Předsedající. – Dalším bodem je společná rozprava na téma:

– zpráva (A6-0361/2008) paní Gebhardtové předložená jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci o návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti soudů a zavedení pravidel o právních předpisech použitelných v manželských věcech (KOM(2006)0399 – C6-0305/2006 – 2006/0135(CNS)) a

– otázka k ústnímu zodpovězení paní Gebhardtové a pana Depreze adresovaná Komisi jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, týkající se nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti soudů a zavedení pravidel o právních předpisech použitelných v manželských věcech (O-0106/2008 – B6-0477/2008).

  Evelyne Gebhardt, zpravodajka. – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, dnes diskutujeme o otázce, která je pro občany velmi důležitá. Naše Evropa je příjemným místem, kde si lidé mohou užívat rostoucí mobilitu. Je to místo, kde stále častěji dochází ke sňatkům mezi příslušníky různých zemí nebo k tomu, že se páry stěhují do jiné země, což je samozřejmě dobré a je to jeden z úspěchů Evropské unie. Bohužel tento úspěch má však také svou odvrácenou stranu, neboť tato manželství často končí odloučením a poté nevyhnutelně dochází k rozvodu.

Současné právo je v některých ohledech tak neuspokojivé, že manželské dvojici se nemusí podařit najít ke svému rozvodu příslušného soudce či právo. Pro tyto občany je to pochopitelně velice nepříjemná situace a my musíme najít řešení a odpověď. Dotýká se to totiž lidských životů, které jsou tím nejdůležitějším.

Mám proto radost, že se Evropská komise tímto tématem zabývala, a chtěla bych rovnou znovu zopakovat, že v této věci nemá probíhat žádná harmonizace právních předpisů – není to skutečně povoleno a ve Smlouvě o Evropské unii a ve Smlouvě o založení Evropského společenství je zcela jasně uvedeno, že právní předpisy v těchto věcech spadají do oblasti působnosti členských států.

Musíme však zajistit transparentnost a umožnit občanům, aby mohli tyto právní předpisy používat. Nicméně právní úprava je velice rozdílná. Na jedné straně je Malta, která rozvodové řízení vůbec nemá, na druhé straně je Švédsko, kde je možné se rozvést do šesti měsíců. Je tu Nizozemsko, kde jsou povoleny sňatky homosexuálů, a Polsko, kde by taková věc byla nepředstavitelná. Všechny tyto otázky se objevují a je třeba na ně odpovědět.

Náš Evropský parlament odvedl dobrou práci a konstruktivním způsobem v této věci spolupracoval s Evropskou komisí a také s Radou. Rada je klíčová – musí jednohlasně rozhodnout, co se v této oblasti bude dít

v budoucnu. Bohužel právě tam celá věc nyní vázne, ale k tomu se vrátím později. To, co nám Evropská komise naznačila ve své odpovědi, je velice příznivé. Za prvé by chtěla rozšířit možnost volby práva, podle něhož se manželský pár může rozvést za předpokladu, že se na tom obě strany shodly – ačkoliv je jasné, že má-li být toto skutečně použitelné, musí existovat úzké sepětí s reálným životem, s místem bydliště nebo místem sňatku manželů či s jinými aspekty.

Nabízí se také otázka, co se stane, když manželský pár nebo jen jeden z partnerů chce rozvod a nemohou se shodnout na tom, jaké právo použijí. Zastáváme názor, že za těchto okolností není tak velká svoboda volby možná, neboť musíme zajistit, aby byl k dispozici katalog. Nemůžeme přistoupit na vyhledávání nejvýhodnějšího soudního prostředí. Nemůžeme přijmout situaci, kdy silnější partner zvolí právo, které je pro něj či pro ni nejvýhodnější, přičemž je druhý partner znevýhodněn. To je nepřijatelné. Proto máme na tyto věci dvě různé odpovědi.

V obou případech zcela jasně platí jedna zvlášť důležitá zásada: oba partneři musí být velmi dobře informováni o důsledcích – sociálních i právních – jejich volby práva. Příkladem je péče o děti, výživné a všechny podobné záležitosti, které s touto věcí rovněž souvisejí. Příslušné strany si toho musí být vědomy dříve, než se rozhodnou. Požadujeme, aby si soudci ověřili, zda si partneři důsledky své volby skutečně uvědomují.

Je rovněž důležité, abychom zabránili uplatňování toho či onoho práva, které je podle zásad Evropské unie nepřijatelné, například právo šaría, čínské právo či jakékoli jiné. V tomto směru jsme zároveň přišli s jasným zněním, zejména v pozměňovacích návrzích 25 a 30, které jsem se snažila posílit svým pozměňovacím návrhem 36, a sice že příslušné právo musí být v souladu se základními zásadami Evropské unie, jinak nemůže být uplatněno. Pokud jde o nás, je to samozřejmostí.

Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů předložila řadu pozměňovacích návrhů, které považuji za naprosto nepřijatelné. Tyto pozměňovací návrhy zcela omezují to, co již máme, a kromě toho by porušily platné mezinárodní právo, například Haagskou úmluvu. S tím nemůžeme souhlasit. Potřebujeme vést další dialog a já věřím, že se nám do zítřka podaří tento problém vyřešit. V každém případě jsem velmi zavázána panu Demetriou za jeho velice konstruktivní spolupráci.

Rada má závažný problém: musí přijmout jednomyslné rozhodnutí a v současné době této jednomyslnosti zcela jednoduše stojí v cestě jeden členský stát. Proto náš výbor předložil Radě a Evropské komisi tuto otázku k ústnímu zodpovězení. Považuji za velice politováníhodné, že Rada není tentokrát přítomna, aby na tuto otázku odpověděla. Pan ministr právě odešel. Potřebujeme nutně vědět, co teď máme dělat, ve svém vlastním zájmu a v zájmu občanů i budoucnosti Evropské unie.

