Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2015/2066(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0317/2015

Předložené texty :

A8-0317/2015

Rozpravy :

PV 24/11/2015 - 10
CRE 24/11/2015 - 10

Hlasování :

PV 25/11/2015 - 9.5
CRE 25/11/2015 - 9.5
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2015)0408

Přijaté texty
PDF 891kWORD 492k
Středa, 25. listopadu 2015 - Štrasburk
Daňová rozhodnutí a jiná opatření podobná svojí povahou nebo účinkem
P8_TA(2015)0408A8-0317/2015
Usnesení
 Příloha
 Příloha
 Příloha

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2015 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem (2015/2066(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 4 a 13 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na články 107, 108, 113, 115, 116, 175 a 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 12. února 2015 o zřízení, působnosti, složení a funkčním období zvláštního výboru pro daňová rozhodnutí a jiná opatření podobná svojí povahou nebo účinkem(1),

–  s ohledem na odhalení Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ) ohledně daňových rozhodnutí a dalších škodlivých praktik v Lucembursku, která vstoupila ve známost jako tzv. „LuxLeaks“,

–  s ohledem na výsledky summitů G7, G8 a G20 zabývajících se daňovými otázkami, zejména summitu v Elmau (7.–8. června 2015), v Brisbane (15.–16. listopadu 2014), v Petrohradu (5.–6. září 2013), v Lough Erne (17.–18. června 2013) a v Pittsburghu (24.–25. září 2009),

–  s ohledem na zprávu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) z roku 1998 nazvanou „Škodlivá daňová soutěž. Nový celosvětový problém“,

–  s ohledem na zprávu OECD z roku 2013 nazvanou „Řešení problému eroze daňové základny a přesouvání zisků“, na akční plán OECD týkající se eroze daňové základny a přesouvání zisků a na následné zveřejněné dokumenty této organizace,

–  s ohledem na nedávné závěry ze zasedání Evropské rady ohledně společného konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob (14. března 2013), zdanění (22. května 2013), automatické výměny informací (18. prosince 2014), eroze daňové základny a přesouvání zisků, automatické výměny informací na celosvětové úrovni a škodlivých opatření v oblasti daní (18. prosince 2014) a daňových úniků (27. června 2014),

–  s ohledem na závěry Rady pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN) a na její zprávu o daňových záležitostech ze dne 22. června 2015 určenou Evropské radě,

–  s ohledem na pololetní zprávy Skupiny pro kodex chování určené Radě o kodexu chování (zdanění podniků),

–  s ohledem na směrnici o správní spolupráci(2), směrnici o úrocích a licenčních poplatcích(3) a na poslední legislativní návrhy Komise na jejich změnu,

–  s ohledem na směrnici Rady 90/435/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států(4) (směrnice o mateřských a dceřiných společnostech) v aktuálním znění z roku 2015,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/56/EU ze dne 16. dubna 2014, kterou se mění směrnice 2006/43/ES o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek(5),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 SFEU(6),

–  s ohledem na směrnici Rady 77/799/EHS ze dne 19. prosince 1977 o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní a daní z pojistného(7),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES(8),

–  s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru ze dne 26. února 2007 o práci společného fóra EU o převodních cenách v oblasti předcházení sporů a postupů při řešení sporů a o obecných zásadách pro předběžné cenové dohody v EU (COM(2007)0071),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. prosince 1998 o použití předpisů o státní podpoře v případě opatření týkajících se přímého zdanění podnikatelské činnosti(9),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. června 2015 nazvané „Spravedlivý a efektivní systém daně z příjmů právnických osob v Evropské unii: pět klíčových oblastí, kde je třeba jednat“ (COM(2015)0302),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. března 2015 o daňové transparentnosti v boji proti daňovým únikům a vyhýbání se daňové povinnosti (COM(2015)0136),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2012 nazvané „Akční plán pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům“ (COM(2012)0722),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 6. prosince 2012 o agresivním daňovém plánování (C(2012)8806),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 6. prosince 2012 týkající se opatření, která mají pobídnout třetí země k uplatňování minimálních standardů řádné správy v oblasti daní (C(2012)8805),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. června 2012 o konkrétních způsobech, jak posílit boj proti daňovým podvodům a daňovým únikům, a to rovněž ve vztahu ke třetím zemím (COM(2012)0351),

–  s ohledem na návrh směrnice Rady o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB) (COM(2011)0121), který Komise předložila v roce 2011, a na postoj Parlamentu ze dne 19. dubna 2012 k tomuto návrhu(10),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. října 2011 nazvané „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“ (COM(2011)0681),

–  s ohledem na usnesení Rady a zástupců vlád členských států ze dne 1. prosince 1997 o kodexu chování pro zdaňování podniků(11) a na pravidelné zprávy, které Radě podává skupina pro kodex chování (zdaňování podniků),

–  s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 30. dubna 2014 o ochraně oznamovatelů,

–  s ohledem na zprávu o správních postupech, kterou vypracovala společnost Simmons & Simmons v roce 1999 a která je zmíněna v odstavci 26 zprávy Skupiny pro kodex chování z roku 1999, a na zprávu paní Primarolové (SN 4901/99) a její aktualizované znění z roku 2009,

–  s ohledem na pozměňovací návrhy, které dne 8. července 2015 přijal Parlament k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2007/36/ES, pokud jde o podporu dlouhodobého zapojení akcionářů, a směrnice 2013/34/EU, pokud jde o některé prvky výkazu o správě a řízení společnosti(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. července 2015 o vyhýbání se daňovým povinnostem a o daňových únicích, sociální ochraně a rozvoji v rozvojových zemích(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. března 2015 o výroční zprávě o daních(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2015 k výroční zprávě za rok 2013 o ochraně finančních zájmů Evropské unie – boji proti podvodům(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. května 2013 o boji proti daňovým podvodům, daňovým únikům a daňovým rájům(17),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. dubna 2012 o výzvě k nalezení konkrétních způsobů, jak bojovat proti daňovým podvodům a daňovým únikům(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o daních a rozvoji – spolupráci s rozvojovými zeměmi na podpoře řádné správy v daňové oblasti(19),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. února 2010 o podpoře řádné správy v daňové oblasti(20),

–  s ohledem na rozmanitá parlamentní slyšení a následné zprávy k témuž tématu, které uspořádaly vnitrostátní parlamenty, mj. Dolní sněmovna Spojeného království, Senát Spojených států a francouzské Národní shromáždění,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu zvláštního výboru pro daňová rozhodnutí a jiná opatření podobná svojí povahou nebo účinkem (A8-0317/2015),

LuxLeaks: Fakta a čísla

A.  vzhledem k tomu, že skandál nazvaný LuxLeaks vypukl 5. listopadu 2014, když Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) zveřejnilo přibližně 28 000 stran důvěrných dokumentů obsahujících více než 500 soukromých daňových dohod uzavřených mezi lucemburskou daňovou správou a více než 300 nadnárodních společností v letech 2002–2010, což odhalilo, v jakém rozsahu jsou uplatňovány tajné dohody obsahující komplexní finanční struktury, jejichž cílem je radikálně omezit daňovou povinnost; vzhledem k tomu, že v mnoha případech mají dceřiné společnosti v Lucembursku, jimiž procházejí obchody za stovky milionů eur, v této zemi jen omezené zastoupení a vyvíjejí tam jen malou hospodářskou činnost;

B.  vzhledem k tomu, že otázky týkající se oslabování daňové základny právnických osob a agresivního daňového plánování jsou na mezinárodní úrovni známy a analyzovány přinejmenším několik desítek let; vzhledem k tomu, že skandál LuxLeaks na tyto otázky zaměřil pozornost veřejnosti a sdělovacích prostředků, přičemž odhalil problematické daňové praktiky auditorských společností v jednom konkrétním členském státě; vzhledem k tomu, že vyšetřování Komise a práce Parlamentu prostřednictvím jeho zvláštního výboru ukázaly, že se nejednalo o ojedinělý případ, ale že přijímání daňových opatření zaměřených na snížení celkové daňové zátěže některých velkých společností tím, že se uměle zvýší určitý vnitrostátní daňový základ na úkor ostatních zemí, z nichž některé uplatňují úsporná opatření, byla široce rozšířenou praxí v Evropě i mimo ni;

C.  vzhledem k tomu, že takové jednání, které často vede k přerušení spojení mezi místem, kde je vytvářena hodnota, a místem, kde jsou zisky daněny, se neomezuje na daňová rozhodnutí, ale zahrnuje širokou škálu škodlivých daňových praktik, které uplatňují vnitrostátní daňové správy v zemích EU i mimo ni;

D.  vzhledem k tomu, že veřejné zkoumání těchto praktik je součástí výkonu demokratické kontroly; vzhledem k tomu, že s ohledem na jejich negativní dopady na společnost jako celek mohou být tyto praktiky uplatňovány jen tak dlouho, dokud o nich veřejnost neví, nebo jsou tolerovány; vzhledem k tomu, že se investigativní novináři, nevládní sektor a akademická obec podíleli na odhalování případů vyhýbání se daňovým povinnostem a řádně o nich informovali veřejnost; vzhledem k tomu, že – dokud jim nelze zcela předcházet – jejich odhalování by nemělo záviset na odvaze a mravním postoji jednotlivých oznamovatelů, ale mělo by spíše vyplývat ze systematičtějších mechanismů podávání zpráv a výměny informací;

Přístup členských států ke zdaňování právnických osob

E.  vzhledem k tomu, že příjem ze zdanění právnických osob ve 28 členských státech Unie činil v roce 2012 průměrně 2,6% HDP(21);

F.  vzhledem k tomu, že podle Smlouvy jsou přímé daně převážně v pravomoci členských států; vzhledem k tomu, že výkon pravomocí EU v oblasti zdanění obvykle podléhá v rozsahu, ve kterém jsou tyto pravomoci EU přiznány, požadavku na jednomyslné schválení Radou; vzhledem k tomu, že tato situace vedla k tomu, že na úrovni EU nebyla doposud přijata žádná významná rozhodnutí v oblasti zdanění právnických osob navzdory nedávnému vývoji unijní integrace v souvislosti s vnitřním trhem a dalšími oblastmi spadajícími do působnosti Smluv, jako jsou např. mezinárodní obchodní dohody, jednotná měna a správa ekonomických a daňových záležitostí a zásady a právní předpisy proti praní peněz; vzhledem k tomu, že členské státy musí dodržovat evropské právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže a zajistit, aby byly jejich daňové právní předpisy v souladu se zásadami vnitřního trhu a nenarušovaly hospodářskou soutěž; vzhledem k tomu, že pravidlo jednomyslnosti v Radě dává každému členskému státu právo veta, čímž snižuje motivaci k postoupení od stávající situace k řešení, které by bylo více založené na spolupráci; vzhledem k tomu, že pokud se nepoužije postup stanovený v článku 116 SFEU a jestliže by měl být změněn požadavek jednomyslného přijímání rozhodnutí v otázkách přímého zdanění, byla by nutná změna Smlouvy;

G.  vzhledem k tomu, že stávající situace, kdy má každý členský stát právo veta, znamená, že všechny členské státy musí při potírání celoevropského problému daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem jednat rozhodně a vzájemně spolupracovat;

H.  vzhledem k tomu, že až na některé chvályhodné výjimky nebyli až dosud političtí představitelé jednotlivých členských států dostatečně vstřícní, pokud jde o řešení problému vyhýbání se daňovým povinnostem, včetně daňových rozhodnutí;

I.  vzhledem k tomu, že na evropském vnitřním trhu proudí kapitál volně a velké společnosti vykazují svou činnost na konsolidovaném základě, ale daně jsou vybírány daňovými úřady v jednotlivých členských státech, které si mezi sebou vyměňují minimum informací;

J.  vzhledem k tomu, že na dokončeném vnitřním trhu by na investiční rozhodnutí a rozhodnutí o umístění podniku neměla mít vliv žádná umělá narušení trhu; vzhledem k tomu, že globalizace, digitalizace a volný pohyb kapitálu ovšem vytvářejí podmínky pro intenzivnější daňovou soutěž mezi členskými státy a s třetími zeměmi za účelem přilákání investic a podniků; vzhledem k tomu, že udržovat podniky v Evropě a přilákat je na tento kontinent je důležité, avšak tyto snahy nemohou mít podobu potenciálně škodlivých daňových režimů, které jsou zaměřeny především na podněcování investic a přilákání další hospodářské aktivity a reagují na obdobná opatření zavedená v sousedních zemích nebo mají napravit stávající domnělou nerovnováhu mezi členskými státy, pokud jde o relativní bohatství, velikost či umístění na periferii; vzhledem k tomu, že v některých jurisdikcích může kromě toho panovat domnělá provázanost mezi atraktivním systémem zdanění právnických osob a vysokou úrovní národního bohatství; vzhledem k tomu, že optimální nastavení daňových systémů závisí na mnoha faktorech, a proto se mezi jednotlivými zeměmi liší; vzhledem k tomu, že škodlivá daňová soutěž mezi členskými státy snižuje potenciál jednotného trhu;

K.  vzhledem k tomu, že místo toho, aby se země jednoduše zaměřovaly na propagaci atraktivního podnikatelského prostředí, například poskytováním dobré infrastruktury a vysoce kvalitní pracovní síly a mimo jiné prostřednictvím výdajů na zvýšení produktivity, a zajišťovaly stabilitu a předvídatelnost daňových systémů, využívají v rámci své role v daňové soutěži vnitrostátní právní předpisy v kombinaci se svou sítí daňových úmluv s cílem propagovat samy sebe jako země, v nichž je dobré investovat, jako centra, kam směrovat finanční toky nebo v nichž vykazovat zisk, čímž přitahují podniky nebo krycí společnosti (s fiktivním sídlem na základě poštovní schránky) na úkor partnerských zemí a vytváří mezi partnery prostředí nekalých praktik; vzhledem k tomu, že nahlíží-li se na jednotlivé země izolovaně, pak má každá jasný zájem zaujmout pozici „černého pasažéra“, tj. být tím prvním, kdo vypracuje a zavede specifické daňové režimy a ustanovení přitahující daňový základ, a posledním, kdo se bude podílet na jakékoli spolupráci a koordinaci zaměřené na boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem;

L.  vzhledem k tomu, že mezi členskými státy probíhá daňová soutěž; vzhledem k tomu, že v článku 4 SEU je zakotvena zásada loajální spolupráce mezi členskými státy Unie; vzhledem k tomu, že členské státy by zásadu loajální spolupráce měly plně uplatňovat v záležitostech týkajících se daňové soutěže;

M.  vzhledem k tomu, že některé členské státy mají k vyhýbání se daním rozpolcený postoj, přičemž na jedné straně si stěžují na oslabování své vnitrostátní daňové základny, ale na straně druhé odpovídají za stávající podobu vnitrostátních a mezinárodních daňových systémů, které toto oslabování umožnily, a dosud brání v přechodu ze svých daňových systémů směrem ke koordinovanějšímu řešení; vzhledem k tomu, že v rámci plné mobility kapitálu v EU a s cílem deklarovaným Komisí, kterým je zavedení unie kapitálových trhů, by měla být plně zohledňována vzájemná závislost a vzájemné dopady vnitrostátních daňových systémů, přičemž se současně v plném rozsahu přihlédne k pozitivním a negativním přeshraničním vedlejším dopadům daňových rozhodnutí jednotlivých členských států, protože daňová pobídka jedné země představuje oslabení daňové základny druhé země;

N.  vzhledem k tomu, že jsme svědky paradoxu, kdy volná hospodářská soutěž mezi členskými státy v daňových otázkách vedla k jednání jdoucímu proti duchu hospodářské soutěže a k jejímu narušení;

O.  vzhledem k tomu, že zavedení evropského jednotného trhu se pro ekonomiky členských států ukázalo jako velmi prospěšné, neboť se tyto ekonomiky staly v kontextu globalizovaného hospodářství konkurenceschopnějšími a atraktivnějšími, a vzhledem k tomu, že sbližování členských států v oblasti daní bude mít nakonec stejný účinek;

P.  vzhledem k tomu, že zákonodárce a daňová správa trpící často nedostatkem zdrojů nemohou předvídat inovativní způsoby vyhýbání se daním, které jsou vypracovány a propagovány některými daňovými poradci, zejména z opravdu velkých účetních firem, právníky a zprostředkovatelskými podniky, ale pouze na ně reagovat, a to často s velkým zpožděním; obzvláště vzhledem k tomu, že zkušenost ukazuje, že subjekty EU, které by měly předcházet zavádění škodlivých daňových opatření (např. skupina pro kodex chování založená členskými státy v roce 1998 nebo Komise coby strážkyně Smluv), se projevily jako neschopné tomuto nežádoucímu vývoji čelit, neboť někdy reagovaly neefektivně nebo na základě příliš omezeného mandátu, a že v EU byl zaveden velký počet nových a často agresivních opatření či dohod zaměřených na vyhýbání se daním, jako např. zvláštní daňové režimy pro příjmy z duševního vlastnictví (tzv. patent box); vzhledem k tomu, že pro účely vypracovávání systémů vyhýbání se daním spoléhají nadnárodní společnosti v EU a na celém světě na odborné znalosti dobře organizovaného a profesionálního odvětví daňového poradenství, jakož i bank a dalších poskytovatelů finančních služeb; vzhledem k tomu, že toto odvětví je současně zastoupeno v orgánech poskytujících poradenství vládám a veřejným institucím v daňových otázkách, jako je např. platforma EU pro řádnou správu daní; vzhledem k tomu, že existují obavy ze střetů zájmů, k nimž by mohlo dojít, jestliže stejné firmy poskytují poradenství jak veřejným orgánům, tak soukromým nadnárodním společnostem;

Q.  vzhledem k tomu, že veškeré daňové plánování by se mělo odehrávat v mezích práva a platných smluv; vzhledem k tomu, že nejvhodnější odpovědí na agresivní daňové plánování jsou tudíž kvalitní právní předpisy a koordinace v mezinárodním měřítku, pokud jde o požadované výsledky;

R.  vzhledem k tomu, že provádění právních předpisů má rozhodující vliv na dosažení zamýšlených cílů; vzhledem k tomu, že toto provádění je věcí vnitrostátních správních orgánů, které jsou často málo motivovány k tomu, aby vzájemně spolupracovaly na evropské úrovni; vzhledem k tomu, že tato situace ještě zesiluje a zhoršuje rozpory, které již tak plynou z rozdílů v právních předpisech platných v rámci Unie;

S.  vzhledem k tomu, že trojka institucí (Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond) dohlížejících na finanční a fiskální ozdravné programy v členských státech, jako je Portugalsko a Řecko, se nepokusila zabránit daňovým amnestiím, daňovým rozhodnutím, daňovým zvýhodněním a režimům daňových výjimek, které byly a jsou nespravedlivě diskriminační, neboť upřednostňují korporace a jednotlivce vyhýbající se daňovým povinnostem, způsobují masivní krvácení státních příjmů a zvyšují zatížení malých a středních podniků a občanů, jejichž zdanění je již tak nadměrné;

T.  vzhledem k tomu, že vyšetřování a stíhání daňových trestných činů a praní peněz, které často zahrnují finanční operace a právnické osoby v několika jurisdikcích, je nesmírně náročné; vzhledem k tomu, že pracovníci členských států pověření vyšetřováním a vedením trestních stíhání pachatelů daňových trestných činů a dalších finančních trestných činů, jsou často nedostatečně odborně vyškoleni a nemají k dispozici dostatek vybavení;

U.  vzhledem k tomu, že politika úsporných opatření a omezování rozpočtů v posledních několika letech významně snížila schopnosti daňových správ vyšetřovat daňovou trestnou činnost a škodlivé daňové praktiky; vzhledem k tomu, že tyto škrty měly obzvláště škodlivý dopad v zemích, na něž se vztahují programy finanční pomoci řízené trojkou, kde zvýšení státních příjmů bylo dosaženo na úkor daňově nadměrně zatížených malých a středních podniků a občanů, zatímco velké korporace a bohatí neplatiči daní často těžili z daňových amnestií, daňových rozhodnutí a dalších režimů daňových výjimek a zvýhodnění, což byl případ Portugalska a Řecka;

Daňová rozhodnutí a škodlivé daňové praktiky

V.  vzhledem k tomu, že pojem daňových rozhodnutí pokrývá širokou škálu praktik v členských státech, od ad hoc politiky až po jasně stanovené uplatňování právních předpisů, pokud se jedná o možnou oblast působnosti a příslušné otázky, závaznou povahu, frekvenci uplatňování, publicitu, dobu trvání a hrazení poplatků; vzhledem k tomu, že neexistuje žádná obecně přijímaná definice daňového rozhodnutí na mezinárodní úrovni, s výjimkou definice Komise, podle níž se jedná o „jakékoli sdělení nebo jiný nástroj či jednání se srovnatelným účinkem ze strany členského státu nebo jeho jménem, které se týká výkladu či uplatňování daňových předpisů“;

W.  vzhledem k tomu, že daňová rozhodnutí nejsou sama o sobě sporná, neboť jejich původním smyslem je poskytnout daňovému poplatníkovi právní jistotu a snížit finanční riziko pro poctivé firmy v případech, kdy jsou daňové předpisy nebo jejich konkrétní uplatňování za určitých podmínek nejasné, nebo jsou předmětem rozdílných výkladů, zejména jedná-li se o složité transakce, a zabránit tak budoucím sporům mezi daňovým poplatníkem a daňovým úřadem;

