Ústní vysvětlení hlasování

- Zpráva: Maria Martens (A6-0079/2009)

  David Sumberg (PPE-DE). - Pane předsedající, vystupuji ohledně zprávy paní Martensové, protože její název, Jeden rok po Lisabonu, mi umožňuje přemýšlet, kam jsme se v Evropské unii rok po Lisabonu dostali. Dostali jsme se do absolutního chaosu: nemůžeme reagovat na hospodářskou krizi, došlo k návratu protekcionismu, zejména prostřednictvím francouzské vlády, takže nyní je třeba uznat, že Lisabonská smlouva není jen špatná, ale je neúčinná.

Naslouchali jsme – nebo jsme měli naslouchat – občanům Irska, kteří ve svém referendu naprosto jasně vyjádřili, že tuto smlouvu nechtějí. Pokud jsme nenaslouchali dříve, nyní bychom naslouchat měli. Je to smlouva, která je nemilovaná, nechtěná a, co je nejdůležitější, neúčinná, a tento Parlament by měl tuto skutečnost uznat.

  Nirj Deva (PPE-DE). - Pane předsedající, jasně si uvědomuji, že pokud jde o Evropskou unii, Lisabonská smlouva je, jak právě uvedl můj kolega David Sumberg, vlak, který vykolejil.

Chci se však zaměřit na vynikající zprávu, kterou vypracovala Maria Martensová. Zpráva vypovídá o něčem velmi zásadním ve způsobu, kterým rozdělujeme svou pomoc. Maria Martensová odhalila, že pokud vnitrostátní parlamenty v zemích AKT nejsou oprávněny nahlížet do strategických dokumentů těchto zemí a transparentně je projednávat, pak mohou být finanční prostředky, které EU zemím AKT poskytuje, používány špatným způsobem. To zmocňuje vnitrostátní parlamenty v zemích AKT, aby podrobně zkoumaly poskytovanou rozvojovou pomoc, stejně jako by Lisabonská smlouva měla dát větší pravomoci vnitrostátním parlamentům v EU, aby podrobně zkoumaly, co děláme my tady. Zpráva paní Martensové bere v úvahu odpovědnost a transparentnost, takže já ji podporuji.

  Syed Kamall (PPE-DE). - Pane předsedající, souhlasím se svým kolegou panem Sumbergem, který promluvil před chvílí, když přemýšlel o Lisabonské smlouvě a o tom, kde jsme nyní, rok po samotném Lisabonu. Chci se však hlavně zaměřit na tu část smlouvy, která hovoří o partnerství mezi EU a Afrikou.

Domnívám se, že je v každém partnerství je důležité rozpoznat, s kým vedeme dialog; často jde o dialog vlády s vládou. Mluvíte-li ale s podnikateli – tvůrci bohatství – v mnoha afrických zemích, právě nám říkají: „Pomozte nám pomoci našim vládám otevřít trhy, abychom mohli mít přístup ke zboží a službám, které vy na západě považujete za samozřejmé“. Jen tím, že pomůžeme podnikatelům, můžeme skutečně pomoci vytvořit bohatství a vytáhnout tento kontinent z chudoby. Nezapomeňme, tvůrci bohatství jsou klíčem k rozvoji, nikoli nutně jen organizace poskytující pomoc.

  Philip Claeys (NI). – (NL) Pane předsedající, hlasoval jsem proti zprávě paní Martensové, ale nikoli proto, že bych si myslel, že tato zpráva je naprosto nevyvážená, naopak, ve zprávě je řada věcí, které jsou naprosto a s konečnou platností správné. Problém nastává, když se taková zpráva ani v nejmenším nezmíní o problému nelegálního přistěhovalectví, přestože jde o velmi důležitý problém, bavíme-li se o otázkách týkajících se rozvoje spolupráce s Afrikou.

Je mi také divné, že zpráva volá po systému evropské modré karty, aby byli odrazeni Afričané pracující v odvětvích, v nichž jsou potřeba v Africe. To je, jak víte, základní součást celého systému modrých karet. Problém s modrou kartou je ten, že karta způsobuje odliv mozků právě těch lidí, kteří jsou naprosto nezbytní pro rozvoj rozvojových zemí. My lákáme tyto lidi k nám, což znamená, že problémy v Africe se zhoršují a přistěhovalectví do Evropy se ještě zvyšuje. To je zásadní a o tom bychom měli diskutovat, než aby tomu byla věnována jen jedna pasáž ve zprávě.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). (PL) – (mikrofon nebyl zpočátku zapojen) … je komplexní sadou nástrojů na pomoc africkým zemím v jejich rozvoji. Je to komplexní balíček, neboť jen komplexní řešení může přinést nějaký výsledek v řadě problémů, které se v Africe nahromadily.

Čeho jsme doposud dosáhli? V několika posledních letech jsme byli svědky velkého zájmu Číny o Afriku a její rozpínavé investiční politiky. Takové iniciativy přispějí k rozvoji kontinentu, ale jen v případě, že se do budování prosperity zapojí ve velké míře právě Afričané, zejména místní obyvatelé, nikoli zaměstnanci zahraničních firem, které tam investují.

Evropská unie vděčí svůj úspěch postupnému odstraňování hospodářských překážek. Je třeba, aby podpořila hospodářský rozvoj jednotlivých států, rozvinula síť vzájemných vazeb a zvýšila dostupnost afrických produktů na světovém trhu.

- Zpráva: Alexander Graf Lambsdorff (A6-0132/2009)

  Charles Tannock (PPE-DE). - Pane předsedající, zdržel jsem se – spolu s delegací britských konzervativců – hlasování o zprávě pana Lambsdorffa o prioritách v souvislosti s 64. zasedáním Valného shromáždění OSN. Moje strana rozhodně podporuje práci OSN, přestože připouští, že je to nedokonalá organizace, která potřebuje reformu. V této zprávě však byla zmíněna řada věcí, s nimiž britští konzervativci zásadně nesouhlasí, jako je například úloha Mezinárodního trestního soudu a zrušení stálých míst Spojeného království a Francie v Radě bezpečnosti, která mají být nahrazena jedním stálým místem Evropské unie. Rovněž si myslíme, že uplatňování trestu smrti u dospělých osob je věcí svědomí jednotlivých poslanců, a nemáme v této otázce žádnou stranickou politickou linii. Takže jsme se celkově zdrželi hlasování.

- Zpráva: Maria Martens (A6-0079/2009)

  Gay Mitchell (PPE-DE). - Pane předsedající, chtěl bych se vyjádřit ke zprávě paní Martensové.

Nejprve bych chtěl říci, že Lisabonská smlouva není vlak, který vykolejil, a je nesmysl to říkat. Dvacet šest z dvaceti sedmi členských států Evropské unie ji bude ratifikovat nebo ji ratifikovalo, a to včetně britského parlamentu. Je škoda, že britští poslanci v některých poznámkách, které zde prezentují, nerespektují svůj vlastní parlament.

Irové vyjádřili obavy z některých věcí a irská vláda a parlament hledají vysvětlení. Když od nich dostaneme vysvětlení a lidé řeknou ve druhém referendu, které se bude konat později v tomto roce, „ano“, přijdou sem v kloboucích zlomyslného skřítka leprechouna a budou vystupovat stejně skandálně jako minule? Nechme irské záležitosti Irsku. Nepotřebujeme k tomu žádnou pomoc od lidí, u nichž nám trvalo 700 let, než jsme je dostali pryč ze své země!

Co se týče Lisabonské smlouvy, chtěl bych říci, že obyvatelé Evropské unie budou v příští generaci tvořit 6 % světové populace. Čína a všechny tyto země budou velmi silné.

- Zpráva: Alain Hutchinson (A6-0085/2009)

  Zuzana Roithová (PPE-DE). – (CS) Pane předsedo, já bych chtěla vysvětlit, proč jsem se zdržela hlasování o zprávě Hutchinson. Jako člen shromáždění AKT-EU souhlasím, že rozvojová pomoc není vždy efektivní. Není dobře koordinovaná, je administrativně náročná. Zpravodaj říká, že se partnerské země vždy neztotožňují s rozvojovou strategií. Efektivním nástrojem – a s tím souhlasím – je jen rozpočtová pomoc. Ovšem potřebovala by být předvídatelnější. Jsem přesvědčena, že musíme hlavně sladit priority s dalšími poskytovateli finanční pomoci, jako jsou USA a země, které podporují své bývalé kolonie. To, co zpravodaj dále podcenil, je vliv čínské investiční politiky v rozvojových zemích, která nesleduje rozvojové cíle tisíciletí ani jiné cíle, ale sleduje jen a pouze obchodní zájmy Číny.

  Nirj Deva (PPE-DE). - Pane předsedající, chtěl bych poblahopřát kolegovi panu Hutchinsonovi k vynikající zprávě o tomto velmi důležitém tématu. Komise a Evropská unie poskytují rozvojovým zemím velké množství peněz, z nichž většina jde do Afriky. Přibližně 50 % Afričanů stále žije za méně než 1 USD na den a 75 % obětí pomoci na celém světě pochází z Afriky.

Vzhledem k této děsivé statistice je správné, že bychom měli Africe poskytnout pomoc, zajistit čistou pitnou vodu a umožnit obyvatelům Afriky udržitelný rozvoj. Když však dáváme peníze africkým vládám, jak to v současné době Komise dělá v rámci toho, čemu říká „rozpočtová podpora“, měli bychom rovněž trvat na tom, aby rozpočtová podpora poskytovaná africkým zemím byla jejich vlastními parlamenty velmi přísně a podrobně sledována a aby finanční dohody podepsané mezi Komisí a africkými národy bylyt veřejně a transparentně sledovány ve vnitrostátních parlamentech afrických zemí a zemí AKT. To je velmi důležitý krok, který je třeba udělat na ochranu peněz evropských daňových poplatníků.

- Zpráva: Maria Badia i Cutchet (A6-0093/2009)

  David Sumberg (PPE-DE). - Pane předsedající, všichni v této sněmovně jsme pro umění a podporujeme umění a vzdělávání ve svých zemích. Doufám, že o tom není sporu.

Problém této zprávy však spočívá znovu v tom, že volá po perspektivě EU, a to není přiměřené. Rozmanitost Evropské unie znamená, že různé národní státy mají různé kultury, různé dějiny a různá pozadí, a proto se mi zdá důležité, aby umění a vzdělávání bylo určováno na vnitrostátní úrovni. To není oblast, do níž by měla zasahovat Evropská unie nebo Evropský parlament.

„Ať kvete tisíc květin“ byl podle mého názoru skvělý slogan. Tak ať kvete nejméně 27 květin v Evropské unii, ale ať kvete každá zvlášť. Věřím, že pokud to tak uděláme, pokvetou mnohem lépe a budou žít mnohem déle.

  Hannu Takkula (ALDE). - (FI) Pane předsedající, chtěl bych poděkovat paní Badia i Cutchetové za zprávu.

V návaznosti na poetické vyjádření pana Sumberga bych chtěl říci, že je velmi důležité, aby květina kultury mohla kvést naplno, a to se týká i Evropy. Je mimořádně důležité, aby se vzdělávání nezaměřovalo jen na znalosti a zkoušení, ale abychom nezapomínali na význam osobního růstu. Kultura, umění a sport jsou pro utváření celistvé osobnosti velmi důležité.

V tomto ohledu je jen správné připomenout státním školním systémům, a to prostřednictvím postupu otevřené koordinace,, že musí mít v osnovách umělecké vzdělávání, které by mělo zahrnovat Evropu, neboť Evropa je známá svou rozmanitostí, svým pluralitou, svou skvělou uměleckou tradicí a kulturou. Je rovněž vhodné, abychom se seznámili s kulturou jiných zemí a poznali velké evropské kulturní osobnosti v různých oblastech umění.

  Ewa Tomaszewska (UEN). - (PL) Pane předsedající, univerzální povaha evropského umění poukazuje na nutnost vrátit školám jejich úlohu hlavních center pro šíření kultury. Je to příležitost demokratizovat přístup ke kultuře. Umělecké vzdělávání rozvíjí citlivost a probouzí tvořivý potenciál. Mělo by být povinným předmětem ve školních osnovách na všech úrovních vývoje.

Evropský rok umění a inovace je vynikající příležitostí vrátit umění tam, kam patří – i ve vzdělávání –, aby mohla být oceněna jeho integrační úloha. Ochrana tradiční kulturní identity jednotlivých regionů a schopnost zjistit o nich něco díky mobilitě, včetně oblasti uměleckého vzdělávání, je další příležitostí k tvůrčímu rozvoji.

Proto je tak důležité budovat komunitní rámec mobility pro Evropany zapojené do umělecké a tvůrčí činnosti. To je důvod, proč hlasuji pro tuto zprávu, přestože bych měla námitky proti tomu, že se v diskusi o tomto dokumentu postupovalo příliš rychle a že byl přijat prakticky bez diskuse.

  Avril Doyle (PPE-DE). - Pane předsedající, vždy jsem považovala za umění každý dobrý sport. Mohu jako příklad umění v Evropské unii uvést vítězství irského národního ragbyového týmu na Millenium Stadium v Cardiffu, kde jsme minulou sobotu porazili Velšany ve studii sportovní a umělecké dokonalosti, jíž se nic nevyrovná? Porazili jsme i Angličany, Francouze, Italy a Skoty. Tento irský národní tým vyhrál turnaj Six Nations – Grand Slam. Sport je umění, umění je sport. Musíme tento skvělý úspěch uznat.

  Předsedající. − Paní Doyleová, kdybych byl věděl, že porazíte Italy tak, že skončí na posledním místě, nebyl bych vám dal k tomuto tématu slovo.

- Zpráva: Gyula Hegyi (A6-0107/2009)

  Dimitar Stoyanov (NI). – (BG) Beru si slovo, abych vysvětlil, proč delegace strany Ataka hlasuje proti této zprávě.

Jistě to není kvůli mnoha pozitivním bodům obsaženým ve zprávě týkajících se transparentnosti činnosti orgánů. Jsme samozřejmě pro transparentnost činnosti orgánů Evropské unie, ale jsme proti skutečnosti, že této transparentnosti lze dosáhnout pouze přijetím Lisabonské smlouvy a dalším projednáváním této smlouvy, která je pro nás již mrtvá, společně s mnoha novými zprávami, které jinak zaujímají odlišné stanovisko nebo se zabývají jinou otázkou.

Kromě toho jsme, pokud jde o Lisabonskou smlouvu, proti jejímu přijetí, neboť otevře dveře členství Turecka. Členství Turecka v Evropské unii znamená pro Bulharsko hospodářskou a demografickou smrt. Proto jsme hlasovali proti této zprávě.

  David Sumberg (PPE-DE). - Pane předsedající, když jsem uviděl název této zprávy – „Aktivní dialog s občany o Evropě“, myslel jsem si, že je to tak trochu vtip, neboť právě o to jde, kéž bychom vedli o Evropě aktivní dialog s občany. Podstata dialogu spočívá v tom, že to není monolog, musíte poslouchat, co občané Evropy říkají. Občané Evropy v Nizozemsku, ve Francii a v Irské republice velmi jasně řekli, že Lisabonskou smlouvu nechtějí.

Pokud tedy tento Parlament a všechny evropské orgány chtějí vést s občany dialog, což je dobrý nápad, ať bez jakéhokoli vykrucování prohlásí, že budou na dialog reagovat a budou naslouchat tomu, co občané říkají. Je naprostou ztrátou času, aby tento Parlament jen diskutoval nebo předkládal zprávu nebo hlasoval o myšlence dialogu, když kolektivně, a to je v tomto Parlamentu skutečností, odmítá uznat, co je mu sdělováno a odmítá na to reagovat. To je jeho nedostatek.

  Marian Harkin (ALDE). - Pane předsedající, toto je velmi důležitá zpráva – souhlasím se zpravodajem, že jsme snad mohli být odvážnější a více přitvrdit.

Jako poslankyně ze země, která hlasuje o každé jednotlivé smlouvě, si vážně uvědomuji potřebu stálého aktivního dialogu s občany. Podle mé zkušenosti stále více lidí ztrácí víru a důvěru v instituce. EU představuje ohromnou instituci a my máme obrovskou zodpovědnost, abychom zajistili, že aktivní dialog je ústředním bodem toho, co děláme.

Podporuji zejména odstavec 32 a děkuji zpravodaji za podporu mého pozměňovacího návrhu ke skutečnosti, že Evropský rok dobrovolnictví v roce 2011 bude ideální příležitostí k tomu, aby orgány EU navázaly vztahy s občany.

Vyzvali jsme Komisi, aby předložila odpovídající právní předpisy k přípravě na rok 2011, a Komise s tím začala. Nyní musíme zajistit navázání smysluplného dialogu se 100 miliony dobrovolníků po celé EU a zaručit, aby jejich stanoviska a názory tvořily základ všech nových plánů, politik a programů a aby aktivní dialog mezi občany zaručil silnou a celistvou EU.

  Hannu Takkula (ALDE). - (FI) Pane předsedající, zpráva pana Hegyiho je skvělá a nezbytná. Potřebujeme aktivní dialog mezi evropskými národy a občany. Potřebujeme porozuměni na obou stranách. Potřebujeme i toleranci, takže jsme připraveni naslouchat tomu, co mají na srdci ostatní lidé. Potřebujeme to také v této sněmovně, v Evropském parlamentu.

Byl jsem toho názoru, že je velmi smutné, že když hovořil prezident Klaus, někteří poslanci z této sněmovny odešli a že se to stalo právě v průběhu současného českého předsednictví. Oni snad obecně nejsou připraveni vyslechnout si názory na evropské záležitosti jiných občanů, prezidentů, orgánů nebo jednotlivců?

Měli bychom být připraveni naslouchat různým stanoviskům. Potřebujeme vzájemné působení a dialog, a to potřebujeme i na základní úrovni, aby veřejnost mohla pocítit, že má k různým záležitostem co říci, a aby lidé neměli o Evropské unii představu jako o diskusním klubu pro úzkou elitu. Podporuji návrh, aby se rozšířil aktivní a tolerantní celoevropský dialog na všech úrovních. To je to, co skutečně potřebujeme.

  Nirj Deva (PPE-DE). - Pane předsedající, na cestě k veřejné diskusi se během této hospodářské krize stalo něco velmi zvláštního, jak se obvykle říkalo. Lidé v Evropě se neobraceli na Evropskou unii, aby je zachránila před hospodářskou krizí. Obraceli se na své členské státy a na své vnitrostátní vlády, aby je zachránily před hospodářskou krizí. Člověk, který prohlašuje, že zachránil svět, sem za pár hodin zavítá, ale ponecháme-li to stranou, jsou to vnitrostátní vlády – v Paříži nebo v Londýně nebo ve Washingtonu nebo v Římě –, k nimž se občané těchto zemí (jimž se obvykle tvrdí, že jsou občany Evropy) obracejí, aby je zachránily, nikoli k této větší struktuře zvané EU.

Mohu se zeptat, proč se to stalo? Mohu požádat ty, kdo fanaticky mluví o EU jako o velkolepém stroji, aby si sami položili tuto otázku? Mohu vám dát odpověď. Odpověď je, že není žádný démos, svobodný lid, neexistuje spojení mezi orgány EU a lidmi. Lidé se stále obracejí na své vnitrostátní vlády, aby je zachránily.

  Ewa Tomaszewska (UEN). - (PL) Pane předsedající, protestuji proti tomu, jakým způsobem se s touto zprávou zachází. Budování důvěry občanů členských států EU v evropské orgány znamená nejen znát jejich strategii a činnost, což často chybí. Jde především o pocit, že existuje spolurozhodování, že existuje možnost mít v EU slovo, že práva daná smlouvami nejsou porušována.

Diskuse evropských občanů organizovaná ve všech členských státech EU je nejlepším způsobem, jak ujistit lidi, že záležitosti v Evropské unii skutečně závisí na občanech zemí, které ji tvoří. Je to nejlepší způsob, jak zabránit tomu, aby se přibližně 100 osob zapojených do přípravy nejdůležitějších úkolů, které mají evropské orgány provést jménem všech Poláků, cítilo podvedeno. O seznamu požadavků by se mělo uvažovat se vší vážností. To platí i pro dokumenty, jejichž návrhy zpracovali účastníci diskuse z jiných zemí. Vzhledem k tomu všemu je blokování jakékoli skutečné diskuse o dialogu s občany na fóru Evropského parlamentu o to překvapivější.

  Martin Callanan (PPE-DE). - Pane předsedající, tato zpráva je o aktivním dialogu s občany a nejlepším druhem aktivního dialogu s evropskými občany je dialog založený na naslouchání tomu, co občané říkají v demokratických volbách. Velkou ironií tohoto Parlamentu je, že přijímá tuto zprávu a zároveň nevěnuje naprosto žádnou pozornost některým demokratickým rozhodnutím, která byla přijata v členských státech. Není se co divit, že Evropská unie je v mém volebním okrsku v severovýchodní Anglii i všude jinde v Evropě tak nepopulární. Její představa demokratického dialogu je jen jednosměrná: EU neposlouchá, co mají lidé na srdci, jen jim říká, co si mohou myslet a jak mohou hlasovat.

Ohlédneme-li za posledními 10 lety, Francie, Nizozemsko a nyní dvakrát Irsko, všechny tyto země hlasovaly tak, aby zbrzdily větší evropskou integraci, avšak EU jejich názory naprosto ignorovala.

Naslouchá-li EU pouze těm nevládním organizacím, které jsou financovány z EU, jak to může odrážet všeobecný názor voliče? Nejlepší formou dialogu s občany je poslouchat to, co říkají ve svobodných demokratických volbách a v referendech.

  Syed Kamall (PPE-DE). - Pane předsedající, já si myslím, že hovoříme-li o aktivním dialogu s občany o Evropě, panuje zde mylný názor, neboť často zaměňujeme dialog s občany za dialog s občanskou společností. Často zaměňujeme dialog s občany za dialog s organizacemi, které jsou úplně nebo částečně financovány Komisí. Ve skutečnosti tak orgány EU hovoří s organizacemi financovanými Komisí, což konec konců znamená peníze daňových poplatníků.

Takže když skutečně dáme občanům právo vyjádřit svůj názor – jak jsme to udělali v případě Ústavy ve Francii a v Nizozemsku a v případě Lisabonské smlouvy v Irsku – a oni řeknou „ne“, co děláme? Naprosto ignorujeme výsledek hlasování! Pokud lidé řekli „ne“, dialog neznamená nechávat je hlasovat znovu a znovu a znovu, dokud nedostaneme takový výsledek, jaký chceme. To není dialog. To je zřeknutí se demokracie. Dialog je čas, který jsme skutečně věnovali aktivnímu dialogu s občany.

  Jim Allister (NI). - Pane předsedající, po pěti letech v této sněmovně je toho málo, co může člověka ve zprávách překvapit. Musím však říci, že jsem byl šokován naprostou arogancí vyjádřenou některými aspekty této zprávy a vypočítavou urážkou těch, kdo se odvažují se nezapojit do pochlebnického vychvalování evropského projektu. V této zprávě se skutečně říká, že proti další evropské integraci jsou spíše méně vzdělaní lidé, což je nestoudná urážka a arogance neuvěřitelných rozměrů.

Pravdou je, že ti, kdo si dali tu práci a četli Ústavu pro Evropu nebo Lisabonskou smlouvu a poučili se o ní, jsou právě těmi, kdo budou hlasovat spíše proti. Ti, kdo budou hlasovat spíše pro, jako Komisaři, se nikdy neobtěžovali si tyto dokumenty přečíst a přijímají prostě propagandu. Takže urážku v této zprávě odmítám.

