Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o šesti návrzích usnesení o Zimbabwe (1).

  Marios Matsakis, autor. − Paní předsedající, politická, hospodářská a humanitární situace v Zimbabwe se stále zhoršuje, hrozí všeobecné propuknutí cholery a dalších potenciálních epidemií, a to navíc k již tak zoufalým podmínkám, v nichž se zimbabwské obyvatelstvo nachází.

Nyní je zcela jasné, že panu Mugabemu záleží na blahobytu jeho spoluobčanů jen velmi málo. Daleko více mu záleží na jeho vlastním životě v luxusu a extravaganci. Pan Mugabe nade vší pochybnost prokázal, že je zcela nezpůsobilý ke správě své země v moderním světě. Hledá záminku pro svou politickou existenci v tom, že předstírá boj proti přízrakům dávno minulé britské koloniální éry.

Neexistuje způsob, jak bychom my Evropané mohli pana Mugabeho přesvědčit, aby se umoudřil. Jedinou možností, jak ho přinutit k odstoupení, je totální změna postoje, který zastává Africká unie. Je ostudou, že tato organizace dosud nezasáhla mnohem rozhodněji a rezolutněji. Domnívám se, že naše úsilí musí směřovat k Africké unii a vládám zemí, které jsou jejími členy. Musíme zcela vyjasnit, že jim přičítáme plnou odpovědnost za špatný stav věcí v Zimbabwe, a očekáváme od nich, že přijmou náležitě radikální kroky k tomu, aby pan Mugabe buď odstoupil a odešel, nebo aby čelil závažným dopadům nevylučujícím soudní proces za zločiny proti lidskosti.

  Catherine Stihler, písemně. − Paní předsedající, pokud si kolegové na okamžik představí svou nejhorší noční můru, bude to ještě daleko od situace, v níž se nacházejí lidé v Zimbabwe. Kdysi prosperující země byla rozvrácena svým prezidentem. Země kolabuje – žádná správa veřejných věcí, žádná pracovní místa, hyperinflace, žádné potraviny, žádná zdravotní péče – a zhroucení systému zdravotnictví nyní vede k vypuknutí cholery.

Před týdnem zimbabwský prezident Robert Mugabe řekl, že šíření cholery bylo zastaveno. Prohlásil, že západní velmoci chtějí epidemii použít jako záminku pro napadení Zimbabwe a pro jeho svržení. Jihoafrická republika však prohlásila většinu svých hranic se Zimbabwe za oblast katastrofy, neboť se choroba šíří prostřednictvím uprchlíků a organizace Oxfam varovala, že situace v Zimbabwe by se mohla ještě velmi zhoršit.

Čísla, která byla dnes oznámena, ukazují, že ztráty na životech činí 1 111 osob a choroba se stále šíří. Je zaznamenáno 20 581 případů cholery. Tato choroba je vysoce infekční a je způsobena bakterií, jež vytváří střevní infekci. K příznakům patří průjem a dehydratace. V její nejvážnější formě může vést náhlý útok akutního vodnatého průjmu ke smrti způsobené těžkou dehydratací a selháním ledvin. Může zabít zdravého dospělého během několika hodin.

Jako příklad dopadu této choroby na obyvatelstvo bych chtěla Parlamentu říci o synovi paní Cynthie Hundeové jménem Munashe. Munashe zemřel na choleru krátce před svými prvními narozeninami. Cynthia odešla pracovat do Jihoafrické republiky, aby se pokusila zajistit svému synovi lepší budoucnost, protože v Zimbabwe není práce, a ponechala Munasheho v péči své matky. Když se vrátila ke své matce domů, našla Munasheho umírajícího v babiččině náručí. V rozhovoru pro BBC řekla: „Cítím se tak špatně … Je tak těžké to popsat. Když máte syna, sníte o něm a pro něj. Přišla jsem domů a čekala, že ho uvidím běhat kolem domu, ale to se prostě nestalo.“

Prosím vás, kolegové, podporuji toto usnesení odsuzující Zimbabwe, pomozte prosím nevinným obětem, jako je Munashe.

  Erik Meijer, autor. − (NL) Paní předsedající, v předchozích naléhavých rozpravách na téma Zimbabwe, které se konaly dne 7. července 2005 a 24. dubna 2008 jsem uvedl, proč se panu Mugabemu podařilo zůstat u moci tak dlouho.