První otázka na Evropskou komisi – jsem ráda, pane Barrote, že jste zde a budete moci odpovědět – zní takto: Nemáte v úmyslu stáhnout svůj návrh? Druhá otázka je: Máte v úmyslu předložit Radě návrh na posílení postupu spolupráce podle článku 11 Smlouvy o Evropském společenství a v souladu s články 43 a 45 Smlouvy? Byla bych ráda, kdyby mi Rada sdělila, zda se opravdu hodlá vydat tímto směrem, neboť je to důležitá otázka, která se nabízí.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ MORGANTINI
Místopředsedkyně

  Jacques Barrot, člen Komise. – (FR) Paní předsedající, na začátku se pokusím reagovat na zprávu paní Gebhardtové a poté se budu věnovat otázce k ústnímu zodpovězení, kterou jste velice příhodně spojila se zprávou. Jsem rád, že je zde také pan Deprez.

Opravdu vám, paní Gebhardtová, velice děkuji za vaši zprávu, která je zcela mimořádná, a v neposlední řadě za intenzivní spolupráci s Komisí na tak ožehavém a citlivém tématu.

Návrh Řím III je našemu cítění skutečně velmi blízký, a nejen Komisi; vím, že velký zájem projevuje také Evropský parlament. Domnívám se, že to bude mít velký význam pro podporu volného pohybu osob v rámci Evropské unie.

Paní předsedající, chtěl bych jen v rychlosti uvést některé údaje, které máme k dispozici: v Evropské unii se v současné době každým rokem uzavírá 2 200 000 sňatků, přičemž 350 000 z nich tvoří sňatky mezinárodní. To je již značný počet, který se nepochybně bude dále zvyšovat. Tento návrh ovlivňuje kolem 170 000 rozvodů ročně, což je asi 19 % z celkového počtu zhruba 875 000 rozvodů v Evropské unii ročně. 20 %, a to už je pořádné číslo!

Komise proto obecně sdílí váš názor, paní Gebhardtová, pokud jde o důležitost návrhu Řím III, který umožňuje větší předvídatelnost a příslušným párům poskytuje právní jistotu. Jak jste uvedla, pokud neexistuje rámec, páry si buď samy zvolí příslušnost soudu, nebo má rozhodující slovo dominantní partner.

Komise proto velmi podporuje zprávu Evropského parlamentu o počátečním návrhu Řím III, ovšem s některými výhradami. Komise podporuje pozměňovací návrhy předložené Parlamentem, které mají manželům zajistit možnost informovaného výběru. Komise proto souhlasí s Parlamentem, že je nutno zpřísnit formální podmínky pro uzavírání manželských smluv a chránit slabšího partnera, ale musíme při tom brát v úvahu také rozdíly v právních systémech členských států. Jak jste zcela správně zdůraznila, není to případ pro harmonizaci.

V podobném duchu Komise vítá návrhy Parlamentu na zvýšení povědomí veřejnosti o vnitrostátních a evropských právních předpisech, které se týkají manželských a rozvodových smluv. V jednom bodě se však rozcházíme: Komise nepovažuje za nutné zahrnout nové kritérium příslušnosti podle místa, kde se konala svatba, neboť vazba mezi místem, kde byl uzavřen sňatek, a situací manželů při rozchodu může být velice slabá.

Nicméně Komise schvaluje pozměňovací návrh předložený Parlamentem, který umožňuje manželům zvolit si tento soud jako poslední možnost, pokud se ukáže, že rozvodu nelze dosáhnout u soudu v místě obvyklého pobytu, ale považujeme to spíše za výjimečný případ.

Také výklad termínu „obvyklý pobyt“ by Komise raději přenechala Soudním dvoru. Tento výraz se již objevuje v řadě nástrojů a dosud nebyl formálně definován, ale zdá se, že soudci v jednotlivých členských státech s jeho používáním příliš mnoho problémů nemají. Domníváme se, že v zájmu respektování rozmanitosti právních systémů členských států můžeme Soudnímu dvoru dát svou důvěru.

Rovněž nepovažujeme za nutné omezovat nařízení Řím III výhradně na právo členských států. To je důležitá otázka, protože členské státy budou chtít i nadále uplatňovat rozvodové zákony třetích zemí, které sdílejí naše demokratické hodnoty. Například vezme-li si Němka nebo Francouzka za muže Švýcara, zdá se rozumné, aby bylo možné uplatnit také pravidla, která jsme si pro daný sňatek či daný rozvod stanovili.

Mějme však na paměti, že Komise se shoduje s Parlamentem v tom, že je samozřejmě nutné, aby Řím III zahrnoval protidiskriminační ustanovení, které by každému evropskému soudci umožnilo vyloučit cizí právní předpisy neslučitelné se zásadou rovnosti manželů. Toto protidiskriminační ustanovení bude možné nepochybně uplatnit například v případě sňatků státních příslušníků Švýcarska a členského státu nebo státních příslušníků Norska a členského státu.

Nyní se vrátím k otázce, jak dosáhnout úspěchu v případě nařízení Řím III, a ještě jednou bych chtěl poděkovat paní Gebhardtové a panu Deprezovi za jejich otázku k ústnímu zodpovězení, která obrací moji pozornost na vývoj nařízení Řím III. Pochopitelně mě stejně jako vás mrzí, že jednání v Radě o nařízení Řím III ustrnula v jednom bodě. Loni v červenci diskutovali ministři spravedlnosti o možnosti posílení spolupráce v otázce Řím III a na konci července devět členských států předložilo Komisi žádost o posílení spolupráce, což je více než třetina členských států zapojených do přijetí nařízení Řím III. Je tedy jasné, že Komise musí tuto žádost o posílení spolupráce přezkoumat, ale jistě chápete, že pokud zde chceme dosáhnout úspěchu, budeme se muset zaměřit na všechny souvislosti.

