Předsedající . – Dalším bodem programu je zpráva paní Anne Ferreirové jménem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin o tržních nástrojích v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách (2007/2203(INI)) (A6-0040/2008).

  Anne Ferreira, zpravodajka. − (FR) Vážený pane předsedající, vážená paní komisařko, dámy a pánové, v prvé řadě bych chtěla vyjádřit zvláštní poděkování stínovým zpravodajům a navrhovatelům stanovisek výborů za jejich cennou pomoc.

Dnes můžeme být spokojeni s tím, že jsme na základě společné snahy vypracovali vyváženou zprávu, kterou přijal Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Životní prostředí je jednoznačnou prioritou Evropské unie v rámci samotné Unie, stejně jako na mezinárodní úrovni.

V oblasti řešení naléhavých environmentálních potřeb si Evropská unie stanovila několik cílů a nyní je třeba najít způsoby, jak jich dosáhnout. V průběhu let EU k tomuto účelu přijala mnoho právních předpisů, které se pravidelně revidují a jsou platné na celém území Unie. Unie investuje do výzkumu, zvyšuje informovanost veřejnosti a podporuje uplatňování osvědčených postupů v členských státech.

Nyní navrhujeme, využít dalších možností, které nabízejí tržní nástroje. Zpráva je založena na zelené knize Komise a obsahuje několik, z mého pohledu vítaných, návrhů a myšlenek. V prvé řadě se snaží o zdokonalení textu, který je podle mého názoru příliš úzce zaměřený na změnu klimatu. Samozřejmě, jde o zásadní otázku, musíme však brát v úvahu celou situaci, všechny oblasti lidské činnosti, jejichž vliv na životní prostředí je také velmi důležitý.

Kromě toho jsem, bohužel, neměla informace z konzultací, které by nám mohly pomoci v naší práci. V zelené knize Komise navrhuje dosahování environmentálních cílů za nižší a rozumnější cenu. Mělo by to být možné prostřednictvím hospodářských nástrojů, které navíc představují pružný způsob dosahování navrhovaných cílů.

Ve zprávě se rovněž navrhuje, aby Komise přijala akční plán anebo jiný systém pro tržní nástroje v oblasti životního prostředí. Mám pro Komisi jednu otázku: mohla by nám říci, jak v rámci Komise pokročily diskuse o tomto tématu a zda výsledky konzultací, které má Komise v současnosti k dispozici, povedou k posílení anebo změně návrhů obsažených v zelené knize? Jsem přesvědčena, že toto je otázka zásadního významu.

Při zavádění tržních nástrojů se musíme řídit jistými zásadami. Musíme, samozřejmě, uplatňovat zásadu „znečišťovatel platí“, musíme zabezpečit, aby se tržní nástroje navzájem doplňovaly, aby byly konzistentní a vhodné pro oblasti, ve kterých se používají. Toto je cíl. Jinými slovy, nesmíme být systematičtí, ale musíme použít velkou dávku vynalézavosti.

Pokud jde o jednotlivé nástroje, o nichž nemám čas zde hovořit, musím zdůraznit, že Parlament je skeptický, pokud jde o návrh týkající se biologické rozmanitosti, a to z prostého důvodu: zdá se nám složité, ne-li nemožné, ve značné míře nahradit odlišný ekosystém jiné země.

Pokud jde o internalizace nákladů, jde o zásadu, na které musí být založen náš postup a o kterou se musíme aktivně snažit. V současnosti se věnuje velmi malá pozornost environmentálním vlivům lidské činnosti, především v oblasti průmyslu a hospodářství, tedy jinými slovy, externím nákladům, abychom použili techničtější termín. Typickým příkladem je odvětví dopravy.

Poznamenávám, že vloni v červnu měla Komise předložit návrh na revizi tzv. směrnice Eurovignette, který se speciálně zaměřuje na zavedení rozdílné výše poplatků za dopravu. Zásadu variability musíme při zavádění tržních nástrojů pro životní prostředí uplatňovat mnohem více. Komise navrhuje podobný systém také v oblasti zdanění energií, které by se mělo skládat ze dvou častí: energetické a environmentální.

Jestliže revize směrnice dosáhne stanoveného cíle, měla by rovněž zabezpečit obnovení konkurenceschopnosti různých druhů dopravy a používání způsobů dopravy s nižšími emisemi CO2.

Závěrem bych chtěla zaměřit pozornost na jednu důležitou otázku: konkurenceschopnost evropského hospodářství. Samozřejmě, v této otázce se všichni shodneme, ale musíme být opatrní. Vynořuje se otázka, zda nečinnost v této oblasti nebude mít sociální, hospodářské, environmentální, stejně jako politické důsledky.

  Androula Vassiliou, členka Komise. − Vážený pane předsedající, ráda bych poděkovala Parlamentu a zvláště zpravodajům za jejich velmi konstruktivní reakci na zelenou knihu Komise o tržních nástrojích.

Tuto zelenou knihu jsme představili vloni společně s komisařem Dimasem s cílem začít veřejnou diskusi o posílení používání tržních nástrojů v oblasti životního prostředí a politik Společenství v oblasti energetiky. Zelená kniha vychází ze široce sdíleného názoru, že pružnými a nákladově efektivními prostředky k dosahování uvedených cílů nejsou pouze tržní nástroje jako daně, poplatky a obchodovatelné systémy povolení, ale také dotace.

Mám radost, že Parlament tento přístup podporuje. Stejně tak mě těší, že Parlament sdílí názor, že tržní nástroje nelze používat izolovaně a je třeba je kombinovat s regulačními nástroji.

Zpráva Parlamentu je velmi užitečným a komplexním příspěvkem k diskusi o používání tržních nástrojů na úrovni Společenství a na vnitrostátní úrovni. Její rozsah je ještě širší, přičemž pokrývá zvyšování ekologičnosti hrubého domácího produktu a změnu systému EU pro obchodování s emisními kvótami. Třebaže tyto otázky jednoznačně souvisí s tématem zelené knihy a jsou samy o sobě velmi důležité, v knize se nezmiňují, protože jsou obsažené v jiných dokumentech Komise, které se připravovaly v té samé době.

Komise zohlední mnohé připomínky a požadavky vznesené Parlamentem v rámci jeho práce na otázkách souvisejících s tématem zelené knihy, stejně jako v rámci jiných zvláštních iniciativ.

Pokud jde o nejbližší opatření plánovaná na tento rok, mohu vás informovat, že Komise bude na podzim revidovat směrnici o zdaňování energií s cílem napomoci účinnějšímu plnění cílů EU v oblasti energetiky a změny klimatu.

Nejdůležitější změnou, kterou tato revize mimo jiné přinese, a která je zároveň v souladu s požadavky Parlamentu, je zvýšení komplementárnosti se systémem EU pro obchodování s emisními kvótami. Podle mého názoru je velmi důležité zabezpečit co nejvyšší míru synergie mezi revidovaným systémem EU pro obchodování s emisními kvótami a zdaňováním energií, tak aby EU splnila své závazky v oblasti změny klimatu a energetiky co nejméně nákladným způsobem.

Naším cílem je představit tento návrh v takovém časovém horizontu, aby měl Parlament čas vydat své stanovisko před koncem svého současného funkčního období. V některých oblastech je možné účinně jednat jen prostřednictvím právních předpisů na úrovni EU. Týká se to například zdaňování spotřeby energie, o které jsem právě hovořila a systému EU pro obchodování s emisními kvótami v oblasti emisí skleníkových plynů.

Existují však také oblasti, v nichž mohou účinně jednat také členské státy samotné, a v nichž mohou spolupracovat a čerpat ze zkušeností dosažených v jiných členských státech. Právě k tomuto účelu se v zelené knize navrhuje zřídit fórum o tržních nástrojích, které by umožňovalo vzájemné sdělování poznatků mezi jednotlivými hospodářskými odvětvími a mezi členskými zeměmi.

