Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

RC-B6-0046/2008

Rozpravy :

PV 30/01/2008 - 16
CRE 30/01/2008 - 16

Hlasování :

PV 31/01/2008 - 8.8
CRE 31/01/2008 - 8.8

Přijaté texty :


Doslovný záznam ze zasedání
Středa, 30. ledna 2008 - Brusel Vydání Úř. věst.

16. Situace v Íránu(pokračování rozpravy)
PV
MPphoto
 
 

  Předseda. − Nyní se vrátíme k přednesení prohlášení o situaci v Íránu vysokým představitelem pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a Komisí.

 
  
MPphoto
 
 

  Javier Solana, vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Pane předsedo, naslouchal jsem s velkou pozorností zástupcům politických skupin Evropského parlamentu.

Souhlasím s většinou toho, co bylo dnes řečeno. Proto k tomu nemám mnoho co říct. Dovolte mi však několik poznámek ke třem hlavním otázkám, které dnes máme ve vztahu k Íránu podle mého projednat.

Rád bych opět uvedl, že pokud Írán nazveme velmi důležitou zemí, která má dynamickou společnost – potenciálně – a že s ní máme hledat vztahy, není v tom žádný protimluv. Skutečnost je však taková, že v současnosti je velmi těžké tak činit. Musíme se nadále snažit zlepšovat vztahy s tak důležitou zemí, jako je Írán. Znovu musíme trvat na tom, že nedělá dost pro zlepšení vztahů s námi. Pokud se týká tří hlavních otázek, o kterých jsem mluvil – lidských práv, regionálních záležitostí a jaderné otázky –, je velmi obtížné dosahovat pokroku ve vyjednávání. V jedné oblasti je nemožné dosáhnout jakéhokoliv pokroku, protože v roce 2006 naprosto vypadla z jednání. Dialog o lidských právech byl zastaven – nebyli jsme to my, kdo ho zastavil, ale Írán.

Dovolte mi, abych se k tomu stručně vyjádřil. Jak už jsem řekl, souhlasím s většinou poznámek, které byly dnes učiněny k otázce lidských práv, jež je spojena, jak mnoho poslanců uvedlo, s volbami, které se budou konat již v březnu. Bude velmi důležité vidět, jak se veřejnost – občané Íránu – chová při těchto volbách.

Je však velmi důležité, aby kandidáti, kteří byli navrženi, mohli v těchto volbách kandidovat. Jak víte, více než 30 % těchto kandidátů nebylo dovoleno kandidovat. Mnoho z nich, řekl bych, je v Íránu „moderními silami“, pokud mohu tento termín použít.

Druhá velká otázka je otázka regionální. Nepadlo k ní zde mnoho poznámek, ale je velmi důležité, aby se Írán stal konstruktivním hráčem, a nikoliv „zlořádem“ v životech lidí na Středním východě a při upevňování míru na Středním východě, jak chápeme vývoj mírového procesu na Středním východě. Na programu jsou dva hlavní body. Zaprvé mírový proces na Středním východě, kde se naše názory zásadně liší. My věříme v dvoustátní řešení a oni ne. Musíme pochopit, jak můžeme přivést Írán k souhlasu s tímto procesem, který byl odsouhlasen všemi arabskými zeměmi v regionu, a není tomu tak dávno, co se osvědčil, ne však díky Íránu.

Druhým bodem je Libanon. Dnes nemáme Libanon na programu, ale Libanon je na programu vždy – dokonce i když ne formálně. Problémy v Libanonu nosíme ve svých hlavách a srdcích. Víme, že se jedná o problém, ke kterému by Írán měl přistupovat mnohem konstruktivněji.

Třetí otázka, kterou bych rád zmínil a o které jsme diskutovali při jiných příležitostech, je jaderná otázka. Nejprve bych rád poděkoval paní Beerové, protože jsem s ní hovořil, než výbor odjel do Íránu, a měli jsme velmi dobrou a velmi dobře koordinovanou výměnu názorů. Spolupráce s agenturou je zásadní. Celou dobu jsme ji prosazovali a moc rádi bychom viděli, že tato spolupráce nese ovoce. To však nestačí. Měli bychom řešit „otevřené otázky“.

Tyto otázky, jak víte, patří minulosti. Proč jsou tedy otevřené? Protože nebyly nikdy vysvětleny, a to je rozdíl oproti jiným zemím, které byly zmíněny. Írán je signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, má povinnosti a tyto povinnosti neplní. V současné době probíhá diskuse s dr.El Baradeiem a lidmi, kteří mají na starosti jaderné záležitosti, aby se zjistilo, zda mohou být tyto „otevřené otázky“ vyřešeny. Nyní jsme v roce 2008 a některé z těchto otázek se datují zpětně k rokům 2003, 2004 a 2005.

To byla první věc, kterou jsem chtěl říci, a druhá věc, která je velmi důležitá, je, že i nadále podporujeme dvoustopý přístup. Chceme jednání a chceme se také držet trasy vedoucí do New Yorku – zároveň, paralelně. Rádi bychom viděli, jak se může dále vyvíjet. Nechceme trestat lid Íránu. Chceme, aby se vrátili k vyjednávacímu stolu s morálním úmyslem.

