– Před závěrečným hlasováním:

  Martin Schulz (PSE). – (DE) Paní předsedající, odvolávám se na článek 146 jednacího řádu a děkuji vám, že jsem dostal slovo. Chtěl bych zejména své kolegy poslance ze Spolkové republiky Německo poprosit o prominutí, že jsem požádal o toto vystoupení.

Na počátku tohoto hlasování se rozpravy zúčastnil pan Jean-Marie Le Pen. Pan Le Pen, když mu bylo uděleno slovo, zopakoval, že existence plynových komor v Osvětimi je z hlediska historie zanedbatelná. S odvoláním na článek 146 jednacího řádu, kde se uvádí, jak by se měli poslanci v této sněmovně chovat, žádám předsednictvo Parlamentu, aby prověřilo, zda je toto prohlášení v poslanecké sněmovně, která se hlásí k duchu smíření a pochopení a úctě k obětem, zejména obětem hitlerovského fašismu, přípustné. Rád bych požádal předsednictvo Parlamentu o radu, pokud jde o nutná opatření.

(Potlesk)

  Joseph Daul (PPE-DE). – (FR) Projevte prosím trochu úcty k obětem, které zemřely v Osvětimi a jinde. Ještě nám zbývají dvě minuty. Ukažte trochu úcty.

Chci říci jenom to, že plně souhlasím s panem Schulzem a to, co jsme zde dnes slyšeli, je nemístné.

(Potlesk)

– Po závěrečném hlasování:

  Bruno Gollnisch (NI). – (FR) Paní Wallisová, považuji za mimořádně politováníhodné, že jste udělila slovo panu Daulovi a panu Schulzovi a mně nikoli. Je pravda, že pokud jde o tuto zprávu, projevila jste se jako odborník na výklad jednoho článku jednacího řádu dvěma různými způsoby.

Proto bych jen z toho důvodu, abych navázal na vystoupení pana Schulze, rád navrhl, abychom přejmenovali budovu Winstona Churchilla, neboť ve svých dvanácti svazcích pamětí, které věnoval historii druhé světové války, nenapsal ani řádek o historii plynových komor.