Předseda. – Vážené dámy a pánové, s potěšením zjišťuji, že dva předsedové skupin jsou přece jen přítomni. Téměř jsem jednoho z nich přehlédl, ale již rychle přichází ke svému sedadlu.

Dalším bodem programu je představení prohlášení Rady a Komise na téma Evropský zájem: dostát výzvě globalizace.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. - (PT) Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo Komise, dámy a pánové, globalizace není jevem, který je třeba vnímat pouze v kontextu jeho hospodářských důsledků a technologických dopadů. Pro vás, dámy a pánové, pro členy Rady Evropské unie a vlastně pro nás pro všechny je to v zásadě politický problém. Znamená ztráty zaměstnání, regiony v krizi, mizící hospodářská odvětví a nové bezpečnostní a ekologické hrozby; ale znamená také nové pracovní příležitosti, nová výrobní odvětví a nižší ceny nesmírného množství výrobků, umožňuje zlepšené přidělování finančních zdrojů a růst obchodu se zbožím a službami.

Globalizace podnítila nevídanou výměnu myšlenek a kontaktů mezi lidmi. Vyhlídky na ekonomické a současně kulturní obohacení jsou značné, ale značné je i riziko různých druhů nové globální nerovnováhy. Čelíme výzvě usměrnit tuto novou a stále proměnlivější vzájemnou závislost ve stále menším světě. Vyrovnání se s globalizací a její regulování je především klíčovou otázkou pro naše demokracie a pro samotnou koncepci účinné demokracie: budeme schopni udržet politickou kontrolu nad základními možnostmi volby při řízení hospodářství a v tolika dalších hlediscích našeho života v rukou našeho lidu a našich zvolených zástupců?

Pevně věřím, že my Evropané budeme v různých zásadních oblastech úspěšní, jen pokud budeme schopní přijít s novými kolektivními politickými řešeními nejzávažnějších otázek naší doby, jako např. hospodářský růst a tvorba pracovních míst, ochrana životního prostředí, energie, migrace a boj proti terorismu.

Evropská unie průběžně aktualizovala svoje vnitřní politiky s cílem zajistit konkurenceschopnost a spravedlivý a udržitelný rozvoj. Posilování sociální soudržnosti a úcta k životnímu prostředí by měly vést hospodářské reformy. Investice do výzkumu, inovací a vzdělání musí podporovat růst a zaměstnanost. Nejsme tu však sami a bylo by nezodpovědné zahledět se do sebe a uvěřit, že sobectví může fungovat. Tento nový svět nemá účinné hradby nebo pevnosti. Musíme spolupracovat s ostatními zeměmi a regiony, abychom dosáhli výsledků, které budou přínosem pro každého.

Stabilita, svoboda, bezpečnost a prosperita budou pevné a trvalé pouze tehdy, pokud budou společné. To je úkol pro Evropu. Musíme vést a usměrňovat globalizaci podle našich zásad a našich hodnot, nebýt zahledění do sebe, ale pohlížet na okolí univerzalistickým pohledem, jako jsme to dělali v nejlepších okamžicích našich společných dějin.

Společnou prací ukázala EU a členské státy, že se dokážou se společnými problémy a společnými výzvami vyrovnat, pokud využijí svých zkušeností s 50 lety integrace. Nová Lisabonská smlouva poskytuje účinnější a transparentnější institucionální podmínky pro EU a její roli ve světě. Výzvou je zachovat a posílit to, co jsme za tu dobu dosáhli, a najít způsoby, jak bránit naše zájmy a přenést naše společné hodnoty za hranice.

Obnovená lisabonská strategie poskytla Evropě rámec, s jehož pomocí může na tuto výzvu reagovat. Zahájení nového cyklu řízení nám dává možnost zamyslet se nad cestou, kterou se hodláme vydat. Sdělení Komise, které je předmětem dnešní rozpravy, je vynikajícím východiskem pro diskusi a poskytlo základ pro diskusi na neformálním setkání hlav států a vlád v Lisabonu 19. října. Naše práce v Radě vychází z tohoto dokumentu a jejím záměrem je připravit balíček dokumentů, které přispějí k přípravě dalšího cyklu lisabonské strategie.

Zasedání Rady ECOFIN tento týden přijalo nyní závěry, některé texty 22. listopadu schválí též Rada pro konkurenceschopnost a Rada pro zaměstnanost má 5. a 6. prosince přijmout závěry o budoucnosti evropské strategie zaměstnanosti v kontextu nového cyklu lisabonské strategie. I v dalších složeních se Rada zabývala otázkami, které jsou významné pro přípravu nového cyklu. Mohu potvrdit, že se v zásadě shodujeme s Komisí: obnovená lisabonská strategie musí zůstat vhodným rámcem pro odpověď Evropy na klíčové výzvy, kterým čelí, především na výzvu globalizace. Evropa činí významný pokrok. Cíle, které byly v roce 2006 vybrané a nastavené ve čtyřech prioritních oblastech, a to zaměstnanost, vzdělanost a inovace, podnikatelské prostředí a energetika a změna klimatu, jsou stále aktuální.

V hlavních rysech musí nový cyklus zachovat stabilitu, která je potřebná v zájmu upevnění dosažených výsledků. Je důležité současně realizovat také úpravy a vylepšení, aby mohlo být dosaženo plného potenciálu obnovené lisabonské strategie. V situaci, kdy využíváme výhod tempa dosaženého pokroku, musí se naší prioritou stát urychlení reforem na posílení našich hospodářství.

EU má globální povinnosti a musí být lépe připravená čelit globalizaci strategickým, soudržným a odhodlaným přístupem na světové úrovni. Zároveň se musíme nadále rozhodně podílet na realizaci takových opatření na vnitrostátní úrovni, které nám umožňují účinněji řešit problémy plynoucí z demografické změny, kvality veřejných financí a jejich dlouhodobé udržitelnosti, pracovního trhu, zaměstnanosti, sociální soudržnosti, vnitřního trhu, konkurenceschopnosti, výzkumu a inovací, energetiky a změn klimatu a vzdělání a odborné přípravy.

Lisabonský program Společenství sehrává v novém cyklu důležitou úlohu i díky tomu, že nabízí účinnější záruky potřebné soudržnosti reforem. Musí být posíleny pravomoci Parlamentu a Rady a musí se rozvinout výměna osvědčených postupů mezi členskými státy. Migrace má v kontextu globalizace zásadní úlohu, neboť pomáhá zvyšovat růstový potenciál a ulehčovat přizpůsobení se. Podle nedávné zprávy o vlivu této situace na mobilitu pracovní síly, která byla předložena Radě tento týden, migrační toky stále častěji podporují demografický růst EU, a měli bychom si všimnout, že rozhodujícím způsobem pomáhají posilovat flexibilitu potřebnou na překonávání krizí a vyrovnávat nízkou úroveň mobility v rámci regionu.

Vnější rozměr lisabonské strategie musí být v těchto globalizovaných podmínkách posílen a rozvinu tak, aby přenášel politické a hospodářské cíle a sociální a ekologické standardy EU za její hranice. Jak víte, toto hledisko se stalo předmětem diskuse na neformálním setkání hlav států a vlád v Lisabonu, kde jsme řešili v prvé řadě otázky týkající se nestability finančních trhů a změn klimatu. Tato zajímavá a podnětná politická diskuse, které se zúčastnil i předseda tohoto Parlamentu, posílila naši víru v budoucnost.

Jak zde již uvedl předseda portugalské vlády José Sócrates, povinností Evropy je stát v čele globalizačního procesu a má na to vhodné postavení, neboť těží z nově vytvořených příležitostí, včetně příležitostí v oblasti výměny myšlenek a kulturní výměny. V posilování vztahů mezi jednotlivými skupinami lidí a vzájemné závislosti mezi národy spočívá klíčový příspěvek EU k míru a celosvětové stabilitě. Evropa má politické a institucionální podmínky pro soudržné reagování na výzvy, které globalizace přináší v hospodářské, sociální a ekologické oblasti, a může proto ovlivnit proces globalizace. Potřebujeme užší strategickou spolupráci s našimi partnery, abychom vypracovali nový globální program, který spojí vzájemné otevírání trhů, lepší sociální a finanční standardy a standardy v oblasti životního prostředí a duševního vlastnictví a též potřebu podpory institucionálních kapacit v rozvojových zemích.

Jak také řekl předseda portugalské vlády na závěr neformálního setkání v Lisabonu, prohlášení EU o globalizaci bude schválené na evropském summitu ve dnech 13. a 14. prosince. Pro občany a pro svět to bude jasný důkaz odhodlanosti a angažovanosti evropských vůdců podporovat schopnost EU ovlivňovat globalizační program a nalézat správné odpovědi.

Výzvy, které před námi stojí, jsou náročné a současně podnětné a portugalské předsednictví se jimi bude nadále zabývat. Stejně jako vždy počítáme s pomocí Evropského parlamentu při podpoře a přípravě takových opatření na úrovni Unie i na vnitrostátní úrovni, která budou přijímána na celém světě a umožní Evropě ujmout se své odpovědnosti a uspět v reakci na budoucí výzvy.

Někdy máme sklon zapomínat, co Evropa pro tolik lidí v tomto globalizovaném světě znamená. Obrazy vyčerpaných migrantů na našich plážích jsou krutou připomínkou této skutečnosti i toho, jak privilegovaní jsme zde v Evropě, která se stala oporou naděje – naděje, že je možné vybudovat model, který spojuje svobodu, hospodářský růst, společenskou spravedlnost a ochranu životního prostředí a který je založený na partnerství, spolupráci a společné zodpovědnosti.

Nejde pouze o náš úspěch jako Evropanů. Jak víte, silnější Unie pro lepší svět je mottem našeho předsednictví, a upřímně věříme, že Evropa musí sehrát rozhodující úlohu při budování spravedlivějšího a vyváženějšího světa.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (PT) Vážený pane předsedo, vážený pane státní tajemníku pro evropské záležitosti zastupující předsednictví Rady, dámy a pánové, globalizace je pro tuto generaci Evropanů ústředním tématem. Tak či onak se týká životů všech našich občanů, a proto je na místě, že se dostala na přední místo evropského zájmu.

Jak víte, osobně jsem přesvědčený, že evropský program pro 21. století se musí soustředit převážně na téma globalizace a samozřejmě současně zachovávat hodnoty a zásady, které vždy dávaly evropskému projektu jeho charakter. Avšak globalizace musí být zároveň vnímaná jako příležitost pro Evropu, aby bránila a prosazovala svoje zájmy v tomto stále častěji vzájemně závislém světě. Proto se s velkým potěšením účastním rozpravy o této otázce, kterou zorganizoval Evropský parlament.

Jak právě řekl pan státní tajemník, k návrhu dokumentu Komise o evropském zájmu se na neformálním zasedání Evropské rady minulý měsíc v Lisabonu vedla výborná rozprava. Odvahu mi dodal především povzbudivý konsensus dosažený v otázce našich představ, jak reagovat na globalizaci. Rád bych také poděkoval portugalskému předsednictví za jeho stálou podporu tomuto evropskému programu i potřebě dodat lisabonské strategii rozměr, který dokáže reagovat na výzvy globalizace.

Podporuji také myšlenku prohlášení o globalizaci na prosincovém zasedání Evropské rady. Byl by to skvělý způsob, jak upevnit tento konsensus, který musí být podporován i zde, v Evropském parlamentu, formou společného návrhu usnesení k této tak důležité otázce.

Evropská unie skutečně rozvíjela postupnou a vpravdě Evropskou reakci na globalizaci, která Evropany povzbudila, aby z tohoto jevu vytěžili co nejvíce. Tato reakce však bere na vědomí i oprávněné obavy těch, kteří jsou vystaveni změnám, neboť nesmíme zapomínat, že na některé lidi může působit opačně a my musíme mít odpověď i pro ně.

Věřím, že evropský zájem spočívá v nalezení správné míry, ale v žádném případě to nesmí být bázlivá nebo poraženecká reakce – musí být založená na sebedůvěře. Jeden nový zájem se vlastně objevil v několika posledních měsících: otřesy na finančních trzích ukázaly, jak velmi je zdraví evropského hospodářství napojené na celosvětové trendy, zatímco extrémní klimatické podmínky ukázaly, jak vážné jsou potenciální následky změn klimatu a že reakce na tento problém se stává stále naléhavější. Každý den pozorujeme, že pracovní místa v Evropě, energetika v Evropě, zdraví našich lidí a kvalita života po celé Evropě jsou všechny ovlivněny globálním rozměrem.

předseda Komise. - Vážený pane předsedo, jsem přesvědčený, že naším východiskem by měla být sebedůvěra. Máme zkušenosti největšího hospodářství a největšího vývozce na světě. Razili jsme cestu inovativním způsobem řešení nových problémů – podívejte se pouze na obchodování s emisními kvótami – a máme určitá jasná základní pravidla, která nám dobře sloužila.

Za prvé, máme povinnost chránit naše občany bez toho, abychom byli protekcionisty. Měli bychom nasměrovat své politiky tak, aby se ostatní vydali stejnou cestou jako my a otevřeli se. Neměli bychom zavírat dveře, spíše bychom měli dosáhnout toho, aby ostatní otevřeli své dveře. Protekcionismus by byl pro Evropu, která je největším vývozcem na světě, sebevražednou doktrínou.

Za druhé, jsme otevření, ale nejsme naivní. To znamená, že těm, kteří nerespektují určité klíčové zásady, nedáváme nic zadarmo. Tato pohnutka byla za našimi nedávnými návrhy, aby se zajistilo, že se pravidla investování do energetiky budou vztahovat i na společnosti ze třetích zemí.

Za třetí, ze systému založeného na pravidlech se dá vytěžit velmi mnoho a zkušenost Evropské unie ji staví do mimořádně výhodné pozice, aby poskytla dobrý základ pro regulaci na celosvětové úrovni – konkrétní způsob, jak formovat globalizaci. Buďme upřímní: pokud máme mít otevřená hospodářství, potřebujeme pravidla. Trhy bez institucí nemohou fungovat a v Evropské unii máme více zkušeností než kdokoli jiný se spojováním různých pravidel, se spojováním různých vnitrostátních zkušeností. To je důvod, proč skutečně věřím, že jsme lépe než kterýkoli jiný subjekt na světě připravení utvářet globalizaci – nikoli ukládat, ale předkládat náš model této fáze globalizace, do které právě vstupujeme.

Máme také jisté nástroje, které nám pomáhají sebevědomě čelit globalizaci. Nikdy nebylo jasnější, že euro je v mezinárodním finančním systému silou stability. Rovněž schopnost používat právo Evropské unie na stanovení závazných cílů v oblasti skleníkových plynů a obnovitelných zdrojů nám dává bezkonkurenční důvěryhodnost a v podobě obnovené lisabonské strategie získáváme osvědčenou páku na reformu v Evropě.

Když jsme v roce 2005 obnovili lisabonskou strategii, snažili jsme se ji zdokonalit mnoha způsoby. Vymezením partnerství mezi členskými státy a Komisí jsme zvětšili vlastnictví a zodpovědnost. Vyjasnili jsme budoucí úkoly tím, že jsme zohlednili doporučení specifická pro jednotlivé země. Každý členský stát má nyní svůj vlastní vnitrostátní program reforem a každý členský stát přijímá, že existuje kolektivní snaha v těchto reformách pokračovat. Dále jsme přeorientovali finanční nástroje Unie na růst a pracovní místa.

Tato opatření nyní přinášejí ovoce. Navzdory momentálním obavám se výkonnost zlepšila: v Evropské unii 27 států bylo za poslední dva roky vytvořeno skoro 6,5 milionu nových pracovních míst a očekává se, že dalších 8 milionů bude vytvořeno v období 2007 – 2009. Lisabonské reformy nepochybně posilnily růstový potenciál evropského hospodářství.

Avšak pro samolibost není místo: úkol má daleko do splnění. Členské státy a Unie musí v reformě pokračovat. Toto je nejlepší způsob, jak dosáhnout odolnosti našich hospodářství vůči nejistým hospodářským vyhlídkám.

Čtyři prioritní oblasti odsouhlasené v roce 2006 poskytují pro Lisabon ten správný rámec: výzkum a inovace; lepší podnikatelské prostředí (omezování byrokracie a podpora lepších podmínek pro investice); vyšší zaměstnatelnost a velké otázky energetiky a změn klimatu. Tyto oblasti a vymezení těchto oblastí dodaly strategii mnohem přesnější zaměření. Samozřejmě jsou tyto oblasti úzce propojeny. Nikdy se nestaneme na znalosti založeným hospodářstvím s nízkými emisemi CO2 bez vysoce kvalifikované pracovní síly, ani bez více výzkumu a rozsáhlejších inovací.

Proto bych rád podtrhl tuto poznámku o výzkumu a inovacích. Rád bych využil tuto příležitost, abych poděkoval Evropskému parlamentu za jeho podporu požadavku Komise na znalostní trojúhelník výzkumu, vzdělání a inovací. Rád bych vám skutečně poděkoval a obrátil vaši pozornost na potřebu naší společné práce v zájmu zachování projektu Galileo jako významného evropského projektu a rovněž bych vám rád poděkoval za podporu projektu ETI.

Děláme pokroky s ohledem na potřebu evropského znalostního prostoru. V našem dokumentu bylo ve skutečnosti jednou z novinek právě představení myšlenky páté svobody – svobody oběhu znalostí v Evropské unii.

Novou dynamiku nikdy nevytvoříme ani bez správných podmínek pro naše malé a střední podniky. V Evropě je 23 milionů malých a středních podniků. Takže toto je důvod, proč věřím, že všechny tyto oblasti dohromady mohou vytvořit účinný cyklus, který pomůže při naplňování všech našich cílů zároveň.

Během přípravy na zahájení dalšího tříletého cyklu musíme aktualizovat strategii v souladu s novými okolnostmi a lekcemi, ze kterých jsme se poučili. Větší důraz musí být kladen na sociální rozměr. Více investic do vzdělání a odborné přípravy v každém věku jsou nejlepší zbraní proti nerovnosti a sociálnímu vyloučení, a jak jsem již uvedl předtím, ne každý díky globalizaci vítězí. Pokud si chceme být jisti podporou našeho programu ze strany občanů Evropské unie, měli bychom v pravý čas naslouchat obavám týkajícím se sociálního rozměru. To je důvod, proč například Komise navrhla zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci – právě proto, že jsme si od začátku uvědomovali potřebu dát ve vztahu k těmto oblastem konkrétní odpovědi.

Za zvláště povzbudivou považuji dohodu sociálních partnerů o souboru zásad flexikurity, který Komise navrhla před létem. Na neformálním zasedání Evropské rady v Lisabonu jsme se doslechli opravdu velmi dobré zprávy o této dohodě mezi evropskými sociálními partnery. Doufám, že Evropská rada na svém prosincovém zasedání tyto zásady podpoří. Poskytují každému členskému státu velmi dobrý základ pro definování lepší rovnováhy mezi flexibilitou a bezpečností na svých pracovních trzích.

Energická realizace dobrých reforem, silnější důraz na schopnosti a vzdělání, konkrétní kroky směrem k přeměně Evropy na nízkouhlíkové hospodářství: to jsou podle mne priority pro další cyklus.

Integrovaný soubor hlavních směrů vytváří významný nástroj koordinace a společný rámec, ve kterém mohou jednotlivé členské státy sledovat své vlastní vnitrostátní programy reforem. Rozbory a zpětná vazba ze strany členských států ukazují, že hlavní směry fungují. Jsou základem lisabonského programu Společenství. I když existuje potřeba jejich aktualizace, podle mého názoru bychom je neměli opravovat, pokud nejsou pokažené.

Potřebujeme též učinit více pro to, abychom zajistili, že lisabonská strategie bude postupovat stejným tempem ve všech členských státech: pomalejší tempo reforem v jednom členském státě má nepochybně vedlejší účinky v jiných státech. Potřebujeme též větší zapojení parlamentů, sociálních partnerů, místních a regionálních orgánů.

Angažovanost tohoto Parlamentu ve prospěch lisabonské strategie měla zásadní význam pro udržení rychlosti jejího vývoje. Spolu s panem místopředsedou Verheugenem a s celým kolegiem se velmi těším na prohlubování naší společné práce s přechodem do dalšího cyklu Lisabonu.

Vazba mezi globalizací a Lisabonem představuje skvělou příležitost, jak můžeme předvést, že v dnešní době není evropský hospodářský program volitelným doplňkem: je to klíč k  úspěšné budoucnosti Evropy. Hospodářská reforma, globální vize, nízkouhlíkové hospodářství: to jsou vzájemně spojené cíle, o něž musíme usilovat současně, a jedině Evropská unie může poskytnout akční rádius a soudržnost, kterou Evropa tak moc potřebuje. Jedině společně můžeme sledovat to, co v našem dokumentu nazýváme „evropský zájem”.

