Předsedající. − Dalším bodem je prohlášení Rady a Komise o humanitární situaci v pásmu Gazy.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Vážený pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, krátkodobá regionální a mezinárodní perspektiva nám poskytuje příležitost k mírovému řešení izraelsko-palestinského konfliktu a k vytvoření Palestinského státu – příležitost, kterou mezinárodní společenství nesmí promarnit.

Nacházíme se v rozhodující chvíli, která by nám mohla umožnit dosáhnout významného pokroku v mírovém procesu na Blízkém východě. Probíhající bilaterální politický dialog mezi předsedou vlády Olmertem a prezidentem Abbasem a poslední jmenování vyjednávacích týmů na obou stranách jsou odvážnými a povzbudivými kroky, které schvalujeme a podporujeme a které, doufáme, umožní přinést na mezinárodní setkání iniciované Spojenými státy americkými na podzim hmatatelné výsledky.

Doufáme, že současný průběh, na kterém se významně podílejí arabské země, umožní posunout se vpřed a vytvořit životaschopný, demokratický a nezávislý Palestinský stát, který bude v míru a bezpečí existovat po boku Izraele.

Evropská unie v rámci čtyřky i mimo ni ukázala, že je důvěryhodným nestranným partnerem, kterého cílem je dosáhnout úspěšného dialogu mezi stranami. Proto nadále cítíme závazek vůči politickému procesu, poslání vytvořit základ pro Palestinský stát a vůči podpoře hospodářského rozvoje palestinských území.

Setkání čtyřky a následně ministerské setkání ad hoc Společného výboru v New Yorku ve dnech 23. a 24. září znovu vyzdvihla podporu probíhajícímu diplomatickému úsilí ze strany mezinárodního společenství. v závěrečném sdělení ze setkání čtyřky vyjádřila Evropská unie a její partneři ve čtyřce své obavy ohledně podmínek v pásmu Gazy a zdůraznili význam pokračující humanitární a krizové pomoci, stejně jako poskytování základních služeb palestinskému lidu.

Zástupce čtyřky Tony Blair navíc upozornil na naléhavou potřebu rozvinout palestinské hospodářství a příslušné orgány jako základní podmínky správného fungování budoucího Palestinského státu. Zdůraznil význam toho, aby zástupce čtyřky vypracoval víceletý plán ekonomického a institucionálního rozvoje palestinských území. Na mezinárodním setkání dárců na ministerské úrovni, které se konalo v rámci setkání ad hoc Společného výboru, byl vyzdvižen zájem, stejně jako potřeba mobilizovat finanční a technickou pomoc těchto projektů ze strany mezinárodního společenství.

V mnoha mezinárodních zprávách se připomíná zhoršování humanitárních podmínek obyvatel na těchto územích, situace, která umožňuje zvyšování chudoby a růst násilí a podporuje radikalismus a extremismus – kruh, který je třeba rychle přerušit. Rozhodnutí Izraele z 19. září vyhlásit pásmo Gazy za nepřátelské území a předpokládaná možnost rozšíření rozsahu sankcí uvalených na pásmo Gazy by mohla, pokud k tomu skutečně dojde, zhoršit stávající situaci. Evropská unie sice uznává legitimní právo Izraele bránit se, ale zároveň zdůrazňuje potřebu, aby izraelské úřady pečlivě zvážily důsledky a vliv svých rozhodnutí na život lidí v pásmu Gazy.

Evropská unie důsledně znovu potvrdila svůj plný závazek pokračovat v humanitární pomoci pro pásmo Gazy. Unie je velkým dárcem. v roce 2006 dosáhla celková suma pomoci Unie od Komise a členských států hodnotu 688 milionů EUR. v roce 2007 Komise přidělila víc než 425 miliónů EUR rozdělených na humanitární a sociální pomoc, strategickou podporu vytvoření Palestinského státu a poradenství v oblasti hospodářských reforem. Jedním z podporovaných prostředků směřování pomoci dárců s ohledem na komplexní situaci v oblasti byl dočasný mezinárodní mechanismus, kterého platnost byla prodloužena o tři měsíce do konce roku. Komise navíc plánuje restrukturalizovat pomoc vládě prezidenta Abbase a předsedy vlády Fayada s cílem ji zefektivnit a zlepšit její přínos.

Myslíme si však, že Evropská unie by neměla nést finanční břemeno sama a že by bylo proto potřebné, aby také ostatní partneři, hlavně arabské státy, přispěli k tomuto úsilí a nesli část nákladů na budování Palestinského státu. EU zdůraznila význam znovuotevření vstupních a výstupních míst v pásmu Gazy s ohledem na zabezpečení pohybu lidí a zboží v souladu s dohodou o přístupu a pohybu.

V rámci evropské podpory se předpokládá i pomoc soukromému sektoru, který je hnací silou hospodářského rozvoje z dlouhodobého hlediska, a to hlavně poskytnutím pomoci palestinské vládě na urovnání jejích dluhů vůči soukromému sektoru. Jsou to krátkodobá řešení, při kterých se nesmí ze zřetele ztratit dlouhodobý cíl hospodářského rozvoje palestinského hospodářství a finančního odvětví. Ve skutečnosti bychom měli vyhodnotit dlouhodobou perspektivu, abychom se dokázali postupně přesunout ze současné fáze krizové pomoci do fáze pomoci hospodářskému rozvoji – tedy přechodu od stadia konfliktu k obchodu.

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Vážený pane předsedající, před dvěma týdny jsem byla v New Yorku. Konalo se tam mnoho setkání mezinárodního společenství na téma Palestiny. Uskutečnilo se důležité setkání čtyřky, jejíž jsem stálou členkou jako součást delegace EU, a setkání ad hoc Společného výboru největších dárců Palestině v rámci přípravy na dárcovskou konferenci, která se uskuteční pravděpodobně koncem prosince, po mezinárodním setkání, které se v tomto okamžiku připravuje.

Jak již uvedl pan úřadující předseda, hlavním závěrem je pro nás všechny to, že máme skutečně rozhodující příležitost, kdy regionální a mezinárodní partneři mohou účinně podpořit mírový proces. Musím říci, a vím, jak je to těžké, že jsem minimálně opatrně optimistická vzhledem k perspektivě závažné a důležité schůze, jejímiž hostiteli budou nyní v listopadu Spojené státy. Ráda bych poděkovala těm, kteří připomněli naše příspěvky. Dovolte mi však také říci, že jsem velmi jasně a otevřeně hovořila s našimi arabskými partnery, protože právě oni zatím ještě nepřispěli tak jako my. Důrazně jsem je vyzvala, aby pro své arabské přítele učinili totéž. Jsme připraveni plnit svou úlohu i v budoucnosti a doufáme, že toto mezinárodní setkání na Blízkém východě bude dalším krokem k pokračujícím pozitivním rozhovorům a snad, když nastane správná chvíle, také k Palestinskému státu, který bude existovat bok po boku s Izraelem v rámci bezpečných hranic.

Jsem si samozřejmě vědomá toho, že dodávka humanitární pomoci do pásma Gazy je nyní náročnější. Dva projekty v oblasti vody a hygieny financované humanitárním úřadem Komise se například musely pozastavit. Partnerům realizujícím tyto operace se nepodařilo dovézt potřebné materiály, protože dovoz položek, jakými jsou náhradní díly pro nemocnice a vodní čerpadla, byl zakázán.

