Evropa, ve snaze přispět k iniciativám, které zvyšují informovanost konečných uživatelů o přínosech označování pneumatik.

Do roku 2012 Komise na svých internetových stránkách ec.europa zpřístupní – zejména organizacím spotřebitelů a výrobcům pneumatik – informace vysvětlující jednotlivé prvky štítku pneumatiky a hormonizovaný kalkulátor úspory paliva.

(1) Texty přijaté dne 22.4.2009, P6_TA(2009)0248.


Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: Belgie - textilní průmysl a Irsko - Dell
PDF 371kWORD 51k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2009 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (KOM(2009)0515 – C7-0208/2009 – 2009/2135(BUD))
P7_TA(2009)0087A7-0044/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2009)0515 – C7-0208/2009),

–   s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1) (interinstitucionální dohoda ze dne 17. května 2006), a zejména na bod 28 uvedené dohody,

–   s ohledem na nařízení (ES) č. 1927/2006 Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(2) (nařízení o EFG),

–   s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0044/2009),

A.   vzhledem k tomu, že Evropská unie vytvořila vhodné legislativní a rozpočtové nástroje s cílem poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, a pomáhat při jejich opětovném začleňování na trh práce,

B.   vzhledem k tomu, že finanční pomoc Evropské unie propuštěným pracovníkům by měla být dynamická a měla by být poskytnuta co nejrychleji a co nejúčinněji v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího řízení dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z fondu,

C.   vzhledem k tomu, že Belgie a Irsko požádaly o pomoc v souvislosti s případy propouštění v textilním průmyslu v belgických regionech Východní a Západní Flandry(3) a regionu Limburk(4), a v odvětví výroby počítačů v irských okresech Limerick, Clare a North Tipperary, jakož i ve městě Limerick(5),

D.   vzhledem k tomu, že obě žádosti splňují kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG,

E.   vzhledem k tomu, že Výbor pro zaměstnanost a sociální věci si v případě irské žádosti od Komise vyžádal doplňující informace,

1.   žádá zúčastněné orgány, aby vyvinuly potřebné úsilí s cílem urychlit uvolnění prostředků z EFG;

2.   připomíná závazek orgánů zajistit hladký a rychlý proces přijetí rozhodnutí o uvolnění prostředků z fondu, jimiž poskytnou jednorázovou, časově omezenou individuální podporu zaměřenou na pomoc pracovníkům, které zasáhlo propouštění v důsledku globalizace;

3.   zdůrazňuje, že Evropská unie by měla využít všech svých prostředků k tomu, aby se vyrovnala s důsledky celosvětové hospodářské a finanční krize; zdůrazňuje, že v tomto ohledu může hrát EFG klíčovou úlohu při opětovném začleňování propuštěných pracovníků na trh práce;

4.   zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval opětovné začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do pracovního procesu; opětovně poukazuje na to, že podpora ze strany EFG nenahrazuje opatření, za něž jsou na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví;

5.   připomíná v kontextu uvolňování prostředků z EFG Komisi, aby nepřeváděla systematicky prostředky na platby z Evropského sociálního fondu, jelikož EFG byl vytvořen jako oddělený zvláštní nástroj s vlastními cíli a lhůtami;

6.   připomíná, že fungování a přínos EFG by měly být ohodnoceny v souvislosti s obecným hodnocením programů a různých dalších nástrojů vytvořených na základě interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006, a to v rámci procesu rozpočtového přezkumu víceletého finančního rámce pro období 2007–2013;

7.   uvádí, že Výbor pro zaměstnanost a sociální věci posoudil návrh Komise a v případě belgických žádostí nemá žádné námitky, zatímco v případě irské žádosti týkající se společnosti Dell si vyžádal od Komise upřesňující informace;upozorňuje však na odstavce 1–6 stanoviska tohoto výboru;

8.   přijme konečné rozhodnutí ohledně právního a rozpočtového nástroje až po zhodnocení pádnosti odpovědí Komise;

9.   očekává, že Komise vyhodnotí současné potíže a bude od nynějška předkládat své návrhy rozhodnutí o uvolnění prostředků z EFG v samostatných dokumentech: tj. jeden návrh rozhodnutí na jednu žádost členského státu;

10.   schvaluje rozhodnutí přiložené k tomuto usnesení;

11.   pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady podepsal toto rozhodnutí a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

12.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení i s přílohou Radě a Komisi.

PŘÍLOHA

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

ze dne 25. listopadu 2009

o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 28 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(6), a zejména na bod 28 uvedené dohody,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(7), a zejména na čl. 12 odst. 3 tohoto nařízení,

s ohledem na návrh Komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) byl zřízen za účelem poskytování dodatečné podpory propuštěným pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu, a za účelem poskytování pomoci při jejich opětovném začleňování na trh práce.

(2)  Oblast působnosti EFG byla rozšířena na žádosti podané od 1. května 2009, aby se podpora vztahovala na pracovníky, kteří byli propuštěni v důsledku celosvětové finanční a hospodářské krize.

(3)  Interinstitucionální dohoda ze dne 17. května 2006 povoluje uvolnění prostředků z EFG v rámci ročního stropu 500 milionů EUR.

(4)  Belgie předložila dne 5. května 2009 dvě žádosti o uvolnění prostředků z EFG z důvodu propouštění v textilním odvětví. Tyto žádosti splňují podmínky pro stanovení výše finančních příspěvků podle článku 10 nařízení (ES) č. 1927/2006, a proto Komise navrhuje uvolnit z fondu prostředky ve výši 9 198 874 EUR.

(5)  Irsko předložilo dne 29. června 2009 žádost o uvolnění prostředků z EFG z důvodu propouštění v odvětví výroby počítačů. Tato žádost splňuje podmínky pro stanovení výše finančních příspěvků podle článku 10 nařízení (ES) č. 1927/2006, a proto Komise navrhuje uvolnit z fondu prostředky ve výši 14 831 050 EUR.

(6)  V souvislosti s uvedenými žádostmi Belgie a Irska by proto z EFG měly být uvolněny prostředky na poskytnutí finančního příspěvku.

ROZHODLY TAKTO:

Článek 1

V rámci souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2009 se z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci na prostředky na závazky a na platby uvolňuje celkem 24 029 924 EUR.

Článek 2

Toto rozhodnutí bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

Ve Štrasburku dne 25. listopadu 2009

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda

(1) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.
(2) Úř. věst. L 406, 30.12.2006, s. 1.
(3) EGF/2009/004 BE/Oost en West Vlaanderen textiles.
(4) EGF/2009/005 BE/Limburg textiles.
(5) EGF/2009/008 IE/Dell.
(6) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.
(7) Úř. věst. L 406, 30.12.2006, s. 1.


Přizpůsobení jednacího řádu Evropského parlamentu Lisabonské smlouvě
PDF 656kWORD 356k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2009 o přizpůsobení jednacího řádu Evropského parlamentu Lisabonské smlouvě (2009/2062(REG))
P7_TA(2009)0088A7-0043/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na články 211 a 212 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti obsahující pozměňovací návrhy předložené Rozpočtovým výborem v jeho stanovisku ze dne 31. března 2009 (A7-0043/2009),

1.   rozhodl změnit jednací řád tak, jak je uvedeno níže;

2.   rozhodl, že změny vstupují v platnost dne 1. prosince 2009;

3.   pověřuje svého předsedu, aby pro informaci předal toto rozhodnutí Radě a Komisi.