Lidé si násilnou minulost své země pamatují. Pro mnoho z nich zůstal hrdinou boje za svobodu. Podle tohoto smýšlení by mělo být vše, co učiní, považováno a priori za dobré. Každý, kdo s ním nesouhlasí, slouží, jako dříve, zájmům jiných zemí a v tuzemsku pouze zájmům privilegované bílé většiny. Pokud by pan Mugabe měl ztratit moc, byla by země opět kolonizována, a většina lidí by byla diskriminována. Skutečnost je však jiná.

Náhlý radikalismus pana Mugabeho za několik posledních let, kdy se mu nepodařilo reorganizovat vlastnictví zemědělské půdy a kdy umožnil pokračování existence propasti mezi bohatými a chudými, měl původně za cíl přilákat nové stoupence z řad mladé generace, a nikoli dále ztrácet sympatie svých starých příznivců.

Tento přístup mu mohl přinést více fanatických a násilných spojenců, avšak zcela jistě ne podporu většiny jeho spoluobčanů. Evropa a Amerika situaci v Zimbabwe léta nesprávně posuzovaly, čímž se dostaly do podezření, že mají postranní úmysly. Přesně tyto pocity nepřátelství zajistily Mugabemu setrvání u moci.

Odpor nyní roste s tím, jak si každý uvědomuje, jak neúčinná a katastrofální je jeho politika. Bez zabíjení a zastrašování by byl nevyhrál prezidentské volby a těsná parlamentní většina opozice by se byla ujala vlády.

Nyní jsme se dostali dále než během předchozích naléhavých rozprav. Dodávky pitné vody se zhroutily a cholera si vybírá oběti. To není důvod pro radost ze selhání protivníka, ale pro pomoc zimbabwskému obyvatelstvu. Zaslouží si lepší vládu, avšak tu nikdo nemůže dosadit zvenku. Můžeme udělat to, že zabráníme panu Mugabemu, aby dostával podporu ze zahraničí.

  Mikel Irujo Amezaga, autor. – (ES) Jak uvádí zpráva, má Zimbabwe podle odhadů z roku 2007 12 milionů obyvatel a téměř polovina z nich trpí hladem. Průměrná délka života je 36 let. Pouze 40 % učitelů země pracuje a pouze třetina studentů se účastní výuky. To ukazuje, že pan Mugabe neničí pouze přítomnost, ale také budoucnost.

Represe a pošlapávání lidských práv jsou rovněž na denním pořádku. Lidé podporující lidská práva v Zimbabwe se systematicky stávají terčem svévolného zadržování, věznění a mučení. Vládní legislativa hrubě omezila svobodu slova, shromažďování, pohybu a sdružování.

Rád bych uvedl několik příkladů, protože vláda přijala represivnější předpisy, jež byly použity proti těmto aktivistům hájícím lidská práva. Patří sem akt o přístupu k informacím a na ochranu soukromí, který vláda používá pro účinné umlčení novinářů; akt o veřejném pořádku a bezpečnosti, který výrazně omezil svobodu shromažďování, a stovky ochránců lidských práv, včetně pracovníků nezávislých prostředků, byly svévolně zadrženy; a akt o soukromých dobrovolnických organizacích, který vláda opět přijala v roce 2002 a patrně použila k zastrašování a obtěžování nevládních organizací.

Paní předsedající, v mém mateřském jazyce – baskičtině, který není úředním jazykem této sněmovny, znamená slovo „mugabe“ „bez omezení“, což je pro tuto osobu dobré motto.

Diktátor této africké země není pouze dalším jménem na dlouhém seznamu diktátorů, kteří na této planetě naneštěstí vládli, ale troufám si říci, že patří mezi deset největších diktátorů. Podle mého názoru musíme v EU udělat maximum pro to, aby tato osoba odstoupila a byla postavena před soud pro lidská práva.

Přejeme proto Zimbabwe šťastný rok 2009 bez Mugabeho.

  Andrzej Tomasz Zapałowski, autor. – (PL) Paní předsedající, před dvěma měsíci jsme diskutovali o velkém hladomoru, který ve třicátých letech minulého století postihl Ukrajinu. Často byla kladena otázka: jak se tato tragédie mohla stát? Proč svět mlčel? Dnes, když se podíváme na události v Zimbabwe, přicházejí na mysl podobné otázky: jak je možné, že v naší době může vedoucí představitel zničit svou vlastní zemi? Proč dělá svět tak málo, aby tento problém vyřešil?