Abych vám uvedl příklad: jak víte, minulé úterý jsme se setkali v Berlíně. Ve středu jsem byl tady v Bruselu a povečeřel jsem s dr. Jalilim, den poté jsme hovořili o New Yorku a jak proces v New Yorku posunout kupředu; nechtěl jsem budit dojem, že děláme něco, o čem bychom nemohli přímo hovořit. Abych dokázal, že budeme v dialogu pokračovat, setkal jsem se s ním, povečeřel jsem s ním a vysvětlil jsem mu to. Proto v tomto ohledu nepochybně děláme, co můžeme, abychom udrželi cestu pro dialog otevřenou, a nejenom otevřenou, ale produktivně otevřenou.

Nemusím vám jistě říkat, že někdy odpověď na otázku nedostanete. Konáte zde rozpravy a víte, že někdy, možná kvůli potížím s překladem, nedostanete odpověď na svoji otázku – dostanete odpovědi na jiné věci, ale na svoji otázku ne. Znáte to – máte tuto zkušenost – ale musíme to zkoušet dál, zkoušet dál, zkoušet dál – a my budeme!

Ke zprávě zpravodajských služeb, která byla zmíněna: není to naše odpovědnost, ale odpovědnost Organizace spojených národů. Ale v každém případě, pokud si ji přečtete – až bude zveřejněna – nejdůležitější části jsou veřejné, uvádí velmi jasně, že v roce 2003 zastavili část jaderného ozbrojování. Nyní má ozbrojování tři prvky. Zaprvé a především je třeba mít obohacený uran – pokud nemáte obohacený uran, nebudete mít nikdy možnost vojenský jaderný program uskutečnit. Zadruhé potřebujete raketu, kterou byste odpálili, a zatřetí potřebujete účinnou roznětku bomby. Oni přestali ve druhé fázi a k tomu právě došlo v roce 2003. To je jedna část.

Druhou částí je raketa a vy víte, že technologie týkající se raket se rychle vyvíjí. Máme obavy. Nejedná se o jednu z klíčových otázek, ale otázka to je. Nyní máme dosah 1 300 km, což není žádná maličkost. Třetí věcí je obohacený materiál, který představuje porušení závazku a je i nadále vyráběn. To je jádro problému: musíme zjistit, jak můžeme v této věci dojít k dohodě.

Dovolte mi zopakovat: jaderná elektrárna na výrobu elektrické energie – ať se vám to líbí, nebo ne, ale to není ta záležitost, o které se dnes vede rozprava – vyžaduje, jak víte, nejméně sedm nebo osm roků od okamžiku, kdy je podepsán kontrakt, do okamžiku, kdy je elektrárna uvedena do provozu. Neexistuje naprosto žádný kontrakt mezi Íránem a kýmkoliv, kdo umí vyrábět jadernou elektrárnu na výrobu elektrické energie – kilowattů – ani jeden, kromě ruského kontraktu. Jak víte, v kontraktu s Ruskem je klauzule, kde se uvádí, že Rusko bude zaprvé poskytovat obohacený uran a zadruhé, že vyhořelý materiál – to znamená obohacené plutonium nebo cokoliv na konci procesu – bude odvezen do Ruska, takže nebudou potřebovat mít obohacený uran, protože jím budou zásobováni.

Zadruhé, pokud budou v obohacování pokračovat, je tu otázka – proč? Protože ho nemají kam dát, nemají žádnou jinou elektrárnu. Takže to je otázka, kterou je poctivé si položit, a je těžké na ni dostat odpověď. Toto je jediná odpověď na tuto otázku, kterou vám mohu dát, protože to je něco, co máte pod kontrolou vy a vedoucí představitelé a občané Evropské unie.

Pokusil jsem se vám upřímně vylíčit, jaká je naše interpretace dané situace, jaké jsou problémy a tři hlavní otázky, o které se musíme jako Evropané zajímat. Říkám znovu, že k této zemi chováme velký respekt – máme hluboký respekt k Íránu – a velmi bychom s ním chtěli navázat dialog a také vidět, jak se tato země posouvá v tomto směru.

 
  
MPphoto
 
 

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra (PPE-DE). – (ES) Pane předsedo, Evropský parlament přijme zítra usnesení o Íránu, které bude podpořeno naší politickou skupinou.

Není náhoda, že se první část tohoto usnesení týká situace lidských práv.

Náš Výbor pro zahraniční věci uspořádal minulý týden naprosto neuspokojivou schůzku s panem Jalilim, který neodpověděl na žádnou z otázek, která mu byla položena ohledně lidských práv, mučení, veřejných poprav, nákupu severokorejských raket a sovětských torpéd, které je možné opatřit hlavicemi s jadernou náloží.

Pane Solano, slyšeli jsme velice jasně, že očekáváte odpovědi na otázky, které byly položeny panu Jalilimu; informoval nás o tom komisař Ferrero, a my také stále čekáme na zodpovězení otázek, které jsme mu položili.

Proto nám nestačí vyjádřit politování, že nepozastavili svůj jaderný program, bez ohledu na výzvy mezinárodního společenství a tři rezoluce Organizace spojených národů. Jak pan Solana právě řekl, mezinárodní společenství je přesvědčeno, že obohacují uran pro program, jehož účely nejsou mírové.

Vzhledem k tomu jednoduše nestačí, pane předsedo, abychom v návrhu usnesení uvedli, že se nechystáme vydat po cestě spolupráce nebo smlouvy o přidružení s Íránem do té doby, než bude učiněn zásadní pokrok v oblasti lidských práv a dokud nebudou existovat objektivní ochranná opatření, která by nám poskytla jasné záruky, že se nepostupuje v obohacování uranu pro mírové účely.