Platný text   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 3
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 11 – odst. 3 a (nový)
3a.  Odstavec 1 se použije obdobně do doby, než vstoupí v platnost opatření1, na jehož základě se některým členským státům přidělí určitý počet dalších křesel v Parlamentu do skončení sedmého volebního období. Členské státy jsou vyzvány, aby v souladu se svými vnitrostátními předpisy jmenovaly pozorovatele.
____________________________
1 V souladu se závěry Evropské rady ze dne 11. a 12. prosince 2008:
Pozměňovací návrh 6
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 36
Posuzování dodržování základních práv, zásady subsidiarity a proporcionality, právního státu a finančních dopadů
Dodržování Listiny základních práv Evropské unie
Během posuzování legislativního návrhu věnuje Parlament zvláštní pozornost dodržování základních práv, a zejména tomu, zda je právní akt v souladu s Chartou základních práv Evropské unie, se zásadou subsidiarity a proporcionality a s právním státem. Dále, pokud má návrh finanční dopady, Parlament posuzuje, zda jsou k dispozici dostatečné finanční prostředky.
1.  Parlament při všech svých činnostech plně dodržuje základní práva stanovená v Listině základních práv Evropské unie.
Parlament také plně dodržuje hodnoty a práva zakotvená v článku 2 a v čl. 6 odst. 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii.
2.  Pokud příslušný výbor, politická skupina nebo nejméně čtyřicet poslanců zastává názor, že návrh legislativního aktu či jeho části nejsou v souladu s právy zakotvenými v Listině základních práv Evropské unie, je věc na jejich žádost postoupena výboru příslušnému k výkladu Listiny. Stanovisko tohoto výboru se připojí ke zprávě příslušného výboru jako příloha.
Pozměňovací návrh 7
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 38 – odst. -1 (nový)
-1.  Pokud má návrh legislativního aktu finanční dopady, Parlament posoudí, zda jsou k dispozici dostatečné finanční prostředky.
Pozměňovací návrh 8
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 38 a (nový)
Článek 38a
Posuzování dodržování zásady subsidiarity
1.  Při posuzování návrhu legislativního aktu věnuje Parlament zvláštní pozornost dodržování zásad subsidiarity a proporcionality.
2.  Výbor odpovědný za dodržování zásady subsidiarity se může rozhodnout, že dá příslušnému výboru doporučení ohledně návrhu legislativního aktu.
3.  Jestliže vnitrostátní parlament zašle předsedovi odůvodněné stanovisko v souladu s článkem 3 Protokolu o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii a s článkem 6 Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality, je tento dokument postoupen příslušnému výboru a pro informaci výboru odpovědnému za dodržování zásady subsidiarity.
4.  S výjimkou naléhavých případů uvedených v článku 4 Protokolu o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii nesmí příslušný výbor přistoupit ke konečnému hlasování dříve, než uplyne lhůta osmi týdnů stanovená v článku 6 Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality.
5.  Pokud odůvodněná stanoviska vyjadřující nesoulad návrhu legislativního aktu se zásadou subsidiarity představují alespoň třetinu všech hlasů přidělených vnitrostátním parlamentům nebo čtvrtinu těchto hlasů v případě návrhu legislativního aktu předloženého na základě článku 76 Smlouvy o fungování Evropské unie, přijme Parlament rozhodnutí až poté, co autor návrhu uvede, jak hodlá postupovat.
6.  Pokud odůvodněná stanoviska vyjadřující nesoulad návrhu legislativního aktu se zásadou subsidiarity představují v rámci řádného legislativního postupu alespoň prostou většinu hlasů přidělených vnitrostátním parlamentům, příslušný výbor po zvážení odůvodněných stanovisek vnitrostátních parlamentů a Komise a po vyslechnutí stanoviska výboru odpovědného za dodržování zásady subsidiarity může doporučit Parlamentu, aby návrh z důvodu porušení zásady subsidiarity zamítl nebo předložit Parlamentu jiné doporučení, které může navrhovat změny týkající se dodržování zásady subsidiarity. Stanovisko výboru odpovědného za dodržování zásady subsidiarity je přílohou takového doporučení.
Doporučení se předkládá Parlamentu k rozpravě a hlasování. Pokud je doporučení zamítnout návrh přijato většinou odevzdaných hlasů, prohlásí předseda postup za ukončený. Pokud Parlament návrh nezamítne, postup pokračuje a zohlední se všechna doporučení, která Parlament schválil.
Pozměňovací návrh 9
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 44
Konzultace týkající se podnětů členských států
Legislativní postupy týkající se podnětů členských států
1.  Podněty členských států podle čl. 67 odst. 1 Smlouvy o ES nebo čl. 34 odst. 2 a článku 42 Smlouvy o EU se projednávají v souladu s tímto článkem a články 36 až 39, 43 a 55 jednacího řádu.
1.  Podněty členských států podle článku 76 Smlouvy o fungování Evropské unie se projednávají v souladu s tímto článkem a články 36 až 39, 43 a 55 jednacího řádu.
2.  Příslušný výbor může vyzvat zástupce členského státu, aby přednesl svůj podnět výboru. Zástupce může doprovázet předseda Rady.
2.  Příslušný výbor může vyzvat zástupce těchto členských států, aby přednesli svůj podnět výboru. Zástupce členských států může doprovázet předsednictví Rady.
3.  Před hlasováním se příslušný výbor dotáže Komise, zda k podnětu zaujala stanovisko, a pokud je tomu tak, požádá ji, aby své stanovisko výboru sdělila.
3.  Před hlasováním se příslušný výbor dotáže Komise, zda k podnětu zaujala stanovisko, a pokud je tomu tak, požádá ji, aby své stanovisko výboru sdělila.
4.  Pokud se dva nebo více návrhů Komise a/nebo členského státu se stejným legislativním záměrem předkládá Parlamentu souběžně nebo během krátké doby, Parlament o nich vypracuje jednou zprávu. V této zprávě příslušný výbor uvede, ke kterému textu předkládá pozměňovací návrhy, a na všechny ostatní texty odkáže v legislativním usnesení.
4.  Pokud se dva nebo více návrhů Komise nebo členského státu se stejným legislativním záměrem předkládá Parlamentu souběžně nebo během krátké doby, Parlament o nich vypracuje jednou zprávu. V této zprávě příslušný výbor uvede, ke kterému textu předkládá pozměňovací návrhy, a na všechny ostatní texty odkáže v legislativním usnesení.
5.  Lhůta podle čl. 39 odst. 1 Smlouvy o EU začíná běžet oznámením v plénu, že Parlament obdržel ve všech úředních jazycích podnět spolu s odůvodněným prohlášením potvrzujícím, že daný podnět je v souladu s protokolem o uplatňování zásady subsidiarity a proporcionality připojeným ke Smlouvě o ES.
Pozměňovací návrh 11
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 58 – odst. 1
1.  Předseda a zpravodaj příslušného výboru v období po přijetí postoje k návrhu Komise Parlamentem sledují vývoj návrhu v rámci postupu vedoucího k jeho přijetí Radou s cílem zajistit, aby byly řádně dodrženy závazky Rady nebo Komise vůči Parlamentu, pokud jde o pozměňovací návrhy.
1.  Předseda a zpravodaj příslušného výboru v období po přijetí postoje k návrhu Komise Parlamentem sledují vývoj návrhu v rámci postupu vedoucího k jeho přijetí Radou a snaží se zejména zajistit, aby byly řádně dodrženy závazky Rady nebo Komise vůči Parlamentu, pokud jde o jeho postoj.
Pozměňovací návrh 12
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 59 – název 1
Postup spolurozhodování
Řádný legislativní postup
(Změna týkající se celého textu: výrazy "spolurozhodování" a "postup spolurozhodování" v odpovídajících mluvnických tvarech se v celém textu jednacího řádu nahrazují výrazem "řádný legislativní postup" v odpovídajícím mluvnickém tvaru.)
Pozměňovací návrh 13
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 60
Článek 60
vypouští se
Dohodovací řízení podle společného prohlášení z roku 1975
1.  Pokud má Rada v případě určitého důležitého rozhodnutí Společenství v úmyslu odchýlit se od stanoviska Parlamentu, může Parlament poté, co zaujal stanovisko, zahájit dohodovací řízení s Radou za aktivní účasti Komise.
2.  Toto řízení zahajuje Parlament, buď z vlastního podnětu, nebo z podnětu Rady.
3.  Pro složení a postup vytvoření delegace do dohodovacího výboru a pro podávání zpráv o výsledcích Parlamentu se použije článek 68.
4.  Příslušný výbor podá zprávu o výsledcích dohodovacího řízení. Tato zpráva je předmětem rozpravy a Parlament o ní hlasuje.
Pozměňovací návrh 14
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 61 – název
Sdělení společného postoje Rady
Sdělení postoje Rady
(Změna týkající se celého textu: výrazy "společný postoj Rady" nebo "společný postoj" v odpovídajících mluvnických tvarech se v celém textu jednacího řádu nahrazují výrazy "postoj Rady" nebo "postoj" v odpovídajících mluvnických tvarech.)
Pozměňovací návrh 15
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 62 – odst. 1 – pododstavec 2
Pokud jde o prodloužení lhůt podle čl. 252 písm. g) Smlouvy o ES nebo čl. 39 odst. 1 Smlouvy o EU, usiluje předseda o dohodu s Radou.
vypouští se
Pozměňovací návrh 16
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 62 – odst. 2
2.  Předseda oznámí Parlamentu jakékoli prodloužení lhůt podle čl. 251 odst. 7 Smlouvy o ES bez ohledu na to, zda se tak stalo na podnět Parlamentu nebo Rady.
2.  Předseda oznámí Parlamentu prodloužení lhůt podle čl. 294 odst. 14 Smlouvy o fungování Evropské unie bez ohledu na to, zda se tak stalo na podnět Parlamentu nebo Rady.
(Změna týkající se celého textu: číslování článků Smlouvy o EU a Smlouvy o ES je v celém textu jednacího řádu upraveno podle konsolidovaného znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie.)
Pozměňovací návrh 17
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 62 – odst. 3
3.  Předseda může po konzultaci s předsedou příslušného výboru na žádost Rady vyslovit souhlas s prodloužením lhůt podle čl. 252 písm. g) Smlouvy o ES.
vypouští se
Pozměňovací návrh 18
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 65 – odst. 4
4.  Odchylně od odstavce 3, pokud je návrh zamítnut Parlamentem podle článku 252 Smlouvy o ES, požádá předseda Komisi, aby vzala svůj návrh zpět. Pokud tak Komise učiní, oznámí předseda v Parlamentu, že je legislativní proces ukončen.
vypouští se
Pozměňovací návrhy 73 a 88
Jednací řád Evropského parlamentu
Nadpis II – Kapitola 6 a (nová) – záhlaví (bude vloženo za článek 74)
KAPITOLA 6a
ÚSTAVNÍ ZÁLEŽITOSTI
Pozměňovací návrh 20
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 74 a (nový) (bude vložen do Kapitoly 6 a (nové))
Článek 74a
Řádný postup pro přijímání změn Smluv
1.  V souladu s články 41 a 48 může příslušný výbor předložit Parlamentu zprávu obsahující návrhy na změnu Smluv určené Radě.
2.  Pokud se Evropská rada rozhodne svolat konvent, jmenuje Parlament své zástupce na návrh Konference předsedů.
Delegace Parlamentu zvolí svého vedoucího a své kandidáty na členství v každé řídící skupině nebo každém předsednictvu, které konvent ustaví.
3.  Pokud Evropská rada požádá Parlament o souhlas s rozhodnutím nesvolat konvent za účelem posouzení navržených změn Smluv, je věc v souladu s článkem 81 postoupena příslušnému výboru.
Pozměňovací návrh 21
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 74 b (nový) (bude vložen do Kapitoly 6 a (nové))
Článek 74b
Zjednodušený postup pro přijímání změn Smluv
V souladu s články 41 a 48 a v souladu s postupem podle čl. 48 odst. 6 Smlouvy o Evropské unii může příslušný výbor předložit Parlamentu zprávu obsahující návrhy na změnu všech nebo části ustanovení třetí části Smlouvy o fungování Evropské unie, které jsou určeny Evropské radě.
Pozměňovací návrh 22
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 74 c (nový) (bude vložen do Kapitoly 6 a (nové))
Článek 74c
Smlouvy o přistoupení
1.  Každá žádost evropského státu o členství v Evropské unii je postoupena příslušnému výboru k projednání.
2.  Parlament může na návrh příslušného výboru, politické skupiny nebo nejméně čtyřiceti poslanců rozhodnout, že požádá Komisi a Radu, aby se zúčastnily rozpravy ještě před zahájením jednání s žadatelským státem.
3.  Během jednání informují Komise a Rada příslušný výbor pravidelně a podrobně, a v případě potřeby důvěrně, o dosaženém pokroku.
4.  V jakékoli fázi jednání může Parlament na základě zprávy příslušného výboru přijmout doporučení a požadovat jejich zohlednění před uzavřením smlouvy o přistoupení žadatelského státu k Evropské unii.
5.  Po ukončení jednání, avšak ještě před podepsáním jakékoli dohody, je její návrh předložen Parlamentu k souhlasu v souladu s článkem 81.
(Článek 89 se vypouští.)
Pozměňovací návrh 23
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 74 d (nový) (bude vložen do Kapitoly 6 a (nové))
Článek 74d
Vystoupení z Unie
Pokud se členský stát rozhodne na základě článku 50 Smlouvy o Evropské unii z Unie vystoupit, předloží se věc příslušnému výboru. Článek 74c se použije obdobně. Parlament rozhodne o souhlasu s dohodou o vystoupení většinou odevzdaných hlasů.
Pozměňovací návrh 24
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 74 e (nový) (bude vložen do Kapitoly 6 a (nové))
Článek 74e
Porušení základních hodnot členským státem
1.  Parlament může na základě zvláštní zprávy příslušného výboru vypracované v souladu s články 41 a 48:
a) hlasovat o odůvodněném návrhu, kterým vyzývá Radu, aby postupovala podle čl. 7 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii;
b) hlasovat o návrhu, kterým vyzývá Komisi nebo členské státy, aby předložily návrh podle čl. 7 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii;
c) hlasovat o návrhu, kterým vyzývá Radu, aby postupovala podle čl. 7 odst. 3 nebo následně podle čl. 7 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii.
2.  Každá žádost Rady o vyslovení souhlasu s návrhem předloženým podle čl. 7 odst. 1 a 2 Smlouvy o Evropské unii je oznámena Parlamentu spolu s připomínkami předloženými dotčeným členským státem a v souladu s článkem 81 postoupena příslušnému výboru. S výjimkou naléhavých případů a odůvodněných okolností přijme Parlament rozhodnutí na návrh příslušného výboru.
3.  K přijetí rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 se vyžaduje dvoutřetinová většina odevzdaných hlasů, která představuje většinu všech poslanců Parlamentu.
4.  Na základě povolení Konference předsedů může příslušný výbor předložit doprovodný návrh usnesení. Tento návrh usnesení vyjadřuje názory Parlamentu na závažné porušování základních hodnot členským státem, na odpovídající sankce a na jejich pozdější změnu nebo zrušení.
5.  Příslušný výbor zajistí, aby byl Parlament úplně informován a v případě potřeby požádán o stanoviska ke všem následným opatřením po vyslovení souhlasu podle odstavce 3. Rada bude vyzvána, aby podle potřeby informovala o vývoji situace. Parlament může přijmout doporučení Radě na návrh příslušného výboru vypracovaný se svolením Konference předsedů.
(Kapitola 15 Hlavy II se vypouští.)
Pozměňovací návrh 25
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 74 f (nový) (bude vložen do Kapitoly 6 a (nové))
Článek 74f
Složení Parlamentu
V dostatečném časovém předstihu před koncem volebního období může Parlament na základě zprávy příslušného výboru vypracované v souladu s článkem 41 předložit návrh na změnu svého složení. Návrh rozhodnutí Evropské rady, kterým se stanoví složení Parlamentu, se posoudí v souladu s článkem 81.
Pozměňovací návrh 26
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 82 (bude vložen do kapitoly 6 a (nové) jako článek 74 g)
Článek 82
Článek 74g
Postupy v Parlamentu
Posílená spolupráce mezi členskými státy
1.  Žádosti členských států nebo návrhy Komise týkající se zavedení posílené spolupráce mezi členskými státy a konzultace s Parlamentem podle čl. 40a odst. 2 Smlouvy o EU postupuje předseda příslušnému výboru k projednání. Popřípadě se použijí články 37, 38, 39, 43, 53 až 60 a 81 tohoto jednacího řádu.
1.  Žádosti týkající se zavedení posílené spolupráce mezi členskými státy podle článku 20 Smlouvy o Evropské unii postoupí předseda příslušnému výboru k projednání. Popřípadě se použijí články 37, 38, 39, 43, 53 až 59 a 81 tohoto jednacího řádu.
2.  Příslušný výbor ověří soulad s článkem 11 Smlouvy o ES a s články 27a, 27b, 40, 43, 44, 44a Smlouvy o EU.
2.  Příslušný výbor ověří soulad s článkem 20 Smlouvy o Evropské unii a s články 326 až 334 Smlouvy o fungování Evropské unie.
3.  Po zavedení posílené spolupráce jsou akty předložené v jejím rámci projednávány v Parlamentu stejnými postupy, jako když se ustanovení o posílené spolupráci nepoužijí.
3.  Po zavedení posílené spolupráce jsou akty předložené v jejím rámci projednávány v Parlamentu stejnými postupy, které se uplatní, pokud nejde o posílenou spolupráci. Použije se článek 43.
(Kapitola 10 Hlavy II se vypouští.)
Pozměňovací návrhy 27 a 28
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 75
Souhrnný rozpočet
Víceletý finanční rámec
Prováděcí postupy pro přezkoumávání souhrnného rozpočtu Evropské unie a dodatečných rozpočtů v souladu s finančními ustanoveními smluv o založení Evropských společenství se přijímají usnesením Parlamentu a jsou přílohou tohoto jednacího řádu1.
Požádá-li Rada Parlament o souhlas s návrhem nařízení, kterým se stanoví víceletý finanční rámec, je věc postoupena příslušnému výboru v souladu s postupem uvedeným v článku 81. Pro souhlas Parlamentu se vyžaduje většina hlasů všech poslanců.
1Viz příloha V.
(Příloha V se vypouští.)
Pozměňovací návrh 29
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 75 a (nový)
Článek 75a
Pracovní dokumenty
1.  Poslancům jsou k dispozici tyto dokumenty:
a) návrh rozpočtu předložený Komisí;
b) přehled výsledků projednávání návrhu rozpočtu v Radě;
c) postoj Rady k návrhu rozpočtu vypracovaný v souladu s čl. 314 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie;
d) případný návrh rozhodnutí o prozatímních dvanáctinách podle článku 315 Smlouvy o fungování Evropské unie.
2.  Tyto dokumenty jsou postoupeny příslušnému výboru. Každý dotčený výbor může zaujmout stanovisko.
3.  Chce-li jiný výbor zaujmout své stanovisko, stanoví předseda lhůtu pro sdělení tohoto stanoviska příslušnému výboru.
(Článek 1 přílohy V se vypouští.)
Pozměňovací návrh 30
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 75 b (nový)
Článek 75b
Projednávání návrhu rozpočtu – první fáze
1.  Za níže stanovených podmínek může každý poslanec navrhovat a obhajovat změny v návrhu rozpočtu.
2.  Návrhy změn jsou přípustné, pouze pokud jsou předloženy písemně, opatřeny podpisy nejméně čtyřiceti poslanců nebo předloženy jménem politické skupiny či výboru, pokud je v nich uvedena rozpočtová položka, k níž se vztahují, a pokud zajišťují udržení rovnováhy příjmů a výdajů. Návrhy změn musí obsahovat všechny příslušné informace o poznámkách, které mají být uvedeny v dané rozpočtové položce.
Návrhy změn v návrhu rozpočtu musí být písemně odůvodněny.
3.  Předseda stanoví lhůtu pro předložení návrhů změn.
4.  Příslušný výbor zaujme stanovisko k předloženým textům před jejich projednáním v Parlamentu.
O návrzích změn, které příslušný výbor zamítl, se v Parlamentu nehlasuje, pokud o to před uplynutím lhůty stanovené předsedou písemně nepožádá výbor nebo nejméně čtyřicet poslanců; tato lhůta nesmí být v žádném případě kratší než 24 hodiny před začátkem hlasování.
5.  Návrhy změn v předběžném odhadu výdajů Parlamentu podobné těm, které již Parlament zamítl v době, kdy byl předběžném odhadu výdajů sestavován, jsou projednány pouze v případě kladného stanoviska příslušného výboru.
6.  Bez ohledu na čl. 55 odst. 2 hlasuje Parlament odděleně a v tomto pořadí:
– o každém návrhu změny,
– o každém oddílu návrhu rozpočtu,
– o návrhu usnesení týkajícího se návrhu rozpočtu.
Použije se však čl. 161 odst. 4 až 8.
7.  Články, kapitoly, hlavy a oddíly návrhu rozpočtu, k nimž nebyly předloženy žádné návrhy změn, se považují za přijaté.
8.  K přijetí návrhu změn se vyžaduje většina hlasů všech poslanců Parlamentu.
9.  Pokud Parlament změní návrh rozpočtu, zašle se pozměněný návrh rozpočtu spolu s odůvodněním Radě a Komisi.
10.  Zápis z denního zasedání, na němž Parlament zaujal své stanovisko k návrhu rozpočtu, je zaslán Radě a Komisi.
(Článek 3 přílohy V se vypouští.)
Pozměňovací návrh 31
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 75 c (nový)
Článek 75c
Finanční trialog
Předseda se účastní pravidelných setkání předsedů Evropského parlamentu, Rady a Komise, která jsou svolávána z podnětu Komise v rámci rozpočtových postupů podle části šesté hlavy II Smlouvy o fungování Evropské unie. Předseda učiní všechna nezbytná opatření, aby podpořil vzájemné konzultace a sbližování postojů jednotlivých orgánů, a usnadnil tak provádění výše uvedených postupů.
Předseda Parlamentu může tímto úkolem pověřit místopředsedu, který má zkušenosti s rozpočtovými otázkami, nebo předsedu výboru příslušného pro rozpočtové otázky.
Pozměňovací návrh 32
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 75 d (nový)
Článek 75d
Rozpočtové dohodovací řízení
1.  Předseda svolá dohodovací výbor v souladu s čl. 314 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie.
2.  Delegace zastupující Parlament na schůzích dohodovacího výboru v rozpočtovém procesu je složena ze stejného počtu členů jako delegace Rady.
3.  Členové delegace jsou každoročně jmenováni politickými skupinami předtím, než Parlament hlasuje o postoji Rady, a to nejlépe ze členů výboru příslušného pro rozpočtové otázky a z ostatních dotčených výborů. Delegaci vede předseda Parlamentu. Předseda Parlamentu může touto funkcí pověřit místopředsedu, který má zkušenosti s rozpočtovými otázkami, nebo předsedu výboru příslušného pro rozpočtové otázky.
4.  Použije se čl. 68 odst. 2, 4, 5, 7 a 8.
5.  Pokud je v dohodovacím výboru dosaženo dohody o společném návrhu, věc se zařadí na pořad jednání denního zasedání Parlamentu, které se koná do čtrnácti dnů ode dne dosažení dohody. Společný návrh je zpřístupněn všem poslancům. Použije se čl. 69 odst. 2 a 3.
6.  O společném návrhu jako celku se rozhoduje v jediném hlasování. Hlasuje se jmenovitě. Společný návrh je považován za schválený, pokud není zamítnut většinou hlasů všech poslanců Parlamentu.
7.  Pokud Parlament schválí společný návrh, zatímco Rada jej zamítne, může příslušný výbor předložit všechny nebo některé změny Parlamentu k postoji Rady za účelem potvrzení v souladu s čl. 314 odst. 7 písm. d) Smlouvy o fungování Evropské unie.
Hlasování o potvrzení se zařadí na pořad jednání denního zasedání Parlamentu, které se koná do čtrnácti dnů ode dne, kdy Rada oznámila zamítnutí společného návrhu.
Změny jsou považovány za potvrzené, pokud jsou schváleny většinou hlasů všech poslanců Parlamentu a třípětinovou většinou odevzdaných hlasů.
Pozměňovací návrh 33
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 75 e (nový)
Článek 75e
Přijetí rozpočtu s konečnou platností
Pokud předseda dojde k závěru, že rozpočet byl přijat v souladu s článkem 314 Smlouvy o fungování Evropské unie, prohlásí v Parlamentu, že rozpočet byl přijat s konečnou platností. Zajistí zveřejnění rozpočtu v Úředním věstníku Evropské unie.
(Článek 4 přílohy V se vypouští.)
Pozměňovací návrh 34
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 75 f (nový)
Článek 75f
Systém prozatímních dvanáctin
1.  Rozhodnutí Rady, kterým se povolují výdaje přesahující prozatímní dvanáctinu výdajů, je postoupeno příslušnému výboru.
2.  Příslušný výbor může předložit návrh rozhodnutí, kterým se sníží výdaje uvedené v odstavci 1. Parlament o něm rozhodne do 30 dní po přijetí rozhodnutí Rady.
3.  Parlament rozhoduje většinou hlasů všech poslanců.
(Článek 7 přílohy V se vypouští.)
Pozměňovací návrh 35
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 79 a (nový)
Článek 79a
Postup pro sestavení odhadu výdajů Parlamentu
1.  Pokud jde o rozpočet Parlamentu, přijímá předsednictvo a výbor příslušný pro rozpočtové otázky v tomto pořadí rozhodnutí o:
a) plánu pracovních míst;
b) předběžném odhadu výdajů a odhadu výdajů.
2.  Rozhodnutí o plánu pracovních míst se přijímají tímto postupem:
a) předsednictvo vypracuje plán pracovních míst pro každý rozpočtový rok;
b) v případě, že se stanovisko výboru příslušného pro rozpočtové otázky liší od původních rozhodnutí přijatých předsednictvem, zahájí se dohodovací řízení mezi předsednictvem a výborem;
c) na konci tohoto postupu přijímá předsednictvo podle čl. 207 odst. 3 jednacího řádu konečné rozhodnutí o plánu pracovních míst, aniž jsou dotčena rozhodnutí přijatá podle článku 314 Smlouvy o fungování Evropské unie.
3.  Pokud jde o vlastní odhady výdajů, postup jejich sestavování začíná okamžikem, kdy předsednictvo přijme konečné rozhodnutí o plánu pracovních míst. Fáze tohoto postupu jsou stanoveny v článku 79. V případě, že se postoj výboru příslušného pro rozpočet značně liší od postoje předsednictva, zahájí se dohodovací řízení.
(Čl. 79 odst. 7 a článek 8 přílohy V se vypouští.)
Pozměňovací návrh 37
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 81 – odst. 1
1.  Pokud je Parlament požádán, aby vyslovil souhlas s navrhovaným aktem, Parlament přijme své rozhodnutí na základě doporučení příslušného výboru ve prospěch schválení nebo zamítnutí daného aktu.
1.  Pokud je Parlament požádán, aby vyslovil souhlas s navrhovaným aktem, Parlament přijme své rozhodnutí na základě doporučení příslušného výboru, zda daný akt schválit nebo zamítnout.
Parlament poté rozhodne o aktu, u něhož je podle Smlouvy o ES nebo Smlouvy o EU třeba jeho souhlasu, v jediném hlasování, přičemž nelze předkládat žádné pozměňovací návrhy. Většina potřebná pro přijetí souhlasu je většinou stanovenou v příslušném článku Smlouvy o ES nebo Smlouvy o EU, který tvoří právní základ navrhovaného aktu.
Parlament poté rozhodne o aktu, u něhož je podle Smlouvy o Evropské unii nebo Smlouvy o fungování Evropské unie třeba jeho souhlasu, v jediném hlasování, přičemž nelze předkládat žádné pozměňovací návrhy. Většina potřebná pro přijetí souhlasu odpovídá většině stanovené v příslušném článku Smlouvy o Evropské unii nebo Smlouvy o fungování Evropské unie, který tvoří právní základ navrhovaného aktu.
Pozměňovací návrh 38
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 81 – odst. 2
2.  Pro smlouvy o přistoupení a mezinárodní dohody a pro zjištění závažného a trvajícího porušení základních zásad ze strany členského státu se použijí články 89, 90 a 102. Pro postup pro posílenou spolupráci v oblasti, na kterou se vztahuje postup stanovený v článku 251 Smlouvy o ES, se použije článek 82.
2.  Pro smlouvy o přistoupení a mezinárodní dohody a pro zjištění, že členský stát závažně a trvale porušuje základní zásady, se použijí články 74c, 74e a 90. Pro postup pro posílenou spolupráci v oblasti, na kterou se vztahuje řádný legislativní postup, se použije článek 74g.
(Změna týkající se celého textu: v celém textu jednacího řádu se výraz "postup stanovený v článku 251 Smlouvy o ES" v odpovídajícím mluvnickém tvaru nahrazuje výrazem "řádný legislativní postup" v odpovídajícím mluvnickém tvaru.)
Pozměňovací návrh 39
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 81 – odst. 3
3.  Jestliže je zapotřebí souhlas Parlamentu s legislativním návrhem, může se příslušný výbor s cílem přispět ke kladnému výsledku postupu rozhodnout, že předloží Parlamentu průběžnou zprávu o návrhu Komise s návrhem usnesení obsahujícím doporučení ve prospěch změny nebo uskutečnění návrhu.
3.  Pokud je vyžadován souhlas Parlamentu s navrhovaným legislativním aktem nebo připravovanou mezinárodní dohodou, může se příslušný výbor s cílem přispět ke kladnému výsledku postupu rozhodnout, že předloží Parlamentu průběžnou zprávu s návrhem usnesení, v němž doporučí, zda navrhovaný akt změnit nebo uskutečnit.
Jestliže Parlament schválí alespoň jedno doporučení, požádá předseda Radu o další projednání.
Příslušný výbor dá své závěrečné doporučení k vyslovení souhlasu Parlamentu na základě výsledku jednání s Radou.
(Změna týkající se celého textu: s výjimkou článků 56 a 57 se výrazy "návrh Komise" a "legislativní návrh" nahrazují v celém textu jednacího řádu výrazem "návrh legislativního aktu" nebo "navrhovaný legislativní akt" podle toho, který z výrazů je vhodný z gramatického hlediska; obé v odpovídajících mluvnických tvarech.)
Pozměňovací návrh 76
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 87 a (nový)
Článek 87a
Akty v přenesené pravomoci
Pokud je pravomoc doplňovat či měnit některé prvky legislativního aktu, které nejsou podstatné, přenesena legislativním aktem na Komisi, příslušný výbor:
– projedná návrhy aktů v přenesené pravomoci, pokud jsou předány Parlamentu k přezkumu;
– může Parlamentu prostřednictvím návrhu usnesení předložit vhodný návrh v souladu s ustanoveními legislativního aktu.
Obdobně se použijí ustanovení čl. 88 odst. 1, 2 a 3.
Pozměňovací návrh 41
Jednací řád Evropského parlamentu
Hlava II a (nová) (bude vložena před kapitolu 12))
HLAVA IIa
VNĚJŠÍ VZTAHY
Pozměňovací návrh 42
Jednací řád Evropského parlamentu
Kapitola 12 – název
SMLOUVY A MEZINÁRODNÍ DOHODY
MEZINÁRODNÍ DOHODY
Pozměňovací návrh 43
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 92
Článek 92
vypouští se
Jmenování vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku
1.  Před jmenováním vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku vyzve předseda Parlamentu úřadujícího předsedu Rady, aby učinil prohlášení před Parlamentem podle článku 21 Smlouvy o EU. Předseda Parlamentu vyzve předsedu Komise, aby při stejné příležitosti také učinil prohlášení.
2.  Po jmenování nového vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku podle čl. 207 odst. 2 Smlouvy o ES a předtím, než oficiálně převezme svou funkci, jej předseda vyzve, aby učinil prohlášení před příslušným výborem a odpověděl na jeho otázky.
3.  Po prohlášeních a otázkách podle odstavce 1 a 2 a z podnětu příslušného výboru nebo v souladu s článkem 121 může Parlament dát doporučení.
Pozměňovací návrh 44
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 93 – název
Jmenování zvláštních zástupců pro účely společné zahraniční a bezpečnostní politiky
Zvláštní zástupci
Pozměňovací návrh 45
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 93 – odst. 4 a (nový)
4a.  Zvláštní zástupce jmenovaný Radou s mandátem pro jednotlivé politické otázky může být Parlamentem vyzván, aby učinil prohlášení před příslušným výborem nebo může sám požádat, aby takové prohlášení učinil.
(Čl. 94 odst. 3 se vypouští.)
Pozměňovací návrh 46
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 94
Článek 94
vypouští se
Prohlášení vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a ostatních zvláštních zástupců
1.  Vysoký představitel je vyzván, aby učinil prohlášení před Parlamentem nejméně čtyřikrát v roce. Použije se článek 110.
2.  Vysoký představitel je pozván nejméně čtyřikrát ročně na schůzi příslušného výboru, aby učinil prohlášení a odpověděl na otázky. Vysoký představitel může být pozván i při jiných příležitostech, kdykoli to bude výbor pokládat za nutné, nebo se může schůze účastnit z vlastního podnětu.
3.  Je-li zvláštní zástupce jmenován Radou s mandátem pro jednotlivé politické otázky, může být vyzván, aby učinil prohlášení před příslušným výborem z vlastního podnětu nebo z podnětu Parlamentu.
Pozměňovací návrh 47
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 96 – odst. 2
2.  Dotčené výbory se snaží zajistit, aby je vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, Rada a Komise pravidelně a včas informovali o vývoji a provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie, o předpokládaných nákladech, a to pokaždé, když je v rámci této politiky přijato rozhodnutí mající finanční dopad, a aby byly informovány o jakýchkoli jiných finančních aspektech vztahujících se k provádění činností v rámci této politiky. Výjimečně, na žádost Komise, Rady nebo vysokého představitele, může výbor rozhodnout o tom, že jeho jednání bude neveřejné.
2.  Dotčené výbory se snaží zajistit, aby je místopředseda Komise / vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Rada a Komise pravidelně a včas informovali o vývoji a provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie, o předpokládaných nákladech, a to pokaždé, když je v rámci této politiky přijato rozhodnutí mající finanční dopad, a aby byly informovány o jakýchkoli jiných finančních aspektech vztahujících se k provádění činností v rámci této politiky. Výjimečně, na žádost Komise, Rady nebo místopředsedy/vysokého představitele, může výbor rozhodnout o tom, že jeho jednání bude neveřejné.
(Změna týkající se celého textu: výraz "vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku" v odpovídajícím mluvnickém tvaru se v celém znění jednacího řádu nahrazuje spojením "místopředseda Komise / vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku" v odpovídajícím mluvnickém tvaru.)
Pozměňovací návrh 48
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 96 – odst. 3
3.  Konzultativní dokument Rady o hlavních aspektech a základních směrech společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně jejích finančních dopadů na rozpočet Unie, je předmětem pravidelné každoroční rozpravy. Použijí se postupy stanovené v článku 110.
3.  Konzultativní dokument místopředsedy / vysokého představitele o hlavních aspektech a základních směrech společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně společné bezpečnostní a obranné politiky a jejích finančních dopadů na rozpočet Unie, je předmětem pravidelné rozpravy, která se koná dvakrát do roka. Použijí se postupy stanovené v článku 110.
Pozměňovací návrh 49
Jednací řád Evropského parlamentu
Kapitola 14 – název
POLICEJNÍ A SOUDNÍ SPOLUPRÁCE V TRESTNÍCH VĚCECH
vypouští se
Pozměňovací návrh 50
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 99
Článek 99
vypouští se
Informování Parlamentu v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech
1.  Příslušný výbor zajistí, aby byl Parlament úplně a pravidelně informován o činnostech v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech a aby byla jeho stanoviska odpovídajícím způsobem zohledněna, když Rada zaujímá společné postoje vymezující přístup Unie k určité otázce podle čl. 34 odst. 2 písm. a) Smlouvy o EU.
2.  Výjimečně, na žádost Komise nebo Rady, může výbor rozhodnout o konání neveřejného jednání.
3.  Rozprava podle čl. 39 odst. 3 Smlouvy o EU se koná podle čl. 110 odst. 2, 3 a 4 tohoto jednacího řádu.
Pozměňovací návrh 51
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 100
Článek 100
vypouští se
Konzultace s Parlamentem v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech
Konzultace s Parlamentem podle čl. 34 odst. 2 písm. b), c) a d) Smlouvy o EU se řídí ustanoveními článků 36 až 39, 43, 44 a 55 tohoto jednacího řádu.
V případě potřeby se projednání návrhu zařadí nejpozději na pořad jednání posledního zasedání konaného před uplynutím lhůty stanovené podle čl. 39 odst. 1 Smlouvy o EU.
Pokud je s Parlamentem konzultován návrh rozhodnutí Rady o jmenování ředitele a členů správní rady Europolu, použijí se obdobně ustanovení článku 108.
Pozměňovací návrh 52
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 101
Článek 101
vypouští se
Doporučení v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech
1.  Výbor příslušný pro záležitosti týkající se policejní a soudní spolupráce v trestních věcech může vypracovat doporučení Radě v oblasti působnosti hlavy VI Smlouvy o EU poté, co získá svolení Konference předsedů, nebo na návrh ve smyslu článku 121.
2.  V naléhavých případech může svolení uvedené v odstavci 1 udělit předseda Parlamentu, který může rovněž povolit svolání mimořádné schůze dotyčného výboru.
3.  Doporučení vypracovaná tímto způsobem se zařadí na pořad jednání příštího dílčí zasedání. Ustanovení čl. 97 odst. 4 se použije obdobně.
(Viz výklad ustanovení článku 121.)
Pozměňovací návrh 53
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 105
1.  Pokud se Rada dohodne na nominaci předsedy Komise, požádá předseda Parlamentu navrženého kandidáta, aby učinil prohlášení před Parlamentem a představil Parlamentu své politické cíle. Po prohlášení následuje rozprava.
1.  Poté, co Evropská rada navrhne kandidáta na předsedu Komise, požádá jej předseda Parlamentu, aby učinil prohlášení před Parlamentem a představil Parlamentu své politické cíle. Po prohlášení následuje rozprava.
Rada musí být přizvána k účasti v rozpravě.
K účasti v rozpravě je přizvána Evropská rada.
2.  Parlament schválí nebo zamítne nominaci většinou odevzdaných hlasů.
2.  Parlament zvolí předsedu Komise většinou všech poslanců.
Hlasuje se tajně.
Hlasuje se tajně.
3.  Pokud je kandidát zvolen, informuje o tom předseda Parlamentu Radu, požádá ji a nově zvoleného předsedu Komise, aby po vzájemné dohodě navrhli kandidáty na místa komisařů.
3.  Pokud je kandidát zvolen, informuje o tom předseda Parlamentu Radu a požádá ji a nově zvoleného předsedu Komise, aby po vzájemné dohodě navrhli kandidáty na místa komisařů.
4.  Pokud Parlament nominaci neschválí, požádá předseda Parlamentu Radu, aby nominovala nového kandidáta.
4.  Pokud kandidát nezíská požadovanou většinu, vyzve předseda Parlamentu Evropskou radu, aby do jednoho měsíce navrhla nového kandidáta pro volbu podle stejného postupu.
Pozměňovací návrh 54
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 107 a (nový)
Článek 107a
Jmenování soudců a generálních advokátů Soudního dvora Evropské unie
Parlament na návrh příslušného výboru jmenuje svého zástupce do sedmičlenného panelu, který má prověřit vhodnost kandidátů na místo soudce nebo generálního advokáta Soudního dvora a Tribunálu.
Pozměňovací návrh 55
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 121 – odst. 1
1.  Politická skupina nebo nejméně čtyřicet poslanců může podat návrh doporučení Radě týkající se věcí podle hlav V a VI Smlouvy o EU nebo v případě, že s Parlamentem nebyla konzultována mezinárodní dohoda, na kterou se vztahují články 90 nebo 91.
1.  Politická skupina nebo nejméně čtyřicet poslanců může podat návrh doporučení Radě týkající se věcí podle hlavy V Smlouvy o Evropské unii nebo v případě, že s Parlamentem nebyla konzultována mezinárodní dohoda, na kterou se vztahují články 90 nebo 91.
Pozměňovací návrh 56
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 124 – odst. -1 (nový)
-1.  Pokud Smlouva o fungování Evropské unie stanoví konzultaci s Evropským hospodářským a sociálním výborem, zahájí předseda postup konzultace a informuje o tom Parlament.
Pozměňovací návrh 57
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 124 – odst. 2 a (nový)
2a.  Stanoviska Evropského hospodářského a sociálního výboru jsou postoupena příslušnému výboru.
Pozměňovací návrh 58
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 125 – odst. -1 (nový)
-1.  Pokud Smlouva o fungování Evropské unie stanoví konzultaci s Výborem regionů, zahájí předseda postup konzultace a informuje o tom Parlament.
Pozměňovací návrh 59
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 125 – odst. 2 a (nový)
2a.  Stanoviska Výboru regionů jsou postoupena příslušnému výboru.
Pozměňovací návrh 91
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 129
Rule 129
vypouští se
Důsledky nečinnosti Rady po schválení společného postoje v rámci postupu spolupráce
Pokud do tří měsíců nebo po dohodě s Radou do čtyř měsíců od sdělení společného postoje podle článku 252 Smlouvy o ES Parlament ani nezamítne, ani nezmění společný postoj a Rada nepřijme navržené právní předpisy v souladu se společným postojem, může předseda jménem Parlamentu a po konzultaci s výborem příslušným pro právní věci podat podle článku 232 Smlouvy o ES na Radu žalobu u Soudního dvora.
Pozměňovací návrh 61
Jednací řád Evropského parlamentu
Článek 132
Konference předsedů jmenuje členy parlamentní delegace v jakémkoli konventu, konferenci nebo podobném orgánu, v němž jsou zástupci parlamentů, a zmocňuje je s ohledem na příslušné parlamentní usnesení Delegace volí svého předsedu, a popřípadě jednoho nebo více místopředsedů.
Konference předsedů jmenuje členy parlamentní delegace v jakékoli konferenci nebo podobném orgánu, v němž jsou zástupci parlamentů, a zmocňuje je s ohledem na příslušné parlamentní usnesení Delegace volí svého předsedu, a popřípadě jednoho nebo více místopředsedů.
Pozměňovací návrh 65
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 149 – odst. 12
12.  Aniž je dotčen článek 197 Smlouvy o ES, usiluje předseda o dohodu s Komisí a Radou o tom, jaká řečnická doba jim bude přidělena.
12.  Aniž je dotčen článek 230 Smlouvy o fungování Evropské unie, usiluje předseda o dohodu s Komisí, Radou a předsedou Evropské rady o tom, jaká řečnická doba jim bude přidělena.
(Tento odstavec se stává posledním odstavcem článku 149)
Pozměňovací návrh 67
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 204 – název
Jmenování veřejného ochránce práv
Volba veřejného ochránce práv
Pozměňovací návrh 68
Jednací řád Evropského parlamentu
Čl. 204 – odst. 7
7.  Jmenovaná osoba je hned vyzvána, aby složila přísahu před Soudním dvorem.
7.  Zvolená osoba je hned vyzvána, aby složila přísahu před Soudním dvorem.
Pozměňovací návrh 69
Jednací řád Evropského parlamentu
Příloha V – článek 2
Článek 2
vypouští se
Míra
1.  Kterýkoliv poslanec může za níže uvedených podmínek předložit a obhajovat návrh rozhodnutí o stanovení nové maximální míry.
2.  Takové návrhy jsou přípustné, pouze pokud jsou předloženy písemně a opatřeny podpisy nejméně čtyřiceti poslanců nebo pokud jsou předloženy jménem politické skupiny nebo výboru.
3.  Předseda stanoví lhůtu pro předložení takových návrhů.
4.  Příslušný výbor podá zprávu o těchto návrzích před jejich projednáváním v Parlamentu.
5.  Poté o návrzích hlasuje Parlament.
Parlament rozhoduje většinou hlasů všech poslanců a třemi pětinami odevzdaných hlasů.
Poté, co Rada informuje Parlament o svém souhlasu se stanovením nové maximální míry, vyhlásí předseda v průběhu plenárního zasedání, že navržená změna maximální míry je přijata.
V opačném případě bude stanovisko Rady postoupeno příslušnému výboru.
Pozměňovací návrh 70
Jednací řád Evropského parlamentu
Příloha V – článek 5
Článek 5
vypouští se
Posouzení jednání Rady – druhá fáze
1.  Jestliže Rada upravila jednu nebo více změn přijatých Parlamentem, postoupí takto pozměněný text příslušnému výboru
2.  Za níže stanovených podmínek může každý poslanec předložit a obhajovat předlohu změny textu upraveného Radou.
3.  Takové předlohy změn jsou přípustné, pouze pokud jsou předloženy písemně, opatřeny podpisem nejméně čtyřiceti poslanců nebo předloženy jménem výboru a zaručují udržení rovnováhy příjmů a výdajů. Nepoužije se čl. 49 odst. 5.
Předlohy změn jsou přípustné, pouze pokud se vztahují k textu upravenému Radou.
4.  Předseda stanoví lhůtu pro předložení změn.
5.  Příslušný výbor se vyjádří k textu upravenému Radou a zaujme stanovisko k předlohám změn upraveného textu.
6.  O předlohách změn textu upraveného Radou se hlasuje v Parlamentu, aniž je dotčeno ustanovení čl. 3 odst. 4 druhého pododstavce. Parlament rozhoduje většinou hlasů všech poslanců a třemi pětinami odevzdaných hlasů. Jestliže jsou předlohy změn přijaty, považuje se text upravený Radou za zamítnutý. Jestliže jsou předlohy změn zamítnuty, považuje se za přijatý text upravený Radou.
7.  Přehled Rady o výsledcích jejího jednání o pozměňovacích návrzích přijatých Parlamentem je projednán v rozpravě, po níž se může hlasovat o návrhu usnesení.
8.  Po ukončení postupu stanoveného v tomto článku a s ohledem na ustanovení článku 6 prohlásí předseda při zasedání Parlamentu, že rozpočet byl s konečnou platností přijat, a zajistí jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Pozměňovací návrh 71
Jednací řád Evropského parlamentu
Příloha V – článek 6
Článek 6
vypouští se
Celkové zamítnutí
1.  Ze závažných důvodů může výbor nebo nejméně čtyřicet poslanců předložit návrh na zamítnutí návrhu rozpočtu jako celku. Takový návrh je přípustný, pouze pokud je předložen s písemným odůvodněním ve lhůtě stanovené předsedou Parlamentu. Důvody zamítnutí si nesmějí odporovat.
2.  Příslušný výbor zaujme stanovisko k takovému návrhu dříve, než se o něm hlasuje v Parlamentu.
Parlament rozhoduje většinou hlasů všech poslanců a dvěma třetinami odevzdaných hlasů. Je-li návrh přijat, je návrh rozpočtu jako celek vrácen Radě.

