Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2013/2169(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0100/2014

Předložené texty :

A7-0100/2014

Rozpravy :

PV 10/03/2014 - 20
CRE 10/03/2014 - 19

Hlasování :

PV 11/03/2014 - 9.28

Přijaté texty :

P7_TA(2014)0206

Přijaté texty
PDF 377kWORD 133k
Úterý 11. března 2014 - Štrasburk Konečné znění
Celosvětové vymýcení mučení
P7_TA(2014)0206A7-0100/2014

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 o celosvětovém vymýcení mučení (2013/2169(INI))

Evropský parlament,

—  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a další smlouvy a nástroje OSN týkající se lidských práv,

—  s ohledem na Deklaraci OSN o ochraně všech osob před mučením a jiným krutým, nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestáním, přijatou Valným shromážděním OSN dne 9. prosince 1975(1) ,

—  s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CAT) a na opční protokol k této úmluvě (OPCAT),

—  s ohledem na Standardní minimální pravidla OSN pro zacházení s vězni a jiné relevantní obecně použitelné normy OSN;

—  s ohledem na zprávy zvláštního zpravodaje OSN pro otázky mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání(2) ,

—  s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN o mučení,

—  s ohledem na prohlášení Výboru OSN proti mučení přijaté dne 22. listopadu 2001, zveřejněné v souvislosti s událostmi, ke kterým došlo dne 11. září 2001, v němž je poukázáno na to, že zákaz mučení je absolutním závazkem v mezinárodním právu, od nějž se nelze odchýlit, a vyjádřeno přesvědčení, že „veškeré reakce státu, který je signatářem [úmluvy], na hrozby mezinárodního terorismu musí být v souladu s povinnostmi, jež na sebe tento stát vzal ratifikací Úmluvy proti mučení“,

—  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 20. prosince 2012 o moratoriu na používání trestu smrti(3) ,

—  s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN o právech dítěte, nejnověji na rezoluci ze dne 20. prosince 2012 týkající se této otázky(4) ,

—  s ohledem na Evropskou úmluvu lidských právech, a zejména její článek 3, podle něhož „nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu“,

—  s ohledem na Evropskou úmluvu o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

—  s ohledem na Úmluvu o právním postavení uprchlíků, kterou přijala OSN dne 28. července 1951(5) ,

—  s ohledem na 23. souhrnnou zprávu Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání působícího při Radě Evropy, jež byla zveřejněna dne 6. listopadu 2013(6) ,

—  s ohledem na Úmluvu o právech dítěte a její dva opční protokoly týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie(7) , respektive účasti dětí v ozbrojených konfliktech(8) ,

—  s ohledem na Ženevské úmluvy z roku 1949 a na jejich dodatkové protokoly(9) ,

—  s ohledem na Meziamerickou úmluvu o předcházení mučení a jeho trestání, jež vstoupila v platnost v roce 1997(10) ,

—  s ohledem na Statut Mezinárodního trestního soudu,

—  s ohledem na Zásady pro účinné vyšetřování a dokumentaci mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání (Istanbulský protokol)(11) ,

—  s ohledem na článek 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

—  s ohledem na strategický rámec EU a akční plán EU pro lidská práva a demokracii(12) přijaté Radou pro zahraniční věci dne 25. června 2012,

—  s ohledem na obecné zásady politiky EU vůči třetím zemím týkající se mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, aktualizované v roce 2012(13) ,

—  s ohledem na obecné zásady EU ze dne 16. června 2008 týkající se trestu smrti(14) ,

—  s ohledem na obecné zásady Evropské unie v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva(15) ,

—  s ohledem na výroční zprávu EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2012 přijatou Radou dne 6. června 2013(16) ,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2012 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2011 a politice Evropské unie v této oblasti(17) ,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2012 o přezkoumání strategie EU v oblasti lidských práv(18) ,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 10. října 2013 o údajném převozu a nezákonném zadržování vězňů ze strany CIA v evropských zemích(19) ,

—  s ohledem na svou studii z března 2007 nazvanou „Uplatňování obecných zásad EU týkajících se mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání“(20) ,

—  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 ze dne 27. června 2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání(21) ,

—  s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o provádění nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání(22) ,

—  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, Radě a Komisi ze dne 13. června 2013 ohledně přezkumu organizace a fungování ESVČ v roce 2013(23) ,

—  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0100/2014),

A.  vzhledem k tomu, že ačkoli je absolutní zákaz mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání klíčovou mezinárodní normou zakotvenou v úmluvách OSN i v regionálních úmluvách týkajících se lidských práv, mučení je ve světě nadále praktikováno;

B.  vzhledem k tomu, že pojem „mučení“ by měl být v tomto usnesení chápán ve smyslu definice OSN a zahrnuje také kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání;

C.  vzhledem k tomu, že úmluva CAT a opční protokol k této úmluvě vytvořily mezinárodní rámec, který má skutečný potenciál k tomu, aby se pokročilo směrem k vymýcení mučení, zejména zavedením nezávislých a účinných vnitrostátních preventivních mechanismů;

D.  vzhledem k tomu, že EU posílila závazek přijatý ve strategickém rámci EU pro lidská práva, že bude nadále usilovně bojovat proti mučení a krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení;

E.  vzhledem k tomu, že vymýcení mučení a špatného, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání je nedílnou součástí politiky EU v oblasti ochrany lidských práv, a to v úzké provázanosti s jinými oblastmi a nástroji činnosti EU;

F.  vzhledem k tomu, že obecné zásady EU týkající se mučení byly aktualizovány v roce 2012, zatímco poslední komplexní veřejné hodnocení a přezkum prováděcích opatření byly provedeny v roce 2008;

G.  vzhledem k tomu, že podle aktualizovaných obecných zásad jsou členské státy v rámci boje proti terorismu rozhodnuty důsledně naplňovat mezinárodní závazky zakazující mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání;