Evropská komise však k této situaci nepřihlížela nečinně. Právě naopak, humanitární a energetická pomoc okupovanému palestinskému území včetně pásma Gazy dosáhla nebývalé úrovně. Nadále pokračujeme v podpoře cenné práce Úřadu Organizace Spojených národů pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) v pásmu Gazy. Pan komisaři Michel nedávno zavedl novou formu podpory prostřednictvím Světového potravinového programu s cílem reagovat na základní potřeby těch nejzranitelnějších Palestinců. Naše přímá krizová podpora pro lidi s nízkým příjmem a v sociální nouzi pokračuje prostřednictvím placení sociálních příspěvků. v září jsme vyplatili příspěvky třiceti pěti tisícům chudých rodin na Západním břehu a v Gaze. To pouze dokazuje přidanou hodnotu dočasného mezinárodního mechanismu, který dokáže účinně fungovat na celém okupovaném palestinském území. Do září přesáhl objem paliv poskytnutých do pásma Gazy hodnotu 90 milionů litrů. Toto palivo pokrývá 25 % neboli jednu čtvrtinu spotřeby elektrické energie místního obyvatelstva.

Právě z těchto důvodů jsem na poslední schůzi v New Yorku požádala čtyřku o prodloužení tohoto finančního mechanismu až do prosince. v New Yorku jsem také na několika setkáních s různými účastníky dialogu při několika příležitostech opětovně prosila o pokrok v programu přístupu a pohybu. Jsme velmi rádi, že se pan Tony Blair této problematice pozorněji věnuje a že usiluje o hospodářský rozvoj. To samozřejmě není možné bez svobody pohybu a přístupu, nemluvě o odůvodněných obavách o bezpečnost ze strany izraelské vlády. Věřím, že můžeme učinit mnohem víc a měli bychom to učinit. Bude to však vyžadovat větší politickou vůli než tu, které jsme byli svědky doposud.

Souhlasím také s Parlamentem, že uzavření přechodů do pásma Gazy má děsivé následky na životy už tak zbídačeného obyvatelstva, stejně jako na požadovanou humanitární reakci. Hraniční přechod Karni je k dnešnímu dni zavřený téměř čtyři měsíce, a proto naše pomoc musela směřovat přes přechody Karem Shalem a Sufa. Považujeme to za dočasné řešení za prvé proto, že zařízení na těchto přechodech nepostačují a výsledkem jsou dodatečné manipulační náklady – až do výšky 40 % nákladů na dodávky pomoci –, a za druhé proto, že omezení týkající se vybavení, které chceme přepravit do pásma Gazy, naši práci na projektu komplikuje.

Ve své činnosti musíme brát v úvahu také nezákonné převzetí pásma Gazy. Naše politika je v souladu s linií čtyřky a pozicí legitimní vlády Palestinské samosprávy, přičemž samozřejmě podporujeme prezidenta Mahmouda Abbase. Dne 23. září jsme my a naši partneři ze čtyřky jasně sdělili svá stanoviska. Vyjádřili jsme velké obavy z pokračujícího uzavření největších hraničních přechodů. Shodli jsme se na důležitosti nepřetržité krizové a humanitární pomoci bez překážek a vyzvali jsme k nepřetržitému poskytování základních služeb.

Dovolte mi ještě závěrem říci pár slov o situaci na Západním břehu, na který by se nemělo zapomínat. i přes nedávné oznámení ze strany izraelských úřadů o snížení počtu hraničních přechodů je pravá skutečnost, bohužel, jiná: situace se zhoršuje. Nejenže se pokračuje v politice osidlování a budování bezpečnostní bariéry, ale navíc se postavilo také 48 nových hraničních přechodů. Uvádí to poslední zpráva OTCHA.

Rozhodující je, abychom pokročili v programu o přístupu a pohybu. v opačném případě zmaříme šance na budoucí udržitelný Palestinský stát. Dovolte mi ještě dodat, že už nyní, s výhledem na další schůzi Rady pro zahraniční záležitosti, přípravy na návrh závěru jednání Rady velmi zřetelně zdůrazňují naléhavou situaci v Gaze a podtrhují důležitost nepřerušované krizové a humanitární pomoci bez překážek.

  Jana Hybášková, jménem skupiny PPE-DE. – Pane předsedající, opět zde stojíme a opakujeme: situace v Gaze je hrozivá. a opět všichni souhlasíme: něco je třeba udělat. Proto je pro mě ctí, že mohu jménem skupiny PPE-DE předložit toto usnesení a vítám článek 5, který plně podporuje Dohodu z Marylandu. Mám-li však být upřímná, jak si mohu být jistá, když vím, že jsme vás naléhavě žádali – i zde na tomto místě jsem vás na začátku léta žádala i já osobně –, abychom se připravili pro případ reakce na humanitární krize a vypracovali plány pro případ nenadálých událostí?

Mnozí z vás si mysleli, že jsem žádala o zahraniční intervenci. Nikoli! Pouze jsem věděla, že připravenost na humanitární operace nám pomůže reagovat rychleji, když dojde k nevyhnutnému. Je říjen a my jsme téměř nepostoupili.

Lidé v Gaze si nepochybně zaslouží naši pomoc: naše okamžité, krátkodobé a rychlé řešení. Avšak za ta léta spolupráce na Blízkém východě už všichni víme, že rychlá řešení se nepočítají. Opravdová potřeba tkví ve vyřešení příčin utrpení Palestinců.

Mnozí přítomní si myslí – a já s tím rozhodně nesouhlasím – že jedinou příčinou utrpení je Izrael. v Gaze jsem byla poprvé v roce 1990. Viděla jsem například také města Hodeida, Tanta, Benghazi, Ismailá, abych jmenovala alespoň některá jiná místa na Blízkém východě, která vypadala velmi podobně: žádna okupace, žádná vojenská intervence. Špatné řízení, korupce, nepotismus, policejní režimy – toto je jádro pudla. Musíme je pojmenovat, musíme se soustředit na to, jak můžeme pomoci těm, kteří trpí z obou stran.

Musíme se vyzbrojit trpělivostí, abychom poznali pravdu, abychom správně a objektivně analyzovali, abychom naplánovali pomoc, připravili projekty šité na míru, abychom mohli investovat peníze, učit a vést. a abychom byli nesmiřitelní. Abychom byli důrazní a zodpovědní.

Součástí problému v Gaze jsou Turci, Britové, Egypťané, Izraelci, Američané i Evropané. Ale hlavní část jsou však samotní Palestinci. Můžeme jim pouze pomáhat. Musí přestat používat vyhrůžky, urážky, násilí, terorismus a zabíjení. Musí se zbavit korupce. Musí se zbavit nepotismu a vojenských vůdců.

(Předsedající řečnici přerušil.)

  Thijs Berman, jménem skupiny PSE. – (NL) Vážený pane předsedající, od poloviny června, kdy se moci v pásmu Gaza chopilo hnutí Hamás, bylo jeden a půl milionu lidí uvězněných na místě, které sami obyvatelé nazývají ghettem, farmou pro dobytek. Oblast nesmí opustit dokonce ani onkologičtí pacienti. Podle stanoviska Izraele žijí na nepřátelském území. Do oblasti se dostane pouze jídlo, léky a určité humanitární zboží – lidé však nemohou žít pouze z mouky, čočky a léků.

Izraelská definice humanitárního zboží je absurdně omezující. Není možné dovézt součásti lékařských zařízení, nelze opravit systém na dodávky vody. Neustále hrozí, že Izrael přeruší dodávku energie. Hospodářství pásma Gazy se zhroutilo, lidé jsou nezaměstnaní a zoufalí a nezůstali jim už žádné peníze. Začínají se objevovat případy podvýživy. Blokáda vzbuzuje zoufalství, zlost a nenávist, nikoli mír. Pásmo Gazy zažívá nepřijatelnou humanitární krizi.

