Předseda. – Dalším bodem programu je rozprava o šesti návrzích usnesení o situaci v Čadu(1).

  Erik Meijer, autor. − (NL) Vážený pane předsedající, koloniální vláda na bývalých územích Francouzské západní Afriky a Francouzské střední Afriky skončila v letech 1958 až 1960. Konec vlády nebyl důsledkem zdlouhavého konfliktu a výsledného vzniku kolektivního národního vědomí, ale spíše způsobem zabránění vzniku osvobozovacích hnutí. Tento proces byl řízen spíše shora než zdola. Z francouzských zámořských departmentů se nejprve stala autonomní území a později nezávislé státy.

S výjimkou Guiney (Konakry) však francouzský vliv zůstal v těchto státech vždy větší než v ostatních bývalých koloniích. Ve velkém pouštním státě, v Čadu, je stále přítomná francouzská armáda a její přítomnost určitě ovlivnila to, komu bylo a komu nebylo umožněno, této zemi vládnut. Tento mocný evropský vliv nevedl k rozvoji evropských zásad demokracie a lidských práv v těchto zemích. Státy a jejich hranice nejsou výsledkem domácích hnutí, která formovala nezávislý stát, ale jednoduše koloniální minulosti.

Znamená to, že etnické rozdíly mohou vést k etnické konfrontaci. V těchto zemích to znamená neustálý boj o moc a o to, kteří občané budou patřit k vyšší, a kteří k nižší sociální vrstvě. Etnická a územní různorodost se při sestavování vlády často vůbec nebere v úvahu, anebo jen částečně. Podle názoru mé skupiny, problémy, které to způsobuje nelze vyřešit jednoduchým rozmístněním nových evropských jednotek. V těchto zemích byla stále přítomna armáda a vedlo to ke zhoršení situace. Odpověď nespočívá ve stabilizaci současné situace, z čehož mají prospěch současní vládci, ale ve vytvoření prostoru pro změnu řízení zdola.

  Filip Kaczmarek, autor. − (PL) Vážený pane předsedající, v návrhu usnesení se odvoláváme na Dohodu z Cotonou, a především na část o humanitární pomoci.

Musím vám však připomenout nešťastnou událost v době posledního společného parlamentního shromáždění AKT – EU v Lublani, které se uskutečnilo před měsícem. Strana zemí AKT odmítla kompromisní návrh usnesení shromáždění, týkajícího se Čadu. Delegáti, kteří souhlasili s odmítnutím tohoto usnesení , byli navíc ze zemí sousedících s Čadem, i přestože jejich zájmy byly v návrhu kompromisního znění zohledněny. Bylo složité porozumět tomu, proč se naši partneři z Afriky rozhodli odmítnout toto usnesení.

Jsem přesvědčen, že usnesením Evropského parlamentu, které přijmeme za několik minut, se vyplní mezera vzniklá chybějícím velmi očekávaným usnesením Společného parlamentního shromáždění AKT – EU. Myslím, že všichni můžeme souhlasit s vyhlášením čadského prezidenta Idrisse Debyho, že péče o 300 000 súdánských uprchlíků a 170 000 vnitrostátních uprchlíků v Čadu je těžké břemeno. Evropská společnost si to uvědomuje, a proto se 14 zemí Evropské unie rozhodlo splnit mandát Bezpečnostní rady OSN a vyslat do Čadu 4 000 vojáků.

Jsme šťastni, že Evropská unie převzala zodpovědnost a projevila solidaritu tímto způsobem. Rozsah této solidarity by však mohl být širší. Většina ze 14 zemí, které se rozhodly zúčastnit na misi, včetně například Irska, Finska, Rumunska a Polska nemá historické anebo hospodářské vazby s Čadem. Nasměrováním pomoci Čadu tyto země projevily nejen solidaritu, ale i nezištnost v jejich touze pomoci bezbranným civilistům, obětem konfliktu v Dárfuru a vnitřních nepokojů v Čadu, uprchlíkům v táborech na čadsko-súdánské hranici a pracovníkům humanitárních misií působících v této oblasti.

Jsem přesvědčen, že tato mise splní svůj účel při řešení konfliktu a pomůže obyvatelům Čadu a Súdánu. Přejeme si, aby obyvatelé Čadu měli úspěšné, demokratické a transparentní volby v roce 2009.