H.  vzhledem k tomu, že mučení může být fyzické i psychické; vzhledem k tomu, že stále narůstá počet případů, kdy je psychiatrie využíváno jako nástroje nátlaku na bojovníky za lidská práva a disidenty, kteří jsou umisťováni do psychiatrických ústavů s cílem zabránit jim ve výkonu politických a společenských činností;

I.  vzhledem k tomu, že soudy členských států by měly mít k dispozici nástroje k pronásledování pachatelů mučení, kteří nebyli nikdy souzeni, a vzhledem k tomu, že zvláštní pozornost by měla být věnována případům mučení za diktátorských režimů v Evropě, neboť řada těchto zločinů zůstala nepotrestána;

J.  vzhledem k tomu, že problematickým bodem zůstává v mnoha zemích rozmělňování požadavku na absolutní zákaz mučení v souvislosti s protiteroristickými opatřeními;

K.  vzhledem k tomu, že významnou výzvu pro tuto politiku představují potřeby specifické ochrany ohrožených skupin, zejména dětí;

L.  vzhledem k tomu, že v některých zemích využívá policie mučení jako svou přednostní vyšetřovací metodu; vzhledem k tomu, že mučení nesmí být pokládáno za přijatelný prostředek pro vyšetřování trestný činů;

1.  zdůrazňuje, že zákaz mučení je podle mezinárodního a humanitárního práva a podle úmluvy CAT absolutní; zdůrazňuje, že mučení patří mezi nejhorší formy porušování lidských práv a základních svobod, vybírá si na milionech jednotlivců a jejich rodinách strašlivou daň a za žádných okolností ho nelze ospravedlnit;

2.  vítá skutečnost, že do akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii byla zahrnuta tři opatření týkající se vymýcení mučení, ale zdůrazňuje, že pro posouzení jejich včasného provádění v partnerství s občanskou společností jsou zapotřebí konkrétní měřitelné cíle;

3.  vyjadřuje uznání všem organizacím občanské společnosti, vnitrostátním institucím na ochranu lidských práv, vnitrostátním preventivním mechanismům a jednotlivcům usilujícím o nápravu a odškodnění obětí, bojujícím proti beztrestnosti a aktivně bránícím hrozbě mučení a špatného zacházení po celém světě;

4.  konstatuje, že podle úmluvy CAT se „mučením“ rozumí jakékoli jednání, „jímž je člověku úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení ..... veřejným činitelem nebo jinou osobou jednající z úředního pověření nebo z jejich podnětu či s jejich výslovným nebo tichým souhlasem“; domnívá se však, že situace, kdy k aktům mučení nebo jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání dochází při zapojení jiných subjektů než státu či veřejných činitelů, musí být rovněž řešeny cestou strategických opatření v oblasti prevence, odpovědnosti a rehabilitace;

5.  odsuzuje přetrvávající praxi mučení a jiných forem špatného zacházení po celém světě a znovu ostře odsuzuje tyto akty, jejichž páchání je a nadále musí být vždy a všude zakázáno, a nelze jej tudíž nikdy ospravedlnit; připomíná, že uplatňování obecných zásad EU týkajících se mučení je stále nedostatečné a neodpovídá prohlášením a závazkům k prioritnímu řešení této otázky; naléhavě žádá Evropskou službu po vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby daly nový impuls k uplatňování těchto obecných zásad, a to stanovením priorit, osvědčených postupů a možností otevřené diplomacie, konzultací s relevantními zainteresovanými stranami, včetně organizací občanské společnosti, a kontrolou uplatňování opatření týkající se mučení, která obsahuje akční plán; v této souvislosti vyzývá k úplnému a včasnému provedení tří opatření souvisejících s vymýcením mučení, která jsou uvedena v akčním plánu;

6.  doporučuje, aby nadcházející přezkum akčního plánu definoval ambicióznější konkrétní opatření pro vymýcení mučení, jako např. účinnější sdílení informací a zátěže, odbornou přípravu a společné iniciativy s místními zastoupeními OSN, příslušnými zvláštními zpravodaji OSN a dalšími mezinárodními aktéry, jako je Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Rada Evropy, spolu s podporou vytvoření a posílení regionálních mechanismů pro prevenci mučení;

7.  vítá, že v roce 2012 byla provedena aktualizace obecných zásad EU týkajících se mučení; zdůrazňuje důležitost účinného uplatňování těchto obecných zásad společně s dalšími obecnými zásadami a politickými iniciativami, přičemž je třeba se zaměřit na výsledky;

8.  vítá skutečnost, že tyto obecné zásady jsou odrazem celostního politického přístupu, který zahrnuje prosazování odpovídajícího legislativního a soudního rámce pro účinné předcházení praktikám mučení a jeho zákaz, monitorování vězeňských zařízení, úsilí o řešení otázky beztrestnosti a plnou a účinnou rehabilitaci obětí mučení, přičemž se tento rámec současně opírá o důvěryhodná, důsledná a koherentní opatření;

9.  vyzývá Radu, ESVČ a Komisi, aby přijaly účinnější opatření s cílem zajistit, aby se Parlament a občanská společnost podílely přinejmenším na posouzení obecných zásad EU týkajících se mučení;

10.  znovu zdůrazňuje zásadní význam rehabilitačních středisek pro oběti mučení v EU i mimo ni při řešení nejen fyzických, ale také dlouhodobých psychických problémů, s nimiž se potýkají oběti mučení; vítá poskytování finanční podpory ze strany EU rehabilitačním zařízením pro oběti mučení po celém světě a doporučuje, aby tato zařízení při své činnosti uplatňovala víceoborový přístup zahrnující zároveň poradenství, přístup k lékařské péči i sociální a právní podporu; je nadále přesvědčen, že financování takových středisek ve třetích zemích z prostředků evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) by nemělo být kráceno ani kvůli současné finanční a hospodářské krizi, neboť vnitrostátní systémy zdravotní péče v těchto zemích nejsou často schopny specifické problémy obětí mučení náležitě řešit;

11.  vyjadřuje politování nad tím, že od roku 2008 nebylo provedeno ani jedno komplexní veřejné hodnocení a přezkum uplatňování těchto obecných zásad, a zdůrazňuje nutnost pravidelného komplexního hodnocení jejich uplatňování;

