Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2012 (2013/2076(INI))
Evropský parlament,
— s ohledem na výroční zprávu Evropské centrální banky za rok 2012,
— s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské Unie, zejména na články 123 a 282 a na čl. 284 odst. 3 této smlouvy,
— s ohledem na statut Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, zejména na články 15 a 21 tohoto statutu,
— s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 1998 o demokratické odpovědnosti ve třetí etapě hospodářské a měnové unie(1),
— s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2013 o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2011(2),
— s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013 [kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi], nadále uváděné jako nařízení SSM,
— s ohledem na 83. výroční zprávu Banky pro mezinárodní platby (2012/2013) zveřejněnou dne 23. června 2013,
— s ohledem na čl. 119 odst. 1 jednacího řádu,
— s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7-0382/2013),
A. vzhledem k tomu, že podle prognózy útvarů Komise z jara 2013 se HDP v eurozóně snížil v roce 2012 o 0,6 % poté, co v roce 2011 zaznamenal 1,4% nárůst, a že v roce 2013 poklesne o 0,4 %, přičemž v roce 2014 vzroste o 1,2 %;
B. vzhledem k tomu, že podle stejné prognózy stoupla v eurozóně nezaměstnanost z 10,2 % na konci roku 2011 na 11,4 % na konci roku 2012 a v roce 2013 se může ještě zvýšit na 12,2 % s tím, že v roce 2014 zase mírně poklesne, přičemž mezi zeměmi eurozóny byly zaznamenány velké rozdíly, neboť se u nich nezaměstnanost pohybuje mezi 4,3 % a 25 % a nezaměstnanost mladých lidí, která se v tomto období výrazně zvýšila, dosáhla dokonce ještě vyšších hodnot;
C. vzhledem k tomu, že ECB snížila v roce 2012 úrokové sazby jednou, a to v červenci (25 bazických bodů), a že v květnu 2013 tyto sazby znovu snížila na další historické minimum ve výši 0,5 %;
D. vzhledem k tomu, že podle prognózy útvarů Komise z jara 2013 klesla průměrná míra inflace v eurozóně z 2,7 % v roce 2011 na 2,5 % v roce 2012, zatímco tempo růstu M3 se snížilo z 1,7 % v roce 2010 na 1,5 % v roce 2011;
E. vzhledem k tomu, že konsolidovaný finanční výkaz Eurosystému dosáhl na konci roku 2012 3 bilionů EUR, což představuje nárůst za rok 2012 o přibližně 12 %;
F. vzhledem k tomu, že neobchodovatelná aktiva představovala největší složku aktiv předložených jako zajištění Eurosystému v roce 2012, a tvořila tak přibližně 25 % všech aktiv; vzhledem k tomu, že neobchodovatelné cenné papíry společně s cennými papíry zajištěnými aktivy představují více než 40 % celkových aktiv předložených jako zajištění;
G. vzhledem k tomu, že souhrnný obrat u veškerých nástrojů na peněžním trhu s eurem klesl ve druhém čtvrtletí roku 2012 ve srovnání s druhým čtvrtletím předchozího roku o 14 %;
H. vzhledem k tomu, že linie pro nouzovou hotovostní pomoc, které poskytly vnitrostátní centrální banky a jež jsou uváděny pod bodem „ostatní pohledávky v eurech za úvěrovými institucemi eurozóny“ konsolidovaného finančního výkazu Eurosystému, dosáhly za rok 2012 bezprecedentních úrovní a na konci roku 2012 činily 206 miliard EUR;
I. vzhledem k tomu, že dlouhodobé refinanční operace ECB z února 2012 zajistily pro finanční instituce eurozóny 529,5 miliardy EUR v úvěrech s tříletou splatností a počáteční 1% úrokovou sazbou;
J. vzhledem k tomu, že míra růstu úvěru měnových finančních institucí poskytovaného obyvatelům eurozóny se od prosince 2011 do prosince 2012 výrazně snížila, a to z 1 % v prosinci 2011 na 0,4 % v prosinci 2012, zatímco úvěr pro soukromý sektor se v prosinci 2012 snížil o 0,7 %;
K. vzhledem k tomu, že podle stejné prognózy útvarů Komise z jara 2013 se průměrný hrubý veřejný dluh v eurozóně zvýšil z 88 % v roce 2011 na 92,7 % HDP v roce 2012 a celkový schodek veřejných financí klesl z 4,2 % na 3,7 % HDP;
