Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2007/2002(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0375/2007

Předložené texty :

A6-0375/2007

Rozpravy :

PV 24/10/2007 - 13
CRE 24/10/2007 - 13

Hlasování :

PV 25/10/2007 - 7.12
CRE 25/10/2007 - 7.12
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2007)0483

Doslovný záznam ze zasedání
Středa, 24. října 2007 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

13. Současný stav vztahů mezi EU a Afrikou (rozprava)
PV
MPphoto
 
 

  Předsedající . – (EL) Dalším bodem programu je zpráva [2007/2002(ΙΝΙ)] (Α6-0375/2007) paní Martensové jménem Výboru pro rozvoj o současném stavu vztahů mezi EU a Afrikou.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Martens, zpravodajka. (NL) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, vážené dámy a vážení pánové, diskutujeme o zprávě o současném stavu vztahů mezi Evropskou unií a Afrikou. V této zprávě se uvádí společná vize Afriky a Evropy týkající se budoucí spolupráce se zřetelem na prosazování rozvoje v Africe a boje proti chudobě. Tato strategie musí představovat více než jen obhajování současné politiky. Jde o vizi, která je založená na společných hodnotách a zásadách a na vzájemném respektovaní, a jejímž cílem je prospěch lidí.

Afrika a Evropa mají dlouhou společnou historii, jejich vzájemné vztahy se však skutečně změnily: nemohou být i nadále jednosměrné. Dnes jde o rovnocenné partnerství, jehož cílem je společně řešit problémy, které se týkají obou kontinentů, jakými jsou například bezpečnost, obchod, migrace a změna klimatu.

Evropská unie vytvořila evropskou strategii pro Afriku v roce 2005. I při této příležitosti jsem byla zpravodajkou. Podle našeho názoru měla tato strategie dva hlavní nedostatky. Byla to strategie, která byla příliš pro Afriku, ale bez zainteresování Afriky, a Parlament a občanská společnost nebyly do vývoje této strategie dostatečně zapojení. Jsem ráda, že nyní hovoříme o společné strategii EU-Afrika, a že Parlament a občanská společnost budou v tomto případě zapojení víc. Tato spolupráce je pro budoucnost velmi dobrým znamením.

Vážená paní předsedající, tato strategie by nám měla poskytnout strukturu a směřování pro společnou akci v budoucnosti. Boj proti chudobě a rozvojové cíle tisíciletí musí být nadále středobodem pozornosti. I když nejnovější údaje, které se týkají rozvojových cílů tisíciletí, dovolují určitý stupeň optimismu, v subsaharské Africe žije stále 41,1 % obyvatel z jednoho dolaru na den. Tuto situaci nelze zlepšit samotnou rozvojovou pomocí. Rovněž je nevyhnutné zvýšit hospodářský růst.

Dohody o hospodářském partnerství, o kterých se právě rokuje, by mohly být dobrým nástrojem k dosažení tohoto cíle, za předpokladu – a toto zdůrazňuji –, že jejich podstatou bude trvale udržitelný rozvoj, a pod podmínkou, že to nebudou jen evropské obchodní dohody. Velmi ráda bych se od pana komisaře dozvěděla něco o situaci týkající se možného odložení termínu, kterým je 1. leden 2008.

Vážená paní předsedající, za rozvoj ve svých vlastních zemích jsou samozřejmě zodpovědné v prvé řadě africké vlády. Staly se politicky i hospodářsky nezávislejšími. Africký rozvoj je v plném proudu, nejen na základě vytváření nových institucí v této oblasti, jakými jsou například NEPAD (Nové partnerství pro africký rozvoj) a africký mechanismus vzájemného hodnocení. Už uplynulo mnoho času od doby, kdy byla Evropa jediným a výhradním partnerem pro financování a politickou podporu. Ostatní země začínají uplatňovat svůj vlastní vliv v Africe a na Afriku velmi důrazným způsobem: stačí se podívat například na Čínu. Náš vztah s Afrikou už nemůžeme považovat za víc výhradní.

Vážená paní předsedající, v této zprávě se zdůrazňují tři prioritní oblasti politiky: mír a bezpečnost, dobrá správa věcí veřejných a hospodářský růst a investice do lidí. Pokud jde o oblasti evropské politiky, v této zprávě se na jedné straně klade důraz na význam větší soudržnosti mezi rozvojovými aktivitami, a na druhé straně na ostatní oblasti politiky, jakými jsou například obchod, zemědělství a migrace. Rozvojová politika Evropské unie se může stát efektivnější a účinnější jen pokud bude Evropa soudržnějším a koordinovanějším způsobem využívat svoji podporu a zlepší svoje finanční účetnictví.

Mír a bezpečnost jsou v Africe závažným problémem. V této zprávě se zdůrazňuje význam integrovaného přístupu zaměřeného na řešení konfliktních situací. Nejvyšší prioritou v této oblasti by měla být naše zodpovědnost chránit lidi a přispět k prevenci a řešení konfliktů, jakožto i obnova. Dobrá správa věcí veřejných, fungující právní stát a stabilní demokracie jsou samozřejmě podmínkami stability a rozvoje. Budování kapacit v těchto oblastech je životně důležité. Ambice Komise v této oblasti podporujeme.

Vážená paní předsedající, v prosinci se má po sedmileté přestávce uskutečnit v Lisabonu druhý summit EU – Afrika. Na tomto summitu se rozhodne o společné strategii EU-Afrika a akčním plánu. V tomto případě jde mnohem a je skutečně v našem zájmu, aby byl tento summit úspěšný. Kromě toho, i když je situace v Zimbabwe velmi znepokojující, měli bychom mít na mysli, že je to summit EU-Afrika, a ne summit EU-Zimbabwe, že jde o přístup zaměřený na lidi, a ne na prezidentské partnerství.

Je dobře, že Evropský parlament a Panafrický parlament budou mít na tomto summitu příležitost vyjádřit parlamentní stanoviska k této společné strategii. Minulý týden se setkaly delegace Panafrického parlamentu a našeho Parlamentu s cílem připravit společné prohlášení. Jsem přesvědčená, že naši předsedové budou moci toto prohlášení prezentovat nejvyšším představitelům vlád na tomto summitu.

Vážená paní předsedající k této problematice by se pochopitelně dalo říct ještě mnoho věcí, vidím však, že můj čas už uplynul, takže skončím, ale ne bez toho, abych poděkovala v prvé řadě svým kolegům a Komisi za velmi přínosnou spolupráci.

 
  
MPphoto
 
 

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. (PT) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, vážené dámy a vážení pánové, vážená paní zpravodajkyně, Evropa, Afrika a svět se během posledního desetiletí dost změnily. Evropa nyní tvoří blok 27 členských států, které občas spojují velmi odlišné priority a přístupy v rámci zahraniční politiky. Nelze sice přímo říct, že africký kontinent byl opomíjený, vzhledem k objemu veřejné rozvojové pomoci, kterou Evropa tomuto kontinentu poskytla, můžeme však v souvislosti se vztahy mezi Evropou a Afrikou mluvit o strategickém vakuu. Během posledních let se negativní důsledky tohoto vakua projevily ještě víc. Evropská unie a členské státy nyní uznávají potřebu povýšit vztahy s Afrikou na novou úroveň, přičemž druhý summit EU-Afrika je pro jasné vyjádření tohoto přání správným momentem.

Existuje několik důvodů tohoto nového potvrzení významu vztahů mezi Evropskou unií a Afrikou: rozšířené uznávaní toho, že všechny globální výzvy, jakými jsou například mír a bezpečnost nebo mezinárodní obchod, si vyžadují koncentrovanou akci ze strany mezinárodního společenství, přičemž to je důvodem vytváření nových forem spolupráce; hledání řešení problémů, které se týkají Evropy a Afriky, zejména vlivu změny klimatu; řízení energetických zdrojů nebo migračních toků; přání Afriky kolektivním způsobem řešit společné problémy a potřeba přizpůsobit se specifickým geopolitickým změnám v mezinárodním kontextu.

Tento nový vztah mezi EU a Afrikou se uvádí v těchto dokumentech, o kterých jsme přesvědčení, že budou přijaté během prosincového summitu: společná strategie EU a Afriky, její první akční plán a doufáme, že i Lisabonská deklarace. V těchto dokumentech se odráží specifický charakter vztahu mezi Evropou a Afrikou. Stanovuje se v nich přístup, který na jedné straně upřednostňuje vícestranné kanály a na druhé straně je zaměřený na řešení různých aspektů našeho vztahu integrovanějším způsobem. Tento přístup představuje rozdíl, na který může EU poukázat, zejména v porovnání s jinými mezinárodními subjekty. V metodě sloužící k přípravě summitu a dokumentů, které se mají přijmout, se rovněž odráží uznání Afriky jako strategického světového partnera. Zatímco strategie EU a Afriky, která se přijala v roce 2005, je dokumentem EU, který je závazný jen pro EU, nová strategie – která je poprvé společnou strategií – a akční plán jsou výsledkem společné práce s našimi africkými partnery.

Dokumenty pro tento summit od začátku připravovala společná skupina expertů a doufáme, že budou schválené na setkání ministerské trojky EU-Afrika, které se má uskutečnit 31. října, v rámci procesu, který zahrnoval rovněž nevládní subjekty a občanské společnosti z Afriky i z Evropy. Společná strategie a první akční plán jsou tedy výsledkem společné práce. V důsledku toho jejich současné znění odráží a reaguje na mnohé z obav a návrhů, které jsou uvedené ve zprávě paní Martensové, jež je opravdu vynikající a komplexní zprávou.

Partnerství mezi Evropskou unií a Afrikou, které je uvedené ve společné strategii a v návrhu akčního plánu, se musí týkat záležitostí společného zájmu. Jejich základními kritérii musí být zvýšení hodnoty v současnosti existující spolupráce a politického dialogu, a podle našeho názoru i zabezpečení pozitivního vlivu na každodenní životy obyvatel Evropy a Afriky. Cílem partnerství, které se snažíme vytvořit, je zabezpečit rovnováhu mezi závazky obou stran, pomocí níž se upraví jednostranná logika vztahu mezi EU a zeměmi AKT (africké, tichomořské a karibské státy), která je založená na pomoci.