12.  doporučuje, aby byly obecné zásady doplněny podrobnými prováděcími opatřeními, která budou předána vedoucím misí EU a zastoupením členských států ve třetích zemích; vyzývá vedoucí misí, aby ve zprávách o provádění a o následných opatřeních uváděli jednotlivé případy mučení a špatného zacházení;

13.  zdůrazňuje, že základem politiky EU by měla být účinná koordinace iniciativ a opatření na úrovni EU a členských států, aby byl plně využit potenciál dostupných politických nástrojů a jejich součinnosti s projekty financovanými EU;

14.  vyzývá Komisi, ESVČ a členské státy, aby prováděly periodické přezkumy provádění nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 zakazujícího obchodování se zbožím, které by mohlo být použito k mučení a výkonu trestu smrti, a rovněž aby toto nařízení propagovaly v celosvětovém měřítku jako životaschopný model prosazení účinného zákazu mučících nástrojů;

15.  bere na vědomí návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, nedávno předložený Komisí (COM(2014)0001); zdůrazňuje, že je třeba se zabývat zprostředkovatelskými službami, technickou pomocí a tranzitem příslušného zboží; opakuje dřívější výzvu Parlamentu, aby byla do tohoto nařízení vložena univerzální doložka týkající se zboží, jež může sloužit k mučení, která by umožnila členským státům, aby na základě předchozích informací udílely licence a zamítaly veškerý vývoz zboží, který představuje značné riziko, že zboží bude použito k mučení, špatnému zacházení či výkonu trestu smrti;

16.  domnívá se, že trest smrti je jakožto porušení práva na osobní integritu a lidskou důstojnost neslučitelný se zákazem krutého, nelidského či ponižujícího trestání, který stanoví mezinárodní právo, a vyzývá ESVČ a členské státy, aby oficiálně uznaly tuto neslučitelnost a aby podle toho přizpůsobily politiku EU týkající se trestu smrti; zdůrazňuje, že je zapotřebí vykládat příslušné obecné zásady EU týkající se trestu smrti a mučení jako průřezové; považuje za politováníhodné, že vězni v celách smrti jsou fyzicky a psychicky izolováni a pod tlakem; znovu konstatuje, že je zapotřebí komplexní právní studie a diskuse na úrovni OSN o souvislostech mezi uplatňováním trestu smrti, včetně jevu závažných psychických traumat a zhoršování tělesného stavu v celách smrti, a zákazem mučení a krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání;

17.  podporuje okamžitý zákaz kamenování; zdůrazňuje, že se jedná o krutý způsob popravy;

18.  vybízí k tomu, aby byla obnovena činnost pracovní skupiny Rady pro otázky mučení, což by mělo provádění obecných zásad EU dodat nový stimul tím, že by pojmenovávala priority, osvědčené postupy a příležitosti pro otevřenou diplomacii, vedla konzultace s příslušnými zainteresovanými stranami a organizacemi občanské společnosti a přispívala k pravidelnému přezkumu provádění opatření týkajících se mučení, jež jsou uvedena v akčním plánu;

19.  je obzvláště znepokojen mučením bojovníků za lidská práva, včetně komunitních aktivistů, novinářů, právníků v oblasti lidských práv a bloggerů, ve vězení; uznává, že nezákonné zadržování, zastrašování, mučení a vystavení rodinných příslušníků nebezpečí se často týká osob, které jsou nejvíce zapojeny do boje za lidská práva a demokracii; trvá na tom, aby jak mise EU na místě, tak vysocí úředníci EU systematicky a důsledně vznášeli tuto otázku na setkáních se svými partnery ze třetích zemí, včetně zmiňování konkrétních jmen bojovníků za lidská práva, jež jsou vězněni;

20.  s velkým znepokojením bere na vědomí existenci tajných vězeňských zařízení a praxe držení v izolaci a prodlužované samovazby v některých zemích, což jsou jedny z nejvíce zneklidňujících příkladů mučení a špatného zacházení; domnívá se, že tyto případy by měly být systematicky zmiňovány v prohlášeních a demarších a měly by být doplněny na seznam individuálních případů projednávaných v rámci dialogů a konzultací o lidských právech mezi EU a třetími zeměmi;

21.  znovu opakuje, že je znepokojen rozsáhlým systematickým porušováním lidských práv v Korejské lidově demokratické republice (KLDR), zejména používáním mučení a pracovních táborů proti politickým vězňům a občanům navráceným do KLDR; vyzývá orgány KLDR, aby jako první krok umožnily inspekce nezávislých mezinárodních expertů ve všech typech vězeňských zařízení;

22.  zdůrazňuje, že nelze ospravedlnit žádné výjimky z absolutního zákazu mučení a praktik obnášejících kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání a že státy mají povinnost uplatňovat záruky bránící páchání aktů mučení a špatného zacházení a trvale zajistit odpovědnost a dostupnost účinné nápravy, a to i s ohledem na obavy o národní bezpečnost a opatření proti terorismu; je znepokojen skutečností, že některé země svěřily polovojenským skupinám úlohu paralelní policie, aby se vyhnuly svým mezinárodním závazkům; zdůrazňuje, že zákaz se vztahuje také na předávání a využívání informací, pokud byly získány mučením nebo mohou k mučení vést; připomíná, že zákaz mučení je závaznou normou mezinárodního práva v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, což znamená, že je platný jak v době míru, tak v době války;

23.  vyjadřuje znepokojení nad policejním násilím v některých zemích a domnívá se, že tato otázka je ústředním bodem boje proti mučení a ponižujícímu zacházení zejména v kontextu potlačování poklidných projevů, neboť podle mezinárodních definic představuje takové násilí přinejmenším špatné zacházení, či dokonce mučení;

24.  vítá společný projekt Rady Evropy a Sdružení pro prevenci mučení týkající se vypracování praktických pokynů pro poslance parlamentů při návštěvách záchytných zařízení pro přistěhovalce;