Dovolte mi uzavřít slovy, že skutečně věřím, že to není pouze evropský zájem. Skutečně věřím, že v éře globalizace svět rovněž potřebuje odhodlanější Evropu, která bude ochraňovat a bránit naše zájmy, ale i zachovávat naše hodnoty – hodnoty svobody a solidarity – v tomto věku globalizace.

(potlesk)

  Joseph Daul, jménem skupiny PPE-DE. – (FR) Vážený pane předsedo, můj drahý Hansi-Gerte; vážený pane úřadující předsedo Rady Manueli Lobo Antunesi; vážený pane předsedo Komise José Manueli Barroso – v očích našich spoluobčanů není globalizace žádným abstraktním pojmem. Globalizace je skutečností, která ovlivňuje každodenní život obyčejných Evropanů, a oni se spoléhají, že jejich vlády a orgány přinesou odpovědi na problémy, které s sebou přináší.

Naši spoluobčané očekávají v tomto směru od Evropské unie velmi mnoho. Očekávají, že budou chráněni a zabezpečeni: fyzicky chráněni vůči hrozbám teroristů a také chráněni před rozmary finančních trhů. Spoléhají se na nás ale i v tom, že jim zaručíme přísun potravin a potravinovou bezpečnost; a přece například prudký nárůst cen obilnin letos v létě vyhnal spotřebitelské ceny do závratných výšek. Evropští zákazníci potřebují ujištění, že dovážené laciné produkty budou v každém ohledu bezpečné. Toto je obzvlášť aktuální problém: před blížícími se svátky musíme být schopní uklidnit rodiče a prarodiče, že hračky, které kupují dětem do vánočních punčoch, neohrozí jejich zdraví.

Globalizace musí sice přispívat k blahobytu, musí být též čestná – a musí být předmětem etických pravidel, například zákazu zneužívání práce dětí. Globalizaci nemohou na svých bedrech nést ti nejslabší: globalizace se musí stát nástrojem boje proti nerovnosti nejen v rámci jednotlivých zemí, ale rovněž mezi zeměmi. Globalizace musí být směřovaná ke zvyšování kupní síly těch nejchudších ve společnosti. Vždy jsme se zastávali volného obchodu, ale takový obchod musí být založen na přísných pravidlech. Otevřenost Evropské unie vůči zbytku světu je hnací silou světového hospodářství a mnoho společností chce začít obchodovat v Evropě. Budou muset přijmout naše pravidla a dodržovat naše standardy v oblasti zdraví, životního prostředí a ochrany spotřebitele.

V průběhu 50 let se Evropské unii podařilo vytvořit funkční vnitřní trh, na kterém bylo vždy pravidlem sbližování právních předpisů členských států. Úloha Evropské unie spočívá ve vývozu know-how a v pomoci při zvyšovaní standardů výroby a kontroly kvality jejich partnerů. S mnoha z nich už na tom spolupracujeme. Úspěch prvního setkání Transatlantické hospodářské rady, které se konalo minulý pátek ve Washingtonu, je pozitivní známkou a my nyní musíme zvýšit naši snahu připomenout Brazílii, Číně a Indii jejich povinnosti. Ve vztahu k Africe postupujeme o něco volněji.

Abychom uspěli vůči vnějším výzvám, musíme za prvé posílit náš vlastní jednotný trh většími investicemi do výzkumu a vývoje a za druhé zajistit lepší koordinaci výzkumu a inovací mezi členskými státy. Globalizace sice poskytuje nové příležitosti, ale vyžaduje také úsilí o přizpůsobení se, například ve smyslu vzdělání a odborné přípravy v průběhu celého pracovního života.

Moje skupina vítá nové iniciativy v rámci lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost a rovněž zákon o malých podnicích navržený Komisí, protože malé a střední firmy jsou i nadále nanejvýš důležitým motorem stability a tvorby pracovních míst v Evropě.

Dámy a pánové, jakožto od politiků se od nás stále více žádá, abychom se zabývali výzvou energetických problémů. Evropská unie zůstane zranitelná, pokud nebude mít společnou politiku energetické bezpečnosti a ekologické bezpečnosti. Při ceně ropy téměř na úrovni 100 USD za barel je Evropa, ve které žijeme, ve stavu nouze. Potřebujeme evropskou energetickou politiku, která nám zaručí jistotu dodávek a trvale udržitelný rozvoj tohoto odvětví. Potřebujeme důkladně prověřit obnovitelné zdroje energie a prozkoumat potenciál civilní jaderné energie.

Celá diskuse o těchto otázkách musí být transparentní, aby se zvyšovalo povědomí lidí a zajišťovala jejich podpora toho, co uskutečňujeme. V první řadě chceme čistější, účinnější a bezpečnější energii pro Evropu. Evropa musí podrobně vysvětlit své zájmy, nejen pokud jde o obchod a světové hospodářství, ale i v oblasti kultury, jazyka a tradic. Prací na přijímání společných řešení výzev globalizace dosáhneme pozice, ze které budeme schopni chránit oprávněné zájmy našich spoluobčanů bez toho, abychom se stali protekcionisty.

(potlesk)

  Martin Schulz, jménem skupiny PSE. – (DE) Vážený pane předsedo, dámy a pánové, název této rozpravy odráží skutečnost, že Evropský parlament má s Radou a Komisí diskutovat o roli, kterou Evropa – evropské orgány a členské státy EU – hodlá hrát při vyrovnávaní se s příležitostmi a nástrahami globalizace. Musíme si proto vyjasnit, co má vlastně dnešní rozprava za cíl, protože následky globalizace je možné vidět různými způsoby a přistupovat k nim různými protichůdnými metodami.

Jednání o usnesení, které má dnes být přijato, ukázala existenci zásadních rozdílů, v mnoha oblastech až propastných, mezi koncepcemi pravicové časti tohoto Parlamentu a tím, co chceme my v socialistické skupině. Tím, co v této rozpravě povíme, tedy vymezíme námi používaná měřítka na posuzování úloh, které by orgány, zejména Komise, mohly sehrávat. Poté, co jsem si velmi pozorně vyslechl vás, vážený pane předsedo Komise, a pana Daula, bych řekl, že sice existuje nějaký společný základ, ale jsou tu rovněž krajní rozdíly.

Kdokoli, kdo se v současnosti či budoucnosti bude ucházet o úřad předsedy Komise, bude naší skupinou hodnocen podle určitých klíčových kritérií, která se vztahují hlavně k jeho či jejímu vnímaní role Komise v globalizovaném hospodářství. Koordinace makrohospodářských politik, odborně řečeno, jinak nazývaná také společná hospodářská a daňová politika, se musí řídit zásadami sociální politiky. Hospodářský pokrok v Evropě musí vyústit do větší společenské stability. EU musí zajistit, že celosvětový hospodářský pokrok povede k větší rovnosti práv a příležitostí ve světě. I to je sociální politika. Lidské blaho doma i v zahraničí je naším jednotným měřítkem.

Hospodářský pokrok je podmínkou sociální jistoty – nikoli naopak, jak to naznačovali někteří řečníci, které jsme si v tomto Parlamentu vyslechli. Představa, že horší sociální zajištění by se mělo stát zdrojem hospodářského pokroku, je úplným bludem. Kdokoli věří, že EU se dá pod rouškou globalizace využít k odstranění výdobytků v oblasti sociální politiky, je na omylu. Deregulované trhy vedoucí k maximalizovaným ziskům a nižším sociálním standardům jsou možná ideálem v myslích těch na pravici tohoto Parlamentu. Naším nikoli. Co říkáme my je, že tajemstvím evropského úspěchu byl sociální pokrok a hospodářský pokrok, které jsou dvěma stranami téže mince. Pokud jde o nás, v tomto směru se nic nezměnilo.

(potlesk)

Bylo zajímavé, co řekl pán Daul. Pro ty, kteří to neslyšeli: „hospodářství na prvním místě!” Ne! Hospodářský růst a společenské blaho musí jít ruku v ruce – to je zásadní myšlenka, která zároveň podtrhuje pomýlenost pravicové politiky v Evropě. Dovolte mi jasně říci jednu věc: převážná většina vlád zastoupeních v Radě je středopravá, a Komise samozřejmě není žádným eldorádem socialismu. Vy, pane Barroso, jste politikem ze středopravé části spektra, stejně jako většina vašich komisařů. Proto pozorně sledujeme jednání Komise, abychom posoudili věrohodnost vašich prohlášení.

Samozřejmě, potřebujeme výzkum, inovace a vzdělání, a samozřejmě potřebujeme i to, aby se vnitřní trh rozvíjel způsobem, který chrání životní prostředí a stabilizuje společenské zdroje. To nepochybně! Potřebujeme však také, aby Komise předkládala vhodné návrhy směrnic. Potom budeme potřebovat odpovídající legislativní iniciativy, které tento proces podpoří. Objevuje se několik dobrých nápadů a ty podporujeme, ale je tu i dost těch, které musíme důkladně prověřit.

Potřebujeme též výkonnou veřejnou zprávu. Nevím, jestli by měla být nazývána lisabonskou governance, jak se označuje v hlavičkách dokumentů EU. Nevím, zda obyčejní lidé z ulice rozumějí, co tím myslíme. A pokud mluvíte o zjednodušování administrativy a naverbujete bývalého bavorského předsedu vlády, aby toto úsilí vedl, vše, co mohu říci, je hip-hip-hurá a mnoho štěstí!

Jedna věc, kterou potřebujeme určitě – a na tomto se s vámi bezvýhradně shodneme, vážený pane předsedo Komise – je soubor pravidel na zkrocení kapitalismu ve stylu divokého západu, který dominuje finančním trhům a vpravdě ohrožuje celé národní hospodářství. Pojďme se tedy začít těmito pravidly v Evropě zabývat. Pokud dovolíte, abych jasně pojmenoval, co je třeba, očekáváme, že mezinárodní finanční kapitalisté budou podrobeni dohledu, jejich operace budou transparentní a jejich moc bude samozřejmě oslabená – a vaše snaha uskutečnit tyto záměry dostane naši podporu. To je jeden z klíčů k sociálnímu pokroku v Evropě.

Na závěr, pane předsedo – Hansi-Gerte –, dámy a pánové, mi dovolte říct, že otázka, o které tu dnes diskutujeme, tedy jakou pozici bychom měli zaujímat při konfrontaci s výzvou globalizace a jakým vlivem může Evropa, čímž myslím institucionalizovanou Evropu (vás v Komisi a nás v Parlamentu), skutečně disponovat při dosahovaní těchto ambiciózních cílů, je zároveň kritériem, podle kterého nás budou posuzovat naši voliči. Pokud se budeme i nadále omezovat na všeobecné rozpravy, ve kterých sice přesně popíšeme, co chceme, ale zde a v členských státech nebudou následovat konkrétní legislativní opatření, pak bude celá tato procedura zbytečná. Proto očekáváme, že se to, co zde popisujeme, rovněž odrazí v našem společném usnesení a promění na konzistentní politiku.

(potlesk zleva)

  Předseda. - Vážený pane Schulzi, skutečnost, že vám bylo dovoleno dost významně překročit vyměřený čas, nemá nic společného se způsobem, jakým jste oslovoval předsedu. Čas, který jste si vzal navíc, bude nakonec odečten z doby přidělené vaší skupině.

  Graham Watson, jménem skupiny ALDE. – Vážený pane předsedo, právě jsme slyšeli jazyk minulosti:

v mene skupiny ALDE. – Die Rede der Vergangenheit!

v multilang. subore oznacene ako DE

v mene skupiny ALDE. – Lidé v jiných částech světa vědí, často lépe jak my, že už žijeme v globální společnosti. Indie, Čína a Brazílie využily příležitosti, která je vynáší do výšek, zatímco příliš velká část Evropy se obává, že se přes ni tato vlna převalí.

Ve svém včerejším projevu prezident Sarkozy mluvil o „různých možných budoucnostech Evropy zítřka“ a navrhl nám, abychom vedli diskusi o našich politikách v oblasti konkurence, energetiky a rozšiřování.

Výraz pana Barrosy během toho projevu nám řekl více než všechna jeho slova z dnešního rána. Pokud Evropa nebude schopná konat, protože národní vůdcové, kteří odkazují na obavy občanů, zpochybňují program EU, potom promeškáme šanci ovlivnit globalizaci ve prospěch kolektivních zájmů Evropy.

Nejsou to občané, které potřebujeme přesvědčit, jsou to členské státy. Jeden průzkum za druhým ukazuje, že většina našich občanů považuje za nejvhodnější pozici pro řízení globalizace nikoli pozici vnitrostátních vlád, ale pozici Evropské unie.

Podívejte se, jak zemětřesení globalizace otřásá politickou obcí Evropy. Někteří na pravici se v reakci na globální výzvy stahují z konzervativismu do nacionalismu nebo z křesťanské demokracie do křesťanské samovlády. Zlom globalizace prochází přímo naší PPE.

Na levici Kurt Beck a jeho přátelé brzdí velmi potřebné reformy. Franz Müntefering to viděl, a proto obrátil kabát. A přece vizionáři vidí potřebu reforem a vepsali ji do nového manifestu evropských socialistů, příhodně přijatého v Oportu.

Naše politika se už nedělí na levici a pravici, pokud jde o hospodářskou politiku, ale na ty, kteří v reakci na globální výzvy zvedají padací most, a na ty, kteří – spolu s liberálními demokraty – obhajují otevřenou společnost.

Pane Barroso, v tomto Parlamentu máte většinovou podporu pro přístup vaší Komise ke globalizaci. Ale není to většina založená na jednom politickém příbuzenství. Ve skutečnosti může dokonce tato většina evropské politické příbuzenství rozvrátit a přetvořit.

Globalizace bude naši politiku formovat stále častěji. Ne globalizace v tom dost úzce hospodářském smyslu, který vymezuje toto sdělení – jakkoli jsou stabilní euro a účinná pravidla soutěže a tržní regulace v zájmu nás všech – ale v širším, více holistickém smyslu, který zahrnuje růst a migraci světové populace, klimatické změny a energetickou bezpečnost a mezinárodně organizovaný zločin napojený na terorismus.

Není toto potvrzením, že musíme „jednat v kontinentálním měřítku“, jak tvrdí tento dokument, a používat náš „rozhodující vliv“, abychom „Evropanům umožnili utvářet globalizaci“, jak sdělení Komise žádá?

Pokud to tak je, pane Barroso, kde jsou vaše politiky? Váš časový plán? Váš ucelený přístup? Byly nám slíbeny činy: místo nich se nám nabízí text, který je bohatý na slova, ale dost chudý na návrhy. Toto nemůže být konečné slovo v odpovědi Evropy na globalizaci. Očekávám vaše hodnocení jednotného trhu, abych se dozvěděl, jak chcete v náročných podmínkách urychlovat růst a pracovní příležitosti, a také vaši politiku legálního přistěhovalectví, v naději, že reflektuje i zájmy zemí původu.

Kolegové i já očekáváme neodkladná opatření na snížení spotřeby energie a boj proti přeshraniční kriminalitě. Věříme rovněž, že zdraví společnosti a vitalita hospodářství jsou stejně důležité. Pokud vytváříme světový trh, potřebujeme novou světovou společenskou smlouvu, která usmíří požadavky flexibility a spravedlnosti, protože „nespravedlnost někde“, jak nás učil Martin Luther King, „je hrozbou pro spravedlnost všude.“

Unie tedy musí spojit lisabonský program s jeho důrazem na konkurenceschopnost, cardiffský program s jeho důrazem na sociální práva a gothenburský program s jeho důrazem na životní prostředí.

Svět potřebuje silnou, jednotnou Unii, která bude bojovat proti nespravedlnosti, konfliktům a chudobě všude, kde se vyskytují, protože jsme jedním z mála světových hráčů, kteří jsou schopní řešit globální otázky, – a pokud nepřevezmeme vedení, nikdo jiný to neudělá.

To znamená skoncovat s pokrytectvím celních sazebníků a vypracovat v Dohá čestnou dohodu pro rozvojové země; to znamená dosáhnout na Bali dohody o emisích oxidu uhličitého a využít náš společný vliv, abychom zaangažovali Ameriku; a vybudovat mezinárodní přístup k finančním trhům s důrazem na regulační spolupráci, sbližování standardů a rovnocennost pravidel.

Řešení těchto výzev, které bude spravedlivé ke každému, si žádá více, nikoli méně globalizace. Žijeme totiž v propojeném světě, světě, který potřebuje solidaritu na celosvětové úrovni stejně, jako potřebuje solidaritu mezi evropskými občany.

A společně s Victorem Hugem se musíme těšit na den, kdy jedinými bojišti budou trhy otevřené pro obchod a  lidský duch přístupný novým myšlenkám.

  Mirosław Mariusz Piotrowski, jménem skupiny UEN. – (PL) Vážený pane předsedo, globalizace je jevem, který je v mnoha ohledech nezvratný. Jednotlivé země Evropské země by si to nejenže měly uvědomit, měli by na tyto změny i praktickým způsobem reagovat. Opatření EU však nemohou narušovat hospodářské zájmy nezávislých států, například neodůvodněným omezováním emisí oxidu uhličitého, které vážné poškodí hospodářství zemí jako je Polsko.

Na druhé straně by tyto politické kroky neměly vést ke ztrátě národní identity. Zatímco asijské země se nové situaci úspěšně přizpůsobují a jejich hospodářství rychle expandují, my v Evropském parlamentu diskutujeme o tak závažných otázkách, jako jsou zpětná zrcátka na zemědělských a lesnických traktorech, úkol a význam cirkusů v Evropské unii, a o dalších podobných záležitostech.

EU stále přidává nová nařízení, stále častěji ztěžuje účinnou soutěž, a jak dokazují dnešní projevy zástupců socialistů, zjevně si neuvědomuje realitu. Doufám, že dnešní rozprava pomůže změnit způsob, kterým přemýšlíme o globalizaci z evropského pohledu.

  Jean Lambert, jménem skupiny Verts/ALE. – Vážený pane předsedo, domnívám se, že pokud vezmeme v úvahu vážnost situace, které čelíme, máme v tomto konkrétním sdělení možnost vidět úplné selhání představivosti.

Nemáme v ní žádné skutečné vymezení globalizace. Obvykle se týká hospodářského hlediska – a to je to, o čem chci mluvit.

V tomto dokumentu se hovoří o tom, že máme před sebou třetí průmyslovou revoluci. Myslím, že se potřebujeme poučit ze zkušeností z předcházejících průmyslových revolucí. Těch, které plně nezohlednily environmentální náklady; těch, které plně nezohlednily sociální náklady. Předpokládá se, že nízké ceny komodit přetrvají i nadále, často na úkor nejchudších zemí světa; že můžeme podnikat v zemích, kterým vnutíme otevřené trhy bez toho, že by tam existovala sociální infrastruktura a přijatelné veřejné odvětví; že se musíme vyvarovat svodům reciprocity, pokud nejde o vztah mezi rovnými. Stávalo se též, že jsme přecenili úlohu trhů při dosahovaní společenských cílů, a další problémy provázejí hospodářskou integraci, zejména pokud je založená spíše na zadluženém hospodářství a spekulaci než na realitě, čímž se stává velmi nebezpečnou pro hospodářskou stabilitu.

Nový kontext, kterému čelíme, se netýká pouze změn klimatu. Týká se rostoucích cen ropy a jejich následků pro příležitosti rozvojových zemí; týká se naplňování rozvojových cílů tisíciletí.

Je pravda, že potřebujeme obnovit rovnováhu mezi obchodem, sociálním rozměrem a environmentálním rozměrem. WTO dává přednost obchodu před výrobními metodami a před čímkoli dalším, co by nás opravňovalo říci, že máme problém se způsobem, jakým se vyrábí zboží, protože nesplňuje naše standardy. To jsme se rozhodli nezapsat do pravidel.

Pokud jde o růst, stále mluvíme, jakoby záleželo na kvantitě, ne na kvalitě a na tom, co skutečně v našich společnostech roste. Vítám konferenci Komise na toto téma, která se bude konat příští týden, ale toto je věc, na které se mělo pracovat už celé roky.

Co hodláme udělat s odvětvím našeho zemědělství? S naším turistickým odvětvím? S tolika dalšími odvětvími s ohledem na změnu klimatu? Nesouhlasíme s názorem, že bychom se nepotřebovali vrátit k hlavním směrům a přehodnotit je. Myslíme si, že to potřebujeme.