L. vzhledem k tomu, že v rámci dlouhodobých refinančních operací ECB z prosince 2011 a února 2012 byl evropským bankám poskytnut více než 1 bilion EUR – 489, resp. 529,5 miliard EUR – v podobě kolateralizovaných úvěrů s maximálně tříletou splatností a úrokovou sazbou indexovanou na průměrnou sazbu hlavních refinančních operací ECB za dobu operací;
M. vzhledem k tomu, že evropská hospodářská prognóza z jara 2012 ukázala nízkou úroveň podnikatelského a spotřebitelského sentimentu, a to vzhledem k vysoké nezaměstnanosti, která od roku 2010 omezovala soukromou spotřebu a snižovala růst vývozu, což vedlo k tomu, že se růst HDP během let 2011 a 2012 vyrovnal;
N. vzhledem k tomu, že malé a střední podniky jsou nadále hlavní oporou hospodářství eurozóny, představují přibližně 98 % všech podniků v eurozóně, zaměstnávají přibližně tři čtvrtiny zaměstnanců eurozóny a produkují přibližně 60 % přidané hodnoty;
O. vzhledem k tomu, že úvěruschopnost a finanční zdraví malých a středních podniků se zhoršily více než u velkých podniků a že vleklé období špatných hospodářských podmínek ještě zdůraznilo výzvy, s nimiž se potýkají malé a střední podniky, pokud jde o asymetrické informace;
P. vzhledem k tomu, že podle informací vzešlých z Průzkumu o přístupu podniků k financování (SAFE) se zisky, likvidita, rezervy a vlastní kapitál malých a středních podniků vyvíjely během krize méně příznivě než u velkých podniků;
Q. vzhledem k tomu, že článek 282 SFEU stanoví, že prvořadým cílem ECB je udržovat cenovou stabilitu; vzhledem k tomu, že Evropská rada pro systémová rizika (ESRB) funguje pod záštitou ECB v oblasti finanční stability;
R. vzhledem k tomu, že Banka pro mezinárodní platby (BIS) ve své výroční zprávě uvedla, že v důsledku politiky nízkých úrokových sazeb v eurozóně značně polevilo reformní úsilí v členských státech;
S. vzhledem k tomu, že článek 123 SFEU a článek 21 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky zakazují peněžní financování vlád;
T. vzhledem k tomu, že prostředí s nízkou mírou inflace je to nejlepší, čím může měnová politika přispět k vytvoření příznivých podmínek pro hospodářský růst, tvorbu pracovních míst, sociální soudržnost a finanční stabilitu;
U. vzhledem k tomu, že vnitrostátní makroobezřetnostní orgány by ve své činnosti měly brát v úvahu odpovědnost Evropské rady pro systémová rizika za makroobezřetnostní dohled nad finančním systémem v rámci EU;
V. vzhledem k tomu, že je zvlášť důležité zachovat tok úvěrů pro malé a střední podniky, neboť zaměstnávají 72 % pracovních sil eurozóny a vzniká (a zaniká) v nich podstatně více pracovních míst než ve velkých podnicích;
W. vzhledem k tomu, že doporučení navržená v předchozích usneseních Parlamentu o výročních zprávách ECB týkající se trasparentnosti schvalování a zveřejňování souhrnných zápisů nebyla dosud zohledněna;
X. vzhledem k tomu, že vkladová facilita evidovala ke dni 28. září 2012 částku 315 754 milionů EUR;
Y. vzhledem k tomu, že objem úvěrů v eurozóně klesá každým rokem o 2 %, přičemž v některých zemích klesá ještě výrazněji, jako například ve Španělsku, kde roční propad za rok 2012 činil 8 %;
Z. vzhledem k tomu, že malé a střední podniky musí platit mnohem vyšší výpůjční náklady v závislosti na zemi eurozóny, v níž se nacházejí, což vede k narušení jednotného trhu;
AA. vzhledem k tomu, že zamrznutí úvěrového trhu, jež v současné době postihuje malé a střední podniky v některých částech eurozóny, je jedním z hlavních problémů brzdících hospodářské oživení;
Měnová politika
1. vítá rázná opatření, která přijala ECB v roce 2012 a jež rozhodným způsobem přispěla ke stabilizaci bankovního sektoru a pomohla přerušit spojení mezi bankami a státním dluhem;
