Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2008/0252(CNS)
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

A6-0052/2009

Rozpravy :

PV 11/03/2009 - 3
CRE 11/03/2009 - 3

Hlasování :

PV 11/03/2009 - 5.15
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2009)0115

Rozpravy
Středa, 11. března 2009 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

3. Příprava Evropské rady (19.–20. března 2009) - Plán evropské hospodářské obnovy - Hlavní směry politik zaměstnanosti členských států - Politika soudržnosti: investice do reálné ekonomiky (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 
 

  Předseda. - Dalším bodem je společná rozprava o prohlášeních Rady a Komise: Příprava Evropské rady (19.–20. března 2009),

- zpráva (A6-0063/2009) paní E. Ferreirové, jménem Hospodářského a měnového výboru, o plánu evropské hospodářské obnovy (2008/2334(INI)),

- zpráva (A6-0052/2009) pana J. Anderssona, jménem Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, o návrhu na rozhodnutí Rady o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (KOM(2008)0869 - C6-0050/2009 - 2008/0252(CNS)),

- zpráva (A6-0075/2009) pana E. Kirilova, jménem Výboru pro regionální rozvoj, o politice soudržnosti: investice do reálné ekonomiky (2009/2009(INI)).

 
  
MPphoto
 

  Alexandr Vondra, úřadující předseda Rady. − Pane předsedo, dovolte mi nejprve, abych také vzdal úctu Jeanu Monnetovi. Nacházíme se v době krize a já se domnívám, že právě v této době potřebujeme silnou instituci, a toto je skvělá příležitost vyzdvihnout význam Jeana Monneta jako jednoho z duchovních otců evropské integrace.

Nicméně účelem dnešního zasedání je diskuse o nadcházející Evropské radě. Tato Rada, jak všichni víme, přichází v době, která je pro Unii kritická. Čelíme velmi významným výzvám, které jsou následkem bezpříkladných tlaků na naše finanční systémy a také na naše ekonomiky.

Tato otázka, spolu s otázkami energetické bezpečnosti, změn klimatu a financování zmírnění a přizpůsobení se změnám klimatu, bude hlavním bodem zasedání, které se uskuteční příští týden.

Jak Parlament nepochybně ví, Unie a členské státy přijaly s ohledem na finanční krizi celou řadu opatření. Vyhnuli jsme se zhroucení finančního systému.

Naší nejvyšší prioritou je nyní obnovení úvěrových toků do ekonomiky. Musíme se zabývat především „znehodnocenými aktivy“ bank, protože odrazují banky od toho, aby opět začaly půjčovat. Hlavy států a vlád se na svém zasedání 1. března dohodly, že bychom v této otázce měli postupovat koordinovaně, v souladu s pokyny poskytnutými Komisí.

Také je třeba více se snažit o zlepšení regulace a dozoru finančních institucí. To je zjevné ponaučení, které krize přinesla, a stejně důležitá je prevence. Přeshraniční banky spravují až 80 % evropských bankovních aktiv. Dvě třetiny evropských bankovních aktiv spravuje pouze 44 nadnárodních skupin. Proto je posilování dozoru důležité samo o sobě. Pomůže zabránit budoucím krizím, ale také zvýší důvěru spotřebitelů a trhů.

V tomto ohledu jsou rozpracovány významné projekty. Předsednictví hodlá navázat těsnou spolupráci s Evropským parlamentem za účelem urychleného přijetí směrnice o Solventnosti II (ohledně pojištění), zrevidované směrnice o úvěrových požadavcích (ohledně bank) a směrnice o SKIPCP (ohledně subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů). Také pracujeme na urychleném přijetí předpisů pro ochranu bankovních vkladů a pro ratingové agentury.

Ovšem zřejmě je třeba jít ještě dále. Skupina na vysoké úrovni, vedená panem de Larosièrem, vydala, jak víte, velmi zajímavá doporučení a sdělení Komise ze 4. března také připravuje půdu pro významnou reformu v této oblasti. Proto musí Evropská rada vyslat jasnou zprávu, že toto je priorita a že rozhodnutí je třeba přijmout již v červnu.

Jak dobře víte, rozpočtové deficity členských států nyní rychle rostou. Je samozřejmé, že deficity v době hospodářské recese nevyhnutelně stoupají. Pozitivní úlohu mohou do určité míry hrát automatické stabilizátory. Pakt o stabilitě a růstu byl právě z tohoto důvodu v roce 2005 zrevidován, aby umožnil dostatečnou flexibilitu v obtížných dobách. Ale tuto flexibilitu je třeba využívat uváženě, s přihlédnutím k různým výchozím bodům. Obnova důvěry také vyžaduje, aby vlády jasně přislíbily rozumné veřejné financování, které plně respektuje Pakt o stabilitě a růstu. Některé členské státy se již o upevňování snaží. Většina začne od roku 2010. To také bude důležité poselství zasedání příštího týdne.

Finanční krize nyní ovlivňuje reálnou ekonomiku. Členské státy zahájily významné programy obnovy, které nyní již úspěšně probíhají. Celková pobídka, kterou poskytují, představuje, jak bylo dohodnuto, 1,5 % HDP, ale pokud zahrnete automatické stabilizátory, zvýší se na 3,3 % HDP EU. Každý členský stát samozřejmě reaguje jinak. Čelí různým situacím a mají různý prostor pro činnost, ale jejich reakce jsou koordinované a založené na společných zásadách definovaných v Programu evropské obnovy, který byl schválen loni v prosinci. To je důležité, pokud chceme zajistit součinnost a zabránit negativním vedlejším efektům.

Mezi Komisí, členskými státy a předsednictvím se synergicky vypracovávají specifická a cílená opatření. To nám umožnilo jak zachovávat rovné příležitosti, tak zároveň koordinovaně a účinně čelit zhoršením v některých klíčových evropských průmyslových odvětvích, jako je automobilový průmysl.

Evropská rada zhodnotí stav provádění tohoto programu. Zde také sdělení Komise ze 4. března stanoví několik důležitých zásad, kterými by se měly řídit kroky členských států. Patří mezi ně potřeba udržovat otevřenost v rámci vnitřního trhu, zajišťování nediskriminace a snahy o dosažení dlouhodobých politických cílů, jako je usnadnění strukturální změny, posílení konkurenceschopnosti a budování nízkouhlíkového hospodářství.

Pokud jde o část programu obnovy, která se týká Společenství, předsednictví se velice snaží o dosažení dohody o návrhu Komise financovat rozvojové projekty pro energetiku a rozvoj venkova v Evropské radě. Jak víte, v rámci Rady probíhaly diskuse ohledně přesného seznamu projektů, které mají být podporovány Společenstvím, a způsobu, jakým by měly být financovány.

Vzhledem k významné roli Parlamentu jakožto  složky rozpočtového orgánu a spolutvůrce právních předpisů v této otázce je předsednictví rozhodnuto s vámi v nadcházejících měsících uzavřít spolupráci, abychom co nejdříve dosáhli dohody.

Máme-li zajistit konkurenceschopnost našich ekonomik, je třeba se kromě krátkodobých opatření soustředit také na dlouhodobé cíle. Pokud chceme podpořit růst a zaměstnanost, naléhavěji než kdy jindy potřebujeme provést strukturální reformy. Proto správným rámcem, v němž je třeba podporovat udržitelný hospodářský růst, který následně povede k vytvoření nových pracovních míst, je obnovená Lisabonská strategie.

V této chvíli naše občany znepokojuje zejména dopad ekonomické situace na míru nezaměstnanosti. Evropská rada by se příští týden měla dohodnout na konkrétních pokynech ohledně způsobů, jak může EU přispět ke zmírnění sociálního dopadu krize. Na tuto otázku se také zaměří zvláštní summit, který se uskuteční počátkem května.

Dovolte mi vyjasnit jednu věc: nebudeme ochraňovat pracovní místa vytvářením bariér zahraniční konkurenci. Hlavy států a vlád se na svém zasedání před 10 dny jasně shodly, že musíme co možná nejvíce využít jednotný trh jako motor obnovy. Protekcionismus zjevně není správnou reakcí na tuto krizi – právě naopak. Naše společnosti víc než kdy jindy potřebují otevřené trhy, a to jak v rámci Unie, tak na mezinárodní úrovni.

To mě přivádí k summitu G20 v Londýně. Evropská rada stanoví postoj Unie v předstihu před summitem G20. Chceme, aby tento summit byl ambiciózní. Nemůžeme si dovolit, aby selhal.

Vedoucí představitelé se budou zaměřovat na možnosti růstu a zaměstnanosti a na reformu globálního finančního systému a mezinárodních finančních institucí. Zaměří se také na specifické výzvy, kterým čelí rozvojové země. EU je ve všech těchto oblastech aktivní a měla by mít silné postavení, aby zajistila, že mezinárodní společenství bude přijímat správná rozhodnutí.

Dalším významným bodem programu Evropské rady příští týden bude energetická bezpečnost. Nedávná energetická krize velmi jasně předvedla, do jaké míry je třeba zvýšit naši schopnost odolat budoucím problémům s dodávkami energií, jak jsme viděli počátkem letošního roku.

Komise ve svém druhém strategickém přezkumu energetické politiky poskytla některé velmi užitečné body. Na základě tohoto přezkumu předsednictví chce, aby se Evropská rada shodla na řadě konkrétních pokynů zaměřených na posílení energetické bezpečnosti Unie v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém období.

Na krátkodobé úrovni to znamená mít k dispozici konkrétní opatření, která je možné vyvolat, pokud bychom museli náhle čelit dalšímu přerušení dodávek plynu. Také to znamená přijmout naléhavé kroky k započetí projektů infrastruktury na rozšíření energetických propojení – to je nepochybně zásadní.

Střednědobě je třeba upravit naše právní předpisy o zásobách ropy a zemního plynu, abychom zajistily, že se členské státy budou chovat odpovědně a solidárně. Znamená to přijmout přiměřená opatření v zájmu zlepšení energetické účinnosti.

Dlouhodobě to znamená diversifikovat naše zdroje, dodavatele a trasy dodávek energie. Abychom prosadili energetické zájmy Unie, musíme spolupracovat se svými mezinárodními partnery. Musíme vytvořit plně vyspělý vnitřní trh s elektřinou a plynem. Jak víte, předsednictví pevně doufá, že tento právní předpis bude možné dokončit ještě před evropskými volbami.

Na zasedání, které se uskuteční příští týden, se bude diskutovat také o přípravách na konferenci o změně klimatu v Kodani. Jsme stále odhodláni dosáhnout v prosinci příštího roku v Kodani globální, celkové dohody. Lednové sdělení Komise je velmi užitečným základem. Je naprosto zřejmé, že změny klimatu jsou výzvou, které je možné čelit jedině pomocí soustředěného globálního úsilí.

Konečně, Evropská rada také zahájí Východní partnerství. Tato významná iniciativa pomůže v prosazování stability a prosperity na celém kontinentu. Přispěje také k urychlení reforem a k prohloubení naší vůle s těmito zeměmi spolupracovat.

Partnerství zahrnuje dvoustranný rozměr, který je přizpůsoben každé partnerské zemi. To předpokládá vyjednávání o dohodách o přidružení, které mohou zahrnovat hluboké a rozsáhlé oblasti volného obchodu.

Mnohostranná úroveň poskytne rámec, podle kterého budou zdolávány společné výzvy. Budou čtyři politické platformy: demokracie, řádná správa věcí veřejných a stabilita; hospodářská integrace; energetická bezpečnost; a konečně mezilidské kontakty.

Z tohoto výkladu pochopíte, že Evropská rada bude mít příští týden k řešení mnohé významné otázky. Čelíme mnoha závažným výzvám, zejména současné hospodářské krizi. České předsednictví hodlá prostřednictvím vedení předsedy vlády Topolánka zajistit, aby zasedání příští týden praktickými kroky dokázalo, že Evropská unie je stále věrná svým ideálům a že čelí těmto výzvám pospolu, koordinovaně a v duchu odpovědnosti a solidarity.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  José Manuel Barroso, předseda Komise. (FR) Pane předsedo, pane Vondro, vážení poslanci, žijeme v obtížné době.

Následky hospodářské krize takového rozměru pociťují rodiny, pracovníci, všechny skupiny obyvatelstva a společnosti ve všech koutech Evropy. Krize ničí pracovní příležitosti a zkouší odolnost našich sociálních modelů. Také vyvíjí silný politický tlak na všechny politické představitele.

Evropská unie není vůči takovým tlakům imunní. Proto se rozhodla využít všech dostupných prostředků, aby se s krizí a jejími následky vypořádala použitím toho, co jí dává její sílu: spolupráce evropských institucí a členských států ve společenství založeném na zásadách právního státu, aby dohromady nacházely řešení společných problémů.

Dámy a pánové, za posledních šest měsíců jsme již pro boj proti krizi, kterou procházíme, udělali mnoho. Na podzim jsme zabránili kolapsu finančního systému; přispěli jsme k zahájení mezinárodního procesu s G20; byli jsme mezi prvními, kdo se zaměřil na reálnou ekonomiku odsouhlasením plánu obnovy v prosinci, plánu, jehož nejdůležitější doporučení – do té doby na evropské úrovni nevídaný rozpočtový stimul – začíná být prováděno. Tato podpora reálné ekonomice činí dohromady 3,3 % HDP a zahrnuje skutečný příspěvek z evropského rozpočtu.

Plán hospodářské obnovy zahrnuje například zrychlené půjčky ze strukturálních fondů na částku 6,3 miliardy EUR v roce 2009, vedle již přislíbených 5 miliard EUR.

Opatření provedená v posledních šesti měsících jsou plně v souladu s Lisabonskou strategií pro růst a zaměstnanost. Strukturální reformy, které výrazně napomohly k posílení našich ekonomik, je třeba rozvíjet, protože také pomáhají udržovat krátkodobou poptávku, ale nyní se musíme posunout do další fáze a účinněji použit opatření pro boj proti krizi.

Potřebujeme větší koordinaci a širší účinky. Nyní je čas, abychom začali na krizi reagovat rychleji. Musíme chápat, že toto je nový druh krize a že krizi takových rozměrů, takové závažnosti a takové hloubky jsme rozhodně neočekávali.

To bude úkol, se kterým se bude Evropská rada potýkat příští týden. Jsem přesvědčen, že s velmi silnou podporou českého předsednictví, jehož odhodlání a dokonalou spolupráci s Komisí vítám, dosáhneme pokroku ve čtyřech oblastech, které Komise před několika lety definovala ve svém sdělení, konkrétně jsou to finanční trhy, reálná ekonomika, zaměstnanost a sociální rozměr a globální rozměr prostřednictvím G20.

Neformální setkání 1. března – do značné míry díky efektivnímu vedení předsedy vlády Topolánka – již položilo základy pro úspěšnou Evropskou radu. S hrdostí konstatuji, že přípravné práce Komise se setkaly s tak kladným přijetím. Naše pokyny ohledně znehodnocených aktiv, naše sdělení o automobilovém průmyslu a zpráva, jejímž vypracováním jsem pověřil Jacquese de Larosièra a jeho skupinu na vysoké úrovni, umožnily členským státům vybudovat konsensus, aby tak mohly zformovat společné postoje.

Vítám širokou podporu, které se tyto aktivity těší v Evropském parlamentu. Jako příklad bych zmínil zprávy, o nichž dnes povedeme rozpravu, zprávu paní Ferreirové o plánu hospodářské obnovy, zprávu pana Anderssona o hlavních směrech pro zaměstnanost a zprávu pana Kirilova o politice soudržnosti.

Tyto zprávy a usnesení, o nichž bude vaše shromáždění tento týden hlasovat, zejména ty, které pochází od koordinační skupiny pro Lisabonskou strategii, budou podle mého názoru zásadním příspěvkem Evropské rady. V době před londýnským summitem mohou jedině posílit pozici Evropy na mezinárodní scéně a to vítám.

CSJosé Manuel Barroso, předseda Komise. - Pane předsedo, rád bych stručně vyzdvihl tři témata, kterými se podle mého názoru musí řídit činnost Evropské rady: stabilizování finančních trhů, revitalizace reálné ekonomiky a pomoc lidem dostat se z krize.

Podívejme se na finanční systém. Ano, potřebujeme okamžitě řešit aktuální problémy. Po našich podnětech pro rekapitalizaci a záruky se naše pokyny ohledně znehodnocených aktiv zaměřují na hlavní překážku, za kterou jsme nyní určili blokování úvěrového toku. Domnívám se, a to je i v našem sdělení, že bez pročištění bankovního systému se nedočkáme obnovení úvěrového toku do reálné ekonomiky.

Ale jak bylo zde ve sněmovně mnohokrát řečeno, je také třeba, abychom znovu vybudovali důvěru prostřednictvím významného přehodnocení našeho regulačního režimu. Proto jsme naplánovali podrobný kalendář nových regulačních návrhů. V příštím měsíci předloží Komise nové návrhy týkající se zajišťovacích fondů, soukromých kapitálových fondů a odměňování vedoucích pracovníků.

Nicméně musíme také přepracovat dozor. Jak poznáte ze sdělení, které Komise přijala minulou středu a o němž jsem měl možnost den poté diskutovat s vaší konferencí předsedů, Komise hodlá urychlit provedení zprávy pana de Larosièra. Do konce května předložíme celkovou strukturu ke schválení na červnové Evropské radě a na podzim přijdeme s legislativními návrhy.

Obecněji, mimo finanční systémy, využívání krátkodobých opatření k zaměření na naše dlouhodobé cíle se dvojnásobně vyplatí. Až přijde zlepšení, budeme silnější a připraveni čelit výzvám hospodářské soutěže a nízkouhlíkové ekonomiky.

Podívejme se na energetickou bezpečnost. Skutečnost, že procházíme hospodářskou krizí, naše problémy s energetickou závislostí nerozptýlí. Právě naopak, a já vítám rozhodnutí předsedy vlády Topolánka vést na toto téma diskusi. Toto je stěžejní část naší činnosti. Investování do infrastruktury funguje dnes jako stimul a evropské hospodářství jej naléhavě potřebuje, ale také nás posiluje a zlepšuje naši konkurenceschopnost pro zítřek. Proto je vaše podpora, podpora Evropského parlamentu pro 5 miliard EUR na energetické a širokopásmové projekty tolik cenná – takže jsem, popravdě řečeno, více znepokojen situací v Radě, kde nedosahujeme takového pokroku, jaký bych si přál.

Samozřejmě všichni víme, že rozpočet Společenství, tvořící méně než 1 % HDP, může k celoevropskému stimulu přispět jen omezeně. Peníze musí pocházet zejména z vnitrostátních rozpočtů. Nicméně, abychom dosáhli účinku, je třeba pro evropskou perspektivu využít všechny vnitrostátní páky. Nejlepší možnou platformou pro obnovu je jednotný trh. Jen v roce 2006 byla Evropa díky jednotnému trhu bohatší o 240 miliard EUR, neboli o 518 EUR na každého evropského občana.

Evropská rada by měla toto místo ve středu naší strategie obnovy zaplnit dohodnutím zásad, které by měly utvářet evropskou obnovu, včetně společného závazku k otevřenosti a rovným příležitostem, a to jak vnitřně, tak vůči zahraničí, tudíž jasně odmítnout protekcionismus, ale samozřejmě ochraňovat jednotný trh, základní kámen evropské prosperity.

Nejdůležitější však je, abychom uznali, že toto není otázka ekonomické teorie nebo suché statistiky. Tato krize má významný dopad na lidi, konkrétně na ty nejvíce zranitelné v celé Evropě, a to nyní, dnes. Proto je mou největší starostí – a vůbec nejdůležitější zkouškou, které čelíme – sociální dopad této krize, konkrétně problém zvyšující se nezaměstnanosti.

Musíme soustředit svou energii na zaměstnanost a na pomoc lidem krizi překonat. To vyžaduje odhodlání a představivost. Je třeba pomáhat společnostem udržovat lidi na výplatních listinách, nápaditě využívat vzdělávání vyhovující jak dlouhodobým, tak krátkodobým potřebám a je třeba pomoci těm, kteří již o práci přišli. Musíme si být jisti, že vytěžíme maximum z vnitrostátních opatření, abychom pomohli nejvíce zranitelným, ale také je třeba vytěžit co nejvíce z evropských nástrojů, které máme, od sociálního fondu po Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci.

Zahájíme-li nyní proces, který nás připraví na květnový summit pro zaměstnanost, budeme mít před sebou dva měsíce, abychom vyvinuli intenzivní snahy o provedení plánů a pokud možno o vypracování nových a ambicióznějších strategií na vyřešení problému nezaměstnanosti. Je třeba, abychom tento čas dobře využili.

Přestože času je málo, domnívám se, že bychom se měli v úvodu pokusit zorganizovat mnohem souhrnnější proces, který bude zahrnovat sociální partnery, občanskou společnost a parlamentní poslance. Je obzvláště důležité, abychom využili vašeho privilegovaného přehledu o tom, o co se zde skutečně jedná. Pokud se budeme držet strategie spojování našich zdrojů a koordinování opatření na všech úrovních – na evropské úrovni, vnitrostátní úrovni, regionální úrovni, na úrovni sociálních partnerů –, vyjdeme z krize rychleji a jsem přesvědčen, že i posíleni.

Také budeme mít větší váhu na mezinárodní scéně. Není náhodou, že návrhy, které jsme přednesli pro postoj Evropské unie v rámci G20, se hojně objevují i v našem přístupu v rámci Evropy. Jsou založeny na stejných zásadách. Vzhledem k jednotnému hlasu Evropské unie v G20 budou mít velkou váhu a pokud budou členské státy připraveny skutečně spolupracovat, Evropská unie bude při utváření globální reakce na tuto krizi ve velmi dobrém postavení.

Evropa dnes musí hledat svou sílu v soudržnosti, v koordinaci, ve skutečné, praktické solidaritě. Proto musíme všichni na úkolu obnovy úzce spolupracovat a zůstat v blízkém spojení, samozřejmě včetně tohoto Parlamentu.

Těším se, že tento plán zrealizujeme, protože my všichni v následujících týdnech a měsících budeme pracovat v zájmu obnovy.

 
  
MPphoto
 

  Elisa Ferreira, zpravodajka.(PT) Pane předsedo, předsedo Komise, dámy a pánové, současná krize je nejhorší krizí, kterou Evropská unie kdy poznala. Bohužel zdaleka není u konce. Stále dochází k bankrotům a nezaměstnanost nadále roste. Evropský projekt dosud neprocházel tak těžkou zkouškou. Na naší společné reakci bude záviset nejen síla obnovy, ale s největší pravděpodobností také samotné pokračování evropského projektu, alespoň pokud jde o rychlost našeho rozvoje a rozšiřování.

