Předsedající. - Dalším bodem rozpravy jsou prohlášení Rady a Komise o HIV/AIDS: včasná diagnóza a včasná léčba.

  Jean-Pierre Jouyet, úřadující předseda Rady. − (FR) Vážená paní předsedající, pane komisaři Potočniku, dámy a pánové, od doby objevení prvního případu nákazy HIV uplynulo dvacet pět let. Dnes, kdy si tato epidemie vyžádala již více než 25 milionů životů, je nanejvýš důležité, aby Evropská unie opětovně potvrdila svou odhodlanost bojovat proti globální pandemii HIV/AIDS.

Univerzální přístup k prevenci, testování, včasné léčbě a podpoře v této oblasti je nezbytností, a vaše sněmovna, Evropský parlament, tuto nezbytnost zdůraznila ve svém usnesení ze dne 24. dubna 2007. Jsme si vědomi naléhavé potřeby zvyšovat tempo rozvoje, a posilovat provádění preventivních, informačních, vzdělávacích a osvětových kampaní, jakož i potřeby zvyšovat investice do výzkumu a vývoje nových strategií prevence a testování, které musejí být pravidelně aktualizovány v souladu se změnami charakteru této pandemie.

Úkolem prvořadého významu je především co nejvčasněji testovat a zahájit léčbu, a zajistit přístup k cenově dostupným antiretrovirálním léčivům. Je-li diagnóza stanovena příliš pozdě, nebo dojde-li v důsledku choroby k závažnému poškození imunitního systému, je pacient vystaven zvýšenému riziku úmrtí do čtyř let od stanovení diagnózy.

K zajištění včasnějšího provádění screeningu je nezbytné využívat nových strategií a nástrojů, například rychlých screeningových testů. Bylo by vhodné provádět testování plošněji, samozřejmě za předpokládaného souhlasu pacientů. Je vhodné si připomenout, že uvedené rychlé screeningové testy mohou být prováděny i v místech, kde nejsou lékařské laboratoře, a že výsledky mohou být pacientům doručovány v relativně krátké lhůtě.

K tomu, abychom povzbudili osoby žijící s HIV/AIDS k včasnému testování, je také nezbytné překonat diskriminační bariéry. Strach ze stigmatu provázejícího pozitivní výsledek testování může pacientům bránit v přístupu k včasnému screeningu. Z toho důvodu musí Evropská unie jasně a důsledně vystupovat proti všem formám diskriminace osob žijících s HIV kdekoli na světě.

Toto pevné přesvědčení sdílí i francouzský prezident Nicolas Sarkozy a Bernard Kouchner, kteří na tuto otázku upozornili i Organizaci spojených národů. K HIV je nutno přistupovat jako k nemoci, která je přenosná, ale nikoli nakažlivá, a jakákoli opatření omezující svobodný přístup, svobodu cestování a pobytu HIV pozitivních osob z důvodu jejich HIV statusu, jsou kontraproduktivní. Jakékoli podobné postupy budou odrazovat pacienty od podstoupení screeningu a léčby, což je škodlivé pro jednotlivce i společnost.

Na závěr mi dovolte ještě dvě poznámky. Zaprvé, naším společným cílem je, aby osobám, které jsou testovány na přítomnost HIV s pozitivním výsledkem, byla poskytována kvalitní léčba, bez ohledu na jejich původ, národnost, názory, věk, pohlaví, sexuální orientaci, náboženské vyznání nebo jakýkoli jiný faktor.

Zadruhé, má-li být tato pandemie poražena, je v daném kontextu nezbytná mezinárodní koordinace. Chtěl bych vzdát hold programu EuroHIV, jehož zásluhou jsou od roku 1984 poskytovány zásadní informace o HIV/AIDS Světové zdravotnické organizaci (WHO), organizaci UNAIDS a Evropskému centru pro prevenci a kontrolu nemocí. K tomu, aby prevence, screening a včasná léčba byly dostupné pro všechny, aby osoby trpící touto nemocí nebyly již nadále stigmatizovány nebo diskriminovány, aby země Jihu měly náležitý přístup k lékům, je nezbytné posilovat spolupráci mezi agenturami OSN a regionálními agenturami.