25.  žádá, aby byly přijaty praktické pokyny pro poslance týkající se návštěv zajišťovacích zařízení v rámci pravidelných cest delegací Evropského parlamentu do třetích zemí; domnívá se, že tyto pokyny by měly obsahovat konkrétní doporučení ohledně návštěv vězeňských zařízení a jiných míst, kde by mohly být zadržovány děti a ženy, a měly by zajišťovat uplatňování zásady „neškodit“ v soulad se vzdělávací příručkou OSN pro monitorování lidských práv, zejména s cílem zabránit odvetným opatřením vůči zadržovaným a jejich rodinám po těchto návštěvách; žádá, aby tyto návštěvy probíhaly po konzultaci s delegací EU v dané zemi, nevládními organizacemi a organizacemi působícími ve věznicích;

26.  vyzývá ESVČ, Pracovní skupinu pro lidská práva (COHOM) a další relevantní subjekty, aby společně provedly průzkum týkající se podpory EU v oblasti vytváření a fungování vnitrostátních preventivních mechanismů s cílem určit osvědčené postupy, o nichž hovoří akční plán;

27.  vyzývá ESVČ, členské státy a Komisi, aby usnadnily vytváření a fungování nezávislých a účinných vnitrostátních preventivních mechanismů, zejména odbornou přípravu jejich personálu;

28.  vyzývá Pracovní skupinu pro lidská práva, pracovní skupinu pro otázky mučení a GŘ HOME Evropské komise, aby vypracovaly opatření pro začlenění opatření pro prevenci mučení do všech činností týkajících se svobody, bezpečnosti a práva;

Řešení nedostatečné ochrany, zejména ve vztahu k mučení dětí

29.  vyjadřuje znepokojení zejména nad akty mučení a špatného zacházení, které jsou páchány na příslušnících ohrožených skupin, zejména na dětech; vyzývá EU, aby přijala politická, diplomatická a finanční opatření pro předcházení mučení dětí;

30.  vyzývá EU, aby se zabývala různými formami porušování lidských práv, která se dotýkají dětí, zejména těmi, jež jsou spojena s obchodováním s dětmi, dětskou pornografií, dětskými vojáky, dětmi ve vojenských vězeňských zařízeních, dětskou prací, obviňováním dětí z čarodějnictví a kybernetickou šikanou, pokud mají charakter mučení, mimo jiné v sirotčincích, vězeňských zařízeních a uprchlických táborech, a aby zavedly účinné záruky na ochranu dětí v případech, kdy jsou do mučení, jež se dotýká dětí, jakýmkoli způsobem zapojeny veřejné orgány;

31.  připomíná, že migrující nezletilé osoby bez doprovodu by neměly být nikdy vraceny do země, kde hrozí, že se stanou obětí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení;

32.  připomíná, že zneužívání omezení svobody dětí, zejména v rámci preventivního zadržování a zadržování migrujících dětí, vede k přeplnění záchytných zařízení a k nárůstu mučení a špatného zacházení páchaných na dětech; vyzývá státy, aby zajistily, že omezování svobody dětí bude skutečně uplatňováno pouze jako poslední možné opatření, na nezbytnou dobu a vždy při zohlednění nejlepších zájmů dítěte, jak to požadují všeobecně platné normy v oblasti lidských práv;

33.  vyzývá státy k nastavení soudního systému tak, aby byl šetrnější k dětem, včetně bezplatných a důvěrných mechanismů pro podávání oznámení zohledňujících specifickou situaci dětí – a to i ve vězeňských zařízeních –, a aby dětem umožňoval nejen prosazení jejich práv, ale také oznamování jejich porušování;

34.  zdůrazňuje, že je třeba, aby se EU zabývala využíváním internetu ze strany dospělých a dětí k psychickému týrání dětí a šikanování prostřednictvím sociálních médií; poukazuje na to, že i přes existenci programu „Bezpečnější internet“ je reakce EU na jev šikany prostřednictvím internetu nedostatečná; upozorňuje na nedávnou vlnu sebevražd dětí v důsledku internetové šikany a přetrvávající existenci internetových stránek, jež byly do těchto akcí přímo či nepřímo zapojeny a jež fungují na serverech v členských státech; zdůrazňuje proto, že by EU měla naléhavě učinit jasné a odhodlané kroky proti internetové šikaně a obtěžování a proti internetovým stránkám, které je umožňují;

35.  doporučuje, aby se politické úsilí EU zaměřilo na centra pro rehabilitaci a psychologickou podporu dětí, které jsou oběťmi mučení, s přístupem vstřícným vůči dětem a zohledňujícím kulturní hodnoty;

36.  doporučuje, aby bylo mučení dětí součástí plánované cílené kampaně o právech dítěte, jak je uvedeno v akčním plánu;

37.  doporučuje, aby ESVČ a Komise věnovaly zvláštní pozornost mučení a krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení, jehož terčem jsou umělci, novináři, bojovníci za lidská práva, studentští vůdci, zdravotníci a jednotlivci z ohrožených skupin, jako jsou etnické, jazykové, náboženské a jiné menšiny, a to zejména v případě jejich zadržování či věznění;

38.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a vedoucí delegací EU, aby v rámci dialogu s orgány třetích zemí nastolovali otázku mučení na základě pohlavní příslušnosti, kdy jsou zvlášť ohroženou skupinou dívky, a to zejména mrzačením ženských pohlavních orgánů a brzkými či nucenými sňatky, jak je uvedeno ve strategickém rámci a akčním plánu;

39.  vyzývá ESVČ a Pracovní skupinu pro lidská práva, aby v rámci nadcházející aktualizace obecných zásad EU týkajících se mučení a akčního plánu věnovaly zvláštní pozornost mučení dětí;

40.  je znepokojen skutečností, že ženy jsou obzvláště často oběťmi specifických aktů mučení a forem nelidského či ponižujícího zacházení (znásilnění, mrzačení pohlavních orgánů, sterilizace, potrat, nucená kontrola porodnosti a záměrné oplodnění), a to zejména během ozbrojených konfliktů, kde jsou tyto akty využívány jako způsob vedení války, a to i vůči nezletilým osobám;