V reakci na první vzplanutí pana Mitchella, jeho republikánský vzplanutí ohledně toho, že odstranění Britů z irského ostrova trvalo 700 let, bych mohl také říci, že by měl být rád, že se jim to nepovedlo úplně, protože k dosažení ragbyového vítězství v turnaji Six Nations potřeboval pomoc několika britských hráčů ze Severního Irska.

  Neena Gill (PSE). - Pane předsedající, hlasovala jsem pro neochotně, ne kvůli tomu nesmyslu, který právě zazněl z druhé strany sněmovny, ale protože sdílím obavy zpravodaje, pana Hegyiho.

Tato zpráva byla skutečně rozmělněna těmi, kdo v této sněmovně nechtějí vést aktivní dialog s občany Evropy. Pro mě aktivní dialog neznamená lesklé brožury a skutečně si myslím, že Komise v této oblasti neuspěla. Nezapojila se aktivně a nenavázala s občany kontakt. Neprojevila větší porozumění pro to, jak se práce, která se dělá na úrovni EU, dotýká mnoha skutečných záležitostí, které ovlivňují každodenní život občanů. Doufám, že na základě této zprávy zreviduje svůj postoj a přijde s nějakými nápaditějšími způsoby, jak se této problematice věnovat.

- Zpráva: Wojciech Roszkowski (A6-0042/2009)

  Jim Allister (NI). - Pane předsedající, vítám tuto zprávu, neboť se zabývá záležitostmi, jež je třeba projednat.

Já osobně potvrzuji pocity zpravodaje, že opatření na rozvoj venkova by neměla čerpat ze zdrojů, které jsou určeny pro přímé platby zemědělcům. Proto se i já ptám, zda by financování rozvoje venkova mělo být vůbec spojeno se společnou zemědělskou politikou, neboť to nevyhnutelně vede k tomu, že farmáři budou připraveni o dřívější způsoby financování. Avšak kdyby to místo toho bylo nedílnou součástí soudržného financování, nebyla by tu tato možnost ukrást zemědělské fondy.

Vítám proto prohlášení ve zprávě, že lidé zaměstnaní v zemědělství by měli být ve středu zájmu podpůrných opatření v rámci politiky rozvoje venkova. Tato rovnováha je narušena v mnoha programech rozvoje venkova včetně programu týkajícího se mého regionu, Severního Irska.

- Zpráva: Dagmar Roth-Behrendt (A6-0484/2008)

  Kathy Sinnott (IND/DEM). - Pane předsedající, hlasovala jsem pro tuto zprávu a vítám ji. Dlouhou dobu jsme si mysleli, že jediné, co má na nás nějaký vliv, je to, co jíme. Myslím si, že práce odvedená na této zprávě skutečně podtrhává fakt, že cokoli si namažeme na kůži, vstupuje do našeho těla se stejným účinkem, jako kdybychom to snědli.

Mnohé nemoci, které postihují zvláště ženy, jako je rakovina prsu, fibromyalgie, chronický únavový syndrom atd., jsou na vzestupu. Myslím si, že bychom měli pokročit, nejen zajistit, aby kosmetika byla bezpečnější, ale měli bychom začít se skutečným výzkumem vztahu mezi některými kosmetickými přípravky a těmito druhy nemocí, které ženy postihují, a měli bychom se pokusit přijít s bezpečnější kosmetikou, neboť všichni samozřejmě chceme kosmetiku používat i nadále.

  Neena Gill (PSE). - Pane předsedající, vítám tuto konkrétní zprávu, neboť testování kosmetiky je záležitost, která se týká mnoha voličů v mém regionu West Midlands a já jsem k tomuto tématu dostala řadu dopisů. Vítám tuto zprávu a podpořila jsem ji, neboť stanovuje celoevropské standardy týkající se používání potenciálně nebezpečných materiálů a určuje normy pro požadavky na testování, které provádějí výrobci kosmetiky, ale potřebujeme, aby podobné normy byly stanoveny pro testování na zvířatech. Posledně, když jsme se na tuto zprávu dívali, zabývali jsme se testováním na zvířatech pro vědecké účely. Nyní máme důležitý nástroj ve zvyšující se informovanosti zákazníků o tom, co je obsaženo v kosmetice, a ten by byl posílen zaměřením na testování na zvířatech.

- Zpráva: Daciana Octavia Sârbu (A6-0076/2009)

  Kathy Sinnott (IND/DEM). - Pane předsedající, hlasovala jsem pro tuto zprávu a pro přísnější kontrolu biocidních přípravků, ale chtěla bych využít této příležitosti a zdůraznit, že v Irsku legálně přidáváme do vody jedovatou znečišťující látku, biocidní přípravek zvaný fluorid. Chtěla bych poblahopřát Komisi k zahájení procesu konzultací, v němž jsou v otázce znečišťování pitné vody jedovatou přísadou zvanou fluorid vítány vědecké dokumenty, názory veřejnosti atd.

- Zpráva: Zsolt László Becsey (A6-0121/2009)

  Avril Doyle (PPE-DE). - Pane předsedající, hlasovala jsem proti této zprávě, neboť mám pocit, že oslabila návrh Komise na uplatnění vyšších sazeb spotřební daně na vyrobené tabákové výrobky. Studie shodně ukazují, že nejúčinnější a nejtrvalejší způsob, jak přimět lidi k nižší spotřebě tabáku, je pomocí zdanění.

Studie, které v Irsku prováděla univerzita College Cork, ukázaly, že poté, co byl na pracovištích zaveden úplný zákaz kouření, se v následujícím roce v dané oblasti snížil počet osob přijatých k lékaři s infarktem o 11 %. Irsko má rovněž nejvyšší spotřební daň z tabáku v Unii, což představuje 4,99 EUR na krabičku 20 cigaret a cena je tak vyšší než 8 EUR za krabičku.

Přínos kombinovaného přístupu spočívajícího v odstrašující cenové a daňové politice, zákazech kouření, vzdělávacích kampaní pro veřejnost a lepším přístupu k terapiím využívajícím nikotinových náhražek pro ty, kdo si přejí přestat kouřit, má řadu výhod spojených se zdravím a následné zlepšení zdraví obyvatelstva jako celku.

Česká republika je jediným členským státem EU, která má ještě ratifikovat rámcovou úmluvu OSN o kontrole tabáku, a přitom je tabák zodpovědný za více než milion úmrtí v EU. Mohl byste vy, jako předseda našeho Parlamentu, požádat jménem nás všech české předsednictví, aby napravilo tento vážný nedostatek ještě před skončením svého předsednictví?

- Zpráva: Maria Martens (A6-0079/2009)

  Richard Corbett (PSE). - Pane předsedající, zdá se, že mnozí poslanci na druhé straně využívají vysvětlení hlasování o různých zprávách spíše k vystoupením o ratifikaci Lisabonské smlouvy. V rámci toho si bezdůvodně stěžují, že lidé mluví proti Lisabonské smlouvě a my jim nechceme naslouchat.

Zcela nezávisle na skutečnosti, že ratifikace Lisabonské smlouvy je věcí členských států, nikoli věcí naší, je to samozřejmě naprosto nesprávné. Jeden členský stát řekl „ne“, my posloucháme a skutečně musíme poslouchat. Další členské státy naznačily, že chtějí slyšet důvody tohoto „ne“, aby k němu přihlédly a posunuly se na jeho základě kupředu. Pokud si však pan Dover neuvědomuje ani rozdíl mezi ústavní smlouvou a Lisabonskou smlouvou a říká, že Francie a Nizozemsko tuto Smlouvu odmítly, příhodně zapomíná poukázat na ty země, které měly referenda na podporu Smlouvy.

Nechceme naslouchat jen jedné straně sporu. Chceme naslouchat oběma stranám a přemostit tu trhlinu, najít řešení přijatelné pro všechny členské státy. Oni chtějí naslouchat jen těm, kdo v hlasování říkají „ne“. To oni mohou za to, že národy Evropy nejsou vyslyšeny. To oni neakceptují demokratické výsledky, ale jen výsledek, který vyhovuje jim, nikoli celkové situaci ve všech členských státech.

- Zpráva: Cristiana Muscardini (A6-0054/2009)

  Marian Harkin (ALDE). - Pane předsedající, plně podporuji pátý bod odůvodnění této zprávy. V současné době se angažuji v podobném případě v Irsku, kam matka uprchla ze svého domova v Nigérii se svými dvěma dcerami poté, co její nejstarší dcera zemřela v důsledku mrzačení ženských pohlavních orgánů. Momentálně je její případ před Evropským soudem pro lidská práva a Soud napsal irské vládě, aby tento případ buď obhajovala, nebo dosáhla toho, čemu se říká smírné řešení.

V pátém bodě odůvodnění se uvádí, že mrzačení ženských pohlavních orgánů představuje porušování lidských práv a že vzrůstající počet žádostí o azyl ze strany rodičů je odůvodňován hrozbou, která by jim v jejich vlastní zemi mohla hrozit za to, že odmítli souhlasit s tím, aby jejich dítě podstoupilo mrzačení ženských pohlavních orgánů. Doufám, že Soud pro lidská práva vezme při vynášení rozsudku v tomto případě naše úvahy v potaz.

A konečně souhlasím s panem Corbettem, že se zde dnes hodně hovoří o demokracii, ale když bychom si s tím dali tu práci a sečetli počet lidí, kteří hlasovali ve všech referendech v Evropě o Ústavě a o Lisabonské smlouvě, více než 27 milionů Evropanů řeklo „ano“ a 24 milionů řeklo „ne“. To je demokracie v praxi.

  Eleonora Lo Curto (PPE-DE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, děkuji, že jste mi dali slovo. Chtěla bych vyjádřit svou plnou podporu tomu, že dnes Parlament věnoval tolik pozornosti tak důležitým otázkám, jako je právo na zdraví, právo na sexuální identitu, právo na ochranu duševního zdraví a fyzické a duševní integrity žen, která je těmito gynofobními praktikami velmi často narušována.

Evropa usiluje o tento závazek v oblasti lidských práv, jak jsme právě slyšeli od poslankyně, která hovořila přede mnou. Děti umírají a ženy umírají právě v důsledku těchto praktik, které jsou naprosto nepřijatelné. Evropa dělá dobře, že přijímá v této oblasti závazek a ukazuje větší odpovědnost, kterou přijímá a nabízí, že zajistí, aby v těchto směrech bylo právo harmonizováno.

  Kathy Sinnott (IND/DEM). - Pane předsedající, byla bych ráda hlasovala pro zprávu paní Muscardiniové o mrzačení ženských pohlavních orgánů, protože po mnoho let podporuji zákaz této barbarské praktiky a podporuji i případ rodiny, protože jsou touto praktikou ohroženi, pokud se vrátí do své domovské země.

Jak se však obvykle stává, kolegové využívají nepříjemnou situaci zmrzačených dívek a žen na opětovnou podporu tématu potratů a do této zprávy se vloudila mantra „sexuálních a reprodukčních práv“.

(Po opravě hlasování pana Mitchella o této zprávě, která odráží konečné znění textu, již jeho ústní vysvětlení neplatí.)

- Zpráva: Vasco Graça Moura (A6-0092/2009)

  Milan Gaľa (PPE-DE). – (SK) Pane předsedající, dovolte mi poděkovat kolegovi z Výboru pro kulturu a vzdělávání, panu Graçovi Mourovi, za práci na přípravě zprávy, kterou jsem hlasováním podpořil. Navazuje na dokumenty, jimiž jsme se v Evropském parlamentu již v minulosti zabývali. Rozšíření přispěla k jazykové rozmanitosti Evropské unie. Dnes hovoříme 23 jazyky a dalšími více než 60 dialekty v regionech nebo ve skupinách.

Globalizace a emigrační toky rovněž přispívají k široké škále jazyků, jež Evropané denně používají. Jazyková rozmanitost je tedy nepochybně jedním z nejcharakterističtějších znaků Evropské unie, který se dotýká společenského, kulturního a profesního života jejích občanů i hospodářských a politických aktivit členských států. Sdělení Komise v této oblasti pokládám za mimořádně důležité. Souhlasím se zpravodajem, že jazyková a kulturní různorodost Evropské unie představuje velkou konkurenční výhodu a je jednoznačně potřeba podporovat programy výuky jazyků a školních kulturních výměn.

  Michl Ebner (PPE-DE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, co se týče zprávy pana Graçy Moury, musím říci, že náš kolega odvedl vynikající práci. Chtěl jsem pronést jen faktickou poznámku týkající se tohoto systému – paní Muscardiniová již dnes o této věci mluvila – doufám, že předáváte dále naše žádosti, aby nebylo možno předložit k hlasování něco, co jsou ve skutečnosti dvě prakticky totožné zprávy, a tím potrestat zpravodaje. To se v tomto případě stalo mně a není to příliš závíděníhodné.

Přesně z tohoto důvodu bych chtěl ještě jednou vyzdvihnout pozitivní práci svého kolegy, pana Graçy Moury, i když druhé usnesení, pro něž jsem rovněž hlasoval, bylo následně přijato. Můj hlas nebyl popřením zprávy pana Graçy Moury, právě naopak.

  Hannu Takkula (ALDE). - (FI) Pane předsedající, nejdříve bych chtěl poděkovat panu Graçovi Mourovi za vynikající práci. Věnoval se těmto jazykovým věcem celým svým srdcem a je naprostá pravda, že jazyk je základním právem. Jazyk je centrem identity člověka, a proto bychom my v Evropské unii měli pečovat o mnohojazyčnost.

Hlasovali jsme pro alternativní usnesení, avšak s preferencí pro původní zprávu. Já sám jsem se podílel na přípravě alternativního usnesení a je snad vhodné uvést, proč jsme se dali do přípravy alternativy velmi chvályhodné práce pana Graçy Moury. Důvodem bylo, že bychom chtěli zejména zaručit status menšinových jazyků.

Jak se říká, my v Evropě jsme jen tak silní, jako náš nejslabší článek – což jsou lidé na okraji naší společnosti. Proto musíme zajistit, aby si menšinové skupiny, například Samiové v mé zemi, ve Finsku, zachovaly právo na užívání svého mateřského jazyka a měly základní služby ve svém vlastním jazyce. Musíme za ně převzít zodpovědnost tak, jako to děláme za všechny ostatní původní národy. Z toho důvodu je velmi důležité, aby Evropská unie vykonávala své kulturní povinnosti a zajistila životaschopnost všech jazyků, včetně menšinových.

  Frank Vanhecke (NI). – (NL) Pane předsedající, přestože alternativní usnesení o mnohojazyčnosti v Evropě, které bylo nakonec přijato, bylo mnohem lepší než původní text, který jsme měli před sebou, přesto jsem po úvaze hlasoval proti; ostatně obě usnesení, to přijaté i to původní, volají po prosazování evropské agentury pro jazykovou rozmanitost. I když to může znít hezky a já bych to v zásadě podporoval, četl jsem pak, že například mimoevropské přistěhovalce je třeba podněcovat k tomu, aby zde i nadále používali svůj mateřský jazyk, že Evropský parlament dokonce žádá, aby mateřské jazyky cizích menšin nebo menšin pocházejících ze zahraničí byly zahrnuty do školních osnov a aby členské státy nejen podněcovaly používání původních jazyku, ale aby podporovaly zejména používání hlavních jazyků přistěhovalců. Je mi líto, ale to je šílenství. To povede k opačnému jevu, než je adaptace a asimilace. To je opak toho, co momentálně chtějí všechny evropské země.

  Philip Claeys (NI). – (NL) Pane předsedající, já jsem také hlasoval proti zprávě o mnohojazyčnosti. Přestože jsem nadále přesvědčený stoupenec podpory mnohojazyčnosti, jak původní zpráva, tak pozměňovací návrh, který byl nakonec přijat, prosazují myšlenky, které jsou problematické, mají-li být uplatněny v praxi. Zpráva například usiluje o to, aby přistěhovalci byli podporováni v používání svých původních jazyků, tedy v něčem, co je samo o sobě v mnoha členských státech problematické, neboť přistěhovalci se uspokojivě nenaučí jazyk hostitelské země, což s sebou nese důsledky.

Dalším možným problémem je způsob, jakým zpráva zachází s členskými státy, v nichž existuje více než jeden úřední jazyk. Tam je třeba brát samozřejmě v úvahu specifickou situaci, jako například v Belgii, kde každý region, s výjimkou Bruselu, je oficiálně jednojazyčný. Ve Flandrech máme problém s velkým počtem francouzsky mluvících přistěhovalců, kteří se odmítají přizpůsobit holandskému jazykovému charakteru Flander, a není úlohou Evropy vměšovat se do této situace a slibovat všechna možná neexistující práva.

  Mario Borghezio (UEN). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, já sdílím mnoho výhrad vyjádřených v této zprávě, které se týkají toho, že Evropská unie podporuje další užívání a rozvoj původních jazyků – přestože obecná filozofie obou zpráv si zaslouží pozornost a podporu –, a to proto, že dnes, tváří v tvář těmto oprávněně uvedeným problémům, podstupujeme dokonce větší riziko, tedy riziko, že uvidíme, jak evropské jazyky hynou v důsledku toho, že jsme v této sněmovně, podobně jako jinde, nuceni používat standardizovanou mluvenou a psanou angličtinu. To je velmi vážné nebezpečí, kterému je třeba se věnovat.

Nesmíme zapomínat na práva místních jazyků. Národní jazyky vymírají, mají problém s vyjadřováním, ale místní jazyky mizí skutečně ostudným způsobem, i když by měly být chráněny, což je případ federalistické reformy v Itálii, kterou se snažíme navrhnout a zavést do praxe.

Dělá Evropská unie vše potřebné pro to, aby místní jazyky chránila? Před chvílí jsme slyšeli projev paní Lo Curtové. Jistě by bylo velmi pěkné slyšet ji tentokrát hovořit nádhernou sardštinou, neboť jsem si jist, že ji ovládá. Já bych měl občas mluvit piemontsky, ale v naší parlamentní knihovně nejsou žádné kulturní dokumenty, časopisy atd. týkající se jazyků spojených s kulturní identitou nebo místních jazyků.

Takže než si Evropa začne dělat starosti s ochranou před standardizací jazyků třetích zemí, měly by se starat o své menšiny a své místní jazyky.

  Eleonora Lo Curto (PPE-DE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, pane Borghezio, já jsem ze Sicílie a Sicílie je kolébkou a krajem velké civilizace a velkolepé historie a doufáme, že bude schopna si vytvořit svou vlastní budoucnost, jež začíná u nezávislosti, a proto mohu jen souhlasit s tím, že je potřeba věnovat větší pozornost mateřským jazykům, kterými bychom se měli učit mluvit stále více, a především bychom se měli naučit předávat je našim dětem.

Já především vykresluji historii emigrace, k níž došlo v Itálii, ale myslím, že i v jiných zemích, a která nyní způsobuje, nebo by mohla způsobit, že nové generace těchto Sicilanů, stejně jako Benátčanů, Sardů a bezpočet dalších lidí v Evropě, kteří tímto procesem v minulosti prošli, si nebudou pamatovat a nebudou již umět mluvit sicilsky, benátsky nebo sardsky.

Vyzývám tedy k tomu, pane předsedající, aby se toto velké evropské institucionální divadlo stalo kolébkou rozmanitosti a samostatné identity, kterou si přeji v Evropě regionů, již se naučíme v budoucnosti oslavovat, a to i prostřednictvím našich jazyků pro stále více lidí.

  Avril Doyle (PPE-DE). - Pane předsedající, zdržela jsem se hlasování o této zprávě ze dvou důvodů, přestože plně souhlasím s jejím názvem „Mnohojazyčnost: výhoda pro Evropu i společný závazek“.

Dnes nám tady bylo řečeno, že zpráva se zabývá „nějakými národnostními spory ve Španělsku“. Jsem velmi skeptický, pokud jde o využívání diskuse o mnohojazyčnosti a o podpoře jazyků jako pláštíku nebo náhražky nebo nástroje politického handrkování pro různé nacionalistické problémy ve všech našich členských státech, a zdá se, že to se stalo v některých diskusích o tomto tématu ve výboru a tady.

Neútočím na žádné z práv uživatelů menšinových jazyků. Vlastně je plně hájím a skutečně cítím, že musíme respektovat právo občanů EU, jejichž prvním jazykem je menšinový jazyk. V Evropském parlamentu musí být prostor pro tyto jazyky, ale nikoli nutně jako úřední pracovní jazyky, zejména pokud tito občané ovládají stejně plynně angličtinu – jako v našem případě. Příspěvek například do důležité diskuse v plénu a ve výborech v menšinovém jazyce, který pak musí být překládán pasivně a do 20 dalších jazyků, ohrožuje celý účel demokratické diskuse tím, že jemné odstíny se ztratí v překladu a dojde možná dokonce k nedorozumění. Naším demokratickým úkolem zde je přesvědčit co nejvíce lidí o našem stanovisku a dalším problémem jsou ostatně potíže se získáním dostatečného množství přiměřeně kvalifikovaných tlumočníků. Z těchto dvou důvodů jsem se tedy zdržela hlasování.

- Zpráva: Lambert van Nistelrooij (A6-0083/2009)

  Michl Ebner (PPE-DE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych říci, že jsem hlasoval pro zprávu pana van Nistelrooije, ale chtěl bych rovněž využít této příležitosti ve prospěch těch několika málo diváků, kteří zde zůstali, abych řekl, že kdyby ti, kdo tady nyní tak obšírně kritizovali Evropskou unii a její postupy, raději poskytli mnohem objektivnější informace, místo aby nadále jezdili po Evropské unii po svých volebních okrscích a pomlouvali Unii, vytvořilo by to jistě úplně jinou atmosféru.

Co se týče zprávy pana van Nistelrooije, politika soudržnosti byla skutečně koncipována v těchto liniích, aby na jejím základě vznikla solidarita a byla vybudována spolupráce, a navíc si myslím, že v této krizové době by evropské regiony – nejen národy, ale i regiony – měly spolupracovat, měly by posilovat své postavení a měly by zlepšovat kvalitu života svých obyvatel. Právě z tohoto důvodu si zpráva pana van Nistelrooije plně zasloužila můj hlas.

  Rumiana Jeleva (PPE-DE). – (BG) Hlasovala jsem pro zprávu o územní soudržnosti, neboť se rozhodně domnívám, že tato koncepce by měla být rozvíjena a uplatňována jako horizontální zásada na podporu všech politik a činností Společenství.

V průběhu dnešní diskuse o politice soudržnosti jsme vyzývali k výraznému posílení přímého zapojení regionálních a místních orgánů příslušných programů v příštím programovém období. Politiky Evropské unie, konkrétně politika soudržnosti, přeměnily správu z často centralizovaného systému na stále integrovanější vícestupňový systém.

Proto se domnívám, že je třeba podpořit členské státy, aby vybudovaly systém územní správy založené na přístupu zdola nahoru, který rovněž umožňuje aktivnější účast občanů. Naléhavě vyzývám členské státy, aby začaly přemýšlet o tom, jak ve svých programech a politikách mohou konsolidovat a lépe podporovat koncepci územní soudržnosti.

V této souvislosti věřím, že základní zásady koordinovaného rozvoje a partnerství mezi městem a venkovem jsou zvláště důležité a musí být přísně dodržovány.