Proto bych, pane Solano, položil otázku, zda věříte, že čtvrtá rezoluce, kterou se Rada bezpečnosti Organizace spojených národů chystá vytvořit na základě vídeňské schůzky stálých členů Rady bezpečnosti plus Německa, bude stačit na to, aby Írán naslouchal výzvám mezinárodního společenství? Jaký by měl být, pane Solano, obsah rezoluce Organizace spojených národů, pokud má přijmout tuto výzvu a zmírnit hrozbu, kterou pro mír a mezinárodní bezpečnost představuje íránský program obohacování uranu?

 
  
MPphoto
 
 

  Lilli Gruber (PSE). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, prezident Ahmadinejad dnes v Bušeru, který leží na jihu země, řekl, že Izrael je špinavá sionistická jednotka, která dříve nebo později padne. Takové prohlášení je samozřejmě nepřijatelné a zjevně je míněno jako propaganda.

Politické volby se budou v Íránu konat 14. března. V nich budou mít větší váhu ty sliby, které nesplnil, než ty, které učinil. Navíc je také v plném proudu politická kampaň v USA, a proto musíme zvážit fakta. Írán se dnes začíná projevovat jako nově se ustavující vedoucí síla v Zálivu a Washington se pokouší s touto zemí vyjednat dohodu. V prosinci americké tajné služby rozhodly, že Írán nepředstavuje žádnou bezprostřední hrozbu. Ředitel IAEA, pan El Baradei, obdržel 12. ledna ujištění od Íránců ke všem otevřeným otázkám.

Tlak na Írán bude zachován, ale pomohlo by dosáhnout dohody, která by byla uskutečnitelná pro každého a umožnila by stabilitu v regionu, a vyhnout se jakýmkoliv radikálním a často neúčinným opatřením. Měli bychom si vzpomenout na Irák a na to, jak neúčinné byly sankce proti této zemi. Role Íránu v nové rovnováze moci musí být uznána a Íránu musí být nabídnuty záruky bezpečnosti ve vysoce neklidném regionálním kontextu. Přímé zapojení USA je nezbytné pro úspěch jednání, která v tomto bodě by neměla nic vylučovat, což ve skutečnosti Evropská unie dělá.

Na druhou stranu je naprosto jasné, že by Írán měl přijmout určité povinnosti: měl by upustit od svých jaderných a vojenských ambicí, se zavedením tvrdých kontrol, přijmout konstruktivní roli při řešení stávajících konfliktů, projevit respekt k lidským právům a právům žen a, se zřetelem k širším otázkám, také respekt k demokracii. Shirin Ebadiová, laureátka Nobelovy ceny, mi nedávno zaslala e-mail, ve kterém odsoudila závažné a stále častější porušování lidských práv. Napsala, že dnes je tato otázka v Íránu mnohem závažnější než jaderná otázka. Měli bychom jí naslouchat.

 
  
MPphoto
 
 

  Baroness Nicholson of Winterbourne (ALDE). – Pane předsedo, děkuji panu Solanovi a komisařce Ferrero-Waldnerové za nesmírně těžkou práci v otázce Islámské republiky Írán, kvůli které mají mnozí lidé na mezinárodní úrovni i v Radě bezpečnosti OSN starosti a obavy.

Bylo mi potěšením zastupovat svoji skupinu v nedávné delegaci vyslané do Islámské republiky Írán těsně před Vánoci, kdy jsme měli výjimečně dobrou řadu schůzek, na které již pan Solana upozornil, stejně jako paní Ferrero-Waldnerová.

Našemu požadavku dialogu nebylo v Islámské republice Írán samozřejmě dopřáno příliš sluchu, protože, jak dobře víte, bývalý prezident Íránu v roce 2000 předložil Organizaci spojených národů myšlenku roku mezikulturního dialogu, které jste se sami v tom roce zde v Evropské unii chopili.

Jsem přesvědčena, že k dialogu existují obrovské příležitosti, ale nejenom k dialogu o lidských právech a o nanejvýš důležité jaderné otázce. Věřím, že bychom měli vést dialog o kulturních záležitostech – hudbě, umění, archeologii, malířství, kaligrafii –, v nichž sdílíme tolik historických odkazů a tolik potenciálu pro budoucí vzestup.

Věřím také, že jedním rozhodujícím bodem, o kterém bychom měli jednat, je takzvaná bariéra mezi islámem a demokracií. Možná přešlo bez povšimnutí, že Islámská republika Írán věří, že tuto obzvlášť těžkou otázku vyřešila a že její forma demokracie je plně slučitelná s formou islámu v Islámské republice Írán, jíž je nanejvýš důležitý zákon šaríja a šíitská islámská tradice. Opět si myslím, že to je něco, co bychom měli uvítat a o čem bychom měli hovořit právě tento rok, možná s bývalým prezidentem Khatamim nebo jinými osobnostmi, které patří mezi ty, kteří jsou spojeni s íránským náboženským vlivem a tradicí.

 
  
MPphoto
 
 

  Romano Maria La Russa (UEN). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, můj názor, také na základě toho, co jsem slyšel během této rozpravy, i nadále je, že jedinou cestou, po které je třeba jít, je rozhodně cesta diskuse a dialogu, i když je těžké pochopit, na jakém základě by se měl tento dialog rozvíjet.