Roste volání po pomoci, ale její cena se navíc neustále zvyšuje v důsledku blokády. Proto musí členské státy poskytovat větší finanční podporu organizaci UNRRA a dalším organizacím na místě. k tomuto kroku už přistoupila Evropská komise a některé členské státy. Také Evropský parlament včera odhlasoval zvýšení pomoci. Moje skupina naléhavě vyzývá Radu, aby toto rozhodnutí podpořila.

Samotná pomoc však nestačí. Předsednictví se k tomuto tématu dnes večer vyjadřuje nesměle a opatrně. Evropská unie však nemůže dále nést morální odpovědnost za poskytování pomoci, a přitom se vyhýbat politickým činům směřujícím proti blokádě. Jménem své skupiny chci proto požádat předsednictví, Radu a Evropskou komisi, aby vyzvaly Izrael k okamžitému ukončení blokády. Všichni obyvatelé v pásmu Gazy jsou trestaní, což je na základě článku 33 čtvrté Ženevské dohody nezákonné. Tento způsob navíc neprospívá Izraeli a Evropská unie by to namísto své pasivní pozice měla Izraeli říci – právě proto, že je to spojenec. Dalo by to význam dohodě o partnerství s Izraelem, protože pouze jednáním proti blokádě EU spravedlivě uplatní část o lidských právech.

  Chris Davies, jménem skupiny ALDE. – Vážený pane předsedající, nebudu zde mluvit za svou skupinu, ale jako poslanec, který viděl věci, které by raději neviděl.

Doufám, že pán ministr nevěří svatouškovským nesmyslům, které četl v tomto Parlamentu. Předpokládat třeba jen na chvíli, že politika této Evropské unie je nestranná, je jednoduše směšné. Všichni víme, že vedeme politiku dvojitých standardů. Očekáváme a vyžadujeme, aby Palestinci uposlechli každý požadavek. a sotva žádáme, aby Izraelci splnili naše přání.

Tyto dvojí standardy páchnou. Pane komisaři, pamatujete si, jak jste tu stál pouze před několika měsíci poté, kdy se palestinská delegace vrátila ze setkání s panem Haniyehem v Gaze, před pádem palestinské jednotné vlády, a jak jste tomuto Parlamentu říkal, že chcete učinit vše, co se dá, na podporu této vlády? Během čtrnácti dní to samozřejmě padlo! Padlo to částečně proto, že jsme odmítli mluvit se zvolenými zástupci. Odmítli jsme mluvit s panem Haniyehem a – což není nijak překvapivé – poté, co jsme podryli autoritu demokratických sil, moc převzaly síly násilí.

Zdá se, že se z historie nikdy nepoučíme. Musíme přestat ignorovat přání palestinského lidu. Musíme začat respektovat demokratické síly a musíme připustit, že mír nemůžeme dohodnout, pokud nebudeme komunikovat s nepřítelem.

(Potlesk)

Budeme-li nadále odmítat jednat s těmi složkami Hamásu, který nám chce vyjít vstříc, bude nemožné prosadit mír na Blízkém východě.

Musíme si zodpovědět jedinou otázku týkající se návrhu usnesení: proč třeba jen pomýšlíme na to, že bychom dali Gaze nějaké finanční prostředky? Co s ní má Evropská unie společného? Gaza je izraelským zajateckým táborem! Nemá s námi nic společného. To Izraelci by měli zodpovídat za životy jednoho a půl milionu lidí. To oni jsou strůjci jejich bídy. Není naší povinností poskytovat peníze našich daňových poplatníků na plnění povinností Izraele.

A ještě se vrátím k otázce nestrannosti. v posledních několika týdnech se proslýchá, že ozbrojené síly Izraele vydaly příkaz ke konfiskaci další palestinské půdy, aby postavily cesty, které umožní stavbu osady E1 – další rozšíření židovských osad ve východním Jeruzalémě – v rozporu se všemi závazky, které jsme od Izraelců požadovali, a v rozporu se všemi nadějemi na skutečný výsledek nastávajících mírových jednání.

Před očima Palestinců se hroutí všechny jejich naděje na životaschopný, nezávislý Palestinský stát. Co s tím bude Evropská unie dělat? Víte velmi dobře, že neudělá nic. Pouze pronese několik slov a neudělá nic konkrétního!

  Ryszard Czarnecki , jménem skupiny UEN. – (PL) Vážený pane předsedající, byl jsem jedním z pětičlenné delegace Evropského parlamentu, která strávila několik důležitých dní na palestinském autonomním území. Můžeme kategoricky prohlásit, že charakter naší mise byl humanitární, nikoli politický. Říkám to proto, že nechci, aby se naše rozprava stala příliš politickou, kdy by se Evropský parlament ocitl v úloze žalobce, který vystupuje proti jedné ze stran. Byl bych rád, kdybychom zůstali nad politickými spory a uvažovali, jak můžeme pomoci občanské Palestině.

Řekněme si to však jasně – zdá se, že zvyšování životní úrovně v pásmu Gazy, normální fungování nemocnic a škol, vyčerpávající přístup k pitné vodě, potravinám a elektrické energii, možnost normálně pracovat v zemědělství by s největší pravděpodobností způsobily uvolnění napětí v palestinsko-izraelských vztazích a zajistily oslabení nepřátelského potenciálu, který se dotýká židovských osadníků, izraelských osadníků i Státu Izrael.

Před několika měsíci jsem zde v Parlamentu hovořil o sporných textech v některých palestinských školách, v palestinských učebnicích, nyní jsme se však přesunuli z jednoho extrému do druhého. Už nemůžeme kritizovat určité aspekty palestinského vyučování, protože tento systém vyučování je pryč.

Avšak tato mince má také druhou stranu, vnitřní palestinský pohled. Politický pat mezi hnutími Hamás a Fatah a táborem prezidenta Abu Mazena pokračuje. Tato bezvýchodná situace ztěžuje působení palestinských institucí, a tím ubližuje Palestincům, kteří tam žijí. a to jistě není chyba Izraele. Mnoho se hovoří o trvalém míru mezi státem Izrael a Palestinci, ale je to trochu jako chtít začít stavět dům od střechy. Měli bychom mluvit o budování od základů nahoru. a těmi základy jsou v tomto případě zlepšení fungování palestinského vedení, veřejných institucí a humanitární pomoci pro obyvatele Palestiny.

  Margrete Auken, jménem skupiny Verts/ALE. – (DA) Pane předsedající, návštěva Západního břehu a pásma Gazy před několika týdny, o níž tu již byla řeč, byla šokem – dokonce i pro ty z nás, kteří tam už mnohokrát byli. Uzavření hranic ze strany Izraele a nekonečné blokády cest znemožňují rozvoj zdravého hospodářství a dodržování pravidel EU o humanitární pomoci. Rada a Komise by měly okamžitě zasáhnout a pomoci dostat palestinské hospodářství zpět na nohy. Dovolte mi vyjádřit se jasně: bez této intervence nemůže mírová konference uspět. Jak zde už několikrát opakovaně zaznělo, hospodářský aspekt se nedá oddělit od politického. Jinými slovy, izraelská okupace musí skončit. Jinak mír nikdy nenastane. Kromě hospodářské vyčerpanosti začíná docházet také k radikalizaci Palestinců. Roste mezi chudými – a těch je v důsledku izraelské blokády stále víc a víc – a mezi mladými lidmi. Starší generace Palestinců opakovaně varují, že mladí lidé, kteří dnes vyrůstají, nikdy nežili bok po boku s Izraelci a že jejich jedinou zkušeností ve vztahu k nim jsou ošklivé stěny, vojenské vpády a mladiství vojáci, kteří ponižují jejich otce. Toto není cesta, jak vytvořit mír, jen nesmiřitelné nepřátele.

