Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

B6-0139/2009

Rozpravy :

PV 12/03/2009 - 6
CRE 12/03/2009 - 6

Hlasování :

PV 12/03/2009 - 7.18
CRE 12/03/2009 - 7.18

Přijaté texty :


Rozpravy
Čtvrtek, 12. března 2009 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

6. 50.  výročí tibetského povstání a dialog mezi dalajlamou a čínskou vládou (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 
 

  Předsedající. – Dalším bodem je otázka k ústnímu zodpovězení týkající se 50. výročí povstání v Tibetu a dialogu mezi dalajlamou a čínskou vládou adresovaná Komisi panem Marcem Cappatem, Marcem Pannellou a Januszem Onyszkiewiczem jménem skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu a Monicou Frassoniovou a Evou Lichtenbergerovou jménem skupiny Zelených a Evropské svobodné aliance (O-0012/2009 – B6-0012/2009).

Dovolím si krátkou osobní poznámku: pevně věřím, že naše rozprava přispěje ke svobodě všech tibetských občanů, nikoli k nadvládě státu či náboženství.

 
  
MPphoto
 

  Marco Cappato, autor. – (IT) Paní předsedající, věřím tomu stejně jako vy. Bohužel nemůžeme doufat, že úřadující předseda Rady využije této rozpravy a této diskuse k tomu, aby pomohl dosáhnout pokroku v postoji Evropské unie. České předsednictví očividně považuje společnou evropskou politiku za překážku významným národním zahraničním politikám našich jednotlivých států. Čína je za to vděčná, Rusko je vděčné, tedy represivní a nedemokratické země po celém světě vzdávají díky za tuto nepřítomnost Evropy, kterou tak dobře dokresluje nepřítomnost předsednictví v této sněmovně.

Chtěl bych paní Ferrero­Waldnerovou upozornit, neboť tuto věc řešíme společně, co je podle mého názoru to nejdůležitější: není to pouze otázka zákona a pořádku – jinými slovy zjišťovat, kolik mnichů bylo v poslední době zatčeno a kolik Tibeťanů zabito v důsledku brutální čínské represe, a doufat, že počet bude nižší než před rokem. Byl bych rád řekl Radě, a nyní to řeknu Komisi, že musí předložit stanovisko k základní politické otázce, tj. k rozhovorům mezi Čínskou lidovou republikou a vyslanci dalajlamy, k cíli těchto rozhovorů a příčině, proč byly přerušeny – teď můžeme říci, že selhaly – dokud je nedokážeme obnovit.

Existují dva protikladné postoje. Na jedné straně je to postoj čínského režimu, který říká, že dalajlama je násilnický muž v čele násilnického národa a že dalajlama a tibetská exilová vláda požadují nezávislost národního státu Tibetu, což je v rozporu s územní celistvostí Číny. To je linie, kterou zastává Peking. Na druhé straně je dalajlama, tibetská exilová vláda a vyslanci dalajlamy, kteří říkají, že usilují o něco jiného, že jejich způsob boje je nenásilný a že prostě chtějí skutečnou autonomii, tedy autonomii, která zachová jejich vzdělanost, tradici, jazyk a vyznání či jejich různé kultury a různá náboženství. To je prohlášení, které dalajlamovi tibetští vyslanci předložili čínskému režimu. Toto prohlášení bylo zveřejněno a obsahuje jejich požadavky.

V této chvíli je Evropská unie vyzývána, aby se rozhodla, na čí stranu se postaví. Jsou zde dva protikladné postoje, jedna ze stran tedy nemluví pravdu. Úloha EU může být při hledání pravdy rozhodující. Jako radikální strana navrhujeme jako kolektivní globální politickou iniciativu to, co se nazývá satyagraha, hledání pravdy. Evropská unie by měla využít svých diplomatických nástrojů – paní Ferrero­Waldnerová, vzkažte to prosím panu předsedovi Barrosovi – musíme se setkat s dalajlamou a prokázat mu čest a umožnit mu promluvit, abychom zjistili pravdu. Je Peking v právu, když tvrdí, že Tibeťané jsou agresivní teroristé toužící po nezávislosti, nebo je v právu dalajlama, který říká, že chtějí slušný a důstojný autonomní stát? Tváří v tvář tomuto konfliktu Evropa nemůže zůstat nečinná a mlčící.

 
  
MPphoto
 

  Eva Lichtenberger, autorka.(DE) Paní předsedající, před 50 lety čínská armáda zasadila konečnou ránu tibetskému odporu. Od té doby Tibeťané prchají nesmírně strastiplným způsobem přes Himaláje a přes hranice do jiných států. Až doposud podstupovalo tuto strastiplnou cestu přes průsmyky v nadmořské výšce 5000 m několik tisíc lidí ročně – samí uprchlíci. Je-li situace Tibeťanů tak úžasná, jak Čína odjakživa prohlašuje, nebyl by důvod utíkat, ani by se nedal odůvodnit naprostý zákaz vstupu do této země, který platí pro novináře, lidi ze Západu a pozorovatele už celé měsíce, nebo je vstup povolen pouze s osobním doprovodem. Novinářky jsou dokonce doprovázeny příslušnicemi tajných služeb i na toaletu, aby se nedělo nic zakázaného.

