Předseda. – Dalším bodem je zpráva (A6-0140/2009) Janusze Onyskiewicze vypracovaná jménem Výboru pro zahraniční věci týkající se nové dohody mezi EU a Ruskem (2008/2104(INI)).

  Janusz Onyszkiewicz, zpravodaj. − (PL) Pane předsedající, tato zpráva popisuje vztah mezi Evropskou unií a Ruskem, který má pro hospodářské a politické zájmy Unie klíčový význam. Zdůrazňuje úlohu, kterou Rusko může a mělo by hrát na mezinárodní scéně, zejména v našem bezprostředním sousedství, kde může přispět k hospodářské a politické stabilitě regionu.

Zpráva však navíc upozorňuje na nepřiměřeně silnou reakci Ruska na ozbrojený zásah Gruzie v Jižní Osetii a na obrovskou a nevyprovokovanou akci ze strany ruských sil v Abcházii. Zpráva upozorňuje na potřebu smysluplného dialogu o bezpečnostních otázkách. Měl by to být dialog založený na dodržování mezinárodního práva a územní celistvosti států. Zpráva upozorňuje také na to, že události na Kavkaze a uznání nezávislosti obou enkláv, Osetie a Abcházie, budí pochybnosti o tom, zda je Rusko skutečně připravené a schopné budovat spolu s Evropskou unií společný prostor bezpečnosti v Evropě.

Zpráva naznačuje, že rozhovory o plném dodržování závazků a dohod, které ukončily konflikt v Gruzii, ze strany Ruska, by měly být ukončeny před přijetím vyjednané dohody. To by znamenalo shodu o postavení Abcházie a Jižní Osetie. Zpráva také vyzývá Rusko, aby se pevně zavázalo, že již proti svým sousedům nepoužije síly.

Zpráva navíc upozorňuje na to, že nedávné události včetně ruského útoku na územní celistvost Gruzie ohrožují vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem stejně jako úloha Ruska při krizi dodávek plynu.

Zpráva považuje za vhodné, aby byla stávající dohoda nahrazena dohodou novou a šířeji pojatou. Tato dohoda by se měla vztahovat na všechny aspekty spolupráce a měla by být právně závazná. Měla by také obsahovat jasný mechanismus pro řešení sporů.

Tato zpráva se zabývá i energetickou bezpečností. Jedná se i o zahrnutí základních ustanovení týkajících se energií a tranzitu do dohody. Tato ustanovení je třeba přijmout navzdory tomu, že tato dohoda je již právně závazná i pro Rusko, ačkoliv od ní může Rusko odstoupit.

Zpráva upozorňuje na velký skrytý potenciál možných vzájemných hospodářských dohod založených na rovnocenném partnerství mezi oběma stranami. Tyto dohody by mohly vést k vzájemné závislosti prospěšné pro obě strany. Podle zprávy je pro členské státy a Evropskou unii jako celek nesmírně důležité mluvit jedním hlasem, zejména ve vztazích s Ruskem. Je také zásadní, aby členské státy mohly navzájem dostatečně předem konzultovat ohledně jakýchkoliv dvoustranných dohod s Ruskem, jak to po nich vyžadují některé smlouvy Evropské unie. To je obzvláště důležité v případech, které by mohly mít dopad na jiné země Evropské unie nebo na Evropskou unii jako celek.

Ve zprávě je velká pozornost věnována lidským právům a svobodám v Rusku. Poukazuje se na to, že Rusko je jako členský stát Rady Evropy povinno dodržovat zásady, na kterých je Rada založena. Uvádí, že dodržování těchto zásad je pro úspěch jednání o spolupráci mezi Evropskou unií a Ruskem zásadní. Je politováníhodné, že Rusko není ochotné zavést účinná opatření, aby zajistilo, že se nebudou opakovat četné případy porušování lidských práv ze strany ruských orgánů, které odsoudil Evropský soudní dvůr.

Stojí za to, abychom věnovali pozornost jednomu z mnoha doporučení uvedených ve zprávě, a to, aby Evropská unie nadále podporovala ruskou žádost o členství ve Světové obchodní organizaci. Považuje se za velmi důležité, aby se Rusko zavázalo dodržovat členské závazky, než mu bude formálně uděleno členství. Zejména to znamená, aby se Rusko přestalo odchylovat od postupů, které již jednou byly zavedeny. V této souvislosti je vhodné připomenout velký význam přisuzovaný účinné ochraně duševního, obchodního a průmyslového vlastnictví.

Zpráva obsahuje doporučení v oblasti lidských práv, svobody sdělovacích prostředků, nezávislosti justice a postupného zúžení povoleného rozsahu akcí pro nevládní organizace v Rusku. Dotýká se také řady hospodářských otázek, například námořní dopravy v Baltském moři a podél severního pobřeží Ruska, letecké dopravy nad Sibiří a vzájemných ujednání pro možnosti neomezených investic.