Evropská unie se musí více než kdykoli předtím tohoto boje účastnit.

  Janez Potočnik, člen Komise. − Vážená paní předsedající, chtěl bych váženým poslancům a panu ministru Jouyetovi říci, že s blížícím se Světovým dnem AIDS dne 1. prosince 2008, je toto plenární zasedání vhodnou příležitostí k zamyšlení nad některými významnými úspěchy, kterých bylo v boji proti HIV/AIDS dosaženo a nad závažnými výzvami, které před námi stojí.

Letošní Nobelova cena za lékařství byla udělena dvěma evropským výzkumným pracovníkům z Pasteurova ústavu – profesoru Françoisovi Barré-Sinoussimu a profesoru Lucovi Montagnierovi, kteří jako první v roce 1983 izolovali virus lidské imunodeficience.

Tento převratný objev vydláždil cestu řadě dalších významných výsledků a diagnostických metod a umožnil nám lépe porozumět patogenezi infekcí HIV a jejím devastujícím důsledkům.

Nicméně, o 25 let později stále nemáme lék na HIV/AIDS a stále jsme každoročně svědky vzniku milionů nových infekcí na celém světě, včetně desítek tisíc nových infekcí v Evropě.

Jak k tomu může docházet? Způsob, jak účinně zamezit přenosu viru HIV, je dobře znám.

Úspěšné kampaně v osmdesátých a na počátku devadesátých let prokázaly, že osvěta a znalosti jsou základními prvky strategií pro prevenci infekcí HIV.

Rozhodné politické vedení a občanská odpovědnost jsou dalšími dvěma základními předpoklady úspěšného boje proti HIV/AIDS – stejně jako otevřené a konstruktivní partnerství mezi všemi zúčastněnými stranami.

Dnešní plenární zasedání je také vynikající příležitostí k opětovnému potvrzení našeho politického závazku – příležitostí projevit ambice. Chtěl bych dodat, že si velice vážím závazku Evropského parlamentu nadále věnovat problematice HIV/AIDS významnou pozornost v rámci politického programu.

Nedávno jsme měli velice užitečnou výměnu názorů na téma HIV/AIDS v rámci kulatého stolu, který uspořádali místopředseda Miguel-Angel Martínez Martínez a poslankyně Zita Gurmai, o potřebě testování na přítomnost viru HIV a následné včasné léčbě a podpoře na nejmodernější úrovni. Experti odhadují, že v průměru 30 % evropských občanů nakažených virem HIV, si není vědomo svého stavu. Toto neuvěřitelné číslo představuje dvě rizika: zaprvé, riziko pro dotyčnou osobu, jelikož se nepodrobuje včasné léčbě a nedostává se jí náležité péče, a zadruhé, riziko pro jejího partnera/partnery, kteří mohou být vystaveni nákaze.

Co můžeme my, politici, udělat, abychom pomohli tento problém vyřešit a odstranit?

Naše společné základní humanistické hodnoty a silná odpovědnost vůči lidským hodnotám, solidarita a náš postoj vůči diskriminaci se musí stát základem všech politik a veškeré činnosti v rámci boje proti HIV/AIDS. Stanovisko a reakce Evropy jsou jasné: zaměřujeme se na prevenci a zvyšování osvěty; podporujeme testování na přítomnost viru HIV a přístup k léčbě a péči pro všechny, kdo ji potřebují; bojujeme za dostupnost léčiv; jsme proti jakékoli formě diskriminace nebo stigmatizace; usilujeme o vymezení osvědčených postupů a podporujeme občanskou společnost. V oblastech naší politické odpovědnosti musíme vytvářet podmínky pro účinná praktická opatření, která budou sloužit jak společnosti, tak osobám žijícím s virem HIV/AIDS.

Jednoznačně nemůžeme podlehnout uspokojení. Musíme zachovat dynamiku.

EU věnuje pozornost také situaci za svými hranicemi, všímá si zničujícího dopadu HIV/AIDS v subsaharské Africe a dalších rozvojových zemích, jejichž situace představuje výjimečnou výzvu pro sociální růst a rozvoj.