2. je hluboce znepokojen skutečností, že trvale špatné hospodářské podmínky se stávají v některých částech EU normou, jsou zdrojem nestability pro eurozónu jako celek a ohrožují podporu veřejnosti a politickou podporu celého evropského projektu;
3. konstatuje, že využívání hlavních refinančních operací a střednědobých a dlouhodobých refinančních operací s úplným přidělováním a pevnou sazbou a využívání mezní zápůjční facility, nouzové hotovostní pomoci a vkladové facility zůstalo po celý rok 2012 na značně vysoké úrovni, což značí závažné narušení mechanismu přenosu měnové politiky a mezibankovního úvěrového trhu eurozóny, ačkoli bylo během druhé poloviny roku zaznamenáno značné zlepšení situace tím, že došlo ke stabilizaci spreadu a nerovnováh systému TARGET II;
4. je přesvědčen, že pozitivní účinky rozhodnutí z července 2012 snížit klíčové úrokové sazby ECB jsou omezeny vzhledem k tomu, že v řadě oblastí eurozóny je transmisní kanál měnové politiky nefunkční či velmi narušený; upozorňuje, že v dlouhodobém horizontu mohou velmi nízké úrokové sazby způsobit poruchy v podnikatelském sektoru a poškodit soukromé spoření a důchodové systémy;
5. zdůrazňuje, že prezident ECB dne 8. července 2013 sdělil Hospodářskému a měnovému výboru Evropského parlamentu, že se očekává, že klíčové úrokové míry ECB zůstanou na stávajících nebo nižších úrovních po delší dobu vzhledem k celkově nízké očekávané inflaci, a to i ze střednědobého hlediska, a kvůli k slabosti hospodářství a snížené měnové dynamice;
6. se znepokojením konstatuje, že poptávka bankovního systému po likviditě z Eurosystému v roce 2012 stoupla, čímž se zvýšila závislost bankovního systému na intervenci Eurosystému, a varuje před riziky, která tato závislost obnáší;
7. domnívá se, že dlouhodobé refinanční operace zřízené v březnu 2012 na období tří let přispěly ke stabilizaci bankovního systému, ale měly by představovat pouze dočasné opatření; podotýká, že navzdory likviditě, kterou bankovní systém pomocí dlouhodobých refinančních operací získal, se úvěr pro reálnou ekonomiku nadále pohybuje pod úrovní před krizí; chápe, že poptávka po úvěrech ze strany podniků je v současné době na velmi nízké úrovni, což bankám ztěžuje půjčování;
8. je hluboce znepokojen přenosem rizik z problematických bank a států do rozvahy ECB v důsledku rozhodnutí ECB o nákupu „neomezeného“ objemu krátkodobých dluhů vládního sektoru; zdůrazňuje, že dlouhodobé refinanční operace nepředstavují zásadní řešení krize;
9. má za to, že funkce vnitrostátních centrálních bank musí být plněny způsobem, který je zcela v souladu s jejich funkční, institucionální a finanční nezávislostí, aby tak bylo zajištěno náležité plnění jejich úkolů v souladu se Smlouvou a statutem Evropského systému centrálních bank a ECB;
10. zdůrazňuje, že primární příčinou nedostatečného růstu v evropském podnikatelském sektoru není nedostatečná dostupnost úvěrů poskytovaných bankovním sektorem;
11. je znepokojen tím, že se ukazuje, že přísnější poskytování úvěrů velmi těžce dopadá na malé a střední podniky, neboť je banky vnímají jako subjekty s vyšší pravděpodobností úpadku než velké podniky a proto, že nejsou často schopny přejít od bankovních úvěrů k jinému zdroji vnějšího financování;
12. zdůrazňuje své obavy ohledně značné roztříštěnosti podmínek pro poskytování úvěrů pro malé a střední podniky v rámci zemí eurozóny;
13. zdůrazňuje významnou, ač omezenou úlohu, kterou hrál do září 2012 program pro trhy s cennými papíry při řešení špatného fungování některých segmentů trhů se státními dluhopisy v eurozóně;
14. vítá zřízení přímých měnových transakcí bez jakéhokoli množstevního omezení ex ante s cílem zabezpečit přenos měnové politiky a vítá rozhodnutí spojit aktivaci přímých měnových transakcí s přísnými podmínkami souvisejícími s programem Evropského nástroje finanční stability / Evropského mechanismu stability (EFSF/ESM);
