El Presidente. El siguiente punto es la Declaración de la Comisión sobre el SIDA.

  Vladimír Špidla, člen Komise. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, v posledních letech bylo v obecném úsilí v boji proti epidemii HIV/AIDS dosaženo slibného pokroku včetně lepšího přístupu k účinné léčbě a k programům prevence. Nicméně počet lidí nakažených virem HIV nebo umírajících na následky nemoci AIDS nadále roste. Ke konci roku 2006 je virem HIV nakaženo téměř 40 milionů osob, což je o 2,6 milionu více ve srovnání s koncem roku 2004. Odhaduje se, že v samotném roce 2006 bylo virem HIV nově nakaženo 4,3 miliony osob dospělých i dětí, což je o 400 tisíc více než před dvěma lety.

V popředí epidemie je i nadále subsaharská Afrika. Více než 63 % všech dospělých nakažených HIV žije v současnosti v zemích subsaharské Afriky, z čehož 33 % v Jižní Africe. Největší nárůst za poslední dva roky byl však zaznamenán ve východní Asii, východní Evropě a střední Asii, kde za uvedené období stoupl počet nakažených virem HIV o 21 %. Pokračující nárůst počtu nově hlášených infekcí ve většině členských států Evropské unie a výsledky průzkumu Eurobarometru z roku 2005 podtrhují naléhavou potřebu zvýšit úroveň znalostí o epidemiích v rámci Evropské unie a v sousedních zemích a dále posílit programy prevence v této oblasti. Priority v oblasti posílení prevence, léčby a péče v tomto konkrétním regionu stanoví strategie, kterou přijala Komise v roce 2005.

I přes tato znepokojivá čísla lze konstatovat, že v několika afrických a karibských zemích i v určitých oblastech jižní Asie došlo ke snížení výskytu HIV. Je možné trend změnit. Na celém světě žije dnes tolik žen nakažených virem HIV jako nikdy předtím. V samotném roce 2006 dosáhl počet nakažených žen 17,7 milionu s nárůstem vyšší než milion případů za poslední dva roky. V subsaharské Africe je situace ještě horší, 60 % dospělých osob (15 let a více) nakažených virem HIV jsou ženy. Vedle biologických faktorů se na skutečnosti, že ženy a dívky jsou mnohem náchylnější, pokud jde o nakažení virem HIV, podílí také sociální a ekonomické hledisko, a to v důsledku nerovnosti pohlaví a opomíjení jejich práv. Zrovnoprávnění žen je zásadní sociální výzvou a nezbytným předpokladem pro spravedlivý rozvoj a zvýšenou prevenci proti HIV. K tomu, aby byl dívkám a ženám na celém světě zajištěn přístup k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví, je potřeba v rozvojových zemích posílit zdravotní služby s cílem poskytovat jako součást komplexního balíčku dobrovolné poradenství a testování léčbu, péči a podporu.

Přístup k léčbě a péči se v posledních letech významně zlepšil, přičemž ve většině zemí byl na počátku na velmi nízké úrovni. Díky rozšířenému poskytování antiretrovirální léčby bylo za téměř čtyři roky zachráněno na 2 miliony životů a v samotných zemích subsaharské Afriky byla přibližně u 8 tisíc osob zahájena léčba. Nicméně i přes tento pozitivní vývoj je situace znepokojivá a vyžaduje zvýšenou pozornost mezinárodního společenství.

Evropská komise poskytuje partnerským zemím v Africe a v dalších oblastech intenzivní pomoc zaměřenou na boj proti epidemiím prostřednictvím integrované prevence, léčby a péče. K HIV/AIDS však nelze přistupovat jako k individuálnímu problému, protože tato infekce zvýrazňuje všechny hlavní problémy rozvojových zemí, omezený přístup k základním sociálním službám, nerovnost pohlaví a nerovné rozdělení zdrojů, špatnou správou věcí veřejných a nízkou úroveň hospodářského a technologického rozvoje. HIV/AIDS je úzce spjata se dvěma dalšími nakažlivými a s chudobou souvisejícími nemocemi, s malárií a tuberkulózou. HIV/AIDS lze úspěšně čelit, jen pokud budou partnerské země proti těmto nemocem bojovat v kontextu úsilí snížit chudobu.