X.  vzhledem k tomu, že praxe daňových rozhodnutí se rozvinula – v rámci užší a intenzivnější spolupráce mezi daňovou správou a daňovými poplatníky – jakožto nástroj umožňující řešit problém čím dál tím složitějšího daňového zpracovávání určitých transakcí v čím dál tím komplikovanějším, globalizovanějším a digitalizovanějším hospodářství; vzhledem k tomu, že navzdory tvrzením členských států, že tato rozhodnutí nepředstavují diskreční ujednání, ale pouze nástroj k vyjasnění stávajících právních předpisů v oblasti daní, činnost zvláštního výboru Parlamentu ukázala, že daňová rozhodnutí mohou být vydávána bez jakéhokoli právního rámce prostřednictvím neformálních nebo diskrečních dohod podporujících struktury motivované daněmi, které se opírají o nástroje daňového plánování typicky využívané nadnárodními společnostmi, jejichž cílem je snížit daňové odvody; vzhledem k tomu, že to se zřejmě týká především – nikoli však výhradně – rozhodnutí ohledně stanovování převodních cen v rámci společností (tzv. předběžné posouzení převodních cen); vzhledem k tomu, že tím, že poskytují právní jistotu jen vybraným subjektům, mohou daňová rozhodnutí vést k určité nerovnosti mezi společnostmi, kterým byla udělena, a společnostmi ze stejného odvětví, jež k nim nemají přístup;

Y.  vzhledem k tomu, že OECD ani Evropská komise nevyzvaly k ukončení praxe daňových rozhodnutí jako takové;

Z.  vzhledem k tomu, že předběžná daňová rozhodnutí by v zásadě neměla žádným způsobem ovlivnit daňový přístup k jakékoli transakci ani zvýhodnit jednoho daňového poplatníka před jiným, ale měla by (za stejných podmínek) mít tentýž dopad jako uplatnění příslušných daňových ustanovení ex post; vzhledem k tomu, že tato zpráva proto není zaměřena výhradně na daňová rozhodnutí v úzkém smyslu slova, ale v souladu s mandátem, který byl udělen zvláštnímu výboru (TAXE), se zabývá veškerými daňovými opatřeními, která jsou jim podobná svojí povahou nebo účinkem, v rámci obecného pojmu „škodlivých daňových praktik“, tj. opatření zaměřených na přilákání podniků se sídlem v jiném státě či transakcí na úkor jiných daňových jurisdikcí, v nichž by tyto transakce měly být za normálních podmínek daněny, nebo opatření zaměřených na upřednostnění některých společností, a narušujících tak hospodářskou soutěž;

AA.  vzhledem k tomu, že škodlivé daňové praktiky mohou být do určité míry spojeny s jedním nebo několika nežádoucími dopady: nedostatečná transparentnost, svévolná diskriminace, narušení hospodářské soutěže a nerovné podmínky na vnitřním trhu a mimo něj, vliv na integritu jednotného trhu a na spravedlnost, stabilitu a legitimitu daňového systému, zvýšení daňového zatížení méně mobilních ekonomických faktorů, vyšší ekonomická nerovnost, nekalá hospodářská soutěž mezi státy, oslabování daňové základny, nespokojenost ve společnosti, nedůvěra a demokratický deficit;

AB.  vzhledem k tomu, že je třeba uznat, že ačkoliv hybnou silou hospodářství a zaměstnanosti v Evropě jsou stále malé a střední podniky, nicméně i nadnárodní společnosti hrají klíčovou úlohu při vytváření investic, hospodářského růstu a zaměstnanosti; vzhledem k tomu, že spravedlivý podíl na daních v zemích, v nichž je hospodářská činnost skutečně provozována a v nichž jsou vytvářeny hodnoty, je i nadále hlavním příspěvkem těchto podniků k blahobytu a udržitelnosti společností v Evropě;

Práce zvláštního výboru

AC.  vzhledem k tomu, že příslušný zvláštní výbor EP, který byl zřízen dne 26. února 2015, uspořádal 14 schůzí, během nichž vyslechl předsedu Komise Jeana-Clauda Junckera, komisařku pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerovou, komisaře pro hospodářské a finanční záležitosti, daně a cla Pierra Moscoviciho, úřadujícího předsedu Rady Pierra Gramegnu, ministra financí Francie Michela Sapina, ministra financí Německa Wofganga Schäubleho, ministra financí Itálie Piera Carla Padoana a ministra financí Španělska Luise de Guindose, zástupce OECD, ale také oznamovatele, investigativní novináře, experty, univerzitní odborníky, zástupce nadnárodních společností, profesních sdružení, odborů a nevládních organizací a poslance vnitrostátních parlamentů států EU (viz příloha 1); vzhledem k tomu, že delegace výboru TAXE navštívila Švýcarsko s cílem prozkoumat určité aspekty rozměru jeho mandátu týkajícího se třetích zemí a dále navštívila tyto členské státy (v rámci pracovních cest ke zjištění potřebných údajů): Belgie, Lucembursko, Irsko, Nizozemsko a Spojené království; vzhledem k tomu, že byla rovněž uspořádána setkání se zástupci vlád Gibraltaru a Bermud; vzhledem k tomu, že tyto činnosti, byť poskytly různé a cenné poznatky o daňových systémech a postupech v rámci EU, nevyjasnily veškeré příslušné otázky, včetně přetrvávajících nesrovnalostí v prohlášeních, která učinil předseda Komise Jean-Claude Juncker ve vztahu k dlouhodobě utajované části tzv. Kreckého zprávy;

AD.  vzhledem k tomu, že práci výboru částečně narušila skutečnost, že několik členských států a Rada včas neodpověděly (viz příloha 2) a nakonec nepředaly všechny požadované dokumenty nebo zaslaly pouze zdvořilostní odpověď, jež se předmětu žádosti téměř netýkala; vzhledem k tomu, že ze 17 pozvaných nadnárodních společností jen čtyři souhlasily s tím, že se dostaví na slyšení výboru v červnu a červenci 2015 při první výzvě; vzhledem k tomu, že dalších 11 nadnárodních společností souhlasilo, že se dostaví na slyšení výboru až poté, co ve výboru TAXE proběhlo hlasování o zprávě a po opakovaných výzvách, takže musela být svolána nová mimořádná schůze krátce před hlasováním na plenárním zasedání (viz příloha 3); vzhledem k tomu, že ani Komise plně nespolupracovala a nezaslala veškeré pracovní dokumenty a poznámky z neformálních setkání týkajících se kodexu chování, pouze s ohledem na neústupnost některých členských států nabídla omezený postup konzultace; vzhledem k tomu, že funkční období výboru proto muselo být prodlouženo;

AE.  vzhledem k tomu, že v době přijímání této zprávy Komise pracovala na vyšetřování několika případů poskytování státní podpory týkající se režimů převodních cen, jež byly schváleny prostřednictvím daňových rozhodnutí a dalších opatření podobné povahy či s podobným účinkem, která ovlivnila zdanitelný zisk přidělený některým dceřiným společnostem nadnárodních společností;

Přehled praktik při zdaňování právnických osob v členských státech

1.  připomíná, že modely zdaňování právnických osob, které se uplatňují v průmyslových zemích, byly vypracovány v první polovině dvacátého století, což bylo období, v němž byla přeshraniční aktivita omezená; konstatuje, že globalizace a digitalizace hospodářství radikálně změnily globální hodnotový řetězec a způsob, jímž trhy fungují, a že většina velkých společností má v současné době nadnárodní strukturu, a proto je potřeba v oblasti daní přejít nad úroveň vnitrostátních pravidel; zdůrazňuje, že vnitrostátní a mezinárodní pravidla v oblasti daní nebyla aktualizována souběžně s vývojem podnikatelského prostředí;

2.  zdůrazňuje, že je nutné zformulovat vyváženou a spravedlivou daňovou politiku jakožto nedílnou součást strukturálních reforem v členských státech;

3.  konstatuje, že dodržování různých daňových systémů se pro společnosti činné napříč hranicemi sice stalo čím dál tím složitějším, globalizace a digitalizace jim však současně usnadnily organizaci své činnosti prostřednictvím off-shore finančních center a vytváření důmyslných struktur s cílem snížit své globální daňové příspěvky; je znepokojen skutečností, že kvůli hospodářské a dluhové krizi a rozpočtové konsolidaci většina členských států výrazně omezila počet zaměstnanců své daňové správy; zdůrazňuje, že vnitrostátní daňové správy by měly mít dostatek zdrojů, včetně lidských zdrojů, aby mohly účinně pracovat na předcházení agresivnímu daňovému plánování, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům, na jejich odhalování a boji proti těmto praktikám, které výrazně oslabují daňovou základnu a aby zajistily lepší a spravedlivější výběr daní a důvěryhodnost daňového systému; konstatuje, že podle výsledků studií přináší kvalifikovaný personál v daňové správě výrazně více příjmů pro stát, než kolik činí související výdaje na tyto zaměstnance, neboť efektivita daňových správ má přímý dopad na daňové příjmy;

4.  zdůrazňuje, že existuje rozdíl mezi na jedné straně škodlivými praktikami některých daňových a vnitrostátních správ, které umožňují nadnárodním společnostem přesouvat zisky tak, aby se vyhnuly daňovým povinnostem na územích, kde byly tyto zisky vytvořeny, a na straně druhé soutěžením vlád, které usilují o přilákání přímých zahraničních investic nebo o zachování hospodářské činnosti v zemi zcela v souladu s právními předpisy EU;

5.  zdůrazňuje, že v souladu se zásadou subsidiarity umožňuje Smlouva členským státům stanovit si vlastní sazby a základ daně z příjmu právnických osob, než budou přijata důraznější opatření v oblasti harmonizace daní, která budou odpovídat Smlouvě; zdůrazňuje nicméně také, že příliš složitá pravidla vnitrostátních daňových systémů společně s rozdíly mezi těmito systémy vytvářejí mezery, jichž využívají nadnárodní společnosti pro účely agresivního daňového plánování, což vede k oslabování daňové základny, přesouvání zisků, „závodu ke dnu“ a v konečném důsledku k neoptimálnímu ekonomickému výsledku; zdůrazňuje skutečnost, že tento typ vyhýbání se daňovým povinnostem je hrou s celkovým negativním výsledkem pro všechny vnitrostátní rozpočty jakožto celek, neboť zvýšení daňových příjmů vyplývající ze škodlivých praktik v jednom členském státě (prostřednictvím výjimek, specifických odpisů či mezer) nevyrovnává snížení daňových příjmů v jiných členských státech; upozorňuje na skutečnost, že jedině lépe koordinovaný společný přístup členských států, který by měl vyústit ve společný rámec, uvnitř kterého by členské státy stanovovaly své daňové sazby, může zabránit dalšímu oslabování daňového základu a „závodu ke dnu“ ve snižování daní;

6.  připomíná, že některé členské státy mají oficiálně vyšší daň z příjmu právnických osob než jiné státy, avšak ve skutečnosti jsou sazby v důsledku odpisů a mezery v právní úpravě, které jsou výhodné pro domácí podniky, výrazně nižší, takže efektivní daňové sazby mohou být ve výsledku nižší než v členských státech s oficiálně nižší sazbou;

7.  poukazuje na to, že nižší sazby daně z příjmu právnických osob v některých členských státech mohou zajistit relativně vyšší daňové výnosy, než když jsou stanoveny sazby vyšší;

8.  konstatuje, že podle Komise(22) se zákonem stanovené daňové sazby z příjmů právnických osob v EU mezi lety 1995 a 2014 snížily o 12 procentních bodů (z 35 % na 23 %); zdůrazňuje, že toto snížení daňových sazeb doprovází rozšíření daňové základny zaměřené na zmírnění odpovídající ztráty příjmu a že poměrně stabilní příjem plynoucí ze zdanění právnických osob v tomtéž období může být rovněž vysvětlen významným trendem zakládání specifických právnických osob, tj. přechodu od určitých právních forem podnikání, jako je vlastnictví či podnik jednotlivce, na status společnosti, což vede k obdobnému posunu od daňové základny fyzické osoby k daňové základně osoby právnické;

9.  konstatuje, že většina členských států vydává velké částky na daňové pobídky, které mají poskytnout malým a středním podnikům konkurenční výhody, ale že podle Komise(23) je toto úsilí oslabováno vlivem mezinárodního daňového plánování, jak tomu bylo ve třech ze čtyř členských států, které zkoumala nedávná studie; konstatuje, že tento vliv malé a střední podniky konkurenčně znevýhodňuje, a to navzdory vysokým nákladům spojeným s daňovými výdaji na podporu těchto podniků, a že takové důsledky oslabují záměry tvůrců vnitrostátní politiky;

10.  zdůrazňuje prohlubující se propast mezi zákonem stanovenými a efektivními daňovými sazbami, především u společností působících na celosvětové úrovni, tedy propast, která přinejmenším částečně odráží různé výjimky z obecného daňového režimu, ať už díky nim chtěl zákonodárce dosáhnout konkrétních cílů, nebo jsou výsledkem agresivního daňového plánování, tj. vytváření umělých opatření pouze pro účely zdanění;

11.  zdůrazňuje, že nesoulad mezi daňovými systémy sice na celosvětové úrovni přispívá ke značnému oslabování daňové základny a vyhýbání se daňovým povinnostem, ale že kroky učiněné pouze na úrovni EU tyto problémy nevyřeší;

12.  konstatuje, že mezi 28 daňovými systémy v EU panuje velká rozmanitost, a to jak pokud jde o definici daňového základu, tak sazbu daně z příjmu právnických osob, a že tato rozmanitost je ještě větší, zohlední-li se ty zvláštní jurisdikce s autonomními daňovými systémy, které jsou napojeny na členské státy EU (zámořská území a královská závislá území); s politováním konstatuje, že základní pojmy a prvky, jako jsou např. rovnováha mezi zdaněním u zdroje a v místě pobytu, definice stálé provozovny a zdanitelných osob, ekonomická podstata, pravidla proti zneužívání, definice úroku a licenčních poplatků, zacházení s nehmotnými aktivy, zacházení s kapitálem a dluhy a to, co lze a nelze odepsat z daňového základu, nejsou v současné době předmětem žádné společné definice či obecných pokynů v EU, takže jsou daňové systémy členských států nekoordinované; podtrhuje nutnost tyto definice harmonizovat;

13.  zdůrazňuje, že vnitrostátní preferenční režimy a nesoulad mezi jednotlivými daňovými systémy v rámci jednotného trhu vytvářejí příležitosti pro vyhýbání se daňovým povinnostem; konstatuje, že tyto nežádoucí účinky dále zhoršuje existence velkého počtu dvoustranných daňových dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi a fakt, že tyto dohody neobsahují dostatečná ustanovení proti zneužívání daňového systému;

14.  konstatuje, že tento nekoordinovaný daňový rámec v EU rovněž trpí evidentním nedostatkem spolupráce mezi členskými státy; v této souvislosti zdůrazňuje, že členské státy ne vždy zohledňují dopady svých daňových opatření na ostatní členské státy, a to nejen při vypracovávání svých daňových opatření, ale také při sdílení informací o provádění těchto opatření, což de facto vede k daňové politice podle hesla „ožebračuj svého souseda“, a to je v rozporu se samotnými základy evropského projektu; upozorňuje na skutečnost, že automatická, systematická a účinná výměna informací mezi členskými státy by umožnila zohledňovat daňové zacházení se specifickými toky příjmů nebo transakcemi v jiných členských státech; zdůrazňuje, že výše uvedené také přispívá ke vzniku nepřijatelné situace, v níž zisky vytvářené nadnárodními společnostmi v jednom členském státě jsou často zdaněny velmi nízkými sazbami nebo v EU nejsou zdaněny vůbec;

15.  domnívá se, že na fiskální politiku a politiku hospodářské soutěže je třeba v rámci vnitřního trhu nahlížet jako na dvě strany téže mince, a vyzývá Komisi, aby znovu posoudila a posílila dostupné nástroje a zdroje politiky hospodářské soutěže a státní podpory;

16.  zdůrazňuje, že sbližování vnitrostátních daňových systémů v EU bylo doposud jen velmi omezené navzdory bezprecedentnímu prohlubování unijního integračního procesu v průběhu posledních třiceti let, a to zejména ve vztahu k jednotnému trhu a k hospodářské a měnové unii; s politováním konstatuje, že koordinace vnitrostátních daňových systémů velmi výrazně zaostává, srovnáme-li ji se snahami o koordinaci v jiných oblastech na úrovni EU, a to obzvláště v rámci evropského semestru, ačkoli kromě významných opatření v oblasti výdajů se významná část kombinace politik umožňující zaručit fiskální konsolidaci týká příjmové stránky; domnívá se, že tento aspekt měl být uveden ve zprávě pěti předsedů z června 2015 nazvané „Dokončení evropské hospodářské a měnové unie“;

17.  zdůrazňuje, že nedostatek politické vůle ke sbližování vnitrostátních fiskálních politik způsobuje, že členské státy volí dvoustranný přístup, ačkoli společný přístup by byl mnohem účinnější; připomíná, že na fiskálním sbližování lze pracovat prostřednictvím posílené spolupráce; vítá v této souvislosti úsilí některých členských států o zavedení daně z finančních transakcí;

Nástroje agresivního daňového plánování a jejich dopady

18.  zdůrazňuje, že pokud se některé nadnárodní společnosti budou vyhýbat daním, může to vést k efektivním daňovým sazbám uplatňovaným na zisky vytvářené v evropských jurisdikcích blízkým nule, přičemž rovněž podtrhuje, že takové nadnárodní společnosti využívají rozmanité veřejné statky a služby v místech, kde působí, nepřispívají však svým spravedlivým dílem, čímž napomáhají k oslabování vnitrostátní daňové základny a větší nerovnosti; zdůrazňuje také, že možnost přesouvat zisky existuje pouze pro společnosti provozující přeshraniční činnost, což znevýhodňuje konkurenty působící pouze v jedné zemi;

19.  s velkým znepokojením konstatuje, že vyhýbání se dani z příjmu právnických osob má přímý dopad na vnitrostátní rozpočty a na rozložení daňového úsilí mezi jednotlivými kategoriemi daňových poplatníků a mezi ekonomickými faktory (a to ve prospěch nejmobilnějších faktorů, jako je např. kapitál v podobě přímých zahraničních investic); s politováním konstatuje, že kromě narušení hospodářské soutěže a nerovným podmínkám to vede také k mimořádně znepokojivé situaci, v níž – v souvislosti s úsilím o podstatnou fiskální konsolidaci a o strukturální reformy – někteří z daňových poplatníků s nejlepšími možnostmi platit daně přispívají nesrovnatelně méně než daňoví poplatníci, kteří jsou nejvíce postiženi hospodářskou, finanční a dluhovou krizí, jako jsou řadoví občané a společnosti nevyužívající agresivní daňové plánování, jež často patří k malým a středním podnikům a které v důsledku tohoto komparativního daňového znevýhodnění nejsou schopny konkurovat nadnárodním společnostem; zdůrazňuje, že hrozí, že tato situace bude posilovat nedůvěru v demokracii a bude mít dopady na obecné dodržování daňových povinností, zejména v zemích, v nichž probíhají ozdravné programy; konstatuje, že oznamovatelé, kteří ve veřejném zájmu poskytují vnitrostátním orgánům klíčové informace o pochybeních, protiprávním jednání, podvodech či nezákonných činnostech nebo praktikách, mohou být trestně stíháni a může to pro ně mít nepříznivé osobní i ekonomické důsledky; se značným znepokojením konstatuje, že s podobnými důsledky se v určitých případech potýkali i novináři, kteří odhalili protiprávní nebo nelegitimní praktiky;

20.  konstatuje, že výzkum provedený MMF(24) a pokrývající 51 zemí dospěl k názoru, že přesouvání zisků mezi daňovými jurisdikcemi způsobuje průměrnou ztrátu příjmů přibližně ve výši 5 % stávajícího příjmu ze zdanění právnických osob, přičemž v zemích mimo OECD je to téměř 13%; konstatuje dále, že podle Komise ekonometrické údaje ukazují, že se citlivost přímých zahraničních investic vůči dani z příjmu právnických osob v průběhu času zvyšovala; zdůrazňuje skutečnost, že podle odhadů uvedených v jedné studii přijde EU každý rok o 1 bilion EUR potenciálních daňových příjmů kvůli kombinovanému dopadu daňových podvodů, daňových úniků, včetně aktivit stínové ekonomiky, a vyhýbání se daním(25), a že každoroční ztráty příjmů vnitrostátních rozpočtů způsobené vyhýbáním se daním se odhadují na zhruba 50 až 70 miliard EUR, avšak že tyto ztráty příjmů by v EU mohly ve skutečnosti představovat přibližně 160 až 190 miliard EUR, pokud by se zohlednila zvláštní daňová ujednání, neefektivita výběru daní a další podobné faktory(26); vzhledem k tomu, že Konference OSN o obchodu a rozvoji vyčíslila, že kvůli nadnárodním společnostem, které se vyhýbají daňovým povinnostem, přicházejí rozvojové země o příjmy v přibližné výši 100 miliard USD ročně; zdůrazňuje, že k těmto údajům je třeba přistupovat s určitou opatrností a že mohou podceňovat skutečné ztráty příjmu vnitrostátních rozpočtů vzhledem k omezené transparentnosti a k rozdílným účetním a koncepčním rámcům panujícím v různých zemích světa, které ovlivňují dostupnost srovnatelných a smysluplných údajů a spolehlivost jakýchkoli odhadů;