Nyní bych chtěl odpovědět na tři otázky, které jste Komisi položili. Především vám mohu říci, že nikdo nemá v úmyslu stahovat původní návrh Komise „Řím III“. Pokud však bude Komise srozuměna s tím, že Radě předloží návrh na posílení spolupráce v oblasti působnosti nařízení „Řím III“, může v zájmu právní srozumitelnosti svůj původní návrh stáhnout, jakmile bude přijato rozhodnutí o jeho pozměnění, ale to může nastat pouze v případě, budeme-li skutečně mít možnost posílenou spolupráci zahájit. V každém případě není stažení původního návrhu na pořadu dne.

Rád bych využil této příležitost a v krátkosti shrnul postup uplatňovaný v rámci posílené spolupráce. Žádost musí být nejprve předložena Komisi minimálně osmi členskými státy, jak tomu bylo v tomto případě. Pokud žádost splňuje ostatní kritéria stanovená ve Smlouvě o Evropské unii – pokud splňuje pravidla jednotného trhu – Komise může předložit žádost Radě. Rozhodne-li se, že tak neučiní, musí to zdůvodnit. Posílenou spolupráci pak musí schválit Rada po konzultacích s Parlamentem nebo s jeho souhlasem, podle situace.

Žádost o posílenou spolupráci samozřejmě vzbuzuje otázky, z právního i z politického hlediska. Musíme i nadále pokračovat ve společné činnosti se zřetelem na rodinné právo a pokud možno se při tom co nejvíce přiblížit občanům, a vyvážit tím nebezpečí roztříštění evropského prostoru spravedlnosti, které by mohlo vzniknout v důsledku řady dohod o posílení spolupráce. Než učiním prohlášení, rád bych si pochopitelně vyslechl názory poslanců Parlamentu a rozhodně potřebuji, aby členské státy ujasnily svůj postoj.

V každém případě bych chtěl ujistit Evropský parlament, že mým úmyslem – a nejen úmyslem, ale také mým přáním – je posunout soudní spolupráci v Evropě ve věcech občanskoprávních kupředu. Rodinné právo nesmí být chudým příbuzným práva občanského, to by nemělo logiku vzhledem k tomu, že otázky, jimiž se zabývá, se úzce dotýkají každodenního života lidí. Naštěstí bylo dosaženo pokroku ve výměně informací o rozhodnutích týkajících se rozvodového řízení, zodpovědnosti rodičů a práv na styk s dětmi.

K tomuto tématu bych chtěl také říci, že nyní, když máme texty, budu muset jako komisař zajistit s vaší pomocí dodržování pravidel. Mám na mysli zejména právo na styk s dětmi a právo na výkon rodičovské péče, neboť situace v Evropě není v tomto směru plně uspokojivá.

Celkově lze říci, že budeme skutečně schopni předložit legislativní návrh týkající se rozhodného práva v této věci. Chtěl bych rovněž dodat, že současně pracujeme na právní úpravě použitelné pro manželské vztahy, která by mohla být přijata začátkem roku 2010.

Tak taková je, paní předsedající, v této věci naše situace. Nemohu pochopitelně předvídat výsledek konzultace, kterou již brzy povedeme se členskými státy. Mohu však říci alespoň to, že Komise chce dosáhnout faktického pokroku a zároveň se přitom opět snaží zajistit si podporu většiny členských států. To je ve stručnosti můj názor, ale věřím, stejně jako vy a stejně jako Parlament – i když vám budu pozorně naslouchat – že se věci pohnou kupředu.

  Carlo Casini, navrhovatel stanoviska Výboru pro právní záležitosti. – (IT) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, návrh příslušného nařízení byl důkladně přezkoumán Výborem pro právní záležitosti. Mám tu čest být navrhovatelem.

Návrhy předkládané ve stanovisku jednomyslně schváleném tímto výborem se však ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci setkaly pouze s částečným souhlasem. Nicméně musím říci, že jsme se společně snažili co nejvíce zefektivnit původní návrh Rady a doplnili jsme prvky právní jistoty.

Kompromisní pozměňovací návrhy schválené těmito dvěma výbory za pomoci paní Gebhardtové, které bych chtěl tímto poděkovat, byly uvítány a posílily zásady, na něž jsme odkazovali, aby bylo toto nařízení uvedeno v platnost. V tomto směru orgány státu, který rozvod nijak právně neupravuje a který neuznává určitý typ manželství, nejsou povinny tento sňatek zrušit.

V jedné věci však rozdílný názor přetrvává – již dříve to uvedla paní Gebhardtová. Základním problémem je, že možnost zvolit si právo je v právním světě zcela nová, neboť zvolit si právo není normálně možné, je možné zvolit si pouze soudce, a jedná se tedy o zcela nové pojetí. Vzhledem k této možnosti zvolit si právo, na které právo se chceme odvolávat? Na právo jednoho z 27 států Evropské unie nebo na právo kterékoli země světa? Je pravda, že určité omezení existuje. Toto omezení je dáno již zavedenou veřejnou politikou a tím, že v daném státě nelze uplatnit právo upravující druh sňatku, který v daném státě není uznáván.

Domnívám se, že pokud chceme mít skutečně právní jistotu – moje námitka je technické povahy – pokud skutečně chceme zavést „volbu soudní příslušnosti“ při volbě rozhodného práva, pokud se skutečně chceme řídit nejslabším zákoníkem – neboť nezapomínejme, že k výběru práva je nutná vzájemná shoda a tato shoda může podléhat také značným tlakům – pokud skutečně chceme budovat evropský právní prostor, pak podle mého názoru je z hlediska všech těchto změn dobré, aby byl výběr práva omezen na práva 27 států Evropské unie.