Zkušenosti také ukazují, že politické závazky si vyžadují mechanizmy provádění a kontroly, aby se mohly přetransformovat do něčeho většího, než jsou jen dobré záměry. Mezi summity, existuje současně vedle pravidelných setkání obou výborů a ministerské trojky i možnost doplňujících odvětvových ministerských setkání podle potřeby. Skutečná změna v rámci vztahu mezi EU a Afrikou může nastat, jen když se do tohoto procesu účinně zapojí i různé jiné subjekty.

V této souvislosti bychom rádi zřídili neformální společné skupiny expertů pro provádění každého partnerství. Budou otevřené pro celou řadu zainteresovaných stran: evropské a africké parlamenty, místní orgány, evropské a africké občanské společnosti, africké subregionální organizace, výzkumné instituty, specializované mezinárodní organizace a instituty a soukromý sektor. Zároveň se rozšíří spolupráce a dialog mezi panafrickým Parlamentem a tímto Parlamentem a tyto instituce budou také působit jako kanály určené na provádění společné strategie a akčního plánu.

Ačkoli takovéto změny nemohou nastat okamžitě, nacházíme se na křižovatce, kde může dojít ke změně ve vztazích mezi těmito dvěma kontinenty. Stojíme před výzvou plně využít tuto příležitost počínaje tím, že započneme realizovat v praxi tuto novou strategickou vizi dialogu EU a Afriky. Se zřetelem k tomuto cíli, s přesvědčením a s vědomím, že to, co děláme, se musí udělat, plánujeme v prosinci další summit EU a Afriky v Lisabonu.

 
  
MPphoto
 
 

  Louis Michel, člen Komise. – (FR) Vážená paní předsedající, vážené dámy a vážení pánové, nejprve bych chtěl poblahopřát a poděkovat paní Martensové za její skutečně výbornou zprávu, která nastoluje různé otázky a poskytuje mnoho užitečných návodů a která je pro nás určitě zdrojem inspirace jako příspěvek Parlamentu ke skutečně velmi důležitému tématu a která navíc vyzývá k novému přístupu v oblasti vztahů EU a Afriky.

Jak jistě víte, bude rok 2007 pro budoucí vztahy mezi Evropou a Afrikou významným rokem. Pět let po zprávě o summitu v Lisabonu v roce 2003, a ne méně než sedm let po prvním summitu Afriky a Evropy, který se konal v Káhiře v roce 2000, si myslím, že tento vztah potřebujeme urgentně znovu vymezit na novém základě. Afrika se během posledních let zcela změnila a získala kontinentální institucionální strukturu, která v mnoha aspektech připomíná tu naši. Nová instituce, kterou je Africká unie, se nyní musí posilnit a zkonsolidovat. Tato instituce vytvořila ambiciózní kontinentální politiky v klíčových oblastech, jako jsou například socioekonomický rozvoj, mír a bezpečnost a samozřejmě i dobrá správa věcí veřejných, a všechny tyto prvky si určitě zaslouží naši podporu a uznání.

Afrika nyní bezpochyby získala mezinárodní rozměr. Mám tím na mysli rozmanitý charakter jejich vztahů s mezinárodním společenstvím, jak uvedla paní Martensová, a mám na mysli novou úlohu, kterou sehrává například Čína, a její vliv na investiční projekty v rámci tohoto kontinentu. Rovněž mám samozřejmě na mysli globální výzvy, kterým musí Afrika podobně jako všechny ostatní světové subjekty čelit, konkrétně jde o změnu klimatu, dodávky energie, reformu multilaterálních institucí, riziko pandemií, emigraci atd., a je zřejmé, že Afrika musí dát svůj hlas najevo, musí uplatnit svůj vliv a především musí prosazovat svá práva. Tyto globální výzvy, které jsem právě uvedl, jsou proto konec konců i našimi výzvami. Všechny tyto výzvy a problémy máme společné a kromě toho zvýrazňují vzájemnou závislost mezi Evropou a Afrikou. Máme proto společný osud.

Společná strategie, která má víc politický charakter, může mít pro Afriku a samozřejmě i pro Evropu význam, a neváhám se to říct i pro zbytek světa. Tyto dva kontinenty proto rychle potřebují vytvořit nový rámec a získat nový soubor nástrojů s cílem povýšit dialog EU-Africká unie na mnohem vyšší úroveň. Společná strategie EU a Afriky, kterou jsme během posledních měsíců vypracovali s našimi africkými partnery, by měla tento rámec poskytnout. Neznamená to však, že se obracíme zády k tradičnímu vztahu solidarity. Znamená to hlavně, že musíme udělat kvalitativní skok, který posune vztahy EU a Afriky do nové éry, a který spojí dva partnery se stejnými právy a stejnou zodpovědností.

Tyto záležitosti jsou ve zprávě velmi dobře zdokumentované a významné nové koncepce, které Parlament předložil, určené na monitorovaní a prosazovaní provádění této strategie a akčních plánů, které z ní vyplývají, mohu jedině podpořit. V této souvislosti považuji vytvoření společné delegace EP a Panafrického parlamentu za klíčové pro ukončení institucionální struktury, která se bude muset zavést. Rád bych se ještě zmínil o nutnosti organizovat pravidelná setkání předsedů těchto dvou institucí, dále společná zasedání parlamentů a také o nutnosti společné přípravy politických zpráv obsahujících podrobnosti o dosaženém pokroku. Všechny tyto záležitosti budou velmi důležité, aby se zachovalo tempo tohoto pokroku, a aby se mu přidal politický důraz, který bude pro úspěch potřebovat.

Jsme si vědomi, že tohoto přístup vyžaduje vytvoření silných a stabilních institucí na straně Africké unie, které budou schopné akce a interakce s našimi institucemi. Myslím tím samozřejmě, že Africkou unii nadále podporujeme v její transformaci a posilňování jejích institucí. S radostí mohu oznámit, že prvním potvrzením tohoto závazku je první akční plán předložený Panafrickým parlamentem, který bude ve výši 275 000 EUR financovaný z programu institucionální podpory spadající do rámce devátého Evropského rozvojového fondu. Je to jedna ze záležitostí, které mi pan předseda Borrell oznámil.

Jsem přesvědčený, že toto úvodní financovaní umožní Panafrickému parlamentu plnou účast v rámci iniciativy, kterou jste přijali s cílem zorganizovat společné parlamentní setkání před prosincovým summitem v Lisabonu, aby se potom výsledky vaší práce mohly prezentovat vedoucím představitelům států na tomto summitu.

Konečně jak jsem už uvedl při mnoha příležitostech, zainteresování a angažovanost civilního obyvatelstva našich dvou kontinentů a zvolených představitelů, kteří je zastupují, je klíčovým faktorem úspěchu účinného procesu dialogu a spolupráce mezi Evropou a Afrikou. Možná máme někdy tendenci zapomínat, v tomto případě však jde o společný osud 1,5 miliardy lidí, a právě tito lidé jsou nejdůležitějšími subjekty v rámci partnerství, které právě nyní vytváříme.

Vážená paní Martensová, plně souhlasím s potřebou koordinace; navrhli jsme proto kodex chování, kterým by se měla zabezpečit lepší dělba práce mezi různými subjekty, a to by znamenalo větší soulad. Jsem přesvědčený, že v této souvislosti jsme byli konzistentní, protože, jak jistě víte, v rámci desátého Evropského rozvojového fondu jsme vyčlenili zvláštní finanční rezervu na správu, která je jedním z aspektů, a navíc skutečně velmi důležitým, politického dialogu, který se snažíme vytvořit s našimi africkými partnery. Pokud jde o dohody o hospodářském partnerství, nepochybují, že budu muset odpovídat na otázky týkající se této záležitosti po vašich vystoupeních. Nechávám si tedy své odpovědi na později, abych nyní nemluvil příliš dlouho a neztrácel tak zbytečně mnoho času.

Moje poslední poznámka se týká toho, co už zdůraznil úřadující předseda Rady: není pochyb o významu summitu EU a Afriky. Nadešel správný čas na uskutečnění tohoto setkání, protože nyní existují důvody ke skutečné změně. V některých ohledech jde o změnu charakteru vztahů mezi těmito dvěma kontinenty. Musíme zapomenout na tradiční – dokonce můžeme říct otřepaný – vztah založený na archaickém partnerství přijímatele a dárce nebo dárce a přijímatele, a posunout se k mnohem političtějšímu vztahu dvou partnerů se stejnými právy a povinnostmi. Podle mého názoru je to nepochybně mnohem důležitější. Z mé strany je to nyní vše a jsem přesvědčený, že k některým z těchto záležitostí se vrátím, až mi položíte konkrétnější otázky.

 
  
MPphoto
 
 

  Michel Rocard, navrhovatel stanoviska Výboru pro zahraniční. – (FR) Vážená paní předsedající, vážený pane úřadující předsedo Rady, vážený pane komisaři, vážené dámy a vážení pánové, Výbor pro zahraniční věci, jehož zastupuji jako zpravodaj, plně souhlasí s uvedenými snahy. Zajímá se o Afriku a podporuje vše, co tu zaznělo. Jen by rád věděl, zda na tuto úlohu máme skutečně dost odvahy.

Je věc, kterou nemůžeme napsat, i když se to v naší zprávě naznačuje a já to samozřejmě říct mohu, a to, že pokud jde o Afriku, existuje mnoho politicky korektní a dusivé přetvářky, které je nutné se zbavit, abychom mohli skutečně svých cílů dosáhnout. Pokud jde o poskytnutí možnosti Africe rozvíjet se pomocí umožnění přístupu afrických produktů na naše trhy, nemělo by se zapomínat na to, že přibližně čtyřicet afrických zemí skutečně nemá co vyvážet. Takže ono heslo je lživé. Ani jedna africká země není soběstačná, pokud jde o potraviny. Potraviny musí dovážet a náš dovoz a dovoz z Brazílie ničí místní potravinovou produkci. Africe musíme pomoct chránit se. Tento vzkaz se ve zprávě opakuje na více místech.

Pro Afriku je ničivou pohromou samozřejmě korupce. Tento problém získal nyní ve velmi chudých zemích rozměr endémie. Je proto potřebné začít s velkými rybami a zaměřit se na ně. Mám na mysli naše staré známé, i kdyby to měli být ministři, a naše vlastní úplatkáře. Korupce malých rozměrů zmizí jedině společně s hospodářským rozvojem. Nemůžeme je začít obviňovat přesně z toho stejného, co jsme dělali před několika staletími, neboť naše expanze a rozvoj také začínaly na korupci.