Závěrem bych ráda poděkovala Parlamentu za jeho konstruktivní příspěvek k diskusi o dalším používání tržních nástrojů, který je užitečný pro všechny politiky, ať už zde ve Štrasburku, v Bruselu, anebo v hlavních městech jednotlivých členských států.

  John Purvis, navrhovatel stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. − Vážený pane předsedající, paní Ferreirová připravila skvělou a vyváženou reakci na zelenou knihu Komise o používání tržních nástrojů v oblasti životního prostředí a jako zpravodaj Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku v rámci postupu rozšířené spolupráce jsem velmi rád, že jsem měl možnost spolupracovat s paní Fereirrovou a výrazně tak přispět k vypracování této zprávy.

Podle našeho názoru je systém obchodování s emisními kvótami prostřednictvím tržních nástrojů nejúčinnější z hlediska nákladů, nejlépe zohledňuje výrobu a je nejsilněji orientován na plnění cílů. Prostřednictvím tohoto nástroje můžeme skutečně splnit cíl EU snížit emise skleníkových plynů o 20 %. Systém obchodování s emisními kvótami by měl být základem souboru tržních nástrojů, proto vítám návrh Komise na jeho zlepšení a rozšíření. Systém by měl mít čím dál nižší strop, aby se nám podařilo dosáhnout uvedeného cíle 20 % snížení do roku 2020. Měl by se také co nejvíce rozšířit mezi významné znečišťovatele.

Dražba emisních kvót by měla být hlavním prostředkem k dosažení cílů v oblasti snížení emisí, která by zároveň měla předejít negativním důsledkům bezplatného přidělování emisních povolení („grandfathering“) na zdravou konkurenci. Dražba emisních kvót je ekonomicky výhodnější, protože podporuje vstup nových účastníků na trh, inovace, technologická a provozní zlepšení.

Vážená paní komisařko, zvláště zdůrazňuji, že zdaňování energií, stejně jako daně a dotace všeobecně, by měly být pouze sekundárním, doplňkovým nástrojem ke snížení těch emisí skleníkových plynů, které nelze přímo nebo nepřímo pokrýt prostřednictvím systému obchodování s emisními kvótami. Z tohoto důvodu je podle nás odstavec 26 zprávy v rozporu s jejím celkovým záměrem, kterým je podpora systému obchodování s emisními kvótami.

Na závěr bych chtěl říci, že Komise musí co nejdříve zahájit jednání o vzájemných dohodách s jinými institucemi. Vzájemné a rovnocenné mezinárodní závazky, pokrývající odvětví vystavená konkurenci by byly mnohem průchodnější než úpravy daní mezi jednotlivými státy s cílem vyrovnávat narušení obchodu.

  Neena Gill, navrhovatelka stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. − Vážený pane předsedající, přestože se o změně klimatu hodně mluví, ve skutečnosti se přijímá jen velmi málo konkrétních opatření a domnívám se, že EU by v tomto ohledu měla jít pro celý svět příkladem. Je proto zapotřebí, více využívat tržních nástrojů, které jsou z hlediska nákladů účinným nástrojem k dosažení snížení emisí CO2 a zvýšení energetické účinnosti.

Domnívám se, že uvedené nepřímé daně, obchodovatelná povolení a dotace pomohou Evropské unii dosáhnout cílů, které si v oblasti snížení emisí stanovila. S vědomím, že si členské státy musí zachovat pružnost svých vlastních daňových systémů, je však vítaný jakýkoliv nástroj nebo pomůcka, které umožní našemu průmyslu a spotřebitelů činit environmentálně správná rozhodnutí a naše politiky by měly být navržené tak, aby podporovaly změnu chování.

Je proto nevyhnutelné, aby se korigovala selhání trhu, a aby se na základě zásady znečišťovatel platí, zavedla cenová politika založená na množství emisí CO2, která by odrážela škodlivé vlivy na životní prostředí. Snížená daň z přidané hodnoty na výrobky šetrné k životnímu prostředí může pomoci zranitelným skupinám společnosti, zejména starším občanům, kteří jsou dnes více než kdykoli předtím ohroženi energetickou chudobou.

Kromě toho bychom zisky z dražby emisních kvót měli opětovně investovat do řešení problému energetické chudoby a na financování dalších environmentálních programů.

  Anders Wijkman, jménem skupiny PPE-DE. – Vážený pane předsedající, jak již bylo uvedeno, jde o velmi důležitou zprávu, a proto chci paní Ferreirové pogratulovat.

Víme, že náš současný hospodářský model nezahrnuje environmentální náklady do tržních cen. Už na stockholmské konferenci v roce 1972 se ustanovila a dohodla zásada o tom, že znečišťovatel platí. Jak však víme, ve většině zemí nebyla zavedena do praxe.

Tato zpráva je velmi důležitá. Reaguje na mnohá tržní selhání, k nimž dochází ve více oblastech, přičemž asi nejzjevnějším problémem dneška je změna klimatu. Zpráva navrhuje množství opatření v mnoha klíčových oblastech. Všeobecně je většina opatření dobře formulovaná. Myslím si však, že jsme společně měli vyvinout více úsilí směrem ke zkrácení zprávy a spojení některých odstavců. V tomto směru zaznívá více podobných požadavků. Myslím, že by to zprávě jako celku pomohlo a byla by mnohem jasnější.

Musím uvést, že naše skupina, podobně jak informoval pan Purvis, má námitky vůči několika odstavcům zprávy. Jedním z nich je odstavec 26. Nemůžeme upřednostňovat systém obchodování s emisními kvótami a zároveň požadovat všeobecnou daň z CO2 na evropské úrovni. Tato opatření jsou ve vzájemném rozporu. Dále máme výhrady vůči odstavci 24. Třebaže do velké míry souhlasíme s jeho obsahem, jeho formulace jsou podle nás příliš všeobecné a naznačují, že zisky z dražby emisních kvót v budoucnosti budou anebo by měly být součástí rozpočtu EU. Toto nemůžeme podpořit. Kromě toho má však zpráva jako celek naši podporu a ještě jednou paní Ferreirové gratuluji.

  Gyula Hegyi, jménem skupiny PSE. – (HU) „Změňme svět,“ říkají levicově orientovaní lidé, kteří si myslí, že náš svět je třeba změnit. Nemůžeme se měřit s „kasino kapitalismem,“ který nazýváme rozvojem, a který je provázený rozkladem přirozených hodnot. Dvacáté století nám ukázalo, že utopie bez stabilních hospodářských a sociálních základů musí nevyhnutelně selhat. Environmentální základ „ekologické daně“ a celková daňová politika mohou napomoci vytvoření lepšího světa s využitím tržního hospodářství a udržitelných nástrojů. Pokud jde o zvýšení daní na suroviny, jednotná daň z energií by mohla všechny motivovat, aby snížili svou závislost na dovozu energií, méně používali svá auta a investovali do veřejné dopravy, elektráren a železnic. Pokud by se daňové zatížení posunulo od mezd ke spotřebě, vznikly by zcela nové podmínky na pracovišti, vyvinul by se životní styl bližší přírodě a kultura by namísto spotřebního šílenství hrála mnohem větší úlohu. Zavedení daně ze škodlivých emisí a nerecyklovatelného odpadu sníží znečištění životního prostředí a endemické choroby, které jej provázejí, čímž se sníží množství předčasných a zbytečných úmrtí. Změna směrem k ekologickému zdaňování bude přijata jako určitá forma mírové revoluce. Samozřejmě, úroveň zdanění se nezvýší, Evropa je již beztak zatížena vysokými daněmi. Snížení spotřeby energie zvýší konkurenceschopnost našeho zboží. Prostřednictvím ekologického zdaňování můžeme učinit krok od materialisticky založeného světa dvacátého století k citlivějšímu světu bohatšímu o ekologické a lidské hodnoty. Pokud by měla být jedna věc, na které bychom se jako představitelé 27 evropských zemí měli shodnout, je to ekologické zdaňování. Změňme svět, ale prostřednictvím dobře zvážených a odvážných reforem.