  Ewa Tomaszewska autorka. − (PL) Vážený pane předsedající, od 3. února 2008 nemáme žádné informace o osobě Ibniho Oumara Mahamata Saleha, mluvčím Koordinace politických stran za obranu a ústavu.

Týrání, věznění a různé druhy útlaku se systematicky využívají proti opozici. Je obmezena svoboda projevu a právo na spravedlivý soudní proces. Bezpečnostní síly a ozbrojené skupiny ze Súdánu ohrožují obyvatelstvo a útočí na humanitární organizace zejména ve východní části Čadu.

V Čadu je více než 250 000 uprchlíků ze Súdánu a přibližně 57 000 uprchlíků ze Středoafrické republiky, stejně jako uprchlíků z Dárfúru. Konflikt v Dárfúru se rozšířil na území Čadu. Ozbrojený konflikt doprovází humanitární katastrofa: je nedostatek potravy pro uprchlíky, náhle stoupají ceny potravin, sotva 20 % dětí navštěvuje školy, jsou nuceny vstupovat do ozbrojených sil a násilí vůči dětem se neustále rozšiřuje, především sexuální útoky na děvčata.

Je důležité umožnit uprchlíkům, aby se vrátili do svých domovů. Je důležité zastavit nejen ozbrojený konflikt v Čadu, ale i důsledky krize v Dárfúru. Jen usnesení o ozbrojených konfliktech může poskytnout příležitost pomoci 4,5 miliónu lidí v Dárfúru a východním Čadu. Jen ukončení války umožní snížit množství případů porušování lidských práv.

Obrazy žen vyhublých na kost, které sedí před svými shořelými domy s hladovými dětmi v náručí, obrazy, které byly běžné v Polsku a jiných evropských zemích v době druhé světové války, jsou dnes v Čadu a Súdánu skutečností. Evropa unikla těmto tragickým okolnostem. Pomožme lidem v Čadu a Súdánu, aby znovu získali naději. Zastavme ozbrojený konflikt pomocí mírové mise.

  Marios Matsakis, autor. − Vážený pane předsedající, Čad, pátý největší národ v Africe, měl velmi problematickou postkoloniální historii. Občanský konflikt, partyzánská válka, vojenský převrat, náboženské a etnické rozdělení spolu s nehostinnou polopouští a problematickými sousedy v oblasti vedly k takřka nepřetržitým nepokojům v této zemi. V důsledku toho a navzdory skutečnosti, že je to země je bohatá na zlato, uran a ropu, Čad trpí obrovskou chudobou a z toho plynoucími ubohými zdravotními a sociálními podmínkami.

Současný vládní režim vedený prezidentem Debym, který získal moc po převratu v roce 1990 a od té doby zaznamenal několik pochybných volebních vítězství, byl údajně spojen s početnými projevy krutého útlaku a pronásledování vůči opozičním politikům, aktivistům za lidská práva a novinářům. Bylo zdokumentováno svévolné zatýkání a zadržování, týrání a mimosoudní vraždění.

Doufejme, že tímto návrhem usnesení bude vyslána jasná zpráva panu Debymu, jakož i všem ostatním stranám spojeným s touto problematickou částí světa, že nastal čas národního smíření, posílení demokratických procesů a dodržování lidských práv. Cílem tohoto usnesení je stejně ujistit obyvatele Čadu, že Evropská unie stojí v případě potřeby po jejich boku a bude nadále vyvíjet největší úsilí s cílem pomoci dosáhnout míru a prosperity pro všechny občany země.

  Marie Anne Isler Béguin, autorka. − (FR) Vážený pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, podle shodných výpovědí svědků byl Omar Mohamed Saleh zatčen doma ozbrojenými muži v uniformách 3. února 2008.

Od té doby se neobjevilo oficiální prohlášení a jeho rodina a političtí kolegové se obávají, že po svém zatčení byl chladnokrevně zavražděn. Nelze tolerovat, aby toto utajování informací pokračovalo a prezident Idriss Deby musí předat informace, které má k dispozici.