Integrovaný přístup k HIV je hlavní zásadou evropského politického rámce přijatého v roce 2004 a evropského akčního programu boje proti HIV/AIDS, malárii a tuberkulóze přijatého o rok později. Implementace evropského akčního programu vyžaduje koordinované zásahy Komise jak na úrovni států tak na celosvětové úrovni, přičemž to jsou právě partnerské země, kdo nejlépe rozhodne, jak nejefektivněji rozdělit zdroje účinným, spravedlivým a transparentním způsobem mezi jednotlivé iniciativy.

Komise v průběhu let zvyšovala a zvyšuje své příspěvky na boj proti HIV/AIDS ve všech rozvojových zemích, a zejména v Africe, kde partnerským zemím poskytuje pomoc prostřednictvím rozpočtové podpory v jejich úsilí čelit strukturálním faktorům podporujícím epidemii HIV, jako je reforma zdravotní péče a krize v oblasti lidských zdrojů ve zdravotnickém odvětví. Komise zároveň do boje proti HIV/AIDS v rozvojových zemích investovala významnou částku prostřednictvím globálního fondu pro boj proti HIV/AIDS, tuberkulóze a malárii v celkové výši 522 milionů eur v pěti letech, jakož i prostřednictvím dalších iniciativ. V průběhu roku 2006 byla role Komise v globálním fondu plně potvrzena volbou člena správní rady z řady Evropské komise na místo místopředsedy fondu.

Komise stojí již tradičně v čele úsilí o zlepšení přístupu k antiretrovirální léčbě v rozvojových zemích a k plnému zpřístupnění léčby a prevence těm potřebným do roku 2010. Evropská komise zastávala zásadní roli při snižování ceny farmaceutických výrobků. V některých případech došlo ke snížení až o 98 % prostřednictvím zavádění stupňovitého cenového mechanismu, který umožňuje rozvojovým zemím zaplatit za patentované léky nižší ceny, a zároveň ochraňuje výrobce před opětovným dovozem těchto výrobků zpět na výnosné rozvinuté trhy.

Také v rámci WTO Evropská komise podporuje zajištění práv nejchudších zemí s omezenou výrobní kapacitou na dovoz levných generických léků vyrobených s nucenými licencemi. Komise rovněž zvyšuje investice do výzkumu a vývoje očkovacích látek a dalších nástrojů prevence, jako například mikrobicidů, s cílem rozšířit stávající spektrum mechanismů prevence proti HIV. V tomto úsilí bude Komise pokračovat s cílem plně zpřístupnit prevenci a léčbu všem potřebným do roku 2010.

Jak již bylo zmíněno, Komise se společně se členskými státy zavázala bojovat proti pandemii HIV/AIDS prostřednictvím souboru opatření zaměřených na prevenci, léčbu, podporu a péči. Jsme si plně vědomi, že dosáhnout konečného cíle, kterým je generace bez nákazy AIDS, není možné bez přijetí silného politického závazku, zajištění informovaného vedení a zvýšení přidělení prostředků na světové, národní i místní úrovni.

Stojíme před obrovskou výzvou, kterou je další pokrok v boji proti HIV/AIDS a zajištění toho, že prevence a léčba budou plně přístupné všem, kteří ji potřebují do roku 2010. Naléhavě potřebujeme vyváženější strategii ke zvyšování prevence a léčby a k zajištění přístupu k cenově dostupné léčbě, zejména pokud jde o patentované léky druhé řady, a proto je zapotřebí mobilizovat politickou vůli Evropy. Je třeba těsněji spolupracovat s farmaceutickým průmyslem a zaměřit se jak na rozvoj nových metod prevence zejména na mikrobicidy, které ženám poskytují více možné prevence, tak na cenovou dostupnost nových přípravků pro léčbu. Je třeba nadále stimulovat výzkum vedený farmaceutickým průmyslem a rozvoj očkovacích látek proti HIV/AIDS a dalších výrobků. Nakonec se musíme ujistit, že partnerským zemím bude zpřístupněno dlouhodobé a předvídatelné financování, aby jim napomohlo v boji proti epidemii HIV/AIDS.