Samotná usnesení vedení v Zimbabwe nezmění. Měli bychom se ptát sami sebe, zda jsme připraveni přihlížet, jak zimbabwský lid spěje k záhubě, stejně jako jednotky OSN přihlížely krveprolití ve Rwandě. Naše reakce na situaci v Zimbabwe by možná byla rozhodnější, kdyby tato země měla velké zásoby surovin. Dnešní usnesení je vynikajícím dokumentem, avšak není ničím více. Mají-li být zachráněni lidé, je potřeba dynamičtější akce. Proto musíme bez výjimky podporovat sousední země Zimbabwe, aby mohla být na jeho hranicích poskytována náležitá pomoc.

  Charles Tannock, autor. − Paní předsedající, v posledních několika letech v těchto rozpravách figurovalo Zimbabwe tak často, že bychom se nemuseli stydět, kdyby nám již došla odsuzující slova, avšak musíme mluvit nahlas, protože dlouho trpícím obyvatelům Zimbabwe byla nemilosrdným despotou, Robertem Mugabem, upřena možnost vyjádřit se.

Ten zrušil veškerá práva týkající se požadavku demokratické legitimity, neboť svévolně ignoruje lidská práva, politické svobody a právní stát. Nedávné postřelení Perenceho Shiriho, jednoho ze stoupenců Mugabeho, poukazuje na zlobu, jež vře pod povrchem Zimbabwe. Pan Shiri má na svých rukou krev 20 000 lidí. Byl to pan Shiri, kdo s pomocí komunistické Severní Koreje systematicky masakroval nevinné obyvatelstvo na počátku osmdesátných let v Matabelelandu. Jako by toho bylo málo, způsobila nyní Mugabeho nedbalost epidemii cholery, což je nemoc, která byla donedávna v celém Zimbabwe téměř zcela vymýcena.

V reakci na mezinárodní obavy pan Mugabe nestydatě prohlašuje, že propuknutí této choroby je genocidou páchanou Velkou Británií, mou zemí a dřívějším kolonizátorem. Právě toto neopodstatněné obvinění z neokolonialismu ve spojení s naším postkoloniálním pocitem viny nám v Evropě brání přijmout zásadnější opatření.

Když se však obrátíme na Afriku, aby přišla s řešením, spatříme moře lhostejnosti a neúčinnosti. Ostré odsouzení pana Mugabeho keňským předsedou vlády a botswanským prezidentem vyčnívá na pozadí apatie většiny ostatních afrických států a vůdců, a zejména Jihoafrické republiky, třebaže nyní musíme doufat, že prezident Zuma zvolí důraznější přístup.

Pokud Africká unie usiluje o autoritu, jakou má Evropská unie, musí řešit Mugabeho vládu teroru a zvážit případné kroky, jak přinutit pana Mugabeho odstoupit z funkce. Měli bychom podpořit jedno konkrétní opatření, a tím je obžaloba pana Mugabeho u Mezinárodního trestního soudu na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN, což se ukázalo jako účinné v případě prezidenta al-Bašíra a Dárfúru. Doufám, že až budu o Zimbabwe hovořit příště, bude to oslava Mugabeho demise a odchodu z úřadu.

  Ioannis Kasoulides, jménem skupiny PPE-DE. – Paní předsedající, ze Zimbabwe se stává zruinovaný stát. Polovina obyvatelstva buď přežije díky dovozu potravin ze zahraničí nebo bude hladovět. Zdravotnická zařízení a neznečištěná voda jsou téměř nedostupné, a v důsledku toho se po celém území Zimbabwe i v okolních zemích šíří zničující epidemie cholery.

To všechno jen proto, že pan Mugabe a jeho přátelé chtějí potrestat vlastní obyvatele, protože hlasovali pro jeho odchod. Zprostředkující role Jihoafrické republiky nebyla úspěšná a africké země dosud nepřijaly rozhodné kroky, což je zklamáním. Výše uvedený obrázek představuje závažnou humanitární katastrofu, a případ pana Mugabeho by tak měl být jako první krok předložen Mezinárodnímu trestnímu soudu, aby na něj byla podána obžaloba ze zločinů proti lidskosti, a měl by na něj být vydán mezinárodní zatykač.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, jménem skupiny PSE. – (PL) Paní předsedající, Zimbabwe bojuje již po určitou dobu s velmi závažnou humanitární krizí: Téměř polovina obyvatelstva hladoví, prakticky neexistuje přístup k tekoucí vodě a hygienické podmínky jsou otřesné. Během minulého desetiletí klesla průměrná délka života v Zimbabwe ze 60 let pro muže i ženy na 37 let pro muže a 34 let pro ženy. Šířící se epidemie cholery si již vyžádala osm set obětí a přes 16 000 lidí je nakaženo. Podle Lékařů bez hranic by mohlo být brzy cholerou nakaženo asi milion a půl lidí.