Diktatura se ostatně nemůže stát demokracií, ani s pomocí obchodu a zahraniční pomoci. Může se však stát osvíceným despotismem. Záležitosti, které se týkají ukončení mučení a únosů, zabezpečení svobody projevu a vytvoření nezávislosti soudů a jejich kontroly nad policií, se musí stát důležitějšími než pluralitní volby, které se organizují jen na žádost Západu, přičemž se stále unášejí lidé a vraždí novináři a volební kandidáti. Naše podmínky by měly zohledňovat tyto faktory. K této záležitosti by se dalo říct ještě mnoho.

 
  
MPphoto
 
 

  Filip Kaczmarek, jménem skupiny PPE-DE.(PL) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, paní Martensová připravila výbornou zprávu, kterou Výbor pro rozvoj jednomyslně přijal. Afrika a Evropa vůbec poprvé začíná pomalu pracovat na partnerství a vytvoření společného přístupu k rozvoji demokracie, podpoře rozvoje a posilnění míru a bezpečnosti na africkém kontinentu. Sdílím se zástupci Rady a Komise naději, že tato zpráva bude výborným zdrojem inspirace při přípravách summitu EU a Afriky v Lisabonu. Mnohá ustanovení této zprávy, a zejména jejich provádění, budou pro rozvoj vztahů mezi Evropou a Afrikou velmi důležité. Bude těžké dosáhnout pokroku v rámci našich vzájemných vztahů bez zlepšení konzistence různých politik Unie jakými jsou například obchod, rozvoj, ochrana životního prostředí, zemědělství a migrační politiky.

Je rovněž důležité respektovat rozhodnutí a závazky z minulosti. Rada Evropské unie v roce 2005 rozhodla, že africkým zemím se v rámci rozvojové pomoci přidělí aspoň o 50 % více zdrojů. V mé zemi, Polsku, se rozvojová pomoc během posledních let významně zvýšila. Problémem je, že v minulém roce se subsaharské Africe přidělilo jen 1,4 % veškeré polské dvoustranné pomoci. Znepokojující je rovněž skutečnost, že některé členské státy jsou pomalé při ratifikaci zrevidované Dohody z Cotonou a interní dohody, která se týká 10. evropského rozvojového fondu. Do dnešního dne ratifikovala Dohodu o partnerství se zeměmi AKT (africké, karibské a tichomořské země), která má vstoupit v platnost 1. ledna 2008, jen polovina členských států Unie.

Pokud nedojde ke kompletní ratifikaci, bude velmi těžké úspěšně pokračovat v afrických programech a plány zaměřené na podporu Afriky zůstanou v rovině návrhů. Vyzývám proto poslance tohoto Parlamentu, aby na svoje národní parlamenty a vlády vyvíjely tlak s cílem zabezpečit ratifikaci zrevidované Dohody z Cotonou.

 
  
MPphoto
 
 

  Alain Hutchinson, jménem skupiny PSE.(FR) Vážená paní předsedající, vážený pane úřadující předsedo, vážený pane komisaři, socialistická skupina v Evropském parlamentu vždy důrazně podporovala zásadu, že kontrolu nad rozvojovými strategiemi by měli mít ti lidé, kterých se to přímo týká, protože tímto způsobem se bude skutečně brát ohled na jejich priority.

V této zprávě jsme proto přirozeně zdůrazňovali, že do nové strategie EU a Afriky se musí zainteresovat národní parlamenty a občanská společnost. Tato účast do velké míry v rámci současných příprav této nové strategie, jejímž cílem je vybudování nové formy strategického partnerství, chybí, To je velmi rychle potřeba napravit. V této souvislosti velmi vítáme iniciativu portugalského předsednictva pozvat delegace evropských a panafrických parlamentů na prosincový summit, který se uskuteční v Lisabonu. Doufejme, že nejde jen o symbolické gesto.

Trvali jsme rovněž na tom – a paní Martensová to právě uvedla –, že mezi různými evropskými politikami musí existovat reálná soudržnost. Znamená to, že v rámci opatření přijatých jako součást našich politik, které se týkají zejména obchodu, zemědělství, rybolovu a přistěhovalectví, se musí zvláštní pozornost věnovat veškerým důsledkům, které by tato opatření mohla mít na rozvoj jižních zemí a zejména na rozvoj Afriky.

Zdůrazňovali jsme rovněž, že Evropská unie se zavázala udělat vše, co je v jejích silách, aby dosáhla rozvojových cílů tisíciletí, a přijmout veškerá potřebná opatření na odstranění chudoby. Se zřetelem na uvedené skutečnosti trváme na tom, že pokud jde o Afriku, v nové strategii EU – Afrika by se měly jasně uvádět její závazky a specifikovat konkrétní opatření potřebná na zabezpečení jejich dodržování.

Pokud jde o dohody o hospodářské spolupráci, naše stanovisko je zcela jasné: v žádném případě nejsme proti, ani z ideologického ani ze žádného jiného hlediska, podepsání dohod stanovujících podmínky partnerství, které by bylo vzájemně výhodné pro Evropany i obyvatele zemím AKT. Důrazně však odmítáme jakoukoliv dohodu, která po podepsání staví lidi zejména v Africe do postavení, které je méně výhodné než postavení, ve kterém se nacházejí dnes. Toto je cílem pozměňovacího návrhu, který jsme předložili.

Na závěr bych chtěl zdůraznit, že v současnosti stále neznáme znění, které se má předložit na nadcházejícím lisabonském summitu. Informovali jste nás, že na příslušném dokumentu se pracuje. Budeme proto věnovat zvláštní pozornost způsobu, jak se při vypracování tohoto dokumentu zohlední doporučení z naší zprávy, a vyhrazujeme si samozřejmě právo na odpovídající reakci, jakmile se s uvedeným textem seznámíme.

 
  
MPphoto
 
 

  Johan Van Hecke, jménem skupiny ALDE. – (NL) Vážená paní předsedající, vážené dámy a vážení pánové, zpráva paní Marie Martensové obsahuje množství zajímavých doporučení, musím však připustit, že moje skupina má trochu problém se spíše negativním podtónem a nedostatkem jasné, soudržné vize budoucnosti v této zprávě.

Sedm let po prvním summitu v Káhiře se portugalské předsednictví spolu s Komisí snaží vypracovat novou strategii EU a Afriky v rámci – a o tom jsem skutečně přesvědčený – upřímného pokusu zbavit se starého modelu dárců a příjemců. Faktem je, že uskutečnění tohoto summitu je velmi důležité, nejen z negativních důvodů, nejen v rámci úzkostlivé reakce na narůstající vliv Číny.

Na druhé straně vytváří rostoucí poznání obou stran, že Evropa a Afrika už nejsou vzájemnými výhradními preferenčními partnery, jedinečnou příležitost k vytvoření úplně nového, vyrovnanějšího vztahu. Na první pohled nevypadá propast mezi Evropou a Afrikou až tak hluboká. Pro Afriku je důležité, aby se každé nové partnerství vyhnulo tradiční závislosti na pomoci a pěstování charity a podmíněnosti. Výzvy k větší industrializaci, většímu rozvoji soukromého sektoru a větším investicím do znalostní ekonomiky jsou stále intenzivnější.

V Africe se naštěstí také zvyšuje povědomí o tom, že za řešení svých vlastních problémů musí být v prvé řadě zodpovědní sami lidé. Evropa by nyní měla objasnit, jakým způsobem bude podporovat tento slibný vývoj bez toho, aby skončila v síti paternalismu a zasahování. Každé budoucí partnerství mezi EU a Afrikou bude muset být bezpodmínečně založené na zásadě vzájemné odpovědnosti. V této souvislosti by mohlo bezpodmínečné zrušení zemědělských dotací více než jakékoliv jiné gesto posilnit důvěryhodnost EU mezi jejími africkými partnery.

 
  
MPphoto
 
 

  Brian Crowley, jménem skupiny UEN. – Vážená paní předsedající, chtěl bych poděkovat úřadujícímu předsedovi Rady a panu komisaři za jejich vystoupení, zejména však zpravodajkyni paní Martensové za její práci v této oblasti, protože jde skutečně o nové partnerství, o novou dohodu mezi Evropskou unií a Afrikou. Blahopřeji Radě k tomu, že navrhla uskutečnit prosincový summit EU – Afrika, a přál bych si, aby tento summit neselhal na tom, zda přijede, nebo nepřijede jedna jediná osoba.

Pokud jde o vztah mezi Evropou a Afrikou, ve hře je příliš mnoho na to, aby byl tento vztah vymezený tím, zda přijede, nebo nepřijede Robert Mugabe. Všichni známe a kritizujeme, co Robert Mugabe dělá v Zimbabwe. Všichni obhajujeme práva demokratických institucí a demokratických hnutí v Zimbabwe, a všichni vyzýváme k ochraně těchto demokratických práv, nemělo by to však bránit náležitému rozvoji a řádné spolupráci mezi Evropskou unií a Afrikou jako celkem, která musí pokračovat.

Pro další rozvoj Afriky jsou rozhodující otázky týkající se správy věcí veřejných, otázky týkající se rozvojové pomoci, a zejména otázky týkající se volného obchodu. Pokud mluvíme o rozvoji, Evropská unie je největším poskytovatelem pomoci ve světě. Irsko, má země, je šestým největším poskytovatelem pomoci ve světě na obyvatele. Nemělo ba však jít o poskytování pomoci s cílem dostat něco zpět. Mělo by jít o poskytování svobody lidem, aby se osvobodili, aby se zbavili problémů, aby se vytvářely systémy vzdělávání, zdravotnictví a infrastruktury s cílem zabezpečit, aby se v budoucnosti už nikdy nespoléhali na pomoc, a aby na ní už nikdy nebyli závislí.

Existují i otázky týkající se zainteresovanosti Číny, protože Čína nevěnuje stejný důraz správě věcí veřejných, neexistenci korupce, otevřenosti a transparentnosti jako Evropa. Měli bychom uznat vliv, jaký Čína v tomto rozvojovém světě má. Vážená paní předsedající, rád bych vyjádřil vděk za poskytnutý prostor.

