Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2012/2098(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0017/2013

Předložené texty :

A7-0017/2013

Rozpravy :

PV 05/02/2013 - 14
CRE 05/02/2013 - 14

Hlasování :

PV 06/02/2013 - 7.10
CRE 06/02/2013 - 7.10

Přijaté texty :

P7_TA(2013)0049

Přijaté texty
PDF 140kWORD 33k
Středa 6. února 2013 - Štrasburk Konečné znění
Sociální odpovědnost podniků: řádné, transparentní a odpovědné obchodní chování a udržitelný růst
P7_TA(2013)0049A7-0017/2013

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. února 2013 o sociální odpovědnosti podniků: řádné, transparentní a odpovědné obchodní chování a udržitelný růst (2012/2098(INI))

Evropský parlament ,

   s ohledem na usnesení Rady ze dne 3. prosince 2001 o krocích v návaznosti na zelenou knihu o sociální odpovědnosti podniků(1) ,

   s ohledem na usnesení Rady ze dne 6. února 2003 o sociální odpovědnosti podniků(2) ,

   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Modernizace práva společností a efektivnější řízení podniků – plán postupu“ (COM(2003)0284) (akční plán řízení podniků),

   s ohledem na sdělení Komise nazvané Balíček „Odpovědné podniky“ (COM(2011)0685),

   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Iniciativa pro sociální podnikání – Vytvářet příznivé prostředí pro podporu sociálních podniků v rámci sociálního hospodářství a sociálních inovací“ (COM(2011)0682),

   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

   s ohledem na své usnesení ze dne 30. května 2002 o zelené knize Komise o podpoře evropského rámce sociální odpovědnosti podniků(3) ,

   s ohledem na své usnesení ze dne 13. května 2003 o sdělení Komise o sociální odpovědnosti podniků: příspěvek podnikání k udržitelnému rozvoji(4) ,

   s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2007 o sociální odpovědnosti podniků: nové partnerství(5) ,

   s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 24. května 2012 ke sdělení Komise nazvanému „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“(6) ,

   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“, (COM(2011)0681),

   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a na stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro kulturu a vzdělávání (A7-0017/2013),

Na cestě k modernímu pojetí sociální odpovědnosti podniků: předběžné úvahy

1.  zdůrazňuje, že pokud jde o podporu, provádění a kontrolu sociálních a environmentálních norem, nemohou podniky zaujímat místo orgánů veřejné správy;

2.  zdůrazňuje, že současnou celosvětovou hospodářskou krizi způsobily zásadní chyby související s transparentností, odpovědností a upřednostňováním krátkodobých hledisek a že EU je povinna zajistit, aby se z nich všichni poučili; vítá záměr Komise provést průzkum Eurobarometru ohledně důvěry v podniky; vyzývá k tomu, aby se do diskuse o výsledcích průzkumu zapojily všechny zúčastněné strany a aby podle nich začaly jednat; rozhodně podporuje sociální odpovědnost podniků a zastává názor, že je-li řádně prováděna všemi společnostmi, a nikoli jen většími podniky, může významným způsobem přispět k obnovení ztracené důvěry, což je nezbytný předpoklad k udržitelnému hospodářskému oživení, a zmírnit sociální důsledky hospodářské krize; poznamenává, že převezme-li podnik odpovědnost za společnost, životní prostředí a zaměstnance, přináší to prospěch všem stranám, neboť vzniká širší důvěra nezbytná k hospodářskému úspěchu; domnívá se, že je v zájmu podniků i celé společnosti, aby se sociální odpovědnost podniků stala součástí udržitelné obchodní strategie; poukazuje na skutečnost, že mnohé podniky – zejména ty malé a střední – poskytují v této oblasti vynikající příklad;

3.  je toho názoru, že podniky mohou přispět k rozvoji sociálně tržního hospodářství a k dosažení cílů strategie Evropa 2020 tím, že nabídnou pracovní místa a umožní hospodářskou obnovu;

4.  domnívá se, že diskusi o sociální odpovědnosti podniků je třeba zasadit do širšího kontextu, který by sice zachovával její primárně dobrovolné zaměření, ale tam, kde je to vhodné, by umožnil dialog o opatřeních vyplývajících z regulačních opatření;