Východní Evropa a Střední Asie nadále zažívá nejrychlejší nárůst epidemie na světě.

V této souvislosti znovu potvrzujeme náš závazek podpořit partnerské země k všeobecnému rozšiřování přístupu k prevenci HIV, léčbě, péči a podpoře.

Jménem Komise vítám usnesení o včasné diagnóze a včasné léčbě HIV/AIDS a plně souhlasím se zásadou odstraňování překážek bránících testování na přítomnost viru HIV, léčbě a péči.

Komise dále doporučuje lidem, aby využívali možnosti testování na HIV, a opakovaně zdůrazňuje členským státům potřebu zřizovat testovací centra, která odpovídají mezinárodním normám a jsou provozována podle sjednaných zásad.

Komise v současné době vytváří druhou strategii boje proti HIV/AIDS v EU a sousedních zemích, která se bude dále zaměřovat na prevenci a na regiony a skupiny nejvíce zasažené touto epidemií. Nicméně, úspěšná prevence vyžaduje ze všeho nejvíce otevřenost a toleranci na politické a společenské úrovni: otevřenost vůči realitě našeho současného života, vůči sexualitě a různým způsobům chování; otevřenost vůči prostředkům snižování škod na zdraví; otevřenost vůči boji za odstraňování nerovností, diskriminace a útlaku; a otevřenost vůči jiným kulturám a zvyklostem.

Tváří v tvář výzvě HIV/AIDS bude Komise i nadále beze zbytku plnit svou úlohu. Vím, že v tomto úsilí máme podporu Parlamentu, a vysoce si jí ceníme.

Pokračujme společně s Radou ve vytváření silných politických impulsů, abychom řádně splnili své povinnosti.

  John Bowis, jménem skupiny PPE-DE. – Vážená paní předsedající, ve Spojeném království žije 80 000 lidí s HIV, a jak řekl pan komisař, každý třetí případ není diagnostikován. Také každá 360. těhotná žena u nás je HIV pozitivní. Deset procent nových případů nákazy v Evropě je vyvoláno multirezistentními kmeny, a vzhledem k tomuto trendu se blížíme 20 % hranici, kterou již zaznamenali v Americe.

Jsme svědky zvyšujícího se počtu osob žijících s multirezistentní tuberkulózou a také s AIDS. Údaje z Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) ukazují, že v letech 1999 až 2006 se počet nových případů nákazy HIV zdvojnásobil. Na základě těchto údajů tvoří 11 % případů mladí lidé ve věku mezi 15 a 24 lety. Zaznamenali jsme 53 % heterosexuálních přenosů, většinou u osob, které pocházejí ze zemí s epidemickým výskytem, ale jednu třetinu tvoří muži, kteří měli pohlavní styk s muži, a možná překvapivě, jen necelých 10 % jsou injekční uživatelé drog.

A ještě navíc – a proto upřímně vítám slova pana ministra – tyto osoby zatěžujeme stigmatem. Stigma je kruté břímě, které si nesou navíc k bolesti, jež nemoc provází, a co je horší, stigma nutí lidi se schovávat a vyhýbat se testování a léčbě. Řešení je ukryto v těchto číslech, v těchto faktech. Potřebujeme včasnou diagnostiku, jak již zaznělo z úst všech předřečníků. Potřebujeme důvěrné formy testování, potřebujeme vzdělávání, potřebujeme porozumění, které je přirozeným důsledkem a může stigma odejmout. Potřebujeme nepřetržitý výzkum a vývoj, a potřebujeme péči, protože pravdou je, že na AIDS umírá méně lidí; více lidí s AIDS žije.

  Zita Gurmai, jménem skupiny PSE. – Vážená paní předsedající, byla jsem potěšena, když se pan komisař zmínil o kulatém stolu, jehož jsem byla spolupořadatelkou a spolupředsedající. Velmi aktivně se na této akci podíleli také pan Miguel Angel Martínez a paní komisařka Vassiliouová.