Pokud jde o odbornou přípravu a vzdělávaní, strategie trvale udržitelného rozvoje si nyní žádá, abychom se na ně dívali v kontextu změny klimatu a pokroku v oblasti životního prostředí. O žádném skutečném vážném propojení tohoto druhu jsem zatím neslyšela. V tomto směru neexistuje vůbec žádná evropská strategie.

Pokud jde o nízkouhlíkové hospodářství, jak ho plánujeme vytvořit? Tento dokument neobsahuje nic, co by nás ve vztahu k těmto otázkám naplňovalo nějakou zvláštní důvěrou.

A potřebujeme se znovu zaměřit na sociální začleňování. Stále je tu rodová propast. Nadále potřebujeme mzdy, ze kterých se dá vyžít, a flexikurita musí zohlednit finanční zajištění jednotlivců.

Nadále potřebujeme propojit Lisabon a Gothenburg. To je hlavní výzva. Tento dokument se s ní nevyrovnává a nejsem přesvědčená, že se to daří Parlamentu.

  Jiří Maštálka, jménem skupiny GUE/NGL. – (CS) Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl především vyjádřit svoje zklamání nad výsledným zněním společného návrhu rezoluce. Moje zklamání je hned dvojí. Zaprvé je škoda, že tak dlouho nemohlo dojít ke shodě a že shoda určité většiny byla nalezena až na poslední chvíli v časovém tlaku a podle mého názoru za cenu příliš velkých ústupků v zásadních otázkách. Zadruhé moje zklamání vyplývá z toho, že návrh nevyjadřuje evropský zájem, jak je ostatně uvedeno v názvu dokumentu, a co je podstatnější, nevyjadřuje ani zájem většiny občanů Evropského společenství.

Tato moje zklamání vycházejí z analýzy textu možné společné rezoluce, ve kterém naprosto chybí uznání negativních dopadů globalizace, a fakticky nenabízí občanům nic jiného než návod, aby se s globalizací smířili asi tak jako s povodněmi. Podle mého názoru ani globalizaci ani povodně nelze mít rád, natož se s nimi smiřovat. Normální je snažit se tyto procesy ovlivnit, předcházet jejich negativním dopadům. To ovšem předkládaný návrh neobsahuje, dokonce ani nenabízí model globálního udržitelného rozvoje.

Naše politická skupina se ve svém návrhu zaměřovala zejména na následující fakta:

– boj proti chudobě, neboť ze statistik vyplývá, že v Evropské unii má 80 milionů lidí čistý příjem nižší než 60 % národního průměrného příjmu,

– zdůrazňovali jsme potřebu efektivnějších prostředků k tomu, aby byla občanům zajištěna jejich práva jako přístup ke kvalitní a dobře placené práci, minimální sociální standardy,

– v otázce Lisabonské strategie jsme zdůrazňovali, že je potřeba vytvořit novou integrovanou strategii pro udržitelnost a solidaritu, která by nahradila současný dokument a dala účinné nástroje k realizaci.

Některé politické skupiny se včera dohodly na společném návrhu a zcela vyloučily návrh naší skupiny. Daly tím jasně najevo, že nad otázku sociálních práv a spravedlnosti staví otázky ekonomické. Z výše uvedených důvodů naše frakce návrh nepodpoří.

  Godfrey Bloom, jménem skupiny IND/DEM. – Vážený pane předsedo, včera jsme si vychutnali úžasně důvtipný projev francouzského prezidenta. Pozorně jsem poslouchal toho výřečného mužíka. Neústupně se zastával volného obchodu. Ale, samozřejmě, pokud by ostatní země byly pro protekcionismus, byl by pro něj i on. Neústupně zastával demokracii: lidé mají právo, aby byly jejich názory vyslyšeny, ale následně, podle všeho, mají být ignorovány, tak jako hlasy obyvatel Francie a Nizozemska. Jak by on sám řekl, je v první řadě Evropanem, ale skrznaskrz Francouzem, v první řadě Francouzem, ale skrznaskrz Evropanem. V pořádku, ještě s trochou maďarského guláše navrch.

Potřebujeme evropskou armádu, námořnictvo a letectvo, které zajistí, že naše mírumilovné evropské hodnoty budou rozšířeny široko daleko, protože už nikdy nesmíme vstoupit do války. Musíme stavět na našich demokratických orgánech, ale zdálo by se, že zase ne příliš. Francouzi nemohou mít další referendum, protože by to mohlo vést k anglickému referendu, a samozřejmě všichni víme, že by Britové odmítli novou ústavu – ach, promiňte – „smlouvu“.

Tvrdil, že musíme důkladněji zkoumat sami sebe a zajistit, aby bylo více matek, a to nejen žen, ale i mužů, a více vzdušných zámků, zejména pro chudé – bez ohledu na to, zda to chtějí či nikoli. Pokud bych to měl charakterizovat nějakým obratem, starým anglickým obratem – a já rád testuji nejlepší tlumočníky světa – celé to byl humbuk!

  Dimitar Stoyanov (ITS) - (BG) V prvé řadě bych rád připomněl Komisi a Radě, že globalizace není procesem, který by existoval sám o sobě, že Evropa je ve světové politice významný činitel a že politika uplatňovaná Evropou bude rozhodovat o tom, jestli bude globalizace pokračovat.

A to je přesně to, co mi ze strategie Komise nebylo jasné. Je Komise ochotná uplatňovat politiku, která globalizaci podpoří, nebo takovou, která tento proces zpomalí? Kromě toho bych rád vaši pozornost obrátil na fakt, že jednotný trh sám o sobě není zárukou úspěchu Evropy v procesu stupňování globalizace.

Rada deklarovala, že chápe konkurenceschopnost jako velmi důležitou, ale momentálně jsou v Evropské unii nová hospodářství, která jsou křehká a  chybí jim konkurenceschopnost dokonce i na vnitřních trzích.

Komise pak prohlásila, že pro uskutečnění svých plánů v oblasti globalizace považuje za nejdůležitější rozvoj lisabonské strategie.

Očekávám, že zejména v Bulharsku lisabonská strategie selže, protože moje země, jak jsme opakovaně uvedli, nebyla v době vstupu do Evropské unie připravená. Jak tedy můžeme chránit zájmy evropských občanů, pokud neuplatníme nějaké formy protekcionismu?

Otevřená společnost, o které hovoří pan Graham Watson, je pro slabší hospodářství v EU jednoduše zrádná. Pokud postavíme na první místo před solidaritu v rámci Společenství celosvětovou solidaritu, nač potom vůbec potřebujeme Společenství?

V tomto kontextu bude budoucí rozvoj globalizace vyvíjet takový tlak na slabá hospodářství s velkým schodkem obchodní bilance, která nejsou konkurenceschopná ani na vnitřním trhu, až způsobí jejich rozpad, a tato hospodářství, která usilovala o nastoupení cesty normálního rozvoje, se zhroutí jako domečky z karet.

  Jana Bobošíková (NI). - (CS) (Začátek vystoupení nebylo slyšet) ... usilovat o to, aby Evropa měla co nejsilnější pozici na světovém trhu. K tomu je ale třeba dokončit jednání o světovém obchodě, snížit dotace evropským zemědělcům a omezit americké celní poplatky. Dále je nutné mnohem razantněji vystupovat v rámci WTO vůči Číně a systematicky využívat antidumpingových opatření. Abychom v globalizaci uspěli, je nutné také odstranit břemeno nadměrné regulace pro malé a střední podniky. Toto Barrosova Komise slíbila, zůstala ale na počátku cesty.

V neposlední řadě by sílu Unie posílilo její rozšíření o Turecko a Ukrajinu a korektní ekonomické partnerství s Ruskem. Nezdravá je politika migrace. Evropa by se měla změnit z cílové stanice chudých na cílovou stanici pro mozky, které nyní odcházejí do Číny a USA. A to nejdůležitější, máme-li skutečně dostát výzvám globalizace, musí Unie na mezinárodní scéně znít jednotným hlasem, jinak bude směšná. Doufám, že hlavy států dospějí v prosinci k témuž názoru.

Dovolím si ještě poznámku. Kolega Schulz tu hovořil o kapitalismu Divokého západu, který běsní na finančních trzích. Toto byla rétorika nejtvrdšího komunismu, který finanční kapitalisty označoval za „vrahy z Wall Street“. Jak to s takovým přístupem.

  Timothy Kirkhope (PPE-DE). - Vážený pane předsedo, rád bych poděkoval předsedům Rady a Komise za jejich stanoviska k těmto otázkám zásadním pro budoucnost Evropy.

Aby Evropa přežila a vzkvétala, potřebuje čelit výzvám globalizace, a my se s těmito výzvami musíme dokázat vyrovnat a vidět i příležitosti, nejen hrozby. Pro budoucí blahobyt Evropy je klíčové splnění lisabonského programu a potřebujeme rovněž zajistit, že jednání o světovém obchodu konečně uzavřeme nějakou dohodou. Potřebujeme zreformovat společnou zemědělskou politiku a musíme uzavřít čestnou dohodu nejen s našimi vlastními zemědělci, ale i se zemědělci v rozvojovém světě. Musíme rozhodněji a rychleji pokračovat v programu deregulace a osvobozovat obchod a průmysl, aby mohl v podmínkách hospodářské soutěže konkurovat Číně a Indii, a musíme dosáhnout skutečného pokroku při podpoře snahy paní kancléřky Merkelové vytvořit transatlantický společný trh.

Vítám nedávné prohlášení pana předsedy Komise o globalizaci, v němž řekl, že raison d’ętre EU v 21. století je jasný: připravit Evropu na globalizovaný svět. A abychom to dokázali, řekl, musíme investovat do lidí, do růstu, do pracovních míst, do energetické bezpečnosti, do boje se změnami klimatu a čestnějšího jednání se spotřebiteli. Pokračoval tím, že protekcionismus nemůže učinit Evropu bohatší; protekcionismus by naše občany ochudil, a ne ochránil. Toto je zásadní stanovisko, kterému by nyní měly věnovat pozornost všechny evropské vlády.

Samozřejmě, ve finančních službách a účetnictví se evropské standardy stávají rychle globálními standardy a na to jsem hrdý. V Evropě cesta vpřed vede přes radikální reformu evropského sociálního modelu, zvýšenou flexibilitu na pracovních trzích a další opatření na deregulaci a snížení zátěže pro obchod.

Samozřejmě, musíme též razit cestu pro řešení změn klimatu a vítám rozhodnutí Parlamentu zahrnout letecké emise do systému na obchodování s emisemi jako další známku naší ochoty vést světové Společenství.

V boji proti chudobě musíme zajistit, aby byly programy EU věrohodné, hospodárné a cílené. Potřebujeme zvýšit obchodní příležitosti pro rozvojový svět a dosáhnout skutečné změny v Africe.

Měli bychom být hrdí na naše úspěchy, ale existuje ještě mnoho příležitostí, kterých bychom se měli chopit.

  Robert Goebbels (PSE) . – (FR) Vážený pane předsedo, při jednáních o návrhu usnesení o výzvách globalizace jsem velmi jasně viděl rozsah rozdílu mezi levicí a pravicí v tomto Parlamentu. Moji kolegové z PPE a ALDE se snažili kritizovat miliony obyčejných lidí, kteří když vidí, jak přicházejí o svá pracovní místa kvůli stěhování, slučování a přebírání velkých podniků, nebo když porovnávají své drobné příjmy s okázalými bonusy, které se sypou vysoce postaveným manažerům (kteří, mimochodem, kážou o přednostech mzdové regulace), pochybují o výhodách globalizace.

Z mého pohledu je globalizace potřebný proces, především proto, že dává nejchudším zemím přístup na mezinárodní trhy a umožňuje jim tak zvýšit životní úroveň obyvatel. Ale nenechme se oklamat zkratkovitými mediálními výkřiky! Dokonalý trh, který tak milují liberálové, je iluzí. Soutěž je potřebná, ale nikdy není volná.

Vezměme si například energetický trh, na kterém 90 % světových zdrojů ovládají svrchované státy. Na ropném trhu dominuje kartel. Další hýbe pákami, aby se zmocnil trhu se zemním plynem. Politiky regulace cen jsou netransparentní a nevztahují se na více jak 40 % objemu světového obchodu. Třetina konečné ceny připadne dlouhému řetězu spekulantských prostředníků, jejichž hospodářský přínos je nulový. Pokud tito spekulanti a jejich „speciální prostředky“ skončí na dlažbě, centrální banky nalévají do finančního systému miliony, aby odvrátily rozsáhlou nestabilitu, ale účinek je v skutečnosti ten, že se zaručují za spekulace.

Několika řídícím pracovníkům se podaří měkké přistání díky jejich zlatým padákům, ale miliony spotřebitelů končí po uši v dluzích a jsou nuceni odevzdat své příbytky. V rozmezí šesti měsíců muselo skoro půl milionu Američanů vyhlásit osobní bankrot. Evropské hospodářství mezitím přešlapuje na místě. Komise možná upravila svoje ekonomické prognózy, ale namísto politických návrhů se spokojila s odříkáním známých manter. Ano, skutečně potřebujeme vyšší růst a větší tvorbu pracovních míst poháněnou lepší koordinací a větším výzkumem a vývojem, a ano, skutečně potřebujeme čelit novým společenským skutečnostem.

Ale kde jsou pro tyto věci rozpočty? Kde jsou zdroje? Pan Barroso nechce zlepšit integrovaný soubor hlavních směrů. Pravice odmítá diskutovat o hospodářské koordinaci. Pan Sarkozy vypouští množství vznosně znějící páry, ale ani jednou za půl hodiny nepoužije slovo „sociální“. Všechny průzkumy veřejného mínění přitom potvrzují, že lidé chtějí vidět větší důraz na sociální otázky: chtějí se cítit jistěji, chtějí, aby se zlepšila jejich kupní síla, a chtějí lepší veřejné služby.

Starostové deseti evropských hlavních měst právě podepsali deklaraci, která brání veřejné služby přístupné všem. Ale co dělá Komise? Skrývá se za omšelý malý protokol k budoucí smlouvě, zaručující jen subsidiaritu služeb, které nejsou hospodářské povahy – aby ještě více poškodila veřejné služby, po kterých obyčejní Evropané volají! Moje skupina se s tímto útěkem Komise nesmíří. Máme v úmyslu se spojit se starosty, Výborem regionů, Hospodářským a sociálním výborem a odborovými svazy v politickém boji za Evropu se silnějším sociálním rozměrem, ve které budou mít přednost veřejné služby.

(potlesk)

  Margarita Starkevičiūtė (ALDE). – (LT) Mnozí občané EU se obávají změn svých životních podmínek následkem globalizace a naší povinností jakožto politiků je poskytnout odpověď. Velmi často Parlament vyzývá členské státy, aby připravovaly společné strategie, ale já bych ráda zdůraznila, že bychom měli začít od sebe. Připravovat toto usnesení byla velmi těžká práce a nebylo lehké skloubit názory všech výborů do jednoho zevšeobecněného názoru. Proto bych ráda navrhla, abychom se snažili spojovat názory různých výborů a různých usnesení do jednoho zevšeobecněného názoru častěji, abychom mohli občanům EU dát koordinovanou odpověď, co se skutečně chystáme dělat.

Další velmi důležitou otázkou je naše role jakožto světového hráče. Ráda bych podotkla, že naše role ve světě by měla být aktivní. V současnosti je Evropská unie největší unií, a to díky rozšiřování, díky novým příležitostem. Jsme povinni hrát největší roli bez ohledu na naši ochotu či zdráhání ji přijmout. Avšak zdá se, že příliš otálíme, jako bychom čekali, až přijde s řešením někdo jiný. Naše zahraniční politika prostřednictvím vnějšího rozměru lisabonské strategie by měla být aktivní.

Co se týká domácí politiky, ráda bych podtrhla důležitost přehodnocení našich priorit. Podle posledního výzkumu důvodem, proč Evropská unie zaostává v růstu produktivity, není nedostatek počítačů nebo high-tech zařízení. Důvodem jsou naše problémy s řízením. Nevyužíváme jednotný trh v největší možné míře a nedaří se nám vytvářet vhodné podmínky pro pohyb zboží a rozšiřování finančního trhu. Ještě jedna otázka: je správné, aby hlavní prioritou EU pro budoucnost byl vývoj technologií? Existuje možnost, že se hlavní prioritou stane výroba potravin, jak nás varují odborníci?

Mám-li to shrnout, měli bychom rozvinout nový postoj k našemu hospodářskému trhu a přednost dát rozšiřování domácího trhu. Co se týká sociální politiky, která tu byla uvedena při mnoho příležitostech, souhlasím: ano, měla by to být jedna z hlavních priorit našeho programu, ale rovněž by měla být aktivní. Měli bychom skoncovat se sklonem podporovat určité lidi; naším úkolem by mělo být vytvářet pro ně příležitosti, aby se živili sami. Lidé by neměli být tlačeni do postavení příživníků; měli by být aktivními účastníky trhu. Proto by bylo moudré investovat do společenských oblastí, které by v budoucnosti pomohly akumulovat intelektuální kapitál a zajistily růst produktivity.

Na závěr bych ráda zdůraznila význam zvyšování koordinace mezi orgány EU. Toto usnesení a dnešní rozprava jsou příkladem dobré koordinace. Doufám, že v budoucnosti budeme mít možnost diskutovat o těchto otázkách nejen na nočních zasedáních, ale i přes den.

  Seán Ó Neachtain (UEN). – (GA) Vážený pane předsedo, je v zájmu EU mít silný a čestný mezinárodní obchodní systém pod záštitou Světové obchodní organizace. Není proto přijatelné, aby se jednání v Dohá točila výhradně okolo dalších zvýhodnění EU v oblasti zemědělství, které konec konců představují pouze 5 % světového obchodu. Co těch dalších 95 %? Mohlo by tu jít o kapitulaci?

Na můj vkus je pan komisař Mandelson příliš ochotný ustupovat, pokud jde o zemědělství EU. V současnosti obhajuje snížení dovozního cla v odvětví zemědělství o 46 %. Ale jak včera zde v Parlamentu řekl pan prezident Sarkozy, potřebujeme zachovat naše domácí zdroje potravin. Například Amerika zatím ve věci zemědělství neustoupila ani o píď. Pro ilustraci postačuje nedávno zveřejněný návrh amerického zemědělského zákona.

Potřebujeme se pohnout vpřed v jednáních o světovém obchodu v oblastech průmyslu, obchodu a služeb. Průměrné clo platné v EU je na úrovni 4 %, zatímco v Asii a Jižní Americe je odpovídající sazba 30 %. Pokud se indický a čínský trh otevřou v odvětvích softwaru a telekomunikací, bude existovat šance na dosažení pokroku založeného na hospodářské soutěži. Navíc zjednodušování by se nemělo vztahovat pouze na celní postupy, ale i na budoucí režimy obchodování.

  Pierre Jonckheer (Verts/ALE) . – (FR) Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo Komise, z mého pohledu chybí v dokumentu před námi něco podstatné a chybělo to také v řeči pana Barrosa. Chybějícím prvkem je účinný rozbor návrhů vznášených ve vztahu k fungování mezinárodních finančních trhů, k existenci mezinárodních daňových rájů a k daňovým úpravám na mezinárodní úrovni – ke kapitálovým tokům v nejužším smyslu.

Věřím, že mezinárodní rozprava potřebuje obnovit kontakt s realitou. Ani v dokumentech, ani ve slovech pana předsedy Komise nenacházím žádnou aspoň vzdáleně pronikavou politickou iniciativu v těchto koneckonců krajně závažných otázkách a nemohu v této souvislosti nepřipomenout změnu klimatu a blížící se diskusi na Bali, kde bude finanční rozměr nanejvýš důležitý, především ve vztahu k pomoci nejzranitelnějším zemím, aby podepsaly druhý Kjótský protokol.

Všichni víme, že to bude vyžadovat značné částky veřejných financí. Odkud je vezmeme? I když si uvědomuji, že je extrémně náročné dostávat tyto problémy do popředí mezinárodních programů, věřím, že pokud se nám to nepodaří nebo to odmítneme, uškodíme našim vlastním mezinárodním politikám.

Můj druhý komentář se týká celosvětového boje o standardy, zejména standardy v oblasti životního prostředí a sociální standardy a konkrétněji standardy v oblasti životního prostředí.