Vskutku, jak je možné vést dialog se zemí, která nerespektuje práva dítěte a rozšiřuje trest smrti na mladistvé? Se zemí, nebo by spíše bylo lepší a přesnější říci s režimem, který koná veřejné popravy oběšením, režimem, který hrozí svým přáním vyhladit Izrael. A pokud se týká jaderné otázky, měli bychom ji prostě dát stranou a ani nezapochybovat, že jaderná energie je pro míroví využití? Jak dalece bychom měli věřit vojenským plánům na národní obranu? Kromě toho, můžeme považovat za důvěryhodný režim, který financuje partyzánskou válku v sousedních zemích?

Pokud jde o zprávu CIA, navrhoval bych, abychom o její spolehlivosti neměli příliš mnoho iluzí. Nebylo by to poprvé, kdy by taková zpráva byla později veřejně popřena. Jistě jde o to, že nemůžeme komukoliv odepřít možnost experimentovat s jadernou energií pro civilní, nikoliv vojenské účely, ale prezident Ahmadinejad nejenom neposkytuje záruky, on nedává záruku ani jedinou, ve skutečnosti nás nutí, abychom se báli nejhoršího.

Ve věci vyloučení možnosti vojenské intervence jsem přesvědčen, že toto je názor všech představitelů a poslanců Evropského parlamentu: je absolutně zásadní vyhnout se vojenské intervenci – jsem přesvědčen, že volba sankcí by byla katastrofou pro všechny, trestala by ekonomiku a trestala by bezbranné, neinformované a nevinné lidi. Opět bych navrhoval, aby se využila diplomacie, protože, opakuji, ze sankcí nepovstalo nikdy nic dobrého, slouží jenom ke zvyšování nenávisti vůči Západu a zejména vůči Spojeným státům americkým.

 
  
MPphoto
 
 

  Gerard Batten (IND/DEM). – Pane předsedo, lest je válečná zbraň, která byla uznána v korejské válce v rámci doktríny taqiyya. Írán prohlašuje, že nemá žádné plány na vývoj jaderných zbraní. Důkazy o opaku jsou drtivé. Již měli 3 000 uranových centrifug. Ani jednu nelze použít k vytváření jaderné energie pro mírové účely. Dohromady budou produkovat uran zbraňové čistoty dostačující pro jednu bombu ročně.

Nyní Írán plánuje postavit dalších 5 000 centrifug. Mezitím přichází ilegální tajné dovozy surového uranu z Konga, země, kterou EU podporuje humanitární pomocí. Británie stále dovoluje íránským studentům studovat jadernou fyziku na našich univerzitách. Kromě toho Írán, Sýrie a Severní Korea spolupracují na sestavení raket a chemických hlavic. Minulý rok byli zabiti technici ze všech těchto tří zemí, když se cosi nepovedlo v Sýrii. V ovzduší byly později zjištěny stopy plynu sarinu.

Ať už tyto země úspěšně vyvíjejí jaderné hlavice nebo ne, chemické hlavice by jistě mohly být v blízké budoucnosti schopny rozmístění.

 
  
MPphoto
 
 

  Luca Romagnoli (NI). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, oceňuji pokusy EU o vyjednávání, pokud se týká potvrzení práva na sebeurčení, a podporuji součinnost íránského akčního plánu IAEA. Je to chvályhodné a pomáhá to uklidnit naše obavy a také zmírnit politické a strategické spekulace založené na teoretickém ohrožení míru.

Navíc se v bodě 5 rezoluce připouští, že bychom se měli vzdát spekulativní politické rétoriky, pokud se týká Íránu. Celá první část rezoluce a návrhu na vytvoření nového mnohostranného rámce pro využívání jaderné energie jsou části stejného přístupu.

Druhá část se však zdá být demagogická. Porušování lidských práv v tolika jiných regionech světa nepřitáhlo takovou míru horlivého odsouzení. Příkladem toho jsou nedávné rezoluce o Pákistánu a Číně, jejichž tón nebyl ani zdaleka tak ostrý, ani v nich nebyla tak evidentní podpora vnitřní opozici. To mě nutí deklarovat nesouhlas s rezolucí, protože lidská práva a svobody jsou absolutní hodnoty, které nelze uplatňovat různým způsobem v různých situacích a nepropůjčují se nepoměru mezi požadavky a odsouzením.

 
  
MPphoto
 
 

  Jacek Saryusz-Wolski (PPE-DE). – Pane předsedo, íránský jaderný program zůstává zdrojem naší největší obavy. Doufáme, že proces vyjednávání řešení bude pokračovat.

Evropská unie by měla zaujmout sjednocený postoj k této velmi obtížné otázce a měli bychom podpořit úsilí vysokého představitele a Komise, členských států a mezinárodního společenství, včetně nedávno navržené rezoluce Rady bezpečnosti OSN.

Úsilí by mělo být zaměřeno na povzbuzování Íránu, aby se vrátil k rozhovorům týkajícím se dlouhodobých opatření, která řeší jadernou otázku.

My ve Výboru pro zahraniční věci tohoto Parlamentu jsme se rozhodli pozvat pana Jaliliho k rozhovoru a vedení dialogu. Náš výbor byl nespokojen s odpověďmi, které dostal, a víme, jak obtížný takový dialog je. Schůzka s Výborem pro zahraniční věci však ukázala náš jednotný postoj k íránské otázce a vyslala také silný politický signál íránské vládě.