Nevytvořili jsme Evropskou unii proto, abychom se omezovali v době prosperity na velký trh nebo se v době krize vraceli k vnitrostátní sobeckosti podle hesla „každý za sebe“. Evropský projekt je projekt politický a záruka míru, svobody a demokracie. Nicméně co se týče ekonomiky, je založen jak na hospodářské soutěži, tak na solidaritě a soudržnosti. Ve skutečnosti mu prospívá schopnost poskytnout kvalitu a příležitosti k růstu všem občanům, bez ohledu na jejich původ.

Dnes, v této krizi lidé od Evropy očekávají ochranu a opatření, která jim pomohou rychle se přenést přes současnou kritickou fázi bez vážných sociálních ztrát. Očekávají, že jim Evropa pomůže znovuobjevit jejich budoucnost a oživit zaměstnanost a obchod, založené na nových a lépe udržitelných přístupech k rozvoji.

Lisabonská agenda a závazky vůči životnímu prostředí jsou inspirativní záměry, ale je třeba, abychom jim naléhavě dali obsah a sílu. V tomto ohledu je žádost Parlamentu vůči Radě a Komisi jasná, pevná a důrazná. Konsensus, kterého bylo dosaženo v hlasování Hospodářského a měnového výboru, tento společný záměr potvrzuje. Doufám, že dnešní hlasování zde ve sněmovně bude dalším důkazem.

Různí zpravodajové a různé politické skupiny pracovali společně a já doufám, že Komise toto poselství takto dostane a přijme.

V této souvislosti bych ráda poděkovala stínovým zpravodajům, zejména panu Hökmarkovi a paní in ’t Veldové. Doufám, že dnešní hlasování nám stejně rozhodně umožní toto poselství potvrdit a vyslat.

Pokud jde o příčiny této krize, nejdůležitější dnes je, abychom se poučili. Zpráva pana Larosièra je velmi důležitým návodem, kterého se musíme držet. Tvoří vynikající pracovní základ a zahrnuje mnohé z toho, co jsme již zde ve sněmovně navrhovali. Její závěry však musí vést k okamžitým a plánovaným krokům ze strany Komise. Je také nezbytné, aby Evropská unie v tomto ohledu přijala rozhodný postoj na příštím setkání G20.

V tomto kontextu se domnívám, že některé prvky jsou symbolické, a doufám, že Parlament dnes bude jednoznačně hlasovat pro boj proti offshore systému a daňovým rájům. Nestačí ovšem jen napravovat minulé chyby, zejména pokud jde o finanční regulaci a dohled. Škody již byly napáchány a my potřebujeme plán pro obnovu, který je v souladu s povinnostmi EU. Vítáme rychlé jednání Komise, ale jsme si vědomi, a to musíme jasně říci, že prostředky a nástroje pro opatření jsou zjevně nedostačující.

Parlament podporuje Komisi, pokud jde o flexibilitu, progresivní uvažování a hbitost dostupných nástrojů, ale nesmíme zapomínat, že 85 % v současnosti dostupných financí je v rukou různých zemí, které tvoří Evropskou unii. Ovšem země EU se od sebe dosud nikdy tolik nelišily, jak se liší dnes. Některé země mají moc a nástroje k jednání, zatímco jiné jsou velmi zranitelné a nástroje nemají žádné. Jsou zde země, které nemají žádný domácí manévrovací prostor, které nejsou schopny odolat spojeným a dravým silám vnitřního trhu, jednotné měny a globalizace. Mezi ty patří nové země, které se právě připojily k evropskému projektu a které jsou mezi těmi, jež trpí nejvíc.

Pane předsedo, dámy a pánové, domnívám se, že v tuto chvíli může být poselství Parlamentu roztříštěno na několik velmi jasných a velmi přesných poselství, ale s jednou společnou myšlenkou, a to: že potřebujeme lidi, pracovní místa a vnitrostátní zdroje, ale také evropské zdroje, abychom mohli obnovit, jak lidé očekávají, dynamiku, růst a solidaritu v evropském prostoru.

 
  
MPphoto
 

  Jan Andersson, zpravodaj. − (SV) Pane předsedo, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, proběhly diskuse o tom, zda je třeba provádět změny v hlavních směrech zaměstnanosti. Tyto diskuse nejsou příliš důležité, protože hlavní směry zaměstnanosti obsahují každou možnost jednání. Problémem nyní je nedostatek schopnosti jednat. Procházeli jsme, a v současné době stále procházíme, finanční krizí, která se změnila v hospodářskou krizi. Nyní se blíží krize zaměstnanosti s možnými následnými sociálními problémy.

Je dobré, že se v květnu organizuje summit pro zaměstnanost, ale nesmíme oddělovat otázky zaměstnanosti od otázek ekonomických. Proto je musíme začlenit do diskuse. Domnívám se, že jsme udělali příliš málo a příliš pozdě. Jedno a půl procenta HDP členských států – to bylo správné v době, kdy jsme to stanovili, ale nyní je krize ještě horší, než jsme se tenkrát domnívali. Je třeba udělat více, více koordinovat své snahy – rozhodně více než dvě procenta –, abychom se s tím vypořádali. Riziko, nedostatečného nebo opožděného konání je mnohem větší, než riziko přehnaného konání, protože povede ke zvýšené nezaměstnanosti a k nízkému příjmu z daní, což bude mít vliv na již existující sociální problémy v členských státech.

Co bychom tedy měli dělat? To víme velmi dobře. Měli bychom propojit to, co je dobré z hlediska boje proti nezaměstnanosti v krátkodobém horizontu, s tím, co je potřebné dlouhodobě. Jde o investice do ochrany přírodního prostředí, nové projekty pro infrastrukturu, energetickou účinnost v domácnostech a o vzdělávání, vzdělávání, vzdělávání.

Hovořili jsme o celoživotním vzdělávání. Nikdy jsme v této oblasti neudělali dost, ale nyní máme příležitost do vzdělávání vážně investovat. Také potřebujeme stimulovat poptávku, a proto je třeba obrátit se na skupiny, které finance využijí na konzumaci: nezaměstnaní, rodiny s dětmi, důchodci a ostatní, kteří využijí vyšší částku jako spotřebitelé.

Musíme na úrovni EU dělat, co je v našich silách, a snažit se rychle dohodnout se Sociálním fondem a Fondem pro přizpůsobení se globalizaci, aby zdroje mohly odejít do členských států. Nicméně, máme-li být zcela upřímní, víme, že hlavní ekonomické zdroje jsou v členských státech, a pokud členské státy nebudou podnikat dost a dostatečně koordinovaně, pak neuspějeme. Když se rozhlédneme a shrneme, co udělaly členské státy, je zde jen jediný členský stát, který dosáhl 1,5 %, a tím je Německo, které z počátku nebylo v první linii, pokud jde o přijímání opatření. Ostatní země, například skandinávské, odkud pocházím, dělají velmi málo, a to navzdory skutečnosti, že jejich hospodářská situace je dobrá.

Nyní se dostáváme k sociálním důsledkům. Již jste je tu zmínili a jsou obzvláště důležité. Nezasahují pouze systémy sociálního zabezpečení, ale také veřejný sektor. Veřejný sektor je dvojnásob důležitý. Zajišťuje lidem péči o děti, péči o staré lidi a sociální zabezpečení, ale je důležitý také pro zaměstnanost. Ve veřejném sektoru je zaměstnáno velké množství lidí a my musíme zajistit, aby měl dostatečné ekonomické zdroje.

Rád bych se také zmínil o mladých lidech. Mladí lidé se v současné době stávají nezaměstnanými hned po vystudování. Musíme vytvářet příležitosti, aby mladí lidé nacházeli zaměstnání nebo další studium či jakékoli jiné možnosti. V opačném případě budeme hromadit problémy do budoucna. Závěrem je, že musíme jednat. Musíme jednat koordinovaně a solidárně, musíme jednat nyní a nečekat a naše jednání musí být postačující.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Evgeni Kirilov, zpravodaj.(BG) Děkuji vám, pane předsedo, pane Vondro a pane Barroso. Vypracovat tuto zprávu nazvanou „Politika soudržnosti: investice do reálné ekonomiky“ netrvalo dlouho. Bez ohledu na to jsme vytvořili dokument, který byl odsouhlasen a jednomyslně podpořen. Tak dobrého výsledku by nebylo možné dosáhnout bez zapojení a pomoci mých kolegů z výboru, stínových zpravodajů a bez spolupráce mezi politickými skupinami, za což bych všem rád poděkoval.

Rád bych se pozastavil nad základními myšlenkami vyjádřenými v této zprávě. Předně tato zpráva v každém případě podporuje opatření pro urychlení a zjednodušení provádění strukturálních fondů, která navrhuje Evropská komise a která zahrnují zvýšení zálohových plateb, zavedení flexibilnějších plánů na vyrovnání výdajů atd. Ve skutečnosti vyžadujeme tato opatření nyní, právě když potřebujeme vhodnou odpověď na hospodářskou krizi: investice do reálné ekonomiky, ochrana a vytváření pracovních míst a podpora podnikání. Nicméně tato opatření nejsou jediným znamením, že je třeba, abychom jednali účinněji a výkonněji. Návrhy na zjednodušení pravidel byly uživately fondů EU dlouho žádány a očekávány a jsou reakcí na doporučení od nás a od Evropského účetního dvora.

Zadruhé, politika soudržnosti a politika solidarity. Nevyžadujeme v tomto případě pouze vyjádření solidarity, ale chceme vidět solidaritu v praxi. V kontextu, kdy jsou evropské ekonomiky vzájemně závislé, postihují negativní účinky každou ekonomiku. Abychom těmto účinkům mohli čelit, musíme dosáhnout pozitivních výsledků, které vytvoří značné výhody a využijí se ke splnění cílů v oblasti růstu a rozvoje, které byly stanoveny v Lisabonské strategii. Je také důležité, aby byly zachovány sociální normy obyvatel EU, abychom ochraňovali sociálně znevýhodněné, aby nebyla narušována hospodářská soutěž a abychom pokračovali v ochraně životního prostředí. V tomto ohledu je třeba maximální solidarity a soudržnosti, abychom rychleji uspěli ve společném hledání cesty z krize.

Zatřetí, je důležité, abychom se ze současné krize poučili a aby se s opatřeními, která budou přijata, nezacházelo jako s oddělenými případy. Analýza chyb a získaných zkušeností musí pokračovat. Kromě toho musí pokračovat proces zjednodušování postupů. Musí být ujasněna pravidla, je třeba více zpřístupnit informace, zlehčit administrativní zátěž a zavést transparentnější postupy. To je jediný způsob, jak omezit chyby a příležitosti k porušování zákona a korupci.

Konečně bych rád vyzval Radu, aby co možná nejdříve přijala navrhovaná opatření pro zrychlení a zjednodušení využívání strukturálních fondů. Také vyzývám členy Evropské komise, od nichž očekáváme kontrolu dopadů nových opatření a předkládání nových návrhů a také kontrolu celého procesu. Nakonec chci zdůraznit zásadní úlohu členských států, na nichž závisí, jaká opatření budou přijata a dosažení reálných výsledků provádění politiky soudržnost. Skončím připomenutím, že je třeba chovat se solidárně v praxi.

 
  
MPphoto
 

  Salvador Garriga Polledo, navrhovatel stanoviska Rozpočtového výboru. (ES) Pane předsedo, jménem Rozpočtového výboru bych předně chtěl říci, že tento plán hospodářské obnovy je svou povahou mnohem více mezivládní záležitostí než záležitostí Společenství a že demonstruje skutečné finanční hranice Evropské unie.

Z hlediska Společenství využijeme 30 000 milionů EUR, které budou prakticky mobilizovány Evropskou investiční bankou, a co se týče 5 000 milionů EUR, které přísně vzato patří do rozpočtu Společenství, setkáváme se s vážnými problémy.

Neexistují žádné nové zdroje; to, k čemu zde dochází, je přerozdělování stávajících zdrojů. Pokud jde o Evropskou investiční banku, plně souhlasíme s obrácením se na ni, ale měli bychom říci, že se obáváme, že ji pověřujeme mnoha závazky, aniž bychom měli záruku, že mohou být splněny.

A konečně, litujeme, že Rada nebyla schopna dosáhnout dohody o 5 000 milionech EUR na energetické propojení a širokopásmové připojení ve venkovských oblastech.

Domníváme se, že nevyužité rezervy by se neměly používat. Evropská komise a Rada se musí obrátit na zdroje, které jim poskytuje samotná interinstitucionální dohoda.

 
  
MPphoto
 

  Elisabeth Morin, navrhovatelka stanoviska za Výbor pro zaměstnanost a sociální věci.(FR) Pane předsedo, pane Barroso, dnes bych se s vámi ráda podělila o jednomyslné stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, protože v tomto plánu obnovy se snažíme o skutečnou podporu sociální soudržnosti. Sociální soudržnost znamená být integrován do trhu práce. Proto chceme především udržet všechny zaměstnance na jejich pozicích a nezaměstnané dostat zpět do práce tím, že mimo jiné nasměrujeme Fond pro přizpůsobení se globalizaci na nové vzdělávací kurzy, aby byly pracovní síly připraveny, až krizi překonáme.

Proto je naším krátkodobým cílem udržet lidi v zaměstnání. Střednědobým cílem je zajistit lepší vzdělávání pro zaměstnance pro dobu, až krize skončí, a dlouhodobě je třeba inovovat a prostřednictvím skupin zaměstnavatelů zahrnout i sociální organizace.

Má-li Evropa přežít globalizaci, musí inovovat.

 
  
MPphoto
 

  Joseph Daul, jménem skupiny PPE-DE. (FR) Pane předsedo, dámy a pánové, zasedání Evropské rady příští týden nesmí být summit jako jakýkoli jiný. Nesmí to být běžný summit. Evropané od něj očekávají konkrétní signály, stejně jako má parlamentní skupina.

Tento summit musí potvrdit sílu a odhodlanost Evropy s co se týče krize. Tato síla se v minulosti prokázala, když Evropa přijala pravidla sociálně tržního hospodářství, které omezuje škody napáchané nepředvídatelnou krizí, která zasahuje všechny regiony světa současně. Tato síla se projevila také před 10 lety, když se Evropa vybavila měnou, eurem, která prochází svou první velkou zkouškou, ale nepodléhá.

Nicméně silná Evropa nesmí být protekcionistická Evropa. Evropa, která ochraňuje pomocí svých pravidel, nesmí být pevností, protože uzavření se do sebe nás z krize nevyvede. Spíše se musíme spoléhat na otevřenost a na potvrzení naší identity. Síla Evropy v bouři, ještě více než v klidné době, spočívá v přijímání opatření jménem našich občanů, včetně těch nejvíce znevýhodněných, a zejména v tom, že tak činíme jednotně.

Evropa spolu s Komisí, a s panem Barrosem, jehož řadu opatření inspirovanou zprávou pana Larosièra vítám, bojuje za záchranu bankovního systému.

Bojuje a my bojujeme s ní, ne proto, abychom ochránili pracovní místa obchodníků, jak nám někteří podsouvají, ale abychom zabránili celkovému kolapsu celé naší ekonomiky a proto, že žádná trvalá obnova se neobejde bez zdravého bankovního systému.

Evropa bojuje účinně a já vítám včera uzavřenou dohodu o snížených sazbách DPH pro obor restauratérství a stavitelství, o zavedení skutečném dohledu nad finančními trhy, o záchraně pracovních míst, o udržování nebo obnově důvěry a o zajišťování budoucnosti pro Evropany.

Dámy a pánové, hovořil jsem o síle, hovořil jsem o jednotě, hovořil jsem o účinnosti, ale raison d'être, důvodem pro to všechno je solidarita. Toto je Evropa Jeana Monneta a všech duchovních otců. K čemu by bylo vytvořit Evropu v poválečné době, kdyby měla o 60 let později, s příchodem nejvážnější hospodářské krize od roku 1929, ustoupit přístupu „každý za sebe“?

Naši spoluobčané se někdy ptají, jaký je účel Evropy. Je na nás, abychom dokázali, že Evropa stojí při svých 500 milionech občanů, z nichž mnozí touto krizí trpí, a že také ukazuje solidaritu se zeměmi Unie – mám na mysli Irsko, Maďarsko a další, které se potýkají s mimořádnými potížemi.

Žádám, jménem své skupiny, aby každá hlava státu nebo vlády ze sedmadvacítky odmítl lákadlo izolace, která – zde pečlivě volím slova – by byla pro všechny naše země sebevražedná.

Žádám pana Vondru, pana Barrosa a také vás, pane Pötteringu, abyste zakročili v Evropské radě jménem našeho Parlamentu, aby rozhodla pro solidaritu a inovaci. Ano, říkám inovace, protože jsem přesvědčen, že krizi překonáme, jedině pokud budeme využívat nové zdroje a vydatně investujeme do znalostní ekonomiky, do výzkumu a rozvoje.

Musíme co nejdříve využít ohromný potenciál, který Evropská unie má v oblasti zelených technologií, protože tyto ekologické inovace musí být začleněny do všech evropských politik. To by byla pro hospodářskou obnovu skutečná vzpruha.

Stejně tak musí být co možná nejrychleji odstraněny regulační překážky vnitřního trhu, které stále brzdí rozvoj těchto technologií. Musí být zaveden skutečný vnitřní trh pro obnovitelné energie s jasnými pravidly, protože v době krize nic nezůstane stejné a my se musíme připravit na novou situaci. Toto je smysl Lisabonské a nyní polisabonské strategie.

Má parlamentní skupina, jako středopravicové strany v Evropě obecně, je zodpovědná politická organizace. Jsme pro hospodářství, které má pravidla, jsme pro sociálně tržní hospodářství. To nám brání používat demagogii a populismus. To nás nutí hovořit s lidmi Evropy upřímně. Doufám, že se příští zasedání Evropské rady nechá tímto přístupem inspirovat.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Martin Schulz, jménem skupiny PSE.(DE) Pane předsedo, se vší úctou k vám, pane Vondro, je nepřijatelné, aby v situaci, jaká je zde dnes, nebyl přítomen úřadující předseda Rady. To také naznačuje, jaký přístup má k současné situaci.

(Potlesk)

Slyšeli jsme mnoho opakujících se starých známých frází. Posloucháme takovéto věci celé měsíce a mohli bychom podle těch frází vytvářet šablony. Pane Daule, rád bych vám blahopřál k vaší úžasné řeči. Pokud budete v tvorbě takových řečí pokračovat, lidé v Lipsheimu a Pfettisheimu si začnou myslet, že jste vstoupil do francouzské komunistické strany. Je to opravdu nádherné a vše to zní skvěle. Nyní však potřebujeme něco skutečně udělat. Musíme učinit nezbytná rozhodnutí. Je třeba udělat více v Evropské radě. Krize se prohlubuje a lidé přicházejí o práci. V posledních šesti měsících hodnota podílů klesla o 40 miliard EUR. To znamená, že jsou ničena živobytí lidí. To znamená, že lidé ztrácejí práci. To znamená, že společnostem hrozí uzavírání. To znamená, že vnitrostátním ekonomikám hrozí kolaps. Pak Rada přijde s drobnými usneseními, jako je fiskální stimul 1,5 % HDP letos nebo příští rok. Toto usnesení dosud provádějí tři členské státy, což znamená, že 24 států jej neprovádí. Provádějí je Velká Británie, Německo a Španělsko, mimochodem všechny tři státy byly pod tlakem sociálních demokratů a socialistů, a ostatní státy nikoli. Musíte udělat víc! Musíte o tom říci nepřítomnému úřadujícímu předsedovi Rady.

Pane Barroso, měl jste skvělou řeč. Byla vynikající a my ji plně podporujeme. Solidarita mezi členskými státy je nezbytná. Pro nás jako sociální demokraty a socialisty je solidarita v této situaci nejdůležitějším pojmem. Solidarita mezi lidmi ve společnosti, ale také solidarita mezi jednotlivými státy. Solidarita v rámci eurozóny a solidarita mezi eurozónou a státy mimo ni. Je důležité, aby Komise nabádala členské státy k prokazování solidarity.

Také je důležité, aby nám Komise poskytla návrhy směrnic, které potřebujeme ke kontrole soukromého kapitálu a zajišťovacích fondů, k zajištění transparentnosti ratingových agentur, k udržování platů manažerů v rozumných mezích a k uzavření daňových rájů. Tato opatření naléhavě potřebujeme provést. Doufáme, že je provedete, a spoléháme na vás. Pokud již není možné toho dosáhnout v tomto parlamentním volebním období, vzneseme tyto požadavky znovu, v první den nového Parlamentu. Když slyším šéfa Citigroup, která je znovu v zisku, a když slyším pana Ackermanna z Deutsche Bank, která je v prvním čtvrtletí znovu v zisku, říkám si, jestli tito lidé věří, že teď, když dostali pomoc od státu, mohou pokračovat dál stejně jako předtím. Ne, musíme zavést kontroly a transparentnost, abychom zajistili, že tito lidé nebudou moci opakovat to, co prováděli v minulosti.

Má třetí poznámka je o tom, že jsem fascinován, když slyším hovořit členy Skupiny Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté) a Evropských demokratů. Je to úžasné. Vy říkáte všechno to, co my říkáme celá léta a proti čemu jste vždy hlasovali. Zdá se, jako byste se najednou probudili. Nicméně, co se týká pozměňovacího návrhu 92, rozhodnutí udělat více, jinými slovy fiskální stimul 1,5 % HDP, PPE-DE nehlasuje v jeho prospěch. Pozměňovací návrh 92 bude pro vás rozhodující zkouškou, až o něm budeme v poledne hlasovat. O solidaritě jste právě jménem své nepřítomné skupiny řekl, pane Daule, že je to dobrá věc. Uvidíme, jestli budete hlasovat ve prospěch pozměňovacího návrhu 102, v němž solidaritu vyžadujeme.

Poslední poznámka, která má pro naši skupinu zásadní význam, se vztahuje k pozměňovacímu návrhu 113, který se zabývá daňovými ráji. Lidé, kteří nás obsluhují v restauracích, řidiči, kteří řídí naše auta, pozemní personál na letištích, kteří vykládají naše zavazadla, ti všichni platí daně a jejich daně se používají k zabránění úpadku velkých bank, protože vlády a parlamenty vyžadují, aby tito lidé nějak přispívali. Jsou to lidé, kteří musí platit za podporu, která slouží bankám a velkým společnostem. A manažeři těchto velkých bank, kteří si stále vyplácejí odměny v milionech eur, například v ING, která má několika miliardové deficity, budou mít možnost uložit své peníze v daňových rájích a vyhnout se placení daní. Toto je třídní boj shora, kterého se přinejmenším nechceme účastnit. Proto je otázka, zda dnes rozhodneme, že Evropský parlament je proti daňovým rájům, určující pro důvěryhodnost PPE-DE a Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu. Mluvíte jako socialisté, ale my chceme vidět, jestli budete jako socialisté dnes v poledne hlasovat.