AIDS je jednou z nejvážnějších nemocí našeho století. Jen v Evropské unii se za uplynulých deset let nakazilo virem HIV 215 000 lidí. Podle letošních odhadů zůstává téměř jedna třetina případů výskytu AIDS – jak zde uvedl vážený kolega – nediagnostikovaných, což představuje skutečnou hrozbu pro zdraví evropských občanů. Je nejvyšší čas přijmout konkrétní opatření, a proto jsme předložili praktická doporučení, jak účinně bojovat proti HIV/AIDS pomocí včasné průkazné diagnózy a včasné léčby HIV/AIDS.

Není to však jen otázka zdraví. Je to otázka strategická z hlediska budoucího rozšiřování EU a politiky sousedství a migrační politiky. Měli bychom kombinovat jednotlivé oblasti politiky EU s důrazem na právo každého evropského občana na lepší zdravotní a životní podmínky, a nezapomínat na roli žen. Ženy představují nejohroženější skupinu, pokud jde o nákazu HIV/AIDS.

Nejnaléhavějším úkolem je zajistit přesné sledování HIV. Včasná diagnóza a odstraňování překážek v testování se považují za naléhavou nutnost. Je třeba přijmout opatření k zajištění přístupu k bezplatnému a anonymnímu testování tak, aby bylo snáze dostupné pro více lidí. Každý členský stát musí mít vlastní strategii snižování výskytu HIV/AIDS zaměřenou na zranitelné skupiny a skupiny, které jsou považovány za vysoce rizikové.

Tato strategie musí zahrnovat také informační a vzdělávací kampaně zaměřené na prevenci, testování a léčbu HIV/AIDS. Musíme uznat, že zvýšené investice do výzkumu a vývoje účinnějších nástrojů prevence a terapie, např. vakcín a mikrobicidů, budou nezbytné k zajištění dlouhodobé úspěšnosti opatření proti výskytu AIDS.

V celé Evropské unii je nutné se zaměřit na účinné potírání diskriminace osob žijících s HIV/AIDS. Boj proti HIV/AIDS nesmí vyústit v jakýkoli projev diskriminace vůči HIV-pozitivním občanům, mimo jiné v omezení svobody jejich pohybu. Usnesení EP schválené všemi politickými stranami se těmito situacemi zabývá. Cíl je společný a rozšířená Evropa se může v blízké budoucnosti stát iniciátorem rozšířené mezinárodní spolupráce v oblasti včasného a průkazného zjišťování a včasné léčby HIV/AIDS.

Jsem přesvědčena, že pokud by systém včasného určení diagnózy a včasné léčby fungoval jako pilotní program, mohl by být použit jako společný evropský nástroj i pro jiné oblasti politiky zabývající se otázkou zdraví. Jsem skutečně vděčná všem svým kolegům, kteří podpořili tuto iniciativu a podíleli se na ní.

  Georgs Andrejevs, jménem skupiny ALDE. – Vážená paní předsedající, od doby, kdy jsem měl tu čest navrhnout zprávu o boji proti HIV/AIDS v EU a sousedních zemích, se velmi intenzivně věnuji problematice osob žijících s HIV, a všem souvislostem a důsledkům této situace.

Před rokem vypracovali účastníci konference nazvané „HIV v Evropě v roce 2007“obsáhlou výzvu k přijetí opatření zaměřených na způsoby účinného řešení problému HIV/AIDS v Evropě. Některé prvky této výzvy jsou obsaženy v tomto společném návrhu usnesení.

Cílem usnesení je přispět k boji proti HIV/AIDS na politické úrovni. Usnesení proto obsahuje výzvu Radě a Komisi k formulování komplexní strategie o HIV, která by podpořila včasné určení diagnózy, zajistila včasnou léčbu a oznamovala výhody včasné léčby všem evropským občanům.

Usnesení obsahuje výzvu Komisi, aby se zavázala k vyčlenění značných prostředků na vypracování shora uvedené strategie a žádost členským státům o vystupňování informačních a vzdělávacích kampaní na téma prevence, testování a léčba.

Je mi známo, že Komise plánuje předložit nové sdělení o boji proti HIV v EU a sousedních zemích, a také že paní komisařka Vassiliouová potvrdila svůj osobní závazek podniknout další kroky v této oblasti.