Evropská komise bude v tomto ohledu nadále pracovat na široké škále finančních nástrojů jak na úrovni jednotlivých zemí, tak na celosvětové úrovni včetně globálního fondu pro boj proti HIV/AIDS, tuberkulóze a malárii. Potřebujeme však silnou podporu a spolupráci všech institucí Evropské unie včetně Evropského parlamentu, které jsou zodpovědné za každoroční rozdělování finančních zdrojů. V oblasti boje proti HIV/AIDS máme příležitost dosáhnout lepších výsledků, ale potřebujeme k tomu politickou vůli. Evropská komise pevně věří, že dosažení konečného cíle, kterým je generace bez nákazy AIDS a poskytování léčby a péče všem potřebným, je uskutečnitelné. V rámci realizace tohoto cíle se těším na spolupráci s Evropským parlamentem.

(Potlesk)

  John Bowis, on behalf of the PPE-DE Group. – As we again approach World AIDS Day, we commemorate, we remember friends and we resolve to do more. We are now commemorating 25 years of AIDS. We remember the 25 million fellow citizens who have died from AIDS and we think of the 40 million living with AIDS. Many of them live in Europe and many in neighbouring countries to the east, such as Russia, Kaliningrad and Central Asia, but two-thirds live in sub-Saharan Africa.

We in the north have promised our support. We have earmarked money for this and then, all too often, lost it again. Science advances, but we have not yet delivered. Only 5% of HIV-positive children receive medical help. Fewer than 10% of the 15 million AIDS orphans receive financial support. Every year we have a resolution. A resolution is two things: a form of words and good intentions, or a determination to achieve those ends.

We need to invest in research and trials for the development of AIDS vaccines. We need to invest in service delivery and education for drugs and therapies, in mothers and children, in preventative campaigns, in health and care professionals and in NGO support teams. We need to pull out all the stops to meet the UN target of universal access to services, to treatment and to care by 2010, as the Commissioner said. The year 2010 is not far away, but we are.

(Applause)

  Glenys Kinnock, on behalf of the PSE Group. – Mr President, our funding for HIV/AIDS prevention is still running well below target, falling behind by something like USD 12 billion. Therefore, as the Commissioner said, there is an urgent need for more public and private funding in order to address the shortcomings.

There is no single panacea for HIV eradication, but there has to be more education and more funding for vaccine research and for microbicides, which the Commissioner mentioned. The development of a vaginal microbicide has to be our immediate priority, and it is predicted that it could be developed and used within five years. It is the only way for women to have real control over their own sexual health. It is a method that does not require the consent of a partner.

In addition, AIDS treatments in the developing world will not, and cannot, be sustainable unless there is a supply of the newer versions of generic medicines, which are increasingly needed as drugs-resistant cases of HIV/AIDS become more frequent. That means we have to be much more audacious in the way we confront the patents that pharmaceutical companies continue to hide behind, making the price of treatment impossible to meet in many developing countries and under the kind of health systems my colleague, Mr Bowis, mentioned.

  Georgs Andrejevs, ALDE grupas vārdā. – Priekšsēdētāja kungs, komisāra kungs! Esmu gandarīts, ka šī paziņojuma pirmo nodaļu Komisija velta jautājumam par pilsoniskās sabiedrības piesaistes nepieciešamību visos ar epidēmijas apkarošanu saistītajos aspektos. Tādējādi tiek pildīta Dublinas un Viļņas deklarācijā izvirzītā prasība. Informācija un atbilstošie pakalpojumi, kurus realizē nevalstisko organizāciju vadītie vieglas pieejamības atbalsta centri HIV skartajām sabiedrības riska grupām spēj ievērojami aizkavēt AIDS izplatību valstī. Mani kā ziņotāju satrauc fakts, ka vairākās jaunajās dalībvalstīs šāda atbalsta centra pastāvēšana tieši pašreiz ir apdraudēta finansiālo līdzekļu trūkuma rezultātā. Izrādās, ka pirms iestāšanās Eiropas Savienībā šie centri saņēma daudzpusēju finansiālo atbalstu no dažādiem, to skaitā ārpus Eiropas pastāvošiem fondiem un organizācijām, kas pašreiz pēc valstu iestāšanās Eiropas Savienībā uzskata savu labdarības misiju par pabeigtu. Neskatoties uz Viļņas deklarācijā pausto veselības ministra apņemšanos izmantot nacionālos finanšu instrumentus, kā arī Kopienas fondus, ieskaitot struktūrfondus, cīņā ar AIDS, vairāku dalībvalstu praksē tas netiek īstenots. Attiecībā uz struktūrfondiem pilsoniskās sabiedrības organizāciju vadība norāda uz nespēju nodrošināt līdzfinansējumu. Uzskatu, ka šis jautājums steidzami jārisina gan dalībvalstīm, gan Eiropas Komisijai. Paldies.