I když jsme v tomto směru předložili několik pozměňovacích návrhů, jsou v podstatě stále stejné, a jelikož se jedná o změnu technickou, která nemění naše celkové stanovisko k návrhu, apelujeme na zdravý rozum všech členských států, aby tento pozměňovací návrh schválily.

  Panayiotis Demetriou, jménem skupiny PPE-DE. – (EL) Paní předsedající, nejprve mi dovolte, abych poděkoval paní zpravodajce za dlouhodobou spolupráci, jejímž výsledkem byla zpráva předložená k naší dnešní rozpravě, a podotkl, že jsme uspořádali několik schůzek, na nichž jsme o celé této věci jednali.

Rodinné právo je závažná věc. Zvláštní aspekt, který zkoumáme v souvislosti s rozvodem, čímž mám na mysli soudní příslušnost a výběr práva, je a vždy byl jedním z nejdůležitějších aspektů rodinného práva.

Dovolím si upozornit, že naší politikou je podpora statutu rodiny, nikoli rušení manželských svazků. Nicméně rozvod je v dnešní době sociálním jevem a musíme se jím reálně zabývat. Nechceme jej usnadňovat, ale když manželství dojde k bodu, odkud už nelze pokračovat dál, musíme umět nabídnout legitimní východiska, tak aby žádná strana nemusela snášet veškeré potíže a negativní následky.

Nevěřím, že existuje snadný způsob, jak vybrat právo, podle něhož se necháme rozvést, ale mohli bychom nastavit jasnější podmínky v oblasti veřejné politiky a lidských práv, a umožnit tak soudům podle vlastního uvážení zamítnout zákony, které nejsou v souladu s evropskými zvyklostmi, lidskými právy a veřejnou politikou.

Pokud jde o posílenou spolupráci, zastávám názor, že Komise – a blahopřeji vám, pane komisaři, k postoji, který jste dnes zaujal – by měla v této věci pokročit ještě dále, abychom se pokud možno dostali tam, kde je posílená spolupráce přijatelná.

  Inger Segelström, jménem skupiny PSE. – (SV) Paní předsedající, na začátku chci poděkovat paní Gebhardové za její konstruktivní práci a říci, že je mi velice líto, že nebylo možno dojít ke stejnému názoru, k němuž došlo Švédsko i já osobně. Z tohoto důvodu jsem nemohla hlasovat pro zprávu ani ve výboru, ani na plénu. Pro mě jako pro švédskou sociální demokratku je tento návrh z hlediska rovnosti mezi mužem a ženou krokem zpět. Tyto otázky by se proto měly i v budoucnu řešit na vnitrostátní úrovni.

Podle mého názoru by bylo stačilo, kdyby se rozvod povoloval pouze v případě, když se strany zcela dohodnou. Návrh znamená, že slabší straně, častěji spíše ženě, může nyní muž řešení vnutit, buď proto, že jedná jako první, nebo používá nátlaku. Soudy tak mohou být nuceny uplatňovat právní předpisy, k nimž jsme velice kritičtí – právní předpisy, které jsou nevhodné a jejichž pohled na ženy, manželství a rozvod je překonaný a zastaralý. Rychlá rozvodová vyrovnání považuji za méně důležitá než rovnost a pocit bezpečí pro ženy. Vytrvám proto ve svém úsilí a nadále budu

hlasovat proti tomuto návrhu, dokud nenajdeme jiné řešení.

  Sophia in 't Veld, jménem skupiny ALDE. – (NL) Paní předsedající, než se budu věnovat projednávané záležitosti, chtěla bych navrhnout, abychom v budoucnu požádali každé předsednictví Rady, aby do sněmovny doneslo voskovou figurínu nebo nafukovací panu, neboť samotná Rada se těchto rozprav nikdy neúčastní a já potřebuji hovořit k někomu. Můžete předsednictví tuto žádost oficiálně vyřídit. Mám za to, že moji kolegové a kolegyně se mnou souhlasí.

V první řadě bych chtěla poblahopřát a také jménem své skupiny vyjádřit podporu paní zpravodajce, která v minulém roce odvedla skvělou práci. Patří jí všechna čest.

Paní předsedající, Evropská unie se samozřejmě nezabývá manželskou etikou, nýbrž ochranou práv občanů EU, ať jsou kdekoli a ať se rozhodnout vzít si kohokoli. Opravdu není naší věcí starat se, kdo si koho vezme, ale naší povinností je chránit práva občanů. Z tohoto pohledu je nesmírně politováníhodné, že se členským státům nepodařilo dosáhnout dohody.

Chtěla bych říci svým velice váženým švédským kolegům, že mám pocit, že tady dochází k velikému nedorozumění. Jsem přesvědčena, že lidská práva, zejména práva žen, tím budou posílena, nikoli oslabena. Skutečně vítám, že v 21. století si lidé mohou sami rozhodovat o svém životě, a rozvod k tomu asi nedílně patří.

Navíc jako zpravodajka bych chtěla říci, že moje skupina bude hlasovat také proti pozměňovacím návrhům, které předložila skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokrat§) a Evropských demokratů, a také nesouhlasím s argumenty pana Casiniho.

Je to také otázka principu, protože si myslím, že bychom měli sami rozhodnout, co pro naše občany požadujeme, a neměli bychom se nechat ovládnout strachem z práva šaría. Současný návrh a dodatečný pozměňovací návrh navržený Skupinou sociálních demokratů v Evropském parlamentu obsahují dostatečné záruky, které budeme podporovat. To bylo tématem předchozích diskusí.