Neexistuje ani žádná důvěra vůči EU, která ignorovala demokratické volby na palestinských územích a která izolováním hnutí Hamás prokázala diplomatickou nekompetentnost a opět také dvojité standardy. Pokud nebudou zastoupení v probíhajících jednáních všichni Palestinci, k míru nedojde, a to vědí všichni, kteří jsou ve věci zaangažovaní. Jak už řekl pan Davís a další, všechny naděje na mír se rozbijí, pokud – jak bylo řečeno – vláda Izraele znárodní E1. USA i EU se vyjádřily zcela jasně, že se to nesmí stát. Otázka, na kterou by nyní Rada a Komise měly odpovědět, zní, jaký je plán, aby se zabránilo vyvlastnění palestinského Východního Jeruzaléma.

  Luisa Morgantini, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, jedna minuta je nic. Pan Lobo Antunes hovořil o odvážných gestech a krocích. Odvážný krok, který by měl učinit pan Olmert, je uzavřít všechny nové osady, osvobodit tisíce Palestinců, zastavit vojenské nájezdy na Západní břeh, odstranit hraniční přechody a zrušit blokádu pásma Gazy! Na jednání by měl přijít s konkrétními kroky. Namísto toho jsme však včera viděli nová zabavená území uvnitř Jeruzaléma.

Odvážný krok, který by měla učinit Evropská unie, je odmítnout všechny formy kolektivních trestů, které na civilní obyvatelstvo uvalila izraelská vláda. Naše plány v pásmu Gazy jsou zablokované, protože není cement, není potrubí, náklady vzrostly na čtyřnásobek a organizace UNRWA nadále vyzývá ke krizovým opatřením.

V unesení, které zítra přijmeme, vyzýváme k uvolnění blokády pásma Gazy a umožnění volného pohybu osob a zboží na všechna místa. Víme však, že palestinská otázka není otázkou humanitární. Naše odpovědnost je politická: touto odpovědností je ukončit vojenskou okupaci a vyzvat dva národy a dva státy, aby byly schopné spolu existovat ve vzájemném bezpečí.

  Bastiaan Belder, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Pane předsedající, koncem minulého týdne delegace našeho Parlamentu diskutovala o vážné situaci na Blízkém východě s našimi americkými kolegy v rámci dialogu transatlantických zákonodárců (TLD). Během něho nám dal americký mírový vyjednavač Dennis Ross velmi praktickou radu, jak nabídnout palestinskému obyvatelstvu pomoc z jeho nepříjemné existence. k tomu potřebujeme síť spolehlivých a politicky nezávislých nevládních organizací.

Rado a Komise: v jakém rozsahu vidíte reálné možnosti na Západním břehu a v pásmu Gazy? Zastávám nyní stanovisko, že příčinou současné vnitřní i vnější krizové situace v pásmu Gazy je chování hnutí Hamás. Neustále snižuje autoritu státu Izrael a násilí vůči takzvaným Izraelcům a tzv. palestinským „disidentům“ označuje za legitimní.

Pane předsedající, nedávná brutální vražda palestinského křesťana Rami Ayyada, který měl pouze třicet let, zdůrazňuje nebezpečnou pozici této menšiny v pásmu Gazy. Očekávám, že Rada a Komise budou věnovat pozornost křesťanské menšině a poskytnou jí podporu na všech palestinských územích.

  Edward McMillan-Scott (PPE-DE). – Pane předsedající, pan Davís se před časem ptal, jakou úlohu sehrála Evropská unie na Blízkém východě. Vím, že je to samozřejmě řečnická otázka, přestože se skutečně snaží najít řešení. Je však skutečností, že Evropská unie má přímý zájem na výsledku mírového procesu na Blízkém východě.

Hovořím za volební obvod v Yorkshiru, ze kterého pocházeli čtyři atentátníci, kteří před několika měsíci zaútočili na Londýn. Jejich motivem bylo to, co se dělo na Blízkém východě. a stejně tak motivem atentátníků v Madridu. To znamená, že bezpečnost v Evropě přímo souvisí s Blízkým východem.

Zároveň se domnívám, že máme rovněž historické a humanitární závazky vůči míru v této oblasti. Mírový proces je pomalý a nejistý a vedl k četným iniciativám, četným mezivládním konferencím – v Madridu, v Oslu a na dalších místech. Nyní v říjnu roku 2007 jsme se dostali do bodu, kdy se téměř se zoufalstvím pokoušíme najít nějaké řešení.

Proto si myslím, že nastal čas na nějaké spravedlivé radikálně nové myšlení. Jedna z věcí, kterou bych chtěl připomenout, je, že poslední rozhovory mezi panem Olmertem a panem Mahmoudem Abbasem o praktickém konečném řešení stavu, by měly odrážet jednání, kterých se zúčastnil sám pan Olmert jako mladý poslanec v roce 1987. Na nich on a Organizace pro osvobození Palestiny (PLO) v podstatě soukromně jednali o hlavním městě Palestinského státu ve Východním Jeruzalémě, o hranicích z roku 1967 a o stažení některých osadníků. Ke slovu se dostal v roce 1987. a možná nyní, letos na podzim, nastane čas, kdy se tito dva vůdcové, povzbuzovaní mezinárodním společenstvím, setkají, aby v rámci mírového procesu na Blízkém východě radikálně zformovali budoucnost mírového řešení v rámci dvou států.

Pan Triantaphyllides a jeho delegace, kteří před časem odcestovali do Palestiny, se vrátili se dvěma zásadními závěry. Soustřeďme se na humanitární situaci v Palestině, ale nezapomínejme ani na úlohu, kterou mohou v tomto procesu i jinde sehrávat zvolení poslanci. Nemělo by se na nás zapomínat.

  Véronique De Keyser (PSE). – (FR) Vážený pane předsedající, během přípravy tohoto usnesení jsme si řekli „žádna politika, pouze humanitární rozměr“. Nemůžeme tolerovat, že dnes v obrovském otevřeném ghettu pomalu umírá národ sledovaný kamerami celého světa, nemůžeme tolerovat, že národ vykrvácí bez práva na rozvoj, svobodný pohyb a vzdělání dětí, je to však národ, za jehož přežití platíme vysokou cenu a který především nesmí zemřít kvůli nám, protože to by nás pošpinilo a naše demokracie by si s tím nevěděly rady.

Evropská unie letos zaplatí víc než 300 milionů EUR, aby této krizi zabránila. Je to příliš málo, aby to zachránilo Palestincům životy, je to však desetkrát, stokrát příliš moc, protože pokud by se respektovaly všechny mezinárodní závazky, čtvrtá ženevská úmluva a lidská práva, nebylo by to třeba.

Hanba ghettu! Hanba nám Evropanům! Byli jsme schopní podpořit Berlín, když v něm byli lidé obklíčení! Hanba těm z nás, kteří se těšili z pádu zdi v Německu se slzami radosti, kteří jsou však nyní vězniteli a spoluviníky jiných zdí a jiných ghett! Zrušte uzavření!

Humanitární stránka dnes nesmí zapomínat na politickou. 24. září vydala izraelská vláda příkaz na konfiskaci 110 hektarů země ve čtyřech arabských vesnicích mezi Jeruzalémem a Jerichem, aby postavila cestu, která definitivně rozdělí Západní břeh na dvě části. Je to starý izraelský plán z roku 2004, který Evropa, a dokonce také Spojené státy, vždy odmítaly. Dnes, krátce před začátkem mezinárodní schůzky ve Washingtonu, je to skutečná časovaná bomba. Jak můžeme stále snít o dvou státech v mírové koexistenci s obklíčeným pásmem Gazy a Západním břehem rozděleným na dvě části?