Předložili jsme tři požadavky a chceme jasně prohlásit, že pokud nebudete hlasovat v jejich prospěch, pak nebudeme mít společné usnesení. Pak bude jasné, že my zastáváme sociální spravedlnost, a PPE-DE pronáší jen prázdná slova.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Graham Watson, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedo, v nedávných měsících naše Unie zdolala více vrcholných setkání než náš bývalý kolega Reinhold Messner a náš Parlament vypracoval řadu zpráv o nápravě hospodářství, ale tyto summity a tyto zprávy poskytly členským státům nášlapné kameny přes řeku hospodářského poklesu. Nyní je třeba, aby ji beze strachu překročila Rada, a já blahopřeji autorům zpráv, panu Anderssonovi, paní Ferreirové a panu Kirilovovi. Poskytují souvislý a věcný náhled psaný ve světle laviny nezaměstnanosti, která nás čeká. A jejich základní myšlenka je: pracovní místa, pracovní místa, pracovní místa.

Lisabonská strategie, hlavní směry zaměstnanosti, politika soudržnosti – tato opatření se vždy zastávala flexikurity v našich ekonomikách, veřejného investování do výzkumu a rozvoje, rychlého přechodu na znalostní ekonomiku. Jsou to základy, na kterých se buduje zdravý, dynamický a bezpečný trh práce.

A z dnešního pohledu je každému jasná jedna věc – možná kromě některých sedících vlevo. Strádání do našich kuchyní nevnesla Lisabonská strategie, ale členské státy, které ji ignorovaly a nyní trpí nejvíce a budou trpět nejdéle. Takže nyní je čas šlápnout na plyn a rozjet „program Lisabon plus“ a hlavní směry zaměstnanosti, které odrážejí skutečný stav naší Unie.

Vnitrostátní parlamenty, regionální vlády, městské radnice: všem musí být umožněno postavit se této výzvě, a pokud tak neučiní, musí být potrestáni. Neměli bychom akceptovat ani otálení s potřebou ochraňovat planetu. Rada zváží vyjednávací postoj EU pro konferenci o klimatu v Kodani. Kolik peněz, pane Vondro, přidělí 27 na přizpůsobení se klimatickým změnám a jejich zmírnění v rozvojovém světě? Klimatické změny se nezastaví, když se ekonomika zpomalí, a nejchudší země budou stále trpět naší spotřebou uhlíku.

Proto hospodářský pokles nesmí znamenat nečinnost. Členské státy musí investovat peníze na boj proti změnám klimatu a zároveň na vytvoření pracovních míst spojených s ekologií, možná využitím peněz, které musíme, jak navrhuje Claude Turmes, získávat více prostřednictvím Evropské investiční banky nebo Evropského investičního fondu. Nicméně Rada ví, že bez kompletní reformy finančního systému se recese vrátí.

Úkolem setkání G20 příští měsíc bude přepracování formy a já vítám tón, který zvolili evropští vedoucí představitelé, když se setkali v Berlíně. MMF by měl být účinně financován, daňové ráje by měly být podrobně zkoumány a finanční instituce by měly být výrazně regulovány a na systém by měl dohlížet účinný evropský úřad finančních služeb: ne aby stahoval naše ekonomiky zpět do minulosti, ale aby vytvořil otevřený, poctivý a transparentní systém obchodu, který je volný a spravedlivý.

Londýn, Paříž, Berlín: všichni horlivě zdůrazňují, že Evropa je jednotná, ale předseda Rady nám říká, že rozdíly přetrvávají. Doufám, že předseda Rady nám přijde referovat z tohoto summitu, protože dnes by zde měl být. Pokud rozdíly přetrvávají, nepodaří se to. Potřebujeme, aby Evropa byla v následujících týdnech a měsících silná ve svém přesvědčení, rychlá a jednotná ve svých záměrech, připravená zbavit se toxických aktiv, která poškozují stavy bankovních účtů, připravená reformovat bankovní postupy v zájmu obnovení úvěruschopnosti a připravená přijmout skutečnost, že současný stimulační balíček nemusí být dostatečný, protože není dobré doplňovat MMF, pokud neexistuje žádný mezinárodní finanční systém, který by podporoval, a protože je nespravedlivé, aby odpovědné členské státy musely trpět za opomenutí těch, které to pustily z hlavy, může to být cena za zabránění rozšíření hospodářského úpadku.

Jednoduše řečeno, potřebujeme, aby Rada, Komise a Parlament spolupracovaly: rozvážně, klidně, kolektivně a zabraňovaly tomu, aby postup přemohl účel. Evropa již nemůže déle bojovat. Nadešel čas pro zásadní reformu, která lidem poskytne pracovní místa již nyní a dodá jim jistotu do budoucna.

 
  
MPphoto
 

  Cristiana Muscardini, jménem skupiny UEN.(IT) Pane předsedo, dámy a pánové, pan Vondra hovořil o „posilování dohledu“, ale my chceme informace o tom, kolik OTC derivátů stále vlastní evropské banky; jak vysoký je účet na světové úrovni. Může se stát, že se Komise a Rada rozhodnou zmrazit deriváty, alespoň to navrhnout na světové úrovni, a přerušit obchodování s těmito komoditami. Je možné, že v bankách, které byly zestátněny, jsou tyto deriváty stále toxickými aktivy, ale že jsou také zjevně znepokojivé pro rozvoj? Posilování dozoru také znamená, že musíme nejen, jak říká Komise, být schopni pročistit bankovní systém a přezkoumat systém regulace, ale musíme také předkládat nové návrhy.

Takže pokud se obáváme krize v automobilovém průmyslu, měli bychom se zajímat také o malé a střední podniky a o nečestnou konkurenci přicházející ze zahraničí. Rada se dosud nerozhodla ratifikovat a podporovat označování původu, jediný systém, který není protekcionistický, ale ochraňuje spotřebitele a výrobky, jak právě řekl sám pan předseda Barroso. Abychom pomohli podnikům, musíme vedle podporování nových úvěrových linek poskytnout malým a středním podnikům rychlejší a levnější přístup k mobilitě, pokud chceme, aby se tyto podniky přizpůsobily a nešly ke dnu. Mnohé z nich nyní trpí 50 % poklesem zakázek, což je nutí obracet se o pomoc na banky. Banky však nepůjčují a akcie bank padají kvůli derivátům. Je to začarovaný kruh. Musíte vystoupit z tohoto zmatku a hledat skutečná řešení, ne jen plané návrhy.

 
  
MPphoto
 

  Rebecca Harms, jménem skupiny Verts/ALE.(DE) Pane předsedo, dámy a pánové, u příležitosti páté rozpravy v tomto parlamentním volebním období o úspěších a neúspěších Lisabonské strategie bych se ráda zeptala, jak je možné, že jsme každý rok konstatovali, že je to úspěšná strategie a že její úspěch byl vyhodnocen, a nyní se najednou probudíme uprostřed nejvážnější krize současnosti, jako by to byla přírodní katastrofa. Tak by to být nemělo a já se domnívám, že jedním z problémů, které musíme vyřešit, je nepravdivé hodnocení Lisabonské strategie.

Před rokem v téže rozpravě nabádal Evropský parlament Komisi, aby zajistila stabilitu finančních trhů, protože jsme objevili známky blížící se krize. Pane Barroso, tento požadavek nebyl vůbec vyslyšen. Již celé měsíce diskutujeme o zhroucení systému, jak řekl pan Schulz, aniž bychom zajistili, aby nová nařízení byla povinná. Můj názor na tuto problematiku se trochu liší od názoru mých kolegů poslanců. Domnívám se, že mnozí členové Komise a vnitrostátních vlád jsou stále přesvědčeni, že deregulovaný trh složený ze silných účastníků se dokáže regulovat sám. Pokud se omezíme na rychlé financování bankovního systému a na poskytování záruk veřejnosti, aniž bychom zavedli zcela novou strukturu finančních trhů, je jisté, že neuspějeme. Z krize se nedostaneme a nedojde k žádné skutečné obnově.

Diskuse o souvislostech mezi politikou v oblasti klimatu, strategiemi udržitelnosti a řízením krize je stejně rozporuplná. Každý rok slýcháme na toto téma mnoho uklidňujících ujištění. Když se však podíváte na současné plány hospodářské obnovy na evropské a vnitrostátní úrovni, zjistíte, že se skládají z mnoha slov, ale že cíle udržitelnosti, ochrany klimatu a účinného využití zdrojů stále nejsou brány vážně. Tyto plány hospodářské obnovy nepřipraví evropské hospodářství na výzvy budoucnosti. Jen se stále opakují.

 
  
MPphoto
 

  Jiří Maštálka, za skupinu GUE/NGL. – Dámy a pánové, společný program pro růst a zaměstnanost neboli Lisabonská strategie vznikla v roce 2005. Píšeme rok 2009 a přes to všechno se potýkáme s růstem chudoby, hospodářskou a finanční krizí, která nemá v historii obdoby. Navíc nejnovější prognózy předpovídají zvýšení počtu nezaměstnaných v Evropské unii v roce 2009 na téměř 3,5 milionu lidí. Přes všechna dosud přijatá opatření nezaměstnanost roste. Nejen podle mého názoru tedy něco není v pořádku. Současná situace ukazuje na selhání dosavadní politiky, která podporuje hlavně akumulaci velkých zisků velkými hospodářskými a finančními skupinami, vytváření velkých monopolů a zhoršování životní úrovně pracujících a obyvatel. Evropa se musí vydat jiným směrem. Rada by měla na svém jarním zasedání přijmout evropskou strategii pro solidaritu a udržitelný rozvoj a nový soubor hospodářských, sociálních a environmentálních politik na podporu investic zejména do kvality práce, zlepšování kvalifikace, podpůrných programů infrastruktury, politiky soudržnosti, ochrany životního prostředí i zlepšování ochrany zdraví při práci. Velkým problémem, kterému čelí členské státy včetně České republiky, je přesídlování firem. Evropská unie by měla zřídit regulační rámec, který by penalizoval přesídlovaní firem a podniků, např. i tím, že by získání finanční podpory Společenství bylo podmíněno splněním takových závazků, jako je ochrana práce a místní rozvoj. Zejména teď v době finanční a hospodářské krize potřebujeme nejen solidaritu, ale i přesná a rychle fungující pravidla a instrumenty pro společnou obranu proti krizi. Tím také důstojně navážeme na dědictví Jeana Moneta, jehož jsme dnes vzpomněli.

 
  
MPphoto
 

  Nigel Farage, jménem skupiny IND/DEM. – Pane předsedo, termín „evropská solidarita“ tu zde dnes zaznívá, jako by to byla skutečnost. Chci tuto věc zpochybnit.

Nemůžeme podepsat bianko šek, abychom zaplatili za země východní Evropy. Nemáme na to peníze. Ekonomicky je plán dost chatrný a především pro daňové poplatníky ve Francii, Británii a Německu je takové jednání nepřijatelné. Přesto se zdá, že britský ministr financí Alistair Darling je zastáncem tohoto plánu. Zřejmě přišel o rozum! Tvrdí, že je čas, aby Evropa stavěla na společných hodnotách spolupráce, jako bychom byli jedna velká šťastná rodina.

Maďarský premiér, pan Ferenc Gyurcsany, myšlenku evropské solidarity spíše rozmetá. Vyžaduje, aby Evropská unie platila za země, jako je jeho, až 180 miliard EUR, a slibuje, že pokud to neuděláme, zamíří pět milionů nezaměstnaných migrantů na západ do našich zemí. To není nic jiného než vydírání a dokazuje pošetilost toho, že jsme umožnili zemím, jako je Maďarsko, vstup do této politické unie a ještě více zdůrazňuje nesmyslnost otevření hranic.

Jediná reakce, kterou dnes zde ve sněmovně slyším, je, že jaksi potřebujeme více Evropské unie – že více moci bude fungovat! Podívejte se na to takto: dostali jste jasnou zprávu od voličů z Francie, od voličů z Nizozemska a od voličů z Irska. Nejste oprávněni udílet Evropské unii více moci. Jsem přesvědčen, že letos budou voliči v evropských volbách hlasovat o hospodářské krizi, a doufám, že vám tentokrát vyšlou zprávu, která bude natolik výrazná a jasná, že ji už prostě nebudete moci ignorovat.

 
  
MPphoto
 

  Předseda. − Nigeli Faragi, nemusíme být vždy v naší evropské rodině šťastni, ale vy do ní také patříte.

 
  
MPphoto
 

  Jana Bobošíková (NI). (CS) Dámy a pánové, na rozdíl od svého předřečníka jsem přesvědčena, že nadcházející Evropská rada by měla plně dostát heslu současného českého předsednictví, kterým je Evropa bez bariér. Doufám, že nepřítomný předseda Rady Mirek Topolánek nepodlehne pod tlakem Obamovy administrativy pokušení nových regulací a sypání peněz daňových poplatníků do ekonomiky.

Nadcházející Rada by měla také zamítnout zeleno-lobbyistický plán Barrosovy Komise na masivní mnohamiliardovou podporu obnovitelných zdrojů energie. Ekonomická teorie i historií prověřená praxe jasně říká, že nic z toho nepřinese zmírnění hospodářského propadu ani zastavení růstu nezaměstnanosti. Naopak. Krizi to jen prohloubí a přidá do budoucna další riziko, a tím je, dámy a pánové, inflace. Věřím, že žádný rozumný politik nechce přispět k masivnímu růst cen a znehodnocení úspor občanů. Doufám, že předsednictví bude nadále pevně obhajovat liberalizaci a odstraňování obchodních bariér a protekcionismu.

Dámy a pánové, jak víme, zásadní roli v příčinách současné krize hrají vládní regulace hospodářské politiky USA. Namísto toho, abychom se z tohoto faktu poučili, schválily od 1. července loňského roku, tedy za devět měsíců, orgány Evropské unie neuvěřitelných 519 nařízení a 68 směrnic. Pokud české předsednictví chce být ve svém heslu Evropa bez bariér kredibilní a užitečné, mělo by namísto pořádání dalších summitů okamžitě prověřit veškerou unijní legislativu a zrušit nejrůznější ekologická, genderová, sociální a pracovní omezení. Rada by se také měla zamyslet nad tím, jak zbrzdit zbytnělý sociální stát a snížit vysoké daně a pojištění. Jen tak se podaří urychleně nastartovat racionální lidskou a tržní aktivitu, bez kterých současnou krizi prostě překonat nelze.

 
  
MPphoto
 

  Klaus-Heiner Lehne (PPE-DE).(DE) Pane předsedo, dámy a pánové, někdy nevěřím svým uším. Pane Schulzi, iniciativa pro regulaci a pravidla transparentnosti pro zajišťovací fondy a soukromý kapitál vzešla z Výboru pro právní záležitosti.

V roce 2006 začala Skupina Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté) a Evropských demokratů u Výboru pro právní záležitosti aktivně vyžadovat zavedení pravidel. Legislativní zpráva z vlastního podnětu, kterou jsme zadali, nebyla vypracována, protože předseda Hospodářského a měnového výboru, o němž všichni víme, že je členem socialistické skupiny v Evropském parlamentu, zahájil naprosto zbytečný spor o pravomoc. Výsledkem bylo, že jsme strávili měsíce, ne-li roky, snahou o dosažení dohody, až jsme konečně v září loňského roku mohli přijmout legislativní zprávy z vlastního podnětu na toto téma, a to ve formě zpráv panů Rasmussena a Lehneho.

Tím, kdo se v Radě vyjádřil proti regulaci v této oblasti, byl Gordon Brown. Ten samozřejmě není členem PPE-DE, ale patří do vaší skupiny. V nedávných letech se paní Merkelová a pan Rasmussen vždy zastávali regulace v těchto oblastech ve všech debatách, jak v Evropské radě, tak na setkáních G8.

Problém spočívá ve skutečnosti, že socialisté v Evropské unii byli vždy velkou překážkou začlenění těchto neregulovaných oblastí. V nedávné době se názory změnily, což mělo za následek, že jsme se dostali do situace, v níž se právě nacházíme. To je jedna z historických skutečností v této oblasti. Zkrátka chci říci, že je velký rozdíl mezi řečmi, které nyní posloucháme, a skutečností nedávných měsíců a let. A toto je bohužel právě ten případ.

Konečně bych se rád zmínil o několika oblastech společného zájmu. Dnes byla atmosféra mezi parlamentními skupinami během příprav usnesení o lisabonském procesu v řídící skupině výjimečně dobrá. Z toho důvodu jsme dospěli k dohodě v téměř každé oblasti a vydali jsme dobré usnesení.

Neměli bychom o tom diskutovat do úmoru. Raději bychom si měli ujasnit, že jde o oblast společného zájmu. Občané Evropy od nás očekávají, že budeme v této krizi jednat společně, a ne jeden druhému odporovat.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Poul Nyrup Rasmussen (PSE). – Pane předsedo, toto je nejhorší krize od roku 1929 a stále se zhoršuje: nezaměstnanost teď nezadržitelně roste.

Toto jsem před pár měsíci řekl předsedovi Komise: „Prosím, nepřeceňujte rozhodnutí Evropské rady z prosince 2008. Prosím, nedělejte si příliš nadějný obrázek Evropy.“ Právě to vy však děláte. Nedocílili jste finančního stimulu v Evropě 3,3 %. Když hovoříte o automatických stabilizátorech, je to již zahrnuto v prognóze. Podle údajů Komise v lednu je prognóza -2 %; nyní nám Evropská centrální banka říká, že je to -3 %. Když mluvíte o finančním stimulu 1,5 %, není to 1,5 %, protože, podle bruegelského institutu, to bude 0,9 %, což je doloženo.

Nyní jsme v následující situaci: nestaráme se o zaměstnanost, nezaměstnanost nezadržitelně stoupá a váš stimul v Evropě není 3,3 %, ale 0,9 %. Pokud nám teď říkáte, že máme počkat na lepší časy, a pokud souhlasíte s Jean-Claudem Junckerem, který včera řekl, že jsme udělali dost, pak říkám: neudělali jste dost – lidé od Evropy očekávají mnohem více, než o čem zde dnes mluvíte.

Jde mi o toto: za pár týdnů se setkáte s panem Obamou, novým prezidentem Spojených států. On navrhuje investiční balíček ve výši 1,8 % svého hrubého národního produktu. My navrhujeme méně než polovinu. Dokážete si představit, že by se Evropa dostala do situace, kdy budeme ti, kteří dělají méně než naši američtí přátele, a kdy budeme ti, kteří vyžadují více než naši američtí přátelé? Dokážete si představit, že by taková Evropská unie mohla být respektována?

Chci říci, že je třeba, abychom udělali více, a je třeba navrhnout důkladný plán, který obsáhne summit, který se odehraje 19. března – což je za devět dnů –, summit v Londýně 2. dubna, summit o zaměstnanosti v květnu v Praze a červnový summit. Vyzývám vás, pane předsedo Komise, abyste vyvinul nová důkladná opatření pro obnovu. Pokud to neuděláme, prohrajeme. Nejde tu o to, jestli příští rok přijdou lepší časy: toto je hluboká světová krize, kterou musíme brát vážně.

Má poslední poznámka se týká solidarity. Přišel čas odmítnout nové demarkační čáry mezi těmi, kdo jsou členy Evropské unie již mnoho let, a těmi, kteří do Evropské unie přišli se slibem, že přijde lepší doba pro obyčejné lidi. Vyvarujme se novým hospodářským demarkačním čárám mezi novými a starými. Ukažme solidaritu v praxi. Proto vás žádám, pane předsedo Komise, abyste uvážil nové finanční možnosti na pomoc našim novým přátelům – jednou z možností jsou eurobondy, další je Evropská investiční banka. Prosím, berte to vážně a zabraňme tomu, abychom udělali příliš málo a příliš pozdě jako v Japonsku, a ukažme, že v Evropě jde o lidi, Evropa vykazuje solidaritu s nejslabšími zeměmi v této Unii.

 
  
MPphoto
 

  Jules Maaten (ALDE). (NL) Pane předsedo, nyní, když se původní období Lisabonské strategie chýlí ke konci, vidíme, že cíle, které hlavy vlád v roce 2000 stanovily, nebyly dostatečně splněny. Ovšem obzvláště v současné hospodářské krizi je nesmírně důležité, aby byla Lisabonská strategie brána vážně. Kdyby to tak bylo, Evropa by pravděpodobně dokázala lépe zdolat ekonomické překážky.

Jedním z klíčových ujednání Lisabonské strategie je záměr vynaložit 3 % hrubého domácího produktu na výzkum a vývoj: dvě třetiny financovány soukromým sektorem a třetina vládou. Ale skutečnost, že téměř žádná země v Evropské unii tento cíl nesplnila, působí jako brzda na inovaci v Evropské unii. V celosvětové krizi bude v sobě Evropa potřebovat nalézt sílu, aby znovu dostala svou ekonomiku na požadovanou úroveň.

Zároveň je jistě překvapivé, že by stále významný podíl rozpočtu EU měl být používán na přesubvencování staré ekonomiky, která zahrnuje zemědělství a regionální fondy, zatímco nejsou plněny cíle pro investování do výzkumu. Existuje mnoho možností. Jen pomyslete na čisté životní prostředí nebo zdravotnické technologie nebo například na rostoucí odvětví evropských počítačových her, kde se specifická podpora ukazuje jako účinná.

Pane předsedo, dynamická a na inovaci výrazně zaměřená ekonomika může pomoci ke startu novým odvětvím, technologii a výrobkům. A právě to je třeba pro to, abychom se zotavili z recese. Krize nám umožňuje, vlastně nás nutí, abychom provedli naléhavě potřebné reformy.

Doporučil bych členským státům, aby své dohody braly vážně, protože když se nastaví významné cíle, potřebujeme mít vůli k jejich dosažení. Pokud ji nebudeme mít, EU ztratí svou věrohodnost. Společná politika vyžaduje od každého oddanou snahu a žádnému členskému státu neumožňuje povolit.