Kromě toho bych chtěla říci – a tímto reaguji na vyjádření pana Casiniho – že je opravdu dosti drsné, že tytéž důvody použité pro vyloučení některých právních systémů – například práva šaría – jsou zároveň použity, nebo se na ně v rámci Evropské unie odkazuje, pro neuznávání zcela legálních sňatků uzavřených na území EU, čistě z důvodu sexuální orientace dvojice. To je z mého pohledu naprostá anomálie.

Chtěla bych zopakovat, že považuji za nesmírně nešťastné, že se členským státům nepodařilo dosáhnout dohody.

Pokud tomu dobře rozumím, Komise v současné době trvá na evropském řešení. Z toho mám velkou radost. Uvědomuji si, že je nesmírně obtížné toho dosáhnout: jestliže tento problém, navzdory obrovskému nasazení pana Sarkozyho, nebyl dosud vyřešen, musí to být opravdu velice těžké.

Na závěr mohu pouze vyjádřit naději, že pokud by bylo přes velké obtíže dosaženo užší spolupráce, všech 26 členských zemí, které došly k dohodě, včetně té mojí, by se přizpůsobilo.

  Kathalijne Maria Buitenweg, jménem skupiny Verts/ALE. – (NL) Paní předsedající, podle průzkumu Komise, jehož výsledky byly tento týden zveřejněny, trpí pracovníci, kteří dojíždějí přes velké vzdálenosti, často bolestmi hlavy, nedostatkem spánku a mají problémy ve vztazích. Z toho plyne, že všude v mezinárodním prostředí včetně toho našeho je nepochybně velice vysoká rozvodovost. Nicméně čísla, která před chvílí uvedl komisař Barrot, opět naznačují, že u mezinárodních partnerských vztahů je větší pravděpodobnost, že skončí rozvodem, než vztahy v rámci jednoho státu.

Je však mnohem těžší dát těmto rozvodům pevnou podobu, i když je jejich dopad ohromný, neboť jeden z partnerů trvale žije v zahraničí, kde nemají sociální síť, nebo partneři nejsou se situací v oné zemi dostatečně obeznámeni, takže je velice těžké dosáhnout spravedlivého urovnání.

Chtěla bych proto ocenit práci zpravodajky paní Gebhardtové. Myslím, že postupovala velice svědomitě a že se ujistila, že jsou posílena zejména práva těch slabších a méně informovaných a že všichni partneři jsou opravdu dobře informováni o svých právech a vědí, co je pro ně nejlepší.

Za důležité v tomto směru považuji to, že webová stránka obsahuje nejen určitý přehled o financích a uvádí, jak rychle můžete rozvodu dosáhnout, ale pozornost je například věnována také možným variantám rodičovství. Zastávám názor, že práva dětí je třeba chránit, ačkoliv je to odpovědnost rodičů. I když jsou to rodiče, a nikoli vláda, kdo by měl určit, co je správné a v zájmu dítěte, mělo by být možné najít vhodné řešení, pokud možno takové, kdy se o děti starají oba rodiče. V každém případě je třeba předložit dohodu. Všechno by se nemělo nechávat na zodpovědnosti ženy, ale měla by existovat dohoda o tom, jak budou oba rodiče celou věc řešit.

Výklad našeho švédského kolegy mi rovněž připadal nejasný, protože pokud chce z manželství odejít žena, bylo by určitě hrozné, kdyby dohoda nezahrnovala jejího manžela.

Na závěr bych chtěla paní zpravodajku upozornit, že homosexuální sňatek v Nizozemsku neexistuje. Máme manželství, které je otevřené všem dvojicím, bez ohledu na pohlaví. Je to prostě jedno manželství, a proto pouze Evropská unie, nikoli Nizozemsko, rozlišuje v rámci našeho nizozemského manželství.

  Eva-Britt Svensson, jménem skupiny GUE/NGL. – (SV) Paní předsedající, návrh je zamýšlen tak, aby se lidé, kteří se rozvádějí, mohli opravdu domáhat svých práv a získat potřebné informace. Právo na informace a poučení však nezávisí na společných nařízeních. Ty samy o sobě nezvyšují povědomí ani informovanost lidí.

V mé vlastní zemi, Švédsku, je pravidlem, že pokud spolu dvojice nemá malé děti, stačí, aby lidé rozvod pouze oznámili. Jsou příklady jiných zemí EU, kde je rozvod zcela zakázán. Pokud si něco žádá právní úpravu, pak je to tato situace. Jistěže Lisabonská smlouva klade určité aspekty občanského a rodinného práva na nadnárodní úroveň, ale vzhledem k současné situaci žádnou Lisabonskou smlouvu nemáme. Ptám se, proč Komise předkládá návrhy v oblasti, která doposud byla v pravomoci jednotlivých států. Moje skupina pro návrh hlasovat nebude. Mimořádně dobrý příklad podle mého názoru uvedla kolegyně ze Skupiny sociálních demokratů v Evropském parlamentu paní Segelströmová.

  Johannes Blokland, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Paní předsedající, mezinárodní právo soukromése týká dvou otázek. První otázka zní: který soud je oprávněný? Druhá otázka je: které právo by měl soud uplatňovat?

Podle mého názoru je pochopitelné, že první otázka se řeší na evropské úrovni. To zaručuje, že každý evropský občan může dát svůj případ k soudu.

Druhá otázka se týká oblasti, kterou obvykle řeší a měly by ji samozřejmě řešit jednotlivé členské státy. Současné vnitrostátní právní předpisy se řídí mnoha vnitrostátními zásadami, které je třeba dodržovat.