  Alexandr Vondra, úřadující předseda Rady. − Pane předsedající, chtěl bych poděkovat Parlamentu za příležitost zabývat se během tohoto zasedání otázkou vztahů s Ruskem. Jak jistě víte, Rada nedávno podrobně diskutovala o vztahu s Ruskem, když jsme položili základy pro novou dohodu mezi Evropskou unií a Ruskem, a proto považujeme za důležité, aby jednání o nové dohodě dále pokračovala. Rusko je konec konců náš největší soused, jeden z našich klíčových partnerů a nepominutelný hráč na mezinárodní scéně. Nyní, kdy nás stejně těžce zasáhla hospodářská krize, je jasné, že konfrontace ani jednoho z nás neposílí.

Konstruktivní, racionální a vzájemně prospěšná spolupráce a dodržování mezinárodních závazků ze strany Ruska by nás na druhou stranu posílit určitě mohly.

Dialog a konstruktivní účast jsou navíc významným prostředkem pro obranu našich zájmů a podporu našich hodnot vůči Rusku.

Stručně řečeno, toto bylo to hlavní, co nás přimělo rozhodnout o obnovení jednání o nové dohodě mezi Evropskou unií a Ruskem navzdory tomu, k čemu došlo minulý rok v srpnu v Gruzii. Krize a její dopady nadále zastiňují naše vztahy. Jednání v žádném případě neospravedlňují chování Ruska v Gruzii, a to ani na území Abcházie a Jižní Osetie, a Evropská unie v tomto ohledu stanovila jasné hranice. Naše podpora územní celistvosti Gruzie je jistě jednou z nich.

Nadále očekáváme, že se Rusko bude chovat zodpovědně a dodrží všechny své závazky. To znamená zejména, že budeme po celou dobu jednání věnovat zvláštní pozornost našim společným sousedům. Krize v Gruzii ukázala, jak mohou nevyřešené konflikty dřímat po mnoho let, a že vojenská akce není řešením.

Musíme Rusku připomenout, že z konstruktivního chování vůči svým sousedům může mnoho získat a že může hodně ztratit, pokud bude pokračovat v cestě konfrontace. Rusko konec konců prokázalo, že ví, jak se má chovat vůči středoevropským sousedům, kteří jsou nyní součástí Evropské unie a NATO.

Budeme nadále trvat na tom, aby Rusko dodržovalo své mezinárodní závazky a respektovalo územní celistvost a svrchovanost Gruzie a dalších zemí východní Evropy, které jsou zároveň sousedy Evropské unie. Při Ženevských jednáních se bude očekávat plná spolupráce nejen od Ruska, ale též od Gruzie.

Nemám v úmyslu jít teď do podrobností o aktuálním stavu jednání o nové dohodě s Ruskem. Komise bude jako vyjednavač dohody vhodnějším subjektem k informování o tomto procesu.

Chtěl bych také připomenout, že jsme na počátku procesu, který by mohl nějakou dobu trvat. Nemělo by nás odradit, pokud bude zpočátku pomalý. Jsem si však jistý, že do konce našeho předsednictví budeme mít jasnější představu o tom, co obě strany chtějí mít v dohodě obsaženo.

Jsme Januszi Onyszkiewiczovi za jeho zprávu a doporučení v ní učiněná vděční. Sdílíme v zásadě mnoho vašich obav i cílů.

Nyní bych chtěl učinit několik poznámek k části dohody týkající se vnější bezpečnosti, kde i předsednictví hraje úlohu při vyjednávání. Je nesmírně důležité, aby nová dohoda obsahovala ustanovení k zajištění účinného dialogu a spolupráce s Ruskem a byla založena na společných hodnotách, dodržování stávajících mezinárodních závazků, právního státu a respektování demokracie, lidských práv a základních svobod. To je významné zejména ve vztahu k našim společným sousedům. Je to zásadní, pokud máme dospět k vyřešení dlouhodobých konfliktů.

Předcházení konfliktům je také důležitým cílem. Je třeba jej sledovat jak v politickém dialogu, tak prostřednictvím společných iniciativ.

Pokud jde o rozsah politického dialogu a vnější bezpečnost, došlo s Ruskem v nové dohodě k určitému posunu. Ale ďábel se samozřejmě skrývá v detailu. Nyní, když začínáme diskutovat o konkrétních zněních návrhů, začíná nejzajímavější a nejproblematičtější část dohody.

Vzhledem k tomu, že jednání pokračují, nebylo by vhodné, abych zde uváděl podrobnosti. Mohu vás však ujistit, že budeme usilovat o začlenění ustanovení o posílení dialogu na mezinárodní scéně, o boji proti terorismu, o kontrole zbrojení, odzbrojení a nešíření zbraní, o lidských právech, demokracii a právním státě, o řešení krizí a o civilní ochraně.