  Marusya Ivanova Lyubcheva (PSE). – (BG) Já jsem podpořila zprávu o územní soudržnosti na základě pochopení, že je to mimořádně důležitá politika pro každý region Evropské unie.

Zdroje z fondů soudržnosti společně s vnitrostátními zdroji mohou i ty nejzaostalejší regiony změnit v dobře rozvinuté regiony a vynést je na úroveň vyspělých regionů. To je vrcholně důležité pro mou zemi, Bulharsko. Je to důležité i ve fázi plánování, aby všechny zdroje byly rozděleny spravedlivě a aby byla uplatněna zásada soudržnosti ve všech prioritních politikách Evropské unie.

Vezmeme-li v úvahu všechny faktory, které ovlivňují vyvážený regionální a sociální rozvoj, musíme nalézt nejvhodnější mechanismy, které nám umožní dát některým novým členským státům na nižším stupni rozvoje příležitost dohnat ostatní.

Ve fázi plánování potřebujeme mít jasná kritéria, aby žádná země nebyla penalizována, neboť k neadekvátnímu a neúčinnému přidělování dochází právě ve fázi plánování, což má poté dopad na kvalitu života občanů.

  Marian Harkin (ALDE). - Pane předsedající, chtěla bych poblahopřát panu van Nistelrooijovi k jeho zprávě. Chtěla bych zejména podpořit odstavec 42, který vyzývá k vybudování skutečného partnerství mezi účastníky zapojenými do regionálního a místního rozvoje na úrovni EU a na celostátní, regionální a místní úrovni.

Je to základní předpoklad k tomu, aby bylo dosaženo územní soudržnosti. Opakovaně se ukázalo, že zapojení místních rozvojových skupin a nevládních organizací do závodu o regionální rozvoj a územní soudržnost přidává skutečnou hospodářskou a společenskou hodnotu. Vzhledem k tomu, že mezi našimi regiony nedosahujeme územní soudržnosti, je velmi důležité, abychom vybudovali a podporovali taková partnerství.

- Zpráva: Miroslav Mikolášik (A6-0108/2009)

  Marian Harkin (ALDE). - Pane předsedající, chci podpořit odstavec 22, který – jako zpráva pana van Nistelrooije – žádá, aby členské státy ve svých programech na nynější období a v souladu s článkem 11 všeobecného nařízení o EFRZ, ESF a fondech soudržnosti posílily zásadu partnerství.

My v Parlamentu píšeme tato nařízení, ale je na členských státech, aby tato nařízení prováděly, a je na Komisi, aby jejich provádění sledovala. Nedávná zpráva o zapojení nevládních organizací a dalších subjektů do rozvoje, provádění a sledování strukturálních fondů v nových členských státech byla nazvána „Iluze o začlenění“ a já si myslím, že název hovoří sám za sebe. Členské státy a Komise neberou na svá bedra své povinnosti. My v tomto Parlamentu musíme trvat na tom, aby tak činily.

- Zpráva: Zsolt László Becsey (A6-0041/2009)

  Zuzana Roithová (PPE-DE). – (CS) Podpořila jsem balíček zpráv kolegů, kteří kritizují překážky při naplňování politiky soudržnosti. Zejména chci hovořit ke zprávě Krehl. Chci doplnit dnešní diskuzi a upozornit, že kolegové zapomněli připomenout, že jsme před dvěma týdny schválili recovery package, tedy balíček, který vyjednalo české předsednictví s Komisí. Komise i pod tlakem Evropského parlamentu připravila jasné návrhy na zjednodušení administrativy a zejména jasnou flexibilitu, která umožňuje již nyní všem, kteří čerpají ze strukturálních fondů, přesunovat finanční prostředky mezi programy, dokonce to umožní, a to je zejména důležité pro nové členské státy, použít tyto prostředky i na krytí úvěrů. Samozřejmě, že další zpráva v tomto balíčku týkající se mikroúvěrů je dalším podpůrným elementem a já jenom lituji, že dosud nemáme jasná pravidla na harmonizaci pravidel pro využívání mikroúvěrů, které by pomohly zejména malým podnikatelům a také obcím.

  Marian Harkin (ALDE). - Pane předsedající, podporuji zvláště tuto zprávu, zmínku o úvěrových sdruženích a uznání jejich přínosu k poskytování mikroúvěrů. Jako neziskové organizace hrají úvěrová sdružení jedinečnou úlohu při poskytování mikroúvěrů mnoha subjektům, které by nedostaly úvěr od mnoha jiných finančních institucí. Vím, že úvěrová sdružení nejsou ve všech evropských zemích silná, ale jsou silná v mnoha zemích a mají rezervy ve výši více než 40 miliard EUR. V celém světě mají úvěrová sdružení celkově rezervy ve výši přesahující 1,1 bilionu USD s více než 180 miliony členů po celém světě.

V době, kdy mnoho lidí ztrácí důvěru v bankovní instituce, jsou neziskové finanční instituce životaschopnou alternativou a potřebují naši podporu. Potřebují být zejména zahrnuty do programu JASMINE, aby jako poskytovatelé mikroúvěrů měly přístup ke službám na podporu podnikání, jako jsou školení, vzdělávání, poradenství, financování a výchova atd.

A konečně objasnění týkající se zprávy paní Muscardiniové: myslím si, že jsme hlasovali pro pozměňovací návrh 1, kde byl termín „sexuální a reprodukční práva“ změněn na „sexuální a reprodukční zdraví“, a přijali jej. V této souvislosti si nejsem jista, že souhlasím se svými irskými kolegy, kteří k tomuto tématu hovořili již dříve.

  Předsedající. − Pane Kamalle, jak vidíte, jste jediný ve sněmovně!

  Syed Kamall (PPE-DE). - Pane předsedající, nejprve bych chtěl poděkovat vám a všem tlumočníkům za trpělivost během této dlouhé řady vysvětlení hlasování.

Myslím si, že co se týče výhod mikroúvěru, panuje v Parlamentu konsensus. Je to jedna z věcí, na níž se v Parlamentu mohou shodnout levice a pravice.

V této fázi bych chtěl vzdát hold zejména dvěma organizacím. Jednou z nich je Opportunity International, v jejímž čele stojí bývalý guvernér centrální banky jedné africké země a zavádí profesionální přístup k mikroúvěru tam, kde někdy velmi chybí. Druhou z nich je organizace a její skvělá internetová stránka – www.kiva.org –, která lidem umožňuje, aby si půjčili jednotlivě i jen 25 USD a je zařízena i na větší mikroúvěry pro podnikatele na celém světě, zejména v rozvojových zemích, jimž umožňuje vytvořit majetek a pracovní místa v místních komunitách.

Chtěl bych poznamenat, že musíme zajistit, aby místní a celostátní orgány a orgány EU nevytlačovaly malé komunitní a soukromé poskytovatele mikroúvěrů. Mám takové případy ve svém volebním okrsku v Londýně, kde komunitní organizace byly vytlačeny místní správou.

Celkově si však myslím, že můžeme souhlasit s tím, že mikroúvěr je skvělá věc, která pomáhá podnikatelům v chudších zemích.

Písemná vysvětlení hlasování

- Zpráva: Paolo Costa (A6-0071/2009)

  Bogusław Liberadzki (PSE), písemně. – (PL) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dohody mezi Evropským společenstvím a vládou Nepálu o některých aspektech leteckých služeb.

Souhlasím s návrhem zpravodaje na uzavření této dohody.

Myslím si, že pozměňovací návrhy týkající se doložky o určení, zdanění leteckých pohonných hmot a tvorby cen jsou oprávněné ve srovnání se stávajícími dvoustrannými dohodami.

Doufám, že spoléhání na vzájemnou důvěru v systémech druhé strany podpoří uplatňování dohody.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu pana Costy o dohodě ES/Nepál o některých aspektech leteckých služeb.

Souhlasím se zpravodajem, že tarify účtované leteckými dopravci určenými Nepálem pro dopravu cestujících a zboží v plném rozsahu v Evropské unii by se měly řídit právem Evropského společenství. Jsem i pro zdanění leteckých pohonných hmot pro provoz na území Společenství.

- Zpráva: Geringer de Oedenberg (A6-0130/2009)

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu paní Geringer de Oedenbergové o kolových zemědělských a lesnických traktorech.

Souhlasím totiž s návrhem Komise na kodifikaci platných právních textů včetně technických úprav.

- Zpráva: Geringer de Oedenberg (A6-0129/2009)

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu paní Geringer de Oedenbergové o osvobození od cla.

Souhlasím s návrhem na kodifikaci platných právních předpisů tak, aby právní předpisy Společenství byly řádně zjednodušeny a jasně koncipovány.

- Zpráva: Sirpa Pietikäinen (A6-0119/2009)

  Šarūnas Birutis (ALDE), písemně. – (LT) Uvážíme-li rostoucí složitost finančních trhů a zejména finanční krizi, toto optimalizované shromažďování statistických informací je potřebné. Spolehlivost a včasnost údajů by měla být úhelným kamenem pozměněného nařízení. Zpravodaj je toho názoru, že včasné shromažďování statistických informací je mimořádně důležité. Proto by Evropký systém centrálních bank a Evropký statistický systém měly v případě potřeby shromažďovat údaje měsíčně. To by mohlo zvýšit kvalitu statistických údajů a optimalizovat jejich užitečnost, zejména co se týče sledování odvětví finančních služeb. Souhlasím s návrhem Evropské centrální banky na částečnou změnu nařízení Rady týkající se shromažďování statistických informací Evropským systémem centrálních bank, která má posílit účinnost shromažďování těchto údajů. Platné nařízení tak bude kromě toho přizpůsobeno trendům na finančním trhu.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Chtěl bych se zdržet hlasování o zprávě paní Pietikäinenové o shromažďování statistických informací Evropskou centrální bankou. Já totiž s dotyčnou zprávou souhlasím jen částečně, neboť v ní nacházím některé kritické body, které mi nedovolují vyjádřit celkově pozitivní názor na zprávu.

- Zpráva: Alexander Graf Lambsdorff (A6-0132/2009)

  Philip Claeys (NI) , písemně. – (NL) Hlasoval jsem proti zprávě pana Lambsdorffa, neboť z ní není jasné, že by pro členské státy EU bylo nejlepší, kdyby se vyhnuly Radě OSN pro lidská práva, pokud by byly ponechány některé nepřijatelné pasáže ze závěrečného dokumentu revizní konference v Durbanu. Je třeba jednou provždy zdůraznit, že Evropa nepotřebuje žádné lekce o lidských právech od islámských teokratů a jiných (polo)diktátorských režimů.

  Glyn Ford (PSE), písemně. − I když vítám rozsáhlou zprávu pana Lambsdorffa o prioritách EU v souvislosti s 64. zasedáním Valného shromáždění OSN, mám v této fázi problém s jeho požadavkem jediného místa pro Evropskou unii v Radě bezpečnosti OSN. Jsem pro reformu Rady bezpečnosti tak, aby odpovídala novým politickým poměrům – Japonsko, Německo, Indie a Brazílie mohou doložit potřebu členství a bylo by nespravedlivé vyloučit zastoupení Afriky. Ale podpora jediného místa pro EU by měla přijít na konci vyjednávání – i když je to logické –, nikoli na začátku. Z tohoto důvodu jsem cítil, že je vhodné zdržet se hlasování o této zprávě.

  Neena Gill (PSE), písemně. − Pane předsedající, zdržela jsem se hlasování o této zprávě, neboť si myslím, že OSN potřebuje neodkladnou revizi a reformu. Nemá cenu uvažovat o místě pro EU v Radě bezpečnosti, pokud je zpochybněn celý systém zastoupení.

Především, kde je zastoupení Rady bezpečnosti za Asii? V současné době je tento kontinent zastoupen pouze Čínou, nedemokratickou zemí s děsivými činy v oblasti lidských práv. Kde se žádá místo pro Indii, jejíž počet obyvatel se rychle blíží počtu obyvatel v Číně a jejíž politická, hospodářská a strategická síla je regionálně i celosvětově významná?

Než budeme přemýšlet o hlasu EU v OSN, potřebujeme uvážit, jak by stávající OSN mohla být změněna k lepšímu. Řádné zastoupení největších světových demokratických zemí v Radě bezpečnosti by představovalo velký krok správným směrem.

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Zásada „jeden stát, jeden hlas“ je jedním ze základních kamenů spolupráce v Organizaci spojených národů a tak by to mělo zůstat. Myslíme si proto, že je velmi nešťastné, aby se Evropský parlament snažil o jedno místo pro EU v Radě bezpečnosti OSN v budoucnu. Je samozřejmé, že švédská zahraniční politika je jiná než polská zahraniční politika, která je jiná než řecká zahraniční politika. Stejně smýšlející země se však mohou spojit, pokud mají zájem.

Zpráva však obsahuje několik pozitivních prvků, zejména co se týče výzev k respektování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva. Cítíme, že toto znění je tak důležité, že jsme se rozhodli podpořit zprávu navzdory nedostatkům v jiných směrech.

  Richard Howitt (PSE), písemně. − Labourističtí evropští poslanci plně podporují práci Valného shromáždění OSN a kladnou úlohu, kterou musí hrát v mírové a pozitivní mezinárodní spolupráci. V rámci tohoto usnesení podporujeme zejména zaměření na zvýšenou pozitivní spolupráci v oblasti lidských práv, pozitivní reformu OSN, nešíření jaderných zbraní a informování o rozvojových cílech tisíciletí.

Rozhodli jsme se zdržet hlasování o tomto usnesení, neboť přestože podporujeme mnoho bodů obsažených ve zprávě, nemohli bychom podpořit žádání jednoho místa pro Evropskou unii v Radě bezpečnosti OSN, které je obsaženo v usnesení. V Chartě OSN není žádné ustanovení o regionálním místě v Radě bezpečnosti. Evropa není členským státem OSN a podle Charty OSN mohou být členy OSN pouze státy.

  Alexandru Nazare (PPE-DE), písemně. – (RO) Zpráva pana Lambsdorffa je významným příspěvkem k zapojení Evropské unie do činnosti a transformace OSN. Jsem rád, že ji mohu podpořit.

Doporučení obsažená v této zprávě opětovně potvrzují stálé obavy většiny členských států EU týkající se hlavních problémů celosvětové politiky a opětovně přesvědčivě uvádějí témata, která jsou předmětem zájmu Rumunska a skupiny PPE-DE.

Například základní hodnoty EU požadují, abychom připisovali mimořádný význam zásadě povinnosti chránit. Moje strana a další členové skupiny PPE-DE kromě toho považují lidská práva za jeden ze základů našich činností v oblasti zahraniční politiky a za klíčový kanál pro vyjádření našich stanovisek na celosvětové úrovni. Jsem rád, že tato doporučení se široce týkají těchto obav. Aby bylo možno konsolidovat pokrok v těchto oblastech, musíme podporovat i bezpečnost lidí, a to nejen z hospodářského a společenského hlediska, ale i z hlediska tzv. „tvrdé“ bezpečnosti.

A v neposlední řadě, vlastní působení této organizace je důležité pro nás pro všechny, kdo chtějí vidět asertivní, účinný a mnohostranný mechanismus, jehož činnost propaguje tyto hodnoty.

Zpráva a doporučení pana Lambsdorffa znamená krok kupředu díky tomu, že se dotýká těchto témat a dalších témat zajímavých pro evropské občany, a proto ji podporuji.

  Toomas Savi (ALDE), písemně. − Hlasoval jsem pro zprávu Alexandera Grafa Lambsdorffa s návrhem na doporučení Evropského parlamentu Radě o prioritách EU v souvislosti s 64. zasedáním Valného shromáždění OSN. Aby Evropská unie ovlivnila rozhodnutí a závazky, které budou přijaty v září 2009 na zasedání Valného shromáždění OSN, musí jednat jednohlasně.

Jako člen výboru pro rozvoj bych chtěl zdůraznit význam pokroku směrem k rozvojovým cílům tisíciletí. Evropská unie musí převzít vedoucí úlohu v OSN a zajistit, aby naše sliby rozvojovým zemím, které v současné době nejvíce trpí současnou hospodářskou krizí, byly dodrženy, neboť naše činy v současné době bohužel pokulhávají za našimi sliby.

Krize bezpochyby zasáhla téměř všechny země, zvláště v této obtížné době. Všechny rozvinuté země musí jednat společně a hledět dále, než jsou jen úzké národní zájmy, neboť životy milionů lidí doslovně závisí na našich činech a na našem dalším chování.

Důsledky přehlížení problémů by nyní mohly být katastrofální, kromě toho bychom v budoucnu již nemuseli být schopni je řešit.

  Kathy Sinnott (IND/DEM), písemně. − Chtěla jsem hlasovat pro tuto zprávu o prioritách EU v souvislosti s 64. zasedáním Valného shromáždění OSN, neboť mnohé z těchto priorit jsou hodnotné a měly by být podporovány a dokonce propagovány. Bohužel kolegové zahrnuli do seznamu priorit „sexuální a reprodukční práva“ a já nemohu a nebudu ani přehlížet zabíjení lidských bytostí, v tomto případě dětí před narozením.

  Geoffrey Van Orden (PPE-DE), písemně. − I když podporuji snahy o koordinovaný postoj západních demokracií v OSN a dlouho jsem obhajoval důvody pro institucionální reformu struktur OSN, nesouhlasím s tím, že EU by měla jednat naším jménem. Za žádných okolností by neměli jednotliví členové OSN, ani členové Rady bezpečnosti, umožnit, aby EU uchvátila jejich právo prosazovat své vlastní stanovisko. Odmítám cíl „místo pro EU v Radě bezpečnosti“. Ze zásady jsem se tedy zdržel hlasování, aniž bych jakkoli odmítal iniciativy OSN, jako jsou rozvojové cíle tisíciletí nebo zásadu „právo chránit“.

- Zpráva: Maria Martens (A6-0079/2009)

  John Attard-Montalto (PSE), písemně. − Jedna z nejzávažnějších výzev, jíž čelí Evropská unie, je ilegální a protiprávní přistěhovalectví. Vždycky jsem byl přesvědčen, že řešení lze navrhovat jen tehdy, když se obě strany vzájemně považují za partnery. Evropa a státy severní Afriky (Maghrebu) musí pracovat svorně a soustředit se na nepříjemnou situaci migrantů přeplouvajících Středozemní moře. Malta vedla od 70. let minulého století nepřetržitou kampaň za tento přístup, ale většina evropských vedoucích představitelů tehdy neměla potřebnou předvídavost. Nyní, kdy jsme svědky exodu biblických rozměrů, je Evropa najednou v šoku z reality.

  Alessandro Battilocchio (PSE), písemně. − (IT) Hlasoval jsem pro zprávu paní Martensové.

Vzhledem ke společné strategii přijaté v roce 2007, v níž se navrhovalo zavedení bilaterálnějšího přístupu vytvořením rovnovážnějšího postavení Evropy a Afriky, souhlasím s významem této strategie. Jejím cílem je vést dialog a spolupracovat „nad rámec rozvoje“, „nad rámec Afriky“ a „nad rámec institucí“ prostřednictvím větší spolupráce mezi EU a Afrikou v mezinárodních institucích a na vícestranných jednáních o problémech, jako jsou lidská práva a změna klimatu.

Souhlasím, že Evropská unie a Afrika by měly pracovat na demokratizaci takových mezinárodních organizací, jako je Světová banka, Mezinárodní měnový fond a Světová obchodní organizace, aby byly reprezentativnější a aby Afrika mohla uplatňovat jistý vliv odpovídající její velikosti.

Zpráva zdůrazňuje čtyři oblasti, v nichž jsou účinné výsledky mimořádně významné pro úspěch společné strategie: mír a bezpečnost, správu v nejširším slova smyslu, obchodní záležitosti, regionální hospodářské komunity a pohyb kapitálu a klíčové rozvojové záležitosti, jako je zdraví a vzdělání.

Podporuji i žádost o konkrétní finanční nástroj na provádění společné strategie a centralizování stávajících zdrojů financování jasným, předvídatelným a plánovatelným způsobem.

  Koenraad Dillen (NI) , písemně. – (NL) Hlasoval jsem proti zprávě paní Martensové, přestože obsahuje mnoho platných a přijatelných prvků a je to relativně nestranná zpráva. Je však politováníhodné, že by zpráva o partnerství mezi EU a Afrikou neobsahovala ani jediné slovo o problému ilegálního přistěhovalectví, tedy o problému, který je tak naléhavý jak pro Evropu, tak pro Afriku, který vede k odlivu mozků z Afriky a způsobuje tolik sociálních problémů v Evropě. Tato zpráva kromě toho vykazuje určitý stupeň naivity, co se týče systému evropské modré karty, který má zabránit odlivu Afričanů z odvětví, v nichž jsou potřební v Africe. Zpráva neříká nic o tom, jak by to mohlo být ve skutečnosti omezeno.

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu paní Martensové „Jeden rok po Lisabonu: partnerství mezi EU a Afrikou v akci“, neboť zpráva znovu připomíná potřebu posilovat vazby mezi Evropskou unií a Afrikou, zejména ve stávajícím kontextu celosvětové hospodářské nestability.

Chtěla bych zdůraznit, že konání summitu EU-Afrika v Lisabonu v roce 2007 bylo realistické hlavně díky práci, kterou vykonalo portugalské předsednictví Rady Evropské unie. Před sebou však máme ještě dlouhou cestu, abychom rozvinuli společnou strategii vytyčenou při této příležitosti, zejména v oblasti míru, bezpečnosti, správy, lidských práv, regionální integrace, zdraví a vzdělání.

Evropská unie potřebuje vytvořit konkrétní finanční nástroj na provádění společné strategie a smysluplně zapojit občanskou společnost.

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Zpravodajka v zásadě vykresluje přesný obrázek mnoha afrických problémů. Bezpochyby správně popisuje i význam toho, že mezinárodní úsilí a mezinárodní spolupráce mohou být považovány za programy, které se musí zabývat chudobou, nedostatečnou zdravotní péčí a důsledky celosvětového hospodářského poklesu.

Zpravodajka však zabředává do podrobné propagandy ve prospěch Evropského parlamentu, který hraje větší úlohu ve vztazích mezi Afrikou a EU. Bez objektivních argumentů se například navrhuje, aby se předseda Evropského parlamentu mohl účastnit setkání mezi zástupci afrických vlád a Evropské komise nebo Rady. Zpravodajka by rovněž chtěla, aby Evropský parlament měl větší odpovědnost za strukturu a fungování Evropského rozvojového fondu. Jsme přesvědčeni, že takový vývoj by mohl být mimořádně nešťastný. Proto jsme hlasovali proti zprávě jako celku.

  David Martin (PSE), písemně. − Podporuji tuto zprávu, která se zabývá efektivností partnerství mezi EU a Afrikou. Zpráva uvádí, že bylo poskytnuto velmi málo finančních prostředků na provádění společné strategie, a vyzývá k vytvoření konkrétního finančního nástroje soustřeďujícího všechny stávající zdroje financování jasným, předvídatelným a plánovatelným způsobem.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Hlasoval jsem proti zprávě paní Martensové o partnerství mezi Afrikou a EU.

Nesouhlasím totiž se schváleným přístupem, který se často ukazuje jako nevhodný pro uspokojení potřeb africké strany, včetně institucí i soukromého sektoru. V tomto ohledu je navíc potřeba vyvinout větší úsilí z africké strany, aby bylo zajištěno, že široké spektrum občanské společnosti je skutečně zapojeno do provádění partnerských smluv.

