Předsedající. - Dalším bodem programu je šest návrhů usnesení o východním Čadu⁽¹⁾.

  Adam Bielan (UEN), autor. − (PL) Paní předsedající, rád bych řekl, že jsem velmi znepokojen zesilujícími boji v Čadu, ale také nedostatkem pokroku při nalézání politického řešení konfliktu. Rád bych proto upozornil zejména na úlohu operace EUFOR TCHAD/RCA. Hlavním cílem evropské iniciativy, která je zároveň podporována i OSN, je zajistit bezpečnost v humanitární zóně.

Je vhodné mít na paměti pokračující krizi v Dárfuru a způsob, jakým destabilizuje situaci v regionu, a připomenout si zde, že tento konflikt již překročil hranice Čadu a Středoafrické republiky. Věřím, že je nezbytné co nejdříve vyslat na místo neutrální jednotky z členských zemí. Rád bych však zdůraznil, že úspěch takové mírové mise závisí na politickém úsilí, které musí být vyvinuto, pokud má být veden úspěšný mírový proces.

  Mary Lou McDonald (GUE/NGL), autor. − Paní předsedající, chci uvést několik důležitých a zásadních bodů. Naprosto není pochyb o tom, že je v Čadu nutná intervence. Není pochyb o tom, že obrovskému lidskému utrpení uprchlíků v oné části světa lze jen obtížně přihlížet, ale chci zcela jasně uvést, že navrhovaná mise s sebou nese několik zásadních obtíží.

Tou první je nejasnost, pokud jde o mandát operace. Říkáme, že se jedná o mírové a humanitární úsilí. Pokud je tomu opravdu tak, pak musí být podmínky, za jakých budou vojenské jednotky vyslány, dvojnásob jasné. Jsem přesvědčena, že tato vyjasněnost chybí.

Nevěřím – a se svým kolegou musím nesouhlasit –, že intervence takto postavená ve svém důsledku zvýší bezpečnost. Nedávno jsme byli svědky narůstající intenzity a krutosti konfliktu. Od mnoha vůdců vzbouřenců jsme také slyšeli, že jakákoliv intervence, a tato intervence zejména, bude považována za nepřátelský akt. To představuje obrovský problém.

Musím také říci – a opět se svým kolegou nesouhlasím –, že jednotky ve stávajícím složení nebudou působit jako požadované neutrální síly. Při vší úctě k Francii a jejímu lidu musím říci, že zapojit do takové míry Francii je na hranici provokace a že to považuji za velmi nemoudré.

Nevěřím, že jsme schopni formulovat společnou evropskou obrannou nebo bezpečnostní politiku. Obtíže, které se objevily – v tomto případě ve vztahu k Čadu –, velmi jasně ukazují, proč tomu tak je. Myslím, že je to nerealizovatelné, protože máme velmi odlišné tradice a historii a velmi odlišné cíle zahraniční politiky a odlišné názory. Zejména z tohoto důvodu je škoda – pokud to tak mohu říci, vzhledem k tomu, že pocházím ze země, která je alespoň nominálně vojensky neutrální –, že povinnosti, odpovědnost a kapacity vojensky neutrálních zemí nejsou v Evropské unii dostatečně uznány, a to zejména v Lisabonské smlouvě. Věřím, že právě země s takovouto tradicí by mohly provést cennou intervenci založenou na neutralitě, kterou můj kolega zmiňoval.

Abych to uzavřela, intervence v Čadu je nezbytná. Nicméně je důležité, jakým způsobem se s ní vyrovnáme. Jakákoliv operace musí být cílená. Zajisté musí být neutrální a především musí mít naději na úspěch.

  Marios Matsakis (ALDE). - Paní předsedající, všiml jsem si, že tabule neukazuje čas. Znamená to, že máme dnes odpoledne k dispozici neomezený čas, nebo se jedná o technickou závadu?