Kladu si proto otázku: co je naším úkolem jako Evropské unie? Musíme nějak dosáhnout obnovení čínsko-tibetského dialogu. Musí však probíhat na jiném základě. Až doposud docházelo jedině k tomu, že Čína opakovala stále stejná obvinění a požadavky, aniž by se v sebemenším snažila porozumět vysvětlení tibetských zástupců, že se nejedná o opuštění Číny a vznik nezávislého státu, ale že jde o získání autonomie.

Paní komisařko, jak si poradíme s tím, že monitorování internetu v Tibetu je přísnější než kdekoli jinde v Číně a že to byly evropské společnosti, které dodaly nástroje k tomu, aby toto monitorování bylo tak účinné? Musíme jednat. Doma nás vyzývají, abychom vstoupili do dialogu.

 
  
MPphoto
 

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Paní předsedající, velice mě těší, že dnes probíhá tato diskuse na téma, které již dlouho poutá pozornost mnoha z nás, a zejména od událostí, k nimž došlo před rokem v Tibetu. Domnívám se proto, že je dobře, že tuto otevřenou diskusi vedeme a znovu zjišťujeme, co se dá dělat.

Dříve než se dostanu k mnoha otázkám, které jste vznesli v předloženém společném usnesení, dovolte mi, abych v rychlosti řekla pár slov o našich dvoustranných vztazích s Čínou. Politika Evropské unie vůči Číně je politikou angažovanosti. Naše strategické partnerství je pevné a to nám umožňuje řešit všechny otázky, včetně těch nejcitlivějších. Vytvořili jsme velkorysý rámec součinnosti na vysoké úrovni, kde se pravidelně zabýváme všemi celosvětovými změnami, s nimiž se potýkají naši občané, a zároveň neopomíjíme ani otázky, kde spolu třeba nesouhlasíme. Tibet je jednou z nich. Dovolím si to říci zcela jasně – s Čínou se v otázce Tibetu neshodneme a stále nás oprávněně velmi znepokojuje reálná situace v oblasti lidských práv v Tibetu, jak jste právě oba nastínili, dále to, že Tibet už téměř rok zůstává z velké části uzavřen pro mezinárodní sdělovací prostředky, diplomaty a humanitární organizace, a také to, že rozhovory mezi zástupci dalajlamy a čínských úřadů uvízly v mrtvém bodě, přestože v loňském roce proběhla tři kola rozhovorů.

Tyto otázky byly prioritou politického programu některých vedoucích představitelů EU na loňských dvoustranných jednáních s čínským vedením. Snažili jsme se, abychom v tomto citlivém tématu našli s Čínou shodu a kdykoli jsme s nimi o situaci v Tibetu jednali, vždy jsme zaujímali jednoznačný postoj.

Dovolte mi, abych se opět zmínila o postoji EU, který nedává žádný prostor pro nesprávný výklad. Za prvé podporujeme suverenitu a územní celistvost Číny, zahrnující Tibet. Za druhé jsme vždy podporovali mírové usmíření prostřednictvím dialogu mezi čínskými orgány a zástupci dalajlamy. Vzpomínám si, že když jsem tam byla s Komisí, s předsedou Barrosem a dalšími kolegy, jednala jsem o této otázce s mnoha svými protějšky. Vždy jsme zastávali názor, že je zapotřebí vést dialog o usmíření a že tento dialog by měl pokračovat.

Tento dialog musí být konstruktivní a zásadní, a je nám proto samozřejmě líto, že doposud tento dialog nepřinesl žádné opravdu podstatné výsledky. Vždy jsme prohlašovali, že společná jednání by se měla zabývat základními otázkami, jako je zachování jedinečné kultury, náboženství a tradic Tibetu a rovněž nutností dosáhnout smysluplné autonomie Tibetu v rámci čínské ústavy. Vždy jsme prohlašovali, že tento dialog by se měl zabývat účastí všech Tibeťanů v procesu rozhodování. Proto bychom uvítali, kdyby se tyto otázky promítly do budoucího vnitrostátního akčního plánu Číny v oblasti lidských práv.

Tibet je pro nás otázkou lidských práv, a jako k takovému se proto k němu vždy přistupuje. Tento vzkaz také důsledně předáváme svým čínským protějškům a velice pozorně nasloucháme jejich názorům. Vždy jsme se ze všech sil snažili pochopit ten postoj v duchu vzájemné úcty, ale lidská práva jsou univerzální, a situace v Tibetu tedy vyvolává – a právem – mezinárodní legitimní obavy celého mezinárodního společenství, zejména Evropské unie. Tato skutečnost je pochopitelně zdůrazněna více než padesátiletou existencí nástrojů mezinárodního práva na ochranu lidských práv.

