Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2008/2523(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

RC-B6-0543/2008

Rozpravy :

PV 21/10/2008 - 7
CRE 21/10/2008 - 7

Hlasování :

PV 22/10/2008 - 4.2
CRE 22/10/2008 - 4.2

Přijaté texty :

P6_TA(2008)0506

Rozpravy
Úterý, 21. října 2008 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

7. Zasedání Evropské rady (15.–16. října 2008) (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 

  Předseda. – Dalším bodem je zpráva Evropské rady a prohlášení Komise o zasedání Evropské rady (15.–16. října 2008).

 
  
  

Pane úřadující předsedo Rady, pane Sarkozy, pane předsedo Evropské komise, pane Barroso, v několika uplynulých týdnech jsme v Evropské unii čelili několika velmi obtížným situacím, v nichž Evropská unie, pod vaším předsednictvím, prokázala svou schopnost jednat. Kdyby evropské země nenalezly společné řešení, kdyby neexistovala dohoda mezi evropskými partnery a kdyby nebylo euro, nacházeli bychom se nyní v katastrofální situaci.

Návrhy Euroskupiny staré deset dní, rozhodnutí Evropské rady z minulé středy a závazky uzavřené tento víkend na summitu v Camp Davidu představují řadu úspěchů, které odráží skutečnou koordinaci jednání a úsilí při provádění reforem potřebných k účinné reakci na problémy globální ekonomiky. Avšak vlády by neměly být jediné, kdo bude na krizi reagovat. Evropská rada pod vaším vedením a ve spolupráci s Evropskou komisí a Evropským parlamentem zajistila, že Evropská unie sehrála zásadní úlohu, pokud jde o dobré životní podmínky všech našich občanů, za které jsme všichni zodpovědní.

V dobách krize Evropská unie často prokazovala svou skutečnou sílu, a to díky vám, pane Sarkozy, a díky vám, pane předsedo Komise, pane Barroso. Evropská akce je společnou akcí. Proto bych před zahájením dnešní dopolední rozpravy vám rád poblahopřál, pane úřadující předsedo Rady a pane předsedo Komise.

 
  
MPphoto
 

  Nicolas Sarkozy, úřadující předseda Rady. − (FR) Pane předsedo, dámy a pánové, je pro mě ctí vystoupit znovu před Evropským parlamentem, abych podal zprávu o činnosti evropského předsednictví v pro Evropu tak významné době. Smím-li, budu hovořit velmi otevřeně, jak je jedině správné a patřičné v této sněmovně, která leží v srdci demokratické Evropy, o niž všichni usilujeme.

Čeho jsme chtěli dosáhnout? Zaprvé předsednictví chtělo, aby byly evropské instituce jednotné při reakci na krizi, kterou musíme zvládnout. Bylo mým přáním zapojit Evropský parlament vždy, když jsme zažívali významné události, a rád bych poděkoval předsedům všech vašich skupin, jakéhokoliv politického názoru, kteří se tohoto dialogu účastnili a spolupracovali s předsednictvím Rady.

Bylo rovněž mým přáním, abychom spolupracovali s Komisí, a zejména s jejím předsedou, protože nehledě na rozdíly nebo odlišnosti mezi všemi, kteří zasedají v této sněmovně, každý velmi dobře ví, že rozdíly mezi evropskými institucemi Evropu oslabují a že povinností těch, kdo na sebe vzali odpovědnost, je spolupracovat. Posuneme Evropu kupředu, pokud Evropský parlament, Komise a Rada naleznou cestu ke konsensu v hlavních otázkách, a tím zajistí, že bude hlas Evropy slyšet.

(Potlesk)

Především jsme chtěli, aby Evropa vystupovala jednotně – a nebylo snadné toho dosáhnout. Chtěli jsme, aby myslela sama za sebe, protože svět potřebuje evropské myšlení, a aby byla aktivní. Pokud má Evropa něco říci, nechceme, aby to pouze řekla, ale aby to udělala.

Zaprvé jsme zažili válku s naprosto nepřiměřenou reakcí Ruska během konfliktu v Gruzii. Slova mají význam. Používám slovo „nepřiměřenou“, protože to, jak Rusové zasáhli v Gruzii bylo nepřiměřené.

(Potlesk)

Avšak používám slovo „reakce“, protože, byla-li tato reakce nepřiměřená, je tomu tak proto, že jí předcházelo zcela nepřípadné jednání. Evropa musí být spravedlivá a neměla by se bát vystoupit z ideologických rámců, aby přinesla poselství míru.

Krize začala 8. srpna. Dne 12. srpna jsme byli v Moskvě s Bernardem Kouchnerem, abychom dosáhli příměří. Neříkám, že to bylo ideální, pouze říkám, že se Evropě podařilo během čtyř dnů dosáhnout příměří. Na začátku září Evropa získala závazek o návratu linií na úroveň před začátkem krize dne 8. srpna. Během dvou měsíců Evropa zajistila konec války a stažení okupačních jednotek.

Na tuto záležitost existovalo mnoho názorů. Někteří říkali – a měli pro to důvod –, že byl dialog bezúčelný a že by odpověď na ozbrojenou agresi měla být vojenská. Co je to za šílenství. Evropa zažila pád berlínské zdi a konec studené války, Evropa se nesmí stát součástí nové studené války probíhající pouze kvůli nedostatku klidu.

(Potlesk)

To byl problém, který jsme překonali s našimi spojenci z USA, kteří byli přesvědčeni, že naše návštěva Moskvy byla nevhodná. Přese všechno jsme s našimi americkými spojenci spolupracovali. Jejich stanovisko se lišilo od našeho. Pokoušeli jsme se pracovat raději s nimi než proti nim a upřímně, vzhledem k dnešnímu stavu našeho světa, skutečně nevěřím, že potřebujeme krizi mezi Evropou a Ruskem. To by bylo nezodpovědné. Proto můžeme hájit své zájmy týkající se suverenity, dodržování integrity Gruzie, lidských práv a rozdílů s vedoucími představiteli Ruska, ale bylo by nezodpovědné vytvářet podmínky pro konflikt, který v žádném případě nepotřebujeme.

V Ženevě byly zahájeny diskuse o budoucím postavení částí Gruzie, jimiž jsou Osetie a Abcházie. Bylo mi řečeno, že jejich zahájení bylo obtížné, ale kdo by si mohl představovat, že by tomu mohlo být jinak? Důležité však je, že byly zahájeny. Musím rovněž říci, že prezident Medvěděv dodržel sliby, které dal předsednictví Komise a předsednictví Rady, když jsme na začátku září cestovali do Moskvy.

Evropa přinesla mír. Evropa zajistila stažení okupační armády a usilovala o mezinárodní jednání. Jsem přesvědčen, že již dlouhou dobu nehrála Evropa tak významnou úlohu v konfliktu tohoto druhu.

Přirozeně vidím všechny nejednoznačnosti, všechny nedostatky, všechny kompromisy, které musely být učiněny, ale jsem rozhodně přesvědčen, že jsme dosáhli všeho, čeho jsme dosáhnout mohli, a především, pane předsedo, že pokud by Evropa nezajistila, aby byl slyšen hlas dialogu a hlas rozumu, už by tak neučinil nikdo. Kromě toho, když jsme s Bernardem Kouchnerem cestovali do Moskvy a Tbilisi, všechny mezinárodní sdělovací prostředky dobře věděly, že jsou Rusové 40 kilometrů od Tbilisi a že jejich cílem je svržení Saakašviliho režimu. Tak se věci měly. Byli jsme velmi blízko katastrofě, ale díky Evropě – rozhodné Evropě – k této katastrofě nedošlo, přestože, pane Pötteringu, je samozřejmě ještě třeba vykonat hodně práce pro snížení napětí v této části světa.

Můj druhý bod se týká krize, systémové, neuvěřitelné, nepravděpodobné finanční krize, která propukla – přiznejme si pravdu – dne 15. září, nikoli 7. srpna 2007. Dne 7. srpna 2007 začala krize, která byla závažná a znepokojivá, ale odvážím se říci, že běžná. Dne 15. srpna 2008 jsme vstoupili do další krize, co se stalo 15. srpna 2008? Zkrachovala společnost Lehman Brothers – a svět 15. srpna 2008 s ohromením zjistil, že banky mohou zkrachovat.

Není na nás, a není ani na mně, abych schvaloval rozhodnutí, která učinila, nebo neučinila, vláda USA. Všechno, co říkám, a za tím si stojím, je, že 15. září 2008 se závažná krize stala systémovou krizí, přičemž zkolaboval finanční systém USA, poté evropský finanční systém a postupně další burzy a finanční systémy.

Jaké pokusy byly tehdy učiněny? Jednalo se o první Paulsonův plán, který nefungoval. Nekritizuji, když to říkám, popisuji skutečný stav. Tehdy jsme se společně s předsedou Komise pokoušeli vypracovat společnou evropskou odpověď, nejprve v rámci eurozóny. Pane předsedo, hovořil jste o tom; ať se to lidem líbí, či nikoliv, skutečností zůstává, že v eurozóně máme stejnou banku a stejnou měnu, a proto stejnou povinnost jednat ve shodě.

Dosáhnout společného stanoviska nebylo jednoduché. Začali jsme návrhem na setkání čtyř evropských zemí, které jsou členy G8. Nechci se nikoho dotknout, když říkám, že například vliv Spojeného království ve světovém finačním systému převyšuje některé státy sedmadvacítky. Říkám, že pokud bychom s určitou dávkou představivosti dosáhli dohody mezi Spojeným královstvím, Německem, Itálií a Francií, neuškodilo by to ostaním evropským zemím, ale naopak by jim to prospělo.

Stanoviska se samozřejmě liší a kdo by nám to mohl mít za zlé? V prvních dnech krize jsme neznali nejlepší odpověď na krizi, jejíž rozsah dějiny ekonomie nikdy nepoznaly, nebo alespoň ve 20. století. Takže jsem si řekl: jakmile se tato čtyřka sejde, měli bychom se rovněž sejít se zeměmi Euroskupiny a se Slovenskem, které se k nám brzy připojí. Tento výjimečný týden nám umožnil najít společné řešení, které dovolí bankám pokračovat v jejich práci: v půjčování peněz. Avšak nacházeli jsme se v situaci, kdy si banky už nepůjčovaly navzájem, protože již na to neměly peníze, a celý systém se zhroutil. Ve Spojeném království byly banky znárodňovány, v Belgii krachovaly, islandský systém – mimo Evropu, ale blízký Evropě – se hroutil, přicházely velmi špatné zprávy ze Švýcarska a nákaza pozvolna postupovala: Německo, Francie, smetla všechny. V rámci Euroskupiny jsme uspěli s dohodou na obrovském plánu – 1 800 miliard EUR –, který našim finančním institucím umožní dále fungovat a uklidní evropské střadatele a podnikatele.

Dále jsme pokročili k Evropské radě, která přijala stejnou strategii, a poté jsme mohli uklidnit trhy v celé Evropě. Zažili jsme příjemné překvapení: pak přišel plán Paulson II a každý mohl vidět, že v mnohém vychází z evropského plánu. Z toho neplyne žádná sláva, je to prostě záležitost reakce na skutečnost, že je krize globální, takže odpovědnost může být také pouze globální. Je třeba, aby Spojené státy a Evropská unie jednaly ve shodě.

Avšak to se vše týká krizového řízení, pane předsedo, nic více, nic méně. Pokud bychom to udělali, co by se stalo?

Stále musíme reagovat správně. Jak se to všechno vlastně mohlo stát? Jak můžeme zabránit tomu, aby se to již neopakovalo? Má kromě toho Evropa myšlenky, které bude podporovat, nebo politiky, které navrhne? V této souvislosti se stalo, že jsem jménem Evropy na začátku září na zasedání Valného shromáždění OSN navrhl uspořádání nového mezinárodního summitu, který by položil základy nové konferenci v Bretton Woods s odkazem na to, co se odehrálo na začátku druhé světové války, aby došlo k vytvoření nového celosvětového finančního systému. Tato myšlenka je pokroková. Co musí být cílem Evropy na tomto summitu? Evropa musí podporovat myšlenku radikální reformy globálního kapitalismu.

Co se stalo, byla zrada hodnot kapitalismu, nikoliv zpochybnění tržní ekonomiky. Nebyla dostatečná pravidla a zažili jsme zisky spekulantů na úkor podnikatelů. Musíme podporovat myšlenku nové regulace. Evropa musí a bude tyto myšlenky navrhovat. Zaprvé, pane předsedo, žádná banka pracující s veřejnými finančními prostředky by neměla mít možnost fungovat v daňovém ráji.

(Potlesk)

Žádná finanční instituce by neměla mít možnost fungovat, aniž by se jí týkala finanční regulace; obchodníkům by měl být vypočítáván a organizován systém jejich odměn, aby se tak nepouštěli do zbytečných rizik, jako jsou ta, jež jsme viděli; účetní pravidla našich bank by neměla jitřit závažnost krize, ale spíše nám ji pomoci zmírnit, a v rámci finančního systému by se mělo uvažovat o pevných nebo žádných směnných kursech mezi měnami. Zkoušíme úplně všechno. Můžeme my, zbytek světa, nést další deficity největší světové mocnosti bez jediného slova? Odpověď je zřejmá: ne.

(Potlesk)

Kromě toho nemá smysl ukazovat prstem na kohokoli, musíme prostě nalézt způsoby a prostředky, jak zajistit, že se to již nebude opakovat. Pokročím dále, ale mohl bych toho říci mnohem více, ale především bych byl rád, kdyby se Evropa zabývala globální správou věcí veřejných ve 21. století. Neměli bychom být překvapeni, že nefunguje. Žijeme ve 21. století, ale máme instituce z 20. století. Prezident USA a Evropa proto navrhli několik summitů, které začnou v polovině listopadu, jež se budou zaměřovat na nové formy regulace, nové způsoby globální správy. Doufám, že Evropa bude mít možnost tuto záležitost prodiskutovat.

Budu mít příležitost navrhnout schůzku svým partnerům, vedoucím představitelům vlád, abychom se na tyto summity připravili. Otázka radikální reformy našeho kapitalistického systému a našeho mezinárodního systému má stejný význam i pro Evropský parlament, který to musí prodiskutovat a který musí předložit své nápady. Evropa však musí mluvit jedním hlasem, chce-li být slyšet.

Kdo se tohoto summitu zúčastní? Je tu řada možností. Myslím, že nejjednodušší variantou je G8, která je nepostradatelná – přirozeně společně s Ruskem –, k ní bychom mohli přidat G5, která je rovněž nepostradatelná a která by mohla umožnit zejména Číně a Indii, aby se této zásadní diskuse účastnily. Přesvědčit asijské mocnosti k účasti na této radikální reformě bude také cílem mojí cesty do Číny s předsedou Barrosem.

Pane předsedo, během tohoto předsednictví vyvstala ještě třetí otázka, která se ukázala jako velmi obtížná: budoucnost energetického a klimatického balíčku. Je mi dobře známo, že tento Parlament a některé z jeho skupin jsou rozděleny v otázce postupu. Dovolte mi vyjádřit pevné přesvědčení a oznámit politiku, kterou zamýšlím navrhnout. Energetický a klimatický balíček, jakkoli je ambiciózní, vychází z přesvědčení, že se svět řítí do katastrofy, nezmění-li způsob své výroby. Taková je jeho charakteristika.

(Potlesk)

Nevidím jeden jediný argument, který uvádí, že si svět vede z ekologického hlediska lépe, protože je zde krize. Když jsme se rozhodli pro naši práci na energetickém a klimatickém balíčku, učinili jsme tak s vědomím naší odpovědnosti vůči našim dětem a vůči budoucnosti naší planety. Je to strukturální politika, je to historická politika a bylo by tragické tuto politiku opustit na základě toho, že se objevila finanční krize.

(Potlesk)

Bylo by to tragické a bylo by to nezodpovědné. Proč by to bylo nezodpovědné? Bylo by to nezodpovědné, protože by tak Evropa dala najevo, že se nerozhodla jednat tak, jak v této oblasti slíbila, a pokud se Evropa podle toho nezachová, naše šance na přesvědčení ostatního světa o nutnosti zachovat globální rovnováhu přestane existovat. Proto není jednoduše otázkou, zdali Evropa nepřevezme odpovědnost sama za sebe, ale zdali nepřevezme odpovědnost za celý svět, o jehož životní prostředí se jedná. Pokud Evropa nepůjde příkladem, její hlas nebude slyšet, nebude respektována či brána na vědomí, a pokud tak Evropa neučiní, nikdo to za ni neudělá. Zmeškáme naši schůzku s dějinami.

(Potlesk)

Co to znamená „zmeškáme schůzku“? Podle mě to znamená dvě věci: zaprvé musíme přezkoumat cíle „třikrát dvacet“ a zadruhé musíme znovu projednat harmonogram, jinými slovy konec roku. Ale mým záměrem vůbec není narušit spolurozhodování a, smím-li doplnit, nikdy jsem neměl pravomoc a ani nebylo mým přáním, abych tak učinil. Kromě toho je velmi nečestné přisuzovat mi takové myšlenky, přestože přisuzování myšlenek mi docela lichotí, Dany. Nicméně jsme v této záležitosti v Evropské radě bojovali po boku předsedy Barrosa, abychom měli tomu odpovídající cíle a abychom měli odpovídající harmonogram. Nebylo to jednoduché. Proto máme jen pár týdnů, abychom přesvědčili mnoho našich partnerů, jejichž zájmy chápu, protože kompromisní podmínky nemohou být vytvořeny, aniž bychom se pokusili pochopit to, co bylo řečeno těmi, kdo s vámi nesouhlasí.

Existují některé ekonomiky, jež jsou z 95 % závislé na uhlí. Nemůžeme po nich žádat věci, které by je srazily na kolena, když již teď mají závažné problémy. Proto se chystáme nalézt způsoby a prostředky řešení, jež budou pružné, a současně budeme zachovávat dvě červené linie, které jsem navrhl Radě: soulad s cíli a soulad s harmonogramem.

Pane předsedo, třeba budu mít příležitost, abych to sám lépe vysvětlil na jiných fórech, ale nebudu pokoušet vaši trpělivost. Avšak, rád bych vám řekl: musíme o toto usilovat a doufám, že bude v silách každého to podpořit.

Rád bych se několika slovy zmínil o čtvrté otázce, o paktu o přistěhovalectví. Pakt je dobrým příkladem evropské demokracie a přes původní rozdíly byli všichni schopni dosáhnout dohody o selektivní přistěhovalecké politice schválené v zemích emigrace, takže máme přínos ze schengenského prostoru ve třech čtvrtinách evropských zemích. Kromě toho jsme mezi sebou navzájem zrušili vízové požadavky, nicméně je pouze správné, že země, jejichž občané nepotřebují víza pro cestu z jedné země do druhé, mají stejný názor, pokud se týká podpory evropské přistěhovalecké politiky.

Než ukončím svůj projev, zmíním se ještě o dvou bodech. Prvním je, že nás finanční krize zavedla do hospodářské krize. Hospodářská krize je tady. Nemá smysl nyní předpovídat, kdy ji překonáme. Osobně bych rád řekl, přičemž jsem si plně vědom nesouhlasu mezi určitými zeměmi, že si nedovedu představit, jak mi někdo vysvětluje, že tváří v tvář finanční krizi potřebujeme jednotnou evropskou reakci, ale že tváří v tvář hospodářské krizi stejnou jednotnou evropskou reakci nepotřebujeme.

Rád bych řekl něco k významu pojmu „jednotný“. „Jednotný“ neznamená stejnou reakci. Pro finanční krizi jsme navrhli soubor nástrojů, cestovní mapu, harmonizaci a koordinaci. Jsem přesvědčen, že stejný soubor nástrojů potřebuje i hospodářská politika. To neznamená, že bychom všichni reagovali stejně, ale přinejmenším to znamená, že máme povinnost o věcech jednat, povinnost vzájemně se informovat a v určitých otázkách povinnost vzájemných konzultací. Vzniklo několik iniciativ. Dovolte mi uvést jednu myšlenku: akciové trhy jsou na historicky nízké úrovni. Nechtěl bych, aby se obyvatelé Evropy po pár měsících probudili jen proto, aby zjistili, že evropské podniky nyní patří neevropskému kapitálu, který je skoupil za nejnižší tržní cenu akcií – tedy skoro zadarmo – a převzal jejich vlastnictví. Evropští občané se pak otočí a zeptají se: „Co jste to udělali?“

Chtěl bych požádat, aby každý z nás reagoval na možnost, kterou můžeme mít, pokud také my všichni vytvoříme suverénní fondy ve všech našich zemích, a možná pokud by tyto národní suverénní fondy mohly být čas od času kontrolovány, aby poskytovaly průmyslovou odpověď na krizi. Chtěl bych dodat, že jsem s velkým zájmem sledoval americký plán pro automobilový průmysl: 25 miliard USD z úroků za nepřekonatelné ceny, aby se před bankrotem zachránili tři výrobci automobilů z USA.

Rád bych požádal, abychom se touto otázkou v Evropě chvíli zabývali. Požadujeme po našich výrobcích – a je to tak správně – aby nyní vyráběli ekologické automobily, aby zcela změnili své výrobní systémy. Z tohoto důvodu, díky ekologickým bonusům, bude v mé zemi 50 % prodaných automobilů ekologických. Může být evropský průmysl ponechán v situaci závažně narušené hospodářské soutěže se svými konkurenty z USA, aniž by byla položena otázka, jaké existují evropské odvětvové politiky k ochraně evropského průmyslu?

To neznamená zpochybnění jednotného trhu. Neznamená to zpochybnění zásady hospodářské soutěže. Neznamená to zpochybnění zásady státní podpory. Znamená to, že Evropa musí reagovat jednotně a že tato odpověď nesmí být naivní, když čelíme konkurenci z ostatních hlavních oblastí světa. Naší povinností je zajistit, že v Evropě budeme nadále vyrábět letadla, lodě, vlaky a automobily, protože Evropa potřebuje silný průmysl. Za touto politikou si bude předsednictví stát a bude za ni bojovat.

Můj závěrečný bod se bude týkat institucí. Nevím, jestli je to povzdech úlevy, protože uzavírám svůj projev, nebo byla-li předchozí témata méně důležitá. Instituce nejsou v Evropě jediným tématem a bylo by velmi špatné, kdybychom se zabývali pouze touto otázkou a vyloučili vše ostatní. Avšak instituce jsou tématem. Chtěl bych vyjádřit své pevné přesvědčení, že si tato krize žádá reformu evropských institucí. Za krize je nutné, aby Evropa mohla reagovat stejně silně a stejně rychle jako všechny ostatní světové mocnosti, například Spojené státy, tváří v tvář tragédii představované finanční krizí.

Jsem jedním z těch, kdo věří, že by bylo velmi vážnou chybou, kdybychom naše instituce nereformovali. Velmi vážnou. Nejen proto, že se zdá, že není příliš rozumné měnit předsednictví každých šest měsíců pro projednávání složitých otázek jako v případě Gruzie a Ruska, finanční krize a hospodářské krize. Nehledě na výsledky minulých voleb vám musím upřímně říci: pokud máme Evropu rádi a pokud chceme, aby Evropa mluvila jedním hlasem, nezdá se mi příliš citlivé, aby se předsednictví Rady měnilo každých šest měsíců. Proto musíme s panem předsedou Barrosem vytvořit na prosinec plán, abychom věděli, jak reagovat na irskou otázku. Zcela určitě zamýšlím před tím, než opustím Radu, navrhnout tento plán a určit, na základě konsensu, způsoby a prostředky pro překonání vzniklé situace.

Ještě bych rád uvedl jednu poslední věc, a tou je, že eurozóna nemůže pokračovat bez jasně určené hospodářské vlády. Nemůžeme dále pokračovat jako dosud. Chtěl bych vzdát hold práci Evropské centrální banky. Rád bych vyjádřil své pevné přesvědčení, že Evropská centrální banka musí být nezávislá, ale pokud se má realizovat celý potenciál její činnosti, musí být schopna jednat v rámci hospodářské vlády. Takový byl duch Smlouvy. Duchem Smlouvy je dialog, demokracie a nezávislost na obou stranách, a kromě toho, podle mého názoru, skutečná hospodářská vláda Euroskupiny znamená Euroskupinu, která se setkává s vedoucími představiteli států a vlád na vládní úrovni. Byl jsem ohromen zjištěním, že když jsem svolával toto setkání, bylo to poprvé, co se takové setkání konalo za celou dobu existence eura.