  Předsedající. - Pane Matsakisi, všichni bychom měli dodržovat časový limit, o němž víme, že nám byl poskytnut.

  Colm Burke (PPE-DE), autor. − Paní předsedající, byl jsem to já, kdo inicioval toto naléhavé usnesení, aby byl vyvinut politický a veřejný tlak na vyslání mírotvorné mise EU na hranice východního Čadu, a to co nejdříve. Nedávné nepokoje ve východním Čadu, včetně těžkých střetů mezi povstalci a čadskou armádou, podtrhují naléhavou potřebu naší přítomnosti v tomto regionu, abychom ochránili nevinné uprchlíky a vnitřně vysídlené osoby před uvíznutím v křížové palbě. Tyto vojenské zločiny zvyšují kriminalitu a vedou ke zvýšené nejistotě v okolí táborů pro vnitřně vysídlené osoby. Nejen že je přístup do táborů humanitárním pracovníkům znemožňován, ale tito pracovníci bojují s problémem banditismu, který omezuje jejich schopnost poskytovat tolik potřebnou humanitární pomoc.

Vyzývám EU a její členské státy, aby respektovaly učiněné politické rozhodnutí a aby této misi poskytly více jednotek a vhodnou finanční, logistickou a vzdušnou podporu, včetně nezbytného množství vrtulníků, a to co nejdříve. Pokud nedokáže EU mobilizovat dostatečné jednotky a vybavení tak, aby tato mise byla akceschopná, je hodnověrnost zahraniční politiky EU na světové scéně v sázce. Toto je mírová mise EU, a proto se týká všech členských zemí EU, ať již jsou zeměmi účastnickými nebo ne.

Rád bych nyní na tomto místě rozptýlil mýtus o tom, že této misi bude dominovat Francie. Tato mise má jednotky pocházející ze Švédska, Nizozemska, Polska, Rakouska a Irska. Navíc nebude vedena Francií, ale Irskem. Irský generálporučík Pat Nash byl pověřen vedením této mise, a on tedy bude určovat úkoly – omlouvám se za slovní hříčku – týkající se vojenských aktivit na místě. Operace bude pokračovat a takové poznámky jednoduše nejsou nijak prospěšné, když se jedná o to napomoci lepšímu vnímání a případnému přijetí této mise u místního obyvatelstva Čadu a u povstaleckých skupin.

V tomto týdnu jsme zaznamenali z ostatních členských zemí EU některé nadějné signály, a to poté, co Irsko vyzvalo k vhodnému zajištění této mise. Zdá se, že jedna členská země nabídla zdravotnické vybavení, zatímco některé členské státy diskutují o poskytnutí finanční podpory jiným státům k zajištění nezbytné logistické podpory včetně letectva. Musí být okamžitě svolána další konference čtvrté generace, která by přišla s nezbytnostmi, jež by ochraňovaly naše jednotky v poli tak, aby mohly vykonávat svou práci a chránit uprchlíky. Čas k činům je nyní. Naše nečinnost bude stát životy.

  Alain Hutchinson (PSE), autor. − (FR) Paní předsedající, obnovení bojů mezi povstalci a vládními vojsky v Čadu zanechalo stovky mrtvých a zraněných a způsobilo obnovení napětí v pohraničních oblastech Súdánu a Středoafrické republiky. Tato situace de facto omezila tisícům lidí přístup do uprchlických táborů a humanitárním pracovníkům značně zkomplikovala práci.

Měl bych vám také připomenout, že v této části světa jsou ženy a děti stále oběťmi obzvláště odporného násilí a že je zde již více než 450 000 vysídlených lidí žijících ve strašných podmínkách přesně tam, kde konflikt znova začal.

Na základě těchto skutečností můžeme samozřejmě požadovat, aby znepřátelené skupiny ukončily veškeré boje, a to zejména tam, kde se dotýkají civilního obyvatelstva. Také požadujeme, aby respektovaly základní zásady mezinárodního humanitárního práva, což znamená respektovat humanitární oblasti,povolovat transporty humanitární pomoci a neútočit na humanitární pracovníky.