5.  schvaluje novou definici sociální odpovědnosti podniků navrženou Komisí, která odstraňuje rozpor mezi dobrovolným a závazným přístupem;

6.  domnívá se, že základním prvkem sociální odpovědnosti podniků je řízení podniku, zejména co se týče vztahu s veřejnými orgány a s pracovníky a organizacemi, které je zastupují, a co se týče politiky daného podniku v oblasti bonusů, prémií a odměňování; domnívá se, že přehnaně vysoké bonusy, prémie a odměny pro vedoucí pracovníky – zejména v případě, kdy daný podnik čelí problémům – jsou v rozporu se sociálně odpovědným chováním;

7.  domnívá se, že daňová politika podniku by měla být považována za součást jeho sociální odpovědnosti a že vyhýbání se daňovým povinnostem a využívání daňových rájů není v souladu se sociálně odpovědným chováním;

8.  domnívá se, že při hodnocení sociální odpovědnosti podniku je třeba zohlednit i chování podniků v jeho dodavatelském řetězci a jeho případných subdodavatelů;

Posílení vazby mezi sociální odpovědností podniků, širokou veřejností, konkurenceschopností a inovací

9.  žádá Komisi a vnitrostátní orgány, aby podpořily inovativní modely podnikání, jejichž cílem je posílit provázanost mezi podniky a sociálním kontextem, v němž působí;

10.  vyzývá Komisi, aby zohlednila diskusi, která probíhá o revizi směrnice o průhlednosti a směrnice o účetních závěrkách, tak aby nová navržená strategie sociální odpovědnosti podniků doplnila revidovanou směrnici;

11.  zdůrazňuje význam podpory inovativních řešení, která by podnikům umožnila reagovat na sociální a environmentální výzvy, jako je zavedení inteligentních systémů dopravy a ekologicky účinných výrobků, které by byly všeobecně dostupné a určené všem uživatelům;

12.  podporuje Komisi v její snaze o větší zviditelnění sociální odpovědnosti podniků a šíření osvědčených postupů a rozhodně podporuje zavedení evropského certifikačního systému pro podniky a partnerství, jež uplatňují koncepci sociální odpovědnosti; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby mimo jiné zvážila, zda by bylo možné pro tyto účely zavést evropskou sociální značku;

13.  vítá vytvoření mnohostranných platforem zúčastněných stran v oblasti sociální odpovědnosti podniků a schvaluje zvolený odvětvový přístup;

14.  uznává význam a potenciál iniciativy „Enterprise 2020“ sítě CSR Europe, která může zásadním způsobem přispět k upevnění vazby mezi sociální odpovědností podniků a konkurenceschopností tím, že zlepší šíření osvědčených postupů; vyzývá Komisi a členské státy, aby usilovaly o větší součinnost při provádění politik a iniciativ ve prospěch sociálních inovací a vytváření pracovních míst; naléhavě vybízí Komisi, aby podpořila snahu sítě CSR Europe zejména o posílení spolupráce mezi podniky a členskými státy, aby tak byly položeny základy vnitrostátních akčních plánů a šíření osvědčených postupů;

15.  podporuje návrh Komise na provádění pravidelných průzkumů důvěry a postojů veřejnosti vůči podnikovým strategiím v oblasti sociální odpovědnosti; doporučuje spojit obsah těchto průzkumů s přezkumem akčního plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu s cílem určit překážky odpovědnější spotřeby;

Zlepšení transparentnosti a efektivity politik sociální odpovědnosti podniků

16.  naléhavě vyzývá Komisi, aby nad rámec směrnice o nekalých obchodních praktikách vypracovala konkrétní opatření namířená proti zavádějícím a nepravdivým informacím o přijatých závazcích v oblasti sociální odpovědnosti podniků, která se týkají environmentálního a sociálního dopadu výrobků a služeb, a to se zvláštním důrazem na otevřené a jasné postupy podávání a projednávání stížností a zahájení šetření; domnívá se, že dezinformace ohledně environmentálních přínosů, tzv. greenwashing, není jen klamavou a pro spotřebitele, veřejné orgány a investory zavádějící praktikou, ale že také snižuje důvěru v sociální odpovědnost podniků jakožto účinný nástroj na podporu udržitelného a inkluzívního růstu;