Konference o změně klimatu v Kodani
PDF 350kWORD 115k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2009 o strategii EU pro konferenci o změně klimatu v Kodani (COP 15)
P7_TA(2009)0089B7-0141/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

–   s ohledem na akční plán z Bali (rozhodnutí 1/COP 13),

–   s ohledem na nadcházející patnáctou konferenci smluvních stran (COP 15) úmluvy UNFCCC a na pátou konferenci smluvních stran, na níž se setkají smluvní strany Kjótského protokolu (COP/MOP 5) a jež se bude konat v Kodani (Dánsko) od 7. do 18. prosince 2009,

–   s ohledem na klimatický a energetický balíček, který dne 17. prosince 2008 přijal Evropský parlament, zejména na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství(1), a na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020(2),

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/101/ES ze dne 19. listopadu 2008, kterou se mění směrnice 2003/87/ES tak, aby se činnosti v oblasti letectví začlenily do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství(3),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. září 2009 nazvané "Posílení mezinárodního financování pro změnu klimatu: evropský návrh pro kodaňskou dohodu" (KOM(2009)0475),

–   s ohledem na svá předchozí usnesení týkající se změny klimatu, a zejména na usnesení ze dne 4. února 2009 nazvané "2050: Budoucnost začíná dnes – doporučení pro budoucí integrovanou politiku EU v oblasti změny klimatu"(4) a na usnesení ze dne 11. března 2009 nazvané " Strategie EU pro souhrnnou dohodu o změně klimatu v Kodani a o přiměřeném financování politiky v oblasti změny klimatu"(5),

–   s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie ze dne 20. prosince 2005 ("Evropský konsensus")(6), a zejména jeho body 22, 38, 75, 76 a 105,

–   s ohledem na závěry zasedání Evropské rady ze dne 29. a 30. října 2009,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 21. října 2008 nazvané "Založení globální aliance pro změnu klimatu mezi Evropskou unií a chudými rozvojovými zeměmi, které jsou změnou klimatu nejvíce ohroženy"(7),

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že v prosinci roku 2009 se mají v Kodani uzavřít jednání o komplexní mezinárodní dohodě o změně klimatu pro období po roce 2012; vzhledem k tomu, že tato dohoda by měla být právně závazná a v souladu s nejnovějším vědeckým vývojem, podle něhož se klima mění rychleji a výrazněji, než se původně očekávalo, a s cílem omezit zvyšování průměrné roční globální teploty při zemském povrchu na + 2°C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí ("cíl 2ºC"),

B.   vzhledem k tomu, že má-li být dosaženo cíle 2ºC, je nezbytné, aby se vyspělé země ujaly vedoucí úlohy v zásadním snižování emisí a aby k dosažení tohoto cíle přispívaly rovněž rozvojové země,

C.   vzhledem k tomu, že rozvojové země se na změně klimatu podílely nejmenší měrou a přitom jsou nejvíce zasaženy jejími dopady, a vzhledem k tomu, že změna klimatu vystavuje riziku 40 % mezinárodních investic zaměřených na zmírňování chudoby, a ohrožuje tak účinnost a udržitelnost rozvojové práce; vzhledem k tomu, že je třeba zajistit lepší koordinaci, komplementaritu a koherenci iniciativ v oblasti změny klimatu a rozvoje,

D.   vzhledem k tomu, že změna klimatu může dále zvyšovat riziko vzniku konfliktů o ovládnutí přírodních zdrojů v důsledku zmenšování zemědělských ploch, snižování zásob vody nebo odlesňování, či v důsledku migrace související se změnou klimatu; vzhledem k tomu, že je třeba rovněž vzít v úvahu možné dopady změny klimatu na veřejné zdraví;

E.   vzhledem k tomu, že odlesňování je zodpovědné za přibližně 20 % celosvětových emisí skleníkových plynů, je hlavní příčinou úbytku biologické rozmanitosti a představuje vážné nebezpečí pro rozvoj, a zejména pro živobytí chudých osob,

F.   vzhledem k tomu, že je zapotřebí výrazně větších finančních prostředků, které by v rozvojových zemích umožnily provést nezbytná opatření na zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se jí, a že by proto na řešení změny klimatu měly být poskytnuty zdroje a přijaty podobné závazky, jaké se ukázaly nutné v případě současné finanční krize,

G.   vzhledem k tomu, že většina finančních prostředků přislíbených pro boj proti změně klimatu pochází z rozpočtu oficiální rozvojové pomoci, takže je čerpáno z fondů určených na rozvojovou pomoc, což vážně ohrožuje zmírňování chudoby a dosažení rozvojových cílů tisíciletí,

H.   vzhledem k tomu, že závazný mezinárodní rámec, který povede k potřebnému rozsahu snížení emisí, bude rovněž znamenat výrazný a okamžitý přínos pro zdraví obyvatel na celém světě, a vzhledem k tomu, že neexistence takového rámce ohrožuje pokrok při dosahování rozvojových cílů tisíciletí a mohla jej zvrátit,

I.   vzhledem k tomu, že EU je jediným regionálním seskupením světa, které si vytyčilo závazné cíle na snížení emisí a přijalo výše uvedený klimatický a energetický balíček obsahující legislativní opatření, která sledují cíl jednostranného 20% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 ve srovnání s úrovní v roce 1990 spolu se závazkem přejít na 30% či vyšší snížení, v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky, pokud bude v Kodani dosaženo dostatečně ambiciózní a závazné mezinárodní dohody, která uloží ostatním rozvinutým zemím, aby vynaložily srovnatelné úsilí, a hospodářsky vyspělejším rozvojovým zemím, aby se na snížení emisí podílely přiměřeně své odpovědnosti a možnostem,

J.   vzhledem k tomu, že je nutné transformovat technologie a posílit technologickou spolupráci na celém světě, aby se zvýšilo tempo inovací a míra jejich demonstrace a zavádění, a všechny země tak získaly přístup k cenově dostupným udržitelným technologiím,

K.   vzhledem k tomu, že pro snižování emisí CO2 má rozhodující význam energetická účinnost, zejména nedávné iniciativy týkající se energetické náročnosti budov a pravidel pro uvádění spotřeby energie na štítcích,

L.   vzhledem k tomu, že ambiciózní opatření v oblasti klimatu by přispěla k vyřešení stávající hospodářské krize tím, že by jejich prostřednictvím vznikla nová pracovní místa a zvýšila se hospodářská činnost, a vzhledem k tomu, že Mezinárodní energetická agentura považuje za nezbytné, aby byla v Kodani uzavřena ambiciózní dohoda, která investice odložené v důsledku krize převede do investičních záměrů udržitelných z hlediska životního prostředí,

M.   vzhledem k tomu, že řada třetích zemí přijala opatření k boji proti klimatickým změnám, jako jsou cíle v oblasti snížení emisí,

N.   vzhledem k tomu, že je třeba v Kodani uzavřít komplexní dohodu s cílem vyřešit přesun zdrojů emisí uhlíku a vytvořit rovné podmínky pro plnění cíle 30% snížení emisí skleníkových plynů,

O.   vzhledem k tomu, že účinné snižování emisí skleníkových plynů vyžaduje holistický přístup, který zahrne všechna odvětví v oblasti výroby a dopravy vypouštějící emise a který by měl být posuzován v rámci úspěšného přechodu k udržitelnému hospodářskému modelu, v němž je kvalita životního prostředí úzce propojena s hospodářským růstem, vytvářením blahobytu a technickým pokrokem,

Cíl

1.   naléhavě vyzývá EU, aby i nadále rozvíjela zahraniční politiku v oblasti klimatu a aby vystupovala jednotně, má-li i nadále hrát vedoucí úlohu při jednáních na COP 15, a aby při diskusích se svými mezinárodními partnery neustupovala z vysokých požadavků s cílem dosáhnout v Kodani ambiciózní a právně závazné mezinárodní dohody, která bude v souladu s posledním vývojem vědy a s cílem 2ºC;

2.   domnívá se, že v Kodani musí zúčastněné strany dospět přinejmenším k právně závazné dohodě o plnění cílů a financování v oblasti zmírňování emisí průmyslových zemí a stanovit formální proces s cílem dosáhnout v prvních měsících roku 2010 právně závazné komplexní dohody o změně klimatu, jež by vstoupila v platnost dne 1. ledna 2013;

3.   vyzývá představitele států a vlád všech zemí COP 15, aby této věci přisoudili nejvyšší prioritu a aby prokázaly politickou vedoucí úlohu, a zdůrazňuje, že je důležité, aby se předsedové vlád či hlavy států účastnili těch jednání konference, která budou probíhat na vysoké úrovni COP, má-li se zabránit tomu, aby ztroskotalo uzavření dohody obsahující významné a dlouhodobé závazky pro jednotlivé státy, protože přítomní vyjednavači neměli potřebný politický mandát či pravomoc;

4.   zdůrazňuje, že má-li být zajištěno plné dodržování závazků i po skončení platnosti prvního období závazků Kjótského protokolu, je nezbytně nutné, aby byla v Kodani uzavřena jednání o dohodě pro období po roce 2012; dále poukazuje na to, že další odkládání celosvětových opatření by mohlo vyústit v situaci, kdy budoucí generace již nebudou schopny kontrolovat změny klimatu;

Závazky v oblasti snížení emisí

5.   zdůrazňuje, že tato mezinárodní dohoda by měla být založena na zásadě "společné, ale rozlišené odpovědnosti", kdy se průmyslové země ujmou vůdčí úlohy při snižování svých domácích emisí; zastává však názor, že s ohledem na svoji ekonomickou váhu by se Čína, Indie a Brazílie měly zavázat k podobným cílům jako průmyslové země, zatímco ostatní rozvíjející se ekonomiky by, v souladu s akčním plánem z Bali, měly přijmout vhodná zmírňovací opatření, přičemž tato opatření by měla být přiměřená z hlediska udržitelného rozvoje a mělo by se jim ze strany průmyslových zemí dostat měřitelné, vykazatelné a ověřitelné podpory prostřednictvím technologií, financování a budování kapacit, přičemž by měl být při přenosu technologií brán řádný ohled na ochranu práv průmyslového vlastnictví a na zvláštní potřeby nejméně rozvinutých zemí;

6.   domnívá se, že kodaňská dohoda by měla zúčastněným stranám ukládat povinné snížení emisí a že by měla stanovit mezinárodní sankce za nesplnění této povinnosti, přičemž povahu těchto sankcí je ještě třeba určit;

7.   připomíná, že mezinárodní dohoda by měla do roku 2020 zajistit celkové snížení emisí skleníkových plynů v rozvinutých zemích na horní hranici rozmezí 25–40 % oproti úrovním v roce 1990, jak doporučuje čtvrtá hodnotící zpráva, kterou vypracoval Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), a že podle posledních vědeckých údajů je nutné emise snížit alespoň o 40 %; vyzývá k tomu, aby šlo o domácí snížení; připomíná, že dlouhodobý cíl pro EU a ostatní vyspělé země by měl být stanoven na alespoň 80% snížení emisí do roku 2050 ve srovnání s úrovněmi v roce 1990; připomíná, že globální emise skleníkových plynů by měly začít klesat nejpozději v roce 2015; zdůrazňuje, že cílové hodnoty pro snížení emisí sjednané v rámci mezinárodní dohody musí být v souladu s cílem maximálního zvýšení teploty o 2ºC a s nejnovějším vědeckým vývojem; vyzývá proto k pravidelným revizím dohody každých pět let, aby se zajistilo, že cílové hodnoty pro snížení emisí budou dostatečně ambiciózní pro splnění cíle 2ºC a že tyto cílové hodnoty budou i nadále v souladu s nejnovějším vědeckým vývojem; vyzývá ke zřízení globálního systému uhlíkového účetnictví;

8.   vyzývá EU, aby objasnila, za jakých podmínek by mohla rozšířit svůj závazek snížit emise, vzhledem k tomu, že nejnovější vědecká doporučení vyzývají k závazku snížení emisí o 40 %.

9.   vyzývá k tomu, aby do kodaňské dohody byla zahrnuta povinnost podávat zprávy, z níž bude vyplývat, že smluvní strany uvedené v příloze 1 budou povinny vypracovat akční plány na snížení emisí do roku 2050, které budou odpovídat hranici 2°C;

10.   oceňuje, že se Japonsko zavázalo snížit objem svých emisí do roku 2020 o 25 %, a vítá pozitivní signály, které přicházejí z Číny; s ohledem na tento vývoj důrazně žádá USA, aby cíle proklamované v předvolebním boji proměnily v závazky, a daly tak jasný signál, že přední vyspělé země jsou odhodlány pokročit v boji proti změnám klimatu; v této souvislosti navíc zdůrazňuje, že je velmi důležité, aby se na snížení emisí podílela i Indie;

11.   vítá uvedené sdělení Komise ze dne 10. září 2009 jako důležitý krok v diskusi a výslovně zdůrazňuje úlohu Parlamentu jako rozpočtového orgánu;

12.   připomíná, že mezinárodní dohoda by měla rovněž zajistit, aby rozvojové země celkově omezily nárůst emisí na 15–30 % v porovnání se současným stavem, aby bylo dosaženo cíle omezení oteplování na 2ºC;

13.   zdůrazňuje, že k zemím neuvedeným v příloze I nelze přistupovat paušálně, protože jejich schopnost investovat do zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se jí i jejich schopnost vyrovnat se změnou klimatu se navzájem liší;

14.   žádá EU, aby účastníky COP 15 vyzvala k vypracování společné vize pro období počínající rokem 2050;

15.   dále připomíná své doporučení, aby jisté zásady přijaté v rámci klimatického a energetického balíčku byly použity jako základ pro mezinárodní dohodu, a to zejména závazný lineární směr pro závazky rozvinutých zemí, odstupňování na základě ověřených emisí a hrubého domácího produktu (HDP) a posílený režim dodržování s ročním faktorem snížení;

Financování

16.   zdůrazňuje, že dohoda v Kodani by mohla poskytnout nezbytný impuls pro iniciativu "Sustainable New Deal" (Udržitelný nový úděl), která by podnítila společenský a hospodářský růst, podpořila technologie udržitelné z hlediska životního prostředí, prosazovala obnovitelnou energii a energetickou účinnost i snižování spotřeby energie a zajistila nové pracovní příležitosti a sociální soudržnost jak v rozvinutých, tak v rozvojových zemích; konstatuje rovněž, že je třeba řádně zohlednit aspekty změny klimatu související s veřejným zdravím; připomíná Sternovu zprávu o ekonomických aspektech změny klimatu, která prokazuje, že existují jasné ekonomické pobídky mezinárodnímu společenství pro to, aby řešilo změnu klimatu co nejdříve; uznává, že díky vstupním investicím veřejného sektoru do ekologické energetické infrastruktury a do doplňkového výzkumu a vývoje se omezí sociální náklady související se změnou klimatu;

17.   zdůrazňuje, že k aktivní účasti všech zemí na řešení otázky změny klimatu dojde teprve tehdy, pokud budou rozvojové země a rozvíjející se ekonomiky schopny zachovat udržitelný hospodářský růst; vyzývá proto ke skutečně integrovaným politickým reakcím na vývoj a problémy spojené s klimatem;

18.   poukazuje na to, že změna klimatu je problém, který nemá žádné paušální politické řešení, že však kombinací dostupných možností a výrazným zvýšením účinnosti ve všech oblastech hospodářství a společnosti v rozvinutých i rozvojových zemích je možné přispět k vyřešení problému dostupnosti a distribuce zdrojů a vytvořit podmínky pro třetí průmyslovou revoluci;

19.   zdůrazňuje, že lidé v rozvojových zemích budou důsledky změny klimatu postiženi silněji, takže je i v zájmu těchto zemí přispět k úspěšnému uzavření dohody o boji proti změně klimatu;

20.   zdůrazňuje, že rozvinuté země mají povinnost poskytovat rozvojovým zemím dostatečnou, udržitelnou a předvídatelnou finanční a technickou podporu, aby jim umožnily zavázat se ke snižování emisí skleníkových plynů, přizpůsobovat se důsledkům změny klimatu, snižovat emise vznikající odlesňováním a znehodnocováním lesů a posílit budování kapacit v zájmu splnění povinností plynoucích z budoucí mezinárodní dohody o změně klimatu;

21.   trvá na tom, že takové závazky ohledně poskytnutí jasně přislíbené finanční podpory nezbytné pro zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně v souvislosti s UNFCCC musí představovat novou podporu, která doplňuje oficiální rozvojovou pomoc a je nezávislá na ročních rozpočtových procesech členských států; připomíná, že finanční prostředky by měly být přidělovány nikoliv jako zvýhodněné půjčky, ale jako granty; připomíná již existující závazky oficiální rozvojové pomoci, jejichž cílem je dosáhnout úrovně oficiální rozvojové pomoci ve výši 0,7 % HDP do roku 2015;

22.   zdůrazňuje, že aby mohlo být v Kodani dosaženo ambiciózní dohody, je zapotřebí pohotové mezinárodní veřejné podpory, a vyzývá EU, aby se zavázala nejméně k podpoře vycházející z odhadu Komise a předpokládající celkové financování ve výši 5–7 miliard EUR ročně v období let 2010–2012;

23.   připomíná, že společný příspěvek EU rozvojovým zemím určený na jejich úsilí o zmírnění účinků změny klimatu a jejich přizpůsobení se této změně by neměl do roku 2020 klesnout pod 30 000 miliónů EUR ročně, přičemž tato částka se může zvyšovat v závislosti na nových poznatcích o závažnosti klimatických změn a výši s nimi souvisejících nákladů;

24.   vyzývá mezinárodní společenství, aby prozkoumáním možností, které nabízejí další inovativní mechanismy financování (např. výměna dluhů za ochranu přírody), výrazně zvýšilo finanční podporu poskytovanou rozvojovým zemím na přizpůsobení se změně klimatu a na její zmírnění;

25.   zdůrazňuje, že významná část výnosů získaných z dražeb osvědčení vydaných v rámci systému obchodování s emisemi EU (EU ETS), včetně dražby v odvětvích letecké a námořní dopravy, by měla být vyčleněna na to, aby byly rozvojové země schopny bojovat proti změně klimatu a přizpůsobit se jejím důsledkům; zdůrazňuje však, že více než 50 % emisí v EU nespadají do systému EU ETS, který začal fungovat v roce 2005; připomíná proto, že je nutné vypracovat alternativní strategie tak, aby nikoli pouze průmysl, ale všechny oblasti hospodářství, a zejména všechny členské státy, se podílely na úsilí o snižování emisí a nesly svůj díl odpovědnosti;

26.   zdůrazňuje, že nadcházející revize rozpočtu EU musí být zaměřena na poskytnutí dostatečných prostředků potřebných k opatřením na ochranu před změnou klimatu a na přizpůsobení se této změně;

27.   doporučuje, aby rozvojové země zvážily, zda by mohly vyčlenit určitý procentní podíl svého HDP na vytvoření fondu spolupráce věnovaného uplatnění "čistých" energetických technologií, a to nezávisle na stávajících prostředcích rozvojové pomoci;

28.   podporuje norský návrh na obchodování s povolenkami (jednotky přiděleného množství) a také návrhy Dánska a Mexika;

29.   vyzývá k tomu, aby v řídících strukturách zřízených v souvislosti s financováním ochrany klimatu podle kodaňské dohody bylo zajištěno rovné zastoupení rozvinutých a rozvojových zemí; zdůrazňuje dále, že aby bylo zaručeno používání převedených finančních prostředků udržitelným způsobem, měly by být uplatňovány zkušenosti z rozvojových politik a zavedených zásad, jako je "řádná správa věcí veřejných"; poukazuje na to, že dárcovské země musí investovat do zvyšování "absorpční schopnosti" rozvojových zemí, aby tyto země byly schopny účinně využívat zdroje;

Spolupráce s rozvojovými zeměmi

30.   vyzývá EU a její členské státy, aby posílily stávající partnerství s rozvojovými zeměmi v oblasti klimatu a aby uzavíraly nová partnerství tam, kde zatím neexistují, a aby přitom poskytovaly výrazně vyšší finanční podporu na technický vývoj a transfer, na dohodu o právech k duševnímu vlastnictví a vytváření institucionálních kapacit, včetně národních akčních programů pro přizpůsobování jakožto důležitých nástrojů přizpůsobování se změně klimatu, a to při současném prosazování vlastnictví;

31.   trvá na tom, aby mezinárodní dohoda o změně klimatu pro období po roce 2012 zohlednila stávající rozvojové procesy na mezinárodní i vnitrostátní úrovni; vyzývá Komisi a členské státy EU, aby v rámci rozvojových cílů tisíciletí každopádně zohledňovaly změnu klimatu tím, že do projektů a programů pro dosažení těchto cílů jakož i do veškerých strategií ke snížení chudoby začlení otázky přizpůsobování se změně klimatu a zmírňování dopadů této změny;

32.   vyzývá Komisi a členské státy, aby podstatně zvýšily rozpočet pro globální alianci pro boj proti změně klimatu (GCCA), a navrhuje, že jedním ze zdrojů financování by mohly být očekávané výnosy z dražeb v rámci systému EU ETS; naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, že GCCA bude fungovat jako ústředí, v němž se soustředí všechny informace o prostředcích určených na přizpůsobování se změně klimatu v rozvojových zemích, čímž by se zabránilo vytváření nových bilaterálních iniciativ EU;

33.   domnívá se, že změna klimatu je příčinou vysídlování obyvatel a vede proto k nové, nucené migraci, kterou musí mezinárodní společenství náležitým způsobem řešit; vyzývá mezinárodní společenství, aby zjistilo, jaké nedostatky existují v právních předpisech, pokud jde o ochranu uprchlíků před následky změny klimatu, aby tyto nedostatky odstranilo a iniciovalo vytvoření konkrétního systému pomoci a ochrany;

34.   zdůrazňuje nezbytnost institucionální odpovědnosti a důvěry, jejichž zárukou bude spravedlivé zastoupení dárcovských a přijímajících zemí v řídícím orgánu institucí financujících přizpůsobování se změně klimatu;

Energie a energetická účinnost

35.   domnívá se, že celosvětový přechod na efektivní, dlouhodobě udržitelnou ekonomiku je nezbytný nejen pro odvrácení nebezpečné změny klimatu snížením emisí skleníkových plynů, ale že má i potenciál pro zvýšení investic, zaměstnanosti, hospodářského růstu, konkurenceschopnosti a životní úrovně, aniž by tím byl ohrožen cíl všeobecného přístupu k moderním energetickým službám; zdůrazňuje tudíž, že je nutné zlepšit celosvětově energetickou účinnost a zvýšit v energetice podíl obnovitelných zdrojů energie;

36.   zdůrazňuje, že v souvislosti s  přechodem na nízkouhlíkové hospodářství, k němuž dochází v mezinárodním měřítku, bude jaderná energie ve střednědobém horizontu považována za podstatnou součást skladby energetických zdrojů; poukazuje ovšem na to, že s cílem zajistit maximální bezpečnost je nutné odpovídajícím způsobem a na mezinárodní úrovni řešit otázky bezpečnosti a zabezpečení jaderného palivového cyklu;

37.   naléhavě vyzývá všechny vlády, včetně  vlád členských států EU, a EU k tomu, aby podporovaly energetickou účinnost; vyzývá členské státy EU, aby s cílem dospět k dynamické a ucelené dohodě s Radou zvýšily své ambice, pokud jde o soubor předpisů týkající se energetické účinnosti, a zejména o přepracovanou směrnici o energetické náročnosti budov, jež se aktuálně projednává (KOM(2008)0780) a vyslaly tak jasný signál o odhodlání EU týkajícím se kodaňské dohody a usnadňujícím přechod na úroveň emisí skleníkových plynů, která by byla o 30 % nižší;

38.   zdůrazňuje, že rozsáhlé využívání fosilních paliv k výrobě energie je hlavním celosvětovým zdrojem emisí CO2; uznává, že ze střednědobé perspektivy budou fosilní paliva i nadále hrát v dodávkách energie důležitou úlohu; vyzývá strany zapojené do jednání, aby kladly velký důraz na další rozvoj a používání udržitelných technologií zpracování fosilních paliv k výrobě elektrické energie, které účinně využívají paliva a snižují emise;