 
  
MPphoto
 

  Mirosław Mariusz Piotrowski (UEN).(PL) Pane předsedo, všechno nasvědčuje tomu, že desetileté cíle Lisabonské strategie skončí fiaskem. Ani tato strategie, ani neustále zmiňovaná Lisabonská smlouva není skutečnou odpovědí na světovou hospodářskou krizi. Během nadcházející Rady nás předseda vlády Irska informuje o opatřeních přijatých v zájmu začlenění Lisabonské smlouvy. Podle příkladu Francouzů a Nizozemců Irsko v referendu odmítlo pozměněnou verzi evropské ústavy . Občané této země se nedali přesvědčit k tomu, aby se vzdali části své svrchovanosti ve prospěch byrokratické struktury jménem Evropská unie. V současné době, namísto čekání na rozsudek německého ústavního soudu, který by mohl smlouvu konečně pohřbít, probíhají snahy přesvědčit Iry prostřednictvím slibů a výhod, které nebudou v odevzdaném dokumentu.

S ohledem na velkou hospodářskou krizi vyzývám k ukončení nesmyslných vnitřních sporů EU a k přijetí specifických opatření na základě stávajících dohod a v duchu solidarity.

 
  
MPphoto
 

  Claude Turmes (Verts/ALE). (FR) Pane předsedo, v této době krize potřebujeme silný podnět na evropské úrovni.

Národní státy jednající samostatně nebudou schopny dostatečně silné a koordinované reakce. Proto naléhavě potřebujeme povzbuzení od Evropy. Co ale teď znovu vidíme? Komise, která je, stejně jako její předseda, unavená, postrádá vizi a byla připravena o politickou kuráž. Plán obnovy v hodnotě 5 miliard EUR není plán obnovy, protože 50 % projektů na seznamu se investic v roce 2009 nebo 2010 nedočká, protože například licence na sekvestraci uhlíku nebude zavedena!

Pan Daul má pravdu. Je čas, abychom projevili solidaritu a inovaci. Pokud Komise dá na Margaret – „Chci své peníze zpátky” – Merkelovou a vypracuje seznam, který zaručuje více peněz silným ekonomikám než našim kolegům v zemích na východě, které právě teď potřebují naší podporu, nebude schopna vývoje.

Tudíž potřebujeme inovovat ve dvou oblastech. Zaprvé bychom neměli vyplýtvat těch 5 miliard EUR na státní pomoc. Raději bychom měli peníze soustředit do Evropské investiční banky. Banka v současnosti navyšuje svůj kapitál o 76 miliard EUR a vyjednává s Evropskou centrální bankou o vylepšeních týkajících se likvidity. Proto bychom měli použít většinu z 5 miliard EUR jako záruční fondy pro získání 20, 25 nebo 30 miliard EUR veřejných a soukromých investic. Zadruhé musíme rozšířit tento plán obnovy na zelené technologie, obnovitelné energie a investice do staveb v evropských městech a velkoměstech.

V současnosti prezident Obama přiděluje 10krát více rizikového kapitálu na zelené technologie než Evropa. Proto prohráváme bitvu v další významné oblasti ekonomiky.

 
  
MPphoto
 

  Sahra Wagenknecht (GUE/NGL).(DE) Pane předsedo, dámy a pánové, rozhodující otázkou ohledně veškerých plánů hospodářské obnovy, které jsou zaváděny v Evropě, je samozřejmě otázka: Kdo dostane peníze? Budou vypsány další bianko šeky pro banky, přestože z dlouhodobého hlediska by bylo pro daňové poplatníky výrazně levnější, kdyby byly rovnou znárodněny? Měli bychom ulevovat velkým společnostem a lidem s vysokými příjmy, přestože celá léta využívali daňových úlev v celé Evropě? Čím více peněz promarníme na takovéto věci, tím pravděpodobnější je, že programy neuspějí a že se evropské hospodářství ocitne ve velmi nebezpečné klesající spirále.

Dlouhodobá politika privatizace, deregulace a liberalizace má za následek zvýšenou koncentraci bohatství mezi horními deseti tisíci. Navíc právě tato politika byla odpovědná za krizi, v níž se dnes nacházíme. Každý, kdo věří, že krize může být překonána pokračováním ve stejné politice jen s několika úpravami, naprosto nepochopil situaci. My potřebujeme pravý opak. Namísto vykupování toxických aktiv bank bychom měli daně vynakládat na obnovu škol a nemocnic a na přeměnu evropského hospodářství v ekologičtější. Pokud se veřejné finance rozdají soukromým společnostem, pak musí být uplatňováno pravidlo žádné daně bez garantovaných pracovních míst, a zejména žádné daně bez veřejných vlastnických práv, aby stát a především obyvatelé měli přínos z jakýchkoli budoucích příjmů. Nejlepší plán hospodářské obnovy by bylo radikální přerozdělení majetku a aktiv odshora dolů. Nízkopříjmový sektor v Evropě musí být zmenšován, a nikoli neustále rozšiřován. Potřebujeme vyšší minimální mzdy a lepší sociální služby v Evropě. Potřebujeme daňové sazby, které zajistí, aby milionáři a kšeftaři ze starého finančního trhu převzali odpovědnost za ohromné ztráty, a nikoli většina občanů, kteří z finančního boomu neměli žádný prospěch. Domnívám se, že sociální spravedlnost je nyní jedinou rozumnou hospodářskou politikou. Je to jediný způsob, jak tuto katastrofální krizi ukončit.

 
  
MPphoto
 

  Nils Lundgren (IND/DEM) . – (SV) Pane předsedo, Lisabonská strategie patří mezi nejlepší projekty EU. Členské státy dobrovolně provedou reformy svých ekonomik, aby vybudovaly prosperitu a schopnost přizpůsobit se jak předvídatelným změnám, jako je stárnoucí populace, tak nepředvídatelným změnám, jako je zhroucení finančních trhů. Hlavní myšlenkou strategie je podporovat efektivní trhy, podnikání, vzdělávání, výzkum a stabilní státní finance, a nyní procházíme zkouškou.

Pokud bychom všichni měli flexibilní hospodářství, správnou měnovou politiku a zdravé státní finance, když se finanční krize objevila, zvládla by ji Evropa mnohem lépe. My jsme však tyto věci neměli. Lisabonská strategie není prováděna, přičemž zároveň euro vedlo k příliš uvolněné měnové politice v Irsku, Španělsku, Itálii a Řecku. Navíc několika zemím pomohl ochranným štít eura ke špatnému hospodaření s veřejnými financemi. Nevyváženost je proto obrovská. Lisabonská strategie je dobrá myšlenka, která byla špatně provedena. Euro je špatná myšlenka, která problémy vyhrotila.

 
  
MPphoto
 

  Bruno Gollnisch (NI). (FR) Pane předsedo, dámy a pánové, právě nyní v době krize se ukáže hodnota a užitečnost struktur a tato krize nám dokazuje, že Evropa pod vedením Bruselu není užitečná vůbec. Plán obnovy, nabubřele zvaný „evropský“, je ve skutečnosti součtem financí, o kterých rozhodují členské státy. Příspěvek z evropského rozpočtu tvoří jen jeho malou část.

Zatímco na podporu reálné ekonomiky a pracovních míst se vydává 200 miliard EUR, 2 miliardy z nich jdou na banky, bez záruky, že ty peníze využijí k financování společností a jednotlivých soukromníků. Privatizované zisky, veřejné vlastnictví ztrát: tak zní poslední slovo těchto hospodářských politik, ať jsou liberální, nebo socialistické.

Je to případ evropské solidarity nebo podpory pro státy? Účastníci neformální schůzky dne 1. března svorně odmítli podmíněnost pomoci poskytované automobilovému průmyslu v zájmu trhu a hospodářské soutěže. Nedošlo ke změně politiky, ke změně logiky ani k opuštění systému, který nás dovedl ke katastrofě! Jsme na kraji propasti a za pár dnů nás hlavy států a vlád přimějí udělat velký skok vpřed.

 
  
MPphoto
 

  Lambert van Nistelrooij (PPE-DE). (NL) Pane předsedo, jako koordinátor Skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů pro regionální politiku bych rád řekl, že požadovaný krok směrem k flexibilnějšímu přístupu a rozhodnějšímu zaměření na investování a zaměstnanost se stává skutečností. Právě teď v době krize má své využití politika soudržnosti, pokud jde o investice Společenství. V současnosti rozdělujeme každoročně dohromady kolem 50 miliard EUR, z nichž 65 % jde na prioritní oblasti z lisabonských dohod. Při tom aktivně přispíváme, kvalifikujeme pracovníky a podnikáme nejrůznější regionální iniciativy pro roky, které přijdou po krizi.

PPE-DE by ráda tento ucelený přístup udržela a vyvarovala se další roztříštěnosti. Účelem přijetí flexibilnějšího přístupu je urychlit plány výdajů, zjednodušit schvalování a účinně se vypořádat s náklady na přípravu, značně rozšířit pole působnosti EIB prostřednictvím specifických programů, včetně udržitelné rekonstrukce městského prostředí, a větší prostor pro energetickou účinnost, zejména ve starých členských státech. Tyto kroky k intenzivnějšímu přístupu a flexibilitě vítám.

Na druhém březnovém zasedání povedeme na této plenární schůzi prioritní rozpravu o změnách v politice soudržnosti. Také budeme náležitě pozměňovat předpisy pro fondy a položíme základ pro nový plán soudržnosti: územní soudržnost, rámec pro období po roce 2013.

Jak jsme před chvílí potvrdili, hodláme podporovat činnosti vysoké kvality včetně klastrů, výzkumu a vývoje, inovace a rozvoje venkova a zajistíme, abychom stimulovali znalostní ekonomiku a konkurenceschopnost v Evropě. To se vztahuje ke všem regionům ve všech členských státech. Tímto způsobem bude Evropa stále viditelná a my přispějeme k větší solidaritě v Evropě, a to i po období krize.

 
  
MPphoto
 

  Edit Herczog (PSE). – Pane předsedo, ráda bych nejprve odpověděla panu Farageovi. Pokud dosud nebylo jisté, zda bude Parlament jednotný, domnívám se, že pan Farage nás všechny přesvědčil, že musíme zůstat jednotní jako Evropská unie.

Systematická krize zasáhla EU a my si musíme položit otázku, proč nás nedokázala zachránit naše Lisabonská strategie na 10 let. Mohli jsme mít lepší cíl? Mohli jsme podat lepší výkon? Mohli jsme být více angažovaní, nebo jsme čekali, že to někdo udělá za nás?

Odpověď socialistické skupiny zní, že je správné mít jednotnou, komplexní strategii do budoucna, řídit konkurenceschopnost a sociální a environmentální udržitelnost jednou jednotnou strategií. Odpověď socialistů je, že potřebujeme splnit lisabonské cíle pro celou Evropu a potřebujeme to pro všechny Evropany včetně těch nejzranitelnějších, tedy chudých.

Je třeba stabilizovat finanční trhy a snížit riziko podobných krizí v budoucnosti. Ale nebudeme podporovat politiky, které posílají naše zdroje do daňových rájů a na bankovní účty několika lidí. Je třeba stabilizovat reálné ekonomiky v celé Evropě ve všech sektorech, a zejména pro malé a střední podniky, ale musíme přijmout odpovědnost podpory zaměstnanosti, a ne pouze umožňovat těmto společnostem vytvářet zisky.

Je třeba pustit se do inovace výzkumu a vývoje a do přechodu na digitální vysílání a také zvyšovat znalosti, které umožní obyvatelům Evropy tyto technologie využívat. Založíme fondy na ochranu povědomí o politikách práva duševního vlastnictví. Je třeba, abychom stabilizovali Evropu jako celek, ale musíme hledět i mimo Evropu, do ještě zranitelnějších částí světa, a nebudeme budovat nové demarkační čáry v rámci Evropské unie.

Je třeba přimět lidi k činům. Činy, činy, činy a výkony. Samotná slova nás k úspěchu nedovedou. Nestačí dělat hodně, ale je nutné udělat dost. Žádáme Komisi, žádáme Radu, aby šly za rámec jarního summitu a předaly naše poselství G20. To od nás lidé z ulice očekávají. Jednejme společně.

 
  
MPphoto
 

  Ona Juknevičienė (ALDE). (LT) Ráda bych upozornila na některé okolnosti, které mi připadají důležité pro řešení otázky udržování a vytváření pracovních míst. Zaprvé, toto je globální hospodářská krize, která nás nutí znovu promyslet a přehodnotit strategii zaměstnanosti. Zadruhé, musíme kriticky zhodnotit to, co jsme již vytvořili, a účinnost provádění strategií, které jsme přijali. Proto vyzývám Komisi, aby velmi kriticky ohodnotila, jak členové Společenství využívají fondy, které mají stimulovat zaměstnanost. Dodnes platný postup přidělování financí zejména na kvalifikaci, rekvalifikaci a různé druhy vzdělávání je podle mého názoru neúčinný. Nejúčinnějším opatřením pro vytváření nových pracovních míst je investování do malých a středních podniků a mikroúvěrů. Finance ze sociálního fondu a fondu pro přizpůsobení se globalizaci by mohly být pro tento účel využívány efektivněji. Členské státy musí dodat zprávy o využívání peněz ze sociálního fondu a fondu pro přizpůsobení se globalizaci obsahující zejména údaje o tom, kolik nových pracovních míst bylo vytvořeno. Za neúčinné využívání musí být pokuty. Vzrůstá počet zaměstnanců, kteří využívají takzvaného dobrovolného odchodu ze zaměstnání. Zůstávají pak bez práce a bez sociální nebo finanční podpory. Proto bychom zde měli zapojit odbory, které budou ochraňovat zájmy našich lidí. Vyzývám Komisi a členské státy, aby se v této důležité záležitosti sjednotily.

 
  
MPphoto
 

  Guntars Krasts (UEN).(LV) Děkuji vám, pane předsedo. V současné krizi je lepší dělat víc, než jen čekat. Proto by navrhované nástroje pro hospodářský stimul měly mít naši podporu. Ovšem pro nové členské státy ve východní Evropě, až na několik výjimek, jsou mezinárodní úvěrové trhy uzavřené, dochází tam k odlivu kapitálu a západoevropské banky, které tvoří většinu trhu v regionu, zaměnily velkorysé úvěrové politiky, které ještě nedávno sledovaly, za opatrnější přístup. Příležitosti těchto členských států využívat finanční a fiskální nástroje jsou omezené nebo vůbec neexistují. Navíc ve většině těchto zemí, které se chystají na připojení k eurozóně, kritéria konvergence ve střednědobém horizontu také omezí to, jaká opatření pro ekonomický stimul mohou být přijata. Jediným skutečným nástrojem pro stimulování hospodářství a pro provádění Lisabonské strategie v těchto zemích jsou finance z fondů Evropské unie. Nicméně při získávání financí může být problémem spolufinancování, což může prodloužit dobu potřebnou k získání financí. Abychom mohli stimulovat hospodářství ve východní Evropě, potřebujeme naléhavě změnit pravidla pro získávání financí z fondů Evropské unie. Postupy pro získání financí je třeba značně zjednodušit, snížit objem potřebného spolufinancování ze státního soukromého sektoru a prodloužit lhůty pro získání financí. Je třeba, abychom našli skutečné příležitosti k využití financování z Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj pro získávání financí. Tato rozhodnutí vyšlou důležitý signál pro obnovu a stabilizaci trhu ve východní Evropě. Děkuji vám.

 
  
MPphoto
 

  Elisabeth Schroedter (Verts/ALE).(DE) Pane předsedo, dámy a pánové, komisaři, děkuji vám. Musíme využít příležitost, kterou nám poskytuje finanční krize, a začít s radikální přeměnou evropského hospodářství na ekologické a zastavit změny klimatu.

Nicméně Komise této příležitosti nevyužívá a spoléhá se na záchranný balíček, který zahrnuje zastaralé koncepty, jako je budování silnic a automobilový průmysl. I investování do churavějících ekonomických struktur se jeví jako možnost. To není perspektivní koncept, který by umožnil lidem přestat se strachovat o ztrátu svého živobytí. Uvolnění pravidel pro využití strukturálních fondů musí být zacíleno čistě na udržitelné, k životnímu prostředí šetrné investování. Bez takové kontroly se spolufinancování nesmí zvyšovat.

Páni komisaři, domnívám se, že váš přístup využít finanční krizi k narušení práv pracovníků je také cynický. Směrnice o vysílání pracovníků by měla upevňovat práva pracovníku, a nikoli je pomáhat oslabovat. Reforma tohoto typu měla již dávno přijít. To, co nabízíte v novém dokumentu, je nepřijatelné.

 
  
MPphoto
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL).(PT) Neoliberální Lisabonská strategie je jedním z hlavních nástrojů pro podporu finanční deregulace, privatizaci veřejných služeb, uvolňování trhů a světového obchodu, deregulaci pracovních vztahů a poškozování práv pracovníků. Návrhy ve směrnici o pracovní době a flexikuritě jsou toho jasným příkladem.

Nemá smysl nadále trvat na rozvoji Lisabonské strategie, když se hospodářská a sociální krize, na jejímž vzniku se uplatňování této strategie podílelo, zhoršuje. Proto je třeba, abychom se rozloučili s těmito politikami neoliberálního kapitalismu, který je odpovědný za zvýšení nezaměstnanosti, nejistoty práce a chudoby a který prohloubil sociální, regionální a územní nerovnosti. Potřebujeme jednotnou evropskou strategii pro solidaritu a udržitelný rozvoj, která by byla založená na ochraně produktivních odvětví a veřejného investování prostřednictvím účinného oživení fondů Společenství za účelem podpořit země se slabšími ekonomikami, která by brala ohled na přírodní prostředí a vytvářela pracovní místa respektující práva a která by podporovala veřejné služby, zvyšovala kupní sílu a zajišťovala spravedlivé rozdělení mezd v zájmu snížení chudoby. To je pravý opak toho, co navrhuje Komise a Rada.

 
  
MPphoto
 

  Johannes Blokland (IND/DEM). (NL) Pane předsedo, při rozpravách na jarním summitu v nedávných letech jsme nabádali členské státy, aby pracovaly na lisabonském procesu. Nakonec hospodářský růst a nízká inflace poskytly prostor pro reformu. U slibných ekonomik byla reforma nezbytná v oblasti hospodářské soutěže a samozřejmě stále nezbytná je.

Současná krize ukazuje, že členské státy, které na tento požadavek reagovaly, dnes podávají lepší výkon než ostatní. Ostatní státy vykazují značné rozpočtové deficity a skutečnost, že členské státy, které náš požadavek ignorovaly, nyní tyto deficity převádějí, ohrožuje stabilitu naší měny.

Chtěl bych Komisi požádat, aby členské státy kontrovala, a zajistila tak dodržování Paktu stability. Jedině tak můžeme zabránit tomu, aby se nám náklady na tuto krizi vymkly z rukou. V omezené míře mohou tudíž být využita přechodná podpůrná opatření, která splňují požadavky udržitelnosti. Kromě všech nových by samozřejmě měly být dodržovány všechny staré dohody.

 
  
MPphoto
 

  Sergej Kozlík (NI). (SK) Západní Evropa ráda hovoří o potřebě pomáhat zemím střední a východní Evropy při překonávání krize. Nicméně titíž lidé, nebo pan Sarkozy, abych byl přesný, mluví o těchto zemích jako o černé díře, která představuje pro Evropskou unii riziko. Odmítám takové triviální zobecňování problému, který naprosto stejným způsobem postihuje západní země. Taková vyjádření způsobují ztrátu důvěry v instituce střední a východní Evropy a představují spíše ránu nožem do zad nežli formu pomoci.

Evropští vůdci minulý týden odmítli protekcionismus, který by znamenal spuštění nové železné opony ve sjednocené Evropě. Zároveň však Evropská komise schválila mohutnou státní pomoc pro francouzské výrobce aut. Tento nerovný a diskriminační přístup se však projevuje i v jiných oblastech a zejména v zemědělství. Evropa začíná mít dvě tváře a euroskeptikové si mnou ruce.

 
  
MPphoto
 

  Gunnar Hökmark (PPE-DE). – Pane předsedo, toto je rozprava o pracovních místech, o pracovních místech a nové prosperitě. Proto mě trochu překvapuje, když slyším od socialistické skupiny kritiku těch, kteří jsou odpovědni za realistické politiky v Evropě, protože socialisté více než kdokoli jiný volali po nižších úrokových sazbách na vrcholu ekonomiky, jako by chtěli převzít měnovou politiku Spojených států. Právě laxní měnová politika víc než cokoli jiného narušila hospodářství Spojených států. Pan Schultz by měl být vděčný, že ho Evropa a Evropská centrální banka neposlechly, protože kdyby to udělaly, evropské hospodářství by si vedlo mnohem hůře. Jsem rád, že se na tomto bodě shodneme.

To platí také pro politiku, kterou doporučujete dnes, protože nyní hovoříte o eurobondech, které by mimo jiné vedly k vyšším úrokovým sazbám pro země střední Evropy. To není solidarita v době finanční krize a udělali bychom dobře, kdybychom ani tentokrát pana Schultze neposlechli.

Je třeba jednat, ale musíme jednat správně, abychom neprohlubovali krizi a abychom zajistili stabilitu.

(Poznámka z pléna)

Ne, vy nejste u moci, ale také jste odpovědni za mnoho věcí, a kdybychom vás poslechli, byli bychom na tom mnohem hůř. Na tom jsme se spolu shodli, ne? Oceňuji konsensus v Parlamentu o tom, že vaše politika byla špatná.

Pane předsedo, nyní potřebujeme stabilitu. Je třeba, abychom ctili pravidla hospodářské soutěže a pravidla státní pomoci, abychom zajistili otevření bariér a obchodu, protože vývoz potřebuje více dovozu a dovoz potřebuje vývoz. Tímto způsobem můžeme dosáhnout většího počtu pracovních míst.

 
  
MPphoto
 

  Guido Sacconi (PSE).(IT) Pane předsedo, dámy a pánové, jedna minuta stačí jen na telegram. Mou zprávu, kterou vyšlu Evropské radě, již zprostředkovali pánové Schulz a Rasmussen, kteří řekli, že musíme udělat více, zejména pokud jde o mimořádnou společenskou situaci, a to prostřednictvím nových přísných finančních a fiskálních politik. Dovolte mi přidat ještě jedno sdělení: je samozřejmě naprosto nezbytné, abychom v době krize minimalizovali sociální dopad, ale také je důležité pevně držet směr, abychom věděli, jestli z krize vyjdeme jako vítězové, nebo jako poražení z hlediska globální hospodářské soutěže, která bude stále více nelítostná ve snaze nalézt novou ekologickou, inteligentní, nízkouhlíkovou ekonomiku.