17.  souhlasí s tím, že při zadávání veřejných zakázek by se měla více zohledňovat sociální a environmentální hlediska; v této souvislosti vyzývá k tomu, aby nejnižší cena nebyla rozhodujícím kritériem k udělení zakázky a aby se v celém subdodavatelském řetězci zvýšila odpovědnost;

18.  vyzývá Komisi, aby přijala další iniciativy s cílem rozvinout a posílit potenciál sociální odpovědnosti podniků v oblasti boje proti změně klimatu (tím, že bude spojena s účinnějším využíváním zdrojů a s energetickou účinností), např. v rámci postupů, které společnosti uplatňují při nákupu surovin;

19.  zdůrazňuje, že pomoc, kterou EU poskytuje vládám třetích zemí za účelem uplatňování sociálních a environmentálních právních předpisů, a účinný režim kontrol představují nezbytný doplněk snah na podporu koncepce sociální odpovědnosti v evropských podnicích po celém světě;

20.  zdůrazňuje, že součástí procesu, v jehož rámci se při rozhodování o investicích uplatňuje koncepce sociální odpovědnosti podniků, jsou sociálně odpovědné investice; konstatuje, že ačkoliv pro sociálně odpovědné investice v současnosti neexistuje univerzální definice, obvykle se jimi rozumí propojení finančních cílů investora s hledisky sociálními, environmentálními a etickými a s otázkami týkajícími se správy a řízení společnosti;

21.  uznává, že je důležité, aby společnosti zveřejňovaly informace o udržitelnosti, např. o sociálních a environmentálních faktorech, s cílem zjistit rizika udržitelnosti a zvýšit důvěru investorů a spotřebitelů; v tomto ohledu připomíná významné průběžné pokroky a vyzývá Komisi, aby podpořila cíl Mezinárodní rady pro integrované podávání zpráv, kterým je učinit z integrovaného podávání zpráv v příštím desetiletí celosvětový standard;

22.  zdůrazňuje, že v zájmu zajištění sociální odpovědnosti podniků v rámci celého dodavatelského řetězce, zjišťování bilance udržitelnosti evropských podniků a boje proti daňovým únikům a nezákonným peněžním tokům je zapotřebí i nadále přísně dodržovat lidská práva a zásadu náležité péče a transparentnosti;

23.  zdůrazňuje, že odpovědnost podniků nesmí být zredukována na pouhý marketingový nástroj a že sociální odpovědnost podniků lze plně rozvinout jedině tak, že se stane nedílnou součástí celkové obchodní strategie podniků, které ji budou v praxi uplatňovat ve své každodenní činnosti a finanční strategii; uvítal by propojení řádné odpovědnosti podniků s jejich řádnou správou; domnívá se, že by Komise měla podniky vyzývat k tomu, aby rozhodnutí o strategii v oblasti sociální odpovědnosti podniků přijímaly na úrovni představenstev; vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly kodexy správy podniků, které by odrážely význam odpovědnosti všech osob působících v podniku a které by vytvořily pevnou vazbu mezi výsledky podniku v oblasti životního prostředí, v sociální oblasti a v oblasti lidských práv a jeho finančními výsledky;

24.  zdůrazňuje, že investoři a spotřebitelé by měli být schopni jednoduše zjistit, které podniky uplatňují zásady sociální odpovědnosti, což tyto podniky podpoří v jejich úsilí;

25.  zdůrazňuje, že sociálně odpovědné investování, jež je součástí procesu uplatňování sociální odpovědnosti podniků při přijímání investičních rozhodnutí, propojuje finanční a ekonomické cíle investorů se sociálními, environmentálními, etickými, kulturními a vzdělávacími hledisky;