  Frédérique Ries, jménem skupiny ALDE. – (FR) Vážený pane předsedající, vážená paní komisařko, rovněž bych ráda poblahopřála zpravodajce paní Ferreirové k vynikajícím způsobem odvedené práci a také k úzké spolupráci se stínovými zpravodaji v této důležité oblasti.

Zaměřím se na dva hlavní body usnesení, konkrétně na systém výměny kvót na emise CO2 a na ekologické daně. Nejprve se budu věnovat emisním kvótám: znovu a stále slyšíme, jak je znepokojující, že průmyslové emise CO2 v minulém roce, v roce 2007, vzrostly o 1 %, přestože si Evropská unie na svém jarním summitu stanovila ambiciózní cíl 20 % snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020. Ve zkratce, mašinérie je zablokovaná, a abych to řekla slušně a mírně, musíme ji znovu rozběhnout, protože je načase, aby začala fungovat.

Vidím dva možné postupy. Prvním je podpořit Evropskou komisi, která prosazuje platby za emisní kvóty. Druhý vychází z myšlenky, že současný systém vztahující se pouze emise CO2 je příliš úzký, a že je třeba, postupně do něho zahrnout také další znečišťovatele ovzduší, počínaje, nepochybně emisemi NOx a SE2.

Stejně tak mě zajímají zvýhodněné podmínky, které se stále vztahují na odvětví lodní dopravy. Na rozdíl od podmínek, které budou již brzy platit pro odvětví letecké dopravy, na lodní dopravu se nevztahují žádné mezinárodní právní předpisy o snížení emisí CO2. Jde o dvojitý standard, který si ji dále nemůžeme dovolit.

Dalším základním bodem usnesení je ekologické zdaňování, které představuje revoluci, o které hovořil pan Eguy. Postoj liberálů a demokratů k této otázce je jasný. Nástroje založené na trhu Společenství by se neměly omezovat na systém výměny emisních práv. Musíme zvážit také jiné systémy, a jako jeho autorka velmi podporuji odstavec 27, který oživuje myšlenku zavedení „uhlíkové“ daně s cílem kompenzovat snížení dotací na fosilní paliva.

Na druhé straně – a v tomto ohledu souhlasím s panem Purvisem a panem Wittmanem – skupina ALDE nepodpoří poslední větu odstavce 26, která požaduje, aby Komise do konce roku 2008 předložila návrh daně Společenství z emisí CO2. Byli bychom raději, kdyby Unie doplnila svůj ambiciózní balíček energetických a klimatických právních předpisů.

Závěrem chci říci, že musíme skončit s pokrytectvím a musíme si být vědomi nákladů na splnění svých cílů. Pokud chceme například snížit emise CO2 o třetinu, každý člověk v Evropské unii musí osminásobně snížit emise CO2, které sám produkuje. Tyto přímočaré statistiky ukazují, že kromě používání tržních nástrojů nemůžeme uniknout své vlastní zodpovědnosti, a že Unie bude muset velmi tvrdě pracovat na tom, aby vytrvala ve stanoveném kurzu a udržitelný rozvoj nebyl jen módní záležitostí, ale aby byl v budoucnosti modelem pro nás pro všechny.

  Alessandro Foglietta,  jménem skupiny UEN. – (IT) Vážený pane předsedající, vážené dámy a panové, rád bych poděkoval paní Ferreirové za její vynikající práci.

Převzetí globální zodpovědnosti za změnu klimatu je klíčovou úlohou, které musíme dosáhnout na různých úrovních: nejen ve světě podniků a institucí, ale také ve světě jednotlivců. Jako evropští občané můžeme výrazně snížit svou ekologickou stopu a dosáhnout významných výsledků prostřednictvím jednoduchých a nenápadných kroků (například výběrem kupovaného zboží), které mohou mít globální a podstatný vliv. Členské státy mohou prostřednictvím tržních nástrojů podporovat, anebo lidem usnadňovat výběr ekologických výrobků.

Stejně tak je důležité, podporovat výzkum nových technologií, je třeba zabezpečit, aby tyto technologie byly dostupné pro spotřebitele, a aby se rozšířily dostatečně široce na to, aby mohly znamenat environmentální přínos pro lidi. Je škoda, že 16 zemí zastupujících největší ekonomiky planety se na setkání v Paříži 16. a 17. dubna nedohodlo na společném usnesení s cílem snížit celosvětové emise skleníkových plynů o 50 % do roku 2050.

Doufáme však, že další jednání v Kóbe a na Hokkaidó přinesou větší úspěch v této oblasti, protože jsem přesvědčen, že proti změně klimatu je třeba bojovat na globální úrovni. V opačném případě přinesou jen velké břemeno evropským podnikům, které ztratí konkurenceschopnost vůči svým rivalům mimo Evropu, přičemž se cíle zlepšení stavu životního prostředí na globální úrovni nepodaří dosáhnout.

Tržní nástroje musíme používat jako ekonomické páky, prostřednictvím kterých dosáhneme dlouhodobě udržitelných ekologických systémů výroby. V tomto ohledu vítám zelenou knihu Komise. Evropská unie musí v jednotlivých členských státech posílit šíření tržních nástrojů, prostřednictvím kterých je možné internalizovat environmentální náklady výrobků a podporovat energetickou účinnost a tepelnou izolaci budov. Považujeme za potřebné, aby Evropská unie do roku 2020 dosáhla cíle získávat 20 % energie z obnovitelných zdrojů.

  Margrete Auken, jménem skupiny Verts/ALE. – (DA) Vážený pane předsedající, ráda bych poděkovala paní Ferreirové za dobrou zprávu o tomto důležitém tématu, stejně jako za příjemnou spolupráci. Pokud EU chce splnit četné pěkně znějící závazky, které si dala v souvislosti s našimi cíli v oblasti klimatu a životního prostředí, je třeba, abychom my, politici, převzali zodpovědnost a učinili za své voliče některá těžká rozhodnutí. Jedním z účinných nástrojů, které máme k dispozici, je omezit naši spotřebu, která vytváří tlak na životní prostředí, a to prostřednictvím uplatnění zásady znečišťovatel platí. Je to vynikající zásada, s níž každý souhlasí, ale kterou doposud nikdo nebral vážně v případech, kdy skutečně vytváří náklady na straně znečišťovatele. Například náklady motoristů se nikdy nezohlednily v ceně dopravy. Jednou z prvních věcí, které bychom měli učinit, je internalizovat náklady, které se všeobecně označují jako „externí.“ Znamenalo by to významný posun vpřed. Samozřejmě, je možné zajít v kontrole spotřeby látek znečišťujících životní prostředí ještě dále, a to prostřednictvím přísnějších finančních prostředků. Dovolte mi v této souvislosti říci, že nechápu, proč není možné kombinovat poplatky za emise se systémem obchodování s emisemi. Jednoduše tomu nerozumím.

Cenová politika příznivá pro životní prostředí je účinným způsobem využívání trhu pro účely environmentální politiky, přičemž by neměla být náhradou povinných požadavků a zákazů, ale jejich doplněním, což navrhuje také Komise. Často se objevují obavy, zda může mít používání tržních nástrojů nepříznivé sociální důsledky. Je však třeba, být si vědomi pokrytectví v této otázce. Spotřební daně mají obyčejně spravedlivý účinek, když ti nejbohatší jsou zároveň těmi, kdo toho nejvíce spotřebují a platí nejvíce. Pokud existuje potřeba řešit problémy, které zažívají sociálně slabé vrstvy při zabezpečování základní spotřeby, je mnoho jiných způsobů, které k tomu můžeme použít bez toho, abychom zasahovali do ekologického zdaňování. Pokud chceme svou zodpovědnost za sociálně slabší brát vážně, například běžné zdaňování, anebo sociální a mzdová politika jsou v této oblasti mnohem vhodnější.