Abych byl upřímný, vytváříme měnu, máme centrální banku a máme jednotnou měnovou politiku, ale nemáme hospodářskou vládu, která by si tento svůj název zasloužila. Pane komisaři Almunio, úsilí, jež se skládá z volby předsedy ministrů financí bylo přínosem a já jsem se na tomto rozhodnutí podílel, protože jsem byl tehdy ministrem financí. Kromě toho bych chtěl rovněž ocenit práci Jeana-Clauda Junckera a vaši vlastní práci. Chtěl bych však podotknout ještě jednu věc: pokud krize předpokládá přiměřená opatření, např. taková, jaká jsme viděli, schůzka ministrů financí sama o sobě neodpovídá závažnosti krize. Když jsme navíc museli zvýšit finanční částky, což jsme udělali, nebyli to jen ministři financí, na koho jsme se museli obrátit, ale byli to vedoucí představitelé států a vlád, kteří sami představovali demokratickou legitimitu pro přijetí tak závažných rozhodnutí.

Dámy a pánové, mohl bych toho říci mnohem více. Závěrem bych prostě rád řekl, že svět potřebuje silnou Evropu. Tuto odpovědnost neseme my, nese ji Komise a nese ji Rada. Rád bych vám všem řekl, že pro předsednictví bylo velmi užitečné, když přes rozdíly cítilo solidaritu Evropského parlamentu, jenž od počátku analyzoval závažnost krize a jenž byl ochoten – a za to vám patří pochvala – překonat naše rozdílné tendence, aby byly vytvořeny podmínky pro sjednocení Evropy. Chtěl jsem vám to říci, neboť jsem o tom hluboce přesvědčen.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  José Manuel Barroso, předseda Komise. − (FR) Pane předsedo, pane úřadující předsedo Rady, dámy a pánové, minulý týden se Evropská rada s bezpříkladnou intenzitou věnovala překonání hospodářské krize v Evropě. Zrušila nekoordinovaná ad hoc opatření, abychom se dopracovali k jednotnému postoji zaměřenému na obnovení stability evropského finančního systému. Rád bych ocenil prezidenta Sarkozyho, jehož dynamika a neocenitelná rozhodnost umožnily dát nezbytný podnět k akci týkající se společných cílů a zásad sedmadvacítky.

Jsem rovněž hrdý na příspěvek Komise, která – jak uvedl prezident Sarkozy – vždy spolupracovala s francouzským předsednictvím, a kromě toho vždy zdůrazňovala, že pouze celoevropská reakce bude mít dopad na požadované úrovni.

Podnětem, který jsme sledovali na zasedání Evropské rady a který nám kromě toho umožnil přijmout velmi důležitý pakt o přistěhovalectví, se navíc musíme řídit při řízení evropské agendy ještě před prosincovým zasedáním Evropské rady.

Zejména je třeba, abychom vypracovali plán pro Lisabonskou smlouvu a abychom tak byli řádně připraveni na volby v roce 2009.

V případě energetického a klimatického balíčku bude třeba velkého úsilí, aby byla dohoda podepsána do konce roku. Komise bude úzce spolupracovat s předsednictvím na nalezení řešení týkajících se zájmů všech členských států. Při dojednávání dohody spoléháme na trvalou podporu Parlamentu.

Dnes bych však rád zaměřil svůj projev na to, co musí být naším bezprostředním primárním zájmem: evropskou ekonomiku. Potřebujeme pracovat na třech tématech: zaprvé musíme podniknout neprodlená opatření na evropské úrovni, abychom překonali finanční krizi, zadruhé reformovat mezinárodní finanční systém a zatřetí posílit takzvanou „reálnou ekonomiku“, abychom minimalizovali dopady finanční krize a vytvořili podmínky pro obnovení růstu a zaměstnanosti.

Jsem opravdu přesvědčen, že je Evropa v situaci, kdy může dát prostřednictvím svých rozhodnutí pocítit svou přítomnost při mezinárodní odpovědi na krizi. Summit v  Camp Davidu minulý týden velmi naznačil, čeho může Evropa dosáhnout, pokud bude jednotná. Abychom to objasnili, nejednalo se o samozřejmý výsledek. Před měsícem či dvěma nebylo možné mít po svém boku amerického prezidenta. Avšak nyní jsme uspěli a máme své přátele z USA mezi sebou a já věřím, že vytvoříme podmínky pro zásadní reformu celosvětového finančního systému.

Žijeme skutečně v bezpříkladné době, takové, která vyžaduje stejně bezpříkladnou úroveň koordinace. Pro tuto mezinárodní reakci potřebujeme čistě evropskou odpověď. Evropa musí formovat mezinárodní reakci na mezinárodní problémy. Vláda globalizace přesně odpovídá zásadě otevřenosti a vzájemné závislosti. Namísto toho, aby globalizací trpěla, musí ji Evropa formovat prostřednictvím svých hodnot a rovněž hájit své zájmy. Velmi mě těší, a jsem na to hrdý, že během této krize sleduji, že Evropa ukazuje, jak se s těmito výzvami vyrovnává.

, předseda Komise. − Pane předsedo, detailněji pohovořím o naší reakci na krizi.

Naší první prioritou bylo sehrát naši úlohu, jakožto Komise, při záchraně finančních institucí v nesnázích. Při tom jsme mohli spoléhat na výjimečnou spolupráci členských států a Evropské centrální banky.

Našim dalším krokem bylo předložit soubor přesných, cílených opatření k řešení konkrétních nedostatků kapitálových požadavků, pojištění vkladů nebo účetních pravidel. Zásadní byla rychlost a my jsme odpověděli zrychlením naší práce. Stejně tak jsem velmi potěšen rychlostí, s níž byl tento Parlament schopen uzavřít své projednávání změn účetních pravidel. Vím, že plně uznáte, že jsou další návrhy stejně naléhavé.

Rovněž musíme prozkoumat, co bude z ostatních návrhů potřebné pro aktualizaci a vyplnění mezer stávajících regulačních režimů.

Příští měsíc budeme jednat o návrhu o ratingových agenturách. Předložíme iniciativu týkající se odměňování vrcholných zaměstnanců vycházející z přezkumu našeho doporučení z roku 2004. Přezkoumáme druhotnou regulaci. Budeme konstruktivně spolupracovat s Evropským parlamentem na následných opatřeních k vašim posledním usnesením a projednáme důsledky pracovního programu Komise na rok 2009. Tomuto přezkumu neunikne žádná oblast finančních trhů.

Jedním z důležitých příspěvků pro budoucí opatření budou výsledky setkání skupiny na vysoké úrovni, jejímž řízením jsem pověřil pana Jacquese de Larosière a která má přezkoumat evropský přeshraniční finanční dohled. S potěšením vám dnes mohu oznámit složení této skupiny. Budou ji tvořit Leszek Balcerowicz, Otmar Issing, Rainer Masera, Callum McCarthy, Lars Nyberg, José Pérez Fernández a Ono Ruding. Požádám tuto skupinu, aby předložila své první výsledky v době před jarním zasedáním Evropské rady a dnes odpoledne budu hovořit s vaší Konferencí předsedů o tom, jak zajistit zapojení Parlamentu do této práce.

Ale jak jsem uvedl dříve, musíme rovněž podpořit reformu celosvětového finančního systému. Poslední měsíce ukázaly, že brettonwoodské instituce neudrží krok s integrací světových finančních trhů.

Spolupráce mezi Evropskou unií a Spojenými státy bude zásadní: jak víte, podíl Evropské unie a Spojených států na velkoobchodních finančních trzích činí skoro 80 %. Tato spolupráce je důležitá nejen proto, že nás vyvede z této krize, ale také proto, že dokonce zabrání další krizi. Proto byla debata, které jsem se minulý víkend zúčastnil společně s prezidentem Bushem, významným krokem vpřed.

Ale to ještě není vše. Musíme spolupracovat s dalšími významnými aktéry. Tento týden se vydám do Číny, kde na summitu organizace ASEAN položím společně s prezidentem Sarkozym tuto otázku čínskému prezidentovi a ministerskému předsedovi a rovněž dalším asijským partnerům. Potřebujeme, aby se zapojilo rozhodující množství partnerů.

Cílem by mělo být vytvoření systému celosvětové finanční vlády přizpůsobené výzvám 21. století v oblastech účinnosti, transparentnosti a zastoupení.

Evropa vytyčuje cestu. Na to můžeme být společně hrdí a chci spolupracovat s tímto Parlamentem na účinném příspěvku Evropy k této mezinárodní diskusi.

Ale existuje i takzvaná reálná ekonomika a všichni víme, že den po dni narůstají důkazy, že čelíme závažnému hospodářskému poklesu. Dopad pociťujeme na pracovních místech, příjmech domácností a knihách objednávek velkých i malých podniků.

Jedna věc musí být jasná: z této krize neexistuje cesta pro každý stát odlišná – naše ekonomiky jsou příliš propojeny. Poplujeme, nebo se potopíme společně. Nesmíme podlehnout volání sirén po ochraně, nesmíme se odvrátit od globalizace, nebo ohrozíme náš jednotný trh. To zůstane hnacím soukolím růstu Evropské unie.

Ani nemůžeme pokračovat dosavadním způsobem. Evropské hospodářství potřebuje podporu pro obnovu, pro další růst, pro vytváření pracovních míst. Především v Evropě. Budeme muset zdvojnásobit naše úsilí, abychom lépe řešili dlouhodobé otázky a byli lépe připraveni na řešení výzev ležících před námi, přičemž učiníme z Evropy znalostní ekonomiku, budeme více investovat do výzkumu a vývoje a inovací. Revidovaný Pakt růstu a stability ponechává rozpočtům členských států dostatečnou pružnost pro reakci na stávající výjimečné podmínky a pro podporu růstu a zaměstnanosti.

Ale musíme se rovněž dívat za naše hranice. V posledních letech je obchod klíčem k evropskému hospodářskému růstu. Nyní je čas pro aktivitu, pokud se týká přístupu k trhům, protože obchodní bariéry neprospějí nikomu. Doufám, že jsme se poučili z toho, že protekcionismus obnovu pouze ztěžuje.

Evropský průmysl potřebuje podporu. Malé a střední podniky potřebují volnost, aby se mohly soustředit na své trhy. Proto jsme například navrhli, aby byla z našich nejmenších podniků sňata nadměrná zátěž v podobě účetních pravidel a statistického výkaznictví.

Rovněž velké podniky potřebují pomoc. Chci mít jistotu, že co nejlépe využíváme našich evropských programů, jako jsou například program pro konkurenceschopnost a inovace a rámcový výzkumný program. Potřebujeme posílit synergie mezi naší Lisabonskou strategií pro růst a zaměstnanost a naší klimatickou a energetickou agendou.

Podpora investic do nízkouhlíkových technologií a energeticky účinných opatření současně podpoří naši konkurenceschopnost, zajištění našich dodávek energie a naši agendu v oblasti změny klimatu. Evropská investiční banka bude v tomto úsilí cenným partnerem.

Podporu potřebují rovněž evropští občané, zejména ti zranitelnější. Je nanejvýš důležité, abychom v době rostoucí nezaměstnanosti zachovali investice do odborné přípravy, rozvíjeli nové dovednosti a připravovali lidi na to, aby získali výhodu, až se příležitosti vrátí. Rozvoj naší sociální agendy pro přístup k příležitostem a solidaritu je důležitější než kdy jindy. Přezkoumáme úlohu, kterou může hrát Fond pro přizpůsobení se globalizaci.

Ve všech těchto oblastech musíme vědět, jak postupovat. Z každého našeho kroku toho musíme vytěžit co nejvíce. Inteligentní opatření znamená trefit dva terče jedinou ranou. Například pomůžeme našemu stavebnímu průmyslu, ano, uděláme to, ale prostřednictvím podpory energeticky účinného bydlení. Použijeme státní podporu tam, kde je třeba, ano, ale v souladu s pokyny usměrňujícími státní podporu na pomoc a výzkum a vývoj v oblasti ochrany životního prostředí. Pomůžeme klíčovým odvětvím, například automobilovému – proč ne? – ale připravíme je na trh budoucnosti sestávající z ekologických automobilů. Inteligentní podpora: to potřebuje náš průmysl, nikoliv protekcionismus. To bych chtěl velmi jasně zdůraznit.

Naše Lisabonská strategie dokončená v prosinci bude příležitostí, jak spojit tyto rozdílné prvky. Neexistuje kouzelná hůlka, která obrátí ekonomiku Evropské unie. Musíme využít každé možnosti, prozkoumat každý možný způsob, kterým může Evropská unie pomoci chopit se každé příležitosti pro to, aby se Evropa vydala na cestu růstu. To bude náš úkol v nadcházejících týdnech. Na to se připravujeme a to je úkol, který chci řešit společně s Evropským parlamentem.

Žijeme skutečně v historické době, určité příležitosti, kdy krize zpochybňuje všechny jistoty a lidé jsou otevření změnám. Jsou to velmi zvláštní okamžiky, které se nestávají každý den. Musíme pochopit, že se jedná o jeden z okamžiků, kdy existuje větší tvárnost a poté, co budeme mít možnost uskutečnit opravdovou změnu, jsou to okamžiky, kdy víme, že dnešní rozhodnutí budou mít rozhodující dopad na realitu zítřka. Nyní potřebujeme změnu. Změnu nikoli návratem k minulým řešením, ale k nalezení řešení budoucnosti, řešení 21. století v globalizovaném světě.

Dnes může Evropa navrhnout zásady a pravidla formující nový světový řád. Máme příležitost předložit návrhy vycházející z evropských hodnot, z otevřené společnosti a otevřených ekonomik. Jak jsem uvedl tento víkend v Camp Davidu, otevřené společnosti potřebují právní stát a demokracii. Otevřené ekonomiky rovněž potřebují pravidla – pravidla transparentnosti, citlivé regulace a citlivého dohledu.

Evropa se v krizi jeví v pravém světle. V Gruzii byla Evropa schopna zastavit válku. Za finanční krize vytyčuje Evropa cestu ke globálním řešením. V příštích několika týdnech musíme ukázat naši schopnost nadále vést boj proti změně klimatu a vytvářet energetickou politiku budoucnosti, protože to dlužíme našim občanům, našim ekonomikám a našim partnerům na celém světě a také budoucím generacím Evropanů.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Joseph Daul, jménem skupiny PPE-DE. – (FR) Pane předsedo, pane úřadující předsedo Rady, pane předsedo Komise, dámy a pánové, letos v létě Evropa a celý svět čelily významným krizím. Dvakrát Evropa ukázala, že s politickou vůlí a ve vzájemné jednotě není pouze schopna přijímat silná a rychlá stanoviska, ale rovněž ovlivňovat a vést své partnery ve světě, například Gruzii.

Za svou skupinu bych chtěl v této sněmovně ocenit výjimečnou práci francouzského předsednictví a francouzského prezidenta pana Sarkozyho během těchto dvou závažných krizí. Neměl žádné volno, neustále pracuje od začátku předsednictví. Stávající předsednictví Unie dělá Evropě a Evropanům velkou službu. Dokazuje, že Evropa může mít své místo na mezinárodní scéně…

(Šepot)

Pane předsedo, byl bych však rád, kdyby mě lidé poslouchali.

Ukazuje se, že si Evropa zaslouží budovat a zaslouží si být zkušená. Kromě toho byly na posledním zasedání Evropské rady jednomyslně potvrzeny pokyny pro země eurozóny – ať již v oblasti opatření pro zavedení regulačních mechanismů, monitorovacích mechanismů či etických pravidel bránících zlatým padákům. To vše je správné.

Finanční krize samozřejmě není za námi, ale právě v krizových situacích můžeme a musíme přijmout pravidla pro budoucnost. Slyšel jsem výroky, tady i jinde, že zažíváme zhroucení kapitalismu a že je to chyba volného trhu. I přes to, že se volný trh osvědčil, je situace taková, že je potřeba doplnit ho o pravidla – a samozřejmě tato pravidla nejsou dostatečná, nebo nebyla dostatečně řádně uplatňována. O tom to je a o nevím jakých ideologických výzvách, na kterých musíme pracovat s pomocí centrálních bank a celého mezinárodního společenství.

Stále k tomuto tématu; vítám iniciativu předsednictví shromáždit naše partnery za účelem definování nového světového ekonomického a finančního řádu. Je třeba zajistit, že úsilí drobných střadatelů nepřijde přes noc vniveč. Je třeba, abychom zajistili, že podnikatelé, a zejména malé a střední podniky, budou moci nadále za rozumných sazeb financovat svou činnost – zdroj zaměstnanosti a růstu.

Naše skupina bude podporovat jakékoliv opatření zaměřené na zajištění evropského modelu solidarity a sociálně-tržní ekonomiky, významné hodnoty, kterou plně oceňujeme v časech krize. Pokud jde o Lisabonskou smlouvu, rád bych znovu vyzval ty členské státy, které ji ještě neratifikovaly, aby tak co nejrychleji učinily, a my tak měli celkový přehled o závěrečném stadiu ratifikace.

Pokud to žádáme, je tomu proto, že si uvědomujeme jak by bylo pro Evropu obtížné fungovat efektivně bez jednotných pravidel a stabilního předsednictví. Doufáme, že prosincové zasedání Rady rozhodne o plánu a o realistickém, ale ambiciózním harmonogramu k ukončení krize. Rovněž bych rád dodal, že pokud bude v nadcházejících měsících nadále platit Niceská smlouva, měla by platit rovněž pro Evropský parlament, stejně jako pro Evropskou komisi. Proto vyzývám všechny v této sněmovně, aby převzali svou odpovědnost. Komise, která nastoupí na podzim 2009 a jejíhož předsedu jmenuje Parlament dne 15. července, bude mít méně komisařů než členských států. Tak to je a existuje rovněž Niceská smlouva a Parlament s menším počtem křesel a menšími pravomocemi a Komise s méně komisaři.

Evropská rada přijala Evropský pakt o přistěhovalectví. To je velký úspěch, ale čeká nás mnoho nových a různých výzev: klima, energetika, obrana, abych jmenoval aspoň některé. Spolehlivé a udržitelné odpovědi můžeme budoucím generacím poskytnout pouze prostřednictvím práce na základě našeho společenského modelu a konsolidací naší sociálně tržní ekonomiky. Pane Sarkozy, žádám o pokrok v naší práci. V rámci Parlamentu se musíme co nejvíce snažit, abychom zajistili, že do konce roku budeme mít i v této oblasti důvěryhodnou vizi pro svět a pro budoucnost našich dětí a našich vnoučat.

 
  
MPphoto
 

  Martin Schulz, jménem skupiny PSE. – (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, o víkendu jsme viděli skutečně historický obraz. Viděli jsme obraz nejhoršího prezidenta Spojených států v dějinách orámovaný úřadujícím předsedou Evropské unie a předsedou Evropského parlamentu, který postupně zjišťoval, o co jde v evropské politice vnitřního trhu.

To byl skutečně historický okamžik a skutečně obrovská příležitost pro Evropu, aby získala své oprávněné místo v mezinárodní politice. Politika Bushovy administrativy, tedy totální deregulace světových trhů, úplný přístup laissez faire, kdy může každý kdekoliv přijmout jakékoli opatření, je nyní v troskách a Evropa má příležitost vyplnit výsledné vakuum v Evropě i ve světě novým, sociálnějším hospodářským řádem. Tento úkol leží před námi a je to úkol vskutku historický.

(Potlesk)

Pane Sarkozy, první kroky byly správné. Přijal jste opatření nezbytná v krizi, a proto vás v tomto ohledu naše skupina podporuje. Nezastírám skutečnost, že jsme ohromeni, včetně vašich rozhodnutí a – jak vysvětlím – rozhodnutí samotného pana Barrosa, přestože nikoliv rozhodnutími Komise.

Když hovořím o tématu využívání příležitostí, musíme před opatřeními, která učiníme, předesílat slova „nikdy více“. Co se stalo na těchto trzích, se nesmí nikdy opakovat. Za katastrofou na mezinárodních finančních trzích a krizí reálné ekonomiky, která ji spustila, je třeba udělat tlustou čáru. Už se to nesmí stát.

Abychom to zajistili, potřebujeme nová pravidla. Je třeba, aby tato nová pravidla pocházela i od vás, pane Barroso. Za minutu můj kolega pan Rasmussen konkrétně popíše, co od vás očekáváme. Návrhy, které jste uvedl, očekáváme do konce roku. Protože je třeba, abychom jednali rychle. Nemáme moc času.

Budeme-li jednat rychle, dostanou se pravidla na ústřední pozici: nikoliv pouze pravidla pro banky, ale rovněž nezbytná pravidla pro záruční fondy a soukromý kapitál. O tom jsme zde před pár týdny velmi jednotně rozhodli.

Dnes jsem slyšel sociálnědemokratický projev: Nicolas Sarkozy, dlouholetý předseda UMP, konzervativní francouzský prezident, hovořil jako skutečný evropský socialista.

(Potlesk)

Pan Barroso, v pozdním záchvěvu své trockistické, své maoistické minulosti, promluvil jako opravdový levičák. I od pana Daula jsem slyšel čistou sociální demokracii. Přihlášky do Skupiny sociálních demokratů v Evropském parlamentu naleznete u vchodu.

(Všeobecné veselí)

Nyní budu citovat, poslouchejte pozorně, pánové.

(Křik „dámy“)

„V minulých desetiletích se některé z našich národů a Evropská unie jako celek staly příliš regulovanými a ochranářskými […] Tato nadměrná regulace […] narušuje konkurenceschopnost…“ Cituji z manifestu Evropské lidové strany z roku 2006, který podepsali pan Nicolas Sarkozy, pan Barroso i pan Daul. Pánové, opozdili jste se, ale hlavní je, že jste přišli.

(Potlesk)

(Křik „pan Pöttering také“)

Když s vámi diskutuji, ptám se sám sebe: kde jsou ve vašich projevech obyčejní občané Evropské unie? Kdo mluví o daňových poplatnících, kteří nesou rizika této katastrofy? Kdo hovoří o kupní síle nezbytné ke znovuoživení vnitřního trhu?

Vstupujeme do období nebezpečné recese, pokud se už v recesi nenacházíme. Potřebujeme větší kupní sílu. Nepotřebujeme pouze společenskou ochranu pro banky, ale rovněž, a především, ochranu běžných občanů před riziky, pokud naše plány – a jiná alternativa neexistuje – selžou, budou to zejména běžní občané Evropské unie, pracující, kdo bude muset platit. Proto chceme vytvořit pro běžné občany stejnou ochranu, jako jsme to učinili v případě velkých bank, a to prostřednictvím většího počtu pravidel, rozsáhlejšího dohledu a vlastně také ochranou ze strany států. To je ústřední požadavek, především v členských státech.

(Potlesk)

Rád bych parafrázoval slova Angely Merkelové ze stranické konference CDU v roce 2000: stát musí v oblastech hospodářské a sociální politiky ustoupit do pozadí. S tím nesouhlasím: stát by neměl ustupovat do pozadí, měl by zasahovat více, měl by vykonávat rozsáhlejší dohled v ekonomických záležitostech. Jsem zavázán panu Barrosovi a panu Sarkozymu za to, že potvrdili nezbytnost většího počtu pravidel, ne menšího; potřebujeme více dohledu, nikoliv méně. Jdete správnou cestou. Proto vám říkám, že budete rovněž na správné cestě – a my vás v tom podpoříme –, když nedovolíte, aby byl klimatický balíček, který má opravdový potenciál pro vytváření pracovních míst a umožňuje udržitelné ekonomické řízení, stavěn v současné situaci proti finanční krizí.

Jak správně uvedl Jean-Claude Juncker, finanční krize pomine, ale klimatická krize, naneštěstí, zůstane. Proto je velkou chybou stavět jedno proti druhému. Avšak máte pravdu pane Sarkozy, i toto musí být řešeno na základě vzájemné solidarity silnějších se slabšími a rovněž na základě spolupráce nás všech, v Parlamentu i v Radě.

Pane předsedo, dámy a pánové, rád bych vyjádřil své srdečné poděkování, a také panu předsedovi za to, že mě nechal mluvit o minutu déle. Jasné stanovisko skupiny PSE zůstává, že v krizi jsou nyní na pořadu jednání hodnoty, u nichž nám bylo vždy v této sněmovně znemožněno získat většinu. Jestliže nás nyní podpoříte, nakonec se poučíte, ale musíte uznat, že to je především díky chybám, jichž jste se dopustili vy, že stále nemáme pravidla, která potřebujeme.

(Potlesk zleva, protesty zprava)

 
  
MPphoto
 

  Graham Watson, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedo, směřuji své poznámky na úřadujícího předsedu Rady. Pane úřadující předsedo, vaše slova na zasedání Rady minulý týden nás potěšila a povzbudila. Řekl jste, že Rada a Parlament musí spolupracovat ruku v ruce – „travailler main dans la main“ – ale naše práce je číst malé písmo.

Proč závěry Rady odkazují pouze na spolupráci Rady a Komise?