8. února 2005 v Šarm al-Šajchu pan Šaron prohlásil: „Máme příležitost začít novou cestu. Poprvé po dlouhé době existuje v našem regionu naděje na lepší budoucnost pro naše děti a vnuky.“ Je to mimořádně křehká příležitost, kterou chtějí extrémisté rozbít. Pokud tato silnice a mnoho dalších spatří světlo světa, extrémisté vyhrají. Architekti a zeměpisci nyní používají zvrácenější zbraně, než jsou bomby. Obkličují Palestinu stěnami a cestami, které ničí každý sen o životaschopném státě.

(Potlesk)

  Elizabeth Lynne (ALDE). – Pane předsedající, není nic víc demoralizující než život prožitý v chudobě, život bez vyhlídek a život zkažený konfliktem. Humanitární katastrofa souží lidi v Gaze a je zřejmé, že jediným cílem, který izraelští a palestinští vůdcové sledují, je přenos bolesti, chudoby, bídy a nenávisti na novou generaci mladých Palestinců.

Přímým důsledkem izraelské blokády pohybu lidí a zboží je to, že děti nemají ani základní vzdělávací zařízení. Lidem jsou upírány základní služby, které každý z nás v tomto Parlamentu považuje za samozřejmé. Rybáři, zemědělci a další obyvatelé nemohou obchodovat, což ničí jejich živobytí. Vinou omezených zdravotnických služeb a péče jedinci prožívají zbytečnou bolest a zbytečně umírají. a to vše se odehrává na pozadí násilí a útlaku.

Nevládní organizace odhadují, že v Gaze přibylo téměř 2 000 lidí se závažným postižením. Jde především o mladé lidi, kteří jsou postřelení tanky nebo střelnými zbraněmi, často s následkem ztráty končetiny, poškozením mozku nebo zraněním míchy. Ale organizacím, které podporují tělesně postižené lidi, brání v práci izraelské blokády, a nejsou schopné získat specializované dodávky, které potřebují! Izrael musí plnit svoje mezinárodní závazky, jako například Ženevskou úmluvu, a zajistit tok humanitární podpory, humanitární pomoci a základních pomůcek a otevřít hranice.

Rada a Komise nesmí polevit v tlaku, ale musí mluvit se všemi stranami. Je to jediná cesta, jak nalézt řešení. Nemá smysl říkat, že s jednou stranou nehodláme mluvit. Musíme najít řešení a mluvit s každým. Pokud nic nepodnikneme, lidé budou nadále zbytečně umírat. 1,3 milionu lidí v Gaze bude nadále přicházet o svou důstojnost a bolest, chudoba, bída a nenávist se budou dále přenášet na novou generaci Palestinců.

  Hélène Flautre (Verts/ALE). – (FR) Vážený pane předsedající, v době, když jsou hraniční přechody do pásma Gazy uzavřeny a ovládá je izraelská armáda, v době, kdy dennodenně dochází k vražedným vpádům, v době, kdy nadále roste počet osadníků na okupovaných územích, v době, kdy při porušování mezinárodních zákonů pokračuje výstavba zdi a bezpečnostního dohledu, jsou zde mezi těmito zdmi, v Evropském parlamentu, stále ještě lidé, kteří popírají status Izraele jako okupující mocnosti. Je to šokující!

Izrael je okupující mocnost a jako takový má povinnosti podle Ženevské úmluvy, přičemž za žádných okolností nesmí použít kolektivní trest. Bylo by rozumné, abychom namísto vysílání katastrofických signálů, jak jsme to udělali například při pozastavení financování dodávek paliva pro elektrárny v pásmu Gazy, zajistili, aby si Izrael plnil své povinnosti. Krokodýlí slzy, které jsme ronili nad rozpory mezi Palestinci, jsou skutečně nevhodné poté, co Evropská unie nebyla schopná podpořit úsilí Mahmouda Abbase o začlenění pragmatického křídla hnutí Hamás.

Umíte si představit něco horšího? Stavět Ramallah proti Gaze? Rozhodovat o tom, kdo jsou dobří Palestinci a pomáhat jim zbavit se těch zlých? Kdo může věřit v trvalé řešení, pokud není zaručena politická a územní jednota Palestiny? Kdo může věřit, že mír pro Izraelce a Palestince se dá vybudovat prostřednictvím politiky, která ve skutečnosti vede k radikalizaci lidí Izraele a Palestiny?

Humanitární situace v pásmu Gazy porušuje všechny normy lidské důstojnosti. Co nejdříve je potřeba zajistit zrušení blokády pásma Gazy. Na Izrael je třeba vyvinout náležitý tlak. Tato otázka nemůže být více tabu. Ptám se vás, Rado a Komise, jaká opatření plánujete použít, abyste podpořily zrušení blokády a přinutily Izrael dodržet své povinnosti a závazky? Ptám se, co plánujete udělat, aby se Izrael vzdal svých plánů rozdělit Západní břeh na dvě části propojením Jericha s Východním Jeruzalémem měsíc před mezinárodní konferencí?

(Potlesk)

  Kyriacos Triantaphyllides (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, vývoj v Palestině postupuje mimořádně rychle a sotva nám dává čas reagovat. Mluvíme zde o humanitární situaci v Gaze, přičemž izraelské úřady se jednostranně rozhodly vyvlastnit tisíce hektarů arabské země, aby mohly pokračovat s plánem na E1, výstavbou silnice, která prakticky rozdělí Západní břeh na dvě části.

Víte, že mezinárodní společenství bylo proti tomuto plánu. Domnívám se, že by bylo užitečné, aby Parlament zaujal k této věci stanovisko. Politický vývoj v zákulisí to však nedovolil. Výsledek je jednoduchý: zase jednou jsme pouze pozorovatelé, přičemž situace v Palestině se ještě zhoršuje. Každý den se oslabuje vyjednávací pozice Palestinců a stín padl i na všechny existující vyhlídky na úspěch blížící se mezinárodní konference o palestinské otázce v listopadu.

  Charles Tannock (PPE-DE). – Pane předsedající, včera večer jsem měl tu čest zúčastnit se inaugurace bruselských kanceláří skupiny Evropští přátelé Izraele, jejíž činnost vychází z předpokladu, že bychom měli podporovat právo demokratického Izraelského státu na existenci a prosperitu. Naproti tomu hnutí Hamás se podle své charty z roku 1988 zavázalo ke zničení Izraele a zůstává teroristickou organizací, kterou EU zakazuje.

Vůbec mě nepřekvapuje, že se toto usnesení snaží svalit velkou část viny za současnou situaci v Gaze na Izrael. Je jasné, že jednostranné izraelské stažení z pásma Gazy jako gesto dobré vůle, území za mír, má pro kritiky Izraele pouze velmi malý význam.

Usnesení hovoří o humanitární krizi v Gaze bez toho, aby se zabývalo důvody jejího vzniku. Výzva hnutí Hamás palestinským voličům informovala o tom, že hnutí poskytne mnoho sociálních služeb, které zkorumpovaná administrativa hnutí Fatah zanedbala. Nyní jsou však stejné školy bez dětí, které se bojí opustit své domovy. Nemocnice ošetřují lidi zraněné v každodenním násilí, které charakterizovalo násilné převzetí pásma Gaza hnutím Hamás a porážku sekulárního hnutí Fatah.

Předního křesťana z Gazy, Ramiho Ayyada, zavraždili minulou sobotu a v neděli hnutí Hamás vypálilo svévolně na Izrael osm minometných střel a jednu raketu Kaťuša. Hamás dokonce ostřeloval hraniční přechod v Khaně.

Usnesení zároveň vyzývá Izrael, aby podnikl kroky na zajištění volného průchodu humanitárních zásob a základních dodávek. Izrael ve skutečnosti nezastavil pohyb zboží, jako jsou potraviny, elektrická energie či voda do pásma Gazy a ve skutečnosti postupuje zdrženlivě a umírněně, i když na něj hnutí Hamás vojensky útočí.