Způsob, který v tomto případě nebude účinný, je zavedení tzv. základní spotřeby, která by byla levnější, případně úplně zadarmo. Za prvé, spotřeba bude vždy poměrně vysoká a za druhé, nejhorším aspektem tohoto modelu je, že neposkytuje žádnou motivaci k šetření. Takže navzdory všemu je progresivní zdaňování prostřednictvím ekologické daně lepší. Pokud však chceme, aby byly tržní nástroje v boji za záchranu životního prostředí, klimatu a přírody skutečně účinné, bylo by nejlepší, používat je bez ohledu na další aspekty. Je dobré, že se tak intenzivně zajímáme o zachování sociální rovnováhy, v tomto případě však jde o zachování životního prostředí pro naše potomky.

  Jens Holm , jménem skupiny GUE/NGL. – (SV) Chystáme se učinit rozhodnutí o zprávě předložené Výborem pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a zpravodajkou Annou Ferreirovou o zelené knize o tržních nástrojích v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách. Je to vynikající zpráva a má mou plnou podporu.

Dovolte mi jednu osobní poznámku k tomuto tématu. Hovoříme zde o tržních nástrojích. Osobně jsem unavený z diskuse o tržních nástrojích v oblasti životního prostředí. Nepotřebujeme žádný další vliv firem anebo trhu. Potřebujeme více politické kontroly. Potřebujeme lepší plánování. Potřebujeme opatření, jako například přísnější požadavky na emise; měli bychom být schopni používat veřejné obstarávání pro environmentální účely a potřebujeme environmentální daně a poplatky. Právě v této oblasti používáme tržní nástroje, protože jde o zavedení daní a poplatků na věci, které způsobují environmentální problémy, tedy jinými slovy o internalizaci environmentálních problémů. Tyto nástroje jsou dobrým příkladem toho, jak převzít politickou zodpovědnost za environmentální problémy namísto toho, abychom řešení ponechali trhu.

Dovolte mi, uvést několik konkrétních příkladů, týkajících se nejdůležitějších témat této zprávy. Minimální daň z CO2 a daň z CO2 kombinovaná s jasným požadavkem snížení je pravděpodobně nejúčinnějším způsobem snížení emisí. Má země byla první na světě, která zavedla daň z CO2. Bylo to na začátku devadesátých let. Aniž bych tvrdil, že Švédsko jde příkladem ve všech oblastech boje proti změně klimatu, daň z CO2 byla jednou z hlavních příčin snížení emisí CO2 ve Švédsku. Je nejvyšší čas, aby také další země učinily totéž. V odstavci 26 této zprávy vyzýváme právě k tomuto kroku, tedy zavedení daně z CO2.

Všeobecně jsme pro to, aby se členským státům při zavádění environmentálních daní poskytovala větší podpora. Jsem přesvědčen, že dnes máme zcela jedinečnou možnost, prosadit zavedení daně z CO2 a další environmentální daně. V posledních letech se na celém světě výrazně zvýšila informovanost o těchto otázkách. V této zprávě rovněž uvádíme, že v této oblasti mají rozhodovací právo členské státy. Samozřejmě, toto tvrzení je zcela v pořádku. Zdaňování je v jejich pravomoci.

Další otázkou je systém obchodování s emisními kvótami. Musíme připustit, že první obchodní období v letech 2005 až 2007 bylo skutečnou katastrofou. Systém při snížení emisí neuspěl a mnozí znečišťovatelé dokonce získali nepřiměřeně štědré kvóty a na systému hodně vydělali.

V této zprávě proto vyzýváme k zavedení dražby emisních povolení, stropu na emise, který by byl v souladu s cílem snížení emisí o 30 %, stejně jako k uplatňování omezení a přísnější požadavků na používání flexibilních mechanismů. Doufáme, že prostřednictvím těchto opatření se nám podaří dosáhnout funkčnosti systému obchodování s emisními kvótami. Pokud neuspějeme, měli bychom uvažovat o tom, že systém obchodování nahradíme zcela jiným systémem, například vysokými daněmi z emisí.

V této souvislosti je důležité mít na paměti, že v systému obchodování s emisemi by mělo být zahrnuto také letectví, a že opatření zaměřená proti letecké dopravě by se neměla omezovat pouze na tento systém. Paralelní opatření, jako například daň na letecká paliva a poplatky za emise oxidů dusíku, jsou absolutně nevyhnutelná a touto zprávou vyzýváme k jejich zavedení. Rád bych zde využil možnosti položit Komisi jednu otázku: říkali jste, že zavedete opatření ke snížení emisí oxidů dusíku, NOx, v letecké dopravě, a že k tomu dojde ještě letos. Mohli byste nám říci, co se děje v této oblasti? Je stanovený termín, kdy se tato opatření zavedou do praxe? Vzhledem k tomu, že letecká doprava v uplynulých letech takřka zdvojnásobila hodnotu svých emisí, mnozí přítomní by rádi viděli konkrétní opatření v této oblasti. Dále již čekat nemůžeme!

Tyto nástroje jsou velmi dobrým příkladem toho, jak převzít zodpovědnost za změnu klimatu. Daně a poplatky nám umožní urychlit proces potřebného snížení emisí a doufejme, úplně vyřeší problém změny klimatu. Učiňme tyto kroky! Je to naší povinností vůči našim dětem a jiným žijícím bytostem na této nádherné planetě.

  Johannes Blokland, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Vážený pane předsedající, chtěl bych vyjádřit své uznání paní Anně Ferreirové za její zprávu o tržních nástrojích v oblasti životního prostředí. Jedním z nosných pilířů této zprávy je zásada „znečišťovatel platí.“ Jde o důležitou myšlenku, která umožňuje spravedlivé sdílení břemena. Toto je jedna z příčin, proč podporuji, aby se všechny externí náklady, tedy také environmentální, přenesly na spotřebitele vyrobeného a spotřebního zboží. Toto opatření zabezpečí realistický obraz a spravedlivou soutěž.

V listopadu loňského roku jsem se zúčastnil konference nazvané Beyond GDP (Za hranicí HDP). Na konferenci se rozvinula široká diskuse o způsobech, měření sociálního blahobytu jinými ukazovateli než samotným hrubým domácím produktem, protože ve skutečnosti je určený nejen hospodářskými, ale také sociálními a environmentálními faktory. Může se vám finančně dařit, ale když žijete v hustě osídleném velkoměstě s vysokým znečištěním ovzduší, kvalita vašeho života není až tak úžasná. Jsem rád, že paní Ferreirová na tuto otázku ve své zprávě poukazuje.

Na závěr bych rád vyjádřil podporu dvěma konkrétním odstavcům této zprávy, odstavcům 58 a 59, které se týkají internalizace environmentálních faktorů do ceny vody a legislativního rámce na snížení produkovaného množství odpadu v střednědobém horizontu.

  Bogusław Sonik (PPE-DE). – (PL) Vážený pane předsedající, hrozba narušení environmentální rovnováhy ve světě si žádá, abychom podnikli kroky, které povedou ke změně našich modelů růstu a změně životního stylu našich společností.

Obchodní aktivity mají ekologické náklady, které se v rámci finančního účetnictví často neberou v úvahu. Navzdory tomu, že zásada znečišťovatel platí, která je jedním z nosných pilířů environmentální politiky Evropské unie, platí na území celého Společenství, její uplatňování v jistých zemích není na uspokojivé úrovni.