(Potlesk)

Proč není v žádném z bodů o změně klimatu ani zmínka o Evropském parlamentu? V bodu 16 tohoto dokumentu jste měl ke spolupráci s vámi vyzvat Evropský parlament, nikoliv pouze Komisi, a uznat, že rozhodovat budou Rada a Parlament, nikoliv samotná Rada. Kromě toho, pane úřadující předsedo, zjistíte, že Evropský parlament potřebujete, protože se některé členské státy pokouší porušit řádně sjednané dohody. Evropa se musí držet dojednaných cílů. Je nečestné, když některé vlády prohlašují, že nová hospodářská situace znemožnila realizaci těchto dohod. Nové emisní cíle pro automobilový průmysl nevstoupí v platnost před rokem 2012: návrhy na sdílení emisní zátěže se uplatní až po roce 2013, dlouho poté, co se světová ekonomika podle předpovědí zvedne. Pokud nyní nic nepodnikneme, usnadní to klimatickou katastrofu a zaplatíme o hodně více. Potřebujeme více, než na čem se Rada shodla minulý víkend.

Pane úřadující předsedo, správně uznáváte sílu trhu. Od pádu Berlínské zdi se z chudoby dostalo 50 milionů Evropanů, protože volný pohyb zboží, služeb a osob jsou klíčem k evropské prosperitě. A co více, jsou životně důležité pro naši svobodu. Dnes vidíme, co se stane, když trhu chybí odpovědnost. V posledních týdnech zírá světový finanční systém do propasti a potřebujeme koordinovanou akci, abychom ho dostali zpět. Proto má skupina vítá konsolidaci opatření schválených eurozónou, kterou provedla Rada. Byl zmírněn tlak na mezibankovní trhy. Nyní potřebujeme snížit úrokové sazby, abychom zmírnili hospodářský pokles.

Vítáme rovněž návrh Komise o kapitálových požadavcích, nové účetní standardy a plány na kontrolu ratingových agentur. Evropa musí rovněž hrát klíčovou roli při vyjednávání o světovém systému finanční správy. Stejně jako jsou nezbytná pravidla, jsou nezbytné i prostředky k jejich prosazování. Summit se nedohodl na účinném režimu kontroly evropského finančního systému. Vyzval jsem evropský orgán pro finanční služby a říká se, že úřadující předseda rovněž upřednostňuje přísnou kontrolu na evropské úrovni. Snažme se všemi prostředky společně s Američany dosáhnout světové dohody, ale pokračujme bez nich, pokud nebudou hrát s námi. Kontrola odvětví finančních služeb zůstává posledním chybějícím dílem skládačky.

Pane úřadující předsedo, jste muž činu. Vaše činy podporují myšlenku stálého předsedy Rady. Upozorňujete na naše úspěchy. V srpnu Evropa zachránila Tbilisi před tanky. Tento měsíc zachránila Evropa banky. Má-li v prosinci Evropa jednat o záchranu planety, pak by i ti největší skeptici měli uznat, že potřebujeme Lisabonskou smlouvu.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Daniel Cohn-Bendit, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedo, pane úřadující předsedo Rady, pane předsedo Komise, jsem ten poslední člověk, který by neuznával, že v politice je třeba energie a vůle, a je pravda, že francouzské předsednictví ukázalo hodně energie a vůle, což Evropě prospělo.

Pouze jsem se někdy cítil jako ve snu. Cítil jsem se jako ve snu, když se hovořilo o krizi, protože všechny krize – finanční krize, ekologická krize, hlad ve světě – jsou navzájem propojeny a nemůžeme vyřešit jednu krizi, aniž bychom vyřešili ostatní. Proto je špatně říkat, že krize začala v červenci, září nebo srpnu! Začala před lety – a kousek sebekritiky od bývalého francouzského ministra financí, kousek sebekritiky od této Komise, která před rokem odmítla veškerou evropskou regulaci finančních toků, by je nicméně učinila důvěryhodnějšími v budoucnu…

(Potlesk)

Je to jako ve snu! Je to jako by současná finanční krize byla přírodní katastrofou, kterou nebylo možné předvídat. Ne, to není pravda – a na tomto základě je debata možná.

Logika krizí je následující jednoduchá logika: více a více, co nejrychleji. To stvořilo finanční krizi, to vytváří ekologickou krizi a to způsobuje nárůst hladu ve světě. Proto přestaňme hovořit o nekontrolovaném růstu… jinými slovy, jedná se o obsah změny, která je důležitá. Připadá mi zajímavé, že každý hovoří o radikální reformě kapitalismu, ale dnes jsem neslyšel, jaké jsou důvody pro tuto radikální reformu. Potřebujeme ekologickou tržní ekonomiku a sociálně tržní ekonomiku, jinými slovy, je třeba, abychom zpochybnili každý základní kámen našich výrobních metod, našeho způsobu života. Nebudeme-li klást tyto obtížné, velmi obtížné, otázky, staneme znovu tváří v tvář katastrofě.

Proto například tehdy, pane Sarkozy, když říkáte, že je třeba pomáhat znovu oživit automobilový průmysl, nerozumím tomu, že si současně Němci přejí uplatňovat slevy u automobilového průmyslu podle emisí CO2, což ve skutečnosti znamená právní předpisy pro zlevňování a to, že dostanou více peněz. Automobilový průmysl. Zejména německý automobilový průmysl, který je nejziskovější za posledních deset let. Tento průmysl je jedním z těch, jež investují finanční prostředky v daňových rájích. Takže se chystáme dát peníze Mercedesu, BMW a Audi, aby je převedly do daňových rájů. S tím nesouhlasím.

(Potlesk)

Je tomu tak, protože pane Schulzi, když jste nyní promluvil ke svým kolegům zprava, já jsem hovořil ke svým kolegům zprava i zleva – sociálním demokratům, a stejně tak křesťanským demokratům –, kteří souhlasí s lobbováním německého automobilového průmyslu za omezení klimatických kritérií. Ano, pane Schulzi, to je skutečně pravda.

(Potlesk)

Proto… skutečně ano, mám úplnou pravdu. Můžete se skrývat za tuto otázku, pane sociální demokrate, můžete se skrývat, ale vaší politice to neprospívá.

Rád bych v tomto tématu ještě pokračoval, rád bych pokračoval velmi závažnou otázkou, kterou je růst (hovoří mimo mikrofon). Buďte zticha, teď hovořím jen já. Domnívám se, že když říkáte „růst“, je důležité nyní hovořit o druhu růstu a jak ho dosáhnout. Protože stát nyní získal podíly v bankách – částečně znárodněním atd. – diskuse by se nyní měla týkat toho, jak budeme investovat. Jak a proč budeme investovat?

To je obsahem debaty. Budeme-li investovat do poškozeného životního prostředí, dobrá, budeme dělat to, co dříve. Proto, jak jste správně uvedl, musíme diskutovat o plánu obnovy Evropy, ale o plánu obnovy evropského životního prostředí, což skupina Zelených / Evropské svobodné aliance nazývá Zeleným údělem, a nikoliv o nějaké staré věci.

Závěrem bych rád zmínil dvě záležitosti. V případě daňových rájů – byl jste ministrem financí – povinnost podávat prohlášení musí být obrácena. Tím myslím, že když jakákoli osoba, společnost nebo banka chce investovat peníze v daňovém ráji, musí daňový ráj deklarovat zemi původu peníze, které byly investovány. Obráceně nikoliv… Transparentnost je výchozím bodem, pokud se týká společností využívajících daňové ráje. Je to důležité rozhodnutí, které nás posune vpřed.

Konečně bych se také rád zmínil o klimatickém balíčku. Pane Sarkozy, pan Watson má pravdu, zorganizoval jste institucionální puč. A to tím, že požadujete, aby byl přijat Evropskou radou, která tak musí učinit jednomyslně. Otevřel jste plechovku s červy německých, italských a polských vet, namísto toho, abyste nechal věci tak, jak jsou, tedy na hlasování v parlamentních výborech, přičemž Komise přijme stanovisko, a na Radě ministrů životního prostředí. Měli bychom mít možnost rozhodnout o klimatickém balíčku spolurozhodováním, hlasováním kvalifikovanou většinou. Prosincovým zamítnutím jste eliminoval spolurozhodování a hlasování kvalifikovanou většinou. Za to zaplatíte velmi vysokou cenu, protože jste nyní vydán na milost vetům mnou právě zmíněných zemí.

Proto bych chtěl podpořit vaši vůli týkající se Evropy, vaši energii ohledně Evropy, ohledně skutečnosti, že se potřebujeme posunout kupředu a že Evropa musí být nezávislá, ale současně se naše názory stále velmi výrazně liší, zejména pokud jde o otázky „jak“, evropské demokracie a environmentálního obsahu potřeby přežít.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Cristiana Muscardini, jménem skupiny UEN. – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, chtěli bychom vyjádřit svou plnou podporu tomu, co říkal pan prezident. Oceňujeme práci předsednictví v těchto obtížných měsících a vítáme předložené návrhy. Avšak chtěli bychom připomenout předsedovi Komise, že při některých tvrzeních, která můžeme podpořit, předpokládá odpovědnost za kurz přijatý některými komisaři, včetně komisaře pro hospodářskou soutěž, jejichž poznámky k otázce parafinu jistě nepomohly zlepšit bezpečnost nebo uklidnit trhy.

Rovněž bychom si přáli, aby Komise rychleji reagovala ohledně derivátů, výrobků, jež sráží mnoho našich občanů na kolena, stejně jako mnoho úředníků a členských států EU. Poznámky pana Sarkozyho souhlasí s poznámkami těch z nás, kteří nechceme, aby se předseda Evropské unie měnil každých čest měsíců, ale kteří chceme předsedu, jenž bude jednat jako představitel opravdu sjednocené – nikoliv homogenní, ale jednotné – Evropy schopné pracovat jednotně na určování problémů a tvorbě strategií pro boj proti nim, a zejména pro jejich řešení. Krize je bezpochyby systémová a je třeba, abychom navrhli nový systém a – se vší úctou k vám, pane prezidente Sarkozy – přetvořili světový kapitalismus.

Pravděpodobně bychom toho měli uvést více. Měli bychom říci, že volný trh neznamená extrémní liberalismus a že v dnešním světě musí být systém snažící se vycházet z kapitalismu schopen kombinovat sociální a liberální myšlenky. Existují zkrachovalé banky a existují krachující banky. O kolik více by toho mohla učinit Evropská centrální banka, pokud bychom uvedli v platnost váš návrh, pane prezidente, před začátkem vašeho mandátu na vytvoření těsnějšího vztahu mezi politickým směrem a řídícími silami ekonomiky. Pro ekonomiku je nemožné, aby bez politické vize určovala cíle, jichž je třeba dosáhnout.

Doufáme, že v budoucnu bude mít ECB větší kontrolu nad kvalitou finančního systému, ale nechceme, aby se uzavřel do skvělé izolace. Pane prezidente, na závěr bych ráda uvedla, jak jsem potěšena přijetím paktu o přistěhovalectví a azylu. Konečně máme společná pravidla v oblasti, která se týká nás všech a v níž bychom měli postupovat obzvláště jednotně. Doufáme, že trestněprávní i občanskoprávní postihy mohou být v určitých naléhavých otázkách harmonizovány, aby se tak bojovalo proti spekulantům a těm, kdo ohrožují bezpečnost spotřebitelů, a tím stabilitu ekonomiky. Děkuji vám, pane prezidente, přejeme vám úspěch ve vaší práci.

 
  
MPphoto
 

  Francis Wurtz, jménem skupiny GUE/NGL. – (FR) Pane předsedo, pane úřadující předsedo Rady, pane předsedo Komise, nikdy v dějinách Evropského parlamentu jsme nemuseli reagovat na vícerozměrnou krizi takového rozsahu a takové závažnosti a můžeme se pouze bát, že to nejhorší teprve přijde.

Zaprvé několik jižních zemí, v podstatě partnerů Evropské unie, stojí na pokraji propasti: kromě potravinové, environmentální a energetické krize je zde také krize finanční. Tyto země s ní nemají nic společného, ale postihuje je velmi tvrdě. Pokles příjmů, pokles investic, klesající růst: ty mezinárodní úsilí přehlíží, a to tak, že byl generální ředitel Organizace pro výživu a zemědělství pan Diouf nucen prohlásit, že dosud bylo přiděleno pouze 10 % tísňových finančních prostředků slíbených hlavními subjekty v červnu. Práce těch, kdo usilují o vyčištění kapitalismu, je správně a opravdu jasně vymezená.

Rozvíjející se ekonomiky jsou zasaženy krizí, ale ještě není možně vyhodnotit její sociální důsledky. Nedaleko od nás jeden stát, Island, ještě nedávno představoval úspěšný model a nyní mu hrozí bankrot. V Unii nové členské státy, například Maďarsko – které již nemohou investovat vládní obligace –, zápasí s velmi závažnými problémy, jejichž výsledkem budou značné oběti jejich obyvatel. Nápadný zvrat nastal rovněž v zemích, jako je Spojené království, Irsko a Španělsko, které zde byly uvedeny jako příklad. Šok je však závažný všude. Ten nastane také ve Francii, pokud recese dále vystupňuje již tak napjatou sociální situaci, přičemž velmi výrazně ubydou pracovní místa, dojde ke snížení veřejného financování a o finance budou ochuzeny místní orgány a veřejné privatizační projekty.

Můžete namítnout, že to je něco jiného. Není, protože pokud bude každá z našich zemí ohrožena sociální krizí nepředstavitelných rozměrů, je to kvůli modelu rozvoje, za který dnes naši občané platí vysokou cenu. Tento model byl vytvořen ve Spojených státech a Spojeném království, ale Evropská unie ho přijala za vlastní, přičemž se před dvaceti lety zvrátila mezinárodní rovnováha sil. Od té doby nám tento model podsouvala Komise, měsíc po měsíci, a je to model, který převažuje v našich smlouvách, judikatuře Soudního dvora a v mnoha našich politikách.

Proto, pane Sarkozy, nemohu souhlasit s vaší diagnózou hrozného zla požírajícího naše společnosti. Jiskra, která zapálila tento požár, může být vysledována do New Yorku, ale palivo, jež tento oheň živí, se nachází v Evropě i ve Spojených státech, a všichni ti politici, kteří pracovali na strategické změně Evropy v posledních 20 letech, dluží našim spoluobčanům vysvětlení. Nesmí si myslet, že jsou dnes z obliga, když přijímají opatření – třebaže nezbytná opatření – týkající se norem pro podávání zpráv, finančního dohledu nad ratingovými agenturami nebo zlatých padáků.

Za tím vším se však nalézá jádro systému, které je třeba změnit: peníze pro zisk a zisk pro peníze, tato ošklivá spirála způsobuje znehodnocení práce, deflaci mezd, omezování sociálních výdajů a plýtvání celosvětovými zdroji, stejně jako marginalizaci velké části světové populace. Indexy nelžou: pouhá 2 % dnešních finančních transakcí se týkají produkce zboží a služeb, 98 % se týká financí. Bojovat od nynějška proti kořenům zla znamená útok na stále drastičtější kritéria finanční návratnosti, jež jsou zcela neslučitelná s nediskriminační podporou lidských kapacit a se skutečně udržitelným rozvojem.

Stejně tak cílem schůzky Bretton Woods II hodné svého jména musí být zavedení společné kontroly celosvětové tvorby peněz, to jest nahrazení falešné mezinárodní společné měny, kterou je dolar, opravdovou mezinárodní společnou měnou, která by měla sloužit jako páka k napravení netolerovatelných nerovností destabilizujících svět a přispívat k vyváženému rozvoji lidstva a celé planety. Jsme od toho tak vzdáleni, že by nyní bylo lepší, abychom se v této fázi vyvarovali nadměrných superlativ nad praktickými radikálními reformami, dokud je náhlá vůle evropských vedoucích představitelů po změně inspirovaná heslem prince Saliny z filmu Gepard: „Všechno se mění tak, že se nic nemění.“ Avšak zanedlouho jim hrozí hrubé probuzení.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Nigel Farage, jménem skupiny IND/DEM. – Pane předsedo, adresuji své poznámky úřadujícímu předsedovi Rady. Pane prezidente Sarkozy, byla to vaše vlastní energie, dynamika a iniciativa, jež jste vyslal směrem ke Gruzii a Rusku, aby se snažily a uzavřely dohodu. Udělal jste to sám za sebe. Nejednal jste jménem Evropské unie. Kdo si zde myslí, že tomu tak nebylo, klame sám sebe. Nekonalo se žádné zasedání Rady, nebylo přijato žádné usnesení a neexistoval žádný mandát. Učinil jste tak jako francouzský prezident, a bylo to správné.

Pokud však navrhujete, abychom se podle tohoto modelu řídili v našich budoucích zahraničních vztazích – myšlenka, že o směřování zahraniční politiky nás všech bude bez vazby na vnitrostátní vlády a parlamenty rozhodovat stálý předseda nebo stálý ministr zahraničí – musí odpověď znít: ne, děkujeme mnohokrát.

Pokud se týká finanční krize, jsem potěšen, že se rozpadl váš původní plán, aby všichni složili dohromady své finanční prostředky. Bylo dobře, že vystoupili Irové, Řekové a Němci a jednali ve svých národních zájmech. Na summitu se toho stalo mnohem více, než že se spolu jednotlivé státy dohodly – což je dobře, a velmi mě to těší.

Dnes jsem neslyšel, že by kdokoli uznal finanční krizi za důsledek především selhání regulace. Regulace nebylo málo: díky akčnímu plánu finančních služeb nás během posledních 10 let zahrnul příval regulace. Poškozuje hospodářskou soutěž na místech, jako je Londýn, a nechrání jednotlivé investory. Takže prosím, více regulace není odpovědí. Musíme se znovu zamyslet nad tím, co děláme.

Domnívám se, že je třeba, abychom začali jednat podle svých národních zájmů. Skutečnost, že v příštích pěti letech nemohou naše banky vyplácet dividendy, zatímco švýcarské ano, dokazuje, že pokud by existovala pružnost a přizpůsobivost, která je za hranicemi Evropské unie, mohli bychom mnohem lépe odolávat finančním krizím a neuvízli bychom uprostřed.

 
  
MPphoto
 

  Bruno Gollnisch (NI). – (FR) Pane úřadující předsedo Rady a prezidente Francouzské republiky, hovoříme o paliativní léčbě, ale příliš mlčíme o příčinách nemoci. Jak to, že žádná instituce EU neviděla přicházející současnou krizi? Ani Rada, ani Komise, ani centrální banka, a dokonce, dámy a pánové, náš Parlament, stejně jako žádná z vlád členských států. Je pravda, že krizi předpokládala pouze hrstka ekonomů, například nositel Nobelovy ceny Maurice Allais, a politických činitelů, zejména těch, kteří zastávají stejné názory jako my, také včetně Jeana-Marie Le Pena. Naneštěstí se jednalo o „hlas volajícího na poušti“.

Je to však zcela jasně krize euro-internacionálního systému, nekontrolovaného volného obchodu a strašlivého odtržení finanční fikce našich klesajících ekonomik a průmyslových odvětví od reality, což by v budoucnu mohlo být cílem nezávislých fondů ze třetích zemí profitujících ze současné situace. Dokonce i vaše činnost, pane prezidente Sarkozy, vypovídá o špatném nastavení Unie: setkání 4, nikoliv 27 v sobotu 4. října, dvoustranná schůzka s Německem dne 11. října, schůzka pouze 15 členů euroskupiny, setkání s prezidentem USA, jehož cílem bylo přesvědčit jej o uspořádání dalšího setkání teoreticky zamýšleného k radikální reformě celého systému, na které bylo pozváno, pokud jsem správně pochopil, pouze 6 z celkových 27 členských států, Spojené státy, Japonsko, Rusko, Indie a Čína.

Nezpochybňuji užitečnost těchto setkání. Říkám, že se jedná o návrat k dvoustranné nebo vícestranné diplomacii, což dokládá, že vzhledem k neschopnosti reagovat, rozšíření byrokratických pravidel a nutkání po moci, kterou nemůže vykonávat, měla Unie jakožto rámec svůj den. Čteme-li mezi řádky, zpráva Evropské rady to potvrzuje. Schvaluje vaše iniciativy, oklikou žádá centrální banku, aby uvolnila smrtelný stisk maastrichtských kritérií, ale o ničem nerozhoduje.

Zmínil jste situaci v Gruzii a vaše úsilí, ale jak můžete přehlížet, že jednostranné uznání nezávislosti Kosova vydláždilo cestu nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie? Jak odůvodníte neurčité rozšíření NATO, když se rozpustila Varšavská smlouva?

Pane Sarkozy, způsoby řešení leží jinde. Mezi ně patří radikální ukončení internacionálního systému a úplné zpochybnění takzvaných přínosů univerzálního promísení lidí, zboží a kapitálu. Jednoznačná ochrana naší nezávislosti a naší identity neznamená naši izolaci, spíše je podmínkou znovuzískání našeho vlivu ve světě.

 
  
MPphoto
 

  Nicolas Sarkozy, úřadující předseda Rady.(FR) Pane Daule, děkuji vám za podporu. Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů vždy věřila v Evropu, která chrání, a sám jste se účastnil dialogu s našimi ruskými sousedy. Byla to vizionářská pozice: Rusko má energii, Evropa technologie. Rusko čelí závažným demografickým problémům – ročně mu ubývá okolo 700 000 osob na území dvakrát větším než Spojené státy. Nepovažuji Rusko za nesmiřitelného nepřítele Evropy, spíše naopak; jsem přesvědčen, že v budoucnu bude nezbytně nutné položit základy společného hospodářského prostoru mezi Ruskem a Evropskou unií, což bude také nejlepším způsobem, jak jej přiblížit hodnotám dodržování lidských práv a demokracie, kterých si Evropa tak cení.

Chtěl bych dodat, pane Daule, že důvodem, proč jsme chtěli podpořit banky, byla ochrana střadatelů. Existovalo několik strategií. Některé země – vrátím se k tomu později – chtěli chránit bankovní produkty a ručit za ně. Usiloval jsem o ochranu a záruky za samotné banky, abychom je pak mohli nechat vykonávat jejich činnost, a podpora vaší skupiny pro nás byla zásadní.

Na závěr bych rád řekl, že váš požadavek na ratifikaci Lisabonské smlouvy byl zcela správný, a kromě toho je sotva agresivní žádat lidi, aby byli konzistentní: nemůžete prohlásit, že jste nehlasovali, protože jste báli ztráty komisaře, pokud jste při odmítnutí hlasovat nuceni zachovat smlouvu, která stanoví snížení velikosti Komise. Respektuji všechny názory, ale nemohu souhlasit s nesoudržností. Nemůžete být největšími obhájci evropského rozšíření a současně bránit Evropě ve zřizování institucí pro rozšíření. Víme, kolik Evropu stálo rozšíření, aniž by bylo vzato v potaz prohloubení; nesmíme ty samé chyby opakovat.

Pane Schulzi, říkáte, že mluvím jako evropský socialista. Může být, ale musíte uznat, že opravdu nemluvíte jako francouzský socialista.

(Potlesk)

Zcela upřímně, v socialistickém rozštěpení bych si vybral pana Schulze, bez milosti a lítosti. Rád bych však uvedl ještě jednu věc – hlavním znakem Evropy je, že nás nutí ke kompromisům. To nyní dělám společně s panem Schulzem. Evropa, její instituce a její politiky budou jednoho dne přijaty a uplatňovány levicovými i pravicovými vládami – to je právo změny. Evropská myšlenka nemůže být – a to ji činí tak velkou – jednoduše omezena na otázku levice a pravice.

Naštěstí, pane Schulzi, jsou lidé jako vy schopni uznat, že se lidé nestojící na jejich politické straně nemusí nutně mýlit jen proto, že nestojí na jejich straně. A rovněž bych vám rád řekl, pane Schulzi, vám i vaší skupině, že jako úřadující předseda Rady, přestože náležím ke straně PPE, velmi oceňuji smysl socialistické strany pro odpovědnost, pokud musí jednat určitým způsobem. Omezení Evropy pouze na debatu mezi levicí a pravicí, přestože tato debata existuje, je hříchem proti evropskému kompromisu, proti evropské myšlence. Proto si nemyslím, že se vzdáváte svých zásad, když podporujete předsednictví, stejně jako se jich nevzdávám já, když oceňuji podporu Skupiny sociálních demokratů v Evropském parlamentu.

Zašel bych ještě dále. Pan Schulz říká, že se jedná o historickou úlohu, a má úplnou pravdu. Stejně jako pan Daul říká, že krize může představovat příležitost. Máte úplnou pravdu. A když říkáte: „nikdy více“, máte znovu pravdu. Není to otázka křesťanského demokrata nebo sociálního demokrata., je to otázka zdravého rozumu. Kdo nás sem dostal? Na druhé straně bych zde nesouhlasil s názorem, že během posledních 30 let chybovaly pouze pravicové vlády a levicové měly vždy pravdu: to by bylo přepisování bolestné historie na obou stranách.

