Ústní vysvětlení hlasování

– Zpráva: Bastiaan Belder (A6-0489/2008)

  Carlo Fatuzzo (PPE-DE). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, je pro mě velkým potěšením, že mohu promluvit v této velké parlamentní sněmovně zaplněné poslanci ze všech našich 27 členských států. Málokdy mívám takovou příležitost, aby mě poslouchalo takové množství lidí.

Přísluší mi při této příležitosti, abych vysvětlil své hlasování ve prospěch zprávy pana Beldera o obchodních a hospodářských vztazích se zeměmi západního Balkánu. Jsem rozhodně pro to, aby Evropská unie balkánským států co možná nejvíce usnadnila jejich vstup do Evropské unie. Domnívám se, že je důležité, aby hospodářská pomoc byla vyšší, než jaká je pro tento účel nyní uvolněna, a že bychom měli umožnit vytvoření silnějších vazeb mezi balkánskými státy a Evropou, rozvíjet cestovní ruch a dát všem balkánským občanům, starým i mladým, možnost vést lepší život, než jaký vedli doposud.

– Zpráva: Mairead McGuinness (A6-0505/2008)

  Marian Harkin (ALDE). – Paní předsedající, za prvé bych si přála, aby byly zaznamenána skutečnost, že jsem při hlasování o zprávě paní McGuinnessové stiskla chybné tlačítko. Ve skutečnosti její zprávu o zabezpečení potravin bezvýhradně podporuji – ale později se na to ještě podívám se službami.

Souhlasím zejména se závěrem, že SZP musíme přizpůsobit tak, aby vyhovovala nárokům zabezpečení potravin a faktu, že zemědělci potřebují stabilní politické prostředí, aby mohli plánovat do budoucna. Nemůžeme mít jistotu, ale potřebujeme mít zajisté určitou stabilitu.

Dále také podporuji fakt, že samotný trh nemůže výrobcům zajistit jistotu příjmu, a rovněž výzvu k důkladnému zhodnocení dopadů, a to zejména, dovolím si říci, pokud jde o důsledky pro zabezpečení potravin. Podíváme-li se na konkrétní návrhy EU, například na návrh na ochranu rostlin, potřebujeme i zde odpovídající podrobné hodnocení dopadů a při provádění tohoto hodnocení potřebujeme rovněž vzít v úvahu zabezpečení potravin.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Paní předsedající, ráda bych poděkovala kolegům za vstřícné přijetí této zprávy a Marianě Harkinové za její slova podpory.

Představuje jasné vyjádření stanoviska této sněmovny k zemědělské politice nejen na evropské, ale i na celosvětové úrovni. Zejména pak – a to je důležité – žádá o opětovné obrácení pozornosti k zemědělské politice v rozvojovém světě a poskytování pomoci, aby ti, kteří jsou schopni produkovat potraviny, tak činili na místní úrovni. Domnívám se, že 1 miliardy EUR, které chce Evropská unie poskytnout k tomuto účelu, je krokem správným směrem.

Já jsem pochopitelně svou zprávu podpořila. Domnívám se, že je to projekt budoucnosti, pokud jde o to, jakým způsobem tato sněmovna pohlíží na zemědělství. Debata o zabezpečení potravin sice zmizela z politické agendy, problém 30 000 dětí umírajících každého dne hladem tu však s námi přetrvává.

  David Sumberg (PPE-DE). – Paní předsedající, jsem vám velmi vděčný za příležitost, kterou jste mi dala, abych vysvětlil, proč jsem se zdržel hlasování o zprávě paní McGuinnessové. Zabývá se velmi významným aspektem Evropské unie, a sice zcela zásadní otázkou zajištění dodávek potravin těmi, kteří hladovějí, a těm, kterým dostatečné zásoby potravin chybí. Proti tomu nemůže nikdo nic namítat a pochopitelně ani já nic nenamítám. Problém této zprávy je však podle mého názoru v tom, že se v ní mluví o společné zemědělské politice bez toho, aby se řešila otázka naléhavé potřeby reformy a další reformy této politiky.

Tato politika neslouží dobře lidem Evropy; neslouží dobře ani zemědělcům v Británii. Dokud nebude toto břemeno sňato z beder daňových poplatníků, tak se budeme i nadále dostávat do potíží. Ano, cíle zprávy jsou správné, ale obávám se, že velmi nesprávně si vede, pokud jde o řešení základního problému.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Plně podporuji většinu návrhů a prohlášení, jež jsou obsažena v právě přijaté zprávě paní McGuinnessové. Nenadálé výkyvy v cenách potravin se budou na globálním trhu objevovat se stoupající četností, což s sebou ponese neblahé důsledky.

Nárůst cen pocítí nejvíce rodiny s nízkými příjmy, které utrácejí podstatnou část svého rozpočtu na potraviny. Jsou to právě tito lidé, kteří potřebují pomoc: nejpotřebnější lidé jak z rozvojových zemí, tak z Evropské unie. Souhlasím s tím, že společná zemědělská politika by se měla přizpůsobit novým podmínkám, aby se jí dařilo lépe řešit problémy spojené se zabezpečováním potravin, a z tohoto důvodu bychom se z budoucího finančního hlediska měli postavit proti odstraňování nástrojů umožňujících řízení trhu a proti snižování výdajů z rozpočtu EU plynoucích na zemědělství.

Dobrým nápadem je zřídit pod záštitou Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) mezinárodní orgán, který bude sledovat ceny zemědělských produktů a faktorů podílejících se na jejich výrobě, aby byly tyto údaje monitorovány v celosvětovém měřítku, a bylo tak možné rychle reagovat na výkyvy cen. Domnívám se, že zvážit bychom měli rovněž vybudování celosvětového systému uskladňování potravinových zásob.

  Syed Kamall (PPE-DE). – Paní předsedající, i já jsem vděčný za příležitost, že mohu vysvětlit, proč jsem se zdržel hlasování o této zprávě.

Myslím, že většina lidí v této sněmovně, ať už patří do jakékoli části politického spektra, bude asi souhlasit s tím, že zabezpečení potravin je velmi důležitá věc. Problém je v tom, že se neshodujeme v tom, co to zabezpečení potravin vlastně je. Pro mnoho z nás znamená zabezpečení potravin zajištění toho, že je dostatek potravin pro lidi na celém světě – ať už pocházejí odkudkoliv. Pro jiné je to záminka k protekcionismu. Zabezpečení potravin pro ně neznamená nic jiného než výroba potravin v EU určených pro Evropany. Často slýchanou frází je zde „místní výroba“. Je mi známo, že těmto lidem slouží zabezpečení potravin jako záminka k tomu, aby bránili dovozům ze zbytku světa a zatratili tak i velmi kvalitní vývozy, které, jak známo, pocházejí i z řady chudších zemí světa, a spolu s tím odsoudili k chudobě ještě mnohem více zemědělců v chudších zemí.

Věta, že společná zemědělská politika, by se měla stát úhelným kamenem zabezpečení potravin, je ohromující tvrzení, které je třeba vymýtit.

  Christopher Heaton-Harris (PPE-DE). – Paní předsedající, shoduji se ve svých námitkách s tím, co zde k této věci řekl můj vynikající kolega, pan Syed Kamall. Zdržel jsem se hlasování, protože zdržet se hlasování o této zprávě bylo příkazem mé strany, každý však ví, že zabezpečení potravin je velmi téma, které je důležité pro nás pro všechny, a z tohoto důvodu mě mate způsob, jakým se zde tato záležitost projednává.

V této konkrétní zprávě – pro kterou jsme, jak věřím, všichni hlasovali – zmiňujeme problém, který jsme si mohli sami způsobit tím, že bychom hlasovali pro směrnici o ochraně rostlin. Právě tím jsme ohrozili zabezpečení potravin v Evropě. Zhruba tři minuty poté, co jsme hlasovali pro tuto zprávu, jsme se v zásadě postarali o to, aby naši zemědělci nebyli v budoucnu schopni vypěstovat dostatečné množství potravin pro náš kontinent. To považuji za bizarní. Je ostuda, že nikdo jiný, jak se zdá, nečte některé z těchto zpráv, které projdou tímto místem.

  Avril Doyle (PPE-DE). – Paní předsedající, jednou z největších obav a rovněž jedním z klíčů v souvislosti s celosvětovým zabezpečením potravin je zajištění dostatečné, udržitelné výroby, což se ve skutečnosti týká i zabezpečení potravin v takzvaném rozvinutém světě, tedy například i zde v EU, abychom mohli vyvážet naši nadvýrobu a nekonkurovali si přitom na světových trzích s potravinami, a nezvyšovali tak ceny lidem žijícím v regionech, kde nemají příznivé podnebí, půdu, znalosti a investice na to, aby si mohli vyrábět vlastní potraviny.

Musíme ve svých politikách dbát na to, abychom zajistili, že na nutnost udržitelné výroby potravin odpovídáme nejen environmentálně, ale i globálně.

  Peter Baco (NI). – Hlasoval jsem pro zprávu o společné zemědělské politice a celosvětovém zabezpečení potravin, protože řeší problémy, které prioritně v Evropském parlamentu trvale prosazuji.

Konkrétně je to za prvé snižování výrobních nákladů a tím růst globální konkurenceschopnosti. Za druhé, snižování volatility potravinových trhů, především zvýšením zásob. Za třetí, zastavení znevažování významu zemědělství ve společnosti zvyšováním veřejného povědomí o jeho jedinečné a nezastupitelné funkci. Za čtvrté, zastavení nahodilého působení společné zemědělské politiky uplatněním systémové organizace společné zemědělské politiky při orientaci na dlouhodobé cíle. A za páté, zastavení rozkladu zemědělství v nových členských státech diskriminačními principy společné zemědělské politiky a zásadně zvýšit využívání utlumeného zemědělského potenciálu v těchto státech, nových členských státech.

– Zpráva: Genowefa Grabowska (A6-0475/2008)

  David Sumberg (PPE-DE). – Paní předsedající, dotýkáme se zde podstaty celé této Evropské unie. To, co zde schvalujeme, je vynaložení dalších peněz na to, abychom se pokusili přesvědčit veřejnost, aby hlasovala ve prospěch neblahé Lisabonské smlouvy. Když veřejnost dostala v Irsku příležitost, dala zcela jasně najevo, že tuto smlouvu nechce, a bude-li dána příležitost i lidu Británie – a dána by mu být měla, neboť mu to labouristická vláda slíbila – bude i on ve své drtivé většině hlasovat pro odmítnutí Smlouvy.

Tato zpráva by měla zaznít jasně a hlasitě v celé Evropské unii, skutečně měla: lidé ji nechtějí. Lidé nechtějí podléhat další kontrole z Bruselu a Štrasburku. Lidé chtějí, aby o tom, co se jich týká, rozhodovaly jejich vlastní vlády a jejich vlastní zákonodárné orgány. Dokud k nám tato zpráva nedolehne, budeme i nadále vyhazovat další peníze daňových poplatníků na to, abychom lidi donutili přijít k hlasovacím urnám a domnívali se, že je můžeme skutečně přesvědčit, aby změnili svůj postoj. Lidé však svůj postoj nezmění.

  Marian Harkin (ALDE). – Paní předsedající, nejprve bych chtěla říci, že je to vynikající zpráva. Stále mluvíme o přiblížení EU k jejím občanům a o tom, že projekt EU se nemůže obejít bez účasti občanů EU.

Jsou dva typy demokracie: zastupitelská, kterou máme zde ve sněmovně, a participativní, o níž je celá tato zpráva. Je ovšem důležité chápat, že občanský dialog je dvoustranný. Že je reciproční. Je tudíž nutno, aby instituce EU braly v úvahu obavy a myšlenky, s nimiž přicházejí občané. Myslím, že výborným příklad toho je milion podpisů ve prospěch zdravotně postižených a dále dokument, který je nyní v Parlamentu předmětem rozpravy.

Nesouhlasím s posledním řečníkem, protože se domnívám, že pokud Lisabonská smlouva projde, dá nám možnost přiblížit EU občanům ještě smysluplnějším způsobem. Naší úlohou zde ve sněmovně je zajistit, aby Lisabonská smlouva, pakliže projde, fungovala co nejúčinněji.