41.  podobně odsuzuje akty mučení, násilí a zneužívání z důvodu sexuální orientace nebo pohlavní identity;

42.  v tomto ohledu zdůrazňuje, že je třeba podporovat činnost nevládních organizací zapojených do boje pro předcházení násilí v konfliktních situacích, a tedy i mučení a špatného zacházení, jimž je civilní obyvatelstvo v těchto situacích vystaveno, a za tímto účelem zvyšovat povědomí ozbrojených skupin o nutnosti respektovat mezinárodní humanitární normy, zejména pokud jde o násilí páchané na základě pohlavní příslušnosti;

Boj proti mučení v rámci vztahů EU s třetími zeměmi

43.  vyzývá ESVČ, zvláštního zástupce EU pro lidská práva a Pracovní skupinu pro lidská práva, aby zajistily, že strategie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země budou pro každou zemi obsahovat cíle a referenční ukazatele týkající se boje proti mučení, včetně označení skupin, které vyžadují zvláštní ochranu, jako jsou děti, ženy, vysídlené osoby, uprchlíci a migranti, a osob, které čelí diskriminaci na základě etnického, kastovního či kulturního původu, náboženského nebo jiného přesvědčení, sexuální orientace nebo pohlavní identity;

44.  vyzývá EU a celé mezinárodní společenství, aby dodržovaly zásadu nevracení žadatelů o azyl do zemí, kde jim hrozí mučení nebo nelidské či ponižující zacházení, jak je definována Úmluvou o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951;

45.  zdůrazňuje, že strategie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země by měly identifikovat mezery v ochraně, příslušné kontaktní osoby a vstupní místa, jako je rámec OSN, bezpečnostní sektor nebo reforma soudnictví, za účelem řešení problémů souvisejících s mučením v konkrétních zemích;

46.  doporučuje, aby se tyto strategie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země zabývaly hlavními příčinami násilí a špatného zacházení ze strany vládních agentur a soukromých subjektů a aby definovaly potřebnou pomoc za účelem nabídnutí technické pomoci EU s budováním kapacit, právní reformou a odbornou přípravou s cílem napomoci třetím zemím splnit mezinárodní závazky a normy, zejména v souvislosti s podpisem a ratifikací úmluvy CAT a jejího opčního protokolu a naplněním jejich ustanovení týkající se prevence (zejména zavedením vnitrostátních preventivních mechanismů), bojem proti beztrestnosti a rehabilitací obětí;

47.  dále doporučuje, aby strategie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země zahrnovaly opatření vybízející k vytváření a činnosti vnitrostátních institucí, nebo případně k posílení vnitrostátních institucí, jež by se mohly účinně zabývat prevencí mučení a špatného zacházení, včetně možnosti finanční a technické podpory, je-li nutná;

48.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby ESVČ a delegace EU zpřístupňovaly konkrétní informace týkající se dostupnosti podpory a možných zákonných prostředků nápravy pro oběti mučení a špatného zacházení v třetích zemích;

49.  vyzývá ESVČ a delegace EU, aby plně využívaly politické nástroje, které mají k dispozici, v souladu s obecnými zásadami EU týkajícími se mučení, včetně veřejných prohlášení, místních demarší, dialogů a konzultací o lidských právech s cílem hovořit o jednotlivých případech, legislativním rámci pro předcházení mučení a ratifikaci a provádění příslušných mezinárodních úmluv, avšak činily tak vždy cíleně s ohledem na situaci v konkrétní zemi; vyzývá ESVČ a členské státy, aby pokračovaly ve své dřívější praxi vedení cílených globálních kampaní o tematických otázkách týkajících se mučení;

50.  vyzývá delegace EU a velvyslanectví členských států na místě, aby prováděly ustanovení obsažená v obecných zásadách EU týkajících se mučení, a dále vyzývá ESVČ a Pracovní skupinu pro lidská práva, aby jejich provádění pravidelně sledovaly;

51.  naléhá na delegace EU a velvyslanectví členských států po celém světě, aby každoročně v Mezinárodní den na podporu obětí mučení, kterým je 26. červen, pořádaly semináře, výstavy a jiné akce;

52.  vyzývá ESVČ a zvláštního zástupce EU, aby otázku mučení a špatného zacházení systematicky nastolovali jako téma v rámci dialogů a konzultací o lidských právech s třetími zeměmi;

53.  doporučuje zaměřit pozornost místních a regionálních fór a seminářů občanské společnosti na otázky spojené s mučením, s možností návazných kroků v rámci pravidelných konzultací a dialogů o lidských právech;

54.  vyzývá EU, aby v rámci svých dialogů o lidských právech prosazovala uplatňování standardních minimálních pravidel OSN pro zacházení s vězni s cílem zajistit respektování přirozené důstojnosti zadržovaných osob a dodržování jejich základních práv a záruk, a aby zajistila, že tato pravidla budou uplatňována na všech místech, kde jsou lidé zbaveni svobody, včetně psychiatrických léčeben a policejních služeben;

55.  vyzývá delegace EU a delegace Parlamentu, aby vykonávaly návštěvy ve vězeňských a zajišťovacích zařízeních, včetně zajišťovacích zařízení pro mladistvé a míst, kde by mohly být zadržovány děti, a sledovaly soudní procesy v případech, kdy se lze odůvodněně domnívat, že obžalovaní byli mučeni nebo s nimi bylo špatně zacházeno, a aby požadovaly informace o jednotlivých případech a jejich nezávislé vyšetření;

56.  vyzývá delegace EU, aby poskytovaly podporu členům občanské společnosti, jimž je bráněno v návštěvách věznic a pozorování soudních řízení;

57.  vyzývá ESVČ, Komisi a členské státy, aby splnily závazky uvedené v akčním plánu a usnadnily vytváření a fungování nezávislých a účinných vnitrostátních preventivních mechanismů; vyzývá členské státy, aby řádně a transparentně přezkoumaly a analyzovaly stávající vnitrostátní preventivní mechanismy a vnitrostátní instituce v EU a ve třetích zemích zabývající se lidskými právy a identifikovaly u nich osvědčené postupy a zajistily, aby obsahovaly aspekt dětských práv, s cílem posílit stávající mechanismy, dosáhnout zlepšení a prosazovat tyto příklady vůči partnerským zemím;