Strategie partnerství, která byla doposud uvedena do praxe, přinesla jen skromné výsledky, které zůstaly daleko za očekáváními a stanovenými cíli. Vzhledem k tomu, že první akční plán končí v roce 2010, nemyslím si, že bude možné těchto cílů dosáhnout. Opakuji, že z těchto důvodu jsem proti této zprávě.

  Geoffrey Van Orden (PPE-DE), písemně. − Řádná správa je rozhodující pro hospodářský pokrok a blahobyt v Africe a měla by být prvořadá. Je škoda, že tato zpráva jí věnuje tak malou pozornost a zabývá se jí způsobem, který značí přílišnou citlivost vůči africkým režimům. Nezmiňuje se o skutečnosti, že většina afrických vlád mlčky nebo otevřeně podporuje Mugabeho režim v Zimbabwe i se vší devastací, kterou tento režim způsobil lidu Zimbabwe. A my bychom se neměli pokoušet vnucovat šablonu institucionální struktury EU na jiný kontinent, aniž bychom uvážili, zda je tato struktura vhodná pro Evropu, a tím spíše pro Afriku.

  Frank Vanhecke (NI), písemně. – (NL) Je pozoruhodné, že ať se děje co se děje, my v této instituci i nadále lpíme na lisabonské iluzi. Zamysleme se nad ní, není tak mimořádná, neboť jde o skvělý názorný příklad způsobu, jímž evropský úřední aparát řeší legalitu, práva odporu a respektování svobodné volby našich voličů.

Lisabon je ostatně právně mrtvý od referenda v Irsku. Proč to nemůžeme prostě respektovat?

V zásadě si nejsem jist, zda zrovna teď musíme investovat 55 milionů EUR, abychom podpořili orgány Africké unie. Tyto orgány jen vzácně zašeptají nějakou kritiku na adresu krvavých diktátorů, kteří do unie patří. Ptám se, jak je naprosto oprávněný komentář o tom, že modrá karta je obávaným nástrojem dalšího odlivu mozků do Evropy, v souladu se stanovisky přijatými jinde. Kromě toho se tato zpráva nikde nezmiňuje o problému ilegálního přistěhovalectví. Možná, že je to oblast, kam bychom mohli lépe investovat 55 milionů EUR.

- Zpráva: Alain Hutchinson (A6-0085/2009)

  Alessandro Battilocchio (PSE), písemně. − (IT) Hlasoval jsem pro zprávu pana Hutchinsona a plně podporuji požadavek, aby Komise nadále spojovala svou rozpočtovou podporu v oblasti zdravotnictví a vzdělávání, zejména základního zdravotnictví a základního školství, s výsledky dosaženými v těchto oblastech a aby zlepšila předvídatelnost rozpočtové podpory zavedením smluv o rozvojových cílech tisíciletí.

Souhlasím rovněž s významem možnosti rozšířit zásady, jež jsou základem těchto smluv, na širší okruh zemí za předpokladu, že hlavním cílem smluv o rozvojových cílech tisíciletí je pomoci zlepšit účinnost pomoci a zrychlit postup směrem k dosažení rozvojových cílů tisíciletí u těch zemí, které je potřebují nejvíce.

Jsem přesvědčen, že je nanejvýš důležité, aby Komise podmínila svou rozpočtovou podporu výsledky dosaženými nejen v oblasti řádné správy a transparentnosti, ale i co se týče ochrany a dodržování lidských práv, zejména práv nejchudších a vyloučených obyvatel, včetně zdravotně postižených, menšin, žen a dětí, a aby zajistila, že rozpočtová podpora se neposkytuje v jiných odvětvích, než jsou stanovena ve smlouvě o rozvojových cílech tisíciletí.

  David Martin (PSE), písemně. − Hlasoval jsem pro zprávu, jejímž cílem je vytvořit smlouvy o rozvojových cílech tisíciletí mezi EU a některými zeměmi. Podporuji finanční transparentnost, kterou zpráva doporučuje, a stabilitu, kterou smluvní pomoc zajistí partnerským zemím, aby mohly lépe v předstihu plánovat rozpočty.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Chtěl bych se zdržet hlasování o zprávě pana Hutchinsona o smlouvách o rozvojových cílech tisíciletí. Souhlasím totiž jen s některými body, které zpráva uvádí, a proto nemohu plně podpořit uvedený text.

  Kathy Sinnott (IND/DEM), písemně. − EU musí z celého srdce podporovat rozvojové cíle tisíciletí, ale já jsem hlasovala proti zprávě o rozvojových cílech tisíciletí, neboť, opakuji, kolegové prosazují do zprávy „sexuální a reprodukční práva“. Důležitým rozvojovým cílem tisíciletí je dát dětem šanci na život.

- Zpráva: Maria Badia i Cutchet (A6-0093/2009)

  Jan Andersson, Göran Färm, Anna Hedh, Inger Segelström a Åsa Westlund (PSE), písemně. − (SV) My, sociální demokraté, si myslíme, že je důležité podporovat v EU jak umění, tak kulturu. Chtěli bychom proto vidět mezi členskými státy v této oblasti větší výměnu zkušeností a větší spolupráci. Je to mimořádně důležité proto, aby bylo studentům umění usnadněno studovat v jiném členském státě.

Nemyslíme si však, že obsah kurzů umění v členských státech by měl být určován na úrovni EU. Taková rozhodnutí by měly přijímat členské státy samy. Proto jsme se rozhodli hlasovat proti zprávě.

  Alessandro Battilocchio (PSE), písemně. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasoval jsem pro.

„Všechny děti se rodí umělci. Problém je, jak zůstat umělcem, když vyrosteme.“ Těmito slovy popsal Pablo Picasso problémy spojené s uměleckým vzděláváním. I když umělecká výchova je v současné době povinným předmětem v mnoha vzdělávacích systémech, výukové modely jsou v jednotlivých členských státech velmi odlišné.

Rozvoj nových informačních a komunikačních technologií podpořil znalostní hospodářství, v němž duševní schopnosti a tvořivost zaujímají přední místo. V této souvislosti se umělecké vzdělávání stává důležitým prvkem pro zachování identity a na podporu mezikulturního a mezináboženského porozumění.

Umělecké vzdělávání rovněž nabízí jednotlivým národům prostředek, jak rozvíjet nezbytné lidské zdroje určený ke zdárnému využití jejich bohatého kulturního dědictví. K tomu je třeba přidat rostoucí nároky na prokazatelnou konkurenceschopnost v mnoha oblastech, což je důvodem, proč se dnes v mnoha vzdělávacích systémech upřednostňuje podpora rozvoje tvořivosti pomocí vzdělávacích programů vyvinutých za použití příslušných pedagogických metod, jež mají velký dopad na následnou integraci studentů na pracovišti.

  Šarūnas Birutis (ALDE), písemně. – (LT) Vznik společného návrhu na koordinaci uměleckých studií na evropské úrovni je důležitý.

Umělecká činnost zahrnuje zvládnutí několika oblastí dovedností, znalostí a materiálů, které byly dlouho úzce spojeny se vzdělávacím a technologickým pokrokem. V průběhu dějin umění používalo nejpokrokovější metody své doby a vědecké diskuse ovlivnily mnohé estetické teorie. Praktické zkušenosti a některé umělecké disciplíny naopak ovlivnily technický pokrok a přispěly tak k lidskému poznání a k celkovým změnám. Bez ohledu na skutečnost, že uměleckou tvorbu nelze omezit uplatněním přísných vědeckých a technických poznatků, může být technika, přestože nebyla vytvořena k tomuto účelu, pro umění užitečná, stejně jako umění může podnítit výzkum a zlepšení technologií, které se používají nejen při umělecké činnosti. Jinými slovy, umělecké vzdělávání přispívá v 21. století k užším a plodnějším vztahům mezi vzděláváním, kulturou, informačními a komunikačními technologiemi a uměním.

  Nicodim Bulzesc (PPE-DE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože souhlasím s tím, že v každé oblasti musí existovat rovnováha mezi teoretickým studiem a uvedením do praxe, a to se týká i uměleckého studia.

Zpráva paní Badiové i Cutchetové trvá na tom, že výuka historie umění musí zahrnovat i setkávání s umělci a návštěvy na kulturně významných místech, což u části studentů vyvolá zvědavost a podnítí reflexi. Doufám, že evropské vlády a Evropská komise schválí doporučení uvedená v této zprávě a že brzy uvidíme zlepšení.

  Marie-Hélène Descamps (PPE-DE), písemně. – (FR) Zpráva z vlastní iniciativy, která je nám dnes předkládána a kterou plně podporuji, v sobě skrývá myšlenku, že umělecké a kulturní vzdělávání, včetně vzdělávání ve vizuálním znázorňování, je základním prvkem vzdělávacího systému. Toto vyučování skutečně pomáhá zrovnoprávňovat jedince a zpřístupňovat kulturu demokratičtějším způsobem. V souladu se zásadou subsidiarity tak usnesení volá po podpoře mobility učitelů a studentů, po uznávání kvalifikací na evropské úrovni a po tom, aby členské státy spolupracovaly v oblasti uměleckého a kulturního vzdělávání.

Zdůrazňuje rovněž potřebu rozvíjet vzdělávání učitelů a dalších subjektů (umělců a odborníků), aby byl do celého vzdělávání vnesen prvek umění a kultury byla zajištěna vysoká úroveň výuky. Zpráva kromě toho zcela oprávněně zdůrazňuje potřebu využívat nové informační a komunikační technologie s cílem poskytovat moderní a kvalitní výuku v souladu s aspiracemi mladých lidí. V tomto směru zpráva odkazuje na Europeanu, evropskou digitální knihovnu, která v této souvislosti představuje skutečnou přidanou hodnotu.

  Koenraad Dillen (NI) , písemně. – (NL) Do čeho se to nyní Parlament vměšuje? V odstavci 1 této zprávy jsem například četl, že umělecké vzdělávání musí být povinným předmětem ve školních osnovách na všech stupních škol, aby se podpořila demokratizace přístupu ke kultuře. Co je to za nesmysl a za vlezlost? Ať si členské státy určí samy, jak chtějí naplnit své školní osnovy. Byly schopné to tak dělat posledních sto let a budou schopné to dělat i nadále po celé příští století, aniž by potřebovaly blahosklonnou podporu Evropské unie nebo Evropského parlamentu.

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Strana Junilistan je přesvědčena, že kulturní záležitosti by měly spadat do politické pravomoci členských států. Tato zpráva není součástí legislativního postupu a není ničím více než jen názorem federalistické většiny v Evropském parlamentu, že EU by měla ještě více zasahovat do kulturní sféry.

Proto jsme hlasovali proti zprávě jako celku.

  Zdzisław Zbigniew Podkański (UEN), písemně. – (PL) Je pravda, že umělecké předměty se vyučují ve školách po celé Evropě. Je také pravda, že Evropa, a tím mám na mysli společnost, se rychle mění, stejně jako informační a komunikační technologie. Evropa se rovněž sbližuje a kulturní výchova může tomuto procesu posloužit neméně dobře, než například společný trh.

Toho lze dosáhnout uměleckou výchovou na všech stupních vzdělávání tím, že se prohloubí teoretické a praktické znalosti rozmanitosti Evropy a jejích mnoha kultur. Tento soubor znalostí je velmi rozsáhlý a neustále rostě. Skutečnost, že umělecké předměty se v různých zemích vyučují různým způsobem, však neumožňuje například výuku umělce, jehož znalosti a potenciál budou uznány a využity v jiném členském státě.

Vyvstává zde otázka koordinace politik a zpráva paní Badiové i Cutchetové navrhuje zajímavé řešení, otevřenou metodu koordinace, nebo, hovoříme-li prakticky, vzájemné vzdělávání jednotlivých zemí založené na příkladu těch, kterým se povedlo nejlépe vyřešit konkrétní problémy. Tato metoda je proto téměř úplně v rukou členských států.

Tento přístup je pružný a umožňuje koordinaci komplexních otázek a rychlou reakci na běžné problémy. Otázka umělecké výuky je složitá: pomocí zvláštního a individualizovaného vztahu učitele a studenta je třeba podněcovat tvořivost, je třeba vštěpovat znalosti o neustále se vyvíjející evropské kultuře a je nutné umožnit neomezený rozvoj kariéry. Racionální a konstruktivní reflexe uměleckého vzdělávání je investicí do budoucnosti a identity Evropy jednotné v rozmanitosti.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Vítám zprávu paní Badiové i Cutchetové o uměleckém vzdělávání v Evropské unii.

Myslím si, že v této době, kdy je naše společnost stále různorodější, je kultura zásadně důležitá jako prostředek pro zachování identity a zároveň zlepšuje koexistenci různých lidí a kultur.

Souhlasím s tím, že umění je manifestace kultury a pomáhá rozvíjet kulturní bohatství země i společnost obecně. Umělecká činnost může být kromě toho užitečná pro technologický výzkum a rozvoj a je jím naopak ovlivňována.

Vzhledem k významu uměleckých předmětů jsem tedy pro celoevropskou koordinaci jejich výuky ve vzdělávacích zařízeních.

  Carl Schlyter (Verts/ALE), písemně. − (SV) Je mimo jiné důležité, aby umělci měli možnost volného pohybu, důležitá je propagace zařízení pro nekomerční umění a další rozvoj evropských digitálních knihoven, kde se uchovává kulturní dědictví. Odstavec 9 o povaze a trvání uměleckého studia si vykládám jako touhu začlenit do boloňského procesu umělecká studia a s touto výhradou mohu hlasovat pro zprávu.

- Zpráva: Gyula Hegyi (A6-0107/2009)

  Philip Claeys (NI) , písemně. – (NL) Hlasoval jsem proti této zprávě v důsledku strašného pokrytectví, které se vyskytuje v textu. EU odmítá věnovat pozornost referendům ve Francii a v Nizozemsku o Ústavě pro Evropu a v Irsku o Lisabonské smlouvě a přesto tato zpráva neželí této skutečnosti. Naopak, v odstavci 5 zprávy se uvádí, a to zvláště blahosklonným a urážlivým způsobem, že „ne“ vyřčené ženami lze připsat nedostatku angažovanosti ze strany Evropy.

Odkazy na tzv. Plán D Komise jsou rovněž zcela nemístné, neboť ve většině členských států se Plán B scvrkl na dialog stejně smýšlejících lidí, kteří zjevně nemají zájem brát v potaz kritické hlasy. Tato zpráva měla kritizovat takovéto nešvary, místo aby je mlčky schvalovala.

  Koenraad Dillen (NI) , písemně. – (NL) S hlubokým přesvědčením jsem hlasoval proti federalistické a arogantní zprávě. Jaká to arogance, s níž se tvrdí, jako v bodě odůvodnění B, že ten dav, který hlasoval proti Ústavě pro Evropu, je davem, který nedostatečně rozumí Evropě. To zjevně není pravda. Právě tito občané, kteří jen příliš dobře chápou skutečnost, že EU se snaží podkopat poslední zbytky suverenity členských států, byli těmi, kdo hlasovali proti Ústavě pro Evropu. S jakou to arogancí se tvrdí, že integrace se uchytí jen ve vzdělaných vrstvách společnosti. Zpravodaj však hovoří jasně. Ti kdo myslí „špatně“, musí být kriminalizováni nebo považováni za idioty. Pak můžeme hovořit o aktivním dialogu s občany.

  Brigitte Douay (PSE), písemně. – (FR) Podpořila jsem zprávu pana Hegyiho o aktivním dialogu s občany o Evropě. Takový dialog je zásadní a tato zpráva klade velký důraz na význam místní činnosti. Jen skutečnou činností blíže občanům, jen tím, že jim budeme vykládat o Evropě, si vlastně mohou utvořit jasnější obrázek o tom, co pro ně Evropská unie dělá v každodenním životě.

Podpora tohoto dialogu bude klíčová při přípravě na červnové volby, zejména ve venkovských oblastech a mezi většinou euroskeptických skupin, jako jsou mladí lidé a ženy. Nedávné interinstitucionální politické prohlášení podepsané Parlamentem, Radou a Evropskou komisí „Partnerství pro komunikaci o Evropě“ sleduje tutéž linii. Můžeme si gratulovat k významu, který tyto orgány přikládají tomuto dialogu, a úsilí, které chtějí vyvinout, aby se občané cítili zapojeni do Evropské unie.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Hlasovali jsme proti této zprávě, neboť cítíme, že se stále vyvíjí tlak na ukončení ratifikačního procesu Lisabonské smlouvy navzdory výsledku irského referenda, což je nepřijatelné. V první řadě, pokud by pravidla stávající Smlouvy byla dodržována a pokud by bylo respektováno svrchované rozhodnutí irského lidu, byl by návrh Lisabonské smlouvy opuštěn. Tato zpráva znovu obhajuje protidemokratické postoje. Z toho důvodu je nepřijatelné, aby Evropský parlament hovořil o dalším zvyšování „průhlednosti EU a zapojení občanů do rozhodovacího procesu“, když většina odmítla uspořádání referend o návrhu Lisabonské smlouvy ve svých vlastních zemích právě proto, že se obávala většinového názoru lidí.

Je rovněž politováníhodné, že ignorují protichůdné názory všech těch, kdo se cítí být oklamáni procesem kapitalistické integrace, která zhoršuje nerovnost a zvyšuje chudobu a nezaměstnanost v rozporu s tím, co slibovali.

I těch několik pozitivních bodů zprávy se zdá být zarámováno do souvislosti, jejímž cílem je oklamat veřejné mínění a občany prostřednictvím propagandistických kampaní, místo aby účinně zajistily demokratickou účast a přinesly změnu politiky jako odpověď na racionální aspirace jednotlivců a pracujících.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Vy jste skutečně nenapravitelný. Vy si myslíte, že když jsou evropští občané stále skeptičtější, co se týče Evropské unie, je to z důvodu nedostatečného vzdělání, z důvodu ignorance nebo dokonce stupidity.

Já si myslím, že je to právě naopak. Jsou ti, kdo těží z otevření hranic pro volný pohyb lidí, zboží, kapitálu atd., a pak je velká většina těch, kdo trpí následky: nezaměstnaností, nejistými pracovními místy, sníženou kupní silou, nejistotou, ztrátou identity, a kdo ví, komu za to dávat vinu.

Vaše Evropa je technokracie řízená hrstkou nekontrolovaných a nekontrolovatelných oligarchů: 27 komisaři a několika členy výkonného výboru Evropské centrální banky. To je technokracie naslouchající tisícům lobbyistů, kteří ji ovlivňují, ale je naprosto hluchá k odmítnutí vyjádřenému občany, když se uráčíme zeptat se jich v referendu. Systém, jehož politiky vydláždily cestu pro současnou finanční, hospodářskou a společenskou krizi a ještě ji zhoršily, systém, který podkopává vnitrostátní ochranná a záchranná opatření.

Takže stejně jako vy doufám, že v červnu půjdou evropští občané masově k volbám a využijí tyto volby jako referendum k tomu, aby vám řekli „ne“.

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Tato zpráva není součástí legislativního postupu a není ničím jiným než názorem federalistické většiny v Evropském parlamentu. Návrh obhajuje ukončení ratifikačního procesu Lisabonské smlouvy.

My si však myslíme, že Lisabonská smlouva neuspěla dvakrát, nedávno, když Irové hlasovali proti ní v roce 2008, ale i již dříve, když voliči ve Francii a v Nizozemsku hlasovali proti stejnému návrhu v roce 2005. Kdy federalistická většina v Evropském parlamentu pochopí, že přání vytvořit Spojené státy evropské nemá podporu voličů?

Bod odůvodnění B návrhu zprávy uvádí toto: „lidé, kteří dostatečně nerozumí politikám Evropské unie nebo smlouvám jsou náchylní být proti nim“. To ukazuje lhostejnost, aroganci a nevědomost federalistů ve vztahu k voličům s politickými hodnotami, které se liší od hodnot převažujících v tomto centralistickém Evropském parlamentu.

Proto jsme hlasovali proti této zprávě.

  Adrian Manole (PPE-DE), písemně. – (RO) Komunikace s občany a jejich informování již nesmí být jen předepsaným neúčinným návrhem. Občanská společnost se bude muset zapojit do oblastí, jako jsou: řádná správa a demokratizace, lidská práva, rozvoj a boj proti sociálnímu vyloučení, ochrana životního prostředí a udržitelný rozvoj.

Vzhledem k celosvětové finanční krizi a stále rostoucímu zadlužování spotřebitelů znamená aktivní dialog s evropskými občany, že evropské orgány a občanská společnost musí vyvinout úsilí a zlepšit úroveň finanční gramotnosti spotřebitelů, zejména s ohledem na jejich práva a povinnosti, stejně jako osvědčené postupy v oblastech spoření a půjček.

Členské státy by kromě toho měly navýšit lidské a finanční zdroje poskytované síti evropských spotřebitelských center s cílem zvýšit informovanost a zajistit uplatňování spotřebitelských práv v Evropské unii.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Nedávná kampaň za to, aby úsporné žárovky byly povinné, z čehož budou těžit zejména výrobci, zdůrazňuje propast mezi Evropskou unií a jejími občany. Jak mohou lidé v Evropě cítit nějakou spřízněnost s Evropskou unií, která opakuje referenda, pokud se vůbec konají, dokud není dosaženo správného výsledku? Jak se mohou například rakouští občané identifikovat s EU, když je EU zavalila lavinou tranzitního provozu, uvalila na ně sankce za konání demokratických voleb a donutila je vzdát se své neutrality a bankovního tajemství?

EU byla vytvořena z hospodářských důvodů a to je stále zřejmé. Není výtvorem občanů, je výtvorem vládnoucí třídy EU, která je oddělena od reality a drží se mantry liberalizace a volného pohybu kapitálu. Pokud nezrevidujeme svůj způsob myšlení a pokud bude i nadále existovat nedostatek transparentnosti a demokracie, můžeme přijímat jedno vyjádření zájmu za druhým, ale pro občany bude EU stále cizí a jejich frustrace bude nadále narůstat. Z tohoto důvodu jsem se zdržel hlasování o této zprávě.

  Zdzisław Zbigniew Podkański (UEN) , písemně. – (PL) Dialog s občany je důležitá a složitá věc, ale je to něco, co vlády musí dobře zvládat. Je to podstata jejich práce: dialog vedoucí ke kompromisu. V této souvislosti se zdá, že pozadí této zprávy je do určité míry sporné. Zpráva nás vyzývá, abychom co nejdříve dokončili proces ratifikace Lisabonské smlouvy, neboť je to důležitá podmínka pro dialog o Evropě. Zpráva tvrdí, že Smlouva zvýší transparentnost a zapojí občany do rozhodovacího procesu. Může budit zdání, že ti, jimž se Smlouva nelíbí, budou přehlíženi a jejich hlas proto nebude vyslyšen. Je proto těžké hovořit o dialogu a kompromisu.

Myšlenka „společného evropského znalostního prostoru“ vytvořeného pomocí studia evropské historie a evropské integrace, je rovněž sporná. K tomu by došlo na základě programu odsouhlaseného na úrovni Společenství, dobrovolně přijatého členskými státy a placeného z rozpočtu Společenství. Krátce řečeno, je to historický kompromis, který poslouží jako nástroj budování společných evropských hodnot. Podle mého názoru nepotřebujeme zacházet tak daleko – historický kompromis je koncepce, která je přinejmenším velice mlhavá, a otázkou je, zda je takový kompromis vůbec potřebný. Kromě toho, využívání historie k nějakému účelu rozdráždí opozici, i když úmysl za tím skryty je upřímný. Klíč k účinnému dialogu spočívá v dnešku, který nám i tak přinesl dost problémů. Musíme mluvit! Jinak řečeno: „ano“ dialogu a „ne“ zprávě.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Chci se zdržet hlasování o zprávě pana Hegyiho o aktivním dialogu s občany o Evropě.