Návrh Komise se ovšem také snaží o harmonizaci těchto kontrastujících pravidel. Zpráva paní Gebhardtové z větší části zprávu Komise respektuje a nesnaží se z návrhu odstranit kapitolu IIa. Z tohoto důvodu budu hlasovat proti zprávě a proti návrhu. Žádám proto Radu, aby návrh Komise rovněž zamítla.

  Daciana Octavia Sârbu (PSE). - (RO) V první řadě bych chtěla poděkovat zpravodajce paní Gebhardtové za skvěle odvedenou práci. Co se týče návrhu nařízení, je potěšitelné sledovat vytváření jasného kompletního právního rámce, který bude zahrnovat jak pravidla pro soudní příslušnost, uznávání a vymáhání rozsudků ve věcech manželských, tak pravidla týkající se rozhodného práva, a umožní stranám určitou míru nezávislosti.

Návrh Komise poskytuje stranám možnost, aby si po vzájemné dohodě zvolily příslušné soudní úřady a rozhodné právo. Skutečnost, že manželská dvojice využívá v procesu rozvodu tohoto práva, zvyšuje míru nezávislosti obou stran a umožňuje jim svobodně si vybrat podle určitých volitelných kritérií. My musíme zajistit, aby byl výběr obou stran poučený. Jinými slovy, aby oba manželé byli řádně informováni o praktických důsledcích svého výběru. V tomto směru je důležité, abychom zvážili, jakým způsobem nejlépe zajistíme dostupnost souhrnných informací před podpisem dokumentu. Obdobně platí, že přístup k informacím musí být zajištěn bez ohledu na finanční situaci obou manželů.

  Gerard Batten (IND/DEM). - Paní předsedající, Dr. Johnsona se kdysi ptali, co by poradil mladému páru, který uvažuje o svatbě. Jeho odpověď zněla „neberte se“. Také označil druhé sňatky jako „vítězství naděje nad zkušeností“.

Tato zpráva musí vyvolat stejné reakce. Co poradit státům, které uvažují o tom, že si své rozvodové právo nechají vypracovat Evropskou unií? Odpověď samozřejmě je „nedělejte to“. Pokud to uděláte, tak to vzhledem ke všem předchozím případům neodborných a škodlivých právních předpisů EU bude nepochybně vítězství naděje nad zkušeností, mírně řečeno. Překvapivě se zdá, že v tomto případě k tomuto závěru dospěla také Rada. Rada návrhy vypracované Komisí odmítá. Zdá se, že Rada velice rozumně couvá od zrádného okraje a naslouchá starému přísloví „pozdě bycha honit“. To se nasmějeme, až Komise přijde s návrhem na sladění sňatků homosexuálních párů s právem šaría!

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Žijeme v době, kdy hranice mizí a naši občané se mohou svobodně pohybovat a ženit a vdávat. Přesto dosud nedokážeme usnadnit situaci lidem, kteří se rozhodli jít samostatnou cestou. Jedním z příkladů problémů souvisejících s chybějícím rozvodovým právem v Evropě jsou sňatky mezi Poláky a Němci. Od roku 1990 je zaregistrováno zhruba 100 000 takových dvojic. Mnohé z nich zkoušku času neustály.

V loňském roce Evropský parlament navštívilo několik polských občanů, kteří ztratili kontakt se svými dětmi v důsledku rozhodnutí německého úřadu, který za problematiku dětí a mládeže zodpovídá. Obvinění z únosu a zákaz používání polštiny jsou jen dva příklady ponižujícího zacházení s těmito rodiči a jejich dětmi. V reakci na porušování lidských práv, kterého se výše uvedená instituce dopouští, byla založena Polská asociace rodičů vystupující proti diskriminaci dětí v Německu. Pokud se nám podaří prosadit navrhované změny rozvodového práva, pomohli bychom řadě našich občanů ukončit civilizovaným způsobem určitou etapu jejich života. A co je nejdůležitější, nemuseli bychom dovolit odloučení dětí od svých rodičů.

  Carlos Coelho (PPE-DE). – (PT) Paní předsedající, pane Barrote, ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jsem sledoval vznik této zprávy, na které pracovala paní Gebhardtová a také můj kolega pan Demetriou. Paní Gebhardtová již poukázala na to, že zvýšená mobilita vede k rostoucímu počtu sňatků, ale také k rostoucímu počtu rozvodů. Rozdíly v právních předpisech jednotlivých států způsobují právní nejistotu, a především nerovné možnosti, neboť lépe informovaný partner se může obrátit na soud rozhodující podle práva, které lépe vyhovuje jeho či jejím zájmům. Proto tuto iniciativu podporuji a pokládám ji za nesmírně důležitou, neboť poskytuje jasný a úplný právní rámec, pokud jde o soudní příslušnost, uznávání a vymáhání těchto rozsudků.

Musím říci, že podle mého názoru všechno, co omezuje zbytečné spory, nejenže lidem zajišťuje větší spravedlnost, ale zejména také přispívá k větší důvěře mezi zúčastněnými stranami v právním procesu. Zároveň vytváří prostor svobody, bezpečnosti a práva, který si všichni přejeme.

  Konrad Szymański (UEN). – (PL) Pokud vím, nikde ve smlouvách souvisejících s oblastí manželského práva, tj. rodinného práva, neexistuje žádné ustanovení, které by se projednávalo na unijní úrovni. Domnívám se proto, že návrh Komise je typickým případem určité přehnané aktivity, která je naprosto zbytečná a přispívá pouze k vytváření zmatků, co se týče povahy faktických pravomocí Evropské unie.

Myslím si, že to je záměrné pronikání do této oblasti za účelem pokračování činnosti v oblasti manželského práva a jeho harmonizace. Taková činnost je zcela zbytečná, neboť stávající mezinárodní právo soukromé se s manželskými problémy vyrovnává velmi dobře, stejně jako s rozvody na mezinárodní úrovni.