S ohledem na vaše poznámky týkající se paní Merkelové bych chtěl dodat, že chápu, že se v Německu konaly volby, a proto bych její slova považoval za předvolební projev. Já sám jsem byl potěšen solidaritou a přátelstvím paní Merkelové a chtěl bych znovu poděkovat za její činnost, když řídila předsednictví. Šestiměsíční předsednictví na sebe navazují a velmi jsem těžil z práce svých předchůdců, zejména paní Merkelové.

Pane Watsone, velmi si vážím vás i vašich myšlenek, ale pokud umíte číst malé písmo, podle všeho bez brýlí, zdá se, že jste tak dnes neučinil, protože co se říká v textu? Výslovně odkazuje na závěry ze zasedání Evropské rady v březnu 2007 a březnu 2008. A co říkají tato dvě rozhodnutí Rady? Říkají, že klimatický balíček bude přijat spolurozhodováním s Evropským parlamentem. Texty na sebe navazují, pane Watsone.

O co jsem se tedy pokoušel? Možná to byla chyba. Chtěl jsem zastavit Evropskou radu ve vydávání 50stránkových komuniké, která nikdo nečte, a proto jsem navrhl osmistránkové komuniké. Chcete-li se držet kratšího komuniké, je lepší nesledovat obvyklý postup shrnutí závěrů z předchozích zasedání, což má maskovat nedostatek rozhodnutí stávající Rady. Proto se domnívám, že se postupu spolurozhodování týkaly odkazy na dvě předcházející zasedání Rady. Chcete, abych to potvrdil, a to s potěšením udělám, ale mohu jít ještě dále, pane Watsone.

Pokud se týká balíčku o energetice a změně klimatu, je mi známo, trvám na tom a věřím, že budeme potřebovat velký závazek Evropského parlamentu, abychom ho prosadili. Jednu věc jsem chtěl udělat již v říjnu, a tím byla snaha o zachování konsensu v rámci Rady, protože jak sami uznáte, kdybych přišel do Evropského parlamentu s rozhodnutím Rady, které v zásadě říká, že bychom měli za všech okolností dosáhnout dohody do prosince, zcela správně byste mi řekli, že jsem „porušil rozhodnutí Rady z let 2007 a 2008“. Aniž bych zpochybňoval balíček o energetice a změně klimatu, bojoval jsem za něj, a aniž bych zpochybňoval spolurozhodování, trvám na něm. Kromě toho jsme o tom s předsedou Barrosem hodně sdělili svým kolegům v Evropské radě.

Pane Cohne-Bendite, jste opravdu ve vynikající formě. Pětkrát jste se mnou souhlasil a pouze dvakrát nesouhlasil – mívám horší skóre. Abych byl spravedlivý, vaše podpora týkající se směřování předsednictví a některých jeho akcí je přínosná. Rovněž bych vám chtěl říci, pane Cohne-Bendite, že se o předsednictví Rady a Komise domnívám, že si jejich závazek obhajovat balíček o energetice a změně klimatu zaslouží podporu skupiny Zelených. Nedohodneme se na všem, ale vy Zelení určitě nebudete bojovat proti předsednictví Komise a předsednictví Rady, jež jsou zcela oddány přijetí balíčku pro energetiku a změnu klimatu. Určitě můžeme jít spolu alespoň část cesty. Vy jste volený zástupce, já jsem volený zástupce a není hanbou uznat, že pokud potřebuji vás, vy potřebujete mě; pro vás je to pravděpodobně bolestivější než pro mne, ale tak to je. Rovněž jste mne vyzval, abych byl trochu sebekritický. Určitě máte pravdu, určitě to potřebuji, ale nejsem v tom sám.

(Smích a potlesk)

Konečně pokud se týká institucionálního puče, odpověděl bych stejně jako panu Watsonovi. Pan Cohn-Bendit mi to nebude mít za zlé. Na druhé straně, mohou být krize a ochrana životního prostředí příležitostí k růstu? Myslím, že máte zcela pravdu – nazýváte to „zeleným růstem“, já tomu říkám „udržitelný růst“, ale je to nepopiratelné. Rád bych vám, řekl, že to prokázaly ekologické bonusy na automobily. Francie je jediným státem, kde se automobilový průmysl nezmenšuje. Proč? Protože nám ekologický bonus pomáhá prodávat čistší automobily namísto těch znečišťujících. Zelené asi spojení „čistý automobil“ šokuje, ale pro nás je výjimečně důležité. Grenelle Environment, o kterém doufám, že bude ve Francii jednomyslně přijato, včetně socialistů, ukazuje, že je Francie silně odhodlána jít touto cestou. Opravdu se domnívám, že by bylo historickou chybou, kdyby si Evropa tímto balíčkem o energetice a změně klimatu nechala ujet vlak.

Paní Muscardiniová, děkuji vám za podporu. Zmínila jste pakt o přistěhovalectví, a jsem za to rád, protože nikdo nehovoří o vlacích, které jezdí na čas, ale pro Evropu je velkou novinkou, že se všech 27 z nás dokázalo na tomto paktu dohodnout. Samozřejmě existuje několik nejednoznačností, ale přesto bychom měli chtít pokračovat. Kdo by mohl předvídat, že vy všichni byste byli rozumní, včetně států, a souhlasili s Evropským paktem o přistěhovalectví pár měsíců před evropskými volbami? Věřte mi, je to jediný způsob, jak zabránit extremistům ze všech našich zemí, aby převážili v tématu, jež vyžaduje inteligenci, humanitu a důkladnost. Proto vám velmi děkuji, paní Muscardiniová, že jste se o této otázce zmínila.

Pane Wurtzi, řekl jste, že nesouhlasíte s diagnózou, a to je určitě pravda. Vaše vystoupení bylo jako vždy ve svém znění odměřené, ale ve svém jádru velmi přehnané. Věci nebudou o nic méně šokující, když je podáte měkčeji, pane Wurtzi: důležitá nejsou slova, ale to, co stojí za nimi. Stejně jako jsem přesvědčen, že kapitalismus je třeba reformovat, řeknu vám, pane Wurtzi, že kapitalismus nikdy nezpůsobil tolik škod na společnosti, demokracii nebo životním prostředí jako kolektivistický systém, který již mnoho let podporujete. Nejzávažnější ekologické katastrofy, pane Wurtzi – měl byste naslouchat panu Cohnovi-Benditovi, když hovoří o sebekritice – nejzávažnější ekologické katastrofy nezpůsobila tržní ekonomika, ale kolektivistický systém. Společenské katastrofy, pane Wurtzi, způsobil kolektivistický systém a kolektivistický systém udržoval Berlínskou zeď, ztrátou svobody fyzicky trpěly miliony lidí. Proto zůstávám oddán tržní ekonomice, volnému obchodu a hodnotám kapitalismu, avšak nikoliv zradě kapitalismu.

(Potlesk)

Můžeme se oba podívat na 20. století a můžete si být jist, že verdikt nebude ve prospěch myšlenek, které po desetiletí loajálně sledujete. Říkáte mi, abych se probudil, ale, ve vší přátelskosti, pane Wurtzi, obával bych se vám radit, abyste nepřemýšlel příliš o tom, co se stalo ve dvacátém století, protože seriózní lidé, jako jste vy, by pak zjistili, že podporují systém, které je tak vzdálený ideálům jejich mládí.

Pane Faragi, neměl jsem mandát – to je nesporné – ale, zcela upřímně, neměly ho ani ruské jednotky vstupující do Gruzie.

(Potlesk)

Jste jedním z těch lidí, kteří již několik let odsuzují Evropu za nedostatek politické vůle. Měl jsem na výběr: mohl jsem se všech zeptat na názor a nic neudělat, nebo jednat a pak si zjistit, jestli ostatní souhlasí. Raději jednám. Konečně, pane Faragi, Evropa, která vypadá, jak jste chtěl. Opravdu, jsem to já, kdo je horší, ale ve svém jádru je to Evropa, v kterou jste doufal a kterou jste žádal. Chtěl bych dodat, že jsem společně s Bernardem Kouchnerem demokraticky zajistil, aby Evropská rada potvrdila rozhodnutí, která jsme přijali.

Jeden bod na závěr: pokud Irové – a nesoudím je, vzhledem k tomu, jak je krize závažná – přijali rozhodnutí zaručit se za všechny produkty svých bank, s výjimkou evropských bank a odvětví, bylo dobré, že se toho účastnila Komise, aby provedla korekce. Co se stalo? Během 24 hodin ztratila celá City likvidní aktiva, protože se zcela přirozeně všechna likvidní aktiva přelila do bank se zárukami Irska, které se na vlastní pěst rozhodlo ručit až do výše 200 % HDP. Můžete jasně vidět, že se navzájem potřebujeme: kdybychom nekoordinovali naši reakci, všechny země by se dostaly do spirály „kdo se zaručí víc“ a úspory lidí by na úkor ostatních putovaly do země, která poskytne největší záruky. Jste tak oddaným obhájcem Spojeného království – dobrá, byla to Evropská unie, která obnovila rovnováhu v City, nikoliv Spojené království.

(Potlesk)

Konečně, pane Gollnischi, jste jediný na světě, kdo si myslí, že Evropa nemá užitek. Existují dvě možnosti: buď se svět mýlí a vy máte pravdu, nebo je zde nějaká jiná cesta. Obávám se, že tu bude ta jiná cesta.

(Hlasitý potlesk)

 
  
MPphoto
 

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Pane předsedo, právě jsme byli svědky určitých ideologických debat, a byly velmi zajímavé. Za sebe se domnívám, že nyní není doba pro moji účast v této rozpravě, ale domnívám se, že se tak stane později. Dosud se zaměřuji více na bezprostřední, naléhavé reakce na krizi.

V každém případě bych rád uvedl toto: naše analýza příčin této krize jasně ukazuje, že zde existují určitté regulační nedostatky, zejména ve Spojených státech. Některá odvětví na trhu nebyla regulována, a to zažehlo krizi. Avšak naše analýza také dokládá, že zásadní příčina krize se bezpochyby týká určitých základních nerovnováh vyskytujících se jak v ekonomice USA, tak v celosvětové ekonomice.

Pravda – jak zdůrazňovali mnozí ekonomové a stále tak činí – je taková, že by bylo obtížné udržovat takový schodek veřejných financí, jaký pozorujeme ve Spojených státech, a že země s největším schodkem jsou největšími spotřebiteli, zatímco státy s nejvyššími rezervami spotřebovávají nejméně.

Zde existují zásadní problémy týkající se nerovnováhy veřejných schodků, veřejného deficitu. Zkrátka, pokud by Spojené státy měly pakt stability a růstu, tato finanční krize by se možná neodehrála: jsou-li makroekonomické základy pevné, máme větší šanci odolat těmto problémům s mezerami, nedostatky, v regulaci.

Je pravda, že existovaly rovněž regulační problémy. Nejen kvůli tomu, že finanční trhy nebyly regulovány – právě naopak, jedná se o pravděpodobně nejvíce regulované odvětví ekonomiky, dokonce i ve Spojených státech. Nikoliv proto, že v Evropě postrádáme regulaci – naopak, toto odvětví je regulováno hodně. Je však pravda, že existovaly nedostatky v kontrolních mechanismech, které, jak bychom neměli zapomínat, jsou především vnitrostátními systémy.

Jedná se o oblast, kde Evropská komise a Evropská centrální banka nemají skutečně žádné pravomoci – kontrolní mechanismy jsou ze své povahy zásadně vnitrostátní. Je také pravda, že bychom se měli zabývat tím, co můžeme udělat z legislativního hlediska, a proto vítám práci Evropského parlamentu. Je pravda, že Evropský parlament po mnoho let předkládá k některým z těchto otázek vynikající zprávy a jsme připraveni s vámi spolupracovat.

Je dobré nezapomínat, že stejně jako „žádný člověk není ostrov“, není ostrovem ani žádná instituce a Komise na těchto otázkách spolupracuje s Parlamentem i Radou. Řekněme si to jasně: před několika týdny – nikoliv roky, nikoliv měsíci, ale před pár týdny – by nebylo možné některá z těchto pravidel změnit, protože jak dobře víte, některé členské státy by byly zásadně proti. Taková je pravda v této záležitosti.

Proto je třeba, abychom pochopili, že musíme za stávajících podmínek provést určité změny – konsensuální změny, jak doufám –, nejen pro reformu Evropy, ale pro prosazení globálních reforem finančního systému.

Druhá otázka se týká „klimatického balíčku“ a měl bych vám poděkovat, dámy a pánové, za vaše poznámky a vaši podporu. K otázce institucí, především – domnívám se, že to již pan prezident Sarkozy srozumitelně objasnil, ale dovolte mi promluvit za Komisi – nejsme jednotní v dodržování vytvořených rozhodovacích postupů, zejména spolurozhodování a ústřední úlohy Evropského parlamentu, přičemž je zapotřebí opravdového konsensu mezi členskými státy ohledně něčeho tak důležitého, jako je klimatický a energetický balíček. Tyto dva aspekty nejsou ani neslučitelné, ani si neodporují, ale doplňují se. Mohu vás společně s předsednictvím ujistit, že aktivně a neúnavně pracujeme na dosažení ambiciózního, ale vyváženého kompromisu s Parlamentem.

Musím k vám být naprosto upřímný a mohu vám říci, že kdyby nebylo vedení prezidenta Sarkozyho a – domnívám se, že to mohu prohlásit – také přispění Komise, nedosáhli bychom konsensu v Evropské radě ohledně cílů, které jsme schválili před rokem.

Pravda je taková, že s ohledem na finanční situaci, v níž se nacházíme, jsou vlády – zcela přirozeně, jak bych řekl – defenzivnější, opatrnější. Pravděpodobně se stáhnou na méně ambiciózní pozice. A jedná se o výzvu, které musíme čelit společně, protože se skutečně domnívám, že by bylo pro Evropu tragédií, kdyby se vzdala svých cílů v oblasti boje proti změně klimatu.

Bylo by to tragické, protože hlavní námitkou některých lidí vůči balíčku je to, že se budeme muset obětovat, aniž by to učinili i ostatní. Chceme-li, aby nás ostatní následovali, nesmíme v této fázi naznačit, že ustupujme ze svých cílů. Nyní nastala přesně ta doba, kdy se potřebujeme držet cílů „třikrát dvacet“ stanovených loni, a proto musí být poselství velmi silné. Chtěl bych ocenit úlohu prezidenta Sarkozyho a také všech členů Evropské rady, rovněž bych rád poděkoval paní kancléřce Angele Merkelové. Za jejího loňského předsednictví jsme tyto cíle přijali a doufám, že naše ambice nyní neoslabíme.

Mohu to také prohlásit, jak víte – je to zajímavé, pane Schulzi. Nemohu než souhlasit s tím, co zde zaznělo. Opravdu si myslím, že mezi námi mohou existovat politické rozdíly a různé ideologie, ale že – zejména v situacích, jako je tato – musíme být jednotní, nikoliv se od sebe vzdalovat.

Nemyslím si, že by si jakákoli politická síla mohla nárokovat monopol na evropské myšlenky. Po celou evropskou historii vytvářely politickou Evropu příspěvky křesťanských demokratů, socialistů, liberálů a dalších zleva, zprava a z politického středu.

Rozumím této politické diskusi a určitě nechci snižovat význam ideologické debaty, avšak domnívám se, že v situaci, jako je tato, by bylo dobré, kdyby každý, kdo věří v ideály Evropy a kdo se domnívá, že je třeba, aby Evropa hrála stále významnější úlohu ve světě, vytvářel základ pro konsensus. Koneckonců, svět – nejen Evropané, ale celý svět – očekává, že Evropa předloží nějaká řešení.

Podle mě si můžete být jisti, že je v duchu tohoto konsensu – samozřejmě s ohledem na různé politické síly, ale, smím-li to tak říci, mimo různé stranické názory –, abychom my, tyto tři instituce, Komise. Parlament a Rada, byli schopni spolupracovat na posílení naší Evropy.

 
  
MPphoto
 

  Hartmut Nassauer (PPE-DE).(DE) Pane předsedo, dámy a pánové, dnes dopoledne správně zaznělo, že Evropská unie prokázala svou schopnost jednat ve dvou velkých krizích. To vzbudilo důvěru ve zbylém světě a důvěru v úlohu Evropské unie a umožnilo to znovu získat důvěru našich občanů. A to hlavně díky úřadujícímu předsedovi Rady. Pane prezidente Sarkozy, je to úspěch, na který můžete být oprávněně hrdý.

Samozřejmě není těžké si představit, že by prezident Sarkozy jednal energicky a s představivostí, i kdyby nebyl předsedou Rady. Avšak skutečnost je taková, že je předsedou Rady, a proto jeho činnost prospívá Evropské unii. Tak by to mělo být.

Nepochybně bychom neměli zapomínat, jakým je štěstím, že zrovna on je v současnosti úřadujícím předsedou Rady. Ale schopnost Evropské unie řešit krize nemůže záviset na štěstí. To znamená, že potřebujeme Lisabonskou smlouvu. To je další argument pro uvedení této smlouvy v platnost a jsem přesvědčen, že ji podporuje velké většina tohoto Parlamentu.

Kvůli překážkám jsme to dosud neřekli nahlas a srozumitelně, ale jsem přesvědčen, že je čas objasnit podporu Lisabonské smlouvy ze strany tohoto Parlamentu, a bylo by dobré, kdyby Parlament schválil její platnost ještě před evropskými volbami. Není to v naší moci, ale myslím si, že je to náš názor.

Pan Schulz analyzoval finanční rizika, odhalil příčiny v systému a bez dalších okolků obvinil konzervativce, liberály a křesťanské demokraty. Pane Schulzi, tak zjednodušený obraz světa předkládáte, nepochybně kvůli volbám. Velmi dobře víte, že úroveň prosperity Evropy, o které se velké části světa ani nezdá, vysoká úroveň sociálního zabezpečení, bezpříkladná úroveň ochrany životního prostředí, související technologický pokrok a v neposlední řadě míra osobní svobody související se všemi těmito úspěchy, to vše vychází ze sociálně tržní ekonomiky, nejen pouze ze socialistických myšlenek. Je třeba, abychom si to uvědomili. Sám systém nezklamal, ale zklamali některé subjekty tohoto systému, a ti musí být pohnáni k odpovědnosti. Abychom to mohli učinit, potřebujeme novou regulaci.

Chtěl bych učinit jednu poznámku k energetickému a klimatickému balíčku. Rád bych také za svou skupinu řekl, že cíle tohoto balíčku jsou neoddiskutovatelné, ale potřebujeme hovořit o metodách. Během doby, kdy bude obchodování s emisemi podle výpočtů Komise stát mezi 70 a 90 miliardami EUR ročně, které musí zúčastněné subjekty sehnat, si nemůžeme vážně myslet, že celou tuto strukturu nezasáhne finanční krize a krize reálné ekonomiky. Proto bychom měli prohlásit, že náš závazek k těmto cílům opravdu trvá. Domnívám se však, že je třeba, abychom tento dokument pečlivě a komplexně projednali a prodiskutovali, abychom se vyhnuli jakýmkoli legislativním pochybením, a především, aby byly zahrnuty všechny zúčastněné strany. Proto potřebujeme čas a musíme si tento nezbytný čas zajistit.

 
  
MPphoto
 

  Robert Goebbels (PSE).(FR) Pane předsedo, dámy a pánové, žijeme v době instalatérů: byl to polský instalatér, kdo ovlivnil francouzské odmítnutí Ústavní smlouvy, a instalatér Joe rozhodl mezi Obamou a McCainem. Instalatérstvím se zabývají dokonce vedoucí představitelé našich států a vlád, aby zapojili trvale praskající potrubí mezinárodního finančního systému, jež se nachází ve stavu naprostého zhroucení. Naše vlády se vybavily sadou nářadí jako z obchodů IKEA, nářadím, které každému státu umožňuje sestavit konkrétní řešení jednotlivých situací. Jak ví každý kutil, plánky IKEA jsou zcela primitivní: rizikem metody IKEA použité na mezinárodní finance je, že nebude stačit. Předsednictví udělalo, co mohlo, jinými slovy krizové řízení, jak zde zdůraznil prezident Sarkozy. Naše vlády utěsnily některé trhliny v mezinárodním finančním systému, který je tak vzájemně propojený, že se jeho chyby staly globálními.

Avšak instalatérství má svá omezení: je třeba, abychom vyřešili architekturu mezinárodních financí. Chceme-li přetvořit finanční svět tak, aby sloužil reálné ekonomice, není třeba vytvářet další skupinu na vysoké úrovni; úplně by stačila skupina na nízké úrovni odpovídající za záznamy návrhů Fóra finanční stability. Například v roce 2001 fórum doporučilo poskytovat lepší krytí rizik, které přijímají banky. Evropský parlament při několika příležitostech poukázal na zjevnou hloupost mezinárodních finančních institucí, ale nebyl vyslyšen. Evropský summit požadoval rozhodnost při poučení se z krize a aby všechny zúčastněné subjekty finančního systému jednaly odpovědněji, včetně plateb a dalších pobídek. Chystá se mezinárodní konference, kde se o tom všem bude jednat. Takže skončíme s novým Bretton Woods? Pochybuji. Již zaznívají hlasy, také v rámci předsednictví, které varují před nadměrnou regulací. Komisař McCreevy provokuje ještě více: nechce regulační stropy pro investiční fondy. Zatímco Komise chce regulovat úžasné bonusy zlatých hochů, pan McCreevy vkládá své peníze do seberegulace, kterou jsme zažívali v praxi v posledních letech. Zatímco pan Paulson požaduje lepší regulaci trhů, komisař McCreevy se domnívá, cituji: „existuje skutečné riziko, že se dobře míněná přání pro řešení selhání trhu zvrtnou v překotnou, neobratnou a kontraproduktivní regulaci.“ McCreevyové tohoto světa nás již připravují na další bublinu spekulací, která se podle mého předpokladu vytvoří kolem druhotného trhu systému pro obchodování s emisemi. Mezitím, pane Sarkozy, vstoupí reálná ekonomika do recese. Nyní není doba, abychom ustupovali od svých cílů v oblasti ochrany životního prostředí, ale není ani doba pro jednostrannou změnu jediného evropského průmyslového odvětví otevřeného mezinárodní konkurenci.

 
  
MPphoto
 

  Marielle De Sarnez (ALDE).(FR) Pane předsedo, v době současné světové finanční krize podniká Evropa své první kroky jako politický činitel; a pod vaším předsednictvím, pod francouzským předsednictvím, činí vedoucí představitelé států a vlád správná rozhodnutí. Rovněž se domnívám, že je evropský plán promyšlenější než Paulsonův plán, a doufám, že bude schopen omezit škody.

Samozřejmě, že je třeba, abychom pokročili dále. Reforma světového finančního systému, v níž všichni doufáme a kterou požadujeme, bude možná pouze tehdy – jak jsem zcela přesvědčena –, pokud bude Evropa v pozici, kdy bude její vliv cítit, a proto potřebujeme nalézt nové prostředky. Je třeba, abychom vytvořili evropský orgán pro finanční trhy a Evropský bankovní výbor. Potřebujeme evropský regulační orgán, který bude v tomto ohledu schopen jednat s regulačními orgány USA, a musíme být schopni ukončit existenci daňových rájů na našem kontinentu, pokud chceme, aby naše úsilí bránit tuto myšlenku na světové úrovni bylo důvěryhodné.

Stejně tak, pokud máme čelit hospodářské a sociální krizi, budeme potřebovat evropskou reakci. Potřebujeme společný akční plán, který pomůže našim občanům, abychom mohli zítra investovat do nepřeložitelných činností – například těžké infrastruktury nebo plánů na přiblížení budov environmentálním normám. Budeme potřebovat hospodářskou správu eurozóny – určitě již je čas. Kromě toho bude v budoucnu třeba, abychom se zamysleli, definovali, podpořili a podnítili model evropského rozvoje, který bude v každém smyslu slova etický, humánní, sociálně odpovědný a udržitelný.

 
  
MPphoto
 

  Konrad Szymański (UEN). - (PL) Pane předsedo, jsem potěšen, že jsme si vyhradili více času na přijetí vyváženějšího rozhodnutí o snížení emisí oxidu uhličitého. Systém navržený Komisí rozdělil náklady na zavedení omezení velmi nerovnoměrně. To znamená, že země, které vyrábějí energii především z uhlí, by na sebe měly vzít náklady v řádu miliard eur ročně. Tyto země jsou převážně nejchudšími zeměmi Unie. To je například případ Poláků, kteří nechápou, proč by měli tak draze platit. Je důležité nezapomínat, že stěží půjdeme dobrým příkladem, když budeme jediní na světě, kdo zavádí takový systém, kterým oslabíme základy vlastní ekonomiky.

Kromě toho nesmí finanční krize sloužit jako záminka pro odsunutí situace v Gruzii na vedlejší kolej. Měli bychom si připomenout, že Rusko udržuje ve sporných oblastech více než třikrát více vojáků než dne 7. srpna. Rusko sleduje ve vztahu k mezinárodnímu statusu Osetie politiku fait accompli a neuplatňuje mírovou dohodu. Tím se samo připravuje o právo být partnerem Evropské unie.