Ve svém usnesení specifikujete budoucnost čínsko-tibetského dialogu. Jak všichni víte, tibetská strana v posledním kole rozhovorů předložila na žádost čínské vlády memorandum o skutečné autonomii pro budoucnost Tibetu. Podle mého názoru dokument obsahuje některé prvky, které by mohly poskytnout základ pro budoucí rozhovory. Mám na mysli odstavec o kultuře, vzdělání a náboženství.

Povzbuzuje mě to, že tibetská strana poprvé v písemné formě vyjádřila pevný závazek, že neusiluje o odtržení a nezávislost. Domnívám se, že je to důležitý předpoklad pro posun v tomto dialogu. Také mám radost, že loni v prosinci dalajlama opětovně potvrdil před touto sněmovnou svou oddanost přístupu střední cesty a dialogu jako jediného prostředku k dosažení vzájemně přijatelného a trvalého řešení.

Dovolte mi, abych se na závěr s vámi podělila o své vnitřní přesvědčení. Po celou svou politickou a osobní dráhu jsem vždy pevně věřila, že i ty nejtěžší problémy se dají řešit aktivní účastí a dialogem, a doufejme, až nastane ten pravý čas, že se dají také vyřešit. Chci proto apelovat na Čínu a na zástupce dalajlamy, aby při nejbližší příležitosti tento dialog obnovili v otevřeném duchu a s cílem dosáhnout v Tibetu trvalého řešení. Z naší strany mohu zaručit naši veškerou podporu tomuto procesu. To je naše stanovisko a toto stanovisko přinášíme čínské straně.

 
  
MPphoto
 

  Charles Tannock, jménem skupiny PPE-DE. – Paní předsedající, heslem Evropské unie je Jednota v rozmanitosti. To je zásada, která se nám osvědčuje.

Bohužel u autoritářské komunistické diktatury v Čínské lidové republice tato myšlenka vůbec nenachází odezvu. Rozmanitost je potlačována, místo aby byla vítána. Menšiny, které se chtějí projevovat jakýmkoli jiným způsobem, než v rámci stranou schváleného hlavního proudu, jsou běžně odsouvány na okraj společnosti a pronásledovány. Tento trend lze pozorovat v zacházení s mnoha náboženskými menšinami včetně křesťanů, muslimů a lidí praktikujících Falun Gong, a nejvýrazněji ve vztahu ČLR vůči Tibetu.

V roce 1950 do Tibetu vtrhly komunistické síly, což před 50 lety vedlo k odchodu dalajlamy do exilu. Od té doby je Tibet pod nadvládou Pekingu. Tradiční tibetská kultura, která byla po staletí izolovaná, je nyní intenzivně „rozřeďována“ zásahy vlády, která se usilovně snaží potlačit jakýkoliv projev tibetského národního cítění. Ve skutečnosti systematické a někdy násilné potlačování tibetské kultury rozdmýchalo plamen tibetské identity a vážná situace tibetského národa vyburcovala svědomí světa

Inspirativní vůdcovství dalajlamy se zasloužilo o to, že o budoucnosti Tibetu se na veřejnosti hodně diskutuje bez ohledu na velkou snahu ČLR kárat všechny, kdo se odvážili zpochybňovat stanovisko Pekingu, jako to udělal bývalý úřadující předseda Rady Nicolas Sarkozy.

My zde v Parlamentu jsme se vždy důsledně stavěli na obranu autonomních práv tibetského národa, což automaticky neznamená právo na sebeurčení nebo nezávislost. Zároveň tím nechceme provokovat nebo si znepřátelit Čínu. Připouštíme však, že naše vyznávání určitých hodnot, jako jsou lidská práva, demokracie, právní stát a svoboda svědomí, nelze vnímat odděleně od nepochybně významného strategického hospodářského partnerství, které EU rozvíjí s Čínou.

Pročínské hlasy na druhé straně sněmovny budou mít příležitost se vyjádřit, ale tibetskému národu je už příliš dlouho upírána možnost promluvit a my musíme hovořit za ně.

 
  
MPphoto
 

  Glyn Ford, jménem skupiny PSE. – Paní předsedající, skupina Socialistů je znepokojena situací v oblasti lidských práv v Číně. I když uznáváme, že za posledních deset let se situace výrazně zlepšila, v řadě oblastí lidská práva stále nejsou řádně či přiměřeně chráněna. Možná existuje určitá míra svobody myšlení, ale žádná svoboda jednání. Určitě bychom upozornili na zákaz působení svobodných odborů v Číně. Jsme znepokojeni vážnou situací 100 milionů migrujících pracovníků, kteří se přesunuli z venkova do měst a kteří mají nejvíce omezený přístup ke zdravotní péči a ke vzdělání. Znepokojuje nás vážná situace náboženských a etnických menšin na celém území Číny.