Vyzýváme proto především francouzskou vládu, která, jak víme, poskytla pomoc prezidentovi Čadu, aby získala všechny možné informace o zmizení Mohameda Saleha, o kterého se mimořádně obáváme a také informace o osudu ostatních politických vězňů. V žádném případě to nemůže zakrýt tragickou situaci více než miliónu lidí zasažených křížovou palbou.

Z toho důvodu je povinností začít dialog mezi všemi stranami, čadskou vládou, opozicí a povstalci, ke kterému se zavázali v souvislosti se svobodnými volbami v roce 2009 a v souladu s mezinárodními normami. Cílem mise Eufor je udržet mír mezi Čadem a Súdánem a zaručit bezpečnost humanitárních operací s cílem pomoci uprchlíkům na všech stranách. Mise nemůže být úspěšná bez aktivní účasti všech evropských zemí.

Kromě toho, když Eurofor zahrnuje velký kontingent francouzských sil, je nevyhnutelné rozlišovat mezi plánem Épervier a evropskými silami. Pro milióny uprchlíků je rovněž nevyhnutelné, v rámci úvodních nouzových opatření, ale také z dlouhodobého hlediska pro země střední Afriky, aby se obnovila politická stabilita prostřednictvím příměří, opětovně zahájeného dialogu a dodržování lidských práv.

  Eija-Riitta Korhola, jménem skupiny PPE-DE. – (FI) Vážený pane předsedající, usnesení upozorňuje na dvě oblasti krize, na které vláda a mezinárodní agentury potřebují zaměřit svou pozornost. Za prvé humanitární krize je rozšířena a organizace pomoci v oblasti již dlouho posílají zprávy o rostoucím počtu vnitrostátních uprchlíků. Nízká úroveň bezpečnosti v uprchlických táborech, rozšířené sexuální násilí a potíže při dodávkách potravinové pomoci dělají tuto situaci ještě kritičtější. Za druhé v oblasti existují obrovská omezení svobody slova a mnoho novinářů muselo Čad opustit ze strachu před zatčením. Stoupenci politické opozice jsou zastrašováni a zmizeli. Tato skutečnost často zůstává ve stínu humanitární krize, ačkoli, kdyby se situace v této oblasti měla zlepšit, byl by to důležitý krok ke stabilnějšímu režimu.

Skutečné řešení bude, samozřejmě, vyžadovat silnou politickou vůli a konkrétně opatření v širokém rozsahu. Stejně důležitá je však potřeba investovat čas a úsilí do dětí v Čadu a do jejich budoucnosti tím, že se budeme velmi snažit chránit je před náborem do ozbrojených povstaleckých skupin a investujeme do jejich základního vzdělání, které by mohlo zahrnovat například studium lidských práv.

  Katrin Saks, jménem skupiny PSE. – (ET) Můj projev souvisí s projevem předcházejícího řečníka. Také jsem v dnešním programu chtěla nastolit otázku nejvyšší důležitosti a tou je konkrétní situace dětí v krizových oblastech. Velké množství, jestli ne většina set tisíc lidí zanechaných bez domova, jsou děti. A jak vypadá jejich každodenní život? Všichni jsme viděli deprimující obrazy na našich televizních obrazovkách.

Povinností Evropské unie je, samozřejmě, projevit solidaritu s celým národem, ale musíme se snažit soustředit naši pozornost na děti, protože děti se o sebe neumí postarat. Je skličující, že jen jedno z pěti dětí v Čadu navštěvuje školu, a že tisíce a tisíce z nich nosí zbraně.

V plné míře podporuji výzvu k plánu začlenit problematiku lidských práv do školních osnov. Je důležité, aby vláda v Čadu vykonala všechno, co může, aby zabránila náboru dětí skupinami povstalců. Úloha operace EUFOR bude rozhodující například při komunikaci s vedoucími představiteli společenství a v tom, aby soustředili svou pozornost na situaci dětí v této oblasti.

  Urszula Krupa, jménem skupiny IND/DEM. – (PL) Vážený pane předsedající, předmětem dnešní rozpravy je porušování lidských práv v Čadu. Situace v Čadu je stejně dramatická jako v Dárfúru, Súdánu anebo Středoafrické republice, kde, kromě konfliktů podporovaných etnickými, jazykovými anebo náboženskými rozdíly, jsou také střety zájmů související zejména s politikou a ropou.