Dokument Komise je velmi všeobecný, jak říká pan Watson, a já s jeho názorem souhlasím. Na straně 6 nám říkáte: „Nový mezinárodní přístup zaměřený na regulační spolupráci, sbližování standardů a rovnocennost pravidel vzniká jako výsledek odborových bilaterálních rozhovorů se třetími zeměmi.“ Vážený pane místopředsedo, rád bych věděl, co to znamená pro zachování evropských standardů v oblasti životního prostředí. Co to znamená z hlediska rozvíjení těchto standardů a jaké to má praktické dopady ve smyslu jejich mezinárodního prosazování, se kterým počítá pan Barroso?

Mé obavy jen narůstají, jestliže v novinách čtu o právě probíhajících jednáních mezi Evropskou unií a Jižní Koreou, zprávy, které naznačují, že pokud jde o dodržování standardů – přinejmenším sociálních standardů – je náš postoj slabší než postoj USA.

Dlužíte nám podrobné odpovědi na tyto otázky.

  Sahra Wagenknecht (GUE/NGL). - (DE) Vážený pane předsedo, dámy a pánové, globalizace není přirozený proces, i když by ho někteří možná rádi tak představovali. Samotná globalizace je plodem politiky. Je to politické dílo zrozené každým opatřením, které deregulovalo a liberalizovalo mezinárodní pohyb kapitálu. Jeho politické utváření pokračuje vždy, když je nějaká rozvojová země nucena otevírat svůj kapitálový trh a povolit akvizice do cizích rukou. Je to politický výtvor průmyslových států a v neposlední řadě Evropské unie.

Pojem „globalizace“ ve skutečnosti zdaleka do takové míry neoznačuje internacionalizaci hospodářství jako spíše moc majitelů nemovitostí, bank a konglomerátů, které jsou dnes mimo dosah vnitrostátních zákonodárných orgánů, vkládat své peníze kamkoli, kde to přináší nejvyšší zisky, a to bez ohledu na sociální důsledky. Tato moc jim, samozřejmě, umožňuje i stavět proti sobě země jako potenciální lokality pro podnikání a tím je nutit vytvářet podmínky, které jsou stále prospěšnější pro maximalizaci zisku.

A to je také skrytý plán, který se maskuje cíli konkurenceschopnosti, zejména kampaň za radikální snížení firemních daní, zničení sociálních systémů a hrubé snižování mezd – jinými slovy, tažení za stále nespoutanější kapitalismus. To samozřejmě neznamená, že by v této globalizační hře každý prohrával; produkuje též některé přebujelé vítěze. V neposlední řadě jsou to evropské konglomeráty, které v průběhu globalizačního procesu vyrostly ve světové hráče a jejichž zisková křivka v posledních letech by mohla být sotva lepší. Obrovská většina však z tohoto vývoje neprofituje. Naopak, zákon džungle, který vládne v nespoutaném kapitalismu, dovoluje majetným utláčet a vykořisťovat nemajetné.

Usnesení, které máme před sebou, tento stav věcí maskuje a naše skupina ho nepodpoří. Místo toho budeme pokračovat v boji za jiný hospodářský pořádek v Evropě, za hospodářský pořádek, ve kterém lidé nejsou jen položkami v nákladech a země jsou více než pouze lokality k podnikání.

  Witold Tomczak (IND/DEM). - (PL) Vážený pane předsedo, musíme rozlišovat mezi dvěma skutečnostmi: jevem globalizace a programem globalismu.

Globalizace je následkem rozvoje nových technologií v oblastech jako jsou doprava, komunikace a sběr a zpracování dát. Globalizace otvírá nové příležitosti, ale vytváří i nové hrozby. Je na nás, jak ji využijeme.

Globalismus, na druhé straně je programem s cílem vytvořit nadnárodní světovou mocnost. Odporuje svobodě lidí a národů, jedná ve prospěch malého množství lidí disponujících největším kapitálem a globální infrastrukturou, aby jim umožnil uskutečňovat jejich vlastní sobecké zájmy v rámci světového státu, a nejedná pro blaho lidí a národů. Je to ve své podstatě totalitární program. Odporuje mírovým ideálům a vyvolává hrozbu války.

Evropa je konfrontovaná s pokušením podkopat práva svých vlastních národů v zájmu posílení úlohy, kterou při správě světa hrají kosmopolitní elity. Podvolit se tomuto pokušení by znamenalo vymazat stoleté dědictví evropských národů, které spočívá v úctě k lidským právům a právům lidských společností.

Ve věku globalizace by byl úspěchem Evropy respekt k lidským právům, k právům rodin a národů, vyjádřený rozvojem institucí, které zaručí respekt pro jejich výdobytky. Úspěchem Evropy bude ukázat ostatním národům a státům světa, jak nastolit stav svobody a důstojnosti pro občana. Jít cestou totalitárního programu globalismu by bylo pro Evropu pohromou.

  Jean-Claude Martinez (ITS) . – (FR) Vážený pane předsedo, vážení kolegové: globalizace, internacionalizace či „planetizace“, jak by to nazval jezuita Teilhard de Chardin, tu s námi zjevně zůstane, přičemž dnes jsme svědky druhé vlny globalizace, komplexnější než byla globalizace 90. let, protože zahrnuje finance, hospodářství, jazyk, pohyb obyvatelstva a ideologií, to vše s jediným dominantním modelem – tedy trhem.

Negativní následky této globalizace jsou stejně zjevné, například na jižní polokouli, kde jsou zdroje nadměrně využívané, nebo v Indii a Číně, kde jsou postižení lidé, půda, lesy, moře a řeky a lidská práva jsou ohrožená. Zde na severu vidíme její vliv v přesídlování korporací, ztrátách zaměstnání, finanční destabilizaci našich sociálních systémů a v nebezpečí, že Evropa – s tím, jak naše populace stárne a my stojíme před otázkou ceny péče o velmi staré – se změní na geriatrickou Rwandu i se všemi důsledky, jako je lhostejnost k lidskému životu a porušování lidských práv.

Jaká bude naše reakce tváří v tvář těmto skutečnostem, tomu, co je zjevné? Zdálo by se, že jde o směs zaříkadel, minimalismu a nesmyslných rituálů. Čarovná slova slyšíme například z našich současných rozprav a usnesení. Naše politická „zaklínadla“ se skládají z odkazů na lisabonskou strategii a konkurenceschopnější hospodářství. Připomíná to Chruščova v OSN v 60. letech, když se snažil dohnat kapitalistický systém. Je to odpověď na globalizaci hodná Harryho Pottera.

Potom je tu minimalismus. Dokonalý příklad je globalizační fond: malý sáček finančních sladkostí. Bez schopnosti kontrolovat, co se děje, se dále obracíme k nebesům a zkoušíme staré obřady. Ve jménu otce Adama Smitha, syna Davida Ricarda a ducha svatého trhu konáme před velkým světovým oltářem ideologie volného obchodu oběť, která spočívá ve snižování a rušení cel.

Vyslovená magie! A přitom největší vynález Evropy, produkt jejího génia před 2 500 roky, bylo logické myšlení – rozum! Rozum nám dnes říká, že volný obchod je potřebný, ale stejně potřebné je chránit naše sociální a kulturní statky. Musíme tedy nalézt způsob, jak usmířit volný obchod s lidským bezpečím.

Ve skutečnosti je díky nové formě celní technologie v našich možnostech to uskutečnit. Mluvím o technologii odpočitatelných cel: v tomto systému jsou cla samozřejmě splatná vývozci, ale jejich platby dávají těmto vývozcům odpovídající množství celního kreditu, který je odpočitatelný z hodnoty nákupů v zemi dovozu. Tato nová generace proměnlivých, vratných a převoditelných cel, na která se vztahují rabaty, nám dovolí velmi dobře vyřešit známý problém hospodářských, sociálních a ekologických nerovností v mezinárodním obchodě mezi severem a jihem.

  Jim Allister (NI). - Vážený pane předsedo, pro rostoucí počet našich voličů znamená globalizace bídu, protože továrna za továrnou zvedá kotvy a stěhuje se na východ.

Před pouhými dvěma týdny továrna Seagate Technology v Limavady, v mém volebním okrsku, ohlásila uzavření, které přineslo ztrátu 960 pracovních míst a otřáslo celým městečkem. Není to pouze lákadlo laciné pracovní síly, ale i ničivá zátěž uvalená na evropský průmysl, které likvidují naši výrobu.

Pan prezident Sarkozy měl pravdu, když nám včera řekl, že EU se má právo bránit před takovými spouštěmi; přeji si, aby se bránila. Pomohly by dva okamžité kroky: snížení prahu pro Evropský fond na přizpůsobení se globalizaci. Ztráta tisíce pracovních míst v Paříži je zlá, ale v malém městě jako Limavady je to katastrofa. Takže práh by měl být nižší pro menší hospodářství. Za druhé, EU potřebuje rozvolnit svá omezení státní pomoci, aby mohla skromným snižováním odvodového zatížení průmyslu a podobně pomáhat udržet naši výrobu v chodu. Rád bych vyzval Komisi, aby v těchto dvou ohledech reagovala kladně.

  Werner Langen (PPE-DE). - (DE) Vážený pane předsedo, každý, kdo nyní poslouchal promluvy, zejména promluvy paní Wagenknechtové a pana Schulze, poznal, že mluvili o době, která – a říkám to s radostí – dávno skončila. Byla to hesla vyhrabaná ze socialistické komory, která nás v globalizačních otázkách neposouvají o nic dále.

Každý v této sněmovně ví, že hospodářská svoboda, zvýšený blahobyt a sociální model jsou navzájem slučitelné. Evropa je nejlepší ilustrací této skutečnosti. Přesně tak, jako jsme zavedli euro jako vnitřní program pro zdatnost jednotného trhu, máme nyní lisabonskou strategii, která je navzdory všem výhradám a problémům, které ji provázejí, programem na dosažení formy potřebné pro globální konkurenci. Nemáme vůbec žádný důvod schovávat se před globalizací. Způsob, jakým tu o ní diskutujeme, je absolutně neskutečný.

Globalizace je hnací silou demokracie a blahobytu pro rozvojové země. Určitě není pravda, že má pouze odvrácenou stránku, jak to naznačovaly příklady uvedené v několika posledních promluvách. Ve skutečnosti globalizací získaly všechny země: rozvojové země, nově industrializované země a dokonce i ty rozvojové země, jejichž přebujelé vládní aparáty si už daňoví poplatníci nemohou dovolit. Nemůžeme čas vrátit zpět a Evropa je modelem pro zbytek světa. Divím se, proč to zamlčujeme. Proč mluvíme jen o těch špatných věcech?

Samozřejmě, můžeme hovořit o praktikách divokého západu na finančních trzích. Ano, skutečně potřebujeme mezinárodní koordinaci. Potřebujeme mezinárodní regulaci a dohled. Ale kdo, kromě pana Goebbelse, se zmínil o skutečnosti, že existují též systémová selhání, které se nám doposud nepodařilo dostat pod kontrolu? V Japonsku je pravidlem, že vysoce postavený manažer nesmí vydělávat více než dvacetinásobek platu průměrného zaměstnance jeho společnosti. Jaké ospravedlnění existuje pro to, že v Evropě a ve Spojených státech mohou manažeři vydělávat tisíckrát více než pracovníci jejich firem? Můžeme mluvit o těchto věcech, ale určitě nemůžeme démonizovat globalizaci ve všeobecnosti, protože globalizace otvírá nové příležitosti a současně kombinuje svobodu s prosperitou.

  Anne Van Lancker (PSE). - (NL) Vážený pane předsedo, vážený pane úřadující předsedo Rady, vážený pane komisaři, dámy a pánové, je dobré vidět, že Komise uznává vnější rozměr jak nový prvek lisabonské strategie, ale v první řadě bychom neměli zapomínat, že má globalizace důsledky i pro naši vnitroevropskou politiku.

Lisabonská strategie byla prospěšná pro hospodářský růst a pracovní místa, to je pravda, ale pravda je rovněž to, že z ní nakonec neprofitoval každý. V Evropě globalizace podstatně prohloubila propast mezi těmi, kteří mají schopnosti, a těmi, kteří je nemají.

Jsem proto ráda, že Komise a Rada ministrů práce bude v budoucnu věnovat větší pozornost sociálnímu rozměru, protože existuje stále příliš mnoho lidí – málo kvalifikovaných, zdravotně postižených, starších pracovníků, migrantů – kteří nemají přístup ke slušné odborné přípravě ani vyhlídky na dobré zaměstnání. Šest milionů mladých lidi odejde ze škol bez kvalifikace, 72 milionů lidí žije v chudobě na okraji společnosti a Evropa má dokonce i 14 milionů chudých pracujících.

Z hospodářského blahobytu by měl profitovat každý, dámy a pánové. Ráda bych tedy podtrhla další tři body.

Za prvé, je jasné, že nová generace politických nástrojů pro Lisabon se musí mnohem silněji soustředit na sociální začleňování, rovné příležitosti, snižování chudoby a správnou sociální ochranu. Sociální rozměr se musí znovu stát součástí integrovaných usměrnění.

Za druhé, větší důraz se musí klást na plnění závazků, které si členské státy dávají ve vztahu k zaměstnanosti a odborné přípravě. Hospodářský růst automaticky neznamená kvalitní pracovní místa – o ty se musí jednoznačně postarat členské státy.

Za druhé, mnohem více se toho musí učinit v partnerství. Dobrá strategie pro růst, pracovní místa a sociální začleňování vyžaduje účast ze strany národních parlamentů, místních a regionálních orgánů, sociálních partnerů a občanské společnosti.

Moje skupina si tedy nemyslí, že další generace nástrojů lisabonské strategie může být „standardní záležitostí“. Pan místopředseda Komise by měl uznat, že existuje mnoho důvodů, proč je třeba lisabonský balíček zásadně upravit.

  Bernard Lehideux (ALDE) . – (FR) Vážený pane předsedo, dámy a pánové, tato stále se opakující diskuse o pro a proti globalizaci má asi takový smysl, jak diskuse o pro a proti zimě o Vánocích.

Jedinou skutečnou otázkou je, jak se může Evropská unie pokusit obrátit tento nezvratný jev ve prospěch svých obyvatel. To, co občané Evropy očekávají, jsou účinné reformy, které zvýší zaměstnanost a podpoří je v dobách změn.

Sledovat lisabonskou strategii bylo doposud jako Čekání na Godota. Slýcháme, jak se o ní mluví, velmi dychtíme po její realizaci, ale nikdy se s ní skutečně nesetkáme. Ti, kdo mají klíče k úspěchu lisabonské strategie, především členské státy, musí přijít se zdroji na dosažení cílů, které si stanovily. Očekáváme od nich, že dodají iniciativy stejně jako úplné a objektivní hodnocení jejich výsledků.

Nechci vidět všechno černě. Je tu několik povzbuzujících znaků, například fond na přizpůsobení, který funguje, i když jeho účinnost bude teprve posouzená. Je též významné, že se sociální partneři v Evropě poprvé shodli na analýze výzev, které je třeba řešit v oblasti pracovních trhů. Dohodli se také, že požádají členské státy, aby zaváděly politiky flexikurity, která spojuje úzce související prvky flexibility a bezpečnosti pro zaměstnance i zaměstnavatele.

Závěrem vám chci, vážený pane Barroso, adresovat naléhavou výzvu, abyste neobětoval sociální rozměr lisabonské strategie v domnění, že nás činí méně konkurenceschopné. Obyčejní lidé od Evropy očekávají, že bude vnímavá k jejich obavám, a firmy od ní očekávají zavedení politiky, která bude bránit šířícímu se sociálnímu dumpingu.

  Wojciech Roszkowski (UEN). - (PL) Vážený pane předsedo, dokument Komise obsahuje mnoho slov o místě Evropské unie v procesu globalizace, ale poskytuje také konkrétní odpovědi na otázky, které si sami klademe? Dost o tom pochybuji.

Tento dokument vytváří dojem, že dobrá regulace EU zaručí v EU růst a blahobyt pro své občany. Avšak růst a blahobyt závisí od úsilí těchto občanů, kteří musí být výkonnější a produktivnější než předtím a také výkonnější a produktivnější než občané jiných zemí.

Dobrá regulace nestačí na zajištění budoucího hospodářského růstu v Evropské unii. Nestačí na vyrovnání rozdílů mezi ekonomickou úrovní starých členských států a nových členských států, které rostou rychlejším tempem, než je průměr EU. Nestačí ani efekt ekonomické migrace ze zemí s nízkými mzdovými náklady do zemí s vysokými mzdovými náklady.

Budoucí hospodářský růst v EU bude záviset na její konkurenceschopnosti, ale namísto toho dokument Komise mluví hodně o ochraně sociálních výdobytků. To je vše zcela v pořádku, ale ty nejsou příčinami růstu, ale jeho výsledkem. I když tyto výdobytky chráníme, nezapomínejme, že růst vyplývá z inovace, zlepšené organizační efektivity, vyšší produktivity a konkurenceschopnosti.

  Jill Evans (Verts/ALE). - Vážený pane předsedo, ráda bych Komisi a Radě poděkovala za jejich prohlášení. Souhlasím s tím, že EU může sehrát velmi pozitivní úlohu. Ale globalizace doposud vedla ke zrychlení znehodnocování životního prostředí, špatným podmínkám pro pracující a k růstu sociální nerovnováhy.

Na místní úrovni bývá ztotožňována s pracovní nejistotou a, co je ještě horší, se ztrátou pracovních míst ve výrobě a službách, což jsem na vlastní oči tento rok viděla ve své obci a v bydlišti ve Walesu, kde zavření továrny Burberry znamenalo ztrátu stovek míst ve velmi chudé oblasti – v konvergenčním regionu.

Pro firmy je nyní lehčí přemístit se a hledat nejlevnější pracovní sílu bez obav z následků, a to navzdory dobrovolným dohodám o společenské zodpovědnosti firem, které – jako ta s Burberry – vypadají skvěle na papíře, ale v praxi znamenají velmi málo.

Následky jsou pro místní komunity zničující – a právě tyto místní komunity, jak jsme už slyšeli, jsou klíčem k pracovním místům a růstu, k samotnému smyslu lisabonského programu. To vše vede k rozčarování ohledně politiky a dokazuje to, že trh je silnější než demokracie.

EU může pomoci tím, že zabezpečí zlepšování pracovních a sociálních standardů na celém světě a prosadí zahrnování ceny změny klimatu do tržní ceny s cílem zabránit environmentálnímu dumpingu. Následky globalizace činí sociální ochranu pracovníků a obcí ještě důležitější.

Souhlasím, že cesta vpřed znamená podporovat malé podnikání a poskytovat dlouhodobě udržitelná a vysoce kvalitní pracovní místa, a skutečně věřím, že návrh zákona o malých podnicích to pomůže v delším časovém horizontu dosáhnout.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ KRATSA-TSAGAROPOULOU
místopředsedkyně

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). - (PT) Vážená paní předsedající, je na místě v této rozpravě zdůraznit, že úspěch Evropské unie závisí na tom, jak bude reagovat ve smyslu solidarity a hospodářské a sociální soudržnosti. Pokud Evropská unie nadále trpí vysokou mírou chudoby, která se dotýká 17 % obyvatel, tedy 80 milionů lidí v EU 27, pokud zaměstnanecká nejistota roste a podíl chudých zaměstnanců roste, naší základní prioritou musí být vzdát se neoliberálních politik a upřednostnit zaměstnanost s právy, slušnými mzdami, rozšířenou sociální ochranou a vysoce kvalitními veřejnými službami pro všechny, která podporuje produktivní investice od mikropodniků a malých podniků a spravedlivější rozdělení získaného bohatství, s cílem napomoci reálnému sblížení mezi členskými státy, podpořit rozvoj a sociální pokrok a realizovat politiku spolupráce se zeměmi třetího světa.

  Patrick Louis (IND/DEM) . – (FR) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, naši spoluobčané – kteří jsou též pracujícími, spotřebiteli a daňovými poplatníky – dost jasně chápou, že Evropská unie není ve svém současném uspořádaní ani tak hradbou proti excesům finanční globalizace, jako spíše zastávkou na cestě k těmto excesům.

Už 20 let je nám slibovaná zářná budoucnost, ke které nám pomůže euro a odstranění hranic; to je důvod, proč se například od nás v roce 1992 snažili vyloudit podporu pro Maastrichtskou smlouvu. Navzdory všemu se však naše výrobní základna balí a stěhuje pryč, přičemž za sebou nechává miliony nezaměstnaných, lány průmyslové pustiny a vylidněný venkov.