  Marie-Hélène Aubert, au nom du groupe Verts/ALE. – Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, vous avez rappelé, à juste titre, que malheureusement, en dépit des progrès, encore minimes, réalisés en matière d'accès aux traitements, la maladie ne recule pas, au contraire: dans nos pays notamment, l'épidémie a plutôt repris. Alors, nous nous réjouissons, à ce sujet, du consensus qui se dessine parmi cette Assemblée concernant la nécessité de revoir absolument l'accord TRIPS concernant l'accès aux médicaments puisque les aménagements qui ont été prévus dans le cadre du cycle de Doha, malheureusement, ne permettent pas, aujourd'hui, un réel accès à des médicaments peu coûteux.

Cela dit, le problème du sida n'est pas seulement un problème de financement et d'accès aux médicaments. On peut même dire que l'accent, le projecteur mis sur l'accès aux médicaments a, sans doute, fait passer au second plan la nécessité de promouvoir encore et encore la prévention – prévention qui aujourd'hui diminue également dans nos pays et partout ailleurs. Donc, il faut absolument reprendre ces campagnes de prévention et d'information en faisant appel aux personnels compétents, notamment grâce aux médias, ainsi qu'aux réseaux sociaux et médicaux qui permettent de sensibiliser les populations.

Deuxièmement, pour changer vraiment la situation, il nous faut aussi – vous l'avez rappelé, et c'est sans doute le plus difficile – changer les pratiques culturelles en matière de sexualité, et notamment protéger les femmes et permettre aux femmes de se protéger. Les femmes, aujourd'hui, constituent 50 % des malades, ce qui n'était pas le cas au début de l'épidémie, et elles sont touchées de façon extrêmement brutale et violente par des pratiques et des sévices qui ont lieu en temps de guerre dans les zones de conflits, mais pas seulement: viols, prostitution, trafics de femmes, esclavage sexuel des femmes, autant de fléaux qui contribuent à favoriser l'expansion de l'épidémie. Aussi, la façon dont l'Union européenne promeut les droits des femmes, l'égalité des femmes, constitue également un moyen très efficace de lutter contre l'épidémie et de mettre l'accent sur la transmission de la mère à l'enfant, mode de transmission dont on parle peu à l'heure actuelle.

Il existe des solutions innovantes et je citerai l'exemple du Malawi, où, en se basant sur la décentralisation, de manière à aller au plus près des populations, en faisant aussi jouer un rôle actif aux malades eux-mêmes – ceux qui sont stabilisés –, on aboutit à des résultats extrêmement positifs, même dans des pays pourtant extrêmement démunis. Donc, nous devons aller encore beaucoup plus loin sur tous ces plans.

  Vittorio Agnoletto, a nome del gruppo GUE/NGL. – Signor Presidente, onorevoli colleghi, il discorso del Commissario appare francamente un discorso retorico, pieno di buone dichiarazioni, alle quali non corrisponde un altrettanto positivo ruolo da parte della Commissione europea. Come dimostrano gli ultimi dati presentati da UNAIDS, l'HIV continua a crescere e in alcuni Stati si assiste addirittura a una recrudescenza. A fronte di tutto ciò i farmaci brevettati continuano ad avere un prezzo insostenibile e gli accordi TRIPS creano una barriera invalicabile all'accesso ai medicinali, condannando a morte quasi 3 milioni di persone ogni anno.

A trarre vantaggio da questa situazione sono le multinazionali farmaceutiche, i cui profitti nel 2005 hanno registrato un incremento del 24%, multinazionali difese dall'amministrazione statunitense, che non ha mai smesso di utilizzare il suo peso politico e commerciale per condizionare i negoziati sui brevetti farmaceutici. A livello multilaterale l'agenda dell'amministrazione Bush è rivolta a rendere inapplicabili le clausole di salvaguardia previste dagli accordi TRIPS, che, in caso di crisi sanitaria, consentirebbero ai paesi membri di aggirare i diritti di proprietà intellettuale e disporre dei farmaci salvavita.