V odlehčeném duchu a na závěr bych uvedl, že čím častěji se účastníte zasedání Evropského parlamentu, pane Sarkozy, tím méně jsem si jist, zdali mám raději naslouchat vám, nebo vaší ženě. Avšak musím říci, že i když někdy nesouhlasím s tím, co říkáte, určitě tato vaše vystoupení Parlament oživují. Blahopřeji k tomuto úspěchu.

 
  
MPphoto
 

  Philippe de Villiers (IND/DEM).(FR) Pane předsedo, mám pouze minutu, ale chtěl bych říci, že se vám během této finanční krize pomohlo zvrátit institucionální dogmata: Brusel, Frankfurt, hospodářská soutěž, maastrichtská kritéria, celosvětový systém volného obchodu, zákaz státní podpory podnikům, především bankám, atd.

Před chvílí jste hovořil o otázce nezávislých fondů, která je velmi závažná pro budoucnost, a to kvůli záchraně našich podniků, pokud spadnou na samé dno, nebo raději pokud jsou na dně, protože ony se tam nacházejí. Avšak, pane Sarkozy, za současného stavu Lisabonská smlouva – kterou se evropští vůdcové, a vy především, pokoušíte oživit – by vám zabránila udělat to, co právě činíte. Zabrání jakémukoli omezení pohybu kapitálu, zabrání všem intervencím a politickému vlivu na centrální banku, a především zabrání tomu, aby všechny podniky získaly státní podporu.

Otázka je jednoduchá: co si vyberete, pane Sarkozy? Budete mít svázané, nebo volné ruce? Abyste měl volné ruce, potřebujete Lisabonskou smlouvu, ale smlouvu, která zohlední to, co se právě společně učíme.

 
  
MPphoto
 

  Sergej Kozlík (NI). – (SK) Souhlasím se závěry ze zasedání Evropské rady, že Evropská unie musí se svými mezinárodními partnery usilovat o úplnou reformu finančního systému. Tato záležitost se zpozdila nejméně o 10 let a za všechny chyby zaplatí občané. Urychleně se musí přijmout rozhodnutí o transparentnosti, globálních regulačních normách v oblasti přeshraničního dohledu a o krizovém řízení.

Státní podpora v rámci jednotlivých zemí nesmí narušovat hospodářskou soutěž, například diskriminací poboček těch bank, které mají centrální banku v jiném státě Unie. Nesmí však docházet ani k nepřiměřenému přelévání likvidity ze zahraničních poboček do mateřských bank. Podporuji urychlené posílení pravidel činnosti ratingových agentur a dohledu nad nimi. Potřebné je i rychlé rozhodnutí o úpravě pravidel o bezpečnosti vkladů v zájmu vyšší ochrany spotřebitelů.

 
  
MPphoto
 

  José Manuel García-Margallo y Marfil (PPE-DE).(ES) Pane předsedo, uvedu body, v nichž s předsednictvím souhlasím a nesouhlasím, a rovněž uvedu, co podle mého názoru ve vystoupení předsednictví chybělo.

Souhlasím s tím, že se příčina krize neomezuje pouze na finanční krizi ve Spojených státech. Souhlasím se zásadou toho, co nyní Alan Greenspan nazývá „iracionální hojností“. Souhlasím s tím, že trhy selhaly kvůli selhání regulace a že vlády musí pomoci. Souhlasím s tím, že se jedná o globální krizi, a proto souhlasím s potřebou Bretton Woods, kterou někteří nazývají číslo II a jiní číslo III. Odkaz prezidenta Sarkozyho na stávající systém mi určitě velmi připomíná to v čem neuspěl generál de Gaulle před první konferencí v Bretton Woods, před „prohlášením“ z Fort Knox, kdy se prezident Nixon rozhodl zrušit zlatý standard dolaru.

Proto je třeba, abychom vytvořili evropskou diplomacii, diplomacii eura, v jejímž rámci bude Evropa hovořit jedním hlasem a „dá svůj dům do pořádku“. Avšak „dům v pořádku“ znamená pokračovat v rozvoji finančních trhů – v tomto případě maloobchodních trhů, aby dosáhly patřičné velikosti – zohlednění právního rámce.

Pokud se týká Evropské centrální banky, souhlasím s tím, že si vede dobře. Jedná rychle, ale také chybuje. Třikrát změnila pravidla splatnosti a záruk, zatímco banky potřebují při svém financování jistotu.

Zadruhé je měnová politika – věřitel poslední záchrany – stále centralizovaná. Avšak bankovní dohled je stále decentralizovaný.

Pane prezidente, nenastal čas rozhodnout, zdali chceme zdokonalit článek 105 Smlouvy, který stanoví větší pravomoci Evropské centrální banky v oblasti dohledu?

Zcela souhlasím v otázce hospodářského řízení. Zatímco se účastníme tohoto ideologického tance, neměli bychom zapomínat na to, co řekl Marx, tedy že pokud se změní hospodářská základna, musí se změnit také politické nadstavby.

Vytvořili jsme Maastricht, ale nevyřešili jsme institucionální architekturu.

Před Lisabonem musíme určit, jaké metody nám umožní pokrok v této otázce.

Zatřetí, a to je velmi důležité, mám jeden velmi konkrétní požadavek. Finanční ekonomika musí být srovnána s reálnou ekonomikou. Neopouštějte předsednictví, pane prezidente, aniž byste Komisi pověřil konkrétním úkolem vytvořit agendu Lisabon+, která musí vstoupit v platnost dne 1. ledna 2011 a která musí zahrnovat revizi finančních rámců.

Mám poslední citaci. K tomuto ideologickému tématu jednou jeden španělský filozof – Unamuno – prohlásil, že byl proti církvi při obraně církve. Já jsem proti úplné deregulaci trhu. V tomto ohledu jsem přesvědčen, že jsem s předsednictvím ve shodě.

 
  
MPphoto
 

  Poul Nyrup Rasmussen (PSE). - Pane předsedo, této krizi šlo předejít: není nevyhnutelným přírodním zákonem. Je to dlouhý příběh a nemám čas, abych se do toho pouštěl, ale nyní je jedna věc jistá: poučme se z našich zkušeností a spolupracujme. Zachovejme hybnost.

Pane prezidente Sarkozy, jste tak plný energie, ale nyní si tuto energii zachovejte, protože jako je naléhavé zabránit krachu našich bank, je nyní stejně naléhavá lepší regulace a zabránit prohlubování této recese. Dnes vás vyzývám, stejně jako předsedu Komise, abyste se zavázali k následujícímu.

Zaprvé: dejte nám předvánoční dárek, pane předsedo Barroso – konkrétní návrhy lepší regulace. Jsem si jist, že by se mnou úřadující předseda Rady, prezident Sarkozy, když vás požádal, abyste se dnes zavázal k odpovědi na zprávu Evropského parlamentu s následujícím konkrétním návrhem: nejedná se pouze o regulaci bank, ale také o regulaci záručních fondů a soukromého kapitálu. To je první závazek.

Pane prezidente Sarkozy, velmi mě potěšilo, když jste na začátku schůzky v Camp Davidu zmínil tuto prostou skutečnost, protože záruční fondy a soukromé kapitálové společnosti se nám nyní pokouší vyprávět příběh, že nemají s finanční krizí nic společného. To jednoduše není pravda. Fungovaly s nadměrným zadlužením a chamtivostí po mnoho let, takže mi dnes, prosím, slibte, že budou regulovány všechny subjekty, jinak se z našich zkušeností nepoučíme.

Zadruhé: mohl bych uvést mnoho podrobností, ale chci pouze odpověď od předsedy Komise Barrosa – prosím, zavažte se k dodržování návrhů tohoto Parlamentu týkající se regulace trhu.

Poslední poznámka je adresována panu prezidentovi Sarkozymu. Vy i já – a my všichni – se domníváme, že pro Evropskou unii nastal osudový čas. Nepodsouvejte běžným občanům dojem, že je Unie neschopná předejít recesi, která zasáhne miliony a miliony nevinných pracovníků. Proto chci zopakovat vaše vlastní slova: udělejme to společně. Mám výpočty, a domnívám se, že bychom měli požádat Komisi, aby je potvrdila, pane prezidente Sarkozy, že pokud budeme spolupracovat a každý rok z následujících čtyř let investujeme pouze o 1 % více do infrastruktury, vzdělání, politiky v oblasti pracovního trhu a do investic v soukromém průmyslu, získáme dalších 10 milionů pracovních míst. Domnívám se, že to je cíl, který stojí za námahu, a upřímně doufám, pane prezidente, že se do prosince zavážete k jeho realizaci. Je to teď, nebo nikdy.

 
  
MPphoto
 

  Annemie Neyts-Uyttebroeck (ALDE).(FR) Pane předsedo, pane Barroso, pane Sarkozy, měla jsem již dvakrát příležitost, ve Výboru pro zahraniční věci, abych vyjádřila, jak moc si vážím vašeho jednání během krize mezi Ruskem a Gruzií, a dnes to říkám znovu. Stejně tak obdivuji vaše jednání během finanční krize a hospodářských důsledků, které s sebou nese.

K Rusku mi však dovolte říci, že si nejsem zcela jista, když v závěrech ze zasedání Rady čtu, že bylo zjevně rozhodnuto o pokračujícím jednání o novém paktu nebo strategickém spojenectví, a to bez ohledu na to, co se stane, dokonce i když budou zohledněny závěry Rady a Komise. Z toho vůbec nemám pocit jistoty, protože i když jsem na jedné straně přesvědčena, stejně jako vy, pane prezidente, o nutnosti pokračovat ve vztazích s Ruskem, rovněž si nemyslím, že by z nás Rusko mělo mít dojem – myslím, že to také nechcete –, že se nic nestalo a všechno bude jako obvykle.

Jsem si jista, že se budete snažit, a jménem své skupiny vás nyní žádám, abyste na moskevském summitu Rusům řekl, že nic určitě nebude jako obvykle a že budeme v tomto ohledu velmi ostražití.

 
  
MPphoto
 

  Bernard Wojciechowski (IND/DEM). – (PL) Pane předsedo, Robert Gwiazdowski, odborník v Institutu Adama Smithe, je na indexu, protože napsal, že Monty Kaczyńského létající cirkus přiletěl z Bruselu, ale že nebylo zcela jasné, proč letěl zrovna tam. Náklady polských daňových poplatníků na cestu prezidenta do Bruselu činily zhruba 45 000 EUR. Chtěl bych se vás tedy zeptat, pane předsedo. Proč jste dovolil politikovi, který není členem polské vládní delegace, aby se účastnil jednání? Nikdo neví, co tam ta osoba přesně dělala. Kromě toho získal pan Kaczyński velkou podporu od polských extremistických seskupení. Tato dotčená seskupení mohou být dokonce označena jako fanatická. Kromě toho, pokud je mi známo, pan Kaczyński hovoří pouze polsky. Není schopen vyjádřit své myšlenky v jakémkoli cizím jazyce. Proto mne velmi zajímá, jak se vám povedlo se s ním domluvit, pane předsedo. Mohl byste prosím této sněmovně vysvětlit, co přesně dělal Lech Kaczyński na zasedání Evropské rady a o čem jste s ním hovořil?

 
  
MPphoto
 

  Hans-Peter Martin (NI).(DE) Pane předsedo, hovoříme o pasti globalizace, le piège de la mondialisation, již více než 12 let a nyní sklapla. Pane úřadující předsedo Rady, chtěl bych vám něco praktického navrhnout. Navrhuji, abyste zřídil vysokoškolskou katedru dějin finančních trhů. To by nám umožnilo podrobný výzkum příčin, proč se nacházíme v současné situaci. V duchu toho, co říkal Martin Schulz: „nikdy více“, čímž pravděpodobně myslel „už nikdy“, jinými slovy něco, co se již nesmí opakovat. „Nikdy více“ by mohlo znamenat: ještě jednou, až se to skoro stane. A to se stát nesmí.

Tato katedra by nám mohla umožnit určit, do jaké míry leží vina na konzervativcích jednajících podle přehnaného amerického neoliberalismu, a do jaké míry na sociálních demokratech, kteří dostatečně tvrdě neprosazovali sociální rovnováhu. Využijte příležitosti poučit se z historie, abychom mohli vytvořit skutečně odvážnou evropskou sociální demokracii a nespokojit se s triviálními přínosy, které nám údajně zajistí Lisabonská smlouva, nehledě na to, že ani to není pravda.

 
  
MPphoto
 

  Margie Sudre (PPE-DE).(FR) Pane předsedo, konflikt mezi Gruzií a Ruskem a finanční krize byly příležitostmi pro Evropskou unii, aby dala pocítit svou přítomnost jakožto plnohodnotného politického aktéra první kategorie na světové scéně.

Díky vaší rozhodnosti, pane Sarkozy, se Evropě podařilo společně dospět ke koordinovaným, účinným a rychlým reakcím. Tváří v tvář krizi Evropa ukázala, že opravdu existuje, a prokázala svou přidanou hodnotu.

Pokud jde například o přistěhovalectví, přístup „každý za sebe“ již není moderní. Přijetí paktu o přistěhovalectví a azylu ze strany Evropské rady, z podnětu francouzského předsednictví, představuje výrazný pokrok.

V oblasti boje proti změně klimatu je třeba, aby si Evropa stanovila konkrétní cíle a šla příkladem svým světovým partnerům. O tom jste již hovořil, pane Sarkozy, ale doufáme, že tato dohoda bude co nejvíce vyvážená, protože je třeba, aby zohledňovala hospodářskou situaci našich zemí, která je v současnosti velmi nestabilní. Ale je také nutné, abychom přezkoumali otázku, jaký druh růstu si vybereme pro budoucnost.

Abychom mohli čelit problémům, které se objeví před tím, Evropská unie nyní potřebuje Lisabonskou smlouvu více než kdy jindy. Rozumíme obavám Irů, ale zachování statu quo není volbou. Irsko potřebuje, aby bylo během prosincového zasedání Rady navrženo řešení: požaduje to mnoho z nás.

V posledních týdnech jsme s pýchou hleděli na silnou politickou Evropu, sjednocenou v neštěstí, představující rozhodnou frontu vůči svým partnerům a slyšitelnou na mezinárodní scéně. Doufáme, že se tato nová evropská mentalita stane pravidlem a přetrvá. Lisabonská smlouva je nejlepším řešením k tomu, aby se nám to podařilo.

 
  
MPphoto
 

  Martin Schulz (PSE).(FR) Pane předsedo, nevím, jaká část jednacího řádu mě nyní opravňuje vystoupit, ale děkuji, že jste mi dal příležitost.

Pane prezidente Sarkozy, měl jsem dojem, že jste zde vystoupil ze svého titulu předsedy Evropské rady, a já odpovídal ze svého titulu předsedy skupiny v Evropském parlamentu. Neměl jsem dojem, že hovořím k prezidentu Francouzské republiky, protože vás mohu ujistit, že jinak by bylo moje vystoupení zcela odlišné, protože neexistuje rozdíl mezi mnou a mými francouzskými socialistickými kolegy.

 
  
MPphoto
 

  Nicolas Sarkozy, úřadující předseda Rady.(FR) Pane předsedo, především bylo zcela přirozené, že pan Schulz reagoval. Jak to chápu, učinil tak sám za sebe. Můj drahý Martine, jestli jsem vás urazil přirovnáním k francouzským socialistům, omlouvám se.

(Potlesk)

Podle mne nešlo o urážku, ale otevřeně připouštím, že je důležité, co si myslí adresát. Proto, pane Pötteringu, stahuji svou poznámku. Pan Schulz může rovněž hovořit jako francouzský socialista.

Pane Nassauere, děkuji vám za podporu. Ano, potřebujeme Lisabonskou smlouvu a já sám budu bojovat do poslední minuty francouzského předsednictví, abych přesvědčil občany, že je třeba, aby Evropa budovala instituce pro 21. století. Politik je osoba, jež nese svou odpovědnost. Podporuji lisabonský proces a budu bojovat, abych zajistil jeho úspěšné dokončení; a chtěl bych vás ujistit o jedné věci: Nebudeme-li mít Lisabon, budeme mít Nice, a to je konec pro nová rozšíření, což by bylo velmi politováníhodné. Doufejme tedy, že každý převezme svou odpovědnost.

Pane Nassauere, ohledně vaší poznámky, že je třeba více práce v oblasti klimatického balíčku. Velmi dobře o tom vím, ale nesmíme se vzdát našich cílů, přičemž jsem přesvědčen, že je snazší dosáhnout kompromisu ohledně velkého cíle než u malého. Nalézt kompromis u skutečně ambiciózního návrhu bude jednodušší než u omezenějšího návrhu a bylo by chybou, kdybychom se ve snaze uspokojit všechny spokojili se zcela nesrozumitelnou evropskou politikou. Toto riziko musíme mít na paměti.

Pane Goebbelsi, hovořil jste o instalatérech a architektuře a já se skutečně spoléhám na podporu z Lucemburku, aby mohla být tato finanční architektura zcela přetvořena, a to jak na našem kontinentu, tak mimo něj.

Avšak pane Goebbelsi, toto není kritika a už vůbec ne útok: je to pouze poznámka.

Paní De Sarnezová to řekla velmi dobře: nemůžeme bojovat proti některým způsobům mimo náš kontinent, a na našem je stále tolerovat. To je vše. Ti, kdo si myslí, že se jich to týkalo, si toho myslí opravdu hodně; nemyslel jsem tím nikoho konkrétního, a ani se mi o tom nezdá.

Paní De Sarnezová, děkuji vám, že jste uvedla, že jsme přijali správná rozhodnutí. Mohu říci, že osobně podporuji váš návrh na vytvoření evropského regulačního orgánu: je o rozumné. Proč se nám to nepodařilo okamžitě? Protože si některé menší země myslí, že obranou vlastního regulačního systému brání vlastní národní identitu. Neobviňuji nikoho. Proto se domnívám, paní De Sarnezová, že nakonec budeme potřebovat evropský regulační orgán, a než se tak stane, musíme koordinovat činnost evropských regulačních orgánů. To je cesta, kterou navrhujeme společně s Komisí, a domnívám se, že je to reálné, protože jinak se dostaneme do slepé uličky.

Rovněž jste zmínila potřebu evropské hospodářské správy a evropský hospodářský plán. Je to tak správné, ale v souvislosti s vaším vystoupením bych rád uvedl námitku, nikoliv vaši, přirovnávající jakoukoliv evropskou hospodářskou iniciativu k nárůstu schodku. Důrazně říkám: co je moc, to je moc. Máme právo mluvit otevřeně. Je možné podporovat evropskou hospodářskou politiku, aniž bychom podporovali zvýšení schodku, a nebudeme schopni koordinovat evropské politiky pouze prostřednictvím oživení na požádání.

My – neříkám „vy“ – si nesmíme vzájemně vkládat slova do úst, jako jsme to dělali dříve, s těmi, kdo se odvážili mít názor na měnovou politiku: je možné obhajovat jinou měnovou politiku bez zpochybnění nezávislosti ECB. Řeknu to tak: je možné podporovat evropskou strukturální hospodářskou politiku bez podpory nárůstu schodku. Přestaňme říkat, že někdo má pravdu, a někdo ne. Naopak, evropská diskuse musí být skutečnou diskusí a nikdo nemá monopol na pravdu.

Někdy je třeba, abychom odbočili – a to je asi jediný bod, kde souhlasím s panem de Villiersem – někdy musíme odbočit od dogmat, která tak poškozují myšlenku Evropy, dogmata často nedostatečně legitimní kvůli tomu, že rozhodnutí nebyla často činěna demokratickými, a tedy legitimními, orgány. Můj evropský ideál je dostatečně silný pro to, aby byla evropská demokracie skutečnou demokracií. Skupinové myšlení, dogmata, návyky a konzervativismus napáchaly mnoho škod a využiji příležitosti a řeknu o tom více v souvislosti s jiným tématem.

Pane Szymański, rád bych řekl, že dobře rozumím polským problémům, zejména až 95% závislosti polské ekonomiky na uhlí, ale domnívám se, že Polsko potřebuje Evropu pro modernizaci svého těžebního průmyslu a že můžeme s Polskem bez problémů dosáhnout dohody o čistém uhlí. Kromě toho při modernizaci svého těžebního průmyslu Polsko potřebuje celou Evropu. My potřebujeme Polsko a Polsko potřebuje Evropu. Protože budeme společně s panem Barrosem usilovat o kompromis s našimi polskými a maďarskými přáteli a některými dalšími, kteří se obávají o svůj růst.

Pane de Villiersi, jak jste řekl, zvrátil jsem dogmata, protože věřím v pragmatismus, ale upřímně nepřipisujte Lisabonu, smlouvě, nedostatky, které nemá. Ze své funkce bych měl vědět, že Lisabonská smlouva není žádný zázrak. Není bezchybná, ale bez ohledu na Vendée, pane de Villiersi, neexistuje nic jako bezchybná věc, zejména pokud slučujeme 27 zemí s různými vládami a rozdílnou historií. Je třeba, abyste se vzdal ideální smlouvy – dobře víte, že nic takového nebude. Evropané jsou pragmatičtí, rozumní lidé, kteří budou upřednostňovat nedokonalou smlouvu, jež zlepší situaci, než bezchybnou smlouvu, jež nebude nikdy existovat, protože ohledně této ideální myšlenky nikdy nedojde k dohodě.

O tom je Evropa: pokračovat každý den, protože jsme chtěli ukončit válku a protože chceme vytvořit prostor demokracie. Domnívám se, pane de Villiersi, že byste se měl zaměřit na jiný boj, protože tento podle všeho spočívá ve vaší představě jasného imaginárního nepřítele, na současnou krizi, kdy lidé rozumí, že spolupráce je síla, nikoliv slabost. I někdo tak silný a nadaný jako vy bude bezmocný, když bude sám čelit této krizi. Bylo by lepší dosáhnout vhodného kompromisu s celou Evropou, než sedět ve svém koutě a vědět, že máte pravdu.

Co se týče tématu „volných rukou“, pane de Villiersi, moje odpověď se týká vás, je to odpověď svobodného člověka, a to i v rámci francouzské politické debaty. A myslím si, že je pro nás nejdůležitější, abychom přestali váhat, a myslím si, že se upřímní lidí sledující vlastní myšlenky mohou dohodnout a že problém evropské politické debaty spočívá v nedostatku myšlenek, což se týká nás všech, všech politických skupin, jako bychom byli paralyzováni myšlenkou přijít s něčím novým. Když se Evropa pohnula kupředu, bylo to proto, že v daném okamžiku muži a ženy objevili nový prostor; a sebekritika, po které voláte, je něco, co bychom měli dělat všichni. V Evropě dlouho jednáme tak, jako bychom byli nehybnými objekty. Následujeme otce zakladatele, ale nenásledujeme jejich příkladu: neobjevujeme nové cesty, nepřicházíme s novými myšlenkami. Jsem pevně přesvědčen, že je nyní třeba, abychom ukázali určitou představivost, protože největší riziko nakonec dnes představuje nicnedělání a to, že nebudeme odvážní tváří v tvář úplně nové situaci.

Pane Kozlíku, transparentnost je zcela klíčová. Ohledně otázky ratingových agentur si myslím, že tvořily nejskandálnější součást krize. Tyto agentury v pátek označily produkty hodnocením AAA a v pondělí ho snížily na BBB. Nemůžeme pokračovat v monopolu tří ratingových agentur, z nichž většina je ze Spojených států. Otázka ratingových agentur, jejich nezávislosti s ohledem na určité skupiny, a existence evropské ratingové agentury bude určitě jednou ze zásadních otázek na prvním summitu týkajícím se budoucí regulace. K tématu hospodářské soutěže bych vám rád řekl – všem, kdo hovoří o hospodářské soutěži, – že věřím v hospodářskou soutěž, ale mám dost lidí, kteří z ní chtějí udělat cíl, když se ve skutečnosti jedná o prostředek k dosažení cíle. Hospodářská soutěž je prostředkem růstu; není samotným cílem a vynaložím veškeré úsilí, abych toto pojetí vrátil do nové evropské politiky.

Věřím ve svobodu, věřím ve volný obchod a věřím v to, že bychom měli odmítnout protekcionismus, ale hospodářská soutěž musí být prostředkem růstu. Hospodářská soutěž jako konečný cíl je chyba: myslel jsem si to před krizí a budu si to myslet i po krizi.

Pane Garcío-Margallo, máte pravdu, že potřebujeme nové Bretton Woods, protože, jak právě řekli pánové Daul a Schulz, na mezinárodním summitu nebude o čem mluvit, pokud jediné, co uděláme, bude lepení náplastí. Chceme-li změnit polovinu systému, nemá to cenu.