26.  pečlivě sleduje probíhající diskusi o legislativním návrhu o transparentnosti sociálních a environmentálních informací poskytovaných podniky; podporuje přijetí legislativního návrhu, který by umožnil co nejflexibilnější činnost, jež by zohledňovala vícerozměrnou povahu sociální odpovědnosti podniků a různé způsoby jejího uplatňování ze strany podniků; dále se přimlouvá za dostatečnou srovnatelnost, která vyjde vstříc potřebám investorů a ostatních zúčastněných stran a spotřebitelům umožní snadný přístup k informacím o dopadech činnosti podniku na společnost, včetně metodiky správy a řízení a metodiky nákladů během životního cyklu; domnívá se, že informace o udržitelnosti by se měly případně týkat také dodavatelského a subdodavatelského řetězce a měly by vycházet z celosvětově uznávaných metodik, jako je např. metodika iniciativy Global Reporting Initiative nebo Mezinárodní rady pro integrované podávání zpráv; dále požaduje, aby byla malým a středním podnikům udělena výjimka nebo aby se na ně vztahoval zjednodušený rámec;

27.  vyzývá ke zvýšenému, inkluzivnějšímu a transparentnějšímu monitorování zásad sociální odpovědnosti podniků v rámci obchodní politiky EU, a to pomocí jasného souboru kritérií k hodnocení pokroku s cílem podpořit důvěru v tento systém;

28.  vybízí EU a členské státy, aby poskytovaly konkrétní informace o sociální odpovědnosti podniků, stejně jako vzdělávání a odbornou přípravu v této oblasti, aby podniky mohly tuto koncepci plně využívat a mohly ji zahrnout do své organizační kultury;

29.  vybízí mediální společnosti, aby do své politiky sociální odpovědnosti podniků začlenily transparentní standardy žurnalistiky, včetně záruk ochrany zdroje a práv oznamovatelů;

30.  vyzývá Komisi, aby dále posoudila závazná i nezávazná opatření, jejichž cílem je usnadnit uznávání a podporu úsilí podniků v oblasti transparentnosti a zveřejňování nefinančních informací;

31.  rozhodně odmítá zavádění zvláštních parametrů, jako jsou ukazatele výkonnosti platné pro celou EU, jež by mohly vést ke zbytečné administrativní zátěži a neúčinným provozním strukturám; namísto toho vyzývá Komisi, aby podnikům poskytla mezinárodně uznávané metodiky, jako jsou metodiky iniciativy Global Reporting Intiative a Mezinárodní rady pro integrované podávání zpráv (IIRC), a podporovala jejich používání;

32.  považuje nicméně za zásadní, aby Komise co nejdříve vyvinula ohlašovanou společnou metodiku pro hodnocení vlivu na životní prostředí na základě nákladů během životního cyklu; domnívá se, že by tato metodika byla užitečná z hlediska transparentnosti informací poskytovaných podniky i z hlediska hodnocení dopadů podniků na životní prostředí, které provádí veřejné orgány;

33.  vítá záměr Komise zřídit „podpůrnou skupinu“ zabývající se sociální odpovědností podniků a jejich činností v sociální oblasti; je přesvědčen, že současně musí být vypracován kodex osvědčených postupů pro společnou regulaci a samoregulaci, který umožní všem zúčastněným stranám zapojit se do procesu společného získávání poznatků, aby se zlepšila a posílila účinnost a odpovědnost při činnostech zahrnujících více zúčastněných subjektů;

34.  vyzývá k tomu, aby se při přípravě, uplatňování a sledování procesů a struktur realizace sociální odpovědnosti podniků v rámci jednotlivých společností v plné míře a aktivně vedly konzultace za účasti zastupujících organizací včetně odborů a aby tyto organizace se zaměstnavateli spolupracovaly ve skutečně partnerském duchu;

35.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že povinnost systematického podávání zpráv o zásadních informacích týkajících se udržitelnosti nebude podniky příliš zatěžovat, neboť jakákoliv nová strategie sociální odpovědnosti podniků musí být z jejich strany vítaná; vyzývá Komisi, aby předtím, než pro podniky začne platit povinnost podávat pravidelné nefinanční zprávy, zavedla přechodné období, které by podnikům nejprve umožnilo začít sociální odpovědnost podniků správně interně uplatňovat a řádně a podrobně ji začlenit do svých interních systémů řízení;

36.  podporuje návrh Komise povinně požadovat, aby všechny investiční fondy a finanční instituce informovaly všechny své zákazníky (občany, podniky, veřejné orgány apod.) o případných etických kritériích nebo kritériích odpovědného investování, která uplatňují, nebo o normách a kodexech, jimiž se řídí;