 
  
MPphoto
 
 

  Marie-Hélène Aubert, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Vážená paní předsedající, i přes uvedené záměry nelze skutečně říct, že by se do diskusí o partnerství mezi Evropskou unií a Afrikou, které se během posledních měsíců uskutečnily, dostaly nějaké nové prvky. Je jasné, že mír a právní stát musí být absolutními prioritami; EU nyní v této souvislosti sehrává významnější úlohu, a to můžeme jedině přivítat. Musíme rovněž zabezpečit, aby podpoře poskytované například při organizaci voleb vyla věnovaná skutečná péče a kontrola, aby obyvatelé pocítili praktické výhody, které jim demokracie v každodenním životě může poskytovat.

Pokud jde o ostatní opatření, chtěla bych říct, že návrhy Evropské unie jsou konec konců typické, nacházejí se někde mezi prosazováním dobré správy věcí veřejných a volným obchodem, s důrazem na hospodářský rozvoj a zabezpečování zdravotní péče. Pokud však jde o řešení naléhavých problémů, tyto strategie EU a Afriky podle našeho názoru neřeší dva základní problémy. V prvé řadě jde o potravinovou bezpečnost, kterou třeba chápat v kontextu zvyšování cen základních potravin, zejména obilnin, a vzestupu biopalív, spolu s potřebou ochrany a rozvoje zemědělství, neboť v rámci dalšího Evropského rozvojového fondu se tomuto cíli přidělil jen velmi malý procentní podíl rozpočtu, jako to ostatně dělá i většina afrických vlád. Dokonce i Světová banka nedávno zdůraznila, že tuto oblast je nutné přehodnotit a to už něco znamená. Otázka zabezpečení potravin se nyní stala zcela klíčovou, podobně jako budoucnost malých zemědělců, kteří jsou v rámci politik rozvojové pomoci příliš často velmi zanedbávaní.

Druhým klíčovým aspektem je, jak jistě víte, že Afrika je obrovským rezervoárem přírodních zdrojů, ze kterých však africké obyvatelstvo bohužel nemá zisk, i když ceny těchto komodit se nesmírně zvýšily. Všechny nejvýznamnější hospodářské mocnosti i rozvíjející se národy jako je například Čína usilují dostat se k těmto zdrojům, které se stávají stále vzácnějšími. Tato novodobá zlatá horečka, tento hlad po surovinách má dnes mimořádně kruté sociální a environmentální důsledky a nadále vede k válkám a korupci.

Z tohoto hlediska se Evropská unie vyjadřuje velmi teoreticky, dokonce andělským tónem, a přitom se rovněž využívání přírodních zdrojů Afriky zúčastňuje. Jak lze racionalizovat, řídit a mít společný přístup k těmto zdrojům tak, aby z nich měly příslušné populace skutečně výhody, aniž by se ničilo jejich životní prostředí? Toto je základní problém, kterému se v rámci strategie EU-Afrika musí věnovat větší pozornost, protože vzhledem k tempu vývoje v tomto odvětví se s tímto problémem v každém případě budeme potkávat.

 
  
MPphoto
 
 

  Luisa Morgantini, jménem skupiny GUE/NGL.(IT) Vážená paní předsedající, vážené dámy a vážení pánové, děkuji paní Martensové zejména za způsob, jakým jsme byli schopní spolupracovat v rámci výboru, za její pozornost a také za odlišné názory, naše odlišné názory, které vznikly; jsem však přesvědčená, že výsledek je kromě několika bodů velmi důležitý.

Od Káhirského prohlášení z roku 2000 prošly vztahy mezi EU a Afrikou dlouhou cestu. V Africe, na kontinentu, který je plný rozmanitosti a je poničený válkou, se mnoho věcí změnilo. Pokrok souvisí se založením Africké unie, politiky jednotnosti v rozmanitosti.

Panafrický parlament přijal motto „jedna Afrika, jeden hlas“. Společenská hnutí v Africe jsou na vzestupu a volají po tom, co právě uvedl pan Öger. Jsou na vzestupe a vytvářejí sítě a v rámci Světového sociálního fóra v Nairobi měly velmi vysoké postavení. Skutečným pokrokem je i formulace politiky, která není evropskou politikou ve vztahu k Africe, ale společnou politikou Evropy a Afriky, která se týká partnerství.

Setkáváním mezi Panafrickým parlamentem a Evropským parlamentem a jejich přítomností na summitu v Lisabonu se do praxe zavádí to, o čem jsme řekli, že v tomto dokumentu chybí, konkrétně úloha tohoto Parlamentu. O tuto úlohu nejen žádáme, chceme ji i skutečně sehrávat, a myslím si, že vedle pomoci portugalského předsednictva byla velmi důležitá i pomoc pana Louise Michela. Rozdíly v našich stanoviscích jsou však jasné.

Důležité jsou různé aspekty této strategie, musíme v ní však pokračovat prostřednictvím soudržných politik, přičemž mám na mysli obchodování a prodej zbraní. V této cestě proto musíme pokračovat, i když víme, že je plná překážek.

 
  
MPphoto
 
 

  Kathy Sinnott, jménem skupiny IND/DEM. Vážená paní předsedající, vzdělávaní je cestou od utrpení k naději. V moderní společnosti je nástrojem každodenního života. Je opevněním proti chudobě a stavebním kamenem rozvoje. Pan Kofi Annan tak popsal strategii v cílech století, které jsou podobné cílům rozvojové strategie EU pro Afriku. Vzdělávaní spolu s obchodem se v ní považují za klíčové faktory rozvoje tohoto kontinentu.

EU i přes to pokračuje společně s bohatými národy, jakými jsou například USA, Austrálie, Kanada a Nový Zéland, v systematickém „nasávaní“ kvalifikovaných a vzdělaných lidí z Afriky a Asie.

Pan komisař Frattini minulý měsíc oznámil, že na to, aby Evropa dostala „přistěhovalce, které její hospodářství potřebuje“ by EU měla během následujících 20 let importovat 20 milionů kvalifikovaných pracovníků z těchto kontinentů prostřednictvím systému modrých karet, který se podobá americkému systému zelených karet. Ačkoliv stabilní přísun kvalifikovaných pracovníků, kteří zaplní mezeru způsobenou naší stárnoucí populací, bude pro nás přínosem, tento druh odlivu mozků bude pro chudé a rozvojové země Afriky zničující.

Evropská unie se také podílí na tunelování majetku afrických chudých. Děti jsou budoucností našich zemí a rozvojové fondy EU se navzdory tomu běžně spojují s programy kontroly porodnosti, jejichž cílem je odstranění budoucích Afričanů.

Zelená kniha EU o demografii jasně říká, že bez růstu populace nemůže nastat hospodářský růst. Afrika je dnes jediným kontinentem na světě s vyšší mírou porodnosti, než je míra ¨potřebná k obnově populace. Pokud se budeme snažit o cíle tisíciletí a pokud dodržíme naše závazky, Afrika v tomto století získá vedoucí postavení ve světě.

 
  
MPphoto
 
 

  Koenraad Dillen, jménem skupiny ITS. (NL) Vážená paní předsedající, nelze popřít, že v této zprávě se velmi podrobně popisuje mnoho problémů afrického kontinentu a různé výzvy pro partnerství mezi Evropskou unií a Afrikou. Stále jsem však přesvědčený, i když nemám ani nejmenší pochyby o odbornosti zpravodajkyně v oblasti rozvojové politiky, že v této zprávě se nevěnuje dostatečná pozornost velmi důležitým příčinám problémů Afriky a že v této zprávě chybí odpovědi na některé opravdu základní výzvy.

Možno není politicky korektní to říkat, ale tak to je. Navzdory tomu, co se uvádí v této zprávě, nemají Afrika a Evropa v současnosti stejný způsob uvažování, pokud jde o víc demokracie, lepší správu věcí veřejných a lidská práva. Hlavními příčinami chudoby, hladu, nedostatečné bezpečnosti a socioekonomických problémů, se kterými se tento kontinent setkává – a které se v této zprávě oprávněně zmiňují – jsou ve skutečnosti velmi špatné a zkorumpované režimy, které se vůbec nesnaží o dodržování dobré správy věcí veřejných, demokracie a lidských práv.

Nikdo například už nepochybuje o tom, že Robert Mugabe je zločinec, který svou zemi srazil na kolena a který své obyvatele terorizuje. Co mají ale říkat rozvojové země jižní Afriky? Že volby se uskutečnily řádným způsobem a že západní země by se měly starat o sebe. Mám skutečně pochybnosti v souvislosti se sliby těch stejných lídrů, pokud jde o dobrou správu věcí veřejných.

V této zprávě se věnuje náležitá pozornost míru a bezpečnosti. Podle organizace Oxfam jsou v Africe, kde je nespočet nedemokratických režimů, výdaje na zbraně vždy mnohem vyšší než ohromný objem rozvojové pomoci, která do těchto zemí směřuje. Všechny tyto problémy se proto vrací zpět ke stejné příčině.

Na závěr musím říct, že nesouhlasím s částí o imigraci, protože se obávám, že každý, kdo si v této souvislosti myslí, že koncepce cirkulační migrace může zastavit odliv mozků z Afriky a imigrační tlak na Evropu, vážně klame sám sebe.

 
  
MPphoto
 
 

  Michael Gahler (PPE-DE).(DE) Vážená paní předsedající, chtěl bych poděkovat naší zpravodajkyni za vynikající a komplexní zprávu. V tomto Parlamentu existuje široký konsensus v souvislosti se všeobecnými zásadami. Je nejvyšší čas na uskutečnění prosincového summitu EU-Afrika v Lisabonu. Vítám skutečnost, že se dokážeme dohodnout na společné strategii.

Stanovisko Evropského parlamentu ke zvláštnímu případu pana Mugabeho je známé už mnoho let. Tento pán se však nemůže stát překážkou nové éry vztahů Evropy a Afriky. jsem přesvědčený, že mnoho lídrů evropských vlád má pro tohoto pána zřejmý a jednoznačný vzkaz. Z tohoto důvodu musí být přítomný a tento vzkaz si musí poslechnout.

Jako předseda delegace pro vztahy s Panafrickým parlamentem mohu vyjádřit některé specifické parlamentní přání pro budoucí spolupráci, na které jsme se dohodli minulý týden v Midrandu. Africké parlamenty jsou do značné míry zanedbanými institucemi. Na papíře mají významnou ústavní úlohu, ale jejich vlastní vlády a samozřejmě i dárcové mají tendenci nebrat je velmi vážně. S náležitými zdroji a po úspěšném a komplexním vybudovaní kapacit pro poslance a zaměstnance parlamentních administrativ, výborů a skupin mají tyto parlamenty potenciál zastávat svou opravdovou roli, kterou je realizace řádné politické kontroly exekutivy. Velmi přesvědčivým plusem tohoto scénáře je rovněž to, že v takovém případě by na místní úrovni existovaly kontrolní orgány s demokratickou legitimitou, a v rámci vzniknutých problémů by se jejich kritika přijímala spíše než kritika zahraničních dárců.