Zmínil jste účetní standardy, ale podívejte se na naše banky. Začnu tím, že se diktatura amerických účetních standardů stala netolerovatelnou. Zadruhé, částky, které mohou banky půjčovat, závisí na jejich vlastních finančních prostředcích a aktivech. Podíváme-li se na aktiva oceňovaná podle tržní hodnoty, na základě trhu, který již neexistuje, a jež byla zcela destabilizována, ožebračíme banky, která pak budou mít méně možností k výkonu své činnosti. Změnu účetních standardů, jak o ní hovořil předseda Komise, jsme plně podpořili – bylo to naléhavé. Rovněž bych rád, pane předsedo, ocenil schopnost Evropského parlamentu reagovat, protože byl schopen pro tuto změnu hlasovat, neboť jsme překvapivě rychle dosáhli jednomyslnosti v procesu spolurozhodování, což Evropská rada přivítala.

Pane Rasmussen, mohli jsme se vyhnout krizi? Než o tom rozhodneme, musíme se dohodnout na tom, co ji způsobilo. Co se stalo? Spojené státy americké, naši spojenci a naši přátelé, si žily minulá tři desetiletí nad svoje možnosti. Federální banka sledovala měnovou politiku, která zahrnovala udržení nízkých úrokových sazeb, což umožňovalo přístup k finančním prostředkům všem, kdo si chtěli půjčit. Posledních 20 nebo 30 let jsme s sebou nesli úžasné dluhy největší světové velmoci a nyní je na celém světě, aby tyto dluhy vyrovnal.

Za této situace musí Američané převzít svou odpovědnost a spolu s námi přijmout následky, ale nevím, jak bychom je my sami mohli přesvědčit, aby tuto strategii zastavili. Chtěl bych dodat, že některé z našich bank již nevykonávají svou činnost: činností banky je půjčovat jednotlivcům a podnikům, podporovat jednotlivce v růstu jejich rodin a podporovat podniky při jejich projektech a po stanoveném období vydělat peníze. Naše banky se změnily v to, čemu říkají burzovní sály, které jsou místem spekulací, a po mnoho let se domnívaly, že je výhodnější vydělávat peníze spekulacemi než investicemi.

Chtěl bych dodat, že vzájemné přebírání rizik znamená, že se naše banky chovají slušně. V Evropě je 8 000 bank, 44 z nich operuje mezinárodně. Pokud bychom převzali riziko, že necháme banku padnout, jak se stalo v USA v případě Lehman Brothers, celý systém by se zhroutil. Nevím, jak bychom mohli předejít krizi, pane Rasmussene, ale domnívám se, že kdybychom nereagovali tak, jak jsme reagovali, krize by nás pohřbila: o tom jsem velmi silně přesvědčen.

Říkáte, že potřebujeme návrhy do Vánoc, ale vlastně je potřebujeme do poloviny listopadu. Opravdu zamýšlím chopit se společně s předsedou Barrosem iniciativy, abychom zajistili, že my Evropané budeme na summitu mluvit jednohlasně, a pokusíme se ještě o jednu věc, pane Rasmussene: je třeba, abychom se shodli nikoliv na nejmenším společném jmenovateli, ale na nejvyšším, protože konsensus obsahuje riziko, že při snaze o prosazení umělé dohody můžeme slevit z našich cílů. Je to riziko. Doufám, že zůstaneme ambiciózními a příliš z našich cílů neslevíme a že stále budeme hovořit jedním hlasem.

Nepominu záruční fondy; již jsem řekl, že potřebují regulaci. Žádná finanční instituce, veřejná či soukromá, by neměla regulaci uniknout.

Paní Neyts-Uyttebroecková, ptala jste se, zdali budou jednání s Ruskem pokračovat bez ohledu na události. Samozřejmě ne, ale zkuste si představit sama sebe na našem místě. Rusko zastavilo své tanky 40 km před Tbilisi, jak jsme ho my v Evropě požádali. Rusko stáhlo své jednotky za hranice před krizí ze dne 8. srpna. Rusko umožnilo rozmístění pozorovatelů, zejména evropských, a Rusko se zúčatní ženevský rozhovorů, třebaže jim příliš nepřeje. Pokud bychom vzhledem k tomu všemu zrušili summit EU-Rusko, kdo by mohl pochopit evropskou politiku? Nikdo.

Chtěl bych dodat, že jsme byli společně s předsedou Barrosem opatrní, abychom summit nezrušili, ale odložili. Jaký je rozdíl? Pokud bychom rozhodli o zrušení summitu, potřebovali bychom jednomyslné rozhodnutí Evropské rady, abychom mohli pokračovat, a bylo by to podle mého názoru politicky trapné. Rozhodnutí o odložení nám umožňuje, abychom pokračovali, aniž bychom rozdali nezasloužená vyznamenání. Proto jsem přesvědčen, že tato strategie ukazuje vyrovnanost a že je klidná a přehledná. Nemyslím si, že bychom mohli dělat něco jiného, a zůstávám přesvědčen, že Rusko zůstane partnerem, s nímž je možné vést dialog, se kterým můžeme jednat upřímně, ale při rozhovorech jej můžeme pouze vyzvat k pokračování. Jednak pokud s Ruskem nebudeme mluvit, bude se cítit v obklíčení a naše myšlenky budou mít menší dopad. Jsem o tom přesvědčen, ale to se samozřejmě v budoucnu může ukázat jako nepravdivé. Je to tedy otázka přijetí naší odpovědnosti.

Pane Wojciechowski, není na úřadujícím předsedovi Rady, aby rozhodl, kdo bude zastupovat Polsko. Polsko má dvě křesla v Evropské radě a bylo na něm, aby rozhodlo, kdo na nich bude sedět. Představte si Evropu, kde by předseda Evropské rady říkal: „Ne, vy se nemůžete zúčastnit a vy ano.“ Jaká Evropa by to potom byla? Polsko má prezidenta – kterého zcela jistě nepodporujete – a má ministerského předsedu; je na nich, aby jednali jako státníci a Evropané a rozhodli, kdo bude Polsko zastupovat. Nakonec se nám to podařilo zvládnout a na začátku prosince budu mít příležitost cestovat do Polska a řeknu polskému prezidentovi: „Musíte držet slovo. Slíbil jste, že podepíšete Lisabonskou smlouvu ratifikovanou vaším parlamentem, a tento slib musíte dodržet.“ To je spolehlivost státníka a politika.

(Potlesk)

Dostatečně věřím v polský význam v Evropě, aby to bylo řečeno bez námitek.

Pane Martine, potřebujeme odvážnou evropskou demokracii. Vím o vaší kampani, vaší kampani proti korupci a za plně funkční demokracii. Máte úplnou pravdu, ale mohu vám říci, že jsme s předsedou Barrosem ukázali, že umíme být odvážní. Kromě toho se v této sněmovně nachází lidé, kteří si myslí, že jsem jednal bez mandátu. Kdybych měl čekat, až dostanu mandát jednat, určitě bych jednal méně často.

Paní Sudreová, i vám děkuji za podporu. Evropa existuje dnes a máte úplnou pravdu, že status quo nepředstavuje volbu. Na tom bychom se mohli podle mého názoru všichni shodnout. Nejhorším možným výsledkem by bylo, kdyby bouře přešla a my bychom pokračovali, jako by se nic nestalo. To by znamenalo konec evropské myšlenky a nemáme právo tuto příležitost zmeškat.

Někteří lidé jsou tedy překvapeni: proč se koná summit tak rychle? Tady je důvod. Protože jsme si řekli, že pokud bychom čekali příliš dlouho, zejména pokud bychom čekali na zvolení nového prezidenta USA, situace by se mohla zhoršovat a neměli bychom jak reagovat. Nebo by se mohla situace zlepšit, a poté by na to do příštího jara všichni zapomněli a nic by se nezměnilo. Proto bychom potřebovali, aby se summit, nebo každopádně první summit, konal v listopadu, bez ohledu na harmonogram USA.

Dámy a pánové, myslím, že jsem odpověděl všem řečníkům. Jsem rovněž vázán harmonogramem předsednictví a tiskovou konferencí, již musím uspořádat s předsedou Komise a předsedou Evropského parlamentu. Chtěl bych se tedy omluvit dalším řečníkům, pokud jsem neodpověděl všem. Není to proto, že bych nechtěl, ale proto, že musím dodržet denní program. Snažil jsem se, jak nejlépe jsem uměl, a samozřejmě budu mít příležitost vrátit se do vašeho Parlamentu v prosinci, budete-li si přát, abych odpovídal déle na otázky všech, kteří vystoupí.

 
  
MPphoto
 

  Předseda. − Pane úřadující předsedo Evropské rady, je jasné jak z vystoupení, tak nyní z potlesku, že vás Evropský parlament podporuje.

 
  
MPphoto
 

  José Manuel Barroso, předseda Komise. − Chtěl bych stručně reagovat na otázku, kterou mi položil pan Rasmussen. Musím také požádat o prominutí, protože se musím zúčastnit tiskové konference. Komisi bude zastupovat komisař Almunia.

Jak jsem uvedl ve svých předchozích vystoupeních, žádná z finančních oblastí neunikne našemu přezkumu. Chtěl bych vám opravdu poděkovat za příspěvky, které jste vy osobně – a mnoho poslanců Evropského parlamentu – učinil ve své zprávě. Všechny tyto možnosti projednáme. Jak právě řekl pan prezident Sarkozy, musíme stát v čele tohoto celosvětového úsilí. Jsme přesvědčeni, že některé z těchto návrhů budeme mít možnost realizovat do Vánoc, jak jste požadoval, ale některé jsou technicky velmi komplikované. Přijmeme rozhodnutí a budeme podporovat mezinárodní debatu o všech těchto záležitostech, ale jsem přesvědčen, že musíme mít rovněž technicky kvalitní návrhy. Jsem si jist, že jste zaregistroval, že jsme vám sdělili vše, co bylo dohodnuto v rámci rady Ecofin – finanční plán. Tvrzení, že jsme se v rámci této Komise z legislativního hlediska nezabývali finančními službami, není přesné. Od zahájení činnosti této Komise se dvě třetiny legislativních opatření přijatých postupem spolurozhodování nebo postupem projednávání ve výborech týkalo finanční oblasti, z nichž 19 bylo přijato postupem spolurozhodování. Další budou následovat v příštích týdnech a měsících, a jako první bude na začátku příštího měsíce návrh týkající se ratingových agentur.

Dovolte mi uvést příklad týkající se těchto agentur. Buďme v této otázce velmi otevření. Osobně jsem několikrát hovořil s mnoha vládami o potřebě regulace ratingových agentur. Odpovědí bylo jednoznačné odmítnutí. To je pravda. Proto vás žádám – některé z těch, kdo kritizují Komisi: možná byste mohli využít svého vlivu na své vlády nebo strany, jež jsou ve vašich vládách zastoupeny. To by bylo nejužitečnější, protože když jsme o tom před několika měsíci diskutovali – a v této oblasti komisař McCreevy podporoval regulaci ratingových agentur –, byl nejambicióznějším návrhem projednávaným některými vládami kodex chování.

Můžete říci, že je to všechno velmi dobré, že na to má Komise právo. To je pravda, ale v záležitosti finančních služeb není situace taková jako jinde – jak víte. Když jsme procházeli krizí – a vrchol této krize nastal letos v září (ale již od srpna loňského roku jsme měli tento plán) –, tak nám mnohé naše vlády důrazně radily, abychom nepředkládaly návrhy, které by mohly zvýšit zděšení nebo které by vytvořily nějaký druh panické reakce. To je věc, u níž se domnívám, že Komise musí být přísná. Ve velmi citlivých otázkách týkajících se finančních trhů nemůžeme vydávat prázdná oznámení. Nemůžeme pouze vydávat prohlášení. V této záležitosti je velmi důležité zachovat koordinaci mezi Parlamentem, Komisí a Radou. Rád bych řekl, že v Evropské radě, už ze své podstaty, podporujeme evropský rozměr regulace a dohledu. Říkám to velmi upřímně. Pokud Komise nevypracovává návrhy z toho, co jste právě předložili, není to vždy proto, že bychom spali, nebo kvůli ideologické zaujatosti. Je to z důvodu analýzy situace, která ukázala, že možnost dosažení cílů je rovná nebo blízká nule. Velmi upřímně, toto vám chci sdělit. Budeme mít čas podívat se na všechny příčiny a všechny fáze tohoto procesu, ale domnívám se, že je pro vás důležité, abyste to při rozpravě věděli.

Zcela upřímně, před dvěma týdny některé vlády stále tvrdily, že nebudeme potřebovat evropskou reakci. Pravděpodobně jste si všimli, že jsem v evropském tisku zveřejnil článek, v němž žádám – obhajuji – evropskou reakci, a některé naše vlády říkaly: „Ne, to můžeme udělat na vnitrostátní úrovni. Nepotřebujeme evropský rozměr.“ Jednejme společně. Podívejme se na sebe kriticky, což všichni potřebujeme udělat, ale pokusme se vyhnout zjednodušené odpovědi na tuto velmi složitou otázku. Jsme připraveni konstruktivně spolupracovat s Evropským parlamentem a Radou, abychom nalezli řešení dobrá pro Evropu a případně pro okolní svět.

(Potlesk)

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ ROURE
Místopředsedkyně

 
  
MPphoto
 

  Gilles Savary (PSE).(FR) Paní předsedající, velmi lituji, že mi pan Pöttering neudělil slovo, když jsem jej o to žádal, protože jsem jej pouze žádal o právo na odpověď a dával bych přednost tomu, aby se tak stalo za přítomnosti předsedy Rady.

Jem podrážděn, jak se zde z francouzských socialistů udělali fackovací panáci. Nikdy, nikdy jsem nezažil, aby úřadující předseda Rady zpochybnil jakoukoli politickou stranu. Nikdy jsem nezažil, aby francouzský prezident zpochybnil své spoluobčany na mezinárodní scéně, jako se tomu stalo v tomto případě, a proto to považuji za urážlivé, a rád bych, aby se francouzská vláda formálně omluvila.

(Předsedající řečníka přerušila)

 
  
MPphoto
 

  Robert Atkins (PPE-DE). - Paní předsedající, procesní námitka. Máme zde další příklad absurdně špatného řízení této sněmovny. Je nejvyšší čas, aby předsednictvo pochopilo, že se hlasování má konat v ohlášeném čase, a nikdo není důležitější než výkon našeho demokratického práva během hlasování. Proto vás žádám, abyste, prosímm, na předsednictvu sdělila, jak jsou naše záležitosti řízeny, aby mohlo dojít ke zlepšení a abychom hlasovali ve správnou dobu a aby měla vystoupení správnou délku.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Pane Atkinsi, pokud dovolíte, budeme pokračovat v rozpravě.

Dámy a pánové, chtěla bych vás požádat, abyste striktně dodržovali čas přidělený pro vaše vystoupení. Nebuďte překvapeni, když vás přeruším.

 
  
MPphoto
 

  Linda McAvan (PSE). - Paní předsedající, mrzí mě, že úřadující předseda Rady odešel, protože pro něj mám jeden vzkaz, ale doufám, že se ho ujme pan Jouyet.

To, co dnes dopoledne řekl o změně klimatu, je velmi důležité a bylo správné, že upozornil pana Nassauera, že nyní není vhodná doba, abychom se vzdali našich cílů v oblasti změny klimatu a oslabili návrhy, které máme před sebou.

(Potlesk)

V Parlamentu a Radě existuje silná lobby. Začalo to před vypuknutím finanční krize v letošním létě: začalo to loni. V Berlíně stěží zaschl inkoust, když se někteří lidé začali snažit o jejich oslabení.

Prezident Sarkozy požádal o účast Parlamentu. Chce získat mnohem víc než účast: chce nás zapojit do spolurozhodování. Nevím, proč vůbec hovoříme o významu spolurozhodování: bez spolurozhodování tohoto Parlamentu nebude žádný klimatický balíček.

Chceme se dohodnout do Vánoc. Skupina sociálních demokratů se vám může zavázat. Nejsem si jista protistranou – pan Sarkozy asi požádá svoje lidi. Skupina sociálních demokratů chce závazek do Vánoc, ale nikoliv nějakou dohodu. Chceme spolehlivou dohodu; chceme dohodu, která bude vyvážená z hlediska životního prostředí, pracovních míst a konkurenceschopnosti.

Avšak nechceme dohodu, která bude nejmenším společným jmenovatelem. Prezident Sarkozy nás upozornil, co se stane, pokud budete usilovat o nejmenší společný jmenovatel. Víme, že jednotlivé země mají problémy – a můžeme o nich hovořit –, ale potřebujeme balíček, který bude důvěryhodný pro mezinárodní rozhovory a nebude vycházet z kompenzací v jiných zemích, protože by se potom nejednalo o důvěryhodný balíček a balíček, který ruší systém pro obchodování s emisemi a zničí cenu uhlíku. Pane úřadující předsedo, doufám, že tento vzkaz předáte panu Sarkozymu.

Pan Nassauer hovořil o nákladech klimatického balíčku. Dnes přihazujeme miliardy a miliardy na finanční krizi, jíž čelí naše banky. Samozřejmě se jedná o cenu, kterou pro balíček vypracovala Komise, ale nechci se za pár let vrátit mezi naše občany a prohlásit, že jsme tady a teď nejednali o změně klimatu, a proto bude třeba nalézt další miliardy. Horší než tyto finanční prostředky je, že budou zničeny životy na celé naší planetě. Buďme politicky odvážní na všech stranách této sněmovny; pojďme kupředu a dohodněme se s Radou a udělejme to do Vánoc v průběhu mezinárodních rozhovorů.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Margarita Starkevičiūtė (ALDE). - (LT) Ráda bych řekla ještě jednu věc. Předseda Komise uvedl, že reakce Evropské unie na krizi byla nedostatečná. Ve skutečnosti byla reakce silná. Členské státy reagovaly, ale evropské instituce byly na reakci příliš pomalé. To přesně dokládá dnešní dění v této sněmovně – když odešel pan Sarkozy, odešli všichni novináři. O nás se nikdo nezajímal. Důvodem je především naše neschopnost reformovat svůj způsob práce. V Evropské komisi a Evropském parlamentu se nachází spousta skvělých lidí, ale byrokratický systém znehybňuje jakoukoliv iniciativu. Byli jsme schopni reagovat na tsunami v Asii, ale zítra budeme diskutovat o rozpočtu, který byl sestaven tak, že nezohledňuje skutečnost, že v Evropě prožíváme ekonomickou tsunami. Něco bychom mohli udělat – přidělit našemu rozpočtu jiné priority. Mohli bychom také stanovit priority v našich parlamentních výborech, což by nám mohlo pomoci krizi přežít a naplnit očekávání občanů. Evropská komise by měla být reformována. Chtěla bych zdůraznit, že je třeba oddělit strategické a technické funkce Komise, aby pak mohla pracovat efektivněji.

 
  
MPphoto
 

  John Bowis (PPE-DE). - Paní předsedající, úřadujícímu předsedovi, přestože není teď přítomen, bych chtěl sdělit: dnes dopoledne jste výmluvně hovořil o výzvách naší ekonomické budoucnosti, které jsou zcela správně na předním místě naší agendy, ale stejně správně a neméně výmluvně jste na summitu i znovu dnes objasnil, že vaším záměrem je dodržet harmonogram a cíle boje proti změně klimatu. Vaše slova jsou zásadní a správná. Řekl jste, že klimatický balíček je tak důležitý, že ho prostě nemůžeme ztratit kvůli finanční krizi.

Bylo velmi důležité, že kancléřka Merkelová, nehledě na reálné obavy její země a dalších zemí, objasnila, že Německo podporuje provádění cílů v oblasti změny klimatu a nalezení řešení před prosincovým summitem. Je-li to výzva, kterou jste nám uvedl, jsem přesvědčen, že bude Parlament reagovat účinně a včas.

Ale pozornost se nyní, jak musím říci, upírá na Radu. Abychom toho dosáhli, potřebujeme záruky pro země se skutečnými problémy, například pro Polsko a jeho uhlí. Budeme muset mít jasno ohledně kritérií pro mírnější dopad, o nichž víme, že budou stanovena pro omezený počet odvětví a sektorů se skutečnými problémy s úniky. Musíme mít rovněž jasno v tom, že naše podpora biopaliv v dopravě bude záviset na rozvoji paliv z obnovitelných zdrojů. Bez toho bychom způsobili neopravitelné škody na našem životním prostředí a obydlích lidí a stanovištích volně žijících živočichů a rostlin.

Stanovili jsme si obrovský úkol, ale nemůžeme si dovolit neuspět. Ekologická katastrofa by z našich současných ekonomických problémů udělala nicotnou záležitost.

Jak řekl prezident Sarkozy, tyto dvě politiky musí fungovat souběžně. Ale musíme zajistit – pan prezident musí zajistit –, aby Parlament nebyl odsunut stranou kvůli neschopnosti Rady následovat jeho vedení.

 
  
MPphoto
 

  Bernard Poignant (PSE).(FR) Paní předsedající, jsem první francouzský socialista, který se zapojil do rozpravy. Lituji, že úřadující předseda Evropské rady odešel, když považoval za vhodné vtipkovat na účet nejsilnější strany ve své velké zemi. Měl plné právo tak učinit, ale rovněž měl povinnost zde zůstat, aby si vyslechl odpověď: proto si na něj takto stěžuji. Stejně tak si nemyslím, že je dobré, aby se úřadující předseda Evropské rady snažil zasít rozkol do jedné z největších parlamentních skupin. Pan Schulz mu odpověděl. Když se posmívá francouzskému socialismu, měli byste se zamyslet nad tím, čemu se posmívá. Zapomíná, že francouzský socialismus dal Evropě Françoise Mitterranda, zapomíná, že nám dal Jacquese Delorse...

(Potlesk)

... a zapomíná, že v zájmu toho, aby byl sám v Evropě důvěryhodný, dokonce si dva socialisty půjčil, Bernarda Kouchnera a Jeana-Pierra Jouyeta.

 
  
MPphoto
 

  Lena Ek (ALDE). - (SV) Paní předsedající, důležité jsou dvě věci. První je finanční krize. Je důležité, abychom z Evropy mluvili jedním hlasem. Když jsme naposledy řešili krizi společně s USA, bylo to při diskusích o terorismu. Dovezli jsme mnoho pravidel, které se dnes zdají velmi cizí evropskému názoru na ochranu soukromí. Je třeba, abychom ke krizi přistupovali evropsky, a proto potřebujeme společná pravidla a normy například pro transparentnost, solidaritu a druhu použitých finančních nástrojů na evropském trhu. Pakt stability by byl pro tento účel vynikající.

Druhou je klimatický balíček. Hlasovali jsme o něm ve dvou hlavních výborech a velkou většinou jsme rozhodli o linii podpory návrhu Komise. Nechceme na tom nic měnit kvůli cílům nebo harmonogramu. Pokud předsednictví myslí podporu cílů i harmonogramu, počkáme na oznámení, kdy budeme mít možnost k setkání a konkrétnímu projednání této záležitosti. Pokud se týká Parlamentu, využijeme naší síly spolurozhodování a postupu spolurozhodování v rámci interinstitucionální rovnováhy.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Alexander Radwan (PPE-DE).(DE) Paní předsedající, také bych rád hovořil přímo k panům Sarkozymu a Barrosovi, zejména proto, že bych se chtěl obrátit na předsedu Komise, protože někteří komisaři nebyli v posledních letech příliš úspěšní.

Občané očekávají, že se Evropa bude sama zabývat důležitými záležitostmi, nikoliv podružnostmi. Pan Schulz, který právě odešel ze sněmovny, hodil všechny konzervativce do jednoho pytle. Lidé neočekávají, že budou vychováváni v méně významných otázkách. Namísto toho chtějí větší uvolnění regulace malých a středních podniků a občanů a více činnosti ve významných otázkách. Chtěl bych zdůraznit, že Evropský parlament již od roku 2003 do současnosti vyzývá Komisi, aby předložila návrh o ratingových agenturách. Mezitím se Komise překvapivě dověděla o termínu záruční fond, přestože se to nepochybně netýká všech komisařů. Předseda Komise se touto oblastí nyní zabývá.

Pan Schulz si věci velmi zjednodušil tím, že hodil vinu pouze na konzervativce. Ve skutečnosti to byla Rada, která po mnoho let bránila jakémukoliv pokroku v oblasti dohledu. Byli to němečtí ministři financí, pánové Eichel a Steinbrück. Chtěl bych Parlamentu připomenout, že osobou, která byla pravidelně zodpovědná za zpomalení na evropské úrovni – a chtěl bych požádat socialisty, aby to sdělili svému předsedovi – byl pan Koch-Weser, který má nyní dobré místo v Deutsche Bank.