Proto musí být všechna opatření na všech úrovních, od místní po evropskou, v souladu s tímto cílem. Rada potřebuje silný mandát pro vyjednávání před Kodaní, proto nesmíme tuto příležitost, která je také ekonomická, propást. Mandát musí být podpořen nezbytným financováním rozvojových zemí, které jim umožní, aby se k nám připojily.

 
  
MPphoto
 

  Sophia in 't Veld (ALDE). (NL) Pane předsedo, krize je pro Evropu zkouškou. Občané nyní očekávají, že budeme jednat, a proto je záhadou, že vedoucí představitelé mnohých států stále zůstávají chyceni v politice „každý za sebe“. Evropa není součtem 27 národních zájmů. V tomto ohledu by bylo zásadní chybou rozdělit Evropu znovu na východ a západ.

Pane předsedo, liberálové by rádi investovali do budoucnosti, nikoli do chyb minulosti. Cíle Lisabonské strategie bychom neměli dávat k ledu. Alespoň bychom měli být více aktivní v oblasti vzdělávání a výzkumu, inovace, udržitelnosti a silného evropského trhu.

Pane předsedo, bankéři, kteří rozhazují naše peníze, jsou opovrženíhodní, ale pane Schulzi, politikové, kteří nyní vrší deficity a dluhy na hřbety mladších generací, jsou zkrátka nezodpovědní. Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu se hlásí k hlavní myšlence zprávy paní Ferreirové. Jedině se skutečnými evropskými a na budoucnost orientovanými řešeními se můžeme s krizí vypořádat důstojně. Je to pro Evropu teď, nebo nikdy.

 
  
MPphoto
 

  Dariusz Maciej Grabowski (UEN).(PL) Pane předsedo, skutečná strategie pro hospodářskou obnovu je pro Evropskou unii nezbytná. Aby tato strategie byla účinná, musí splňovat následující podmínky. Zaprvé, EU potřebuje větší rozpočet, a nikoli takový, který je snížen z 1 % na 0,8 % HDP, jak prosazují některé země. Zadruhé, měla by být obnovena svoboda rozpočtové a daňové politiky a opuštěno od snah tyto politiky prosazovat a standardizovat. Zatřetí, měl by přestat být vyvíjen tlak na nové členské státy, aby vstoupily do eurozóny. Začtvrté, měla by být zavedena přísná kontrola toku finančního kapitálu a zastaven převod kapitálu z nových členských států do bohatých. Dnes tento ničivý postup dosahuje desítek milionů eur a ničí nové členské státy. Zapáté, měli bychom směrovat podporu a pomoc především do zemí, které jsou postiženy nejhůře, a nikoli, jak se dnes děje, zavírat loděnice v Polsku, zatímco pracovní místa ve Francii a Německu jsou ochraňována. Zašesté, program investování do infrastruktury by měl být zaměřen na zmírňování rozdílů a nedostatečného rozvoje, zejména v nových členských státech.

 
  
MPphoto
 

  Csaba Őry (PPE-DE). (HU) Pane předsedo, všichni jsme si vědomi, že za současné hospodářské krize vzrůstá význam politiky zaměstnanosti a Lisabonské strategie, a proto se my, evropští zákonodárci a činitelé s rozhodovací pravomocí, musíme snažit o to, aby provádění pokynů politiky zaměstnanosti bylo co možná nejúčinnější a nejúspěšnější. Jak také ukázal výsledek hlasování ve Výboru pro zaměstnanost a sociální záležitosti, mezi politickými skupinami existuje naprostá shoda, že pokyny politiky pro zaměstnanost na období mezi roky 2008 a 2010 tvoří vhodný – a přitom dostatečně flexibilní – rámec pro cíle, které mají být dosaženy. Úkolem členských států v těchto rámcích je určit hlavní aspekty, které se hodí pro jejich konkrétní situace, a vyplnit různé pokyny skutečným obsahem. Rámcový systém je tedy dobrý nástroj, jehož vytvoření je společným evropským úspěchem. Členské státy nyní však musí tento výjimečný nástroj skutečně uvést do praxe.

Tudíž jsou dvě podmínky pro úspěch: stanovení správných cílů a praktické provádění politiky, která je pro tyto cíle vhodná. První podmínka – řekněme – byla již splněna, a proto podle mého názoru v dalším období musíme zaměřit svou pozornost na plnění a využití obsahu pokynů politiky zaměstnanosti členskými státy. Nemůžeme přehlížet skutečnost, že různé ekonomické situace a úrovně zadluženosti mezi různými členskými státy znamenají rozdíly v jejich svobodě pohybu, pokud jde o výši investic, které mohou vložit do oblasti zaměstnanosti a lidských zdrojů. V jiném ohledu však musíme být jednotní: že každý členský stát musí úměrně k vlastní kapacitě zvýšit úroveň investic souvisejících přímo se zaměstnaností. Musíme uznat, že úspěch balíčků hospodářských stimulů zavedených členskými státy úzce souvisí s dosažením cílů EU. Proto musíme sladit své přístupy v oblasti hospodářské politiky těsněji než v minulosti, a proto, v důvěře, že se na tom politické skupiny shodnou, žádám, abychom podpořili zprávu pana Andersona a hlasovali pro její přijetí.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: paní KRATSATSA-GAROPOULOU
Místopředsedkyně

 
  
MPphoto
 

  Pervenche Berès (PSE). (FR) Paní předsedající, pane Vondro, pane komisaři, Evropa může dokázat mnohé, pokud bude chtít, ale pro to musí udělat správnou diagnózu: v současné době však podceňuje krizi. Je třeba, aby zajistila dostatečné zdroje: v současnosti však plán obnovy nestačí. Musí uvolnit požadované finanční zdroje: v současné době debata o eurobondech stojí; musí být znovu zahájena. Pokud chce Evropa na mezinárodní scéně vystupovat inteligentně, pak musí také jít příkladem ve vztahu k regulaci a dozoru nad finančními trhy.

Pane Barroso, vámi iniciovaná práce realizovaná skupinou Jacquese de Larosièra byla užitečná, inteligentní a výjimečná. Tato práce je nyní projednávána. Buďte jako Delors a použijte tuto práci jako základ pro realizaci!

Tato zpráva byla přijata jednomyslně, přestože ta skupina byla složena z kultur a lidí velmi rozdílného původu. Evropský konsensus, který jsme hledali celá léta, byl tedy nalezen.

Pokud umožníte národům, aby se na základě tohoto výsledku rozdělily, nebude žádný evropský dozor nad finančními trhy.

 
  
MPphoto
 

  Filiz Hakaeva Hyusmenova (ALDE).(BG) Přínos politiky soudržnosti je v kontextu hospodářské krize stále významnější. Bankovní sektor, zrušení výrobní kapacity, nedostatek nových finančních prostředků a uzavření pracovního trhu jsou základní problémy členských států. Až doteď měla politika soudržnosti své vlastní nástroje, ale krize si vyžaduje navrhování vhodných inovativních řešení.

Podpora založená na fondech EU by nyní měla být zaměřena na vybrané oblasti. Strukturální fondy by měly být využívány aktivněji a více v souvislosti se situací. Členské státy by měly soustředit pozornost na umožnění příjemcům fondy kontrolovat. Já raději doufám, že Komise zjednoduší postupy pro strukturální fondy, což nesmí být na úkor kontroly distribuce a nakládání s fondy. Věřím, že zpráva o politice soudržnosti a investování do reálné ekonomiky nám poskytne plány pro vypořádání se s krizí a že bude užitečná pro následná opatření zaměřená na stimulování hospodářské aktivity, což očekáváme od summitu Evropské unie. Děkuji vám.

 
  
MPphoto
 

  Rolf Berend (PPE-DE).(DE) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, komisaři, dámy a pánové, zpráva pana Kirilova se zabývá především změnami ve třech nařízeních o strukturálních fondech pro období 2007–2013 s cílem posílit hotovostní tok a likviditu v členských státech. To je opatření pro boj proti hospodářské krizi, které můžeme podpořit bezpodmínečně.

Členské státy mají nyní plně využít například příležitosti pro podporu investování do energetické účinnosti a obnovitelné energie v bytové výstavbě a nových investičních příležitostí v bytové výstavbě obecně. Tato plánovaná opatření přispějí ke zrychlení, zjednodušení a zvýšení flexibility využívání strukturálních fondů a fondů soudržnosti. Musím zdůraznit, že tato opatření nejsou v rozporu s volnou hospodářskou soutěží, sociálními normami a prováděním nařízení o ochraně životního prostředí a klimatu v rámci Společenství.

Nyní je odpovědností členských států zaručit spolufinancování peněz poskytnutých z evropských strukturálních fondů, aby bylo možné je plně využít. Požadavek ze zprávy, aby byla zjednodušena administrativa a realizace fondů, bude vítán a podporován.

Páni komisaři, těšíme se na další návrhy od Komise v roce 2009 k tomuto tématu. Pro úspěšnou hospodářskou obnovu je důležité zdůraznit význam opatření na podporu zaměstnanosti a obchodu. Nicméně je třeba členské státy nabádat k širokému využívání strukturálních fondů k podpoře nebo vytváření pracovních míst v malých a středních podnicích.

Výbor vzal naše pozměňovací návrhy plně na vědomí. Musíme tuto zprávu bezvýhradně podpořit. Gratuluji, pane Kirilove.

 
  
MPphoto
 

  Enrique Barón Crespo (PSE).(ES) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Komise, pane místopředsedo Komise, dámy a pánové, nejlepší poctou, jakou můžeme vzdát Jeanu Monnetovi, je působit jednotně, rozhodně a vytrvale, stejně jako on, při organizování logistických operací během obou světových válek – operace spojenců, které jim umožnily vyhrát válku. To znamená, že my, 27 členských států, musíme jednat společně.

My, jako socialisté, bychom žádali, aby toto zahrnovalo tři prioritní opatření: zaprvé, posílení našeho stimulu a plánu obnovy v rozpočtové sféře a také ohledně kontroly a organizace Evropy.

Zadruhé, potřebujeme rozvinout skutečnou solidaritu mezi 27 členskými státy. Nevím, zda česká vláda a její parlament, které blokují Lisabonskou smlouvu, vědí, že slovo „solidarita“ se poprvé objevuje ve druhém článku Lisabonské smlouvy.

Zatřetí, je třeba, abychom bojovali proti daňovým rájům, černým dírám globalizace.

 
  
MPphoto
 

  Chris Davies (ALDE). – Paní předsedající, chci hovořit o naší strategii a přípravách na konferenci o změnách klimatu, která se bude konat letos v Kodani a na níž jsme přijali vůdčí úlohu, jež je však ohrožena hospodářskou recesí a požadavky, abychom omezili své standardy. Dovolte, abych uvedl příklad.

Před více než třemi lety jsme se dohodli, že výrobcům aut zadáme nové požadavky, aby změnili klimatizační chladiče, které používají a které mají v současnosti schopnost přispívat ke globálnímu oteplení 1 400krát vyšší než oxid uhličitý. Řekli jsme, že by k tomu mělo docházet u všech nových modelů aut od roku 2011.

Ale nyní se dovídáme, že někteří výrobci – v čele, domnívám se, s Fordem a General Motors – se snaží využít mezer v zákoně a této povinnosti uniknout. Tento měsíc se uskuteční zasedání schvalovacích orgánů členských států. Je velmi důležité, aby se komisař Verheugen ujal vedoucí úlohy a vyjasnil, že nehodláme zmírňovat naše normy a že tyto chladiče musí být do roku 2011 nahrazeny.

Pokud nyní povolíme, připravíme živnou půdu pro lobbing ze všech oblastí a naše vůdčí úloha v boji proti změnám klimatu bude vážně podkopána.

 
  
MPphoto
 

  Costas Botopoulos (PSE). – Paní předsedající, tyto tři nesmírně významné zprávy byly navrženy socialistickými zpravodaji. To samozřejmě není náhoda. Náplň těchto zpráv, pozměňovací návrhy, které představí socialističtí poslanci pro jejich vylepšení, a také podle mého názoru dnešní rozprava jasně ukazují, že jsou zde dvě odlišné politiky: odlišné politiky vůči krizi –pravicová politika a politika socialistů. Pravicová politika je docela jednoduchá: krize je špatná věc, ale musíme být trpěliví, ona přejde; musíme přijmout nějaká technická opatření a věci se uklidní samy a my musíme vyjádřit soustrast s lidmi, které krize zasáhne.

Postoj socialistů je mnohem komplikovanější. My říkáme, že musíme postihnout kořeny problému, kořeny krize, že musíme radikálně změnit ekonomické paradigma, že musíme změnit a potlačit veškeré úvahy, které nás do této finanční krize dovedly. Toto není neutrální krize, ale krize způsobená konkrétními politikami, zejména pravicovými vládami.

 
  
MPphoto
 

  Jean-Paul Gauzès (PPE-DE). (FR) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, v těchto časech krize očekávají naši spoluobčané od Evropy hodně. Evropa je nesmí zklamat.

Samozřejmě, pokud budeme realističtí, musíme uznat, že evropské finanční zdroje jsou omezené a my se musíme zamyslet nad tím, jak je můžeme vylepšit. Nicméně Evropa se dostane více do popředí a bude úspěšnější, pokud ukáže větší politickou vůli.

To znamená zaprvé samozřejmě fungovat jako katalyzátor pro opatření a snahy členských států, ale také zaujmout koordinovaný přístup na evropské úrovni. Plán obnovy je v podstatě sadou nástrojů na podporu restrukturalizace. Úloha EIB musí být posílena.

Evropa musí definovat jasnou, inovativní hospodářskou strategii. Hospodářské subjekty potřebují perspektivu a právní stabilitu. Je důležité nejprve dát do pořádku finanční služby, aby bankovní instituce mohly plnit svou hlavní úlohu, kterou je financovat hospodářský rozvoj.

Texty, které se v současnosti připravují pro směrnice o kapitálových požadavcích bank a pojišťoven, a nařízení o ratingových agenturách, musí k tomuto úkolu přispívat. Text o ratingových agenturách musí začlenit poznatky získané z prokázaných nedostatků.

Je zde naléhavá potřeba zajistit evropský dozor nad regulovanými finančními činnostmi. Zpráva skupiny pane de Larosièra předkládá několik vhodných návrhů, které by měly být rychle provedeny.

Evropa také potřebuje mít řádnou, účinnou, moderní průmyslovou politiku. V tomto ohledu je třeba, abychom sladili potřeby udržitelného rozvoje a požadavku na vysoce kvalitní průmyslový základ, který by produkoval zisk a vytvářel zaměstnanost.

V těchto časech krize je lepší nebrzdit sektory, které fungují normálně, vydáváním pravidel nebo nařízení, jejichž účinnost nebyla řádně prokázána. Například v automobilovém průmyslu, který dnes prochází vážnými problémy, je důležité prodloužit platnost nařízení, které osvobozuje od daně prodej vozidel a jehož platnost končí v roce 2010.

Musíme se také mít na pozoru, když například vyjednáváme dvoustrannou dohodu s Koreou, protože by mohla mít velký vliv na náš průmysl.

 
  
MPphoto
 

  Brian Simpson (PSE). – Paní předsedající, můj příspěvek bude zdůrazňovat potřebu investic: investice do pracovních míst; investice do našeho životního prostředí; a investice do našich ekonomik. V tomto ohledu je stěžejní investování do dopravní infrastruktury a zejména do naší železniční infrastruktury, a to nejen tím, že nám zajistí železniční síť světové úrovně, ale také ochranou a vytvářením pracovních míst a sociální soudržnosti.

Dejme prioritu elektrifikaci naší železniční sítě, která nám poskytne jak dopravu, tak environmentální výhody. Investujme do naší dopravní sítě TENS. Připravme plán obnovy a přistupme k činům, ne jen ke slovům.

Nedělat nic a nechat rozhodovat trhy selhalo. Doba na soustředěné evropské kroky je nyní založena na upřednostňování lidí před nezadatelnými zájmy. My na této straně sněmovny nejsme připraveni hrát si na Piláta Pontského a umýt si ruce nad problémem, Chceme jednat a chceme jednat rozhodně.

 
  
MPphoto
 

  Péter Olajos (PPE-DE). (HU) Jsem přesvědčen, že současná hospodářská krize má kořeny v přílišné spotřebě a v environmentální krizi a že právě v této oblasti také musíme hledat řešení. Blížíme se k důležitému období z hlediska politiky v oblasti klimatu, protože na konci letošního roku musíme v Kodani dosáhnout dohody o nových společných cílech pro boj proti globálnímu oteplování. Úkol je tedy velký a my nesmíme chybovat ani zaváhat. Právní texty, o nichž debatujeme, nejen definují rámec a vysvětlují hlavní zásady, ale ta skutečná, konkrétní opatření, která máme podniknout, mají teprve přijít. Abychom dosáhli 25–40 % snížení skleníkových plynů, jak doporučili vědci, a abychom zastavili pokles biologické rozmanitosti, potřebujeme značné finanční zdroje.

V nedávných letech jsem měl to potěšení navštívit s parlamentními delegacemi Bangladéš, Čínu, Indii a naposledy Guayanu, a mé přesvědčení se poté v tomto ohledu ještě prohloubilo. Na jedné straně musíme podporovat rozvojové země, ale to se může dít jedině prostřednictvím transparentního, podrobně monitorovaného financování, a na druhé straně by příjmy Evropské unie z dražeb obchodu s emisemi také měly být využívány na podporu opatření rozvojových zemí pro přizpůsobení se globalizaci. Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin doporučuje vyčlenit na tyto účely do roku 2020 celkovou částku 30 miliard EUR. To je ohromná částka a její správné využití je velká výzva.

Navíc boj proti změnám klimatu poskytuje Evropě skvělou příležitost posilovat nové technologie a vytvářet nová pracovní místa v zájmu podpory energetické bezpečnosti. OSN a nová administrativa USA, stejně jako některé evropské vlády, také uznaly, že abychom překonali globální krizi, nepotřebujeme jen nový účinný zdroj energie, ale také motor, který funguje podle nových organizačních zásad, protože současná hospodářská recese překrývá skutečný problém, kterému čelí lidstvo a Evropa, a tím je environmentální krize. Zelená „nová dohoda“ (New Deal) je historickou příležitostí vyřešit obě krize současně.

 
  
MPphoto
 

  Gianni Pittella (PSE).(IT) Paní předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že byla chyba, zejména ze strany Komise, podcenit zpočátku rozsah krize a že dnes je chyba opakovat se na summitech, které produkují prohlášení o zásadách, ale nenásledují po nich souvislá a praktická rozhodnutí. Odpovědi na velmi vážné problémy evropské veřejnosti, které poskytují naše zprávy, jsou přesvědčivé a plní svůj úkol.

Sněmovna má však za úkol překlenout propast tím, že zavede eurobondy, nástroj, který opakovaně hájil pan Mauro i já a téměř 200 poslanců, nástroj, který – možná jako jediný – může vytvořit finanční zdroje, které náš mdlý rozpočet nemá, pro financování krizových opatření, transevropských sítí, čistých energií, výzkumu a širokopásmových projektů, boje proti chudobě a programu Erasmus pro mladé lidi. Skvělý Jacques Delors – už budu končit – nám ukázal cestu. Vydejme se po ní s odvahou.

 
  
MPphoto
 

  Avril Doyle (PPE-DE). – Paní předsedající, na pozadí globální hospodářské a finanční krize a mnohamiliardových stimulačních balíčků je zde ohromná příležitost zvýšit energetickou účinnost, zvýšit energetickou bezpečnost ze spolehlivých obnovitelných zdrojů a prosazovat zelenou technologii podle zelené „nové dohody“. Jinými slovy obrátit krizi v příležitost a v dlouhodobý přínos pro nás všechny.

Vítám dvě alternativy pro inovativní financování boje proti změnám klimatu v nedávném sdělení Komise. Jako původní autorka usnesení o dnešním návrhu vybízím členské státy, aby se těmito návrhy řídily, a také aby na setkání hlav států a vlád příští týden uznaly deklaraci summitu z 12. prosince loňského roku, která by měla být oficiálně zaznamenána, nejlépe spolu se závěrečným textem zprávy o evropském systému obchodování s emisemi, protože jinak se neobjeví v Úředním věstníku.

Proto – a vyzývám pana úřadujícího předsedu, pana komisaře a paní předsedající, aby to měli na paměti – potřebujeme trojstrannou deklaraci od všech tří institucí. Tato prosincová deklarace říká: „Evropská rada připomíná, že členské státy rozhodnou, v souladu s jejich příslušnými ústavními a rozpočtovými požadavky, o využití příjmů získaných prostřednictvím dražeb v rámci evropského systému obchodování s emisemi. Bere v úvahu jejich ochotu použít alespoň polovinu této částky na opatření pro snížení emisí skleníkových plynů, zmírnění a přizpůsobení se změnám klimatu, na opatření pro zabránění deforestaci, pro rozvoj obnovitelných energií, energetické účinnosti a dalších technologií, které přispívají k přechodu na bezpečné a udržitelné hospodářství, včetně budování kapacit, přenosu technologií, výzkumu a vývoje.”

Dále pokračuje: „V kontextu mezinárodní dohody o změnách klimatu v Kodani v roce 2009 a pro ty, kdo chtějí, bude tato částka využita na umožnění a financování opatření pro zmírnění a přizpůsobení se změnám klimatu v rozvojových zemích, které ratifikují tuto dohodu, zejména v nejméně rozvinutých zemích. Další kroky v tomto ohledu budou provedeny na jarním zasedání Evropské rady v roce 2009.“

Netrpělivě očekávám úctyhodný výsledek deklarace ze setkání hlav států a vlád příští týden.

 
  
MPphoto
 

  Harlem Désir (PSE). (FR) Paní předsedající, příliš málo, příliš pozdě, nedostatečně koordinované, nedostatečně solidární, příliš malé: takové jsou v této fázi skutečné reakce vyvolané plánem Evropské unie pro obnovu a návrhy Komise.

Důvod je skutečně jednoduchý: podíváme-li se na počáteční předpovědi, musíme všichni uznat, že hloubka krize byla podhodnocena, ať již z hlediska opravdu ohromného poklesu průmyslové výroby ve Spojeném království a Francii, například pokles mezinárodního obchodu a německých vývozů, nebo z hlediska předpovědí zvýšené nezaměstnanosti. Proto jsem hluboce přesvědčen, že dnes jsme velmi daleko od reakce, která by byla srovnatelná s tím, co zavádí například Obamova administrativa ve Spojených státech.