Když člověk slyší pana prezidenta Sarkozyho, jak před tímto Parlamentem hájí mise na ochranu Evropy, skoro by si řekl, že nikdy nesouhlasil ani s Maastrichtskou, ani s Lisabonskou smlouvou. Je dost fantastické poslouchat ho, jak jako generál de Gaulla prohlašuje, že se ve WTO postaví proti jakýmkoli jednáním, které by mohly poškodit naše vnitrostátní zájmy. Zdá se ale, jakoby zapomněl, že Francie nemá právo veta a že jediný, kdo vede nějaká jednání, je komisař z Bruselu, a ten systematicky ignoruje pokyny, které dostal od členských států.

Podobné iluze byly zjevné, pokud – znovu vcelku opodstatněně – napadl deflační posedlost nezávislé Evropské centrální banky ve Frankfurtu. Ale komu máme věřit: muži, který před televizními kamerami proklamuje francouzskou svrchovanost, nebo muži, který se naší vnitrostátní svrchovanosti vzdá v Evropské smlouvě? Skutečnost je taková, že lisabonská smlouva potvrzuje logiku existujících smluv, které nám brání řídit kurz eura, chránit své trhy a postavit se v jednáních o světovém obchodě za své zájmy.

Ano, smlouva jako jeden z cílů uvádí ochranu občanů, ale to není nic víc než politické prohlášení, za kterým není zákonná síla. Smlouva významně posiluje moc a nezávislost Komise stejně jako ECB a jejich orientaci na volný obchod. Protokol 6 a také články 3 a 4 Smlouvy o ES potvrzují jejich dogmatické pojetí bezuzdné soutěže, která se nestará o vnitrostátní zájmy, bez uzdy hranic a bez ohledů na demokracii.

Věříme, že lid Francie a lid Evropy chce něco jiné. Rehabilitujme tedy skutečný volný obchod ve formě výměny mezi národy, která je obohacuje bez toho, že by je okrádala o obranné prostředky či identitu.

  Udo Bullmann (PSE). - (DE) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, v průběhu dalších tří let hodlá Komise představit návrhy na sladění hospodářských, sociálních politik a politik v oblasti životního prostředí v Evropské unii. To je dobrý záměr, protože, jak všichni víme, na stole zatím není nic. Říjnový text, který je základem této naší rozpravy, je stručný dokument. I když se musím jen tak mimochodem zmínit, že je vždy dobré předkládat stručné texty, toto je ale plytký a chatrný text, ze kterého se nemůžeme dozvědět nic o směru, kterým by se měla tato cesta ubírat.

Komise nám musí pomoci tím, že vyřeší jistý protiklad. Pokud si vezmeme dnešní rozpravu jak titulní list, jako úvod, zabýváme se tu obrovskými výzvami: globalizací, změnou klimatu, otázkou mezinárodních finančních trhů – to jsou ohromné výzvy, kterým čelíme ve všech členských státech. Pokud se však v diskusi dostaneme dále, do říše praktických dopadů, dozvíme se, že není potřeba měnit hlavní směry pro praktickou politiku. To je nepochopitelné. Je to zcela nepochopitelné, protože to přirozeně vede k otázce o skutečné povaze této rozpravy o globalizaci. Je to záminka pro nečinnost ve smyslu praktického zavádění našich politik v oblasti sociální, v oblasti životního prostředí a hospodářských politik, nebo je to skutečně příležitost, abychom získali jasný obraz a poskytli odpovědi na naléhavé otázky a potřeby lidí v zemích Evropské unie?

Dovolte mi vznést několik otázek. Pokud se naše budoucnost skutečně nachází v environmentální industrializované společnosti, proč je tak těžké hovořit v Komisi, s Komisí a dokonce i v tomto Parlamentu o správné investiční politice, která je potřebná na dosažení tohoto cíle? Proč nemůžeme hovořit o programech rekonstrukce budov a moderních dopravních prostředcích a systémech, které potřebujeme, abychom toho cíle dosáhli? Proč je skoro tabu diskutovat o dobré investiční politice? A proč tyto záležitosti nefigurují v programu Komise? Proč nejsou ani v lisabonském pracovním programu? Skutečně doufám, že ještě nastanou změny.

Když hovoříme o znalostním trojúhelníku – potřebě vzdělání, výzkumu a inovací – proč nemůžeme z Evropského paktu pro mládež učinit praktický nástroj a zaručit vysoce kvalitní odbornou přípravu pro všechny mladé lidi v Evropě, aby mohli svoje specializované znalosti a inteligenci využívat při úsilí o restrukturalizaci industrializované společnosti? Toto jsou praktické výzvy, na které chceme reagovat.

  Marco Cappato (ALDE). - (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, myslím, že se i v této rozpravě našli řečníci, kteří stavěli hospodářskou svobodu do protikladu s bezpečností a ochranou sociálních práv a s bojem proti chudobě.

Tento protiklad hospodářské svobody a sociálních práv zavání minulým stoletím a pro politiku naší Evropy už není aktuální. Nepochybně je naší povinností zabezpečit, že pravidla ve vztahu k hospodářské svobodě a zákazu monopolů budou plně dodržována a že cena znečištění životního prostředí bude zaplacena. To je bezpochyby zásadní! Z hlediska sociálních práv však to, co nám nyní znemožňuje pomoct těm nejchudším občanům v našich zemích, jsou staré systémy sociálního zajištění, které jsou namířeny proti firmám a organizované práci a nepomáhají nezaměstnaným a osobám mimo sociální sítě a bez sociální ochrany.

U nás v Itálii máme systém, který víceméně nutí lidi odejít do důchodu ve věku 58 či 59 let, přičemž jen 20 % nezaměstnaných má nějakou sociální ochranu. To je problém, kterému nejchudší čelí: ne globalizaci nebo hospodářské svobodě, ale skutečnosti, že mechanismy sociálního zajištění jsou staré, přežité a zastaralé; tyto mechanismy je nutné přehodnotit a v tom může být nápomocná i lisabonská strategie a Komise.

  Ryszard Czarnecki (UEN). - (PL) Vážená paní předsedající, nechci opakovat stará známá banální prohlášení o přínosu globalizace. V evropském parlamentu by bylo přínosné přednést i kritický názor na globalizaci.

Pro mne je nejlepší ilustrací naší rozpravy hlas kanadského filosofa Johna Ralstona Saula. Věnuji jeho slova chóru, který zpívá ódy na globalizaci a který stejnou písničku zpívá i dnes v evropském parlamentu. Globalismus je ideologie, která mnohé základní prvky přebírá z typického západního náboženství. Globalismus je víra v jedinou ideu, která vylučuje alternativní úhly pohledu. V jejích základech leží přesvědčení, že hospodářství je nadřazené ostatním oblastem života, a jistota, že všechny ekonomické teorie kromě liberalismu selhaly a že neexistuje žádná jiná cesta.

Toto přesvědčení vychází ze skutečnosti, že liberalismus uvedl do pohybu globální síly, které ho podporují jako správnou cestu vpřed a jiné přístupy se prezentují jako nesprávné. Avšak globalismus se mýlí ve víře, že hospodářství je hnací silou civilizace. Za posledních dvacet či třicet let jsme se naučili dívat se na všechno z hlediska hospodářství. Dokonce ani Marx nezašel tak daleko. Říkal, že hospodářství je důležité, ale nezašel tak daleko, aby řekl, že by všechno mělo být viděno zorným úhlem zisku.

  Kyriacos Triantaphyllides (GUE/NGL). – (EL) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, téma, které dnes Komise představuje, je plné rozporů. Dovolte mi vyzdvihnout dva body.

Za prvé, Komise zdůrazňuje, že je třeba zvýšit přizpůsobivost vůči globalizaci, s cílem zajistit trvalou udržitelnost životní úrovně našich občanů. V současnosti tomu tak díky selhání lisabonské strategie není. Pravdou je, že tyto politiky zostřené hospodářské soutěže prohlubují nerovnosti v bohatství a výrobní kapacitě a že zvýšení blahobytu či odstranění nerovností v rozvoji mezi členskými státy EU vidí pouze Evropská komise.

Za druhé, z dokumentu se dozvídáme, že Komise směřuje své úsilí k sociální Evropě – myšlenka, o které jsme tolik slyšeli, ale důkazy o ní jsme na vlastní oči neviděli. Dovolte mi uvést jednoduchý příklad: od roku 2002 stouply ceny automobilových pohonných hmot v členských státech o 35 – 50 %. Toto spolu s mnoha dalšími věcmi ohrožuje peněženky lidí s nízkými příjmy a nezdá se, že by některá ze sociálně-hospodářských strategií Komise nabízela řešení.

  Daniel Caspary (PPE-DE). - (DE) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, náš evropský cíl uspět ve věku globalizace může být dosažen, pokud využijeme svých příležitostí. Naše diskuse na veřejných fórech se až příliš často soustřeďuje na nepříznivé následky globalizace. Mluvíme se o nich vždy, když musí firmy propouštět nebo přesídlovat do ciziny, ale o dobrých věcech, které plynou z globalizace, hovoříme jenom zřídka.

Vezměme například můj volební obvod – můj domácí region. Celých 74 % průmyslové výroby z mého obvodu se nyní vyváží. Z globalizace jednoznačně profitujeme. I v mém domácím regionu jsou, bohužel, zaměstnanci propouštěni z podniků, které už nejsou ziskové, ale mnoho dalších z nich se může nechat zaměstnat jinými podniky, které jsou díky globalizaci ziskové a které se přizpůsobily, a náš podíl nezaměstnaných tedy prudce klesá. Naneštěstí hovoříme příliš zřídka o této straně mince.

Evropská unie sehrává při usměrňovaní globalizace důležitou úlohu. Čtyřistaosmdesát milionů Evropanů se musí společně postavit za své zájmy a hodnoty. Máme už nejotevřenější hospodářství na světě, ale potřebujeme celosvětový přístup na trhy. Musíme více dbát o reciprocitu. Necelní zábrany a další překážky pro obchod jsou nepřijatelné. Musíme být schopní bránit se proti nečestným obchodním praktikám. Na to potřebujeme nástroje na ochranu obchodu a také komisaře, kterému nechybí důvěryhodnost a při zastupování Evropské unie ve světě z něho nebude vyzařovat arogance, ale namísto toho bude odvážně hájit naše obchodní zájmy v duchu spolupráce a vzájemné důvěry. Musíme účinněji chránit duševní vlastnictví, musíme se více domáhat celosvětových pravidel a standardů, musíme posílit WTO a musíme uvést do života transatlantické partnerství.

Pokud spolu s Komisí splníme tyto úkoly, budeme skutečně schopni využívat a formovat proces globalizace tak, abychom zajistili, že lidé obecně budou moci i nadále žít svoje životy ve svobodě a blahobytu.

  Edite Estrela (PSE). - (PT) Uspět ve věku globalizace je pro Evropskou unii obrovská výzva. Otázka zní, jak se dá sladit konkurenceschopnost se sociální soudržností, nebo jinými slovy, globalizace s regulací.

Odpověď poskytuje lisabonská strategie a lisabonská smlouva ulehčí přijímání rozhodnutí, ale úspěch závisí především na tom, zda bude Evropa vidět globalizaci jako příležitost a nikoli jako hrozbu. Musíme pochopit, co se děje s Čínou a Indií. Čína předběhla Spojené království, Francii a Itálii v pořadí nejprůmyslovějších států, předběhla Spojené státy jako největšího vývozce technologických výrobků a nashromáždila enormní finanční zdroje.

Co se týká Indie, nemnoho lidí zná název „TATA“. V roce 2006 měla však dceřinná společnost skupiny TATA vyrábějící automobily vyšší burzovní hodnotu než General Motors, a podobně o skupině MITTAL nikdo neslyšel, dokud nenabídla nepřátelské převzetí společnosti ARCELOR a nevyvolala paniku v Paříži, Bruselu a Lucemburku.

Nesmíme však zapomínat ani na druhou stranu asijského zázraku. Je to příběh utrpení plynoucího ze spojenectví pekingské vlády se západními nadnárodními společnostmi, které sem přestěhovaly své továrny, aby mohly těžit z levné pracovní síly a absence sociálního státu.

Navíc je to Asie, kde se rozhodne, zda v boji proti globálnímu oteplování zvítězíme nebo prohrajeme. Evropa musí být pevná a musí v mezinárodním obchodě požadovat vzájemnost, ale nesmí systematicky přijímat protekcionistické politiky. Je pravda, že čínská konkurence je vzhledem k nízkým mzdám, nedostatku politických a odborářských práv, falšování a podhodnocené měně, nečestná. To všechno je pravda. Pravda je však i to, že je tu 800 milionů Číňanů a 700 milionů Indů, kteří dychtí po slušném minimálním příjmu a možnosti žádat větší sociální spravedlnost. Toto jsou výzvy pro silnější Evropu a lepší svět.

  Sarah Ludford (ALDE). - Vážená paní předsedající, i já věřím, že naše reakce na globalizaci by neměla být založená na strachu, ale na vědomí příležitostí spojeném s inteligentním přizpůsobením se.

Jak se říká v usnesení, EU patří mezi ty globální hráče, kteří mají z otevřeného světového hospodářství největší prospěch. Vzhledem k rozsahu evropské protiglobalizační rétoriky by vás to ani nemuselo napadnout. Souhlasím s panem Czarneckým, že liberalismus se rozšířil po celém světě. Ale na rozdíl od něho jsem tomu ráda.

EU může dosáhnout svého cíle pouze tím, že bude ve světové aréně vystupovat aktivně a organizovaně, a zejména to platí o migraci. S radostí zjišťuji, že odstavec I navržený skupinou ALDE přežil skoro bez ujmy až do konečného usnesení. Skutečně se domnívám, že si migrace zaslouží být v programu EU prioritou na jedné úrovni se změnou klimatu a energetikou. Jsme svědky tlaku zvenčí; vidíme společenské napětí a dokonce i rasismus vycházející zevnitř EU. Ale stále neexistuje žádná komplexní politika EU ve vztahu k legálnímu, stejně jako nelegálnímu přistěhovalectví a ve vztahu k začleňování.

Nezapomínejme konečně na potenciál celosvětového komunikačního spojení a zejména internetu napomáhat rozvoji lidských práv. Dobrá, možná to není tak jednoznačné, jak jsme si kdysi mysleli – pokud se například podíváme na cenzuru, kterou úspěšně praktikuje Čína – ale přece jen globalizace, internet a další globální komunikace jsou velmi mocnou silou na straně dobra. I to je součást globalizace.

  Jan Tadeusz Masiel (UEN). - (PL) Vážená paní předsedající, vážení kolegové v Radě a Komisi, tak jako v životě člověka následuje po dětství období adolescence, tak se globalizace jeví jak přirozený stupeň ve vývoji lidstva a jako další výzva.

Rád bych řekl, že v této náročné rozpravě o tomto neustále se měnícím a neznámém problému měli paradoxně všichni dosavadní řečníci z levicové i pravicové části Parlamentu do značné míry pravdu.

Nejdůležitější je to, že existuje skutečná potřeba vypracovat správné hlavní směry a pravidla pro spravedlivé rozdělení přínosů globalizace. Neboť už ze samotné definice globalizace je jasné, že je to všeobecně rozšířený jev, nestačí, aby měla tato pravidla a tyto orgány Evropská unie – musí je přijmout celý svět. Pan Barroso docela příhodně řekl, že Evropská unie může a měla by světu navrhnout vyvážený a spravedlivý model globalizace.

  Georgios Toussas (GUE/NGL). – (EL) Vážená paní předsedající, téma dnešní rozpravy je pojato nesprávně. Úspěch ve věku globalizace nechrání ani evropské zájmy, ani blahobyt pracovníků v zemích EU, ale pouze zájmy kapitálu. V kontextu globalizace má nový pořádek, který na úrovni Společenství a mezinárodní úrovni vytvářejí obchodní zájmové skupiny a nadnárodní společnosti, za cíl znásobit zisky kapitálu prostřednictvím většího vykořisťování pracovníků.

Včerejší prohlášení pana Sarkozyho o globalizaci potvrzují, že EU se spoléhá na velkokapitál. Podtrhuji intenzitu vnitřních rozporů imperialismu a úmysl použít EU jak beranidlo proti dalším velkým imperialistickým centrům a především proti výdobytkům a oprávněným požadavkům pracujících. Společným jmenovatelem všech těchto snah je totální válka proti pracujícím. Snížení mezd, delší pracovní doba, přizpůsobování se potřebám kapitálu, zvýšený věk odchodu do důchodu, flexikurita a restrukturalizace pracovněprávních vztahů – to je jádro lisabonské strategie.

Zastáváme proto názor, že krutou realitu, kterou prožívají miliony pracujících, nemůžeme posuzovat z žádné perspektivy globalizace. Nikoho nepřesvědčily ani argumenty o ochraně životního prostředí, které předložily Komise a Rada.

  Robert Sturdy (PPE-DE). - Vážená paní předsedající, pro pana komisaře Verheugena je velmi těžké naslouchat všemu, co se v této sněmovně řekne, ale samozřejmě byly vzneseny nějaké velmi trefné připomínky, a já doufám, že je vezme v úvahu.

Poslouchal jsem, o čem mluvil pan předseda Barroso. Pronesl jednu poznámku, se kterou se plně ztotožňuji, a sice že globalizace tu je, aby z ní Evropská unie měla prospěch. Pan Toussas tu právě velmi chmurně hovořil o pracující třídě, ale pokud nebudeme mít globalizaci, pokud nebudeme mít v Evropské unii průmysl a obchod, nebude pro lidi žádná práce. Co mě skutečně vážně znepokojilo, byla včerejší slova pana Sarkozyho. Budeme mít co do činění se starou Francií, protekcionistickou Francií, nebo s Francií, které se chopí nové generace? Připomíná mi to situaci, když šli Číňané do Spojených států podepsat deklaraci o vstupu do WTO. Prezidentu Clintonovi se dařilo bránit jim v tom po dobu 10 let. Když ji podepsal prezident Bush, jeho poradcové pak říkali: „Pane Bože, Čína to podepsala! Co jsme to udělali?“ Co udělali je ve skutečnosti to, že pro nás vnesli do hry určité skvělé příležitosti.

Musíme se na Čínu a Indii dívat jako na příležitost. Nesmíme zvedat padací mosty, stavět vojáky na cimbuří, zavírat dveře, protože Evropa tu má obrovskou příležitost a my jí musíme využít. Pan Caspary velmi správně mluvil o zaměstnanosti ve svém volebním obvodě. Vím, že je velmi těžké udržet zaměstnanost, ale pokud nedovolíme, abychom se stali součástí světového trhu, potom se nikam nedostaneme. Skutečně věřím, že máme obrovskou příležitost, pouze se jí musíme umět chopit. Musíme brát v úvahu věci jako dohody o volném obchodě. Právě nyní podepsalo Maroko dohodu o volném obchodě se Spojenými státy. To musíme brát v úvahu.

Na závěr bych požádal Komisi, ať dovolí obchodu a průmyslu, aby mohl pokračovat v tom, co je jeho posláním. Buďte velmi opatrní, pokud jde o právní předpisy, které přijímáte a které poškozují evropské šance.

  Pervenche Berès (PSE) . – (FR) Vážená paní předsedající, vážení pánové předsedové Komise a Rady, právě jsme slyšeli pana Barrosa, jak nám řekl, že Evropská unie je ve výjimečně vhodném postavení, aby poskytla dobrý základ pro regulaci na světové úrovni. Má pravdu. Ale pokud je toto tím, co hodláme učinit, musíme si zamést i před vlastním prahem. Mezi nástroje, které v unii máme na řešení těchto výzev, patří i to, co nazýváme „hlavními směry“ hospodářských politik a politik zaměstnanosti. Dnes se obávám, že Komise se snaží tyto potřebné hlavní směry zamést pod koberec globalizace. Jsou však užitečné a my je musíme přehodnotit.

Musíme to učinit za prvé proto, že na březnovém zasedání Evropské rady hlavy států a vlád přijaly nejlepší možnou strategii, která umožní Evropské unii reagovat na globalizaci a výzvy dodávek energie a změn klimatu. Pokud při sledovaní této strategie nepoužijeme všechny prostředky, které máme v Evropské unii k dispozici, včetně hlavních směrů – a řekl bych především hlavní směry – nikam se nedostaneme a pouze přiživíme rozčarování ohledně schopnosti unie vypořádat se s globalizací.

Potřebujeme to udělat také proto, jak přiznal sám pan komisař Almunia, že otázky měnových kurzů, cen ropy a skutečných následků krize na trhu s rizikovými půjčkami pro hospodářství EU ovlivní předpokládaný hospodářský růst EU. Upravil prognózy směrem dolů: z 2,9 % na 2,4 % pro Unii jak celek a z 2,6 % na 2,2 % pro eurozónu.