37.  podporuje směrnici Komise o minimálních standardech pro oběti; požaduje, aby součástí politik sociální odpovědnosti podniků v příslušných odvětvích (jako je cestování, pojišťovnictví, ubytování a telekomunikace) byly pozitivní a praktické strategie a struktury na podporu obětí trestného činu a jejich rodin během krize a aby byly zavedeny zvláštní politiky pro zaměstnance, kteří se stanou obětí trestného činu, ať už na pracovišti či mimo něj;

38.  uznává značnou hodnotu a potenciál nástrojů samoregulace a společné regulace, jako jsou kodexy chování na úrovni jednotlivých odvětví; vítá tedy přání Komise zlepšit stávající nástroje prostřednictvím kodexu správných postupů pro tuto oblast; nesouhlasí však se zavedením jednotného postupu, který by nezohledňoval specifika jednotlivých odvětví a zvláštní požadavky podniků;

Sociální odpovědnost podniků a malé a střední podniky: od teorie k praxi

39.  připomíná specifické rysy malých a středních podniků, které působí zejména na místní a regionální úrovni a v rámci určitých odvětví; z toho důvodu považuje za zásadní, aby politiky Unie ve věci sociální odpovědnosti podniků, včetně národních akčních plánů v oblasti sociální odpovědnosti podniků, zohledňovaly specifické požadavky malých a středních podniků a aby byly v souladu se zásadou „zelenou malým a středním podnikům“ a uznávaly neformální a intuitivní přístup malých a středních podniků k sociální odpovědnosti;

40.  zdůrazňuje význam zapojení malých a středních podniků do sociální odpovědnosti podniků a uznání jejich úspěchů v této oblasti;

41.  uznává, že mnoho malých a středních podniků v Evropě již uplatňuje politiky sociální odpovědnosti podniků, jako je místní zaměstnávání, zapojení do komunity, uplatňování politik řádného řízení v rámci svého dodavatelského řetězce apod.; zdůrazňuje však, že většina těchto malých a středních podniků neví, že vlastně v praxi uplatňují postupy udržitelnosti, sociální odpovědnosti podniků a řádného řízení podniků; vyzývá proto Komisi, aby předtím, než bude zvažovat specifické strategie sociální odpovědnosti podniků pro malé a střední podniky, nejprve posoudila stávající postupy, které malé a střední podniky používají;

42.  odmítá veškerá opatření, jež by mohla vést k dodatečné byrokratické nebo finanční zátěži malých a středních podniků; naopak podporuje opatření, jež by malým a středním podnikům umožňovala uskutečňovat společné kroky;

43.  žádá členské státy a regionální orgány, aby na podporu činností, které pro posílení sociální odpovědnosti podniků vykonávají zprostředkovatelské organizace pro malé a střední podniky, inteligentně využívaly Fond soudržnosti, a vycházely přitom z příkladů, jako je hlavní německý program spolufinancovaný Evropským sociálním fondem;

44.  žádá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy, zprostředkovatelskými organizacemi pro malé a střední podniky a dalšími zúčastněnými stranami vytvořila strategie a opatření, jež by malým a středním podnikům umožnily sdružovat osvědčené postupy v oblasti sociální odpovědnosti podniků, například prostřednictvím databáze, která by shromažďovala informace o politikách v oblasti sociální odpovědnosti podniků prováděných malými a středními podniky a obsahovala podrobnosti o projektech prováděných v různých členských státech;

45.  doporučuje vypracovat příručky a manuály o sociální odpovědnosti podniků určené malým a středním podnikům; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je naléhavě nezbytné zahájit intenzivnější akademický výzkum zaměřený na způsoby, jak zlepšit přijetí sociální odpovědnosti podniků ze strany malých a středních podniků, a na zvýšení ekonomického, sociálního a environmentálního dopadu sociální odpovědnosti podniků na místní a regionální úrovni;

46.  je toho názoru, že má-li mít sociální odpovědnost podniků skutečný vliv na snížení chudoby, měl by se v rámci její agendy klást důraz na malé a střední podniky, neboť tyto mají ze sociálního a environmentálního hlediska značný kumulativní účinek;