Opět je zde zjevný nedostatek solidarity a příliš mnoho váhání. V březnu Ecofin odmítl posílit plány pro obnovu a nyní jsou země východní Evropy nuceny obracet se na MMF. Toto je politováníhodné selhání v otázce evropské solidarity; umožňujeme vznik stále většího počtu vnitrostátních záchranných plánů pro průmyslový sektor a omezujeme se pouze na žádosti o odmítnutí protekcionismu. Skutečností je, že jedinou opravdovou odpovědí by byl evropský plán pro záchranu a obnovu automobilového odvětví.

Myslím, že dnes je požadavek socialistické skupiny v Evropském parlamentu naprosto jasný: chceme vydatné investice. Vzhledem k tomu, že se často zmiňujeme o krizi v roce 1929, podívejme se pro srovnání například na Rooseveltův New Deal, který vynaložil během sedmi let 3,5 % HDP. To by pro Evropu dnes znamenalo 400 miliard EUR ročně po dobu několika let. Proto se domníváme, že by měly být dostupné výpůjční přísliby a eurobondy, že by se mělo silně investovat do zelené inovace, do izolací budov, do moderní dopravy a do energetického sektoru a že by měl existovat podpůrný plán pro oběti restrukturalizace a nezaměstnanosti a pokyny, jak je možné všem, koho postihne nezaměstnanost, pomoci, například prostřednictvím rozšíření pole působnosti Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci.

 
  
MPphoto
 

  Cornelis Visser (PPE-DE). (NL) Paní předsedající, v této době hospodářské krize by Evropský parlament měl mít úlohu hlídacího psa, zejména pokud jde o předcházení protekcionismu.

Společně jsme vybudovali vnitřní trh, který nám přinesl mnoho blahobytu. Nejen v západní Evropě, ale i ve střední Evropě si země plně užívaly jeho výhod. Neměli bychom si tyto úspěchy nechat vyklouznout z rukou kvůli momentálním nesnázím. My v Evropském parlamentu bychom se měli postavit proti návrhům, jako jsou ty, které se týkají podpory francouzského automobilového průmyslu a které by mohly negativně ovlivnit ostatní evropské země.

Parlament by měl také mít úlohu hlídacího psa, pokud jde o sílu eura. Nemůžeme akceptovat, aby si země nadělaly neomezené dluhy. V Evropě jsme se dohodli na takzvaném Paktu o stabilitě a růstu. Víme, že následkem finanční krize bychom měli poskytnout více prostoru pro podporu bank. To by však měla být výjimka.

Není třeba poskytovat žádnou strukturální podporu ostatním odvětvím hospodářství. Členské státy na to nemají finance, a kdyby si měly půjčit prostřednictvím eurobondů, byly by budoucí generace zatěžkány dlužním břemenem a euro by zesláblo. Osobně jsem proti.

Ve zkratce, měli bychom být hlídacím psem, pokud jde o boj proti protekcionismu a ochranu hodnoty eura.

 
  
MPphoto
 

  Libor Rouček (PSE). (CS) Dámy a pánové, ve svém krátkém příspěvku se dnes soustředím na jednu důležitou oblast, která bude, doufám že s úspěchem, diskutována a řešena na zasedání Evropské rady, a tou je energetická politika. My všichni víme, že Evropská unie potřebuje posílit svoji energetickou bezpečnost a nezávislost, potřebuje posílit energetickou infrastrukturu, to znamená propojit a rozšířit ropovody, plynovody, energovody mezi jednotlivými státy a regiony, že potřebujeme navýšit zásoby ropy a zemního plynu. Chceme zvýšit podíl obnovitelných zdrojů, chceme zvýšit energetickou účinnost budov a výrobků, chceme zvýšit investice do výzkumu a do opatření na zmírňování dopadů klimatických změn. Já jsem přesvědčen, že právě opatření a investice, které je nutno přinést v oblasti energetické politiky, mohou řešit nejenom ty problémy v oblasti energetiky a klimatu, ale také právě v době ekonomické krize mohou velmi pozitivně a silně zapůsobit na nastartování ekonomického růstu a na zvýšení zaměstnanosti.

 
  
MPphoto
 

  Rumiana Jeleva (PPE-DE).(BG) Dámy a pánové, vítám snahy evropských institucí v plánování opatření pro koordinovaná opatření členských států a snahy Komise při řešení hospodářské krize. Jak je již dobře známo, politika soudržnosti Evropské unie je významným příspěvkem k Plánu evropské hospodářské obnovy a je pro Společenství největším zdrojem investic do reálné ekonomiky. Jako gesto uznání tohoto úsilí podporuje Evropský parlament pozměňovací návrhy usnesení o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti, aby byla zjednodušena a urychlena finanční správa fondů EU. Doufám, že toto zjednodušení prospěje příjemcům, těm, na něž jsou fondy skutečně zaměřeny. To je důležité zejména pro chudší členské státy Evropské unie.

Jedním důležitým úkolem, který stojí před členskými státy, je zaručit nezbytné finance, aby byly zdroje EU vynakládány podle plánu. Aniž by porušovaly pravidla volné soutěže a normy řádné správy, měly by členské státy využívat těchto zjednodušených postupů pro financování projektů. Děkuji vám za pozornost.

 
  
MPphoto
 

  Atanas Paparizov (PSE). – Paní předsedající, je zjevné, že evropský aspekt plánu hospodářské obnovy a jejího finančního zajištění je v porovnání s úsilím členských států zanedbatelný. Doufám však, že Rada přijme plán na podporu energetických propojení mezi zeměmi, aby následky příští plynové krize byly mírnější.

Nicméně solidaritu je možné vyjádřit nastavením flexibilnějších kritérií pro systém ERM2, eurozónu a přijetí eura v zemích, které čekají na přistoupení. Je zjevné, že členské státy, které nyní musí vyvinout velké úsilí k udržení stabilního směnného kurzu, potřebují větší podporu, aby mohly učinit všechny nezbytné kroky a stát se členy eurozóny a zabránit tak dopadům hospodářské krize. Doufám, že toto bude jedno z rozhodnutí přijatých v blízké budoucnosti, vzhledem k tomu, že pro stávající členy zde již flexibilní kritéria jsou.

 
  
MPphoto
 

  Danutė Budreikaitė (ALDE). (LT) Přestože v zásadě souhlasím s Plánem evropské hospodářské obnovy, ráda bych upozornila na dvě záležitosti: vydávání eurobondů a rozšiřování eurozóny. Vydávání eurobondů ani není vhodným nástrojem k posílení eurozóny, ani není správně načasován, v Evropě, která je zasažena finanční, hospodářskou a sociální krizí. Máme 16 členů eurozóny, jejichž hospodářství obdrží podporu, ale co ostatních 11 zemí? Navrhuje se, že bychom měli umožnit nákup eurobondů za švédské a dánské koruny. Jak by k tomu přišly nové členské státy, které z mnoha objektivních důvodů v eurozóně nejsou? Jakou cenu by za půjčku musely platit? Litvě nebylo umožněno zavést euro, protože inflace byla o 0,07 % více než maximální hodnota ukazatele, přestože za 10 let ani jediný člen eurozóny nesplnil všechny ukazatele. Litevský litas je zavěšen na euro již 4 roky. Není čas podívat se na změny ve světě kreativněji a rozšířit eurozónu a usnadnit tak EU cestu z krize?

 
  
MPphoto
 

  Mieczysław Edmund Janowski (UEN).(PL) Paní předsedající, titul zprávy pana Kirilova, k níž mu blahopřeji, naznačuje, že bychom mohli také hovořit o nereálné ekonomice. Virtuální ekonomika a virtuální peníze se objevují, ale podpisy bankéřů a auditorů jsou skutečné a označují, že vše je v pořádku. Ukazuje se však, že to není pravda a že je to klam.

Dnes musíme čelit výzvám hospodářské a morální krize. V této souvislosti je rozumné a nezbytné investovat do rozvoje regionů a soudržnosti. To bude znamenat reálné kilometry silnic, modernizované železniční dráhy a letiště. Měli bychom investovat do vědění a vzdělání a do inovativních řešení, zejména ve vztahu k malým a středním podnikům. Měli bychom skutečně omezit byrokracii. Tak vytvoříme pracovní místa pro tisíce lidí a zajistíme jim živobytí. To bude obnášet skutečné provádění politiky solidarity, a nikoli protekcionismus. Tak se Lisabon stane realitou.

 
  
MPphoto
 

  Emmanouil Angelakas (PPE-DE).(EL) Paní předsedající, je třeba přijmout specifická opatření, abychom mobilizovali sektory hospodářství a pomohli jim vypořádat se s krizí.

Důležitější však je, že pokud se vztahují k regionální politice a politice soudržnosti, je jisté, že se týkají většiny občanů a podniků, zejména malých a středních.

Opatření pro zjednodušení nařízení Evropského fondu pro regionální rozvoj a ostatních strukturálních fondů a opatření, jako je podpora investování do využívání obnovitelných zdrojů energie v domácnostech, zjednodušování nařízení a placení záloh a způsobilých nákladů a paušálů nepochybně pomohou k udržení pracovních míst a k přežití malých a středních podniků v tomto nejistém ekonomickém ovzduší.

Úsilí musí být posíleno dalšími iniciativami, které Evropský parlament očekává a na jejichž vytváření se bude podílet. Zůstává potřeba přijímat opatření, která přímo ovlivňují finanční podporu pro občany.

 
  
MPphoto
 

  Csaba Sándor Tabajdi (PSE). (HU) Evropská unie nikdy nebyla v tak kritické situaci jako nyní. Dvě hlavní zásady jsou zpochybňovány: solidarita a jednotnost vnitřního trhu, kvůli protekcionismu. Martin Schulz má naprostou pravdu. Evropská komise nepodnikla žádné konkrétní kroky ke zlepšení situace na trzích nebo regulaci finančních záležitostí. Pokud nebudeme chránit solidaritu, jednotou Evropské unie mohou otřást sobeckost a protekcionismus, protože problémy nejsou jen mimo eurozónu, ale také v ní. Řecko, Maďarsko a další mají podobné problémy. Rád bych připomněl panu Farageovi, že západoevropské banky, západoevropské společnosti vykoupily banky a podniky nových členských států a nyní se vyhýbají solidaritě a nedělají nic pro umožnění pevné finanční báze.

 
  
MPphoto
 

  Martin Schulz (PSE).(DE) Paní předsedající, děkuji vám, že jste mi umožnila koncem této rozpravy přednést osobní poznámku. Rád bych reagoval na komentáře pana Lehneho.

Z toho, co jste řekl, pane Lehne, jsem pochopil, že krizi zavinili evropští socialisté. Samozřejmě, to už jsme věděli. V Německu je to známé pravidlo, že když ráno svítí slunce, mohou za to křesťanští demokraté, ale když je led a sníh, je to chyba sociálních demokratů. Toho jsme si všichni vědomi. Nicméně vy, členové Skupiny Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté) a Evropských demokratů, byste nyní mohli předvést, jestli uvedete do praxe to, co jste, pane Lehne, říkal, když jste mě napadl, že jsem řekl něco špatně – možná jsem se spletl.

Proto bych vás rád požádal, abyste nám nyní řekl o zprávě paní Ferreirové, o pozměňovacím návrhu 113, který se týká solidarity mezi členskými státy a uzavření daňových rájů. Budete hlasovat proti zprávě paní Ferreirové? Solidarita v rámci Společenství mezi eurozónou a státy mimo ni a solidarita v rámci eurozóny. Budete hlasovat ve prospěch? A konečně fiskální stimul ve výši 1 % nebo 1,5 % HDP jako snaha Společenství ukončit krizi. Budete hlasovat ve prospěch? To jsou pozměňovací návrhy 92, 102 a 113 od socialistické skupiny v Evropském parlamentu. Pokud budete hlasovat ve prospěch, pak ode mě dostanete omluvu, pane Lehne. Pokud nebudete hlasovat ve prospěch, pak budu muset říci, že jste osoba, která pronáší velké řeči a poté podle nich nehlasuje.

 
  
MPphoto
 

  Klaus-Heiner Lehne (PPE-DE).(DE) Paní předsedající, děkuji vám mnohokrát. Budu velmi stručný. Zaprvé, samozřejmě socialisté nejsou odpovědní za krizi. Nikdo ve sněmovně to neřekl. Všichni víme, čí chyba to je, to bylo již podrobně prozkoumáno. Nicméně správně jsem zdůraznil, že za mnoho let byli socialisté odpovědni za blokování provádění jasných pravidel transparentnosti vztahujících se k zajišťovacím fondům a soukromému kapitálu, a to jsem doložil příklady. Taková je prostě skutečnost.

Pokud jde o pozměňovací návrhy, o nichž byla řeč, rád bych zmínil jen jeden bod, a to problém daňových rájů. V tom se naprosto shodneme. Otázka je jen, v jaké fázi budeme hlasovat pro. Dnes budeme diskutovat o pozměňovacím návrhu 25 o usnesení týkajícím se Lisabonské strategie, která se právě tímto tématem zabývá. Skupina bude hlasovat v jeho prospěch. Proto nemám žádné problémy s otázkami, které jste zmínil.

 
  
MPphoto
 

  Alexandr Vondra, úřadující předseda Rady. − Paní předsedající, měli jsme velmi dlouhou a přínosnou rozpravu a předsednictví je vděčné všem poslancům této sněmovny za jejich komentáře.

Správně identifikovali velmi závažné výzvy, kterým v současnosti čelíme, a zejména důsledky finanční a hospodářské krize. Jak jsem zdůraznil ve svých úvodních poznámkách, toto téma bude v centru rozprav na setkání Evropské rady příští týden. Navzdory rozsahu krize se předsednictví domnívá, že Evropská unie se může dohodnout na různých složkách přístupu, který nás posune dál.

Neexistuje jiná možnost než postupovat proti této hluboké krizi společně. Proto podporuji mnohé výzvy, které zde dnes zazněly, k větší odpovědnosti a intenzivnější spolupráci. Také se domnívám, že nejen můžeme a musíme jednat společně, abychom vyřešili problémy Evropy, ale také že Evropská unie je dobře umístěná na to, aby byla součástí globálního řešení. Tato krize je sice hluboká, ale když jednáme společně, má Evropa nezbytné intelektuální, finanční, lidské a regulační zdroje, aby mohla pokračovat v určování a provádění vhodných odpovědí.

Joseph Daul řekl, že příští zasedání Evropské rady nebude jen dalším summitem, a nepochybně má pravdu. Příspěvek ke globálnímu řešení začíná převzetím vůdčí úlohy na konferenci G20 v Londýně začátkem příštího měsíce. Na včerejším setkání Rady ministři Ecofinu schválili oblast působnosti pro účast EU na tomto důležitém setkání. Dohodli se zejména na potřebě bližší mezinárodní koordinace makroekonomických politik a globálních finančních nařízení založených na zvýšené transparentnosti a zodpovědnosti – a to nás zavádí zpět k naší debatě o zajišťovacích fondech a dalších citlivých tématech. Všichni se shodli na posílené spolupráci mezi finančními orgány na mezinárodní úrovni, na posílení MMF a na potřebě zabývat se úlohou mnohostranných rozvojových bank při odvracení účinků krize na nejchudší světové populace.

Mluvíme-li o potřebě solidarity, musíme si uvědomit, že tato evropská solidarita musí být doprovázena vnitrostátně odpovědnými politikami pro udržitelný finanční rozvoj v Evropě. Je pravda, že Američané utrácejí, ale nežádají o pomoc MMF a nemají Pakt o stabilitě zajišťující integritu jejich měnové zóny. My musíme investovat do své budoucnosti, ale k tomu musí docházet způsobem, který nepodryje dlouhodobou udržitelnost našich veřejných financí nebo pravidel hry na vnitřním trhu.

Mnozí z vás se dnes zmiňovali o velmi reálných obavách občanů vzhledem k rostoucí nezaměstnanosti. Martin Schulz řekl, že problémem jsou „pracovní místa, pracovní místa, pracovní místa“ – a má pravdu. Nepochybně potřebujeme udržovat zaměstnanost, a přestože mnohá opatření zůstávají v kompetenci členských států, některé věci udělat můžeme. Dovolte mi jeden příklad. Včera Ecofin dospěl k dohodě o snížení DPH v sektorech služeb s vysokým podílem lidské práce, jako jsou restaurace atd. Pokud si vzpomínáte, toto bylo na pořadu již mnoho let, aniž bylo nalezeno řešení, a teprve včera, během předsednictví mé země, jsme dokázali v této citlivé otázce dosáhnout dohody.

Zaměstnanost by měla být a je hlavním tématem tří zpráv, kterými se dnes zabýváme. Hodláme se tímto problémem zabývat na zasedání příští týden. Je to klíčová část Lisabonské strategie. Souhlasím s těmi, kteří říkají, že současná krize není důvodem pro opuštění Lisabonské strategie. Vlastně je to jen další důvod, proč zajistit splnění hlavních cílů Strategie.

Předsednictví věnuje této otázce zvláštní pozornost, a proto jsme svolali na začátek května dodatečnou schůzi o problému rostoucí nezaměstnanosti. Příští týden hodláme dohodnout některé konkrétní tendence, které budou tvořit základ pro naše diskuse a možná i pro rozhodnutí, která přijmeme v květnu.

Někteří z vás se také zmínili o potřebě dosažení dohody o zmírnění a přizpůsobení se změnám klimatu při přípravách na zasedání v Kodani. Graham Watson se ptal, kolik budeme muset zaplatit. Domnívám se, že to je předčasné. Existují nějaké odhady – například ve sdělení Komise právě o této záležitosti, které obsahuje odhady různých nevládních organizací a institucí – a ty jsou poměrně vysoké. Bylo by však předčasné říkat nyní nějaké odhady. Musíme počkat na USA a ostatní účastníky procesu, aby nás informovali o svých plánech, a ty hodláme zjistit na setkání s administrativou pana Obamy v Praze začátkem dubna. Otevírat účet v tuto chvíli by nebyl správný taktický tah.

Samozřejmě vás budeme plně informovat o všech aspektech příštího zasedání Evropské rady a já zajistím, aby byl předseda vlády Topolánek plně seznámen s názory, které zde dnes zazněly. Na příštím plenárním zasedání podá Parlamentu zprávu o výsledku Evropské rady a já se těším na konstruktivní výměnu názorů při té příležitosti.

 
  
MPphoto
 

  Günter Verheugen, místopředseda Komise. (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, souhlasím s těmi, kteří říkali, že krize byla dlouho podceňována a špatně chápána. Proto je zřejmě dobré, pokud se alespoň pro začátek shodneme na tom, že nevíme, jak vážná tato krize nakonec bude. Kromě toho nevíme, jak dlouho bude krize trvat, a tudíž ani nevíme, zda jsme již udělali dost. Je mi líto, že tentokrát musím odporovat panu Junckerovi.

Nevíme ani, jestli to, co jsme udělali, bude mít vliv, či nikoli. V tuto chvíli nevíme ani to. Jediné, co skutečně víme, je, že se z této krize nedostaneme, pokud se nám nepodaří rychle oživit finanční sektor.

Toto byl začátek problému a mezitím se relativně vyjasnilo, jak se to všechno přihodilo. Také víme, proč opatření, která byla již přijata, aby stabilizovala finanční sektor, neměla žádný vliv, nebo alespoň žádný uspokojivý vliv. To proto, že banky jsou si vědomy, že stále čelí vážným problémům. Banky si v současné době vytvářejí zásoby na rizika, protože vědí, že některá rizika v jejich účtech dosud nebyla odhalena. V tomto ohledu musíme přijmout vhodná politická opatření.

Nicméně, jedna věc je jasná. Finanční sektor nemá možnost vrátit se do doby před krizí. Každý, kdo si představuje, že stát a Evropská unie jsou nyní odpovědné za regulaci a potom půjde vše přesně jako předtím, se velice plete. Je zjevné, že potřebujeme pro finanční sektor a finanční instituce silný dlouhodobý kontrolní systém, který nezahrnuje pouze Evropu. Je velmi důležité, abychom spolu s našimi partnery zavedli systém globální správy. Toho budeme schopni jedině ve spolupráci s našimi partnery, pokud my Evropané zaujmeme jasný společný postoj. Čím více se shodneme v této otázce, tím lepší jsou naše šance dosáhnout výsledků, jaké chceme. Pokud hlavní města Evropy budou vysílat konfliktní signály do Washingtonu, Pekingu a Tokia, vyhlídky na zavedení účinného systému globální správy jsou malé.

Nicméně se shodneme, že současná situace je potenciálně velmi výbušná, pokud jde o sociální sféru, jednoduše proto, že ať uděláme pro stabilizaci finančního sektoru cokoli, nebude to dostatečné pro podporu společností v reálné ekonomice, které jsou v nesnázích následkem finanční krize. To všichni víme.

Evropská reakce na krizi v reálné ekonomice, krizi mezi podniky a průmyslem, je reakce, která se soustředí na pracovní místa. Skutečně to netkví v devidendách pro akcionáře nebo bonusech pro manažery. Reakce spočívá v zajištění, aby lidé, kteří jsou za krizi odpovědní velmi málo nebo vůbec, jinými slovy pracovníci, mohli zůstat ve svých zaměstnáních, protože jinak nemohou žít nezávislý život ve svobodě a s důstojností.

Chceme ochraňovat pracovní místa v evropském hospodářství, a proto byly rozpočtové programy nezbytné. Můžeme se dohadovat, jestli mohly nebo by měly být větší. Nicméně problém je, že v rozpočtu Společenství není v tomto ohledu žádná flexibilita. Pro nás v Evropském parlamentu nebo v Evropské komisi je snadné říci, že potřebujeme velký balíček pro hospodářskou obnovu a že musíme napumpovat velké sumy peněz do ekonomiky, protože to nebudou naše peníze, my žádné peníze nemáme. Vždycky to budou peníze z členských států a prosím, nezapomeňte, že úlohu zde hrají samozřejmě také vnitrostátní parlamenty.