Přesto se skupina Socialistů postavila proti této rozpravě a usnesení. Důvodem byla otázka přiměřenosti. Je správné kritizovat Čínu za situaci v oblasti lidských práv, jako kritizujeme Spojené státy za uplatňování trestu smrti, Guantánamo a mimořádné vydávání osob, ale nemusíme to dělat na každém dílčím zasedání. Upřímně řečeno, začíná to být kontraproduktivní. Dříve čínské úřady věnovaly našim usnesením pozornost, ale teď už ne. S tím jak někteří jednotlivci a skupiny ve své zoufalé snaze upoutat pozornost stále zvyšují požadavky, mám poprvé pocit, že by členské státy měly upustit od politiky jedné Číny a uznat tibetskou exilovou vládu.

Dalajlama zde byl teď v prosinci a hovořil jménem Tibetu na plenárním zasedání. Proč je nutné znovu se touto otázkou zabývat? Usnesení neobsahuje nic nového.

Společně s Elmarem Brokem, Philippem Morillonen a dalšími poslanci tohoto parlamentu jsem loni v létě navštívil Lhasu. Byli jsme první mezinárodní skupinou, která tam přijela po březnových nepokojích a měla možnost hovořit s úřady i s těmi, kteří sympatizovali s tibetskými účastníky protestů. Jak jsem poté napsal, došlo k tomu, že mírové protesty – a mírový protest podporujeme – se zvrhly v rasové násilnosti, kdy došlo k útokům na obchody, domy a čínské Chany a k zapalování s desítkami mrtvých. Cílem žhářských útoků se staly školy a došlo k útokům na nemocnice a mešity muslimské menšiny. Sám dalajlama rozpoznal vážnost situace a pohrozil tehdy, že odstoupí z pozice živoucího boha.

Čína toho pro Tibet udělala nesmírně mnoho, pokud jde o infrastrukturu, příkladem je vybudování nové železnice z provincie Čching-chaj do Lhasy, vyšší úroveň sociálního zabezpečení než v jiných venkovských oblastech Číny. Problém je, že jinde v Číně se proti tomu začíná vzmáhat odpor.

(Protesty)

Problém je však v tom, že, abych citoval Beatles, „Za peníze si lásku nekoupíš“. Tibeťané stále chtějí určitou míru kulturní a politické autonomie, míru mnohem větší, než jakou je Čína ochotna poskytnout. Jak jsem tehdy řekl, Čína potřebuje vést se zástupci Tibetu dialog, aby našla řešení, které tuto autonomii zaručí, a zároveň ochrání menšinová práva etnických a náboženských skupin v provincii.

Druhou možností je, že netrpěliví mladí Tibeťané se uchýlí k násilí a terorismu. Na základě článku, který jsem tehdy napsal, jsem byl požádán, abych o této věci jednal se zástupcem dalajlamy v Londýně, což jsem dosti obšírně učinil. Souhlasím s paní komisařkou, že cesta kupředu vede přes dialog a aktivní úsilí, nikoli přes neodbytná donekonečna omílaná usnesení, jako je to, které zde máme dnes.

 
  
MPphoto
 

  Hanna Foltyn-Kubicka, jménem skupiny UEN.(PL) Paní předsedající, v posledních několika desetiletích demokratické země při mnoha příležitostech vyzvaly nedemokratické země k dodržování lidských práv. Tyto snahy byly účinné jedině tehdy, když jednotlivé země a mezinárodní organizace byly ve svých krocích a požadavcích důsledné. Bohužel případ Tibetu, nebo obecněji řečeno, otázka lidských práv v Číně jsou často vytlačovány na okraj zájmu a prioritu přebírají obchodní vztahy. Kdyby nebylo olympijských her v Pekingu a zásadního postoje mnoha sociálních nevládních organizací, svět by o situaci v Tibetu věděl jen velmi málo.

Naší úlohou jako Evropského parlamentu je zajistit, aby demokratické země důrazně a rozhodně reagovaly na akce čínských orgánů, jako byla nedávná kampaň Tvrdý úder. Toho však lze dosáhnout pouze tehdy, budeme-li důsledně a rozhodně odsuzovat jakékoli porušování lidských práv v Číně ze strany komunistických orgánů.

Je dobré nezapomínat, že Evropský parlament ve svém usnesení z  6. července 2000 vyzval členské státy, aby uznaly tibetskou exilovou vládu, nebude-li do tří let dosaženo žádné dohody mezi čínským vedením a dalajlamovou správou. Jak víme, Peking stále odmítá účast na rozhovorech s nezpochybnitelným vůdcem tibetského národa. Nezapomínejme také na jedenáctého pančenlámu, nejmladšího politického vězně, kterého již 14 let zadržují čínské úřady. Letos mu bude dvacet let.

Chtěla bych proto ještě jednou vyzvat Parlament, aby jednal důsledně a bral svá usnesení vážně. Pokud nedokážeme, že to, co říkáme, si opravdu myslíme, bude těžké očekávat od druhých, že budou dodržovat své sliby a plnit své závazky.