Evropská unie zavádí několik legislativních předpisů a pravidel na zlepšení stavu životního prostředí a je nevyhnutelné, připravit nové tržní nástroje. Hospodářské daně v Evropské unii by mohly hrát velmi důležitou úlohu při dosahování cílů ochrany životního prostředí v rámci EU. V současnosti je jediným existujícím nástrojem systém obchodování emisních kvót na oxid uhličitý. To se zdá být nedostatečné.

Měli bychom zvážit používání jiných tržních nástrojů. Je velmi důležité, aby se příjem z environmentálních daní použil na prevenci negativních vlivů na životní prostředí a lidské zdraví. Zdá se, že postupná harmonizace environmentálních daní na území EU je nutností. Environmentální zdaňování je v členských státech velmi různorodé. Ponechání těchto otázek v rukách členských států vytváří riziko narušení konkurenceschopnosti mezi jednotlivými státy.

Při zavádění nových tržních nástrojů je třeba, dodržovat několik základních pravidel: veřejnost s nimi musí souhlasit; daně by neměly být vnímány jako další povinnost diktovaná Evropskou unií a je zapotřebí, zavádět je postupně.

Některé členské státy EU již mají své vlastní tržní nástroje, například certifikáty energetické úspornosti anebo certifikáty ekologické energie. Všechny členské státy by však měly poskytovat výraznou podporu nízkouhlíkovým, energeticky úsporným a obnovitelným technologiím.

Na závěr bych rád zdůraznil, že Evropská unie v oblasti ochrany životního prostředí v čele a věřím, že naší úlohou je, jít v tomto ohledu příkladem zbytku světa.

  Genowefa Grabowska (PSE). – (PL) Vážený pane předsedající, ráda bych poblahopřála paní zpravodajce ke skvělému přístupu k otázkám ochrany životního prostředí. Ráda bych také připomněla, že od té doby, co vyšla zpráva OSN s názvem Naše společná budoucnost, kterou připravila Margot Wallströmová, uvědomujeme si, že máme vůči budoucím generacím, našim dětem a vnukům povinnost, zachovat přírodní prostředí v co nejlepším možném stavu.

Angažovanost Evropské unie v této oblasti je velmi dobrá a Evropský parlament rovněž drží krok se současným vývojem. Zřídili jsme Dočasný výbor pro klimatické změny, máme dobré právní předpisy, přijímáme nařízení, směrnice a rozhodnutí. Nyní nastala doba, posílit další mechanismy, zejména finanční stimuly a daně, stejně jako zintenzivnit informační kampaně a preventivní opatření.

Aby byly tyto kroky účinné, musíme postupovat na úrovni Společenství. Členské státy musí překonat svou neochotu a odpor vůči harmonizaci daní alespoň v oblasti životního prostředí. Navzdory tomu, že se používají k rozumným účelům, ekologické daně v současnosti nejsou oblíbené. Žádné daně nejsou oblíbené a stejně tak je to i s ekologickými daněmi. Z tohoto důvodu musíme na evropské a vnitrostátní úrovni dělat vše proto, aby se ekologické poplatky a daně staly sociálně přijatelnými.

Potřebujeme aktivity na podporu vysoké úrovně informovanosti o životním prostředí. Potřebujeme podněty k prosazení co nejširšího používání osvědčených postupů a podporu proekologického sociálního chování. Nikdo si konečně nestěžuje, když musí v obchodě Evropského parlamentu zaplatit pět centů za igelitovou tašku. Takové opatření má zásadní význam – ne pro svůj finanční rozměr, ale pro moment úvahy na straně zákazníka, který si rozmyslí, či si igelitovou tašku vezme nebo ne, a tak sníží množství odpadu na naší planetě. Je to dobrý způsob, jak přinutit lidi, aby přemýšleli. Lidé přijmou poplatky, daně a další ekologické finanční náklady, když uvěří, že jsou rozumné, a když uvidí jejich pozitivní dopady.

  Holger Krahmer (ALDE). – (DE) Vážený pane předsedající, vítám tržní nástroje jako prostředek pro realizaci politik včetně environmentální politiky. Rád bych však poznamenal, že žádný nástroj politiky není účinný jen proto, že nese nálepku „tržní.“

Všechny nástroje, které používáme k dosahování politických cílů, musí splňovat určitá kritéria. Například, je tento nástroj vhodný k dosažení daného cíle? Pokud zaměníme různé cíle, nebudeme schopni, je dostatečně naplnit. Pokud za nějakým environmentálním opatřením vidíme prostředek k získání peněz, ocitneme se na nejisté půdě, protože takové opatření bude velmi pravděpodobně z různých důvodů deformované. Skutečně nám takový nástroj pomáhá dosáhnout našeho cíle? Tuto otázku musíme podrobně a pravdivě zkoumat. Je daný nástroj slučitelný s těmi, které již existují? A co účinnost – vztah mezi náklady a dosaženými výsledky?

Když čtu tuto zprávu, v některých případech nejsem přesvědčen, že kritéria, o kterých hovořím, byla splněna. Systémy obchodování s emisemi fungují velmi dobře na papíře, skutečnost je však trochu jiná. Systém EU na obchodování s emisními kvótami je v situaci chaosu. Mnozí na něm neuvěřitelně zbohatli, jeho skutečného cíle však dosaženo nebylo. Můžete říci, že je to v pořádku, když šlo o zkušební fázi, systém nebyl ještě doladěn, ale takové drahé pokusy si už nemůžeme dovolit.

Politika zdaňování spotřeby energie je rovněž příkladem toho, o čem hovořím. Zdaňování nemá v zelené knize EU o tržních nástrojích žádné místo. Samotná skutečnost, že nástroj ovlivňuje určitá odvětví trhu, neznamená, že je tržní. Nejsem proti daňovým opatřením k dosažení environmentálních cílů, ale jejich používání podpořím jen v případě, že splní kritéria, o kterých jsem hovořil.

Podle mého názoru bychom si měli stanovit cíle, které je třeba splnit, ale výběr prostředků k jejich dosažení bychom měli nechat na účastnících trhu.

  Wiesław Stefan Kuc (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, tržní nástroje v oblasti životního prostředí, jak je popsala paní zpravodajka, se do velké míry zužují na daně a poplatky. Jako správně poznamenává v odstavci 28, může se stát, že nesplní stanovené cíle, ale stanou se pouze prostředkem ke zvýšení daňových výnosů.

Otázky, o nichž jsme diskutovali, nejsou nasměrované jen do budoucnosti. Otázkou je: kdo bude podle zásady "znečišťovatel platí" zodpovědný za vyčištění půdy, vody a ovzduší znečištěného starším průmyslovým odpadem, anebo zastaralými pesticidy, azbestem, chloridem fosforečným a jinými sloučeninami?

Myslím si, že zelené dluhopisy zmíněné v odstavci 67 by se k tomuto účelu velmi hodily. Společnostem zúčastněným v tomto procesu lze tak přidělit úkoly, které se nevyřešily jiným způsobem, přičemž by je vykonaly s pomocí finančních trhů. Zavedení takových dluhopisů, které můžeme nazvat ekologickými, umožní vyřešit mnohé problémy spojené se zavedením tržních nástrojů v oblasti ochrany životního prostředí. Je to skvělá myšlenka a pan Ferreirové k ní blahopřeji.

  Caroline Lucas (Verts/ALE). – Vážený pane předsedající, děkuji za skvělou práci a spolupráci, díky níž máme před sebou zprávu podávající komplexní a upřímné zhodnocení potenciálu a omezení tržních nástrojů.