58.  vybízí delegace EU, aby vyzývaly k využívání zadržování osob pouze jako posledního možného opatření a aby usilovaly o alternativní řešení, zejména u osob ve složité situaci (např. žen, dětí, žadatelů o azyl a migrantů);

59.  je hluboce znepokojen nedávnými zprávami o tom, že společnosti se sídlem v EU dodávají chemické látky používané pro smrtící injekce do USA; v této souvislosti vítá, že některé evropské farmaceutické společnosti vyvíjejí smluvní systém pro vývoz a kontrolu, jehož cílem zajistit, aby přípravek Propofol nebyl používán pro smrtící injekce v zemích, jež stále uplatňují trest smrti, mimo jiné v USA;

Činnost EU v rámci mnohostranných fór a mezinárodních organizací

60.  vítá trvalé úsilí EU iniciovat a podporovat pravidelné přijímání rezolucí Valného shromáždění OSN a Rady OSN pro lidská práva a považovat tuto otázku v rámci OSN za prioritu; navrhuje, aby vysoká představitelka, místopředsedkyně a zvláštní zástupce EU byli v pravidelném kontaktu se zvláštním zpravodajem OSN pro otázky mučení s cílem sdílet informace relevantní pro vztahy EU se třetími zeměmi v rámci zahraniční politiky; rovněž navrhuje, aby Výbor pro zahraniční věci a jeho podvýbor pro lidská práva pravidelně žádaly zvláštního zpravodaje OSN pro otázky mučení o informování Parlamentu o problematice mučení v konkrétních zemích;

61.  poukazuje na to, že podle článků 7 a 8 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu může mučení páchané systematicky či ve velkém rozsahu představovat válečný zločin nebo zločin proti lidskosti; domnívá se, že zásada odpovědnosti za ochranu ukládá mezinárodnímu společenství povinnost chránit obyvatelstvo, které se stalo obětí takových zločinů, a vyzývá v tomto smyslu k revizi rozhodovacího postupu v Radě bezpečnosti s cílem zabránit jakémukoli blokování v případech týkajících se odpovědnosti za ochranu;

62.  vyzývá třetí země, aby plně spolupracovaly se zvláštním zpravodajem OSN, Výborem proti mučení a regionálními orgány pro potírání mučení, jako je Výbor pro zabránění mučení v Africe, Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) a zpravodaj Organizace amerických států pro osoby zbavené osobní svobody; vybízí členské státy a ESVČ, aby systematicky zohledňovaly doporučení zvláštního zpravodaje a dalších subjektů ohledně dalších kontaktů se třetími zeměmi, a to i v rámci procesu všeobecného pravidelného přezkumu;

63.  naléhavě vyzývá ESVČ, zvláštního zástupce EU a členské státy, aby aktivně prosazovaly ratifikaci a uplatňování úmluvy CAT a jejího opčního protokolu jakožto prioritu a aby zintenzívnily své snahy napomoci zavedení a fungování účinných a nezávislých vnitrostátních preventivních mechanismů v třetích zemích;

64.  vyzývá ESVČ, Komisi a členské státy, aby podpořily vytvoření a fungování regionálních mechanismů pro zabránění mučení, včetně Výboru pro zabránění mučení v Africe a zpravodaje Organizace amerických států pro osoby zbavené osobní svobody;

65.  vyzývá ESVČ, zvláštního zástupce EU a Komisi, aby posílily podporu třetím zemím, a tak jim umožnily účinně uplatňovat doporučení příslušných orgánů ustavených smlouvami OSN, například Výboru proti mučení a jeho podvýboru pro předcházení mučení, Výboru pro práva dítěte a Výboru pro odstranění diskriminace žen;

66.  vyzývá ESVČ, aby v rámci své kapacity poskytla technickou podporu pro rehabilitaci obětí mučení a jejich rodinám, aby mohly snadněji začít nový život;

67.  zdůrazňuje, že je třeba, aby se členské státy aktivně zapojily do uplatňování ustanovení akčního plánu a aby pravidelného poskytovaly ESVČ aktuálních informací o opatřeních, jež v tomto ohledu provedly;

68.  vybízí EU, aby účinněji spolupracovala s výborem CPT a komisařem Rady Evropy pro lidská práva;

Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR)

69.  vítá stávající iniciativy a projekty v rámci EIDHR, z nichž bylo 7 % finančních prostředků vyčleněno na projekty související s mučením, a zdůrazňuje potřebu dalšího vyčleňování zvláštních finančních prostředků na boj proti mučení a krutému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, se zaměřením na zvyšování povědomí, prevenci a řešení beztrestnosti, jakož i na sociální a psychologickou rehabilitaci obětí mučení, přičemž přednost je třeba dávat projektům celostní povahy;

70.  zdůrazňuje, že finanční prostředky vyčleněné na projekty v rámci nadcházejícího programového období by měly zohledňovat priority EU vymezené v akčním plánu;

71.  vyzývá členské státy, aby poskytly přehled dvoustranných programů pomoci v oblasti prevence mučení a rehabilitace s cílem sdílet osvědčené postupy, zajistit účinné sdílení zátěže a dosáhnout součinnosti a doplňkovosti s projekty EIDHR;

Důvěryhodnost, soudržnost a důslednost politiky EU

72.  připomíná, že je nutné, aby Unie a její členské státy šly příkladem, chtějí-li si zajistit důvěryhodnost; vyzývá proto Belgii, Finsko, Řecko, Irsko, Lotyšsko a Slovensko, aby jako svou prioritu ratifikovaly opční protokol k úmluvě CAT a vytvořily nezávislé, zdrojově dobře zajištěné a účinné vnitrostátní preventivní mechanismy; bere na vědomí důležitost individuálních sdělení jakožto nástroje pro zabránění mučení a špatnému zacházení a naléhavě žádá členské státy, aby akceptovaly individuální jurisdikce v souladu s článkem 21 úmluvy CAT; vyzývá signatářské státy Úmluvy OSN o právech dítěte, aby podepsaly a ratifikovaly třetí protokol k této úmluvě; vyzývá rovněž 21 členských států, které dosud neratifikovaly Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením, aby tak neprodleně učinily;