Přestože totiž částečně souhlasím s předloženým textem, rozcházím se s ním u několika bodů, které považuji za důležité. Proto nemohu plně podpořit tuto zprávu.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE), písemně. – (PL) Diskuse o otázce dialogu mezi Evropskou unií a občany je velmi potřebná. Klíčovou otázkou je, jak evropští občané vidí Evropu a jak chápou fungování Společenství. Lidé přijímají to, co znají, ale všechno to, co je za horizontem, vzbuzuje obavy. Příklady irského referenda a předcházejících referend ve Francii a v Nizozemsku svědčí o tom, že nemůžeme být nepřipraveni na názory našich občanů. Rozhodnutí by neměla být přijímána za zavřenými dveřmi bez přihlédnutí k názorům celé společnosti. Nihil novi: nic nového bez všeobecného souhlasu.

Potřebujeme se dostat k chudším a méně vzdělaným občanům. Potřebujeme jasně a stručně sdělit veřejnosti, o co se opírá naše činnost, čeho chceme dosáhnout a zejména jaké to bude mít výhody pro občany. Skutečná integrace není možná, pokud se naši voliči plně neztotožní s činností Evropské unie.

Studie ukázaly, že jen o něco více než 50 % občanů EU je spokojeno s tím, že jejich země je členem Společenství. V jednotlivých zemích je to samozřejmě různé. Bylo by velkým úspěchem, kdyby tento údaj dosáhl 80 %.

Závazek přiblížit EU občanům mají nejen orgány EU jako celek, ale podle mého názoru i my, poslanci Evropského parlamentu. Každoročně jen já organizuji stovky setkání s mladými lidmi, zemědělci a obchodníky. Naučme své občany využívat výhody, které nabízí EU. Červnové volby budou první prověrkou, jak efektivní jsme byli.

  Søren Bo Søndergaard (GUE/NGL), písemně. − Zpráva pana Hegyiho týkající se podpory dialogu s občany EU se opírá o předpoklad, že skeptický přístup lidí k EU je způsoben skutečností, že nemají odpovídající znalosti. Ve zprávě jsou navrhována různá opatření, jako vzdělávání, Euronews a vytvoření muzea historie EU. Vzhledem k tomu, že tyto akce připomínají spíše propagandu než dialog, jsem proti nim. Ve skutečném dialogu se názory občanů považují za hodnotné.

  Eva-Britt Svensson (GUE/NGL), písemně. − Zpráva pana Hegyiho týkající se podpory dialogu s občany EU se opírá o předpoklad, že skeptický přístup lidí k EU je způsoben skutečností, že nemají odpovídající znalosti. Ve zprávě jsou navrhována různá opatření, jako vzdělávání, Euronews a vytvoření muzea historie EU. Vzhledem k tomu, že tyto akce připomínají spíše propagandu než dialog, jsem proti nim. Ve skutečném dialogu se názory občanů považují za hodnotné.

  Andrzej Jan Szejna (PSE), písemně. – (PL) Zpravodaj uvádí, že aktivní dialog s občany o Evropě není řádně rozvinutý. Má bohužel pravdu. Informace o Evropské unii se často dostávají jen ke vzdělaným obyvatelům, což vzbuzuje skepticismus a antipatie u ostatních občanů evropských zemí. Z tohoto důvodu je důležitým prvkem dalšího rozvoje Evropského společenství vzdělávání jeho obyvatel o Evropě.

Zpravodaj se pokouší najít způsoby, jak proniknout k širšímu obecenstvu, což umožní rozšíření znalostí obyvatel o EU. Svůj přístup opírá o následující pragmatické a také velice populární metody, jak se dostat k co nejširšímu obecenstvu: zavedení jednoletého vzdělávání o EU od roku 1945 do škol, vytvoření televizního informačního kanálu podobného americké CNN a vytvoření internetových stránek v takové formě, která je zpřístupní mladým lidem.

Souhlasím s podporou a s významem informační kampaně o EU jako metody ke zvýšení informovanosti společnosti a myslím si rovněž, že zpravodajovy myšlenky na její provedení jsou velmi prospěšné.

- Zpráva: Thierry Cornillet (A6-0081/2009)

  Marie-Arlette Carlotti (PSE), písemně. – (FR) Smíšené parlamentní shromáždění se stalo hlavním nástrojem politického dialogu a prevencí a řešením konfliktů.

V politických krizích umožnily naše naléhavé diskuse konstruktivní a netabuizované dialogy o situaci v Keni, Zimbabwe a Mauritánii.

V souvislosti s horizontálními výzvami ve vztahu sever-jih, jako je potravinová bezpečnost, účinnost státní pomoci a dětská práce přijalo Smíšené parlamentní shromáždění v roce 2008 konstruktivní a mnohdy odvážná stanoviska.

Co se týče uplatňování Evropského rozvojového fondu, Smíšené parlamentní shromáždění má strategické dokumenty, které jeho hospodářský výbor začal přezkoumávat.

Činnost Smíšeného parlamentního shromáždění však byla poznamenána především jednou politickou prioritou, tedy dohodami o hospodářském partnerství. Jeho regionální zasedání jsou největším přínosem a nepopiratelnou přidanou hodnotou pro sledování dohod o hospodářském partnerství.

Tato přidaná hodnota musí být nyní uznána a oceněna. Smíšené parlamentní shromáždění musí stát v centru opatření týkajícího se parlamentní kontroly vyjednávání a provádění dohod.

A konečně bych zde chtěla vzdát hold práci spolupředsedající Glenys Kinnockové. Podařilo se jí vytvořit ze Smíšeného parlamentního shromáždění jedinečný nástroj dialogu mezi severem a jihem a příležitost pro spravedlivý, udržitelný a vzájemně se podporující vývoj.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Jsem proti zprávě pana Cornilleta o práci Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU v roce 2008.

Myslím si totiž, že práce vykonaná v průběhu dosud uskutečněných pracovních zasedání nebyla vždy uspokojivá v tom smyslu, že k některým důležitým otázkám nebyla přijata usnesení.

Kromě toho jednání uskutečněná shromážděním vedla v některých případech k ukončení dohod o partnerství, které nepřinesly dobré výsledky buď pro Evropskou unii, nebo pro druhou stranu. Proto jsem proti předložení zprávě.

  Frank Vanhecke (NI), písemně. – (NL) Zdržel jsem se hlasování o práci Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU, přestože ohlédnu-li se zpět, přeji si, abych byl hlasoval „ne“. Po celá ta léta, co chodím do tohoto Parlamentu a pracuji v něm, mám stále silnější pocit, že stanoviska AKT slouží v první řadě jako záminka k pěkným výletům kolem světa, a to ve všech směrech. Upřímně, měly někdy nějaký význam?

Možná potřebujeme jen zhodnocení celé škály parlamentních stanovisek. Ta vypadají skutečně velmi pěkně. Jsem si jist, že je velmi příjemné vidět kus světa za veřejné prostředky, velmi pochybuji, že tyto peníze prospěly někomu někde jinde, než v hotelnictví a leteckých společnostech.

- Zpráva: Constanze Angela Krehl (A6-0095/2009)

  John Attard-Montalto (PSE), písemně. − K nejdůležitějším nástrojům Evropské unie patří strukturální fondy. Jednou z nejobtížnějších oblastí je porozumět tomu, jak se k těmto fondům dostat v oblasti regionální politiky. Název skutečně obsahuje slovo „překážky“, které lze zestručnit do sedmi bodů: -

- příliš mnoho složitých předpisů;

- časté změny kritérií způsobilosti a potřebné dokumentace v některých členských státech;

- nedostatečná transparentnost v rozhodovacím procesu a v programech spolufinancování;

- zpoždění plateb, těžkopádná centrálně vedená správa v členských státech;

- neodpovídající decentralizovaná správní kapacita;

- různé modely regionální správy v členských státech, díky nimž neexistují srovnatelné údaje a výměna osvědčených postupů.

  Brigitte Douay (PSE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro zprávu paní Krehlové o osvědčených postupech v oblasti regionální politiky, neboť obsahuje inovativní definici těchto osvědčených postupů a příklady úspěšných řešení a jsou v ní uvedena velmi konkrétní doporučení pro všechny oblasti zásahů EU v této oblasti.

Upozornila jsem zpravodajku zejména na lepší přístupnost městského mobiliáře a dopravy pro osoby se sníženou pohyblivostí a na možnost sladit lépe soukromý, rodinný a profesionální život, zejména u žen.

Doufáme, že tato vyčerpávající doporučení pomohou inspirovat subjekty v regionální politice.

  Emanuel Jardim Fernandes (PSE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro zprávu paní Krehlové, protože upozorňuje na osvědčené postupy v několika oblastech, včetně oblasti životního prostředí a udržitelné energie. To je případ hydroelektrárny Socorridos v autonomní oblasti Madeira, který je uznáván v rámci iniciativy RegioStars.

Zpráva paní Krehlové uznává rovněž velké překážky při přípravách takových projektů, jako jsou:

- složité předpisy;

- nejasná pravidla spolufinancování;

- málo příležitostí k výměně zkušeností a

- málo příležitostí k meziregionální spolupráci a regionální struktury, které jsou pro takovou spolupráci nevhodné.

V důsledku toho je velmi důležité konsolidovat a zlepšit ukazatele a tím zkvalitnit know-how Společenství v této oblasti, zejména co se týče:

- uznávání zásady rovných příležitostí a zajištění zásady partnerství a inovativních kroků;

- přísné organizace projektů, účinného využívání zdrojů a jasných podmínek, co se týče jejich trvání;

- větší možnosti přenosu znalostí, takže je lze použít i v jiných regionech Evropské unie.

Zpráva paní Krehlové uznává všechny tyto aspekty.

  Iosif Matula (PPE-DE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro zprávu o osvědčených postupech v regionální politice, neboť jsem přesvědčen, že jen poskytování dostatečných, transparentních a včasných informací může usnadnit šíření důležitých informací o strukturálních fondech a fondu soudržnosti.

Tohoto cíle politiky soudržnosti nelze plně dosáhnout, dokud existují překážky, jako je byrokracie a administrativa, které brání případným příjemcům využít strukturální zdroje Evropské unie. Mezi překážky, které až dosud představovaly problémy, patří neproniknutelná dokumentace, stále se měnící kritéria způsobilosti nebo krátké lhůty pro předkládání materiálů.

Nejlepších výsledků lze dosáhnout aktivní výměnou informací a zřízením databáze Společenství obsahující popisy úspěšně provedených projektů. Spolupráce v rámci regionů a mezi regiony a shromažďování a výměna osvědčených postupů v oblasti regionální politiky zlepší schopnost absorbovat evropské fondy.

Evropský portál přeložený do všech úředních jazyků Evropské unie může být významným příspěvkem k odpovídajícímu a transparentnímu šíření informací o evropských fondech a k výměně osvědčených postupů v rámci politiky soudržnosti v regionech těch členských států, které nedávno přistoupily k EU.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Hlasoval jsem proti zprávě paní Krehlové o osvědčených postupech v oblasti regionální politiky a překážkách využívání strukturálních fondů.

Jsem totiž přesvědčen, že návrhy prosazované v této zprávě nepředstavují příležitost ke zlepšení fungování regionální politiky, což je mimořádně důležitá politika pro řešení nevyrovnaného rozvoje v rámci Evropské unie a politika, které se dostává značné finanční podpory.

Nemyslím si zejména, že by výměna osvědčených postupů mohla vyřešit problém, jak účinněji využívat strukturální fondy, nebo že by mohla skutečně přispět k rozvoji inovativních projektů.

- Zpráva: Wojciech Roszkowski (A6-0042/2009)

  Jan Andersson, Göran Färm, Anna Hedh, Inger Segelström a Åsa Westlund (PSE), písemně. − (SV) Hlasovali jsme pro zprávu pana Roszkowskiho, neboť souhlasíme se zastřešujícími cíli, co se týče rozvoje venkova a diverzifikace činností směřujících k maximalizaci potenciálu místního rozvoje. Zpráva však obsahuje některé body, s nimiž nesouhlasíme, a to jak faktické, tak z hlediska formulace některých bodů. Nesouhlasíme například s tím, že financování podle druhého pilíře SZP bylo výrazně omezeno. Přestože existují závažné důvody související s environmentální a regionální politikou, nemyslíme si, že určitá zemědělská výroba by měla být dotacemi udržována za každou cenu. Myslíme si rovněž, že některé formulace předjímají vlastní volbu venkovského obyvatelstva. Rozhodli jsme se však vykládat si tyto body jako nešťastné formulace s dobrými úmysly, jako například je předcházení desertifikaci.

  Iosif Matula (PPE-DE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro zprávu o doplňkovosti koordinace politiky soudržnosti s opatřeními pro rozvoj venkova, neboť se domnívám, že tyto politiky představují významné pilíře vnitrostátního rozvoje, co se týče konkrétního zemědělského potenciálu Rumunska.

Cítím, že pro politiku rozvoje venkova je důležité soustředit se na zmenšení hospodářských rozdílů mezi městskými a venkovskými oblastmi tím, že bude určen typický potenciál každé oblasti a podpořen rozvoj příslušných specifických činností.

Politika rozvoje venkova musí být zaměřena na strategie, jejichž výsledkem nebude zpomalení nebo zastavení zemědělské činnosti obyvatel venkova. Pokud něco, měla by napomoci diverzifikaci těchto činností nabídkou místních organických produktů a výrobou tradičních potravin a nápojů.

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova byl vytvořen jako fond oddělený od strukturálních fondů s úmyslem účinněji využít evropské finance ve venkovských oblastech. Výhoda, kterou máme jako stát příjemce je, že sdílíme širší škálu finančních prostředků na rozvoj venkova. Budeme tak moci dosáhnout svého cíle, jímž je modernizace společenských struktur a zároveň podpora územní soudržnosti mezi venkovskými a městskými oblastmi.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) V posledních letech trpí venkovské oblasti nejen neustálou migrací obyvatel do měst, ale i mizením infrastruktury: policejních stanic, obchodů s potravinami, veřejné dopravy atd. Tyto oblasti jsou tak stále méně přitažlivé a jejich úpadek se zrychluje. Pokud deregulace vnitrostátních poštovních služeb povede k vlně rušení poštovních úřadů, celé regiony zůstanou bez jakýchkoli zdrojů.

Nemělo by nás překvapit, že trend opouštění půdy a vysoké úmrtnosti zemědělců pravděpodobně v příštích několika letech ještě vzroste. Důsledky špatně vedené dotační politiky EU, z níž mají obecně prospěch jen velcí hráči, a léta zanedbávání venkovských oblastí jsou stále viditelnější. Stále nemáme celkovou koncepci. Bez ní jsou jednotlivá opatření odsouzena k neúspěchu. Proto jsem hlasoval proti zprávě pana Roszkowskiho.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Hlasoval jsem proti zprávě pana Roszkowskiho o doplňkovosti koordinace politiky soudržnosti s opatřeními pro rozvoj venkova.

Mám zejména pochybnosti, zda podpora nezemědělských činností ve venkovských oblastech je nejúčinnější metodou posilování územní soudržnosti. Mám naopak za to, že toto opatření ohrožuje přímou pomoc zemědělství a způsobí závažnou společensko hospodářskou nerovnost ve venkovských oblastech.

- Zpráva: Dagmar Roth-Behrendt (A6-0484/2008)

  Adam Bielan (UEN), písemně. – (PL) Zavedení tak přísných opatření týkajících se některých látek je proti zájmům mnoha polských podniků. Polský kosmetický průmysl je tvořen zejména malými a středními podniky, které si nemohou dovolit provádět složité zkoušky potřebné k zavádění náhradních látek v mnoha kosmetických výrobcích. Složky, jejichž používání je těmito předpisy zakázáno, se v první řadě týkají jen 5 % kosmetických výrobků a kromě toho by mohly být v kosmetickém průmyslu používány v bezpečných koncentracích. Bohužel pozměňovací návrhy předložené polskou stranou nebyly přijaty. Proto jsem nepodpořil zprávu paní Roth-Behrendtové.

  Šarūnas Birutis (ALDE), písemně. – (LT) Skutečnost, že pro nový předpis byla zvolena právní forma nařízení místo platné směrnice je velmi vítaná. Bude tím odstraněna právní nejistota a nesrovnalosti a dána definice a prováděcí prostředky. Dalším důležitým cílem je zvýšení bezpečnosti kosmetických výrobků. Vzhledem k tomu, že v platných směrnicích o kosmetických výrobcích nebyly žádné jasné požadavky na hodnocení, nařízení stanoví nejzákladnější normy v této oblasti.

  Hanne Dahl (IND/DEM), písemně. − (DA) Neochotně hlasujeme pro nové nařízení o kosmetických výrobcích navzdory skutečnosti, že otevírá cestu pro odchylky od zákazu používání karcinogenních mutagenních nebo toxických látek pro reprodukci. Parlament naštěstí omezil tuto možnost tím, že požaduje, aby při schvalování byla brána v úvahu celková expozice karcinogenním mutagenním nebo toxickým látkám pro reprodukci ze všech zdrojů. Přijetí nařízení znamená, že v Dánsku nemůžeme zakázat látky, o nichž již víme, že jsou karcinogenní, hormonální disruptory nebo alergeny, neboť to by bylo považováno za překážku volného pohybu zboží, což má naopak právní předpis zajistit.

Je to však vyváženo tím, že Parlament zavádí nařízení o nanočásticích a tím i uplatňování zásady obezřetnosti. Od nynějška musí být před povolením používání nanočástic prokazováno, že nejsou škodlivé, a naopak nemusí být prokazováno, že jsou škodlivé, aby mohlo být jejich používání zakázáno, což je v praxi převažující zásada právních předpisů EU.

Nařízení rovněž zavádí přísnější požadavky na podrobný popis výrobků.

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu paní Roth-Behrendtové o nařízení o kosmetických výrobcích (přepracované znění), neboť si myslím, že je důležité zvýšit bezpečnost kosmetických výrobků, aby bylo chráněno zdraví spotřebitelů, a to pomocí minimálních standardů, které musí být splněny, než je výrobek uveden na trh.

Lituji však, že nebylo schváleno povinné značení minimální doby trvanlivosti u všech výrobků včetně výrobků s minimální dobou trvanlivosti delší než 30 měsíců (článek 15). Je třeba poznamenat, že i když používání prošlého kosmetického výrobku nepředstavuje pro zdraví spotřebitele žádné nebezpečí, nepřináší ani požadovaný užitek.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) V této zprávě Evropský parlament obecně souhlasí se stanoviskem Evropské komise, která rozhodla o přepracování směrnice Rady 76/768/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků. Směrnice o kosmetických prostředcích, v níž bylo od jejího přijetí v roce 1976 provedeno 55 změn, je již těžkopádná a zastaralá a nezajišťuje již potřebnou právní jistotu v tomto rychle se rozvíjejícím odvětví. Tímto přepracováním chce Komise odstranit právní nejistotu a nesrovnalosti zavedením souboru definic a prováděcích opatření. Aby se Komise vyhnula rozdílům při provádění do vnitrostátních právních předpisů, změnila právní formu aktu ze směrnice na nařízení.

Dalším cílem je zvýšení bezpečnosti kosmetických výrobků. Vzhledem k tomu, že nynější směrnice o kosmetických prostředcích neobsahuje jasné požadavky na hodnocení bezpečnosti, Komise pro ně nyní zavádí „minimální standardy“. Zpravodajka zdůraznila bezpečnostní aspekt, tedy zajištění ochrany zdraví spotřebitelů, a my se domníváme, že je to správný přístup.

  Duarte Freitas (PPE-DE), písemně. – (PT) Já osobně podporuji zprávu paní Roth-Behrendtové a kompromis, jehož bylo dosaženo společně s Radou. Lituji však jednoho opominutí, které, jak se domnívám, může poškozovat ochranu spotřebitele.

Nynější směrnice o kosmetických prostředcích a návrh nařízení stanoví, že datum minimální trvanlivosti má být uvedeno jen na těch kosmetických výrobcích, jejichž trvanlivost je kratší než 30 měsíců. Z finančních důvodů je tato doba často uváděna jako delší než 30 měsíců. Tak mohou výrobci zajistit, že žádný z jejich výrobků nemusí mít označení data minimální doby trvanlivosti. I když používání prošlého kosmetického výrobku nepředstavuje pro zdraví spotřebitele žádné nebezpečí, nepřináší ani požadovaný užitek.

Právní služby Parlamentu a Komise bohužel rozhodly, podle mého názoru špatně, že toto ustanovení nemůže být při přepracování změněno.

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE), písemně. − (FI) Chci říci, jak jsem spokojena s tím, čeho jsme dosáhli, co se týče nařízení o kosmetických výrobcích. Trh s kosmetickými výrobky je plný bizarních slibů a pseudovědecké hantýrky, s níž se dá při hodnocení účinnosti výrobků srovnávat jen slovní okázalost reklamních textařů. Nyní se pravidla zpřísnila a je to jen dobře. Podle nového nařízení mohou reklamy uvádět jen tvrzení zakládající se na vlastnostech, jež výrobek skutečně má. Musí tedy existovat důkaz o jejich účinnosti. Zpravodajka požádala Komisi, aby vypracovala akční plán týkající se těchto tvrzení a schválila seznam kritérií pro jejich posuzování.

Cílem návrhu bylo zjednodušit stávající právní předpisy. V současné době existuje více než 3 500 stránek vnitrostátních právních předpisů v této oblasti a to by mělo být zestručněno do jednoho textu. Tak je možno zajistit vysokou úroveň ochrany lidí všude v EU a zaručit fungování vnitřního trhu. Zastaralé právní předpisy, zejména v kosmetickém průmyslu, představují nebezpečí pro zdraví a pro míru, s níž můžeme spoléhat na právo. Tyto zásady logicky vyplývají z práce, která byla zahájena v průběhu diskuse o nařízení REACH o chemických přípravcích.

  Zita Pleštinská (PPE-DE), písemně. – (SK) Jako zpravodajka pro politickou skupinu PPE-DE jsem se zapojila do přípravy legislativního balíčku uvádění zboží na trh, který byl schválen v EP v únoru 2008. Pracovala jsem na zprávě o návrhu rozhodnutí o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a své pozměňovací návrhy jsem zaměřila na zvýšení zodpovědnosti dovozců, snížení administrativní zátěže pro malé a střední podniky, zachování nového přístupu jako základního rámce pro uvádění produktů na trh, flexibilnější tvorbu a používání evropských norem.

Tento balíček o zboží se stal základním předpokladem pro revizi dalších odvětvových směrnic, především již schválené směrnice o hračkách, tohoto nařízení o kosmetických výrobcích a nařízení o stavebních výrobcích.

Nařízení o kosmetických výrobcích vychází ze základní zásady legislativního balíčku uvádění zboží na trh. Na jedné straně je zodpovědnost výrobců za soulad jejich výrobků s platným evropským právem a na straně druhé zodpovědnost členských států, které jsou garantem dozoru nad trhem Evropské unie.