Závěrem zdůrazňuji, že tato situace si vyžaduje naléhavou pozornost.

  Vittorio Agnoletto, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, jako lékař bojuji proti AIDS již 21 let, a každý rok slyším stále stejné rozpravy.

Z klinického hlediska je situace zcela jasná: máme k dispozici zhruba 30 antiretrovirálních léčiv, která jsou schopna prodloužit životy lidí s virem HIV. Nemáme ale žádný přípravek, který je schopen virus zničit. Důsledkem této situace na Západě a v Evropě je pokles úmrtnosti a nárůst počtu osob žijících s virem HIV, které lze odborně charakterizovat jako „potenciální vektory infekce“. To znamená, že dnes jsme vystaveni většímu riziku kontaktu s HIV-pozitivními osobami, než tomu bylo v minulosti, protože počet těchto osob se zvyšuje. A v rámci toho všeho, jaké kroky se podnikají? Žádné.

Většina evropských zemí neměla již léta žádnou trvalejší preventivní kampaň. Profylaxe je nákladná, a máme-li hovořit v přesných a srozumitelných pojmech, pak profylaxe je nákladná a je jedním z hlavních způsobů prevence nákazy virem HIV.

Pokud tedy nebereme v potaz projekty, které se zaměřují na snižování škod a jejichž cílem je zvláště předcházet půjčování jehel mezi drogově závislými osobami. Kolik zemí uskutečňuje projekty tohoto typu na celostátní úrovni? V Itálii je u 50 % případů potvrzených diagnóz AIDS ve stejnou chvíli potvrzena diagnóza přítomnosti viru HIV, což znamená, že mnoho lidí vůbec neví, že jsou HIV-pozitivní, dokud neonemocní.

Kde jsou ty kampaně na zlepšení přístupu k testům, které by měly být bezplatné a anonymní? Je nám známo, že pokud existuje diskriminace, lidé se budou snažit skrývat, nedají si udělat test, a tím ohrozí nejen vlastní zdraví, ale i zdraví ostatních.

Jeden poslední bod na závěr: Rada dnes znovu mluvila o pomoci globálnímu Jihu, ale já bych rád věděl, co se stalo s návrhy předloženými Parlamentem při hlasování o nejaktuálnější verzi dohody TRIPS, v níž se Komise a Rada zavázaly ke zvýšení finanční pomoci na boj proti AIDS v oblasti globálního Jihu, a především k převodu technologií a farmakologické pomoci.

  Avril Doyle (PPE-DE). – Vážená paní předsedající, v roce 2006 bylo oznámeno více než 86 000 nově diagnostikovaných případů nákazy virem HIV, a více než 13 000 případů onemocnění AIDS v evropském regionu WHO.

V západní Evropě bylo zaznamenáno 10 % nových výskytů nákazy u věkové skupiny 15 až 24 let, a 25 % nově nakažených osob tvoří ženy. Podle vyjádření komisaře byl hlavní trasou přenosu heterosexuální styk.

Ve východní Evropě byla hlavní trasou přenosu injekční aplikace drog. S velkým znepokojením zjišťujeme, že v tomto regionu bylo 27 % nových výskytů nákazy zaznamenáno u věkové skupiny 15-až-25 let, a 41 % nově nakažených pacientů tvoří ženy.

V současné době 30 % pacientů s virem HIV neví, že je nakaženo a že nese odpovědnost za více než polovinu všech nových nákaz HIV. Kromě toho, pozdní diagnóza má za následek pozdní zahájení antiretrovirální terapie, a omezenější pravděpodobnost účinku nasazených léků.

Otázka potřeby evropských pokynů v otázce testování na HIV a poradenství je velmi naléhavá. Musíme vytvořit podrobné a flexibilní pokyny k osvědčeným postupům v oblasti ohlašování, testování, léčby a péče.