Potřebujeme to i z dalšího důvodu, a tím je, že musíme reagovat na aspirace lidí v Evropě a bez ohledu na to, co si asi myslí Nicolas Sarkozy, je sociální Evropa nanejvýš reálným problémem, kterým se budete muset zabývat, pokud se chcete vyhnout tomu, aby vás občané Evropy ve velmi blízké budoucnosti odvrhli.

Poslední důvod, proč to udělat, dnes přesně pojmenoval pan komisař Almuniom, když připustil, že v mezinárodní atmosféře, která nyní panuje, bude růst Evropy především, i když nikoli výhradně, pohánět vnitřní spotřeba.

Je představitelné, aby na pozadí těchto komplexních změn tvořila hlavní směry jediná stálá veličina? Je představitelné, aby se nijaká změna netýkala jediného nástroje Unie, který umožňuje účinně řídit hospodářské a sociální politiky svých členských států?

Ráda bych požádala zástupce Komise a pana místopředsedu Komise, ať panu Barrosovi řeknou, že musí hlavní směry změnit; že musí vzít v úvahu nový kontext, aby se Unie mohla vnitřně vyzbrojit těmi nejlepšími dostupnými pomůckami na boj s výzvami globalizace.

  Wolf Klinz (ALDE). - (DE) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, ti, kteří mluví o svém odhodlání vůči spravedlivějšímu světu, dokáží globalizaci bez výčitek svědomí vinit za těžkosti svých vlastních hospodářství. Volají proto po méně volném trhu, větší regulaci a větším vládním zásahům. Globalizace přitom nabízí reálnou vyhlídku na výhru pro každého, protože umožňuje rozvíjejícím se a pomaleji startujícím ekonomikám ve světě dohnat, co zameškaly, a nám zase dává příležitost rozvinout nové trhy pro vysoce kvalitní, špičkové výrobky, zařízení a služby.

Pokud se však máme těchto příležitostí chopit, musíme se pořádně připravit, to znamená zdvojnásobit své úsilí v oblasti odborné přípravy, dalšího vzdělání – zejména mladých nezaměstnaných lidí – a celoživotního vzdělání, stát se ještě tvořivějšími ve způsobech, jimiž formujeme řetězce a procesy přidané hodnoty v našem hospodářství, a povzbudit ještě více svobodného podnikání. Nerušená globalizace vede k otevřenějším trhům a větší soutěži, což přináší prospěch všem spotřebitelům.

Vzdorujme pokušení obrnit své hospodářství. Takový tah by se rychle zvrhl na čirý protekcionismus. Namísto toho podporujme vrozenou schopnost našeho hospodářství neustále se obnovovat. Investujme do technologií budoucnosti a budoucnost bude naše.

  Ewa Tomaszewska (UEN). - (PL) Vážená paní předsedající, hospodářství by mělo být ku prospěchu lidí a nikoli naopak. Přirozené rozdíly v tempu pohybu kapitálu a pracovních sil ve věku globalizace vedou ke spirálovitému úpadku zaměstnaneckých standardů. Výroba se stěhuje do oblastí se stále nižšími platy a stále nebezpečnějšími pracovními podmínkami. To vede ke ztrátě pracovních míst pro zaměstnance v regionech s vyššími zaměstnaneckými standardy a ke snížení kupní síly těchto zaměstnanců, což následně tlumí poptávku po spotřebním zboží.

Pokud si Evropská unie přeje být ve věku globalizace úspěšná, musí nalézt účinné nástroje pro boj proti sociálnímu dumpingu a pro udržení a uhájení sociálního rozměru Evropy.

  Piia-Noora Kauppi (PPE-DE). - Vážená paní předsedající, myslím si, že příspěvek Komise do diskuse o globalizaci je velmi cenný.

Domnívám se, že globalizace není hrozba, ale příležitost. Evropa má pozici, aby se této výzvě postavila. Máme vysoce rozvinutou infrastrukturu, vzdělávací systémy, technologii, kapitálové trhy a pulzující domácí trhy, které se stále utvářejí.

Není možné dostatečně silně zdůraznit, že síla Evropy spočívá v jejím jednotném trhu, který je odrazovým můstkem pro naše firmy na globální úrovni. Obchodní inovace se rodí napříč celou Evropou. Jejich rozšiřování, které přináší Evropě blahobyt, by nemělo být zatěžováno byrokracií. Obzvlášť se v tomto spoléhám na pana komisaře Verheugena. Snižování byrokracie v Evropě je klíčovou úlohou pro globalizaci a konkurenceschopnost Evropy. Soustředit se musíme zejména na malé a střední podniky. Jsou tím správným ohniskem pro pozornost Komise. Mnohého se podařilo dosáhnout, ale například daňové překážky nadále brání obchodu v Evropě.

Silné podniky neexistují bez pracovní síly, které hrozí, že se z nich v Evropě brzy stane nedostatkový zdroj. Demografie Evropy vyžaduje přistěhovalectví. V tomto jsou další světové regiony daleko před námi, což se projevuje v jejich hospodářské výkonnosti. To je složitá otázka, která si vyžaduje objektivní zvážení všech zájmů, v neposlední řade i zájmů zaměstnavatelů. Je to samozřejmě otázka pro EU, protože konkurenceschopnosti nelze dosáhnout bez mobilní pracovní síly. Plány vedoucí k tomuto cílu, jako například „modré karty“, jsou vítané.

Dalším prvkem, který by se měl pohybovat volně, ale pravidelně, je kapitál. Finanční stabilita je sine qua non konkurenceschopné a hospodářský bezpečné Evropy. Finanční trhy jsou na globální úrovni jedním ze silných odvětví Evropě, jedním z našich nových vítězných odvětví. Rovněž je důležitá inovace díky regulaci vedené trhem, což se nerovná politice nezasahování, jež ulehčí tomuto odvětví fungovat napříč Evropou.

Pokud jde o vnější svět, Evropa by se měla prosadit jako silný světový hráč. Potřebujeme od členských států Evropské unie jednotnost a Komise může rovněž nadále přispívat k této jednotě.

  Jan Andersson (PSE). – (SV) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, vážený pane úřadující předsedo Rady, raději bych se zabýval příležitostmi globalizace než jejími hrozbami, ale to záleží na tom, jak budeme v Evropě jednat. Souhlasím, že bychom měli investovat do výzkumu a vývoje, že bychom měli vložit více dlouhodobých investic, do dobrého životního prostředí a že bychom měli investovat do lidí a celoživotního vzdělání, ale Komise zapomíná na to – a v tom spočívá chyba dokumentu Komise – že zanedbáváme sociální rozměr.

Trendy dnes v Evropě směrují k dobrému růstu a větším pracovním příležitostem, ale také k většímu vyloučení, hlubším propastem a vyššímu počtu nejistých pracovních míst – v neposlední řadě míst v Německu, která lidem neposkytují dostatečné živobytí, a tak musí pobírat dávky sociálního zajištění, aby svůj plat doplnili. Musíme růst a zaměstnanost spojit se sociálním rozměrem, který zmenšuje rozdíly mezi lidmi a regiony v Evropě. Toto bylo tématem diskuse v Guimarăes, které jsem se zúčastnil v průběhu setkání ministrů práce a sociálních věcí.

Portugalské předsednictví se snaží pokročit v otázce integrovaných hlavních směrů a změnit je tak, aby byla tato sociální vazba mnohem jasnější a mnohem více integrovaná.

Komise to však udělat nechce. Komise nechce změnit hlavní směry. Hlavní směry se změnit musejí. V našem usnesení jsme dosáhli dohody, že chceme nové hlavní směry, které zahrnují sociální rozměr a samozřejmě i řeší otázky měnící se bezpečnosti a „flexikurity“. V úvahu by to měla vzít i Komise, abychom měli silnější vazbu mezi problémy růstu a sociální dimenzí.

Musíme též nechat zakořenit lisabonskou strategii. V současnosti není zakořeněna na vnitrostátní, regionální ani místní úrovni. Existuje mnoho lidí, kteří o lisabonské strategii nevědí. Musíme ji začlenit a zajistit, že tyto otázky – sociální rozměr, růst a zaměstnanost – budou chápány jako důležité a že budou navzájem integrovány.

  Samuli Pohjamo (ALDE). - (FI) Vážená paní předsedající, chtěl bych do této rozpravy vnést severský úhel pohledu. Asi před dvěma lety jsem pracoval v organizaci pro regionální rozvoj blízko polárního kruhu a ruské hranice. Pro tento vzdálený kraj byla globalizace současně hrozbou a příležitostí. Začali jsme s rozvojovou prací a při využívaní globalizace jsme věřili v naše silné stránky. Firmy, veřejný sektor, vzdělávací systém a univerzity spojily své zdroje a vytvořily prostředí produktivních inovací. Základna zručností byla posílená napojením na světové sítě zručností v duchu lisabonské strategie. Současně byly spuštěny projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Výsledky jsou povzbuzující. Konkrétním příkladem je rychlý růst mezinárodního turismu v této oblasti. Věřím, že tento region by mohl jinde v Evropě sloužit jak užitečný model, a EU by měla učinit tento druh činnosti uskutečnitelnější.

  Corien Wortmann-Kool (PPE-DE). - (NL) Vážená paní předsedající, velikost Evropy vyplývá z jednotného trhu, liberalizace tohoto jednotného trhu a liberalizace světového trhu – globalizace. To nám přineslo nejen blahobyt, ale i stabilní demokracii. Musíme se proto mít na pozoru – a teď mluvím zejména o obchodních hlediscích – před přílišně obrannou strategií a v první řadě před protekcionisticky laděnými obchodními nástroji.

Vážená paní předsedající, konkurenceschopnosti Evropy lépe slouží postoj otevřenosti vůči světu, a myslím tedy, že je důležité přisoudit vyšší naléhavost otevírání hospodářských trhů v nečlenských zemích EU, přesněji v rozvíjejících se průmyslových zemích jako Indie, Brazílie a Čína, protože obrovský růstový potenciál těchto trhů znamená příležitost pro Evropské společnosti a příležitost pro evropské hospodářství. Tyto rozvíjející se průmyslové země budou muset rovněž otevřít své trhy našim firmám, a to i v oblasti služeb, a v zájmu reciprocity vyzývám Komisi, aby konkrétně v těchto zemích dosáhla jednáními příslušné změny.

Navštívili jsme Singapur jako součást delegace Výboru pro mezinárodní obchod a viděli jsme, že americké firmy sem mají mnohem lepší přístup než evropské, a to, vážená paní předsedající, nemůžeme přijmout. Potřebujeme proto být aktivní. Koneckonců jsme největší hospodářství na světě. Pokud budeme všichni společně tahat za jeden provaz, měli bychom být svou silou schopní tyto trhy otevřít. Potom je tu zrušení dovozních poplatků a necelních překážek obchodu, vážená paní předsedající, a v naší strategii pro přístup na trhy je rovněž důležité klást tyto rostoucí trhy do popředí.

  Katerina Batzeli (PSE). – (EL) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, vážený pane úřadující předsedo, Evropa byla požádána, aby svým občanům ukázala jinou podobu globalizace. Ta nespočívá v nespoutané hospodářské soutěži, ale v sociální solidaritě, přerozdělovaní, diverzifikaci a kulturních hodnotách.

V tomto vnitřním dialogu a také při jakémkoli otvírání se EU vůči zbytku světa prostřednictvím hospodářských, sociálních politik a politik v oblasti životního prostředí a bezpečnosti, rozumného rozvoje a přistěhovalectví musí Evropská komise podporovat a posilovat kulturní étos EU. Komise musí ve své výroční legislativní práci, v lisabonské strategii a rovněž v procesu posilňování post-reformní smlouvy přímo podporovat následující prvky v kulturní oblasti:

Za prvé, Komise musí posilovat odvětví kulturního průmyslu, která jsou založena na vysoce kvalitních a inovativních službách a současně otvírají pro evropské hospodářství významné výrobní a inovační možnosti. Toto je sektor s nemalým významem pro mezikulturní dialog.

Za druhé, musí posilovat „znalostní trojúhelník“ výzkumu, vzdělání a inovací. Ten bohužel zatím nemá oporu v zákonných opatřeních, i když by to měl být jeden z cílů EU.

Inovace na poli kultury by neměly být luxusem dostupným pro několik nadnárodních společností, ale horizontální politikou pro malé a střední podniky.

Vážená paní předsedající, Evropská komise a Rada se musí jasně rozhodnout pro pozice, ze kterých budou čelit výzvám globalizace. Musí to udělat prostřednictvím otevřeného dialogu, vedeného nejdříve s vnitrostátními parlamenty. Globalizace se bude moci prezentovat jako součást evropských dějin, pokud se jí podaří vštípit étos evropské kultury.

  Sharon Bowles (ALDE). - Vážená paní předsedající, globalizace je viněna ze všeho možného, od populační exploze přes změnu klimatu až po vykořisťování. Ale toto všechno jsou pouze lidské výtvory, stejně jako hospodářská soutěž. Darwin je nazval přírodním výběrem.

Evropští občané se bojí. Musíme je vzdělávat, nikoli však prohlášením, že potřebujeme na úrovni EU politiku, která bude čelit výzvě globalizovaného hospodářství. To mi nahání strach, neboť to vytváří dojem, že nemáme žádnou takovou politiku.

EU má na nadnárodní úrovni jedinečnou moc usměrňovat věci a protestovat proti excesům. V červenci Financial Times napsaly: „Brusel je hlavním městem světa pro regulaci a není možné ignorovat ho od Washingtonu po Tokio.“ Takže pokud ji máme, používejme ji, ale rozvážně. Jaký je smysl programu pro konkurenceschopnost, pokud jím není udržení našeho postavení ve světě? Jaký je smysl jednotného trhu, pokud se nám nepodaří dotáhnout ho do úplného konce? Přestaňte se slaboduchými výmluvami. EU je postavena na vyrovnávání se s výzvami. Pouze s tím musíme začít, než nás dožene přírodní výběr.

  Cristobal Montoro Romero (PPE-DE). - (ES) Vážená paní předsedající, vážení zástupci Rady a Komise, globalizace je pro Evropu dobrá; Evropa musí globalizaci podněcovat.

Jsme svědky zatím pomalého, ale nezvratného rozplývání hranic ve světě, procesu, kterému se podařilo za méně než dvacet let pozdvihnout z chudoby více než 400 milionů lidí, a v roce 2007 bude Čína poprvé zemí či oblastí světa, která nejvíce přispěje k růstu světového hospodářství – Čína, nikoli Evropská unie, dámy a pánové!

Ve zkratce to znamená, že globalizace je výzvou, ale též obrovskou příležitostí. Je výzvou v tom smyslu, že otevřenost znamená vyšší růst, vyšší prosperitu a vyšší zaměstnanost, a toto je něco, co musíme vysvětlit evropským občanům. Co mě znovu znepokojuje je to, že v tomto Parlamentu slyším slovo „chránit“.

Protekcionismus je popření globalizace a popření Evropské unie. Není třeba občany chránit, pokud jsou strůjci svého vlastního hospodářského růstu a svého vlastního blaha. Musíme tuto schopnost odevzdat zpět lidem, a musíme si tedy v Evropské unii rovněž procvičit sebekritiku.

Důvod je ten, že my v Evropské unii neděláme to, co dělat musíme, pokud není náš růst dostatečný, pokud i my máme svůj díl odpovědnosti za krizi na světových finančních trzích a pokud zkrátka neděláme všechno potřebné doma, před svým vlastním prahem, abychom podpořili hospodářský růst malých a středních podniků a zvýšili zaměstnanost, protože potřebujeme mnohem více zaměstnanosti, než bude schopen poskytnout proces otevírání hospodářství.

Lisabonský program je skutečně ukazatelem: dosáhnout vnitřního trhu, dát do pořádku veřejné finance, reformovat, modernizovat náš pracovní trh, angažovat se za reformu v oblasti životního prostředí a obnovitelných zdrojů a jedním slovem otevřít Evropu skutečně znamená větší sociální soudržnost v Evropě.

  Enrique Barón Crespo (PSE). - (ES) Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo Rady, vážený pane místopředsedo Komise, dámy a pánové, považuji za zvláště vhodné, že se rozprava o globalizaci uskutečňuje během portugalského předsednictví, protože Portugalsko je zemí, na jejíž vlajce je zeměkoule, protože Portugalci byli v první linii, když jsme my Evropané globalizaci zahájili, a protože globalizace není morovou ranou. Evropané začali proces globalizace v době renesance, když jsme byli méně civilizovaní než Číňané a Indové, a podle toho jsme viděni ve zbytku světa.

Nyní, s lisabonskou smlouvou, budeme též průkopníky toho, co bych nazval „postimperiální globalizace“. Nechystáme se dobývat nové kontinenty; místo toho dáváme odpověď, ve které z naší vlastní vůle spojujeme hodnoty společné státům a národům, a můžeme se stát příkladem takové globalizace, která je potřebná nejvíce, a to politické a sociální globalizace.

Hovořili jsme tu o dravé, nekontrolované finanční globalizaci navzdory skutečnosti, že máme Evropana například v čele Mezinárodního měnového fondu. Ve WTO tvoříme přední blok a máme specifickou zodpovědnost. Co nám chybí? Chybí nám právě to, abychom uměli v globalizovaném světě nacházet odpovědi, které jsou s námi v souladu. Konkrétně jsou tu dvě velmi důležitá a náročná hlediska, při kterých musíme postupovat velmi aktivně: nejen v oblasti obchodu a technologického rozvoje, ale i na podporu univerzální ochrany lidských práv, zejména práv pracujících, pro které existuje Mezinárodní organizace práce, a také v jednáních a politikách potřebných pro zvládnutí změny klimatu.

V každém případě, vážená paní předsedající, a tím uzavřu, věřím, že my Evropané nemáme žádné právo na pesimistický pohled na globalizaci. Usilovali jsme o ni, a nyní musíme přijít s vynalézavými odpověďmi.

  Jerzy Buzek (PPE-DE). - (PL) Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, je evidentní, že se nám nepodaří vyřešit všechny problémy globalizace jedním prohlášením a jedním opatřením na podporu lisabonské strategie. Avšak prohlášení Rady a Komise je dobré, protože obrací pozornost na skutečnost, že globalizace není prokletí a nemusí být hrozbou, že by ve skutečnosti mohla být pro občany Evropy něčím pozitivním a že jsou to občané a jejich aktivity, které by měly být hlavním vodítkem pro opatření EU.

Jsme pro čtyři oblasti opatření. V první řadě znalostní trojúhelník, především inovace, a rozumím, že v tomto je třeba jednat rychle, aby přinejmenším začal pracovat Evropský technologický institut.

Za druhé, podnikatelské prostředí, a to znamená celkem otevřený a volný vnitřní trh bez monopolů a s otevřenou soutěží, menší regulací a menší byrokracií, což je něco, za co tak odvážně bojuje pan místopředseda Komise Günter Verheugen.

Za třetí, lidské zdroje, které zahrnují i problémy migrace a zejména opatření proti odlivu mozků, a to znamená lepší vzdělání, přitažlivé investice a sociální rozměr EU založený na úspěších hospodářství.

Za čtvrté a za poslední, energetika a změna klimatu, to znamená společná energetická politika (věřím, že toto je něco, co si všichni uvědomujeme) a snížení emisí. Není však možné, aby snížení emisí skleníkových plynů v Evropské unii samo o sobě zachránilo světové podnebí. Z toho důvodu potřebujeme EU, která je politicky silná, neboť jedině silná EU může přimět Spojené státy, Čínu a Indii, aby dodržovaly směrnice o ochraně klimatu.

Co se týká snižování emisí v EU – ano, jsem pro, ale jsem rovněž pro EU, která je politicky silná, a to znamená co nejrychlejší a úplnou ratifikaci Evropské smlouvy.

  Gary Titley (PSE). - Vážená paní předsedající, doufáme, a říkám doufáme, že lisabonská smlouva bude představovat uzavření jedné kapitoly v dějinách Evropské unie, kapitoly růstu EU, upevňování a míru a stability na kontinentu, odstraňování obchodních a hospodářských překážek mezi členskými státy a institucionálního rozvoje, který byl na dosažení těchto věcí potřebný. Nyní ale potřebujeme začít novou kapitolu, kapitolu vyhlížení ven a postavení se výzvám globalizace.

Potřebujeme globální Evropu, která si stanoví zcela nový program pro globalizaci, spočívající na zásadách otevřenosti a spravedlnosti a na důležitosti spolupráce mezi členskými státy. Víme, o jaké výzvy se jedná – v této rozpravě byly dobře projednány. Potřebujeme mít moderní a účinný sociální program. Potřebujeme se zabývat terorismem a zločinem, podporovat bezpečnost za našimi hranicemi a řešit chudobu. A jak řekla paní Bowlesová, skutečně máme politiky s těmito cíli. Ale buďme upřímní: pokrok byl doposud pomalý, byl nevyrovnaný a ne vždy velmi účinný.