Vyzývám proto Komisi, aby se vytváření parlamentní kapacity stalo cíleným základem jejích programů pro tyto země, abychom se několik let afričtí politikové skutečně stali zodpovědnějšími vůči potřebám veřejnosti, a to i díky angažovanosti vnitrostátních parlamentů.

 
  
MPphoto
 
 

  Alessandro Battilocchio (PSE).(IT) Vážená paní předsedající, vážené dámy a vážení pánové, chtěl bych poděkovat paní Martensové za její práci a potvrdit politickou vůli EU a Africké unie vytvořit společnou strategii, která zahrne mnoho věcí společného zájmu těchto dvou společenství: od bezpečnosti k životnímu prostředí, od migrace k rozvoji a prosazování lidských práv a demokracie.

Aby byla tato strategie opravdu účinná, musí EU toto partnerství budovat už nyní, přičemž musí náležitým způsobem zapojit občanskou společnost a místní parlamenty. EU musí prosazovat konkrétní a rozumnou činnost zaměřenou na ochranu lidských práv, svobody projevu, svobody shromažďování a principu demokracie, aby byl hospodářský a sociální rozvoj afrického kontinentu opravdu trvale udržitelný, a aby zahrnoval všechny úrovně africké společnosti.

Kromě toho bych ostatním kolegům rád zopakoval výzvu k co největšímu zapojení EU při dosahování rozvojových cílů tisíciletí, k boji proti AIDS – který decimuje produktivní obyvatelstvo – a k vytvoření evropských politik, které budou skutečně konzistentní s duchem rozvojové spolupráce, především v kontextu mezinárodního obchodu.

 
  
MPphoto
 
 

  Danutė Budreikaitė (ALDE).(LT) Chtěla bych poblahopřát paní Martensové k její zprávě o současném stavu vztahů EU a Afriky a za navržená opatření zaměřená na zlepšení těchto vztahů.

Je zahanbující, že Afrika je stále nejchudobnějším kontinentem na světě. I přes mezinárodní pomoc, kterou poskytuje EU a ostatní země, se úroveň chudoby nesnížila; ve skutečnosti se zvýšila. Stále je nutné usilovat o dosažení rozvojových cílů tisíciletí.

Jde o Afriku, která je v souvislosti s přírodními zdroji nejbohatším kontinentem. Hlavním důvodem je to, že suroviny se vyvážejí za nejnižší možné ceny, zatímco za hotové výrobky se platí ceny vysoké. Situace by se mohla změnit s rozvojem zpracovatelského průmyslu, malého a středního podnikání, vytvářením nových pracovních míst a s podporou regionální spolupráce.

Není pochyb, jak se uvádí ve zprávě a jak Evropský parlament stále zdůrazňuje, že vzdělávaní zůstává jedním z klíčových faktorů rozvoje nezávislého hospodářství Afriky.

Pokud jde o budoucnost Afriky, ráda bych se zmínila o vojenských konfliktech, které nadále sužují některé oblasti, jako například Súdán, a to už několik let. Tato situace na jedné straně představuje nejistotu pro místní a zahraniční investory, na druhé straně některé země využívají tyto konflikty ke zvyšování produkce surovin za zvýhodněných podmínek.

EU a mezinárodní společenství by měly vyvíjet větší úsilí zaměřené na řešení těchto vojenských konfliktů v Africe. Zvýšilo by to účinnost provádění programu rozvojové spolupráce.

 
  
MPphoto
 
 

  Helmuth Markov (GUE/NGL).(DE) Vážená paní předsedající, velmi důležitým faktorem v rámci africké rozvojové politiky je obchod a obchod, pokud se realizuje správným způsobem, může skutečně pomoci snížit chudobu a také může pomoci zlepšit zdravotní péči v Africe. Může pomoci zlepšit vzdělávání a může pomoci odstranit negramotnost. Nelze to však dosahovat takovým způsobem, jak to vidí Komise.

Jsem velmi potěšený, že – buď proto, že zvítězil zdravý rozum, nebo proto, že se zintenzívnil tlak afrických zemí – Komise má od minulého pondělí jiný přístup k dohodám o hospodářské spolupráci. Výsledkem je, že upustila od nesmyslných požadavků reciprocity v rámci liberalizace trhu a už více netrvá na začlenění singapurských témat. Existuje dohoda, že se jednotlivá témata oddělí, takže jednání se nyní soustředí jen na zboží, a o ostatních tématech se bude jednat později.

Pokud bychom stejný přístup uplatnili i v případě kola rozvojových jednání v Dohá, možná bychom také dosáhli určitého úspěchu, protože toto je důvodem jejich dosavadního opakovaného selhání. WTO a kolo rozvojových jednání v Dohá selhaly proto, že Komise vždy trvá na vyslání stejného vzkazu. Říká: „Musíte si uvědomit, že pro vás chceme jen to nejlepší, a pokud to nechápete, dohody nedosáhneme“.

Naštěstí, pokud se podíváme na zprávu tohoto Parlamentu – který byl v tomto případě mnohem rozumnější než Komise –, kterou vypracoval můj kolega pan Sturdy v roce 2006, je jasné, že pan komisař Mandelson mohl mnohem dřív připustit požadavek, před kterým se nyní musí sklonit, a věci by se možná nedostaly tak daleko.

Objevil jste se před námi ve výboru a dost konkrétně jsme se vás na to ptali. Jaká byla vaše odpověď? Řekl jste, že komisař Mandelson odvedl výbornou práci! Abych byl upřímný, Rada nese v tomto případě také odpovědnost, vzhledem k tomu, že na konci tohoto procesu bude muset schválit dohodu o partnerství. Raději by se mohla jednou za čas zapojit do jednání, a ne jen říkat, že „necháme komisaře, aby pokračoval, dokud s něčím konečně nepřijde“. Ne, máte také odpovědnost, a podle mého názoru jste tuto odpovědnost nesplnil, pokud jde o dohody o hospodářském partnerství, pokud usuzujeme aspoň z vašich prohlášení pro náš výbor.

 
  
  

PREDSEDAJÍCÍ: LUISA MORGANTINI
Místopředsedkyně

 
  
MPphoto
 
 

  Robert Sturdy (PPE-DE). - Vážená paní předsedající, jsem spíše překvapený, že úplně souhlasím se svým kolegou z opačné strany tohoto Parlamentu.

Blahopřeji paní Martensové k její zprávě. Dnes odpoledne odeznělo v tomto Parlamentu mnoho rozumných slov, zapomněli jsme však na Afriku. Na Afriku jsme zapomínali i v minulosti, a podobně jako zpravodaj pro dohody o hospodářském partnerství doufám, že tato Evropská unie na Afriku znovu nezapomene.

Včera Komise zveřejnila sdělení o dohodách o hospodářském partnerství, ve kterém se z dlouhodobého hlediska uznává, že není možné ukončit jednání do konce roku 2007, jak bylo původně naplánované a uvedené v mé zprávě. Komise však nadále trvá na tom, že africké, karibské a tichomořské země se musí plně zavázat k podpisu dohod o hospodářském partnerství v roku 2008, a že některé země v tomto regionu by se měly k těmto dohodám o hospodářském partnerství přidat a některé ne. Vždyť to je neuvěřitelně směšné!

V rámci těchto jednání je mnoho věcí nejasných a nejistých, a zůstává velmi málo času. Toto sdělení je záměrně nejasné a i když vím, o co jde, znepokojuje mě to: nikdy jsem se nezapojil do řešení něčeho, čemu jsem nerozuměl, a právě nyní žádáme, aby Afrika udělala přesně to stejné.

Kromě toho, těmito novými návrhy na vytvoření subregionálních dohod v rámci regionů s africkými zeměmi, které se chtějí zapojit, by se vytvořila nepřehledná směs různých dohod v sousedících zemích.

Nápad, že jiné země a regiony AKT by se měly připojit později, by znamenal, že by se připojily k dohodě, o které nejednaly. Jak to může být dobrý nápad? Nebyla náhodou záměrem dohod o hospodářském partnerství regionální integrace?

Proč se teda zaměřovat na realizaci monitorovací mechanismy a hodnocení vlivu, pokud se jednající strany neumí dohodnout ani na menších balíčcích? Země AKT by neměly mít povinnost rozhodnout se mezi obchodními dohodami, které mohou zničit jejich místní/regionální trhy, nebo překážkami, které ochromí jejich exportní trhy. Stále existuje prostor pro volbu a změny politiky Komise na poslední chvíli nepomáhají narušenou důvěru obnovit.

 
  
MPphoto
 
 

  Josep Borrell Fontelles (PSE). - (ES) Vážená paní předsedající, vážení komisaři, vážený pane ministře, tato diskuse by nás měla posunout směrem k Lisabonu a summitu, a portugalskému předsednictví musíme poděkovat za to, že věnovalo pozornost vztahům mezi Evropou a Afrikou. Jsme přesvědčení, že Evropanům to konečně pomůže pochopit, že jejich osud je neoddělitelně spjatý s osudem Afriky, že rozvoj Afriky je zjevnou podmínkou naší prosperity, a že bez pevného partnerství s Afrikou nebudeme schopní kontrolovat migrační toky, ani zabezpečit dodávky energie.

Musíme jasně říct, že to nemá pomoci chudým lidem, je to však v našem zájmu. Také musíme jasně říct, že Afričané někdy přikládají našim prohlášením málo důvěry a považují je jen za rétoriku, protože dosud jsme se nepřenesli přes koloniální minulost, abychom vytvořili pevné partnerství rovnocenných stran, které si všichni přejeme, o kterém mluvíme, které však s realitou stále nemá nic společného.

Úloha modernizace Afriky je velmi náročná. Afričané mají v této souvislosti velkou zodpovědnost, máme ji však i my. Bez nás – bez naší pomoci, bez naší spolupráce – se nedostanou ze situace, která je popsaná ve zprávě paní Martensové, protože potřebují nejen obchod, ale i pomoc a rovnocenné vztahy, které jim umožní překročit svou minulost, za kterou jsme samozřejmě částečně zodpovědní i my.