39.   domnívá se, že cíle spočívající ve snížení emisí i závazky týkající se financování musí podléhat přísnějšímu režimu dodržování, který bude zahrnovat i mechanismy včasného varování a postihy, například odebrání příštích jednotek přiděleného množství;

Přizpůsobení

40.   zdůrazňuje historickou odpovědnost rozvinutých zemí za nevratnou změnu klimatu a připomíná jejich povinnost pomáhat rozvojovým zemím a nejméně rozvinutým zemím při přizpůsobování se těmto změnám;

41.   vyzývá tudíž EU a její členské státy k poskytování pomoci rozvojovým zemím při budování kapacit potřebných k přizpůsobení se změně klimatu a současně vyzývá k zajištění dostatečné technické podpory zemím, které jsou měnícím se životním prostředím nejvíce zasaženy;

42.   uznává význam proaktivní adaptace na nevyhnutelnou změnu klimatu, především v nejzranitelnějších oblastech a u nejzranitelnějších skupin ve společnosti, a zdůrazňuje význam zvyšování povědomí veřejnosti s cílem dosáhnout přizpůsobení se změně klimatu co možná nejúčinnějším způsobem;

43.   zdůrazňuje, že aby byly uchráněny zdroje pro budoucí mezinárodní opatření, musí EU a její členské státy rovněž posílit opatření na podporu okamžitého provádění kroků uvnitř EU, které umožňují přizpůsobení;

Spolupráce a výzkum v oblasti technologií

44.   zastává názor, že k nezbytnému zrychlení tempa inovací a rozsahu jejich zavádění je nutný nový přístup ke spolupráci v oblasti technologií, aby tak mohly všechny země získat přístup k finančně dostupným a ke klimatu šetrným technologiím a současně byla respektována práva k duševnímu vlastnictví;

45.   domnívá se, že by v kodaňské dohodě měly být navrženy akční programy pro klíčové technologie zaměřené na toto přizpůsobování se změně klimatu a na zmírňování jejích dopadů, které by zajistily podporu v průběhu celého technologického řetězce a které by podstatně navýšily finanční prostředky určené na výzkum, vývoj a demonstrace spojené se zmírňováním dopadů změny klimatu a přizpůsobováním se této změně; v tomto ohledu podporuje názor Komise, podle něhož by se celková oblast výzkumu, vývoje a demonstrací věnovaná energetice měla do roku 2012 přinejmenším zdvojnásobit a do roku 2020 by měl být její rozsah ve srovnání se současností čtyřnásobný;

46.   naléhavě vybízí rozvinuté země, aby více investovaly do výzkumu nových a pokročilých technologií určených k využití v udržitelných a energeticky účinných výrobních procesech; za zásadní považuje nutnost zvýšit v rámci 7. rámcového programu pro výzkum financování mezinárodní spolupráce v oblasti změny klimatu;

Celosvětový trh s CO2

47.   zdůrazňuje, že ačkoli nejsou v blízké budoucnosti tržní řešení, včetně vytvoření celosvětového trhu s CO2 za pomoci obchodních systémů stanovujících stropy nebo uplatněním daňových mechanismů v rozvinutých zemích, vhodným řešením pro rozvojové země, musí se jednat o dlouhodobý cíl všech jednání; vyzývá EU a její světové partnery, aby neprodleně nalezli nejúčinnější způsob podpory budoucího propojení mezi EU ETS a regionálními či federálními systémy obchodování s emisemi v USA a v jiných zemích, což by mohlo na oplátku rozšířit možnosti snižování, zvětšit trh a zvýšit jeho likviditu a v neposlední řadě umožnit efektivnější rozdělení zdrojů;

48.   zdůrazňuje, že fungující trh s CO2 je pro hospodářství EU zásadní, má-li být schopno vypořádat se s ambiciózními závazky EU týkající se snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020; zdůrazňuje, že je třeba přijmout komplexní mezinárodní dohodu pro období po roce 2012, která by stanovila srovnatelné závazky také pro další rozvinuté země, zejména s cílem předejít přesunu zdrojů emisí uhlíku a dosáhnout dlouhodobých cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů; v tomto ohledu zdůrazňuje klíčovou úlohu úzké spolupráce mezi rozvíjejícími se ekonomikami a ekonomikami rozvinutými;

49.   vítá mechanismus čistého rozvoje (CDM) zavedený Kjótským protokolem jako možný způsob, jak umožnit rozvojovým zemím podílet se na trhu s CO2 a jak tyto země vybavit moderními a účinnými technologiemi; zdůrazňuje však, že mezinárodní dohoda o změně klimatu nemůže stanovit, že by využívání kompenzací k dosažení cíle snížení emisí ze strany rozvinutých zemí bylo započítáváno do úsilí rozvojových zemí o zmírňování svých emisí skleníkových plynů a že tyto kompenzace nemohou nahradit finanční a technologickou podporu pro rozvojové země na jejich činnost v oblasti zmírňování změny klimatu;

50.   mimoto trvá na tom, že součástí budoucích kompenzačních mechanismů musí být přísné standardy pro posuzování kvality projektů, aby rozvinuté země nemohly rozvojovým zemím upírat nízkonákladové možnosti snižování emisí a aby byla zaručena vysoká kvalita těchto projektů se spolehlivým, ověřitelným a reálným dodatečným snižováním emisí, které rovněž podporuje udržitelný rozvoj v těchto zemích;

51.   domnívá se, že mechanismy CDM a "společného provádění" (Joint Implementation) by proto měly být reformovány tak, aby zohledňovaly uvedené standardy kvality projektů; kromě toho podporuje stanovisko Komise, že by se měly schválit odvětvové mechanismy pro hospodářsky vyspělejší rozvojové země na období po roce 2012, čímž se z nich stane účinný nástroj ochrany klimatu a udržitelného rozvoje v rozvojových zemích;

52.   zdůrazňuje, že EU a její členské státy musí splnit své závazky v oblasti zmírňování dopadů nejprve v rámci EU, a připomíná všem zúčastněným stranám, že pružné mechanismy by měly být využívány co nejméně;

Změna využívání půdy, odlesňování a znehodnocování lesů a přírodních zdrojů

53.   domnívá se, že rozvojovým zemím musí být poskytnuta rozsáhlá finanční, technická a správní pomoc, aby se nejpozději do roku 2020 zastavilo masivní odlesňování tropických deštných pralesů, a že při mezinárodních jednáních o komplexní celosvětové dohodě o klimatických změnách pro období po roce 2012 bude prokázání odhodlání v této oblasti rozhodující;

54.   zdůrazňuje, že uchování přírodních ložisek uhlí je nejúčinnějším a nejúčelnějším prostředkem zmírňování změny klimatu, který nemá žádné známé negativní vedlejší účinky; domnívá se dále, že v boji proti změně klimatu má neocenitelnou hodnotu rozvoj komplexní politiky zalesňování;

55.   vyzývá EU, aby se zavázala financovat mezinárodní úsilí o zastavení odlesňování a na podporu celosvětového nekomerčního zalesňování;

56.   zdůrazňuje, že ochrana lesů je pro úspěch celosvětové ochrany klimatu zásadní, a naléhavě vybízí EU a její členské státy, aby uznaly, že je lesy třeba chránit, a začlenily tento aspekt do mezinárodní dohody;

57.   podporuje názor Komise, že veřejné financování je pro období 2013–2020 nejrealističtějším nástrojem poskytujícím pobídky v rámci boje proti odlesňování; vyzývá dále EU a její členské státy, aby na období 2010–2012 poskytly finanční prostředky umožňující včas zahájit vhodné činnosti v rozvojových zemích, a podporuje návrh Komise na vytvoření celosvětového mechanismu pro uhlík z lesnictví (GFCM) na základě rámcové úmluvy UNFCCC vycházející ze systému trvalého financování; vyzývá členské státy, aby na sebe vzaly závazek zastavit globální odlesňování, znehodnocování lesů a půdy, jakož i a dezertifikaci tím, že vyčlení významnou část výnosů z dražeb uskutečněných v rámci EU ETS ke snížení odlesňování a znehodnocování lesů v rozvojových zemích; vyzývá členské státy, aby podpořily návrh Komise přijmout návrh financování předložený Norskem a aby pro GFCM vyčlenily část budoucích výnosů z dražeb jednotek přiděleného množství;

58.   zdůrazňuje, že budoucí GFCM musí být spojen s příslušnými rozhodnutími a tvořit přínos k dosahování cílů Úmluvy o biologické rozmanitosti a že dopady na biologickou rozmanitost musí být výslovně zohledňovány při činnostech, v pravidlech a v metodách programu OSN na snižování emisí v důsledku odlesňování a znehodnocování lesů (REDD); domnívá se, že GFCM musí na prvním místě a jako nejdůležitější bod zaručit ochranu pralesů; zdůrazňuje, že průmyslové aktivity spojené s lesnictvím, jejichž potenciál s ohledem na zmírňování změny klimatu je nízký a které mohou být pro biologickou rozmanitost hrozbou, nesmí být způsobilé k financování prostřednictvím GFCM;

59.   zdůrazňuje, že jakýkoli budoucí GFCM musí dodržovat práva původních obyvatel a místních komunit, včetně jejich práva na společné vlastnictví a autonomní původní území, a musí také stanovit, že budou plně a účinně účastnit tohoto procesu a bude jim přiznána rozhodovací pravomoc na všech úrovních, včetně vytváření a zavádění celostátních plánů REDD a alokace či rozdělování finančních prostředků;

60.   vyzývá EU, aby podpořila přísné sociální a ekologické normy pro snižování emisí v důsledku odlesňování a znehodnocování lesů (REDD); vyzývá EU, aby mechanismy REDD, které přesahují současný projektový přístup mechanismu čistého rozvoje a zabývají se základními příčinami odlesňování, jako je špatná správa věcí veřejných, chudoba, korupce a nedostatečné prosazování právních předpisů, obhajovala tím, že podpoří politické a institucionální reformy jak na místní, tak na regionální a vnitrostátní úrovni;

61.   požaduje, aby environmentální účinnost cílů snižování emisí uvedených v příloze I byla hlavní zásadou, pokud jde o přístup EU k mezinárodním účetním předpisům pro lesní správu a LULUCF (využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesní hospodářství) obecně;

62.   zdůrazňuje, že praktiky v několika oblastech, včetně řízení vodních zdrojů, ochrany ekosystémů, zemědělské produkce, půdních podmínek, změn ve využívání půdy, zdraví, potravinové bezpečnosti a rizika přírodní pohromy, vedly ke změně klimatu a k jejímu posilování, přičemž současně právě tyto oblasti musí čelit vážným negativním dopadům změny klimatu; domnívá se, že oba tyto rozměry by měly být zahrnuty do kodaňské dohody, společně s cílenými opatřeními za účelem zajištění vysoké úrovně zmírnění dopadů změny klimatu a přizpůsobení se této změně v těchto oblastech;

Mezinárodní letecká a námořní doprava

63.   připomíná, že letecký průmysl má mnoho dopadů, které nejsou spojeny s CO2 a které přibližně zdvojují jeho potenciál na posilování globálního oteplování; vyzývá EU, aby zajistila, že budou tyto dopady zohledněny v kodaňské dohodě;

64.   zdůrazňuje, že s ohledem na neúspěch jednání, do nichž byly zapojeny Mezinárodní organizace civilního letectví (ICAO) a Mezinárodní námořní organizace (IMO), je třeba začlenit mezinárodní leteckou a námořní dopravu do dohody uzavřené na základě rámcové úmluvy UNFCCC;

65.   naléhavě žádá, aby mezinárodní dohody v odvětvích letecké a námořní dopravy stanovily stejné závazné cíle jako v ostatních průmyslových odvětvích; dále žádá, aby celosvětově alespoň 50 % povolenek v této oblasti bylo předmětem aukcí;

Zapojení občanské společnosti

66.   zdůrazňuje, že je velmi důležité, aby byly místním občanům poskytovány komplexní informace a aby byli konzultováni a účastnili se rozhodovacího procesu; obzvláště vybízí městská centra, regiony a příměstské oblasti, aby s vládní podporou vedly své vlastní informační kampaně, které by mohly být spojeny se specifickými cíli v oblasti snižování emisí;

67.   uznává, vzhledem ke skutečnosti, že do roku 2030 budou dvě třetiny lidstva žít v městských centrech, že v zavádění praktických opatření v souvislosti s klimatem sehrávají klíčovou úlohu města a místní a regionální orgány; vítá závazek vyjádřený v celosvětové dohodě starostů a místních správních orgánů o ochraně klimatu a vyzývá EU, aby podporovala zapojení měst a místních a regionálních orgánů do rozvoje a uplatňování národních strategií pro řešení změny klimatu, a to i do akčních plánů na zmírnění jejích důsledků a akčních programů pro přizpůsobování se této změně;

Delegace Evropského parlamentu

68.   je přesvědčen, že delegace EU hraje v těchto jednáních o změně klimatu důležitou úlohu, a proto pokládá za nepřijatelné, že se ti poslanci Evropského parlamentu, kteří jsou členy této delegace, nemohli zúčastnit koordinačních jednání EU na předchozím zasedání konference smluvních stran; očekává, že účastníkům z Evropského parlamentu bude umožněn přístup na tato jednání v Kodani, přinejmenším jako pozorovatelům, ať už s právem vystoupit, nebo bez něj;

o
o   o

69.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu Rámcové dohody OSN o změně klimatu s žádostí, aby bylo zasláno všem smluvním stranám, které nejsou členy EU.

(1) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 63.
(2) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 136.
(3) Úř. věst. L 8, 13.1.2009, s. 3.
(4) Přijaté texty, P6_TA(2009)0042.
(5) Přijaté texty, P6_TA(2009)0121.
(6) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1.
(7) Přijaté texty, P6_TA(2008)0491.


Víceletý program 2010-2014 k prostoru svobody, bezpečnosti a práva (Stockholmský program)
PDF 587kWORD 256k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2009 o sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o prostoru svobody, bezpečnosti a práva ve službách občanům – Stockholmský program
P7_TA(2009)0090B7-0155/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na Lisabonskou smlouvu a zejména na její ustanovení týkající se prostoru svobody, bezpečnosti a práva (PSBP) a její nový právní rámec pro ochranu základních práv a posílení občanství Unie, články 2, 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii ve znění Lisabonské smlouvy, protokol č. 8 ke Smlouvě o fungování Evropské unie vložený do Lisabonské smlouvy týkající se přistoupení Unie k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP) a k Listině základních práv Evropské unie (Listina), která má stejnou právní sílu jako Smlouvy,

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. června 2009 nazvané "Prostor svobody, bezpečnosti a práva ve službách občanům" (KOM(2009)0262), které stanoví priority PSBP na období 2010–2014, na její hodnocení Haagského programu a akčního plánu (KOM(2009)0263) a přidružený přehled provádění programu ("implementation scoreboard") (SEK(2009)0765), jakož i na příspěvky, v nichž se k tématu vyslovily národní parlamenty, občanská společnost a agentury a orgány EU,

–   s ohledem na návrh dokumentu předsednictví Rady ze dne 16. října 2009 nazvaný Stockholmský program – otevřená a bezpečná Evropa sloužící občanům (14449/09),

–   s ohledem na společná jednání Výboru pro právní záležitosti, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro ústavní záležitosti, která proběhla podle článku 51 jednacího řádu,

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že od chvíle, kdy vstoupila v platnost Amsterodamská smlouva, je PSBP základním cílem Evropské unie; vzhledem k tomu, že je nezbytné navrátit se k původnímu duchu tamperského programu, který obsahoval právní aspekty trestního a občanského práva, s důrazem na na právní stát, dodržování lidských práv a základních svobod,

B.   vzhledem k tomu, že globalizace ovlivňuje nejen finanční odvětví, ale stále více také PSBP, vzhledem k tomu, že si tento jev žádá komplexnější politický přístup a přijetí opatření, která umožní řešit naléhavé otázky migrace a azylu, a vyžaduje zejména obsáhlejší výměny a větší spolupráci mezi lidmi, kteří se zabývají politikami v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, rozvoje, mezinárodního obchodu a sociálních věcí,

C.   vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva, nedávno schválená buď hlasováním v parlamentech nebo prostřednictvím referenda, změní právní základy, cíle, nástroje a metody rozhodování v politikách týkajících se PSBP,

D.   vzhledem k tomu, že práva a institucionální úloha, které národním parlamentům poprvé přisuzuje Lisabonská smlouva, budou mít pozitivní dopad zejména na rozvoj a fungování PSBP, a to především proto, že bude lépe zaručeno dodržování zásady subsidiarity,

E.   vzhledem k tomu, že v mnoha oblastech politiky týkající se práva a vnitřních záležitostí již nepostačují vnitrostátní řešení, a proto je třeba vypracovat odpovědi na evropské úrovni, které by reagovaly na mezinárodní úkoly v oblastech migrace, bezpečnosti a technologií, včetně informačních a komunikačních technologií,

F.   vzhledem k tomu, že zrušení hraničních kontrol na vnitřních hranicích EU je jedním z největších úspěchů evropské integrace,

G.   vzhledem k tomu, že občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni v Evropském parlamentu a že členské státy jsou zastoupeny v Radě svými vládami, které jsou pak demokraticky odpovědné svým národním parlamentům; vzhledem k tomu, že se proto potřebná parlamentarizace Evropské unie musí opírat jak o rozšíření pravomocí Evropského parlamentu ve vztahu k veškerému rozhodování Unie, tak o posílení kontrolních pravomocí národních parlamentů vůči jejich vládám;

H.   vzhledem k tomu, že společná opatření nesmí přesáhnout rámec pravomocí Společenství, a vzhledem k tomu, že k řešení na evropské úrovni lze přistoupit jen tehdy, slibuje-li větší úspěch než vnitrostátní opatření;

I.   vzhledem k tomu, že je třeba dodržovat práva občanů Unie a zajistit jejich ochranu, zejména pokud jde o osobní údaje, a vzhledem k tomu, že společná politika v oblasti práva a vnitřních záležitostí musí zůstat pod parlamentním dohledem;

J.   vzhledem k tomu, že v zákonodárném procesu musí být nejdůležitější transparentnost, a vzhledem k tomu, že by národní parlamenty a občané měli být schopni sledovat a kontrolovat definici a provádění politik týkajících se PSBP,

K.   vzhledem k tomu, že přistoupení Unie k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, které předpokládá Lisabonská smlouva, se nedotkne ochrany základních práv v Unii, jež je založena na Listině základních práv a judikatuře Soudního dvora, a bude naopak představovat významný prvek dodatečné ochrany, avšak také vzhledem k tomu, že bude třeba jasně rozlišit pravomoci Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora,

L.   vzhledem k tomu, že v zájmu včasného a účinného boje proti organizovanému zločinu, podvodům a korupci a v zájmu ochrany finančních zájmů EU je nezbytné posílit policejní a soudní spolupráci, systematičtěji zapojovat do vyšetřování úřady Europol a Eurojust, vytvořit úřad evropského veřejného žalobce a dosáhnout účinných a měřitelných výsledků, a vzhledem k tomu, že si občané EU přejí, aby EU hrála v boji proti korupci významnější úlohu,

M.   vzhledem k tomu, že priority v oblasti občanského práva na příštích pět let musí být odrazem potřeb vyjádřených jednotlivými občany a podniky,

N.   vzhledem k tomu, že vzájemné uznávání, které je základním kamenem PSBP, vyžaduje vzájemnou důvěru v právní systémy ostatních zemí, a vzhledem k tomu, že tyto hodnoty mohou být zajištěny pouze na základě vzájemného poznání a pochopení, čímž se vytvoří evropská soudní kultura,

O.   vzhledem k tomu, že evropský soudní prostor musí být vybudován na základě evropské soudní kultury právníků, soudců a žalobců, která je založena nejen na právu Unie, ale je také rozvíjena prostřednictvím společných znalostí a pochopení vnitrostátních soudních systémů, prostřednictvím důkladného a systematického přezkoumání univerzitních osnov, výměnných a studijních pobytů a společných školení za aktivní podpory Evropské sítě pro justiční vzdělávání a Akademie evropského práva,

P.   vzhledem k tomu, že vzájemná důvěra také závisí na průběžném hodnocení efektivity a výsledků různých vnitrostátních systémů prováděném jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni; vzhledem k tomu, že je v této souvislosti třeba poukázat na neocenitelnou práci Evropské komise pro efektivitu soudnictví při Radě Evropy,

Q.   vzhledem k tomu, že evropské sítě v různých oblastech soudního systému (Evropská síť pro justiční vzdělávání, evropská síť soudních rad, síť předsedů nejvyšších soudů Evropské unie, síť Eurojustice sdružující evropské státní zástupce, Evropská soudní síť pro občanské a obchodní věci a asociace právníků) musí hrát při dalším budování evropské soudní kultury aktivní úlohu, a s ohledem na usnesení Parlamentu ze dne 10. září 1991 o zřízení Akademie evropského práva(1), na jeho stanovisko ze dne 24. září 2002 o přijetí rozhodnutí Rady, kterým se zřizuje Evropská síť pro justiční vzdělávání(2), na jeho usnesení ze dne 9. července 2008 o úloze národního soudce v evropském soudním systému(3), a na jeho doporučení Radě ze dne 7. května 2009 o rozvoji prostoru trestního soudnictví v EU(4),

R.   vzhledem k tomu, že v posledních letech významně narůstá počítačová trestná činnost, což staví soudy před složitější úkoly a zatěžuje jejich kapacitu; vzhledem k tomu, že z důvodu tohoto vývoje je nezbytné zvážit zřízení evropského soudu pro počítačovou trestnou činnost, který by se specializoval na otázky týkající se počítačové kriminality,

Výhled do budoucnosti PSBP v rámci Lisabonské smlouvy

1.   připomíná, že nový víceletý program týkající se PSBP bude pravděpodobně přijat a prováděn v novém právním rámci stanoveném Lisabonskou smlouvou, takže již musí zahrnovat všechny inovace uvedené v této smlouvě, podle nichž:

   schengenská spolupráce, která zahrnuje volný pohyb osob v rámci EU, je jedním ze základních kamenů PSBP, a schengenský prostor by měl být dále rozšiřován;
   ochrana a prosazování základních práv všech osob a vytvoření Evropy jako prostoru práv, spravedlnosti, solidarity a rozmanitosti představují nedělitelné základní hodnoty politik EU; v evropské agendě zaujímají přední místo a orgány EU budou vyzývány, aby dodržovaly zásadu rovných práv všech lidí;
   bude posílen rozhodovací proces využitím běžného legislativního postupu, to vše pod soudním dohledem Soudního dvora,
   dodatečná ochranná opatření zaručí striktní dodržování zásad subsidiarity a proporcionality v souvislosti s PSBP tím, že zajistí, aby i několik národních parlamentů mohlo spustit "výstražný mechanismus", a poskytnou kterémukoliv jednotlivému členskému státu právo použít "záchrannou brzdu", pokud se bude domnívat, že návrh právního nástroje v oblasti soudní spolupráce v trestních věcech by mohl narušit klíčové prvky jeho vnitrostátního uspořádání; použití "záchranné brzdy" povede zpravidla k posílené spolupráci základní skupiny států, které si přejí integrovat své politiky;

2.   poznamenává, že opatření EU získají na důvěryhodnosti, neboť se budou opírat o nový nebo upravený právní rámec, tedy i o nová ustanovení o ochraně základních práv včetně práv národnostních menšin, nová ustanovení o odstranění všech forem nerovnosti, zejména mezi muži a ženami (článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie), nebo všech forem diskriminace (článek 10 uvedené smlouvy), ustanovení o podpoře transparentnosti ve všech orgánech, institucích, úřadech a agenturách EU (článek 15 uvedené smlouvy), ustanovení o ochraně osobních údajů před jejich zneužitím soukromými či veřejnými subjekty (článek 16 uvedené smlouvy), o konzulární a diplomatické ochraně (článek 23 uvedené smlouvy), o společných politikách v oblasti azylu a přistěhovalectví (článek 77 a násl. uvedené smlouvy), o posílení integrace státních příslušníků třetích zemí (čl. 79 odst. 4 uvedené smlouvy) a o zdokonalení řádné správy (článek 298 uvedené smlouvy);

3.   zdůrazňuje význam neomezeného rozšiřování pravomocí Soudního dvora, které mu umožní vydávat rozhodnutí o všech předběžných otázkách týkajících se PSBP a současně poskytnou Komisi možnost zahajovat řízení o sankcích(5);

4.   zdůrazňuje, že existence výjimek pro jednotlivé členské státy komplikuje přístup občanů a podniků v rámci evropského PSBP ke spravedlnosti a činí jej méně transparentním, a že v zájmu spravedlnosti, soudržnosti a zjednodušení je proto třeba těmto výjimkám v co největší míře zamezit;

5.   vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva zavádí postup spolurozhodování jakožto standardní legislativní postup v těch oblastech PSBP, v nichž se dosud neuplatňoval, čímž zajistí parlamentní dohled nad různými aspekty či opatřeními evropské politiky v oblasti práva a vnitřních záležitostí; domnívá se, že zapojení Evropského parlamentu do ratifikace mezinárodních dohod je pouze nezbytným doplněním pravomocí, které mu budou na vnitřní úrovni poskytnuty zejména v oblastech, jež v současnosti spadají do třetího pilíře;

6.   domnívá se, že princip solidarity mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a Unií má v souvislosti s PSBP zvláštní význam a musí se přeměnit v aktivní a povinnou solidaritu, především pokud jde o kontrolu hranic, přistěhovalectví, civilní ochranu a doložku solidarity;

7.   zdůrazňuje, že základem EU je zásada svobody; poukazuje na to, že na podporu této svobody je třeba dbát o bezpečnost v souladu s právním státem a při dodržování povinností v oblasti základních práv; konstatuje, že na rovnováhu mezi bezpečností a svobodou je nutné nahlížet z tohoto hlediska;

Koherentnější, transparentnější a demokratičtější víceletý program

8.   domnívá se, že Stockholmský program by měl zejména:

   solidárně řešit problémy migrace,
   nalézt větší rovnováhu mezi bezpečností občanů (např. v ochraně vnějších hranic, v trestních řízeních vztahujících se na přeshraniční trestnou činnost) a ochranou jejich individuálních práv,
   poskytnout občanům spravedlivý přístup ke spravedlnosti, a
   řešit praktické problémy, s nimiž se občané v Evropské unii potýkají v záležitostech, které podléhají různým právním řádům;