V budoucnosti očekáváme, že Evropa uplatní v rámci regulace finančních trhů své morální hodnoty a priority. To znamená udržitelnost, nikoliv pouhou maximalizaci rizik za účelem maximálního zisku. Rovněž to znamená zaměřit se na základní prvky, jako to dělají malé a střední podniky. Toto musíme zavést v mezinárodním kontextu. Nepostačuje pouze konat mezinárodní konference. Evropa musí být jednotná, aby na mezinárodní úrovni zajistila, že se již nic podobného nebude opakovat.

 
  
MPphoto
 

  Pervenche Berès (PSE).(FR) Paní předsedající, když se dívám na závěry Rady, něco mne zarazilo. Hovoří se zde o otázce plateb, a zcela správně protože se jedná o významnou otázku, kterou musíme řešit společně a převzít za ni odpovědnost. Avšak je zde ještě otázka daňových rájů, a v tomto ohledu mám dojem – i když to možná špatně chápu –, že i mezi řádky text mlčí.

Úřadující předseda Rady prohlásil, že bychom měli být ambiciózní a nesledovat pouze nejmenšího společného jmenovatele; ráda bych ho vyzvala, aby dodržoval stejnou linii i v otázce daňových rájů. Rovněž chci vyzvat předsedu Barrosa, aby kvůli řešení krize eventuálně zvýšil počet členů svého týmu o komisaře Kovácse, pokud chce tyto problémy skutečně zvládnout.

Konečně bych chtěla vyzvat Komisi, aby požádala členské státy o revizi jejich národních akčních plánů. Proč máme koordinovat hospodářské politiky na základě vnitrostátních programů, které nezohlednily předpovědi recese, jíž budeme muset čelit? Pokud bere hospodářské řízení vážně, je třeba, aby Komise požádala členské státy o revizi jejich plánů s ohledem na reálnou hospodářskou situaci, s níž se budou muset potýkat.

Konečně všichni řekli svoje a nakonec musíme mít určitou evropskou spolupráci, ale to nestačí. Máme historickou příležitost poskytnout státům nástroje k ovlivnění reality hospodářských politik a hospodářských a průmyslových strategií, takže toho udělejmě většinu. Je třeba, abyste jménem Komise převzal iniciativu a stanovil rámec pro způsob znárodňování bank ze strany členských států, aby je proměnily v nástroje dlouhodobého financování investic, které potřebujeme…

(Předsedající řečnici přerušila)

 
  
MPphoto
 

  Jacek Saryusz-Wolski (PPE-DE). - (FR) Paní předsedající, pane Jouyete, Evropská rada věnovala část svých závěrů zabezpečení dodávek energie, ale tato otázka sešla ze zřetele a je v rozpravách přehlížena. Nyní je důležitější než kdy jindy. Podporuji závěry Rady, ale neměly by být přehlíženy podrobnosti, a zejména ty podrobnosti a konkrétní záležitosti, které chybí. Rád bych dvě z nich uvedl.

První je klíčová otázka vztahů mezi EU a zeměmi původu a tranzitními zeměmi. Myšlenka vystupňování naší energetické diplomacie je zcela oprávněná, ale na straně členských států vždy chybí vůle shodnout se na poselství, které vysíláme třetím zemím, a soudržnost našich politik na vnitrostátní úrovni týkajících se společných zájmů Unie. Stručně řečeno – chybí nám společná zahraniční politika a společná politika v oblasti zabezpečení dodávek energie. Nejmenší společný jmenovatel, konkrétně koordinace našich postojů vůči našim dodavatelům a tranzitním zemím, zdaleka není dosažen a uplatňován. Namísto jednoho hlasu se platná politika řídí heslem „každý sám za sebe“, což dokládá řada dvoustranných dohod, které oslabují naši vyjednávací pozici a poškozují obraz naší jednoty vůči okolnímu světu.

Druhým problémem jsou chybějící evropské projekty. Není zde ani zmínka o projektech ropovodů a plynovodů, které jsou klíčové, pokud máme zajistit naši energetickou bezpečnost, a osud Nabucca se nyní zdá nejistý, přestože byl označen za projekt s vysokou prioritou.

Je rovněž třeba, abychom se ohledně zabezpečení dodávek energie poučili z gruzínské krize a vytvořily účinný systém ochrany stávající infrastruktury v tranzitních zemích během období války nebo nestability.

Na závěr připomínám hesla Rady: odpovědnost a solidarita. Nyní je na nás, abychom toho učinili více, jinak bude existovat nebezpečí, že otázka zabezpečení dodávek energie nebude nikdy vyřešena.

 
  
MPphoto
 

  Dariusz Rosati (PSE). – (PL) Paní předsedající, protože vystupuji v rozpravě o závěrech Evropské rady, měl bych zmínit dvě otázky.

První se týká finanční krize. Ta bezpochyby prokázala, že systém regulatorního dohledu nad bankami potřebuje nutně modernizaci. Změny by měly být zaměřeny na zlepšení posuzování rizik u aktiv a úpravu preventivních opatření pro nové finanční nástroje. Rovněž jsou však potřeba změny vedoucí k odstranění cyklické povahy rozhodnutí o hypotékách. Počet hypoték narůstá s cenou nemovitostí, a stejně tak i klesá, když klesá i cena. Je to přesně ten mechanismus, který přispívá k tvorbě spekulativních bublin.

Druhá otázka, kterou uvedu, se týká klimatického balíčku. Vítám rozhodnutí Rady usilovat o kompromis v rámci systému prodeje povolenek pro emise CO2. Existují členské státy, kde se 90 % energie vyrábí z uhlí. Pokud by tyto země měly povinnost nakupovat 100 % svých povolenek již od roku 2013, melo by to katastrofální dopad na jejich hospodářství. Zdravý rozum a zásada rovného zacházení vyžadují zavedení přechodných období.

 
  
MPphoto
 

  Avril Doyle (PPE-DE). - Paní předsedající, v březnu 2007 za německého předsednictví, a znovu v roce 2008 za předsednictví slovinského, se evropští vedoucí představitelé zavázali k dosažení cíle snížení emisí skleníkových plynů o alespoň 20 % do roku 2020, což není příliš ambiciózní. Nedělejme si iluze: abychom v Kodani zajistili mezinárodní dohodu o klimatu platnou po roce 2012, budeme muset vyslat jasný a jednoznačný signál prostřednictvím našich právních předpisů.

Současná mezinárodní krize finanční likvidity a hospodářský pokles umožnily, že jsou mnozí opatrní ohledně dlouhodobých cílů v oblasti emisí CO2 nebo k závazkům průmyslu týkajícím se dosažení nezbytného snížení emisí skleníkových plynů, a tím i přiblížení Evropy nízkouhlíkové a udržitelné ekonomice, jež tak zoufale potřebujeme a která, s čímž souhlasím, zažehne třetí průmyslovou revoluci, přičemž bude mít Evropa vzrušující výhodu v tom, že se pohne jako první v celé oblasti nových technologií.

Avšak na cíle EU po roce 2012 by nemělo být nahlíženo s ohledem na současnou hospodářskou krizi. Jsem přesvědčena, že je naše vlády budou schopny vyřešit v kratším termínu, a musíme jednat nyní, aby budoucí generace nenesly zátěž – včetně ekonomického zatížení – jakéhokoliv zpoždění klimatického a energetického balíčku. Nemůžeme v budoucnu platit vyšší cenu za naši neschopnost jednat nyní, jinak k nám nebude historie přívětivá – neboli jak řekl pan prezident Sarkozy: zmeškáme naši schůzku s historií.

Evropský parlament mi dal, jakožto jednomu ze zpravodajů pro klimatický balíček, silný mandát pro vedení jednání s Radou v rámci trialogu a já beru tento úkol vážně. Musíme zachovat cíle a harmonogram a, jak řekl pan Sarkozy, hlavní cíl s některými kompromisy bude na pořadu dne. Očekávám velmi úzkou spolupráci s Komisí i Radou pod francouzským předsednictvím. Jsem přesvědčena, že společně můžeme nalézt účinnou a fungující dohodu o klimatickém a energetickém balíčku do letošního prosince a že se nám to podaří…

(Předsedající řečnici přerušila.)

 
  
MPphoto
 

  Ieke van den Burg (PSE). - Paní předsedající, je zajímavé pozorovat, že se v Radě stává dohled nad finančním trhem Chefsache. Oceňuji vytvoření skupiny na vysoké úrovni s panem Jacquesem de Larosièrem, kterou jsme v Evropském parlamentu požadovali několik let.

Chci uvést toto jasné poselství: samotná koordinace nestačí. Skutečně potřebujeme institucionální řešení. Dobrovolná koordinace vnitrostátních orgánů dohledu na základě systémů „stížnost nebo vysvětlení“, například Solvency II, a návrhy směrnice o kapitálových požadavcích nepostačují, stejně jako Fórum finanční stability, které nemá žádnou odpovědnost a na němž jsou zastoupeny pouze velké země a jejich národní zájmy. To není jasný hlas Evropy. Potřebujeme jednotnou architekturu podobnou evropskému systému centrálních bank, jež je výborná jako vnitřní arbitr a má silný hlas na mezinárodní scéně.

 
  
MPphoto
 

  Paul Rübig (PPE-DE). (DE) Paní předsedající, především bych rád poblahopřál Radě k její dohodě o třetí cestě týkající se klimatického a energetického balíčku. Je to rozumné řešení, jež nám umožní zabránit povinnému nákupu energetických společností, ale nicméně zajistí soudržnou hospodářskou soutěž.

Druhou věcí, kterou chci uvést, je to, že téma CO2 je v kontextu finanční krize samozřejmě velmi významné, protože aukcemi znovu podstupujeme riziko obcházení reálné ekonomiky a vytvoření nového spekulativního finančního nástroje, které odvede energeticky náročný průmysl z Evropy. Proto vás chci opětovně požádat, abyste velmi pozorně zvážili, zdali by bezplatné přidělování certifikátů na emise s jasným 20% zvýhodněním nebylo rozumnější než sebrat finanční prostředky podnikům, jež je potřebují pro investování do inovací a výzkumu, aby dosáhly snížení o 20 %.

Je třeba, abychom podporovali investice, zejména u malých a středních podniků. Proto také požaduji výraznější rozvoj transevropských sítí, především v oblasti energetiky, a rozvoj strategií pro efektivní opatření v oblasti energetické účinnosti, protože to je obzvláště významné pro naše malé podniky, zaměstnanost a čistou mzdu v Evropě.

Konečně bych rád požádal komisaře Kovácse, aby zvážil, jak bychom mohli znovu rozhýbat ekonomiku pomocí daňové politiky, a zejména pomocí nových a krátkodobějších příležitostí pro amortizaci a vhodná zvýhodnění. Realizací nových daňových politik a pobídek je možné podpořit evropskou ekonomiku.

 
  
MPphoto
 

  Giles Chichester (PPE-DE). - Paní předsedající, nebylo by nepřípadné přirovnat krizi na finančních trzích k hurikánu: jakmile vítr zeslábne, nastane iluze klidu, ale zkáza zůstane a náprava bude trvat mnoho let, a tak to bude i s hospodářskými a sociálními důsledky otřesů, které právě zažíváme.

V rámci měnící se situace musíme dosáhnout rovnováhy mezi kontinuitou a přizpůsobením. Pokud se týká energetické politiky, jedná se o udržitelnost a konkurenceschopnost a současně musíme zvážit, jestli potřebujeme změnit taktiku, prostředky. Energie je klíčová pro náš způsob života a životní standard. Je to dlouhodobé odvětví, kde vybudování nových kapacit trvá 5, 10 nebo 15 let, a samozřejmě nemůže existovat krátkodobá odpověď na takové krátkodobé výzvy, s nimiž se potýkáme. Stejně tak je dlouhodobý i boj proti změně klimatu a neexistuje žádná kouzelná hůlka nebo jednoduché řešení.

Pokud se týká taktiky, existují lidé, kteří mají výhrady vůči rozsahu a načasování cílů v tomto balíčku. Jsou zde ti, kteří se obávali unikání uhlíku nebo odlivu evropských pracovních míst již před finanční krizí. Možná se budeme muset znovu zabývat podrobnostmi, když ne samotnou zásadou.

Avšak moje hlavní obavy se nyní týkají toho, co bychom udělat neměli, tedy abychom nespadli do pasti nadměrné regulace, protože nadměrná regulace může urychlit něco mnohem horšího: pokles jako ve třicátých letech. Jsem si dobře vědom významu správné regulace pro dobré fungování trhu, ale nezabíjejme husu, která sedí na zlatém vejci.

 
  
MPphoto
 

  Ryszard Czarnecki (UEN). – (PL) Díky úsilí prezidenta a ministerského předsedy mé země, Polska, zvítězil na bruselském summitu zdravý rozum a bylo vysláno vhodné poselství týkající se klimatického balíčku. Podle dohod na summitu, za něž děkujeme evropským vedoucím představitelům, se snížilo riziko nadměrných environmentálních omezení, jež by mohla dopadnout zejména na nové členské státy. Avšak zcela nezmizela.

Summit se také zabýval finanční krizí. Kuriózně byl několik dnů před tím uspořádán menší summit, jehož se zúčastnily největší země Evropské unie. Tento menší summit připomínal politbyro Komunistické strany Sovětského svazu. Nejsilnější členské státy Unie nemají právo vnucovat svá řešení ostatním zemím. Kromě toho je znepokojující použití dvojích norem. Odkazuji na skutečnost, že to je akceptovatelné pro financování bank v členských státech, ale nikoliv pro pomoc polským loděnicím. V tomto ohledu není Evropská unie nepodobná Farmě zvířat George Orwella, kde jsou si zvířata rovna, ale některá jsou si rovnější.

 
  
MPphoto
 

  Zuzana Roithová (PPE-DE). – (CS) Diskuzi o míře a tempu zvyšování ekologických, sociálních a dalších standardů a revizi evropské regulace, to já považuji za klíč k řešení ekonomické recese, které bude nyní čelit evropské hospodářství. Pan Schulz tady citoval s posměchem závazek Komise a Rady, ale i Parlamentu snížit přeregulovanost Unie. A přitom to je ta přidaná negativní hodnota, která zhoršuje konkurenceschopnost EU na globální úrovni. Automobilový, elektronický, sklářský, textilní a další průmysly potřebují nikoliv finanční injekce, ale rozumnou míru regulace. Finanční krize není důsledek malé regulace, ale selhání kontrolních mechanismů. A to je to, co neochránilo investice a ohrožuje zaměstnanost. A totéž se týká i pravidel na globální úrovni. Krize a globální ekonomická recese je příležitostí, jak důsledněji kultivovat pravidla pro globální trhy, nejen ty evropské s ohledem na trvale udržitelný a ekologický i sociálně přiměřený rozvoj. To je to prostředí, které musíme pro Evropany vytvářet i na globální úrovni. Jinak vítám dohodu Rady o energetickém balíčku.

 
  
MPphoto
 

  Stavros Lambrinidis (PSE). - (EL) Paní předsedající, to, co dnes potřebujeme, je nová hospodářská a sociální dohoda, „new deal“. Pokud toho Evropská unie nedosáhne, pak bude tržní nenasytnost dále podněcovat ke kontraproduktivním investicím zadlužujícím její budoucnost a budoucnost jejích pracovníků a občanů.

Co podle nás znamená new deal? Potřebujeme nový systém hospodářského řízení, novou úlohu Evropské centrální banky, nové pojetí sociálního státu, nikoliv jako přívěsku volného trhu, ale jako klíče k rozvoji. Potřebujeme nové evropské financování, fond pro ekologický rozvoj, skutečný globalizační fond a samozřejmě větší evropský rozpočet a potřebujeme nový sociální Maastricht pro zaměstnanost a růst.

 
  
MPphoto
 

  Marios Matsakis (ALDE). - Paní předsedající, mnoho evropských občanů – včetně některých z těch, jež zastupuji – se chce zeptat pana Barrosa a pana Sarkozyho, zdali považují za vhodné, aby náklady finanční krize nesli řádní občané, namísto bankovních manažerů ve Spojených státech či v Evropě, které vydělaly miliony na nedbalém jednání – v některých případech dokonce trestném – a kteří si užívají svých milionů v daňových rájích, nebo je mají uloženy na bezpečných účtech. Rovněž by se chtěli zeptat pana Barrosa a pana Sarkozyho, jestli je spravedlivé, že když se americká ekonomika nachladí, nebo dostane rakovinu, měli by to být evropští občané, kdo podstoupí chemoterapii. „Ano“ spolupráci s Američany, ale „ne“ závislosti.

 
  
MPphoto
 

  Marie Anne Isler Béguin (Verts/ALE). - (FR) Paní předsedající, pane Jouyete, byla jsem v Tbilisi, když tam přijel pan prezident, aby vyjednal mírový plán, a samozřejmě bych jej ráda ocenila za rychlou akci k zastavení této války. Válka však byla zčásti způsobena i naším selháním: po 14 let jsme byli příliš opatrní; pozorovali jsme situaci v klidu, i když se provokace v separatistických regionech stupňovaly. Je pravda, že tato válka byla pro Evropu budíčkem, který ji konfrontoval s jejími úkoly, ale požár na Kavkazu stále doutná a my musíme učinit vše, abychom mohli v zájmu bezpečnosti celé Evropy ukončit všechny nevyřešené konflikty.

Pane Jouyete, je mi rovněž známo, že jsou evropské země rozděleny ohledně vstupu Gruzie do NATO; já sama jsem proti tomu. Něco vám navrhnu: žádám Evropskou unii, aby pro tyto kavkazské země navrhla neutralitu. Pouze neutralita utiší napětí s Ruskem a definitivně ochrání tento subregion před novými konflikty. Neutralita zajistí bezpečnost těchto nových demokracií a pomůže zajistit naši vlastní bezpečnost.

 
  
MPphoto
 

  Mirosław Mariusz Piotrowski (UEN). – (PL) Jednou z hlavních otázek vznesených na summitu v souvislosti s klimatickým balíčkem byla globální finanční krize. Je správné, že se Rada na tento problém zaměřuje. Avšak znepokojivé je, že klíčová rozhodnutí byla přijata dříve, na summitu zástupců pouhých čtyř zemí. Stanovisko bylo posléze upevněno v rámci tzv. euroskupiny a Evropské radě pouze předneseno. Tento postup vzbuzuje hluboké obavy, zdali je Evropská rada skutečně brána vážně, nebo je jen fórem, které razítkuje rozhodnutí malých skupin vedoucích představitelů. Máme si myslet, že pro všechny záměry a účely nyní existuje třírychlostní Evropa?

S ohledem na globální krizi je rovněž důležité přezkoumat dřívější rozhodnutí o omezení emisí oxidu uhličitého. Jejich rychlá realizace by mohla dále zintenzivnit recesi, zejména v zemích střední a východní Evropy, jako je Polsko, s nepříznivými dopady na celou evropskou ekonomiku. Proto musí být přijat samostatný balíček pro země, jejichž hlavním zdrojem energie je uhlí.

 
  
MPphoto
 

  Jean-Pierre Jouyet, úřadující předseda Rady.(FR) Paní předsedající, s ohledem na právě přednesené reakce budu stručný.

Rád bych řekl paní McAvanové, že s ní zcela souhlasíme a nový balíček by měl být ambiciózní, dále doufáme, že s případnou pomocí Parlamentu budeme schopni dosáhnout dohody před Vánocemi a že souhlasíme s tím, aby se nejednalo jen tak o nějakou dohodu. Proto zcela sdílíme vaši filozofii a doufáme, že se nám podaří dosáhnout správné rovnováhy mezi hospodářskou soutěží a udržitelným rozvojem.

Paní Starkevičiūtėové bych chtěl sdělit, že je již zřejmý závažný dopad finanční krize. Musíme, a to bych chtěl říci i ostatním řečníkům, si zachovat svůj kurz, a proto se držíme energetického a klimatického balíčku. K tématu rozpočtu EU budeme jednat zítra, a to v souvislosti s vaším prvním čtením. Jsem přesvědčen, že se návrh Komise zaměřuje na růst a udržitelný rozvoj a že od toho nesmíme ustoupit, ale k tomu se vrátíme v průběhu zítřejší rozpravy.

Pokud se týká poznámek pana Bowise, je jasné, že nemůžeme dát v sázku naše cíle týkající se klimatického a energetického balíčku kvůli finanční krizi – to již bylo zdůrazněno. Musíme však zohlednit rozdíly ve vnitrostátních zdrojích energie a v sektorální rovnováze.

Pánům Poignantovi a Savarymu bych chtěl říci, že uznávám významný příspěvek francouzských socialistů k rozpravám v Evropském parlamentu, a zadruhé, že se považuji za jednoho z těch, kdo ví nejvíc o tom, kolik Evropa dluží Jacquesi Delorsovi a Françoisovi Mitterrandovi. Rovněž si myslím, že to Francouzská socialistická strana musí někdy říkat hlasitěji, aby se předešlo některým nejasnostem: „Evropa není záležitostí pravice nebo levice. Je to evropská záležitost.“ To jsem se naučil od Jacquese Delorse a vím, že s tím budou pánové Savary a Poignant souhlasit.

K vystoupení paní Ekové – cíle a harmonogram samozřejmě bereme vážně. Musíme jednat, abychom zajistili připravenost balíčku pro mezinárodní výzvy, jimž bude muset Evropa čelit.

Pokud se týká poznámek pana Radwana a dalších ohledně finanční krize – zřetelně provádíme opatření pro ochranu naších občanů, pro ochranu střadatelů a abychom zajistili, že osoby z různých institucí odpovědné za krizi za to budou muset zaplatit. Již jsme uvedli, že by se v tomto případě měla uplatnit zásada řádného výkonu činnosti. Vložené finanční prostředky musí být použity k ochraně občanů a střadatelů; nejsou určeny jako dárek pro subjekty primárně zodpovědné za finanční krizi, ať již ve Spojených státech, nebo v Evropě, protože vsadily příliš mnoho na spekulace.

Paní Berèsová má pravdu, když zdůrazňuje, jak již bylo řečeno, boj proti daňovým rájům v EU i za jejími hranicemi. Tato záležitost není v závěrech Evropské rady patřičně projednána, ale jak řekl úřadující předseda Rady, budou další evropská zasedání – a „evropská“ je to správné slovo. Neexistuje dvou, tří nebo čtyřrychlostní Evropa: konají se evropská zasedání, kde můžeme společně navrhovat mezinárodní finanční předpisy – nové mezinárodní finanční předpisy –, které vydláždí cestu lepšímu dlouhodobému financování ekonomiky. Souhlasím s tím, co zaznělo na adresu potřeby rozmanitosti v rámci poradní skupiny vytvořené Komisí.

Pan Saryusz-Wolski má pravdu a přednesl velmi důležitou poznámku: dostatečně nezdůrazňujeme závěry Rady týkající se zabezpečení dodávek energie. Výsledky z posledního zasedání Evropské rady ohledně zabezpečení dodávek energie jsou velmi důležité. Současně je třeba, abychom dali praktický rozměr tomu, co bylo řečeno o vztazích mezi zeměmi původu a tranzitními zeměmi. Je nám zcela jasné, jaké poselství musíme vyslat třetím zemím, a samozřejmě to musíme mít na paměti během dialogu s Ruskem. Rovněž je třeba, abychom tyto závěry zformovali pomocí podpory projektů diverzifikace zdrojů dodávek, například těch uvedených, a zejména projektu Nabucco. Samozřejmě tímto způsobem vznikl na posledním zasedání Evropské rady určitý druh energetické Evropy.

K poznámkám pana Rosatiho – jak jsme již uvedli, musíme zohlednit konkrétní povahu energetické situace v Polsku, zejména pokud se týká uhlí, ale je zřejmé, že Polsko bude mít rovněž odpovědnost za plnění v kontextu příprav na poznaňský summit, který se uskuteční v průběhu tohoto roku.

Konečně zcela souhlasím s tím, co uvedla paní Doyleová. Musíme mít smysl pro odpovědnost. Kvůli finanční krizi nesmíme zapomínat na nezbytnou reakci na ekologickou krizi a nesmíme se schovávat za krizi finanční.

Pokud se týká požadavku paní van den Burgové, skutečně potřebujeme lepší institucionální koordinaci na úrovni dohledu. Je třeba, abychom rozlišovali mezi dohledem a regulací, a pokud se týká orgánů dohledu, potřebujeme lepší koordinaci na institucionální úrovni.

Jsem stejně jako pan Rübig potěšen dohodou o „třetí cestě“ energetického návrhu. Je to, podle mého názoru, zcela uspokojivý kompromis. To vám mohu říci za sebe. Důležité jsou rovněž daňové pobídky pro úspory energie: s tímto názorem souhlasím.

Vrátím se k tomu, co říkal pan Chichester – je pravda, že potřebujeme strukturální řešení jak pro finanční krizi – to bude úkolem následujících summitů –, tak pro změnu klimatu, a musíme mít především k dispozici dobrou regulaci, nikoliv nadměrnou regulaci.