Tržní nástroje mají svou úlohu. Sladění hospodářské logiky s environmentální a sociální realitou prostřednictvím zásady "znečišťovatel platí" by mělo být velmi silným nástrojem ke změně vzorců výroby a spotřeby směrem k udržitelnosti. Například, kdyby se skutečné environmentální a sociální náklady přepravy zboží internalizovaly do cen v rámci dodavatelského řetězce, mohli bychom se dožít ukončení šílenství, v rámci kterého se více či méně stejné výrobky nesmyslně obchodují sem a tam mezi vzdálenými zeměmi.

Uplatňování těchto zásad na úrovni jednotlivců prostřednictvím systému osobního obchodování s uhlíkem může být velmi úspěšným způsobem ovlivňování spotřebitelského chování. Jak však zpráva paní Ferreirové správně podotýká, tržní nástroje nemůžeme vnímat jako náhradu za jiné formy environmentálních norem a regulace. Jejich užitečnost do velké míry závisí na způsobu, jakým jsou navržené.

Systém obchodování s emisními kvótami je toho jasným příkladem. Rád bych kolegy varoval, že když budeme příliš poslouchat, co nám říká průmysl, zůstane nám systém, který je jen o obchodování od jednoho k druhému pro obchodování samotné, jak jsme viděli v prvních dvou fázích, přičemž environmentální cíle se úplně vytratí. Aby byl systém úspěšný, musí mít přísný strop odvozený od cíle 30 % snížení emisí, omezení vstupu externích kreditů a od začátku plné možnosti dražby s kvótami.

Na závěr bych rád zmínil jeden další pozitivní aspekt přítomný v celé zprávě – a to myšlenku, že měření hospodářského růstu prostřednictvím HDP už není vhodným a přesným nástrojem určení skutečné úrovně sociálního blahobytu společnosti. Na začátku tohoto roku se na toto téma konala v Parlamentu konference a těším se na zprávu Komise, která má vyjít na podzim.

  Nils Lundgren (IND/DEM). – (SV) Vážený pane předsedající, environmentální otázky se právem staly jednou z největších politických témat současnosti a právem jsou jednou z nejdůležitějších oblastí spolupráce EU.

Za prvé mezinárodní znečištění životního prostředí v Evropě nelze řešit na vnitrostátní úrovni a EU má v této oblasti jasnou úlohu. Za druhé EU je největším hospodářstvím na světě, s obrovským objemem výroby a zahraničního obchodu a členské státy jsou jednotné v otázce převzetí zodpovědnosti za environmentální důsledky této skutečnosti. Kombinace velikosti a shody na základních environmentálních cílích dává EU možnost uplatnit globální vliv, který může sehrát zásadní úlohu.

Zpráva však nevyvolává důvěru. Nerozlišuje mezi spotřebou limitovaných zdrojů a vlivem na klima. Zpravodajka rovněž bezostyšně zneužívá otázku klimatu jako argument na podporu nadnárodnosti, byrokracie a protekcionismu, přičemž otevřeně vyzývá k zavedení společného daňového systému, změně vymezení svobodné soutěže a zvyšování daní. Zpráva nebere na vědomí, že země musí hledat řešení ve vzájemné konkurenci. Vrcholem toho všeho je obvyklé horlivé tvrzení, že naše západní společnosti musí přijmout nový životní styl.

Otřesné! Naší úlohou je zabezpečit, aby byly environmentální náklady spotřeby zahrnuté v cenách, které spotřebitelé platí. Svobodní občané si svůj životní styl vybírají sami.

  Françoise Grossetête (PPE-DE). – (FR) Vážený pane předsedající, včera se mě v tomto Parlamentu zeptal šestnáctiletý středoškolský student, zda je Evropa připravena přinést velké oběti k záchraně planety. Tohoto mladého studenta velmi trápila změna klimatu a ptal se, co jsme v této věci schopni učinit. Bylo to vyjádření znepokojení pociťovaného mladými lidmi, kteří od nás mnoho čekají.

Nuže, do praxe se zavedly tržní nástroje: systém Společenství na výměnu emisních kvót a směrnice Eurovignette v odvětví dopravy. Tyto nástroje mají některé výhody, protože určují hodnotu environmentálních nákladů, napomáhají plnění environmentálních cílů při nižších nákladech a motivují podnikatele k přijetí dlouhodobějšího závazku, což v konečném důsledku podporuje zaměstnanost. Tyto nástroje mohou pomoci snížit negativní vliv ekologických daní na konkurenceschopnost určitých odvětví.

Podpora udržitelného rozvoje a boje se změnou klimatu by neměla znamenat jen odstrašující daně a poplatky, ale měla by být také podnětem k usnadnění rychlejšího přechodu k morálnímu a ekologickému chování. Každý se musí snažit, a proto by se environmentální náklady měly internalizovat.

Musíme také zdůraznit, že environmentální daně by se neměly považovat za prostředek ke zvýšení výnosů z daní, ale za nástroj určený k předcházení škodlivému znečištění a škodám na životním prostředí při zachování únosné míry nákladů.

Na závěr bych chtěla říci, že v budoucnosti bychom v rozpravách Evropského parlamentu o klimatických balíčcích měli hovořit také o zavedení nástroje na úpravu daní mezi jednotlivými státy s cílem předcházet únikům uhlíku. Potřebujeme splnit požadavek snížení emisí CO2 při zachovaní hospodářské konkurenceschopnosti. V této souvislosti zdůrazňuji význam tzv. uhlíkové daně. Jde o tabuizovanou otázku, navzdory tomu si myslím, že stojí za úvahu.

  Maruna Ivanova Lyubcheva (PSE). – (BG) Měli bychom přinést kombinaci řešení, všeobecný model a zásady. Tato zpráva na to poukazuje vynikajícím způsobem. Chránit životní prostředí je levnější, než jej obnovovat; neúspěch při používání tržních nástrojů by však znamenal poskytování skrytých dotací znečišťovatelům. Soubor ekologických nástrojů musí být pružný, pokud chceme mít jistotu, že nevynecháváme jiné ukazovatele a nezvyšujeme zátěž pro obyvatele. Tržní nástroje musíme kombinovat s investicemi do nových technologií a vyrovnávacími nástroji k překonání deficitů.

Jednotlivé země mají v tomto směru své úkoly. Například Bulharsko bude v budoucnosti čelit problémům vyplývajícím ze zavření některých částí atomové elektrárny v Kozloduji, které vedlo ke zvýšení výroby energie v tepelných elektrárnách a zvýšení cen elektřiny. Rovněž vedlo ke zvýšení emisí, ale nízké kvóty na skleníkové plyny fungují jako pokuty a spotřebitelé tak musí platit ještě vyšší cenu. Pokud nebudou přerozdělené kvóty na emise oxidu uhličitého a pokud nebude existovat dostatečná kompenzace za elektrárny vyřazené z provozu, zavedení jiných tržních opatření přinese další problémy. Environmentální hospodářství má své sociální důsledky a neměli bychom čekat na roky 2010 či 2013, než začneme jednat.

  Magor Imre Csibi (ALDE). – Vážený pane předsedající, rád bych zdůraznil, že řešení změny klimatu si žádá širší soubor opatření, než ta zaměřená na dopravu a energetiku.

Předcházení odlesňování by se rovněž mělo stát součástí strategie EU na zmírnění změny klimatu, protože je z hlediska nákladů vysoce účinným způsobem poměrně rychlého snížení emisí skleníkových plynů. Předcházení odlesňování můžeme dosáhnout jen prostřednictvím kombinace regulativního přístupu a tržních nástrojů.