Obecně jsme zvláště znepokojeni skutečností, že je humanitární právo stále častěji porušováno, pokud není stranami zapojenými v konfliktu rovnou zcela ignorováno. Evropská unie musí zakročit zejména proti tomuto znepokojivému vývoji. Také naléháme na orgány v Čadu, aby systematicky dělaly vše pro potrestání těch, kdo jsou zodpovědní za znásilňování, válečné zločiny a všechny formy závažného porušování lidských práv.

Nicméně bych řekl, že náš vzkaz je hlavně zacílen na Evropskou unii, zejména Radu ministrů, jejímž prostřednictvím máme nepochybně větší naděje, že budeme uslyšeni, a kterou žádáme, aby se ujala plnění svých povinností. 15. října Rada schválila společné opatření k operaci EUFOR Chad/RCA, aby poskytla ochranu civilistům, humanitární pomoc a bezpečnost místním i vysídleným humanitárním pracovníkům. Téměř o dva měsíce později ještěnebylo rozmístění jednotek EUFOR realizováno kvůli nedostatku zdrojů a vybavení. To je nepřijatelné, a proto musí Rada i Komise urychlit proces rozhodování, aby umožnily uskutečnění operace co nejdříve.

Rád bych také zdůraznil, že žádná mírová mise ve východním Čadu nebo severní části Středoafrické republiky nebude efektivní bez všeobecného procesu usmíření zahrnujícího celý region. Již víme, že přítomnost jednotek EUFOR na hranicích Súdánu ztíží povstalcům volný pohyb přes hranice a odstraní proto i některé útoky. Naléhavá a nezbytná podpora, kterou se EU zavázala zajistit, by se tak velmi rychle mohla ukázat jako nepřiměřená.

Pro EU je nyní zásadní udělat vše, co je v jejích silách, pro obnovení mírových rozhovorů na regionální úrovni, v partnerství se všemi stranami zúčastněnými v konfliktu a s různými zástupci mezinárodního společenství.

Nakonec bych rád zdůraznil, že věříme, že neutralita jednotek EU je obzvláště důležitá a velmi strategická. Vzhledem k tomu, že již povstalci vyhrožovali, že pokud se bude jednat o zatajenou francouzskou misi, budou na ni útočit, žádáme ostatní členské země, aby se jako celek účastnili na složení této jednotky tak, aby bylo všem zřejmé, že se jedná o jednotku evropskou.

  Marios Matsakis (ALDE), autor. − Paní předsedající, východní Čad se stal druhým Dárfurem, a déjà vu obrazů zabíjení a ničení namířeného proti civilistům se vrací, aby nás pronásledovalo.

Mezitím my v EU, část privilegované elity tohoto světa, nekonečně mezi sebou debatujeme o tom, jak se k situaci postavit. Zatímco my – velmi moudře, ale velmi pomalu – zvažujeme a revidujeme naše rozhodnutí vyslat do regionu efektivní mírovou vojenskou jednotku, zločinci, kteří provádějí etnické čistky, pokračují bez překážek ve svých hrozných činech.

Jedno důležité – možná nejdůležitější – poselství, které musí vzejít z této dnešní rozpravy, je pevný požadavek na Komisi a Radu, aby byly jednotky EUFOR řádně připraveny a rozmístěny v postižené oblasti. Ti v Radě a Komisi, nebo kdekoliv jinde, kteří tuto akci zdržují, by byli odpovědni za další stupňování násilí a tragédii, která bude nutně zanedlouho následovat.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), autor. − (ES) Paní předsedající, myslím, že je obzvláště příznačné, že tyto tři naléhavá usnesení, o kterých dnes diskutujeme, mají něco společného, a sice, že se týkají různých typů násilí na ženách. To ukazuje, že tento typ násilí je něco, co se týká celého světa, ačkoliv to má v každém případě specifické projevy a formy.