Pokud chceme pokračovat v jakémkoliv smysluplném dialogu, musíme obnovit důvěryhodnost našich vztahů. Naši íránští partneři musí do svého jaderného programu vnést absolutní transparentnost tím, že budou plně spolupracovat s IAEA. Musí plně provést ustanovení Dohody o komplexních zárukách a my bychom měli zachovávat tlak na íránskou vládu, aby dodržovala své závazky, a přinutit ji, aby pochopila, že to je jediná cesta k získání mezinárodního uznání a k úspěšnému uskutečňování ekonomického rozvoje ve prospěch svých občanů.

Situace lidských práv v Íránu se v nedávné době vážně zhoršila a my bychom měli i nadále odsuzovat systematické porušování lidských práv a základních svobod, zejména tam, kde se týká mladistvých delikventů a žen.

Jako společenství založené na hodnotách, které má v centru svých hodnot lidská práva a demokracii a které vnímá stabilitu a bezpečnost jako svoji nejvyšší starost, neměli bychom a nemůžeme být nevšímaví ke zhoršování situace lidských práv v této zemi a měli bychom udělat vše, co je v našich silách, abychom naše partnery přesvědčili, že se vyplatí respektovat právní stát, lidská práva a základní svobody.

 
  
MPphoto
 
 

  Libor Rouček (PSE). – (CS) Dámy a pánové, dovolte, abych se ve svém dnešním příspěvku zaobíral dvěma aspekty vztahů s Íránem.

Prvním z nich je občanská společnost. Jak jsem se mohl na vlastní oči a uši přesvědčit při nedávné návštěvě Teheránu, v Íránu existuje velmi silná a aktivní občanská společnost. O svá práva se hlásí ženy, novináři, národnostní a náboženské menšiny. Velmi živá je studentská scéna. Řidiči autobusů, pekaři a mnohé další profese organizují své vlastní nezávislé odbory. Ekonomové a podnikatelé tlačí na privatizaci a liberalizaci íránské ekonomiky.

Všechny tyto skupiny a složky íránské společnosti hledají v Evropě, v Evropské unii, dialog a pomoc. Chtěl bych proto vyzvat Komisi a vysokého představitele Javiera Solanu, aby byl pro tento dialog s íránskou společností efektivně využit nový nástroj pro demokracii a lidská práva, který máme k dispozici.

V Íránu, podle mého názoru, by mělo být rovněž vytvořeno diplomatické zastoupení Evropské unie. Tímto krokem bychom podpořili nejen diskusi a dialog s občanskou společností, ale zároveň také spolupráci s místními institucemi a orgány v oblastech společného zájmu. A společných zájmů, navzdory rozdílným názorům v otázce jaderného programu či lidských práv, máme s Íránem mnoho.

Zmíním pouze jednu sousední zemi Íránu, a to je Afghánistán. Jsem přesvědčen, že není v zájmu našem ani Íránu, aby do Evropy například proudily z Afghánistánu tuny nelegálních narkotik. Podobně společné zájmy máme i v otázce afghánských uprchlíků a koneckonců i v otázce celkového mírového řešení situace v Afghánistánu.

Z tohoto a mnoho dalších důvodů Evropská unie potřebuje v Teheránu vlastní diplomatické zastoupení.

 
  
MPphoto
 
 

  Struan Stevenson (PPE-DE). – Pane předsedo, jak pan Solana, tak paní Ferrero-Waldnerová ve svých dnešních vystoupeních opakovaně zdůraznili potřebu dialogu, vyjednávání a přesvědčování. Paní Ferrero-Waldnerová zdůraznila potřebu osobních kontaktů. Pověděla nám o úspěchu našeho programu Erasmus Mundus a programu na zmírnění chudoby.

Takže vzděláváme na našich univerzitách jejich jaderné fyziky? Platíme, na náklady našich daňových poplatníků, za zmírnění chudoby v jednom z nejbohatších, ropu produkujících národů na světě, protože se rozhodli utrácet miliardy za program jaderných zbraní? Čeho naše politika usmíření dosáhla?

Podle pana Solany doposud žádného úspěchu. Řekl, že nás íránský režim i nadále ignoruje. Paní Ferrero-Waldnerová uvedla, že máme více poprav než kdy dříve. Dovolte mi tedy, pane předsedo, abych vám řekl, že v prvních dvou týdnech tohoto roku bylo popraveno 23 lidí, včetně několika žen. Pěti lidem byly amputovány ruce nebo nohy. Muži i ženy jsou nadále kamenováni k smrti tímto džihádistickým, misogynním, homofobním, genocidním, brutálním režimem, který je světovým sponzorem teroru.

Pokud opravdu chceme podporovat íránské studenty, měli bychom podporovat statečné studenty teheránské univerzity, kteří posledních pět dní demonstrovali, požadujíce změnu režimu. Namísto podpory usmiřování bychom měli podporovat legitimní íránskou opozici. Namísto vedení PMOI na našem seznamu teroru bychom měli dát revoluční gardy Íránu na seznam teroru EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Helmut Kuhne (PSE). – (DE) Pane předsedo, jak jsme právě slyšeli, dokonce i tady v našem Evropském parlamentu jsou představitelé, jejichž prioritou není modifikovat chování íránského režimu, ale zničit tento režim. Myslím si, že existuje jedna věc, která nebyla příliš zřetelně objasněna, a to konkrétně logický imperativ, že ti, kdo usilují o destrukci režimu a zaměřují svoji politiku na tento cíl, neudělají nic pro změnu chování takového režimu. Přesto taková změna musí být naším cílem, kdykoliv hovoříme o jaderné otázce.