V mé zemi Irsku – i když k údajům o HIV a AIDS je nutno přistupovat obezřetně, vzhledem ke značnému počtu neohlášených nebo pozdě ohlášených případů – bylo ke konci prosince 2007 zaznamenáno téměř 1000 případů AIDS. Nicméně, se očekává, že tento počet bude ještě vyšší, právě vzhledem k uvedenému počtu neohlášených případů. Celkem bylo ve stejném období zaznamenáno 4 780 případů nákazy HIV. Strategie prevence se musí znovu dostat do popředí pozornosti, na titulní strany našich elektronických novin. Dostavil se pocit sebeuspokojení. Strach z nákazy vyprchal. Musíme otevřeně a tolerantním způsobem předkládat fakta. John Bowis má pravdu, když říká, že zatímco méně lidí na AIDS umírá, stále více lidí s AIDS žije.

  Michael Cashman (PSE). – Vážená paní předsedající, chtěl bych poblahopřát francouzskému předsednictví za angažovanost v boji proti AIDS a HIV, a poděkovat těm, kteří se v dnešní večerní rozpravě k tomuto tématu vyjádřili.

V této pozdně večerní rozpravě se zabýváme otázkou, která se popravdě dotýká každého z nás, každou minutu každého dne našeho života. Jako gay, který prožil 70. a 80. léta minulého století, jsem se velmi snadno mohl nakazit virem HIV. Měl jsem štěstí. Nenakazil jsem se. Nicméně jsem sledoval, jak tento virus kosí celé generace a jak je také kosí diskriminace a stigmatizace.

Proto musíme dnes večer vyslat jasný signál, že jsme odhodláni zajistit dostupnou léčbu a včasné testování, ale kromě toho, a kromě skvělé a vynikající práce pana Bowise ve funkci ministra zdravotnictví v konzervativní vládě, musíme především říci, že co se týká vás, týká se i mě, mé dcery nebo mého syna. Lidé se nenechávají včas testovat z jednoho prostého důvodu: mají strach z diskriminace, s kterou budou nuceni žít – z tíhy stigmatu.

Vzpomínám si, jak jsem na začátku 80. let navštívil jednu nemocnici, abych se pokusil trochu povzbudit pacienty – což se mi, mimochodem, nikdy nepodařilo! – a při vstupu na oddělení HIV jsem zjistil, že v jedné z postelí leží můj blízký přítel. Nedokázal mi ani říci, že umírá na nemoc související s AIDS. Podobná situace stále existuje, nejen v našich zemích, ale i na jiných kontinentech. Nás musí zajímat, co se odehrává na jiných kontinentech, protože pokud nám bude lhostejný osud nejohroženějších komunit, nikdy se k nim nedostane naše poselství. Sexuální pracovnice, která se díky nezákonnému obchodování s lidmi dostane do EU, je stejně zranitelná jako návštěvník z EU, který přijede do Afriky nebo na jiný kontinent. Proto vítám toto usnesení. Dne 1. prosince 2008 si připomeneme 20. Mezinárodní den AIDS, ale změnilo se toho jen málo, vyjma rostoucího počtu životů, které plynou, a jsou ničeny. Proto jsem vděčný této sněmovně, předsednictví a Komisi, a všem řečníkům, za to, že tu dnes jsou, aby vyslali jasný signál, že co se týká jich, týká se nás všech.

  Toomas Savi (ALDE). – Vážená paní předsedající,

dospěl jsem k názoru, že s HIV-pozitivními osobami se někdy zachází jako s malomocnými, jako kdyby nebylo všeobecně známo, že při včasné diagnóze a včasné léčbě mohou plnit aktivní úlohu ve společnosti ještě řadu let, než se AIDS rozvine a nemoc začne závažně ovlivňovat jejich životy.

Takový předsudek je známkou nevědomosti. Podpora a porozumění hrají ve vztahu k osobám nakaženým HIV mimořádně významnou roli. Výsledkem by byla větší odvaha přijmout diagnózu svého virového onemocnění v rané fázi, místo aby se uchylovaly ke škodlivému chování, které by mohlo být hrozbou pro ostatní.

Je nezbytně nutné, aby HIV-pozitivní lidé mohli otevřeně mluvit o své situaci, beze strachu z diskriminace tak, aby se zvýšilo povědomí o HIV/AIDS a jeho tolerance ve společnosti.