Občanská společnost několikrát poukázala na způsob, jakým EU aktivně přispívá ke globálnímu odlesňování tím, že umožňuje nelegální vstup dřeva na svůj trh. Otázkou zásadního významu je, aby EU zavedla právní předpisy na zabezpečení, aby na její trh mělo přístup jen dřevo a dřevěné výrobky z legálních zdrojů. Tento regulační přístup je třeba doplnit souborem tržních nástrojů navržených speciálně pro odvětví lesního hospodářství, jako například poplatky za předčasné odlesňování, anebo stimuly na udržitelné hospodaření s lesy. S cílem zavést širší využívání tržních nástrojů v lesnictví si potřebujeme vyjasnit, které nástroje fungují nejlépe, jakým způsobem je lze využívat, a jak je doplnit regulačními právními předpisy.

Vyzývám Komisi, aby připravila analýzu nejvhodnějších tržních nástrojů pro odvětví lesního hospodářství a navrhla pro tyto nástroje vhodný kontext v kombinaci s dalšími nástroji politiky.

  Zbigniew Krzysztof Kuźmiuk (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, vážená paní komisařko, rád bych zaměřil vaši pozornost na dva body této rozpravy.

Za prvé způsob, jakým je zátěž spojená s bojem proti změně klimatu rozdělená v rámci Evropské unie, je velmi nespravedlivý. Například limity na emise oxidu uhličitého byly jednotlivým členským státům přidělené bez ohledu na jejich zaostávání ve vývoji, což v Polsku a v jiných zemích vyústilo do prudkého nárůstu ceny elektrické energie, v důsledku čehož došlo také k viditelnému skoku ve výši výrobních, a tedy také životních nákladů.

Za druhé zavedení klimatického balíčku bude podle odhadů samotné Evropské komise stát přibližně 50 miliard EUR ročně. V situaci, kdy se většina nejrychleji rostoucích zemí světa, jako například Čína, Indie a Brazílie, stejně jako tradiční hospodářské velmoci, jako Spojené státy, změnou klimatu příliš nezabývají, se může snadno stát, že evropské hospodářství ztratí svou konkurenceschopnost na světových trzích, což znamená, že bude třeba zavést nástroje na ochranu evropské výroby, už tak zatížené vysokými dodatečnými náklady.

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE). – (RO) Měli bychom zdůraznit skutečnost, že Evropská unie bude schopná splnit své cíle snížení emisí škodlivin jen prostřednictvím spolupráce a pevného závazku ze strany místních společenství.

Místní společenství by proto měla znát tržní nástroje používané v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách.

Obchodování s emisními certifikáty, směrnice o kvalitě paliv, normy EURO pro motorová vozidla, směrnice o podpoře čistých a energeticky úsporných vozidel v silniční dopravě, anebo norma Euro 6 pro motorová vozidla jsou jen některé z příkladů iniciativ Komise.

V listopadu Komise představí svůj návrh na změnu směrnice Eurovignette založenou na internalizaci externích nákladů včetně nákladů souvisejících se životním prostředím.

Jako navrhovatel stanoviska Výboru pro dopravu a cestovní ruch k návrhu směrnice o podpoře čistých a energeticky úsporných vozidel považuji za potřebné vypočítat cenu vozidla na celé období jeho životnosti, která bude zohledňovat nejen počáteční nákupní cenu, ale také spotřebu použitého paliva, emise oxidu uhličitého apod.

Doufám, že se těchto konzultací zúčastní mnoho místních institucí.

  Marios Matsakis (ALDE). – Vážený pane předsedající, chci paní Ferreirové srdečně poblahopřát k vynikající vyvážené zprávě. Naše životní prostředí trpí pod ranami, které mu zasazuje neustále rostoucí populace světa a neukojitelná lidská touha po materialistické spotřebě. Klima se mění, biologická rozmanitost trpí a přírodní zdroje se zmenšují. Zpravodajka si plně uvědomila úlohu, která před námi stojí a oprávněně zastává názor, že hlavními tržními nástroji na zlepšení této situace jsou finanční stimuly a daně.

V souvislosti s tím plně podporuji myšlenku zavedení ekologických daní v EU, které budou muset být jednotné pro všechny členské státy. Zároveň jsem přesvědčen, že účinně revidovaný systém obchodování s emisními kvótami určitě napomůže výraznému zlepšení situace.

Samozřejmě, neměli bychom zapomínat na skutečnost, že motivace občanů k přijetí ekologicky šetrného způsobu života není jen otázkou tržních nástrojů: vytvoření environmentálního povědomí se opírá o kvalitní vzdělávání a učení se od útlého věku po dobu celého života.

  Leopold Józef Rutowicz (UEN) . – (PL) Vážený pane předsedající, ochrana životního prostředí zahrnuje mnohé otázky a její účinnost závisí na synchronizaci a důsledném uplatňování dostupných nástrojů včetně hospodářských nástrojů.

Nástroje uvedené v zelené knize představují soubor opatření bez návrhu systematických řešení. Jedním z příkladů je také podpora šetření paliv spotřebovaných veřejnou dopravou a na jiné účely, což je legitimní. Náhlý nárůst ceny environmentální šetrné energie však vyvolává obavy stejně jako skutečnost, že tato energie je do velké míry vyráběná pomocí uhlovodíků. Navrhované poplatky za emise oxidu uhličitého trestají následky a neřeší příčiny. Podpora čistých zdrojů energie, jako například vody, větru, solární energie a atomové energie, spolu se stabilitou jejich cen by měla zásadní vliv na společnost, hospodářství a ochranu životního prostředí a měla by být oblastí, v níž se budou uplatňovat systematická řešení. Zpráva paní Ferreirové se této otázce věnuje.

  Nina Škottová (PPE-DE). – Jak zde v mnoha projevech odeznělo, oxid uhličitý je významným, jestli ne zcela hlavním hráčem v tzv. ekologické cenotvorbě a je představován jako příčina klimatických změn. Chci upozornit na skutečnost podloženou vědeckým zkoumáním, že oxid uhličitý se zvyšuje v ovzduší ne před oteplením země, ale až po oteplení, které koreluje se sluneční aktivitou, takže oteplení je spíše následkem než příčinou. Hlavním emitentem oxidu uhličitého po oteplení jsou pak oceány. Jistěže nejsem proti snižování emisí oxidu uhličitého způsobené lidskou činností, ale myslím si, že musíme přijmout odpovědnost spíše za znečištění vedoucí třeba ke zdravotním i dalším následkům než právě za klimatické změny. Takže pouze pojmenovávat věci pravými jmény.

  Mieczysław Edmund Janowski (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, vážená paní komisařko, toto je dobrá zpráva. Nechci opakovat vyjádření, která se již v rozpravě objevila, ale rád bych zaměřil pozornost na některé konkrétní otázky.

Za prvé lidské bytosti nejsou nejdůležitější součástí životního prostředí a lidé nevlastní vodu, půdu ani zemi. Lidé je jen využívají, jsou pouhými nájemci. Tuto skutečnost bychom měli mít na zřeteli. Problémy, které ovlivňují životní prostředí, neznají hranice. Vzduch, voda a půda se neřídí hranicemi, a proto musíme naše aktivity vyvíjet bez hranic. Platí to na úrovni Evropské unie, ale také celého světa. Jinak naše aktivity nedosáhnu svého cíle.

Rád bych zdůraznil ještě jednu otázku. Kromě daňových otázek a hospodářských tlaků je velmi důležité, zvyšovat informovanost lidí o uvedených otázkách, dětmi počínaje. Jinak nebudeme mít energeticky úsporná technická zařízení, domy, auta a motorová vozidla. Paní komisařko, rád bych vám poděkoval za pokrok v této oblasti a chci vás požádat, abyste v této oblasti nadále vyvíjela iniciativu.

  Sylwester Chruszcz (NI). – (PL) Vážený pane předsedající, vážená paní komisařko, rád bych paní Ferreirové poděkoval za zprávu, kterou předložila. Věnuje se otázkám, které, jak tato rozprava ukazuje, budou v budoucnosti velmi důležité.