Hlasovala jsem pro zprávu paní Roth-Behrendtové o návrhu nařízení o kosmetických výrobcích, které nahradí současnou směrnici, která se stala těžkopádnou a zastaralou. Kosmetický průmysl v posledních letech zaznamenal nebývalý rozmach a platné právní předpisy již neposkytují potřebnou právní jistotu.

Vítám nové právní předpisy, které přispějí k vyšší ochraně spotřebitele a zabezpečí jeho ochranu před zdraví nebezpečnými kosmetickými výrobky.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu paní Roth-Behrendtové o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o kosmetických výrobcích.

Plně souhlasím, že pro zvýšení bezpečnosti kosmetických výrobků, tedy pro zajištění ochrany zdraví všech spotřebitelů, je třeba jasně definovat specifické kontrolní nástroje. Souhlasím rovněž se zpravodajkou, že pro posílení kontrolního mechanismu je třeba odpovědností za požadavky na kosmetické výrobky pověřit nezávislou organizaci, aby bylo zajištěno nezávislé hodnocení.

  Flaviu Călin Rus (PPE-DE), písemně. − (RO) Hlasoval jsem pro návrh právního předpisu Evropského parlamentu o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o kosmetických výrobcích (přepracované znění), neboť se domnívám, že každý výrobek uvedený na trh musí splňovat jak standardy kvality, tak minimální bezpečnostní standardy. Toto nařízení, které má zvýšit bezpečnost kosmetických výrobků, bude zaručovat ochranu a zdraví spotřebitelů.

  Lydia Schenardi (NI), písemně. – (FR) Vzhledem k zavedení nanočástic do kosmetických výrobků a vzhledem ke skutečnosti, že kosmetický průmysl je jednou z největších obětí padělání, je důležité mít jasné kontrolní prostředky, zejména na identifikaci padělané kosmetiky, která tak nesplňuje zákonné požadavky.

Některé výrobky si totiž zasluhují zvláštní pozornost, zejména kosmetické přípravky používané v okolí očí, sliznic, na poškozenou pokožku, pro děti nebo pro osoby s oslabeným imunitním systémem. Zvláštní pozornost je zjevně třeba věnovat hodnocení místní toxicity, podráždění pokožky a očí, senzibilizaci pokožky a fototoxicitě v případě vstřebávání UV záření. Boj proti padělání pomocí těchto kontrol je navíc rozhodující pro veřejné zdraví a dopad na životní prostředí, ale i pro konkurenceschopnost. Proto podporujeme tuto zprávu, ale neměly by být prováděny zkoušky na konečných produktech, pokud dostupné informace o složkách, jež obsahují, prokazují, že vyhovují právním předpisům.

- Zpráva: Daciana Octavia Sârbu (A6-0076/2009)

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) V této zprávě Evropský parlament přijímá s několika pozměňovacími návrhy žádost Komise o změnu směrnice 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh. Komise se domnívá, že tato změna je nezbytná poté, co hodnocení provádění směrnice ukázalo, že desetileté období do 14. května 2010, předpokládané pro posuzování aktivních látek používaných v biocidních přípravcích s cílem zahrnout je do pozitivního seznamu Společenství, nebude dostatečné. V důsledku toho by přechodné období, během něhož bude trh s biocidními přípravky nadále regulován vnitrostátními předpisy, vypršelo, aniž by byl vytvořen pozitivní seznam Společenství. V praxi by to znamenalo, že tak důležité přípravky, jako například dezinfekční přípravky v nemocnicích, by musely být po 15. květnu 2010 staženy z trhu.

Aby nedošlo k tomuto nežádoucímu jevu, Komise navrhuje prodloužit přechodné období o tři roky do 14. května 2013. V případě, že by ani tyto tři roky nestačily, Komise zavádí možnost dalšího prodloužení období rozhodnutím na základě komitologie. Zpravodajka si však nepřeje, aby tato možnost byla používána pro nekonečné prodlužování celého procesu a proto navrhuje omezení.

  Duarte Freitas (PPE-DE), písemně. – (PT) Podporuji zprávu paní Sârbuové a návrh Komise, který představuje technickou změnu stávajícího právního předpisu.

Nynější směrnice stanoví přechodné období (2000–2010), během něhož bude trh s biocidními přípravky nadále regulován vnitrostátními předpisy. Stanoví ovšem i desetiletý program pro vyhodnocování aktivních látek používaných v biocidních přípravcích, jehož cílem je zařadit je na pozitivní seznam, který připraví Komise.

Vzhledem k tomu, že stávající stav revize programu této směrnice neumožní jeho dokončení do roku 2010, jak bylo plánováno, je nutné učinit příslušné úpravy tak, aby přechodná období pro případy s největším zpožděním mohla být prodloužena. Proto je tento návrh změny vhodný.

  Rovana Plumb (PSE), písemně. – (RO) Tento návrh Komise na změnu směrnice 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh se ukázal být nezbytný poté, co hodnocení provádění směrnice ukázalo, že desetileté období do 14. května 2010, předpokládané pro posuzování aktivních látek používaných v biocidních přípravcích s cílem zahrnout je do pozitivního seznamu Společenství, nebude dostatečné. V důsledku toho by přechodné období, během něhož bude trh s biocidními přípravky nadále regulován vnitrostátními předpisy, vypršelo, aniž by byl vytvořen pozitivní seznam Společenství. V praxi by to znamenalo, že tak důležité přípravky, jako například dezinfekční přípravky v nemocnicích, by musely být po 15. květnu 2010 staženy z trhu.

Hlasovala jsem pro tuto zprávu, neboť prodloužení nynějšího přechodného období umožní dokončit hodnocení aktivních látek používaných v biocidních přípravcích a poskytne členským státům dostatek času na provedení ustanovení a na vydání povolení a registrací těchto přípravků a příslušnému odvětví na přípravu a předložení kompletní dokumentace. Toto prodloužení navíc umožní uplatnění zásady předcházení produkce odpadních produktů (látky, které nejsou hodnoceny, jsou odpadními produkty) a pomůže zabránit ilegálnímu uvádění biocidních přípravků na trh.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu paní Sârbuové o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, jíž se mění směrnice 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh, co se týče prodloužení některých časových lhůt.

S ohledem na citlivý a pracný postup vyhodnocování aktivních látek používaných v biocidních přípravcích souhlasím se zpravodajkou ohledně prodloužení přechodného období o čtyři roky, místo o tři, aby toto odvětví mělo dostatek času splnit své závazky.

– Zpráva: Zsolt László Becsey (A6-0121/2009)

  Koenraad Dillen (NI), písemně. – (NL) S vědomím toho, že je třeba v naší společnosti odradit lidi, a zejména mladé lidi, od kouření, jsem se hlasování o této zprávě zdržel. Evropská unie chce zdražit cigarety a jemně řezaný tabák k ručnímu balení cigaret a krátkých doutníků, avšak je otázka, zda je pokrytecký přístup spočívající ve zvyšování daní správnou cestou k tomuto cíli. Tabákový průmysl koneckonců v členských státech zaměstnává mnoho lidí a v době krize by se měl předtím, než se taková opatření zavedou, důkladně posoudit jejich dopad na zaměstnanost.

Nebylo by lepší, kdyby se kouření omezilo cestou vzdělávání lidí a ne uvalováním daní?

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Pan Becsey navrhuje ve své zprávě vyšší a sladěnější daně uvalené na tabák, a aby to odůvodnil, zbaběle se schovává za cíle veřejného zdraví. Skutečným cílem je totiž dokonalý a čistý evropský trh s cigaretami, trh zbavený hranic s jednotným systémem daní, v němž se bude moci plně rozvinout konkurence.

Trochu důslednosti, prosím! Buď je na prvním místě zdraví, nebo trh. U některých výrobků to trh být nemůže. Některé státy, jako například Francii a Belgii, Komise žalovala, jelikož zavedly minimální prodejní ceny. Není bez důvodu, že je obchod s tabákem takto regulován, a to jak na vnitrostátní (prodej podmíněný povolením), tak na mezinárodní úrovni (omezené přeshraniční nákupy), a že v tomto případě skutečně existují kontroly na hranicích, třebaže jsou omezovány regulací na evropské úrovni.

Tato zpráva konečně představuje důvod k obavám pro francouzské provozovatele trafik, kteří hrají velmi významnou roli v udržováním místních obchodů a poskytování některých služeb veřejného zájmu ve venkovských oblastech a kteří již byli vážně ohroženi předchozím zvýšením daní.

  Jörg Leichtfried (PSE), písemně. − (DE) Hlasuji pro zprávu pana Becseyho, v níž se doporučuje vyšší úroveň spotřební daně z tabákových výrobků.

Velice vítám postupné zvyšování daní z cigaret a dalších tabákových výrobků od roku 2014. Také se domnívám, že má-li se zajistit vysoká úroveň ochrany zdraví, je naprosto nezbytné, aby byla aktualizována definice některých druhů tabákových výrobků.

Řadu let intenzivně podporuji ochranu nekuřáků a domnívám se, že tato zpráva je další krok správným směrem. To potvrzuje také odhad Komise, podle něhož se spotřeba tabáku v následujících pěti letech sníží o 10 %.

  Astrid Lulling (PPE-DE) , písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro Becseyovu zprávu, neboť výrazné zvýšení spotřební daně z tabákových výrobků, jak navrhuje Komise, by v Evropě zejména v době vážné krize poškodilo zaměstnanost v tomto odvětví. Zkušenosti ukazují, že politika vysokých cen není účinnou metodou boje proti závislosti na nikotinu.

Proto jsem také spokojena, že bylo upuštěno od sladění minimální úrovně zdanění tabáku k ručnímu balení cigaret s úrovní zdanění cigaret. Tlumící funkce tabáku k ručnímu balení je zásadní, má-li se na evropském území zabránit nárůstu pašování. Jistá studie provedená v Německu ukázala, že v některých spolkových zemích byla každá druhá cigareta předmětem pašování. Aby bylo možné tento jev podchytit, je třeba, aby bylo možné používat jako náhražku cigaret jemně řezaný tabák.

Lituji, že některé velmi citlivé pozměňovací návrhy byly těsnou většinou zamítnuty.

Věřím, že naše poselství se přesto dostane k Radě, která musí rozhodnout jednomyslně.

  David Martin (PSE), písemně. − Souhlasím se zdaněním tabáku a se zavedením minimální daně v celé Evropě, avšak zdržel jsem se hlasování, protože by tím mohla vzniknout škoda britské dani z tabáku. Vláda může zvyšovat daně z tabáku bez omezení, což může fungovat jako pobídka, aby lidé omezovali kouření a upouštěli od něj, čímž by se zlepšilo jejich zdraví a snížila se zátěž veřejného systému zdravotní péče. Hlasování jsem se zdržel proto, že by v důsledku této zprávy byla ohrožena a omezena pravomoc vlády uvalovat daně na tabák.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Hlasoval jsem proti zprávě pana Becseyho o návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 92/79/EHS, 92/80/EHS a 95/59/ES, pokud jde o strukturu a sazby spotřební daně z tabákových výrobků.

Tento návrh nepodporuji, neboť by podle mého názoru mohl oslabit návrh Komise. Ve výsledku by se tak ztížilo dosažení zamýšleného cíle, kterým je omezit do roku 2014 spotřebu tabáku o 10 %.

  Olle Schmidt (ALDE) , písemně. − (SV) Cílem návrhu Komise je sladit zdanění tabáku v rámci EU, a to za účelem omezení rozsáhlého přeshraničního obchodu s tabákem, který ohrožuje cíle členských států v oblasti zdravotní politiky. Návrh, který předložil navrhovatel Hospodářského a měnového výboru, je znatelně mírnější než návrh obsažený v původním textu Komise. Jako zástupce skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu jsem se všemožně snažil tuto zprávu vylepšit. Otázka daní z tabáku je velmi složitá, protože v míře zdanění a v názorech na škodlivost tabáku v EU existují velké rozdíly. V jednotlivých skupinách včetně mé vlastní byly velké názorové rozdíly. Navzdory svému úsilí jsem nakonec dospěl k názoru, že návrh Parlamentu nejde dostatečně daleko. Rozhodl jsem se proto zdržet se závěrečného hlasování o nových tabákových daních.

  Peter Skinner (PSE), písemně. − Zástupci Labouristické strany v Evropském parlamentu souhlasí s tím, že příliš nízká úroveň daní povzbuzuje přeshraniční arbitráž a vede k nekontrolovanému/nepovolenému obchodování s tabákovými výrobky. Stanovení minimální výše daní je tudíž velmi účinným nástrojem pro uskutečnění změn nezbytných k tomu, aby se toto začalo měnit. Některé evropské země mohou chtít jít dále, než jsou stanoveny minimální úrovně odůvodněné vědeckými a společenskými důvody, a to je taktéž v pořádku.

  Marianne Thyssen (PPE-DE), písemně. – (NL) Oceňuji úsilí, které zpravodaj při zpracovávání zprávy vynaložil, avšak nemohu podpořit výsledek, k němuž dospěl. Jsem zcela přesvědčena, že zvyšování spotřební daně z tabáku pomáhá v boji proti spotřebě tabáku. Ráda bych zdůraznila, že zdravotní ohledy považuji za důležitější než hospodářské ohledy. Také považuji za politováníhodné, že zpravodaj snižuje váhu návrhů Komise. Z těchto důvodů jsem hlasovala proti zprávě pana Becseyho.

– Zpráva: Cristiana Muscardini (A6-0054/2009)

  Alessandro Battilocchio (PSE), písemně. − (IT) Hlasoval jsem pro.

Do Evropy se prostřednictvím přistěhovalectví v posledních 30 letech nenápadně dostala barbarská a nezákonná zvyklost, která se povětšinou provádí v Africe.

Údaje Světové zdravotnické organizace jsou jasné: mrzačení ženských pohlavních orgánů je rozšířeno v 28 afrických zemích, na Středním východě a v některých asijských zemích. Tento zákrok podstoupilo na celém světě asi 100–140 milionů žen a dívek, přičemž 4 miliony jsou potenciálně ohroženy. Mrzačení ženských pohlavních orgánů znamená znehodnocení procesu evropské integrace a poškození rovnosti mužů a žen.

Evropský parlament, který je již léta zavázán k prosazování základních práv všech občanů, již přijal usnesení v této věci v roce 2001. Nyní však nadešel čas podniknout další krok, a to také cestou podpory programu DAPHNE III, z nějž je dosud financováno čtrnáct projektů spojených s mrzačením ženských pohlavních orgánů, a definováním priorit pro oblast prevence a vymýcení mrzačení ženských pohlavních orgánů v Evropě. Jednou z oblastí, v nichž bude nutno vynaložit intenzivnější úsilí v boji s mrzačením ženských pohlavních orgánů, je prevence týkající se dívek. Zásadním krokem v tomto ohledu je identifikování ohrožených dětí a zavedení preventivních opatření, a to prostřednictvím systémů psychologické podpory ve spolupráci s jejich rodinami.

  Martin Callanan (PPE-DE), písemně. − Těžko si lze představit něco strašnějšího a primitivnějšího než mrzačení ženských pohlavních orgánů. Tato barbarská zvyklost se bohužel projevuje také v EU, a to kvůli trvalému přílivu přistěhovalců ze zemí, kde se provádí pravidelně.

Ve zprávě paní Muscardiniové je správně vyjádřeno, jak opovrhujeme touto brutalitou, k níž mezi námi dochází, a jsou tam rovněž navrženy způsoby, jak zajistit, aby se naše hodnoty rovnosti a svobody promítly do konkrétních postupů proti mrzačení ženských pohlavních orgánů. Přestože Evropská unie podporuje multikulturalismus, musíme zajistit, aby neúprosné rozrůstání politické korektnosti vycházející z právního řádu EU nepodkopalo naše odhodlání vymýtit tuto ohavnou praktiku.

Samozřejmě jsou určité meze toho, co pro zabránění mrzačení ženských pohlavních orgánů můžeme udělat ve třetích zemích. Musíme však být ochotni spojit obchodní a rozvojové vztahy za účelem zlepšení stavu lidských práv, a zejména postavení tohoto odpudivého zločinu na ženách mimo zákon.

  Charlotte Cederschiöld, Christofer Fjellner, Gunnar Hökmark a Anna Ibrisagic (PPE-DE), písemně. − (SV) Dnes jsme hlasovali pro zprávu z vlastního podnětu o boji proti mrzačení ženských pohlavních orgánů, které se provádí v EU (A6-0054/2009), již připravila paní Muscardiniová. Ve zprávě se upozorňuje na velmi závažný problém a je zde jasně ukázáno, že je proti takovým postupům třeba zakročit. Zpráva také obsahuje různé návrhy, jak toho dosáhnout. Vítáme tedy, že členské státy na řešení tohoto problému spolupracují.

Rádi bychom však zdůraznili, že otázka pravidelných preventivních zdravotních prohlídek děvčat a žen, kterým byl přiznán azyl v EU z důvodu rizika mrzačení ženských pohlavních orgánů, by měla být řešena na úrovni jednotlivých členských států v souladu s právy dotyčných jednotlivců.

  Proinsias De Rossa (PSE), písemně. − Podporuji tuto zprávu, která se zabývá vážným problémem mrzačení ženských pohlavních orgánů. V důsledku přistěhovalectví jde v Evropě v posledních třiceti letech o jev čím dál běžnější. Mrzačení ženských pohlavních orgánů nejen způsobuje velmi vážná a nezvratná poškození tělesného a duševního zdraví žen a dívek – v některých případech dokonce poškození vedoucí k úmrtí –, ale představuje také porušení základních práv zakotvených v mezinárodních úmluvách, porušení trestního práva členských států a zásad zakotvených v Listině základních práv Evropské unie.

Odhaduje se, že v Evropě utrpělo zmrzačení pohlavních orgánů přibližně 500 000 žen a že každý rok tento zákrok podstoupí či je v nebezpečí jeho vykonání zhruba 180 000 přistěhovalkyň do Evropy.

Ve zprávě se vyzývá Komise a členské státy, aby společně pracovaly na sladění stávajícího právního řádu. Cílem je zaměřit se na prevenci prostřednictvím lepší integrace rodin přistěhovalců a zvyšování povědomí, a to podporou vzdělávacích kampaní a podněcováním dialogu o tradičních zvyklostech. Ve zprávě se usiluje o to, aby každý, kdo se dopustí mrzačení ženských pohlavních orgánů, byl soudně stíhán, a aby byla obětem poskytována lékařská a právní pomoc, v některých případech včetně poskytnutí útočiště.

  Avril Doyle (PPE-DE), písemně. − Podle organizace Amnesty International se mrzačení ženských pohlavních orgánů dotýká života 130 milionů žen, pro které obřízka představuje z kulturních, náboženských či jiných neléčebných důvodů „ceněnou“ sociální praktiku, která je jim vnucena. Výzkum ukazuje, že tato zvyklost přetrvává z přesvědčení, že obřízka pomůže zmírnit ženskou sexualitu, a tím zajistit „vdatelnost“, a že uznávána z náboženského hlediska. Je známo, že mrzačení ženských pohlavních orgánů způsobuje ženám podrobeným této praktice celou škálu dlouhodobých komplikací či dokonce smrt. Dozvěděli jsme se o ní především v důsledku globalizace a mobility lidí a dnes je tento problém komplexně provázán s politikou a politickými přístupy k přistěhovalectví a azylu.

Když se lidé obávají pronásledování, jsou oprávněni překročit hranice a hledat útočiště a ochranu. Mrzačení ženských pohlavních orgánů je v současné době hlavním bodem diskuse o případech azylového řízení, kdy například nigerijský ministr spravedlnosti Michael Aondoakaa nedávno nabídl, že bude svědčit proti rodinám, které se dovolávají azylu z důvodu hrozby mrzačení ženských pohlavních orgánů v Nigérii, kde je tato zvyklost oficiálně postavena mimo zákon. Souhlasím však s tím, že neoficiálně jde i v Nigérii dosud o velmi rozšířenou praktiku.

V Irsku se mrzačení ženských pohlavních orgánů považuje za projev násilí založeného na genderu. Zprávu paní Muscardiniové podporuji.

  Lena Ek a Olle Schmidt (ALDE), písemně. − (SV) Dnes jsme zaujali postoj ke zprávě z vlastního podnětu o boji proti mrzačení ženských pohlavních orgánů, které se provádí v EU. Rozhodli jsme se nepodpořit alternativní usnesení, které mezi jinými návrhy zde v Parlamentu předložila naše skupina a které nakonec také získalo v hlasování většinu. Důvodem našeho rozhodnutí bylo, že se domníváme, že původní zpráva byla lepší. Alternativní usnesení obsahovalo text týkající se požadavku na pravidelné lékařské prohlídky žen, kterým byl přiznán azyl z důvodu jejich ohrožení mrzačením ženských pohlavních orgánů. Účelem tohoto znění je zabránit tomu, aby k tomuto mrzačení v EU docházelo. My se však domníváme, že toto opatření představuje zásah do soukromí a zachází příliš daleko a že bude obtěžovat již tak zranitelné mladé ženy způsobem, který je nepřijatelný. K návštěvě lékaře by mělo docházet dobrovolně. Proto jsme se rozhodli nepodpořit alternativní usnesení.

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro návrh usnesení Evropského parlamentu o boji proti mrzačení ženských pohlavních orgánů, které se provádí v EU. Mrzačení ženských pohlavních orgánů nejen že způsobuje velmi vážná a nezvratná poškození fyzického a mentálního zdraví žen a dívek, nýbrž představuje také porušení základních lidských práv. Vzhledem k nenapravitelným poškozením, která způsobuje, je musí společnost považovat za velmi vážný zločin a musí proti němu energicky bojovat.

Odhaduje se, že v Evropě je oběťmi tohoto zločinu přibližně 500 000 žen, a je proto naprosto nezbytné, aby Komise a členské státy společně pracovaly na sladění stávajících právních úprav za účelem prevence a vymýcení mrzačení ženských pohlavních orgánů v Evropské unii.

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Mrzačení ženských pohlavních orgánů je krutý a nelidský zvyk a v moderní společnosti nemá místo. Jelikož Červnová kandidátka nepovažuje Evropskou unii pouze za určitý způsob spolupráce v zájmu zvýšeného růstu a obchodu, nýbrž také za fórum pro podporu společných základních lidských hodnot, rozhodli jsme se hlasovat pro tuto zprávu.

Na několika místech, kdy její znění zachází příliš daleko ve věci trestního práva členských států, však se zprávou zásadně nesouhlasíme. Právní předpisy, jejichž cílem je zajištění fungování společnosti, by měly být iniciovány a přijímány ve vnitrostátních volených parlamentech a nikoli v Evropském parlamentu.

  Anna Ibrisagic (PPE-DE), písemně. − (SV) Dnes jsem hlasovala proti zprávě z vlastního podnětu paní Muscardiniové o boji proti mrzačení ženských pohlavních orgánů, které se provádí v EU (A6-0054/2009). Tato zpráva se týká velmi závažného problému a jasně ukazuje, že je třeba přijmout příslušná opatření. Vítám, že mezi členskými státy dochází v této oblasti ke spolupráci.

Rozhodla jsem se však hlasovat proti, neboť se domnívám, že využívání zdravotní péče by mělo být dobrovolné. Jsem proti pravidelným preventivním lékařským prohlídkám dívek a žen, kterým byl přiznán azyl z důvodu rizika mrzačení ženských pohlavních orgánů, neboť se domnívám, že je to diskriminační a je to zásah do soukromí.