 
  
MPphoto
 
 

  Olle Schmidt (ALDE). – (SV) Děkuji vám, paní předsedající. V prosinci se po několika letech uskuteční další summit Africké unie a EU. Pro EU, která má velkou zodpovědnost za podporování hospodářského a demokratického rozvoje v Africe, to je významné setkání. Portugalské předsednictví si za touto iniciativu zaslouží uznání. EU musí být na africkém kontinentu aktivnější.

Na rozdíl od pana Briana Crowleyho se obávám, že diktátor ze Zimbabwe Robert Mugabe tento summit pravděpodobně navštíví. Evropské unii nestojí za to, aby seděla za jedním jednacím stolem s panem Mugabem. Mugabeho anarchie a korupce paralyzuje celou zemi. Politická opozice je pronásledovaná a zavíraná do věznic, svoboda projevu neexistuje, v zemi, která byla kdysi sýpkou Afriky, je nedostatek potravin a statisíce lidí nemají kde bydlet. Hospodářství se rozpadá, inflace je více než 7 000 %, průměrný věk je nejnižší na světě a 25 % obyvatelstva je nakažených virem HIV. Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, vážený pane Manueli Lobo Antunesi, jediným způsobem, kterým může EU vyjádřit odpor k Mugabeho diktátorským praktikám, je neakceptovat jeho přítomnost na summitu. Mugabeho hrozná vláda musí skončit. Milí přátelé, o diktátorských režimech je nutné mluvit upřímně. Děkuji.

 
  
MPphoto
 
 

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE). - (FI) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, chci poděkovat zpravodajkyni paní Martensové, za tuto důležitou zprávu. Na jedné straně je to pro Komisi jasným znamením, že parlamentní rozměr musí být tentokrát při vypracování společné strategie EU-Afrika přítomný. Skutečnost, že Komise při vypracování strategie EU pro Afriku v roce 2005 ignorovala nejen své kolegy, ale i Parlament, byla pro přístup Komise bohužel typická. Na druhé straně třeba ocenit, že tato zpráva přináší mnoho významných otázek, které je potřebné řešit, a strategii, kterou je potřebné přijmout,

Za prvé, historie jasně dokazuje, že pokud se mají všeobecná lidská práva uplatňovat, vyžadují si všeobecnou ochranu. Z tohoto důvodu je velmi důležité, aby se v rámci priorit pro mír a bezpečnost v strategii EU, která se týká Afriky, zohledňovala koncepce zodpovědnosti, která souvisí s ochranou, a kterou se tato ochrana prosazuje. Máme zodpovědnost týkající se ochrany, a v rámci EU se musí diskutovat i o ní.

Za druhé, v zprávě se chvályhodně uvádí, že nejvyšší prioritou této strategie musí být změna klimatu. Voda a její kvalita a dostatek se spolu s energiemi stanou závažným politickým problémem, a Afrika bude potom jeho první obětí. Přesto bych chtěla všem připomenout, že dnes jsou nejvážnějšími environmentálními problémy Afriky eroze a nadměrné spásaní pastvin. Změna klimatu to samozřejmě zhoršuje. Adaptační a podpůrná opatření jsou nevyhnutná. Afrika je kromě toho přirozeným partnerem v mezinárodním kontextu boje proti změně klimatu.

Za třetí bych chtěla zdůraznit význam malých podniků a místního podnikání jako podmínky pro trvale udržitelný a skutečný hospodářský rozvoj Afriky. Měli bychom zabezpečit, aby opatření, která přijímáme, tento rozvoj podporovala. Afriku lze postavit na nohy jedině pomocí jejího místního obyvatelstva.

 
  
MPphoto
 
 

  Ana Maria Gomes (PSE).(PT) Paní Martensové musím poblahopřát k této zprávě, důležité v době, kdy EU opětovně vymezuje svůj vztah s Afrikou, zejména v důsledku narůstajícího vlivu Číny na tomto kontinentu. Vztah EU a Afriky se však může posunout dopředu jen pokud bude přístup, který je zaměřený na rozvoj a zároveň i na bezpečnost, soudržný, zejména pokud jde o lidská práva, demokracii a dobrou správu věcí veřejných.

Vzhledem k významu společné strategie a příslušného akčního plánu, které se mají přijmout na summitu EU a Afriky, bych chtěla požádat portugalské předsednictví, aby Evropský parlament informovalo o pokroku dosaženém v rámci jednání o tomto dokumentu a jeho obsahu. Bude to užitečné kvůli zabezpečení, aby se opatření uvedená v této společné strategii a akčním plánu následně stala realitou, s podporou Evropského parlamentu a pod kontrolou různých uplatnitelných finančních nástrojů.

V tomto Parlamentu jsme přesvědčení, že ve společné strategii a akčním plánu se odrazí závazky EU, přičemž náležitá priorita se bude věnovat boji proti chudobě a rozvojovým cílům tisíciletí, zejména přístupu k základní zdravotní péči a vzdělávání. Přejeme si začlenit společná opatření týkající se kontroly obchodování s ručními palebnými zbraněmi a malými zbraněmi, které jsou v Africe skutečně zbraněmi hromadného ničení, a také opatření zaměřená na posilnění postavení žen a občanských společností, ve kterých je potenciál na změnu, mír a rozvoj, které Afrika tak zoufale potřebuje.

 
  
MPphoto
 
 

  Zuzana Roithová (PPE-DE).(CS) Afrika bývala špatným svědomím Evropy kvůli koloniální politice. Dnes se snažíme pomoci rozvojovým zemím, aby vstoupily do globalizovaného světa. Proto jsou v popředí našich vztahů globální výzvy. Vedle nemocí, hladu a nedostatku vody jsou to také bezpečnost, obchod, migrace, odliv mozků a klimatické změny.

Naší odpovědností je vedle charity dbát na odpovědné rozhodování afrických institucí na základě demokratických principů. V tomto světle považuji rozvojovou strategii komisaře Mandelsona za nebezpečnou. Je příliš zaměřená pouze na obchodní vztahy v Pacifiku.

Milí kolegové, musíme trvat na tom, aby Komise věnovala kapacity na agendu lidských práv. Bez ní demokracie v Africe ani nikde jinde nemá šanci. Znepokojuje mne, jak silně je dosud zakotvena v Africe ideologie bývalého komunistického bloku a jak sílí vliv totalitního, čínského, tržního modelu, který těží v Africe suroviny a bere práci Afričanům.

Blahopřeji paní Martensové, která komplexně a vyváženě definuje ve své dnešní vynikající zprávě novou strategii. Musíme se postarat ale i o její finanční rámec a naučit se hodnotit výsledky díky indikátorům.

Zdá se mi dále, že Komise málo šíří mezi Evropany to, jak důležité je spolupracovat s africkým kontinentem, který je nejbližším sousedem Evropské unie. Doufám, že prosincový summit v Lisabonu přijme na základě dnešní zprávy novou vizi vztahů založenou rovněž na lidsko-právní agendě.

Závěrem mi dovolte říci, že summit bude velmi významný pro posun v evropsko-afrických vztazích a proto se mi moc nelíbí, že Česko a Británie chtějí blokovat tento celoafrický summit kvůli účasti diktátora ze Zimbabwe. Ale samozřejmě musíme jeho účast zásadně odmítnout a odsoudit.

 
  
MPphoto
 
 

  Thijs Berman (PSE). (NL) Vážená paní předsedající, vztahy mezi Evropskou unií a africkými zeměmi se staly nepřijatelně napjatými kvůli jednáním s africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi (AKT) o dohodách o hospodářském partnerství. Pokud tato jednání selžou, stane se Cotonou od 1. ledna pro mnoho zemí černou dírou, protože naše obchodní vztahy se potom stanou ještě méně výhodnějším systémem všeobecných preferencí.

Bylo by potupné, kdyby byly chudé země tímto způsobem penalizovány, protože tyto země mají v současnosti pocit, že EU a země AKT nejsou rovnocennými partnery. Chudým zemím musíme umožnit, aby si chránily své trhy v oblastech, které jsou zranitelné a které by se v důsledku volného obchodu zhroutily. Tato jednání jsou v ostrém kontrastu s dobrými zásadami a cíli uvedenými ve zprávě paní Martensové, a já tyto cíle podporuji.

My jako socialisti jsme chtěli dodat, že bychom neměli připustit, aby obchodní a zemědělská politika EU stála v cestě rozvojové politiky. Potřebujeme soudržnost a není pochyb, že politika by měla být stále zaměřená na emancipaci a práva žen. Úlohou Komise je, aby to rozvinula do konkrétní politiky. Potom bude Komise podrobně monitorovat rozvojovou spolupráci.

 
  
MPphoto
 
 

  Zbigniew Zaleski (PPE-DE).(PL) Jak se uvádí ve velmi kvalitní zprávě, kterou připravila paní Martensová, i přes mnoha miliardám EUR určených Africe se na tomto kontinentu chudoba zhoršuje. Nekonzultoval jsem s panem Antunesem, zástupcem portugalského předsednictví, ani s panem Van Heckem, rád bych však zdůraznil, že spolupráce s místními africkými subjekty je nevyhnutnou podmínkou na to, aby byla finanční pomoc účinná.

Toto hospodářství potřebuje pomoc, pokud jde o zavádění technologií, podporu podnikatelského ducha, podporu odhodlání občanů a podporu iniciativy jednotlivců. Misionáři se například v takových iniciativách angažují, i když nemají žádné finanční prostředky, zatímco Unie zainteresovaná není, ačkoli je schopná zabezpečit značné finanční zdroje. Jednou z hlavních výzev je vzdělávání, to znamená investování do lidského kapitálu, které přináší velké výhody. Afrika však musí také přijmout určité závazky. Jde o zastavení dovozu zbraní a zavádění určitých právních ustanovení, zejména pokud jde o vlastnická práva, která jsou pro rozvoj hospodářství nevyhnutná. Na závěr bych chtěl říct, že úlohu vlád je potřebné chápat jako službu občanům, a ne jako využívání naší pomoci, jejímž symbolem jsou luxusní auta, která používají představitelé afrických orgánů.

