Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Evropské komise nazvané „EVROPA 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),

–  s ohledem na závěry zasedání Evropské rady ze dne 25. a 26. března 2010,

–  s ohledem na závěry ze zasedání Evropské rady, které se konalo dne 17. června 2010 (EUCO 13/10) a zejména na skutečnost, že přijala strategii Evropa 2020,

–  s ohledem na písemné stanovisko, které podpořil Výbor pro regionální rozvoj na své schůzi dne 13. července 2010,

–  s ohledem na závěry Rady ke strategické zprávě Komise za rok 2010 o provádění programů politiky soudržnosti, které byly přijaty na zasedání Rady ve složení pro zahraniční věci č. 3023, jež se konalo dne 14. června 2010 v Lucemburku,

–  s ohledem na otázku Komisi ze dne 14. července 2010 týkající se politiky soudržnosti a regionální politiky EU po roce 2013 (O-0110/2010 – B7-0466/2010),

–  s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

1.  trvá na tom, že politika soudržnosti, jejímž cílem je snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje evropských regionů a která mobilizuje potenciál růstu za účelem dosažení sociální a územní soudržnosti, se ukázala jako zásadní prvek procesu evropské integrace, že je to politika s přidanou evropskou hodnotou, která podporuje úsilí o modernizaci a udržitelný růst a také je projevem evropské solidarity, a že v souladu s duchem smluv tyto znaky vyžadují, aby byla prováděna celoevropská regionální politika na území celé Unie a aby zahrnovala veškeré evropské regiony;

2.  konstatuje, že současná akumulace problémů(1), které je třeba řešit v krátkodobém a dlouhodobém horizontu a kterým Evropská unie čelí, vyžaduje přijetí upravené strategie EU 2020, která zajistí rámec pro stabilní a udržitelný hospodářský růst a tvorbu pracovních míst v Evropě; zdůrazňuje skutečnost, že provádění politiky soudržnosti je nezbytné pro úspěch této strategie, přičemž tato politika i nadále zůstává samostatnou politikou poskytující rámec pro vytvoření silné synergie mezi všemi evropskými politikami;

3.  odmítá jakékoli snahy o opětovné přesunutí této politiky na vnitrostátní úroveň; kromě toho se domnívá, že je s ohledem na skutečnost, že stávající finanční rámec má významný dopad na regionální rozvoj, nutné, aby byl regionální aspekt plně zohledněn v navrhovaném přezkumu rozpočtu EU a příštím finančním rámci, a že silná a náležitě financovaná regionální politika EU je nezbytnou podmínkou pro dosažení sociální, hospodářské a územní soudržnosti;

4.  poukazuje na skutečnost, že v souladu s ustanoveními Lisabonské smlouvy územní soudržnost znamená cílený přístup k územnímu rozvoji zajišťující polycentrický rozvoj, a to vytvářením synergií a zamezením sektorálního rozptýlení zdrojů regionální politiky; za tímto účelem musí být zajištěna dostatečná flexibilita, aby bylo možno zohlednit regionální specifika a podpořit regiony, které zůstávají pozadu ve svém úsilí o překonání svých sociálně-ekonomických problémů; domnívá se, že pro nejvzdálenější regiony, příhraniční regiony, pro regiony se zvláštními geografickými rysy a ostatní regiony, které čelí specifickým problémům v oblasti rozvoje, musí i nadále platit specifická ustanovení;

5.  zdůrazňuje, že je nutné využít zkušeností z minulosti, příkladů osvědčených postupů a úspěšných minulých iniciativ Společenství, aby tak bylo dosaženo cílenějšího přístupu k městské dimenzi politiky soudržnosti; dále zdůrazňuje skutečnost, že města hrají dynamickou úlohu v rámci regionálního hospodářského rozvoje, a to tím, že dávají hospodářský stimul okolním venkovským oblastem, a proto se domnívá, že by v rámci příštího programového období měly být vyhrazeny finanční prostředky na investice do městských i příměstských projektů, a je toho názoru, že za účelem dosažení těchto cílů by mělo být zváženo uplatňování vhodných nástrojů;