 
  
MPphoto
 

  Raül Romeva i Rueda, jménem skupiny Verts/ALE.(ES) Paní předsedající, případ Tibetu sleduji již léta. Navštívil jsem tento region a mluvil s mnoha tamními lidmi i s lidmi v zahraničí. Požadavky tibetského národa považuji za oprávněné a do určité míry logické. Zejména současné obavy Tibeťanů mi připadají více než odůvodněné vzhledem k tvrdé represivní politice, kterou vůči nim čínská vláda uplatňuje už více než 50 let, kromě krátkého, a řekl bych falešného příměří v době olympijských her.

Znám jen málo lidí, kteří by projevovali větší ochotu k jednání a k dosažení dohody než Tibeťané. Nechápu proto tuto posedlost čínské vlády překrucovat skutečnost a donekonečna vytrvale blokovat kolo rozhovorů.

Velikost země není dána její vojenskou silou ani jejími rozměry či jejím hospodářským bohatstvím. To, co ji činí velikou, je ušlechtilost jejích činů a její velkorysost. Evropská unie může a musí pomoci tuto situaci řešit, i když samozřejmě musí respektovat svrchovanost příslušných zemí, ale musí to dělat s odhodláním. K tomu je zapotřebí podpořit tibetskou žádost o opětovné zahájení čínsko-tibetských rozhovorů a uvědomit si, že pokud někdo celá léta dělal ústupky a pokud na někoho vyvíjely nátlak čínské úřady, pak je to v tomto případě tibetský národ.

Tady se nejedná o konflikt mezi rovnými, pokud jde o možnosti a pohnutky. Evropská unie musí respektovat obě strany, ale nemůže zůstat neutrální vůči útlaku, zadržování bez rozdílu, mučení, vraždám či náboženské, jazykové a kulturní genocidě.

Memorandum o skutečné autonomii pro tibetský národ, které nyní Čína jako pracovní dokument odmítla, ukazuje, že Tibeťané již vyvinuli opravdové úsilí a vzdali se obrovského množství toho, co jak zdůrazňuji, je jejich oprávněnými nároky.

Čína má nyní příležitost ukázat světu svou velkorysost a svou touhu po míru a harmonii, a především Evropská unie má příležitost pomoci jí jednat v souladu s jejím významem.

 
  
MPphoto
 

  Thomas Mann (PPE-DE).(DE) Paní předsedající, 10. března 1959 byl tibetský národ vystaven nevýslovnému utrpení ze strany Číňanů. Šedesát tisíc lidí přišlo o život a v následujících měsících jich byly stovky tisíc uvězněny, odvlečeny a mučeny. Před rokem se násilí opět vystupňovalo. Více než 200 Tibeťanů zahynulo, někteří z nich úmyslnými smrtícími výstřely a nyní – krátce po 50. výročí – jsou kláštery vnějšímu světu uzavřeny, přístupové cesty jsou kontrolovány a vojáci a příslušníci bezpečnostních složek jsou v pohotovosti, aby potlačili demonstrace hned v zárodku. Stále nemáme žádné zprávy o možných nepokojích. Jaká je reakce na tuto přehlídku moci? Mlčení sdělovaních prostředků. Dalajlama naléhavě vyzval své lidi, aby se drželi cesty nenásilí. Jeho volání po dialogu nenašlo v Pekingu kladnou odezvu. Když vyslanec dalajlamy předložil v memorandu konkrétní kroky k autonomii, prezident Hu Jintao je odmítl. Prohlásil, „musíme vybudovat Velkou zeď proti separatismu“. Tato myšlenka, která je pouhou provokací, byla dovršena plánovaným nuceným zavedením svátku pro Tibeťany: 28. březen má být Dnem osvobození nevolníků. To je trpká realita.

Přede dvěma dny Evropský parlament vyvěsil vlajky. Na plenárním zasedání si úctyhodná řada z nás dala na stůl tibetskou vlajku a projevila tak solidaritu s utrpením Tibeťanů. Ve všech koutech EU se konaly mírové protesty. Naši kolegové – pan Cappato, paní Lichtenbergerová, pan Tannock a pan Romeva i Rueda – mají naprostou pravdu: dnešní usnesení hovoří hlasitě a jasně. Memorandum musí tvořit základ pro další jednání. Je to dokument pro skutečnou autonomii v rámci čínské ústavy. Izolace Tibetu musí skončit – pro obyvatele, pro turisty, pro novináře. Musíme mít odpověď 600 uvězněných Tibeťanů.