Uvědomuji si, že Izrael dospěl k závěru, že může od tohoto Parlamentu očekávat jen soustavný tok invektiv, ale měl by zároveň vědět, že zde, stejně jako v celé Evropě, má také přátele, kteří se snaží o mír a bezpečnost v oblasti. k tomu však nikdy nedojde, pokud bude tolik poslanců v tomto Parlamentu tak ochotně shovívavých vůči programu hnutí Hamás.

  Richard Howitt (PSE). – Vážený pane předsedající, humanitární krize vyžaduje humanitární odezvu. Naší první prioritou by dnes mělo být řešit skutečnost, že zdravotní pomůcky a učebnice se zadržují na jedné straně hranice, přičemž studenti a nemocní na té druhé straně čekají. Mezinárodní humanitární právo stanovuje Evropské unii přímý závazek konat. a čtyři měsíce po odříznutí přístupu do pásma Gazy je náš přímý závazek pomocné mise na hranicích závazkem, který neplníme.

Děkuji komisařce za její opatrný optimismus, který dnes vyjádřila ve vztahu k obnovení mírového procesu a k fungování dočasného mezinárodního mechanismu. Vyzýváme ji samozřejmě, aby učinila vše, co může. Souhlasím s panem Tannockem, že bychom měli odsoudit raketové a minometné útoky palestinských ozbrojenců. Jeho stížnosti by však byly mnohem důvěryhodnější, kdyby odsoudil i zabíjení civilistů izraelskými ozbrojenými silami v rámci vzdušných raketových útoků. Žádám Vás, paní komisařko, stejně jako úřadujícího předsedu, abyste neprodleně vydali prohlášení odsuzující zabrání dalších tří procent území Západního břehu mezi Jeruzalémem a Jerichem v rámci plánu E1, které bylo oznámeno dnes ráno.

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Miroslav Mikolášik (PPE-DE). – v návaznosti na prohlášení Evropského parlamentu z 21. června o programu MEDA a finanční podpoře Palestině a hodnotící zprávu ze dne 12. července 2007 o Blízkém východě a s plným přihlédnutím k prohlášení čtyřky ze dne 23. září tohoto roku je důležité, že chceme jako Evropský parlament vyslovit jasné stanovisko k situaci v Palestině. Musíme se však na to podívat minimálně ve dvou rovinách, humanitárně-ekonomické a politicko-bezpečnostní.

V rovině humanitárně-ekonomické je úkolem Evropy, která schválila pro Palestinu skutečně obrovské finanční prostředky, aby tato podpora a humanitní pomoc byly také technicky proveditelné. Není přípustné, aby řadoví obyvatelé Palestiny neměli přístup k lékům, aby byla ničena zdravotnická zařízení, školy a obydlí. Vždyť přístup ke zdravotně nezávadné vodě a potravinám je často znemožněn blokádou pohybu osob a zboží.

V rovině politicko-bezpečnostní je třeba jednoznačně říct, že stejně jako mezinárodní společenství uznává právo na existenci palestinské autonomie, musí také Palestina včetně vládnoucího hnutí Hamás uznávat stát Izrael. Hamás se doposud žádným činem nedistancoval od vlastní zakládající listiny, kde je jedním z cílů „zničit stát Izrael“. v tom tkví politický problém, který je vystupňován formou ozbrojeného konfliktu, terorismu na jedné straně a tvrdých odvetných akcí na straně druhé.

  Proinsias De Rossa (PSE). – Pane předsedající, dovolte mi nejdříve říci, že pan Tannock svou slepou podporou izraelských nezákonných aktivit vůči Palestincům, hlavně ve vztahu k pásmu Gazy, prokazuje Izraeli medvědí službu. Podporuji toto usnesení včetně bodu 5. Humanitární krize v Gaze není nic nového a nic nečekaného. Ti z nás, kteří oblast v posledních letech pravidelně navštěvovali, stále varovali před izraelskými akcemi, které přiváděly obyvatele do zoufalství. Hospodářství nyní upadá volným pádem. Sociální služby prakticky zkolabovaly. Rozšířená je podvýživa a chronické nemoci, přičemž léky nejsou k dispozici. Gaza je v této chvíli v plné míře závislá na vnější pomoci, kterou blokují izraelská embarga. Je to vězení, které pevně ovládá Izrael. a my nemůžeme dovolit, aby prosperita lidí v Gaze byla držená jako rukojmí politického manévrování, které tu probíhá. Doufám, že toto manévrování povede k mírovým rozhovorům.

Odmítám jednostranné izraelské rozhodnutí zabrat území čtyř arabských vesnic, kterým se Východní Jeruzalém odřízne od Západního břehu. Mrzí mě, že ani Rada, ani Komise se o tom nezmínily, a překvapilo by mě, pokud by o tom nevěděly. Víme o tom v tomto Parlamentu a ví o tom veřejnost. Toto jednání ze strany Izraele úplně porušuje cestovní mapu a porušuje dohodu o tom, že hranice z roku 1967 se nezmění bez společné dohody mezi Izraelci a Palestinci.

  Zbigniew Zaleski (PPE-DE). – (PL) Vážený pane předsedající, můžeme s nadějí očekávat, že rozpor se časem vyřeší sám. To je ta nejprázdnější naděje, jaká může existovat. Rostou nové generace a konflikt pokračuje, dokonce se ještě zhoršuje. Člověk by si myslel, že dva národy, které jsou si také blízké, Hebrejci a Arabové, by mohly spolu existovat, nikoli však za podmínek hierarchického systému. Každá závislost jednoho na druhém, nerovnost, a především nedostatečně suverénní státní struktura pro Araby bude neustálým zdrojem negativních emocí, názorů a odvet.

Pokud Stát Izrael nedokáže přijmout územní rozdělení, obávám se, že si umím jenom stěží představit mír v této oblasti. Stejné právo na svou zem, svůj stát, jako mají Židé, mají také Arabové a Palestinci. z historického hlediska Palestina existovala před druhou světovou válkou, a jak vidíme, není jednoduché vymazat to z paměti Arabů.

Situace lidí v Gaze se každým dnem zhoršuje v takovém rozsahu, že nevyhnutelně spěje k výbuchům nahromaděné agresivity a jediné, co můžeme dělat, je přihlížet se zahanbením a smutkem. Nejvíc, co můžeme ze své strany učinit – kromě snahy o uklidnění podnětů k vzájemnému zničení a kromě pokusů o vyjednávání –, je rozšířit humanitární pomoc pro lidi a umožnit jim žít v co nejlepších možných hygienických podmínkách, zajistit, aby měli něco k jídlu a aby měli kam chodit do školy. Zdůrazňuji však, že toto je pouze náhrada za řešení, řešení, ve kterém, a to se stydíme přiznat, neumíme být vůdcem.

Zkušenosti získané ve střední a východní Evropě v devatenáctém a dvacátém století děsí Evropu i Afriku: jasně ukazuji sílu národa usilujícího o nezávislost. Také zde máme co dočinění právě s tímto snažením.

  Béatrice Patrie (PSE). – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, Evropská unie musí, samozřejmě, učinit vše, co může, aby uvolnila vražedné sevření obyvatel pásma Gazy v nebývalé humanitární krizi.

Osobně bych chtěla poukázat na to, že označení pásma Gazy izraelskou vládou jako nepřátelského objektu má množství vážných důsledků. Izrael může v této oblasti vést operace mnohem většího rozsahu než v minulosti. Izraelská energetická společnost může snížit dodávky elektřiny pro 1,5 milionu Palestinců v pásmu Gazy na úplné minimum a společnost Mekorot určuje přídělové dávky vody, kterou distribuuje, přičemž její rozdělení do okresů ponechá na hnutí Hamás.