73.  vyzývá členské státy, které neučinily prohlášení uznávající jurisdikci úmluvy CAT podle článku 22, aby tak přednostně učinily;

74.  vyzývá všechny členské státy, jež mají vnitrostátní preventivní mechanismy, aby se zapojily do konstruktivního dialogu s cílem provést uceleným a doplňkovým způsobem doporučení pro tyto mechanismy a doporučení výboru CPT, úmluvy CAT a podvýboru pro zabránění mučení;

75.  vyzývá EU, aby posílila svůj závazek ctít univerzální hodnoty lidských práv, a vyzývá ji v tomto smyslu k využívání politiky sousedství a zásady „více za více“ pro motivaci sousedních zemí k zahájení reforem posilujících boj proti mučení;

76.  vyjadřuje politování nad velmi omezenou podporou poskytovanou členskými státy Dobrovolnému fondu OSN pro oběti mučení a zvláštnímu fondu v rámci opčního protokolu k úmluvě CAT; vyzývá členské státy a Komisi, aby podpořily činnost těchto fondů prostřednictvím značných a pravidelných dobrovolných příspěvků v souladu s jejich závazky v rámci akčního plánu;

77.  konstatuje, že by EU měla přijmout rozhodnější postoj, a vyzývá orgány EU a členské státy, aby posílily své odhodlání a politickou vůli s cílem dosáhnout moratoria na uplatňování trestu smrti na celém světě;

78.  vyzývá Komisi, aby vypracovala akční plán s cílem vytvořit mechanismus pro vytváření seznamů a ukládání cílených sankcí (zákazy cestování, zmrazení aktiv) úředníkům třetích zemí (včetně policejních úředníků, státních zástupců a soudců) zapojených do závažného porušování lidských práv, jako je mučení či kruté, nelidské nebo ponižující zacházení; zdůrazňuje, že kritéria zařazení na seznam by měla vycházet z dobře zdokumentovaných, konvergenčních a nezávislých zdrojů a přesvědčivých důkazů, přičemž by měly existovat mechanismy umožňující osobám, proti kterým jsou sankce namířeny, nápravu;

79.  připomíná povinnost všech států, včetně členských států EU, přísně dodržovat zásadu nenavracení, podle níž státy nesmí deportovat či vydat osobu do jurisdikce, kde by jí hrozilo pronásledování; domnívá se, že praxe usilování o diplomatické záruky od přijímajícího státu nezbavuje vydávající stát jeho povinností, a odsuzuje postupy, jejichž účelem je obejít absolutní zákaz mučení a nenavracení;

80.  poukazuje na zásadní postavení EU na světové scéně, pokud jde o boj proti mučení, v úzké spolupráci s OSN; zdůrazňuje, že posílení zásady nulové tolerance mučení zůstává v centru politik a strategií EU na podporu lidských práv a základních svobod, a to jak v EU, tak mimo ni; vyjadřuje politování nad skutečností, že ne všechny členské státy zcela dodržují nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 a že některé společnosti sídlící v rozvinutých zemích mohly zřejmě nezákonně prodat třetím zemím policejní a bezpečnostní zařízení, která mohou být použita k mučení;

81.  vyzývá Radu a Komisi, aby dokončily nynější přezkum nařízení Rady (ES) č. 1236/2005, včetně jeho příloh, s cílem účinnějšího provádění v souladu s doporučeními Parlamentu uvedenými v jeho usnesení ze dne 17. června 2010 o provádění nařízení Rady (ES) č. 1236/2005; vyzývá členské státy, aby plně dodržovaly ustanovení tohoto nařízení, zejména povinnost všech členských států včas vypracovávat a zveřejňovat výroční zprávy o činnosti a sdílet s Komisí informace o rozhodnutích týkajících se povolení, která je obsažena v článku 13;

Úvahy o boji proti mučení a rozvojové politice

82.  připomíná, že je třeba vytvořit integrovanou a komplexní strategii boje proti mučení, která by řešila jeho prvotní příčiny; je přesvědčen, že součástí této strategie by měla být celková transparentnost orgánů a posílení politické vůle na úrovni států k potírání špatného zacházení; zdůrazňuje, že je naléhavě potřeba bojovat proti chudobě, nerovnosti, diskriminaci a násilí za použití vnitrostátních preventivních mechanismů a posílení místních orgánů a nevládních organizací; zdůrazňuje, že je třeba dále posílit prováděcí nástroje EU v oblasti rozvojové spolupráce a lidských práv, aby se řešily základní příčiny násilí;

83.  zdůrazňuje, že přístup ke spravedlnosti, boj proti beztrestnosti, nezávislé vyšetřování, posilování občanské společnosti a podpora vzdělávání zaměřeného proti špatnému zacházení mají v boji proti mučení zásadní význam;

84.  zdůrazňuje, že výraz „mučení“ a z něho vyplývající absolutní zákaz, stíhání a trestání této praktiky by měly platit i v případě, že se takovýchto činů dopustí nelegální ozbrojené síly, kmenové, náboženské nebo povstalecké skupiny;

85.  připomíná význam a specifičnost dialogu o lidských právech jako součásti politického dialogu podle článku 8 dohody o partnerství z Cotonou; připomíná rovněž, že v každém dialogu o lidských právech s třetími zeměmi by měl být kladen silný důraz na boj proti mučení;

86.  naléhavě vyzývá Radu a Komisi, aby partnerské země podporovaly v tom, aby v rámci boje proti mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení přijaly přístup zaměřený na oběti, a to tak, že budou v rámci politiky rozvojové spolupráce věnovat zvláštní pozornost potřebám obětí; zdůrazňuje, že zavedení podmíněnosti pomoci představuje účinné řešení tohoto problému, nicméně lepších výsledků lze dosáhnout prostřednictvím dialogů a vyjednávání na vysoké úrovni, zapojením občanské společnosti, posílením vnitrostátních kapacit a zaměřením se na pobídky.