Africké země, které jsou ekonomicky chudé a málo rozvinuté, třebaže mají bohaté přírodní zdroje včetně surové ropy, vzácných drahokamů a kovů, se nestávají arénou pouze pro obchod s těmito zdroji anebo drogami, ale trhem s velkým potenciálem pro prodej zbraní, který je jednou z hlavních příčin porušování lidských práv. V atmosféře rostoucího konfliktu a války mnoho bezohledných místních a zahraničních obchodníků využívá této situace, obohacuje se na úkor chaosu, uprchlíků a utrpení miliónů nevinných lidí a dokonce na úkor genocidy, znásilnění a vykořisťování žen a dětí.

Tuto situaci zhoršuje pasivita mezinárodního společenství, které kontrolují velmoci a využívají ho k naplnění svých zájmů na celosvětové úrovni. Humanitární mise různého druhu mohou pomoci v malé míře a někdy dokonce porušují své původní cíle a poslání. Tato situace se zdá být beznadějná, pokud život a lidská důstojnost prohrávají s praktickým materialismem, liberalismem a rostoucí civilizací smrti, která je někdy propagována také takzvanými humanitárními organizacemi, které poskytují vzdělávání jménem sexuálního a reprodukčního zdraví.

Z těchto důvodů mohou různá usnesení a zprávy pomoci utišit svědomí svých autorů, ale nezlepší situaci v Africe, pokud afričtí vůdci a velmoci z východu i západu nepřestanou využívat výhod plynoucích z války a rostoucí nenávisti na africkém kontinentu.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (PSE). – (PL) Vážený pane předsedající, i přes podpis dohody mezi politickými stranami v Čadu o posílení demokratického procesu před rokem a ještě neuzavřenému paktu o neútočení se súdánskými úřady, situace je stále velmi vypjatá. Vládní jednotky pravidelně bojují s povstalci z ozbrojených skupin z Dárfúru, kteří útočí na transporty s humanitární pomocí. Výjimečný stav byl využit k beztrestnému zatýkání opozice a zavedení krutých obmezení svobody tisku a slova.

Mimořádné obavy vyvolává zhoršující se humanitární situace v zemi, v níž se v důsledku konfliktu v Dárfúru a jeho mezinárodních následků nachází 300 000 uprchlíků ve 12 táborech podél východní hranice mezi Čadem a Súdánem. V důsledku neustálých bojů jsou přerušeny dodávky potravin do táborů a uprchlíci živoří v hrozných podmínkách. Po masovém vysídlení je civilní obyvatelstvo obětí agresivity a porušování základních lidských práv.

Vzhledem k očividně bezvýchodné situaci v rámci stabilizace situace v Čadu by mezinárodní instituce měly posílit své úsilí při podpoře dialogu mezi všemi stranami konfliktu. Jen pomocí celosvětové dohody se lze vyhnout humanitární katastrofě v zemi. Je nevyhnutelné začít misi evropských jednotek co nejdříve s cílem posílit humanitární činnost v oblasti a poskytnout zvýšenou ochranu civilnímu obyvatelstvu a uprchlíkům.

  Zbigniew Zaleski (PPE-DE). – (FR) Vážený pane předsedající, rád bych se znovu odvolal na Usnesení přijaté v Lublani, proti němuž hlasovali naši afričtí kolegové. Byl jsem opravdu zklamán a zarmoucen. Domnívám se a doufám, že hodnoty pro Afriku nepřijdou z Číny s její agresivní hospodářskou invazí, jíž jsme v současnosti svědky.

Nelze poznat způsob, jak zacházet s našimi africkými partnery, když takto zacházejí s Čadem, ale jedna věc je zcela zřejmá: musíme je přesvědčit o dodržování lidských práv. Je to naše jediná možnost. Zdá se, že to bude zdlouhavý a nákladný proces, ale jiná možnost není.

  Miroslav Mikolášik (PPE-DE). – (SK) Chtěl bych rovněž přidat svůj hlas ve složité situaci, v níž se nacházejí lidé v Čadu. Jak víme podle posledních informací, kromě 300 000 uprchlíků ve východních částech je tam 200 000 vnitřních přesídlenců, kteří jsou vlastně v těchto táborech podrobeni těžké humanitární a lidsky těžko snesitelné situaci, humanitární krizi a nesnesitelné situaci.