 
  
MPphoto
 
 

  Marie-Arlette Carlotti (PSE) . – (FR) Vážená paní předsedající, současná Afrika má dvě tváře: první tváří je extrémní chudoba a lidská tragédie, jako v případě Dárfúru a Somálska, a druhou tváří, která se často ignoruje, je kontinent, který navzdory všemu zavádí inovace, demokratizuje se, i když velmi pomalu, a který se krok za krokem vrací na cestu růstu.

V rámci nové strategie EU-Afrika se proto musí zohledňovat tato dvojí realita a tento stále křehký proces se musí podporovat prostřednictvím skutečně politického partnerství: partnerství, které je založené na jednotě, protože naším hlavním partnerem musí být Afrika ve své celistvosti, zastoupená Africkou unií; na rovnosti, s agendou, která byla vypracovaná společně, a která nebyla uložená Severem, a na lidskosti, protože Evropa není jen jediným partnerem, kterého Afrika má. Tento proces musí podporovat i EU prostřednictvím využívání rozvojových cílů tisíciletí jako plánu, dodržováním svých slibů a plněním finančních závazků, které přijala EU a členské státy a nakonec i uznáním úlohy, kterou africké parlamenty sehrávají. Zpráva paní Martensové je ve skutečnosti odkazem, který dnes vysíláme Komisi a Radě, a v Lisabonu v prosinci uvidíme, zda byl tento vzkaz skutečně vyslyšen.

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Queiró (PPE-DE).(PT) Vážená paní předsedající, jako se uvádí ve zprávě paní Martensové, se kterou do velké míře souhlasím, skutečnost, že současná strategie EU pro Afriku se nevyvinula do partnerství s africkým lidem, je zjevným omezením jejího potenciálu. Bylo to chyba, která se musí napravit, a která se i napraví v rámci další strategie EU, jíž se musí posilnit úloha Africké unie, a jež musí být založená na koncepci partnerství a rovnocennosti. Záležitosti způsobující obavy, které je potřebné pokrýt, zahrnují mír, problém vysídlených osob a boj proti vážným chorobám, jako jsou například AIDS a malárie.

Naším cílem musí být rozvoj a jedním z prostředků musí být obchod. K tomuto účelu musíme podporovat malé a střední podniky a prosazovat poctivý mezinárodní obchod. V rámci této strategie však budeme úspěšní, jen když dokážeme posilnit demokracii a lidská práva na tomto kontinentu.

Při přepracování a obnově strategie EU pro Afriku se musí zohledňovat nové místní a globální okolnosti. Už samotná skutečnost, že dnes diskutujeme s Africkou unií, je významná. Na druhé straně celkový nárůst spotřeby ropy a potravin naznačuje potřebu zvýšit globální produkční kapacitu a Afrika je v této souvislosti kontinentem, který má velké zásoby ropy a plynu, ale i obrovský zemědělský potenciál, který třeba využít.

Na závěr se zmíním o otázce summitu. Na vymezení strategie pro Afriku není potřebný summit. Portugalské předsednictví se však vydalo touto cestou a bylo by chybou nedotáhnout to do konce, v opačném případě ztratíme možnost pozitivního vlivu na život Afričanů. Vážená paní předsedající, tyto diskuse se nemohou týkat jen odpouštění dluhů, neboť větší blahobyt ve světě může a musí být příležitostí pro větší blahobyt v Africe. Z tohoto blahobytu musí mít užitek její obyvatelé, a nejen její elity.

Mezinárodní spolupráce nemůže být pro Afriku nadále problémem, jako někdo uvedl. Tuto situaci proto musíme zlepšit, aby se mohlo zabezpečit vzdělávání, podporování zdraví, demokratizace a rozvoj.

 
  
MPphoto
 
 

  Luis Yañez-Barnuevo García (PSE).(ES) Vážená paní předsedající, rád bych poblahopřál zpravodajkyni a řekl, že souhlasím s panem Michelem, pokud jde o vytvoření nového druhu partnerství a vztahů mezi Evropou a Afrikou. Také bych chtěl pogratulovat panu Lobovi Antunesovi k organizaci summitu Evropy a Afriky ze strany portugalského předsednictví.

Dokud se však vytváří tento nový druh vztahu, oficiální rozvojová pomoc musí nadále být, a ještě několik let zůstane, velmi užitečným nástrojem v rámci vztahů Evropy s Afrikou, nejen Evropy jako celku, ale i členských států.

Měli bychom prosazovat zdravou hospodářskou soutěž mezi členskými státy v souvislosti se zlepšováním kvantity a kvality rozvojové pomoci. Má země Španělsko během tohoto parlamentního volebního období ztrojnásobilo svou rozvojovou pomoc a v porovnání s předcházející vládou zvýšilo svůj příspěvek z 200 milionů EUR v roce 2004 na předpokládaných 850 milionů EUR v roce 2008. Španělsko je nyní druhým největším poskytovatelem rozvojové pomoci na světě a také je zemí v rámci Výboru pro rozvojovou pomoc, jejíž příspěvek se během tohoto období zvýšil nejvíc.

 
  
MPphoto
 
 

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. (PT) Vážená paní předsedající, vážené dámy a vážení pánové, v prvé řadě musím poděkovat za vaše příspěvky, návrhy a kritiku v souvislosti s návrhy předsednictví v rámci plánování vztahů EU a Afriky. Tímto návrhům, úvahám a kritice jsem samozřejmě věnoval náležitou pozornost.

Rád bych objasnil, že to, co navrhujeme v souvislosti s novým vztahem s Afrikou, má dva aspekty, o kterých bych řekl, že jsou inovační, nebo aspoň doufáme, že inovační jsou nebo se jako inovační mohou projevit. Za prvé, s našimi africkými partnery plánujeme vytvořit efektivní partnerství; toto partnerství musí být efektivní i v souvislosti s vlastnictvím.

Jak jsem už řekl, strategie, kterou vytváříme pro Afriku, není jednostrannou strategií. Je společnou strategií, jinými slovy strategií, která se navrhuje, analyzuje a konzultuje společně, takže tyto výsledky a návrhy jsou přesně tím, v co naši afričtí partneři doufají a co od nás očekávají, a tím, co bychom i my samozřejmě rádi získali, v pozitivním smyslu, od našich afrických partnerů.

Na druhé straně se také snažíme zvýšit počet subjektů zainteresovaných do této strategie, aby nezahrnovala jen vlády, jako obyčejně. Jak jsem už uvedl, kromě vlád chceme zainteresovat i jiné veřejné instituce, parlamenty a také široké skupiny občanské společnosti, jejich představitele a činitele. Podle mého názoru je druhým velmi důležitým aspektem to, že chceme zmodernizovat program jednání mezi Evropskou unií a Afrikou. Tímto způsobem chceme reagovat na nové globální výzvy, zohlednit významné změny, které ve světě nastaly, a zejména nabídnout Africe skutečnou příležitost, aby se úplně integrovala do nového uspořádání světa.

S Afrikou se proto chystáme diskutovat a debatovat o těchto nových a moderních otázkách jako je například otázka energie, otázka změny klimatu a otázky spojené s migrací, mobilitou a zaměstnaností samozřejmě bez toho, abychom zapomínali na otázky, které jsou pro naše tradiční partnerství nadále klíčovými, jako například mír, bezpečnost, demokratická správa a lidská práva a také otázky spojené s vědou a informační společností.

Jsem přesvědčený, že tato agenda je komplexní, ambiciózní, a jak jsem již uvedl, úplně moderní. Musíme zmodernizovat naši agendu, která se týká Afriky, abychom byli schopní účinným způsobem reagovat na současné potřeby. Také bych rád uvedl, že portugalské předsednictví a Portugalsko se nikdy nezdráhaly pojmenovat diktátory v Africe nebo v jakékoliv jiné části světa a následně je odsoudit, v čemž budeme pokračovat, kdykoliv to bude nutné.

Na závěr musím také poděkovat za práci, kterou jsme společně s Komisí vykonali v rámci všech potřebných příprav druhého summitu EU a Afriky. Komise a komisaři se specifickými odpovědnostmi v těchto oblastech, jako jsou například obchod, zahraniční záležitosti a humanitární pomoc, nám poskytli velmi angažovanou a velice kvalitní podporu, a jsme přesvědčení, že všichni usilujeme o společný cíl, kterým je změna v Africe a změna pro Afriku.

 
  
MPphoto
 
 

  Louis Michel, člen Komise. – (FR) Vážená paní předsedající, vážené dámy a vážení pánové, rád bych začal poděkováním Radě za vyčerpávající reakce na vystoupení a rád bych dodal, že s uvedenými argumenty souhlasím.

Také souhlasím s mnoha obavami, které tu zazněly. Komise se snaží uplatňovat větší soudržnost ve svých zahraničních aktivitách, a faktem je, že charakter dialogu mezi Evropou a Afrikou by nám měl postupně umožnit odstranit některé z těchto rozporů včetně těch, které zdůraznil pan Rocard. Není pochyb, že někdy realizujeme rozporuplné politiky: stačí si vzpomenout na dotace pro zemědělství. Ty jsou rozporuplné. V tomto případe jsme se však museli bohužel rozhodnout mezi různými zájmy, a to je prostě nutné akceptovat. Zdá se, že Evropa je pravděpodobně jediným mezinárodním subjektem, který neustále napravuje vlastní chyby, a který se viditelně snaží za každou cenu postupovat správným směrem.

Druhým bodem, který se objevil, bylo Zimbabwe. Nerad se k tomuto bodu vracím. Nedokázal bych reagovat lépe než paní Martensová. Jde o summit EU a Afriky, ne o summit EU-Zimbabwe. To je první věc. Druhou věcí je, že jsem si plně vědomý výzev na odsouzení pana Mugabeho. Mohl bych udělat totéž, nic by se však nezměnilo. Rozhodnutí pozvat pana Mugabeho nezávisí na nás. Lituji, ale nemůžeme nahrazovat naše africké partnery. Jako komisař pro rozvoj a humanitární pomoc, se zvláštní odpovědností za africké, karibské a tichomořské státy (AKT) a politické vztahy a dialog s Afrikou, vám musím říct – a je mi líto, že to musím říct – že nemáme donucovací právo, které by nám umožnilo, abychom africkým partnerům řekli: „Můžete pozvat koho chcete, kromě něho“. I když je to příliš troufalé, uvedu také toto: pokud bychom hodnotili věci měřítkem diktátorů nebo spíše těch, které za diktátory považujeme, neměli bychom problém jen s panem Mugabem. Dovolte mi, abych v této souvislosti řekl ještě jednu Předmět: taková je realita.