Snažili jsme se zajistit, aby rozpočtové programy byly organizovány tak, aby krátkodobé potřeby neohrozily dlouhodobé cíle. Právě to zmiňovalo několik řečníků ze všech parlamentních skupin, jinými slovy že proděláváme hospodářskou transformaci, transformaci na nízkouhlíkové hospodářství, na hospodářství méně náročné na zdroje a na hospodářství založeném na znalostech. Tato transformace musí během krize pokračovat. Proto říkáme společnostem, aby neomezovaly výzkum a vývoj nebo inovaci a aby si udržovaly své hlavní pracovní síly. Finanční opatření, která přijímáme, musí tyto cíle podporovat. Souhlasím s každým, kdo říká, že se věci možná daly udělat lépe. Nicméně musíme vždy mít na paměti, že peníze, které zde vynakládáme, nejsou peníze Evropské unie. Jsou to peníze z členských států a v členských státech se zvažují i jiné faktory kromě těch, jež my považujeme v tomto případě za vhodné. Ekonomický model Lisabonské strategie, o němž jsme dnes také diskutovali, nezahrnuje nezávislý trh. Lisabonská strategie není založena na předpokladu, že nejlepší tržní hospodářství je takové, které se rozvíjí samo v radikálních podmínkách volného trhu. Strategie naopak tvrdí, že pokud má trh splnit své sociální a environmentální povinnosti, potřebuje pravidla. Za tato pravidla odpovídají politici a my se od tohoto úkolu nesmíme odklánět. Proto jsem přesvědčen, že cíle Lisabonské strategie zůstávají nezměněny a že otázka “Jak je možné, že jsme se dostali do této krize, přestože máme Lisabonskou strategii?” je špatně položená. Jiná hospodářská strategie v Evropě by nedokázala zabránit makroekonomickým nevyváženostem a chybám na mezinárodních finančních trzích, které vedly k této krizi.

Dovolte mi zakončit konstatováním, že chceme zajistit, aby co možná nejvíce evropských společností prošlo krizí bez poskvrny. To znamená, že jim musíme pomoci získat finance. To se mi v současnosti jeví jako hlavní problém, protože úbytek úvěrových zdrojů postihuje jak velké, tak malé organizace.

Evropská investiční banka dělá, co může. Měli bychom Evropské investiční bance za její vysoce flexibilní přístup poděkovat. Nicméně nyní už dosáhla limitu svých možností. Již je jasné, že nebude možné splnit požadavky na půjčku velkých a malých evropských společností ve druhé polovině letošního roku, protože Evropská investiční banka již dosáhla svých limitů. Každý by si měl uvědomit, že situace bude velmi vážná, a tak stojí za to zvážit, jestli my zde v Parlamentu můžeme zlepšit situaci evropských společností, například rychlým projednáním a přijetím návrhů Komise, které mají za cíl zabránit tomu, aby evropské společnosti musely platit zbytečné výdaje.

Předložili jsme návrhy, které by mohly vést ke snížení výdajů evropských společností až o 30 miliard EUR ročně. Urychlené přijetí těchto návrhů by bylo důležitým příspěvkem k překonání krize.

Komise je přesvědčena, že před tímto summitem se výhody a rizika evropské integrace ukážou jasněji než dříve. Mezi výhody zjevně patří spojení našich sil, koordinované a soustředěné jednání a využívání veškeré naší kreativity s cílem vyjít z krize posíleni. To nám umožní vykompenzovat skutečnost, že narozdíl od Spojených států amerických nemůžeme vydávat rozhodnutí centrálně a provádět je všude, ale musíme zajistit, aby se na nich shodlo 27 členských států.

Zároveň jsou ale více než kdy jindy patrná i rizika – rizika, kterým budeme všichni vystaveni, pokud se jeden nebo více členských států v této situaci rozhodne pro protekcionismus nebo hospodářský nacionalismus namísto solidarity a společného přístupu. Bez sdíleného kompasu, který nás provede touto krizí, se bohužel všichni ztratíme v mlze, která krizi způsobila.

 
  
MPphoto
 

  Elisa Ferreira, zpravodajka.(PT) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, dámy a pánové, krize je horší, než jsme čekali, a nezaměstnanost stoupne víc, než jsme předpovídali. Existují dobré důvody, proč si myslet, že plánovaný evropský stimul nebude dostatečný, ale již teď je jasné, že trvá příliš dlouho, než se dostane k lidem.

Postoj Parlamentu je, a byl, pevný a jasný a já doufám, že takový bude i nadále. Naším cílem je udržovat zaměstnanost a vytvářet nové pracovní příležitosti s územní i sociální soudržností a solidaritou. V této době krize lidé nemohou důvěřovat Evropě, která nemá odpověď, Evropě, která je bezmocná v řešení problémů, kterým čelí. Co bude tedy Parlament od Komise požadovat? Prostřednictvím těchto zpráv žádá koordinování vnitrostátních opatření a aby Komise využila k jednání veškeré dostupné prostředky. Jako rozpočtový orgán k tomu také dává Komisi veškeré možnosti. Žádá Komisi, aby zahájila evropskou iniciativu pro zaměstnanost a prohlásila, že je nezbytné mít plán na provádění opatření pro regulaci finančního trhu a také pro poskytování úvěrů pro reálnou ekonomiku. A co Parlament žádá po Radě? Žádá Radu zejména o to, aby znovuobjevila politickou vůli, která je v jádru konstrukce evropského projektu. Evropská unie stojí na hospodářské soutěži, ale stojí také na soudržnosti a solidaritě. Nemůžeme mít jednotný trh bez této záruky solidarity a soudržnosti. Proto jsme všichni předali Evropě národní nezávislost, kterou jsme měli před vstoupením do tohoto projektu.

 
  
MPphoto
 

  Jan Andersson, zpravodaj.(SV) Paní předsedající, tato krize se nyní stává pro lidi skutečností, nezaměstnanost začíná stoupat, a stoupá rychle, a my začínáme vnímat sociální důsledky krize. Pokles se prohlubuje více, než jsme si ze začátku mysleli. Nezaměstnanost a sociální důsledky budou větší.

Rád bych něco řekl Skupině Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté) a Evropských demokratů zde v Parlamentu. Pan Hökmark zde není, ale krizi svádí na návrh socialistické skupiny v Evropském parlamentu. To je jako zastřelit pianistu, když se vám nelíbí jeho píseň. V Evropě samozřejmě máme vlády středu a pravice. A právě tyto vlády nejsou schopny konat, tyto vlády vykazují nedostatek koordinace a nedostatek solidarity.

Nyní jde o záležitost pracovních příležitostí, systémů sociálního zabezpečení a veřejného sektoru. Říkám Komisi a Radě před summitem: je třeba, abychom jednali nyní, je třeba, abychom jednali koordinovaně, je třeba, abychom vyvinuli dostatečné úsilí, a je třeba udělat to solidárně. A je třeba to udělat teď. Nemůžeme čekat na summit v květnu. Otázky zaměstnanosti musí nyní být prioritní položkou.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Evgeni Kirilov, zpravodaj.(BG) Děkuji vám, paní předsedající. Politika soudržnosti ukázala, jak přispívá k překonání sociálních a hospodářských problémů a k provádění strukturálních reforem v členských státech a jejich regionech. Dosud získané zkušenosti a značné vyčleněné zdroje, hovoříme o více než 340 miliardách EUR za období 7 let, jsou v současné hospodářské krizi nezbytnou nutností a je nesmírně důležité, aby tyto peníze byly skutečně využity, a to co nejlépe, ve prospěch evropských občanů a obchodu. V době, kdy pro zotavení evropského hospodářství záleží na každém euru, si nemůžeme dovolit, aby byly tyto fondy využity nesprávně. Proto také vítáme zjednodušení pravidel a vyžadujeme, aby byla řádně prováděna.

Pane Verheugene, když jste dnes hovořil, řekl jste jednu pravdu: nevíme, jak dlouho bude krize trvat. Ale jednu věc bychom měli dnes říci: rozhodnutí, která děláme, a samozřejmě rozhodnutí, která příští týden přijme Evropská rada, musí letos přinést výsledek. Dokonce bych řekl, že tyto výsledky musí být dosaženy do letošního léta. To od nás očekávají evropští občané, aby viděli světlo na konci tunelu a mohli doufat v cestu ven z krize, a navíc rychlou.

Rád bych pronesl poznámku směrem k několika kolegům poslancům, kteří se dnes pokoušeli vložit ekonomickou dělicí čáru mezi staré a nové členské státy. Domnívám se, že právě tato politika soudržnosti, o níž budeme dnes rozhodovat, je v rozporu s myšlenkami, které navrhují. Vše se mi to jeví jako nesmírně škodlivé a my musíme spojit své snahy, abychom to překonali. Děkuji vám.

 
  
MPphoto
 

  President. – Obdržela jsem pět návrhů usnesení(1) předložených v souladu s článkem 103 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat dnes, ve středu 11. března.

Písemná prohlášení (článek 142)

 
  
MPphoto
 
 

  John Attard-Montalto (PSE), písemně. – Jako součást obnovené Lisabonské strategie v roce 2008 byly přijaty pokyny a zůstanou platné do roku 2010. Všechny členské státy, včetně Malty, musely nastavit své strategie tak, aby umožňovaly nárůst pracovních míst. Byly stanoveny pokyny pro zaměstnanost. Její financování je nezbytné a Evropský sociální fond může financovat nejnaléhavější opatření, která mají členské státy přijmout, a to jak z hlediska flexikurity, tak z hlediska dovedností.

Flexikurita je integrovaný politický přístup, jehož cílem je usnadnit přizpůsobivost pracovníků a podniků. Zadruhé, musíme vyvinout velké úsilí v oblasti zvyšování úrovně dovedností. K takovému zlepšování musí docházet na všech úrovních způsobilosti.

Zaprvé, zvyšování úrovně dovedností bude zbytečné, pokud nebude vyhovovat potřebám pracovního trhu.

Zadruhé, je třeba upřednostňovat tři strategie:

- zlepšování přizpůsobivosti pracovníků a podniků;

- přivedení více lidí do zaměstnání a zajištění toho, že v zaměstnání setrvají, aby mohla být zvýšena nabídka pracovních sil a realizovány systémy sociální ochrany;

- zvýšení investic do lidského kapitálu prostřednictvím lepšího vzdělání a kvalifikace.

 
  
MPphoto
 
 

  Adam Bielan (UEN), písemně. (PL) Pane předsedo, při poslechu této rozpravy jsem se nemohl ubránit pocitu, že ve sněmovně vládne atmosféra soupeření, jakási přetahovaná – staré členské státy proti novým. Zdá se mi, že obviňování a ukazování prstem jeden na druhého kvůli tomu, kdo si zaslouží být v EU, není všelék na naše problémy.

Především je třeba mít na paměti, že občané nás poslouchají a čekají od nás ochranu. Právě nyní chtějí vidět, k čemu je sjednocená Evropa. Měli bychom tuto rozpravu využít jako příležitost k zamyšlení nad tím, jak omezit sociální dopady současné krize.

My říkáme „ano“ Lisabonské strategii, protože přináší výsledky – díky Lisabonské strategii bylo v EU vytvořeno téměř 7 milionů nových pracovních míst. Ale jaká pracovní místa to jsou? Často zahrnují sezonní práce nebo práce na částečný úvazek, a pokud jde o práce na plný úvazek, údaje o zaměstnanosti zůstávají stejné.

To jednoduše dokazuje, že se Evropa musí naučit využívat svůj vlastní potenciál. Měli bychom investovat do špičkových technologických produktů, které vyžadují vysoce kvalifikované pracovníky – to je naše přidaná hodnota, sektor, v němž nemáme konkurenci. V tomto ohledu je nesmírně důležité prodloužit období pro využívání finančních zdrojů a zjednodušit postup podávání přihlášek, zejména pro nové členské státy.

 
  
MPphoto
 
 

  Sebastian Valentin Bodu (PPE-DE), písemně.(RO) Světová hospodářská krize nás všechny zaskočila, ať již mluvíme o bankách, nadnárodních společnostech nebo dokonce o mezinárodních institucionálních strukturách. Světové hospodářství je těžce zasaženo a přežití globálního finančního systému je skutečně ohroženo. Domnívám se, že nikdo nebude odporovat, když řeknu, že závažnost současných problémů vyžaduje soustředěné úsilí na evropské úrovni. Abychom se dostali z krize, naprostou nutností je solidarita.

Zastupuji v Evropském parlamentu Rumunsko, zemi na jihovýchodě Evropy. Mohu říci, že vliv hospodářského růstu o více než 7 % v roce 2008 kvůli bouřlivým ekonomickým podmínkám, které začínají útočit, mizí. Plán hospodářské obnovy vypracovaný Evropskou komisí musí mít dopad v každém koutě starého kontinentu. Některé části Evropy se nesmí cítit vynechány a bezmocné vůči nepříznivé situaci, kterou samy nezavinily.

Domnívám se, že toto je pro Evropskou unii, nejodvážnější politický projekt za posledních několik set let, nejdůležitější zkouška. Země na celém kontinentu musí ukázat, že jsou jednotná síla. Podle José Manuela Durão Barrosa, předsedy Evropské komise, bude Evropa posuzována především podle výsledků této zkoušky. S tímto výrokem naprosto souhlasím.

 
  
MPphoto
 
 

  Cristian Silviu Buşoi (ALDE), písemně.(RO) Domnívám se, že iniciativa navrhující plán hospodářské obnovy v současné krizi je vítána. EU potřebuje přijmout společný, jasný a účinný postoj, abychom co nejvíce minimalizovali dopady krize z hlediska intenzity a trvání.

Potřebujeme jasnější předpisy pro finanční odvětví, zejména pokud jde o investice zahrnující vysoký stupeň rizika, jako jsou zajišťovací fondy.

V této době je nejdůležitější solidarita mezi členskými státy. Je samozřejmé, že členské státy přijmou opatření specifická pro jejich vlastní potřeby, ale nesmí být v rozporu s vnitřním trhem a EMU. Prioritou musí být usnadnění úvěrů, zejména pro malé a střední podniky, které jsou hybnou silou hospodářského růstu a jsou schopné vytvářet pracovní příležitosti. Intervenční opatření státu musí být však přechodná a poté musí být striktně dodržována pravidla hospodářské soutěže.

Kromě toho musí opatření pro boj proti krizi být integrována jako součást odpovědné rozpočtové politiky. Přestože procházíme krizí, domnívám se, že je obzvláště důležité dodržovat Pakt o stabilitě a růstu, protože navyšování rozpočtového deficitu může být katastrofální rozhodnutí z dlouhodobého hlediska, zvláště pro budoucí generace.

 
  
MPphoto
 
 

  Daniel Dăianu (ALDE), písemně. – Pan komisař Joaquín Almunia nedávno řekl, že členské státy eurozóny, které se potýkají s velkými nesnázemi, by mohly využívat pomoci od ostatních členů EU. Proč tato nabídka kolektivní odezvy nebyla naznačena členským státům, které nepatří do eurozóny? Nejspíše je něco špatného na rozšíření pomocných balíčků na Lotyšsko a Maďarsko. Zmírnění velmi velkých nerovností je v podstatě rozumné. Ale velmi záleží na tom, jak k tomu dojde. Mají být rozpočtové deficity drasticky sníženy, když soukromý sektor dramaticky snižuje svou činnost? Procyklickým opatřením je třeba zabránit, a to jak za vzestupu, tak během poklesu. Pokud veřejné rozpočty nejsou hlavním důvodem velkých vnějších deficitů, proč by měly nést hlavní nápor zmenšování? Jen si vzpomeňte na ponaučení z asijské krize před deseti lety. Politika také musí myslet na to, jak odradit spekulativní útoky na měny nových členských států. Pouhé drastické snížení rozpočtových deficitů by v tomto ohledu ani nepomohlo. Doufejme, že budoucí schůzky Ecofinu podpoří lepší postoje ohledně finanční pomoci. A až se k pomocným balíčkům připojí MMF, měl by vzhledem k současným výjimečným okolnostem zvážit vhodnost svého tradičního přístupu k nakládání s makroekonomickými nevyváženostmi.

 
  
MPphoto
 
 

  Vasilica Viorica Dăncilă (PSE), písemně. – (RO) Rumunsko musí využívat nových příležitostí, které poskytují strukturální fondy.

Centrální a místní veřejné orgány v Rumunsku musí co nejrychleji a nejúčinněji využít příležitosti, kterou nabízí Evropská komise z hlediska usnadnění přístupu ke strukturálním fondům Společenství. Musí mít k těmto fondům přístup, aby mohla vznikat nová pracovní místa, být nabízeno profesní vzdělávání prostřednictvím programů celoživotního vzdělávání za účelem profesního přeškolování, a také aby mohla být poskytována podpora malým a středním podnikům.

Urychlení a zjednodušení přidělování financí Společenství může pomoci hospodářské obnově díky finanční injekci do cílených oblastí. Tyto platby budou rychlejší a flexibilnější a proběhne jen jediná platba, která umožní, aby požadované projekty z oblastí, jako je infrastruktura, energetika nebo životní prostředí, byly provedeny v krátkém čase.

Na druhé straně rumunské úřady musí, aby dodržely postupy EU, zajistit spolufinancování části provádění projektů, aby mohly být provedeny co nejrychleji od chvíle obdržení peněz z EU.

Návrhy evropské exekutivy jsou zaměřeny na řadu opatření pro urychlení prioritních investic na vnitrostátní a regionální úrovni v členských státech a zároveň na zjednodušení přístupu k dotacím a navýšení finančních zdrojů dostupným malým a středně velkým podnikům.

 
  
MPphoto
 
 

  Dragoş Florin David (PPE-DE), písemně.(RO) Hlavní rysy společné členským státům Evropské unie jsou demokracie, stabilita, zodpovědnost a soudržnost. Zpráva pana Kirilova o politice soudržnosti a investování do reálné ekonomiky zdůrazňuje význam těchto rysů společných členským státům jako prvního požadavku ve společné strategii pro uskutečňování sociálních a hospodářských politik. Evropské hospodářství dnes trpí následkem světové finanční krize a nejhlubší a nejvážnější recese za posledních 60 let. Musíme členské státy nabádat, aby vyhledávaly příležitosti pro synergii mezi financováním z politiky soudržnosti a z ostatních finančních zdrojů Společenství, jako je TEN-T, TEN-E, Sedmý rámcový program pro výzkum a technický vývoj, rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace, stejně jako finance přidělené Evropskou investiční bankou a Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj. Zároveň musí členské státy zjednodušit a usnadnit přístup k financím nabízeným prostřednictvím finančních nástrojů JESSICA, JASMINE a JEREMIE, aby přiměly malé a střední podniky a příslušné příjemce k jejich častějšímu využívání. Rád bych zakončil blahopřáním panu zpravodaji Kirilovovi za jeho příspěvek ve formě této zprávy.

 
  
MPphoto
 
 

  Bairbre de Brún (GUE/NGL), písemně. (GA) Žijeme v období hospodářské nejistoty. Evropská unie má odpovědnost přesvědčit se, jestli je možné poskytnout vnitrostátním a regionálním úřadům flexibilitu, aby fondy EU podléhaly lepšímu vlastnictví v zájmu řešení této nebývalé situace.

Opatření v plánu pana komisaře Huebnera Politika soudržnosti: investování do reálné ekonomiky jsou praktická a jsou to opatření, která by měla být přijata domácími orgány bez prodlení.

Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) může nyní být využíván pro zajištění částečného financování pro ekologické investice do nízkopříjmové bytové zástavby, tedy něčeho, co by mělo být využíváno k vytváření a udržování pracovních míst ve stavebním průmyslu – který je velmi těžce zasažen – a co by nám zároveň pomohlo dostat se blíže ke splnění našich závazků v oblasti klimatu.

Platby odškodného z Evropského sociálního fondu by mohly skutečně stimulovat strádající veřejné sektory a malé a střední podniky by měly těžit z doporučených změn pro snazší přístupnost hotovostního toku.

Toto je krok správným směrem. Některé formulace v Kirilovově zprávě ve vztahu k Lisabonské strategii mi připadají politováníhodné.

 
  
MPphoto
 
 

  Adam Gierek (PSE), písemně. (PL) Jak můžeme bojovat proti finanční krizi? (Evropský plán hospodářské obnovy) S finanční krizí se lze vypořádat buď z krátkodobého, nebo z dlouhodobého hlediska. Krátkodobá metoda je založena na odstraňování neduhů, které se rozvinuly v posledních desetiletích a které vedly ke ztrátě likvidity bankami, oběhu „infikovaných“ bondů a nedostatečnému souladu finanční politiky s aktuální obecnou politikou.

Země, které finančně pomáhají bankám, neodstraňují příčiny krize. Základní příčinou krize je podle mého názoru neoliberální mechanismus působící v ekonomice, tedy orientace na krátkodobý zisk a přehlížení dlouhodobého zájmu, abych jmenoval alespoň jeden rys.

Dlouhodobá metoda by tedy měla napravit mechanismus spravující chod hospodářství tím, že opustí dogmata takzvaného volného trhu. Členské státy a Evropská komise by neměly přebírat role mechanismů konkurenčně zdravého trhu, ale mají povinnost předcházet neduhům. To znamená, že, zaprvé, krátkodobý zisk by neměl zastiňovat dlouhodobé zájmy, které jsou výsledkem například rozvoje infrastruktury, výstavby veřejných budov, ochrany přírodního prostředí nebo hledání nových, a někdy méně ziskových, zdrojů energie.

Zadruhé, se všemi formami vlastnictví by se mělo nakládat stejně a výběr jedné nebo jiné by měl být založen na účinnosti řízení jednotlivých forem.

Zatřetí, členské státy a Evropská komise by měly převzít funkce koordinátorů oblastí finanční i obecné politiky.

Začtvrté, členské státy a Evropská komise by měly vyvinout metody pro koordinování mezinárodní měny a finančního trhu, který je náchylný ke spekulacím, protože se chová spontánně.

 
  
MPphoto
 
 

  Genowefa Grabowska (PSE), písemně. (PL) Hospodářská krize již zasáhla i Evropu. Nejprve postihla rozvinuté ekonomiky, poté se rozšířila do rozvojových a nových ekonomik. Nejnovější předpovědi pro rok 2009 předvídají hospodářský růst na úrovni -1 % nebo nižší. To znamená, že se nacházíme v době jedné z nejvážnějších recesí, která kdy postihla Evropské společenství.

Souhlasím s panem zpravodajem, že individuální opatření přijímaná jednotlivými zeměmi nestačí, ani když jsou podpořena převody kapitálu do odvětví nejvíce ohrožených krizí. Naše ekonomiky jsou vzájemně propojeny a krize je globální, a proto navrhovaná opatření pro obnovu musí také tvořit reakci, která je povahou a rozsahem globální. Navíc musí ctít základní zásadu EU, konkrétně zásadu solidarity. Jedině tak si budeme moci uchovat územní a sociální soudržnost v rámci EU. Domnívám se, že v takové době krize také zásada solidarity dostává nový politický rozměr.