  Colm Burke (PPE-DE). - Vážená paní předsedající, prevence HIV a léčebná kapacita se liší v závislosti na socioekonomickém a geopolitickém prostředí. Podpora včasného určení diagnózy nákazy HIV by měla být součástí všech komplexních přístupů k řešení problému AIDS.

Dokonce i v zemích, kde jsou možnosti antiretrovirální léčby přísně omezené, lze významně přispět k lepšímu zdraví určením diagnózy a léčby pohlavně přenosných chorob, tuberkulózy a jiných oportunních infekcí u HIV-pozitivních osob.

Na základě nedávno zveřejněného amerického výzkumu bylo zjištěno, že se doba mezi datem určení diagnózy HIV uváděným respondenty a zahájením léčby prodloužila. Interval mezi určením diagnózy a nastoupením léčby byl podstatně větší u injekčních uživatelů drog, než u jiných rizikových skupin. Kromě toho je zde problém zvýšeného vnímání AIDS jako stavu, který je nyní léčitelný, což podrývá výzvy veřejného zdravotnictví k častému testování a neprodlenému zahájení léčby HIV.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Vážená paní předsedající, děkuji panu Michaelu Cashmanovi za vášnivá slova, která pronesl v této rozpravě. Jsem velmi ráda, že jsem zůstala a vyslechla jeho slova, a doufám, že si je vyslechli i ostatní, a že budou podle nich jednat.

V souvislosti s touto otázkou mě znepokojuje fakt, že strach, který jsme pociťovali v 80. letech, byl zapomenut, a v důsledku toho odvádíme pozornost od situace, kdy existuje celá nová generace lidí, kteří nevyrůstali v 80. letech, a kteří potřebují slyšet to poselství znovu.

Pro nás všechny je nyní výzvou pokusit se přenést poselství o prevenci do obecného povědomí, aniž bychom s ním přenesli i stigma, které je s ním někdy spojováno. Musí se nám to podařit, protože ačkoli testování je velmi důležité, a léčba je pro osoby trpící touto chorobou absolutně nutná, chceme zároveň předcházet vzniku dalších onemocnění, a zastavit tragické umírání na následky této choroby.

  Jean-Pierre Jouyet, úřadující předseda Rady. − (FR) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři Potočniku, dámy a pánové, toto je vskutku fascinující a chvílemi dojemná rozprava. Chtěl bych zvláště poděkovat panu Michaelu Cashmanovi za jeho pozoruhodnou zprávu, a já vím, že on bývá často v kontaktu s paní Bachelotovou, která se omlouvá, že tu dnes večer nemůže být s námi, a která prohlásila, že se musíme chovat, jako bychom byli všichni postiženi, a že musíme pracovat s komunitami, které jsou v největším ohrožení. Také pan Saavi zde uvedl, že lidé by měli být schopni otevřeně mluvit o své situaci. Pan Burke zdůraznil hodnotu tolerance a význam rovného přístupu. Paní McGuinnessová velmi příhodně prohlásila, že nesmíme zapomínat na to, co se stalo v 80. letech.

Ještě bych se vrátil ke slovům pana Bowise – a domnívám se, že je můžeme považovat za společný postoj s naší plnou podporou – který prohlásil, že dnes stále více lidí žije s AIDS, a také, že rezistence vůči antiretrovirálním přípravkům se zvyšuje. Musíme tedy oba tyto fakty přijmout, a z toho důvodu, a z důvodů, které jste uvedl, se musíme ještě silněji vymezit proti jakékoli formě diskriminace. Zadruhé, musíme udělat, co je v našich silách, a všichni jsme se na tom shodli, abychom zajistili dostupnost včasného určení diagnózy. Paní Gurmaiová měla naprostou pravdu, když poukazovala na křehkou situaci žen, a zejména na potřebu podpory prevence. Paní Doyleová zdůraznila fakt, že virus se rozvíjí u mladých lidí a že je nutno vystupňovat úsilí k posílení prevence a zároveň zajistit, aby nedocházelo k omezování svobody pohybu, a paní Gurmaiová s tím souhlasila. Podle mého názoru jsou všechny uvedené aspekty mimořádně důležité; transparentnost, poznámky pana Cashmana o anonymitě, bezplatná lékařská péče, kvalitnější distribuce kondomů, rovný přístup k testování pro všechny skupiny obyvatel.