Ma se gli Stati Uniti possono essere giustamente accusati di attentato ad uno dei più fondamentali diritti umani, quello alla salute, l'Europa non si può certo considerare esente da colpe. L'inerzia della Commissione e degli Stati membri nel dotarsi di un regolamento comunitario, capace realmente di implementare la dichiarazione di Doha è da condannare senza appello. Lei, signor Commissario, parla di qualche migliaio di africani in terapia: ma in Africa i sieropositivi sono 30 milioni, 6,5 milioni dei quali necessiterebbero di una cura. Domani ricorre la giornata mondiale di lotta all'AIDS: la società civile globale chiede una volta per tutte che la politica si assuma le sue responsabilità, che non riguardano solo la questione dell'accesso ai farmaci ma anche i finanziamenti rivolti ai programmi di prevenzione e ricerca. La creazione di un mercato internazionale di medicinali generici, supportato da un nuovo sistema di ricerca medica orientata ai bisogni reali della gente, rimane la questione cruciale.

Per questo motivo, come GUE/NGL riteniamo fondamentale che la risoluzione che l'Aula voterà impegni Commissione e Consiglio a: 1) riconoscere il fallimento della decisione del 30 agosto 2003; 2) proporre in sede di OMC la modifica dei TRIPS e delle nuove procedure per il rilascio delle licenze obbligatorie, capaci di rispondere subito alle urgenze sanitarie determinate dall'epidemia HIV; 3) sostenere con un miliardo di euro il Fondo mondiale di lotta contro l'AIDS, la TBC e la malaria, come già chiesto il 2 dicembre 2004 dal Parlamento e ignorato dalla Commissione e dal Consiglio; 4) dedicare più risorse alla ricerca dei medicinali per le patologie specifiche del sud del mondo e vincolare il settore privato, che da sempre beneficia della ricerca pubblica, a riservare una parte ragionevole della propria ricerca a tali malattie trascurate. Troppe false promesse si sono sprecate, ora è tempo di agire!

  Luca Romagnoli (NI). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, abbiamo udito tante belle parole, buone dichiarazioni da parte della Commissione, parecchia demagogia da parte dei diversi colleghi. Qui ci troviamo di fronte a delle azioni che non sono delineate nel documento della Commissione, azioni che sono invece necessarie.

E' necessaria, intanto, una lotta decisa alla diffusione della droga, che significa tolleranza zero, assistenza e rieducazione per quelli che sono a tutti gli effetti dei malati e come tali andrebbero trattati. E' necessaria una non esaltazione della promiscuità sessuale, oggi considerata e mostrata come modello da seguire da mass-media e da opinion leader. Occorre una politica di educazione ma anche di dissuasione da comportamenti a rischio e una politica di genitorialità consapevole per quanti sono affetti. Si impone altresì una seria lotta alla prostituzione, dalla quale siamo ben lontani nella nostra Europa, e indubbiamente anche un potenziamento della sorveglianza, dei test e sicuramente della cura e della prevenzione delle malattie infettive, come tratteggiato nel documento.

Non ci siamo però, signor Presidente, quando sento ancora colleghi e leggo interventi che predicano "la libertà", libertà che per le società significa inerzia e per la civiltà, in questo caso, significa regresso.

  Zbigniew Zaleski (PPE-DE). – Obecna sytuacja z AIDS, podobnie jak z malarią i innymi chorobami, jest wyzwaniem na płaszczyznach takich jak edukacyjno-profilaktyczna, badawcza, opiekuńcza i lecznicza.

Primo, potrzebna jest odpowiednia edukacja o zdrowiu seksualnym, szczególnie w krajach biednych. Na przykład społecznie i ekonomicznie uwarunkowany promiskuityzm, o jakim się dowiedziałem w Dominikanie, na farmach trzciny cukrowej, ale też gdzie indziej, wymaga poprawy warunków ekonomicznych i zmiany wartości i reguł społecznych, które mogą doprowadzić do pozytywnych zmian w zachowaniach seksualnych, a w konsekwencji do niestosowania potem kontrowersyjnych moralnie zabiegów na ludzkim płodzie.

Secundo, badania naukowe są kosztowne i ekonomicznie często ryzykowne, ale nie mamy wyjścia - trzeba poszukiwać szczepionek i leków niszczących wirusy. Należy w tym przypadku wspierać międzynarodowe zespoły badawcze.

Tertio, konieczna jest opieka społeczna nad dotkniętymi wirusem, a szczególnie nad ich sierotami, które stają się ofiarami nie własnej aktywności seksualnej.