15. chápe varování Banky pro mezinárodní platby (BIS) týkající se příliš dlouhého období pružné měnové politiky; se zájmem sleduje diskuse ve většině hlavních centrálních bank o nejlepším harmonogramu pro utlumování jejich uvolněných měnových politik; připomíná mimo jiné, že rada Federálního rezervního systému zamýšlí upustit co nejdříve od stávajících politik; chápe, že ECB chce udržet vstřícnou politiku, kterou umožnil výhled nízké inflace ve střednědobém horizontu, dokud bankovní sektor nebude plně stabilizován, a že hrozbou zůstávají také vedlejší účinky na veřejný sektor,
16. považuje za nezbytné, aby programy ECB pro poskytování likvidity rovněž náležitě řešily otázku inflace, například prostřednictvím sterilizace;
17. domnívá se, že s ohledem na nedávný vývoj v USA představuje hospodářské oživení a vyšší růst hospodářství zdravý a pevný základ pro postupné rušení politických opatření kvantitativního uvolňování;
18. připomíná, že nestandardní opatření ECB v oblasti měnové politiky byla zamýšlena jako přechodná, a neměla by tudíž být bankovním odvětvím v žádném případě považována za trvalý nástroj;
19. vybízí ECB, aby trhu vyslala jasný signál, pokud jde o odhadované období pro aktivaci svých nestandardních opatření v oblasti měnové politiky, a aby zahájila jejich rušení, jakmile dojde ke zmírnění napětí v bankovním odvětví a podaří se přerušit spojení mezi bankami a státem a jakmile hospodářské ukazatele týkající se růstu a inflace toto rozhodnutí odůvodní;
20. domnívá se, že nástroje měnové politiky, které ECB používá od začátku krize, sice poskytují vítanou úlevu finančním trhům v tísni, ale ukázaly i svá omezení v souvislosti s podporou růstu a zlepšením situace na trhu práce; domnívá se proto, že by ECB měla zvážit další opatření;
21. je znepokojen velmi vysokými úrovněmi linií pro nouzovou hotovostní pomoc, které poskytly vnitrostátní centrální banky v roce 2011, a požaduje, aby byl dále zveřejněn přesný rozsah těchto linií, uskutečněné operace a podmínky, jež jsou s nimi spojeny, a aby byly poskytnuty doplňující informace;
22. domnívá se, že nedostatky mechanismu přenosu měnové politiky by měly vést ECB k tomu, aby hledala způsoby, jak se bezprostředněji zaměřit na malé a střední podniky; poukazuje na to, že podobné malé a střední podniky z celé eurozóny nemají v současnosti přístup k úvěrům za stejných podmínek, přestože jejich ekonomické vyhlídky a rizika, kterým jsou vystaveny, jsou podobné; vyzývá ECB, aby zavedla politiku přímého nákupu vysoce kvalitních sekuritizovaných úvěrů poskytnutých malým a středním podnikům, zejména v některých členských státech, ve kterých mechanismus přenosu měnové politiky nefunguje; zdůrazňuje, že tato politika by měla být omezena z hlediska prostředků a doby, plně sterilizovaná a vedena tak, aby neohrozila rozvahu ECB;
23. je přesvědčen, že ECB by měla velmi vážně zohlednit možnost spuštění zvláštního programu na pomoc malým a středním podnikům v přístupu k úvěrům po vzoru financování systému půjček Bank of England;
24. zdůrazňuje, že systém zúčtování plateb TARGET II sehrál zásadní úlohu při zajištění integrity finančního systému eurozóny; konstatuje však, že značná rozkolísanost tohoto systému odhaluje znepokojivou nejednotnost finančních trhů v rámci eurozóny a pokračující odliv kapitálu z členských států, jež jsou zasaženy nebo ohroženy vážnými problémy souvisejícími s finanční stabilitou;
25. vyzývá ECB ke zveřejnění právního rozhodnutí ohledně programu přímých měnových transakcí, aby mohly být hlouběji analyzovány jeho podrobnosti a důsledky
26. zdůrazňuje, že linie pro nouzovou pomoc v oblasti likvidity jsou v rámci konsolidovaných rozvah Eurosystému uváděny v rámci kategorie „ostatní pohledávky v eurech za úvěrovými institucemi eurozóny“, aniž by byly stanoveny jakékoli další povinnosti zveřejnění strukturovanějších informací o těchto liniích a o uskutečněných operacích a podmínkách, jež jsou s nimi spojeny; žádá ECB, aby na svých internetových stránkách zlepšila podávání zpráv o vývoji nouzové pomoci v oblasti likvidity pro jednotlivé země;