 
  
MPphoto
 

  Roberta Angelilli (UEN).(IT) Paní předsedající, dámy a pánové, tento parlament nemůže připustit, abychom byli hluší k dalajlamovu nedávnému výkřiku bolesti. Před pouhými několika měsíci jsme naslouchali jeho projevu v Bruselu; všichni víme, že je to laskavý člověk, zastánce pokojné cesty, mluvčí za tibetskou kulturu, to jest kulturu harmonie a bratrství par excellence. Právě ve jménu těchto hodnot, když mluvil o svých „čínských bratrech“, dalajlama požadoval – avšak důrazně – legitimní a skutečnou autonomii a zároveň připomenul strašlivé utrpení svého národa a své země. Toto je prosba, aby Parlament byl hrdý na svou podporu. Je to naše politická a institucionální povinnost, ve jménu demokracie, lidských práv a hodnot svobody. Tibeťané vzhlížejí k Evropě jako ke své, možná jediné naději; opravdu je nesmíme zklamat.

 
  
MPphoto
 

  Georg Jarzembowski (PPE-DE).(DE) Paní předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, my křesťanští demokraté bez jakýchkoli pochyb uznáváme svrchovanost Čínské lidové republiky na jejím území včetně Tibetu.

Zároveň však odmítáme čínské stanovisko, že každé prohlášení Evropské unie týkající se lidských práv představuje pro Čínu nepřípustné zasahování do vnitřních záležitostí Číny. Podle moderního způsobu chápání lidských práv a podle mezinárodního práva – které doufejme bude Čína brzy také sdílet – je zapotřebí, aby mezinárodní společenství vyjádřilo znepokojení nad situací v oblasti lidských práv ve všech částech světa, zejména v nejkřiklavějších případech.

Jak jinak by mohl mezinárodní trestní tribunál stíhat zločiny proti lidskosti v zemích bývalé Jugoslávie a vynést rozsudek, kdyby neměl právo zasáhnout z důvodů lidských práv?

Čínská lidová republika a její vláda by proto měly uznat, že diskuse o lidských právech, jako je svoboda shromažďování, svoboda nezávislosti tisku, náboženská svoboda a práva kulturních menšin v Tibetu a v dalších částech Číny, není nepřípustným zasahováním. S touto diskusí se musí smířit.

Naší hlavní starostí dnes však je jednoduše naléhavá prosba – a v tomto smyslu proto nemohu pochopit pana Forda, ačkoliv vždy spíše stranil čínské vládě – aby Čínská lidová republika a její vláda obnovily rozhovory s dalajlamou jako vůdcem velké části tibetského národa.

Abych byl spravedlivý – jak již předeslal můj kolega – vláda tyto rozhovory loni opravdu vedla, ale po olympijských hrách je přerušila. Jsme nuceni pojmout podezření, že tyto rozhovory probíhaly pouze v době olympijských her, aby odvedly naši pozornost. Nicméně nepřipustíme, pane Forde, aby naše pozornost byla odvedena. Budeme zařazovat tuto věc na pořad jednání znova a znova a vyzýváme čínskou vládu, aby zahájila skutečné a vážné rozhovory s dalajlamou, neboť lidská práva jsou v Tibetu neustále porušována, a tuto situaci musíme změnit.

 
  
MPphoto
 

  Marcin Libicki (UEN).(PL) Paní předsedající, diskutujeme-li dnes o osudu pronásledovaných Tibeťanů, pak si musíme být vědomi, že jejich vyhlídky se zlepší pouze tehdy, pokud politický tlak na Čínu vyvine celé mezinárodní společenství. Musím proto také zdůraznit, že veškeré úsilí, které v tomto směru vynakládá paní Ferrero-Waldnerové a ti, kteří mohou ovlivnit celosvětovou politiku, může docela dobře přinést ovoce.

Musím rovněž zdůraznit, že s největší lítostí jsem vyslechl projev zástupce skupiny Socialistů v Evropském parlamentu, kteří prohlásili, že zločiny Číny byly ospravedlněny výstavbou železnice do Tibetu. To mi připomíná dobu, kdy v Evropě byla výstavba dálnic využívaná k budování koncentračních táborů. Nemůžeme připustit, aby železnice a dálnice byly budovány na bolesti a utrpení pronásledovaných lidí.

 
  
MPphoto
 

  Cornelis Visser (PPE-DE).(NL) Paní předsedající, stál jsem tu před rokem, když jsme diskutovali o nepokojích v Tibetu. Snažně jsme žádali Čínu, aby umožnila přístup do oblasti sdělovacím prostředkům a mezinárodním organizacím, a jsem rád, že mohu říci, že my jako Parlament jsme tehdy požadovali vážný dialog mezi Čínou a dalajlamou.

Loni Čína celému světu ukázala organizací a uspořádáním olympijských her, že je to země schopná přeměny a že umí překvapit svět. V úvodu her Čína poskytla novinářům určitý prostor. Oceňuji, že toto dočasné udělení určité svobody tisku se týkalo zahraničních novinářů. Bohužel to trvalo jen krátce. Minulé úterý už se novináři marně snažili do Tibetu dostat, aby informovali o tamější situaci.

Hluboce lituji, že čínská vláda už nezaručuje svobodu tisku. Zároveň neexistuje vůbec žádná svoboda tisku ani pro novináře v Číně. Čínští novináři uplatňují systém autocenzury, který od nich vyžaduje, aby přijali postoj vlády. Také v tomto případě je obrovský rozdíl mezi zákonem – který je dobrý a zaručuje svobodu tisku – a skutečnou realitou, kdy si novináři sami sobě musí ukládat omezení. Všechny sdělovací prostředky se musí podrobit diktátu stranické cenzury.

Kromě toho vláda blokuje také webové stránky. Uživatelé internetu se vzájemně rychle informují o průběžném politickém vývoji. Pro dialog mezi Tibeťany a Číňany – obyvatelstvem, národem – je nejdůležitější, aby měli přesné informace. Jednání mohou být vedena pouze na základě faktů a svoboda tisku v Číně je k tomu důležitým předpokladem. Musí existovat svoboda psaní, umožňující čínským novinářům informovat ostatní spoluobčany o tom, co se v Tibetu děje.

Bouchněme, Evropo, pěstí do stolu a postavme se za lidská práva v Číně. Je to nutný krok k obnovení dialogu mezi Čínou a Tibetem. Ať Čína udělá tento jeden krok správným směrem a připraví cestu k dialogu, neboli slovy čínského filosofa Lao-c’: „I cesta dlouhá tisíc mil začíná jediným krokem“.

 
  
MPphoto
 

  Zita Pleštinská (PPE-DE). – (SK) V době smutných událostí v březnu 2008 jsem byla v Číně. Události jsem mohla sledovat pouze prostřednictvím internetu, protože do Tibetu nás nepustili. Tehdy jsem viděla, jak moc obyvatelé Tibetu potřebují pomoc.

Jsem přesvědčená, že Evropský parlament také prostřednictvím tohoto usnesení musí tlumočit slova Jeho Svatosti dalajlamy čínské vládě, že Tibet nemá separatistické tendence a snaží se jen o uznání kulturní autonomie Tibetu v rámci Číny.

Chápu, že Evropská unie má snahu mít dobré hospodářské vztahy s Čínou, což jsme v rámci svého výjezdového zasedání výboru IMCO v březnu 2008 při jednání s čínskou vládou a poslanci v Pekingu tlumočili. Nemůžeme však zůstat lhostejní k situaci v Tibetu a k neustálému porušování lidských práv, k násilnému potlačování, k utrpení a k násilí.

Očekávám, že při příležitosti 50. výročí odchodu dalajlamy do indického exilu čínské orgány umožní nezávislým pozorovatelům a zahraničním sdělovacím prostředkům neomezený přístup do Tibetu, aby mohli prověřit situaci na místě.

 
  
MPphoto
 

  Victor Boştinaru (PSE).(RO) Paní komisařko, chtěl bych vám poděkovat za vyvážený postoj, který jste dnes na plenárním zasedání Parlamentu opět zaujala.

Vztahy Evropské unie s Čínou mají strategický význam pro všechny poslance Evropského parlamentu a mají a budou mít celosvětovou odezvu. Byl bych očekával, že budeme diskutovat o spolupráci Evropské unie s Čínou při reformování celosvětového finančního systému, s přihlédnutím k vyváženému a konstruktivnímu postoji Číny, zejména nyní, před vrcholnou schůzkou zemí G20 v Londýně. Mohla to být vhodná příležitost zařadit Afriku na společný pořad jednání a zároveň zohlednit významnou úlohu, kterou zde Čína hraje, a mohl bych pokračovat.

Přes tyto zjevné skutečnosti, navzdory agendě Evropské komise s Čínou a na rozdíl od mnohem konzistentnější a vyváženější agendy 27 členských států s Čínou s lítostí konstatuji, že my jako Evropský parlament měníme tento strategický vztah jenom na téma a šachovou figurku ve volebních kampaních politických skupin.

Lidská práva jsou a musí být hlavní prioritou, ale nemohou být prioritou jedinou.

 
  
MPphoto
 

  Janusz Onyszkiewicz (ALDE).(PL) Paní předsedající, na začátku 50. let minulého století čínská vláda přinutila zástupce Tibetu podepsat dohodu, ve které zaručila Tibetu rozsáhlou autonomii. Tyto záruky vzaly za své. Pod veřejným tlakem a ze strachu z bojkotu olympijských her čínská vláda zahájila rozhovory se zástupci dalajlamy. Tyto rozhovory však byly vedeny na znepokojivě nízké úrovni, a navíc dialog se podobal komunikaci mezi dvěma televizními stanicemi nastavenými na různé programy.

Nechceme dialog, chceme jednání. Chceme, aby Číňané jednali se zástupci dalajlamy na základě navrženého memoranda. Pokud se čínská vláda domnívá, že toto memorandum není vhodným východiskem, ať svůj názor odůvodní a neschovává se za obecné prohlášení, že to není nic jiného než memorandum navrhující tibetskou nezávislost, což v tomto případě naprosto není pravda.