Po czwarte, dzisiaj tylko znikomy procent z 40 milionów zarażonych wirusem HIV ma dostęp do leków i pomocy medycznej. W tym obszarze mamy największe możliwości działania i przy odpowiedniej polityce można udostępnić leki większej liczbie nosicieli wirusa.

  Margrietus van den Berg (PSE). – Voorzitter, het Wereldfonds is nu al het grootste fonds in de wereldwijde strijd tegen de ziektes in kwestie. Ik ben er trots op dat 65% van de bijdragen aan het Fonds van de EU komt. Commissievoorzitter Barroso heeft zich sterk gemaakt en zich voor het Wereldfonds geëngageerd. Dat is enorm lovenswaardig. Europa heeft een verantwoordelijkheid ten opzichte van de rest van de wereld en dit Fonds geeft die verantwoordelijkheid handen en voeten.

Maar, voorzitter, ik moet u en de aanwezigen wijzen op een groot schandaal. Volgend jaar dreigt Barroso zijn belofte aan het Wereldfonds niet te kunnen waarmaken. Het geld uit het Europees Ontwikkelingsfonds dat voor 2007 voor het Wereldfonds was gereserveerd, blijkt nu al aan andere dingen uitgegeven te zijn. Nu wil de Commissie dit gat in de begroting compenseren door geld te onttrekken aan het budget voor algemene ontwikkeling. Dat betekent: geld weghalen uit het budget voor onderwijs, gelijkheid van mannen en vrouwen, de strijd tegen armoede en honger en de strijd tegen kinderarbeid.

Voorzitter, dit valt toch niet uit te leggen aan al die mensen die vertrouwen op onze steun en onze toezeggingen. Hoe is het mogelijk dat de Commissie ons vraagt om te kiezen tussen de bestrijding van dodelijke ziektes en alle andere dingen waar we voor staan, die we vastgelegd hebben in de begroting, enerzijds en de bijdragen tot het halen van de millenniumdoelstellingen anderzijds?

Het moet in zaken van leven en dood niet of/of zijn, maar en/en. Als u wel 1 miljard voor infrastructuur en 3 miljard voor goed bestuur uit het Europees Ontwikkelingsfonds weet te reserveren voor de komende jaren, is daar misschien toch ook nog wel een beetje een beperking te vinden voor 100 miljoen jaarlijks voor het Wereldgezondheidsfonds.

Commissievoorzitter Barroso moet die 100 miljoen vrijmaken, niet ten koste van onderwijs, kinderarbeid of zorg voor vrouwen, maar uit het Europees Ontwikkelingsfonds. Dan maar iets minder infrastructuur, dan maar iets minder op die andere punten. Stel je prioriteiten goed, dan ben je goed bezig en anders ben je bezig op een manier waarbij je verwaarloosd hebt goed te plannen en daardoor de zaken ernstig geschaad. Ik roep de Commissie op dat alsnog stevig te herzien.

  Fiona Hall (ALDE). – The availability of antiretroviral therapy does not just bring hope to AIDS sufferers themselves. It also transforms attitudes to AIDS in the wider population. The knowledge that effective treatment is available is a key factor in encouraging people to be tested for HIV. The more people are aware of their HIV status, the easier it is to control the spread of the disease.

That is why it is particularly worrying that the price of new, improved and second-line AIDS medicines remains prohibitively high. It is good news that the price of some established first-line AIDS drugs has come right down, but figures from South Africa and Malawi indicate that up to one in six patients will need to switch to newer drug combinations within three to five years.

What can the Commission do to persuade pharmaceutical companies to register their newer drugs in developing countries and make those newer drugs available at affordable prices? Failing that, we will soon be back to square one. The drugs that still work will be unaffordable and donors, including the EU, will effectively be donating to the pharmaceutical industry.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE). – Señor Presidente, efectivamente en la lucha contra el VIH-sida estamos aún lejos de la victoria; sin embargo, ésta es posible simplemente con voluntad política.

Los números son claros: la inmensa mayoría de las nuevas infecciones se dan en los países en vías de desarrollo, lo que hace que el VIH sea en estos momentos uno de los principales factores de freno al progreso de miles de pueblos y comunidades.