Hospodářství země je v zuboženém stavu. Míra inflace je již dlouho nejvyšší na světě. Přes 80 % obyvatelstva žije s méně než jedním dolarem na den. Zdá se, že zimbabwské orgány závažnost situace nepostřehly a nepřijaly žádná opatření. Prezident Mugabe nesplnil svůj slib vytvořit vládu národní jednoty a političtí odpůrci jsou i nadále pronásledováni.

Kritická situace v Zimbabwe vyžaduje rozhodnou reakci Evropské unie a Rada i Komise by měly potvrdit své odhodlání v této věci tím, že budou nadále poskytovat humanitární pomoc trpícímu obyvatelstvu. Musíme na zimbabwskou vládu vyvinout nátlak, aby zrušila omezení pro humanitární organizace a zastavila zatýkání aktivistů za lidská práva. Mimoto bychom měli podpořit skupinu Elders, aby její členové mohli získat povolení ke vstupu do Zimbabwe.

Proces zavádění demokratických změn v Zimbabwe si vyžádá zapojení afrických zemí, regionálních institucí i mezinárodních organizací. Zajištění řádného průběhu parlamentních voleb a sledování vytváření nové vlády by mohlo být příležitostí pro stabilizaci situace. Mezinárodní společenství by zárověň mělo být připraveno poskytnout finanční pomoc pro rekonstrukci země.

  Zdzisław Zbigniew Podkański, jménem skupiny UEN. – (PL) Paní předsedající, informace obsažené v tomto usnesení o Zimbabwe jsou šokující: 5,1 milionu lidí, tj. polovina obyvatelstva, trpí hladem, přes 300 000 lidí je ohroženo epidemií cholery, 1,7 milionu lidí je nakaženo virem HIV a průměrná délka života činí 37 let. Toto všechno je příliš mnoho na to, aby se s tím jakákoli vláda mohla vypořádat sama.

Proto bychom měli plně podporovat všechny iniciativy pro zlepšení situace v Zimbabwe. Autoři usnesení nás správně upozornili na skutečnost, že musíme usnadnit humanitární pomoc a zvětšit její rozsah a že Rada, Komise a členské státy Evropské unie musí provést další opatření, včetně diplomatických kroků, a poskytnout Zimbabwe finanční a praktickou podporu. Tato opatření musí být zaměřena nejen na současnost, ale také na dlouhodobý výhled, a musí být založena na specifickém programu. Říkám „správně“, protože další usnesení nám tyto lidi nakrmit nepomůže . To, co potřebujeme, a na co čeká obyvatelstvo Zimbabwe, je praktická pomoc.

  Michael Gahler (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, jedinou dobrou zprávou ze zpustošené země Zimbabwe je, že jsme pravděpodobně svědky posledních měsíců Mugabeho režimu.

Dobrou zprávou je, že čím dál víc zemí kritizuje stav věcí v této zemi. Jako první místopředseda Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU mohu oznámit, že naše africké protějšky se k nám před třemi týdny na našem zasedání v Port Moresby poprvé připojily v kritickém hodnocení situace v Zimbabwe I v Jihoafrické republice roste tlak na vládu, aby se konečně zřekla své ochrany zimbabwského režimu. Situace se zhoršila tím, že uprchlíci nyní také přinášejí do Jihoafrické republiky nemoci. Je nutné doufat, že tato situace se zlepší do doby konání Světového poháru ve fotbale, protože to by mohlo vysvětlit, proč Jihoafrická republika provádí změny: ze strachu, že návštěvníci nepřijedou. To by mělo být samo o sobě důvodem pro zřeknutí se ochrany Mugabeho režimu.

  Ewa Tomaszewska (UEN). – (PL) Paní předsedající, o situaci v Zimbabwe jsme diskutovali dne 24. dubna 2008. Během této diskuse jsme se zabývali problémem výsledků voleb, a zejména pokračující vládou prezidenta Mugabeho, navzdory těmto výsledkům. Dnes se zabýváme dramatickými následky těchto událostí. Více než 12 500 lidí trpících cholerou nemůže počítat s pomocí vlády, ačkoli 565 lidí již zemřelo. Tato epidemie se šíří také přes hranice do Jihoafrické republiky.