Jak bylo dohodnuto na summitu EU Rusko v Chanty-Mansyjsku, je naším společným cílem uzavření strategické dohody, která bude představovat obsáhlý rámec vztahů mezi Evropskou unií a Ruskem pro blízkou budoucnost a pomůže rozvíjet možnosti našich vztahů. To zůstává naším cílem, na kterém pracuje toto předsednictví a na němž budou pracovat budoucí předsednictví.

Jsme připraveni informovat Parlament o pokrocích a jsme vděčni za váš příspěvek, zejména v podobě textu vašeho usnesení.

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. – (DE) Pane předsedající, vážení poslanci, úvodem bych ráda co nejsrdečněji poděkovala panu Onyszkiewiczovi za tuto hodnotnou zprávu.

Neustále jsme zdůrazňovali, že si vážíme názoru Parlamentu, a jsem samozřejmě ráda, že vám mohu poskytnout další informace o průběhu jednání.

Pane předsedající, Rusko pro nás je a zůstane významným partnerem. Naše společné cíle jsou komplexní povahy a překrývají se; od hospodářských kontaktů až například k naší společné práci na Kvartetu pro Blízký východ, nebo jako například včera, pokud jde o Afghánistán a Pákistán. Samozřejmě, jak všichni víme, existují mezi námi velké názorové rozdíly, pokud jde například o územní celistvost Gruzie. Čas od času dochází k napětí ohledně posílení naší role ve společných sousedních státech. V této souvislosti se často nesprávně tvrdí, že jsme na našem velkém sousedovi závislí. Pokud jde o obchod a energie, jsme na sobě spíše vzájemně závislí, nebo, jinak řečeno, stali jsme se jeden pro druhého nepostradatelným partnerem. To jsou časy, kdy jsou naše vztahy s Ruskem nesmírně důležité a kdy je naprosto zásadní mít jednotnou a dopředu hledící strategii Evropské unie.

Zítra se prezident Obama poprvé setká s prezidentem Medveděvem, aby takzvaně zmáčkl v případě vztahů mezi USA a Ruskem tlačítko pro vynulování. Tento nový přístup je třeba jistě přivítat, ale ani my nemusíme začínat od počátku. Nemusíme naše vztahy vynulovat; spíše bychom je měli neustále vylaďovat. To je na prvním místě seznamu našich priorit.

Jak uvedla Komise ve svém sdělení ze dne 5. listopadu, komplexní a široce pojatá povaha našich vztahů a mnoho oblastí, ve kterých jsme na sobě závislí, znamenají, že se Ruskem musíme neustále zabývat, a já bych i řekla, že musíme být v odhadech střízliví a orientovat se na výsledky. Jednání o nové dohodě jsou bezpochyby nejlepším způsobem, jak prosadit společný postoj Evropské unie, který bude chránit naše zájmy a jehož cílem bude dosažení shody nad nejvýznamnějšími otázkami. Nyní, když k vám hovořím, probíhá v Moskvě čtvrté kolo jednání.

Nyní jsme se shodli na obecné struktuře dohody, která by měla tvořit právně závazný základ pro všechny aspekty našich vztahů v dohledné budoucnosti. Zároveň jsme však nestanovili žádné umělé lhůty pro jednání: podle mého názoru bychom si měli vzít tolik času, kolik bude k dosažení uspokojivého výsledku potřeba, protože do té doby bude platit současná dohoda, a tak nemusíme nutně postupovat příliš rychle. Nemusíme proto čekat na novou dohodu, protože můžeme postupovat podle stávající dohody. Zatím se diskutovalo o otázkách politiky, justice a bezpečnosti, proto nyní lépe rozumíme postojům druhé strany; nyní jsme začali diskutovat o hospodářských otázkách.

V žádném případě by nemělo být pro nás překvapením, že obě strany mají k některým otázkám odlišný přístup. Ačkoliv má Rusko například velké ambice v oblasti spolupráce na zahraniční a bezpečnostní politice, je nyní méně ambiciózní v hospodářských otázkách. Je samozřejmě v našem zájmu, v zájmu Evropské unie, aby naše obchodní a hospodářské vztahy byly upraveny závaznými a právně vymahatelnými ustanoveními, abychom měli jistotu, že Rusko přijme systém založený na jasných pravidlech. To platí zejména pro témata, jakými jsou energetika, kde usilujeme o přijetí zásad obsažených v Energetické chartě, z nichž nejdůležitějšími jsou transparentnost, vzájemnost a nediskriminace.

Plynová krize na počátku roku narušila důvěru ve spolehlivost našich energetických vztahů a to je třeba napravit. Vedle jednání se proto snažíme značně posílit systém včasného varování, který obsahuje ustanovení o monitorování a sledování v případě krize, abychom se vyhnuli konfliktu a usnadnili řešení.