Z poznámek pana Agnoletta, jehož odborné znalosti v této oblasti jsou všeobecně známy, jsem se dozvěděl, že retrovirální přípravky prodlouží životy, ale žádný lék nedokáže nemoc vyléčit, což znamená, že musíme zlepšovat preventivní opatření bez ohledu na náklady. Pan Bowis také dodal, že je nezbytné posílit oblast výzkumu a vývoje.

Domnívám se, že toto jsou aspekty, kterým bychom se měli nadále společně věnovat, že na to máme nezbytné prostředky, a plně se ztotožňuji s názorem pana Andrejevse o usnesení, které chce rozvíjet všechny aspekty včasné léčby.

Věřím, že tato rozprava nás přiměje, abychom zůstali nadále bdělí a ostražití v boji proti všem formám diskriminace, abychom nezapomínali na minulost, a nechovali se, jako by se situace vrátila zpět do normálu.

  Janez Potočnik, člen Komise. − Vážená paní předsedající, někdy začátkem tohoto týdne nebo minulý týden – vidíte, jsem tak trochu jako vy v těchto dnech, poněkud se ztrácím v čase – jsem se zúčastnil jedné konference. Byla to konference o chorobách souvisejících s chudobou. HIV a AIDS pochopitelně patří mezi tři nemoci, na které v současné době umírá nejvíce lidí, malárie a tuberkulóza jsou na druhém a třetím místě.

Každý rok na tyto tři nemoci stále umírá pět milionů lidí na celém světě, což je stejné množství, jako kdyby každý rok zmizelo veškeré obyvatelstvo Dánska. Tento problém je jednoznačně stále naléhavý, a bylo by nemorální mu nevěnovat náležitou pozornost.

Máme povinnost udělat vše, co je v našich silách, pro zajištění preventivních kampaní. Máme povinnost udělat více, protože v této oblasti jsme poněkud zaspali. Máme povinnost udělat vše, co je v našich silách pro zajištění včasné identifikace v případě nákazy. Máme povinnost udělat více pro nalezení léku; povinnost udělat více v oblasti péče. Jak známo, jsem v Komisi odpovědný za financování výzkumu, a proto se mohu jednoznačně zavázat, že v budoucnu použijeme naše prostředky také na aktivní výzkum vakcíny proti HIV-AIDS.

Již řadu let probíhá vynikající projekt nazvaný Partnerství mezi evropskými a rozvojovými zeměmi pro klinické zkoušky (EDCTP). Jedná se o partnerství se subsaharskými zeměmi. Zpočátku se potýkalo s řadou problémů, ale v současné době funguje opravdu dobře; v uplynulém roce 2007 jsme v rámci partnerství přijali závazek; členské státy zde spolupracují s Komisí. Všechny členské státy spolupracují s africkými členskými státy na budování jejich kapacity. Za pouhý jeden rok se zavázaly k částce mezi 80–90 miliony eur, a ta se pochopitelně zdvojnásobí, protože my se zavazujeme ke druhé polovině.

Také výzkum v této oblasti by měl pokračovat. Tak, jako se paní komisařka Vassiliouová angažuje ve své oblasti, já se také ve své oblasti angažuji pro pokračování výzkumu.

Jedna věc, která tu dnes nebyla zmíněna, a myslím, že si zaslouží pozornost, je význam politiky sousedství a strukturální politiky soudržnosti, protože jsou to právě země v Evropě nebo v našem sousedství, kde se jedná o kritický problém. Tato oblast politiky by mohla a měla být také použita k uvedeným účelům.

Závěrem jen stručně: jako lidské bytosti máme morální povinností jednat. Jsem skutečně rád, že náš hlas zněl dnes tak jasně, jednotně a dokonce vášnivě.

  Předsedající. – Obdržela jsem šest návrhů usnesení⁽¹⁾ předložených na základě čl. 103 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 20. listopadu 2008.