V dnešní rozpravě jsme diskutovali o možnostech, jak změnit své myšlení na ekologičtější. Jsem přesvědčen, že v Evropské unii, stejně jako v jednotlivých členských zemích, je značná úroveň ekologického povědomí. Lidé chtějí žít ekologicky, chtějí mít ekologický životní styl a jsou velmi ekologicky uvědomělí.

Nesmíme však zapomínat, že mnohé státy EU, jako například Bulharsko a Polsko, po desetiletí žily v rámci jiného systému. Hospodářství našich zemí bylo založeno na jiných způsobech získávání energie. Regulace systému environmentálních daní by proto mohla snížit konkurenceschopnost těchto ekonomik a důsledkem by bylo snížení úrovně environmentálního povědomí.

  Avril Doyle (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, v době, kdy čelíme jedné z nejvážnějších environmentálních výzev, změně klimatu, je naším jasným záměrem udržet prosperující, ale nízkouhlíkové hospodářství a splnit mezinárodní cíle snížení emisí CO2. V tomto směru hraje zásadní roli široké spektrum tržních nástrojů, včetně zdaňování, založených na široce akceptované zásadě znečišťovatel platí.

Navzdory tomu přílišný důraz na zdaňování s častými výzvami pro Komisi, aby vytvořila právní předpisy k tomuto účelu, například v odstavci 26, v němž „vyzývá Komisi, aby připravila legislativní návrh na minimální daň Společenství z CO2 do konce roku 2008“, činí tuto zprávu pro mě absolutně nepřijatelnou, navzdory skvěle odvedené práci a mnohým doporučením, která podporuji. Pevně zastávám názor, že takové zdaňování není záležitostí každého členského státu.

  Androula Vassiliou, členka Komise. − Vážený pane předsedající, ráda bych ctěným pánům poslancům poděkovala za jejich vyjádření a názory, které vyjádřili po dobu rozpravy. Ráda bych se vyjádřila k některým komentářům, které zde zazněly.

Paní Ferreirová hovořila o tom, že nejsou dostupné informace o odpovědích v rámci naší rozpravy. Ráda bych vás informovala, že jsme dostali 170 odpovědí, které v současnosti analyzujeme a doufáme, že do konce léta budeme mít k dispozici shrnutí těchto odpovědí. Pokud tomu tak bude, tak vám toto shrnutí, samozřejmě, poskytneme.

Pan Wijkman upozornil na rozpor mezi systémy obchodování s emisními kvótami a uhlíkovou daní. Ráda bych řekla, že jedním z cílů revize směrnice o zdaňování energií je řešit a vyřešit případné sporné body.

Dva poslanci se vyjádřili k otázce možných mezinárodních úprav daní s cílem předejít únikům uhlíku v případě, že selžou mezinárodní jednání. Ráda bych řekla, že hlavním a prioritním cílem Komise je dosáhnout úspěšné mezinárodní dohody v období po Kjótském protokolu s cílem řešit změnu klimatu.

Pokud jde o daň z leteckého benzínu, o této otázce již členské státy diskutovaly. Ukázalo se, že jde o velmi citlivou otázku a nedošlo v ní k žádnému pokroku. Dva členské státy takovou daň uplatňují, ale musím také poukázat na to, že tato otázka se musí řešit v souladu s mezinárodním právem. Komise neuvažuje o návrhu takové daně.

Pokud jde o snížení DPH k dosažení environmentálních cílů, útvary Komise se v současnosti této otázce věnují.

Závěrem bych ráda řekla, že některé komentáře ctěných pánů poslanců se týkají práce jiných komisařů. Tyto komentáře jsem si poznamenala a bude je adresovat komisařům, do jejichž pravomoci patří. Budou se analyzovat a zohlední se v rámci dalších opatření, která souvisí se zelenou knihou.

  Anne Ferreira, zpravodajka. − (FR) Děkuji, paní komisařko, děkuji, dámy a pánové, za vaše obsažné a zajímavé příspěvky. Oceňuji, že se rozprava o daních neuzavřela a já bych se v této fázi ráda vyjádřila ke třem bodům diskuse.

Za prvé, podíl, který představují daně z energií. V průměru jde o 76 % environmentálních daní v porovnání s 21 % daní z dopravy.

Za druhé, domácnosti musí platit zdaleka nejvyšší podíl environmentálních daní, zatímco největšími spotřebiteli energie, vody a uživateli dopravy jsou jiná hospodářská odvětví.

Za třetí, podíl, který tvoří environmentální daně na HDP členských států, se za posledních pět let snížil. Uvedené skutečnosti naznačují, že po dobu našich budoucích jednání je zapotřebí zamyslet se nad něčím jiným.

Požadavek PPE v souvislosti s odstavcem 26, v němž jsme navrhovali minimální daň Společenství z CO2, považuji za politováníhodný. Zdá se mi, že když chceme zabránit dumpingu v Evropské unii, musíme se ubírat tímto směrem. Nemáme v úmyslu, převzít daňové pravomoci členských států, pouze dosáhnout minimální harmonizace daní. Je jí zapotřebí a tato potřeba byla zdůrazněna.

Kromě toho, že členské státy žádají o další pokrok v oblasti koordinace daní, bych ráda zaměřila pozornost na jiný bod této zprávy. Snížení daňového zatížení práce nelze spojovat pouze se snížením environmentálních daní, jak navrhuje Komise. Podle mě by tyto otázky měly být součástí všeobecnější reformy, která by se řídila zásadami solidarity a sociální spravedlnosti. Plně si uvědomuji, že státy přece jen nejsou v tomto směru kompetentní, uvažujme však na tomto místě o této otázce a informujme členské státy.

Poslední důležitou otázkou je domácí rozměr. Opatření, která zde přijímáme, by neměla mít negativní vliv na domácnosti s nízkými příjmy, a neměly by znejistit situaci ostatních domácností.

To jsem chtěla poznamenat na závěr. Děkuji vám, paní komisařko, mohu vás ujistit, že při přípravě budoucích právních předpisů týkajících se této problematiky budete mít naši plnou podporu.

PŘEDSEDA: PANÍ MORGANTINI
místopřesedkyně

  Předsedající . − Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční dnes v 12.00 hod.

Písemná prohlášení (článek 142)

  András Gyürk (PPE-DE), písemně. – (HU) Členské státy v současném období v souvislosti s dosahováním svých cílů v oblasti životního prostředí takřka výlučně upřednostňují přímou regulaci, i navzdory tomu, že mají k dispozici množství dalších právních nástrojů. Domníváme se, že je třeba, ve zvýšené míře se zaměřit na tržní stimuly ochrany životního prostředí. Jsme přesvědčeni, že pojmy trh, hospodářská soutěž a ochrana životního prostředí se vzájemně nevylučují.

Význam tržních stimulů spočívá v tom, že cíle zkvalitnit životní prostředí lze jejich prostřednictvím dosáhnut levněji a účinněji, a zároveň lze také dosáhnout jiných sociálních cílů. Evropská unie, bohužel, pro podporu těchto tržních podnětů mnoho neučinila, i když za výjimku lze považovat systém obchodování s emisními kvótami. Z uvedeného důvodu je potěšující, že zelená kniha obsahuje skryté příležitosti pro tyto aktuální podněty. Lze však dodat, že jejich přehled by měl být mnohem podrobnější.

Vyšší míra využívání tržní regulace by měla probíhat současně s omezováním neúčinné přímé regulace. Jestliže ekonomické stimuly vedou k příjmům, musíme přezkoumat, jak mohou tyto nástroje, které jsou zaměřené v prvé řadě na práci, vytvářet daně. Tato otázka vyžaduje intenzivní rozpravu. Jsme přesvědčeni také o tom, že smělých cílů EU v oblasti politiky životního prostředí nelze dosáhnout bez pokroku v oblasti tržních stimulů.