  Ljudmila Novak (PPE-DE). - (SL) Byla bych ráda, kdybych mohla konstatovat, že počet rozvodů v Evropě klesá. Naneštěstí tomu tak není, takže se musíme zabývat otázkou, jak můžeme zlepšit postavení těch, kteří představují nejzranitelnější článek řetězce, tedy dětí.

Děti jsou bohužel hlavní obětí, zejména v zemích, kde dochází k velkým průtahům v soudních řízeních. Slovinsko, odkud pocházím, je příkladem země, kde děti značně strádají, než soudy rozhodnou, se kterým rodičem budou děti žít. To vede i k velkým rodinným tragédiím a má to závažné dopady na psychiku mnoha dětí.

Vím o řadě takových případů a doufám, že tato společná směrnice také přispěje ke zlepšení situace v jednotlivých členských státech.

  Dumitru Oprea (PPE-DE). - (RO)  Jednou z možností dívek v bývalých komunistických zemích, jak uniknout státnímu útlaku, byl sňatek. Někdy byl skutečně z lásky, ale ve většině případů byl účelový. To však vedlo k řadě únosů, případů nesoucích s sebou psychické a fyzické týrání a ničení lidských bytostí. V důsledku celé této dlouhé historie musí nejvíce trpět děti, které z těchto manželství vzešly. Jako výmluva se používá neznalost zákona, ale to je zcela nemorální. Zvažme v takovýchto případech doporučení, aby pokud manželství skončilo a převládá atmosféra lásky, porozumění a přátelství, byly stanoveny zcela jasné podmínky rozvodu a zároveň byl zohledněn zájem dětí, které z manželství vzešly.

  Jacques Barrot, místopředseda Komise. - (FR) Paní předsedající, chci všem řečníkům poděkovat. Paní Segelströmovou bych chtěl ujistit, že jsem samozřejmě zahájil jednání se švédskými orgány. Pochopit postoj vaší země je však pro nás velice těžké. Jak uvedla paní Gebhardtová, nařízení Řím III skutečně vychází ze záměru chránit slabšího z partnerů ve chvíli, kdy se uzavírají manželské smlouvy. Je to přesně v tomto duchu a je úplná pravda – možná musíme pokračovat ve společném dialogu – že jsme nepochopili, když jeden z manželské dvojice pochází ze Švédska, že musíme vzít v úvahu také to, že pokud neexistují žádná pravidla, vítězí „právo silnějšího“. Proto je pro nás těžké to pochopit. Nicméně váš postoj a postoj vašeho švédského kolegy opět bereme v úvahu.

Mimochodem bych rád také napravil určité nedorozumění. Není to v naší pravomoci, prohlašovali někteří, tyto otázky jsou výlučně v pravomoci jednotlivých států. Podívejte, je to paradoxní situace. Členský stát nemůže vykonávat své pravomoci v situaci týkající se dvou osob, z nichž jedna je příslušníkem tohoto členského státu a druhá nikoli. Evropská unie by se nepochybně měla pokusit vnést do toho trochu nějaký řád, což je logické, zejména když mezinárodní právo soukromé, v rozporu s tím, co zaznělo, se tímto problémem fakticky vůbec nezabývá, a vzhledem k tomu, že v našem prostoru máme svobodu pohybu a tento prostor bude přirozeně způsobovat stále více a více problémů. Pokud tato záležitost poutá pozornost Komise, stejně jako Parlamentu, pak je snaha celým problém řešit zcela na místě, je reakcí na očekávání stále většího počtu párů, které se v případě neshod nebo rozchodu chtějí vyhnout velkému konfliktu. To je podstata tohoto problému! Jistě nesmím celou věc odbýt s tím, že Rada řekla „Ne“. Neřekla „Ne“, jen vydala odlišná stanoviska! Přesto však devět členských států požaduje posílení spolupráce. A teď to, co jsem chtěl říci na závěr. Připomínám vám, že nařízení Řím III obsahuje protidiskriminační doložku, která umožňuje vyhnout se takovým cizím právním předpisům, které nezaručují rovnost manželů. To je nám jasné. Nemluvíme zde o šaríi, je to otázka této zásady rovnosti mužů a žen a text podporuje integraci žen žijících na našem společném území, neboť upřednostňuje právo země obvyklého pobytu. Tyto ženy budou moci požádat soudce, aby v jejich případě uplatnil evropské právo, pokud více zachovává rovnost práv. Myslím, že přesně to bychom měli mít na paměti.

Za dané situace byla tato rozprava zajímavá a všem řečníkům děkuji. Rád bych poděkoval také paní Gebhardtové a panu Deprezovi, že se ochotně chopili této příležitosti, aby zjistili, zda se v předvečer nového kola konzultací s členskými státy zavazujeme k posílené spolupráci. Tato rozprava se blíží k závěru a já velice děkuji Evropskému parlamentu, neboť mám za to, že velká většina poslanců skutečně chce jít touto cestou a zároveň se velice usilovně snaží dosáhnout největšího možného konsensu. Děkuji Parlamentu.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN SIWIEC
Místopředseda

  Evelyne Gebhardt, zpravodajka. – (DE) Pane předsedající, chtěla bych poděkovat všem řečníkům. Chci, aby ještě jednou jasně zaznělo, že jsme dále posílili ustanovení, která navrhla Komise a která jsou již obsažena v nařízení Řím III, a to například v pozměňovacím návrhu 25, kde se zcela jasně říká: „Pokud právo určené […] neuznává rozluku nebo rozvod, nebo tak činí způsobem, který je diskriminující vůči jednomu z manželů, použije se právo místa soudu.“

To znamená, že v těchto případech, například jde-li o Švédsko, je soudní příslušnost ve Švédsku. Zcela jasně jsme stanovili, že pokud se takové případy vyskytnou, existuje jasná odpověď. V textu to opravdu asi už nemůže být uvedeno jasněji. Právě proto nechápu, v čem je problém. Měli bychom se však snažit pochopit, o co se jedná – a jsem vděčná panu Barrotovi, že vyjádřil své názory tak jasně, a za jeho ochotu ještě jednou si promluvit s našimi politickými kolegy ve Švédsku – neboť já jsem stále v rozpacích.