Kromě toho souhlasím se znepokojením vyjádřeným ve zprávě ohledně lidí, které krize postihla. Musíme znovu zpřístupnit půjčky rodinám a firmám, a zejména malým a středním podnikům, které jsou základním kamenem evropského hospodářství. Jedině takový cíl, spolu s ochranou úspor občanů, ospravedlňuje využití veřejných fondů na záchranný plán. Kdybychom jako součást evropského záchranného plánu dokázali ukončit daňové ráje, byl by boj proti krizi nepochybně snazší a účinnější.

 
  
MPphoto
 
 

  Louis Grech (PSE), písemně. – Domnívám se, že s prohlubující se krizí a jejím koncem v nedohlednu bude nezbytné zajistit více financí, abychom stabilizovali evropské hospodářství a zastavili sestupnou spirálu. Mezi další omezení patří stupňující se nezaměstnanost a ohromná nejistota na trhu práce. Nedostupnost úvěrů spolu s nárůstem veřejného deficitu je stále velkým problémem a klíčovým faktorem, chceme-li se úspěšně a účinně vypořádat s hospodářskou recesí. Je velmi důležité, aby byla obnovena dostatečná nabídka úvěrů a aby se mohly peníze používat jako ekonomický stimul, tedy plynout do rodin a společností. Je nezbytné vytvořit podněty pro přilákání kapitálových investic. Bohužel, v současné době neexistuje žádný evropský mechanismus nebo instituce schopná koordinovat integrovanou kontinentální obnovu, a proto znovu používáme různá řešení, která mohou jako celek selhat, protože ekonomiky členských států jsou vzájemně velmi provázané. Evropské snahy o obnovu musí jít ruku v ruce s regulačními změnami, abychom zabránili opakování chyb, které nás do této krize zavedly. Nedostatek regulace a chabý dohled byly u zrodu problému a my potřebujeme znovu zavést účinné předpisy.

 
  
MPphoto
 
 

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně.(PT) Pochopit vážnou sociálně ekonomickou situaci, která zasáhla země EU, včetně Portugalska, budeme schopni, jedině když si uvědomíme cíle tohoto „integračního procesu“ a jak jeho politiky leží v základech současné kapitalistické krize, která má jedno z epicenter v EU.

V posledních 23 letech podporovala EHS/EU oběh kapitálu a financializaci hospodářství; liberalizovala trhy a podporovala privatizaci; sloučila společnosti a podporovala nadprodukci, přemístila a zničila výrobní kapacitu; prosazovala ekonomickou nadvládu některých za cenu závislosti jiných, podněcovala využívání dělníků a častější převody zvýšené produktivity práce na kapitál; centralizovala vytvořené bohatství; a zvětšovala sociální nerovnosti a regionální asymetrie, to vše pod kontrolou velmocí a velkých hospodářských a finančních skupin. Toto jsou hlavní příčiny nenapravitelné kapitalistické krize.

Není to „krize“, ale politiky vlastní kapitalismu, které jsou příčinou nezaměstnanosti, nejistoty, nízkých platů, zhoršení životních podmínek, chudoby, nemoci, hladu a vzrůstající nesnáze, kterým čelí pracovníci a obyvatelé obecně.

Proto vítáme velkou demonstraci, kterou chystá CGTP-IN, obecná konfederace portugalských pracujících, na 13. března, za snahu o vytvoření více pracovních míst, vyšší platy a více práv.

 
  
MPphoto
 
 

  Gábor Harangozó (PSE), písemně. – Unie potřebuje maximalizovat své úsilí o provádění důsledného rámce pro řešení světové finanční krize. Pokud chceme obnovit důvěru veřejnosti a zdravý finanční systém, měli bychom jednat rychle, abychom udrželi zaměstnanost a hospodářskou aktivitu. Pro zmírnění negativních účinků recese, udržení sociálních standardů a úrovní zaměstnanosti by měly být provedeny některé změny v zájmu zjednodušení přístupu k dostupným zdrojům při zajištění větší transparentnosti a lepšího řízení. Závěry posledního zasedání rady EIT volaly po „urychleném dodatečném opatření ze strany ESF na podporu zaměstnanosti, zejména pro nejzranitelnější skupiny obyvatel, věnování zvláštní pozornosti nejmenším podnikům snížením nemzdových pracovních nákladů“. Rád bych proto požádal příští summit Rady, aby vážně zvážil vytváření a udržování pracovních míst prostřednictvím opatření pro spolufinancování souvisejících s přechodným snižováním nemzdových pracovních nákladů v zemích vážně postižených finančním nebo hospodářským poklesem. Největší pozornost by měla být věnována nejzranitelnějším skupinám obyvatelstva, těm, kteří nejvíce trpí dopady hospodářského a sociálního propadu, abychom zabránili dalšímu asymetrickému vlivu krize, která ohrožuje vyvážený rozvoj všech území v Unii.

 
  
MPphoto
 
 

  Tunne Kelam (PPE-DE), písemně. – Solidarita je dnes pro Evropu jednou z nejcennějších hodnot. Ovšem v současné hospodářské krizi se objevují známky toho, že evropská solidarita je podkopávána.

Více než kdy jindy musíme zabraňovat nejednotnosti mezi členskými státy – zabraňovat dělení na staré a nové, velké a malé. Rozdělení, které existuje mezi členskými státy patřícími do eurozóny a těmi, které do ní nepatří, nesmí poskytovat státům eurozóny privilegované postavení, z něhož by ovlivňovaly naši společnou budoucnost. Všechny členské státy se musí podílet na rozhodování stejnou měrou. Všem členským státům musí být zaručeno právo sdělovat své problémy a obavy, aby bylo dosaženo možných evropských řešení.

Evropa potřebuje hybnou sílu, aby překonala hospodářskou krizi s nejmenšími možnými škodami. Protekcionismus nemůže být odpovědí na hospodářskou krizi. Právě naopak, základem našich aktivit musí zůstat otevřenost a duch hospodářské soutěže. Tudíž, abychom mohli využít současného poklesu, mělo by být investováno více peněz do inovace, výzkumu a vývoje.

Jinými slovy, krize by měla být vnímána jako podnět k provádění Lisabonské strategie. Jedině plným využíváním této strategie založené na solidaritě můžeme zajistit pracovní místa a udržitelnost evropského hospodářství.

 
  
MPphoto
 
 

  Magda Kósáné Kovács (PSE), písemně.(HU) Nemá cenu snažit se vypočítávat křivdy. Nicméně vzájemně cítěná bolest mobilizuje zdroje a záměry. Mnozí připomínají krizi z roku 1929, přestože druhá světová válka, která následovala po ní, rozdělila Evropu mezi dvě různé cesty. Země bývalého východního bloku navíc zažily také traumatizující změnu režimu, ale v tomto případě jsme všichni stejně ohroženi světovou finanční a hospodářskou krizí, která navzdory některým počátečním znamením byla neočekávaná.

Od začátku krize se cesta Evropy již nemůže rozdělit ani na několik souběžných cest – nemohou být dvě rychlosti. Při devalvaci spekulativního kapitálu může každý očekávat ztrátu; ztráty se liší jen o stupeň. Paradigma společného trhu může přežít a zůstat konkurenceschopným, jedině pokud poskytneme společná, koordinovaná řešení. Duch protekcionismu nenabízí dobrou radu!

Úkolem členských států je vypracovat své finanční plány ve vzájemné spolupráci. Evropská unie může tento úkol doplnit zhodnocením, jak každý může dodat podporu podle svých prostředků, aby členské státy a občané, kteří jsou na konci řady, také skončili s pozitivním výsledkem. Střední a východní evropský region je v této řadě dále vzadu, z části z historických důvodů, z části proto, že nepřítomnost eura způsobila nedostatek důvěry a obrátila spekulativní kapitál proti nám. A přestože je nemožné jednat s některými členskými státy rovnocenně, tvrdím, že potřebujeme vypracovat systém podpory na evropské úrovni, který umožní, ve jménu solidarity, poskytnout pomoc, která je vhodná pro každý členský stát.

 
  
MPphoto
 
 

  Marian-Jean Marinescu (PPE-DE), písemně.(RO) Všechny zásady v Evropském plánu hospodářské obnovy musí figurovat ve vnitrostátních plánech hospodářské obnovy.

Přístupné fondy EU musí být použity na prioritní projekty a rozdělovány spravedlivě mezi členské státy, nicméně s přihlédnutím ke zvláštním případům.

Musíme účinně využít každé příležitosti. Proto je nesmírně důležité navrhovat příležitosti k využití fondů EU, protože to urychlí a zajistí flexibilitu v provádění tohoto plánu.

Projekty musí být prováděny rychle a účinně, aby se zotavila část pracovních sil, která prochází těžkým obdobím. Proto musí být radikálně zredukovány administrativní postupy, zejména časové rámce pro uplatňování postupů, abychom zaručili okamžitou účinnost tohoto procesu.

Navíc naprostou nutností mezi opatřeními, které je třeba přijmout, jsou ta, která se týkají přijímání legislativního rámce pro účinný boj proti daňovým rájům.

Je zjevné, že státní podpora musí být využívána obezřetně, aby se zabránilo vznikání problémů se soutěží. Zároveň však musíme podrobně analyzovat přínosy, které taková pomoc může mít, pokud jde o využití pracovní síly, a přihlížet k tomu, kde je tato pomoc více než nezbytná.

 
  
MPphoto
 
 

  Iosif Matula (PPE-DE), písemně.(RO) Evropská komise přiděluje významné částky na investice do energetické účinnosti, do výroby obnovitelné energie, stejně jako do budování transevropské dopravy a energetických sítí. Zajistit, aby se plynová a energetická krize, která vznikla v některých regionech EU, v budoucnu neopakovala, můžeme jedině prováděním rozumné politiky v této oblasti.

Propojení všech plynových a energetických sítí v Evropě zajistí uplatnění zásady solidarity: členský stát bude moci dovážet i vyvážet přírodní zdroje za normálních podmínek i během krize.

V této souvislosti musí členské státy využívat příležitosti financování, které nabízejí strukturální fondy na rozvoj projektů v oblastech, jako je infrastruktura, energetika a životní prostředí.

V zájmu zlepšení kvality těchto projektů a účinku jejich provádění musí členské státy EU využít maximální technické pomoci, kterou může Evropská komise poskytnout.

 
  
MPphoto
 
 

  Alexandru Nazare (PPE-DE), písemně.(RO) Vítám rychlost, s jakou instituce EU určily některá řešení současné hospodářské krize. Nicméně rád bych zdůraznil několik aspektů, které vyžadují bližší pozornost.

Zaprvé, financování projektů energetické infrastruktury. Jsem přesvědčen, že rozdělovat peníze co možná nejvíce projektům je od základu špatný přístup, protože zde je riziko neschopnosti pokrýt rozpočet potřebný na jejich dokončení. Nedávno, po diskusích o plynovodu Nabucco, jsem nabyl dojmu, že si zahráváme s ohněm. Nemůžeme přislíbit 250 milionů EUR na Nabucco, a potom říci, že snižujeme finance o 50 milionů EUR, a nakonec prohlásit, že by to vlastně měla být čistě soukromá investice. Přínos projektu Nabucco je neoddiskutovatelný a my si z politických a ekonomických důvodů nemůžeme dovolit s ním otálet.

Zadruhé, domnívám se, že se nesmíme nechat ovlivnit protekcionistickými tendencemi, které by ovlivnily fungování vnitřního trhu. Přestože tato krize má v celé EU nerovnoměrný dopad, musíme na ni zajistit jednotnou odpověď v souladu s cíly politiky soudržnosti a zásadami vnitřního trhu. Domnívám se, že je naprosto nezbytné zhodnotit dopad těchto pozměňovacích návrhů, abychom posílili účinnost opatření v novém finančním rámci pro období 2014–2020.

 
  
MPphoto
 
 

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE-DE), písemně.(RO) Aniž by byla nástrojem krizového řízení, tvoří politika soudržnosti třetinu rozpočtu EU, a je tak největším zdrojem investic do reálné ekonomiky, přičemž poskytuje ohromné příležitosti, zejména pro neustále znevýhodňované regiony. Proto bych rád upozornil na potřebu nalézt řešení zajišťující lepší vertikální zapojení regionů na evropské úrovni.

V podmínkách vytvořených současnou výjimečnou hospodářskou situací bych rád zdůraznil význam posílení flexibility, pokud jde o přístup k strukturálním fondům. Také vítám rozšíření příležitosti podpory investicím do energetické účinnosti, obnovitelných energií v bytové výstavbě a do odvětví čisté technologie.

 
  
MPphoto
 
 

  Sirpa Pietikäinen (PPE-DE), písemně.(FI) Paní předsedající, dámy a pánové, minulý týden Komise předložila Radě na její zasedání na konci měsíce své sdělení o hospodářské krizi. Komise také poskytla své první zhodnocení výsledků evropského hospodářského stimulačního balíčku. Komise považuje první výsledky za dobré a odhaduje, že opatření pro obnovu na vnitrostátní a evropské úrovni současně bude mít v období 2009–2010 celkovou hodnotu rovnající se zhruba 3,3 % HDP.

Blahopřeji panu zpravodaji k velmi solidní zprávě. Podle mého názoru je obzvláště důležitá potřeba koordinovat opatření členských států, kterou zpráva zdůrazňuje. Projevení tendencí je velmi znepokojivé. Členské státy mohou v projevech ujišťovat, že jsou připravené táhnout za jeden provaz, ale pokud jde o přijímaná opatření, děje se něco zcela jiného. Je nesmírně důležité, aby vedoucí představitelé EU přijímali rozhodnutí v souvislosti s tím, co říkají, a nepodléhali protekcionistickým tlakům, které jsou v některých zemích nesporně drastické.

EU potřebuje podniknout nový, ambiciózní krok, který představuje pokračování Lisabonské strategie. EU potřebuje stimulační balíček, který poskytuje podporu novým průmyslům jako základ pro konkurenceschopnost a růst. S investicemi do takových oblastí, jako je eko-modernizace, obnovitelné zdroje energie a informační technologie, je možné započít zdravou změnu v odvětví.

Krize je zároveň příležitost. Je to příležitost přeorganizovat celou panevropskou a globální finanční architekturu. Krize je také příležitost vést hospodářský růst po úplně nové cestě, se základem v obnovitelných zdrojích energie a energetické účinnosti. “Zelený New Deal”, jak je znám, musí být základem pro obnovu a nový růst. Tak při vytváření pracovních míst a zavádění inovací budeme řešit také výzvy změn klimatu.

 
  
MPphoto
 
 

  Zita Pleštinská (PPE-DE), písemně. (SK) Evropské hospodářství trpí důsledky globální finanční krize a nejrozsáhlejším a nejvážnějším poklesem za posledních 60 let. Tato krize je obrovským testem pro Evropu. Ovlivňuje podniky a také občany a jejich rodiny. Mnozí žijí ve strachu, zejména ze ztráty zaměstnání, a čekají, jak se k nim Unie zachová.

Evropa nesmí být jen součtem 27 vnitrostátních zájmů. Musí být založena na solidaritě a ochotě členských států a regionů co nejrychleji provést své programové cíle.

Mělo by nám být jasné, že v době hospodářské krize bychom se měli soustředit na lisabonské cíle, zejména v oblasti nezaměstnanosti. Právě politika soudržnosti má finanční nástroje, které se musí uplatňovat intenzivněji a flexibilněji v době krize. Finanční prostředky politiky soudržnosti EU v období 2007–2013 mohou významně pomoci při plnění cílů obnovené Lisabonské strategie EU pro růst a zaměstnanost, kterými jsou občané, společnosti, infrastruktura, energetika a výzkum a inovace. Potřebujeme zlepšit koordinaci a zbavit se protekcionismu a všech forem demagogie. Musíme obnovit kapitálové toky a převody kapitálu.

Jsem přesvědčená, že investice do inovací, nových technologií a ekoinovací přinášejí nové příležitosti, které jsou nezbytné pro zabezpečení účinné reakce na současnou finanční krizi. Musíme odstranit všechny bariéry a vytvořit skutečný vnitřní trh s obnovitelnou energií.

 
  
MPphoto
 
 

  Katrin Saks (PSE), písemně.(ET) Ráda bych poděkovala paní zpravodajce Ferreirové za významnou a aktuální zprávu. V současné krizi je nezbytné, aby existující fondy byly plně využity. Je politováníhodné, že většina členských států, které jsou oprávněné dostávat podporu ze strukturálních fondů a fondů soudržnosti v nové finanční perspektivě, nebyly schopny tyto fondy využít. Totéž se uplatňuje v mé rodné zemi, Estonsku. Je pro to několik důvodů: první, hlavní problém je administrativní kapacita členských států; v této oblasti by členské státy mohly dost udělat samy a mohly by vylepšit fungování administrativy. Druhý důvod pochází z Evropské unie. Je důležité, aby EU vytvořila flexibilnější podmínky. Například je zde problém s programy, kde musí být náklady udělány předem a poté jsou financovány zpětně. V současnosti je obtížné získat půjčky na tyto výdaje. Otázka, jaká opatření Evropská komise plánuje ohledně předběžných plateb, je velmi důležitá. Další důležitou záležitostí je míra samofinancování za stávajících podmínek; v této oblasti by měla být zvážena větší flexibilita. Třetí důležitou věcí je mechanismus dohledu – současná byrokracie je zjevně těžkopádná.

Děkuji vám za zprávu.

 
  
MPphoto
 
 

  Theodor Dumitru Stolojan (PPE-DE), písemně.(RO) V případě některých členských států, včetně baltských států, Rumunska nebo Maďarska, finanční krize a globální recese zdůraznily strukturální nevyváženosti, které se během období hospodářského růstu nashromáždily kvůli přílivu přímých zahraničních investic a rychlému zahraničnímu zadlužení.

Každý plán obnovy EU musí počítat s tím, že tyto země potřebují značné zahraniční finance, aby mohly pokrýt deficit v obchodu se zbožím a službami. V případě nedostatku externích financí jsou dané země předurčeny k velkým, prudkým změnám, které smetou výhody získané za předchozí roky, oslabí soudržnost v rámci EU a mohou dokonce ohrozit stabilitu v této oblasti.

Rada a Evropská komise mají jednoznačnou odpovědnost za nalezení řešení pro získání požadovaných zahraničních financí. Dané členské státy mají odpovědnost, získáním času díky zahraničnímu financování, za vypracování strukturálních reforem, které napraví nahromaděné nevyváženosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Margie Sudre (PPE-DE), písemně. (FR) Regionální politika je hlavním zdrojem evropských investic do reálné ekonomiky. Urychlení a zjednodušení jejího financování může pomoci hospodářské obnově uvolněním likvidity do vybraných odvětví.

Rychlejší, flexibilnější platby, u paušálních úrokových sazeb a jednorázových částek, navrhované Komisí, umožní okamžité provádění projektů v oblastech infrastruktury, energetiky a životního prostředí.

Vnitrostátní a regionální orgány musí využívat těchto příležitostí a intenzivně používat strukturální fondy, aby oživily zaměstnanost, malé a střední podniky, podnikatelského ducha a profesní vzdělávání, a přitom přispívat podle pravidel spolufinancování, aby přidělené finance byly využity plně.

Vyzývám regionální rady a prefektury ve francouzských zámořských departmentech, jako jsou orgány pro správu strukturálních fondů, aby tyto změny očekávaly, a jejich regionální programy tak mohly být okamžitě soustředěny na projekty vykazující nejlepší potenciál pro růst a zaměstnanost.

Vzhledem k současným nepokojům ve francouzských zámořských departmentech a k současnému zasažení Réunionu protestním hnutím musíme objevovat nové domácí rozvojové iniciativy a zapojit všechny páky, které máme k dispozici, včetně těch, které nám poskytuje Evropská unie.

 
  
MPphoto
 
 

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE), písemně.(RO) Sdělení EU o Evropském plánu hospodářské obnovy z prosince 2008 vyjmenovává oblasti, do nichž budeme investovat v několika příštích letech, abychom zajistili hospodářský růst a ochránili pracovní místa. Jsou to: podpora malým a středním podnikům, s finančním odhadem 30 miliard EUR prostřednictvím EIB; urychlení investic do projektů infrastruktury pro transevropské energetické a širokopásmové sítě, s finančním odhadem 5 miliard EUR na zlepšení energetické účinnosti v budovách; výzkum a inovace.

Tato opatření musí být podpořena legislativními návrhy, které také zaručí částky finančních prostředků. Návrh na nařízení z ledna 2009 pro financování energetických projektů jako součásti Evropského plánu hospodářské obnovy neobsahuje částky finančních prostředků na energetickou účinnost v budovách. Jsem přesvědčena, že EU dělá chybu, pokud během hospodářské krize nezajišťuje finančně prioritní projekty. Energetická účinnost v budovách je oblast, která může vytvořit přibližně 500 000 pracovních míst v EU, zlepšit kvalitu života občanů a přispět k udržitelnému hospodářskému rozvoji podporou obnovitelných zdrojů energie. Osobně se domnívám, že by bylo selhání Evropské komise, kdyby nepodpořila energeticky účinné budovy prostřednictvím využití finančních opatření a nástrojů, vhodných fiskálních opatření a prostřednictvím silného politického signálu na evropské úrovni.

 
  
MPphoto
 
 

  Andrzej Tomasz Zapałowski (UEN), písemně. (PL) Paní předsedající, dnes diskutujeme o plánu na oživení ekonomiky ve vztahu k prioritám Lisabonské strategie. Přestože od představení strategie uplynulo několik let, vidíme, že není zaváděna. Jinými slovy, vydáváme dokumenty, které pak neprovádíme. To potvrzuje jistý zvyk, který se zde v Parlamentu stal normou, konkrétně zahrnování občanů nařízeními, která v mnohých případech komplikují jejich životy a která nemají výrazný dopad na jejich životní standard.

Kromě toho rostoucí finanční krize ukazuje, že Evropská komise a Rada jsou naprosto izolovány od každodenních problémů společnosti. Komise v podstatě nemá žádný skutečný plán opatření reagujících na prohlubující se krizi. Každý vidí, že jednotlivé země zavádějí svá vlastní záchranná opatření a že centrálně spravovaný trh v hodnotě pěti set tisíc milionů není schopen skutečně ovlivnit rozsah krize.

V nedávných letech bylo zemím východní Evropy řečeno, že mají privatizovat banky, jinými slovy, že by je měly podřídit západoevropským bankám. Ony to naivně udělaly a nyní právě tyto banky spekulují a likvidují ekonomiky nových členských států EU.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ ROURE
Místopředsedkyně

 
  

(1)Viz zápis.

Poslední aktualizace: 12. června 2009Právní upozornění