9.   domnívá se, že prioritním cílem při provádění Stockholmského programu by v duchu loajální spolupráce mělo být zajištění rovnocenné ochrany základních práv občanů, kdykoli budou v kontaktu s veřejnou mocí, ať už ji vykonává Unie, včetně agentur a jiných subjektů, nebo členské státy, a že by nikdo neměl být znevýhodňován v uplatňování svých základních svobod, které jsou občanům Unie přiznávány na základě tradice v oblasti lidských práv a právního státu, jež je všem členským státům společná;

Meziparlamentní spolupráce

10.   zdůrazňuje, že v novém právním a institucionálním rámci vytvořeném Lisabonskou smlouvou budou moci být nové činnosti týkající se PSBP rozvíjeny pouze za předpokladu, že do nich budou řádným a vhodným způsobem zapojen Evropský parlament, národní parlamenty a občanská společnost, aby tak mohla probíhat otevřená a průběžná diskuse;

11.   vyzývá k transparentnějšímu zákonodárnému procesu na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni, a vítá využití řádného legislativního postupu, který umožní v rámci rozhodovacího procesu co nejširší uplatňování práva na přístup k dokumentům a informacím, a to zejména v případech, kdy by některý návrh mohl ovlivnit práva jednotlivce a občana, bez ohledu na to, zda je podnět předkládán Komisí nebo skupinou členských států;

12.   prohlašuje, že je - v zájmu transparentní tvorby právních předpisů na mezinárodní úrovni, pro niž Komise získala pravomoc Společenství, takže Parlamentu zbylo pouze právo vyjádřit souhlas, o čemž svědčí zejména vývoj v souvislosti s Haagskou konferencí o mezinárodním právu soukromém - odhodlán podrobně sledovat, jak se Haagská konference o mezinárodním právu soukromém bude dále vyvíjet; zavazuje se, že podpoří vznik parlamentního fóra, jež bude otevřené poslancům Evropského parlamentu a poslancům národních parlamentů, kteří o něj projeví zájem, a jehož cílem bude sloužit jako prostředek pro informování poslanců o vývoji konference a o její činnosti a úspěších a umožnit, aby různé s tím související otázky mohly být prodiskutovány na veřejném fóru;

13.   vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva vytvořila rámec pro hodnocení politik týkajících se PSBP a vyzývá ke zřízení konkrétního monitorovacího a hodnotícího systému, zejména pro oblast soudnictví, který by se zaměřoval na kvalitu, efektivitu a spravedlnost stávajících právních nástrojů, výkonu spravedlnosti a ochrany základních práv a do něhož by byl úzce zapojen Evropský parlament i národní parlamenty; a proto:

   konstatuje, že v současnosti je v PSBP zavedeno několik hodnotících systémů a že je nezbytné je sloučit do jediného soudržného rámce, který by zahrnoval všechny aspekty od hodnocení ex ante procesu až po hodnocení provádění právních předpisů,
   se domnívá, že hodnocení prováděná různými orgány EU by měla být lépe koordinována,
   vyzývá k vypracování systému hodnocení PSBP, na jehož základě bude mít Parlament společně s národními parlamenty přístup k informacím týkajícím se politik (článek 70 Smlouvy o fungování EU) a činností výboru pro vnitřní bezpečnost (článek 71 uvedené smlouvy), EUROPOLU (článek 88 uvedené smlouvy) a Eurojustu (článek 85 uvedené smlouvy), jakož i agentury FRONTEX, Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu a schengenského systému; v této souvislosti se domnívá, že Parlament by měl mít zaručené právo předkládat své závazné stanovisko ke jmenování ředitelů agentur (jelikož Parlament je rovněž rozpočtovým orgánem),
   dále má za to, že aby bylo možné lépe definovat spolupráci Parlamentu s národními parlamenty v rámci PSBP, bylo by vhodné vytvořit na politické úrovni stálé fórum zástupců (dva z každé poslanecké komory plus dva náhradníci), které by zasedalo dvakrát ročně a mělo by společný pracovní prostor, v jehož rámci by bylo možné předávat si veškeré informace týkající se PSBP v reálném čase, a to i informace citlivého charakteru; rovněž se domnívá, že představitelé národních parlamentů by měli mít možnost účastnit se jednání Parlamentu na úrovni výborů a v průběhu každoroční rozpravy Parlamentu o pokroku v rámci PSBP;

14.   domnívá se, že je třeba zaměřit se především na zacelení hluboké propasti mezi pravidly a politikami schválenými na evropské úrovni a jejich prováděním na úrovni jednotlivých států;

15.   vyzývá k tomu, aby se pravidelné vyhodnocování výsledků dosažených v rámci víceletého programu stalo předmětem každoroční rozpravy Evropského parlamentu, do níž by měla být zapojena občanská společnost a která by měla být zaměřena na ochranu základních práv v EU a měla by být založena na zprávách Rady, Komise, evropského inspektora ochrany údajů a Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) i na posouzeních a studiích nezávislých odborníků, na informacích organizací občanské společnosti a na usneseních Evropského parlamentu;

Evropa práv

16.   domnívá se, že účinná ochrana a podpora základních práv je základem demokracie v Evropě a nezbytnou podmínkou pro upevnění prostoru svobody, bezpečnosti a práva; proto pevně věří, že je odpovědností Rady a Komise aktivně navrhovat opatření, která podporují základní práva;

17.   připomíná také, že Unie přistupuje k EÚLP, a proto by v souvislosti s přistoupením Unie k EÚLP měla být okamžitě zahájena jednání;

18.   vyzývá Komisi, aby dále pracovala na interinstitucionální dohodě s ohledem na Lisabonskou smlouvu a na důsledky vztahu mezi EÚLP, Evropským soudem pro lidská práva a orgány EU;

19.   požaduje jasný a komplexní návrh práv, které mají být zajištěny obžalovaným s cílem poskytnout jim spravedlivý soud, a odmítá postup v krocích, jenž je v současné době přijímán;

20.   připomíná, že po přijetí Lisabonské smlouvy se Listina stane stejně závaznou jako Smlouvy, bude se bude plně vztahovat na všechna přijatá opatření týkající se PSBP a její dodržování bude kontrolováno Soudním dvorem; vyjadřuje nicméně politování nad přijetím protokolu, který omezuje účinnost Listiny v oblasti vnitrostátních právních předpisů dvou členských států, a znovu opakuje své znepokojení nad možným vznikem nerovností mezi lidmi v důsledku této skutečnosti;

21.   vyzývá k důkladnému a nezávislému přezkumu nezbytnosti, proporcionality a účinnosti stávajících opatření v oblasti svobody a práva, včetně jejich dopadu na ochranu a podporu hodnot a zásad EU a na základní práva občanů, vyzývá, aby v souvislosti s každou novou politikou, legislativním návrhem i programem bylo vypracováno posouzení dopadu na základní práva a hodnoty EU, v němž by bylo jasně uvedeno, jaká základní práva mohou být dotčena a jaká opatření jsou zamýšlena na jejich ochranu v souladu se zásadami proporcionality a nezbytnosti; domnívá se, že by se měly vést konzultace s agenturou FRA během politického cyklu těch legislativních návrhů, které mají vliv na základní a lidská práva, a požaduje, aby Komise poskytla formální odpověď na každou zprávu, kterou tato agentura předloží, včetně seznamů navrhovaných opatření k řešení otázek, na něž agentura FRA upozornila;

22.   vyzývá k tomu, aby bylo podporováno trvalé začleňování hodnot EU, včetně prosazování lidských práv, jako základního cíle dohod EU se třetími zeměmi, a aby byl prosazován celý vnější rozměr prostoru svobody, bezpečnosti a práva, zejména s ohledem na nové nástroje, které pro tento účel poskytuje Lisabonská smlouva; uznává význam přiměřené a konzistentní vnitřní politiky v oblasti lidských práv s cílem získat a udržet si potřebnou důvěryhodnost navenek;

23.   považuje trest smrti za krutý, nelidský a ponižující a naléhavě vyzývá Unii a její členské státy, aby razantně usilovaly o jeho zrušení ve všech zemích světa;

24.   vyzývá k tomu, aby vnější aspekty politik PSBP dodržovaly, chránily a podporovaly lidská práva a základní svobody, a naléhavě vyzývá k tomu, aby byla mezinárodní spolupráce založena na těchto hodnotách, aby nebylo přehlíženo mučení, aby bylo s konečnou platností upuštěno od mimořádného vydávání osob a aby byly tyto praktiky řádně prošetřeny s cílem zamezit jejich budoucímu opakování;

Boj proti diskriminaci a podpora integrace

25.   vyzývá k úplnému přijetí opatření k tomu, aby občané EU a osoby, které zde mají trvalé bydliště, byli informováni o svých základních právech, přičemž součástí těchto opatření by byly informační kampaně zaměřené jak na širokou veřejnost, tak na zranitelné skupiny, neformální vzdělávací iniciativy, začlenění nediskriminační politiky a problematiky rovnosti žen a mužů do školních osnov, a také opatření, která EU a orgány členských států přimějí působit aktivně v oblasti PSBP, více si uvědomovat zásadní význam základních práv a najít způsoby hledání nápravy v případech, kdy jsou tato práva porušována, a to jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni;

26.   zdůrazňuje, že s rostoucí nesnášenlivostí uvnitř EU je třeba bojovat nejen plným prováděním rámcového rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva(6), ale také přijetím dalších právních předpisů na evropské úrovni týkajících se zločinů z nenávisti;

27.   domnívá se, že rozmanitost Unii obohacuje, a že Unie musí být bezpečným prostředím, v němž jsou rozdíly a citlivá národní témata respektována a ti nejzranitelnější, jako např. Romové, jsou chráněni; trvá proto na tom, že by prioritou Stockholmského programu mělo být aktivní zvýšení povědomí občanů o antidiskriminačních právních předpisech a o předpisech v oblasti rovného postavení mužů a žen a dále také boj proti chudobě, diskriminaci založené na pohlaví, sexuální orientaci, věku, zdravotním postižení, náboženské příslušnosti nebo víře, barvě pleti, původu nebo národnostním či etnickém původu, rasismu, antisemitismu, xenofobii a homofobii, jakož i ochrana dětí, menšin a zranitelných osob; domnívá se, že by se stávající nástroje a opatření na potírání násilí páchaného na ženách měly důrazně provádět a plně využívat; vyzývá proto španělské a následující předsednictví, aby v průběhu svých funkčních období dosáhla pokroku v jednání o evropském příkazu na ochranu obětí násilí, který zajistí stejnou ochranu obětí těchto trestných činů ve všech členských státech;

28.   připomíná, že z hlediska řadového občana je jednou z největších hrozeb v oblasti vnitřní bezpečnosti sociální vyloučení; poukazuje na to, že nezaměstnanost a jiné problémy spojené s příjmy, jako je hluboká zadluženost, jež jsou prohloubeny celosvětovou finanční krizí, zvyšují riziko vyloučení, a že etnické menšiny jsou velmi zranitelné, neboť rovněž čelí nebezpečí, že se stanou oběťmi diskriminace a rasově motivovaných trestných činů;

29.   vyzývá, aby agentura FRA shromáždila a sestavila spolehlivé srovnatelné statistické údaje o všech formách diskriminace, včetně diskriminace národnostních menšin, a aby k těmto různým formám přistupovala rovnocenně, včetně shromáždění srovnatelných údajů o násilí na ženách v EU, a zveřejnila je ve srozumitelné formě; a sdílí stanovisko tří předsednictví Rady (španělského, belgického a maďarského), že by co nejdříve měl být případně proveden přezkum mandátu agentury FRA a že tento přezkum poskytne příležitost k prohloubení spolupráce s Radou Evropy a ke zvážení případného rozšíření mandátu agentury FRA, který jí v současnosti stanoví povinnost prověřovat situaci základních práv v Evropské unii;

30.   znovu potvrzuje svůj názor, že Unie a členské státy musí spojit své síly s cílem plně začlenit zranitelné skupiny, zejména Romy, do společnosti tím, že budou podporovat jejich zařazení do vzdělávacího systému a na trh práce a bojovat proti násilí, jemuž mohou čelit;

31.   zdůrazňuje, že ačkoli tvůrci právních předpisů a politik EU přijali rozsáhlý soubor zákonů týkajících se boje proti vícenásobné diskriminaci, jíž čelí ženy z menšinového prostředí, zejména Romky, nelze v této oblasti vykázat žádný výrazný pokrok; vyzývá proto členské státy, aby přezkoumaly provádění veškerých politik týkajících se vícenásobné diskriminace;

32.   domnívá se, že je nezbytné, aby EU předložila směrnici a evropský akční plán, které se budou týkat násilí na ženách a zaměří se na prevenci násilí, ochranu obětí a trestní stíhání pachatelů; domnívá se, že je nezbytné, aby EU zřídila mechanismy, které zajistí, aby do všech politik, jejichž účelem je prevence obchodování s lidmi a boj proti němu, byl začleněn genderový rozměr obchodování s lidmi a analýza tohoto obchodování;

Posílená práva v souvislosti s občanstvím Unie

33.   poukazuje na to, že díky "občanské iniciativě" zavedené Lisabonskou smlouvou se budou občané přímo podílet na výkonu svrchované moci Unie tím, že budou poprvé přímo zapojeni do iniciace návrhů evropských právních předpisů; důrazně žádá, aby byl tento nový nástroj prováděn takovým způsobem, který bude občany skutečně pobízet k jeho používání, a vyzývá Komisi, aby řádně vzala v potaz veškeré iniciativy splňující právní podmínky;

34.   vítá ustanovení Lisabonské smlouvy o občanské iniciativě a naléhavě vyzývá Komisi, aby při předkládání návrhu týkajícího se praktického postupu provádění tohoto ustanovení řádně zohlednila úlohu Parlamentu a stávající petiční právo;

35.   hodlá předložit návrh na zásadní reformu právního předpisu, který upravuje volby do Evropského parlamentu; opakuje své stanovisko, že k tomu, aby byli evropští občané vybízeni k účasti ve volbách do Evropského parlamentu v místě svého bydliště, by Rada měla při přijímání příslušných opatření stanovit takové podmínky, které usnadňují výkon hlasovacího práva a práva být volen;

36.   vyzývá členské státy k plnému uplatňování práv souvisejících s občanstvím Unie, aby tak občané Unie mohli spolu se svými rodinnými příslušníky využívat právo na volný pohyb, které jim umožňuje cestovat, pracovat, studovat, odejít do důchodu, účastnit se politického a demokratického života a vést rodinný život v kterémkoli členském státě EU bez omezení, při současném zajištění toho, aby byla zachována práva těchto občanů na veškeré sociální výhody bez ohledu na místo pobytu; domnívá se, že členské státy by měly zajistit, aby občané EU mohli bez potíží vykonávat své právo volit v obecních volbách;

37.   vyzývá členské státy, aby, aniž jsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy týkající se rodinného práva, zajistily volný pohyb občanů EU a jejich rodin, včetně registrovaných partnerů a sezdaných párů, v souladu s články 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států(7), a aby zabránily veškerým formám diskriminace z jakéhokoli důvodu, včetně sexuální orientace;

38.   vyzývá Komisi a členské státy, aby prověřily různé možnosti, jak lze občanům EU usnadnit volný pohyb tím, že těm občanům EU, kteří se rozhodnou toto právo uplatnit, pomohou s jejich integrací a zapojením do života společnosti v zemi, kterou si k pobytu zvolí v rámci svého práva na volný pohyb v Evropské unii;

39.   domnívá se, že uplatňování těchto svobod musí být zajištěno i za vnitrostátními hranicemi a že občané EU musí mít možnost plně uplatnit svá specifická práva, a to i za hranicemi Unie; zdůrazňuje proto význam posílení koordinace a spolupráce v oblasti konzulární ochrany;

40.   vyzývá členské státy, aby spravedlivým a jednotným způsobem plnily svou povinnost zajišťovat občanům Unie konzulární a diplomatickou ochranu uplatňováním dohody o minimální míře konzulární pomoci poskytované občanům EU mimo území EU;

41.   vyzývá Radu a Komisi, aby se přednostně zaměřily na zlepšení transparentnosti a přístupu k dokumentům, což je základním předpokladem pro docílení toho, aby byla EU bližší občanům;

42.   vítá skutečnost, že Stockholmský program zmiňuje účast na demokratickém životě Evropské unie; naléhavě žádá Radu, aby do Stockholmského programu začlenila zvláštní kapitolu o vhodných opatřeních, která jsou nutná pro posílení účasti žen ve volebních kampaních a v politickém životě vůbec, a odstranila tak demokratický deficit, který nadále přetrvává v důsledku nedostatečného zastoupení žen v obecních a celostátních volbách a volbách do Evropského parlamentu;

Migrace

43.   domnívá se, že jakýkoli komplexní přístup k přistěhovalectví musí v prvé řadě zohledňovat faktory, které tyto osoby vedou k opuštění jejich vlasti, a vyžaduje jasné plány rozvoje a investic v zemích původu a tranzitu, jichž lze dosáhnout zejména usnadněním převodů finančních prostředků migrantů do země původu či zavedením obchodních a zemědělských politik, jež podporují hospodářské příležitosti, ale také rozvíjením demokracie, právního státu, lidských práv a základních svobod;

44.   zdůrazňuje, že je zapotřebí neustále vyvíjet dostatečně financované a ambiciózní programy ochrany na regionální úrovni v úzké spolupráci s Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky (UNHCR) a zainteresovanými třetími zeměmi;

45.   naléhavě vyzývá k tomu, aby integrační, přistěhovalecká a azylová politika Společenství byla založena na plném dodržování základních práv a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, aby se tak zajistila účinná ochrana lidských práv státních příslušníků třetích zemí a plné dodržování zásady nenavracení; poukazuje na to, že přistěhovalecká a azylová politika by měla také řešit potřeby nejzranitelnějších skupin, jako jsou uprchlíci a žadatelé o azyl, zejména nezletilí a nezletilí bez doprovodu; vyzývá k vytvoření jednotného a komplexního právního rámce, který by usnadňoval legální migraci;

46.   naléhavě vyzývá k vypracování důraznější přistěhovalecké politiky, která bude úzce propojena s ostatními politikami Společenství, zejména s politikou zaměstnanosti, s cílem ustanovit legální přistěhovalectví jako alternativu k nedovolenému přistěhovalectví a maximalizovat kladný dopad na členské státy i na blaho samotných přistěhovalců;

47.   trvá na potřebě sjednotit celkový přístup EU k migraci způsobem, který by nabídl nové možnosti zapojení se do politického dialogu a spolupráce se třetími zeměmi, s cílem lépe využít migračních toků, předcházet humanitárním tragédiím.

48.   zdůrazňuje, že je nutné úzce propojit migrační a rozvojovou politiku a zintenzívnit dialog se zeměmi původu a tranzitu s cílem zabránit zejména nedovolenému přistěhovalectví; v této souvislosti zdůrazňuje, že účinným společným bojem proti nedovolenému přistěhovalectví se členským státům otevírají lepší předpoklady pro úpravu legálního přistěhovalectví;

Azylová politika

49.   vyzývá k dalšímu vývoji společného evropského azylového systému s cílem vybudovat "Evropu azylu", jak je uvedeno v Evropském paktu o přistěhovalectví a azylu; domnívá se, že společný postup by měl zajistit větší soudržnost a kvalitu rozhodovacích procesů týkajících se azylu napříč členskými státy, a zacelit tak v Evropě mezeru v oblasti ochrany;

50.   naléhavě vyzývá Radu a členské státy, aby se řídily právní definicí uprchlíka zakotvenou v Úmluvě OSN o právním postavení uprchlíků;

51.   domnívá se, že ačkoli solidarita musí zůstat základem společné přistěhovalecké a azylové politiky, její součástí musí být také solidarita s členskými státy, které dodržují své mezinárodní závazky v oblasti ochrany uprchlíků a žadatelů o azyl, a proto je třeba zajistit, aby žádný členský stát v tomto ohledu neselhal;

52.   připomíná, že azyl je právo, které má být zaručeno všem lidem utíkajícím před konflikty a násilím; odsuzuje navracení a hromadné vyhošťování do zemí, v nichž nejsou lidská práva dodržována nebo které nepodepsaly Úmluvě OSN o právním postavení uprchlíků z roku 1951;

53.   vybízí k projednání již předložených i plánovaných legislativních návrhů o evropských nástrojích azylové politiky s cílem dosáhnout vyšších norem a řešit mezery ve stávajícím právním rámci;

54.   mimoto vybízí k solidaritě mezi členskými státy na jedné straně a žadateli o azyl a ostatními uprchlíky na straně druhé;

55.   vyzývá členské státy, aby prokázaly svůj pevný závazek a aktivně se zapojily do mechanismů solidarity, jakým je například pilotní projekt pro vnitřní přemístění osob požívajících mezinárodní ochrany, který navrhla Komise, i do dalších iniciativ vedoucím ke skutečně dlouhodobé solidaritě mezi členskými státy, a aby podporovaly regionální programy ochrany; v této souvislosti zastává názor, že by měl být zaveden transparentní systém posuzování příslušných přijímacích kapacit členských států a vyjasněna úloha, kterou v tomto směru zastává evropský podpůrný úřadu; na tomto základě vyzývá k otevřené diskusi o různých možnostech, pokud jde o vymezení povinného mechanismu účinné solidarity, především prostřednictvím vnitřního přesídlení;

56.   v tomto ohledu vyzývá k rychlé formalizaci zásady solidarity a spravedlivého sdílení odpovědnosti, jak je uvedeno v článku 80 Smlouvy o fungování EU, což by mělo zahrnovat systém "povinné a neodvolatelné solidarity" společně s výraznější spoluprací se třetími zeměmi, a to zejména sousedními zeměmi, s cílem napomoci při vytváření jejich systémů azylu a ochrany způsobem, který respektuje základní práva a mezinárodní normy ochrany, vytváří realistická očekávání a neohrožuje přístup k ochraně v rámci Evropské unie, ani se jej nesnaží nahradit;

57.   domnívá se, že vůči zemím původu a tranzitu je zapotřebí přístupu partnerství, aby se zajistilo, že budou hrát aktivní úlohu při napomáhání řízení migračních proudů, prevenci nelegálního přistěhovalectví informováním potenciálních migrantů o možných rizicích a vytváření účinných informačních kampaní o možnostech legálního vstupu do členských států EU nebo práce v těchto státech;

58.   zdůrazňuje, že veškeré dohody se zeměmi původu a tranzitu, jako je Turecko a Libye, by měly zahrnovat kapitoly o spolupráci v oblasti přistěhovalectví, řádně zohledňovat situaci v členských státech, jež jsou nejvíce vystaveny migračním proudům, a klást důraz na boj proti nelegálnímu přistěhovalectví a obchodu s lidmi usnadněním práce agentury FRONTEX;

59.   vyzývá k další spolupráci při posilování opatření na zajištění účinného a rychlého navracení nelegálních migrantů, kteří nepotřebují ochranu, při upřednostnění dobrovolných návratů;

60.   žádá přijetí opatření, která by se zabývala překážkami při vykonávání práva na sloučení rodiny státních příslušníků třetích zemí, kteří legálně pobývají v členských státech;

61.   zdůrazňuje, že je důležité poskytnout migrantům přístup ke spravedlnosti, bydlení, vzdělání a lékařské péči, mimo jiné v souladu s Mezinárodní úmluvou o ochraně práv migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků;

62.   vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní návrhy na účinný boj proti zneužívání azylových řízení;

63.   upozorňuje na to, že by se měla podporovat "cirkulační migrace", ale připomíná, že tento přístup nesmí znamenat mzdový a sociální dumping a nesmí ignorovat nezbytnost integračních opatření;

Hranice a víza

64.   vyzývá k přijetí souhrnného návrhu stanovujícího obecné cíle a strukturu strategie EU pro integrovanou správu hranic s cílem skutečně zavést společnou politiku v oblasti azylu, přistěhovalectví a kontroly vnějších hranic v souladu s čl. 67 odst. 2 Smlouvy o fungování EU;

65.   žádá strategický přístup v oblasti vízové politiky za účelem zachování soudržnosti činností, vnitřních pravidel a vnějších závazků, včetně zaručení rovného zacházení, pokud jde o členské státy, ze strany třetích zemí;

66.   vyzývá Komisi, aby učinila příslušné závěry z provádění vízových dohod a  dohod o zpětném přebírání a z již existujících dvoustranných dohod o malém pohraničním styku mezi Evropskou unií a jejími východními sousedy, a dále z procesu uvolňování vízového režimu na západním Balkáně, s cílem vytvořit soubor jasných kritérií a ukazatelů na základě posouzení jednotlivých případů, aby bylo možné vyhodnotit a zlepšit stávající dohody o usnadnění udělování víz a pracovat na vytvoření oblasti bezvízového cestování, s cílem zvýšit vzájemné kontakty mezi lidmi;

67.   naléhavě vyzývá Komisi, aby s cílem účinněji vykonávat zásadu vízové vzájemnosti se třetími zeměmi a zajistit tak v tomto ohledu rovné zacházení se všemi občany EU aktualizovala svou strategii tím, že použije všechny nástroje, které má k dispozici, jako jsou sankce, a zahrnula toto téma do svých jednání s příslušnými třetími zeměmi;

68.   domnívá se, že Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (FRONTEX) musí jako zásadní nástroj globální strategie EU v oblasti přistěhovalectví plně respektovat lidská práva migrantů; žádá větší parlamentní kontrolu její činnosti a podporuje přezkum jejího mandátu – včetně stanovení jasného rámce pro návratové operace, který bude splňovat mezinárodní normy pro lidská práva, a zřízení specializovaných a regionálních úřadů, – aby se posílila úloha této agentury;

69.   připomíná, že pro agenturu FRONTEX je zcela nezbytné, aby pro koordinaci jednotlivých společných operací i pro své stálé mise mohla počítat s prostředky poskytovanými členskými státy;

70.   vyzývá všechny dotčené členské státy, aby vyřešily potenciální praktické nebo právní problémy spojené s využíváním zdrojů členských států, které se účastní společných operací;

71.   připomíná, že je zcela nezbytné, aby systémy SIS II a VIS mohly zahájit svou činnost co nejdříve; domnívá se, že systém SIS II přinese značné zlepšení a nové funkce, jako je začlenění biometrických údajů a vzájemné propojení poplašných hlášení, což přispěje k lepší kontrole vnějších hranic a ke zvýšení bezpečnosti;