Pokud se skutečně máme vypořádat s globalizací, potřebujeme radikální a zásadní posun nejen v politikách, ale i v celém způsobu uvažování v Evropské unii. Musíme se nyní jednoduše soustředit na činy a výsledky. Musíme zajistit, aby členské státy plnily své sliby, protože máme rámec EU. Co nemáme je 27 členských států, které všechny dělají to, co říkají, a důraz musíme nyní klást na dodržování slibů a naplnění celého potenciálu, který EU má.

  Alexander Radwan (PPE-DE). - (DE) Vážená paní předsedající, shrnout globalizaci do dvou minut – dobře, jak si přejete! Můj první požadavek je, abychom se tématem globalizace v našich rozpravách zabývali trochu upřímněji. Můj rodný region Bavorsko má polovinu svého HDP z vývozu. Mnozí lidé jsou ke globalizaci kritičtí, ale pokud bychom se jich zeptali, zda by souhlasili s tím, kdyby jejich místní společnosti už neměly dovoleno dodávat zboží na světový trh, řekli by „ne“.

Podobně, pokud bychom zašli do nákupních center a zeptali se, zda je někdo ochoten vzdát se možnosti nakupovat zboží za konkurenceschopné ceny – ať už by to byla elektronika, textil nebo jiné zboží – nenašli by se žádní dobrovolníci. Každý ví, že dovoz ze zemí s nízkými náklady je důvodem nízké inflace posledních let. Je jedině správné a vhodné přiznat to i navzdory tomu, že pravidelně mluvíme o globalizaci jako o hrozbě.

Evropa musí usměrňovat proces globalizace, protože přináší užitek našim výrobcům stejně jako našim spotřebitelům. To je například smysl odstraňování byrokracie, což je důležitým cílem pro pana komisaře Verheugena i pro Evropu. Nechci naznačovat, že je to úkol pouze pro Komisi; mluvím i o Parlamentu a o Radě. Nyní mluvíme o globalizaci, ale za chvíli budeme přijímat směrnici o ochraně půdy a vytvářet více byrokracie. Naše činy v Evropě musí být přísně soudržné a naše poslání je formovat Evropu.

Zvážíme-li krizi na trhu s rizikovými hypotékami ve Spojených státech, musíme si uvědomit, že mezinárodní finanční trhy jsou navzájem propojené a že my Evropané musíme pomoci, má-li se něco stát. Jak budeme přistupovat k ratingovým agenturám a jak budeme přistupovat k rizikovým fondům? Politováníhodné je, že pan komisař McCreevy, který je za tyto záležitosti odpovědný, zatím nepřevzal vedení v hnutí za zvládnutí amerických a dalších trhů, a Evropa tak zaostává.

Navzdory tomu pevně věřím, že Evropa je na globalizaci dobře připravená. Máme z ní zisk, což musíme veřejnosti vysvětlit, a musíme též trvat na minimálních standardech, třebas by to nebyly evropské standardy, a potom budeme připraveni na výhru v hře globalizace. Zda ke globalizaci dojde či nikoli, o tom se nerozhoduje v Bruselu nebo ve Štrasburku.

  Magda Kósáné Kovács (PSE). - (HU) Děkuji vám, vážená paní předsedající. Hovořím jako zástupkyně regionu, který si po válce nemohl zvolit svůj osud. Mezi naší zemí a šťastnější častí Evropy byl ostnatý drát, ale dokonce ani ten nedokázal zabránit nepředvídaným následkům globalizace.

V roce 2000 jsme se začali seznamovat s konkurenceschopností a solidaritou ve strategii pro práci a pracovníky a v lisabonské strategii. Od té doby se rovnováha mnohokrát vychýlila ve prospěch obnovy kapitálu a objevila se obava, že se vytrácí lidská tvář této strategie.

Konkurenceschopnost a práce jsou nepopiratelně a historicky neoddělitelnými koncepty a začínáme si uvědomovat, že hodnotná práce je pouze částí hodnotného života. Hodnotný život zahrnuje také základní jistotu, příspěvek ke zdravému životu a rozvoji, absenci diskriminace a přijatelné životní podmínky.

Evropa by však neměla vidět sebe sama jen jako obránce hodnot, ale i jako subjekt, který formuje sny pokolení, vytváří příležitosti pro evropské občany a pro ty, kteří přicházejí ze třetích zemí, aby zde vyráběli. A toto je právě důvod, proč by solidarita neměla zůstat pouze sloganem; měla by se stát šancí pro lidi, kteří umějí vyrábět, nebo by jim to měla umožnit.

Dámy a pánové, trh práce a kapitál, který požaduje výnos, je neúprosně selektivní, a nové lidské zdroje si žádají vyšší investice, než je cena, za kterou čím dál pohyblivější kapitál dokáže pracovní sílu nakoupit. Evropa hodnot nemůže přijmout, že ti, kteří začínají svou kariéru, starší lidé, lidé izolovaní chudobou, nucení učit se novým dovednostem stejně jako Romové zatížení břemenem vícenásobného znevýhodnění nebudou mít práci. Především s ohledem na to, aby břemeno znevýhodnění nespočívalo na bedrech dalších generací, by měly výdaje fondů Společenství nejen umožnit těmto lidem vést hodnotný život, ale i dále zvyšovat vyhlídky evropské konkurenceschopnosti. Děkuji vám, vážená paní předsedající.

  Georgios Papastamkos (PPE-DE). – (EL) Vážená paní předsedající, z této rozpravy přirozeně vyplývá závěr, že promítání evropského modelu na světové „megaplátno“ přináší nebezpečí i příležitosti.

Je pravidlem, že evropští občané vnímají globalizaci jako vnější jev: nevztahují se na ni žádné patrné evropské regulační či politické zásahy. Proto je úkolem evropského akčního plánu ukázat, že se tu skutečně brání viditelný a měřitelný evropský zájem a že se současně podporuje celosvětové porozumění.

Co se týká unijního programu zahraničního obchodu, zastávám názor, že prioritu by především mělo dostat zajištění recipročního přístupu na trhy a hospodářská soutěž za rovných podmínek, jak včera v tomto Parlamentu důrazně prohlásil francouzský prezident, pan Sarkozy.

Přísný evropský regulační rámec pro ochranu životního prostředí a ochranu veřejného zdraví spotřebitelů a pracovníků je významným dokladem politické a institucionální zralosti Evropské unie. Avšak pokud se z něho nemá pro Unii stát chronická konkurenční nevýhoda, musí na něj další přední mezinárodní aktéři přiměřeně reagovat.

Kompromis mezi vnitřními a vnějšími aspekty lisabonské strategie pomůže prosazovat evropský model na poli globální správy. Je však v rozporu s nižším stupněm regulační přísnosti a úplnosti právních závazků ve WTO a také dalších mezinárodních organizacích. Unie nyní stojí před výzvou, aby sehrála vůdčí a konstruktivní úlohu na vyšším stupni mezinárodní spolupráce. Je vyzývána, aby upřednostňovala přijímání závazných povinností a schvalování mezinárodních standardů v zájmu většího regulačního sbližování.

  Stephen Hughes (PSE). - Vážená paní předsedající, toto byla velmi široce zaměřená rozprava a na konci bych rád opět obrátil pozornost k sociální politice jakožto produktivnímu činiteli.

Zahájení balíku integrovaného souboru hlavních směrů mělo vést k vyváženému pokroku v oblasti hospodářské a sociální udržitelnosti lisabonského procesu, ale v praxi, pokud vezmeme třeba hlavní směry politik zaměstnanosti, to nebyl případ integrování, ale podřízení. Hlavní směry politik zaměstnanosti se staly fakticky neviditelnými, a zakrývaly tak značné rozdíly jednotlivých členských států, pokud jde o plnění různých ukazatelů a cílů, které by měly podle strategie zaměstnanosti dosahovat v oblasti nezaměstnanosti mládeže, začleňování starších zaměstnanců a celé řady dalších faktorů. V některých členských státech výdaje na celoživotní vzdělávání a na aktivní opatření na trhu práce za posledních pět let ve skutečnosti klesly – nezvýšily se, ale klesly. To je rána pro lisabonský proces jako celek.

Strategie zaměstnanosti musí být tedy v dalším cyklu Lisabonu mnohem viditelnější. Jedna další poznámka – společné usnesení, o kterém tu dnes hovoříme, na několika místech zdůrazňuje potřebu poskytovat slušnou práci a soustředit se na zvyšování kvality práce. Tomuto cíli nepomáhá soustředění Komise na myšlenku jistoty zaměstnanosti v protikladu k zajištění pracovních míst, což se opakuje jak v zelené knize o pracovním právu, tak ve sdělení o flexikuritě. Při práci na flexikuritě ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci zdůrazňujeme, že důležitá je jistota zaměstnanosti i zajištění pracovních míst.

Co rychle se měnící, flexibilní firma potřebuje – firma měnící svou výrobní linku každých šest měsíců a svoji IT konfiguraci každé čtyři měsíce – je přizpůsobivá, zručná, věrná a cílevědomá pracovní síla, nikoli příležitostný a roztříštěný trh práce. Uděláme tedy, co je v našich silách, abychom vytvořili dobrý soubor zásad flexikurity, na jejichž základě je však třeba pozměnit hlavní směry. Pan Barroso předtím řekl: „Pokud to není pokažené, nespravujte to.“ Ale ono to pokažené je a potřebuje to opravu.

  Philip Bushill-Matthews (PPE-DE). - Vážená paní předsedající, gratuluji Komisi k výbornému dokumentu a rád bych pouze zdůraznil tyto čtyři body.

První se týká znalostního hospodářství. Myslím si, že způsob, jak je to vyjádřeno v textu, o volném pohybu myšlenek a výzkumníků, který lze vnímat jako „pátou svobodu“ EU, je krásným způsobem vyjádření a byl bych rád, aby se rozvíjel.

Abych zareagoval na to, co právě řekl pan Hughes, myslím, že tato poznámka skutečně odráží, kde se v diskusích ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci nacházíme, že se chceme posunout od představy prostého zajištění pracovních míst k ochraně zaměstnanosti prostřednictvím podpory zaměstnatelnosti a zlepšováním schopností; tímto způsobem může úspěch Evropy ve věku globalizace znamenat současně úspěch jednotlivců – úspěch lidí – a to by také měla především EU představovat.

Druhý postřeh se týká malých a středních podniků. Je tu odkaz na širokou škálu nových návrhů na konec roku 2008. Jsem rád, ale je tu „ale“: prosím, nepřesouvejme svou pozornost k novým návrhům, které mají být schvalovány zítra, pokud se nejprve nesoustředíme na plnění dnešních závazků konat. Zde bych rád obrátil pozornost, zejména pozornost pana Verheugena, k tomuto 25% zjednodušení stávající právní úpravy EU. Ukažte nám prosím v tomto ohledu nějaké skutečné výsledky pro všechny raději dříve než později, protože to přinese malým a středním podnikům mimořádný prospěch. V tomto kontextu bych rád vyzval k hromadnému přehodnocení směrnice o pracovní době, k němuž budeme potřebovat mnohem více laterálního myšlení – a myslím skutečně nás všechny, včetně poslanců Evropského parlamentu.

Za třetí, jednotný trh: přidat vnější rozměr je plně v pořádku, ale věnujme se nejprve vnitřnímu rozměru a dokončeme náš jednotný trh předtím, než si vytvoříme velké ambice směrem ven. Rád bych panu Schulzovi a také panu Hughesovi řekl, že plně souhlasím s tím, že to není pouze pro náš hospodářský pokrok, ale i pro dosažení sociálního pokroku.

Na závěr o něco osobnější poznámka: jediná věc, se kterou mám v dokumentu problém, je hned první řádek na titulní straně, který zní „Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů“. Uvědomuji si, že Evropský hospodářský a sociální výbor i Výbor regionů existují – i když nikdy nevím proč – ale prosím, nevyzdvihujte je na stejnou úroveň jako jmenované spolurozhodovací orgány.

  Miroslav Mikolášik (PPE-DE). - (SK) V situaci, kdy se stále více projevuje fenomén globalizace, musí Evropská unie reagovat velmi promptně a klást si otázky, zda je konkurenceschopnost Evropy nejen zachována, ale zda roste. Zda je lisabonská strategie, nástroj, který to má zajišťovat, schopná přinášet řešení zejména v oblasti inovace, energie, migrace, vzdělání a demografie. Toto všechno musí být spojeno s růstem a se schopností vytvářet pracovní místa.

Přicházejí nové výzvy v oblasti životního prostředí, jako např. emise CO2, používání pesticidů, starost o čistotu zásob a zdrojů pitné vody, ochranu půdy a půdního fondu. V neposlední řadě jsou to i výzvy v oblasti zdraví, epidemií, ale i v boji proti obezitě, kardiovaskulárním chorobám a rostoucímu výskytu všech druhů rakoviny.

Dámy a pánové, globalizace přináší i výzvy v oblasti bezpečnosti, migrace a rostoucí nebezpečí v oblasti kriminality a terorismu. Brzy budeme svědky pádu posledních zbytků železné opony a rozdělení Evropy vstupem 9 nových členských zemí do schengenského prostoru. Musíme dělat všechno pro to, aby byl tento společný prostor dokonale střežen, aby k nám nepronikali ilegální migranti, kteří dále zhoršují bezpečnostní situaci ve členských státech. Na druhé straně vyzývám k zodpovědnému přístupu při vydávání pracovních povolení pro legální migranty – čiňme to promyšleně, vybírejme si kvalifikované pracovníky do odvětví, kde je to životně důležité.

Zároveň věřím, že starší členské země, a toho by si mohla všimnout i Komise, starší členské země Evropské unie odstraní nesmyslná omezení pro zaměstnávání občanů z nových členských zemí Evropské unie. V dnešní situaci je to nepochopitelný anachronismus.

  Tokia Saïfi (PPE-DE) . – (FR) Vážená paní předsedající, Evropská unie nemůže dopustit, aby se stala obětí globalizace, nebo aby její obyvatelé nabyli dojmu, že jsou lapení v něčem, co nedokážou ovlivnit. Otázka tedy nyní nezní, zda je globalizace dobrá nebo špatná: jde o to, zda jsme připraveni využít naši váhu, abychom ji směřovali a regulovali. Aby mohla Evropská unie čelit této výzvě, musí nalézt soulad mezi konkurenceschopností a hospodářskou a sociální soudržností. Posilování multilaterálních pravidel je součástí tohoto procesu.

V otevřeném hospodářském systému je nejlepším způsobem, jak zajistit dodržování práv spotřebitelů a občanů, dodržovat pravidla hospodářské soutěže a vytvořit spravedlivý a rovný trh, který odráží standardy v oblasti životního prostředí i sociální standardy. Proto je důležité, abychom si do té doby, než budeme mít soubor mezinárodně uznávaných pravidel, zachovali a neoslabovali naše nástroje na ochranu obchodu, které jsou našimi jedinými účinnými prostředky proti dumpingu. A ano, je možné, aby Evropa chránila své občany bez toho, aby byla protekcionistická. Evropa též potřebuje investovat do odvětví, která budou určovat hospodářský vliv v budoucnosti: především výzkum, inovace a vývoj čistých technologií.

V zájmu podpory těch, pro něž je nejtěžší mít z globalizace prospěch, musí Evropa urychlit svá opatření na zavedení solidarity do praxe, například pomocí flexikurity a Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci. Je v zájmu Evropy, má-li obstát v mezinárodní hospodářské soutěži, aby se přizpůsobila v předstihu a začala se reformovat. Evropská unie má všechny potřebné schopnosti a zdroje, aby v této výzvě obstála.

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE). - (FI) Vážená paní předsedající, úspěch v globalizaci je životně důležitý pro blahobyt Evropy: je zdrojem jejího hmotného blahobytu. Nyní když se tříletý cyklus obnovené lisabonské strategie chýlí ke konci, musíme soustředit svou pozornost především na vnější rozměr. Rada bych vyzdvihla tři konkrétní prvky.

Za prvé, energie, její dodávky a dostatek, zlepšuje a zhoršuje postavení společností v celosvětové hospodářské soutěži. Situace v Evropě se nezdá být nejlepší. Úpadek energetické soběstačnosti je pro EU vážnou výzvou. Už nyní dovážíme polovinu své energie ze zemí mimo EU a očekává se, že závislost na dovozu poroste. Kromě intenzivního úsilí zvýšit naši energetickou soběstačnost potřebujeme silnou zahraniční politiku v oblasti energetiky, společný hlas, solidaritu a zajištění dovozu.

Druhou klíčovou otázkou je změna klimatu, globální jev, který má negativní globální vliv na životní prostředí, hospodářství a společnost a který si žádá globální řešení. Jednostranná opatření deformují hospodářskou soutěž a způsobují úniky CO2. Pokud jde o globalizaci, prvořadým se stává nutnost celosvětového systému na obchodování s emisními povolenkami, povinný závazek vůči této myšlence ze strany všech industrializovaných zemí a rozvíjejících se hospodářství a odstranění překážek pro přístup čisté technologie na trhy.

Za třetí, EU by neměla zapomínat na Schumanovu skvělou ideu, že na cestě našeho úspěchu by mělo hospodářství sloužit společným cílům, lidskému dobru, míru a stabilitě. Naše kulturní tradice nás zavazuje, abychom usilovali o lidštější svět, který respektuje lidská práva. Jen tak může být globalizace v zájmu všech. Jen tak zabráníme, aby se nám svět vymkl z rukou.

  Panayiotis Demetriou (PPE-DE). – (EL) Vážená paní předsedající, vážený pane úřadující předsedo Rady, vážený pane komisaři, evropští občané podle všeho obecně hledí na historický jev globalizace se skepsí – mnozí dokonce se strachem a zcela negativním postojem. Důvodem je revoluce, která probíhá ve světovém hospodářství a sociální struktuře Evropy. Předsudky, strach a zejména nečinnost a pasivní přihlížení vývoji však nejsou cestou, jak čelit novému pořádku na světovém dějišti. Situace se nedá změnit. Globalizace tu bude, ať se nám to líbí, nebo ne. Obrovská globální vesnice se staví, jak řekl pan předseda Barroso.

Úkolem EU je chránit evropské zájmy. Musí se proto metodickým, plánovaným, kolektivním a dynamickým způsobem zapojit do procesu globalizace, aby rozvinula správná pravidla fungování v rámci nového světového systému. EU se musí pohnout vpřed; musí usilovat o blaho evropských občanů a samozřejmě i o blaho občanů světa. Jako společenství zásad a hodnot musí EU přiznat čestné místo své humanistické povaze a mezinárodně ji prosazovat. Musí přeměnit hospodářskou soutěž na skutečné soupeření napomáhající svobodě, demokracii, zásadě zákonnosti, sociální spravedlnosti, úctě k lidským právům, ochraně životního prostředí a mírumilovné koexistenci národů a jednotlivců. To je role, kterou EU může a musí sehrávat v procesu globalizace.

  Marianne Thyssen (PPE-DE). - (NL) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, tato rozprava nepřichází příliš včas. Globalizace je fakt. Říká se, že každá generace má svoje vlastní výzvy. Naší výzvou je zareagovat co nejlépe na nové okolnosti vyvolané globalizací.

Nejlepší odpovědí je samozřejmě globalizaci nevzdorovat, jak by si mnozí ještě přáli. To nemůžeme a nesnažíme se o to. V každém případě by to bylo pro nás v Evropě výjimečně kontraproduktivní, neboť jsme více než kdokoli jiný závislí na zbytku světa, co se týká surovin, energií, odbytových trhů pro naši výrobu a dokonce, vezmeme-li v úvahu naše stárnoucí obyvatelstvo, i pracovní síly.

Naší odpovědí musí být v globalizaci pokračovat a lépe ji formovat. To znamená uzavírat dohody a stanovovat pravidla na mezinárodní úrovni. Jako Evropa máme dostatek zkušeností s uzavíráním dohod v rámci Společenství. Použijme tedy tuto zkušenost, abychom se mohli ujmout vedení v mezinárodním měřítku.

Měli bychom to dělat, vážená paní předsedající, s potřebnou sebedůvěrou a inspirováni stejnými hodnotami, které vedou naše jednání v EU, hodnotami, které jsme tak dobře vyjádřili v reformní smlouvě a Chartě základních práv.