První ze tří případů, kterými se dnes zabýváme, situace v Čadu, je smutným příkladem toho, jak jsou v kontextu války ženy často využívány jako sexuální objekt, kdy se znásilnění stává válečnou zbraní. Tato situace nastává zejména v uprchlických táborech, ale nejen tam.

Cílem tohoto usnesení je, alespoň pro některé z nás, poukázat na to, že mezinárodní společenství a zejména Evropská unie musí reagovat na tuto situaci a přijmout naši odpovědnost za ochranu obětí.

Vzhledem k tomuto je rozmístění určité mise, EUFOR Chad/CAR, úkolem, který musí být vykonán okamžitě, ale i odpovědně. Rád bych se připojil k těm, kdo poukazují na skutečnost, že jistě existuje riziko, že mise bude chápána jako příliš propojená s jednou zemí, zejména Francií. Myslím, že by to bylo škodlivé a zcela jistě kontraproduktivní vůči cílům mise.

Rád bych proto také zdůraznil, že složení mise by mělo odrážet různorodost členských zemí Evropské unie, aby se předešlo jakékoliv záměně mise za francouzské jednotky známé jako Operace krahujec. Musíme také před všemi možnými orgány odsoudit brutalitu útoků proti civilistům spáchaných milicemi Janjawid a dalšími čadskými skupinami, a proto naléhám na Radu a Komisi, aby tak učinila.

Zejména politováníhodné je užití sexuálního násilí jako válečné zbraně a je zcela nepřijatelné, aby takovéto zločiny zůstaly nepotrestány. Proto naléhám na čadské orgány, aby se ujaly vyšetřování těchto znásilnění a zneužívání a aby přivedly zodpovědné osoby před soud.

  Bernd Posselt, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Paní předsedající, o posledních bourbonských králích se říkalo, že vždycky konali pozdě – ať se jednalo o myšlenku, vládu nebo armádu. Bohužel se zdá, že pro Západ a pro Evropu nastal ten samý případ i dnes, protože jsme již dlouhodobě dopustili narůstající katastrofu v Dárfuru a východním Čadu. Čím později zasáhneme, tím dražší to celé bude, a to nejen finančně, ale také vojensky a politicky. Jsem proto velmi vděčný panu von Wogau, že posunul věci kupředu po vojenské stránce a po stránce bezpečnostní politiky, a jsem velmi vděčný panu Dessovi za totéž v humanitární oblasti. Musíme konečně jednat. Nicméně státy váhají, a to nejen v požadovaném vybavení, ale také v požadovaných jednotkách. Potřebujeme na místě jednotky a vojsko, které mají znalost místního prostředí. Opravdu si myslím, že by to neměla být žádná skrytá francouzská operace, o čemž nikdo nemluvil, ale potřebujeme znalost místa a zkušenost Francouzů. Potřebujeme však také spolupráci Africké unie a Arabské ligy, které se bohužel zcela drží stranou. To by nás Evropany ovšem nemělo zprostit odpovědnosti.

Říkám velmi jasně: chceme se zapojit, ale nesmíme udělat chyby, které jsme udělali v Afghánistánu, konkrétně zasahovat bez politické strategie. Každý, kdo zde zasahuje, musí také vědět, že musí mít strategii pro mírové rozhovory, pro diskuse mezi etniky a pro vyřešení masivního kmenového systému a jiných konfliktů, které existují jak ve východním Čadu, tak v Dárfuru. Jako Evropský parlament bychom se tedy měli zasazovat za vyslání jednotek a humanitární pomoci, ale měli bychom také rychle přispívat k udržitelné politické mírové strategii v regionu.