 
  
MPphoto
 

  Laima Liucija Andrikienė (PPE-DE). – Paní předsedající, plně podporuji slova paní komisařky, že klíčový význam má dialog a aktivní úsilí. Zároveň musíme připustit, že to, co dneska vidíme, je jasný nedostatek politické vůle na čínské straně vést se zástupci dalajlamy vážný dialog orientovaný na výsledek.

Pro mnohé z nás je případ Tibetu – jeho autonomie – lakmusovým papírkem čínských orgánů. Tibet je odrazem stavu lidských práv v Číně a také situace obhájců lidských práv, jako je Chu Ťia, laureát Sacharovovy ceny z roku 2008. Nevidím teď ve sněmovně pana Forda, ale chtěla bych ho ujistit, že lidská práva vždy byla, jsou a budou na předním místě našeho politického programu.

 
  
MPphoto
 

  Tunne Kelam (PPE-DE). – Paní předsedající, čínská vláda nazvala výročí okupace Tibetu „osvobozením nevolníků“. Bohužel tento orwelovský newspeak se stále používá: otroctví je svoboda, lži jsou pravda. Nicméně to dokazuje, že čínští komunističtí vůdci se stali na dlouhou dobu vězni svého vlastního špatného svědomí.

Dosažení skutečné autonomie Tibetu je úzce spjato s realizací odkazu jiného data: brzy uplyne 20 let od studentské demokracie z náměstí Ťien An Men.

Dosažení skutečné demokracie v Číně je klíčem k řešení v Tibetu, ale čas se krátí a hodně bude záležet na našem vlastním morálním odhodlání.

Vyzývám rovněž předsednictví Rady, aby o této události vydalo obdobné prohlášení, jako je naše usnesení, a také v červnu při příležitosti masakru na náměstí Ťien An Men.

 
  
MPphoto
 

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Paní předsedající, tato rozprava v krátkosti, ale opět jasně ukázala naše velké znepokojení nad situací v Tibetu. Intervence jen zdůraznily, že toto znepokojení stále trvá a je oprávněné i 50 let po tibetském povstání 10. března 1959. Kromě toho se domnívám, že naše diskuse podtrhla nutnost, aby obě strany urychleně obnovily dialog. Říkám „dialog“, protože dialog je vždy prvním důležitým krokem, než se přejde k jednání. Je to zároveň nejlepší způsob jak předejít frustraci a násilí mezi mladými Tibeťany. Považuji to za pádný důvod. Zásadnější dialog je proto v zájmu obou stran.

Dalajlama je uznávaný náboženský vůdce a mimo jiné nositel Nobelovy ceny míru. I když se s ním jednotliví evropští přední představitelé setkávají při různých, ale obvykle náboženských příležitostech, politická jednání nejsou v naší politické linii. Máme však časté výměny informací s jeho zástupci, zejména o pokroku v procesu dialogu, a právě takto budeme pokračovat.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Rovněž doufám, že Tibeťané dosáhnout svobody, ale také, že nebudou muset žít pod kontrolou státu či náboženství.

Obdržela jsem pět návrhů usnesení(1) podle článku 108 odst. 5 jednacího řádu.

Hlasování se bude konat dnes ve 12:00.

Písemná prohlášení (článek 142)

 
  
MPphoto
 
 

  Filip Kaczmarek (PPE-DE), písemně. – (PL) Už 50 let požadují tibetští uprchlíci dodržování svých základních práv. Jsem přesvědčen, že respektování těchto práv a opětovné zahájení procesu dialogu s národem Tibetu je nepochybně v zájmu Číny. V dnešním světě je obraz země důležitou součástí jejího působení v rámci celosvětové ekonomiky a v podmínkách mezinárodní spolupráce. Odmítnutí Číny navázat dialog se zástupci dalajlamy a její zamítnutí nesmírně umírněných požadavků Tibeťanů její obraz poškozuje. Účast na rozhovorech o právech, která jsou v souladu s čínskou ústavou, by pro Čínu nepředstavovala žádné výrazné riziko. Ve skutečnosti je tomu úplně naopak. Velké země a velké národy by měly být velkorysé. Takové chování je důkazem jejich velikosti.

Účast na dialogu s Tibetem nabízí Číně příležitost, aby ukázala svou dobrou, kladnou stránku. Projev solidarity s Tibetem a Tibeťany není protičínský. Je to výraz obavy o lidská práva, náboženskou a jazykovou svobodu, kulturní rozmanitost a právo na udržení své národní identity a autonomie. Nevměšujeme se proto do vnitřních záležitostí Číny, ale pouze se pokoušíme bránit normy a hodnoty, které jsou pro nás důležité všude — v Evropě, v Asii a po celém světě. Čína není v žádném případě vyloučena. Bráníme práva malých národů, i když se ukazuje, jak je to obtížné a nepohodlné. Tento přístup však považujeme za správný.

 
  
  

(Zasedání bylo přerušeno v 11:55 a pokračovalo ve 12:05.)

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN PÖTTERING
Předseda

 
  

(1) Viz zápis.

Poslední aktualizace: 15. června 2009Právní upozornění