72.   trvá na tom, že by neměly být zaváděny nové nástroje správy hranic nebo rozsáhlé systémy ukládání údajů, dokud jsou stávající nástroje plně funkční, bezpečné a spolehlivé, a vyzývá k podrobnému vyhodnocení nezbytnosti a proporcionality nových nástrojů týkajících se takových záležitostí, jako je systém vstupu / výstupu, program registrovaných cestujících, jmenná evidence cestujících a systém předběžného cestovního povolení;

Ochrana dětí

73.   zdůrazňuje význam Lisabonské smlouvy, která dává Listině základních práv právní závaznost, přičemž článek 24 uvedené listiny konkrétně upravuje práva dítěte a stanoví mj., že "[při] všech činnostech týkajících se dětí, ať už uskutečňovaných veřejnými orgány nebo soukromými institucemi, musí být prvořadým hlediskem nejvlastnější zájem dítěte";

74.   domnívá se, že je nezbytné, aby všechna opatření EU v této oblasti respektovala a propagovala práva dětí tak, jak je stanoveno v Úmluvě OSN o právech dítěte a zakotveno v Listině základních práv Evropské unie, a vyzývá k posílení činnosti EU v oblasti ochrany dětí v rámci PSBP;

75.   vyzývá členské státy, aby dodržovaly a uplatňovaly práva dítěte zakotvená v Úmluvě OSN o právech dítěte;

76.   naléhavě vyzývá EU, aby důrazněji postihovala veškeré protiprávní jednání proti dětem, jako je násilí, diskriminace, sociální vyloučení a rasismus, dětská práce, prostituce a obchod s dětmi, a aby podporovala koordinované úsilí o jejich ochranu a prosazování jejich práv; při tomto úsilí by měla vycházet z Úmluvy OSN o právech dítěte, jež by měla sloužit jako základ pro činnost EU a podklad pro změnu stávajících právních předpisů;

77.   domnívá se, že je třeba naléhavě řešit otázku ochrany dětí bez doprovodu a dětí odloučených od rodiny, a to vzhledem ke specifickým rizikům, jimž jsou vystaveny;

78.   zdůrazňuje, že je důležité, aby byla v souvislosti s přistěhovaleckou politikou zohledňována práva dítěte a aby byla věnována zvláštní pozornost dětem v obzvláště citlivé situaci; domnívá se, že v této oblasti musí být vypracována ambiciózní evropská strategie;

79.   naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily, že v rámci politiky EU v oblasti azylu, migrace a obchodování s lidmi bude s dětmi migrantů zacházeno v prvé řadě jako s dětmi, a aby zajistily, že budou využívat svých práv vyplývajících z postavení dítěte bez jakékoli diskriminace, zejména práva na sloučení rodiny; trvá proto na tom, že veškeré akční plány EU pro mladistvé původem ze třetí země bez doprovodu dospělých musí zajistit, aby:

   (a) se veškerým dětem bez doprovodu na území EU dostalo zvláštní ochrany a pomoci;
   (b) EU určila opatření na podporu členských států při hledání bezpečného, konkrétního a trvalého řešení pro každé dítě, a to v nejlepším zájmu dítěte;
   (c) byl zahájen řádný postup pro návrat a reintegraci ve spolupráci se zemí návratu, pokud je návrat do třetí země v nejlepším zájmu dítěte; a
   (d) EU spolupracovala se třetími zeměmi s cílem zabránit takové migraci, k níž dochází za nebezpečných okolností, a poskytnout dětem v daných zemích vhodné příležitosti;

80.   žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost mladistvým, ať už jsou v doprovodu dospělých či nikoli, s cílem zajistit, aby nebyli drženi v žádném vazebním zařízení;

81.   poukazuje na to, že děti původem ze třetích zemí mohou být, pokud jde o vykořisťující práci, obzvláště zranitelné, zejména v zemích, v nichž se jim v důsledku jejich mimoevidenčního postavení nedostává odpovídající pomoci a ochrany; trvá na tom, že politiky EU v oblasti práce, azylu, migrace a obchodování s lidmi musí tento problém uznat a vyřešit;

Ochrana údajů a bezpečnost

82.   bere na vědomí rostoucí význam internetu a pozoruje, že globální a otevřený charakter internetu vyžaduje globální normy pro ochranu údajů, bezpečnost a svobodu projevu; vyzývá Radu a Komisi, aby vyvinuly úsilí o zřízení globální platformy pro vypracování takovýchto norem; považuje za mimořádně důležité, aby případy, kdy lze od soukromé společnosti působící na internetu vyžadovat poskytnutí informací vládním orgánům, byly přísně omezeny, definovány a regulovány, a aby se zajistilo, že se na využití těchto údajů ze strany vládních orgánů budou vztahovat nejpřísnější normy na ochranu údajů;

83.   naléhavě žádá záruky, že oblast základních práv v rámci ochrany údajů a právo na soukromí budou dodržovány ve všech politikách Unie;

84.   zdůrazňuje, že je třeba upravit ochranu osobních údajů a soukromí s ohledem na rozvoj technologií a vznik rozsáhlých informačních systémů;

85.   domnívá se, že je naprosto nezbytné klást důraz na ochranu soukromí již v počáteční fázi vypracovávání jakýchkoli opatření, která by mohla vést k ohrožení bezpečnosti osobních údajů týkajících se jednotlivců a k ohrožení důvěry veřejnosti v subjekty, které informacemi o ní disponují;

86.   připomíná, že zásada dostupnosti může vést k výměně osobních údajů, jež nebyly získány zákonnou cestou v souladu s právními předpisy, a že je tuto skutečnost třeba stanovit ve společných pravidlech; vyjadřuje své námitky vůči tomu, aby se umožňovaly operační činnosti , jež nezahrnují evropské standardy pro tajné vyšetřování, sledování občanů atd. a společné normy v této oblasti;

87.   domnívá se, že dříve, než se v této oblasti připraví nějaká akce EU, je třeba stanovit jasná kritéria pro vyhodnocení proporcionality a nezbytnosti omezení základních práv; dále se domnívá, že před přijetím rozhodnutí by se vždy měla provést důkladná analýza dopadů příslušného návrhu;

88.   vyjadřuje znepokojení nad tím, že se stále více rozšiřuje profilování, jež se zakládá na technikách automatizovaného vyhledávání údajů a shromažďování obecných údajů o nevinných občanech pro preventivní a policejní účely; připomíná, že je důležité, aby opatření k vynucování práva vycházela z dodržování lidských práv, a to od zásady presumpce neviny až po právo na soukromí a ochranu údajů;

89.   vítá návrh mezinárodních norem v oblasti ochrany údajů; zdůrazňuje, že dohody o ochraně údajů se třetími zeměmi by se měly uzavírat zcela transparentně, v rámci demokratické kontroly Parlamentu, a že minimální podmínkou pro uskutečnění výměny údajů je, aby v dané třetí zemi existovaly normy v oblasti ochrany údajů na evropské úrovni;

90.   vítá návrh komplexního režimu ochrany údajů v EU a se třetími zeměmi; vyzývá k důkladnému zhodnocení veškerých relevantních právních předpisů v oblasti ochrany soukromí a údajů (týkajících se boje proti terorismu, policejní a soudní spolupráce, přistěhovalectví, transatlantických dohod atd.);

91.   vítá skutečnost, že Stockholmský program klade v souvislosti s účinnou ochranou osobních údajů a soukromí zvláštní důraz na význam technologií;

92.   naléhavě žádá Evropskou unii, aby prokázala své odhodlání zohledňovat ve všech svých politikách zvláštní potřeby zranitelných osob;

93.   zdůrazňuje potřebu jasnějších a přísnějších omezení, pokud jde o výměnu informací mezi členskými státy a používání společných rejstříků EU; domnívá se, že vytváření rozsáhlých rejstříků na úrovni EU by jinak mohlo vést k tomu, že bude ohrožena ochrana soukromí a rejstříky se stanou neefektivními, přičemž se bude zároveň zvyšovat nebezpečí úniků informací a nebezpečí korupce;

94.   vyzývá členské státy k posílení vzájemné důvěry a důvěry v oboustrannou schopnost zvýšit bezpečnost; domnívá se, že vzájemná důvěra také závisí na účinném a přísném průběžném hodnocení efektivity a výsledků činností rozličných členských států;

Občanské a obchodní právo pro rodiny, občany a podniky
Lepší přístup k občanskému právu pro občany a podniky

95.   domnívá se, že priority v oblasti občanského práva musí především plnit potřeby vyjádřené jednotlivými občany a podniky a zároveň musí probíhat neustálé zjednodušování soudního aparátu a musí být vytvářeny jednodušší, jasnější a přístupnější postupy, aby bylo zaručeno řádné uplatňování základních práv a ochrany spotřebitele; za tímto účelem, oceňujíc přitom rozhodnutí Komise předložit návrh v oblasti závětí a dědictví a Zelenou knihu o majetkových vztazích mezi manželi v souvislosti s odlukou a rozvodem, vyzývá za tímto účelem k:

   dalšímu úsilí o prosazení alternativních řešení sporů s cílem zejména zlepšit přístup ke spravedlnosti pro spotřebitele; zavedení mechanismů pro skupinové žaloby na úrovni Společenství, které zaručí občanům a podnikům lepší přístup ke spravedlnosti; přitom ovšem konstatuje, že tento krok nesmí vést ke zbytečné fragmentaci vnitrostátního procesního práva;
   předložení návrhů na jednoduchý a autonomní evropský systém pro obstavení bankovních účtů a dočasné zmrazení bankovních vkladů, zrušení požadavků na ověřování dokumentů, ustanovení na doplnění mezer v nařízení "Řím II"(8) v oblasti osobnostních práv a ochrany osobnosti, definitivní vyřešení problému dvoustranných dohod v oblasti jurisdikce a uznávání a vymáhání rozsudků, v případě nutnosti formou protokolu k příští přístupové smlouvě, která se bude uzavírat; posouzení návrhu na mezinárodní nástroj, který umožní, aby veškeré rozsudky z třetích zemí mohly být před jejich uznáním a uplatněním v členském státě důkladně prověřeny; a ustanovení k doplnění mezer, na které upozornil Soudní dvůr v oblasti práva obchodních společností, návrhu na ochranu zranitelných dospělých osob a návrhu nařízení o rozhodném právu ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti, založeném na ochraně nejlepších zájmů dítěte a na nediskriminaci mezi partnery, který by byl v případě nutnosti přijat v rámci posílené spolupráce;
   podrobnému zvážení určité formy předběžného opatření Společenství, které by doplňovalo opatření vnitrostátních soudů, rozdílných vnitrostátních právních přístupů k výhradě vlastnictví a jiným podobným mechanismům, uznávání mezinárodních adopcí a celé otázky vzájemného uznávání vnitrostátních dokladů prokazujících rodinný stav;
   přijetí kodexu Společenství pro řešení konfliktů shromažďujícího do jednoho nástroje všechny předpisy, které v této oblasti přijal či přijme zákonodárný orgán Společenství do roku 2013 – roku, kdy si připomeneme 45. výročí Bruselské úmluvy, jejíž uzavření bylo významným mezníkem ve vývoji mezinárodního práva soukromého;
   praktickému uplatnění velkého množství inovativních právních předpisů, které byly dosud přijaty v oblasti evropského občanského práva procesního, jež je třeba prostudovat a zjednodušit tam, kde to bude možné, a sloučit je do jednoho nástroje, do něhož budou začleněny všechny právní předpisy Společenství přijaté v této oblasti;

96.   trvá na tom, že zrušení doložky vykonatelnosti v kontextu nařízení Brusel I(9) by se nemělo uspěchat a mělo by být provázeno přiměřenými ochrannými opatřeními;

97.   se zájmem by přezkoumal návrhy směřující k vytvoření dobrovolného "28. režimu" pro občanskoprávní otázky s přeshraničním rozměrem v oblastech týkajících se rodinného práva, práv osob a majetku;

98.   zdůrazňuje, že je i nadále třeba podporovat mezinárodní zapojení EU v právní oblasti prostřednictvím globálních řešení a mnohostranných nástrojů; je přesvědčen, že zvláště důležitá je úzká spolupráce s mezinárodními organizacemi, jako je Haagská konference o mezinárodním právu soukromém a Rada Evropy; dále se domnívá, že by EU měla podněcovat a podporovat přistoupení třetích zemí k mezinárodním právním dohodám, zejména jedná-li se o země sousedící s EU, a že je to zvláště důležité zejména v oblasti rodinného práva a ochrany dětí;

Plně využít výhod jednotného trhu prostřednictvím evropského smluvního práva

99.   vyzývá Komisi, aby urychlila svou práci na evropském smluvním právu na základě odborného návrhu společného referenčního rámce a jiných odborných prací v oblasti evropského smluvního práva a aby plně zapojila Parlament do otevřeného a demokratického procesu, který musí vést k přijetí společného referenčního rámce politického charakteru; zdůrazňuje, že takový společný referenční rámec by měl vyústit v dobrovolný a přímo použitelný nástroj, který smluvním stranám – mimo jiné podnikům a spotřebitelům – umožní svobodně si zvolit evropské smluvní právo jako právo použitelné pro jejich transakci;

100.   opakuje, že návrh společného referenčního rámce by měla Komise spolu s jinými vědeckými pracemi zpřístupnit v co největším počtu příslušných jazyků, aby byla zajištěna jejich dostupnost všem zúčastněným stranám, a že by tento rámec měly zákonodárné orgány na evropské i vnitrostátní úrovni již nyní používat jako nezávazný právní nástroj; trvá na tom, aby se relevantní ustanovení návrhu společného referenčního rámce již dnes systematicky a detailně zohledňovala ve všech připravovaných návrzích Komise a v hodnoceních dopadu týkajících se smluvního práva;

101.   vybízí Komisi k realizaci jejího nového záměru, aby byly standardní smlouvy pro dobrovolné použití v konkrétních odvětvích navrhovány na základě společného referenčního rámce;

Zlepšování právní úpravy v oblasti práva

102.   zdůrazňuje, že je nutné, aby evropské právní předpisy týkající se soudní spolupráce byly co nejkvalitnější a vycházely z řádně provedených hodnocení dopadu, a poskytly tak občanům a podnikům účinné nástroje; vyjadřuje politování nad skutečností, že v minulosti nebyla v této oblasti prováděna řádná hodnocení dopadu; bere na vědomí nedávné zlepšení a zavazuje se k tomu, že hodnocení dopadu vypracované Komisí podrobí v nejbližší době kritickému rozboru;

103.   je pevně přesvědčen, že by za účelem zaručení minimální úrovně nezávislé kontroly návrhů na hodnocení dopadů měl být vytvořen nezávislý panel odborníků, který by namátkovými kontrolami monitoroval kvalitu stanovisek předkládaných Výborem pro posouzení dopadu a že by se měli na provádění hodnocení podílet také zástupci zúčastněných stran;

104.  domnívá se, že klíčem k většímu sblížení postupů nejen v občanskoprávních, ale také v trestněprávních řízeních v různých členských státech je právní spolupráce; domnívá se proto, že sbližování procesních práv občanů mezi členskými státy by mělo být podporováno rovnou měrou v občanskoprávních i trestněprávních řízeních;

Budování evropské soudní kultury

105.   vyzývá k vytvoření evropské soudní kultury, která bude zahrnovat všechny aspekty práva; v této souvislosti zdůrazňuje, že:

   síť předsedů nejvyšších soudů, evropská síť soudních rad, sdružení státních rad a nejvyšších správních soudů a evropská síť státních zástupců, členů justice a právníků Eurojustice mohou být velmi přínosné pro koordinaci a podporu odborného vzdělávání v soudnictví a vzájemného pochopení právních systémů ostatních členských států a pro usnadnění řešení přeshraničních sporů a problémů, jejich činnosti je tedy třeba usnadňovat a poskytovat na ně dostatečné finanční prostředky; tyto kroky musí vést k plně financovanému plánu evropského odborného vzdělávání v oblasti soudnictví připravenému ve spolupráci s výše uvedenými soudními sítěmi, který zabrání zbytečnému zdvojování programů a struktur a povede k vytvoření Evropské justiční akademie složené z Evropské sítě pro justiční vzdělávání a Akademie evropského práva;
   musí existovat aktivní politiky určené k podpoře vzájemných znalostí a pochopení cizího práva, jež umožní dosáhnout větší právní jistoty a povzbudí vzájemnou důvěru, která je pro vzájemné uznávání nezbytná; součástí těchto politik musí být výměny zkušeností, výměnné pobyty, návštěvy, informace a kurzy pro právníky a členy justice, jakož i koordinace existujících vnitrostátních systémů právního vzdělávání v EU a poskytování základních výukových kurzů vnitrostátního práva pro právníky a soudce;

106.   vyzývá proto Komisi, aby podporovala vytvoření jednotného systému přidělování bodů/kreditů za odborné vzdělávání soudců a právníků, který by vypracovaly univerzity, jiné specializované instituce vysokoškolského vzdělávání a kompetentní profesní organizace; vyzývá Komisi, aby napříč Unií vybudovala síť subjektů poskytujících právní vzdělání, které budou mít oprávnění pořádat průběžně základní výukové kurzy vnitrostátního, srovnávacího a evropského práva pro právníky a soudce;

E-justice: nástroj pro občany, právníky a soudce

107.   v zájmu zlepšení přístupu k justici pro občany a podniky vyzývá k většímu úsilí v oblasti podpory a rozvoje e-justice na úrovni Společenství a domnívá se, že:

   členské státy, které spolupracují na dvoustranných projektech, by měly zajistit, že jejich činnost bude převoditelná na úroveň Společenství, aby nedocházelo k jejímu zbytečnému zdvojování;
   stávající soubor právních předpisů Společenství v oblasti občanského práva, zejména právo procesní, by měl lépe odpovídat využívání informačních technologií, zejména pokud jde o evropský platební příkaz a řízení o drobných pohledávkách, nařízení o dokazování v občanských věcech(10) a alternativní řešení sporů, a měla by být přijata opatření v oblasti elektronických spisů a transparentnosti aktiv dlužníků; cílem by mělo být dosáhnout jednodušších, levnějších a rychlejších občanských řízení v přeshraničních věcech;
   měly by se dále rozvíjet elektronické nástroje, jako je Evropský informační systém rejstříku trestů (ECRIS) a Schengenský informační systém;

108.   domnívá se, že by portál e-justice měl zjednodušit přístup občanů k právní pomoci, zkrátit soudní řízení a zvýšit jejich efektivitu; vyzývá proto k tomu, aby součástí budoucího mnohojazyčného portálu e-justice byl přístup k právním databázím, elektronickým opravným prostředkům soudní i mimosoudní povahy, inteligentním systémům, které mají občanům pomáhat při hledání řešení právních problémů, a ke komplexním rejstříkům, adresářům právníků i jednoduchým informativním brožurám o právních systémech jednotlivých členských států;

109.   domnívá se, že by portál měl být rovněž navržen tak, aby jej mohli jako nástroj využívat soudci, soudní úředníci, úředníci ministerstev spravedlnosti členských států a právníci, kteří by všichni měli oprávnění k bezpečnému přístupu k příslušným částem portálu; vyzývá k tomu, aby tato část portálu umožňovala bezpečnou komunikaci, videokonference, vzájemnou výměnu dokumentace mezi jednotlivými soudy i mezi soudy a stranami řízení (dematerializace řízení) a ověřování elektronických podpisů, zajišťovala náležité ověřovací systémy a poskytovala prostředky k výměně informací;

110.   vyzývá Komisi, aby zajistila, že všechny budoucí občanskoprávní předpisy budou vytvořeny v takové podobě, že u nich bude možné využívat žádosti podávané přes internet, v nichž bude nutné doplnit pouze minimální množství textu; vyzývá k opatřením, která by v potřebných případech zajistila pomoc přes internet ve všech úředních jazycích a dostupnost elektronických překladatelských služeb poskytovaných po internetu; ze stejného důvodu by měla být přijata opatření, která by v případě, kdy je nutné zajistit předávání dokumentů, zabezpečila, že dokumenty mohou být předány a komunikace může proběhnout prostřednictvím elektronické pošty a podpis lze provést elektronicky, a v případě, kdy je třeba získat ústní svědectví, by mělo být podporováno použití videokonference; dále se domnívá, že by všechny budoucí návrhy měly obsahovat odůvodněné prohlášení Komise o tom, že byl proveden audit z hlediska vhodnosti pro e-justici;

111.   vyzývá k tomu, aby byly v systému ECRIS uváděny na předním místě záznamy o násilí páchaném na základě pohlaví;

Priority v trestním soudnictví

112.   vyzývá k vytvoření prostoru trestního soudnictví EU založeného na dodržování základních práv, zásadě vzájemného uznávání a nutnosti zachovat soudržnost vnitrostátních systémů trestního práva, který se bude budovat prostřednictvím:

   ambiciózního právního nástroje v oblasti procesních záruk v trestním řízení založeného na presumpci neviny, který bude plně uplatňovat práva na obhajobu,
   spolehlivého právního nástroje, který zajistí dodržování základní zásady ne bis in idem, umožní předání trestního řízení mezi členskými státy a řešení sporů týkajících se soudní příslušnosti při zachování vysoké úrovně záruk a práv na obhajobu a zajistí efektivní přístup k těmto právům a k mechanismům právní nápravy;
   komplexního právního rámce poskytujícího na úrovni členských států co největší ochranu obětem trestných činů, zejména obětem terorismu, organizovaného zločinu, obchodování s lidmi a násilí páchaného na základě pohlaví, a to včetně přiměřeného odškodnění,
   společného právního rámce poskytujícího co největší ochranu svědkům,
   minimálních norem pro podmínky ve vězeňských a vazebních zařízeních a společného souboru práv vězňů v EU, včetně vhodných pravidel pro odškodnění osob, které byly neoprávněně zadrženy nebo odsouzeny, podporovaných uzavřením dohod mezi EU a třetími zeměmi ohledně vracení odsouzených státních příslušníků těchto zemí, plným prováděním rámcového rozhodnutí Rady 2008/909/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením osobní svobody, za účelem jejich výkonu v Evropské unii(11) a poskytováním dostatečných finančních prostředků EU jak na budování nových vazebních zařízení v členských státech postižených přeplněností věznic (v kontextu regionálních bezpečnostních plánů), tak na realizaci programů přesídlování ze sociálních důvodů;
   přijetí evropského právního nástroje, který by umožňoval zabavit zisky a majetek mezinárodních zločineckých organizací a využít je pro sociální účely,
   komplexního právního nástroje pro přijímání a přípustnost důkazů v trestním řízení,
   opatření k zajištění právní pomoci přidělením dostatečných rozpočtových prostředků,
   opatření na boj proti násilí, zejména násilí na ženách a dětech;

113.   zdůrazňuje, že činnost v oblasti nelegálního přistěhovalectví musí brát v potaz úsilí o boj proti obchodování s lidmi a nesmí v žádném případě připustit penalizování zvláště zranitelných obětí zločinu, zejména žen a dětí, či ohrožování jejich práv;

114.   zdůrazňuje, že každá čtvrtá žena v Evropě byla nebo je obětí násilí páchaného mužem; vyzývá proto Komisi ke konsolidaci právního základu v současném systému EU, aby byly všechny formy násilí na ženách řešeny na základě široké definice násilí na ženách vycházející ze skutečnosti, že se jedná o násilí páchané na základě pohlaví; žádá, aby EU na základě tohoto právního základu předložila směrnici a evropský akční plán týkající se násilí na ženách za účelem prevence násilí, ochrany obětí a trestního stíhání pachatelů; vyzývá členské státy, aby náležitě zohlednily zvláštní situaci přistěhovalkyň, zejména mladých dívek, které jsou v EU již dobře integrovány (často mají dvojí občanství) a které se z náboženských, kulturních nebo tradičních důvodů stávají oběťmi únosů, nezákonného omezování svobody pohybu, fyzického násilí a psychického týrání ze strany rodičů či partnera, a aby zajistily přijetí opatření zaručujících účinný přístup k mechanismům pomoci a ochrany;

115.   trvá na tom, že otázka pohlaví musí být zohledňována ve všech fázích přípravy politiky zaměřené proti obchodování s lidmi;

Komplexní mnohovrstevná bezpečnostní strategie: Evropa, která chrání své občany (boj proti trestné činnosti při zaručení práv občanů)

116.   odsuzuje skutečnost, že neexistuje komplexní rámcový plán, jenž by stanovoval obecné cíle a celkovou strukturu strategie bezpečnosti a správy hranic EU, a že nejsou k dispozici podrobné informace o tom, jak mají společně fungovat všechny související programy a režimy (ať již existují, připravují se nebo jsou součástí vypracovávané politiky) a jak lze propojení mezi nimi optimalizovat; domnívá se, že by Komise při zvažování struktury strategie bezpečnosti a správy hranic EU měla úplně nejdříve provést analýzu efektivnosti stávajících právních předpisů, aby mezi nimi dosáhla optimální součinnosti;

117.   naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že budoucí činnosti EU v této oblasti budou plně respektovat klíčový význam základních práv a svobod a dosáhnou správné rovnováhy mezi bezpečností a svobodou a že tento cíl bude řádně sledován a racionalizován, je pevně přesvědčen o nadřazeném významu právního státu, účinného soudního přezkumu a odpovědnosti;

118.   v rámci nového institucionálního rámce vytvořeného Lisabonskou smlouvou je odhodlán pracovat s Komisí a Radou na tom, aby byla při vytváření právního rámce EU v trestních věcech podporována svoboda občanů EU; dokonce se domnívá, že by nutnost ochránit občany před terorismem a organizovaným zločinem měla být podpořena efektivními legislativními a operačními nástroji, které zohlední globální rozměr těchto jevů, a začleněna do jasného legislativního rámce, jenž občanům EU umožní plné uplatňování jejich práv, včetně práva bránit se proti nepřiměřeným nebo nejasným pravidlům či proti nevhodnému uplatňování pravidel;

119.   domnívá se, že by členské státy měly prověřit, do jaké míry lze vytvoření právního rámce EU v trestních věcech dosáhnout;