27. je potěšen, že během druhé poloviny roku 2002 došlo ke stabilizaci nevyvážených úrovní systému TARGET II; zdůrazňuje, že systém zúčtování plateb TARGET II sehrál zásadní úlohu při zajištění integrity finančního systému eurozóny; je však nadále znepokojen pokračující nejednotností finančních trhů v rámci eurozóny;
28. připomíná nezávislost ECB při vedení své měnové politiky, tak jak je zakotvena ve Smlouvách; tvrdí, že měnová politika by měla být vedena demokraticky a měla by být výsledkem zvažování mezi nejrůznějšími názory a přístupy s cílem posílit transparentnost a tedy i demokratickou odpovědnost; připomíná v tomto ohledu význam měnového dialogu a otázek k písemnému zodpovězení, jež položili poslanci EP;
29. je znepokojen možnými vedlejšími dopady dlouhotrvající mimořádně uvolněné měnové politiky, jako je agresivní riskování, vytváření finančních nerovnováh, narušování tvorby cen na finančních trzích a odsouvání nezbytné nápravy a reforem rozvahy; vybízí ECB, aby nalezla správnou rovnováhu mezi riziky vyplývajícími z předčasného ukončení mimořádně uvolněné měnové politiky a riziky spojenými s dalším odkládáním jejího ukončení;
30. zdůrazňuje, že ECB by měla být připravena řídit se při plnění svých úkolů v oblasti měnové politiky a úkolů dohledu nejvyššími standardy odpovědnosti vůči Parlamentu, a v této souvislosti připomíná význam měnového dialogu a otázek k písemnému zodpovězení předložených poslanci EP; připomíná neustálé výzvy k větší transparentnosti činností ECB, která by vedla k větší důvěryhodnosti a předvídatelnosti, a oceňuje zlepšení, k nimž již v této oblasti došlo;
31. domnívá se, že směnný kurz je klíčovou proměnnou hospodářské politiky, která má vliv na konkurenceschopnost eurozóny; podtrhuje potřebu podporovat euro jako mezinárodní měnu;
32. vyzývá ECB, aby ve spolupráci s vnitrostátními centrálními bankami vysvětlila své politiky, pokud jde o měnové swapy určené na pomoc udržení finanční stability;
Bankovní unie
33. podotýká, že evropský bankovní systém je stále křehký a je třeba jej reformovat co do struktury a konsolidovat prostřednictvím vytvoření skutečné bankovní unie;
34. vítá pokrok, jehož se podařilo dosáhnout při jednáních o nařízení o jednotném mechanismu dohledu, které svěřuje ECB pravomoc dohledu nad úvěrovými institucemi eurozóny a institucemi, které si přejí přistoupit; je přesvědčen, že zřízení jednotného mechanismu dohledu přispěje k přerušení spojení mezi bankami a vládami a pomůže vytvořit společný evropský přístup k řešení krize;
35. vítá především svou účast na jmenování předsedy a místopředsedy dozorčí rady;
36. domnívá se, že vytvoření jednotného mechanismu dohledu by mělo přispět k obnovení důvěry v bankovní sektor a k oživení mezibankovních úvěrů a přeshraničních úvěrových toků pomocí nezávislého integrovaného dohledu pro všechny zúčastněné členské státy;
37. vyzývá, aby byl jednotný mechanismus dohledu provozován zcela v souladu s jednotným souborem pravidel pro finanční služby a zcela v souladu se zásadami, které tvoří základ pro jednotný trh finančních služeb;
38. domnívá se, že by ECB měla uvítat možnost zapojit do jednotného mechanismu dohledu členské státy, které nejsou členy eurozóny, s cílem zajistit větší míru harmonizace postupů dohledu v rámci EU;
39. zdůrazňuje význam plodné spolupráce mezi ECB a příslušnými vnitrostátními orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu s cílem zajistit účinný a bezproblémový dohled;
40. vítá přípravu komplexního přezkumu kvality aktiv pro všechny banky, které budou pod přímým dohledem jednotného mechanismu dohledu a které poskytnou údaje pro celkový zátěžový test, který vypracuje Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) ve spolupráci s jednotným mechanismem přezkumu ve druhém čtvrtletí roku 2014;