21.  konstatuje, že strategie daňového plánování může být založena na struktuře společností, finančních dohodách pro jejich dceřiné společnosti nebo stanovování převodních cen bez jakékoli vazby na skutečnou hospodářskou činnost, což umožňuje umělé převádění zisku mezi jurisdikcemi s cílem snížit celkové daňové odvody podniků; se znepokojením konstatuje, že roste počet krycích společností, které jsou využívány v EU, ale jsou to „společnosti“ jen podle jména, které jsou využívány pouze k daňovým únikům; poukazuje na specifický příklad společnosti McDonalds, o jejíchž daňových praktikách informovala zpráva koalice odborových organizací, kde se uvádí, že v důsledku ztrát na daních přišly evropské země v letech 2009 až 2013 o více než 1 miliardu EUR(27);

22.  má za to, že vnitrostátní preferenční režimy a nízká úroveň koordinace či sbližování daňových systémů členských států vedou navzdory skutečné hospodářské propojenosti a vzájemným vztahům v rámci vnitřního trhu k častému nesouladu umožňujícímu agresivní daňové plánování, dvojí odpočet od daně a dvojí absenci zdanění, například prostřednictvím jedné či kombinace několika následujících praktik: nesprávné převodní ceny, umístění odpočtů do jurisdikcí s vysokým zdaněním, převádění finančních prostředků získaných úvěrem přes společnosti-prostředníky, převod rizika, hybridní finanční produkty, využívání nesourodosti systémů, daňová arbitráž, licenční dohody, výběr umístění v závislosti na uzavřených dohodách a provádění prodeje aktiv v jurisdikcích s nízkým zdaněním;

23.  zdůrazňuje, že v průběhu pracovních cest podniknutých do pěti členských států a Švýcarska s cílem zjistit potřebné údaje si zvláštní výbor EP povšiml, že některá vnitrostátní daňová opatření, často kombinovaně používaná nadnárodními společnostmi, mohou představovat škodlivé daňové praktiky, a to zejména tato opatření (tento seznam nelze považovat za vyčerpávající):

   případy zneužití daňových rozhodnutí nebo dohod o narovnání, kdy se projevují snahy překročit rámec prostého vyjasnění stávající právní úpravy a dosáhnout preferenčního daňového zacházení;
   rozdílné definice stálé provozovny a daňové rezidence;
   málo zohledněná nebo zcela nezohledněná ekonomická podstata, což umožňuje vytváření subjektů pro zvláštní účely (např. krycích společností, „prázdných“ společností aj.) s příznivějším daňovým zacházením;
   odpočet tzv. pomyslného úroku (který společnostem umožňuje odečíst si ze svého zdanitelného příjmu fiktivní úrok vypočítaný na základě vlastního kapitálu);
   přehnané praktiky při rozhodování o zisku (jejichž prostřednictvím může společnost od daňové správy získat písemné potvrzení o tom, že její zdanitelný příjem nezahrnuje zisk, který by nebyl realizován v případě situace samostatnosti („stand-alone“));
   nejednoznačná nebo nekoordinovaná ustanovení o převodních cenách;
   řada preferenčních režimů, zejména ve vztahu k nehmotným aktivům (patenty, znalosti či zvláštní daňový režim pro příjmy z patentů známý jako IP-Box);
   vrácení srážkové daně nebo výjimky ze srážkové daně z úroků, dividend a licenčních poplatků, přičemž tato vrácení či výjimky se zakládají na dvoustranných daňových dohodách nebo ustanoveních vnitrostátních právních předpisů;
   rozdíly v právní kvalifikaci mezi jednotlivými členskými státy (hybridní subjekty nebo hybridní půjčky, kdy se úrokové výdaje mění na osvobozené dividendy);
   v případě Švýcarska, speciální daňové režimy na úrovni jednotlivých kantonů pro společnosti kontrolované zahraničními subjekty, jichž nemohou využívat společnosti kontrolované domácími subjekty (tzv. režimy oddělení);
   absence účinných obecných či specifických pravidel zabraňujících zneužívání daňového systému či slabé vymáhání nebo výklad takovýchto pravidel;
   struktury, které dokážou zatajit skutečného majitele aktiv a nelze na ně aplikovat režimy výměny informací, jako jsou svěřenské fondy a tzv. „svobodné přístavy“ (freeports);

24.  konstatuje, že podle Komise(28) dochází v EU k přesouvání zisku v 72 % případů prostřednictvím kanálů převodních cen a umístění práv duševního vlastnictví;

25.  zdůrazňuje, že určitý počet členských států v posledních letech zavedl specifické systémy na snižování daně z příjmu právnických osob s cílem přitáhnout mobilní nehmotná aktiva společností, jako je např. příjem z práv duševního vlastnictví; bere na vědomí rozmanitost, která panuje mezi různými sníženími daňové sazby a příspěvky a oblastmi působnosti nabízených systémů (režim pro inovace, režim pro práva duševního vlastnictví, režim pro znalosti, režim pro patenty atd.); zdůrazňuje, že v některých členských státech nemusejí daňoví poplatníci vyprodukovat duševní vlastnictví sami nebo v dané zemi k tomu, aby jim byl umožněn přístup k daňovým zvýhodněním, ale stačí jim získat odpovídající práva prostřednictvím podniku, jehož sídlo se nachází v této jurisdikci; zdůrazňuje proto, že jakákoli fiskální zvýhodnění pro účely výzkumu a vývoje musí být navázána na skutečné výdaje v příslušné jurisdikci;

26.  zdůrazňuje navíc, že náklady na výzkum a vývoj mohou být v rámci vnitrostátních daňových systémů uplatňovány za účelem snížení daně i bez zvláštního režimu pro příjmy z duševního vlastnictví, a že tento zvláštní režim tedy přispívá k vyhýbání se daním způsobem, který je v rozporu se systémem;

27.  domnívá se, že takovéto systémy jsou příkladem škodlivé daňové soutěže mezi státy, neboť ačkoli většinou nemají žádnou vazbu ani dopad na reálnou ekonomiku, způsobují snížení daňových příjmů ostatních zemí, včetně členských států; konstatuje, že Komise při svém přezkumu daňových pobídek na podporu výzkumu a vývoje(29) shledala, že „režim pro příjmy z duševního vlastnictví se spíše jeví jako nástroj k přesouvání zisků právnických osob než k podněcování inovací“;

28.  zdůrazňuje, že v ekonomickém prostředí, které se vyznačuje větším počtem nehmotných aktiv, trpí stanovování převodních cen často nedostatkem srovnatelných transakcí a referenčních ukazatelů, v důsledku čehož je značně náročné řádně uplatňovat zásadu obvyklých tržních podmínek, podle které by měly být transakce mezi subjekty náležejícími téže korporátní skupině oceňovány stejným způsobem jako transakce mezi nezávislými subjekty;

29.  konstatuje, že stávající pokyny pro stanovování převodních cen ponechávají nadnárodním společnostem značný prostor pro rozhodování při výběru a uplatňování metod vyhodnocování; zdůrazňuje, že nadnárodní společnosti, v rozporu s duchem těchto pokynů, zneužívají neexistenci účinného společného standardu pro stanovování převodních cen a různé výjimky a alternativy pro přesné vymezení svých zdanitelných zisků v závislosti na jurisdikci a snižování své celkové daňové zátěže, mj. prostřednictvím přirážky k nákladům, svévolného stanovování ziskové marže nebo pochybného vylučování určitých nákladů ze svých výpočtů; zdůrazňuje, že nejlepším způsobem, jak řešit problém převodních cen na úrovni EU, je konsolidace společného základu daně, který problém s těmito cenami odstraní;

30.  zdůrazňuje skutečnost, že údaje o stanovování převodních cen předkládané nadnárodními společnostmi nebo jejich zástupci nemohou daňové správy, které často nedisponují dostatečným vybavením a dostatkem personálu pro kritický a důkladný přezkum těchto analýz a jejich výsledku či dopadu, řádně monitorovat;

31.  s politováním konstatuje, že v hospodářské situaci, v níž 60 % světového obchodu probíhá uvnitř skupiny(30), jsou pokyny pro uplatňování tohoto čistě ekonomického konceptu roztříštěny na úrovně jednotlivých států, a jsou tedy nepříznivě ovlivňovány nesouladem mezi členskými státy a právními spory;

32.  dále zdůrazňuje, že navzdory značnému počtu právních sporů v EU způsobených rozdílným výkladem identických zásad stanovování převodních cen, nebyl na evropské úrovni zaveden žádný účinný mechanismus řešení sporů; konstatuje, že urovnávání sporů na základě úmluvy EU o arbitráži ve věci převodních cen může trvat až osm let, což zvyšuje právní nejistotu podniků a daňových správ;

33.  zdůrazňuje klíčovou úlohu velkých auditorských firem, včetně tzv. velké čtyřky, při vypracovávání a prodeji daňových rozhodnutí a systémů sloužících k vyhýbání se daním, které využívají nesoulad mezi jednotlivými vnitrostátními právními úpravami; zdůrazňuje, že tyto firmy, které zřejmě získávají značnou část svých příjmů z daňových služeb, dominují auditorským trhům většiny členských států a mají nejsilnější postavení ve službách daňového poradenství na celosvětové úrovni, představují úzký oligopol; domnívá se, že takováto kartelová situace nemůže dál pokračovat, aniž by poškozovala fungování jednotného trhu v oblastech, v nichž působí „velká čtyřka“; upozorňuje na střet zájmů způsobený tím, že v téže firmě probíhají souběžně aktivity v oblasti daňového poradenství a konzultantské služby, které se zaměřují na jedné straně na daňové správy a na straně druhé na služby daňového plánování nadnárodních společností využívající slabá místa vnitrostátních daňových předpisů; je toho názoru, že v této věci je třeba prosazovat osvědčené postupy a že stávající kodexy chování je případně zapotřebí zdokonalit; pochybuje nicméně o tom, zda jsou kodexy chování podniků a politika sociální odpovědnosti podniků účinnými nástroji k řešení tohoto problému; zdůrazňuje skutečnost, že daňová rozhodnutí se jak v EU, tak na celém světě, stala v podnikání běžnou praxí, která je využívána nejen k získání právní jistoty nebo výhodných daňových ujednání, ale také v případech, kdy ustanovení právních předpisů neponechávají žádný prostor pro výklad; je znepokojen odhady z odvětví daňového poradenství, podle nichž lze klientům doporučit již takový systém daňového plánování, u něhož je pouze 50% šance, že je v souladu se zákonem(31);

34.  vyzývá daňové orgány, aby zlepšily a diverzifikovaly své zdroje know-how a podstatně zdokonalily postup hodnocení dopadů s cílem omezit rizika neočekávaných důsledků nových daňových opatření; připomíná členským státům, že nejenom rozdíly mezi daňovými systémy, ale také přílišná složitost vnitrostátních daňových systémů a nízká stabilita s příliš častými změnami významně přispívají ke vzniku daňových mezer, nespravedlnosti daňového systému a nízké důvěryhodnosti daňové politiky; zdůrazňuje v tomto ohledu, že daňová roztříštěnost je překážkou pro vytvoření evropské unie kapitálových trhů;

Aktuální situace a vyhodnocení činností na úrovni EU, na mezinárodní úrovni a na úrovni jednotlivých států

35.  uznává, že po hospodářské krizi a ještě více po vypuknutí skandálu LuxLeaks získal problém agresivního daňového plánování nadnárodních společností vysokou politickou prioritu v členských státech, EU, OECD a v G20; s politováním však konstatuje, že v praxi nebylo doposud dosaženo žádného výrazného pokroku vyjma projektu OECD, který financovala skupina G20, jenž se týkal oslabování daňové základny a přesouvání zisku a byl právě dokončen, ale země jeho výsledky dosud neuplatnily;

36.  v této souvislosti konstatuje, že mnoho členských států zavedlo či hodlá zavést opatření k boji proti vyhýbání se daním, a to především s ohledem na omezování odpočtu úroků, pravidla zabraňující zneužívání systému, lepší definici pojmu stálé provozovny (včetně vypracování testovacích metod pro účely vymezení ekonomické podstaty, které by účinněji vymezovaly zdanitelnou přítomnost podniků), možné vyloučení podniků porušujících pravidla z účasti na veřejných zakázkách nebo zveřejňování systémů daňového plánování, neboť tato opatření by mohla napomoci obnovit důvěryhodnost celého daňového systému a zkrátit prodlevu mezi zavedením specifických systémů a přijetím nápravných opatření, a to i na legislativní úrovni;

37.  je nicméně znepokojen skutečností, že jestliže chybí přístup založený na spolupráci, pak mohou jednostranná opatření přijímaná členskými státy proti oslabování daňové základny přispívat ke zvyšování složitosti a vytváření nových ohnisek nesouladu, a tudíž i vytvářet nové příležitosti pro vyhýbání se daňovým povinnostem na vnitřním trhu; zdůrazňuje, že jakékoli nesourodé provádění mezinárodních či unijních pokynů na úrovni členských států může mít tytéž důsledky;

38.  vítá různé iniciativy a legislativní návrhy, které Komise předložila v průběhu posledních 20 let (včetně těch nejnovějších) a jež směřují k posílení koordinace systémů zdanění právnických osob v členských státech s cílem posílit vnitřní trh, vyřešit problém dvojího zdanění či dvojího nezdanění a zachovat právo členských států na účinné zdaňování; s politováním nicméně konstatuje, že Rada dodnes schválila jen malý počet těchto iniciativ, a v důsledku požadavku jednomyslnosti a skutečnosti, že některé členské státy jsou stále přesvědčeny, že je pro ně samotné výhodnější zachovat určité mezery v nekoordinovaném daňovém systému, než kdyby bylo dosaženo společně koordinovaného systému;

39.  vítá zveřejnění nového souboru fiskálních politik a vyzývá Komisi, aby usilovala o zajištění spravedlivého daňového systému založeného na zásadě zdanění v tom členském státě, kde dochází k vytváření zisku, čímž se zamezí narušování vnitřního trhu a nespravedlivé hospodářské soutěži;

40.  zdůrazňuje, že skupina pro kodex chování při zdaňování podniků (dále jen „skupina“), kterou v roce 1998 zřídily členské státy, dosáhla na konci devadesátých let a na počátku nového tisíciletí toho, že byly odstraněny v té době nejškodlivější individuální daňové praktiky prostřednictvím dvojího přístupu na bázi tzv. měkkého práva (soft law), a to díky zrušení stávajících daňových opatření, která způsobovala škodlivou daňovou soutěž, a závazku nepřijímat takováto opatření ani do budoucna;

41.  s politováním konstatuje, že činnost této skupiny zřejmě ztratila na intenzitě; konstatuje, že některá z více než stovky opatření, která byla v důsledku této činnosti zrušena, byla v členských státech nahrazena daňovými opatřeními s obdobnými škodlivými dopady; konstatuje, že daňové orgány zareagovaly na doporučení skupiny tím, že vytvořily nové struktury se škodlivými dopady, které jsou stejné jako dopady opatření, jejichž zrušení skupina dosáhla; s politováním konstatuje, že minulé snahy posílit její řízení a mandát a přizpůsobit a rozšířit pracovní metody a kritéria stanovené v kodexu s cílem bojovat proti novým formám škodlivých daňových praktik v rámci stávajícího ekonomického prostředí nebyly úspěšné; podporuje nedávné návrhy Komise v této věci, které jsou uvedeny v jejím akčním plánu pro spravedlivé a účinné zdaňování podniků v EU ze dne 17. června 2015;

42.  vyjadřuje politování nad tím, že navzdory ambiciózním cílům, vyhlašovaným od roku 1997, přetrvává mezi státy nadále daňová soutěž, která není ani tak dána rozdíly v daňové sazbě jako spíše různorodostí vnitrostátních pravidel, podle nichž se určuje, co je považováno za zdanitelný zisk, což již několik desetiletí ilustrují rozdíly mezi nominální a skutečnou sazbou daně z příjmu právnických osob uplatňovanou členskými státy;

43.  s politováním konstatuje, že původní status skupiny a ujednání o jejím řízení ponechaly příliš mnoho místa pro politická vyjednávání a kompromisy při hledání „širokého konsensu“ (v praxi tedy téměř jednomyslnosti s možností vyjádřit nesouhlas v poznámkách pod čarou), pokud jde o hodnocení škodlivých daňových praktik, což snížilo spolehlivost a celistvost její práce a někdy to vedlo k záměrnému nezveřejňování zpráv nebo nepřijímání opatření navazujících na tyto zprávy, například zprávy společnosti Simmons & Simmons z roku 1999 o administrativních postupech; považuje za politováníhodné, že rušení stávajících opatření narazilo na politické prodlevy a v některých případech umožnilo začlenění nových příjemců po vypršení lhůty, což je rovněž provázáno s velmi slabými mechanismy odpovědnosti a monitorování, které ve skupině panují;

44.  zdůrazňuje především, že přístup kodexu, který funguje případ od případu, sice vedl k tomu, že členské státy v současnosti více soutěží na základě obecných opatření, avšak neřeší systémový nedostatek spočívající v roztříštěném rámci danění podniků v EU, který vyžaduje důslednější reformu;

45.  bere také na vědomí úsilí, které se konkretizovalo vytvořením Platformy pro řádnou správu daní, která přivedla k témuž jednacímu stolu různé zúčastněné strany s cílem dosáhnout konsensu ohledně otázky vyhýbání se daním, zejména na mezinárodní úrovni, a Společného fóra pro převodní ceny, které vydalo mnoho obecných pokynů týkajících se technických otázek spojených s převodními cenami; zdůrazňuje, že tyto subjekty přispěly k realizaci částečných oprav rámce pro zdaňování právnických osob; vyjadřuje politování nad tím, že pokyny vydané Společným fórem pro převodní ceny dosud dostatečně neřešily otázku vyhýbání se daním; lituje skutečnosti, že složení Společného fóra pro převodní ceny je stále nevyvážené, byť bylo nedávno obměněno; mimoto kritizuje fakt, že na pokynech k převodním cenám se podílejí daňoví odborníci, kteří mohou současně radit svým klientům se strategiemi agresivního daňového plánování, a mohou se tak dostat do střetu zájmů;

46.  zdůrazňuje, že právní předpisy EU (směrnice o mateřských a dceřiných společnostech, o úrocích a licenčních poplatcích, o fúzích a o správní spolupráci) sice pokrývají jen omezené aspekty týkající se zdanění podniků, podařilo se jim však vyřešit určité konkrétní problémy, kterým čelí členské státy a podniky působící v několika zemích; zdůrazňuje, že tato opatření, která měla původně odstranit dvojí zdanění, mají určité neplánované a kontraproduktivní dopady na vyhýbání se daním a někdy vedou k dvojímu nezdanění; vítá změny ve směrnici o mateřských a dceřiných společnostech, které nedávno schválila Rada, jejichž cílem je zavést obecné ustanovení proti zneužívání a řešit problém hybridních úvěrových nástrojů využívajících nesouladu mezi daňovými systémy a které vstoupí v platnost na konci roku 2015, přičemž očekává, že to pomůže odstranit některé příležitosti k vyhýbání se daním v EU;

47.  připomíná ustanovení směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci zaměřená na posílení výměny všech relevantních daňových údajů; domnívá se, že automatická, okamžitá a komplexní výměna a účinné zpracovávání daňových údajů by silně odrazovaly od vyhýbání se daním a od zavádění škodlivých daňových praktik a zpřístupnily by členským státům a Komisi veškeré relevantní informace, které by jim umožnily proti těmto praktikám zasahovat;

48.  s politováním konstatuje, že stávající legislativní rámec a rámec týkající se sledování pro účely výměny informací o daňových opatřeních nejsou efektivní, neboť se ukázalo, že stávající požadavky na spontánní výměnu informací či výměnu informací na vyžádání se neplní; s politováním konstatuje, že v podstatě ani jeden z členských států neposkytuje informace, které by mohly mít nějaký dopad na partnerské země v EU; vyjadřuje politování nad nedostatkem koordinace mezi Komisí a příslušnými orgány členských států;

49.  s politováním konstatuje, že členské státy si informace jen málokdy vyměňují spontánně; vítá automatickou výměnu informací, která již není založena na vzájemnosti; upozorňuje na strukturální problémy celého systému založeného na diskrečních rozhodnutích o tom, co by mělo být sdělováno a co nikoli, s nímž jsou spojeny slabé systémy monitorování, které způsobují, že je velmi obtížné přesně vymezit případná porušování požadavku na výměnu informací;

50.  vítá závazek Komise, že bude podporovat automatickou výměnu informací v oblasti daní jakožto budoucí evropský a mezinárodní standard transparentnosti; naléhavě vyzývá k tomu, aby Komise začala tím, že bude plnit svou úlohu strážkyně Smluv a přijala veškerá nezbytná opatření s cílem zajistit, aby byly dodržovány stávající právní předpisy EU a zásada loajální spolupráce mezi členskými státy, jak je stanovena ve Smlouvách; vítá návrh skupiny odborníků pro automatickou výměnu informací o finančních účtech, který spočívá v hledání možností podpory rozvojových zemí pomocí mechanismu automatické výměny informací na základě toho, že s nimi budou uzavřeny dohody o výměně na nerecipročním základě;

51.  konstatuje, že pravidla a sankce v oblasti státní podpory jsou užitečné jakožto prostředek k řešení nejhorších a nejvíce narušujících škodlivých daňových praktik a že tato pravidla a sankce mohou mít značný odrazující účinek;

52.  vítá balíček z oblasti daňové transparentnosti, který se týká automatické výměny informací o daňových rozhodnutích mezi členskými státy a jenž předložila Komise v březnu 2015, a rovněž vítá akční plán pro zavedení spravedlivého a efektivního systému daně z příjmů právnických osob v EU z června 2015; zdůrazňuje nicméně, že tyto texty lze považovat pouze za první kroky správným směrem a že je třeba urychleně zavést soudržný rámec legislativních ustanovení a správní koordinace, a to i ve prospěch malých a středních podniků a těch nadnárodních společností, které napomáhají ke skutečnému hospodářskému růstu a spravedlivě se podílí na výběru daní na vnitřním trhu;