Když k tomu připočítáme také nedostatek potravin, nedostatek léků, dramatické zneužívání nesvobody těchto lidí, šíření drog a šíření chorob mezi lidmi, kteří jsou v těchto podmínkách zadržováni, anebo se tam nacházejí, tak nám nezbude nic jiného než apelovat na to, abychom podpořili demokratický proces a aby rebelové byli také pomocí evropských jednotek potlačeni.

  Armando Veneto (PPE-DE). – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, i přestože bylo dosaženo dohody o společném návrhu, africká strana tento návrh na společném shromáždění v Lublani odmítla.

Toto odmítnutí souvisí s důvody, které byly uvedeny: protože čadská delegace tam nebyla přítomna, anebo to tak bylo řečeno. Nepochybně to byla záminka a tato záminka byla prostředkem, ale sloužila k zakrytí skutečných událostí, důvodů, pro které africká strana odmítla usnesení. To v podstatě znamená, že politický oportunismus převládl nad základními lidskými právy a ochranou a zabezpečením základních svobod.

Jsem přesvědčen, že hodnota Evropy a nová historie, kterou vytváří, nespočívá pouze a v její úloze pozorovatele, ale také v úloze bojovníka za to, aby nad všemi podvodnými triky v politice nevítězil osobní prospěch, ale lidské důvody. Podle mého názoru bychom měli podporovat a potvrzovat toto přesvědčení a z tohoto přesvědčení bychom měli vytvořit plán skutečného fungování Evropské unie.

  John Bowis (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, před několika lety jsem byl s delegací v Čadu v období následků občanské války a násilí a pozoroval jsem optimismus, který pramenil z příchodu ropy a ropovodu. Bohatství této země netvořilo doposud nic jiného než mangové stromy v krajině. Ropa této zemi přinesla příležitost. Mezinárodní společenství na tuto příležitost dohlíželo takovým způsobem, že jsme doufali v dosažení stability, bohatství a v budoucnost této země. V současnosti je v zemi nepořádek, částečně v důsledku vlivu zvenčí, situaci v Dárfúru a podobně. Ale musím říci, že částečně také v důsledku situace uvnitř země, korupci, špatné správě a násilí.

V důsledku toho trpí lidé v Čadu a my musíme naléhat na každého, na mezinárodní, vnitrostátní a místní úrovni, abychom spolupracovali s cílem ukončit tuto krizi, a pak znovu začít budovat budoucnost.

  Zuzana Roithová (PPE-DE). – Milí kolegové, tento týden jsme diskutovali o čínsko-afrických vztazích a Čad je jenom jeden z příkladů, kdy ropa je důvodem pro nákup zbraní. Pokud nebudeme tlačit na to, aby Čína, která je členem Rady bezpečnosti OSN, nezměnila svou zahraniční a obchodní politiku z tzv. bezpodmínečné v podmínečnou a nepotáhne s námi za jeden provaz, potom můžeme jenom plakat nad tím, že nemáme dostatek prostředků, abychom statisícům uprchlíků a mrtvým a zraněným poskytovali dostatek pomoci.

  Androula Vassiliou, členka Komise. − Vážený pane předsedající, v plné míře podporujeme výzvu poslanců k obnovení politického procesu v Čadu a k diplomatickému usnesení týkajícího se napětí mezi Čadem a Súdánem.

Pokud jde o vnitrostátní politický proces, vítáme jmenování nového předsedy vlády, pana Abbase. Podle našeho názoru jeho prohlášení z 18. dubna bylo prvním slibným signálem, který by mohl vést k normalizaci vztahů mezi vládou a neozbrojenou opozicí.

Doufáme proto, že ústava nové, konečné vlády z 23. dubna, v níž byly čtyři klíčové ministerské posty poskytnuty stranám neozbrojené opozici z la Coordination des partis politiques pour la défense de la Constitution (CPDC) připraví cestu pro opětovné započetí komplexnějšího dialogu na základě politické dohody z 13. srpna 2007.

Komisař Michel patřil mezi první, kdo vyjádřili své obavy ze zmizení členů opozice po pokusu o převrat začátkem února, a vyzval k bezodkladnému propuštění všech opozičních vůdců držených ve vazbě čadskou vládou. Jako mnoho dnešních řečníků, také my vyjadřujeme potřebu objasnit situaci pana Ibniho Saleha, mluvčího CPDC.