Konečně k poznámkám pana Czarneckiho – je zřejmé, že s ohledem na určité průmyslové problémy potřebujeme v některých zemích přezkoumat možnosti pro přizpůsobení. To se týká Polska a jeho loděnic; dobře o tomto problému víme.

A závěrem k tomu,co říkala paní Isler Béguinová – víme, že řešení problému na Kavkazu bude velmi vleklý proces a že Evropa musí rovněž přijmout preventivní opatření. Souhlasím s ní, že musíme také myslet dopředu, pokud se týká statusu těchto regionů a sousedů Ruska.

 
  
MPphoto
 

  Joaquín Almunia, člen Komise. – (FR) Paní předsedající, musím vystoupit se čtyřmi poznámkami během pěti minut. Zaprvé, Evropa konečně reagovala jednotně. Nezačali jsme jako „jednotní“, ale na setkáních euroskupiny a Evropské rady jsme reagovali jednohlasně, a musíme v tom pokračovat. To je poselství, které, jak doufám, přijmou všichni. Jednota, jež se pohybuje od koordinace balíčků pomoci po koordinaci bankovních systémů. Tyto systémy je zcela nezbytné koordinovat na evropské úrovni, aby v určitých zemích nevznikaly problémy. Jednota v Evropě vytvořená pro světové řízení měnového a finančního systému. To bylo na úrovni Rady několikrát, vskutku mnohokrát, opakováno. Kromě toho v případě účasti několika členských států se jedná o nové poselství, které nesmí být příští týden zapomenuto.

Zadruhé, zcela souhlasím – a to říkali předseda Komise a úřadující předseda Rady – s tím, že kvůli řešení nové fáze lepší regulace finančního systému na evropské úrovni musí Evropa po příštích několik let převzít vedoucí úlohu na celosvětové úrovni tam, kde se taková regulace uplatňuje. Zcela souhlasím s těmi z vás, kdo rozhodně podporují institucionalizaci, nikoliv pouze koordinaci, evropského dohledu.

Zatřetí, beze zbytku souhlasím s těmi z vás, kdo hovořili o nutnosti přizpůsobit národní programy reforem a lisabonských strategií výzvám dnešní a budoucí reálné ekonomiky. Navíc je to práce, která dosud probíhá a kterou vám, Parlamentu i Radě, Komise představí v prosinci. Kromě toho je v případech týkajících se tohoto nového rozměru a přizpůsobení lisabonské strategie nezbytné zohlednit průmyslovou skladbu, a zejména malé a střední podniky, jež jsou hlavními oběťmi nedostatku úvěrů způsobeného krizí v bankovním systému.

Konečně rozpočet. Je samozřejmě nezbytné využívat rozpočet a rozpočty států tak, abychom pro budoucnost nevytvářely problémy s udržitelností. Namísto toho je řeba pro manévrování ve fiskální a rozpočtové politice třeba využít rezervy, a to v rámci Paktu stability a růstu revidovaného v roce 2005. Zde existuje velký prostor pro pružnost, ale je rovněž třeba – a vy jste společně s Radou rozpočtovým orgánem – zahájit sestavování evropského rozpočtu. To je navíc také předmětem skutečné debaty.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. - Rozprava je ukončena.

Obdržela jsem šest návrhů usnesení(1) v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu.

Hlasování se bude konat zítra, ve středu 22. října 2008.

Písemná prohlášení (článek 142)

 
  
MPphoto
 
 

  Roberta Alma Anastase (PPE-DE), písemně. (RO) Rozhodnutí přijatá v rámci zasedání Evropské rady ve dnech 15. a 16. října 2008 mají strategický význam pro budoucnost Evropy. Především vítám diskuse o ratifikaci Lisabonské smlouvy. Je třeba, aby Evropská unie provedla institucionální reformy stanovené touto smlouvou, aby se zajistilo fungování její organizace účinným, soudržným způsobem mnohem otevřenějším evropským občanům. Proto je nejdůležitější prioritou, aby proces ratifikace Lisabonské smlouvy pokračoval a byl co nejdříve dokončen ve všech 27 členských státech.

Zadruhé, jako zpravodajka pro regionální spolupráci v černomořské oblasti a členka Výboru pro zahraniční věci bych chtěla zdůraznit význam aspektů zahraniční politiky. Chci připomenout naléhavost rozvoje společné evropské politiky v oblasti energetiky, jejímž cílem bude podpora zabezpečení dodávek energie a evropské jednoty, stejně jako diverzifikace dodávek energie prostřednictvím silné podpory strategických projektů, jako je například ropovod Nabucco.

Konečně, ale nikoliv v neposlední řadě vítám rozhodnutí o posílení vztahů EU s jejími východními sousedy, v tomto případě Moldavskou republikou, prostřednictvím podpisu nové rozsáhlé dohody o spolupráci. Kromě toho je třeba, aby EU pokračovala v aktivní účasti v Gruzii a na řešení všech konfliktů v černomořské oblasti.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Pierre Audy (PPE-DE), písemně. – (FR) Především bych měl poblahopřát francouzskému předsednictví Evropské unie vedenému panem Sarkozym, prezidentem Francouzské republiky, za energii, odhodlání a vizi, s nimiž se zhostil svého mandátu. Ať se již jedná o válku na Kavkazu, které bylo zabráněno, nebo opatření přijatá pro řešení finanční a hospodářské krize, předsednictví ukázalo, jak moc potřebujeme silnou a jednotnou Evropskou unii a stabilní předsednictví k prosazování našich hodnot ve světě, který se velmi rychle mění a který je stále složitější. Pokud jde o finanční krizi a potřeby řádného fungování ekonomiky, podporuji, aby členské státy využily svého finančního vlivu a zasáhly za účelem obnovení důvěry. V soukromé sféře členské státy využívají prostředky, jež se neobjevují v účetních rozvahách; jinými slovy záruky. V tomto ohledu bych podporoval myšlenku projednat vytvoření světového veřejného nástroje pro hodnocení států. Patřil by do Mezinárodního měnového fondu (MMF) a jeho řízení by bylo nezpochybnitelné a nezávislé. Taková globální agentura pro hodnocení států by byla velmi užitečná pro zajištění řádného fungování světových financí a světové ekonomiky, a díky tomu by bylo také dosaženo patřičného sociálního pokroku.

 
  
MPphoto
 
 

  Katerina Batzeli (PSE), písemně. (EL) Dohoda vyjádřená Evropskou radou ve dnech 15. a 16. října je začátkem, ale nestačí.

Je třeba, abychom v souvislosti s rozvojovými a sociálními politikami opětovně vyvážili Evropskou měnovou unii. Abychom obnovili základní rovnováhu ekonomiky v eurozóně, potřebujeme jednotnou politiku Společenství a novou institucionální a hospodářskou správu.

V důsledku přímých opatření přijatých pro řešení úbytku úvěrových zdrojů je třeba od základu přehodnotit vytvoření společného evropského fondu a je třeba vyjasnit, že daňoví poplatníci nemohou být zatěžováni dlouhodobě. Přístup, dosud uplatňovaný na vnitrostátní úrovni, aby se nedostatek úvěrových zdrojů reguloval sám, obsahuje riziko nacionalizace hospodářských a sociálních politik a vzniku vícerychlostní Evropy. Je třeba předejít rozštěpení institucionálního profilu EU.

Evropa má jedinečnou historickou příležitost a musí vytvořit svůj nový model hospodářského a sociálního rozvoje. Až hospodářská krize pomine, měla by být EU na politické a institucionální úrovni mnohem silnější, sociálnější a měla by zaujímat čelní postavení v politikách v oblasti změny klimatu.

 
  
MPphoto
 
 

  Titus Corlăţean (PSE), písemně. (RO) Chtěl bych přivítat závěry ze zasedání Evropské rady ve dnech 15. a 16. října 2008, které se týkají toho, že je zpotřebí nově definovat politiku Evropské unie vůči jejím východním sousedům, zejména vůči Moldavské republice. Evropská unie musí opravdu zařadit černomořský region, a samozřejmě Moldavskou republiku, na seznam svých politických priorit.

Je třeba, abychom určili jasný mandát pro jednání o nové dohodě o zlepšené spolupráci s touto zemí, avšak s velmi jasnou podmínkou, že bude třeba zaznamenat zřejmý pokrok, že bude komunistická vláda v Kišiněvě přísně dodržovat demokratické normy a statutární normy evropského práva a že bude třeba, aby tato vláda respektovala nezávislost soudnictví a právo tisku na svobodu slova. Pro podepsání této dohody jsou základními podmínkami překonání protidemokratického zneužívání a excesů komunistických orgánů a zrušení ustanovení, jež brání občanům s dvojím nebo vícenásobným občanstvím přístup k veřejným orgánům a pozicím, a úprava volebního zákona podle norem členských států Evropské unie.

Rumunsko je a bude hlavním zastáncem budoucí integrace Moldavské republiky do Evropy a očekávám, že moldavské orgány přijmou v tomto ohledu konkrétní opatření.

 
  
MPphoto
 
 

  Daniel Dăianu (ALDE), písemně. Nový Bretton Woods musí být dobře připraven.

Významní politici stále častěji podporují uspořádání celosvětové konference, která bude řešit strukturální problémy současných světových financí a modernizaci mezinárodní architektury v této oblasti. Není pochyb, že setkání starých a nových hospodářských velmocí je pro tento historický úkol velmi důležité. Ale celosvětová konference (nový Bretton Woods!) musí být dobře připravena. Především je třeba definovat analytickou podporu rekonstrukce světových financí. Keynes a Dexter White vedli své odborníky po dlouhou dobu, přestože to bylo za války, aby vypracovali funkční plán. Musíme zajistit, aby byl takový plán k dispozici do doby, kdy bude učiněno rozhodnutí. V tomto ohledu by mohl hodně pomoci tým vedený Jacques de Larosierem. Zadruhé je třeba, aby se hospodářské velmoci setkaly a projednaly tyto klíčové otázky. A tady je to složitější. Budu velmi doufat, že EU převezme vedoucí úlohu ve spojování úsilí o modernizaci mezinárodního finančního systému a přezkoumání regulačního a dohledového rámce, aby finanční prostředky opravdu sloužily ekonomice.

 
  
MPphoto
 
 

  Proinsias De Rossa (PSE), písemně. Evropa, včetně Irska, potřebuje Lisabonskou smlouvu, pokud máme rozvíjet soudržné a účinné politiky pro boj proti celosvětové krizi rozpadu finančního systému, změně klimatu a nedostatečnému rozvoji většiny světa.

Ekonomický nacionalismus tyto globální výzvy vyřešit nemůže. Ani nedá finančním institucím nebo nadnárodním společnostem volnou ruku, aby si dělaly, co chtějí, a současně přepokládaly, že je v případě krize zachrání daňoví poplatníci.

Potřebujeme systém globální správy, který bude zahrnovat nadnárodní regulaci finančních trhů. A to včetně možnosti zdanit tyto instituce způsobem, který jim zabrání upřednostňovat jednu zemi před druhou.

Pro stabilizaci těchto trhů je nebytný systém zdanění výměny měny, který by rovněž mohl představovat cenný zdroj pro zacelení mezery ve financování realizace rozvojových cílů tisíciletí.

Tento daňový systém je obvykle znám jako „Tobinova daň“. James Tobin jej poprvé navrhl poté, co USA zničily brettonwoodský systém. Měl by mít trojí účinek: 1) pomůže stabilizovat měnové trhy; 2) poskytne významné prostředky pro realizaci rozvojových cílů tisíciletí; 3) znovu získá část demokratického prostoru nyní přiděleného finančním trhům.

 
  
MPphoto
 
 

  Elisa Ferreira (PSE), písemně.(PT) Jednotná evropská měna tvoří bariéru, která chrání Evropskou unii před horšími dopady krize. V této souvislosti je euro nezpochybnitelným evropským úspěchem.

S ohledem na deregulaci a krizi na trzích byla zavedena celá řada vzájemně si odporujících vnitrostátních opatření. Ve spěchu byla sjednána dohoda, kterou beze zbytku vítáme, ale nemůžeme zapomenout na velkou pasivitu Komise, když bylo třeba trochu promyšlené a pokrokové vize.

V posledních letech – nikoliv měsících – tento Parlament diskutoval o důvodných návrzích reforem, a tyto návrhy přijal, zejména v oblasti tržní regulace a dohledu. Na této důvěryhodnosti se zakládá náš požadavek, aby předsednictví Rady a Komise aktivně zapojily tuto sněmovnu do reformních řešení, a k tomu musí být splněny tři cíle.

Zaprvé, v integrované Evropě nemohou být systémová rizika nadále upravena na vnitrostátní úrovni. Strukturální opatření musí být přijímána prostřednictvím jasných a stabilních pravidel zaručujících pevnost systému.

Zadruhé, v globalizovaném světě musí být Evropa aktivním partnerem při vytváření nového mezinárodního rámce zahrnujícího hlavní partnery.

Zatřetí, v době, kdy je hospodářský pokles již jistý, musíme koordinovaně realizovat balíček pro hospodářskou obnovu, který zajistí růst a zaměstnanost a umožní rodinám a podnikům, aby obnovily svou důvěru.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) V této rozpravě je opět opomíjen zásadní prvek: jinými slovy, musí být ukončeny stávající politiky, které jsou hlavní příčinou stávající krize. Avšak včera bylo zajímavé poslouchat, jak velcí zastánci neoliberalismu nyní tvrdí, že se musí něco změnit, ale pouze pokud se týká „přepracování kapitalismu“, jak uvedl prezident Sarkozy. Proto je jednou z jejich priorit rozvoj přistěhovalecké politiky, zejména prostřednictvím směrnice o navracení, která nebude respektovat základní lidská práva a která s nelegálními přistěhovalci nakládá, jako by se jednalo o zločince, a nikoli o lidi utíkající před hladem ve svých zemích a hledající lepší budoucnost pro sebe a své rodiny.

Rostoucí nezájem o sociální otázky je stále více jedním z aspektů těchto politik. Pro řešení finanční krize zmobilizovali nesčetné finanční zdroje a politickou vůli. Avšak pokud se týká sociální situace a krize způsobené poklesem kupní síly, narůstající chudobou, nezaměstnaností a nejistou a špatně placenou prací, tak zdroje a politická vůle stále chybí. Ve skutečnosti jejich návrhy tíhnou ke zhoršení sociální situace a nerovnosti při rozdělování bohatství.

 
  
MPphoto
 
 

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Evropská rada potvrdila v minulosti přijatá opatření, jejichž cílem je záchrana finančního kapitálu, páteře kapitalistického systému, a zajištění „pokračující strukturální reformy“.

„Přepracování kapitalismu“ jednoduše znamená více kapitalismu – se všemi jeho škodlivými protiklady –, větší vykořisťování pracovníků, větší liberalizaci a privatizaci veřejných služeb a více práce převáděné na kapitál, tedy politika, kterou oddaně provádí socialistická portugalská vláda.

Nepadlo však ani slovo o:

– rostoucích obtížích, kterým čelí pracovníci i běžná populace, rostoucích mzdách a sociálních dávkách, snižování cen základního zboží a služeb, nebo účinnému snížení nákladů na hypotéky;

– podpoře produktivních investic, právech zaměstnanců, veřejných službách a silném veřejném podnikatelském sektoru – například v bankovnictví – prostřednictvím spravedlivého rozdělování vytvořeného bohatství;

– konci stávající měnové politiky EU a jejího paktu stability, zrušení „daňových rájů“ a posílení a využití strukturálních fondů pro zajištění účinného hospodářského rozvoje a zlepšení životních podmínek pracovníků.

Jinými slovy, nezaznělo nic o konci kapitalistických politik…

 
  
MPphoto
 
 

  Gábor Harangozó (PSE), písemně. Vzhledem k současným výjimečným tržním okolnostem je třeba konkrétních opatření, aby se zajistila dostatečná pružnost uplatňování paktu stability. Bezprecedentní události odhalily omezení evropského systému finanční integrace v konfrontaci s krizí tohoto rozsahu. Při reformě paktu stability nikdo nemohl tušit takové finanční otřesy a zdá se, že je pružnost tohoto paktu v případě hospodářského poklesu s ohledem na nedávné události nedostatečná. Musíme zachovat rozpočtovou disciplínu, ale je třeba vytvořit větší pružnost, která umožní novým členům vstoupit do eurozóny co nejdříve. Stávající pravidla by mohla skutečně novým členům zabránit, aby vstoupili do eurozóny podle plánu. Ekonomická racionalita podepírající konstrukci evropského směnného mechanismu by měla být znovu přizpůsobena stávajícím finančním okolnostem, aby se vytvořily podmínky pro udržitelné finanční trhy v zemích přistupujících k eurozóně. Urychlení procesu umožněním individuálních cest pro přijetí eura v každé přistupující zemi v závislosti na jejích hospodářských podmínkách by mohlo být řešením,, protože v krizi je důležité, aby byly přistupující země zakotveny v eurozóně.

 
  
MPphoto
 
 

  Mieczysław Edmund Janowski (UEN), písemně. – (PL) Současná krize se jeví jako finanční kolaps, ale týká se rovněž energetiky a potravin. Je to špička ledovce a vychází zčásti ze zhroucení základních morálních zásad a také částečně z lidské naivity. To je důkaz spekulací a nejasných investic.

Ve fyzice ani ekonomice neexistuje nic takového jako nepřetržitý pohyb. Co to je za lidi, jejichž triky vedly ke zhroucení světových financí? Sami jsme dovolili, aby nás obloudili lidé, kteří budují majetek na podvodech. Nyní se čeká, že bankovní sektor zachrání daňová poplatníci. Je pravděpodobné, že to bude stát více, než činí celý rozpočet Evropské unie. Finanční šok jako první zaznamenaly Spojené státy, ale jeho důsledky dopadly na celý svět. Některé země, například Island, se ocitly na pokraji totální katastrofy. Lavinový efekt jistě způsobí další škody. Může z toho vzniknout něco pozitivního? Možná ano. Možná pochopíme, že není správné stavět na písku z deziluzí, na základě falešných slibů, a že je třeba pevného základu spolehlivosti a solidarity. Nejde o to, aby rčení „bezpečný jako banka“ znovu získalo svůj původní význam. Jde o naši budoucnost a budoucnost našich dětí. Je třeba, aby tržní ekonomika, neboli kapitalismus, fungovala na základě jasných a trvalých zásad, z nichž jednou je poctivost.

 
  
MPphoto
 
 

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE), písemně. (FI) Paní předsedající, především bych chtěla poděkovat úřadujícímu předsedovi Rady za to, co považuji za správnou argumentaci: zájmy v oblasti životního prostředí by měly mít vysokou prioritu v dobrých i zlých časech. Vaše odpovědi pánům Wurtzovi, Cohnovi-Benditovi a Schulzovi byly rovněž trefné.

Chci vyjádřit své obavy zejména o osud obchodování s emisemi. Když se zamyslíte nad tím, co se v tomto Parlamentu odehrálo letos na podzim, nemůže být stanovisko Parlamentu považováno za výsledek demokratického procesu. Má příchuť přílišného spěchu a výbory nevěděly, o čem hlasují. Zde předložené pozměňovací návrhy jsou určitým způsobem podvod a my jsme manipulováni a podváděni. Náš zpravodaj a koordinátor naší skupiny zradil všechny tím, že neproběhlo hlasování, ve kterém rozhoduje skupina. To se v Parlamentu nikdy před tím nestalo.

Jedním z viníků je Komise. Předložila obrovský balík právních předpisů příliš pozdě a pak varovala před jejich změnou ve jménu mezinárodní shody v otázce změny klimatu. Výsledkem je nedokonalý model obchodování s emisemi, který v případě své realizace zvýší náklady a ohrozí evropská pracovní místa. Jakákoliv jednostranně uplatňovaná dražba je prostě dalším daňovým zatížením. Nevidím jakýkoliv přínos životnímu prostředí, pokud by evropské produkty, vyrobené nejekologičteji na celém světě, měly nést tuto zátěž kvůli boji proti změně klimatu.

Dražba prostě odstraní znečištění z Evropy, odloží jej někde jinde a přináší nám nezaměstnanost. Není to dobré ani pro odpovědnou politiku ochrany životního prostředí. Potřebujeme účinnější politiku ochrany klimatu.

Emise musí být sníženy podle našich závazků. Naše alternativa si rovněž zaslouží projednání v Parlamentu. Mnoho členských států ji podporuje, stejně jako Evropská unie průmyslových a zaměstnavatelských svazů a celé evropské odborové hnutí. Další čtení by mohlo odstranit demokratický deficit, který je nyní v této sněmovně.

 
  
MPphoto
 
 

  Marian-Jean Marinescu (PPE-DE), písemně. (RO) Krize, která souběžně s finanční krizí panuje mezi Ruskem a Gruzií, poskytuje nejen teoretický, ale také praktický důkaz o nutnosti reformovat evropské instituce. Evropská jednota, vyjádřená společným hlasem, je jedinou odpovědí na situace tohoto druhu. Realizace Lisabonské smlouvy je skutečnou nutností. Je třeba, aby od prosince Rada předložila řešení tohoto problému, nikoliv pouze záležitosti možných důsledků. Finanční, energetická a politická bezpečnost, stejně jako konsolidace základních hodnot evropských projektů může být zaručena pouze prostřednictvím úzkého partnerství s našimi sousedy.

Iniciativa Východní partnerství přidává nový rozměr vztahům s našimi sousedy, přičemž doplňuje a podporuje právě probíhající projekty v černomořské oblasti pomocí institucionálního rámce, který pomáhá aktualizovat dohody o liberálnějším vízovém režimu, vytvářet oblast volného obchodu a strategická partnerství s našimi východními sousedy.

S ohledem na rozšíření Evropské unie panuje zřejmý pocit „únavy“, ale nemůžeme držet země jako Moldávii nebo Ukrajinu mimo Evropskou unii příliš dlouho. Je potřeba, aby Východní partnerství obsahovalo jasný signál, plán pro tyto země, který otevře možnost přistoupit k EU, pokud samozřejmě dosáhnou požadované úrovně ve všech oblastech.

 
  
MPphoto
 
 

  Esko Seppänen (GUE/NGL), písemně. (FI) Summit EU diskutoval o tom, jak čínský syndrom ekonomiky USA, tedy zhroucení jádra finanční ekonomiky na Wall Streetu, zamořilo svou radioaktivitou rovněž evropské trhy. V důsledku toho se svět dostává do postamerické éry. Její autorita zkolabovala, když loď jménem Kapitalismus najela na mělčinu ideologie hyperliberálů.

Doufejme, že nová chudoba této země a její potíže při získávání úvěrů urychlí stažení Ameriky z jejích vojenských operací v zemích, které okupuje. S ohledem na to, jakou jsou Spojené státy okupační mocností, je určitě velká pozornost věnována zveličeným ruským vojenským operacím v Jižní Osetii. Musíme být spokojeni s výsledky jednání vzhledem k tomu, že extremistické země v EU a američtí fundamentalisté nezískali podporu pro své požadavky na izolaci Ruska.

 
  
MPphoto
 
 

  Csaba Sándor Tabajdi (PSE), písemně. – (HU) Nyní musíme umožnit Evropě, aby zaplatila cenu za finanční krizi a spekulace, které mají původ ve Spojených státech. Běžní občané nesmí trpět dopady krátkozrakosti bank a chamtivosti spekulantů.

Soubor opatření přijatý Evropskou radou snad finanční tsunami zastaví. Evropské unie a vlády jejích členských států musí hlavně vyvinout veškeré úsilí, aby se zmírnily sociální a ekonomické dopady krize a aby se zabránilo dlouhodobému poklesu a ochránily se investice.

Je třeba, abychom pro ochranu našich občanů zřídili rezervy. Proto jsou evropské země nuceny zavést tísňová opatření, snižovat rozpočtové výdaje, dočasně pozastavit plánované snížení daní, a dokonce daně zvýšit. To se děje od Fracie po Spojené království, od Itálie po Lotyšsko. Avšak jediným způsobem, jak toho efektivně dosáhnout, je vnitrostátní konsensus; každý, kdo jde proti, ohrožuje vnitrostátní finanční stabilitu.

Je třeba přehodnotit základy tržní ekonomiky. Společenská kontrola tržních procesů je neoddiskutovatelná, nikoliv pro zamezení hospodářské soutěži, ale pro to, aby se dostala pod regulatorní dohled. Evropský parlament podporuje myšlenku evropského orgánu dohledu nad finančním a kapitálovým trhem, který v minulosti navrhl maďarský ministerský předseda Ferenc Gyurcsány.

Je nepřijatelné, aby viníci unikli, aniž by byli pohnáni k odpovědnosti. Zmrazení jejich mnohamilionových platů není žádný trest. Trest musí být vykonán, včetně zabavení majetku a zmrazení aktiv těch, kdo mohou za vyvolání mezinárodní finanční krize.

 
  

(1) Viz zápis.

Poslední aktualizace: 20. srpna 2009Právní upozornění