53.  vítá nedávnou dohodu na akčním plánu OECD týkajícím se oslabování daňové základny a přesouvání zisku, který se po opakovaných výzvách k přijetí opatření u příležitosti summitů G7 a G20 pokouší řešit jednotlivé problémy ohrožující fungování mezinárodního systému zdanění právnických osob, neboť v zájmu jejich vyřešení navrhuje celosvětové a systematické kroky; s politováním bere na vědomí opožděné a doposud nevyrovnané začlenění rozvojových zemí do postupů OECD v souvislosti s řešením problému oslabování daňové základny a přesouvání zisku, na nichž by se měly spravedlivě podílet; lituje rovněž faktu, že některé výstupy akčního plánu pro problém oslabování daňové základny a přesouvání zisku nezabíhají do podrobností, pokud jde o škodlivé daňové režimy, digitální ekonomiku a transparentnost;

54.  konstatuje, že na základě systematického rozboru „bodů největšího tlaku“ mezinárodního daňového systému byl akční plán pro problém oslabování daňové základny a přesouvání zisku rozdělen do 15 akčních bodů, z nichž sedm přijal za své summit G20 v listopadu 2014 a u ostatních bylo dosaženo určitých výsledků v říjnu 2015; zdůrazňuje, že v souvislosti s vyvíjejícím se podnikatelským prostředím se uvedené kroky snaží o vyřešení problémů v oblasti transparentnosti, např. vydáváním pokynů ve věci zpráv rozčleněných podle jednotlivých zemí, řešením problému nedostatečného konkrétního obsahu některých opatření vůči systémům vyhýbání se daním a posilováním soudržnosti mezinárodních pravidel;

55.  varuje však před kompromisy, které by nedosáhly úrovně původních cílů nebo by vedly k rozmanitým výkladům na vnitrostátní úrovni; zdůrazňuje dále, že doposud nebylo zavedeno v podstatě žádné účinné sledování toho, jak jsou prováděny pokyny OECD v zemích, které je přijaly za své, a že ani nejlépe naplánované řešení nemůže být účinné, není-li jeho uplatňování monitorováno a není-li prováděno řádně;

56.  zdůrazňuje, že aktivity EU a OECD v této oblasti se navzájem doplňují; domnívá se, že vzhledem k úrovni dosažené integrace musí jít EU nad rámec návrhů akčního plánu pro problém oslabování daňové základny a přesouvání zisku, pokud se jedná o koordinaci a sbližování v zájmu boje proti všem formám škodlivé daňové soutěže na vnitřním trhu; je přesvědčen, že EU by mohla zavést účinnější nástroje pro zajištění spravedlivé daňové soutěže a práva členských států účinně danit zisky, které vznikly na jejich území, přičemž současně zajistí, aby nebyla negativně ovlivněna její konkurenceschopnost;

Šetření případů státní podpory ze strany Komise: celkový přehled a výsledky

57.  zdůrazňuje, že na vnitřním trhu jsou noví účastníci a nové firmy, a to i malé a střední podniky, které nepoužívají agresivní daňové plánování, znevýhodněni vůči nadnárodním společnostem, jež jsou schopny přesouvat zisky nebo uplatňovat jiné formy agresivního daňového plánování prostřednictvím celé škály rozhodnutí a nástrojů, které mají k dispozici pouze díky své velikosti a schopnosti podnikat na mezinárodní úrovni; se znepokojením konstatuje, že ačkoli jsou všechny ostatní podmínky stejné, vede výsledná nižší daňová zátěž k tomu, že nadnárodní společnosti vykazují vyšší zisk po zdanění a vznikají tudíž nerovné podmínky vůči jejich konkurentům na jednotném trhu, kteří nevyužívají agresivní daňové plánování a zachovávají vazbu mezi místem, kde jim vzniká zisk, a místem, kde platí daně; poukazuje na to, že toto narušování rovných podmínek ve prospěch nadnárodních společností je v rozporu se základní zásadou jednotného trhu;

58.  zdůrazňuje, že OECD(32) upozorňuje na strategie uplatňované některými nadnárodními společnostmi, které jim umožňují odvádět daň z příjmu ve výši pouhých 5 %, přičemž menší podniky musí odvádět až 30 %, a je značně znepokojen faktem, že podle některých studií(33) je zdanění příjmů přeshraničních podniků v průměru až o 30 % nižší než daň z příjmu domácích společností působících jen v jedné zemi; považuje za nepřijatelné, aby v důsledku těchto strategií mohly určité nadnárodní společnosti platit velmi nízkou efektivní daň z příjmu právnických osob, zatímco některé malé a střední podniky musí platit daně v plné výši;

59.  zdůrazňuje, že takto deformovaná rozhodnutí hospodářských subjektů, která jsou přijímána na základě očekávané návratnosti po zdanění, vedou k neoptimálnímu umisťování zdrojů v EU a mají tendenci oslabovat hospodářskou soutěž, což má dopady na růst a zaměstnanost;

60.  zdůrazňuje, že některé škodlivé daňové praktiky mohou spadat do oblasti působnosti pravidel státní podpory v podobě daňových opatření, především pokud mohou (stejně jako státní podpora) poskytovat příjemci „selektivní“ výhody a narušovat hospodářskou soutěž na vnitřním trhu; konstatuje, že v minulosti se procesy týkající se státní podpory a skupiny pro kodex chování navzájem podporovaly, obzvláště v roce 1999 a v letech 2000 až 2005; zdůrazňuje, že prosazování pravidel EU v oblasti hospodářské soutěže vytvořilo dodatečný právní tlak na rozhodovací procesy ve skupině, jež dosud probíhaly na základě tzv. „měkkého práva“, čímž se částečně kompenzoval nedostatek jiných účinných nástrojů umožňujících řešit problém vyhýbání se daňovým povinnostem na úrovni EU;

61.  je si vědom důležitého vývoje, k němuž došlo v posledních 20 letech s ohledem na analytický rámec Komise pro státní podporu poskytovanou na základě daňových opatření, který umožnil dosáhnout větší jasnosti, pokud jde o definici a analýzu státní podpory poskytované na základě daňových opatření i pokud jde o systematičtější kroky zaměřené proti těmto opatřením; poukazuje zejména na pokyny Komise z roku 1998 ohledně uplatňování pravidel pro poskytování státní podpory na opatření v oblasti přímého zdanění podnikatelské činnosti, na zprávu o této problematice z roku 2004 a na nejrůznější důležitá rozhodnutí v rámci judikatury z prvních deseti let 21. stol.; vítá zahájení veřejných konzultací o návrhu pokynů zaměřených na ujasnění pojmu „státní podpora“ podle článku 107 SFEU, které zahrnují prvky státní podpory poskytované formou daňových opatření, a zejména daňová rozhodnutí, a které byly zahájeny v roce 2014 v rámci procesu modernizace státní podpory propagovaného Komisí;

62.  konstatuje, že v nedávných desetiletích se vytvořila stále ustálenější judikatura Evropského soudního dvora týkající se uplatňování pravidel státní podpory na daňová opatření členských států, naposledy v případu Gibraltar v roce 2011(34);

63.  konstatuje, že ESD zdůraznil zásadu „přednosti obsahu před formou“ a že tudíž referenčním kritériem pro hodnocení určitého opatření je jeho ekonomický dopad;

64.  konstatuje proto, že ESD vyvodil ze zákazu státní podpory dalekosáhlé požadavky týkající se legislativní odpovědnosti členských států v daňových záležitostech;

65.  podotýká, že pojem „povahy a obecné struktury daného systému v členských státech“ je základním pojmem, pokud jde o posuzování, zda jsou přímá nebo nepřímá daňová opatření selektivní, a tím i slučitelná s vnitřním trhem, a že veškerou státní podporu je nutné posuzovat s ohledem na předchozí rovnovážný stav; zdůrazňuje, že jelikož je referenční hodnota EU používaná k posuzování případného narušování trhu součástí referenčního systému členských států(35), nelze na všechny případy narušování trhu a škodlivé daňové postupy v rámci vnitřního trhu vztahovat stávající pravidla hospodářské soutěže; poukazuje proto na to, že problém vyhýbání se daňovým povinnostem ze strany podniků v EU nebude možné vyřešit pouze na základě plného prosazování těchto předpisů;

66.  podotýká, že na základě údajů, které získal příslušný zvláštní výbor Komise(36), vyšetřovala Komise od roku 1991 pouze 65 případů státní podpory poskytované na základě daňových opatření, z nichž se v sedmi případech jednalo o daňová rozhodnutí a pouze 10 případů se vyšetřovalo na základě formálního nahlášení ze strany členských států;

67.  zdůrazňuje, že Komise se v letech 2005–2010 zabývala pouze malým počtem případů v oblasti státní podpory poskytované na základě daňových opatření a že nedávná jednání týkající se státní podpory zahrnovala:

   zahájení šetření v oblasti praxe přijímání daňových rozhodnutí v sedmi členských státech v červnu 2013, přičemž toto šetření bylo v prosinci 2014 rozšířeno na všechny členské státy,
   vyšetřování zahájené v říjnu 2013 ohledně toho, zda daňový režim právnických osob na Gibraltaru zvýhodňuje některé společnosti, které bylo v říjnu 2014 rozšířeno tak, aby zkoumalo také daňová rozhodnutí na uvedeném území;
   souběžné zahájení samostatného šetření týkajícího se daňových režimu v oblasti duševního vlastnictví (daňové zvýhodnění týkající se patentů),
   zahájení formálního šetření tří případů v červnu 2014: společnosti Apple v Irsku, financí a obchodování společnosti Fiat v Lucembursku a společnosti Starbucks v Nizozemsku, jež bylo ukončeno v říjnu 2015, po kterém následovalo v říjnu 2014 šetření společnosti Amazon v Lucembursku,
   zahájení formálního šetření daňového systému v Belgii (systému, kterým se řídí nadměrný zisk) v únoru 2015;

68.  zdůrazňuje, že probíhající a dokončená šetření ze strany Komise a případy, které pronikly na veřejnost prostřednictvím stránky LuxLeaks, ukazují, že některé členské státy neplní svou zákonnou povinnost(37) hlásit Komisi veškeré potenciální případy poskytování státní podpory;

69.  zdůrazňuje, že tato šetření vnesla světlo pouze do velmi omezeného vzorku typických postupů, které mají vliv na zdanitelný zisk přidělený některým dceřiným společnostem nadnárodních společností na základě převodních cen; je znepokojen tím, že stávající zdroje příslušných útvarů Komise mohou omezit její schopnost zvládat výrazně vyšší počet případů a provádět systematické kontroly s cílem zjistit, zda i další postupy (vedle těch, které jsou založeny na převodních cenách) v oblasti zdanění právnických osob mohou porušovat pravidla státní podpory;

70.  jednoznačně podporuje postup Komise spočívající v tom, že si při důkladném posuzování stávajících případů dává načas a provádí jej s veškerou náležitou péčí; domnívá se, že výsledek šetření přispěje k zavedení přesnějších a účinnějších pokynů týkajících se státní podpory poskytované na základě daňových opatření a převodních cen a že přiměje členské státy k příslušné úpravě jejich postupů; vyzývá však Komisi, aby probíhající vyšetřování státní podpory poskytované formou daňových opatření dokončila, jakmile to bude prakticky možné, aniž by tím utrpěla kvalita a důvěryhodnost šetření, a očekává s velkým zájmem jeho výsledky;; vyzývá Komisi, aby o tomto vyšetřování pravidelně podávala zprávy Evropskému parlamentu; vyzývá Komisi, aby požadovala vrácení každého chybějícího eura, pokud se během probíhajících šetření potvrdí nelegální státní podpora;

71.  zdůrazňuje, že probíhající šetření by mohlo v případě porušování právních předpisů EU vést k tomu, že by členské státy, které dotčené daňové opatření schválily, vymáhaly částky odpovídající výši státní podpory nezákonně poskytnuté příslušným podnikům; zdůrazňuje, že přestože tento postup může velmi negativně ovlivnit pověst konkrétních členských států, představuje de facto bonus za nedodržování předpisů, což v případě pochybností členské státy neodradí od poskytování nelegální státní podpory a nepatřičných daňových úlev a naopak je to zbaví odpovědnosti za dodržování pravidel státní podpory, aniž by se snížila finanční ztráta v rozpočtech dotčených členských států; obecněji se domnívá, že pravidla státní podpory by měla stanovit sankce, které budou před nezákonnou státní podporou účinně odrazovat;

72.  poukazuje na možnost, že v případě nekalých převodních cen mezi dceřinými společnostmi nacházejícími se na různých stranách hranice dochází k úpravě daňových příjmů (vymáhání státní podpory) nejen v členském státě se zvýhodněným daňovým systémem, ale také v dalších zemích, v nichž transakce proběhla (následná úprava převodních cen, a tím i zdanitelného příjmu); zdůrazňuje, že v některých případech by to mohlo vést k dvojímu zdanění;

73.  připomíná, že daňová rozhodnutí by se měla zaměřovat na zajištění právní jistoty a umožnit, aby příjemci mohli mít legitimní očekávání; zdůrazňuje, že v situaci, kdy soudní rozhodnutí členských států mohou být zpochybněna pravidly EU v oblasti státní podpory, existuje riziko, že členské státy budou Komis hromadně žádat o předběžné vyjasnění jednotlivých daňových rozhodnutí, aby v případě daňových úřadů a podniků nedocházelo ke vzniku právní nejistoty; zdůrazňuje, že zvýšení kapacity v Komisi a zlepšení postupů pro předávání informací jsou vhodnými způsoby, jak řešit zvýšený příliv žádostí a zajistit zvýšení transparentnosti v daňových záležitostech, již členské státy požadují;

Třetí země

74.  je znepokojen tím, že negativní vedlejší účinky škodlivých daňových postupů některých nadnárodních společností jsou podle všeho mnohem významnější v případě rozvojových než rozvinutých zemí(38), protože rozvojové země získávají daleko větší část svých příjmů z daně z příjmu právnických osob a mají méně rozvinuté systémy veřejných financí, regulační systémy a administrativní kapacitu k tomu, aby zajistily dodržování daňových zákonů a bojovaly s těmito škodlivými daňovými postupy; konstatuje, že MMF(39) uvádí, že rozvojové země přicházejí v důsledku agresivního daňového plánování v relativním měřítku o třikrát více příjmů než rozvinuté země; zdůrazňuje, že Lisabonská smlouva v článku 208 zavazuje členské státy, aby uzpůsobily své politiky s ohledem na podporu rozvoje v rozvojových zemích; zdůrazňuje, že komplexní následné analýzy vedlejších účinků daňových postupů členských států, jejichž zjištění by měla být veřejná, by pomohly směřovat tvorbu politik k zajištění toho, aby tyto postupy neoslabily daňový základ ostatních členských států nebo třetích zemí;

75.  zdůrazňuje, že několik málo „vítězů“ v rámci celosvětové hospodářské soutěže v oblasti daní, což jsou země s velmi atraktivní daňovou politikou týkající se právnických osob, a to jak v rámci Evropské unie, tak i mimo ni, představuje zároveň některé z neúměrných základních hospodářských ukazatelů ve srovnání se svou velikostí a skutečnou hospodářskou činností, zejména podíváme-li se např. na počet společností se sídlem v dané zemi na jednoho obyvatele, množství zaznamenaných zahraničních zisků, přímé zahraniční investice nebo finanční toky směřující ze země ve srovnání s HDP apod.; konstatuje, že to poukazuje na umělou povahu jejich daňového základu a finančních toků směřujících do země a na nedostatečné propojení místa, kde dochází k vytváření hodnoty, a místa, kde dochází ke zdanění, což současné daňové systémy umožňují;

76.  zdůrazňuje, že daňová soutěž se zdaleka neomezuje pouze na členské státy, včetně jejich závislých nebo přidružených území, a že většina posuzovaných postupů má v důsledku přesouvání zisků do jurisdikcí s žádnými nebo jen nízkými daněmi nebo do tajných jurisdikcí, kde často nedochází k žádné významnější hospodářské činnosti, mezinárodní rozměr; s politováním konstatuje, že členské státy nepostupují vůči všem těmto jurisdikcím koordinovaně, nejen pokud jde o společné kroky nebo reakci na tuto škodlivou praxi, ale také pokud jde o jejich zjišťování a o příslušná kritéria, a to navzdory snahám Komise; jednoznačně proto podporuje návrh Komise z roku 2012, který obsahuje podstatná kritéria, která mají kromě transparentnosti a výměny informací zajistit spravedlivou soutěž, a dále podporuje nedávné zveřejnění seznamu nespolupracujících jurisdikcí v rámci daňového balíčku Komise ze dne 17. června 2015, který byl sestaven po zavedení postupu „společného jmenovatele“ na základě seznamů existujících na úrovni členských států; zdůrazňuje, že vytvoření tohoto seznamu je základní podmínkou k přijetí vhodných kroků proti těmto jurisdikcím; je přesvědčen, že tento seznam by měl být první částí postupu, který vyústí v důslednou a objektivní definici „daňových rájů“, z níž pak mohou vycházet budoucí seznamy založené na jasných kritériích, která by měla být známa předem; vyzývá Komisi, aby posoudila, zda evropské jurisdikce tato kritéria splňují;

77.  zdůrazňuje, že se na základě činnosti OECD v této oblasti podařilo dosáhnout řady pozoruhodných výsledků, pokud jde o transparentnost a výměnu informací; vítá zejména podepsání mnohostranné Úmluvy OECD o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech (tzv. „společné úmluvy“), kterou k červnu 2015 podepsalo téměř 100 zemí a kterou se řídí správní spolupráce mezi státy při vyměřování a výběru daní, zejména s ohledem na boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem a proti daňovým únikům;

78.  zdůrazňuje však, že práce OECD na jejím předchozím seznamu nespolupracujících jurisdikcí byla založena na politickém procesu, který vedl ke svévolným kompromisům již při stanovování kritérií pro sestavení seznamu, jako např. požadavek na uzavření daňových dohod s 12 dalšími zeměmi, což vedlo k tomu, že se na seznam jako nespolupracující daňový ráj nedostala žádná jurisdikce; zdůrazňuje, že stávající přístup této organizace je stále založen na kritériích, která se týkají daňové transparentnosti a výměny informací a nejsou dostatečně komplexní na to, aby postihly škodlivost určitých daňových praktik; podotýká, že bez ohledu na zásluhy OECD se tímto přístupem omezuje její význam při postupu zjišťování daňových jurisdikcí, které jsou nejvíce využívány pro vyhýbání se daňovým povinnostem a škodlivou daňovou konkurenci na celém světě; zdůrazňuje zejména, že tento přístup nezahrnuje žádné kvalitativní ukazatele pro objektivní posuzování dodržování postupů řádné správy ani se nezabývá kvantitativními údaji, jako jsou zaznamenané zisky, příchozí a odchozí finanční toky a jejich spojitost nebo nedostatek spojitosti s reálnou hospodářskou situací v dané jurisdikci;

79.  zdůrazňuje však, že tyto seznamy lze používat na úrovni členských států za účelem uplatňování vlastních předpisů na ochranu hospodářství a proti vyhýbání se daňovým povinnostem vůči třetím zemím (jako omezení výhod, uplatňování testu hlavního účelu, předpisy pro ovládané zahraniční firmy apod.) a že omezení těchto seznamů může proto vést také k omezení působnosti a účinnosti opatření členských států zaměřených na boj proti škodlivým daňovým praktikám;

80.  je přesvědčen o tom, že zajištění spravedlivé hospodářské soutěže na vnitřním trhu a ochrana daňového základu členských států závisí do velké míry na vyřešení nejslabšího článku, pokud jde o interakce s jurisdikcemi s nízkými nebo žádnými daněmi či tajnými jurisdikcemi, přičemž je třeba mít na paměti, že daňové sazby spadají do pravomoci členských států, jelikož možnost úniků daní do třetích zemí (tj. např. neexistence srážkové daně) podstatným způsobem rozšiřuje možnosti vyhýbání se daňovým povinnostem v rámci EU, a to bez ohledu na daňovou praxi;

81.  zdůrazňuje, že koordinovaný postup členských států vůči rozvojovým i rozvinutým zemím by se mohl v boji proti škodlivým praktikám a při podpoře větší reciprocity v daňových záležitostech ukázat jako daleko účinnější;

82.  zdůrazňuje, že v reakci na tlak ze strany EU a skupiny G20 na zajištění větší daňové transparentnosti a v souvislosti s finanční, hospodářskou a dluhovou krizí některé třetí země nakonec s EU podepsaly dohody o výměně informací o daních, což by mělo zlepšit spolupráci s těmito zeměmi; poukazuje na to, že v případě Švýcarska byla dohoda podepsána v květnu 2015, po dlouhém „přechodném“ období, po které tento důležitý obchodní partner EU využíval zvýhodněný přístup k jednotnému trhu, avšak zároveň odmítal spolupráci v jiných oblastech, zejména v oblasti daní;

83.  konstatuje, že navzdory pokračujícím jednáním je pokrok při podepisování podobných dohod o spolupráci se San Marinem, Monakem, Lichtenštejnskem a Andorrou pomalý; vyjadřuje politování nad tím, že Komise nemá podobný evropský mandát k vyjednávání dohod o automatické výměně informací se zámořskými územími, na něž se v současnosti vztahuje směrnice EU o zdanění příjmů z úspor;