41. podotýká, že posílení ECB na základě vytvoření jednotného mechanismu dohledu je třeba vyvážit její větší odpovědností vůči vnitrostátním parlamentům a Evropskému parlamentu;
42. domnívá se, že dohled nad bankami musí být prováděn transparentně, jak bylo schváleno v interinstitucionální dohodě mezi Evropským parlamentem a Evropskou centrální bankou;
43. podotýká, že přidělení činností dohledu ECB obnáší nové výzvy v souvislosti se střetem zájmů, a vítá ustanovení, která byla v tomto ohledu zahrnuta do interinstitucionální dohody uzavřené mezi Evropským parlamentem a ECB; připomíná, že k tomu, aby tato ustanovení mohla být plně uplatněna, je třeba, aby ECB zavedla přesnější pravidla, mimo jiné ustanovení pro zaměstnance vrcholného vedení Eurosystému zapojené do bankovního dohledu o době, po kterou po skončení smlouvy nesmějí přejít ke konkurenčním subjektům („cooling-off period“);
44. připomíná, že je nanejvýš důležité, aby ECB zajistila funkční oddělení hlavních útvarů připravujících návrhy rozhodnutí v oblasti měnové politiky a politiky v oblasti dohledu; zdůrazňuje, že je velmi zapotřebí dohody mezi ECB a Evropským parlamentem o praktických opatřeních pro zajištění demokratické odpovědnosti;
45. domnívá se, že je naléhavě třeba schválit zřízení jednotného mechanismu pro řešení sporů, který by pomohl chránit daňové poplatníky a předcházet dalším bankovním krizím;
46. zdůrazňuje, že v zájmu zlepšení odolnosti bankovního systému je důležité posílit jeho rozmanitost podporou zakládání malých a středně velkých místních bank;
Institucionální otázky
47. poukazuje na to, že nařízení o jednotném mechanismu dohledu stanoví, aby Evropský parlament a ECB sjednaly interinstitucionální pravidla týkající se demokratické odpovědnosti, která by zdůraznila úlohu Parlamentu; naléhavě vyzývá ECB, aby splnila tyto nové požadavky, zejména co se týče demokratické odpovědnosti a transparentnosti svých činností dohledu;
48. vyzývá ECB, aby každý aspekt své činnosti podrobila kritickému vlastnímu posouzení, včetně dopadu ozdravných programů, jež pomohla zformovat, a adekvátnosti makroekonomických předpokladů a scénářů, z nichž tyto programy vycházejí, jak se tato adekvátnost jeví při zpětném pohledu;
49. vyzývá ECB, aby zveřejňovala souhrnné zápisy ze schůzí Rady guvernérů, včetně diskusí a záznamů o hlasování;
50. je znepokojen pohrdáním, se kterým Rada nahlíží na usnesení Parlamentu ze dne 25. října 2012 o jmenování nového člena Výkonné rady ECB(3), a podotýká, že při jmenování vrcholného vedení ECB by se mělo přihlížet jak k odborným kvalitám uchazečů, tak i k vyváženému zastoupení mužů a žen; domnívá se, že instituce EU, včetně ECB, by měly jít příkladem v oblasti vyváženého zastoupení žen a mužů a že je zásadní, aby zastoupení žen a mužů na vedoucích pozicích v rámci ECB bylo zlepšeno; odsuzuje to, že členské státy při jmenování Yvese Mersche ignorovaly negativní výsledek hlasování Parlamentu, a to jak ve výboru ECON, tak v plénu, který byl reakcí na nedostatečné zohlednění vyváženosti zastoupení žen a mužů; naléhavě žádá členské státy, aby se při jmenování členů Výkonné rady řídily zásadou vyváženého zastoupení žen a mužů a aby případně zavedly pozitivní opatření na základě vyváženého zastoupení žen a mužů;
51. připomíná, že podle článku 10.4 Protokolu č. 4 o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky jsou zasedání Rady guvernérů důvěrná, avšak Rada guvernérů může rozhodnout o zveřejnění výsledků svých jednání; žádá ECB, aby ve svých následných výročních zprávách poskytovala odůvodněnou odpověď na výroční zprávu Parlamentu o ECB;
o o o
52. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropské centrální bance.