  Toomas Savi, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, budu velmi stručný. Druhý summit EU-Afrika byl naprostým fiaskem: tyto dvě strany nedosáhly dohody o hospodářském partnerství a vztahy mezi těmito dvěma částmi světa byly zmrazeny.

Napjatá situace ve východním Čadu také mnoho nepomohla. Jedním z předpokladů plodné spolupráce by byl i konec desetiletí trvajících vojenských konfliktů v Africe. Při řešení konfliktu ve východním Čadu musí Evropská unie jasně ukázat, že jsme odhodláni dosáhnout mírového řešení a vyslat naši mírovou vojenskou misi do východního Čadu co nejdříve.

  Koenraad Dillen (NI). – (NL) Paní předsedající, minulý víkend se v Lisabonu konal summit EU-Afrika. Měl za cíl položit základy pro nové partnerství mezi Evropou a Afrikou: partnerství, které podle společného prohlášení Evropského parlamentu a Panafrického parlamentu mělo být založeno na sdílených hodnotách a zásadách, jakými jsou demokracie, lidská práva a řádná správa.

Bohužel vztah Evropy k jednotlivcům, jako jsou Robert Mugabe ze Zimbabwe nebo Muammar Kaddáfí z Libye – abych jmenoval alespoň dva; oba byli přivítání červeným kobercem –, dokazuje, že stále zeje propast mezi proklamacemi zásad a realitou. Situace v dnešním Čadu také ukazuje, pokud potřebujeme nějaký důkaz, že velká část Afriky není ani zdaleka připravena zapojit se do tohoto „společenství sdílených hodnot“.

Proto pokud si my, Evropané, chceme zachovat důvěryhodnost v rozpravách o lidských právech a nechceme pouze provádět praktickou politiku, intervence by měla vyslat jasný signál o tom, že bezpráví a zvůle musí co nejdříve ustoupit nejzákladnějším demokratickým zásadám. Bohužel hodnocení Čadu se také týká mnoha dalších režimů v Africe. Čad není jediným nemocným v Africe.

  Předsedající. - Děkuji za vyjasnění. Mám za úkol ohlásit poslance, kteří se zaregistrovali, aby přednesli příspěvek jménem svých politických stran. Vaše politická skupina, stejně jako je tomu i u ostatních přítomných, není na pochybách a každý zde ví, kterou skupinu zastupujete.

  Alain Hutchinson (PSE). – (FR) Paní předsedající, abych opravil to, co jste právě řekla o posledním vystoupení: skupina PSE mluvila prostřednictvím mé osoby; hovořil jsem jako autor a jménem skupiny PSE. Nerad bych, aby si ostatní mysleli, že nás toto téma nezajímá.

  Geoffrey Van Orden (PPE-DE). - Paní předsedající, jsme si všichni vědomi strašlivé humanitární a bezpečnostní situace ve východním Čadu. Nemůžeme to oddělit od širší regionální katastrofy v Dárfuru: 300 000 zmasakrovaných lidí, dva miliony vysídlených osob, čtyři miliony lidí žijících na západní potravinové pomoci. Již čtyři roky mezinárodní společenství spíná ruce. Uznávám, že Evropská unie sponzorovala v regionu rozsáhlou humanitární pomoc. To je ta dobrá část.

Politicky je ovšem příspěvek EU méně chvályhodný. Hostí súdánského diktátora Omara El Bashira v Lisabonu, spolu s Mugabem, utlačovatelem Zimbabwe, kde ve vrcholně nechutném aktu pokrytectví podepisují prohlášení o lidských právech a řádné správě.

Dalším příspěvkem EU je pokusit se zapojit do jakési nedopečené vojenské mise, aby bylo možné přidat odznak EBOP na další vojenskou operaci. Faktem zůstává, že tato mise je špatně koncipována; velikost jednotek je nepřiměřená; postrádá nezbytné zdravotní, logistické a transportní podpůrné prvky; je již tři měsíce zpožděná oproti harmonogramu a neexistují žádná rezerva pro nepředvídané události, pokud by se situace ještě zhoršila.