84.  se znepokojením konstatuje, že u mnoha rozvojových zemí existuje nebezpečí, že v nich bude docházet k vyhýbání se daňovým povinnostem ze strany právnických osob a že hlavní příčinou nevybraných příjmů v rozpočtu rozvojových zemí je využívání převodních cen ze strany nadnárodních společností(40); zdůrazňuje navíc, že tyto země mají vůči některým nadnárodním společnostem nebo přímým zahraničním investorům, kteří hledají nejsnazší možnost, jak ve světě získat daňové subvence a možnost osvobození od daní, velmi slabou vyjednávací pozici; odsuzuje skutečnost, že každoroční ztráty daňových příjmů pro vnitrostátní rozpočty se odhadují v rozmezí 91 mld. EUR(41) až 125 mld. EUR(42);

85.  připomíná členským státům, že jsou vázány zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje zakotvenou v Lisabonské smlouvě a musí zajistit, aby jejich daňové politiky neoslabovaly cíle EU v oblasti rozvoje; vybízí členské státy, aby podle doporučení MMF provedly analýzu vedlejších účinků svých daňových politik a jejich dopadu na rozvojové země;

Závěry a doporučení

86.  s ohledem na mandát, který udělil svému zvláštnímu výboru, a nehledě na nejrůznější omezení a překážky ze strany dalších orgánů a institucí EU, některých členských států a nadnárodních společností, s nimiž se setkal při svých pracovních cestách ke zjištění potřebných údajů, dospěl k závěru, že:

   aniž jsou dotčeny výsledky probíhajícího šetření Komise ve věci státní podpory, ukazují zjištěné informace, že v některých případech členské státy nedodržovaly ustanovení čl. 107 odst. 1 SFEU, protože zavedly daňová rozhodnutí a jiná opatření, která jsou ve své podstatě nebo svým účinkem podobná a která tím, že byla výhodná pro některé podniky, vedla k narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu;
   některé členské státy plně neprosazovaly článek 108 SFEU, protože formálně neohlásily Komisi všechny své plány týkající se poskytování podpory v oblasti daní, a tím porušily i odpovídající ustanovení nařízení Rady (ES) č. 659/1999; zdůrazňuje, že Komise v důsledku toho nebyla schopna neustále kontrolovat všechny systémy podpory, jak je uvedeno v článku 108 SFEU, protože alespoň před rokem 2010, což je období, na něž se nevztahuje probíhající vyšetřování, neměla přístup k veškerým důležitým informacím;
   členské státy neplnily povinnosti stanovené ve směrnicích Rady 77/799/EHS a 2011/16/EU, jelikož si spontánně nevyměňovaly a ani nadále nevyměňují informace o daních, a to ani v případech, kde k tomu byly jasné důvody, nehledě na prostor k vlastnímu uvážení, který obě směrnice nabízejí, a to kvůli předpokladu, že v jiných členských státech mohou existovat daňové ztráty nebo že daňové úspory mohou pocházet z umělých převodů zisků v rámci skupin;
   některé členské státy nedodržely zásadu loajální spolupráce zakotvenou v čl. 4 odst. 3 SEU, protože nepřijaly veškerá patřičná opatření, ať už obecná nebo konkrétní, k zajištění plnění svých povinností;
   analýzu jednotlivých případů porušení práva Společenství týkajícího se výše uvedených bodů nebylo možné provést vzhledem k tomu, že členské státy, Rada a Komise neposkytly dostatek podrobných informací;
   Komise nesplnila svou úlohu strážkyně Smluv stanovenou v čl. 17 odst. 1 SEU, jelikož v této věci nejednala a nepřijala veškeré nezbytné kroky k zajištění toho, aby členské státy splnily své povinnosti, a to zejména ty, jež jsou stanoveny ve směrnicích Rady 77/799/EHS a 2011/16/EU, navzdory tomu, že měla důkazy o jejich neplnění; Komise porušila své povinnosti podle článku 108 Lisabonské smlouvy o fungování vnitřního trhu tím, že v minulosti nezahájila vyšetřování ve věci státní podpory;

87.  odsuzuje skutečnost, že několik požadovaných daňových dokumentů ze schůzí Skupiny pro kodex chování nebylo výboru poskytnuto vůbec nebo byla poskytnuta jen jejich část, přestože některé z nich již byly předtím poskytnuty jednotlivým občanům, kteří si o ně požádali prostřednictvím postupu pro přístup k dokumentům, což vedlo k tomu, že Evropský parlament je o postoji členských států k daňovým záležitostem hůře informován než evropští občané; dále vyjadřuje politování nad skutečností, že Komise poskytla méně než 5 % z celkového počtu požadovaných dokumentů, jichž bylo zřejmě kolem 5 500; lituje, že Komise a Rada s výborem v dostatečné míře nespolupracovaly, čímž mu bránily v plnění jeho úlohy;

88.  s ohledem na to, že Parlament v současnosti nemá pravomoci k vyšetřování, vyzývá Radu a Komisi, aby přednostně odsouhlasily projednávaný návrh nařízení Evropského parlamentu o podrobných ustanoveních pro výkon vyšetřovacího práva Evropského parlamentu(43), který by Parlamentu udělil skutečné vyšetřovací pravomoci, které jsou nezbytné pro výkon vyšetřovacího práva Parlamentu;

89.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala, zda lze ve věci výše uvedených porušení předpisů stále ještě podat žalobu u Soudního dvora;

90.  vyzývá členské státy, aby dodržovaly zásadu zdanění zisků v místě, kde byly vytvořeny;

91.  vyzývá členské státy a orgány EU, které sdílí politickou odpovědnost za současnou situaci, aby ukončily škodlivou daňovou soutěž a plně spolupracovaly s cílem odstranit zásadní rozdíly mezi daňovými systémy a škodlivá daňová opatření, která vytvářejí podmínky k masivnímu vyhýbání se daňovým povinnostem ze strany nadnárodních společností a k oslabování daňové základny v rámci vnitřního trhu, a aby nevytvářely další takové rozdíly; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby Komisi a ostatní členské státy uvědomily o veškerých významných změnách právních předpisů v oblasti zdanění právnických osob, které by mohly mít podstatný dopad na jejich efektivní daňovou sazbu nebo na daňové příjmy kteréhokoli jiného členského státu; zdůrazňuje, že členské státy, které hrají klíčovou úlohu při usnadňování daňových úniků, by měly přijmout odpovědnost a postavit se do čela úsilí o zlepšení daňové spolupráce v rámci EU;

92.  vyzývá hlavy států a vlád členských států EU, aby přijaly nové jasné politické závazky, že učiní naléhavá opatření k řešení této situace, kterou už nelze tolerovat, v neposlední řadě pro její dopad na rozpočty členských států, které už jsou předmětem opatření fiskální konsolidace, a na daňové odvody ostatních daňových poplatníků, včetně malých a středních podniků a občanů; v této souvislosti zdůrazňuje, že hodlá zcela dostát své úloze a je připraven zavést v úzké spolupráci s parlamenty členských států účinnější politickou kontrolu;

93.  naléhavě vyzývá Komisi, aby plnila svou úlohu strážkyně Smluv tím, že zajistí plné dodržování právních předpisů EU a zásady loajální spolupráce mezi členskými státy; naléhavě vyzývá Komisi k tomu, aby byla přijata další právní opatření v souladu s pravomocemi, které jí uděluje Smlouva; vyzývá proto Komisi, aby posílila své vnitřní kapacity, např. vytvořením zvláštního daňového útvaru, který by se zabýval zvýšeným počtem oznámení o státní podpoře v oblasti politiky hospodářské soutěže a měl také větší odpovědnost za koordinaci nových opatření souvisejících s daňovou transparentností;

94.  vyzývá členské státy, aby Komisi poskytovaly veškeré informace potřebné k tomu, aby mohla bez potíží vykonávat svou úlohu strážkyně Smluv;

95.  vyzývá Komisi, aby prosazovala osvědčené postupy při stanovování převodních cen, cen úvěrů a poplatků v rámci transakcí uvnitř skupin a aby je uvedla do souladu s převládajícími tržními cenami;

96.  zdůrazňuje, že členské státy mají i nadále plnou pravomoc stanovovat vlastní sazby daně z příjmů právnických osob; trvá však na tom, že daňová soutěž v EU vůči třetím zemím by měla probíhat v rámci jasného souboru předpisů, tak aby byla zajištěna spravedlivá soutěž mezi firmami na vnitřním trhu; vyzývá členské státy, aby především vytvořily prostředí příznivé pro podnikání, pro něž by byla mimo jiné charakteristická hospodářská, finanční a politická stabilita, právní jistota i jednoduché daňové předpisy; vzhledem k zásadní úloze při zajišťování fiskální udržitelnosti vyzývá Komisi k tomu, aby se v rámci evropského semestru důkladněji zabývala otázkami zdanění právnických osob, včetně škodlivých daňových praktik a jejich dopadu, a aby byly do postupu při makroekonomické nerovnováze zahrnuty příslušné ukazatele, včetně odhadu daňového deficitu vyplývajícího z vyhýbání se daňové povinnosti a daňových úniků;

97.  vyzývá členské státy, zejména ty, které jsou příjemci finanční pomoci, aby prováděly strukturální reformy, bojovaly proti daňovým podvodům a prosazovaly kroky namířené proti agresivnímu daňovému plánování;

98.  v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby zajistila náležitou rovnováhu mezi fiskální a ekonomickou konvergencí a aby zaručila, že účelem těchto opatření bude podpora růstu, investic a zaměstnanosti;

99.  domnívá se, že komplexní, transparentní a účinná automatická výměna informací o daních a povinný společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob patří k základním podmínkám pro dosažení takového daňového systému na úrovni EU, který by splňoval základní zásady vnitřního trhu a umožnil jejich zachování;

100.  vzhledem ke složitosti této problematiky vyzývá členské státy a orgány EU, aby přijaly nejrůznější soubory doplňujících opatření, s cílem zlepšit stávající situaci, a aby zároveň přihlédly k tomu, že je nutné omezit jejich složitost z hlediska všech zainteresovaných stran a minimalizovat náklady podniků a daňových správ spojené s dodržováním předpisů; zdůrazňuje proto, že zjednodušení daňových systémů by mělo být prvním krokem při snaze o zajištění transparentnosti nejen pro členské státy, ale i pro občany, kteří jsou v současné době z výměny informací vyloučeni;

101.  vyzývá Komisi, aby dále empiricky prověřovala, zda není možné omezit odečítání licenčních poplatků hrazených spřízněným korporacím ze základu daně z příjmů právnických osob, a potírat tak přesouvání zisku uvnitř skupiny;

102.  velmi lituje skutečnosti, že přes opakované výzvy původně souhlasily pouze čtyři nadnárodní společnosti(44) z celkového počtu 17, že se dostaví do výboru k projednání otázek mezinárodního daňového plánování; domnívá se, že počáteční odmítnutí 13 nadnárodních společností – z nichž některé jsou veřejně velmi viditelné – spolupracovat s parlamentním výborem, je nepřijatelné a velmi poškozuje důstojnost Evropského parlamentu i občanů, které zastupuje; konstatuje však, že 11 nadnárodních společností(45) nakonec souhlasilo, že se dostaví do výboru až poté, co ve výboru TAXE proběhlo hlasování o zprávě a krátce před hlasováním na plenárním zasedání, zatímco dvě nadnárodní společnosti(46) se nadále odmítaly dostavit; doporučuje proto, aby jeho příslušné orgány zvážily, zda dotčeným společnostem odejmout možnost přístupu do prostor Parlamentu, a aby se vážně uvažovalo o vytvoření jasného rámce a zpřísnění povinností stanovených pro organizace v kodexu chování, který je součástí rejstříku transparentnosti(47), pokud jde o spolupráci s výbory Evropského parlamentu a dalšími politickými orgány;

103.  vyzývá k prošetření úlohy, jakou hrají finanční instituce při napomáhání škodlivým daňovým praktikám;

Spolupráce v oblasti předběžných daňových rozhodnutí a jejich koordinace

104.  lituje obsahu politické dohody v rámci Rady ze dne 6. října 2015, která nesplňuje očekávání legislativního návrhu Komise z března 2015, kterým se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní; zdůrazňuje, že tento návrh obsahoval vedle společného rámce pro registraci a automatickou výměnu informací o daňových rozhodnutích také ustanovení, která Komisi umožňovala účinně sledovat jeho provádění ze strany členských států a zajišťovat, aby daňová rozhodnutí neměla negativní dopad na vnitřní trh; zdůrazňuje, že přijetí postoje Rady by znemožnilo plně využívat všechny přínosy vyplývající z automatické výměny informací o daňových rozhodnutích, zejména pokud jde o účinné provádění, a vyzývá proto Radu, aby zachovala návrh Komise a řádně zohlednila související stanovisko Parlamentu, obzvláště v souvislosti s působností směrnice (do její působnosti by spadala veškerá daňová rozhodnutí, nikoli pouze ta přeshraniční), obdobím zpětné účinnosti (výměna informací o všech dosud platných daňových rozhodnutích) a informacemi poskytovanými Komisi, která by měla mít k daňovým rozhodnutím přístup;

105.  vyzývá členské státy, aby v rámci všech mezinárodních fór podporovaly automatickou výměnu informací mezi daňovými správami jakožto novou globální normu; vyzývá zejména Komisi, OECD a skupinu G20, aby tuto myšlenku podporovaly prostřednictvím nejvhodnějších a nejúčinnějších nástrojů v rámci inkluzivního celosvětového postupu, zdůrazňuje, že je třeba přijmout konkrétní kroky k zajištění toho, aby se automatická výměna informací stala skutečně globální, a tedy i účinnou, a zároveň respektovala požadavky na důvěrnost, a to na základě podpory úsilí rozvojových zemí o budování kapacit za účelem plné účasti na automatické výměně informací; zdůrazňuje, že automatická výměna informací v EU by se mohla uskutečňovat prostřednictvím centrálního rejstříku na úrovni celé EU, do něhož by měla přístup Komise a příslušné vnitrostátní orgány;

106.  vyzývá členské státy, aby uvažovaly o tom, že by veškerá daňová rozhodnutí, a to zejména v případě, že obsahují převodní ceny, byla stanovována ve spolupráci se všemi zúčastněnými zeměmi, že by si tyto země příslušné informace vyměňovaly automaticky, komplexně a bez prodlení a že by se veškerá opatření členských států zaměřená na omezování případů vyhýbání se daňovým povinnostem a oslabování daňové základny v rámci EU, včetně auditů, realizovala společně, s řádným přihlédnutím ke zkušenostem získaným na základě programu FISCALIS 2020; znovu opakuje svůj názor, že nejenže by mělo mezi daňovými správami a Komisí docházet k výměně informací o základních prvcích daňových rozhodnutí, která mají vliv na jiné členské státy, ale že by tyto prvky měly nadnárodní společnosti uvádět také ve svých zprávách podávaných podle jednotlivých zemí;

107.  poukazuje v této souvislosti na to, že nejen přeshraniční, ale i vnitrostátní daňová rozhodnutí mohou mít vliv na ostatní členské státy, a vyzývá proto k rozšíření automatické výměny informací na veškerá tato rozhodnutí, která byla vydána vládou či daňovou správou členského státu nebo jeho nižšími územními či správními celky a jež jsou k datu vstupu této směrnice v platnost stále aktivní; důrazně trvá na tom, že zapojení Komise do procesu shromažďování a analýzy údajů týkajících se daňových rozhodnutí má klíčový význam;

108.  dále vyzývá k vytvoření rámce, který bude účinně kontrolovat provádění automatické výměny informací, ke shromažďování a vydávání statistických údajů o předaných informacích a zejména k tomu, aby Komise do 31. prosince 2016 zřídila bezpečný centrální rejstřík usnadňující výměnu informací mezi zúčastněnými daňovými správami; připomíná, že zřízení systému pro automatickou výměnu informací o daňových rozhodnutích povede ke shromáždění významného objemu informací, což by mohlo znesnadňovat zjišťování skutečně problematických případů; zdůrazňuje, že kvůli existenci 28 členských států s různými jazyky a administrativními postupy je nezbytné, aby Komise a členské státy zvážily inteligentní možnosti – včetně informačních technologií –, jak zvládat objem a různorodost získaných údajů, aby byla automatická výměna informací v Unii skutečně účinná a přínosná;

109.  vyzývá Komisi, aby zkoumala podmínky k tomu, aby byl v dlouhodobém výhledu vytvořen clearingový systém, jehož prostřednictvím by Komise systematicky kontrolovala daňová rozhodnutí s cílem zvýšit právní jistotu, důslednost, jednotnost a transparentnost tohoto systému, a sledovala, zda tato rozhodnutí mají škodlivý dopad na ostatní členské státy;

110.  zdůrazňuje, že v zájmu zvýšení transparentnosti pro občany by Komise měla zveřejňovat výroční zprávu shrnující hlavní případy obsažené v bezpečném centrálním rejstříku a že by přitom měla vzít v úvahu ustanovení směrnice o vzájemné pomoci týkající se důvěrnosti;

111.  vyzývá Komisi, aby zvážila možnost vytvoření společného rámce EU pro daňová rozhodnutí, včetně společných kritérií, zejména:

   požadavku, aby byla vytvářena na základě komplexní analýzy vedlejších účinků, která by zahrnula dopad daňových rozhodnutí na daňové základny jiných zemí, se zapojením všech zúčastněných stran a zemí,
   jejich zveřejnění, ať už úplného nebo ve zjednodušené formě, avšak s dodržováním veškerých požadavků na zachování důvěrnosti,
   povinnosti zveřejňovat kritéria pro udělení, zamítnutí a odvolání daňových rozhodnutí,
   rovnocenného zacházení a dostupnosti pro všechny daňové poplatníky,
   neexistence prostoru pro vlastní rozhodování a plného dodržování všech souvisejících ustanovení v oblasti daní;

112.  žádá Komisi, aby definovala společné pokyny EU pro uplatňování zásady obvyklých tržních podmínek organizace OECD s cílem harmonizovat postupy členských států EU v oblasti stanovování převodních cen takovým způsobem, aby vnitrostátní správní orgány měly při uzavírání dohod o stanovování převodních cen k dispozici nástroje pro srovnávání podobných podniků, a nikoli jen podobných transakcí;

113.  domnívá se, že pro dosažení spravedlivého a účinného daňového systému je zapotřebí odpovídající míra transparentnosti a důvěrnosti; je proto přesvědčen o tom, že daňové správy členských států a případně i Komise by měly mít přístup k informacím o konečných příjemcích všech právních nástrojů nebo daňových rozhodnutí;

114.  vyzývá Komisi, aby se při určování konečných příjemců některých konkrétních právních nástrojů opírala mj. o směrnici (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, která „daňový trestný čin“ zahrnuje do široké definice „trestné činnosti“;

115.  vyzývá Komisi, aby ve svém rámci zavedla centrální veřejný rejstřík všech zákonných osvobození, odpočtů a daňových dobropisů v souvislosti s daněmi z příjmu právnických osob spolu s kvantitativním posouzením dopadu na rozpočet každého členského státu;

Společný konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob (CCCTB)

116.  vítá akční plán, který navrhla Komise dne 17. června 2015 za účelem řešení problematiky vyhýbání se daňovým povinnostem a podpory spravedlivého a účinného zdanění právnických osob v EU; vyzývá Komisi, aby co nejrychleji předložila legislativní změny s cílem bezodkladně zavést povinný celounijní společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob, který by řešil nejen otázku preferenčních režimů a značných rozdílů mezi daňovými systémy jednotlivých členských států, ale také většinu problémů vedoucích k oslabování daňové základny na evropské úrovni (zejména problematiku převodních cen); vyzývá Komisi, aby bez prodlení znovu zahájila činnost ukončenou v roce 2011 na návrhu směrnice Rady, kterou se zavádí společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob, a vzala v úvahu postoj Parlamentu k této věci i nové prvky, které se od té doby objevily, a zohlednila nejnovější závěry činnosti OECD, zejména normy vyplývající z akčního plánu v oblasti oslabování daňové základny a přesouvání zisku (BEPS), aby bylo možné v roce 2016 vypracovat konsolidované znění;

117.  vyzývá Komisi, aby do svých návrhů začlenila ustanovení zaměřená na ujasnění definice investic do výzkumu a vývoje a definice stálé provozovny v souladu s ekonomickou podstatou, které by se vztahovaly také na digitální ekonomiku; zdůrazňuje význam investic do výzkumu a vývoje i potřebu usnadňovat investice a růst digitální ekonomiky, spíše než jim bránit, což vznikající ekonomice EU v této oblasti poskytne konkurenční výhodu vůči ostatním subjektům ve Spojených státech i jinde; zdůrazňuje, že existují důkazy o tom, že zvláštní daňové režimy pro příjmy z duševního vlastnictví nepřispívají k podněcování inovací a mohou vést k závažnému oslabování daňové základny v důsledku přesouvání zisků; zároveň zdůrazňuje, že je nutné minimalizovat zneužívání nebo nesprávné využívání těchto systémů prostřednictvím koordinované činnosti členských států a společných norem a definic týkajících se toho, co lze považovat za podporu výzkumu a vývoje, a co nikoli; zdůrazňuje, že tzv. modifikovaný přístup ke zvláštním daňovým režimům pro příjmy z duševního vlastnictví podle kauzálního nexu doporučený iniciativou v oblasti oslabování daňové základny a přesouvání zisku (BEPS) nebude stačit k tomu, aby omezil problémy spojené se zvláštními daňovými režimy pro příjmy z duševního vlastnictví;