120.   vyzývá EU, aby uznala důstojnost, odvahu a utrpení nepřímých obětí terorismu, a zdůrazňuje, že by ochraně a podpoře práv obětí terorismu a následnému poskytnutí finanční náhrady těmto obětem měla být věnována prvořadá pozornost; je si vědom mimořádné zranitelnosti žen jakožto nepřímých obětí terorismu;

121.   vyzývá k přijetí komplexního právního rámce, jenž obětem poskytne odpovídající ochranu a odškodnění, a to přijetím návrhu rámcového rozhodnutí, kterým se změní stávající nástroje na ochranu obětí; domnívá se, že je zásadně důležité vytvořit společný přístup, jenž se bude vyznačovat jednotnou a posílenou reakcí na potřeby a práva všech obětí a jenž obětem zajistí, že s nimi bude zacházeno jako s oběťmi, nikoli jako se zločinci;

122.   vítá skutečnost, že švédské předsednictví přikládá prvořadý význam podpoře obětí trestné činnosti, včetně žen, které byly vystaveny násilí a sexuálnímu obtěžování; naléhavě žádá Radu, aby do Stockholmského programu zařadila komplexní evropskou strategii k vymýcení násilí páchaného na ženách, která by zahrnovala preventivní opatření (například zvyšování informovanosti o násilí, které na ženách páchají muži), politiky na ochranu obětí, včetně zvláštního oddílu věnovaného právům obětí trestné činnosti, opatření zlepšující pomoc poskytovanou obětem trestné činnosti, zejména mladým dívkám, na nichž jsou závažné trestné činy páchány stále častěji, a konkrétní opatření ke stíhání pachatelů; vyzývá španělské předsednictví, aby během svého funkčního období provedlo v plném rozsahu akční plán uvedený ve Stockholmském programu a každý měsíc informovalo Parlament o dosaženém pokroku;

123.   považuje cíl bezpečné Evropy za legitimní a souhlasí s tím, že je důležité, aby se neustále rozvíjela a posilovala společná politika EU v oblasti boje proti terorismu, organizovanému zločinu, nedovolenému přistěhovalectví, obchodování s lidmi a sexuálnímu vykořisťování;

124.   vyzývá k vytvoření komplexní celoevropské strategie pro boj s organizovanou trestnou činností, jež by spojila úsilí a zdroje, které jsou k dispozici na úrovni jednotlivých členských států, evropských orgánů, specializovaných agentur EU a sítí pro výměnu informací; v tomto okamžiku zdůrazňuje, že organizovaná hospodářská trestná činnost, jako je pašování tabáku, vede ke ztrátám v příjmech, které zhoršují již tak závažnou situaci, v níž se v mnoha členských státech EU nacházejí veřejné finance, a vyzývá k neprodlenému přijetí efektivních preventivních opatření;

125.   domnívá se, že další postup proti organizované trestné činnosti a terorismu by měl být zaměřen spíše na ochranu základních práv a jeho součástí by měla být přiměřená ochrana svědků, pobídky pro ty, kteří spolupracují na rozkrývání teroristických sítí, a prevenční a integrační politiky zaměřené zejména na osoby patřící do vysoce rizikových kategorií, při upřednostnění etických preventivních opatření na ekonomické a sociální úrovni a kompenzace a odškodnění obětí terorismu, a to za všech okolností;

126.   domnívá se, že je zvláště důležité, aby EU vynaložila velké úsilí na boj proti obchodování s lidmi, které je rostoucím problémem, že je proti nezákonnému obchodování třeba bojovat vně i uvnitř hranic EU a že je nutné, aby u všech návrhů opatření byla provedena analýza z hlediska pohlaví; dále se domnívá, že EU a členské státy by se zejména měly zabývat poptávkou po službách obětí obchodování s lidmi, a to zavedením sankcí, vzdělávacích opatření i zahájením informačních kampaní na zvýšení povědomí; je toho názoru, že jelikož má obchodování s lidmi za sexuálními účely jednoznačně největší podíl na tomto typu trestné činnosti (podle údajů OSN se jedná o 79 %), musí být vyjasněna a rozpoznána souvislost mezi poptávkou po nákupu těchto služeb a touto trestnou činností; dále se domnívá, že bude-li poptávka po nákupu sexuálních služeb pod kontrolou, dojde i k omezení obchodování s lidmi;

127.   vyzývá k podpoře transparentnosti a integrity a k důraznějšímu boji proti korupci na základě plánu založeného na stanovených cílech a pravidelného vyhodnocování protikorupčních opatření přijatých členskými státy, zejména uplatňování nástrojů, které vytvořila sama EU, se zvláštním přihlédnutím k přeshraniční korupci; dále vyzývá k rozvoji komplexní protikorupční politiky a k pravidelnému přezkumu jejího uplatňování;

128.   vyzývá k aktivní podpoře kontroly korupce a bezúhonnosti ze strany občanské společnosti i k zapojování občanů do boje proti korupci, a to nikoli pouze prostřednictvím otevření politických konzultací veřejnosti a vytvořením přímých komunikačních kanálů, ale rovněž vyčleněním zdrojů a programů na tyto účely, aby mohli občané snadno využívat prostoru, který jim byl poskytnut;

129.   upozorňuje na množící se případy krádeže totožnosti a naléhavě vyzývá k vytvoření komplexní strategie EU pro boj s počítačovou kriminalitou, na němž se budou podílet poskytovatelé internetu a organizace uživatelů, i k vytvoření kanceláře EU, která by poskytovala pomoc obětem krádeže totožnosti a jejího podvodného využívání;

130.   vyzývá k vyjasnění pravidel týkajících se soudní příslušnosti a právního rámce vztahujícího se na kyberprostor, aby bylo usnadněno přeshraniční vyšetřování a poskytnuta podpora dohodám o spolupráci mezi orgány činnými v trestním řízení a operátory, zejména za účelem boje proti dětské pornografii na internetu;

131.   vyzývá k vytvoření efektivnějších politik více zaměřených na dosažení výsledků, jež by dále prohlubovaly policejní a soudní spolupráci v trestních věcech, a to systematičtějším zapojováním Europolu a Eurojustu do vyšetřování, zejména v případech organizované trestné činnosti, podvodu, korupce a dalších závažných trestných činů, které závažným způsobem ohrožují bezpečnost občanů a finanční zájmy EU;

132.   vyzývá ke každoročnímu zveřejňování komplexní zprávy o trestné činnosti v EU, která bude souhrnem zpráv týkajících se konkrétních oblastí, k nimž patří posouzení hrozby organizované trestné činnosti a výroční zpráva agentury Eurojust, a zdůrazňuje, že k předcházení a boji proti terorismu a přeshraničním trestným činům, jako je obchodování s lidmi a počítačová kriminalita, je třeba zaujmout interdisciplinární přístup a připravit komplexní strategii;

133.   vyzývá Komisi a členské státy, aby úzce spolupracovaly při výměně osvědčených postupů a zkušeností získaných v oblasti politik zaměřených na boj proti radikalizaci; v tomto ohledu se domnívá, že ke sdílení osvědčených postupů v boji proti radikalizaci a polarizaci by mělo docházet zejména na úrovni místních a regionálních orgánů, a žádá proto, aby byly zapojeny do tvorby protiteroristických strategií;

134.   vyzývá k podpoře policejní spolupráce mezi členskými státy prostřednictvím podpory vzájemného poznávání a důvěry, společné odborné přípravy a vytvoření společných týmů policejní spolupráce a programu studentských výměn realizovaného ve spolupráci s Evropskou policejní akademií;

135.   vyzývá Komisi a Evropskou radu, aby co nejdříve napravily právní situaci, která vznikla v důsledku rozhodnutí přijatých Soudním dvorem ve věcech týkajících se vytváření černých listin, zejména ve věci Kadi(12), a aby při uskutečňování této nápravy plně zohledňovaly základní práva všech zúčastněných, včetně práva na řádný proces a nápravu;

136.   vyzývá k posílení systému ECRIS, aby bylo možné zabránit opakovanému páchání trestné činnosti v různých členských státech, zejména v souvislosti s trestnými činy páchanými na dětech;

137.   vyzývá zejména Komisi, aby zahájila úvodní diskuse a konzultace se zainteresovanými zúčastněnými stranami, včetně občanské společnosti, o všech aspektech souvisejících s vytvořením úřadu evropského veřejného žalobce pro boj proti trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie, jak stanoví článek 86 Smlouvy o fungování EU;

138.   zdůrazňuje, že je třeba vytvořit komplexní evropskou bezpečnostní strategii, jež bude založena na bezpečnostních plánech členských států, hlouběji zakotvené zásadě solidarity a na objektivním hodnocení přínosu agentur a sítí EU a také výměn informací, ke kterým v rámci EU dochází; má v úmyslu spolu s národními parlamenty pozorně sledovat všechny činnosti vykonávané Radou v rámci operativní spolupráce týkající se vnitřní bezpečnosti EU;

139.   naléhavě žádá Radu a Komisi, aby vypracovaly bezpečnostní strategie, které budou zaměřeny na vnitřní i vnější aspekty mezinárodního organizovaného zločinu a terorismu; trvá na tom, aby EU přijala jednotnější postoj k evropské bezpečnostní a obranné politice a k otázkám spravedlnosti a vnitřních věcí;

140.   vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby posoudily a přezkoumaly stávající mezinárodní, evropské a vnitrostátní právní předpisy a politiky týkající se drog a aby podporovaly politiky zaměřené na zmírňování poškození zdraví, prevence a zotavení, zejména s ohledem na konference, které jsou o těchto otázkách pořádány na úrovni OSN;

Operační orgány a agentury a technické nástroje

141.   přisuzuje velký význam posílení agentur Eurojust a Europol a je odhodlán plně se spolu s národními parlamenty účastnit definování, hodnocení a kontroly jejich činnosti, především s cílem zjistit, zda by bylo možné pokročit v úsilí o vytvoření úřadu evropského veřejného žalobce;

142.   konstatuje, že by se mělo pokračovat v boji proti finanční a hospodářské trestné činnosti a tento boj by měl být intenzivnější; konstatuje, že v této souvislosti je zvláště důležité chránit euro jako symbol Unie; konstatuje, že boj proti padělání, jakož i upevnění a posílení programu Pericles by mělo být jedním z hlavních cílů EU;

143.   vyzývá k přezkumu rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech(13) i nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů(14) a článku 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(15);

144.   vyzývá k užší a hlubší spolupráci mezi vnitrostátními správními orgány, evropskými agenturami a společnými operačními skupinami prostřednictvím specializovaných sítí (jako je schengenský informační systém II (SIS II), vízový informační systém (VIS), celní informační systém, Eurodac - systém pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování Dublinské úmluvy - a soudní sítě) a ke specifické spolupráci mezi zpravodajskými a policejními službami na vnitrostátní i evropské úrovni v boji proti terorismu a organizované trestné činnosti; domnívá se, že by v Evropě měla být zaručena účinnější policejní spolupráce mezi všemi třetími zeměmi a členskými státy Evropské unie, kterou by měla doprovázet náležitá ochranná opatření zajišťující přiměřenou úroveň ochrany osobních údajů;

145.   vyjadřuje politování nad skutečností, že nebylo dosaženo dostatečného pokroku při provádění modernizovaného systému SIS II a nového systému VIS, a naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby na své úrovni zajistily posílení všech přípravných prací tak, aby se zabránilo dalšímu zpoždění;

146.   zdůrazňuje, že pro velké evropské IT systémy, jako je SIS II, VIS a Eurodac, je nezbytné vybudovat efektivní, dlouhodobě udržitelnou a spolehlivou správu, která zajistí, aby všechna ustanovení vztahující se na tyto systémy, pokud jde o jejich účel, přístupová práva, bezpečnostní opatření či opatření na ochranu údajů, byla uplatňována v plném rozsahu; v této souvislosti zdůrazňuje, že je nezbytné, aby EU měla komplexní a jednotná pravidla upravující ochranu osobních údajů;

147.   připomíná, že v některých oblastech bylo pro vytváření PSBP velmi prospěšné zřizování agentur – například Evropské agentury pro základní práva, Eurojustu, Europolu, agentury FRONTEX a Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu; domnívá se, že vzhledem k tomu, že schengenský prostor je jádrem PSBP, je zcela zásadní a nezbytné, aby byla vytvořena evropská agentura pro správu významných informačních systémů v této oblasti, tj. SIS II, VIS a Eurodac, neboť se jedná o nespolehlivější řešení;

148.  vyjadřuje politování nad tím, že Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, aniž by Rada a Komise odpovídajícím způsobem připravily opatření, která budou nezbytná pro "nový začátek" v prostoru svobody, bezpečnosti a práva; upozorňuje na skutečnost, že navzdory tomu, co již bylo vykonáno v oblasti EBOP, zejména co se týče útvaru pro vnější činnost, nebyly dosud vykonány žádné přípravné práce pro provedení právních základů v oblasti transparentnosti (článek 15 Smlouvy o fungování EU), ochrany údajů (článek 16 Smlouvy o fungování EU) a protidiskriminačních opatření (článek 12 Smlouvy o fungování EU) a že důsledkem této situace by mohlo být dlouhé období právní nejistoty, která ovlivní především PSBP; žádá Komisi, aby s ohledem na výše uvedené a podle článku 265 Smlouvy o fungování EU do 1. září 2010 předložila podle běžného legislativního postupu:

   rámcový legislativní návrh, v němž nastíní zapojení Evropského parlamentu a národních parlamentů do vyhodnocování politik PSBP a agentur, které jsou do tohoto procesu zapojeny na evropské úrovni (včetně schengenských orgánů, Europolu, Eurojustu, Frontexu a Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu);
   upravený mandát Agentury pro základní práva, který se bude mimo jiné týkat soudní a policejní spolupráce v trestních věcech;
   legislativní návrh, který provede článek 16 Smlouvy o fungování EU a článek 39 Smlouvy o EU, zejména co se týče ochrany údajů, pokud jsou v sázce bezpečnostní otázky, a rozšíří působnost nařízení (ES) č. 45/2001, které se zabývá ochranou údajů ze strany orgánů EU;
   upravený právní rámec Europolu a Eurojustu, aby byly tyto úřady v souladu s novým právním rámcem EU;

Naléhavé záležitosti

149.   vyzývá Komisi, aby s cílem přistupovat k této problematice koherentně neprodleně navrhla sloučení 1 200 různých opatření přijatých v souvislosti s PSBP od roku 1993, a to s ohledem na nové mise a úlohy Unie i na nový právní rámec vytvořený Lisabonskou smlouvou a počínaje oblastmi, které budou po dohodě s Evropským parlamentem považovány za prioritní; připomíná Komisi, že Parlament její závazky v této oblasti posoudí v průběhu nadcházejících slyšení komisařů; žádá proto Komisi, aby jasně případ od případu stanovila, které návrhy má v úmyslu kodifikovat či přepracovat, a vyhrazuje si právo plně využívat své pravomoci měnit právní předpisy; domnívá se, že by nový právní rámec PSBP měl být upřednostněn před potřebami kontinuity či konsolidace právních předpisů, které byly vytvářeny v podstatně jiném ústavním rámci;

150.   zdůrazňuje, že zejména pokud jde o legislativní návrhy související s PSBP, měl by být postup rozhodování od prvního dne po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost transparentní a v souladu s pravidly, která se zabývají

   osmitýdenním obdobím, během nějž mohou národní parlamenty ověřit soulad s kritériem subsidiarity,
   konkrétními případy účasti či neúčasti, které se vztahují na některé země (Spojené království, Irsko a Dánsko),
   a novou přenesenou pravomocí (článek 290 Smlouvy o fungování EU) a prováděcími opatřeními, která jsou stanovena v článku 291 Smlouvy o fungování EU, ale pro něž v současné době neexistuje žádný právní základ;
  

je toho názoru, že pokud byl nějaký legislativní postup zahájen podle ustanovení Niceské smlouvy, která stanoví pouhou konzultaci s Parlamentem, jako je tomu v případě mnoha oblastí souvisejících s PSBP, a pokud bylo stanovisko Parlamentu již předloženo, měl by se legislativní postup podle Lisabonské smlouvy opakovat od prvního čtení, aby tak Parlament získal příležitost vyjádřit se v souladu se svými výsadami;

151.  zdůrazňuje, že navzdory tomu, co bylo uvedeno v návrhu stockholmského programu, který předložilo předsednictví, jsou-li se v sázce základní práva, měla by být vnější politika EU v souladu s vnitřním právním rámcem EU, a nikoli naopak; žádá, aby byl okamžitě informován o plánovaných či dosud neuskutečněných jednáních o mezinárodních dohodách, které souvisejí s prostorem svobody, bezpečnosti a práva, zejména těch, které jsou založeny na článcích 24 a 38 současné Smlouvy o EU; domnívá se, že by před uskutečněním příštího summitu mezi EU a USA měla zvláštní prioritu získat soudržná společná strategie pro budoucí vztahy s USA v souvislosti s PSBP, zejména co se týče uzavření následujících dosud neschválených dohod:

   bývalá část o "sledování ze strany Společenství" dohody o zproštění vízové povinnosti v rámci systému ESTA,
   dohoda mezi EU a USA o předávání jmenné evidence cestujících,
   dohoda mezi EU a USA o přístupu k finančním údajům (SWIFT) s řádným přihlédnutím k dohodám mezi EU a USA o vzájemné právní pomoci a o vydávání osob,
   rámec EU a USA pro ochranu údajů vyměněných z bezpečnostních důvodů;

152.   žádá Komisi, aby zjednodušila finanční programy zřízené na podporu vytváření PSBP a učinila je přístupnějšími; v této souvislosti klade důraz na potřebu finanční solidarity při přípravě nového finančního výhledu;

153.   vyhrazuje si právo při konzultaci tohoto legislativního akčního programu znovu předložit konkrétní návrhy;

154.   vyzývá k tomu, aby se nejpozději na začátku roku 2012 uskutečnil přezkum Stockholmského programu v polovině období a jeho vyhodnocení;

o
o   o

155.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 267, 14.10.1991, s. 33.
(2) Úř. věst. C 273 E, 14.11.2003, s. 99.
(3) Přijaté texty, P6_TA(2008)0352.
(4) Přijaté texty, P6_TA(2009)0386.
(5) S výhradou článku 10 protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních a článku 276 Smlouvy o fungování Evropské unie.
(6) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s.55
(7) Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s.77
(8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) (Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40).
(9) Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1).
(10) Nařízení (ES) č. 1206/2001 ze dne 28. května 2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech (Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s.1).
(11) Úř. věst. L 327, 5.12.2008, s. 27.
(12) Spojené věci C-402/05 P a C-415/05 P, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, Sb. rozh. 2008, s. I-6351.
(13) Úř. věst. L 350, 30.12.2008, s. 60.
(14) Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1.
(15) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.


Současný stav evropsko-středomořské zóny volného obchodu
PDF 328kWORD 81k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2009 o evropsko-středomořském hospodářském a obchodním partnerství před konáním osmé konference ministrů obchodu států evropsko-středomořského partnerství (Euromed) – Brusel – 9. prosince 2009
P7_TA(2009)0091RC-B7-0147/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na prohlášení z Barcelony, přijaté na první ministerské konferenci Euromedu ve dnech 27–28. listopadu 1995, kterým bylo ustanoveno partnerství mezi Evropskou unií a zeměmi jižního a východního Středomoří,

–   s ohledem na sdělení Komise Radě a Parlamentu ze dne 11. března 2003 nazvané "Rozšířená Evropa – sousedství: nový rámec pro vztahy s našimi východními a jižními sousedy KOM(2003)0104), na strategický dokument ze dne 12. května 2004 o evropské politice sousedství (KOM(2004)0373), na sdělení Komise ze dne 9. prosince 2004 ke svým návrhům ohledně akčních plánů v rámci evropské politiky sousedství (KOM(2004)0795), na akční plány pro Izrael, Jordánsko, Maroko, palestinskou samosprávu, Tunisko a Libanon a na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1638/2006 ze dne 24. října 2006 o obecných ustanoveních o zřízení evropského nástroje sousedství a partnerství(1),

   s ohledem na evropsko-středomořské dohody o přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Tuniskem(2), Izraelem(3) , Marokem(4), Jordánskem(5), Egyptem(6), Libanonem(7) a Alžírskem(8) na druhé straně a na evropsko-středomořskou prozatímní dohodu o přidružení týkající se obchodu a spolupráce mezi Společenstvím a Organizací pro osvobození Palestiny (OOP) (ve prospěch palestinské samosprávy)(9),

–   s ohledem na rozhodnutí Rady přidružení ES-Turecko č. 1/95 ze dne 22. prosince 1995 o provádění závěrečné etapy celní unie(10),

–   s ohledem na dohodu o volném obchodu, nazývanou agadirská dohoda, kterou dne 25. února 2004 podepsalo Jordánsko, Egypt, Tunisko a Maroko,

–   s ohledem na závěry evropsko-středomořských ministerských konferencí a konferencí ministrů jednotlivých odvětví, které se konaly od zahájení barcelonského procesu, a zejména s ohledem na závěry šesté konference ministrů obchodu států evropsko-středomořského partnerství konané v Lisabonu dne 21. října 2007 a sedmé konference ministrů obchodu států evropsko-středomořského partnerství konané dne 2. července 2008 v Marseille,

   s ohledem na evropsko-středomořský summit evropsko-středomořských představitelů států a vlád, který se konal dne 13. července 2008 v Paříži a dal vznik Unii pro Středomoří,

–   s ohledem na studii o dopadu evropsko-středomořské zóny volného obchodu na trvale udržitelný rozvoj, kterou vypracoval Institut pro politiku a řízení rozvoje univerzity v Manchesteru,

–   s ohledem na závěrečné prohlášení evropsko-středomořského summitu hospodářských a sociálních rad a obdobných institucí, který se konal v Alexandrii ve dnech 18. a 19. října 2009,

   s ohledem na evropsko-středomořskou schůzku vyšších úředníků v oblasti obchodu, která se uskutečnila dne 11. listopadu 2009 v Bruselu,

–   s ohledem na svá předchozí usnesení o politice EU pro Středomoří, a zejména na své usnesení ze dne 15. března 2007 o vytvoření evropsko-středomořské oblasti volného obchodu(11) a na své usnesení ze dne 19. února 2009 o Barcelonském procesu: Unii pro Středomoří(12),

–   s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že na konferenci v Barceloně byl v roce 1995 zahájen velmi ambiciózní projekt, jehož cílem je vytvořit nové a užší politické, hospodářské, sociální a kulturní vztahy mezi severním a jižním Středomořím, a vzhledem k tomu, že tento projekt ještě zdaleka nebyl dokončen,

B.   vzhledem k tomu, že proces budování Unie pro Středomoří, která by měla oživit evropsko-středomořské partnerství prostřednictvím konkrétních a viditelných projektů, teprve probíhá; vzhledem k tomu, že na období od ledna do července 2009 nebylo kvůli válce v pásmu Gazy naplánováno žádné jednání v rámci Euromedu,

C.   vzhledem k tomu, že schůzka ministrů zahraničních věcí Euromedu, která se měla konat v Istanbulu ve dnech 24.–25. listopadu 2009, musela být odložena kvůli bojkotu ze strany arabských států, které protestují proti postavení Izraele v blízkovýchodním mírovém procesu,

D.   vzhledem k tomu, že EU podepsala dohody o přidružení se všemi svými partnery jižního Středomoří, s výjimkou Sýrie a Libye; vzhledem k tomu, že jednání se Sýrií o dohodě o přidružení byla uzavřena, avšak Sýrie její podpis odložila, a vzhledem k tomu, že Komise zahájila jednání s Libyí,

E.   vzhledem k tomu, že bilaterální přístup, který je součástí každého takového procesu a důsledkem specifických kulturních, sociálních, hospodářských a politických rozdílů mezi zúčastněnými zeměmi, by měl směřovat ke globálnější vizi a koncepci vztahů mezi různými partnery a opírat se o ně, a proto by měl být doprovázen regionálním přístupem,

F.   vzhledem k tomu, že tyto dva břehy Středomoří nadále zobrazují markantně asymetrický obraz, pokud jde o hospodářskou, sociální i demografickou situaci, svědčící o majetkových rozdílech, které jsou původem nestability, migračních tlaků a negativních vlivů na životní prostředí v regionu; vzhledem k tomu, že mezi středomořskými zeměmi jsou výrazné rozdíly, pokud jde o úroveň rozvoje; vzhledem k tomu, že více než 30 % obyvatelstva zemí jižního a východního Středomoří musí vyjít s méně než 2 USD na den,

G.   vzhledem k tomu, že hospodářství zemí jižního a východního Středomoří je velmi závislé na zahraničním obchodě; vzhledem k tomu, že přibližně 50 % obchodních toků těchto zemí směřuje do EU, přičemž však tyto toky představují jen 8 % zahraničního obchodu EU s kladnou bilancí pro EU; vzhledem k tomu, že škála výrobků vyvážených ze zemí jižního a východního Středomoří je příliš úzká a že tyto země se nadále specializují na odvětví, která jen v malé míře přispívají k růstu,

H.   vzhledem k tomu, že EU je hlavním zahraničním investorem v této oblasti, ale přímé zahraniční investice zůstávají velmi nízké ve srovnání s jinými oblastmi světa, a vzhledem k tomu, že mezi jednotlivými zeměmi existují velké rozdíly, pokud jde o schopnost získat přímé zahraniční investice,

I.   vzhledem k tomu, že regionální integrace jih-jih ještě zdaleka není dokončena a že obchodní toky mezi těmito státy jsou nedostatečně rozvinuté a, pokud jde o státy jižního a východního Středomoří, představují pouze 6 % jejich celkového obchodu,

J.   vzhledem k tomu, že tato situace by mohla velmi negativně ovlivnit evropsko-středomořský integrační proces, zabezpečení potravin a svrchovanost především zemí jižního a východního Středomoří tím, že by se zhoršily dopady koncentrace obchodu, jako je závislost na vývozu malého množství, zejména zemědělských, produktů do EU a současné stupňování nutnosti dovážet základní potraviny, což by těmto zemím a podnikům v nich sídlících nepřineslo prospěch,

K.   vzhledem k tomu, že země jižního a východního Středomoří musí odstranit politické a hospodářské překážky, které v současnosti stojí v cestě integračnímu procesu v celé oblasti, aby dosáhly úspěšnější vzájemné spolupráce,