6.  zdůrazňuje, že víceúrovňová správa je jednou ze základních zásad politiky soudržnosti a má zásadní význam pro zajištění kvality procesu přijímání rozhodnutí, strategického plánování a realizaci cílů; domnívá se proto, že by v budoucnu měl být integrovaný přístup k provádění politiky závazný; dále se domnívá, že zásada subsidiarity ve své posílené a rozšířené podobě definované ve Smlouvě o fungování EU, lépe definovaná zásada partnerství a transparentnost představují základní prvky správného provádění veškerých politik EU a měly by být odpovídajícím způsobem posíleny;

7.  je toho názoru, že základní návrh stávajících cílů by měl být i nadále zachován a územní spolupráce, která má jednoznačnou přidanou evropskou hodnotu, by měla být posílena, zatímco by měla být posouzena další opatření, včetně vyčleňování prostředků a osvědčených postupů, a měly by být určeny společné problémy a stanoveno jejich řešení; domnívá se, že tato opatření by mohla zahrnovat stanovení společných cílů a racionální využívání sdílených zdrojů a že vynakládání prostředků by se mělo soustředit na stěžejní priority, které představují přidanou evropskou hodnotu;

8.  vyzývá k tomu, aby struktura politiky soudržnosti pro období po roce 2013 nabídla jednoduchý, spravedlivý a transparentní režim přechodu zohledňující zkušenosti z minulosti a poslední vývoj v sociální a hospodářské situaci dotčených regionů, a aby jim umožnila pokračovat v jejich cestě k růstu a rozvoji;

9.  domnívá se, že HDP musí být i nadále hlavním kritériem pro určování způsobilosti pro pomoc v rámci regionální politiky, zatímco lze přidat další měřitelné ukazatele, pokud se prokáže jejich význam, přičemž se vnitrostátním orgánům ponechá prostor pro to, aby mohly na příslušné rozhodovací úrovni uplatňovat další ukazatele, které zohledňují specifické rysy regionů a měst;

10.  trvá na tom, že by Evropský sociální fond měl i nadále zůstat součástí rámce nařízení o obecných ustanoveních o fondech politiky soudržnosti, je však třeba, aby měl svá vlastní pravidla;

11.  vyzývá k tomu, aby byl rozvoj venkova v rámci druhého pilíře SZP koordinován s rozvojovými cíli v oblasti soudržnosti a řízen na regionální úrovni s cílem zajistit, aby odpovídal daným potřebám;

12.  dal by přednost tomu, aby politika soudržnosti a její systém realizace byly více zaměřeny na výsledky a soustředily se na zvýšenou účinnost a efektivitu a vytvořily optimální rovnováhu mezi kvalitou výsledků a finanční kontrolou; zdůrazňuje, že toto vyžaduje výrazná zlepšení systémů dohledu a hodnocení, zvýšenou účinnost v oblasti administrativní kapacity a omezení výskytu chyb i určení cílů a měřitelných ukazatelů, které jsou srovnatelné v celé EU;

13.  sdílí názor, že je třeba i nadále zjednodušit provádění politik, což musí být doplněno zjednodušením vnitrostátních a regionálních postupů; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba vytvořit správnou rovnováhu mezi jednoduchostí postupů, účinností a řádným finančním řízením postupů, a doufá, že se tak politika soudržnosti stane uživatelsky vstřícnou politikou, která bude viditelnější;

14.  podporuje využívání nástrojů finančního inženýrství, revolvingových fondů a globálních grantů a vyzývá k tomu, aby se zjednodušil přístup k rizikovému kapitálu a mikrofinancování; domnívá se, že by členské státy měly více využívat dostupné zdroje technické pomoci s cílem posílit možnosti místních a regionálních orgánů a dalších zúčastněných stran, především nevládních organizací a malých a středních podniků;

15.  domnívá se, že politika rozvoje regionů je ústředním prvkem hospodářského, sociálního a územního rozvoje Unie, a proto si zasluhuje, aby její politickou platformu představovala formální vládní struktura, a že by rovněž měla být posílena úloha Komise, pokud jde o řízení a návrhy;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Viz pracovní dokument útvarů Komise z listopadu 2008 nazvaný „Regiony 2020 – Posouzení budoucích výzev pro regiony EU“.