Diplomatická ofenzíva by byla do velké míry posílena, pokud by Spojené státy byly přímo zapojeny do rozhovorů, protože to může nabídnout něco, co Evropská unie nemůže zajistit ve stejném rozsahu, a to bezpečnostní záruky. Jak poukázal pan Solana, zjištění amerických tajných služeb nejsou zárukou pro závěr, že íránský program není potenciální hrozbou. Je to skutečný problém a nelze jej vyřešit odstraněním tlaku. Tuto záležitost nelze Radě bezpečnosti OSN odebrat, protože by to mohlo nakonec dojít k tomu, že by íránský režim řekl: „Díky, teď to je ono – máme dost vysoce obohaceného uranu; je načase, abychom vypověděli Smlouvu o nešíření jaderných zbraní a začali vyrábět naše vlastní jaderné zbraně.“ Pokud by se tento scénář měl naplnit, neměli bychom žádnou jinou možnost, než se vrátit ke strategii jaderného odstrašování, kterou známe z šedesátých a sedmdesátých let minulého století.

Jedna věc, kterou bychom měli z této rozpravy vyloučit za každou cenu – a o tom ať není žádných pochyb – je tzv. vojenská možnost. Ať už se pod pojmem „Západ“ rozumí cokoliv, Severní Amerika samotná nebo také Evropa, provádění tzv. vojenské možnosti by byla politická katastrofa, která by se obracela proti Západu po desetiletí v podobě jeho vztahů nejenom s muslimským světem, ale také se zeměmi, jako je Indie, která pomohla dostat tuto otázku na pořad jednání Rady bezpečnosti OSN.

 
  
MPphoto
 
 

  Miroslav Mikolášik (PPE-DE). – (SK) Dovolte mi vyjádřit hluboké znepokojení nad zhoršujícím se vývojem situace v oblasti lidských práv v Íránu: uplatňování trestu smrti, mučení, nelidské zacházení s vězni a represe vůči politickým oponentům. Měli bychom takové evidentní porušování lidských práv a základních svobod, které jsou základem našich demokratických společností, kategoricky odsoudit.

Jako člena parlamentního shromáždění Euromed mě osobně trápí bezpečnostní otázka a skutečnost, že Írán, navzdory odporu Evropské unie a mezinárodního společenství, nadále pokračuje ve vývoji svého jaderného programu. Navzdory ubezpečením, že země vyvíjí svůj jaderný program výlučně pro mírové využití, je velmi těžké nebýt znepokojen z takového vývoje situace.

Na závěr bych poukázal na skutečnost, že Rusko nedávno dodalo do Íránu jaderný materiál. Existují další indicie, které nám říkají, že Írán je nedůvěryhodný partner a měli bychom se podle toho zachovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Ana Maria Gomes (PSE). – Pane předsedo, byly všechny členské státy EU zajedno v politickém poselství na adresu Íránu, aby podepřely úsilí trojice EU a pana Solany ve věci jaderného materiálu tím, že by dostály uvalení hospodářských sankcí?

A vyvíjely členské státy EU a vy, pane Solano, tlak na Bushovu administrativu, aby s Íránem hovořila přímo, nejenom o Iráku, ale zejména o jaderném materiálu? Nebo zastáváte názor, že to nemá cenu, že to počká na další administrativu Spojených států?

 
  
MPphoto
 
 

  Janusz Onyszkiewicz (ALDE). – (PL) Pane předsedo, rád bych se vrátil k názoru pana Solany, který je správnou interpretací zprávy CIA o jaderném programu Íránu.

Dovolte mi zopakovat, co pan Solana řekl: pouze jeden prvek byl pozastaven a je nesmírně nejisté, zda byl pozastaven definitivně. Íránská opozice tvrdí, že tento program byl pouze rozptýlen po jiných místech, ale stále pokračuje. Myslím, že bychom tomu měli věřit, protože to byla íránská opozice, která poprvé upozornila na vojenské aspekty jaderného programu v Íránu a její tvrzení se ukázala naprosto pravdivými.

Což mě přivádí k dalšímu bodu, a to, že je nejvyšší čas vyškrtnout Mudžáhidy íránského lidu ze seznamu teroristických organizací. Soudy, Parlamentní shromáždění Rady Evropy a italský parlament se již k této záležitosti vyjádřily. Je načase, abychom tak také učinili.

 
  
MPphoto
 
 

  Marie Anne Isler Béguin (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedo, stejně jako pan Solana a paní Ferrero-Waldnerová nevidím žádný rozdíl mezi civilní a vojenskou jadernou energií. Pan Solana nám vysvětlil, že uran je vše, co je potřeba k výrobě bomby. Myslím, že by člověk musel být trochu naivní, aby věřil, že země, která je tak bohatá na přírodní zdroje jako Írán, potřebovala jadernou energii pro svůj rozvoj. Na druhou stranu víme velmi dobře, že potřebuje jadernou energii k výrobě bomby.