L.   vzhledem k tomu, že producenti textilních, oděvních a obuvnických výrobků z obou břehů Středozemního moře ztrácejí značnou část svého tržního podílu z důvodu globalizace trhu a silné konkurence z Asie,

M.   vzhledem k tomu, že má-li mít zóna volného obchodu skutečně pozitivní dopad, měla by podpořit integraci zemí jižního a východního Středomoří do mezinárodního obchodu a zajistit rozrůznění jejich hospodářství a spravedlivé rozdělení zisků z něj plynoucích, aby se tak dosáhlo hlavního cíle evropsko-středomořského hospodářského a obchodního partnerství, tedy zmenšení rozdílů v rozvoji severního a jižního Středomořím,

N.   vzhledem k tomu, že následky hospodářské a finanční krize ještě zhoršily politické, hospodářské a sociální problémy, které již v partnerských zemích existovaly, zejména v souvislosti s problémem nezaměstnanosti; vzhledem k tomu, že společným zájmem těchto zemí a EU je snížit nezaměstnanost v tomto regionu a nabídnout jeho obyvatelstvu, zejména ženám, mladým lidem a obyvatelům venkovských oblastí, lepší vyhlídky,

1.   oceňuje jistý pokrok, lituje však skutečnosti, že hlavních cílů evropsko-středomořského partnerství nebylo zdaleka dosaženo; zdůrazňuje, že úspěch tohoto procesu a zejména zóny volného obchodu, jež by mohla přispět k míru, prosperitě a bezpečnosti v celém regionu, vyžaduje dlouhodobé a soustředěné úsilí všech zúčastněných stran a intenzivnější zapojení občanské společnosti a obyvatelstva na obou březích Středozemního moře;

2.   domnívá se, že četné problémy, a to nejen hospodářského, ale i politického rázu, jako konflikt na Blízkém východě, měly velmi negativní dopad na výsledky a rozvoj tohoto procesu a zejména zóny volného obchodu; lituje skutečnosti, že ze stejných politických důvodů byla odložena evropsko-středomořská konference ministrů zahraničních věcí, která se měla konat v Istanbulu ve dnech 24.–25. listopadu 2009, a že projekt Unie pro Středomoří nepostupuje kupředu;

3.   připomíná, že budou-li v rámci Unie pro Středomoří stanoveny důležité projekty ve strategických odvětvích, jako jsou výstavba nové infrastruktury, spolupráce malých a středních podniků, komunikace a využití zdrojů obnovitelné energie, přispěje to k rozvoji a usnadnění evropsko-středomořského obchodu a investic; žádá, aby se pokračovalo v konání schůzek, které byly naplánovány v rámci Unie pro Středomoří, a aby byl vytvořen stálý sekretariát v Barceloně;

4.   současné překážky vnímá jako ukazatel toho, že prohlubování hospodářských vztahů musí postupovat společně s upevňováním politických vztahů; je přesvědčen, že skutečné regionální hospodářské integrace lze docílit jen tehdy, bude-li dosaženo konkrétního pokroku při urovnávání stávajících konfliktů a v oblasti demokracie a lidských práv;

5.   vyzývá Komisi, členské státy a země jižního a východního Středomoří, aby zohlednily následky finanční a hospodářské krize a krize v oblasti životního prostředí tak, že do hospodářského a obchodního partnerství ve větší míře začlení sociální otázky i otázky životního prostředí; vyzývá vlády zemí jižního a severního Středomoří, aby realizovaly důsledné a efektivní politiky zaměstnanosti a sociální ochrany s cílem zmírnit následky krize;

6.   připomíná v této souvislosti, že cíl zóny volného obchodu nemůže být hodnocen pouze ve vztahu k hospodářskému růstu, ale především s ohledem na vytváření pracovních míst; poukazuje na to, že nezaměstnanost mladých a žen je nejnaléhavějším sociálním problémem v zemích Středomoří;

7.   zdůrazňuje význam regionální integrace zemí jižního a východního Středomoří a rostoucího objemu obchodu jih-jih; vyjadřuje politování nad tím, že spolupráce jih-jih je stále ještě nedostatečně rozvinutá;

8.   důrazně vybízí země jižního a východního Středomoří, aby rozvíjely obchod jih-jih, a vycházely přitom z agadirské dohody, kterou podepsal Egypt, Jordánsko, Maroko a Tunisko; je toho názoru, že tento krok je nezbytný pro regionální integraci; vyzývá ostatní země této oblasti, aby se k této dohodě připojily, a podpořily tak další rozvoj integračních snah, do nichž jsou země jižního a východního Středozemí zapojeny, a aby využívaly synergií prohloubením evropsko-středomořských dohod o přidružení mezi zeměmi Středomoří a EU; zdůrazňuje, že orgány EU musí pozitivně reagovat na žádosti o technickou a finanční pomoc, a podpořit tak hospodářskou integraci jih-jih;

9.   domnívá se, že je třeba posílit systém kumulace původu, neboť se jedná o užitečný celní nástroj k oživení obchodu v této oblasti, a že je třeba aktualizovat pravidla původu a zjednodušit je tak, aby zohledňovala zájmy partnerů ze zemí Euromed; vyzývá evropsko-středomořské ministry obchodu, aby podpořili regionální úmluvy stanovující celoevropsko-středomořský systém pravidel původu, jenž umožní zjednodušení pravidel původu, a aby přijali další opatření vedoucí k provádění celoevropsko-středomořského systému kumulace původu;

10.   bere na vědomí skutečnost, že ministři obchodu států Euromed by měli jednat o opatřeních pro řešení stávajících problémů v oblasti obchodu a hospodářských vztahů států Euromed, novém plánu rozvoje evropsko-středomořského obchodu a novém mechanismu pro usnadnění obchodu a investic v regionu; vítá všechny společné iniciativy, které usilují o přehodnocení stávajících dohod o přidružení s ohledem na nové ekonomické požadavky a úkoly;

11.   zdůrazňuje, že tyto rozhovory se musí odehrávat v atmosféře vzájemné důvěry a úcty mezi partnery s cílem zajistit zemím jižního a východního Středomoří právo rozhodovat o tom, jak rychle otevřou své trhy, i o národních strategiích hospodářského a sociálního rozvoje; připomíná, že jednání o zóně volného obchodu by se měla plánovat tak, aby probíhala společně a ve fázích, a měla by být založena na logickém a předvídatelném partnerství, které odráží socioekonomickou situaci zemí jižního a východního Středomoří;

12.   zdůrazňuje, že při jakékoli další liberalizaci v oblasti zemědělství a rybolovu je třeba mít na zřeteli nutnost ochrany citlivého zboží a systematicky posuzovat sociální dopad procesu liberalizace a rostlinolékařské normy; vyzývá ministry obchodu států Euromed, aby zajistili postupný vývoj a měli přitom na paměti časový rámec nutný k zavedení rovnoměrných daňových reforem, které mají za cíl vyrovnat snížení daňových příjmů plynoucích z cel; vyzývá evropsko-středomořské partnery, aby zvážili návrh na zavedení integrované evropsko-středomořské zemědělské politiky, která by byla založena na komplementaritě dodavatelských řetězců a dlouhodobě proveditelné vodohospodářské politice a  upřednostňovala by potřeby k zajištění potravinové soběstačnosti před obchodními požadavky;

13.   sektor služeb považuje za zásadní pro rozvoj zemí jižního a východního Středomoří; je toho názoru, že každá liberalizace služeb by se měla uskutečňovat výhradně podle podmínek dohodnutých se zeměmi jižního a východního Středomoří, podle nichž budou mít tyto země právo zavádět pravidla postupně a řídit otevírání citlivých a zranitelných oblastí jejich hospodářství; domnívá se, že je třeba rozlišovat mezi službami komerčními a veřejnými;

14.   žádá, aby harmonogram liberalizace průmyslového odvětví byl přizpůsoben hospodářským a sociálním podmínkám jednotlivých zemí, včetně míry nezaměstnanosti a dopadu na životní prostředí; zdůrazňuje, že hospodářské a obchodní partnerství by mělo podporovat větší rozmanitost výroby průmyslových produktů a pomoci zvýšit jejich přidanou hodnotu; vyzývá země  jižního a východního Středomoří, aby zaváděly regionální politiky, které budou zohledňovat úlohu velmi malých, malých a středních podniků;

15.   bere na vědomí, že evropsko-středomořští výrobci textilního zboží se potýkají se značnými obtížemi v souvislosti se vzrůstající světovou hospodářskou konkurencí; upozorňuje na nutnost upevnit partnerství mezi severem a jihem s cílem zachovat konkurenceschopnost výroby a prodeje textilního a oděvního zboží v evropsko-středomořské oblasti a podpořit aktivity států jižního a východního Středomoří, jež mají větší přínos a jsou založené na kreativitě a inovaci, a nikoliv jen na externalizaci obchodních činností;

16.   zdůrazňuje nutnost podpořit bezpečnost investic ve středomořské oblasti prostřednictvím systému, který bude koordinovat strategie zaměřené na malé a střední podniky a vztahovat se na celou řadu oblastí, jako jsou ochranná opatření, financování, informace a budování sítí malých a středních podniků;

17.   domnívá se, že nový návrh na zřízení evropsko-středomořského mechanismu na podporu investic je významným krokem ke shromažďování a následnému šíření informací prostřednictvím jediné sítě, která by měla hospodářským subjektům nabídnout ucelenou představu o podmínkách obchodu a investování v regionu; zdůrazňuje, že tento nástroj by měl doplnit stávající sítě;

18.   upozorňuje na nutnost vytvořit evropsko-středomořskou investiční a rozvojovou banku, která by zajistila dárce z obou břehů Středozemního moře a byla schopna získat přímé zahraniční investice, kterých je v evropsko-středomořské oblasti nedostatek;

19.   vítá, že v rámci projektu Unie pro Středomoří byl zřízen fond "InfraMed", který má být dlouhodobým investičním fondem určeným k financování infrastrukturních projektů;

20.   je toho názoru, že Unie pro Středomoří by měla zintenzivnit stávající formy spolupráce v rámci partnerství Euromed, aby všem partnerským zemím byla poskytnuta příležitost účastnit se regionálních programů EU a odpovídajících politik na základě priorit a cílů stanovených ve vzájemné dohodě; připomíná, že je důležité rozšířit dále programy Společenství i na partnerské země, zejména v oblastech přeshraniční spolupráce (InterReg), vzdělávání, výzkumu, odborné přípravy (studentské výměny apod.);

21.   vyzývá k využívání sluneční a větrné energie ve středomořské oblasti; vítá nejnovější iniciativy, jako je "Plan Solaire" a první návrhy v souvislosti s průmyslovou iniciativou Desertec, jejímž cílem je rozvíjet obrovský potenciál solární energie na Blízkém východě a v severní Africe, lituje však skutečnosti, že tyto činnosti jsou stále rozvíjeny na národních úrovních; zdůrazňuje, že postup EU v souvislosti s projektem Desertec musí být jednotný a musí aktivně přispívat k endogennímu rozvoji zemí v severní Africe a na Blízkém východě, a žádá Komisi, aby aktivním způsobem koordinovala snahy EU;

22.   se znepokojením bere na vědomí závěry studie o dopadech zóny volného obchodu na udržitelný rozvoj; žádá Komisi, aby systematicky zohledňovala doporučení uvedená ve výše zmíněné studii, která se týkají sociálních a environmentálních dopadů procesu liberalizace, aby se zohlednila hlediska sociální soudržnosti a udržitelného rozvoje; dále zdůrazňuje, že tento dopad může být v každém odvětví i každé zemi zcela odlišný; zdůrazňuje, že má-li se dosáhnout skutečného sociálního pokroku, je nezbytné prosazovat v hospodářských a obchodních vztazích EU slušnou práci a kodexy chování sjednané s nadnárodními podniky, které zahrnuje cíle poskytování slušného zaměstnání;

23.   je toho názoru, že zónu volného obchodu by mělo doprovázet postupné zavádění volného pohybu pracovních sil v závislosti na určitých podmínkách a že by se zároveň mělo přihlížet k situaci na evropském pracovním trhu a k současnému smýšlení mezinárodního společenství ohledně vztahů mezi migrací a rozvojem; považuje za naléhavé zavést právní a správní postupy, které by usnadnily udělování víz, a to zejména osobám, které se podílejí na evropsko-středomořském partnerství, studentům, vysokoškolským učitelům a osobám zapojeným do sociálně-ekonomických aktivit; zdůrazňuje, že je důležité a nezbytné snížit náklady na převod prostředků zasílaných migrujícími pracovníky, aby tyto prostředky byly maximálně využity v místním hospodářství;

24.   žádá Komisi, aby jej plně informovala o postupu ohledně dohody o přidružení se Sýrií, jejíž podpis byl nedávno Sýrií odložen; domnívá se, že panují určité obavy, pokud jde o obnovení jednání s Libyí o dohodě o přidružení a obecně její zapojení do Unie pro Středomoří; žádá Komisi, aby v průběhu celého jednání Parlament plně informovala, zapojila ho a konzultovala s ním tento proces;

25.   bere také na vědomí, že několik zemí Středomoří vyjádřilo zájem o prohloubení nebo rozšíření svých obchodních dohod s EU, a žádá Komisi, vzhledem k novým pravomocem souvisejícím s obchodem uděleným Parlamentu Lisabonskou smlouvou, aby při vyjednávání těchto nových dohod brala v potaz dřívější usnesení Parlamentu;

26.   zdůrazňuje, že bilaterální přístupy by neměly negativně ovlivňovat mnohostranný regionální přístup; věří, že i když se prosazuje užší spolupráce s nejvyspělejšími partnery při plném respektování jejich specifických politických, kulturních a sociálních charakteristických znaků, Komise musí zachovávat zásadu jednání mezi regiony;

27.   zdůrazňuje, že vzhledem k situaci Palestiny by měla být přijata konkrétní a zvláštní opatření, která by místní obyvatelstvo podpořila na cestě k integraci této oblasti do středomořských obchodních toků; v tomto ohledu se domnívá, že by mělo být nalezeno řešení otázky potvrzení původu a poté referenčních tarifů v rámci dohody o přidružení ES – Izrael vztahujících se na zboží vyrobené v pásmu Gazy a západního břehu Jordánu;

28.   domnívá se, že dobře vyvážený plán založený na široké shodě a, mimo jiné, pozitivním hodnocení sociálního dopadu a dopadu na životní prostředí by mohl být užitečným nástrojem pro obnovení hospodářské a obchodní spolupráce v nadcházejících letech; vyzývá proto ministry obchodu zemí Euromed, aby ho prosazovali na prosincové konferenci; vyzývá vyšší úředníky v oblasti obchodu mezi zeměmi Euromed, aby sledovali provádění plánu v následujících letech a navrhli jakékoli potřebné úpravy, a žádá, aby byl o těchto opatřeních informován;

29.   zdůrazňuje, že se proces evropsko-středomořské integrace musí opět stát politickou prioritou EU;

30.   zdůrazňuje úlohu Parlamentního shromáždění EU-Středomoří v partnerství jakožto demokratického orgánu, který sdružuje poslance ze zemí na obou stranách Středozemního moře v zájmu tří pilířů barcelonského procesu; konečně vyzývá k posílení spolupráce v hospodářské oblasti mezi Parlamentním shromážděním EU-Středomoří a Komisí a Radou Evropské unie;

31.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, hlavám států a vlád a parlamentům členských států i zemí jižního a východního Středomoří a Parlamentnímu shromáždění EU-Středomoří.

(1) Úř. věst. L 310, 9.11.2006, s. 1.
(2) Úř. věst. L 97, 30.3.1998, s. 2.
(3) Úř. věst. L 147, 21.6.2000, s. 3.
(4) Úř. věst. L 70, 18.3.2000, s. 2.
(5) Úř. věst. L 129, 15.5.2002, s. 3.
(6) Úř. věst. L 304, 30.9.2004, s. 39.
(7) Úř. věst. L 143, 30.5.2006, s. 2.
(8) Úř. věst. L 265, 10.10.2005, s. 2.
(9) Úř. věst. L 187, 16.7.1997, s. 3.
(10) Úř. věst. L 35, 13.2.1996, s. 1.
(11) Úř.věst. C 301 E, 13.12.2007, s. 210.
(12) Přijaté texty, P6_TA(2009)0077.


Náhrady pro cestující v případě úpadku letecké společnosti
PDF 253kWORD 40k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2009 o náhradách pro cestující v případě úpadku letecké společnosti
P7_TA(2009)0092B7-0153/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na otázku Komisi ze dne 15. října 2009 o náhradách pro cestující v případě úpadku letecké společnosti (O-0089/09 – B7-0210/2009),

–   s ohledem na směrnici Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy(1),

–   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2027/97 ze dne 9. října 1997 o odpovědnosti leteckého dopravce při letecké dopravě cestujících a jejich zavazadel(2),

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 785/2004 ze dne 21. dubna 2004 o požadavcích na pojištění u leteckých dopravců a provozovatelů letadel(3),

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů(4),

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství(5),

–   s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že směrnice 90/314/EHS (směrnice o souborných službách pro cesty) upravuje aspekty pobytových zájezdů a stanoví podmínky pro odpovídající náhradu a repatriaci klientů v případě úpadku cestovních kanceláří,

B.   vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 2027/97 stanoví povahu odpovědnosti leteckých dopravců v případě nehod a opatření pro náhradu za škody vzniklé cestujícím,

C.   vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 785/2004 stanoví požadavky v souvislosti s pojištěním, které musí splňovat letečtí dopravci a provozovatelé letadel,

D.   vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 261/2004 stanoví náhradu a asistenci cestujícím, kterým je odepřen nástup na palubu nebo jejichž lety byly zrušeny či výrazně zpožděny,

E.   vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 1008/2008 zavádí přísná finanční pravidla pro provozovatele letadel,

F.   vzhledem k tomu, že za posledních deset let výrazně vzrostl počet relativně malých nízkonákladových dopravců létajících do dobře známých prázdninových destinací i počet cestujících, které tito dopravci převážejí,

G.   vzhledem k tomu, že za posledních devět let zaznamenalo letecké odvětví 77 úpadků, které v některých případech měly za následek to, že tisíce cestujících byly nuceny zdržet se v cílových destinacích a nemohly využít druhé části letenky k návratu domů,

1.   bere na vědomí, že Komise uskutečnila rozsáhlé konzultace se zúčastněnými stranami na téma úpadku leteckých společností;

2.   připomíná, že Komise nechala vypracovat rozsáhlou studii o problémech spojených s úpadkem leteckých společností a s jeho dopadem na cestující a svá zjištění předala v únoru 2009 Parlamentu;

3.   bere na vědomí výsledky této studie i škálu možností, kterou prověřuje;

4.   připomíná v této souvislosti , že existuje řada možností, kterých by Komise mohla využít s cílem posílit postavení cestujících leteckých společností, které zaznamenaly úpadek, včetně povinného požadavku na pojištění leteckých společností, dobrovolného pojištění cestujících, které by letecké společnosti byly povinny nabízet, a zavedení záručního fondu;

5.   vyzývá Komisi, aby zvážila možnost vypracování legislativního návrhu, jehož konkrétním cílem by bylo poskytnout cestujícím náhradu v případě úpadku letecké společnosti a který zavádí finanční a administrativní opatření včetně zásady společné odpovědnosti za cestující, přičemž všechny letecké společnosti letící stejnou trasu , které mají volná místa, by cestujícím, kteří jsou nuceni zdržet se na cizích letištích v případě úpadku letecké společnosti, umožnily návrat domů, a případně předložila do 1. července 2010 příslušný legislativní návrh; žádá Komisi, aby v rámci přezkumu směrnice o souborných službách pro cesty navrhla rozšíření opatření pro návrat nebo přesměrování dotčených cestujících;

6.   vyzývá Komisi, aby zvážila možnost rozšířit tato opatření na letecké společnosti, které ukončily svou činnost a způsobily tak cestujícím podobné problémy jako společnosti, které zaznamenaly úpadek;

7.   vyzývá Komisi, aby prověřila možnost "rychlého uvolnění" zabaveného letadla vnitrostátními orgány pro regulaci letectví, aby tato letadla mohla být použita k dopravě cestujících, jež byli nuceni zdržet se na letišti, domů;

8.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 59.
(2) Úř. věst. L 285, 17.10.1997, s. 1.
(3) Úř. věst. L 138, 30.4.2004, s. 1.
(4) Úř. věst. L 46, 17.2.2004, s. 1.
(5) Úř. věst. L 293, 31.10.2008, s. 3.


Označování původu zboží
PDF 208kWORD 43k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2009 o označování původu zboží
P7_TA(2009)0093RC-B7-0142/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 980/2005 ze dne 27. června 2005 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí(1),

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu(2),

–   s ohledem na článek IX a článek XXIV:5 Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT 1994),

–   s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství(3) a na nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství stanovující systém nepreferenčních pravidel Evropského společenství týkající se původu zboží(4),

–   s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 918/83 ze dne 28. března 1983 o systému Společenství pro osvobození od cla(5),

–   s ohledem na usnesení ze dne 5. února 2009 o posílení úlohy evropských malých a středních podniků v mezinárodním obchodě(6),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2006 o označování původu zboží(7),

–   s ohledem na své písemné prohlášení označování původu určitých výrobků dovážených ze třetích zemí(8),

–   s ohledem na návrh Komise ze dne 16. prosince 2005 o nařízení Rady o uvádění země původu u některých výrobků dovážených ze třetích zemí (COM(2005)0661),

–   s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že EU nemá v současné době žádná harmonizovaná ustanovení ani jednotné postupy, pokud jde o označování původu zboží v EU; vzhledem k tomu, že nesrovnalosti mezi nařízeními platnými v členských státech, jakož i nedostatek jasných pravidel Společenství v této oblasti má za následek roztříštěný rámec právních předpisů,

B.   vzhledem k tomu, že vnitrostátní opatření, jež vyžadují povinné označování původu zboží dováženého z jiných členských států, jsou zakázána, přičemž žádné takové omezení týkající se povinného označování původu zboží dováženého ze třetích zemí neexistuje,

C.   vzhledem k tomu, že řada významných obchodních partnerů EU, jako jsou Spojené státy americké, Čína, Japonsko a Kanada, uzákonily požadavky na povinné označování původu zboží,

D.   vzhledem k tomu, že si EU v lisabonské strategie stanovila za cíl posílit své hospodářství mimo jiné tím, že se zvýší konkurenceschopnost svého průmyslu v rámci světového hospodářství; vzhledem k tomu, že hospodářskou soutěž lze považovat za spravedlivou, pokud funguje na základě jasných pravidel pro výrobce, stejně jako pro vývozce i dovozce, a pokud je postavena na společných sociálních a environmentálních předpokladech a hodnotách,

E.   vzhledem k tomu, že by si systém označování původu zboží kladl za cíl umožnit spotřebitelům EU, aby si byli plně vědomi země původu u výrobků, jež kupují; vzhledem k tomu, že spotřebitelé by si tak mohli tyto výrobky ztotožnit se sociálními, environmentálními a bezpečnostními normami, které jsou s touto zemí obecně spojovány,

F.   vzhledem k tomu, že návrh zavést systém povinného označování země původu zboží se v EU týká omezeného počtu dovážených výrobků, jako je textil, šperky, oblečení, obuv, nábytek, kožené výrobky, lampy a svítidla, skleněné zboží, keramika a kabelky, u nichž požadavek označení "vyrobeno v" představuje cennou informaci pro zákazníkův konečný výběr,

G.   vzhledem k tomu, že je naprosto nezbytné zajistit rovnocenné podmínky, jaké mají výrobci hlavních obchodních partnerů Evropské unie, kteří povinnost označovat původ plní,

H.   vzhledem k tomu, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 postaví v oblasti společné obchodní politiky Radu a Parlament na stejnou úroveň; vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 207 Smlouvy o fungování Evropské unie bude na budoucí nařízení o označování původu zboží použit řádný legislativní postup,

1.   znovu opakuje, že ochrana spotřebitelů vyžaduje transparentní a důsledná obchodní pravidla včetně označování země původu;

2.   vyzývá Komisi a Radu, aby podnikly veškeré nezbytné kroky pro to, aby zajistily rovnocenné podmínky, jako mají obchodní partneři, kteří již povinnost označovat původ plní;

3.   vyzývá Komisi a Radu, aby zavedly náležitý celní dohled a donucovací mechanismy;

4.   naléhá na členské státy, aby si v této otázce zachovaly jednotný přístup Společenství, který spotřebitelům EU umožní získat ucelenější a přesnější informace; domnívá se, že povinnost označovat původ zboží je důležitým krokem směrem k dokonalejší informovanosti o sociální a environmentální výrobě a výrobních standardech;

5.   vybízí důrazně Komisi, aby se spolu s členskými státy zasazovala o ochranu legitimních práv a plnění očekávání spotřebitelů, kdykoli ze strany dovozců a výrobců ze třetích zemí průkazně dojde k užívání podvodného nebo zavádějícího označování původu;

6.   považuje výše uvedený návrh nařízení Rady, kterým se zavádí povinné označování země původu určitých výrobků dovážených ze třetích zemí do Evropské unie ("označování původu zboží"), za užitečný pro dosažení cíle, jímž je transparentnost a náležitá informovanost spotřebitele, jakož i důslednost v rámci mezinárodních obchodních pravidel;

7.   domnívá se, že od 1. prosince 2009 by měly být v souvislosti s řádným legislativním postupem stanoveným Lisabonskou smlouvou formálně zahájeny konzultace a výměny názorů mezi Parlamentem a Radou a že jakékoli další odklady by vážně poškodily práva občanů, zaměstnanost v EU a zásady volného a spravedlivého obchodu;

8.   vyzývá Komisi, aby svůj návrh ponechala v nezměněné podobě a znovu jej předložila Parlamentu podle článku 207 Smlouvy o fungování Evropské unie, a to ihned po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost;

9.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 169, 30.6.2005, s. 1.
(2) Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.
(3) Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1.
(4) Úř. věst. L 253, 11.10.1993, s.1.
(5) Úř. věst. L 105, 23.4.1983, s. 1.
(6) Přijaté texty, P6_TA(2009)0048.
(7) Úř. věst. C 303 E, 13.12.2006, s. 881.
(8) Úř. věst. C 323 E, 18.12.2008, s. 140.

Právní upozornění - Ochrana soukromí