  Jörg Leichtfried (PSE), písemně. − (DE) Hlasuji pro zprávu paní Muscardiniové, která se týká potlačení mrzačení ženských pohlavních orgánů. Tímto ohavným rituálem, který musí být jednou provždy zakázán a jeho původci pronásledováni, je nyní postiženo více než půl milionu žen. Opatření a rozhodnutí přijatá v minulosti je nutno zkombinovat a rozšířit. Potřebujeme komplexní strategie a akční plány, díky nimž budeme moci chránit ženy před předpotopní tradicí obřízky.

Komise se musí při vyjednáváních s třetími zeměmi nadále snažit o zavedení zákazu mrzačení ženských pohlavních orgánů v podobě doložky a musí být možné, aby každý, kdo spáchá v kterémkoli členském státě EU trestný čin ženské obřízky, byl soudně stíhán.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu paní Muscardiniové o boji proti mrzačení ženských pohlavních orgánů, které se provádí v EU.

Mám za to, že takové praktiky jsou otřesným porušením lidského práva na osobní integritu. Souhlasím tudíž se zpravodajkou, že je potřeba vypracovat rozumnou strategii pro prevenci a vymýcení mrzačení ženských pohlavních orgánů.

  Lydia Schenardi (NI), písemně. – (FR) Samozřejmě že je třeba podpořit tuto odvážnou zprávu, která útočí na přežilé praktiky – praktiky, které se v důsledku přistěhovalectví šíří po celé Evropě.

V souladu s Všeobecnou deklarací lidských práv a Úmluvou o odstranění všech forem diskriminace žen již není přípustné, aby takové praktiky mohly v Evropě a ve světě přetrvávat.

Podle údajů, které shromáždila Světová zdravotnická organizace, podstoupilo na celém světě zmrzačení pohlavních orgánů mezi 100 a 140 miliony žen a dívek a každoročně jsou riziku vykonání tohoto vážně mrzačícího zákroku vystaveny dva až tři miliony žen.

Nesmíme zapomenout, že takové praktiky pramení ze společenských struktur, které jsou založeny na nerovnosti mužů a žen a na nevyvážených mocenských vztazích dominance a kontroly pod tlakem společnosti a rodiny, a že toto vede k porušování základních práv a způsobuje vážná a nezvratná poškození.

Tyto zvyklosti musíme jednoznačně odsuzovat a trestat. Přistěhovalé obyvatelstvo se musí podřídit našemu právnímu řádu a tomu, že respektujeme jednotlivce, a nepřinášet s sebou tyto nepřijatelné barbarské praktiky.

  Søren Bo Søndergaard (GUE/NGL), písemně. − Členské státy musí mrzačení ženských pohlavních orgánů odsoudit. Tato zvyklost znamená porušení základních práv žen, a to zejména práva na osobní integritu a sexuálních a reprodukčních práv. Zpráva paní Muscardiniové však obsahuje aspekty, které zcela nepodporuji, jako např. formulace týkající se zpochybnění důvěryhodnosti rodičů, kteří požádají o azyl na základě toho, že odmítli, aby bylo jejich dceři provedeno zmrzačení pohlavních orgánů. Nevidím důvod, proč pohlížet se zvláštním podezřením na lidi, kteří žádají o azyl z tohoto konkrétního důvodu. Další formulací ve zprávě, kterou nepodporuji, je návrh pravidelných lékařských prohlídek žen a dívek, kterým byl přiznán azyl v EU z důvodu rizika mrzačení ženských pohlavních orgánů v jejich domovské zemi. Považuji tento postup vůči těmto ženám a dívkám za diskriminační. Pokud je někomu přiznán v některém členském státě azyl, měl by mít stejná práva a povinnosti jako ostatní občané dané země.

  Eva-Britt Svensson (GUE/NGL), písemně. − Členské státy musí mrzačení ženských pohlavních orgánů odsoudit. Tato zvyklost znamená porušení základních práv žen, a to zejména práva na osobní integritu a sexuálních a reprodukčních práv.

Zpráva paní Muscardiniové však obsahuje aspekty, které zcela nepodporuji, jako např. formulace týkající se zpochybnění důvěryhodnosti rodičů, kteří požádají o azyl na základě toho, že odmítli, aby bylo jejich dceři provedeno zmrzačení pohlavních orgánů. Nevidím důvod, proč pohlížet se zvláštním podezřením na lidi, kteří žádají o azyl z tohoto konkrétního důvodu.

Další formulací ve zprávě, kterou nepodporuji, je návrh pravidelných lékařských prohlídek žen a dívek, kterým byl přiznán azyl v EU z důvodu rizika mrzačení ženských pohlavních orgánů v jejich domovské zemi. Považuji tento postup vůči těmto ženám a dívkám za diskriminační. Pokud je někomu přiznán v některém členském státě azyl, měl by mít stejná práva a povinnosti jako ostatní občané dané země.

  Frank Vanhecke (NI), písemně. – (NL) Zprávu paní Muscardiniové, či lépe řečeno pozměněný text jako celek, jsem plně podpořil, jelikož je samozřejmé, že každý citlivý člověk musí být naprosto zhnusený, slyší-li o ohavném mrzačení pohlavních orgánů žen a dívek – a tento termín použiji bez jakéhokoli respektu – v zaostalých kulturách a náboženstvích.

Považuji za politováníhodné, že se zde omílají obvyklá slova ze zákonů, a sice o „reprodukčních právech“, třebaže vlastně neodpovídají situaci a pravděpodobně pouze slouží tomu, aby se přidala i politicky korektní levice. Co má právo na potrat společného s bojem proti barbarskému mrzačení ženských pohlavních orgánů, to je pro mě záhadou.

Bylo by lepší využít této příležitosti a položit si otázku, zda například islám respektuje odpovídajícím způsobem základní hodnotu, kterou představuje rovnost mužů a žen, a pokud bude odpověď záporná, zda by tedy mělo být v naší Evropě pro islám místo.

  Anders Wijkman (PPE-DE), písemně. − (SV) Původní zpráva z vlastního podnětu o boji proti mrzačení ženských pohlavních orgánů byla velmi dobrá, avšak revidovaná verze, která byla v hlasování přijata, obsahuje text, v němž autoři oznamují záměr zavést pravidelné lékařské prohlídky dívek a žen, kterým byl přiznán azyl v EU z důvodu rizika mrzačení ženských pohlavních orgánů. Zamýšleným cílem tohoto postupu je zabránit tomu, aby v hostitelském členské státě EU docházelo k mrzačení ženských pohlavních orgánů. Domnívám se, že vynucené lékařské prohlídky představují masivní zásah do soukromí. K návštěvě lékaře musí docházet dobrovolně. Zavádění povinnosti je v tomto případě zcela nepřijatelné. Z toho důvodu jsem hlasoval proti revidované verzi.

  Anna Záborská (PPE-DE), písemně. – (SK) Vyvinula jsem mimořádné úsilí, aby výbor, kterému předsedám, mohl ukončit činnost vedoucí k odhlasování usnesení.Toto téma je bezpochyby důležité.

Mrzačení ženských pohlavních orgánů působí ženám a dívkám, které je podstoupí, vážná a nenapravitelná poškození tělesného i duševního zdraví a je násilím proti jejich osobě a integritě. V některých případech může mít dokonce smrtelné následky.

Evropský parlament v této zprávě vyzývá členské státy, aby přijaly preventivní strategii opatření zaměřenou na ochranu nezletilých, která by nestigmatizovala přistěhovalecké komunity, a to prostřednictvím veřejných programů a služeb sociálního zabezpečení zamřených na prevenci takových praktik, jakož i na poskytování pomocí obětem, které takové praktiky podstoupily. Žádá členské státy, aby v souladu s právními předpisy na ochranu dítěte zvážily, zda hrozba či riziko mrzačení pohlavních orgánů neplnoleté osoby nemůže být důvodem k zásahu ze strany státních orgánů.

Členské státy by měly vypracovat směrnice pro zdravotníky, učitele a sociální pracovníky, jejichž cílem by bylo ohleduplně a v případě potřeby i s pomocí tlumočníka informovat rodiče o rizicích mrzačení ženských pohlavních orgánů.

Avšak v usnesení se rovněž vyzývá k podpoře sexuálního a reprodukčního zdraví. Tento pojem nebyl nikdy definován Světovou zdravotnickou organizací ani nástroji acquis communautaire. Z tohoto důvodu jej některé skupiny používají na podporu potratů.

Je mi líto, ale z tohoto důvodu jsem se hlasování zdržela.

– Zpráva: Vasco Graça Moura (A6-0092/2009)

  Alessandro Battilocchio (PSE), písemně. − (IT) Již několikrát jsem se při různých příležitostech vyjádřil na podporu otázek spojených s mnohojazyčností, a tak se domnívám, že je můj postoj celkem jasný.

Jazyková a kulturní rozmanitost Evropské unie je obrovskou konkurenční výhodou. Podle mého názoru je životně důležité podporovat praktické programy pro výuku jazyků a kulturní a studentské výměny jak v rámci, tak vně EU, jak jsem učinil, když jsem podpořil program Erasmus Mundus. Mnohojazyčnost je zásadní pro účinnou komunikaci a představuje prostředek, jak usnadnit porozumění mezi jednotlivci, a tím i respekt různorodosti a menšin.

Jazyková rozmanitost má také významný dopad na každodenní život občanů EU, a to v důsledku pronikání médií, vzrůstající mobility, migrace a postupující kulturní globalizace. Pro občany EU má zásadní význam, aby získali široké spektrum jazykových dovedností, neboť jim to umožňuje plně hospodářsky, společensky a kulturně čerpat ze svobody pohybu v rámci Unie a ze vztahů Unie se třetími zeměmi. Jazyk je totiž základní faktor sociálního začlenění.

Jazyková rozmanitost Evropy tudíž představuje životně důležitou kulturní výhodu a byla by chyba, kdyby se Evropská unie omezila pouze na jeden hlavní jazyk.

  Adam Bielan (UEN), písemně. – (PL) Mnohojazyčnost v Evropské unii je velkým přínosem při kontaktu s třetími zeměmi. Může nám dát zásadní konkurenční výhodu, a proto by se měly podporovat vzdělávací programy a programy pro jazykové výměny, avšak nikoli pouze v oblastech velkých měst, kde je přístup k těmto věcem již nyní jednodušší.

Při zavádění takové politiky musíme také pamatovat na to, že i když jsou Evropané spojení, jsou na prvním místě a především občany svých vlastních zemí. Mělo by se dbát na to, aby se mohli identifikovat se svým vlastním jazykem. Tento aspekt je ve zprávě pana Moury rovněž zmíněn.

  Martin Callanan (PPE-DE), písemně. − Evropská unie utrácí každoročně nebetyčné částky z peněz daňových poplatníků ve jménu mnohojazyčnosti. Vzhledem k tomu, že se EU snaží omezit rozdíly mezi státy a národy, přisuzuje velký význam jazykovému nacionalismu. Jedním z takových příkladů je ústupek irským nacionalistům v tom, že byla galština prohlášena za jeden z úředních jazyků EU.

Jak se EU dále rozšiřuje, budou náklady a míra byrokracie spojené s pomýlenou politikou mnohojazyčnosti pouze narůstat. Mí voliči mají oprávněné obavy z toho, co považují za vynakládání veřejných peněz bez jakéhokoli rozmyslu pouze za tím účelem, aby bylo učiněno zadost politice, která má mimo politickou kosmetickou úpravu malé praktické využití.

Přestože je angličtina v Evropském parlamentu společným jazykem, váhal bych, kdyby se měla stát jediným pracovním jazykem. Vzhledem k nadšení EU pro slaďování se domnívám, že společný jazyk je přirozeným krokem na cestě k federálnímu superstátu. Domnívám se tedy, že bychom měli mít pracovních jazyků několik. Pokud si OSN se dvěma sty členskými státy vystačí s šesti jazyky, jsem si jistý, že EU může počet jazyků také omezit.

  Koenraad Dillen (NI), písemně. – (NL) Hlasoval jsem proti této zprávě, a to vzhledem k tomu, že některé menšiny ve Flandrech by mohly zneužít některá její ustanovení. Je zajisté cenné všemožně podporovat jazykovou rozmanitost v EU, a to zejména mezi mládeží, avšak politika v této oblasti nesmí být na újmu zákonného dodržování místního jazyka. Mám v tomto případě na mysli holandský jazyk v provincii Vlámský Brabant ve Flandrech. Evropská agentura pro jazykovou rozmanitost by se brzy stala prostředkem v rukou francouzsky mluvící menšiny, jak obcházet povinné užívání holandštiny ve Flandrech. V minulosti se již mnohokrát ukázalo, jak málo pochopení má „Evropa“ pro specifické situace v členských státech. Je na přistěhovalcích a menšinách, aby se naučily a používaly jazyk oblasti, v níž žijí. To pak svědčí o jazykové rozmanitosti, a nikoli opak.

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem proti alternativnímu návrhu usnesení ke zprávě, kterou zpracoval Graça Moura a která nese název Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu i společný závazek, neboť tím, že se v něm odstraňuje možnost, aby si rodiče v zemích s více než jedním úředním jazykem či s regionálními jazyky vybrali úřední jazyk, v němž budou jejich děti vzdělávány, protiřečí některým zásadám, které Evropský parlament podporuje.

Místo toho se v alternativním návrhu usnesení hovoří pouze o potřebě věnovat zvláštní pozornost žákům, kteří se nemohou vzdělávat ve svém mateřském jazyce, čímž se znehodnocuje základní princip, že vzdělávání v mateřském jazyce je naprosto nezbytné, a to nikoli pouze pro celkový úspěch vzdělávacího procesu, nýbrž také pro schopnost žáka učit se dalším cizím jazykům.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Tento dokument je celkově velmi pozitivní a jsou v něm obsaženy poznatky a doporučení, které podporujeme. Hlavní otázka je, zda jej lze provést, neboť aby se dosáhlo toho, o čem se v tomto dokumentu píše, že je zásadní, je ještě nutné vykonat mnoho práce vzhledem k politickému směru, kterým se Evropská unie ubírá.

V některých ze zmíněných otázek, jako je dominance některých evropských jazyků na úkor jiných, vycházíme ze zcela negativní výchozí pozice. V tomto ohledu bychom chtěli zdůraznit, že v důsledku některých vnitrostátních jazykových politik se některé etnické skupiny v Evropě ocitly v jazykové a kulturní izolaci, což ústí v jejich znatelnou diskriminaci. Ve hře je specifické kulturní dědictví národů Evropy a jeho úspěšné předání budoucím generacím.

Také bychom rádi zdůraznili, jaký význam má úloha učitelů, překladatelů a tlumočníků jakožto profesionálních odborníků, jejichž práce je naprosto nezbytná pro účely výuky, šíření a vzájemného porozumění jazykům, kterými se hovoří v Evropské unii.

Litujeme tedy, že byl přijat alternativní návrh usnesení, neboť se tak rozmělňují některé aspekty obsažené ve zprávě, kterou připravil Graça Moura, jako například ochrana mateřského jazyka a právo rodičů v zemích s více než jedním úředním jazykem či s regionálními jazyky vybrat úřední jazyk, v němž budou jejich děti vzdělávány.

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Červnová kandidátka se domnívá, že kulturní otázky by se měly řešit v rámci politické odpovědnosti členských států.

Tato zpráva nepatří mezi legislativní postupy a nepředstavuje nic více než názor federalistické většiny v Evropském parlamentu, že by EU měla do kulturní sféry zasahovat ještě intenzivněji.

Výbor Evropského parlamentu pro kulturu a vzdělávání jako obvykle trvá na zavádění nových nákladných programů a agentur na úrovni EU. My z Červnové kandidátky se nedomníváme, že by víceletý program či Evropská agentura pro jazykovou rozmanitost a studium jazyků na úrovni EU měly něco přinést zhruba 500 milionům obyvatel Evropy kromě toho, že ještě výrazněji zatíží daňové poplatníky.

Dále se nedomníváme, že plány Komise na informační kampaně a kampaně ke zvýšení povědomí o přínosech učení se cizím jazykům budou mít nějaký skutečný dopad na skutečný svět. Motivovat své občany ke studiu jazyků by měly prostřednictvím svých vzdělávacích politik členské státy. To není záležitost EU.

Hlasovali jsme tedy proti této zprávě.

  Adrian Manole (PPE-DE), písemně. – (RO) Evropa dnes žije v novém světě charakterizovaném globalizací, zvýšenou mobilitou a migrací, jakož i obnovením role regionů a posílenou úlohou přeshraničních regionů. Mnohojazyčnost proto musí nabídnout občanům Evropy a naší společnosti nová řešení.

Chtěl bych zpravodaji k této zprávě poblahopřát. Doufám též, že pozměňovací návrhy, které jsme předložili, zaručí vzájemnou úctu k jazykům včetně těch, kterými hovoří národnostní menšiny či naši přistěhovalci, neboť naše živoucí jazykové dědictví je poklad, je to zdroj, kterého je nutno si cenit.

Jazyk znamená pro každého z nás nejpřímější vyjádření naší kultury. Učením se cizím jazykům tak objevujeme ostatní kultury, hodnoty, zásady a postoje. Můžeme v Evropě objevit hodnoty, které máme společné. Tato otevřenost dialogu je zásadní součástí našeho evropského občanství a důvodem, proč jazyky představují jeden z jeho základních prvků.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Na jedné straně podporují programy EU pro výuku jazyků a výměnu, které stojí mnoho milionů EUR, mnohojazyčnost a na svých internetových stránkách zdůrazňují význam mnohojazyčnosti jako zásadního faktoru při zvyšování transparentnosti, legitimity a účinnosti EU, avšak na druhé straně se EU sama těmito zásadami neřídí. Dokonce i internetová stránka současného předsednictví nebere v úvahu, že němčina, kterou hovoří 18 % obyvatel EU, je jazykem s největším počtem rodilých mluvčích v EU, přičemž dalších 14 % občanů EU jí hovoří jako cizím jazykem.

Jde tak o promarněnou příležitost, jak se může EU více přiblížit svým občanům. V praxi by mohlo konsistentní užívání všech tří pracovních jazyků, tedy němčiny, angličtiny a francouzštiny, umožnit oslovení většiny obyvatelstva. Jelikož zpravodaj zřejmě došel k podobnému závěru, hlasoval jsem pro tuto zprávu.

  Zita Pleštinská (PPE-DE), písemně. – (SK) V této zprávě se opět ukázalo, že čl. 45 odst. 2 má vážné nedostatky. Nová zpráva založená na pozměňovacím návrhu a na doplňujícím návrhu, umožní změnit původní zprávu zpravodaje, která byla přijata v příslušném výboru. Navrhovatelé převezmou zprávu a vloží tam nové body, které zpravodaj nemůže ovlivnit. A tak se zpráva přijatá ve výboru v případě přijetí alternativního návrhu nahradí novým textem. Tento postup považuji za velmi nespravedlivý vůči zpravodaji. Doufám, že Evropský parlament tento postup v nejbližším období přehodnotí a najde spravedlivější řešení.

Zprávu, kterou zpracoval Graça Moura, jsem pokládala ze velmi vyváženou, a proto jsem nehlasovala pro alternativní návrh skupin PSE, ALDE a Verts/ALE. Jelikož tento návrh prošel, o původní zprávě se nehlasovalo. Souhlasím se zpravodajem, že jazyková a kulturní rozmanitost ovlivňuje významným způsobem každodenní život občanů. Představuje pro EU obrovský přínos, a proto je třeba podporovat programy výuky cizích jazyků a školních a kulturních výměn, a to jak v rámci EU, tak mimo ni.

Výměnné programy pro pedagogické pracovníky všech stupňů vzdělávání s cílem procvičit si vyučování různých předmětů v cizím jazyce pomohou při přípravě pedagogů, kteří by mohli následně své jazykové znalosti odevzdávat žákům a studentům ve svých rodných zemích. Vyzývám členské státy, aby se důsledně věnovaly přípravě pedagogů vyučujících cizí jazyky a aby zároveň zajistily také jejich odpovídající finanční ohodnocení.

  Zdzisław Zbigniew Podkański (UEN), písemně. – (PL) Otázka mnohojazyčnosti a jejího zachování je jednou z největších výzev, před nimiž Společenství stojí. Důsledky politiky mnohojazyčnosti jsou dalekosáhlé a zřejmé, avšak pokud se tato politika uplatní chybně, mohou být výsledky žalostné.

Jednou z předností Evropy je její multikulturní charakter, který se projevuje také v mnohojazyčnosti. Je to zároveň společný závazek, který je založen na potřebách a obtížích při přetváření multikulturalismu do jasné síly, která spojí Společenství a která bude mít také dopad za jeho hranicemi a umožní Evropě zaujmout místo ve světě, které jí právem náleží. Ve hře je tedy mnoho. Špatná politika mnohojazyčnosti je založena na upřednostňování jednoho nebo více jazyků a na odsouzení ostatních k marginalizaci ve všech oblastech veřejného života. Evropská unie má velikou příležitost provádět prostřednictvím svému právnímu řádu a svým orgánům dobrou jazykovou politiku. O to je její odpovědnost ve všech těchto aspektech větší.

Zpráva, kterou zpracoval Graça Moura, neřeší všechny problémy spojené s právem jednotlivých evropských jazyků na koexistenci a s příslušnými privilegii. Vedle úředních jazyků existuje také velký počet jiných jazyků, kterými se v Evropě hovoří a které jsou v různém stupni ohroženy zánikem. Projevem dobré politiky mnohojazyčnosti by bylo, kdyby byly tyto jazyky ochraňovány. Zpráva se však spíše než na provádění myšlenky mnohojazyčnosti zaměřuje na učení se úředním jazykům. Tato otázka vyžaduje citlivý politický přístup schopný vývoje, a já se domnívám, že by se měla přijmout zpráva v tomto duchu.

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. – (PT) Otázka mnohojazyčnosti je v evropském kontextu životně důležitá. Z toho důvodu jsem se zúčastnil různých iniciativ, které usilují o podporu a zajištění toho, aby byla mnohojazyčnost plně respektována. Evropa, v niž věřím, je také Evropou jazykové rozmanitosti. Z těchto důvodů se ztotožňuji s původní zprávou, kterou připravil Graça Moura. Stejně jako zpravodaj však nemohu souhlasit s tím, aby správná myšlenka úcty k jazykové rozmanitosti a ke svobodě jednotlivce a rodiny mohla či měla být používána jako zbraň v argumentaci ve prospěch extremistického nacionalismu. Taková naše debata není a nesmí být.

Mnohojazyčnost v tomto případě je a musí být podporován ve jménu myšlenky úcty k jazykové a kulturní rozmanitosti Evropy. Teď však není čas ani místo pro jiný typ boje, zejména pak pro takový, který odmítá subsidiaritu a svobodu.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu i společný závazek, kterou připravil Graça Moura.

Jako vysokoškolský učitel zejména velmi podporuji návrh na podporu vyučování cizím jazykům a výměnných programů v oblasti vzdělávání a kultury, jako jsou dobře známé programy mobility mládeže. Tato schémata, která spravuje GŘ Komise pro vzdělávání a kulturu, dodávají zkušenostem studentů získaným při studiu zásadní přidanou hodnotu, a tím přispívají k pokroku EU na cestě ke společnosti založené na vzdělání.