Stačí se podívat na nahodilé zapojení do této mise – která je konec konců operací řízenou převážně Francouzi –, abychom pochopili, proč tolik lidí v Čadu, Súdánu a Středoafrické republice, nemluvě o našich vojenských důstojnících, má vůči tomuto projektu vážné pochybnosti. Válčení by mělo být přenecháno jiným.

Naléhavě se jedná o úsilí OSN-AU, které by mělo být posíleno jako součást soudržné strategie pro celý region. Politicky by jej měla řídit Rada bezpečnosti OSN.

  Günter Verheugen, místopředseda Komise. − (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, Komise velmi pečlivě sleduje zhoršující se situaci ve východním Čadu a je rozhodná ve své podpoře vyslání jednotek EUFOR v plné síle, aby ochraňovaly uprchlíky a vysídlené osoby v regionu. Evropská unie použije za tímto účelem ve východním Čadu všechny nástroje, které má k dispozici. Komise poskytne nejen jednotky EUFOR, ale i přes 50 milionů EUR, a to jako součást uceleného programu.

Z těchto finančních prostředků budou financovány akce ve třech klíčových oblastech, od mimořádné pomoci až po dlouhodobou rozvojovou pomoc.

První oblast se týká humanitární pomoci, na kterou ECHO již v roce 2007 poskytlo 30,5 milionů EUR v podobě opatření na pomoc v nouzi určené uprchlíkům a vysídleným osobám v různých částech Čadu. Podobná úroveň financování byla vyčleněna pro pokračování těchto opatření v roce 2008.

Druhá oblast zahrnuje organizaci čadské policie, která bude mít odpovědnost za realizaci akcí humanitární ochrany. V rámci mise EU a OSN v Čadu OSN organizuje, cvičí a vybavuje až 850 čadských policejních jednotek a sborů, které mají být vyslány do uprchlických táborů ve východním Čadu. Evropská unie tento program OSN podporuje 10 miliony EUR z nástroje pro stabilitu.

Třetí oblast se týká znovuzačlenění a rehabilitace. V roce 2008 poskytne Komise 10,1 milionů EUR z devátého Evropského rozvojového fondu na účely rozvojových opatření na podporu rekonstrukce, řešení konfliktu a organizace administrativních kapacit. Toto jsou opatření, která jsou důležitá pro zlepšení bezpečnostní situace v oblastech mise OSN–EU. Další opatření jsou plánována jako součást 10. Evropského rozvojového fondu, kdy se pro období 2008–2013 uvažuje o 311 milionech EUR.

V nejbližší době by se za pomoci těchto nástrojů měl podpořit návrat vysídlených osob do domovské země. V dlouhodobém horizontu je jejich cílem trvalá stabilizace situace v Čadu a napříč celým regionem.

Poslanci, kteří hovořili přede mnou, správně odkazovali na vzplanutí bojů mezi provládními povstalci a jednotkami prezidenta Idrisse Débyho ve východním Čadu, což jasně ztížilo humanitární pomoc. Ani v oblastech kolem uprchlických táborů již nemůže být nadále zajištěna bezpečnost. Navíc nejistá humanitární situace dospěla do kritického stádia v důsledku rychlého nárůstu počtu uprchlíků z území bojů. V této hluboce znepokojivé situaci se úkol obnovy bezpečnosti v regionu stává krajně naléhavým.

Abychom tento úkol zvládli, je vojenská přítomnost nezbytná. Jednotky EUFOR by proto měly být rozmístěny právě v těchto krizových oblastech. Budou mít však úspěch pouze v případě, že budou odstraněny příčiny konfliktu a zároveň bude zahájen politický proces s cílem uklidnit zásadní napětí a zmírnit chudobu prostřednictvím podpory hospodářského rozvoje.

  Předsedající. - Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat dnes po skončení rozprav.