Výše uvedené počty, které pocházejí ze zpráv OSN z počátku prosince, jsou nižší než ty, které byly nyní zveřejněny humanitárními organizacemi. Podle těchto zpráv již zemřelo více než tisíc lidí a přes 20 000 lidí je cholerou nakaženo. Milion lidí trpí hladem nebo nemá přístup k vodě. Africká unie nepřijímá účinná opatření ke zlepšení situace v Zimbabwe. Prezident Mugabe musí být přinucen stanout před Mezinárodním trestním soudem a je třeba podniknout naléhavé kroky ke zvládnutí epidemie cholery a k zajištění toho, aby se potravinová a lékařská pomoc dostala až k obyvatelům Zimbabwe.

  Kathy Sinnott (IND/DEM). – Paní předsedající, již po mnoho let sledujeme pomalou agónii Zimbabwe. Kromě politického násilí a prohlubující se chudoby jsme nyní svědky jejího zrychlování, neboť vidíme nevyhnutelnost hladomoru a nemocí, jež postihnou pět milionů obyvatel. Musíme se o tyto lidi postarat, nakrmit je, přinést jim lékařskou pomoc a podporovat jejich touhu po svobodě.

Abychom těmto lidem pomohli, musíme izolovat jejich vůdce, pana Mugabeho, od jeho afrických stoupenců tím, že dosáhneme jeho odsouzení všemi africkými vedoucími představiteli. Za hranicemi Afriky musíme usilovat o odstranění mezinárodních podporovatelů, obvykle podezřívané Číny a Ruska, a vyzvat je, aby přerušily veškerou podporu a obchod s Mugabem. Musíme však zpytovat své vlastní svědomí, protože tomu ještě není tak dávno, co jsme my, EU, pozvali pana Mugabeho k účasti na summitu AU-EU konaném v Lisabonu, který uspořádala EU.

  Jacques Barrot, místopředseda Komise. − (FR) Paní předsedající, děkuji všem poslancům Evropského parlamentu, kteří vyslali naléhavou výzvu ohledně Zimbabwe, neboť tato země čelí krizi nebývalého rozsahu, a situace se dále zhoršuje – není ušetřeno jediné odvětví.

Na politické úrovni jsme svědky rostoucího násilí, jak ukazují zprávy o svévolném zatýkání a mizení ochránců lidských práv. Aktuální propuknutí politického násilí může způsobit krach jakéhokoli řešení krize a přimět strany k přijetí nesmiřitelných postojů.

Na humanitární úrovni se situace zhoršuje, jak ukazuje epidemie cholery, která se šíří a ohrožuje sousední země Zimbabwe.

Na hospodářské úrovni je situace katastrofální. Ceny základních komodit neustále rostou. Cena průměrného účtu za nákup potravin se minulý týden zvýšila o 1 293 %.

Na společenské úrovni se riziko exploze každým dnem zvyšuje, přičemž tato situace by mohla mít škodlivý vliv na stabilitu celé oblasti.

Co tedy můžeme dělat? Potřeby Zimbabwe jsou obrovské. Rostou exponenciální měrou a je to způsobeno zejména stávajícím špatným řízením vládou.

Na humanitární úrovni Komise pokračuje v aktivní účasti. Humanitární situaci právě zkoumá mise, která je na místě od 15. do 19. prosince. Tato mise nám umožní mimo jiné velmi rychle určit případné další požadavky.

Na politické úrovni bude Komise – a i mezinárodní společenství jako celek – schopná Zimbabwe pomoci pouze tehdy, pokud bude úzce spolupracovat s legitimní vládou, která bude dostatečně flexibilní, aby přijala potřebná politická a hospodářská opatření.

Tato spolupráce závisí na provedení dohody ze dne 15. září a na vytvoření vlády národní jednoty. Závisí také na investorech v oblasti a na větším zapojení Africké unie. Vyjadřujeme své opravdové přání vidět toto zapojení ve všech kontaktech, které s nimi máme.

Na závěr Vás mohu ujistit, že Komise, která velmi bedlivě sleduje situaci na místě, bude pokračovat ve spolupráci se všemi členskými státy a s našimi africkými a mezinárodními partnery na nalezení spravedlivého řešení, které umožní Zimbabwe dostat se ze stávající krize, již jste všichni důrazně odsoudili.

Děkuji vám za pozornost. Je pravdou, že během tohoto svátečního období nesmíme zapomínat na všechny obyvatele, kteří v Zimbabwe trpí. Řadí se mezi lidi, kteří nepochybně v dnešní době nejvíce strádají.

  Předseda. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat po ukončení rozpravy.