118.  zdůrazňuje, že k tomu, aby se obnovila spojitost mezi zdaněním a ekonomickou podstatou a aby se zajistilo, že daně budou odváděny v zemích, v nichž dochází ke skutečné hospodářské činnosti a tvorbě hodnot, a aby se napravil stávající nesoulad, by měl „vzorec pro rozdělování daní“ rozlišovat mezi jednotlivými odvětvími a zohledňovat jejich charakteristické rysy, zejména pokud jde o digitální podniky, protože v případě digitální ekonomiky je pro daňové orgány složitější určovat, kde byla hodnota vytvořena; vyzývá Komisi, aby pečlivě zvážila postoj Parlamentu ke společnému konsolidovanému základu daně právnických osob a přijala vzorec pro rozdělování daní, který bude odrážet skutečné hospodářské činnosti společností; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve své práci na konkrétních možnostech, jak by měl tento přídělový klíč vypadat, zejména s ohledem na předpokládaný dopad na daňové příjmy každého členského státu v jednotlivých odvětvích, a to v závislosti na struktuře jejich hospodářství; zdůrazňuje dále, že společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob je užitečným nástrojem v boji proti oslabování daňové základny a přesouvání zisku a při vytváření evropského přínosu nehledě na to, zda bude možné daňové příjmy částečně využít jako nové vlastní zdroje pro rozpočet EU;

119.  podporuje co nejrychlejší zavedení úplného a povinného společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob; oceňuje přístup Komise, která ve svém akčním plánu z června 2015 předložila nejprve společný základ daně právnických osob (bez konsolidace), poukazuje však na to, že řada otázek zůstává nevyřešena, zejména pokud jde o podniky působící na jednotném trhu, a to vzhledem k tomu, že společný základ daně právnických osob neumožňuje kompenzaci škod prostřednictvím konsolidace ani neřeší otázku byrokracie a nejistoty spojené s převodními cenami, což je jeden z hlavních nástrojů, které nadnárodní podniky používají k tomu, aby se vyhnuly daňové povinnosti, ani účinně nebrání přesouvání daňové základny v rámci Unie; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby stanovila konkrétní a brzký termín pro začlenění „prvku konsolidace“ do iniciativy pro společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob; vyzývá Komisi, aby se obešla bez dalšího posuzování dopadu tohoto opatření, které je na programu jednání EU už několik desítek let, které už bylo předmětem rozsáhlé přípravné činnosti a je nyní od svého formálního předložení v roce 2011 blokováno v Radě;

120.  vyzývá Komisi, aby předtím, než bude přijat skutečný společný konsolidovaný základ daně právnických osob a před jeho neomezeným uplatňováním na úrovni EU přijala okamžité kroky s cílem zajistit účinné zdanění, omezit přesouvání zisků (především prostřednictvím převodních cen), vypracovat přechodný režim pro kompenzaci přeshraničních zisků (než začne fungovat konsolidace), který by měl být dočasný a obsahovat dostatečné záruky, že neposkytne žádné další příležitosti k agresivnímu daňovému plánování, a dále zavést ve všech příslušných směrnicích přiměřená a účinná ustanovení proti jejich zneužívání; vyzývá Komisi, aby prověřila, zda stávající směrnice i návrhy směrnic v oblasti daní a práva společností přiměřeně prosazují účinné zdanění; vyzývá Komisi, aby se připravila na urychlené schválení všech těchto ustanovení; zdůrazňuje, že aby mohlo být dosaženo jednoho z cílů, tj. omezení byrokracie, mělo by zavedení společné konsolidované daňové základny probíhat souběžně s uplatňováním společných účetních pravidel a přiměřené harmonizace správních postupů v daňové oblasti;

121.  vyzývá Komisi, aby vydala jasné právní předpisy týkající se definice ekonomické podstaty, vytváření hodnot a stálé provozovny, s cílem vyřešit zejména problematiku společností s fiktivním sídlem na základě „poštovní schránky“, a aby vypracovala kritéria a právní předpisy EU, kterými by se řídila oblast výzkumu a vývoje a které by byly v souladu s činností OECD v dané oblasti, jelikož členské státy v současnosti reformují své příslušné strategie, často společně s dotacemi; zdůrazňuje, že tyto právní předpisy by měly jasně uvádět, že musí existovat přímé propojení mezi preferenčními režimy udělenými daňovou správou a souvisejícími činnostmi v oblasti výzkumu a vývoje; vyzývá Komisi, aby přezkoumala právní předpisy EU pro ovládané zahraniční společnosti a jejich provádění v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ve věci Cadbury Schweppes (C-196/04), s cílem zajistit plné využití ovládaných zahraničních společností mimo situace zcela uměle vytvořených opatření a zamezit případům dvojího nezdanění; vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na harmonizaci předpisů pro ovládané zahraniční společnosti v EU;

122.  dále vyzývá Komisi, aby vzhledem k neexistenci obecně přijímané definice prováděla další analýzy a studie s cílem definovat agresivní daňové plánování a škodlivé daňové praktiky, a zejména se zaměřila na zneužívání smluv o zamezení dvojího zdanění a hybridních opatření využívajících nesouladu v daňových režimech, a to s přihlédnutím k nejrůznějším negativním dopadům, které mohou mít na společnost, aby zajistila jejich sledování a přesněji určila dopad vyhýbání se daňovým povinnostem v EU a v rozvojových zemích; dále vyzývá Komisi, aby – jak oznámila ve svém návrhu z března 2015 – definovala metodiku pro měření daňového deficitu vyplývajícího z vyhýbání se daňové povinnosti a daňových úniků, a aby zajistila, že toto měření bude probíhat pravidelně s cílem monitorovat pokrok a připravit vhodné politické reakce; vyzývá Komisi, aby přijala nezbytné kroky k vyjasnění přesného statusu všech „závislých jurisdikcí“ členských států a toho, jakými prostředky by bylo možno jejich praxi změnit, s cílem zabránit oslabování daňové základny v rámci EU;

123.  připomíná, že vedle daňových podvodů právnických osob existují rozsáhlé přeshraniční podvody s DPH, tj. s daní, která je pro všechny státní pokladny zásadní; vyzývá Komisi, aby rozvíjela opatření k řešení tohoto problému, včetně lepší koordinace této otázky mezi vnitrostátními daňovými úřady;

Kodex chování pro zdaňování podniků

124.  vyzývá k urychlené reformě kodexu chování pro zdaňování podniků i skupiny odpovědné za jeho prosazování, vzhledem k tomu, že dosud byl její přínos sporný, aby bylo možno zabývat se skutečnými překážkami, které v současnosti brání účinnému potírání škodlivých daňových praktik, a napomoci celounijní koordinaci a spolupráci v oblasti daňové politiky;

125.  žádá členské státy, aby v duchu dobré spolupráce podpořily návrhy začleněné do akčního plánu Komise pro spravedlivé a účinné zdaňování podniků v EU ze dne 17. června 2015; domnívá se, že pro legitimitu této skupiny by byla přínosná zvýšená transparentnost a odpovědnost; zasazuje se proto o změnu vedení a mandátu této skupiny, mj. tím, že bude jmenován stálý předseda s politickou odpovědností, budou zdokonaleny její pracovní metody včetně případného mechanismu k prosazování jejích rozhodnutí, její činnosti se budou pravidelně účastnit ministři financí nebo vyšší úředníci, čímž se posílí její význam, a bude docházet k rozsáhlejší výměně informací v rámci skupiny, s cílem účinně řešit problematiku oslabování daňové základny a přesouvání zisku; vyzývá také k aktualizaci a rozšíření kritérií stanovených v kodexu, tak aby se vztahovala na nové formy škodlivých daňových praktik, a to i ve třetích zemích; vyzývá předsedu skupiny a Radu, aby pravidelně podávali zprávy příslušnému výboru a vyměňovali si s ním názory o činnosti této skupiny, zejména pokud jde o prezentaci pololetních zpráv Rady výboru ECOFIN;

126.  v obecnější rovině vyzývá Radu, aby podporovala propagaci skutečné demokratické kontroly v přeshraničních daňových záležitostech na úrovni EU v souladu s tím, čeho již bylo dosaženo v ostatních oblastech, v nichž mají členské státy nebo jiné nezávislé instituce, jako je Evropská centrální banka nebo dozorčí rada jednotného mechanismu dohledu, výlučnou pravomoc; vyzývá Radu a členské státy, aby zvážily možnost zřídit skupinu na vysoké úrovni pro daňovou politiku, jak to také navrhl předseda Komise; zdůrazňuje, že takovýto „daňový výbor“, který by byl odpovědný Parlamentu, by podle vzoru Hospodářského a finančního výboru zahrnoval odborníky z Rady, Komise i nezávislé odborníky a obecněji by vykonával dozor nad legislativní i nelegislativní daňovou politikou a podával by zprávy radě ECOFIN; žádá, aby Parlamentu bylo poskytnuto právo podnětu a mohl Skupině pro kodex chování nahlásit každé vnitrostátní opatření, které podle něj naplňuje kritéria škodlivé daňové soutěže uvedená v kodexu chování;

127.  vyzývá Komisi, aby provedla druhou aktualizaci zprávy o správních postupech, kterou firma Simmons & Simmons vypracovala v roce 1999 a která je zmíněna v odstavci 26 zprávy Skupiny pro kodex chování z roku 1999 - zpráva paní Primarolové (SN 4901/99);

128.  naléhavě žádá Radu a členské státy, aby s řádným přihlédnutím ke Smlouvám a k působnosti členských států v oblasti přímých daní zlepšila činnost skupiny, pokud jde o transparentnost, odpovědnost a sledování, a vyzývá Komisi, aby iniciovala rámcové právní předpisy v rámci metody Společenství; považuje za zásadně důležité, aby bylo širší veřejnosti poskytnuto více informací o činnosti skupiny;

129.  vyzývá Komisi, aby plně uplatňovala doporučení veřejného ochránce práv EU týkající se složení expertních skupin a aby přijala plán pro zajištění toho, že expertní skupiny budou sestavovány vyváženým způsobem; trvá na tom, že zatímco se na tomto cíli bude postupně pracovat, reformy stávající struktury a složení skupin by měly být zahájeny okamžitě; zdůrazňuje, že takovéto reformy by neměly za následek nedostatek dostupných odborných znalostí pro tvorbu právních předpisů, neboť tyto znalosti by mohly být poskytovány prostřednictvím veřejných konzultací nebo veřejných odborných slyšení, jež by byla otevřena zástupcům všech zájmů; vyzývá Komisi, aby přijala jednoznačnou definici střetu zájmů a rozhodnou politiku, která zabrání aktérům, u nichž hrozí nebezpečí takovýchto střetů zájmů, i zástupcům organizací odsouzených za daňové úniky nebo jinou trestnou činnost, aby se stali aktivními členy jakéhokoliv odborného či poradního orgánu;

Státní podpora

130.  jednoznačně vítá a podporuje klíčovou úlohu Komise, která je v probíhajícím šetření v oblasti státní podpory zabývajícím se daňovými rozhodnutími příslušným orgánem v oblasti hospodářské soutěže; považuje za nevhodný opakující se přístup některých členských států, které zachovávají mlčenlivost v případě projektů, jež získávají státní podporu; vybízí Komisi, aby zájmu boje proti škodlivým daňovým praktikám plně využila své pravomoci v rámci pravidel EU v oblasti hospodářské soutěže a udělovala sankce členským státům a společnostem, u nichž se zjistí, že se těchto praktik dopouští; zdůrazňuje, že je třeba, aby Komise vyčlenila více zdrojů – finančních i personálních – na posílení své okamžité schopnosti provádět veškerá nezbytná šetření v oblasti daňové státní podpory; zdůrazňuje, že je nutné, aby se členské státy plně podřídily vyšetřování a žádostem o informace ze strany Komise;

131.  vyzývá Komisi, aby nejpozději do poloviny roku 2017 v rámci své iniciativy zaměřené na modernizaci státní podpory přijala nové obecné směry, které by jasně stanovily, co představuje státní podporu v oblasti daní a „vhodné“ stanovování převodních cen, s cílem odstranit právní nejistotu v případě daňových poplatníků i daňových správ plnících své povinnosti, aby byl vytvořen příslušný rámec pro daňové postupy členských států a aby nedocházelo k odrazování od přijímání legitimních daňových rozhodnutí; zpochybňuje užitečnost úmluvy o arbitráži, která není schopna účinně řešit spory, zejména v oblasti stanovování převodních cen; domnívá se, že tento nástroj by měl být přepracován a zefektivněn nebo by měl být nahrazen mechanismem EU pro řešení sporů, který by obsahoval účinnější postupy pro dosahování vzájemných dohod;

132.  vyzývá Komisi, aby své vyšetřování rozšířila na další nadnárodní společnosti zmíněné v rámci skandálu Luxleaks a na opatření podobná svou povahou či účinkem převodním cenám;

133.  vyzývá Komisi, aby v souladu s širší odpovědností, která byla členským státům udělena v rámci iniciativy zaměřené na modernizaci státní podpory, zvážila vytvoření sítě daňových správ jednotlivých členských států, v jejímž rámci by si vyměňovaly osvědčené postupy a důsledněji přispívaly k tomu, aby nebyla přijímána žádná daňová opatření, která by mohla představovat nezákonnou státní podporu; vyzývá Komisi, aby rozšířila strategickou součinnost mezi (reformovanou) skupinou pro kodex chování a vlastním prosazováním pravidel hospodářské soutěže v oblasti státní podpory poskytované na základě daňových opatření;

134.  bere na vědomí skutečnost, že stávající pravidla pro kontrolu státní podpory usilují o řešení praktik narušujících hospodářskou soutěž tím, že požadují navrácení neoprávněných výhod poskytnutých společnostem; vyzývá Komisi, aby posoudila možnost úpravy stávajících pravidel, s cílem umožnit návrat finančních prostředků získaných kvůli porušení pravidel EU v oblasti poskytování státní podpory těm členským státům, které utrpěly oslabení své daňové základny, a nikoli členským státům, které poskytly nezákonnou podporu v podobě daňových opatření, jako je tomu v současnosti, anebo aby byly přiděleny do rozpočtu EU; vyzývá Komisi, aby změnila stávající pravidla a zajistila tak, aby bylo možno příslušným zemím nebo společnostem v případě porušení pravidel státní podpory udělit sankce;

Transparentnost

135.  je toho názoru, že Unie má potenciál stát se vzorem a zastávat celosvětově vedoucí postavení v oblasti daňové transparentnosti;

136.  zdůrazňuje zásadní význam transparentnosti s cílem zvýšit odpovědnost nadnárodních společností vůči veřejnosti a podpořit daňové správy při jejich vyšetřování; poukazuje na to, že to může mít silný odrazující účinek a vést ke změně chování, a to jak v důsledku rizika, že dojde k pošpinění pověsti firem, které nedodržují zákon, tak v důsledku poskytování informací příslušným orgánům, které poté budou moci přijmout vhodná nápravná opatření a sankce; zdůrazňuje, že je třeba nalézt rovnováhu mezi potřebou transparentnosti a potřebou chránit citlivé obchodní zájmy a dodržovat předpisy v oblasti ochrany údajů;

137.  domnívá se, že zvýšená transparentnost ohledně činností nadnárodních společností je zásadní pro zajištění toho, aby daňové správy byly schopny účinně bojovat proti oslabování daňové základny a přesouvání zisku; opakuje proto svůj postoj, že nadnárodní společnosti ve všech odvětvích by měly ve svých finančních výkazech jasným a komplexním způsobem zveřejňovat celou řadu souhrnných informací rozčleněných podle jednotlivých členských států a třetích zemí, v nichž mají své provozovny, včetně svého zisku a ztrát před zdaněním, výše daně ze zisku nebo ztráty, počtu zaměstnanců, držených aktiv a základních informací o daňových rozhodnutích (v rámci zpráv o jednotlivých zemích); zdůrazňuje význam zveřejňování těchto informací, např. prostřednictvím centrálního rejstříku EU; dále zdůrazňuje, že malé a střední podniky a společnosti se střední tržní kapitalizací, které nejsou nadnárodními společnostmi, by měly být z této povinnosti vyňaty; vyzývá Radu, aby do konce roku 2015 přijala postoj Parlamentu ve znění odhlasovaném v souvislosti se směrnicí o právech akcionářů v červenci 2015; zdůrazňuje, že požadavky na transparentnost by měly být stanovovány a prováděny způsobem, který podniky EU nebude znevýhodňovat vůči konkurenci;

138.  dále vyzývá členské státy, aby uplatňovaly extenzivnější systém podávání zpráv podle jednotlivých zemí, který by byl k dispozici daňovým správám, byl založen na normách OECD a obsahoval podrobnější informace, jako jsou daňová přiznání a transakce v rámci skupiny; zdůrazňuje, že pokud mají firmy poskytovat daňové informace jiným daňovým správám, musí dojít ke zlepšení rámce pro řešení sporů s cílem vyjasnit příslušná práva každé ze stran a vyhnout se veškerým negativním vedlejším účinkům; zdůrazňuje, že v případě daňových správ třetích zemí by měly být informace předávány pouze orgánům těch zemí, které zavedly opatření rovnocenná těm, jež byla stanovena v úmluvě o arbitráži EU; vyzývá také k vytvoření harmonizovaných účetních norem, které zejména umožní získat podrobnější informace týkající se licenčních poplatků;

139.  vyzývá Komisi, aby v souladu se svými dřívějšími posudky a postoji podpořila tento postoj a učinila veškeré kroky nezbytné k tomu, aby byla jeho působnost rozšířena na všechny nadnárodní společnosti působící na vnitřním trhu, a vyzývá OECD, aby podpořila jeho rozšíření po celém světě, s cílem zajistit, aby se na všechny firmy, které se zapojují do přeshraničních operací, vztahovaly podobné povinnosti; zdůrazňuje, že jakkoli je činnost zaměřená na zvýšení transparentnosti nezbytná, ke komplexnímu řešení této problematiky nepostačuje, a že je také nutné provést zásadní reformu daňových systémů členských států, EU i mezinárodních daňových systémů;

140.  zdůrazňuje, že současná neprůhlednost mezinárodních daňových systémů umožňuje nadnárodním společnostem vyhýbat se daním, obcházet vnitrostátní daňové předpisy a přesouvat své zisky do daňových rájů; vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby příslušné orgány měly úplný přístup k centrálním rejstříkům skutečných vlastníků jak v případě společností, tak svěřenských fondů, v souladu se čtvrtou směrnicí o boji proti praní peněz; vyzývá členské státy, aby se zasadily o urychlené provedení čtvrté směrnice o boji proti praní peněz ve svých vnitrostátních právních předpisech a zajistily rozsáhlý a zjednodušený přístup k informacím obsaženým v centrálních rejstřících skutečných vlastníků; opakuje svůj postoj, že by tyto rejstříky měly být veřejné;

141.  oceňuje práci, kterou Komise vykonala za účelem vytvoření evropského daňového identifikačního čísla (TIN); vyzývá Komisi, aby předložila návrh evropského daňového identifikačního čísla (TIN), který by vycházel z návrhu evropského daňového identifikačního čísla v akčním plánu Komise pro boj proti daňovým podvodům a únikům z roku 2012 (akce 22); připomíná, že lze předpokládat, že evropská daňová identifikační čísla poskytují nejlepší prostředek ke zjištění daňových poplatníků, a proto naléhavě vyzývá k tomu, aby byl tento projekt urychlen; vyzývá Komisi, aby ze stejného důvodu aktivně usilovala o vytvoření podobných identifikačních čísel na celosvětové úrovni, jako je např. celosvětový systém identifikačních kódů právnických osob Výboru pro regulatorní dohled;

142.  zdůrazňuje dále, že transparentnost je rovněž důležitá při probíhajících šetřeních týkajících se státní podpory v oblasti daňových rozhodnutí;

143.  vyzývá Komisi, aby zkoumala možnosti zavést v EU podobná ustanovení, jako je předpis vládní rady USA pro účetní standardy (GASB)(48), který od vlád jednotlivých států a místních vlád požaduje informace o tom, o kolik příjmů přicházejí v důsledku daňových úlev poskytnutých společnostem na hospodářský rozvoj;

Ochrana informátorů

144.  vyzývá Komisi, aby do června 2016 navrhla legislativní rámec EU pro účinnou ochranu informátorů a podobných osob; zdůrazňuje, že není přijatelné, aby občané nebo novináři mohli být trestně stíháni, namísto toho, aby jim byla poskytnuta právní ochrana, pokud ve veřejném zájmu zveřejní informace nebo upozorní na domnělé pochybení, přestupek, podvod nebo nezákonnou činnost, zejména v oblasti vyhýbání se daňovým povinnostem, daňových úniků a praní peněz, nebo na jakékoli jiné jednání, které je v rozporu se základními principy EU, jako je zásada loajální spolupráce;

145.  vyzývá Komisi, aby zvážila zavedení řady nástrojů, které by zajistily tuto ochranu před bezdůvodným trestním stíháním, hospodářskými sankcemi nebo diskriminací a které by zároveň zajistily ochranu důvěrnosti informací a obchodních tajemství; upozorňuje v této souvislosti na případ amerického Doddova-Frankova zákona, který jednak odměňuje informátory za to, že orgánům poskytují původní informace, a jednak je chrání před trestním stíháním a ztrátou zaměstnání, s ohledem na to, že takové odměny by neměly být podnětem ke zveřejňování citlivých obchodních informací; navrhuje vytvoření nezávislého evropského orgánu odpovědného za shromažďování těchto informací a provádění vyšetřování, jakož i společného celoevropského fondu na ochranu informátorů, který zajistí, aby informátoři získali dostatečnou finanční pomoc, jež by byla financována z odvodů ze zpětně získaných prostředků nebo z uložených sankcí; domnívá se, že by ochrana měla být informátorům poskytována také v případě, že informují veřejnost poté, co upozornili příslušné orgány na vnitrostátní úrovni nebo na úrovni EU a neobdrželi do jednoho měsíce žádnou reakci;