Konec konců, smyslem tohoto nařízení je dále vylepšit všechna stávající ustanovení. Nalezení kladné odpovědi je pro mě jako pro ženu, která se vždy podílela na utváření ženské politiky, velice důležité, neboť slabší z partnerů bývá obvykle žena. Musíme věnovat zvláštní pozornost tomu, aby byl prosazen dobrý postoj.

Také doufám, že v duchu kompromisu, o nějž se znovu a znovu snažíme – v tomto směru jsem velice zavázána panu Demetriou – se nám přece jen podaří přesvědčit pana Casiniho, že v této věci zaujímáme dobrý postoj. Základ toho lze najít také v pozměňovacím návrhu 38, kde jsme znovu vysvětlili – i když je to již uvedeno v textu – že v členských státech by přirozeně mělo být uplatňováno pouze právo, které je zcela v souladu se zásadami Evropské unie a Listiny základních práv, neboť je to z našeho pohledu samozřejmé. Nic jiného nepřichází v úvahu; žádný soud v Unii by v žádném případě neuplatnil právo, které to nesplňuje. Považuji to za naprosto nepochopitelné, což je samozřejmě vysvětleno.

  Předsedající. - Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat v úterý.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (PSE), písemně. – (PL) Větší společenská mobilita vede k většímu počtu smíšených manželství a také rozvodů. Problémy se často objevují v souvislosti s volbou práva, které bude uplatněno, pochází-li každý z partnerů z jiného členského státu nebo když je občanem EU pouze jeden z nich. Proto naléhavě potřebujeme harmonizaci ustanovení pro smíšená manželství, abychom zabránili diskriminaci v průběhu rozvodového řízení.

Při volbě soudní příslušnosti by oba partneři z manželského páru měli mít přístup k úplným informacím o nejdůležitějších aspektech vnitrostátního práva a práva Společenství. Měli by být obeznámeni také s postupy, které se týkají rozvodu a rozluky. Možnost zvolit si soudní příslušnost a právo by neměla ovlivňovat práva a rovné příležitosti žádného z partnerů. Volba práva konkrétní země musí být tedy volbou mezi právem státu, kde bylo manželství uzavřeno, či právem státu, kde manželé v posledních třech letech obvykle žili, nebo právem země původu.

Kromě toho se zdá, že pokud hrozí diskriminace jednoho z partnerů, je vhodné uplatnit tzv. zásadu práva státu, kde sídlí soud. Příkladem by mohl být případ žen ze třetích zemí, kde není uznáván rozvod, které však trvale žijí v EU a žádají o rozvod nebo rozluku. V těchto situacích by výhody jednotlivce, který dosáhne rozvodu či rozluky jako výrazu vlastní nezávislosti, měly převážit nad důvody pro uplatnění vnitrostátního práva.

  Gyula Hegyi (PSE), písemně. – (HU) Maďarskou veřejnost mínění čas od času rozruší případy, kdy děti, které mají jednoho maďarského rodiče, jsou odvezeny zahraničním partnerem do ciziny. Veřejné mínění v první řadě sympatizuje s matkou, jejíž dítě bylo odvezeno, ale lituje také otce, který byl zbaven svého dítěte, pokud dítě skončí v nepřátelských a nepříznivých podmínkách. Počet „smíšených manželství“ v Evropské unii neustále stoupá, přesto pravidla, podle nichž probíhá rozvod manželství a svěření dítěte do péče, jsou často chaotická a nejednoznačná. Právo Společenství dosud upravovalo pouze rámec pro spory, například otázku soudní příslušnosti, tj. který soud je příslušný k projednávání případů rozvodu a k rozhodování o svěření dětí do péče. Neposkytuje však řešení, co se týče rozhodného práva ve věcech manželství, jinými slovy rozhodování o tom, právo kterého státu by měly soudy uplatňovat v soudním řízení. Velké odlišnosti mezi právními předpisy členských států tak způsobují právní nejistotu, takže zúčastněné strany jsou často nuceny zahájit řízení co nejrychleji, aby bylo možné uplatnit nejvýhodnější právní normy. Připravované nařízení má tuto situaci napravit, v první řadě tím, že dává přednost dohodě mezi stranami. To může být vhodné v případě rozvodu po vzájemné dohodě, ale když víme, jak to často vypadá v praxi, obávám se, že takto bude vyřešeno jen málo právních sporů. Vhodným řešením by bylo, kdyby se nám, za delší dobu, podařilo vypracovat jednotný soubor evropských pravidel pro svěření dítěte do péče.

  Antonio Masip Hidalgo (PSE), písemně. – (ES) V tomto případě podporujeme mechanismus posílené spolupráce, neboť zajistí větší právní jistotu a stabilitu, zabrání „volbě příslušnosti“ a posune evropskou integraci kupředu.

Navíc je nový systém užitečný, neboť jako první rozhodné právo stanoví právo obvyklého společného bydliště manželů. V případě Španělska tím bude nahrazeno kritérium práva společné národnosti manželů, což je vzhledem k počtu přistěhovaleckých manželských párů žijících ve Španělsku pro soudy a občany hledající spravedlnost velice praktické.