Důležité je, že summit se koná, a také je důležité, že během tohoto summitu budeme moci diskutovat a předkládat otázky lidských práv v Zimbabwe. pro mě to je užitečné a důležité, a myslím to upřímně. Summit se proto musí uskutečnit. Čekali jsme už dost dlouho. Už se uskutečnil i summit Afriky a Číny. Kromě toho se připravuje summit Afriky a Japonska, budeme při tom, i když ještě nevím kdy přesně.

Také bych rád řekl, že jsme získali podporu Jihoafrické republiky. To je stát, který vyvinul značné úsilí s cílem pokusit se vyřešit tuto záležitost k největší spokojenosti všech. Kromě toho se tento stát nyní s největší pravděpodobností angažuje na vytváření, navrhování a vypracování významné dohody mezi většinou a opozicí v Zimbabwe, která by měla vést k čestným a spravedlivým volbám v březnu 2008. Jednání ještě stále probíhají, můj poslední rozhovor s prezidentem Mbekim však v každém případě vypadal skutečně nadějně, pokud jde o možný úspěch. Jihoafrickou republiku tedy nekritizujme, protože dělá, co může a nedělá to špatně.

Pokud jde o poměr finančních prostředků přidělených na zemědělství, rád bych jen uvedl, že mezi devátým a desátým Evropským rozvojovým programem se objem financí vymezených pro tento sektor zvýšil ze 663 milionů EUR na 1,1 miliardy EUR. Pravdou je, že i přes zvýšení finančních prostředků mezi devátým a desátým Evropským rozvojovým fondem šlo o snížení v absolutních percentuálních podmínkách, pokud však jde o hotovost, skutečné zvýšení bylo značné. Kromě toho bych rád uvedl, že před několika dny jsem si ve Washingtonu na zasedání Světové banky, kterého jsem se zúčastnil, s potěšením vyslechl jejího ředitele, který oznámil, že zaměření na rozvoj zemědělství by mělo být mnohem intenzivnější, a proto zcela chápu obavy, které tu právě zazněly.

Pokud jde o úlohy občanské společnosti a parlamentů, jakožto i Panafrického parlamentu, nemohu udělat nic jiného, jedině plně souhlasit s přístupem, který se uvádí v této zprávě.

Několika slovy, abych byl stručný, protože přidělený čas je velmi krátký, bych se rád opět vrátil k záležitosti dohod o hospodářském partnerství, jak jsem slíbil. Moje stanovisko k těmto dohodám je známé. Jsou nezbytnou podmínkou integrace Afriky do světového hospodářství. Jak ukázaly zkušenosti z Asie, pro rozvoj není nejdůležitějším faktorem pomoc, ale spíš hospodářský rozvoj a integrace do globálních trhů. Osobně jsem přesvědčený, že dohody o hospodářském partnerství jsou příležitostí, v rámci níž se země AKT mohou postupně integrovat do mezinárodního obchodního společenství, přičemž nejprve je potřebné vytvořit regionální trhy. Stejně tak bych rád zdůraznil, že 1. leden 2008 nebude znamenat začátek náhlé a dramatické liberalizace trhu. Co tedy bude znamenat? Ve skutečnosti bude znamenat postupné otevíraní trhů na základě různých přechodných období závislých na příslušných produktech, s pomocí regionálních fondů, v rámci kterých se bude poskytovat finanční podpora a také se pomůže zmírnit problém čisté rozpočtové ztráty v důsledku liberalizace. Existuje samozřejmě dostatek zajímavých návrhů, které by se v této oblasti mohly uplatnit.

Kromě toho budeme také schopní mobilizovat značné finanční zdroje v celé řadě oblastí, které by mohly vytvořit optimální podmínky, v rámci nichž by se tento proces liberalizace mohl stát skutečně progresivním a toto postupné otevírání trhů by se mohlo ukázat být užitečným, pozitivním a produktivním. Velmi dobře chápu obavy, které tu dnes zazněly. Pokud však jde o výzvu na prodloužení termínu na uzavírání těchto dohod o hospodářském partnerství, musím říct, že v tom nevidím žádné výhody. Světová obchodní organizace nám pro země AKT neudělí výjimku – a je dobré předstírat, že by mohla – protože náš současný systém poškozuje ostatní rozvojové země, které požadují, aby se s nimi zacházelo stejným způsobem jako s bývalými koloniemi.

Jedinou alternativou je proto využívání všeobecného systému preferencí. Nejméně rozvinuté země budou mít přístup ke všemu kromě zbraní, pro země, které nejsou nejméně rozvinutými zeměmi – a rád bych zdůraznil, že jejich je 36 – by to však představovalo snížení jejich současné úrovně přístupu. Dohody o hospodářském partnerství nám umožní nadále garantovat preferenční přístup našim tradičním partnerům, co je však důležitější, pomohou nám podporovat proces regionální hospodářské integrace. Jsem přesvědčený, že právě v tom spočívá skutečný potenciál přínosu obchodu k hospodářskému rozvoji.

Jsme si samozřejmě vědomi problémů, které to našim partnerům způsobí, chápeme jejich neochotu i jejich obavy, a je třeba uznat, že jsou legitimní. Přesně z tohoto důvodu jsme původně navrhovali postupné uzavírání dohod, které na prvním místě vyřeší obchodní otázku, když zahrnou otvírání trhů na recipročním základě, který je kompatibilní s pravidly WTO. Jak jsem vždy říkal, nabídky přístupu na trh od našich partnerů AKT budou samozřejmě založené na zásadách asymetrie. Je třeba pamatovat na to, že my otevíráme naše trhy úplně, snažíme se být co možná nejflexibilnější a využíváme všechny možnosti, které máme k dispozici, abychom začlenili záležitosti týkající se rozvoje, zejména potřebu chránit hlavní složky zemědělské produkce a rozvíjející se průmysl.

V současnosti na této věci dál pracujeme. Skutečnou výzvou je zabránit tomu, aby se země, které nejsou nejméně rozvinutými zeměmi, neocitly 1. ledna v katastrofální obchodní situaci. Jde skutečně o obrovské obchodní zájmy těchto zemí. Pokud do 1. ledna nevyřešíme otázku přístupu na trh, je jasné, že jim opět zůstane všeobecný systém preferencí a zůstanou tedy na vedlejší koleji a octnou se pak ve skutečně katastrofální pozici. Musíme proto přidat do kroku, aby platnost nabyly alespoň dočasné dohody. Takže to jsem chtěl říct k dohodám o hospodářském partnerství.

Na závěr bych chtěl říct, že zcela souhlasím s jasnými stanovisky pana Borrella. Podstatou nadcházejícího summitu a strategie EU-Afrika bude významná změna charakteru vztahů mezi Evropou a Afrikou. Pokusme se tedy – teď si vypůjčím jeho výraz – vytvořit silné partnerství mezi dvěma stranami, které se vzájemně respektují a mají vůči sobě práva a povinnosti, a opusťme současný vztah, který bych nenazýval otřepaným, je to mnohem vážnější, neboť je to vztah nemoderní, archaický a kontraproduktivní a často ponižující, vztah dárců a příjemců.

 
  
MPphoto
 
 

  Předsedající . − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra v 11:30.

Písemná prohlášení (článek 142)

 
  
MPphoto
 
 

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Summit EU-Afrika by měl znamenat změnu v politikách EU, které se týkají respektování suverenity a práva afrických zemí a lidí na rozvoj, tím, že bude prosazovat spravedlivější, mírumilovný a lidštější svět s vyšší úrovní solidarity.

Vyžaduje si to například:

– okamžitá opatření, která se týkají solidarity, s cílem naplnit nejzákladnější potřeby milionů lidí;

– respektovaní národní suverenity a nezávislosti, nezasahování do vnitřních věcí jednotlivých zemí a mírové řešení mezinárodních konfliktů;

– demilitarizaci mezinárodních vztahů a postupné snižování zbrojení a vojenských výdajů;

– rovnocenné a spravedlivé mezinárodní hospodářské vztahy, odmítání přehnaných požadavků Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Světové zdravotnické organizace a „dohod o hospodářském partnerství“, pokud jde o liberalizaci obchodu;

– zrušení zahraničního dluhu, který už byl víc než splacený;

– správné politiky zaměřené na spolupráci a aktivní a vzájemnou podporu rozvoje;

– garantování práv imigrantů.

Tento vztah už nesmí být založený na neokoloniálních ambicích nebo paternalistických pohledech zaměřených na opětovné získání půdy, k jejíž ztrátě došlo, když Afričané získali svou národní nezávislost – tedy ve druhé polovině 20. století – a na prosazování zasahování, vojenské přítomnosti nejvýznamnějších sil EU a kontroly a využívání přírodních zdrojů nadnárodními společnostmi.

 
  
MPphoto
 
 

  Tokia Saïfi (PPE-DE), písemně. – (FR) Pokud máme zdůraznit význam zprávy Parlamentu o vztazích mezi Evropskou unií a Afrikou, vzhledem k nadcházejícímu prosincovému summitu EU a Afriky, potom musíme především přivítat realistický přístup v této zprávě.

Zpráva doporučuje skutečné partnerství mezi Evropou a Afrikou, demokratické a realistické partnerství, které je založené na účinné a koordinované pomoci, ale také i na obchodu.

Chtěla bych vyjádřit zejména svou podporu jednáním o dohodách o hospodářském partnerství, neboť, jako se uvádí ve zprávě, mezinárodní obchod je nutné chápat jako nástroj pomáhající rozvoji. Chudobu je možné trvalo snížit jedině pomocí hospodářského růstu, který je přiměřený, trvale udržitelný a řádně kontrolovaný, růstu, který je výsledkem obchodní aktivity stimulované přístupem na trh.

Cílem není samotný volný obchod, tento obchod musí sloužit potřebám afrických, karibských a tichomořských zemí (AKT); dohody o hospodářském partnerství se proto musí zavádět postupně a asymetricky, aby se zohlednily místní charakteristiky.

Nemůžeme se jednoduše uspokojit se selektivním poskytováním pomoci, v opačném případě problémy nevyřešíme a budeme je stále jen odsouvat.

Afrika není jen jevištěm pro humanitární pomoc, musí být hercem v rámci vlastního rozvoje, s Evropskou unií jako partnerem.

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí