Předsedající. – Dalším bodem je společná rozprava o:

- zprávě (A6-0019/2009), kterou předložil pan Jacek Saryusz-Wolski jménem Výboru pro zahraniční věci, týkající se výroční zprávy o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutí Společné evropské zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) v roce 2007, předložené Evropskému parlamentu v souladu s oddílem G bodem 43 meziinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 (2008/2241(INI)),

- zprávě (A6-0032/2009), kterou předložil pan Karl von Wogau jménem Výboru pro zahraniční věci, Evropské bezpečnostní strategii a Evropské bezpečnostní a obranné politice (EBOP) (2008/2202(INI)), a

- zprávě (A6-0033/2009) kterou předložil pan Ari Vatanen jménem Výboru pro zahraniční věci, o úloze NATO v bezpečnostní struktuře EU (2008/2197(INI)).

Dámy a pánové, pokud nemáte zájem sledovat naše rozpravy, náš zpravodaj oprávněně žádá, i pro vážnost naší práce, abyste sněmovnu laskavě opustili v tichosti.

  Jacek Saryusz-Wolski, zpravodaj. – (FR) Děkuji Vám, pane předsedající. Skutečně si myslím, že si zahraniční politika Unie zasluhuje pozornost.

Pane předsedající, dnes máme zvláštní rozpravu o třech významných zprávách týkajících se zahraniční politiky, bezpečnosti a obrany a vztahů EU a NATO.

Naše výroční zpráva o společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP) se stala významným prostředkem, jehož prostřednictvím Parlament vyjadřuje svůj strategický pohled na zahraniční politiku EU. V letošní zprávě jsme se rozhodli zaměřit na tvorbu a formování politiky. Zaměřili jsme se na potřebu zavést s Radou skutečný dialog o hlavních cílech společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Uznali jsme, že se vyvíjí a zejména, že poprvé zpráva Rady systematicky odkazuje na rozhodnutí přijatá Evropským parlamentem. Jsme za to vděčni: jedná se o skutečný úspěch. Vyjádřili jsme ale i naše politování nad tím, že se Rada nezapojuje do důkladného rozhovoru o názorech předložených Parlamentem a ani neodkazuje na ta usnesení v operačních dokumentech, jako jsou společné akce nebo společné postoje.

Očekáváme, že výroční zpráva Rady poskytne příležitost k zahájení dialogu s Parlamentem s cílem rozvinout strategičtější přístup ke společné zahraniční a bezpečnostní politice. Znovu v naší zprávě zdůrazňujeme nejdůležitější principy, jež by měly naši zahraniční politiku podtrhovat. Podle našeho názoru musí být SZBP podepřena a vedena hodnotami, kterých si Evropská unie a její členské státy cení, zejména demokracií, právním státem, respektem k důstojnosti člověka, lidským právům a základním svobodám a prosazováním míru a účinného multilateralismu.

Věříme, že Evropská unie může mít vliv, ale pouze pokud promlouvá jedním hlasem a pokud je vybavena odpovídajícími nástroji jako jsou ty, které mají původ v Lisabonské smlouvě a velkorysejším rozpočtu. Můžeme podniknout účinnou akci pouze pokud je uzákoněna Evropským parlamentem i národními parlamenty, které jednají na svých úrovních a v souladu s jejich vlastními mandáty.

Aby byla SZBP věrohodná a reagovala na očekávání občanů EU – a toto říkám v předvečer blížících se nových parlamentních voleb – musí být vyčleněny zdroje úměrné účelům a specifickým cílům. Proto je nám líto, že podobně jako v předchozích letech je rozpočet SZBP vážně podfinancován.

V naší zprávě se zabýváme horizontálními a geografickými tématy. Co se týká horizontálních témat, dovolte mi vyjmenovat jen ta nejdůležitější, jichž jsme se dotkli: za prvé prosazování lidských práv a prosazování míru a bezpečnosti v sousedství Evropy a na globální úrovni; za druhé, podpora účinnému multilateralismu a respekt k mezinárodnímu právu; za třetí, boj proti terorismu; za čtvrté, nešíření zbraní hromadného ničení a odzbrojení; za páté, klimatické změny, energetická bezpečnost a témata jako kybernetická bezpečnost.

V této zprávě jsme záměrně selektivní. Soustřeďujeme se proto na některé strategické a geografické prioritní oblasti, jakými jsou západní Balkán, Blízký východ a širší Blízký východ, Jižní Kavkaz, Afrika a Asie, a samozřejmě vztahy s naším strategickým partnerem, Spojenými státy americkými, stejně jako vztahy s Ruskem.

Tato zpráva by měla být nahlížena ve spojitosti s podrobnějšími zprávami Parlamentu, které doplňuje. Neměla by se snažit je kopírovat.

Chci poděkovat svým kolegům ve sněmovně, kteří jsou z různých politických skupin, za jejich porozumění a vynikající spolupráci. Snažili jsme se zahrnout co nejvíce záležitostí a doufám, že tato zpráva bude podpořena slušnou většinou naší sněmovny.

A konečně, směrem k našim partnerům v Radě a Komisi bych rád řekl, že doufáme, že nám tato příležitost pomůže rozvinout a prohloubit strategický dialog mezi Parlamentem, Radou a Komisí tak, aby byla v našem trojúhelníku větší spolupráce, což vnese do tvrdé práce, kterou vykonáváte, pane Solano a paní Ferrero-Waldnerová, více demokratické legitimity.

Doufám, že s tímto budete zacházet jako s možností rozvinout větší synergii, posílit náš společný hlas – hlas všech tří hráčů – a dodat větší demokratickou a parlamentní legitimitu našemu společnému cíli, jímž je: zahraniční politika; jeden hlas; Evropská unie.

  Karl von Wogau, zpravodaj. – (DE) Pane předsedající, pane vysoký představiteli, paní komisařko, tato zpráva by nám měla poskytnout příležitost zvážit, jak daleko jsme došli v bezpečnostní a obranné politice Evropské unie, kde se nacházíme nyní a jakou úlohu má v tomto hrát Evropský Parlament.

Zároveň si musíme všimnout, že v rámci Evropské bezpečnostní a obranné politiky dosud došlo k 22 nasazením, z nichž 16 bylo civilních nasazení a 6 vojenských. To znamená, že byl položen velmi silný důraz na civilní stránku věci. Tato civilní stránka je samozřejmě doplněna o fungující demokratickou kontrolu, protože jsou civilní operace v rámci EBOP financovány z evropského rozpočtu a jsou proto zkoumány Evropským Parlamentem. Existují také další věci, které jsou financovány z rozpočtu Evropské unie a jsou přímo spojeny s bezpečnostní politikou. Příklady zahrnují bezpečnostní výzkum – 1,3 miliard EUR v posledních 7 letech; Galileo, o němž říkáme, že má bezpečnostní hlediska – 3,4 miliard EUR; a GMES/Kopernikus, projekt, pro nějž je k dispozici další 1 miliarda EUR. Také máme v Evropském parlamentu, což je nový vývoj, právní předpisy v oblasti bezpečnosti a obrany. Přijali jsme směrnici Evropského parlamentu a Rady o transferech vybavení pro obranné účely uvnitř Společenství a výběrových řízení v oblasti bezpečnosti a obrany. Jedná o důležitý první krok na této cestě.

Zvláštní důležitost ale má informace pro Evropský parlament. V tomto ohledu je náš zvláštní výbor, jenž má také přístup k tajným informacím, obzvláště důležitý, stejně jako pravidelné diskuse, které v tomto výboru vedeme se zvláštním představitelem pro tato témata. Rád bych využil této příležitosti a poděkoval vysokému představiteli a jeho kolegům za konstruktivní spolupráci, jež se rozvinula.

Nyní se vrátím k jednotlivým bodům této zprávy. Tato zpráva vyzývá Evropskou unii, aby jasněji definovala své vlastní bezpečnostní zájmy. Vždy hovoříme o bezpečnostních zájmech jednotlivých zemí, ale máme společné bezpečnostní zájmy. Ochrana našich občanů uvnitř a vně Unie, mír v našem sousedství, ochrana našich vnějších hranic, ochrana naší důležité infrastruktury, energetická bezpečnost, bezpečnost našich obchodních cest, bezpečnost našeho majetku na globální úrovni a mnoho dalších věcí představují ve skutečnosti jednotlivé bezpečnostní zájmy a společné bezpečnostní zájmy Evropské unie.

Musíme zvážit jaké jsou vlastně bezpečnostní a obranné ambice Evropské unie. Návrh zprávy říká velmi jasně, že nemáme ctižádost stát se supervelmocí, jakou jsou Spojené státy. Je také vysvětleno, že se musíme soustředit na zeměpisné okolí Evropské unie. Našimi prioritami jsou Balkán – hlavní úkol Evropské unie – Severní Afrika, zmražené konflikty na Blízkém východě a náš příspěvek k řešení konfliktu v Palestině. Naše pozornost musí být jasně zaměřena na tyto oblasti.

Jsem nucen poznamenat, že ke konci francouzského předsednictví si Rada uložila velmi ambiciózní cíle, zejména dosažení schopnosti realizovat určité operace souběžně. Pokud je to to, co chceme, potřebujeme na to získat fondy. Bude to vyžadovat zřízení autonomního a stálého velitelství v Bruselu. To je první a zcela jasný požadavek tohoto Parlamentu. Ve Výboru toto našlo podporu široké většiny. Za druhé musíme mít na paměti, že 27 členských států má k dispozici 2 miliony vojáků. Tři procenty z těchto vojáků by měly být Evropské unii trvale k dispozici. To je zhruba 60 000 vojáků. Proto také zpráva vyzývá k tomu, aby byly Eurocorps trvale přiděleny k Evropské unii. Tato výzva je směřována k šesti členským státům, které Eurocorps tvoří.

Dále zaujímáme jasné stanovisko ke kapacitám, které musíme vytvořit. 27 členských států Evropské unie vydá ročně 200 miliard EUR na obranu a těchto 200 miliard EUR musí být utraceno lépe než tomu bylo v minulosti. Nemůžeme si dovolit sedmadvacetkrát objevovat dávno objevené, a proto vás dnes žádáme, abyste zajistili, že v budoucnu, kdy budou na obranu vynakládány peníze Evropské unie a daňových poplatníků, budou vynaloženy lépe než v minulosti. Mnohokrát děkuji.

  Ari Vatanen, zpravodaj. − Pane předsedající, před 70 lety se pan Chamberlain vrátil z Mnichova a mával kusem papíru se slovy „mír pro tuto dobu“. Víme, jak moc se mýlil a také víme, že zbožné přání je smrtelnou náhražkou za realismus. Dnes musíme být v této věci surově upřímní. EU je neuvěřitelně úspěšná při vytváření míru. Události druhé světové války zrodily Evropskou unii.

Jsem velmi šťasten, že je dnes zde pan Solana, protože konečně máme pro EU telefonní číslo. Pan Solana má číslo, o které pan Kissinger před lety žádal.

Ale jaké prostředky my – členské státy a politici – panu Solanovi dáváme? To je otázka.

Nyní máme finanční krizi, která nám nespadla z nebe. Do značné míry jsme si ji přivodili sami. Hovoříme o toxických aktivech bank a jak je musíme čistit. Možná je také čas se ptát: která jsou ta toxická aktiva a jaké jsou překážky při tvorbě míru, našeho raison d’être?

Musíme se pohnout vpřed – EU musí jít při budování míru kupředu. Svět se kolem nás tak rychle mění. Největší překážkou je to, že prostě nemáme vizi. Jsme politiky fungujícími ze dne na den, kteří jsou navíc krátkozrací. Naším velkým problémem je nehybnost. Svět se kolem nás mění rychleji než jsme schopni reagovat. Co je výsledkem neúčinných a selhávajících bezpečnostních politik? Lidské utrpení, mrtvá těla, zmrzačení lidé a zvěrstva. I když nás tito lidé nevolí, musíme se o ně starat, protože jsou našimi bratry a sestrami v lidské rodině.

2. dubna 1917 prezident Wilson řekl „opravdový koncert za mír nemůže být nikdy udržen leda partnerstvím demokratických národů“. Prezident Wilson získal Nobelovu cenu – což si zasloužil daleko více než Al Gore.

V EU si neuvědomujeme, jaké typy nástrojů máme v mozaikovité skladbě 27 zemí k dispozici. To nám poskytuje při tvorbě míru unikátní nástroj. Možná někteří nemají rádi Francouze, jiní nemají rádi Němce a možná dokonce někteří lidé nemají rádi Finy – ale myslím, že všichni Finy mají rádi! – ale když jsme společně, 27 zemí, nikdo nemůže říci, že nenávidí EU. A proto jedinečná schopnost, kterou máme, nám umožňuje se vydat do jakéhokoliv krizového místa a být tam lékařem nebo arbitrem. Ale bez vojenské kapacity, bez vojenské důvěryhodnosti jsme jako pes, jehož štěkání je horší než kousnutí. Máme ideály, ale nevyzbrojíme se prostředky k jejich dosažení.

Nyní je čas kout železo, dokud je horké: Il faut battre le fer tant qu’il est chaud, jak říkají Francouzi. Pan Obama je novým prezidentem Spojených států a cení si Evropy – říká, že jsme důležitými spojenci. Co musíme udělat? Musíme si své záležitosti lépe uspořádat.

Již 94% evropské populace je v NATO a jen 6% je mimo. Proč toho efektivněji nevyužijeme? Dlužíme to lidem, protože je naší povinností zmírnit lidské utrpení; je to naší etickou povinností a naším dlouhodobým zájmem. Jen tím, že půjdeme ve stopách našich předků, můžeme být věrní dědictví EU a učinit to, že se nevyhnutelné stane nemyslitelným – a to je to, co tvoření míru znamená.

  Javier Solana, vysoký představitel EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku. − Pane předsedající, ještě jednou děkuji za pozvání k této důležité rozpravě o SZBP. Myslím, že se již stává tradicí jednou ročně tuto rozpravu pořádat a rád se jí účastním. Rád bych poděkoval třem zpravodajům, panu Saryusz-Wolskému, panu von Wogauovi a panu Vatanenovi, za jejich zprávy. Nalezl jsem v nich mnohé z toho, o čem přemýšlíme a co děláme. Povšiml jsem si mnoha věcí, které byly ve zprávách řečeny a velmi doufám, že s vaší pomocí budou hrát úlohu při aktualizaci našeho myšlení.

Když dnes zde v Evropském parlamentu hovořím, počátkem roku 2009, připomínám mi to, kde jsme byli před 10 lety v roce 1999. Bylo to tehdy, kdy jsme skutečně začali pracovat na SEBP. A když se podívám, kde jsme dnes a porovnám to s tím, kde jsme byli v den, kdy jsme začali na SEBP pracovat, dosáhli jsme značného pokroku. Nikdo nemůže nevidět, čeho bylo dosaženo.

Jak bylo zmíněno, je nebo bylo nasazeno přes 20 civilních a vojenských výsadků téměř na každém kontinentu, od Evropy po Asii, od Blízkého východu po Afriku. Do těchto operací je zapojeno tisíce evropských mužů a žen, od vojáků po policii, od pohraničních stráží po dohlížitele, od soudců po státní zástupce, dobrá škála lidí, kteří konají dobro pro stabilitu světa.

Myslím, že se jedná o evropský způsob, jak věci dělat. Komplexní přístup k prevenci krizí a krizovému managementu; velká a různorodá skříňka na nářadí, kde si můžeme vzít cokoliv je zapotřebí; schopnost rychlé reakce; snaha být to, čím si zasloužíme být, globálním hráčem, což se od nás třetími zeměmi i žádá. Pochopitelně pokud bude ratifikována Lisabonská smlouva, a já doufám, že bude, bezesporu budeme daleko výkonnější.

Rád bych poděkoval Parlamentu za podporu, kterou jsme v minulých letech dostali, za dobrou spolupráci, které jsem se u vás, představitelů občanů Evropské unie, vždy těšil. Bez zaujetí, bez pochopení, bez podpory nejen poslanců této ctihodné sněmovny, ale i občanů Evropské unie prostřednictvím ostatních mechanismů – jejich vlastních parlamentů – by bylo velmi obtížné hrát úlohu, jíž se snažíme hrát prostřednictvím řady našich operací a s řadou občanů Evropské unie, kteří jsou do nich zapojeni.

SZBP je více než je nástroj. SZBP má vztah k našim hodnotám, vašim hodnotám, hodnotám našich lidí. Cítím se s hodnotami, jež jsou zastoupeny v jádru 27 členských států Evropské unie, skutečně svázán: lidská práva, právní stát, mezinárodní právo a účinný multilateralismus; všechna tato slova a koncepce jsou nepochybně odvozeným spodobněním toho, co jsme. SZBP ale také pomáhá formovat naší vnitřní spolupráci mezi členskými státy Evropské unie. Společnou prací, společným konáním definujeme, kdo jsme. A tak SZBP je také způsobem, jímž Evropská unie každý den definuje samu sebe.

Věřím, že to, co jsem řekl, souzní s předsedou Výboru pro zahraniční věci. Je to skutečně to, co děláme a o čem jsme: hodnoty a činy a zároveň stavba Evropské unie. Jednáme kvůli tomu, kým jsme a kdo jsme je dotvářeno našimi činy. Myslím, že toto je velmi důležitý koncept, který bychom měli mít na mysli.

Bezpečnostní strategie z roku 2003 byla základním dokumentem, jenž nám umožnil mapovat cestu před námi. Tyto tři zprávy se na onen dokument odkazují. Jak víte, zaktualizovali jsme jej ve spolupráci s Komisí a Parlamentem v roce 2008. Ten dokument nenahrazuje dokument z roku 2003, ale určitě jej posiluje a činí jej aktuálním: zahrnuje hrozby a výzvy, jímž čelíme ve světě, v němž dnes žijeme, od klimatických změn k terorismu, od energetické bezpečnosti po pirátství.

Dovolte mi říci pár slov k pirátství, protože to má vztah k naší nejmladší operaci, k Atalantě. Rád bych podtrhl, že je to poprvé, co byla EBOP nasazena do námořní operace. Jedná se docela o krok vpřed, krok celkem správným směrem k takovémuto typu operace. Tato námořní operace proti pirátům je vedena z evropského operačního velitelství ve Spojeném království. Zahrnuje významný počet zemí a významný počet třetích zemí se k ní chce připojit. Dnes jsem obědval se švýcarským ministrem zahraničních věcí a chtějí se této operace zúčastnit, protože sdílejí naše obavy z pirátství. To je velmi důležité. Asi si myslíte, a já s vámi souhlasím, že je tato pobřežní operace velmi důležitá, ale že je zapotřebí řešit problémy na pobřeží, stejně jako při pobřeží.

Dovolte mi říci něco ke strukturám – vnitřním strukturám vztahujícím se k EBOP. Jak víte v průběhu minulého měsíce francouzského předsednictví jsme pracovali na dokumentu k reorganizaci a spuštění něčeho, co je mi velmi drahé. Snažil jsem se to dělat od samého začátku a nyní v tom máme podporu, zejména rozvinout strategickou plánovací kapacitu, která je zároveň jak civilní tak vojenská. Jedná se o moderní přístup ke krizovému řízení. Myslím, že jsme v těchto akcích poměrně nováčky a proto můžeme být efektivnější, pružnější a schopnější více se přizpůsobit novým skutečnostem než ostatní. A tak si myslím, že to, co teď děláme, když máme vojenskou a civilní spolupráci na úrovni strategického plánování, je velmi důležité.

Musím říci, a doufám, že se mnou budete souhlasit, že vojenská operace sama o sobě nemůže konflikty dneška vyřešit. Civilní akce není možná bez bezpečného prostředí. Toto je rovnováha, kterou musíme nalézt, a je to to, co vidíme všude – na Blízkém východě, v Afghánistánu, kdekoliv se podíváte. Jedná se o velmi důležité pojetí symbiózy mezi politickými, civilními a bezpečnostními hledisky našich životů.

Jak bylo třemi zpravodaji velmi výmluvně řečeno, potřebujeme kapacity. Bez kapacit máme jen dokumenty a se samotnými dokumenty konflikty nevyřešíme.

To bylo zdůrazněno na prosincové Evropské radě a rád bych třem zpravodajům poděkoval, že to řekli zcela jasně. Občas máme problémy s generováním našich sil, což je něco, co je pro vás velmi důležité vědět. Bez rychlejšího generování sil, ať už se jedná o policii, státní zástupce nebo vojsko, bude velmi obtížné jednat v rytmu, v tempu, které krizové řízení vyžaduje.

Dovolte mi říci něco o vztazích NATO – Evropská unie, protože je zahrnuje zpráva pana Vatanena. Jak víte máme pro spolupráci rámec, jenž nazýváme Berlin Plus. Ale ne všechny operace, které realizujeme jménem Evropské unie, spadají pod tento rámec, jako například spolupráce se Severoatlantickou aliancí. Jak víte máme stále problémy, protože tento vztah nebyl schopen překonat některé z obtíží, které máme při spolupráci na operacích s NATO, jež jdou mimo rámec Berlin Plus. Máme problémy v Kosovu, které stale ještě nebyly vyřešeny a máme problémy v Afghánistánu. Velmi doufám, že do summitu NATO budeme schopni tyto problémy vyřešit.

Dovolte mi něco říci k Afghánistánu. Bezpochyby toto bude jedno z nejdůležitějších témat, kterému budeme v roce 2009 čelit. Viděli jste postoj vůči tomuto divadlu prezidenta Obamy – Afghánistán - Pákistán – a jmenování zvláštního představitele. Musíme pomoci, a to pomoci rozumným způsobem. Bude zapotřebí větší zapojení. To nutně neznamená vojenské zapojení, ale musíme se zapojit účinnějším způsobem a koordinovaněji mezi sebou a s ostatními – Spojenými státy, mezinárodním společenstvím v širším smyslu, Spojenými národy. Několikrát jsem již měl příležitost setkat se s Richardem Holbrookem a generálem Petraeusem. Hodláme tuto koncepci v nadcházejících týdnech znovu přezkoumat a bude dobré, když do té doby budeme připraveni na problém, do nějž jsme zapojeni, v němž se angažuje Evropská unie, členské státy, konstruktivně reagovat a myslím, že bychom naši angažovanost měli i zachovat.

Hodiny bychom mohli hovořit o mnoha dalších tématech – energetice, nešíření zbraní, o čemkoliv, ale věřím, že je důležité, že v těchto třech předložených zprávách zaměřených na to, co jsme v posledním období dělali, panuje základní shoda. Rád bych zakončil poděkováním za spolupráci. Mé díky těm, kteří se mnou intenzivněji pracují na některých konkrétních aktech, do nichž jsme zapojeni Jak jsem řekl, myslím, že to, jak konáme na mezinárodní scéně jménem Evropské unie, také určí, kým jsme. V tomto bodě je velmi důležité, abychom konali lépe, protože chceme být lepší.

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Pane předsedající, cením si příležitosti, kdy se ještě jednou mohu účastnit této komplexní rozpravy o otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky.

Dovolte mi poděkovat autorům třech zpráv, jež tvoří základ dnešní rozpravy. Ráda bych řekla, že můj úsek a úsek pana Javiera Solany spolu na zprávě o Evropské bezpečnostní strategii (EBS) velmi dobře spolupracovaly a věřím, že je to na výsledku vidět. Zpráva dobře odráží nové bezpečnostní výzvy, jimž EU čelí a poskytuje širokou definici bezpečnosti.

Dovolte mi nejprve říci pár slov o společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP). Zprávy, které dnes před námi leží a zpráva o Evropské bezpečnostní strategii, docházejí ke stejnému závěru, a sice, že Evropská unie může věci změnit, pokud budou všichni pracovat na zajištění toho, že budeme mít zcela srozumitelnou politiku, takovou, která zahrne SZBP, rozměr Společenství a samozřejmě i působení členských států. Nejenže musíme hovořit jedním hlasem, ale také musíme společně soudržně a koordinovaně jednat.

To vyžaduje sestavit nejlepší mix politických nástrojů EU, od operací EBOP po prevenci konfliktu a opatření k řešení krizových situací prostřednictvím Nástroje pro stabilitu, rozvojové pomoci, humanitární pomoci nebo nástrojů k rozvoji demokracie a lidských práv. Dovolte mi dát několik příkladů: Afghánistán, Gruzie, Kosovo a Čad mohou ukázat, jak to děláme v praxi.

V Afghánistánu jsme v rámci naší celkové strategie pomoci přiřkli významné místo reformě bezpečnostního sektoru a veřejné správy. Od roku 2007 se Komise pustila do nového programu na reformu sektoru justice. V oblasti policie realizuje mise Rady, EUPOL, mentoring a výcvik v terénu, zatímco Komise podporuje afghánskou národní policii prostřednictvím Svěřeneckého fondu pro právo a pořádek pro Afghánistán (LOTFA). Komise také hradí režijní náklady afghánské policie – od roku 2002 do dnešního dne 200 milionů EUR.

Gruzii je poskytována další finanční podpora EU na řešení následků konfliktu. Do nynějška bylo vládě poskytnuto 120 milionů EUR – z celkového balíku 500 milionů EUR určeného pro období od 2008 do 2010. Výjimečná pomoc ES přispěla k prevenci závažné humanitární krize.

V Kosovu sehrála Komise svou úlohu, když byla kosovská mise EULEX personálně i technicky včas zajištěna. Vedle pokračující pomoci připravíme letos studii, která má za úkol identifikovat možnosti dalšího politického a socioekonomického rozvoje Kosova a jeho vývoje směrem k začleňování do Evropské unie.

V Čadu jsme se zavázali k celkové částce 311 milionů EUR, a to v rámci 10. Evropského fondu pro rozvoj. Zde je naším cílem přispět ke zmenšení chudoby a k usnadnění ekonomického rozvoje. Našimi prioritami je řádná veřejná správa, včetně soudnictví a policie, infrastruktura a rozvoj venkova. Dále skrze misi OSN, MINURCAT, podporujeme částkou 10 milionů EUR výcvik 850 čadských policistů, a to prostřednictvím Nástroje pro stabilitu. Pomáháme také s dobrovolnými návraty vnitřně přesídlených čadských osob a uprchlíků a poskytujeme 30 milionů EUR v humanitární pomoci.

Myslím, že se jedná o správný přístup a je nutné jej provádět systematicky pokaždé, kdy je EU konfrontována s novou krizí.

Tato pružnost v našem politickém mixu je v loňské prosincové zprávě o Evropské bezpečnostní strategii zdůrazněna a všechny tři zprávy, které máme dnes před sebou, na ní odkazují. Ve zprávě o EBS se správně říká, že vazby mezi vnitřními a vnějšími politikami EU jsou více vyjádřeny, což je nepochybně zásadní v případech, kdy posuzujeme témata jako energetická bezpečnost a klimatické změny nebo zaměření na spojení bezpečnost a rozvoj, uznání důležitosti dlouhodobého snížení chudoby jako prostředku snížení bezpečnostních hrozeb.

Zpráva uznává potřebu lepší komunikace s našimi občany ohledně všech bezpečnostních hledisek, které je zejména zajímají, abychom zachovali podporu našemu celosvětovému zapojení a zdůrazňuje, že všechno, co EU učinila v oblasti bezpečnosti, je založeno na našich hodnotách a principech a je napojeno na cíle OSN. Musíme i nadále tento vzkaz lidem předávat, a to i v otázkách, jakými jsou terorismus a musíme říci, že je pevně založena na respektu k lidským právům a mezinárodnímu právu.

Uznáváme také úlohu občanské společnosti a NNO a žen při budování míru, čímž vyjadřujeme skutečně evropský přístup.

S potěšením jsem zaznamenala, že zpráva EP o EBS zdůrazňuje potřebu dále zavádět rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a č. 1820 o ženách a konfliktech.

Když se obrátíme k energetice, plynová krize, která letos zasáhla EU, byla ve svých následcích bezprecedentní. Co se týká energetické bezpečnosti, je zřejmé, že se máme z čeho poučit. Například potřeba funkčního vnitřního trhu EU s energiemi, potřeba propojení a infrastrukturních projektů, rozvoje mechanismů pro zvládání krizí dodávek, potřeba, aby EU měla silnou vnější energetickou politiku, je nyní jasná a my tento široký přístup podporujeme.

Zpráva vyzývá k větší úloze Evropské unie v jejím bezprostředním okolí, ale o tom teď hovořit nebudu.

Naše vztahy s Ruskem, které byly nedávno vystaveny zkoušce, hrají důležitou úlohu a mají velký bezpečnostní dopad.

Transatlantické spojení zůstává pro naši společnou bezpečnost stěžejní a brzy budeme s prezidentem Obamou pracovat na otázkách, které mají vysokou prioritu.

Dovolte mi zakončit několika slovy o zvláštním prvku, kterým Komise přispěla k reakci EU na krize, a to o Nástroji pro stabilitu. První dva roky nového nástroje byly úspěšné, a to jak co do rozpočtového provedení, operační kvality a politické koordinace s Radou a Parlamentem. Doposavad bylo v roce 2007 a 2008 vyčleněno pro 59 akcí po celém světě 220 milionů EUR, s hlavním podílem v Africe, dále v Asii a na Blízkém východě, plus v Kosovu a Gruzií. Jak již řekl Javier Solana, v roce 2009 budou naše priority jistě zahrnovat Afghánistán, Pákistán a Blízký východ.

Dovolte mi říci, že jsme prostřednictvím Nástroje pro stabilitu a v úzké spolupráci se sekretariátem Rady zapojeni do řady aktivit a hrajeme stále důležitější úlohu v poskytování výcviku personálu misí v oblasti zásobování a finanční administrace a v oblasti výcviku vztahujícího se k EBOP pro civilní zásahové skupiny. Aby se zlepšila robustnost, pružnost a součinnost policejních prvků EU, vyškolili jsme podle výcvikových standardů OSN 600 policejních odborníků v civilním krizovém managementu.

Ráda bych dodala – a myslím, že se jedná o důležitou otázku, například u Afghánistánu – že také musíme zajistit, aby byly podmínky služby pro vyslaný personál z členských států a smluvní členy personálu dostatečně přitažlivé a přivedly kvalifikované kandidáty v dostatečném množství tak, abychom mohli naše mise personálně zajistit. Myslím, že budeme muset v tomto směru ještě pracovat. To znamená, že náš vklad do krizového managementu je stále žádanější a očekávání v tom, co může EU poskytnout, jsou vysoká. Ale pokusíme se jít a dělat to, co tato očekávání od nás vyžadují.

  Valdis Dombrovskis, navrhovatel Rozpočtového výboru. – (LV) Pane předsedající , dámy a pánové, pokud se týče výroční zprávy (2007) o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutí Společné evropské zahraniční a bezpečnostní politiky, rád bych vyzdvihl některé důležité otázky z hlediska Rozpočtového výboru. Za prvé bych rád hovořil o průhlednosti rozpočtových výdajů na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Praxe uplatňovaná Evropskou komisí, kdy se do dalšího roku převádí nevyužité dotace z kapitoly společné zahraniční a bezpečnostní politiky, které Evropská komise považuje za přidělený příjem, vzbuzuje jistý důvod k obavám. Rozpočtový výbor požádal Komisi, aby o tomto finančním postupu poskytla informace a doporučuje, aby byla tato záležitost prověřena na jedné z pravidelných schůzí společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Za druhé bych rád diskutoval o převodu dotace mezi různými rozpočtovými kapitolami a okruhy v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Jistě, že potřebujeme nějakou pružnost, abychom byli schopni na krize mimo země EU rychle reagovat. Komise by ale mohla zlepšit průhlednost, a tudíž demokratickou kontrolu v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky tím, že bude Parlament zavčas o vnitřních přesunech informovat. To je obzvlášť důležité, protože většina misí společné zahraniční a bezpečnostní politiky, jako zejména monitorovací mise Evropské unie v Gruzii a EULEX v Kosovu, jsou politicky citlivé. Za třetí, co se týče pravidelných schůzí společné zahraniční a bezpečnostní politiky konaných podle Meziinstitucionální dohody ze 17. května 2006 o rozpočtové kázni a zdravém finančním řízení, Rozpočtový výbor je toho názoru, že by tyto schůze mohly být daleko lépe využity vyhodnocením plánovaných opatření v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a středně a dlouhodobých strategií Evropské unie v zemích mimo EU a také tím, že připraví stanovisko rozpočtového orgánu ještě před smírčí schůzí. Děkuji vám za pozornost.

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, jménem skupiny PPE-DE. – (ES) Pane předsedající, rád bych poděkoval třem zpravodajům Evropského parlamentu – panu Saryusz-Wolskému, panu von Wogauovi a panu Vatanenovi – za jejich zprávy a rád bych zdůraznil, podobně jako tak učinili paní Ferrero-Waldnerová a pan Solana, že se jedná o významný příspěvek Parlamentu k úkolu vybudovat silnou, viditelnou a účinnou zahraniční bezpečnostní a obrannou politiku. Tato politika musí zaručit obranu našich zájmů ve světě a ochránit a poskytnout bezpečnost našim občanům. Musí přispět k vytvoření Evropské unie, která hraje svou roli v efektivním multilaterálním systému a především, pane předsedající, musí pomoci zajistit, že lidská práva a demokratické hodnoty zvítězí v každé části světa.

Věřím, že z Lisabonské smlouvy a zpráv, které k nám přicházejí z Irské republiky – kde výzkumy ukazují 60% podporu Smlouvě – a České republiky – s ratifikací Smlouvy Českým parlamentem – že Evropská unie, co se zahraniční a bezpečnostní politiky týče, dosahuje své zletilosti. Především to musí přispět také k tomu, že naše vlády budou při konfrontaci s krizemi přemýšlet více evropsky.

Věřím, že Evropská unie musí rozvést vlastní strategické úvahy – to je zřejmé a je to obsaženo v nové bezpečnostní strategii – ale bez toho, že zapomeneme, že transatlantická vazba je vepsána do genetického kódu Evropské unie. Spojené státy, prostřednictvím Organizace Severoatlantické smlouvy, jsou garantem evropské bezpečnosti a zatím k této vazbě neexistuje alternativa.

Navíc věřím, že bude možné nastolit Evropu jako „velmoc“, pokud se tak stane prosazením se ne proti Spojeným státům, ale vedle Spojených států, jako dva partneři, kteří sdílejí tu samou vizi světa a mají k sobě navzájem respekt. Samozřejmě to neznamená, že má Evropská unie vystavit Spojeným státům carte blanche: musíme bránit naše zájmy a naše hodnoty kdykoliv to považujeme za vhodné. Spojené státy se také musí naučit respektovat postoje Evropské unie, protože jak práce paní Ferrero-Waldnerové a pana Solany předpokládá, jsme institucí, která může být mezinárodně respektována a která má významný potenciál jako moderátor v každém regionu světa.

  Helmut Kuhne, jménem skupiny PSE. – (DE) Pane předsedající, netýká se to Rady, ale my zde v Parlamentu a v důsledku také v Komisi se blížíme přímo ke konci tohoto volebního období. Z toho důvodu myslím má smysl, abychom nejednali jen jako účetní kontrolující účetní rozvahu vývoje Evropské bezpečnostní a obranné politiky, ale z pozice zásadnější funkce.

Musím připustit, že jsme zcela rozpolceni mezi dvěma pohledy, jak na toto nahlížet. Trhám si vlasy, když se musíme zabývat každodenními nezbytnostmi, kdy je mise ohrožena, protože potřebuje šest vrtulníků, když neexistuje v různých hlavních městech politická vůle nebo když panuje rozdělení v technologických projektech.

Když se ale na věci dívám z historického pohledu, všechno vypadá jinak a pan Solana si za to vlastně zaslouží značnou chválu. Měli bychom pamatovat na to, že Evropská bezpečnostní a obranná politika existuje jen nějakých deset let a dokument o bezpečnostní strategii vznikl teprve v roce 2003. Na základě tohoto je z historického pohledu pokrok, kterého jsme dosáhli, značný. Jako historický optimista si v případě pochyb vybírám tento úhel pohledu.

Další bod, jímž bych se jako sociální demokrat chtěl zabývat, se vztahuje k něčemu, za co ani Evropská unie ani NATO nenesou odpovědnost, ale co se nás všech dotýká jako Evropanů. Týká se to vývoje ve vztahu k protiraketovému obrannému systému v Polsku a České republice. Jako sociální demokraté jsme velmi potěšeni, že se dovídáme, že věci, které jsme předložili, jsou nyní realizovány ve spojitosti se změnami ve Spojených státech.

Vždycky jsme říkali, že nemá smysl uspěchat rozhodnutí o umístění zařízení, protože tu momentálně neexistuje hrozba, například z Iránu. Hillary Clintonová minulý týden řekla, že další rozhodnutí na straně USA padne v kontext toho, co se stane v Iránu. Joe Biden řekl, že to závisí na technických kapacitách a finančních úvahách. To jsou věci, které vítáme. Alespoň tu nezůstaneme jako poslední ztracená brigáda mávající vlajkou tohoto protiraketového obranného systému.

  Annemie Neyts-Uyttebroeck, jménem skupiny ALDE. – (NL) Dnešní rozprava, která je založena na třech zprávách, dokazuje, že na rozdíl od toho, co mnozí europesimisté a euroskeptici prohlašují, evropská obranná a bezpečnostní politika a evropská zahraniční politika se stále více formuje a vykazuje stále více znaků důslednosti. Toto mí předřečníci bohatě demonstrovali.

Nejdříve bych ráda poděkovala třem zpravodajům za způsob, jakým vzali při psaní svých zpráv v úvahu názory liberálních stínových zpravodajů. Jsme potěšeni, že mnoho našich názorů je v těchto zprávách obsaženo. Z mého pohledu je trochu nešťastné, že v případě zprávy o NATO, kterou předložil pan Vatanen, jenž se rozhodl zahrnout a vzít v úvahu co nejvíce názorů a postojů, byly na poslední chvíli předloženy pozměňovací návrhy skupinou Evropské lidové strany (křesťanskými demokraty) a Evropskými demokraty a Socialistickou skupinou Evropského parlamentu, jako kdyby tyto dvě skupiny chtěly vtlačit zprávě svůj vlastní otisk.

Nicméně ji podpoříme, protože věříme – a to s odkazem na zprávu – že opravdu zdůrazňuje správná hlediska a že také vykazuje dostatečný realismus. Na příklad se uznává, třebaže elegantně, že rozhodně existuje konkurence mezi Evropskou unií a NATO. Takové věci jsou obvykle zcela ignorovány, i když je to přesně to, co se děje.

Za druhé, pozměňovací návrh, který předložil pan Duff a já, v němž jsme vyjasnili problémy, které jsou způsobeny přístupy Turecka, Řecka a Kypru v NATO a Evropské unii, byl přijat. Většinou se nedostaneme dál než k jemným narážkám.

A konečně, existuje zde ve vtahu k obraně a bezpečnosti požadavek na komplementaritu strategií Evropské unie a NATO, která je, dámy a pánové, naprosto životně důležitá.

  Konrad Szymański, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, liberální konec historie, jenž byl předpovězen v devadesátých letech minulého století, se ukázal jako fantazie. Máme právo se cítit stále více izolováni. Proto neexistuje žádná alternativa spolupráce mezi Evropskou unií a NATO. Neexistuje alternativa většího zapojení Evropy a USA ve věcech mezinárodní bezpečnosti. Jinak budou principy mezinárodního pořádku diktovány de facto Koreou, Iránem nebo teroristy z Hamásu.

Energie, suroviny, pirátství a internetová bezpečnost zasluhují zvláštní pozornost. Nedávno jsme se v Polsku poučili, že lepší koordinace při záchraně rukojmích je také velkým problémem. Skutečnost, že jsou rozhodnutí činěna společně ještě ale neznamená, že budou správná. Proto bych nepřeceňoval úlohu Lisabonské smlouvy. Omezení naší efektivity jsou v evropských hlavních městech. Zde bychom měli hledat politickou vůli k realizaci společné světové politiky a ne v procedurách.

  Angelika Beer, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, je faktem, že v posledních letech doznala Evropská zahraniční a bezpečnostní politika rychlého vývoje. Musíme ale zajistit, aby stejně rychlý vývoj a změna nastaly i ve vztahu k hrozbám a krizím jakéhokoliv druhu.

Moje skupina nesouhlasí s tím, abychom komentovali naši vlastní práci. Z tohoto důvodu také nebudu hovořit o zprávách, které dnes před námi leží. Pan Saryusz-Wolski zpracoval důkladnou zpráv a tu také podpoříme. Tím je zřejmé strategické dilema. Pane Solano, máte naprostou pravdu. Zrovna jste nám řekl, že evropská spolupráce musí být posílena na strategické úrovni. Nejdříve ale to, o co se musíme snažit a s čím musíme přijít, je společná evropská strategie v zahraniční a bezpečnostní politice – něco, co stále ještě nemáme.

Říkám to, protože se nacházíme v historicky důležitém bodě. Tyto zprávy – zejména ta pana Vatanena – o NATO, kulhají ve stínu nové vlády Spojených států. Pan Vatanen se odmítl ve své zprávě zabývat otázkou jaderného odzbrojení – o kterém budeme ještě jednou hlasovat zítra. Tak o čem se tu vlastně bavíme?

Obrátím se teď ke zprávě pana von Wogau. Tato zpráva se zabývá novou koncepcí: SAFE. Jedná se o hezkou slovní hříčku – Synchronizované ozbrojené síly Evropy – ale tato koncepce prostě neexistuje. Navíc nechápeme, proč bychom to měli podpořit, když tato koncepce ještě není na stole. Pan von Wogau ve své zprávě opomenul pojednat o bezpečnosti osob. Má skupina trvá na tom, že jako Evropská unie musíme jasně tento cíl v mezinárodní politice stanovit. Opomenul zajistit, abychom se bavili o partnerství při tvorbě míru nebo o vybudování civilních mírových jednotek. Z těchto důvodů se cítím oprávněna říci, že je tato zpráva zcela neadekvátní, pokud věříme, že Evropa musí jednat teď, v nadcházejících měsících, ode dneška – a je to něco, co se stalo zřejmým na bezpečnostní konferenci v Mnichově.

Po volbách ve Spojených státech se otevřelo okno příležitostí. Nevím, jak dlouho toto okno zůstane otevřené. Jako Evropané musíme nyní formulovat naše strategické zájmy a zakomponovat je do aliance – NATO – a musíme také nyní stanovit naše definice bezpečnosti, jak paní Ferrero-Waldnerová upozornila, s ohledem na Rusko. Jinak co se stane je, že se do několika měsíců bude administrativa Spojených států dívat dál než my v Evropské unii a bude rozhodovat v bilaterálních rozhovorech s Ruskem o důležitých bezpečnostních strategických pozicích bez toho, že by evropská síla – politická síla, síla prevence konfliktů – byla schopná mít jakýkoliv vliv na tuto novou stabilizaci transatlantické bezpečnostní politiky.

Z tohoto důvodu nás a ostatní vyzývám, abychom opustili staré přístupy studené války a upřednostňování jednoho tábora před druhým a držení se ho a pohnuli se kupředu. Evropa má vůči svým občanům povinnost vytvořit bezpečnostní partnerství, které přináší mír a ne naopak.

  Tobias Pflüger, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, zprávy, které předložili pan von Wogau a pan Vatanen jsou jednoznačné a jasné a posunují stále více kupředu militarizaci Evropské unie. Zprávy de facto požadují transformaci EU ve vojenskou velmoc. Zpráva pana von Wogaua o Evropské bezpečnostní strategii požaduje „integrované evropské ozbrojené síly“. Nesdílíme názor, že toto je cesta vpřed. Ještě k tomu zpráva obhajuje, mimo jiné, operační velitelství EU a společný trh v oblasti obranné výzbroje.

Zpráva pana von Wogaua dokonce zpětně podporuje strašně předražený program Eurofighter. Zpráva říká, že Lisabonská smlouva, která „zavede významné inovace na poli EBOP“, má klíčovou důležitost. To je hlavním důvodem, proč jsme proti Lisabonské smlouvě.

Zpráva pana Vatanena volá po stálých strukturách spolupráce mezi EU a NATO. Věříme, že je to špatně. Každá nová vojenská mise EU je problematická. NATO není aliancí za mír – je to prokurátor válek, v Jugoslávii a nyní v Afghánistánu. Které války to budou příště? NATO symbolizuje válečnou politiku. Zpráva označuje NATO jako „jádro evropské bezpečnosti“. Ne! NATO znamená nejistotu! Propojování NATO a EU by bylo vysoce problematické, zejména s ohledem k těmto dvěma strategiím.

My ve skupině konfederace Evropské sjednocené levice/Severské zelené levice se stavíme za civilní Evropskou unii a stavíme se proti NATO. To co je zapotřebí, je rozpuštění NATO. NATO chce pořádat ve Štrasburku, Baden-Badenu a Kehlu oslavy své šedesátileté existence. Vyzývám zde dnes v Evropském parlamentu k protestům proti tomuto summitu NATO! Šedesát let NATO je až moc.

Jako skupina jsme v reakci na zprávy pánů von Wogaua a Vatanena předložili menšinové zprávy a moji kolegové rozvedou specifické problémy ve vztahu k Rusku. Jako i dříve odmítáme protiraketový obranný systém a odmítáme formulace ve zprávě, které odkazují ke Kypru. Proto budeme hlasovat proti těmto dvěma zprávám.

  Bastiaan Belder, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Když jsem se před necelým rokem společně s delegací EP dozvěděl o aktivitách policejní mise EU na Západním břehu, choval jsem záblesk naděje, že palestinské úřady uplatňují svou moc prostřednictvím účinného kontrolního a bezpečnostního systému. Odstavec 25 zprávy pana Saryusz-Wolského proto vítá prodloužení mandátu policejní mise EU v palestinských oblastech.

Mezitím jsem v nedávné době viděl několik záporných zpráv o veřejné bezpečnosti na Západním břehu, včetně vyděračských praktik ze strany členů palestinského bezpečnostního systému, kteří po nocích operují jako mafiánští vůdci nebo dokonce jmen členů teroristických skupin, kteří jsou na výplatní pásce palestinských úřadů.

Rád by se zeptal Rady a Komise, zda jsou tyto zprávy pravdivé. Je to výmysl? V krátkosti, co je nového v policejní misi EU v palestinských oblastech? To je nakonec to hlavní. Pokud usilují o životaschopný palestinský stát, na Západním břehu musí být nejprve obnoveno právo a pořádek.

  Luca Romagnoli (NI). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, polemizoval bych o tom, že Atlantická aliance je zastaralý nástroj obrany a že v určitých nedávných případech dokonce nepomohla vztahům, například s Ruskem. Věřím, že bychom měli udržovat naše vztahy s Ruskem a použít je k vydláždění cesty k privilegovanému partnerství.

Souhlasím s prohlášením paní Ferrero-Waldnerové, že společné bezpečnostní politiky by neměly přehlížet skutečnost, že se v nedávné době NATO neukázalo jako nejužitečnější nástroj k varování nebo k vyjednávání o míru.

Věřím, že Evropa má již zralost a politickou potřebu k navržení vlastní nezávislé bezpečnostní strategie. To neznamená přijetí opačného postoje. Můžeme být vedle sebe – jak argumentovali ostatní poslanci – bez toho, že bychom se podvolili často neevropským zájmům. Z tohoto důvodu nemohu předložené zprávy podpořit.

  Javier Solana, vysoký představitel EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku. – (ES) Pane předsedající, co nejrychleji a s ohledem na to, že příspěvky různých řečníků byly obecně podobné, dovolte mi, abych Sněmovně zmínil tři nebo čtyři záležitosti, které mě po vyslechnutí proslovů napadly.

Začnu se zdroji a prostředky. Zpravodajové různých zpráv řekli, že je pravda, že máme problém se zdroji a s prostředky a že lepší využití národních zdrojů by mohlo být cestou, kterou bychom se měli vydat. Řekl bych ale, že ještě máme k dispozici některé prostředky, které nevyužíváme nejlepším možným způsobem a rád bych vás na ně upozornil.

Věřím, že vytvoření Evropské obranné agentury na základě dohody Evropské rady, bez toho, že by bylo zapotřebí aplikovat nebo přijmout Lisabonskou smlouvu, byla dobrá myšlenka. Věřím, že Agentura může vykonávat skvělou práci při koordinaci národních politik, zvýšit přidanou hodnotu všech existujících politik.

Někdo hovořil o vrtulnících. Vrtulníky jsou zapotřebí pro všechny typy misí: civilní mise, vojenské mise, všechny druhy misí; k přepravě. Vrtulníky se dnes staly základním nástrojem krizového managementu.

Lepší koordinace toho, co máme, jak co do hardwaru tak co do lepšího využití softwaru pro vrtulníky, by nám umožnilo jejich lepší využívání a také by nám poskytlo více než máme pro každodenní využívání.

Rád bych také řekl, že se v nedávných týdnech náš strategický vztah se Spojenými státy a Ruskou federací hodně posunul kupředu.

Paní Beerová hovořila o mnichovské bezpečnostní konferenci; věřím, že to byla důležitá událost, na které došlo k pokroku v nerozvržených rozhovorech, protože to nebylo politické fórum, kde by se dělala rozhodnutí, ale nesmírně důležité diskusní fórum. Věřím, že tématem, které se bude diskutovat v nadcházejících letech a měsících, bude náš vztah jak se Spojenými státy, z hlediska strategie v příštích letech, tak s Ruskem. To byl ten případ v Mnichově, podobně jako o něco později, když jsem s paní Ferrero-Waldnerovou byl v Moskvě a diskutovali jsme zásadní téma nových myšlenek evropské bezpečnosti s představiteli Ruské federace.

Evropa nechce být vojenskou mocností. Věřím, že Evropa – Evropská unie – je civilní mocností s vojenskými prostředky, což je od vojenské mocnosti hodně odlišné a věřím, že by tomu tak mělo být i nadále. Tato práce a všechny dokumenty, které vytváříme a které vytváří jak Parlament tak Komise nebo já, směřují k tomuto cíli.

Pár slov k policii na palestinských územích, což je téma, jímž jsme se zabývali na předešlém zasedání. EUPOL je jedním z nejdůležitějších aktiv, které máme co se týká důvěryhodnosti a práce v oblasti bezpečnosti s Palestinci a na okupovaných územích a zůstane i nadále důležitým přínosem Evropské unie, jenž od všech získává uznání: od Palestinců, Izraelců a okolních zemí. Proto si buďte jisti, že uděláme vše pro to, abychom i nadále na tomto cíli pracovali.

  Elmar Brok (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, paní komisařko, pane Solano, rád bych třem zpravodajům okomentoval jen několik dílčích bodů. Zvláště bych rád řekl, že 60 let NATO znamenalo pro mou generaci 60 let míru a svobody: to by mělo být zaznamenáno.

Pokud nyní uspějeme v posílení zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky EU v době, kdy je multilateralismus opět na vzestupu – jak právě řekl vysoký představitel, pan Solana – tedy pokud zvládneme v této době multilateralismu ještě více začlenit naší vizi preventivních opatření a měkké síly do společné transatlantické strategie, máme před sebou dobrou budoucnost.

Návrat Francie do vojenské integrace zároveň posiluje pozici Evropy. Konference o bezpečnosti v Mnichově sdělila: po výměně názorů premiéra Tuska, kancléřky Merkelové a prezidenta Sarkozyho – v přítomnosti Joea Bidena, viceprezidenta Spojených států – evropské jednotky uvnitř NATO z toho vyšly prakticky bez námitek. Alespoň v mých očích se jednalo o senzační objev, že ze strany Američanů nebyly žádné protesty. V transatlantických vztazích můžeme také rozvoj společných postojů ve vojenské oblasti urychlit, čímž mohou být v rámci NATO důvěryhodně zobrazovány. Z tohoto důvodu bychom měli použít naši vizi vojenských kapacit s důrazem na měkkou sílu a prevenci k vypořádání se s novou agendou, tou, která již existovala, ale která se stala zřejmou v Mnichově, protože politiky prezidenta Obamy nám umožňují vstoupit do nové éry vyjednávání o odzbrojení. My Evropané v tomto můžeme sehrát úlohu se smlouvami START (Jednání o snížení strategických zbraní), se Smlouvou o nešíření jaderných zbraní (NPT), která musí být znovu vyjednána a zejména se Smlouvou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFET), jež je v Evropě zejména důležitá, protože máme s Ruskem určité problémy.

Pokud je toto všechno začleněné, včetně protiraketového štítu, poskytne nám to nové – lepší – příležitosti k provádění společné transatlantické politiky spolu se Spojenými státy, jako naším spojencem a Ruskem, jako naším strategickým partnerem: politiky zaměřené na evropský zájem o mír. Této příležitosti můžeme využít pouze pokud budeme silnější a vlivnější, a tak jde tato politika správným směrem.

  Ioan Mircea Paşcu (PSE). – Pane předsedající, zpráva o úloze NATO v bezpečnostní struktuře Evropy odrážela různé přístupy v Evropském parlamentu, na jedné straně mezi názory, které i nadále pohlížejí na NATO jako organizaci nabízející svým členům nejsilnější bezpečnostní záruku a názory, které naopak vidí zmenšující se potřebu NATO, právě ve světě, kde evidentně neexistují významnější hrozby – alespoň ne srovnatelné s dřívějším Sovětským svazem.

Do dnešní doby se ale v obou organizacích nenašel žádný člen, který by byl ochotný vzdát se bezpečnostní záruky, které NATO poskytuje, a to ani když EU dává váhu obrannému a bezpečnostnímu úsilí a zavedla ekvivalent k článku 5 Washingtonské smlouvy: článek o solidaritě v Lisabonské smlouvě.

Podle mého vztah mezi NATO a EU – nejdůležitější součást širšího transatlantického vztahu – by měl být takový, jenž je přirozeně komplementární a vzájemně výhodný pro oba partnery, kteří jsou nuceni při odpovědích na současné množící se a vzrůstající komplexní výzvy pracovat společně. Za tím účelem by existující mechanismy – viz smlouvy Berlin Plus – mohly být zlepšeny; nové – viz návrh na Operační velitelství EU – by měly být zváženy; překážky – viz negativní dopad kyperského problému – by měly být překonány; a jako nejdůležitější: vzájemné vnímání by se rozhodně mělo zlepšit. A tak na jedné straně by se mělo skoncovat s vnímáním NATO jako soupeře a na druhé straně s vnímáním EU jako přívěšku NATO.

Jak bylo zmíněno, je pravda, že v praxi tito dva partneři mohou velmi dobře navzájem spolupracovat, vzájemně se doplňovat. Kvůli tomuto byla zpráva doplněna a doufejme, že konečný výsledek je pro mnohé z nás přijatelný.

  Andrew Duff (ALDE). – Pane předsedající, několik řečníků se dnes odpoledne tváří spokojeně. Skutečností je, že ne všechny mise EBOP jsou úspěšné: některé neprokázaly jasný důvod, některé jsou uboze financované a je stále ještě možné, že při kampani v Afghánistánu selžeme. Je tedy dobré, že Parlament předkládá solidní příspěvek k definování společné bezpečnosti a nyní potřebujeme zavést výrazně jasnější kritéria pro mise EBOP.

Co se týká otázky začleněné našich sil, pokrok je chabý a nemyslím si, že srážka francouzské a britské ponorky je zrovna to, co jsme očekávali!

  Ryszard Czarnecki (UEN). – (PL) Pane předsedající, když je příliš mnoho prezidentů, ve skutečnosti pak není žádný. Když se bavíme o otázce bezpečnosti, měli bychom hovořit velmi jasně a přesně o něčem, co je nejnaléhavější a nejzávažnější záležitostí. To, co se stalo loni na Kavkaze, v blízkosti Evropské unie, ukazuje, že určitě musíme klást důležitost východní politice a zacházet s ní jako se zvláštní investicí do bezpečnosti Evropy a EU. Proto si také myslím, že partnerství se zeměmi na východ od EU je naprosto zásadní a i když jsem potěšen, že toto partnerství existuje, mám také obavy, protože rozpočet vyčleněný na Východní partnerství byl téměř třikrát snížen. Myslím, že se jedná o naprosto zásadní otázku a věřím, že bude představovat určitý prapor Evropské unie, nejen pro její nejbližší sousedy, ale také pro země, které leží daleko za Běloruskem, Ukrajinou nebo Gruzií.

  Satu Hassi (Verts/ALE). – (FI) Pane předsedající, dámy a pánové, třem zpravodajům patří mé díky. Bohužel ale musím říci, že zejména nesdílím nekritický názor na NATO ve zprávě pana Vatanena.

Samozřejmě NATO není takové, jaké bylo v době studené války, a ani Evropa není stejná a spolupráce mezi NATO a EU je vynikající věc. Nesdílím ale názor, že by byl problém, kdyby ne všechny členské státy byly členy NATO.

Musíme uznat skutečnost, že některé byly schopné hodnotně přispět k tvorbě míru právě proto, že zůstaly vně vojenské aliance, jako je případ mé země, Finska. Protože Finsko nepatří do žádných vojenských aliancí, téměř nikde není vnímané jako nepřátelské nebo jako mluvčí nepřítele. To mnoha Finům pomohlo působit jako tvůrci míru. Příkladem jsou bývalý předseda vlády Holker v Severním Irsku, náš dřívější prezident Ahtisaari v Namibii, Indonésii, Ačehu a Kosovu a náš dřívější ministr, pan Haavisto, v Súdánu.

Ačkoliv většina občanů EU žije v členských státech NATO, musíme nicméně uznat, že existence nealiančních zemí je cenným zdrojem pro budování míru. Není možné je rozpustit ve jménu nějakého cíle harmonizace vojenské politiky uvnitř EU.

  Vladimír Remek (GUE/NGL). – (CS) Původně jsem se chtěl věnovat nebezpečí militarizace vesmíru, protože si myslím, že k tomu mám jako kosmonaut blízko. Ale v předložených dokumentech se zdůrazňuje mimo jiné potřeba využít bezpečnostní politiku v zájmu občanů Unie. Přitom absolutně pomíjíme například jejich názor na plánované budování nových cizích základen na území Evropské unie. Konkrétně v Polsku a v České republice pokračují přípravy na umístění prvků systému americké protiraketové obrany. A konkrétně v mé vlasti, to jest v Čechách, se přitom absolutně přehlížejí zájmy a názory veřejnosti. Odtud z Evropské unie nezazněl jediný oficiální hlas na podporu zájmu občanů, pro které tu snad Evropská unie existuje. Přitom dvě třetiny lidí v České republice dlouhodobě odmítají cizí základnu. A to i přes mnohaměsíční – více než dvouletou – vysvětlovací a přesvědčovací kampaň. Podle mne je v EU něco špatně, když se zájmy lidí neodrážejí v našich dokumentech, když jejich názory nemohou být v zájmu demokracie brány v úvahu. Nedivme se pak, že se lidé od politiky Unie odvracejí, neberou ji za svou anebo ji rovnou odmítají.

  Bernard Wojciechowski (IND/DEM). – Pane předsedající, občané Evropy potřebují silnou Unii s konkurenceschopnou zahraniční, bezpečnostní a obrannou politikou. To se nestane, pokud Unie bude zahálet na jednom místě. Čína a Indie rostou, nejen co do ekonomické síly, ale také co do vojenské moci.

Evropská konkurenční výhoda by měla být založena na znalostech a inovacích. To bychom měli všichni pěstit a podporovat. V účinné bezpečnostní strategii by měly naše evropské síly mít přístup k vybavení a zdrojům nejvyšší kvality. Zatímco Spojené státy utratí triliony dolarů na bezpečnost, my v Evropě jsme buď pomalí nebo líní vybudovat naší vlastní strategii. V době krize zavíráme zbrojařské závody jako na příklad továrnu Radom v Polsku. Místo toho bychom měli investovat do vyspělých technologií, jakými jsou bezzákluzné technologie, které nyní vyvíjíme v Polsku. Inovace tvoří nové podnikání a pracovní místa. Nemůžeme budovat evropské kapacity tím, že zavíráme vlastní továrny.

  Roberto Fiore (NI). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, v zásadě jsem nakloněn myšlence evropské armády, ale musíme definovat, jaký druh armády to bude a s jakými omezeními.

Samozřejmě je velmi nevhodné, že máme dvě síly vyzbrojené proti sobě – tureckou armádu a řeckou armádu – které jsou součástí té samé aliance. Jsem si jist, že Rada Severní Kypr navštívila a mohla zhodnotit škody způsobené tureckými vojáky a tureckou okupací ostrova, který je jistě evropský.

Musí být také řečeno, že aliance se Spojenými státy je jasně aliancí, která často přináší velké problémy. USA nás zatáhly do různých válek, do několika konfliktů – mám na mysli Srbsko, Irák a Afghánistán – v jejichž centru leží zájmy, které jistě nebyly evropské.

Místo toho bychom se měli spojovat s Ruskem a Běloruskem, které jsou historicky, nábožensky, vojensky a geopoliticky evropské. To je budoucnost evropské armády: armáda, která nebojuje se Spojenými státy, ale drží si uctivý odstup; armáda bez Turecka, protože dokud nezískáme důkaz o opaku, Turecko je součástí Asie a ve Středozemí je bohužel ve střetu s evropskou zemí; a armáda spojenecká a spojená úzce s Ruskem a Běloruskem.

  Geoffrey Van Orden (PPE-DE). – Pane předsedající, nebudete překvapen, když vyjádřím své znepokojení nad náporem zpráv vztahujících se k EBOP, zejména nad zprávou pana von Wogaua, která je plná chybných předpokladů týkajících se povahy Evropské unie a ambice vytvořit evropskou armádu pod kontrolou EU. Nahlíží, a já zde cituji tento výraz, „Synchronizované ozbrojené síly Evropy“ jako krok k vytvoření „integrovaných evropských ozbrojených sil“. Jinými slovy tedy Evropské armády. Jak všichni víme EBOP nevytváří žádnou vojenskou přidanou hodnotu. Je to politický nástroj rozvoje integrované Evropy. Měl by být i takto chápán.

Dlouho jsem tvrdil, že by Evropská unie mohla hrát užitečnou úlohu při poskytování civilních nástrojů pro krizový management a poválečnou obnovu. To by také bylo užitečné. Mimochodem, žádní důstojníci, které znám, si neumějí představit, že by se konflikty jako v Afghánistánu, daly řešit výhradně vojenskými prostředky. Není nic nového na tom, co se nyní módně nazývá „komplexní přístup“. Říkávali jsme tomu „kompletní podpora“. Je tedy poněkud špatné – vlastně úmyslné uvádění v omyl - když se EU snaží ospravedlnit své zapojení ve vojenských záležitostech komplexním přístupem – něco na způsob prodejního tahu. Pro EU by bylo upřímným a rozumným postojem odhodit obranné ambice z EBOP a soustředit se na civilní vklad. Pak by možná Evropa a její spojenci byli schopni soustředit se na své vojenské přínosy pro NATO, obnovili transatlantickou alianci pro náročné roky, které jsou před námi bez toho, že by byli rozptylování duplicitní agendou EU.

Bezprostředním problémem je, že ambice EU začínají kontaminovat NATO a mám vážné obavy, že to ovlivní to, jak půjde 60. výročí. Právě v tomto okamžiku máme ve Velké Británii ministry vlády ve stavu popírání, že něco z tohoto se děje.

  Martí Grau i Segú (PSE). – (ES) Paní komisařko, pane Solano, dámy a pánové, nejdříve bych rád poděkoval třem zpravodajům za jejich práci. Jako stínový zpravodaj zprávy o Společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP) se budu zabývat výslovně tímto dokumentem a začnu tím, že pogratuluji panu Saryusz-Wolskému k výsledkům jeho práce a k jeho spolupráci s dalšími skupinami tak, aby získal konsensuální výsledek.

Stejně jako Parlament mnohokrát požadoval, aby Evropská unie dostala nástroje nezbytné na získání jednotného hlasu ve světě, sama tato Sněmovna je také schopná představovat sjednocenou frontu, když hodnotí a dává impuls významným prioritám společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Úsilí naší skupiny – Socialistické skupiny v Evropském parlamentu – je nasměrováno na zdvojené cíle. Za prvé, představení nebo posílení velkých témat, o nichž věříme, že jsou užitečné napříč všemi oblastmi zahraniční politiky, jako je boj s klimatickými změnami, podpora míru na celé zemi nebo oddanost rozvoji člověka. Za druhé, navržení způsobů, jak obnovit rovnováhu mezi geografickými prioritami SZBP tak, jak se původně objevily v textu, pokud se objevily, nebo jejich zavedení jako nového prvku, pokud chyběly.

Proto jsme například dosáhli většího vyjasnění akcí mezi institucionálními a kooperačními rámci zapojenými do nedávno formulované Východní dimenze. Přesvědčovali jsme, aby došlo k větší diverzifikaci a byl položen větší důraz na vztahy s Afrikou, kontinentem, na nějž si často vzpomeneme jen když propuknou obzvláště násilné války a velmi často ani pak ne.

Co se týče Latinské Ameriky, chtěli jsme, aby byly zváženy vyjednávací procesy pro asociační smlouvy – první biregionální rozhovory, které Evropská unie ve své historii uzavře.

Co se týče Středozemí, měli jsme námitky proti redukcionistickému sbližování, které pouze hovoří o bezpečnosti. Na místo toho chceme zahrnout bohaté politické, ekonomické a sociokulturní dědictví obsažené v Barcelonském procesu.

Co se týče pozměňovacích návrhů pro plenární schůzi, naše skupina žádný nepředložila, protože věříme, že tímto způsobem rovnováha získaná kompromisy je poněkud posílena. Postavíme se proto proti většině pozměňovacích návrhů, abychom nepoškodili kompromis, jehož bylo dosaženo ve Výboru pro zahraniční věci..

  Janusz Onyszkiewicz (ALDE). – (PL) Pane předsedající, jak Tony Blair jednou řekl, i když by se Evropská unie neměla stát superstátem, měla by být velmocí. Mohli bychom doplnit: ne jen ekonomickou velmocí, protože tou už je, ale důležitým hráčem na světové scéně, protože to vyžadují zájmy, včetně ekonomických zájmů, všech členských států.

Henry Kissinger prý jednou požádal o telefonní číslo, aby mohl zavolat a zjistit, jaký je postoj Evropské unie k důležitým otázkám mezinárodní politiky. Dnes je to číslo vysokého představitele. Problémem ale je, že když telefon zazvoní, pan Solana musí vědět, co má říci. Je proto důležité budovat společnou zahraniční politiku, zahrnout bezpečnostní a energetickou politiku, a tedy i společnou politiku vůči Rusku.

Rád bych se vrátil k neustále opakovanému návrhu týkajícího se nutnosti, aby všechny země Evropské unie hovořily jedním hlasem, když jsou zapojeny do dialogu s Ruskem. Aby se toto mohlo stát, měla by být co nejrychleji vytvořena přesně formulovaná politika vůči Rusku, politika prováděná společně a založená na solidaritě. To vytvoří jasný rámec nejen pro rozhovory mezi EU a Ruskem, ale také pro dvojstranné rozhovory s jednotlivými členskými státy. Při rozvoji této politiky by měl velmi důležitou úlohu získat Evropský parlament, a to se zřetelem k mandátu, který získal v demokratických volbách a na nějž může být hrdý.

  Adamos Adamou (GUE/NGL). – (EL) Zpráva o úloze ΝΑΤΟ v Evropské unii byla využita jako omluva k tomu, aby se mohla vplížit otázka Kypru a jeho vstupu do Partnerství pro mír a NATO. Je nutné mít úctu k postoji Kyperské republiky. Zasahování do vnitřních záležitostí suverénního členského státu, aby došlo k začlenění, které není diktováno nějakou smlouvou, není legitimní.

V době, kdy je Kyperská republika uprostřed vyjednávání, aby bylo možné vyřešit kyperskou otázku, jsou otevřené fronty, které mají na proces velmi nepříznivý účinek. Plná demilitarizace vlasti okupované Tureckem a zajištění udržitelnosti budoucího řešení musí být jediným cílem každého. Navíc se jedná o stanovisko přijaté Evropským parlamentem v jiných zprávách.

Vyzýváme vás, abyste podpořili pozměňovací návrhy 22, 23 a 24 a abyste hlasovali proti těm bodům, které zakládají zasahování do vnitřních záležitostí suverénního státu. Vyzýváme vás, abyste potvrdili, že princip respektu k suverénním právům členských států je nedotknutelný, nezávisle na vašem celkovém názoru na Partnerství nebo NATO. Naší volbou je demilitarizace a dodržování mezinárodního práva.

  Georgios Georgiou (IND/DEM). – (EL) Pane předsedající, podle mezinárodního práva „mám stát“ znamená kontroluji určitá území, na něž dosadím vládu, která vykonává obrannou a zahraniční politiku. Ptám se vás nyní na „Evropský stát“, jenž různí lidé hlásají a já přemýšlím, kde jsou jeho hranice, která jsou to ta jistá území a kde je jeho obrana, když je v rukách velké – bohužel americké – armády a kde je jeho zahraniční politika, když máme Blízký východ v plamenech, teroristickou líheň exportující terorismus, uprchlíky a oběti, které neodcházejí do Alabamy nebo Arizony nebo Kentucky, ale bohužel přicházejí do Řecka, na Kypr, do Německa a do Španělska?

Proto musím říci, že začínám pochybovat o možnosti podpořit myšlenku, která vychází z těchto návrhů zpracovaných pány, kteří nám zprávy předložili a přemýšlím, že zítra budu hlasovat proti nim.

PŘEDSEDAJÍCI: PANÍ ROURE
Místopředsedkyně

  Jim Allister (NI). – Paní předsedající, ti, kdo předstírají, že se před našima očima nebuduje superstát EU, mají dost co vysvětlovat, a to kvůli obsahu těchto zpráv o budování impéria.

Potvrzení toho, že společná obranná politika – nyní chápána jako daná – a to, co je nazýváno strategickou autonomií EU, vyžaduje integrovanou evropskou ozbrojenou sílu a dožaduje se autonomního a stálého operačního velitelství EU – spolu s požadavky rovnocennosti s NATO – nenechává žádný prostor pro pochyby, ale potvrzuje, že v rámci naší společné zahraniční a bezpečnostní politiky ti, co prosazují evropský projekt, žádají nejen politickou sílu, ale také vojenskou sílu, přičemž vše musí vzejít ze zmenšených pravomocí, práv a nezávislosti členských států. Takovou superstátnost a centralizovanou armádu pro Evropu odmítám, stejně jako Lisabonskou smlouvu, která by to vše umožnila.

  Tunne Kelam (PPE-DE). – Paní předsedající, dnešní vzkaz našich zpravodajů by mohl být, že živé euroatlantické partnerství je nejlepší zárukou evropské bezpečnosti a stability.

Samozřejmě podporuji přijetí nového transatlantického programu a zavedení nové sady euroatlantických institucí, mající konečně za následek komplexní transatlantický společný trh.

Ari Vatanen požadoval zapojení všech členů EU a NATO do užší spolupráce, bez ohledu na to, ke které organizaci patří. Myslím, že se jedná o velmi praktickou myšlenku, jako je i jeho myšlenka stálého Operačního velitelství EU, které doplňuje velící struktury NATO – a samozřejmě jim nekonkuruje.

Dalším velmi důležitým bodem je to, že budeme čerpat z těch samých národních zdrojů. Jacek Saryusz-Wolski řekl, že SZBP je vážně podfinancovaná, takže je důležité se vyhnout duplicitě a zvýšit efektivnost. Otázka směrem k členským státům je: co nabízejí panu Solanovi, aby mohl uskutečňovat naší společnou obrannou politiku?

Za třetí, je čas se zabývat novými výzvami naší bezpečnosti. Vlastně budoucí konflikty budou vedeny a možná i rozhodnuty v kyberprostoru, kde každý stát musí reagovat a musí se bránit, někdy i v časovém rámci, který nepřesáhne vteřinu. Také Evropský parlament musí převzít iniciativu a přispět k této dramatické výzvě nového století, výzvě, která je založena na demokratizaci moderních technologií.

  Hannes Swoboda (PSE). – (DE) Paní předsedající, nacionalisté, omezení poslanci této Sněmovny, bez pochyby opravdu věří, že rizika a problémy tohoto světa mohou být řešeny samotnými národy individuálně.

Pan Allister je typickým příkladem. Opravdu věří, že s terorismem ve světě se dá bojovat tím, že bude spoléhat jen na svou národní obranu? Opravdu věří, že problémy energetické bezpečnosti se dají řešit tak, že si je každý bude řešit sám? Tento přístup je zastaralý. Samozřejmě, tak často kritizovaná Lisabonská smlouva by nám přinesla značný zisk tím, že nám umožní pracovat trochu více společně, na příklad v energetické politice a ve Společné zahraniční a bezpečnostní politice tak, abychom efektivněji řešili nebezpečí a rizika tohoto světa.

Novou vládu Spojených států vedenou prezidentem Obamou těší, že tato společná evropská politika existuje protože to znamená, že Spojené státy mají partnera pro řešení řady z těchto problémů. Navíc – ozřejměno častou přítomností ruských představitelů v této Sněmovně – také Rusko si dnes uvědomilo, že starý přístup, kdy se vedly rozhovory jen s jednotlivými státy a pak se proti sobě postavily, už dnes nefunguje. Rusko si uvědomilo, že musí hovořit s Evropskou unií pokud se má dosáhnout společných řešení, na příklad v záležitostech energetické bezpečnosti.

To bylo samozřejmě také opakovaně zmíněno ve zprávě, kterou předložil pan Saryusz-Wolski. Jak se tedy máme pokusit řešit tyto problémy společně: na příklad problém energetické bezpečnosti? Těší mě, že vysoký představitel a jedna osoba z jeho týmu zvýší v tomto ohledu do budoucna své úsilí, protože to nám umožní ukázat našim občanům, jak Společná zahraniční a bezpečnostní politika bere v potaz jejich specifické zájmy a jak máme v úmyslu předejít tomu, aby se Evropané v budoucnu opět třásli. O tom to je a to je také důvod, proč upřednostňujeme společnou zahraniční a bezpečnostní politiku před národní zahraniční politikou.

  Philippe Morillon (ALDE). – (FR) Paní předsedající, gratuluji našim třem zpravodajům k tomuto pozoruhodnému shrnutí současného stavu naší společné zahraniční a bezpečnostní politiky, které zpracovali.

Pane Solano, víte lépe než kdokoliv jiný, že se od Evropy očekává, že zaujme své místo na světové scéně, jak je vyžadováno její ekonomickou a demografickou silou a jejím bohatstvím demokratických a humanistických hodnot.

Je nutno říci, že bez ohledu na vůli, kterou pravidelně ukazují přes dvě třetiny našich evropských spoluobčanů, jak jste řekl, v uplynulých deseti letech došlo k určitému pokroku, za to vám ručím, ale je také nutno říci, že tato Evropa stále ještě neexistuje.

Že je zapotřebí, dokazuje na příklad evropská zdrženlivost co se týče řešení nové tragédie na Blízkém východě. Byla a stále je potřeba přítomnosti v Gaze, a to Evropy, která hraje aktivní úlohu a pomáhá obyvatelstvu přežít a znovu vybudovat zemi a pomáhá v boji proti pašování zbraní, které umožnilo tomuto území přeměnit se v základnu pro odpalování raket všech velikostí.

Bez ohledu na slovní výlevy v Sharm el-Sheikhu a v Jeruzalémě nic nebylo v tomto ohledu vykonáno. Znovu bych rád položil otázku, která byla položena v době libanonské krize: pane Solano, kdy můžeme očekávat rozmístění evropské flotily ve Středozemí podobné té, kterou jste zavedl k vypořádání se s pirátstvím? Zdroje máme. Budeme mít někdy i vůli?

  Mirosław Mariusz Piotrowski (UEN). – (PL) Paní předsedající, Evropská unie musí jednat v zájmu bezpečnosti občanů všech členských států. Především by měla přijmout část odpovědnosti za válku s terorismem a měla by ostře reagovat na jakékoliv projevy terorismu.

Vražda polského inženýra – jenž byl držen jako rukojmí v Pákistánu – místním Talibanem měla nedávno dalekosáhlé důsledky. Tak zvaná evropská diplomacie se nepřidala k rozhovorům zaměřených na jeho propuštění. Tento šokující případ, jenž je částí širšího problému bezpečnosti, by měl být předmětem zvláštní parlamentní rozpravy a měl by vyústit v přijetí konkrétních kroků a k tomu i vyzývám. Prioritou je momentálně dosáhnout návratu těla zavražděného Poláka a pomoc jeho rodině. Tyto zásadní, ale jen krátkodobá opatření nemohou ovšem nahradit komplexní přístup k terorismu a zvýšený diplomatický tlak na země jako je Pákistán.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL). – (PT) V mezinárodních vztazích se Portugalsko drží principů národní nezávislosti, respektu k lidským právům a právům národů, rovnosti mezi státy, mírového řešení mezinárodních konfliktů, nezasahování do vnitřních záležitostí jiných států a spolupráce se všemi ostatními národy k nastolení emancipace a pokroku lidstva.

Portugalsko se přimlouvá za zrušení imperialismu, kolonialismu a jiných forem agrese, kontroly a vykořisťování ve vztazích mezi národy a také za komplexní, souběžné a kontrolované odzbrojení, za rozpuštění politických a vojenských bloků a zavedení systému kolektivní bezpečnosti zaměřené na vytvoření mezinárodního řádu schopného zajistit mír a spravedlnost ve vztazích mezi národy.

Zdůraznil bych znění článku 7 Ústavy Portugalské republiky, abych ukázal, jak vzdálená je Evropská unie těmto principům. Tím, že přijímáme úlohu evropského pilíře NATO, v partnerství s USA, a tím, že budeme více podporovat militarizaci mezinárodních vztahů, závody ve zbrojení, vměšování a agresi zaměřenou na to, aby velmoci kontrolovaly a sdílely trh a přírodní zdroje, tím konáme naprosto proti těmto principům.

  Gerard Batten (IND/DEM). – Paní předsedající, jedná se o zprávy z vlastní iniciativy a proto by mohly být shozeny pod stůl jako prázdné tlachy. Ale víme, že takové zprávy jsou někdy použity jako prostředek k představení politických aspirací EU.

Pan von Wogau byl jednou předsedou Výboru pro hospodářství a měnu a měl důležitou úlohu při zavádění evropské jednotné měny. Nyní je předsedou Podvýboru pro bezpečnost a obranu a když napíše zprávu, která říká, že Evropská unie potřebuje vlastní ozbrojené síly, pak si můžeme být jisti, že je to přesně to, co Evropská unie hodlá ve správné době zavést.

Tyto zprávy EU vyzývají k tomu, aby zřídila vlastní ozbrojené síly prostřednictvím společných dodávek zbraní, společného komunikačního systému a autonomní společné velící a řídící struktury. Pan von Wogau se přimlouvá za stálou armádu EU o 60 000 vojácích, kteří budou stále k dispozici pro nasazení. EU chce své vlastní vojáky, zbraně, tanky, letadla a bomby, aby mohla „plnit své povinnosti ve světě“.

Co jsou přesně ty povinnosti? Abyste to zjistili, musíte počkat na plnou ratifikaci Lisabonské smlouvy, která zavede „společnou zahraniční a bezpečnostní politiku vedoucí ke společné obraně“. Nikdo nemůže říci, že nebyl varován před vojenskými aspiracemi EU.

  Bruno Gollnisch (NI). – (FR) Paní předsedající, jakkoliv ke zpravodajům, panu Vatanenovi a panu von Wogauovi, cítíme přátelství, nemůžeme jejich zprávy schválit.

Za prvé protože NATO, Organizace severoatlantické smlouvy, byla vytvořena v roce 1949 jako odpověď na hroznou hrozbu, kterou představoval komunismus pro západní Evropu. Hrála užitečnou, dokonce zásadní úlohu. Dnes se ale tento hrozný komunistický systém zhroutil a Varšavská smlouva byla rozpuštěna.

NATO se ale neustále rozšiřuje. Jeho aktivity se rozšiřují za jeho geografický rámec. Afghánistán, pokud vím, nemá severoatlantické pobřeží. Ani Kosovo, kde přispělo k etnickým čistkám Srbů v nespravedlivé válce, která nic nevyřešila. NATO tak porušuje Chartu OSN.

Dámy a pánové, jste naprosto rozporuplní. Přejete si vytvořit silnou, nezávislou Evropu a evropskou obranu necháte absorbovat velícím systémem ovládaným USA. Jak by Rusko a jiné národy neměly v tomto vidět jen agresivní postoj?

NATO nás podrobilo politice Spojených států amerických. Jsme jejich přátelé, ale nechceme být jejich vazaly a už vůbec ne jejich lokaji. Musíme s tím už skoncovat a dostat se z toho pryč. Čas NATO už je pryč.

  Hubert Pirker (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, paní komisařko, pane Solano, jak všichni víme, rizikové scénáře se stále mění. Smlouva se také mění a s ní příležitosti pro Evropskou bezpečnostní a obrannou politiku. Co vždy ale zůstane stejné, je touha lidí po bezpečnosti a stabilitě, po silné Unii a po odzbrojení, a to zejména jaderném odzbrojení.

S těmito třemi zprávami, o nichž dnes diskutujeme, dává Evropský parlament velmi silně najevo, jak má v úmyslu těchto cílů dosáhnout a zajistit bezpečnost. Za prvé je zde zpráva o Společné zahraniční a bezpečnostní politice, která se zaměřuje na bezpečnost na Balkáně, stabilitu v Africe a mír na Palestinských územích. Za druhé zde máme zprávu o spolupráci s NATO a s jejím jasným důrazem na užší spolupráci mezi a EU a NATO a na lepší koordinaci. V jádru třetí zprávy je další vývoj Evropské bezpečnostní a obranné politiky a cíl dosáhnout větší efektivity a lepší koordinace ve spojitosti s výdaji na obranu a dosáhnout strategické autonomie celé Unie a tím zmírnit břemeno, které nesou naše členské státy.

Pokud máme na paměti všechny tyto cíle, musíme výzvy těchto zpráv podpořit: ke sdílenému výzkumu a vývoji, k rozvoji společných standardů a ke společným systémům státních dodávek, na příklad – vše s cílem součinnosti. To bude také znamenat optimální spolupráci mezi armádou v členských státech, spolupráci mezi policií a armádou a také vytvoření stálých vojenských struktur a zřízení Operačního velitelství a/nebo Rady ministrů obrany.

Jsem přesvědčen, že nám toto dává zásadní příležitost udělat z naší Unie politickou unii a vybudovat bezpečnostní unii, která veřejnosti dává to, co od Unie očekává: trvalou bezpečnost, stabilitu a mír.

  Předsedající. – Dámy a pánové, do teď řečníci dodržovali čas, jenž mají pro proslovy k dispozici. Jsme opravdu v časové tísni. Proto bych vás požádala, abyste se prosím vymezeného času drželi.

  Jan Marinus Wiersma (PSE). – Paní předsedající, SZBP se stala téměř vším, takže v takovéto rozpravě můžete říci téměř cokoliv. V minulosti jsme diskutovali jen o bezpečnostních otázkách a nyní dokonce diskutujeme klimatické změny, energetiku atd. Proto musím být selektivní a řeknu něco o vztazích EU-USA a o odzbrojovací agendě, o níž si myslím, že v ní můžeme letos pokročit.

Nová administrativa začala velmi pozitivně a také symbolicky tím, že oznámila uzavření Guantánama. Myslím, že bychom měli na tomto tématu pracovat a pokusit se pracovat společně, abychom vyřešili některé z problémů, s nimiž jsou Američané konfrontováni.

Druhá letošní zásadní rozprava se bude týkat ekonomické bezpečnosti: jsou Spojené státy a Evropa schopny řešit krizi společně nebo se pokusí jednat samostatně, což bude znamenat rychlý rozvoj protekcionismu?

Afghánistán je také důležité téma. Budeme schopni se vyrovnat zvýšenému úsilí Američanů, nebo ne a za jakých podmínek? Zde je pozitivním signálem to, že Američané řekli, že jsou si vědomi toho, že by mělo existovat politické řešení, protože to nemůže být vyřešeno jen vojenskou cestou. To okamžitě vtahuje Evropskou unii.

A teď agenda odzbrojení: pane Solano, loni v prosinci jste měl zde v Parlamentu velmi dobrý proslov týkající se Vašich představ a představ Rady a Unie o podpoře agendy, která je pozitivní tím, že podpoří Američany a Rusy, aby znovu vyjednali Smlouvu START a o práci s Američany na ratifikaci Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek. Také budeme pro odstranění zbývajících technických jaderných zbraní z Evropy a bylo by užitečné podpořit myšlenku dostat palivový cyklus pod mezinárodní kontrolu, aby bylo zajištěno, že země, které chtějí rozvinout jadernou energetiku, k ní mají přístup, ale nebudou schopny toho zneužít vojensky.

Rádi bychom, aby Evropská unie takovou agendu podpořila, když víme, že prezident Obama tyto ambice má. Když ve své inaugurační řeči hovořil o zahraničních věcech, nejdříve zmínil Irák a Afghánistán, ale pak zmínil svou ambici udělat něco s jaderným odzbrojením.

  Samuli Pohjamo (ALDE). – (FI) Paní předsedající, budu hovořit o zprávě pana Vatanena a ze všeho nejdříve bych mu rád poděkoval za otevřený způsob, jakým zprávu připravil.

Myslím ale, že Parlament vysílá nebezpečný signál, pokud trvá na posílení vojenské organizace a zdůrazňuje důležitost vojenské síly závislé na NATO tak, jak to zpráva navrhuje. Spolupráce a partnerství, demokracie a lidská práva jako záruka míru a stability je uskutečnitelný evropský model, jenž by měl být použit na všech krizových ohniscích ve světě. Navíc čelíme prohlubující se ekonomické krizi, environmentálním problémům a výzvám, které přinášejí klimatické změny, přičemž nic z toho nemůže být vyřešeno vojenskou silou.

Podle mého názoru by bylo důležitější zdůraznit důležitost Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU a soustředit se na předcházení konfliktů a odstranění příčin krizí: odstranění chudoby, na příklad, podporu demokracie, lidských práv a občanské společnosti.

Konečně bych každému rád připomněl, že v Unii jsou členské státy, které nejsou v NATO a které pro to mají své důvody. Těmto zemím musí být umožněno, aby si samy rozhodly o řešení své bezpečnostní politiky, a to bez tlaku zvenčí. Na příklad Finsko se dobře vypořádává se svými obrannými záležitostmi a celá desetiletí je zapojeno do mírových operací v různých částech světa. Ke zprávě bylo hodně pozměňovacích návrhů, které ji vylepšují, ale nemění její základní vyznění.

  Mario Borghezio (UEN). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, má Evropa svou vlastní geopolitiku? To se mi nezdá! Pokud by žil Karl Haushofer, učil by tuto poněkud bezpáteřní Evropu, že potřebuje námořní strategii v Atlantiku, Tichomoří a v Indickém oceánu a také se zeměmi na severu, kde Arktický oceán obsahuje obrovské a nesmírně cenné zdroje energie. Jsou to supervelmoce Spojené státy a Rusko, kdo jsou v těchto oblastech aktivní, ne Evropa!

Boj proti terorismu také znamená boj proti těm, kdo šíří nástroje terorismu: lidé, kteří mohou být teroristy využiti. Právě když nyní hovoříme, je v plamenech Lampedusa, protože někdo založil požár v detenčním středisku pro nelegální přistěhovalce. Evropa by se měla zabývat podporou italské vlády, která se snaží předejít invazi nelegálních přistěhovalců, kteří mohou být využiti mafií a teroristy. Nevidím ale žádný důkaz rozhodného, praktického přístupu, jenž je zapotřebí. Evropa se musí bránit před touto hrozbou, ne slovy, ale činy, jak to dělají pan Maroni a italská vláda.

  Rihards Pīks (PPE-DE). – (LV) Paní předsedající, paní Ferrero-Waldnerová, pane Solano, všechny tři zprávy, které předložili naši kolegové, jsou velmi profesionální, vyvážené a co je nejdůležitější, byly připraveny v pravý čas. Bez toho, že bych šel do velkého množství přesných faktů, hodnocení a návrhů, které jsou v těchto zprávách předloženy, rád bych zde zdůraznil jen dva body. Za prvé je důležité každých pět let revidovat evropskou bezpečnostní strategii, protože v posledních letech můžeme vidět, že takové bezpečnostní otázky, jakými jsou energetická bezpečnost, kybernetická bezpečnost a klimatická bezpečnost se staly velmi aktuálními a také možné zóny konfliktů se posunuly z jednoho regionu do jiného. Za druhé Evropská unie musí podstatně urychlit své úsilí v předcházení konfliktů. Myslím, že by to bývalo bylo možné i v případě Jižního Kavkazu, ale podle mého názoru, postoj Evropské unie před ozbrojeným konfliktem byl příliš zdrženlivý. Evropská unie má právo a povinnost provádět preventivní činnosti a zprostředkující mise, protože Evropská unie je projektem na vytvoření míru, úkol, který realizuje posledních 50 let. Aby byla schopná reagovat na výzvy a přijímat preventivní opatření, potřebujeme především politickou vůli a za druhé, vytvořit a zlepšit společnou zahraniční a bezpečnostní politiku spolu s institucionálními nástroji Evropské bezpečnostní a obranné politiky. Jedním z těchto nástrojů je Východní partnerství zmíněné ve zprávě předložené panem Saryusz-Wolským, včetně vytvoření společného parlamentního shromáždění EURONEST. To by mohlo posílit porozumění a také rozvoj demokracie za našimi východními hranicemi. Konečně bych rád vyjádřil své uspokojení ze zařazení odstavce 33 do zprávy pana von Wogaua, protože v mé zemi způsobují události na Kavkaze a narůstající nacionalismus v sousední zemi vážné obavy. Jak říká staré moudré rčení mého lidu: „vždy doufej v to nejlepší, ale připrav se na to nejhorší, a Bůh pomůže těm, kdo pomohou sami sobě!“ Děkuji.

  Ana Maria Gomes (PSE). – (PT) Ráda bych poděkovala zpravodajům, Ari Vatanenovi a Karlu von Wogauovi, za jejich práci a úsilí o dosažení konsensu, zejména v nesnadných otázkách týkajících se jaderných politik, které musejí být naléhavě Evropskou unií a NATO revidovány v době, kdy prezident Obama oživuje cíl osvobození světa od jaderných zbraní a kdy dvě evropské jaderné ponorky málem způsobily katastrofu.

Zprávy pánu Vatanena a von Wogaua zdůrazňují potřebu politicky, strategicky a operačně nezávislé Evropské unie, a to prostřednictvím ambiciózní Evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP). K dosažení těchto cílů potřebujeme institucionální, finanční a operační nástroje. Proto potřebujeme úzkou spolupráci mezi NATO a EU, založené na respektu k politické nezávislosti každé z těchto organizací, jež se doplňují. Proto vyzývá k založení stálého operačního velitelství EU v Bruselu, s oprávněním nezávisle plánovat a provádět vojenské operace v rámci EBOP. Vyzýváme proto členské státy EU, aby zvýšily úsilí a čerpaly své národní rozpočty na obranu moudře, efektivněji a více evropsky, což odděleně nemohou řádně dělat.

Poselství z tohoto Parlamentu je jednoznačné a slouží jako varování. Bez Evropy obrany, obrana v Evropě bude ohrožena. Náš obranný průmysl může být ohrožen. Kapacity, které Evropa potřebuje, aby splnila svou odpovědnost za ochranu civilního obyvatelstva a předcházení masakrům a genocidám, mohou být ohroženy. Úloha Evropy jako globálního hráče v krizovém managementu může být ohrožena. Rozšíření evropské politické integrace o bezpečnost a obranu, jak umožňuje Lisabonská smlouva, je naléhavé a musí být urychleno. Není to jen v zájmu Evropské unie, ale také v zájmu NATO, protože obě organizace budou sklízet odměny za Evropu, která je lépe vybavena k zvládání rostoucích výzev bezpečnosti Evropanů a celosvětové bezpečnosti.

  Andrzej Tomasz Zapałowski (UEN). – (PL) Paní předsedající, NATO prokázalo svou užitečnost jako mezinárodní bezpečnostní organizace v době relativního míru v Evropě. Samozřejmě pocit bezpečí, jenž nám dává, je značně omezen rychlostí rozhodování v orgánech, které Alianci velí a také samotnými rozhodnutími. Navzdory tomu má NATO ve světové bezpečnosti stabilizující účinek. Pokusy o „změkčení“ NATO – oslabení jeho pozice rozšířením vojenských struktur Evropské unie – jsou chybou. Evropská unie má v současnosti problém dosáhnout shody v obtížných politických rozhodnutích, natož ve vojenských.

Evropská unie by se měla soustředit na posílení vnitřní bezpečnosti a zvýšení obranných schopností svých členů, zejména členských států, které sdílejí hranici se zeměmi, kde jsou populární krajní nacionalistické ideologie, a také členských států, které přitáhly zájem teroristických skupin. Evropská unie by se neměla příliš zapojit do opatření, která jsou zacílena na vytvoření velkých expedičních sil určených pro operace vně Evropy.

  Alojz Peterle (PPE-DE). – (SL) Pan Solana, vysoký představitel EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, nám správně připomněl, kde jsme byli v roce 1990. Bylo by dokonce zajímavější zeptat se sami sebe, jakou společnou politiku jsme měli na začátku devadesátých let.

V té době bylo Evropské společenství bezmocné. Následně jsme viděli, jak jsou přání nahrazována vizemi, strategiemi, politickou vůlí a schopnostmi, což nás také pobízelo k akci, ne jen na evropské úrovni, ale také na té celosvětové. V průběhu těch let a zejména po historickém rozšíření v roce 2004, se kontext a ambice Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) velmi změnily.

Před deseti lety jsme byli do značné míry ponořeni do vlastních starostí. Dnes se ale můžeme podívat zpět na úspěchy, kterých jsme dosáhli a je nemožné představit si SZBP nebo Evropskou bezpečnostní a obrannou politiku (EBOP) bez celosvětového rozměru. S tímto na mysli nejsem překvapen, že všechny tři zprávy i mnoho našich kolegů nás upozornilo na novou situaci, potřebu strategických návrhů, větší jednoty a větší spolupráce mezi institucemi.

Toto vše bylo podepřeno konkrétními návrhy na zlepšení našich operačních struktur a našich politických rozhodovacích procesů, což z celého srdce podporuji. Souhlasím, že jsme dosáhli nového stádia co se týče naší společné politiky a v tomto ohledu bych rád upozornil na dvě otázky.

Za prvé se musíme blíže podívat na to, jak může finanční nebo ekonomická krize ovlivnit kontext naší společné politiky. Pevně věřím, že musíme být velmi pozorní k možným politickým následkům krize, zejména těm, které mohou nastat, pokud bychom čelili ještě hlubší měnové krizi.

Za druhé, v průběhu několika let jsem byl svědkem překvapivé skutečnosti, že mnoho našich partnerů chce, aby Evropská unie měla jednotnou zahraniční politiku a obrannou identitu, která je lépe vymezena a silnější. Jiným slovy, Evropská unie jako globální hráč je žádoucím řešením. V tomto duchu se mi zdá být důležité, abychom nahlíželi naše bilaterální partnerství z globálnějšího pohledu než jaký jsme doposud přijímali a abychom také rozvinuli inovativní přístupy k mnohostranným partnerstvím, které nejen že berou v potaz bilaterální zájmy, ale slouží také ke stabilizaci širších regionů.

  Maria Eleni Koppa (PSE). – (EL) Paní předsedající, mezinárodní systém je v přechodné fázi a jsou zde pro nás všechny obrovské výzvy. Musíme proto přehodnotit a zlepšit vztahy mezi Evropskou unií a NATO, abychom se zaměřili na společné hrozby, jako je terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, nárůst mezinárodního pirátství a nové problémy způsobené klimatickými změnami.

Zároveň se ale domnívám, že je teď pro nás vhodná doba potvrdit úlohu Rady bezpečnosti OSN jako hlavního garanta mezinárodního míru a bezpečnosti. Nyní je nutné zreformovat organizaci a my jsme se ujali urychlení této reformy, aby OSN mohla na své důležité úkoly efektivněji reagovat.

Je pro nás také důležité zdůraznit, že všechny státy a mezinárodní organizace, včetně ΝΑΤΟ, by se měly zdržovat výhrůžek a použití jakéhokoliv násilí, což se neslučuje s dodržováním cílů a principů charty zakládající OSN. ΝΑΤΟ a Evropská unie mají společné zájmy a jejich vztahy by neměly být konkurenční. Potřebujeme vyváženější partnerství s lepší koordinací akcí a silnější spoluprací. Každá strana by ale měla respektovat nezávislost té druhé v rámci přijímání rozhodnutí a zajistit, aby došlo ke vzájemnému pochopení, když se liší vojenské odhady.

Nakonec bych ráda zdůraznila potřebu respektu k právu států na neutralitu a v tomto bodě bych ráda vyzvala k tomu, aby byla vyškrtnuta výzva směrem na Kyperskou republiku, aby vstoupila do Partnerství pro mír. Toto rozhodnutí je suverénním právem každého státu a Kypr je nezávislým a suverénním státem schopným rozhodnout o své budoucnosti.

  Jana Hybášková (PPE-DE). – (CS) Oslavme šedesátiny NATO. Máme před sebou velké summity USA-EU-NATO. Návrat Francie do vojenských struktur NATO spolu s energií věnovanou evropské bezpečnostní a obranné politice je vynikající příležitost ke sladění evropské bezpečnostní strategie a možné nové strategie pro NATO. Ratifikace Lisabonské smlouvy dnes i poslaneckou sněmovnou České republiky vytváří nový kvalitativní stupeň pro evropskou obranu a bezpečnost. Postavme evropské společné velitelství. Racionalizujme evropský obranný trh. Věnujme prostředky do vědy a výzkumu, do Evropské obranné agentury, vytvořme statut evropského vojáka, zamezme duplicitám a doslovně obejděme turecký syndrom. Využijme šance nové americké administrativy k opravdové spolupráci v Afghánistánu a v protiraketové obraně Evropy. Máme před sebou velkou šanci evropské bezpečnostní a obranné politiky jako motoru další integrace a bezpečnosti Evropy. Nepromarněme ji.

  Libor Rouček (PSE). – (CS) Dovolte, abych řekl několik slov ke vztahům Evropské unie a Ruska. Podle mého názoru utváření společné zahraniční a bezpečnostní politiky nelze provádět bez dialogu s Ruskem. Do Evropské bezpečnostní agentury, jež zahrnuje Spojené státy, NATO, OBSE, mezinárodní dohody o odzbrojení, by mělo být v dialogu zahrnuto i Rusko.

Chtěl bych proto vyzvat Radu i Komisi, aby přijaly konstruktivní a otevřený postoj k případným rozhovorům mezi Evropskou unií, Spojenými státy a Ruskem o obnovení transatlantického dialogu v oblasti bezpečnosti založeného na helsinském procesu.

Jsem toho názoru, že tyto rozhovory by měly zahrnovat i diskuzi na téma protiraketové obrany. Evropská unie by v této otázce měla hrát mnohem větší roli než je tomu doposud. Podle mého názoru dohodu nelze nechat jenom na Spojených státech a Rusku. Toto evropská veřejnost od nás očekává.

  Józef Pinior (PSE). – (PL) Paní předsedající, Parlament je ve shodě ohledně společné zahraniční a bezpečnostní politiky pro Evropskou unii. Mezi hlavními politickými silami je v tomto shoda. Problémem, skutečným politickým problémem je, jak tohoto zásadního cíle dosáhnout.

Za prvé je zapotřebí co nejrychlejší ratifikace Lisabonské smlouvy. Ti političtí vůdci, kteří oddalují ratifikační proces smlouvy, oslabují rozvoj společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie. Je obtížné vážně hovořit o společné bezpečnostní politice Evropské unie bez Lisabonské smlouvy.

Za druhé bych rád zdůraznil otázku lidských práv v rozvoji vnější politiky EU. Politika by měla podporovat mezinárodní právo – mezinárodní humanitární právo, liberální demokracii a právní stát.

Za třetí, politika vyžaduje vážný rozvoj evropské obranné politiky, rozvoj vojenských struktur Evropské unie a rozvoj evropského obranného průmyslu.

  Adrian Severin (PSE). – Paní předsedající, chci zmínit dva body. Za prvé hodnoty. Evropská unie je unií hodnot. Tyto hodnoty jsou kritérii pro vstup. Vedou nás v našem jednání. Jsou prostředkem k vybudování součinnosti s našimi externími partnery. Neměli bychom ale z naší vnější politiky udělat příležitost pro vývoz našich hodnot. Naopak se musíme naučit působit v různorodém světě a dokonce i respektovat právo ostatních na omyl.

Za druhé instituce. Současné mezinárodní instituce a mezinárodní právo byly formulovány a vytvořeny ve zcela odlišném světě. Každý den si uvědomujeme, že nejsou přizpůsobeny novým výzvám, novým příležitostem a novým hrozbám dnešního světa. Proto věřím, že by Evropská unie měla podporovat myšlenku nové konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, v širší Evropě – od Vancouveru po Šanghaj, ne jen po Vladivostok – aby byl vytvořen nový bezpečnostní prostor, prostor svobody a spolupráce. Myslím, že by to mělo být jednou z našich nejvyšších priorit a neměli bychom mít obavu z toho, že druzí na to možná mají jiný názor.

  Luis Yáñez-Barnuevo García (PSE). – (ES) Paní předsedající, především bych rád vyjádřil svou všeobecnou podporu třem zprávám, o nichž dnes diskutujeme.

Za druhé bych rád pogratuloval paní Ferrero­Waldnerové hlavně k tomu, co řekla o úzké spolupráci mezi jejím týmem a týmem pana Solany. Za třetí chci pogratulovat panu Solanovi, protože bez jeho osobnosti a tvořivosti by patrně Společná zahraniční a bezpečnostní politika nebyla tím, čím je dnes: právním a písemným základem, ani další vývoj strategického dokumentu z roku 2003 by nestačil k takovému vývoji Společné zahraniční a bezpečnostní politiky, k jakému došlo za posledních pár let. Za čtvrté bych rád řekl, že Lisabonská smlouva – o níž bylo dnes řečeno, že může být brzy ratifikována – bude v jeho rukách a rukách dalších z Evropské unie nepochybně větším a lepším nástrojem, jenž změní Unii v to, čím by měla být: v globálního hráče v plném smyslu toho slova.

Uzavírám s myšlenkou, kterou sám vyjádřil: Evropa musí být civilním hráčem a mocností s vojenskými prostředky, a ne vojenskou mocností.

  Proinsias De Rossa (PSE). – Paní předsedající, vrátil jsem se o víkendu z návštěvy v Gaze a mám v úmyslu svých 60 vteřin strávit povídáním o tom, co považuji za tamní vážný problém. Náš princip bezpečnosti osob nás zavazuje reagovat na humanitární krizi, ale také nás zavazuje k tomu říci Izraeli, že toho už bylo dost a že už Evropa nemůže zůstat slepá k porušování práva Palestinců na sebeurčení.

Nejzávažnějším porušením tohoto práva je vytrvalá a úmyslná kolonizace Západního břehu a Východního Jeruzaléma Izraelem. Nyní je zde 500 000 osadníků, kteří neoprávněně obsazují území, které má zahrnovat hlavní území navrhovaného nezávislého palestinského státu. Je čím dál tím těžší věřit, že je Izrael opravdu pro nezávislý palestinský stát, když pokračuje v připojování dalšího a dalšího palestinského území – a dělá to dodnes.

Prohlášení, že Evropa a USA se vyslovují za řešení dvou států, což zahrnuje suverénní a životaschopný palestinský stát, nestojí ani za papír, na kterém jsou napsána, pokud neřekneme „stop“ Izraeli a jeho vztahu k osadám. Musejí být okamžitě zastaveny a nakonec vyklizeny, jinak na Blízkém východě nikdy nebude udržitelný mír, pane Solano.

  Călin Cătălin Chiriţă (PPE-DE) . – (RO) Rád bych vyjádřil třem zpravodajům své uznání. Úloha NATO v evropské bezpečnostní architektuře se ukázala jako zásadní, nejen do současnosti, ale také nabízí skutečné šance po zbytek 21. století. Cítím, že Evropská unie a NATO musejí vzájemně spolupracovat a vyhnout se případnému soupeření

Silné, plodné transatlantické vztahy mohou poskytnout nejlepší záruku míru, bezpečnosti a stability v Evropě, spolu s respektem pro principy demokracie, lidských práv, právního státu a řádné veřejné správy. Jsme v historickém bodě, kdy se transatlantická spolupráce stala zásadní s cílem společně navrhnout novou bezpečnostní strategii pro Evropskou unii a novou strategickou koncepci pro NATO.

Na summitu NATO konaném v Bukurešti v dubnu 2008 spojenci uvítali politickou úlohu, kterou může mít Evropská unie, pokud rozvine akční kapacitu v oblasti bezpečnosti a obrany. Partnerství pro mír podporované NATO a projekt Východního partnerství, jenž podporuje Evropská unie, jsou životně důležité pro rozvoj demokracie a právního státu, stejně jako pro přechod k výkonné tržní ekonomice v určitých zemích černomořského regionu.

  Rosa Miguélez Ramos (PSE). – (ES) Pane Solano, jsem zde od třetí hodiny odpoledne, jen abych před Vámi promluvila o pobřežním pirátství a abych Vám mohla pogratulovat ke spuštění evropské námořní operace proti pobřežnímu pirátství ve vodách Indického oceánu. Víte, že vláda mé země je do této mise plně zapojena. Ráda bych Vám připomněla, že v dubnu začíná rybářská sezóna a že naši rybáři mají starost, jak jsou v současnosti síly v Indickém oceánu geograficky rozmístěny. Rádi by měli poblíž oblasti, kde budou lovit, nějakou ochranu; tedy dále na jih. Ráda bych na toto téma od Vás něco uslyšela.

Ráda bych Vám řekla, že mě tato operace přetrvávající přes vymezený časový rámec zajímá. Věřím, že by byla škoda, kdyby tolik společného úsilí zahrnujícího všechny tři pilíře najednou bylo náhle přerušeno na konci jednoho roku, zejména když vezmeme v úvahu, že se situace v Somálsku a v regionu patrně v krátkodobém nebo střednědobém horizontu nezmění nebo nezlepší.

  Marios Matsakis (ALDE). – Paní předsedající, NATO je páteří evropské obrany, a o sily NATO se opírá bezpečnost naší Unie. Ale síly NATO na Kypru – Turecké síly NATO – nejsou silami svobody, ale okupace: okupace území EU. Nejenže tyto turecké síly způsobily na ostrově smrt a zkázu, když ho Turecko napadlo v roce 1974, ale dnes i nadále zapříčiňují rozdělení členského státu EU, způsobují strach a útisk jak mezi řeckými, tak mezi tureckými Kypřany a blokují nynější vyjednávání mezi představiteli obou komunit na ostrově.

Takže když diskutujeme o důležité úloze NATO v evropské obraně, bylo by správné mít na paměti, že EU ještě nevyvinula nezbytný tlak na Turecko, aby bezpodmínečně a okamžitě stáhlo svou okupační armádu NATO z Kypru. Nesouhlasíte se mnou, pane Solano? Možná neposlouchá. Nesouhlasíte, pane Solano, s tím, že by turecká armáda měla okamžitě Kypr opustit?

  Marie Anne Isler Béguin (Verts/ALE). – (FR) Paní předsedající, Ráda bych citovala příklad z Gruzie, abych Vám ukázala, jak daleko jsme od naší ambice na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, bez ohledu na úsilí našeho vysokého představitele a paní komisařky Ferrero-Waldnerové.

Nyní samozřejmě, pane Solano, žádáte o více kapacit a pomoci. Za sebe bych Vám položila tuto otázku: je v současnosti Evropská unie schopná splnit své závazky, zejména ve vztahu k dohodě o příměří, kterou jsme s Ruskem navrhli?

Samozřejmě komisařku chápu. Víme, do jaké míry byla Evropská unie přítomna a jak zasáhla rychle, ale dnes si také musíme být vědomi toho, že Gruzínci čelí ruské armádě, která je umístěna na území Abcházie a Jižní Osetie. Rozhodně nezpochybňuji obdivuhodnou práci civilní pozorovatelské mise přímo na místě. Co ale mohou naši pozorovatelé dělat na obranu civilistů proti každodennímu násilí? Moc ne, kromě toho, že působí jako svědci.

Navíc ambice SZBP, v případě Gruzie, bude posuzována podle naší odvahy konečně vyslat mírotvorné síly ke stabilizaci regionu, které jsme zahrnuli do naší politiky sousedství.

  Alexandru Nazare (PPE-DE) . – (RO) Ve třech zprávách, o nichž dnes diskutujeme, jsem narazil na některé případné, užitečné body k definování budoucích politik Evropské unie jako globálního hráče.

Rád bych učinil tři poznámky. Za prvé bych rád zdůraznil důležitost transatlantického hlediska zahraniční politiky EU. Musíme využít současného klimatu ve vztazích USA a otevřít novou kapitolu v této oblasti, abychom zvýšili svou moc na globální úrovni.

Za druhé, bezpečnostní rozměr Evropské unie musí být sladěn s bezpečnostním rozměrem NATO, abychom předešli duplicitě úsilí a nedostatku zdrojů.

Za třetí věřím, že EU musí použít evropskou bezpečnostní politiku a politiku spolupráce k posílení stability na Západním Balkáně, následně po vyjasnění statusu Kosova. Podle zvláštního představitele EU, Petera Faitha, je Kosovo nyní ve fázi „kontrolované nezávislosti“. I když pan Faith v průběhu nedávného slyšení v Evropském parlamentu odmítl používat pro Kosovo termín „protektorát EU“, uznal, že cesta k „úplné nezávislosti“ je dlouhá a obtížná. „Byl by zázrak, kdybychom naši misi dokončili do dvou let“, říká pan Faith.

Věřím ale, že musíme pro zapojení EU v Kosovu určit jasný časový rámec. Proto vítám iniciativu Komise uskutečnit studii, která se bude zabývat Kosovem, pokud tedy přispěje k úspěchu mise EULEX.

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Paní předsedající, dovolte mi udělat pár poznámek a jednu zejména: myslím, že tato rozprava ukazuje na narůstající přijetí přístupu, který má Evropa v krizovém managementu a v prevenci konfliktů. Mnichovská konference o bezpečnosti potvrdila komplexní přístup, protože bezpečnost a rozvoj jdou ruku v ruce – nemůžete mít jedno bez toho druhého. Věřím, že tento evropský přístup je ústředním prvkem naší strategie podpory míru a bezpečnosti v našem sousedství, i ve vzdálenějších oblastech.

Funguje to, ale musí mít odpovídající zdroje, takže musíme pracovat na budování našich kapacit a schopností jak v civilní, tak ve vojenské oblasti a budeme se alespoň snažit hrát naši úlohu, jak jen to půjde.

Ráda bych ale také odpověděla na vaše otázky, zejména ty, které položil pan Saryusz-Wolski, předseda Výboru pro zahraniční věci, týkající se podfinancování rozpočtu SZBP. Je pravdou, že byl rozpočet letos snížen, ale to by nemělo být, jak doufáme, překážkou našim politickým ambicím v civilní EBOP, a to za předpokladu, že letos nebudou žádné nové významné mise. Je důležité pamatovat na to, že jsou z rozpočtu SZBP pokryté jen některé náklady – vybavení, smluvní členové personálu, zvláštní náhrady, na příklad zvláštní představitel EU – ale členské státy také platí náklady na jejich vyslaný personál. Rozpočet se zvýší – jak víte, ne letos, ale v roce 2013 – na 400 milionů EUR.

Co se týká převodů mezi rozpočtovými kapitolami, které zmínil pan Dombrovskis, Komise předkládá informace o převodech uvnitř rozpočtu SZBP se svými čtvrtletními zprávami rozpočtovému orgánu, a v posledních letech byly všechny vyhrazené částky rozpočtu SZBP přiděleny.

Dovolte mi okomentovat dvě specifické záležitosti: za prvé, bezpečnost osob. Bezpečnost osob je něco, co mě osobně velmi oslovuje, protože to musí být podporováno: svoboda od nouze a svoboda od strachu jako dobro zahraniční a bezpečnostní politiky. To je také uznáno v naši zprávě o Evropské bezpečnostní strategii (EBS) z roku 2008, jíž jsme oba dříve zmiňovali. Navíc zpráva EBS uznává, že bez rozvoje a odstranění chudoby udržitelný mír nebude existovat. Proto je toto velmi důležité a podpora lidských práv je také součástí této rovnice.

Konečně mi dovolte říci něco o systému včasného varování a prevenci konfliktů, o nichž mluvil pan Pīks. Na obecné rovině souhlasím, že jako Evropská unie musíme více pracovat na raných fázích cyklu konfliktů, což znamená včasné varování, prevenci konfliktů a preventivní diplomacii. Ze strany Komise je jednou iniciativou, o níž v této oblasti hovoříme, posílit vazby s NNO jako součástí mírotvorného partnerství a také zlepšení využívání otevřených zdrojů informací. V budoucnu se ale budeme snažit posílit ranou prevenci. Víme, že je to velmi důležitá část.

  Javier Solana, vysoký představitel SZBP. − Paní předsedající, budu velmi stručný. Rád bych poděkoval těm poslancům, kteří přednesli příspěvek a poznamenal jsem si jejich poznámky a otázky. Rozhodně budu s vámi v kontaktu, abych mohl odpovědět těm, kterým je nutno odpovědět důkladně.

Rád bych řekl, že je to podruhé, co máme v Evropském parlamentu rozpravu této povahy, téměř tříhodinovou diskusi o evropské bezpečnosti. Myslím, že je to velmi důležité a velmi doufám, že tato myšlenka vydrží i v budoucnu. Na adresu třech zpravodajů, velmi děkuji za vaši práci a můžete si být jisti, že budeme s vámi i nadále v budoucnu spolupracovat.

  Jacek Saryusz-Wolski, zpravodaj. − Paní předsedající, toto je velmi široká a pro mě uspokojující rozprava o úspěchu, mezerách a akcích, které aktuálně probíhají. Zhruba řečeno, řekl bych, že se jedná o syndrom napůl prázdné/poloplné sklenice v závislosti na tom, kdo se na ní dívá.

Některé otázky byly zodpovězeny alespoň hlavním proudem těch, kdo hovořili. Je v této oblasti pokrok? Ano. Je dostatečný? Ne. Dochází k většímu sbližování mezi institucemi jakými jsou Parlament, Rada, Komise a členské státy? Ano, je zde pokrok i když tato širokopásmovost zahraniční politiky Unie není dostatečně velká a zde odkazuji na Vaše slova, paní komisařko Ferrero-Waldnerová, v penězích. Pokud bychom měli více peněz nebo alespoň tolik, kolik navrhla Komise pro širokopásmové připojení ve venkovských oblastech – 1,5 miliard EUR – snad by členské státy byly, bez toho, že by musely platit, více ochotné účastnit se akcí SZBP. Dobře víte, že tato Sněmovna žádá, aby unijní rozpočet toto platil.

Cení si občané této zahraniční politiky? Odpověď je opět „ano“. Využíváme dostatečně zahraniční politiky k legitimizaci Unie? Odpověď je „ne“. Schopnosti: v širším smyslu slova, všechno, co je management prevence krizí a rychlá reakce, máme, co můžeme mít a - – předpokládám, že pan Solana bude souhlasit – více. Již jsem se dotkl financí. V rámci právních a institucionálních nástrojů – Lisabon – všichni souhlasí, že v rámci předpisů Smlouvy potřebujeme více a lépe vybavených nástrojů.

Toto sbližování se uskutečňuje opatrně a rád bych vzdal poctu diskrétním činům a diplomacii vysokého představitele, nejen vně, ale také uvnitř. Jak došlo k tomuto podobnému smýšlení? Když můžete, pane Solano, hovořit jménem celé Unie, musí zde nejdřív být úkon přesvědčit každého a každého do věci zatáhnout.

Byla vznesena otázka hodnot. Shodneme se na hodnotách? Ano, ale máme odlišné postupy a tato hodnotová osa vis-à-vis zájmu je také přítomna a nejlepší příklad, jak ji dostat do Střední Asie: byla přítomna v rozpravě o strategii ve Střední Asii.

Na závěr bych řekl, že jsem byl dojat tím, co řekl pan Solana – že prostřednictvím zahraniční politiky se EU identifikuje. Získává větší identitu. Co naším přístupem v Parlamentu přidáváme je, že dáváme více legitimity, což znamená i více moci. Z toho důvodu může být nedílnou součástí evropské integrace. Převládající rozprava ukázala, že v zahraniční politice existuje hlad po větším angažmá Evropy a že je zapotřebí většího sdílení evropského politického a materiálního kapitálu.

  Předsedající. – Povolujeme zpravodajům o trochu více času, ale teď jsme již v časové tísni a už si to nemůžeme dovolit.

  Karl von Wogau, zpravodaj. – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, rád bych několik bodů okomentoval.

Za prvé bych rád vysvětlil, proč jsem do své zprávy nezahrnul principy „bezpečnosti osob“ a „odpovědnost chránit“. Bylo to značně kontroverzní. Podle mého osobního názoru, tyto koncepty, které jsme zavedli, i když jsou velmi důležité, nejsou vhodné pro bezpečnostní politiku, protože mohou být zneužity k ospravedlnění vojenských intervencí po celém světě. Jedná se o velmi skutečné riziko, které předpokládám. A proto podporuji tyto dva koncepty, ale ne v bezpečnostní politice.

Bylo také řečeno, že připravuji vytvoření evropské armády a že k tomu ve své zprávě vyzývám. Rád bych vás požádal, abyste si celou zprávu znovu důkladně přečetli – s největší jistotou v ní slova „evropská armáda“ nenaleznete. Co ta zpráva říká je, že by peníze daňových poplatníků měly být v této oblasti vydávány lépe než tomu bylo doposud.

Pak zde máme Evropskou bezpečnostní strategii, která má nyní podporu všech. Práce, jíž bylo zapotřebí na ní vykonat, trvala několik let a byla velmi úspěšná. Podle mého názoru musí být dalším krokem vytvoření práce o provádění bezpečnostní politiky, bílá kniha o bezpečnostní politice. To je práce na další volební období parlamentu.

A konečně, věřím, že další rozhovory, které na toto téma povedeme, se musejí zabývat otázkou EUBAM Rafah: jak tuto misi oživit a jak by mohla být rozšířena.

  Ari Vatanen, zpravodaj. − Paní předsedající, jen bych zopakoval, co řekl prezident Wilson v roce 1917 a co na příklad řekl náš ctěný kolega, pan Swoboda, před půl hodinou: národ sám nemůže problémy vyřešit. Tato Sněmovna a EU jsou toho důkazem. Musíme se učit z našich chyb. Ať už jsme jakékoliv profese, musíme pracovat společně: ve skutečném světě neexistuje vybírání třešniček, či jízda zdarma. Nemůžeme klást břemeno na nějaká ramena: musíme ho sdílet, protože jsme demokratické národy. To je vznešený důvod.

Občas mám problém pochopit, proč, když je vyřčeno slovo „NATO“, jsou lidé okamžitě – možná kvůli svému protiamerickému smýšlení nebo protivojenským sklonům – proti němu. Ano, jsme pacifisté. Kdo není pacifistou? Každý, kdo má zdravý rozum, je pacifista. Kdo chce utrpení; kdo chce válku? Ale musíme mít prostředky k jejímu předcházení. Musíme být proaktivní. Války přicházejí a odcházejí, pokud existuje takový přístup, ale mír musíme budovat aktivně.

Vyjadřuji uznání většině poslancům v této Sněmovně, kteří dnes večer opět prokázali, že konstruktivní, odpovědný zdravý rozum zvítězí; že je tato Sněmovna tím, čím má být: Sněmovna, která hledí kupředu, protože pokud nebudeme pracovat společně, mír bude mrtvý.

Dovolte mi jednu poslední poznámku. Pan Platini – mistr v kopané – zrovna v této chvíli hovoří v jiném sále. Byl jsem ve Francii, když došlo k masakru ve Rwandě - – a to není namířeno proti Francii, ale jedná se o komentář k tomu, jak média podávají ve zprávách informace – skutečnost, že pan Zidane, fotbalová hvězda, měl bradavici na koleně, doslova přilákala více pozornosti než masakr ve Rwandě. Ne, nemůžeme mlčet: musíme být proaktivní; jinak takové události ve světě přehlédneme.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 19. února 2009.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Alexandra Dobolyi (PSE), písemně. – (HU) Jak by měla Evropa reagovat na skutečnost, že na jejích východních hranicích Šanghajská organizace pro spolupráci, regionální organizace složená z několika vynořujících se supervelmocí a států, bohatých na energetické zdroje, je stále silnější? Prostřednictvím Ruska hraničí ŠOS s EU, a proto si tato organizace nevyhnutelně zaslouží velkou pozornost EU. Analýzou členů a pozorovatelů ŠOS můžeme s jistotou dojít k závěru, že tyto země vlastní značný podíl světových zásob nafty a plynu.

V tomto světle je nevyhnutelné zabývat se otázkou nové strategie zaměřené na Rusko a Střední Asii a musíme také zahrnout vyhodnocení politických rizik specifických pro každou zemi.

Dovolte mi také zdůraznit, jak se ukazuje na sporu Ruska a Ukrajiny ohledně plynu, že současná zranitelnost EU a značná závislost na energiích podkopává rozvoj autentické, účinné a důsledné společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Kromě toho země reagují odlišně na základě svých historických zkušeností a finančních zájmů. O to více je dnes než kdykoliv v minulosti důležité přijmout jednotnou politickou akci a sladit nesouhlasné národní zájmy a postoje.

Pro EU je nezbytné zlepšit výkonnost a důslednost svých akcí na globální scéně. Ratifikace Lisabonské smlouvy a nástroje zahraniční politiky v ní načrtnuté mohou k tomuto cíli velmi přispět.

Vzrůstající potřeba EU fungovat efektivněji a pohotověji a události, které vyžadují racionální odpovědi, se vzrůstající naléhavostí volají po revizi organizačních a rozhodovacích mechanismů, které řídí naší zahraniční politiku a po zajištění vyhovujících strukturálních odpovědí.

  Glyn Ford (PSE), písemně. – Gratuluji panu Vatanenovi k jeho zprávě, kterou podporuji. Zejména podporuji myšlenku založení Operačního velitelství EU. Samozřejmě by NATO mělo být a je naším prvním místem, kam se obrátíme, když je bezpečnost ohrožena. Ale v průběhu rozhovorů Bushe a Gora před deseti lety, George Bush řekl, že kdyby byl býval prezidentem, do Kosova by nezasahoval.

Bez ohledu na mou antipatii k zahraniční politice Bushovy administrativy, mám pocit, že se jedná o dokonale rozumné stanovisko, které by Bush zaujal z hlediska vlastních zájmů USA. Nejedná se ale o postoj, který by mohla nebo měla Evropa následovat. Kromě silného morálního důvodu, že jsme měli odpovědnost chránit ty, kdo čelili genocidě Srbů, měli jsme také následky deseti až statisíců uprchlíků. V našem a jejich zájmu musíme mít kapacitu angažovat se bez Američanů. Abychom toho byli schopni, mít připravené stálé Operační vojenské velitelství EU je malou cenou za takovou budoucí možnost.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE), písemně. – (FI) Paní předsedající, Finsko se nemusí stydět za svá řešení bezpečnostní politiky. Finsko vně NATO je v dobré společnosti s Švédskem, Rakouskem a Švýcarskem. Je snadné se s nimi identifikovat. Neangažování se vůči NATO je moderní alternativou pro dospělý stát.

Začali jsme hovořit o měkčím NATO, když byl ve Spojených státech amerických „bojovný“ prezident vyměněn za „mírového“. Dá se předpokládat, že nadšené projevy o měkkém NATO za Obamy a ministryně zahraničních věcí, Hillary Clintonové, budou běžnějším jevem. Nechme ale uběhnout nějakou dobu a uvidíme, jak se NATO vyvine.

Můj osobní názor je, že se od doby, kdy selhal bipolární bezpečnostní systém, základní povaha NATO vůbec nezměnila. Na druhé straně propaganda o měkkém NATO je úspěšná.

Jen zírání směrem k Rusku (Rusko, Rusko, Rusko) nebo čekání na novou Zimní válku nepovede k ničemu. Ani NATO není řádnou odpovědí na větší problémy, kterým Finsko bude v brzké budoucnosti čelit a které jsou hlavně ekonomické povahy.

  Adrian Manole (PPE-DE), písemně. – (RO) Vyhodnocení úlohy spojenectví NATO-EU musí začít uznáním, že se nedávno politický terén jak v Evropě tak v USA zásadně změnil, kdy Evropská unie má nyní legitimní úlohu, kterou hraje v globální bezpečnosti. Tato situace vyžaduje, aby se aliance stala „opětovně politickou“, aby se stala fórem pro otevřený dialog k diskusi o důležitých záležitostech, do nichž se musí zapojit. Upřímný transatlantický dialog na příklad týkající se nutného přístupu k vypořádání se s terorismem je naprostou nezbytností právě proto, že spojenci mají různé pohledy na způsob, jímž musí reagovat, když čelí této společné výzvě.

V současné situaci, kdy členské státy čelí stále narůstající škále výzev globální bezpečnosti, jdoucích od mezietnických konfliktů v bezprostřední blízkosti spojeneckého území po celosvětové teroristické sítě a šíření zbraní hromadného ničení, musejí přikládat zvláštní důležitost procesu reflexe a dialogu na toto téma a podporovat reformní proces aliance. Zvláště narážím na bezpečnostní problémy, které ovlivňují oblasti v bezprostřední blízkosti, kde může aliance sehrát klíčovou úlohu při vytvoření demokratických obranných a bezpečnostních institucí na Balkáně a v širším regionu Černého moře.

  Marian-Jean Marinescu (PPE-DE), písemně. – (RO) Potřebujeme společnou, důslednou a aktuální evropskou bezpečnostní politiku, která pomůže posílit naší evropskou identitu a umožní EU mluvit jedním, důvěryhodným hlasem na mezinárodní aréně.

Současná realita, které čelíme, přinášející s sebou velké výzvy jako je ekonomická krize, energetická bezpečnost, klimatické změny a řízení migrací, vyžaduje spolupráci a odpovědnost členských států, aby bylo možné ochraňovat jejich společné zájmy a podporovat mír, bezpečnost a respekt k územní integraci.

EU může mít vliv, pouze pokud mluví jedním hlasem a má k dispozici a efektivně používá nezbytné nástroje a pomáhá posílit spolupráci se sousedícími státy.

Musíme myslet strategicky, aktivně se angažovat a důsledně jednat na globální úrovni. Potřebujeme také regionální bezpečnost a úzké vazby s důležitými regionálními hráči.

Strategická partnerství se sousedícími zeměmi na východ od EU jsou nutností a musíme investovat do vztahů s Ruskem, rozvinout soudržnou strategii se společnými, vzájemně výhodnými závazky.

Musíme do sousedních zemí investovat, zejména do těch na východ od EU a nabídnout jim nezbytné pobídky, aby mohly pokračovat se svými reformami a musíme být schopni posílit přítomnost EU v oblasti. Máme k dispozici nové nástroje, jako je Východní partnerství, které nám pomohou s našimi partnery v regionu zavést nový, sjednocený přístup na vyšší úrovni.

  Zdzisław Zbigniew Podkański (UEN), písemně. – (PL) Mezinárodní bezpečnost je jednou z největších hodnot pro všechny strany mezinárodních vztahů. V dnešní době jsme svědky předefinování tohoto konceptu a posunu těžiště směrem k nevojenským faktorům, které ohrožují stabilitu a mezinárodní bezpečnost. Příklady takových ohrožení jsou organizovaný zločin, internetový terorismus, pirátství (můžeme to vidět při pobřeží Somálska), klimatické změny, nebezpečí vznikající ze světové ekonomické krize. Zatímco Evropská unie zaměřuje svou pozornost na budování společných vojenských nástrojů, jako jsou na příklad Eurocorps, Evropská letecká dopravní flotila, stálé Operační velitelství EU, nesmí zároveň zapomínat na ostatní hrozby, které jsou neméně důležité. Více pozornosti by mělo být věnováno budování orgánů a institucí, které by nám pomohly překonat finanční situaci způsobenou světovou ekonomickou krizí a ochraně přirozeného prostředí a biologické rozmanitosti. Na vnitřní hrozby, jakými jsou drogy, chudoba ve společnosti a internetový zločin, také nelze zapomínat.

Všechny tyto prvky jsou důležitými faktory, které ovlivňují mezinárodní bezpečnost, bezpečnost Evropské unie a každého národa. Bez řešení těchto zásadních otázek není vytvoření stabilní Evropské bezpečnostní strategie možné.

  Flaviu Călin Rus (PPE-DE), písemně. – (RO) Společná bezpečnostní politika je tématem, které bylo mnohokrát diskutováno a o němž bylo mnoho napsáno. Evropská unie je na regionální a globální úrovni stále důležitějším partnerem. Přesně z tohoto důvodu cítím, že musí být Evropská unie viditelně aktivní v rámci svých hranic a proaktivní v jakékoliv části světa.

Poté, co jsem dnes prostudoval tři zprávy: 2007 Výroční zprávu o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutí SZBP v roce 2007, o Evropské bezpečnostní strategii a EBOP o úloze NATO v bezpečnostní struktuře EU, věřím, že můžeme dojít ke třem závěrům:

1. Evropská unie musí mít společnou bezpečnostní politiku schopnou pomáhat demokracií uvnitř svých hranic a partnerství se sousedícími zeměmi.

2. Evropská unie musí promítat obraz sebe jako jednotného celku a potřebuje sílu rychlé reakce schopné zasáhnout kdykoliv na podporu míru, demokracie a lidských práv.

3. Evropská unie musí posílit svou pozici celosvětově a i nadále jednat jako činitel stability a rovnováhy mezi velmocemi ve světě .

  Katrin Saks (PSE), písemně. – (ET) Pane předsedající, ráda bych svému kolegovi, panu Vatanenovi, poděkovala za jeho dobrou zpráva o synergii mezi EU a NATO. Celkové zintenzivnění spolupráce a partnerství, rozumné využívání zdrojů a vyhnutí se duplicitě, výzva k členům obou organizací a jejich větší pružnosti, orientaci na cíl a pragmatičnosti – tato zpráva obsahuje vše, co jsme v Evropě a také v Evropském parlamentu vždy zdůrazňovali v našich stanoviscích.

Mezi ostatními důležitými rysy této zprávy jsem našla doporučení, aby kandidátské země Evropské unie, které jsou zároveň členskými státy NATO, získaly jakýsi dočasný status při Evropské obranné agentuře (EOA). To by zcela určitě bylo řešením pro turecké otázky z hlediska NATO.

Zpráva o EBOP a EBS připravená naším kolegou, panem von Wogauem, se celkově trefila do černého. Zpráva o EBS, která byla v prosinci schválena Radou, odpověděla na většinu otázek, které byly vzneseny. Nové aspekty představené ve zprávě a stanoviska řídící aktivity EU, jež se vztahují k bezpečnostním otázkám, pomohou EU postavit se za své bezpečnostní zájmy efektivněji, jak zpráva pana von Wogaua doporučuje. Nasměrování zprávy směrem k EU, která vyhledává spolupráci s ostatními partnery, lze doporučit. Děkuji vám!

  Theodor Dumitru Stolojan (PPE-DE), písemně. – (RO) Rád bych vyjádřil svou podporu zprávě pana Saryusz-Wolského, která správně zdůrazňuje, že úkol zaručit evropským občanům energetickou bezpečnost se musí stát důležitou prioritou ve společné zahraniční a bezpečnostní politice EU.

Rád bych řekl nahlas a jasně: bezpečnost našich energetických zdrojů a zejména diverzifikace zdrojů dodávek plynu zůstane jen krásným snem, pokud nevybudujeme plynovod Nabucco.

Projekt Nabucco musí být přijat celou EU jako strategický cíl. Vyžaduje jak značné finanční investice, tak zejména účinnou Evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku. Účinná politika poskytuje záruky regionální stability v oblasti, kudy plynovod povede. S tímto cílem na mysli musíme vyvinout všemožné úsilí a poskytnout naší Společné zahraniční a bezpečnostní politice srozumitelnou a vysoce účinnou strukturu, kterou tak nutně vyžaduje, aby mohla dosáhnout hmatatelných výsledků.

Myslím si na příklad, že EU potřebuje vyššího úředníka pro zahraniční energetickou politiku, jenž bude požívat silné politické podpory a bude mít k dispozici nezbytné nástroje k tomu, aby mohl konat.

Jsem si vědom toho, že EU musí pro svou Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku vyčlenit dostatečné finanční a lidské zdroje, aby bylo možné dosáhnout konkrétních výsledků, které od nás evropští občané očekávají.

  Daniel Strož (GUE/NGL), v písemné formě. – Zásadně odmítám zprávu o evropské bezpečnostní strategii a evropské bezpečnostní a obranné politice v předloženém znění (A6-0032/2009). Tato zpráva je typickým projevem militarizace Evropské unie a důkazem toho, že v bezpečnostní sféře Unie mají vojenské prostředky a opatření nahrazovat, ba vytlačovat potřebná opatření politického charakteru. Řada závěrů a požadavků obsažených ve zprávě je v příkrém rozporu s tím, že Unie by měla být budována jako mírový projekt. Není divu, že občané EU, pokud mohou projevit své stanovisko, se staví proti Lisabonské smlouvě mimo jiné i pro zakotvení militaristického charakteru EU. Zcela scestné a nebezpečné je stanovisko obsažené ve zprávě, které na jedné straně hovoří o bezpečnostních zájmech EU a na druhé straně kritizuje Rusko za hájení jeho zcela legitimních bezpečnostních zájmů na Kavkaze.

  Dushana Zdravkova (PPE-DE), písemně. – (BG) Dámy a pánové, skutečnost, že v této Sněmovně diskutujeme tři zprávy, které se vztahují k obraně a bezpečnosti, je výrazem naší velké politické odpovědnosti vůči občanům Evropy v předvečer summitu NATO. Zavedená praxe přijímání usnesení o hlavních hlediscích a rozhodnutích zprávy o společné zahraniční politice a bezpečnosti Rady je vynikající příležitostí vyzvat členské státy, aby uplatnily tuto praxi na národní úrovni.

Je zejména důležité vybudovat nezávislou akademickou kapacitu k analýze a vyhodnocení Evropské bezpečnostní a obranné politiky v tandemu s národními bezpečnostními politikami. To vytvoří základ pro veřejnou rozpravu o EBOP skrze síť analytických středisek umístěných v členských státech.

Není možné pracovat na bílé knize o bezpečnosti a obraně v EU, pokud členské státy nepřenesou dokument do svých národních strategiích. To zahrnuje posílení národní analytické kapacity a schopnosti realizovat vzdělávání a školení s pomocí počítače, aby bylo možné testovat a chopit se nových koncepcí v oblasti civilně-vojenské spolupráce.

Musíme povzbudit členské státy, aby realizovaly společný strategický přezkum ve sféře bezpečnosti, aby bylo možné v průběhu rozvoje nové strategické koncepce NATO v kontextu EBOP stanovit spolehlivý základ součinnosti mezi EU a NATO.