Úvahy o boji proti mučení a ženských právech

87.  naléhavě vyzývá EU, aby prostřednictvím podmíněnosti pomoci zajistila, aby třetí země chránily před mučením všechny lidi, zejména ženy a dívky; vyzývá Komisi, aby přehodnotila svou politiku pomoci zemím, které se k mučení uchylují, a aby pomoc přesměrovala na podporu obětí;

88.  vítá opatření, která zvažuje Komise ve svém sdělení s názvem „Konec praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů“ (COM(2013)0833), a znovu poukazuje na nezbytnost soudržnosti vnitřních a vnějších politik Unie ve vztahu k tomuto problému; mimoto znovu opakuje, že EU musí nadále spolupracovat se třetími zeměmi na vymýcení praxe mrzačení ženských pohlavních orgánů; vybízí členské státy, které tak ještě neučinily, aby ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovily trestní postih za mrzačení ženských pohlavních orgánů a zajistily, aby byly příslušné právní předpisy uplatňovány;

89.  vyjadřuje znepokojení nad případy poprav žen s duševními problémy nebo s poruchami učení;

90.  odsuzuje všechny formy násilí páchaného na ženách, zejména vraždy ze cti, násilí zakořeněné v kultuře nebo v náboženství, nucené sňatky, sňatky dětí, vraždy na základě pohlavní příslušnosti a úmrtí kvůli věnu; trvá na tom, že EU musí k těmto praktikám přistupovat jako k formám mučení; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby aktivně přispívaly k předcházení mučení prostřednictvím vzdělávání a opatření ke zvyšování informovanosti;

91.  odsuzuje všechny formy mučení žen v souvislosti s obviněními z čarodějnictví nebo magie, k němuž dochází v různých zemích světa;

92.  vítá progresivní a inovativní přístup Římského statutu, který pokládá sexuální násilí a násilí založené na pohlavní příslušnosti, včetně znásilnění, sexuálního otroctví, nucené prostituce, nuceného těhotenství, nucené sterilizace nebo jiných forem sexuálního násilí srovnatelné závažnosti, za formu mučení, a jako takové za válečný zločin a zločin proti lidskosti; rovněž vítá, že fond Mezinárodního trestního soudu na podporu obětí zavedl programy na rehabilitaci žen, které se staly obětí mučení, zejména v období po skončení konfliktu;

93.  vyzývá EU, aby vybídla země, které tak ještě neučinily, aby ratifikovaly a prováděly úmluvu CAT a Římský statut a aby do svých právních předpisů začlenily příslušná ustanovení o násilí založeném na pohlavní příslušnosti;

94.  naléhavě vyzývá všechny státy, aby důrazně odsuzovaly mučení a násilí páchané na ženách a dívkách během ozbrojených konfliktů a po jejich skončení; uznává, že sexuální násilí a násilí založené na pohlavní příslušnosti postihuje oběti a přeživší osoby, příbuzné, komunity a společnosti, a vyzývá k účinným opatřením zajišťujícím odpovědnost a nápravu a k účinným řešením;

95.  považuje za klíčové, aby vnitrostátní žalobci a soudci měli způsobilost a odborné znalosti k řádnému stíhání a souzení jednotlivců za trestné činy na základě pohlaví;

96.  domnívá se, že praxe, kdy nejsou při zadržování oddělovány transsexuální vězenkyně od vězňů, je krutá, nelidská, ponižující a nepřijatelná;

97.  vyzývá EU, aby v rámci svých dialogů o lidských právech podporovala provádění pravidel OSN pro zacházení s vězněnými ženami a pro opatření nespojená s odnětím svobody vůči pachatelkám trestné činnosti (bangkocká pravidla) s cílem posílit mezinárodní normy pro zacházení s vězněnými ženami, která zahrnují hlediska zdraví, citlivosti k otázkám rovnosti žen a mužů a péče o děti;

o
o   o

98.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám členských států, vysokému komisaři OSN pro lidská práva a zvláštnímu zpravodaji OSN pro otázky mučení.

(1) http://www.ohchr.org/EN/ProfessionalInterest/Pages/DeclarationTorture.aspx
(2) http://www.ohchr.org/EN/Issues/Torture/SRTorture/Pages/SRTortureIndex.aspx
(3) (A/RES/67/176).
(4) (A/RES/67/167).
(5) http://www.ohchr.org/EN/ProfessionalInterest/Pages/StatusOfRefugees.aspx
(6) http://www.cpt.coe.int/en/annual/rep-23.pdf
(7) http://www.ohchr.org/EN/ProfessionalInterest/Pages/OPSCCRC.aspx
(8) http://www.ohchr.org/EN/ProfessionalInterest/Pages/OPACCRC.aspx
(9) http://www.icrc.org/eng/war-and-law/treaties-customary-law/geneva-conventions/
(10) http://www.cidh.oas.org/Basicos/English/Basic9.Torture.htm
(11) Zveřejněno Úřadem vysokého komisaře OSN pro lidská práva v Ženevě, http://www.ohchr.org/Documents/Publications/training8Rev1en.pdf
(12) Dokument Rady č. 11855/2012.
(13) http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/8590.en08.pdf
(14) http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/10015.en08.pdf
(15) http://eeas.europa.eu/human_rights/docs/guidelines_en.pdf
(16) http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/13/st09/st09431.en13.pdf
(17) Přijaté texty, P7_TA(2012)0503.
(18) Přijaté texty, P7_TA(2012)0504.
(19) Přijaté texty, P7_TA(2013)0418.
(20) http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/etudes/join/2007/348584/EXPO-DROI_ET(2007)348584_EN.pdf
(21) Úř. věst. L 200, 30.7.2005, s. 1.
(22) Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 107.
(23) Přijaté texty, P7_TA(2013)0278.

Poslední aktualizace: 5. září 2017Právní upozornění