  Daniel Hannan (NI). – Paní předsedající, mnohé lze usoudit již z názvu této zprávy: Perspektivy rozvoje občanského dialogu v souladu s Lisabonskou smlouvou. Zdá se, že je nutné v této sněmovně pravidelně opakovat a připomínat, že Lisabonská smlouva dosud nenabyla účinnosti, ale na tom nesejde. Různým způsobem byla již třikrát odmítnuta, 55 % francouzských, 62 % nizozemských a 54 % irských voličů.

Zaměřme se raději na orwellovské ministerstvo lásky a jeho dílo pod názvem Perspektivy rozvoje občanského dialogu. Běžní voliči, kteří si neosvojili svérázný jazyk Evropské unie, možná nebudou dost dobře rozumět těmto slovům, tak jako jim rozumíme my tady ve sněmovně, a nebudou vědět, že se ve skutečnosti mluví o vytvoření nového rozpočtu na propagandu s cílem pokusit se přesvědčit lidi, aby změnili své postoje.

Musím říci, že ani jedno euro uložené v trezorech Evropské centrální banky neposlouží k tomu, aby přesvědčilo lidi o myšlence, která je od základu špatná.

Dialog již ze své definice předpokládá dvě strany. EU musí být schopna fungovat nejen jako vysílač, ale také jako přijímač. To znamená umožnit referendum o Lisabonské smlouvě: Pactio Olisipiensis censenda est!

  Syed Kamall (PPE-DE). – Paní předsedající, děkuji vám za příležitost, abych vysvětlil, proč jsem o této zprávě hlasoval způsobem, jakým jsem hlasoval.

Když jsem si četl název zprávy, Občanský dialog v souladu s Lisabonskou smlouvou, připomněl mi jednu větu Mahatmy Gandhího. Když se ho jednou zeptali, co si myslí o západní civilizaci, řekl, že „by to byla hezká myšlenka“. Stejně jsem si pomyslel i já, když jsem si přečetl ten název, Občanský dialog v souladu s Lisabonskou smlouvou – byla by to hezká myšlenka, ne? Kéž bychom měli občanský dialog. Kéž bychom měli obousměrný dialog. Jeden z mých předřečníků mluvil o tom, že dialog je podstatně dvousměrný proces, ale pohlédneme-li na řadu organizací občanské společnosti, které byly založeny za účelem prosazování Lisabonské smlouvy, vidíme jen organizace, které se upsaly prosazování této od základu nedemokratické smlouvy. Kolik bude založeno organizací působících proti Smlouvě či kolika z nich bude dovoleno, aby takto působily? Žádný obousměrný dialog neexistuje a občané EU, až dostanou příležitost, aby se k Lisabonské smlouvě vyjádřili, právě z tohoto důvodu Smlouvu odmítnou.

– Zpráva: Pedro Guerreiro (A6-0485/2008)

  Syed Kamall (PPE-DE). – Paní předsedající, děkuji vám všem ve sněmovně za vaši trpělivost. Chtěl jsem o tom mluvit, ale dnes už jsem toho řekl až příliš, tolik mě všechna ta hlasování, která dnes ve sněmovně proběhla, zaujala. Ano, společná rybářská politika; ano, bavme se o udržitelném rozvoji – jedno a druhé se však navzájem vylučuje. Pokud se chcete zabývat udržitelnou rybářskou politikou, měli byste se zabývat vlastnickými právy a tržními způsoby řešení. Podívejte se na země, kde mají rybáři práva, s nimiž mohou obchodovat a předávat je z generace na generaci. To je ten nejlepší způsob, jak zajistit udržitelné zásoby ryb, žádná uměle vytvořená komunistická metoda s centrálním plánováním rybolovu. Z tohoto důvodu dochází k rozsáhlému úbytku rybích zásob, což se nám nakonec všem vymstí.

  Předsedající. – Zasedání bude nyní přerušeno. K vysvětlením hlasování se vrátíme po skončení slavnostního zasedání.

předsedající: PAN PÖTTERING
Předseda