Dámy a pánové, včerejší ujištění, že legislativní a pracovní program Komise na rok 2008 se soustředí na přání formovat globalizaci s cílem co nejlepšího výsledku, je dobrým znamením, znamením, že se tyto záležitosti začínají brát vážně. Skutečnost, že jedním z témat projednávaných na neformálním summitu v Lisabonu byla i globalizace, naznačuje, že lisabonská strategie potřebuje nový vnější rozměr.

Jako koordinátorka skupiny pro lisabonskou strategii bych ráda zdůraznila, že tato strategie nás vyburcovala k činům. Postupně a s přestávkami se nyní někam dostáváme. První tříletý cyklus po střednědobém přezkumu už téměř skončil a možná jsou potřebné nové úpravy. Navrhovala bych, vážená paní předsedající, abychom se od nynějška méně soustředili na cíle, percentuální poměry a statistiky a více na skutečné cíle: inovace, dobré podnikatelské prostředí, konkurenceschopnost, růst a větší množství lepších pracovních míst.

Celá naše práce musí směrovat ke konečnému cíli, který máme, doufám, všichni společný, a to dobré šance na slušnou kvalitu života pro co největší počet lidí.

  Zuzana Roithová (PPE-DE). - (CS) Evropa se dokázala skvěle vyrovnat s věkem moderny, ale na globalizaci rozpačitě hledáme adekvátní strategii, abychom si udrželi klíčové postavení. Prvním krokem je pochopení, že Lisabonské strategii chybí externí dimenze a že se bude muset stát součástí složitější hospodářské a společenské strategie. Ta by měla pojmenovat pravdivě rozpor mezi silně regulovaným evropským hospodářstvím a liberalizovaným světovým obchodem a dát nám do ruky nástroje na zmenšování tohoto rozporu, který je pro Evropu vážnou konkurenční nevýhodou.

Důvody, které ospravedlňují regulaci uvnitř jednotného hospodářského prostoru, jsou rovná soutěž a vysoká ochrana spotřebitelů. Obojí však narušuje stále více příliv levného zboží ze třetích zemí a padělky. Před námi stojí takové děsivé úkoly, jako je kontrola gigantického objemu dováženého zboží, které nesplňuje evropské požadavky na bezpečnost.

Klíčovým bodem v naši komplexní strategii musí být tlak na konvergenci regulačních mechanismů. Tedy vytvoření globálních pravidel a standardů, a to nejen technických, ale také ekologických, sociálních a bezpečnostních. Jednou z cest jak tomu napomoci je důsledně trvat na dodržování lidských práv ve třetích zemích. Svoboda projevu umožní jejich občanům vynutit si vyšší pracovní a životní standard, a tím napomohou konvergenci z druhé strany.

Naše nová energetická koncepce dobře odpovídá na výzvu globalizace, je dobrým příkladem. Potřebujeme však revizi dalších politik, které se tak stanou součástí adekvátní komplexní strategie na zvládnutí globalizace. Musíme se zbavit reliktů, jako je například zemědělská politika.

Chceme-li zůstat důležitým hráčem na globálním hřišti, nesmíme jen reagovat, ale aktivně spoluvytvářet globální konvergenční pravidla na obou stranách mimo i uvnitř EU. Ano i Evropa se musí trochu změnit. Jinak nás čeká osud žáby uvařené v kotli. Ta totiž není schopna zaznamenat, že se voda začíná vařit a včas z kotle vyskočit.

  Hans-Peter Martin (NI). - (DE) Vážená paní předsedající, jeden z předešlých řečníků, pan Alexander Radwan, řekl, že Evropa je dobře připravená na globalizaci, ale moderní verze globalizace tu přece s námi je už 18 let. My se zatím soukáme z globalizační pasti – řeči o tom, jak bývávalo, o neúspěchu masového blahobytu a útoku na demokracii – rovnou do evropské pasti, produktu politického prvotního hříchu spočívajícího v neschopnosti zajistit slušnou smlouvu tehdy v Nice, kdy se dala přednost unáhlenému rozšiřování před hlubším sjednocováním.

Následkem toho spočívá jádro dnešních problémů v byrokracii, rozhazovaní miliard eur a, ano, v chybách při politickém verbovaní elit Evropy. Skutečně, vy sám, pane komisaři Verheugene, jste toho příkladem. Opovrženíhodné osobní útoky na vás začaly, když jste se pokusil dostat byrokracii pod kontrolu. Nyní je na vašem místě nový člověk a už se mu snaží podrazit nohy. Uvidíme, jakého pokroku v odstraňování byrokracie se mu podaří dosáhnout.

Tímto způsobem nemůžeme pokračovat. Pokud se nám nepodaří vyléčit tyto neduhy, unie zůstane v sevření politické paralýzy a výzvy globalizace nás přemohou.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. - (PT) Vážená paní předsedající, vážený pane místopředsedo Komise, dámy a pánové, toto byla skutečně dlouhá a obsažná rozprava, a ze všech rozprav, kterých jsem se tu zúčastnil jako zástupce předsednictví, tato měla nejdelší seznam účastníků a poslanců, kteří vyslovili svůj názor. Toto je zjevně vysoce aktuální otázka nejvyššího významu, ale nedělejme si iluze, že to není současně náročná a kontroverzní otázka, která vyprodukovala velkou rozmanitost názorů, rozborů a připomínek. Vidím tu ale přece jistý společný závěr, a to je, že globalizace tu bude, bude se rozvíjet a projevovat novými způsoby.

Není žádná cesta zpět, není možný návrat, nemůžeme zvrátit dějiny. Samotná globalizace je výsledkem našeho pochodu směrem k budoucnosti. Co musíme udělat, co musíme analyzovat a o čem musíme rozhodnout, to se přirozeně týká způsobu, jak globalizaci co nejlépe využít a co nejvíce zužitkovat a současně omezit či odstranit všechna známá rizika, která jsou s ní spojená, přičemž bychom vždy měli mít na paměti – což je pro mě velmi důležitá věc – že globalizace musí sloužit lidstvu a občanům, a nikoli naopak. Není to lidstvo, občané či lidské bytosti, které by musely sloužit globalizaci.

Je také málo pochyb o tom, že musíme my v Evropě své podniky, ať už velké nebo malé a střední, vybavit nástroji a politikami, které jim umožní čelit výzvám hospodářské globalizace, abychom byli schopni co nejlépe využít to, co globalizace nabízí, a mít z toho co největší prospěch. Musíme zvyšovat kvalifikovanost a odborně připravovat evropské občany a musíme i reformovat náš sociální model. To není otázka redukce či oslabování tohoto modelu, ve skutečnosti je tomu právě naopak. Musíme ho posílit a přizpůsobit, aby se mohl úspěšně utkat s výzvami a hrozbami, které globalizace přináší. V oblasti životního prostředí musí být patrná skutečnost, že se Evropská unie osvědčila při ochraně životního prostředí a že prokázala svou schopnost vést a ukazovat cestu k budoucnosti tak, jak se to nepodařilo žádnému jinému regionálnímu bloku států na světě. Jednání, která začnou v prosinci na Bali, to jasně ukáží.

Na závěr se musím dotknout i „vnějšího rozměru“ lisabonské strategie, která je úzce spojená s globalizací. Chci vyzvat další, kteří mají stejnou cestu a čelí stejným těžkostem a problémům globalizace, aby se s námi podělili o hospodářské, sociální a environmentální hodnoty a zásady, a samozřejmě chci také vysvětlit, že globalizace bude úspěchem pro všechny jen tehdy, pokud se dokážeme shodnout na sociálním, hospodářském a environmentálním světě, který je skutečně regulovaný ve prospěch a ke službě všech. Toto hledisko má zásadní význam. Nebuďme naivní, dámy a pánové. Věříme, že s pevnými politikami, pevnými zásadami a pevnými hodnotami, můžeme skutečně dosáhnout toho, co jsem už nazval naším klíčovým cílem: globalizace ve službě lidstva.

  Günter Verheugen, místopředseda Komise. - (DE) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, sdělení Komise o evropském zájmu, které nám posloužilo jako základ pro dnešní rozpravu, není ničím více než jistým druhem podkladu pro diskusi. Není to lisabonský plán na další tři roky. Je to dokument, jehož záměrem je vyvolat diskusi v Evropské radě a Evropském parlamentu, aby Komise mohla zapracovat výsledky této diskuse do návrhů na další lisabonský cyklus. Tyto návrhy nevzniknou dříve než v prosinci. Nejsou ještě na stole, takže ti vážení poslanci, kteří kritizovali Komisi za to, že nepředstavila žádné hmatatelné návrhy, se namáhali na základě nedorozumění.

To nebylo smyslem dnešní rozpravy. Úmyslem Komise bylo zjistit, na co vy, zástupci evropských voličů, chcete, aby Komise soustředila při formulování lisabonského plánu svou pozornost. S potěšením mohu říci, že na mnoho z toho, co se tu dnes řeklo, jsem schopný reagovat kladně.

Hlavní směry zůstanou ústředním nástrojem nového lisabonského balíčku. Jak vysvětlil pan předseda Barroso, tento nástroj fungoval a my ho jako takový nebudeme měnit, ale samozřejmě ho budeme formulovat takovým způsobem, který nám dovolí vzít náležitě v úvahu zkušenosti posledních tří let a posoudit větší váhu problémů, které se během tohoto období dostaly do popředí.

Dovolte mi uvést několik příkladů. Budeme muset klást větší důraz na spojení konkurenceschopnosti, energetiky a životního prostředí. V dnešní rozpravě zaznělo několik požadavků v tomto smyslu. To je vcelku správné. Je na čase přestat zvažovat politiky v izolaci. Potřebujeme zcela angažovaný přístup. Musíme přiznat větší důležitost formulaci jednoznačných návrhů s cílem zajistit, že globální hospodářská soutěž, kterou si nepochybně přejeme, bude probíhat za rovných podmínek se stejnými pravidly pro každého. Více pozornosti musíme věnovat nacházení cest pro podporu strukturální změny sociální politiky. Zdálo se, že v dnešní rozpravě byl napříč stranami přítomný názor, že toto je skutečně velký problém, a tento názor je vskutku na místě.

Dovolte mi k tomuto tématu něco podotknout. Věřím, že není správné nevidět investice do sociální stability a sociálního zajištění jako něco víc než milosrdnou almužnu. Naopak, jsou to investice rovněž do hospodářského potenciálu, protože určitě nemůže být pochyb o tom, že hospodářský potenciál Evropy je závislý na vysoce motivované a vysoce efektivní pracovní síle, a důvodem, proč tuto výhodu máme, je naše vysoká mzdová úroveň a vysoký stupeň sociálního zajištění.

Není pravda, že by se hospodářský růst a sociální systém vzájemně vylučovaly. Ve skutečnosti, jak dnes řeklo i několik dalších řečníků, každý z nich doplňuje a posiluje ten druhý. To považuji za zásadní úvahu. Měl bych též poznamenat, že už jenom z toho důvodu, že stále více regionů a odvětví trpí nedostatkem vzdělané a kvalifikované pracovní síly, se musíme otázkou zaměstnatelnosti zabývat mnohem intenzivněji než doposud. Věřím tedy, že jsme v mnoha těchto záležitostech na stejně vlnové délce.

Dovolte mi připomenout, že Komise se ztotožňuje s názorem, že otřesy, které jsme nedávno zažívali na finančních trzích, vyžadují mezinárodní, multilaterální kroky. Nemůžeme jednoduše nechat věcem volný průběh, protože tu máme, jak bylo řečeno, strukturální chybu zabudovanou do mezinárodního finančního systému. Není to lidské selhání na straně manažerů, kteří jsou nyní propouštěni s balíčky odškodného v hodnotě 100 až 200 milionů dolarů; ne, je to výsledek strukturální chyby.

Rád bych učinil další tři stručné poznámky ke klíčové rozpravě, která tu dnes proběhla na téma globalizace. Za prvé, vypracovat společnou evropskou politiku na základě této rozpravy je tak těžké proto, že neexistuje shoda o tom, co je vlastně evropský zájem. Ve své každodenní práci se ve skutečnosti stále setkáváme s kaleidoskopickým vymezením zájmů Evropy. V závislosti na situaci v té které době může zájem Evropy spočívat v nízkých cenách v supermarketech v jednom členském státě nebo ve vysokém stupni zaměstnanosti v průmyslu v jiném státě a tento konflikt zájmů není lehké vyřešit. Zájem Evropy může spočívat ve vysokém stupni zaměstnanosti v ocelářském průmyslu v Liège, abych použil jeden aktuální příklad, nebo ve vysokých environmentálních standardech v oblasti evropského obchodování s emisemi. Neustále bojujeme s těmito rozpory a neexistuje žádná jednotná linie, kterou by 27 členských států mohlo sledovat, aby definovaly svůj společný evropský zájem.

Za druhé, nemůžeme si osvojit názor, že globalizace byla v pořádku, pokud nad chudými zeměmi jihu dominovaly bohaté země severu, tedy byla dobrá, dokud trvaly takové okolnosti, ale je špatná, jakmile se země jihu stanou konkurencí. Takto nemůžeme reagovat. Přijatelné není ani vznášet požadavky na vysoké standardy v oblasti životního prostředí a sociální standardy v rozvojových regionech, dokud sami odmítáme změnit naše vlastní politiky.

Dnes v Evropě slyšíme, že Čína a Indie musí změnit své standardy v oblasti životního prostředí a sociální standardy. To samozřejmě učinit musí, ale Číňané a Indové vnímají takovéto nároky jak pouhý evropský protekcionismus, neboť jsme sami dospěli k blahobytu s pomocí nízkých sociálních standardů a nízkých standardů v oblasti životního prostředí a nyní jiným říkáme, že si chceme ponechat, co máme, ale oni to stejné mít nemohou.

Taková politika, dámy a pánové, je odsouzená k neúspěchu, to vám zaručuji. Jediný přijatelný přístup je těmto rozvojovým ekonomikám předvést, že existuje odlišná cesta, že je možné environmentální a sociální výzvy proměnit na hospodářskou příležitost. To vyjadřuje termín „environmentálně-průmyslová politika“.

Věřím, že v tomto ohledu se z velké části shodujeme a z toho bude nyní Komise ve svém usilovném snažení vycházet, aby mohla představit svoje návrhy na další lisabonský cyklus. Tímto se bude zabývat jarní setkání Rady v březnu, což dává Evropskému parlamentu dostatek prostoru, aby vyslovil svůj názor na specifické iniciativy a návrhy dříve, než bude v březnu příštího roku přijato závěrečné rozhodnutí.

(potlesk)

  Předsedající. – Děkuji vám za shrnutí, pane komisaři.

Dostala jsem sedm návrhů na usnesení v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra ve 12:00 hod.

(zkráceno v souladu s článkem 142 jednacího řádu)

  Edit Herczog (PSE), písemně – (HU) Vážený pane předsedo, vážená Rado, vážená Komise, dámy a pánové, následkem globalizace se stále více a více zemí stává demokratickými a přechází k volnému světovému obchodu. To je dokladem úspěchu půlstoletí evropské politiky míru a demokracie. Na druhé straně skutečnost, že některé země někdy získávají v mezinárodním obchodě výhodu použitím protiprávních nástrojů, je známkou toho, že přechod k ústavnosti je postupný a ne hned dokonalý. Právě z tohoto důvodu by mělo být cílem Evropy pokračovat v prosazování a posilování demokracie.

Jak úspěšní budeme v globální hospodářské soutěži, která z toho vyplývá, záleží na nás. Jako autorka zprávy Parlamentu o globalizaci vím, že tyto výzvy známe a že je čas na činy.

Musíme myslet na skutečnost, že naše dnešní prosperita by měla být zachována pro naše vnuky, a to takovým způsobem, aby se zároveň rozvíjely i jiné národy světa. Budou mít energii? Budou mít obyvatelné životní prostředí? To je obsahem Evropské energetické politiky a budování „nízkouhlíkového“ hospodářství.

Musíme zajistit, aby každý člověk v Evropě bez ohledu na svůj původ a stav, i každý podnik bez ohledu na svou velikost a sídlo mohl rozvinout všechna svá nadání a své nejlepší schopnosti. To je cílem rovných příležitostí, budování znalostní společnosti, politiky inovací a nové evropské politiky pro malé a střední podniky.

Musíme přepnout do digitálního věku a na to musíme zavést elektronické začlenění ve všech oblastech a pro každého.

Stručně řečeno, máme všechny nástroje; musíme to pouze udělat. Dejme se do toho!

  Janusz Lewandowski (PPE-DE), písemně. – (PL) Globalizace je nezastavitelný proces, ale úspěch Evropské unie v globalizaci není samozřejmostí. Lisabonská strategie v podobě, v níž se doposud zaváděla, není receptem na tento úspěch. Ve skutečnosti je to pouze papírová strategie a dokonce už v roce 2005 bylo jasné, že nebyl dosažen hlavní cíl, tedy soutěž s USA v oblasti konkurenceschopnosti a inovací.

Mezi tím se objevily další výzvy v podobě hospodářské ofenzívy z Číny, Indie a dalších asijských zemí. Doposud mnoho smysluplných cílů zakrývalo skutečnost, že neexistuje politická odvaha uskutečnit strukturální reformy na vnitrostátní úrovni, tedy úrovni, na které se rozhoduje o možnosti inovativní a dynamické Evropy. Kvůli nedostatku této odvahy hledá Evropská unie náhradní řešení. Například tak, že vkládá své naděje do radikální změny rozpočtu Společenství, což představuje zvýšené veřejné výdaje na výzkum a vývoj. To ale nestačí, pokud tuto snahu nebude provázet schopnost přijímat rizika a podpora pro inovativní společnosti v soukromém finančním sektoru.

Řešení v podobě Evropského technologického institutu ilustruje sklon k institucionálním řešením, zatímco Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci ukazuje rozsah přehnaných evropských obav. Správnou odpovědí na výzvu globalizace je úplná tržní liberalizace a odvážná reforma evropského sociálního modelu.

  Joseph Muscat (PSE), písemně. – Má-li Evropská unie uspět v tomto věku globalizace, potřebuje rozvíjet politiku přímých zahraničních investic pro Evropu.

Potřebujeme politiku, která bude pokrývat:

- příchozí přímé zahraniční investice, tedy přímé investice v Evropské unii pocházející z jakékoli jiné části světa;

- odchozí přímé zahraniční investice, tedy investice v jakékoli části světa pocházející z Evropské unie;

- a vnitřní přímé zahraniční investice, tedy přímé investice v některém členském státě Evropské unie pocházející z kteréhokoli dalšího členského státu Evropské unie.

Je pravda, že máme základy takovéto politiky, například sedmý rámcový program, který vytváří podmínky pro získávání investic do výzkumu a vývoje.

Ale to je pouze jedna část příběhu, i když důležitá.

Údaje a čísla ukazují nesmírný význam přímých zahraničních investic v dnešním světovém hospodářství nebo i to, jaké postavení má Evropa v oblasti přímých zahraničních investic vůči zbytku světa.

Tyto údaje ukazují, že pokud máme dodat lisabonským cílům nějakou skutečnou sílu, potřebujeme všeobecnou politiku přímých zahraničních investic, abychom z nich pro naše lidi vytěžili co nejvíce.

  Alexander Stubb (PPE-DE), písemně. – Dnes se Evropanům nezdá nijak výjimečným cestovat s ruksakem na zádech po Latinské Americe, chatovat online s přáteli z Afriky a objednávat si CD ze Spojených států. Díky globalizaci se svět zmenšuje. Především mladá generace vnímá Evropu jako svůj dvorek a planetu asi jako rodné město.

A přece má výraz globalizace stále špatný zvuk. Je rozšířená obava, že zásluhou globalizace země s nízkými pracovními náklady připraví Evropu o pracovní místa.

EU má významnou úlohu při měnění těchto postojů. Měla by dokázat, že spolu jsou členské státy dost silné nejen na to, aby globalizaci přežily, ale aby z ní dokonce těžily. Jak se uvádí v prohlášení, Evropa je největším světovým vývozcem zboží a služeb a druhou největší cílovou oblastí přímých zahraničních investic. A pokud mluvíme o zaměstnanosti: v roce 2006 bylo vytvořených celkem 3,5 milionu nových pracovních míst!

Samozřejmě jsou věci, které musíme zlepšit: Evropskou politiku inovací by bylo vhodné posílit, potřebná je globální tržní regulace a předcházení změně klimatu by nemělo být pouze problémem Evropy. Avšak obecně nemám žádné pochybnosti, že EU vyjde ze zkoušky globalizace jako vítěz.

PŘEDSEDAJÍCÍ: EDWARD McMILLAN-SCOTT
místopředseda