Se trata, pues, de una emergencia mundial, tanto desde el punto de vista sanitario como desde el social o el económico. Hoy sabemos cuál es el problema y sabemos cómo prevenirlo y cómo tratarlo. Pero para ello se requieren recursos, responsabilidad política, responsabilidad de los sectores económicos y responsabilidad social y cultural.

Entre otras medidas, por ejemplo, es necesario asegurar el acceso universal a los medicamentos esenciales, algo que hoy todavía no es posible debido a la avidez de ciertos sectores económicos, sobre todo el sector de las industrias farmacéuticas, que no tienen escrúpulos en este tema, convirtiéndose así en claros corresponsables de un asesinato en masa a escala mundial.

Asimismo, ciertos discursos de sectores ultraconservadores en contra de la salud sexual y reproductiva son también responsables de esta situación. Oponerse hoy día, por ejemplo, con la información que tenemos, a que todo el mundo, y en especial la gente más joven, cuente con una adecuada educación sexual es, se mire como se mire, un atentado a la vida y a la dignidad y, por supuesto, una inmoralidad.

Y un año más, por tanto, toca reclamar hechos, compromiso y, sobre todo, que se cumplan las promesas.

  Zita Gurmai (PSE). – Tisztelt Elnök Úr! Az AIDS elleni küzdelem fontosságával mindannyian tisztában vagyunk, annak felelősségével is kellene. Ennek tulajdonítom, hogy a múlt héten előterjesztett véleményemhez ennyire sok módosító indítvány érkezett.

Tavaly közel negyven millió AIDS fertőzöttet tartottak nyilván, és a betegség valóban elérte a világ minden részét. Terjedését különböző okok idézték elő. Elsősorban tájékozatlanság, de fontos tényező a drogfogyasztás vagy egyes országok egészségügyi rendszerének felkészületlensége. Saját országom már húsz éve bevezette a szűrést, ennek tulajdonítható, hogy a helyzet nem rossz, de a problémák ugyanúgy érzékelhetőek. A vírus 90%-ban nemi úton, 10%-ban kábítószer-fogyasztással fertőz.

Még két tapasztalat: a kezeletlen nemi fertőzések több nagyságrenddel megnövelik az AIDS kockázatát. Az AIDS és a HIV fertőzötteknek sokkal nehezebb megfelelő orvosi ellátáshoz jutni, ha egyáltalán hozzájuthatnak. Nem lehet eléggé hangsúlyozni a megelőzés fontosságát, ezen belül is a tájékoztatást. Különösen fontos ez az erősen érintett társadalmi csoportok és a középiskolások körében. Akciókra van szükség. Segítenünk kell az Unión kívüli országokat is, kiemelten a közeli térségekben. A szomszédos térségekben például folyamatosan nő a diagnosztizált fertőzések száma. A kölcsönös cselekvés mindannyiunk érdeke. Integrált megközelítésre van szükség, ahogy ezt a biztos úr mondta és akciókra. Ebben legyenek partnerek.

  Pierre Schapira (PSE). – Monsieur le Président, mes chers collègues, cette résolution va dans le bon sens. Je voudrais ajouter que la lutte contre le sida est aussi une question de gouvernance qui doit être traitée au niveau local.

Je vous rappelle qu'en 2007, c'est-à-dire aujourd'hui, 50 % de la population mondiale vit dans les villes. Dans de nombreuses villes africaines, la prévention et les soins nécessitent l'implication des autorités locales afin de les rendre plus adaptés aux besoins locaux et de lever les tabous sociaux, qui sont souvent très forts. Nous devons coopérer directement avec les villes pour les aider à gérer leurs services de santé et pour leur apporter des financements accrus.

J'aurais souhaité que notre résolution propose davantage de solutions concrètes, sur le terrain. Nous aurions pu demander à la Commission de favoriser l'offre de traitements combinés, médicaments réunissant trois types de remèdes en une seule et même gélule, ce qui simplifie grandement le traitement des patients vivant dans des zones où les hôpitaux, les médecins et les laboratoires sont peu nombreux. Nous devons privilégier leur utilisation car, mes chers collègues, nous avons un devoir impérieux: atteindre les objectifs du Millénaire.

  Vladimír Špidla, člen Komise. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Děkuji za diskuzi, která proběhla, protože z různých hledisek osvětlovala problém, který je vážný a celosvětový. Myslím si, že mohu konstatovat, že proti koncepci prohlášení, proti tomu jak definuje oblasti, ve kterých je třeba působit, a cíle, kterých je třeba dosáhnout se v debatě neobjevily námitky, které by znehodnocovaly tento dokument jako obecnější strategii ve věci.

Chtěl bych podtrhnout základní myšlenku, že pandemie HIV/AIDS je pandemií, kterou lze zvládat pouze kombinovaným přístupem, holistickým přístupem, který současně uvádí do chodu boj proti chudobě, preventivní mechanismy ve smyslu osvěty, vzdělávání a rozumného chování, screaning a vyhledávání nemocných včetně odpovídající léčby. Myslím si, že mohu vycházet z názoru, že nemůžeme považovat dosavadní výsledky za úspěch. Nemůžeme je ovšem považovat ani za prázdná slova, protože jsou věci, které se staly a které nejsou bezvýznamné. Hovořili jsme o fondu, financování je zřetelné. Evropská unie poskytuje značné prostředky pro financování řady projektů ve všech zemích a podařilo se docílit určitých úspěchů. Byla zmiňována dohoda TRIPS. Od roku 2006 je možné vyrábět léky podstatně levněji. Zmiňoval jsem se o tom, že v některých okamžicích došlo k poklesu ceny až o 98 %. Ano, jsou zaznamenány pokroky, ale úspěch to prostě není. Je třeba zesílit naše úsilí, o tom není pochyb.

Dovolte mi ještě, abych se dotkl dvou věcí, které byly konkrétní a o kterých si myslím, že potřebují určitou reakci. Bylo zmíněno a nevím, jestli jsem porozuměl dobře, že v nových zemích nejsou odpovídající centra, která sledují tento epidemický problém. To neodpovídá realitě, ta centra všude jsou. Je samozřejmě jasné, že můžeme porovnávat jejich kvalitu a zjistit, že některá jsou lepší a jiná horší, ale v rámci evropské Smlouvy není příliš mnoho možností k přímé kontrole, ale výrok, že tato centra neexistují, neodpovídá realitě.

Další problém, který byl zmíněn, je financování fondu proti AIDS, kde vzhledem k tomu, že členské státy v roce 2007 neposkytují nic, zareagovala Komise přestrukturováním prostředků. Myslím si, že člověk může vést debatu o tom, jestli to přestrukturování bylo uděláno nejlépe, jestli se nedá uvažovat o některých dalších úvahách, ale myslím si, že ta základní myšlenka přestrukturovat to byla správná, protože problém AIDS je problém obrovského rozsahu.

Přesto si myslím, že jestliže se členské státy jednou zavázaly k poskytnutí určitých příspěvků, které v porovnání s jejich hrubým domácím produktem nejsou významné, měly by tento závazek splnit. Celková suma velmi významná je, ale dohromady v poměru k hrubým domácím produktům je to suma, kterou lze uvolnit v rámci národních rozpočtů. Je na nás, aby se posílil tlak a tato nepřijatelná situace se změnila, protože odůvodnit a obhájit ji podle mého názoru nelze jinak. Dovolte mi ještě také, abych podtrhl význam rovnosti příležitostí, protože je to jedna z věcí, která nepochybně významně přispívá k tomu, aby se tento fenomén zvládl a zlepšil.

Dámy a pánové, je zvláštním způsobem lidské duše některé věci zatlačovat do pozadí a jiné dávat do popředí. Vzpomenu-li si na problematiku ptačí chřipky, kterou v žádném případě nepodceňuji, a pozornost, která jí byla věnována, a porovnám-li rozsah této hrozby s tím, co se reálně odehrává v oblasti HIV/AIDS, je naprosto zřejmé, že problém, o kterém teď hovoříme, je násobně významnější a bohužel mu nevěnujeme násobně významnější pozornost.

Dámy a pánové, děkuji za debatu, která proběhla. Myslím si, že to byla debata, která umožní postoupit dál na této cestě. Je ovšem zřejmé a nutné si uvědomit, že jakkoliv vyvodíme maximální úsilí, problém je globální a naše možnosti k pokroku jsou omezené, ale přesto - a debata to ukázala jasně - je povinností využít je až k našim limitům.

  El Presidente. Para cerrar el debate se han presentado seis propuestas de resolución.⁽¹⁾

Se cierra el debate.

La votación tendrá lugar a las 11.00 horas.