Izraelská strategie jednoznačně zaměřená na vyvolání všeobecného povstání proti vůdcům hnutí Hamás je nepřípustná a může vést pouze k novému vystupňování násilí. Nemluvě o nových osadách, které mění Palestinu na další Bantustán.

Jako členka čtyřky bych byla osobně ráda, pokud by Evropská unie získala ujištění, že jediným cílem mírové konference naplánované na listopad není poskytnout Spojeným státům cestu ven z patové situace, v níž se nachází v Iráku a Afghánistánu, ale že je to skutečný summit pro mír spojující všechny arabské zúčastněné strany.

  Nickolay Mladenov (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, civilisté jsou tichými oběťmi každého konfliktu a my máme závazek a vlastně povinnost postavit se a chránit je a žít podle příslibu laureáta Nobelovy ceny Elieho Wiesela „nikdy mlčky nepřihlížet, jak jsou lidské bytosti vystavené utrpení a ponížení“.

Vítám proto iniciativu tohoto Parlamentu mluvit o situaci v Gaze, a stejně tak vítám i výzvu obsaženou v usnesení žádat od Izraele splnění jeho povinností a zaručit tok humanitární pomoci do Gazy.

Dnes si však musíme položit také další otázky. Nejprve bychom si měli sami položit otázku, proč vždy, při každém posunu směrem k míru, se stupňuje násilí? Proč vždy, když se rozumné hlasy z Izraele a palestinských území snaží najít řešení, najdou se teroristické skupiny, které pozvednou zbraně proti míru? Proč je obava z řešení spočívajícího ve dvou státech, izraelského a palestinského, žijících vedle sebe v míru, pro některé tak strašná, že raději obětují bolest a utrpení svého vlastního národa?

Neodvracejme se od přiznání, že odpovědnost za hroznou situaci lidí žijících v Gaze leží mimo jiné přímo na hnutí Hamás, které je proti dohodě, které vyzývá ke zničení legitimního člena Organizace spojených národů a které se obává míru a propaguje násilí.

V roce 2005 bylo z Gazy na Izrael vypáleno 400 raket. v roce 2006 to bylo 1 726 raket. v roce 2007 to bylo téměř tisíc raket. Mnoho lidí zemřelo, stovky jich byly zraněny a tisíce lidí bylo evakuováno. Jsou mezi nimi rovněž civilisté: muži, ženy i děti.

26. září odpálila Gaza 54 minometných střel na hraniční terminál Sufa. Následující den se cílem staly hraniční přechody, o kterých hovořila komisařka – Erez a Karem Shalom. Stali se cílem, protože pro hnutí Hamás uzavření těchto přechodů představuje splnění jejich cíle, a tím je rostoucí utrpení lidí žijících vedle území Hamásu. To je nesprávná strategie.

Přiznejme, že v Gaze existují síly teroru a síly strachu, které se snaží profitovat z utrpení svých vlastních lidí.

  Jamila Madeira (PSE). – (PT) Jimmy Carter řekl v jednom rozhovoru z tohoto týdne, že od prezidenta Clintona se neuskutečnily pod patronátem Spojených států amerických žádné upřímné rozhovory na téma Blízkého východu. Očekávání od mezinárodní konference konané v listopadu jsou proto vysoká. Očekává se, že dojde k hmatatelnému posunu a že budeme skutečně schopní předvídat časový horizont vyřešení lidského dramatu a konfliktu.

Humanitární situace v Gaze se v současnosti zhoršuje. i když před několika měsíci jsme měli skutečné otevřené vězení, které se soustavně uzavírá, je stále viditelnější každý den, když počítáme mrtvé, když vidíme hlad, strach, moc zbraní a její vliv na životy civilistů na obou stranách zdi. Na základě Ženevské úmluvy se naléhavě vyžaduje humanitární pomoc a je nevyhnutelné, aby Izrael umožnil řízení této pomoci. Pohyb osob a zboží se musí stát skutečností, pokud se nechceme stát svědky skutečné lidské tragédie v tomto pobřežním pásu.

Hlavními cíli, kterými bychom se měli zabývat na další mírové konferenci, je ukončit násilí a najít řešení založené na existujících usneseních, které umožní Palestincům a Izraelcům žít spolu v míru dříve, než bude příliš pozdě.

  Christopher Beazley (PPE-DE). – Pane předsedající, před 20 lety jsme tu měli tři dějiště násilného konfliktu, která vyvolávala celosvětové zděšení: jižní Afriku, Irsko a Blízký východ. v případě prvních dvou došlo k usmíření a politické transformaci. Na Blízkém východě však žádného pokroku dosaženo nebylo. Situace je pravděpodobně ještě horší.

Humanitární katastrofa v Gaze nás zavazuje konat s vědomím, že usmíření a politická transformace jsou možné, jsou potřebné a jsou účelné. Stejně je však jasné i to, že Palestinci a Izraelci nemohou své rozdíly vyřešit sami. Obě tyto strany se uchylují k násilí, které pouze prohlubuje bezvýchodnost této situace.

Humanitární katastrofa v Gaze představuje jeden z nejnižších bodů během 60 let nepřetržitého konfliktu na Blízkém východě. Žádáme bezpečnost pro Izraelský stát a žádáme bezpečnost pro stát Palestina. Dnes nemáme ani jedno. Potřebujeme novou cestu, nový způsob.

Je zřejmé, že administrativa Spojených států má odpovědnost a schopnost uplatnit svůj rozhodující vliv na Izrael, jako například vyzvat ho, aby zrušil blokádu Gazy.

A stejně musí Evropská unie vést Palestince k tomu, aby upustili od násilí tak, aby obě strany mohly dosáhnout svých cílů bezpečné státní svrchovanosti prostřednictvím jediných dostupných účinných prostředků, a to mírových.

Toto usnesení bude postoupeno parlamentům Palestiny, Izraele, Egypta a Evropsko-středomořskému shromáždění, a náš konstruktivní příspěvek by proto mohl spočívat v podpoře a prosazování parlamentního dialogu, který by nahradil stávající válku, jejímž cílem je vyhladit nepřítele. Tu musíme zastavit, aby už nepustošila Svatou zemi.

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE). – (FI) Pane předsedající, paní komisařko, v pásmu Gazy je lidské utrpení. Humanitární krize, která v průběhu několika posledních měsíců nesporně přerostla v katastrofu.

Už to není pouze otázka nedostatku základních potravin. Palestinské hospodářství se zhroutilo a podnikání je těžší. Každodenní život lidí je zničený a organizace zajišťující pomoc nemohou v oblasti působit. Lidé, kteří tam žijí, jsou uzavření v blokádě, a jak uvedla paní komisařka, na Západním břehu se rýsují stejné problémy.

Občané Gazy jsou oběťmi nevydařené politiky každé ze stran zúčastněných v krizi. Jedna věc je mluvit o hnutí Hamás jako o nepříteli a teroristické organizaci a něco docela jiného je vyhlásit celé pásmo Gazy za nepřátelské území. Jedna věc je mluvit o Izraeli jako o nepříteli a něco docela jiného je odmítnout spolupráci s poskytovateli základních služeb a mezinárodními organizacemi. i když strany zúčastněné v krizi dosáhly mrtvého bodu, obě nesou odpovědnost za základní humanitární práva.

Usnesení parlamentních skupin je mimořádně přímým vyjádřením stanoviska ke krizi na Blízkém východě. Je zbavené jakéhokoli postranního politického motivu. Zůstala jen vážná obava Evropy o životy lidí v Gaze.