Pan Solana také uvedl, že jaderná energie je příčinou nestability a my nemáme na Írán žádný vliv. Má zcela pravdu. Naprosto souhlasíme s jeho návrhem, aby bylo obohacování zakázáno. Půjdu dokonce ještě dále: Myslím, že by jednoduše měla být zakázána jaderná energie. Jaderná energie na celém světě v současnosti tvoří pouze 4 %.

Otázka, kterou bych ráda položila panu Solanovi a paní Ferrero-Waldnerové, je tato: nemyslí si, že Francie a její prezident, pan Sarkozy, si hrají s ohněm a vytvářejí nestabilitu ve světě podepisováním jaderných smluv se zeměmi jako Libye, Čína a Gruzie? Nemohli bychom využít tu nešťastnou zkušenost s Íránem jako příležitost k zastavení šíření jaderných zbraní ve světě?

 
  
MPphoto
 
 

  Erik Meijer (GUE/NGL). – (NL) Pane předsedo, rozprava o Íránu není jenom o jaderné energii, hrozbách války a porušování lidských práv. Pan Solana ve svém úvodním projevu již popsal, proč Írán, i když má určité prvky demokracie a vysokou úroveň vzdělání, není pro tolik lidí příjemným místem k životu.

Mnoho z těch, kteří jsou íránskou vládou pronásledováni nebo nemohou žít ve stávajícím režimu svobodně, uteklo do Evropy. Evropská unie a její členské státy nesmí stát těmto lidem v cestě a musí mírové opozici v exilu dopřát co největší svobodu.

Proto je důležité, aby Evropský soudní dvůr vydal rozhodnutí, že zařazení této organizace na seznam teroristických organizací nebylo správné. Je důležité, aby Parlament upozornil Radu, že takové jednání je nespravedlivé a nepřijatelné. Tento seznam je jedna oblast, kde nemohou být s íránským režimem uzavírány žádné kompromisy.

 
  
MPphoto
 
 

  Vytautas Landsbergis (PPE-DE). – Pane předsedo, rád bych věděl, jestli mi kdokoliv může odpovědět. Zúčastnili se poslanci Parlamentu během návštěvy v Teheránu nějakých veřejných poprav? Zejména těch, při kterých se používaly jeřáby evropské provenience.

 
  
MPphoto
 
 

  Miloslav Ransdorf (GUE/NGL). – (CS) Já bych chtěl připomenout, že íránský jaderný program paradoxně startoval v době, kdy Írán byl spojencem Spojených států. Šáhovi radili Američané postavit dvacet jaderných elektráren. Doby, jak se zdá, se změnily, ze spojence se stal nepřítel a obraz Íránu je rozporný.

Na jedné straně vím o utrpení našich přátel ze strany Tudeh, na druhé straně je třeba říci, že v žádné arabské zemi není takový stupeň plurality a rozvinuté občanské společnosti, jako je v Íránu.

Odborová scéna, která tady byla zmíněna kolegou Roučkem, rozhodně zaslouží pozornost stejně jako ženské hnutí. Domnívám se, že návrhy kolegy Roučka, aby se ustavilo zastoupení Evropské unie v Teheránu, zaslouží pozornost a podporu.

Je třeba opravdu rozvíjet tyto vztahy. Je to velký národ, velká kultura a rozhodně má k nám mnohem blíž, než si dovedeme představit.

 
  
MPphoto
 
 

  Charles Tannock (PPE-DE). – Pane předsedo, Írán zůstává nebezpečím pro stabilitu světa a Středního východu. Íránští džihádisté bojují po boku teroristů v Iráku a zabíjejí britské vojáky. Íránští soudci zcela běžně vynášejí rozsudky smrti nad homosexuály a teenagery.

Proč Írán pokračuje vytrvale ve svém úsilí o obohacování uranu, když nemá v provozu žádné jaderné elektrárny, a dokonce ani plány na jejich výstavbu v budoucnosti? Proč Írán vyvíjí rakety Shahab III se schopností nést jaderné hlavice a shazovat je na evropská města?

Náš vzkaz musí být jasný a nekompromisní. Mezinárodní společenství nedovolí Íránu, aby se vyzbrojoval jadernými zbraněmi.

 
  
MPphoto
 
 

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. Pane předsedo, byla to samozřejmě velmi důležitá diskuse. Proč? Protože v Íránu je ohromná občanská společnost, která by zajisté ráda žila jiný život, ale stále je tam velmi obtížný režim.

Všichni myslím víme, že jaderná otázka je v této chvíli obrovským kamenem úrazu. Maří všechny možnosti vývoje a také dvoustranných vztahů, které by měly velký potenciál. Opakovaně jsem panu Jalilimu říkala: „Proč to nechcete přijmout? Proč neexistuje žádná možnost, jak s vámi navázat dialog? Proč v této věci neprojevíte nějakou politickou vůli?“ Myslím, že musíme udělat následující – pokusit se také apelovat na obyvatelstvo, zjistit, jestli existuje alespoň šance změnit věci při příštích volbách – i když si jsme vědomi, že to bude velice těžké.