47.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily strategie rozvoje a podpory pro šíření sociální odpovědnosti podniků mezi malými a středními podniky; zvláště doporučuje vypracování konkrétních opatření pro malé podniky a mikropodniky;

Otázky souladu a vztahy s třetími zeměmi

48.  zdůrazňuje, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost musí být Parlament plně informován o tom, jak jsou závěry posouzení dopadu dohod na udržitelný rozvoj začleňovány do jednání, která předcházejí uzavření těchto dohod, a jaké kapitoly těchto dohod byly změněny s cílem zabránit negativním dopadům uvedeným v tomto posouzení;

49.  zdůrazňuje, že budoucí dvoustranné investiční dohody EU musí zaručit spravedlivou rovnováhu mezi ochranou investorů a možností státního zásahu, především s ohledem na dodržování sociálních, zdravotních a environmentálních norem;

50.  vyzývá k propagaci myšlenky sponzorství mezi zaměstnavateli;

51.  připomíná, že pro řešení obchodních sporů nebo získání náhrady škod za negativní vnější dopady nezodpovědné nebo nezákonné podnikatelské činnosti již existují jak soudní řízení, tak alternativní způsoby řešení; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby o těchto prostředcích dále zvyšovala povědomí u podnikatelské komunity i široké veřejnosti; připomíná, že Mezinárodní obchodní komora (ICC) poskytuje služby v oblasti řešení sporů pro jednotlivce, společnosti, státy, státní subjekty a mezinárodní organizace, které hledají alternativu k soudnímu řízení, jež mohou přispět ke zlepšení účinného přístupu obětí ke spravedlnosti v případě porušení zodpovědných obchodních postupů způsobujících hospodářskou, sociální a environmentální újmu v EU nebo v zahraničí;

52.  zdůrazňuje, že zvyšování povědomí na podnikové úrovni o významu sociální odpovědnosti podniků a důsledcích nedodržování těchto zásad musí být – jakožto úkol Komise – doprovázeno odpovídající informovaností a zvyšováním kapacit na úrovni vlád hostitelských zemí s cílem účinně zajistit uplatňování práv vyplývajících ze sociální odpovědnosti podniků a přístup ke spravedlnosti;

53.  domnívá se, že by Komise a členské státy měly podniky EU vybízet k tomu, aby uskutečňovaly kroky ve prospěch sociální odpovědnosti podniků a zapojily se do výměny osvědčených postupů se zahraničními partnery;

Závěry

54.  zdůrazňuje, že je nezbytné vypracovat regulační předpisy v rámci stabilního právního rámce a v souladu s mezinárodními normami s cílem vyvarovat se rozdílných výkladů v jednotlivých státech a rizika zvýhodnění nebo znevýhodnění v hospodářské soutěži na regionální, vnitrostátní nebo makroregionální úrovni;

55.  podporuje úsilí Komise zaměřené na podporu sociální odpovědnosti podniků ve vztazích s jinými zeměmi a regiony ve světě; v tomto ohledu vyžaduje větší úsilí za účelem zakotvení zásady reciprocity v oblasti obchodu;

56.  připomíná, že k rozvoji sociální odpovědnosti podniků by mělo docházet zejména prostřednictvím přístupu zahrnujícího mnoho zúčastněných stran, přičemž hlavní roli by měly sehrávat podniky, které musí mít možnost rozvíjet přístup odpovídající jejich situaci; podporuje potřebu zvláštních opatření a přístupů k rozvoji sociální odpovědnosti podniků mezi malými a středními podniky;

57.  konstatuje, že stávající strategie Komise pro oblast sociální odpovědnosti podniků zahrnuje období 2011–2014; žádá Komisi, aby zajistila, že na období po roce 2014 bude včas přijata ambiciózní strategie;

o
o   o

58.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 86, 10.4.2002, s. 3.
(2) Úř. věst. C 39, 18.2.2003, s. 3.
(3) Úř. věst. C 187 E, 7.8.2003, s. 180.
(4) Úř. věst. C 67 E, 17.3.2004, s. 73.
(5) Úř. věst. C 301 E, 13.12.2007, s. 45.
(6) Úř. věst. C 229, 31.7.2012, s. 77.

Poslední aktualizace: 21. listopadu 2014Právní upozornění