Sociální odpovědnost podniků

146.  je přesvědčen, že provádění odpovědné strategie v daňové oblasti je nutné považovat za jeden z pilířů sociální odpovědnosti podniků, zejména v souladu s aktualizovanou definicí sociální odpovědnosti jako „odpovědnosti podniků za dopad jejich činnosti na společnost“(49); lituje, že většina firem se této problematice ve svých zprávách o sociální odpovědnosti nevěnuje; zdůrazňuje, že agresivní daňové plánování není slučitelné se sociální odpovědností podniků; vyzývá Komisi, aby tento prvek zařadila do aktualizované strategie EU o sociální odpovědnosti podniků a aby řádně definovala jeho obsah;

Otázka třetích zemí

OECD

147.  jednoznačně podporuje akční plán OECD týkající se problematiky oslabování daňové základny a přesouvání zisku, ale současně poukazuje na to, že tento plán je výsledkem kompromisu, který je nedostatečný k tomu, aby řešil problém vyhýbání se daňovým povinnostem, a že tyto návrhy by měly být základem pro další opatření na unijní i globální úrovni; vyzývá OECD, její členské státy a všechny další příslušné země, aby vytvořily solidní nástroj ke sledování a hodnocení pokroku při uplatňování uvedených pokynů, získaly důkaz o jejich účinnosti a případně přijaly nápravná opatření;

148.  doporučuje, aby došlo k upevnění institucionálních vazeb mezi OECD a Komisí a k prohloubení spolupráce mezi nimi, s cílem i nadále zajistit kompatibilitu obou těchto procesů a zabránit používání dvojího měřítka; vyzývá členské státy, aby urychleně provedly veškeré právní předpisy EU založené na pokynech OECD do svých vnitrostátních právních předpisů, aby tak EU šla příkladem, pokud jde o plnění doporučení OECD; zdůrazňuje však, že přístup OECD se stále zakládá na „měkkém“ právu a že její činnost musí být na úrovni EU doplněna řádný legislativním rámcem, který bude zaměřen na potřeby jednotného trhu, tj. ve formě směrnice proti oslabování daňové základny a přesouvání zisku, která bude přísnější než iniciativa OECD v oblastech, které nejsou dostatečně pokryty;

Daňové ráje

149.  vyzývá ke společnému postoji EU vůči daňovým rájům; vyzývá Komisi zejména k tomu, aby na základě svého doporučení z prosince 2012 týkajícího se opatření, která mají pobídnout třetí země k uplatňování minimálních standardů řádné správy v oblasti daní (tj. jít nad rámec výměny informací a transparentnosti, tak aby tato opatření zahrnovala spravedlivou soutěž v oblasti daní a účinné zdanění), pokračovala v činnosti zaměřené na vypracování a přijetí evropské definice, společného souboru kritérií k určení daňových rájů bez ohledu na jejich umístění a vhodných sankcí vůči zemím, které s nimi spolupracují, i vůči společnostem, které je využívají za účelem agresivního daňového plánování, na definování vhodných společných opatření, která by se na tyto jurisdikce vztahovala; pokud jde o demonstrativní seznam těchto možných opatření, poukazuje na své shora uvedené usnesení ze dne 21. května 2013 o boji proti daňovým podvodům, daňovým únikům a daňovým rájům(50); znovu opakuje, že skutečně evropské seznamy, které by byly pravidelně aktualizovány a které by se zakládaly na komplexních, transparentních, solidních, objektivně ověřitelných a obecně přijímaných ukazatelích, by působily jako účinnější prostředek k podpoře řádné daňové správy a ke změně chování k těmto jurisdikcím i v jejich rámci;

150.  vyzývá Komisi, aby na evropskou černou listinu zařadila ta území, která subjektům přiznávají daňová zvýhodnění, aniž by vyžadovala významnou hospodářskou činnost v dané zemi, umožňují velmi nízké účinné zdanění a nezaručují automatickou výměnu daňových informací s ostatními jurisdikcemi;

151.  zejména zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby finanční toky směřující z EU byly alespoň jednou zdaněny, např. tím, že se na ně uvalí srážková daň nebo podobná opatření, aby nedocházelo k nezdaněnému úniku zisků z EU, a vyzývá EU, aby v tomto smyslu předložila legislativní návrh, například prostřednictvím revize směrnic o mateřské společnosti a o úroku a licenčních poplatcích; trvá na tom, že je nutné zavést systém, který by zajistil, aby se vnitrostátním daňovým správám povinně předkládaly doklady, které by potvrdily tuto operaci, a aby o nich byla informována Komise, s cílem chránit jednotný trh a zachovat spojitost mezi místem, kde dochází k vytváření zisku a ekonomických hodnot, a místem, kde jsou zdaněny; zdůrazňuje, že takovýto systém je třeba pečlivě připravit, aby se zabránilo dvojímu zdanění a sporům; vyzývá Komisi, aby podporovala propagaci mnohostranného přístupu OECD k daňové problematice zaměřeného na zjednodušení mezinárodních daňových dohod a zajistila, aby byly zisky daněny v místě, kde vzniká hodnota, a aby zároveň posílila úlohu EU na mezinárodní scéně tím, že bude vystupovat jednotně, a aby usilovala o vypracování společného rámce EU pro dvoustranné dohody týkající se daňových záležitostí a o postupné nahrazení značného počtu dvoustranných daňových dohod dohodami mezi EU a jurisdikcemi ve třetích zemích; zdůrazňuje, že to by představovalo nejrychlejší možnost, jak ukončit praxi vyhledávání možností uzavření nejvýhodnějších smluv; v mezidobí vyzývá členské státy, aby do svých daňových dohod okamžitě vložily ustanovení zabraňující zneužívání v souladu s návrhy v oblasti oslabování daňové základny a přesouvání zisků;

152.  domnívá se, že uzavírání dohod o volném obchodu musí doprovázet prohloubení spolupráce v daňové oblasti, která by zabránila tomu, aby se společnosti konkurující si na stejných trzích vyhýbaly daňové povinnosti, a zajistila rovné podmínky pro všechny; žádá proto Komisi, aby do všech dohod EU o volném obchodu začlenila daňová ustanovení, která by partnerské země zavazovala k uplatňování řádné daňové správy a k zjištění reciprocity v daňových záležitostech; zdůrazňuje, že práce provedená platformou pro řádnou daňovou správu je dobrým základem pro uplatňování této koncepce; poukazuje na to, že totéž by mohlo platit pro dohody EU o spolupráci;

153.  žádá orgány EU, aby nespolupracovaly s těmi jurisdikcemi, které jsou považovány za neochotné spolupracovat v daňových záležitostech, ani se společnostmi usvědčenými z daňových úniků, vyhýbání se daňové povinnosti nebo agresivního daňového plánování; žádá instituce, jako je Evropská investiční banka (EIB) a Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD), aby prostřednictvím svých finančních zprostředkovatelů nadále nespolupracovaly s nespolupracujícími daňovými jurisdikcemi; dále žádá orgány EU, aby se zavázaly, že společnostem usvědčeným z daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo agresivního daňového plánování nebudou poskytovat finanční prostředky EU;

154.  vyzývá Komisi, aby využívala veškeré nástroje, které má k dispozici, na podporu koordinovanějšího přístupu k rozvinutým zemím, s cílem propagovat větší reciprocitu v daňových záležitostech, zejména pokud jde o výměnu informací se Spojenými státy americkými poté, co vstoupil v platnost zákon o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely; dále vyzývá Komisi, aby vzhledem k uzavření dohody mezi EU a Švýcarskem dne 27. května 2015 o automatické výměně informací o finančních účtech pečlivě sledovala – v souladu s pokyny týkajícími se oslabování daňové základny a přesouvání zisku a s cílem zachovat jednotný trh – dohodnuté postupné ukončování některých škodlivých daňových praktik ve Švýcarsku i to, aby už v budoucnu další škodlivá daňová opatření nebyla zaváděna; vyzývá Komisi, aby v rámci probíhajících jednání se Švýcarskem navrhla, aby byla do švýcarského práva zavedena pravidla vztahující se na ovládané zahraniční společnosti; trvá na tom, že Komise musí zajistit, aby Švýcarsko následovalo přístup EU v oblasti zdanění a předkládalo Parlamentu zprávy;

155.  připomíná, že všechny členské státy si prostřednictvím Úmluvy o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech a prostřednictvím přezkumu příslušných směrnic EU z roku 2014 zvolily mnohostranný přístup k automatické výměně informací(51); zdůrazňuje, že tyto dvě iniciativy jsou klíčovými prvky v boji proti daňovým únikům a bankovnímu tajemství, neboť finančním institucím ukládají povinnost předkládat daňovým správám celou škálu informací týkajících se rezidentů s příjmy pocházejícími z aktiv držených v zahraničí;

Rozvojové země

156.  poukazuje na to, že na úrovni členských států a EU i na mezinárodní úrovni je třeba při navrhování opatření a koncepcí zaměřených na boj proti vyhýbání se daňové povinnosti věnovat zvláštní pozornost situaci rozvojových zemí a zejména nejméně rozvinutých zemí, které bývají nejvíce postiženy tím, že se právnické osoby vyhýbají svým daňovým povinnostem, a mívají velmi omezené daňové základny a nízký poměr mezi daněmi a HDP; zdůrazňuje, že tato opatření a koncepce by měly přispívat k tvorbě veřejných příjmů, které by odpovídaly přidané hodnotě vytvářené na jejich území, tak aby tyto země mohly vhodným způsobem financovat své rozvojové strategie, dosahovat rozvojových cílů tisíciletí a cílů rozvojové agendy po roce 2015; v této souvislosti vítá činnost Odborného výboru OSN pro mezinárodní spolupráci v daňových záležitostech; žádá Komisi, aby v rámci stávajících mezinárodních iniciativ podporovala zájmy rozvojových zemí a aby do své platformy pro řádnou daňovou správu začlenila zástupce z rozvojových zemí;

157.  vyzývá EU a členy OECD a Akčního plánu v oblasti oslabování daňové základny a přesouvání zisku, aby zajistily, že nový „globální standard pro automatickou výměnu informací“ vyvinutý OECD bude zahrnovat přechodné období pro rozvojové země, které vzhledem ke své nedostatečné administrativní kapacitě nemohou v současnosti splnit požadavky na reciproční automatickou výměnu informací;

158.  vyzývá Komisi, aby navrhla další opatření, která pomohou rozšířit správní kapacitu v rozvojových zemích, zejména v daňové oblasti, aby bylo možné zajistit účinnou výměnu informací s jejich daňovými správami; vyzývá k vytvoření platformy pro rozvojové země na základě provádění pilotních projektů týkajících se automatické výměny informací; vyzývá rozvojové země, aby podporovaly regionální dohody a další formy spolupráce v daňové oblasti, čímž by upevnily svou vyjednávací pozici vůči přímým zahraničním investorům a nadnárodním společnostem a mohly řešit problémy společného zájmu;

159.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že jejich agentury pro rozvojovou pomoc budou mít k dispozici dostatečné odborné znalosti pro řešení daňových otázek v rámci svých rozvojových politik, zejména z ministerstev financí a daňových správ;

160.  poukazuje na akční plán, který představil ve svém usnesení ze dne 8. července 2015 o vyhýbání se daňovým povinnostem a o daňových únicích, sociální ochraně a rozvoji v rozvojových zemích; vybízí všechny země a mezinárodní organizace, jako je OSN, aby se staly součástí inkluzivního procesu a aby přispěly k daňové agendě skupiny G20/OECD tím, že se budou zabývat problémem oslabování daňové základny a přesouvání zisku, budou podporovat daňovou transparentnost na mezinárodní úrovni a celosvětovou výměnu informací o daních, například prostřednictvím vypracování jednotné společné normy pro podávání zpráv v rámci automatické výměny informací nebo zveřejňováním informací o skutečných majitelích; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly větší úlohu OSN při budoucích mezinárodních jednáních o daňových otázkách, například tím, že podpoří vytvoření celosvětového daňového orgánu pod záštitou OSN;

Daňoví poradci

161.  poukazuje na problematickou a spornou koexistenci daňového poradenství a auditní a konzultační činnosti v rámci týchž firem, jejichž účelem je na jedné straně sloužit daňovým správám, např. při tvorbě daňových systémů nebo zlepšování výběru daní, a na druhé straně poskytovat nadnárodním společnostem služby daňového plánování, jež mohou využívat slabé stránky daňových zákonů v jednotlivých zemích;

162.  zdůrazňuje existenci evropského právního rámce, který zahrnuje nejnovější balíček reforem trhu s auditorskými službami, jenž byl schválený Parlamentem dne 3. dubna 2014(52); vyzývá Komisi, aby zajistila, že příslušná právní ustanovení budou v členských státech uplatňována v přiměřené lhůtě a v souladu se sledovanými cíli;

163.  vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na pokyny pro odvětví daňového poradenství a pro vytvoření unijního režimu neslučitelnosti poskytovaných služeb pro daňové poradce, a případně pro banky, čímž by byl zřízen rámec účinně předcházející střetům zájmů mezi službami poskytovanými veřejnému a soukromému sektoru;

164.  dále vyzývá Komisi, aby zahájila šetření, které by posoudilo míru koncentrace v tomto odvětví a případné vyplývající narušení hospodářské soutěže; doporučuje, aby toto vyšetřování také konkrétně zohlednilo, zda kombinace daňového poradenství a auditní činnosti v rámci téže firmy může vést ke střetům zájmů, a aby byla navržena přiměřená opatření, včetně zavedení mechanismů pro oddělení útvarů v rámci konzultačních firem;

165.  žádá, aby Komise naléhavě posoudila možnost zavedení legislativního rámce stanovujícího dostatečné sankce pro firmy, banky, účetní firmy a finanční poradce usvědčené z toho, že byli zapojeni do provádění nebo podpory nelegálního vyhýbání se daňovým povinnostem nebo agresivního daňového plánování; zdůrazňuje, že tyto sankce by měly mít odrazující účinek a mohou mimo jiné zahrnovat pokuty, zamezení přístupu k financování z rozpočtu EU, zákaz jakékoli poradní úlohy v orgánech a institucích EU a – v extrémních a opakovaných případech – odejmutí obchodních licencí;

Další opatření na úrovni členských států

166.  vybízí k dalším opatřením na úrovni členských států, která by byla součástí rámce EU a OECD a která by se zaměřovala na boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem, jelikož nekoordinovaná činnost vede k další nejednotnosti a k možnostem, jak se vyhnout placení daní; zdůrazňuje, že nejlepším nástrojem v boji proti oslabování daňové základny je spíše než jednostranné zavádění preferenčních režimů, které mají přilákat investice, spolupráce;

167.  vyzývá Komisi, aby vypracovala pokyny pro daňové amnestie udělované členskými státy, aby byly vymezeny okolnosti, za nichž by tyto amnestie představovaly porušení ustanovení Smlouvy o EU týkající se volného pohybu kapitálu a služeb, předpisů v oblasti poskytování státní pomoci a boje proti praní peněz nebo společného přístupu EU k boji proti daňovým rájům; připomíná, že je třeba využívat takových postupů s maximální obezřetností, aby nedocházelo k tomu, že by daňoví neplatiči vyčkávali další amnestii;

168.  vyzývá členské státy, aby zavedly systém srážkových daní z licenčních poplatků s cílem zajistit, aby licenční poplatky hrazené třetím zemím, na které se nevztahují dvoustranné daňové dohody, byly rovněž zdaněny;

169.  naléhavě vyzývá členské státy, aby před zavedením jakéhokoli daňového opatření, které by mohlo mít vliv v zahraničí, prováděly posuzování jeho dopadu, jež by se zabývalo vedlejším vlivem na jiné země, v případě nutnosti i za technické podpory ze strany Komise; vyzývá k důkladnému zapojení parlamentů členských států do problematiky vyhýbání se daňovým povinnostem, jelikož řádnému posouzení a demokratické kontrole ze strany zákonodárce by se neměl vyhnout žádný daňový režim ani daňové zacházení;

170.  naléhavě žádá členské státy, aby ukončily omezování zdrojů své daňové správy a toto omezování přehodnotily, aby posílily investice a zvýšily efektivnost své daňové správy a zajistily účinné využívání technických prostředků a pracovníků a zvyšovaly jejich odbornou kvalifikaci, a to s cílem bojovat proti rozvoji škodlivých daňových praktik, které se stávají čím dál propracovanější, a proti jejich dopadům; vyzývá Komisi, aby těmto snahám poskytla odbornou pomoc, zejména v souvislosti s programem FISCALIS 2020; vyzývá členské státy, aby v zájmu členských států, občanů a podniků pracovaly na zjednodušení systémů zdanění a na zvýšení jejich účinnosti a transparentnosti;

171.  připomíná, že veřejné zakázky představují 16 % HDP na území EU; žádá posouzení možnosti zavést do zadávání veřejných zakázek kritéria týkající se daní, transparentnosti nebo spolupráce v průběhu příštího kola pozměňovacích návrhů ke směrnici o zadávání veřejných zakázek; vyzývá také členské státy, aby zvážily možnost vyloučení společností, jimž bylo prokázáno agresivní daňové plánování a využívání systémů vyhýbání se daňovým povinnostem, z účasti na veřejných zakázkách;

172.  a konečně zdůrazňuje, že pravidlo jednomyslnosti v Radě, v jehož rámci má každý členský stát právo veta, omezuje motivaci přejít od stávajícího stavu k řešení, které by zahrnovalo hlubší spolupráci; vyzývá Komisi, aby se ve vhodných případech nevyhýbala uplatňování článku 116 SFEU, v němž se uvádí, že: „Zjistí-li Komise, že existující rozdíly mezi právními a správními předpisy členských států narušují podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu a vyvolávají narušení, které je nutno odstranit, poradí se s danými členskými státy. Nevedou-li tyto porady k odstranění takové nerovnováhy, přijmou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem za tímto účelem potřebné směrnice [...]“;

173.  zavazuje se k tomu, že bude pokračovat v činnosti zahájené jeho zvláštním výborem a řešit překážky, které zvláštnímu výboru brání ve výkonu mandátu v plném rozsahu, a k tomu, že zajistí patřičná navazující opatření týkající se jeho doporučení; pověřuje své příslušné orgány, aby s ohledem na dosažení tohoto cíle stanovily nejvhodnější institucionální rámec;

174.  opětovně žádá zpřístupnění všech relevantních dokumentů EU; vyzývá předsedu EP, aby tento požadavek předal Komisi a Radě, a ujišťuje, že Parlament je připraven použít veškeré možné prostředky, které má k dispozici, aby dosáhl tohoto cíle;

175.  vyzývá svůj příslušný výbor, aby ve své nadcházející legislativní zprávě z vlastního podnětu týkající se stejného tématu sledovala, jak jsou tato doporučení plněna;