V důsledku toho se Evropská komise prostřednictvím své úlohy mezinárodního pozorovatele při Státní vyšetřovací komisi snaží získat přehled o těchto zmizeních, čímž se zvýší důvěryhodnost politického procesu.

Pokud jde o politický proces, pomocí našeho 10. evropského rozvojového fondu a nástroje stability rozvíjíme možnost Čadu, uskutečnit legislativní volby koncem roku 2009, jak to bylo stanoveno v dohodě z 13. srpna 2007. Toto úsilí zahrnuje podporu příprav voleb a provedení sčítání lidu. Čad byl také zahrnut mezi země pro možné vyslání volební pozorovatelské mise EU v roce 2009, jakmile budou splněny všechny podmínky pro vyslání této mise.

Pokud jde o vztahy mezi Čadem a Súdánem, nad otázkou povstaleckých skupin lze uvažovat pouze v rámci širších souvislostí a nedávné střetnutí kontaktní skupiny v rámci dohody z Dakaru mezi Čadem a Súdánem v Libreville bylo pro nás povzbuzením. Domníváme se, že toto nepřetržité diplomatické úsilí je důležité pro uklidnění situace v těchto dvou zemích.

Naše humanitární pomoc ve východním Čadu stále pokračuje (v průměru 30 miliónů EUR každý rok) a potřeby jsou náležitě splněny. Abychom však doplnili humanitární pomoc a zvýšili bezpečnost v táborech uprchlíků a osob přesídlených v rámci území, která vyplývá z vyslání mise EUFOR/MINURCAT, v rámci našeho programu Programme d’Accompagnement à la Stabililisation de l’Est du Tchad budeme podporovat zlepšení podmínek v oblastech ve východním Čadu a severní části Středoafrické republiky, do nichž se osoby přesídlené v rámci území a uprchlíci rozhodnou vrátit, přičemž budeme klást zvláštní důraz na přístup k pitné vodě a bezpečnost potravin. Činnost v rámci tohoto programu začne před začátkem období dešťů.

Vzhledem k úspěchu mise MINURCAT, která je důležitá pro zabezpečení dlouhodobé stability a dlouhodobého vývoje v Čadu, což dokazuje náš příspěvek ve výši 10 miliónů EUR na operaci MINURCAT, jsme rádi, že prvních 77 velitelů Détachement intégré de sécurité začalo svůj výcvik.

S cílem upevnit pokrok, náš 10. Evropský rozvojový fond zahrne sumu 25 miliónů EUR v rámci podpory reformy sektoru spravedlnosti včetně rozvoje policejního sboru, stejně jako dalších 25 miliónů EUR na reformu sektoru bezpečnosti.

  Předseda. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční po skončení rozprav.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Alessandro Battilocchio (PSE), písemně. – (IT) Situace v Čadu je v současnosti kritická. Ozbrojené skupiny ze Súdánu uskutečňují přepady ve východní oblasti země doprovázené náhodným zabíjením, násilím, znásilňováním, zejména mezi slabšími skupinami obyvatelstva, bez jakékoliv reakce ze strany místní vlády. Na druhé straně viditelné potíže se zvládnutím rostoucího počtu uprchlických táborů, přijímajících uprchlíky z oblasti Dárfúru ohrožované konfliktem v zemi mezi vládními a opozičními jednotkami, které se nedokážou dohodnout na platnosti výsledků voleb, vedli úřady k vyhlášení výjimečného stavu v zemi.

Podle organizace Amnesty International bylo prvním výsledkem tohoto opatření vytvoření výboru ad hoc, aby cenzuroval noviny a rozhlasové stanice, což vyvolalo sérii zatýkání novinářů a politických oponentů a vedlo ke zmizení mluvčích strany na ochranu ústavy.

Toto stupňování násilí musí být bezvýhradně zastaveno. Evropské instituce mají úlohu, zdroje a zodpovědnost zabezpečovat a chránit dodržování lidských práv v celém světě, zejména v oblastech jako je Čad, v nichž občané trpí humanitární krizí a útoky zvenčí.