  Flaviu Călin Rus (PPE-DE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro návrh usnesení Evropského parlamentu s názvem Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu i společný závazek (2008/2225(INI)), neboť se domnívám, že kulturní a jazykové dědictví v rámci Evropské unie je poklad, který skutečně přispívá k „jednotě v rozmanitosti“. Také se domnívám, že školní a kulturní výměny, jakož i programy pro výuku cizích jazyků v zemích EU i mimo ni jsou prospěšné a je třeba je podporovat.

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE), písemně. – (PL) Mnohojazyčnost je bezpochyby jednou z velkých předností spojené Evropy. Získávání jazykových dovedností by mělo sloužit ke zlepšování kvalifikace lidí, získávání lepších pracovních míst a získávání nových mezilidských kontaktů. Podle každoročních studií, které provádějí jazykovědci, jsou osoby ovládající více jazyků schopnější, prokazují větší představivost a více než jednojazyčné osoby uvažují mimo zaběhnuté vzorce. Jsou také tvořivější a mají širší obzory. A to ani nezmiňuji evidentní výhodu, že mohou komunikovat s větším počtem lidí, kteří mají často zcela odlišné postoje vyvěrající z příslušnosti k odlišným kulturám či národům.

Tyto přínosy mnohojazyčnosti ukazují, že musíme učení se jazykům považovat za prioritu. Z toho důvodu je velmi důležité, aby měli všichni občané Společenství v přístupu k učení se jazykům rovné příležitosti. Z toho důvodu podporuji kroky Komise při průzkumu a vyhodnocování stavu studia cizích jazyků a metod a programů vyučování cizích jazyků. Domnívám se, že cílem těchto kroků je sladit v budoucnu v Evropské unii vyučování cizích jazyků, což vyústí v lepší jazykové dovednosti a v konečném důsledku se to odrazí v počtu vysoce kvalifikovaných občanů Společenství.

  Catherine Stihler (PSE), písemně. − Mnohojazyčnost představuje v Evropském parlamentu velký přínos. Jakožto jediný parlament na světě, který disponuje simultánním tlumočením do dvaceti tří různých jazyků, bychom měli učinit vše pro to, abychom tento jedinečný aspekt své práce zachovali. Všichni občané EU by měli mít možnost přečíst si o práci orgánů EU ve svém vlastním jazyce a členské státy by měly dělat vše pro to, aby všem občanům EU poskytly příležitost osvojit si ostatní jazyky EU.

  Andrzej Jan Szejna (PSE) , písemně. – (PL) V každém případě podporuji mnohojazyčnou Evropskou unii. Mnohojazyčnost Evropské unie zdůrazňuje její kulturní pluralitu, která dokazuje její jedinečnost. Jazykové dovednosti občanů spojené Evropy by se měly stále rozvíjet. Mnohojazyčnost je zásadním prvkem evropské integrace, neboť umožňuje, aby si občané svobodně vybrali, kde chtějí bydlet a hledat práci. Zároveň je třeba zdůraznit význam mateřského jazyka jako prostředku k získání odpovídajícího vzdělání a profesní kvalifikace.

Měli bychom věnovat obzvláštní pozornost trvalé potřebě zvyšovat schopnosti učitelů cizích jazyků a zavádět nové vyučovací metody. Zpravodaj zdůrazňuje význam pomoci občanům, kteří se chtějí sami učit cizí jazyky, v tomto učení, a poznamenává také, že je důležité, aby si cizí jazyky osvojovali též starší lidé. Stejně jako zpravodaj si myslím, že je zásadní, aby byla občanům poskytována stálá pomoc při učení se cizím jazykům, a že by se měla věnovat obzvláštní pozornost občanům s různými znevýhodněními. Myslím, že učení se jazykům pomůže v boji proti diskriminaci a podpoří integraci zemí spojené Evropy.

Plně podporuji požadavky Evropského parlamentu, pokud jde o mnohojazyčnou Evropu.

  Anna Záborská (PPE-DE), písemně. – (SK) Usnesení o mnohojazyčnosti je přínosem pro Evropu a důležitým krokem směrem k Evropě založené na vzdělání, neboť v něm trváme na tom, aby byly úřední jazyky uznány za rovnocenné ve všech oblastech veřejné činnosti. Jsem přesvědčena, že jazyková rozmanitost Evropy představuje hlavní kulturní přínos. Bylo by nesprávné, kdyby se EU omezila na jediný jazyk.

V usnesení se připomíná význam mnohojazyčnosti, který se netýká pouze hospodářských a společenských aspektů, nýbrž také kulturní a vědecké tvorby a jejího šíření, jakož i významu literárních a technických překladů pro dlouhodobý rozvoj EU.

V neposlední řadě jazyky sehrávají důležitou úlohu při formování a posilování identity.

Mnohojazyčnost je oblastí se širokým záběrem. Má obrovský dopad na životy evropských občanů. Členské státy jsou vyzývány, aby mnohojazyčnost v budoucnu začlenily vedle vzdělávání také do dalších politik.

Oceňuji, že usnesení podporuje studium druhého jazyka Evropské unie pro úředníky, kteří se při práci dostávají do styku s občany jiných členských států.

Úloha orgánů EU je rozhodující jak při zajišťování dodržování zásady rovnosti jazyků, tak ve vztazích mezi členskými státy a v samotných orgánech EU, jakož i ve stycích občanů EU s vnitrostátními orgány, orgány Společenství a mezinárodními institucemi.

Podpořila jsem usnesení, blahopřeji zpravodaji a jsem hrdá, že jsem byla první ze slovenských poslanců, kdo v rámci orgánů otevřel diskusi o mnohojazyčnosti prostřednictvím písemné deklarace.

– Zpráva: Lambert van Nistelrooij (A6-0083/2009)

  Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu, kterou připravil pan van Nistelrooij, a to vzhledem k významu územní soudržnosti pro zajištění toho, aby se Evropská unie nadále ubírala cestou trvale udržitelného a harmonického rozvoje a čím dál více přetvářela svou územní soudržnost a rozmanitost v přínos.

Zelená kniha znamená důležitý krok v rozvoji územní soudržnosti a sdílené odpovědnosti Unie. Také vyzývá k široké diskusi o tomto tématu mezi evropskými orgány, vnitrostátními a regionálními orgány, hospodářskými a sociálními partnery a dalšími subjekty zapojenými do evropské integrace a územního rozvoje.

Mezi nejpozitivnější aspekty patří hodnota, která se připisuje potenciálu evropského území a jeho rozmanitosti, a také tři klíčové koncepty pro vyváženější a harmoničtější rozvoj v každém regionu: omezení negativních dopadů spojených s rozdíly v hustotě osídlení, spojení mezi územími za účelem překonání vzdáleností a spolupráce za účelem překonání rozdělení.

  Emanuel Jardim Fernandes (PSE), písemně. – (PT) Blahopřeji panu van Nistelrooijovi k jeho zprávě a zejména k tomu, že je ochoten převzít různé pozměňovací návrhy, které byly k jeho zprávě předloženy.

Plně tuto zprávu podporuji.

Zcela souhlasím s tím, aby se spojila diskuse o územní soudržnosti s diskusí o budoucnosti politiky soudržnosti EU, a to vzhledem k tomu, že reforma této politiky musí zohlednit závěry prvně jmenované diskuse.

Ztotožňuji se s tím, jak zpravodaj hodnotí Zelenou knihu a jak analyzuje koncept územní soudržnosti, a podporuji jeho doporučení pro budoucnost územní soudržnosti, zejména pak ve věci:

– definování územní soudržnosti;

– zveřejnění Bílé knihy o územní soudržnosti;

– posílení cíle evropské územní spolupráce;

– integrace územní soudržnosti do budoucího rozvoje všech politik Společenství;

– vypracování dodatečných kvalitativních ukazatelů;

– měření územního dopadu odvětvových politik Společenství a návrhu způsobů, jak dosáhnout synergií mezi územními a odvětvovými politikami;

– rozvoje komplexní evropské strategie pro regiony se specifickými zeměpisnými rysy;

– zavedení komplexního systému postupné přechodové pomoci regionům, které již brzy překročí mez 75 % HDP; a

– rozvoje víceúrovňové územní správy.

Hlasoval jsem tudíž pro.

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Zpravodaj v této zprávě píše, že politika soudržnosti je jednou z nejúspěšnějších investic EU. To je překvapivý závěr, a to v neposlední řadě z toho důvodu, že Evropský účetní dvůr zcela nedávno – v listopadu loňského roku – potvrdil, že 11 % z částky 42 miliard EUR, která byla schválena v roce 2007 v rámci politiky soudržnosti EU, nemělo být nikdy vyplaceno.

Zdá se, že si to ho je zpravodaj plně vědom, a v bodě 17 vyzývá ty, kdo se zapojují do diskuse o územní soudržnosti, aby se vystříhali veškerých zmínek o rozpočtových a finančních dopadech navrhované politiky – jinak řečeno, aby nad nimi přivřeli oči.

Politika soudržnosti EU je špatně promyšlena. Ze sociálně-hospodářského hlediska lze říci, že kde je třeba brát ohled na peníze daňových poplatníků, jedná se o naprostou katastrofu. Červnová kandidátka přirozeně hlasovala proti této zprávě jako celku.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Co znamená zamítnutí našich návrhů ze strany Evropského parlamentu pro usnesení o politice soudržnosti EU? V těchto návrzích se zdůrazňovalo, že:

– hlavním cílem strukturální politiky musí být podpora skutečné konvergence, a to tím, že bude působit jako nástroj přerozdělování nejméně rozvinutým zemím a regionům Evropské unie;

– cíl snížit rozdílu, o který nejméně rozvinuté regiony zaostávají, nesmí hrát v územní soudržnosti druhé housle;

– je třeba nalézt pro nové priority nové finanční zdroje Společenství, a to tím spíše, že stávající finanční zdroje Společenství jsou pro potřeby splnění cílů skutečné konvergence nedostatečné;

– je třeba posílit rozpočet Společenství, a to za účelem podpory hospodářské a sociální soudržnosti na úrovni EU;

– pozemková správa a územní plánování jsou odpovědností každého členského státu;

– je třeba přijmout opatření k odstranění tzv. statistického efektu;

– konkurenceschopnost nesmí být náhražkou konvergence v těch členských státech a regionech, které zaostávají v sociálně-hospodářském rozvoji, a politika soudržnosti a s ní spojené finanční zdroje nesmí být podřízeny hospodářské soutěži a liberalizaci, o niž usiluje Lisabonská strategie.

Jednou z možných odpovědí by mohla být ta, že v mezním případě je proklamovaná politika soudržnosti skutečně ohrožena..

  James Nicholson (PPE-DE), písemně. − Koncept územní soudržnosti se nyní uznává vedle sociální a hospodářské soudržnosti jako klíčový cíl Unie.

Podstatou územní soudržnosti je dosažení vyváženého rozvoje v celé EU a v tomto smyslu by tato politika měla zaujímat ústřední pozici mezi všemi politikami Společenství. V této zprávě se zdůrazňuje skutečnost, že územní soudržnost bude obzvláště důležitá pro zeměpisně znevýhodněné oblasti, jako jsou horské regiony a ostrovy.

Komise nyní musí předložit legislativní balíček, v němž budou navržena konkrétní ustanovení a politické kroky týkající se územní soudržnosti, aby bylo této soudržnosti dosaženo.

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. – (PT) Diskuse o územní soudržnosti znamená mnohem více než jen rozpočtovou rozpravu či rozpravu o politikách Společenství; je to diskuse o hlavních zásadách jednoho ze zakládajících a zásadních konceptů evropské myšlenky v podobě, jak ji chápeme. Posuzování politiky soudržnosti a hledání nejvhodnějších řešení v kontextu Evropy rozšířené na 27 členských států, která v současné době prochází hospodářskou krizí, tudíž zasluhují náš souhlas a podporu. To však neznamená, že souhlasíme s celým obsahem Zelené knihy či že jej vítáme.

Vzhledem k tomu, která kritéria považujeme za důležitá, jsou tři klíčové koncepty tohoto hodnocení v pořádku; jde konkrétně o: omezení negativních dopadů spojených s rozdíly v hustotě osídlení, spojení mezi územími za účelem překonání vzdáleností a spolupráce s cílem překonat rozdělení. Vzhledem k přesné povaze toho, co je ve hře, nelze připustit, aby míra strukturální pomoci závisela na počtu obyvatel, kterých se týká, nýbrž přesně naopak. Koncept územní soudržnosti musí být sám o sobě založen na myšlence vytvoření prostoru, který lidé považují za přitažlivý a vhodný k životu. To je jeden z našich cílů, který musíme jasně sledovat.

Myšlenka soudržnosti je v zásadě myšlenkou solidarity, jíž jsme všichni vázáni a z níž můžeme mít všichni prospěch.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Hlasoval jsem proti zprávě o Zelené knize o územní soudržnosti a jednání o budoucí reformě politiky soudržnosti, kterou připravil pan van Nistelrooij.

Důvody mého nesouhlasu plynou z odlišného chápání územní soudržnosti, a nemohu proto podpořit zpravodajovy úvahy.

  Catherine Stihler (PSE), písemně. − Souhlasím ze zpravodajem, že musíme jasněji definovat zásadu územní soudržnosti.

– Zpráva: Oldřich Vlasák (A6-0031/2009)

  Filip Kaczmarek (PPE-DE), písemně. – (PL) Hlasoval jsem pro zprávu pana Vlasáka o městské dimenzi politiky soudržnosti v novém programovém období. Žiji v Poznani, regionálním středisku Velkopolska. Téměř každý den pozoruji, že rozvoj města má pozitivní dopady na rozvoj celého regionu. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že se zde naplňuje dlouho očekávaná synergie mezi rozvojem města a venkova.

Rozvoj měst nemá nic společného s místním centralismem. Ti, kdo jsou proti rozvoji velkých měst, si často nejsou vědomi významu těchto měst pro regiony, v nichž se nacházejí. Některé funkce velkého města nemohou být pro samotnou svou povahu přeneseny na venkovské oblasti. Lidé, kteří řídí města, mají obzvláštní odpovědnost. Úkoly, které řeší, pokud jde o plánování, územní řízení, sociální dialog, kulturu a vzdělávání a vytváření udržitelných pracovních míst založených na znalostech, jsou velmi složité. Některé z těchto úkolů s sebou nesou nutnost úzké spolupráce s místními orgány veřejné moci na jiných úrovních.

Je také důležité, aby městská dimenze politiky soudržnosti nekonkurovala rozvoji venkova, nýbrž aby se navzájem doplňovaly. Jak venkovské, tak městské oblasti se mohou a měly by se rozvíjet, a Evropská unie podporuje oba tyto procesy.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Hlasoval jsem proti zprávě pana Vlasáka o městské dimenzi politiky soudržnosti v novém programovém období.

Třebaže chápu význam trvale udržitelného rozvoje měst, myslím si, že bude obtížné dosáhnout jej bez obecné definice „městských oblastí“.

  Brian Simpson (PSE), písemně. − Podporuji tuto zprávu a rád bych využil této příležitosti k posílení názoru, že je třeba dosáhnout integrovaného přístupu k politice soudržnosti.

Tato integrace by však měla být nástrojem ke získání přínosů pro Evropu, a nikoli omezujícím opatřením, což je nutné bedlivě sledovat.

Městská soudržnost je pro dosažení trvale udržitelného hospodářského a sociálního pokroku zásadní. V tomto ohledu bych chtěl zdůraznit zásadní úlohu dopravy a moderní dopravní infrastruktury pro dosahování výsledků politiky soudržnosti v městských oblastech.

  Catherine Stihler (PSE), písemně. − Městskou dimenzi politiky soudržnosti je nutno více upřednostňovat.

– Zpráva: Miroslav Mikolášik (A6-0108/2009)

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Hlasoval jsem proti zprávě pana Mikolášika o provádění Nařízení o strukturálních fondech na období 2007–2013: výsledky jednání ohledně vnitrostátních strategií a operačních programů politiky soudržnosti.

  Catherine Stihler (PSE), písemně. − Je třeba podrobně sledovat provádění Nařízení o strukturálních fondech na období 2007–2013, a to za účelem řádného využití peněz daňových poplatníků a umožnění toho, aby mohly být programy po roce 2013 řádně vyhodnoceny.

– Zpráva: Zsolt László Becsey (A6-0041/2009)

  Adam Bielan (U), písemně. – (PL) Malé podniky hrají významnou úlohu ve vytváření pracovních míst v Evropě, a měli bychom jim tedy usnadnit fungování. Rád bych zdůraznil, že podporuji všechny iniciativy, jejichž cílem je podpořit malé podniky v EU a pomoci lidem, kteří chtějí vykonávat samostatnou výdělečnou činnost.

Podpořil jsem Becseyovu zprávu, jelikož příznivě hodnotí iniciativu týkající se mikroúvěrů v Evropě.

  Šarūnas Birutis (ALDE), písemně. – (LT) Bude-li evropská iniciativa týkající se mikroúvěrů úspěšná, mohla by zásadním způsobem pomoci v dosažení cílů v oblasti růstu a zaměstnanosti stanovených v obnovené Lisabonské strategii a vytvořit moderní, tvůrčí a dynamickou evropskou ekonomiku. Malé podniky jsou zásadním zdrojem růstu, zaměstnanosti, podnikatelských schopností, inovace a soudržnosti v EU. Mikroúvěry mohou především podpořit jednu ze čtyř priorit Lisabonské strategie – konkrétně mám na mysli poskytování podnikatelských příležitostí lidem tím, že se jim pomůže ve společenské a hospodářské (re)integraci a že budou zaměstáni. Lisabonskou strategii lze skutečně považovat za úspěšnou pouze tehdy, pokud míra zaměstnanosti významně vzroste. Výstup evropské iniciativy v oblasti mikroúvěrů by měl být moderní a měl by věnovat největší pozornost těm nejrelevantnějším skupinám, kterým dosud nebyla dostatečná pozornost věnována.

  Małgorzata Handzlik (PPE-DE), písemně. – (PL) Mikroúvěry v EU dosud nedosáhly takového úspěchu ve snižování chudoby, jakého dosáhly v rozvojových zemích, zejména v jižní Asii a Latinské Americe. Mikroúvěry jsou však velmi potřebné, zejména pro ty, kteří si nemohou vzít půjčku v tradičním bankovním sektoru. Mikroúvěry se coby obchod od tradičního bankovnictví liší. Jsou přiznávány nejen z finančních důvodů a nikoli pouze za účelem zisku, nýbrž také pomáhají v podpoře soudržnosti, neboť jejich cílem je integrovat lidi, kteří se nacházejí v nepříznivé situaci a chtějí založit mikropodnik.

Bude-li evropská iniciativa týkající se mikroúvěrů úspěšná, mohla by pomoci v dosažení cílů stanovených v obnovené Lisabonské strategii pro růst a zaměstnanost a v dosažení stavu, kdy bude evropská ekonomika více inovativní, tvůrčí a dynamická. Zejména mohou mikroúvěry pomoci v uskutečnění prioritního zvýšení hospodářského potenciálu podporou integrace či opakované sociální a hospodářské integrace lidí prostřednictvím samostatné výdělečné činnosti.

Proto podporuji návrh zpravodaje, který nás žádá, abychom přijali odpovídající vnitrostátní institucionální, právní a obchodní rámce k podpoře příznivějšího prostředí pro rozvoj mikroúvěrů a zavedení harmonizovaného evropského rámce pro nebankovní instituce poskytující mikroúvěry.

  Bogusław Liberadzki (PSE), písemně. – (PL) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy s doporučeními Komisi o Evropské iniciativě pro rozvoj mikroúvěrů na podporu růstu a zaměstnanosti. Souhlasím se zpravodajem, že malé podniky jsou zásadním zdrojem růstu, zaměstnanosti, podnikatelských schopností, inovace a soudržnosti v EU.

Měli bychom položit důraz na skutečnost, že mikroúvěr se často přiděluje nikoli pouze z finančních důvodů a nejen za účelem zisku, nýbrž také pomáhá v podpoře soudržnosti, neboť jejich cílem je znovu začlenit do společnosti lidi, kteří se nacházejí v nepříznivé situaci.

Podporuji přijetí zprávy. S ohledem na to, že mikroúvěry mohou přispět k odblokování podnikatelského potenciálu tím, že pomohou lidem zahájit samostatnou výdělečnou činnost, se domnívám, že by tato metoda měla být v EU zavedena.

  Jamila Madeira (PSE), písemně. – (PT) Tato zpráva je velice důležitá v kontextu práce, kterou EU odvádí v oblasti politiky soudržnosti a politiky rozvojové spolupráce.

Tento názor také Evropský parlament podpořil ve svém písemném prohlášení P6_TA(2008)0199 ze dne 8. května 2008, jehož jsem měla tu čest být jednou z prvních signatářek a signatářů.

Hlasovala jsem tedy pro tuto zprávu, neboť každý druh investice a podpory v této oblasti je naprosto žádoucí a naléhavý, a to zejména v současném kontextu hospodářské a finanční krize. Je tedy nyní třeba, aby Evropská komise a Rada urychleně přistoupily ke konkrétním krokům za účelem zvýšení důvěryhodnosti a soudržnosti systému.

  David Martin (PSE), písemně. − Mikroúvěry v EU dosud ve snižování chudoby nedosáhly takového úspěchu jako v rozvojových zemích. Podporuji tuto zprávu, jelikož bude-li evropská iniciativa týkající se mikroúvěrů úspěšná, mohla by zásadním způsobem pomoci v dosažení cílů stanovených v obnovené Lisabonské strategii, neboť malé podniky jsou zásadním zdrojem růstu, zaměstnanosti, podnikatelských schopností, inovace a soudržnosti v EU.

  Alexandru Nazare (PPE-DE), písemně. – (RO) Nyní dochází k diskusím o opatřeních k obnovení poskytování úvěrů. Za stávající hospodářské krize a zejména v zemích, jako je Rumunsko, které nyní vyjednávají o půjčkách od mezinárodních finančních institucí, je naprosto nezbytné, aby banky obnovily svou hlavní funkci, jíž je poskytovat obyvatelstvu opět úvěry.

Domnívám se, že zpráva pana Becseyho je inovační, neboť zahajuje diskusi o této otázce, avšak z nové perspektivy, přičemž se při identifikaci řešení současného zablokování finančního systému neomezuje pouze na bankovní systém.

Tato zpráva, která se týká problematiky mikroúvěrů, se zaměřuje na znevýhodněné skupiny ve společnosti, jako jsou menšiny, romská komunita či obyvatelé venkovských oblastí, kteří v sobě mají nevyužitý potenciál a chtějí založit malé podniky, avšak nemohou tak učinit, jelikož nedostanou půjčku od bankovní instituce. Tito lidé nemají mnoho možností.

Proto považuji návrh pana Becseyho na zřízení fondu Společenství k podpoře mikroúvěrů pro lidi a společnosti bez přímého přístupu k bankovním půjčkám a na zlepšení informování o těchto finančních nástrojích za velmi vhodný.

  Luca Romagnoli (NI), písemně. – (IT) Hodlám se při hlasování o zprávě pana Becseyho o Evropské iniciativě pro rozvoj mikroúvěrů na podporu růstu zdržet hlasování.

S některými body obsaženými ve zprávě souhlasím, avšak jsem rozhodně proti některým jiným bodům, a proto nemohu předložený text plně podpořit, a proto se zdržím hlasování.

  Catherine Stihler (PSE), písemně. − Mikroúvěry mohou pomoci mnoha velmi chudým lidem na celém světě, zejména ženám, vymanit se z naprosté chudoby. Orgány a členské státy EU by měly na podporu mikroúvěrů vynaložit větší úsilí.