176.  vyzývá příslušný výbor odpovědný za ústavní záležitosti, aby sledoval plnění těchto doporučení, zejména pokud jde o začlenění doložky o závazné spolupráci do kodexu chování pro organizace, které jsou zapsány v rejstříku transparentnosti, a o změny pravidel pro zajištění přístupu k dokumentům mezi orgány a institucemi EU, aby se tak zajistil soulad se zásadou loajální spolupráce stanovenou v SEU;

o
o   o

177.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, členským státům, parlamentům členských států, skupině G20 a OECD.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0039.
(2) Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst. L 64, 11.3.2011, s. 1) o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní a daní z pojistného.
(3) Směrnice Rady 2003/49/ES ze dne 3. června 2003 o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států (Úř. věst. L 157, 26.6.2003, s. 49).
(4) Úř. věst. L 225, 20.08.1990, s. 6.
(5) Úř. věst. L 158, 27.05.2014, s. 196.
(6) Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1.
(7) Úř. věst. L 336, 27.12.1977, s. 15.
(8) Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73.
(9) Úř. věst. C 384, 10.12.1998, s. 3.
(10) Úř. věst. C 258 E, 7.9.2013, s. 134.
(11) Úř. věst. C 2, 6.1.1998, s. 2.
(12) Přijaté texty, P8_TA(2015)0257.
(13) Přijaté texty, P8_TA(2015)0265.
(14) Přijaté texty, P8_TA(2015)0089.
(15) Přijaté texty, P8_TA(2015)0062.
(16) Přijaté texty, P7_TA(2013)0444.
(17) Přijaté texty, P7_TA(2013)0205.
(18) Úř. věst. C 258 E, 7.9.2013, s. 53.
(19) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 37.
(20) Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 29.
(21) „Tendence v oblasti daní v Evropské unii“, vydání z roku 2014, Eurostat.
(22) „Trendy zdanění v Evropské unii“, statistické ročenky Eurostatu, vydání z roku 2014.
(23) Evropská komise (2015), „Zdanění malých a středních podniků v Evropě – empirická studie uplatňované daně z příjmu právnických osob u malých a středních podniků ve srovnání s velkými podniky“.
(24) Politické studie MMF nazvané „Vedlejší vlivy mezinárodních systémů zdanění právnických osob“ (Spillovers in international corporate taxation), 9. května 2014, a „Oslabování daňové základny, přesouvání zisku a rozvojové země“ (Base Erosion, Profit Shifting and Developing Countries), 29. května 2015.
(25) Zpráva ze dne 10. února 2012, kterou vypracoval Richard Murphy (člen Institutu diplomovaných účetních Anglie a Walesu, FCA) pod názvem „Zaplnění evropské daňové mezery“ (Closing the European Tax Gap).
(26) „Evropská přidaná hodnota legislativní zprávy pro zavedení transparentnosti, koordinace a sbližování daňových politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Evropské unii“, Dr. Benjamin Ferrett, Daniel Gravino a Silvia Merlerová, Evropský parlament.
(27) „Unhappy meal – na jídelníčku v McDonaldu neuhrazené daně za miliardu“ (Unhappy meal – €1 Billion in Tax Avoidance on the Menu at McDonald’s), Evropská federace odborových svazů veřejných služeb a kol., únor 2015.
(28) Pracovní dokument útvarů Komise ze dne 17. června 2015 o zdanění příjmu právnických osob v Evropské unii (SWD(2015)0121).
(29) Studie o daňových pobídkách na podporu výzkumu a vývoje, studie o daních č. 52–2014, Evropská komise
(30) „Převodní ceny: zachovávání obvyklých tržních podmínek“ (Transfer pricing: Keeping it at arm´s length), OECD Observer č. 230, leden 2002 (opravená verze z roku 2008).
(31) Dolní sněmovna, ústní výpověď před výborem pro veřejné účty, 31. ledna 2013.
(32) Tisková zpráva OECD ze dne 12. 2. 2013: „OECD vybízí k posílení mezinárodní spolupráce ve věci daně z příjmu právnických osob“.
(33) Zdanění malých a středních podniků v Evropě – empirická studie uplatňované daně z příjmu právnických osob u malých a středních podniků ve srovnání s velkými podniky, Evropská komise, květen 2015, a P. Egger, W. Eggert a H. Winner (2010), „Snižování daňové zátěže díky zahraničnímu vlastnictví závodu (Saving taxes through foreign plant ownership), Journal of International Economics 81, str. 99–108.
(34) C-106/09 P a C-107/09 P, Komise v. Government of Gibraltar a Spojené království, rozsudek ze dne 15. listopadu 2011.
(35) Jestliže se opatření přijatá členskými státy vztahují na celý daňový systém, představují úpravu obecné daňové politiky, nikoli úpravu v oblasti státní podpory.
(36) Sdělení, které dne 29. dubna 2015 zaslala výboru TAXE komisařka Vestagerová.
(37) Jak je stanoveno v nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 SFEU, pokud jde o povinnost spolupracovat a poskytovat veškeré nezbytné dokumenty.
(38) Politický dokument MMF „Vedlejší vlivy mezinárodních systémů zdanění právnických osob“ („Spillovers in international corporate taxation“), 9. května 2014.
(39) Pracovní dokument MMF „Oslabování daňové základny, přesouvání zisku a rozvojové země“ („Base erosion, profit shifting and developing countries“), květen 2015.
(40) Studie „Mobilizace daňových příjmů v rozvojových zemích: problémy a výzvy“, Evropský parlament, duben 2014.
(41) Zpráva o světových investicích Konference Spojených národů o obchodu a rozvoji (World Investment Report of the United Nations Conference on Trade and Development) z roku 2009.
(42) Zpráva organizace Christian Aid, 2008.
(43) Úř. věst. C 264 E, 13.9.2013, s. 41.
(44) Airbus, BNP Paribas, SSE plc, Total S.A.
(45) Amazon, Anheuser-Busch InBev, Barclays Bank Group, Coca-Cola Company, Facebook, Google, HSBC Bank plc, IKEA, McDonald’s Corporation, Philip Morris, Walt Disney Company.
(46) Fiat Chrysler Automobiles, Walmart.
(47) Kodex chování tvoří přílohu III interinstitucionální dohody o rejstříku transparentnosti z roku 2014.
(48) „Sledování daňových úlev: v USA vzniká nová, vítaná forma transparentnosti („Tracking corporate tax breaks: a welcome new form of transparency emerges in the US“), Tax Justice Network.
(49) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“ (COM(2011)0681), s. 6.
(50) Abychom jmenovali alespoň některá: pozastavit nebo ukončit platnost stávajících úmluv o zamezení dvojímu zdanění v případě jurisdikcí, které jsou na tomto černém seznamu; zakázat společnostem, které sídlí v jurisdikcích uvedených na černé listině, přístup k veřejným zakázkám EU na poskytování zboží a služeb a zamítnout jejich žádosti o státní podporu; zakázat finančním institucím a finančním poradcům EU zakládat nebo zachovávat dceřinné společnosti a pobočky v jurisdikcích uvedených na černé listině a zvážit možnost odnětí licencí evropských finančním institucím a finančním poradcům, kteří zachovávají pobočky v jurisdikcích uvedených na černé listině a nadále v nich působí; zavést zvláštní daň na veškeré transakce směřující do jurisdikcí uvedených na černé listině a na transakce odcházející z těchto jurisdikcí; zvážit různé možnosti neuznávat v EU právní status společností založených v jurisdikcích uvedených na černé listině; uplatňovat celní překážky při obchodování se třetími zeměmi uvedenými na černé listině.
(51) Směrnice EU o zdanění příjmů z úspor a směrnice o správní spolupráci.
(52) Přijaté texty, P7_TA(2014)0283 a P7_TA(2014)0284.


PŘÍLOHA Č. 1

SEZNAM OSOB, S NIMIŽ SE ČLENOVÉ VÝBORU SETKALI

(SCHŮZE VÝBORU A DELEGACE)

Datum

Vystoupili

30.3.2015

—  Pierre Moscovici, komisař pro ekonomické a finanční záležitosti, daně a cla

16.4.2015

—  Serge Colin, předseda Odborového svazu zaměstnanců finančního sektoru

—  Fernand Müller, předseda fiskálního výboru Odborového svazu zaměstnanců finančního sektoru

—  Paulo Ralha, předseda portugalského odborového svazu pracovníků daňové správy

—  François Goris, předseda UNSP-NUOD Evropské konfederace nezávislých odborových svazů v odvětví obchodu (CESI)

—  Nadja Salsonová, Evropská federace odborových svazů zaměstnanců veřejné správy

—  Henk Koller, předseda Evropské federace daňových poradců (CFE)

—  Olivier Boutellis-Taft, výkonný ředitel Federace evropských účetních (FEE)

—  Ravi Bhatianiová, ředitelka pro právní záležitosti uskupení Independent Retail Europe

5.5.2015

—  Margrethe Vestager, komisařka pro hospodářskou soutěž

—  Wolfgang Nolz, předseda Skupiny pro kodex chování

—  Jane McCormick, hlavní daňová partnerka, vedoucí oddělení pro daně v regionu EMA, KPMG

—  Chris Sanger, partner, vedoucí oddělení pro daňovou politiku, Ernst&Young

—  Stef van Weeghel, partner společnosti PwC, vedoucí oddělení pro globální daňovou politiku

—  Bill Dodwell, vedoucí oddělení pro daňovou politiku, Deloitte UK

11.5.2015

Veřejné slyšení na téma daňových rozhodnutí a škodlivých daňových praktik

—  Stephanie Gibaud, informátorka a bývalá zaměstnankyně společnosti UBS

—  Lutz Otte, informátor a bývalý dodavatel v oblasti IT u společnosti Julius Baer

—  Kristof Clerix, Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ)

—  Edouard Perrin, člen konsorcia ICIJ

—  Richard Brooks, člen konsorcia ICIJ

—  Lars Bové, člen konsorcia ICIJ

—  Xavier Counasse, novinář deníku „Le Soir“

—  Dominique Berlin, Collège européen de Paris, univerzita Panthéon-Assas (Paris 2)

—  Gabriel Zucman, docent, London School of Economics and Political Sciences

—  Achim Doerfer, právník v oblasti daní, autor a filozof v oblasti práva

12.5.2015

Delegace do Belgie

—  Jacques Malherbe, Katolická univerzita v Lovani (UCL)

—  Axel Haelterman, Katolická univerzita v Lovani (KUL)

—  Werner Heyvaert, odborník v oblasti daní, Jones Day

—  Wim Wuyts, vedoucí daňového oddělení – předseda daňového výboru FEB-VBO a Hilde Wampers, viceprezidentka pro daně a finance skupin, FEB-VBO

—  Christophe Quintard, (odborník společnosti FGTB, bývalý daňový auditor)

—  Eric van Rompuy (předseda) a další členové finančního a rozpočtového výboru federálního parlamentu

—  Steven Van den Berghe, vedoucí oddělení pro daňová rozhodnutí

—  Johan Van Overtveld, ministr financí (schůzka se konala dne 17. června)

18.5.2015

Delegace do Lucemburska

—  Wim Piot, vedoucí daňového oddělení, PWC Luxembourg

—  Nicolas Mackel, ředitel agentury Luxembourg for Finance

—  Christine Dahm, ředitelka, a Mike Mathias, člen organizace Cercle de Coopération des ONG du développement

—  Eugène Berger (předseda) a další členové finančního výboru parlamentu

—  Pierre Gramegna, ministr financí

—  Pascale Toussing, ředitel pro daňové otázky, Ministerstvo financí, a členové daňové správy

22.5.2015

Delegace do švýcarského Bernu

—  Markus R. Neuhaus, předseda správní rady společnosti PwC Switzerland, člen úřadu předsedy správní rady PwC

—  Frank Marty, člen výkonné rady, vedoucí oddělení finančních služeb a daní, Economie Suisse

—  François Baur, stálý delegát v Bruselu, vedoucí oddělení pro evropské záležitosti, Economie Suisse

—  Martin Zogg, člen výkonného výboru, vedoucí oddělení pro tuzemské a mezinárodní daně, Swiss Holdings

—  Urs Kapalle, ředitel pro finanční politiku a daně, Švýcarská asociace bankéřů

—  Mark Herkenrath, Alliance Sud, člen celosvětové aliance pro spravedlivé daně

—  Olivier Longchamp, nevládní organizace Prohlášení z Bernu (Erklärung von Bern – EvB)

—  Jacques de Watteville, státní tajemník pro mezinárodní finanční záležitosti (SIF)

—  velvyslanec Christoph Schelling, vedoucí oddělení daňové politiky

—  Adrian Hug, ředitel Švýcarské federální daňové správy

—  Ruedi Noser, člen Národní rady, člen výboru pro hospodářské a daňové záležitosti

—  Urs Schwaller, člen Rady kantonů (švýcarské dolní sněmovny)

—  Ulrich Trautmann, vedoucí oddělení pro obchod a ekonomické záležitosti, delegace Evropské unie ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku

—  Marco Salvi, samostatný výzkumný pracovník, Avenir Suisse

27.5.2015

Setkání s vládou Jejího Veličenstva na Gibraltaru (za přítomnosti koordinátorů výboru TAXE)

—  Fabian Picardo, hlavní ministr (předseda vlády)

—  Joseph Garcia, místopředseda vlády

28.5.2015

Delegace do irského Dublinu

—  Martin Lambe, ředitel irského vzdělávacího zařízení v oblasti daní (Irish Tax Institute)

 Michael Noonan, ministr financí

—  Niall Cody, předseda státní agentury pro cla a daně (Revenue Commission)

—  Liam Twomy (předseda) a další členové finančního výboru parlamentu (Oireachtas) + společného výboru dolní sněmovny a senátu pro evropské záležitosti

—  Frank Barry, Trinity College Dublin (TCD)

—  Seamus Coffey, University College Cork (UCC)

—  Feargal O’Rourke, vedoucí oddělení daní, PWC

—  Conor O’Brien, vedoucí oddělení daní, KPMG

—  Jim Clarken, ředitel společnosti Oxfam Ireland

—  Micheál Collins, Nevinův ústav pro ekonomický výzkum (NERI)

29.5.2015

Delegace do nizozemského Haagu

—  Sjoera Dikkers, poslankyně a další členové finančního výboru nizozemského parlamentu

—  Bartjan Zoetmulder, nizozemské sdružení daňových poradců

—  Hans Van den Hurk, univerzita v Maastrichtu

—  Indra Römgens, výzkumné středisko SOMO, nezávislá pracovnice, nezisková výzkumná organizace a síťová organizace

—  Francis Weyzig, Oxfam

—  Pieterbas Plasman, vedoucí oddělení pro daňová rozhodnutí

—  Eric Wiebes, nizozemský státní tajemník pro daňové záležitosti

1.6.2015

Veřejné slyšení o mezinárodním rozměru daňových rozhodnutí a dalších opatřeních

—  senátor Mario Monti, bývalý komisař pro hospodářskou soutěž, daně a mezinárodní obchod

—  Tove Maria Ryding, manažerka v oblasti politiky a lobbingu, Evropská síť pro zadlužení a rozvoj (EURODAD)

—  Antoine Deltour, informátor, bývalý auditor, Pwc Luxembourg

17.6.2015

Meziparlamentní schůze na téma „Agresivní daňové plánování a úloha parlamentů v oblasti daňové kontroly“

Třicet sedm poslanců z osmnácti parlamentů členských států:

AT, BE, CY, CZ, FR, DE, GR, HU, IE, IT, LT, LU, MT, PL, PT, RO, ES, SV

Heinz Zourek, generální ředitel DG TAXUD

—  Pascal Saint-Amans, ředitel střediska OECD pro daňovou politiku a správu

18.6.2015

Delegace do Spojeného království, Londýna

—  David Gauke, poslanec, finanční tajemník Ministerstva financí

—  Jim Harra, generální ředitel pro daně právnických osob, daňová a celní správa

—  Fergus Harradence, zástupce vedoucího oddělení pro daně právnických osob, skupina pro daně právnických osob a mezinárodní daně, Ministerstvo financí

—  Andrew Dawson, vedoucí skupiny pro daňové dohody, vedoucí vyjednávač v oblasti britských daňových dohod

—  Maura Parsons, zástupkyně ředitele, vedoucí oddělení pro převodní ceny, odbor pro mezinárodní obchod v rámci daňové a celní správy, a předsedkyně Rady pro převodní ceny, daňová a celní správa

—  Meg Hillier (předsedkyně), Margaret Hodge (bývalá předsedkyně) a Guto Bebb, člen výboru pro veřejné účty Dolní sněmovny

—  Prem Sikka, profesor účetnictví, obchodní katedra (Essex Business School), University of Essex

—  Frank Haskew, vedoucí Fakulty daní ústavu ICAEW (Institute of Chartered Accountants in England and Wales), a Ian Young, vedoucí pracovník v oblasti mezinárodních daní

—  Will Morris, předseda daňového výboru a daňového výboru BIAC (Poradního výboru OECD v oblasti podnikání a průmyslu), konfederace britského průmyslu (CBI)

—  Richard Collier, hlavní daňový partner, PwC

—  Joseph Stead, rozvojová agentura Christian Aid

—  Meesha Nehru, programová ředitelka, značka Fair Tax (spravedlivá daň)

23.6.2015

Výměna názorů s nadnárodními společnostmi

—  Nathalie Mognetti, daňová ředitelka, Total S.A.

—  Martin McEwen, vedoucí daňového oddělení, SSE plc

—  Christian Comolet-Tirman, ředitel pro fiskální záležitosti, BNP Paribas Group

25.6.2015

Setkání se zástupci vlády Bermud (za přítomnosti koordinátorů výboru TAXE)

—  Everard Bob Richards, místopředseda vlády a ministr financí

—  Alastair Sutton, právní poradce vlády Bermud pro otázky EU

2.7.2015

—  Richard Murphy, Tax Research LLP a zakládající člen lobbistické skupiny Tax Justice Network

—  Guillaume de la Villeguérin, vedoucí daňového oddělení, Airbus S.A.S.

17.9.2015

—  Jean-Claude Juncker, předseda Evropské komise

—  Pierre Moscovici, evropský komisař pro ekonomické a finanční záležitosti, daně a cla

—  Margrethe Vestager, evropská komisařka pro hospodářskou soutěž

22.9.2015

—  Pierre Gramegna, předseda Rady ECOFIN, ministr financí, Lucembursko

—  Dr. Wolfgang Schäuble, federální ministr financí, Německo

—  Luis de Guindos, ministr pro hospodářské otázky a konkurenceschopnost, Španělsko

—  Michel Sapin, ministr financí a veřejných účtů, Francie

—  Pier Carlo Padoan, ministr hospodářství a financí, Itálie

16.11.2015

Výměna názorů s nadnárodními společnostmi

—  Monique Mecheová, viceprezidentka, styk s celosvětovou veřejností, Amazon

—  Malte Lohan, ředitel pro globální podnikové záležitosti, Anheuser-Busch InBev SA

—  Mark Hubbard, globální vedoucí daňového oddělení, Barclays Bank Group

—  Delphine Reyreová, ředitelka pro styk s veřejností – jižní Evropa, Facebook

—  Iain McKinnon, vedoucí skupiny pro daňové záležitosti, HSBC

—  Krister Mattsson, vedoucí oddělení pro podnikové finance, pojištění, daňové a účetní záležitosti, IKEA Group

—  Irene Yatesová, viceprezidentka pro daně z příjmu právnických osob, McDonald’s Europe

—  Werner Schuster, viceprezident, daňové záležitosti, Philip Morris International

—  Nicklas Lundblad, vrchní ředitel pro styk s veřejností a vztahy s vládami, Google

—  John Stowell, senior viceprezident, daně z příjmů právnických osob, The Walt Disney Company

—  Robert Jordan, viceprezident, všeobecné daňové poradenství, Coca-Cola Company


PŘÍLOHA Č. 2

SEZNAM ODPOVĚDÍ PODLE ZEMĚ/ORGÁNU

(situace ke dni 16. listopadu 2015)

Země

Odpověď

1. žádost ze dne 23.4. 2015 - lhůta: do 31.5.2015

Švédsko

29/05/2015

Jersey

29/05/2015

Guernsey

31/05/2015

Lucemburk

01/06/2015

Finsko

02/06/2015

Slovensko

03/06/2015

Irsko

05/06/2015

Nizozemsko

08/06/2015

Spojené království

08/06/2015

Francie

10/06/2015

Česká republika

11/06/2015

Lotyšsko

16/06/2015

Belgie

16/06/2015

Malta

18/06/2015

1. upomínka ze dne 29.6. 2015 - lhůta: do 9.7.2015

Portugalsko

30/06/2015

Polsko

02/07/2015

Litva

03/07/2015

Maďarsko

07/07/2015

Chorvatsko

08/07/2015

Estonsko

10/07/2015

Řecko

10/07/2015

Španělsko

10/07/2015

Gibraltar

13/08/2015

Německo

26/08/2015

Dánsko

02/09/2015

Rumunsko

03/09/2015

Itálie

17/09/2015

Poslední upomínka dne 21.9.2015

Rakousko

21/09/2015

Kypr

22/09/2015

Bulharsko

28/09/2015

Slovinsko

28/09/2015

ORGÁNY

Odpověď

Komise

29.4.2015

03.6.2015

31.8.2015

23.10.2015

09.11.2015

Rada

29.5.2015

15.6.2015

27.7.2015


PŘÍLOHA Č. 3

NADNÁRODNÍ SPOLEČNOSTI,

KTERÉ BYLY POZVÁNY NA SCHŮZE VÝBORŮ

Název

Pozvané osoby / zástupci

Situace ke dni 16. listopadu 2015

Airbus

Guillaume de La Villeguérin,

viceprezident, daně a cla

zúčastnil se – 2.7.15

BNP Paribas

Christian Comolet-Tirman,

ředitel pro fiskální záležitosti

zúčastnil se – 23.6.2015

SSE plc

Martin McEwen, vedoucí daňového oddělení

zúčastnil se – 23.6.2015

Total S.A.

Nathalie Mognettiová,

ředitelka pro daně

zúčastnila se – 23.6.2015

Amazon

Monique Mecheová, viceprezidentka, styk s celosvětovou veřejností

zúčastnila se – 16.11.15

Anheuser-Busch InBev

Malte Lohan, ředitel pro globální podnikové záležitosti

zúčastnil se – 16.11.15

Barclays Bank Group

Mark Hubbard, globální vedoucí daňového oddělení

zúčastnila se – 16.11.15

Coca-Cola Company

Robert Jordan, viceprezident, všeobecné daňové poradenství

zúčastnil se – 16.11.15

Facebook

Delphine Reyreová, ředitelka pro styk s veřejností – jižní Evropa

zúčastnila se – 16.11.15

Google

Nicklas Lundblad, vrchní ředitel pro styk s veřejností a vztahy s vládami

zúčastnil se – 16.11.15

HSBC Bank plc

Iain McKinnon, vedoucí skupiny pro daňové záležitosti

zúčastnil se – 16.11.15

IKEA Group

Krister Mattsson, vedoucí oddělení pro podnikové finance, pojištění, daňové a účetní záležitosti, IKEA Group

zúčastnil se – 16.11.15

McDonald’s Europe

Irene Yatesová, viceprezidentka, daně z příjmu právnických osob

zúčastnila se – 16.11.15

Philip Morris

International

Werner Schuster, viceprezident, daňové záležitosti

zúčastnil se – 16.11.15

The Walt Disney Company

John Stowell, senior viceprezident, daně z příjmů právnických osob

zúčastnil se – 16.11.15

Fiat Chrysler Automobiles

Sergio Marchionne,

generální ředitel

z důvodu probíhajícího vyšetřování účast odmítl

Walmart

Shelley Broaderová,

prezidentka a ředitelka společnosti pro oblast Evropy, Blízkého východu a Afriky

účast odmítla

Právní upozornění - Ochrana soukromí