Ráda bych všem připomněla, že je to naprosto stejná obava, kterou jsme vyjadřovali začátkem tohoto roku. Nemůžeme se postavit na některou ze stran a ukazovat prstem. Utrpení nevinných lidí způsobuje, že touha ospravedlnit a hledat odůvodnění situace v Gaze jsou nepodstatné. Požadujeme pouze jediné: aby nám strany zúčastněné v krizi umožnily pomáhat a aby si především pomáhaly samy, protože je to lidská krize obrovského rozměru.

Paní komisařko, doufám, že přednesete tento jeden požadavek Evropy týkající se situace v Gaze stranám zúčastněným v krizi, Arabské lize a čtyřce.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, rád bych poděkoval vám všem za vaše poznámky a projevy, které jsem si pozorně vyslechl. Chápu, že nepřetržitá a trvalá podpora hospodářského rozvoje palestinských území je jedním ze základních prvků míru. Mezi bezpečností, politickou stabilitou a hospodářstvím existuje úzká vazba. Míru a bezpečnosti proto nedosáhneme, pokud se mírovým procesům, skutečně důvěryhodným mírovým procesům, nepoloží pevný a trvalý hospodářský základ.

Všechny tyto iniciativy odrážejí náš závazek pomáhat při zlepšování životních podmínek palestinského obyvatelstva v Zajordánsku, stejně jako v pásmu Gazy. To jsou úlohy, které bychom chtěli uskutečnit, a jsme přesvědčeni, že konference dárcovských zemí naplánovaná na prosinec v Paříži poskytne příležitost, aby mohlo mezinárodní společenství vyjádřit svou podporu, doufáme, že praktickým způsobem, Palestinským úřadům a palestinskému lidu všeobecně. Je podstatné, aby se mezinárodní společenství nepřestalo zabývat lidmi v pásmu Gazy a aby jejich velmi nejistá humanitární situace nebyla nadále politickým činitelem nestability, napětí a neshod.

Rád bych řekl, že Evropská unie má připravenu politickou strategii mírového procesu na Blízkém východě založenou na pevných pilířích a zásadách, a právě proto je vítaným partnerem v politickém procesu. Zároveň máme také jednotnou politiku pomoci pro ty, kteří ji na palestinských územích nejvíce potřebují. Myslím, že čísla, která jsem já sám uvedl a o kterých hovořila paní komisařka, to nepochybně dokazují. Doufám, že v tomto směru budou všichni následovat příkladu Evropské unie.

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Pane předsedající, všichni víme, že situace v Gaze je dramatická. Zároveň však víme, že i když přispíváme množstvím humanitární pomoci, budeme muset najít také politické řešení. Jak jsem už dříve řekla a jak pan úřadující předseda připomněl nyní, toto mezinárodní setkání představuje velmi důležitou událost. Všichni jsme jasně uvedli, že nemůže zůstat pouze příležitostí pro fotografy. Musí to být podstatné setkání, na kterém, jak doufáme, se jednání a osobní rozhovory mezi předsedou vlády Olmertem a prezidentem Abbasem vtělí do podoby důležitého úvodního dokumentu, týkajícího se alespoň některých velmi obtížných otázek, protože víme, že jeho myšlenky musí dále rozvinout pracovní skupiny.

Všichni víme, že se nabízí mnoho možných alternativních řešení. Zároveň víme, že se už dlouho nevyskytla příležitost k setkání obou stran na takovém mezinárodním shromáždění s podporou Evropské unie, USA, Ruska i Organizace spojených národů, stejně jako i Arabské ligy.

Velmi důležité je také to, že tentokrát i Američané prohlásili, že jsou připraveni přizvat takzvanou „kontrolní skupinu“ Arabské ligy, včetně Sýrie a Saúdské Arábie. Ukazuje se tu jistá možnost otevření.

Jak jsem již uvedla, současně velmi dobře víme a bylo to zřejmé také z druhého setkání Společného výboru ad hoc, že jednání nemohou mít pouze politický charakter. Musíme učinit změnu také přímo na místě. To je skutečně nevyhnutelné. Zahrnuje to prosazování hospodářského rozvoje, jenž je součástí mandátu Tonyho Blaira, ve kterém ho chceme v nejvyšší možné míře podpořit. Je to totiž možnost a příležitost, které se musíme chopit.

Víme, samozřejmě, a ví to i on (vedla jsem s ním dlouhé rozhovory), že předpokladem hospodářské obnovy, jak to jasně uvedla i Světová banka, je zlepšení pohybu a přístupu, podpora soukromého sektoru v Gaze, který musí zůstat součástí tamního hospodářství, a samozřejmě podpora věcí, jako je dobré vedení. Chceme vytvořit životaschopný Palestinský stát, ve kterém bude vše, dalo by se říci, politicky zralé.

Souhlasím, že rychlé řešení nestačí, ale zároveň je zřejmé, že nyní potřebujeme co nejrychlejší zahájení jednání a projekty, které můžeme rychle spustit. v této oblasti již probíhají přípravy, aby bylo vše připravené po mezinárodním setkání a po dárcovské konferenci nebo i během ní. Zvažujeme projekty, které jsme mimochodem vybrali a podpořili my i Tony Blair, jako jsou například projekty na obnovu škol, prostřednictvím kterých lidé uvidí, že se něco na místě děje.

Existuje také mnoho dalších projektů, které v této chvíli studujeme ve snaze najít správné odpovědi, u kterých budeme samozřejmě potřebovat i podporu ze strany Izraele.

Je jasné, že musíme vzít v úvahu také bezpečnostní obavy Izraele. v důsledku však musíme najít politické řešení a je to prezident Abbas, který byl zvolen prezidentem všech Palestinců. Musíme mu proto důvěřovat, pracovat s ním a podporovat ho.

Děkuji také za to, že Komise dostala velmi štědrou možnost v roce 2008, přímo získat o 10 000 EUR víc v rozpočtu na Palestince. Rozhodně je budeme potřebovat a bude to mimořádně důležité pro naši dárcovskou konferenci.

Dovolte mi ještě říci, že to není pouze o podpoře Vánoc, jak to řekl pan Belder, ale také o podpoře nejzranitelnějších částí palestinského obyvatelstva, jejíž jednu část tvoří křesťané. Naším kritériem je potřeba, ne náboženství, jak jsem už předtím uvedla.

Dovolte mi ještě říci, že jsme si velmi dobře vědomi toho, co mnozí z vás řekli. Situaci jsme rozebírali. Jedinou cestou je pokusit se přijít s politickým řešením, a přitom se zároveň snažit zmírnit utrpení v co největší možné míře.

  Předsedající. − Dostal jsem návrh usnesení(1) předložený v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční zítra, 11. října 2007.

Písemná prohlášení (článek 142)

  David Martin (PSE), písemně. – Připojuji se k ostatním v rámci výzvy Izraeli, aby splnil svoje závazky podle Ženevské úmluvy a zaručil tok humanitární pomoci, humanitární podpory a základních služeb, jako jsou elektřina a palivo, do pásma Gazy. Izrael musí zrušit blokádu pásma Gazy a zajistit pohyb osob a zboží v Rafahu v souladu s Dohodou o pohybu a přístupu a Misí EU pro pomoc na hranicích, stejně i pohyb zboží v Karni. Všechny orgány Unie včetně Rady, vysokého zástupce pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a Komise se musí postavit čelem a chopit se své odpovědnosti za realizaci této Dohody.

Závěrem chci zopakovat výzvu Izraeli k zajištění toku finančních prostředků do pásma Gazy, který je přerušený od 25. září 2007, protože nedostatečný přístup k finančním prostředkům má vážný negativní vliv na hospodářský, sociální a každodenní život palestinského národa.