Myslím, že je zajímavé vidět, jak se přinejmenším opozice opět dává dohromady. Byla rozdělená. Měla rezignovanou náladu. Nyní existuje alespoň nová vůle jít k volbám a možná tu situaci změnit, přinejmenším pokud se vlády týká. Ale samozřejmě, jak už jsem řekla, právě probíhá prověřování kandidátů Radou dohlížitelů a je zásadní. Jak uvedla paní Beerová, pokud se o 290 křesel může ucházet 7 000 kandidátů, bylo již příliš mnoho kandidátů zamítnuto. Dva tisíce z nich budou zamítnuty. Proto silně doufám, že tuto situaci opravdu napraví odvolací řízení. Íránští voliči si zaslouží, aby měli možnost vybírat si své zástupce z širokého spektra stran a názorů. Je samozřejmě jasné, že nepodporujeme žádnou konkrétní stranu, ale je důležité, aby byl ustaven skutečný pluralismus.

Jak už jsem řekla, naprosto souhlasím se všemi – a nezacházela jsem do všech podrobností –, kdo uvedli, že musíme vykonat mnoho práce na frontě lidských práv, a to i v případě, že se nemůžeme dostat dál v jaderné otázce. Podpořili jsme samozřejmě všechny rezoluce OSN; se svojí rezolucí přišla také Kanada. Byla přijata, když jasně ukazovala, kde dnes Írán – bohužel – stojí. Ráda bych některým poslancům Parlamentu, kteří zmínili, že bychom měli používat nástroj EIDHR, řekla, že ho již používáme díky jeho provedení prostřednictvím UN, UNICEF a UNODC: například v oblasti práva mladistvých a mladých lidí závislých na drogách a v otázce soudnictví. Ale v této rigidní atmosféře je to stále více komplikované. Pokoušela jsem se přesvědčit jednoho diplomata na jednom velvyslanectví v Teheránu, aby zajistil lepší koordinaci společných projektů. Je to samozřejmě jenom malý krok, ale doufejme že významný, který by mohl alespoň trochu připravit půdu pro rozvoj naší spolupráce. Írán však bohužel i nadále zaujímá vyhýbavý postoj. Když jsem to minulý týden osobně zmínila, nedostala jsem žádnou odpověď.

 
  
MPphoto
 
 

  Javier Solana, vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Pane předsedo, velmi stručně, protože jsem měl příležitost odpovědět již dříve. Není mnoho nových otázek, a jak jsem řekl dříve, v zásadě sdílíme názory, které byly vyjádřeny.

Pokud se týká otázky, kterou položil pan Salafranca Sánchez-Neyra, nyní probíhá rozprava v Radě bezpečnosti, takže si nemyslím, že bych ji měl dál rozvádět. Ptal jste se mě, co bych rád viděl. Rád bych viděl rezoluci, které není třeba, protože dialog, o který žádáme, by byl realita. Víte, jaké prvky je třeba zavést, abychom měli smysluplný dialog.

Pokud se týká dalších úvah o rozšíření spolupráce, je mnoho jiných oblastí, ve kterých můžeme a měli bychom spolupracovat. Afghánistán a drogy byly zmíněny. Jedná se o velmi důležitou otázku, na které bychom velmi rádi spolupracovali.

Jiné otázky byly položeny ohledně skupiny šesti v Organizaci spojených národů. Nemohu mluvit jménem všech. Mohu mluvit pouze jménem těch šesti, se kterými vyjednávám. Dostalo se mi podpory ode všech, od všech členů skupiny, včetně Evropské unie – o tom není pochyb –, ale také od jiných členů Rady bezpečnosti, kteří nejsou členy Evropské unie.

vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku(FR) Abych odpověděl na otázku paní Béguinové o jaderné energii – do diskuse o jaderné energii dnes obecně nechci vstupovat. Budeme na to mít čas, až budeme mluvit o energii, ale přeci jenom vám vysvětlím jasný rozdíl mezi jadernou energií pro výrobu elektřiny a jadernou energií pro jiné účely, které se skutečně odlišují. Základní rozdíl spočívá v tom, že k výrobě elektřiny je třeba obohatit jadernou energii X-krát a obohacení potřebné k výrobě zbraní hromadného ničení je mnohem větší než toto.

Druhá otázka se týká odpadu. Je velmi důležité vědět, co se s ním dělá. Víte, že obsahuje plutonium a jiné využitelné materiály. Je to také odpovědnost firem, které poskytují technologii k odebírání veškerého tohoto odpadu. Taková situace je tedy poměrně odlišná od situace, kterou máme na mysli, když mluvíme o Íránu a samostatném procesu obohacení.

Ve svém prvním projevu jsem popsal Írán, který bych rád viděl. Myslím si, že takový Írán je jak možný, tak žádoucí a že Írán je zemí, se kterou bychom měli mít kontakty. Je to energická země, která má mnoho intelektuálních, kulturních a jiných hloubek, a my bychom byli rádi, kdyby se zavázala s námi pracovat v několika oblastech, včetně energie, lidských práv, Středního východu a jaderné energie. Abychom tak mohli učinit, potřebujeme zahájit opravdu vážný dialog o všech těchto otázkách.

Děkuji za pozornost, kterou jste věnovali této důležité rozpravě. Velice rád přijdu s vámi pohovořit o Íránu nebo jiných záležitostech, kdykoliv budu pozván.

 
  
MPphoto
 
 

  Předseda. − Velice vám děkuji, pane Solano.

Obdržel jsem šest návrhů na usnesení,(1) která byla předložena v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava je uzavřena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 31. ledna.

 
  

(1)Viz zápis.

Právní upozornění - Ochrana soukromí