Dohoda, o které jednáme, by měla být samozřejmě založena na dodržování lidských práv a demokracie a věříme, že to by měl být zásadní prvek. Když na to přijde, Rusko a Evropská unie přijaly, jak řekl pan Vondra, stejné závazky v OSN, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a v Radě Evropy. Naše smlouva by měla zdůrazňovat dodržování těchto sdílených závazků a respektování zájmů. Samozřejmě sama o sobě nemůže vyřešit konflikty v Evropě, ale může stanovit rámec pro jejich řešení.

Kromě našich jednání budeme pokračovat v našem úsilí v rámci stávajících fór, při ženevských jednáních týkajících se Gruzie, v rámci fóra označovaného jako 5 + 2 pro Podněstří a v Minské skupině pro Náhorní Karabach. Justice a vnitřní záležitosti jsou, jak jsem uvedla, při jednáních významné pro obě strany, a jsou to oblasti, kde vidím značné možnosti pro vzájemně prospěšnou spolupráci, zejména v boji proti organizované trestné činnosti a při zlepšování podmínek pro ty, kteří v dobré víře cestují. Avšak možnost zrušení víz, jak to požaduje Rusko, bude realistické, až dojde k dalším zlepšením v jiných oblastech. Bylo by pro nás například obecně snadnější účinně spolupracovat, pokud by Rusko přijalo vyšší standardy ochrany údajů; výzkum, školství a kultura také skýtají četné příležitosti pro spolupráci v zájmu našich občanů a měly by být v nové dohodě vzaty v úvahu.

Zpráva, o které dnes vedeme rozpravu, zjevně obsahuje mnoho jiných návrhů, ke kterým se nyní nemohu pro nedostatek času vyjádřit, ale bude se o nich diskutovat v rozpravě. Ještě jednou bych chtěla zdůraznit, že zejména oceňuji přístup, který pan Onyszkiewicz ve zprávě a v návrhu usnesení zaujal. Pokud bude po dnešní rozpravě zapotřebí dalších informací, budu samozřejmě ráda, pokud je budu moci Výboru pro zahraniční věcí dát, jako jsem to udělala i minulý rok.

Závěrem bych chtěla zdůraznit, že mi záleží na tom, aby jednání úspěšně pokračovala, a plně je podporuji. Dobrá smlouva postaví pro blízkou budoucnost vztahy mezi Evropskou unií EU a Ruskem na pevný a předvídatelný základ, a přispěje tak významně ke stabilitě a bezpečnosti našeho kontinentu.

  Cristina Gutiérrez-Cortines, navrhovatelka stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. − (ES) Pane předsedající, je to jasné nám, Evropě i Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, že se energetika stala nástrojem zahraniční politiky, prvkem změny, která je schopná rozdmýchat konflikty či nás spojit, a přesně to je to, co nás dnes znepokojuje.

Evropa byla tradičně spojena s Ruskem. Naše dějiny ukazují, že Bělorusko bylo ve svém vývoji jasně ovlivněno Západem i ruskou tradicí, pokud jde o náboženství, všechny formy vzdělání a systém hodnot, následovalo evropský způsob myšlení, který obohatil i Rusko. Naši kulturu obohatili ruští vědci, velcí matematici z Kazachstánu a jiných oblastí a to samé platí o literatuře.

Věřím, že bychom měli vnímat napětí v době socialismu jako intermezzo, které bychom si měli pamatovat, ale které by nás nemělo neustále zatěžovat. Naše dlouhodobé zkušenosti s Ruskem je zkušeností jednoty; proto říkám, že v oblasti energetiky, kde má Evropa nedostatky, musíme dát Rusku najevo, že naše přátelství by mělo pokračovat, ale s jasnými pravidly, která platí mezi gentlemany a která jsme vždy dodržovali, ale nyní budou v písemné podobě.

Nemůžeme žít v neustálé nejistotě, zda budou našim občanům opět přerušeny dodávky, a i Rusko musí uznat, že nemůže používat energii jako nástroj pro to, aby nemuselo uznat svrchovanost sousedních států. Současná situace je situace lidí, kteří dosáhli nezávislosti a plně se těší demokracii, nad kterými bychom měli bdít a nad kterými je Rusko povinno bdít, stejně jako má povinnost stanovit jasný soubor pravidel pro výměnu energií a jednotu prostřednictvím energií.

  Josef Zieleniec, jménem skupiny PPE-DE. – (CS) Pane předsedo, dovolte, abych poděkoval panu Onyszkiewiczovi za přípravu této důležité, kvalitně zpracované a vyrovnané zprávy. Jako stínový zpravodaj PPE-DE jsem rád, že zpráva odráží také naše hlavní priority ve vztahu k Rusku, jako jsou pragmatická spolupráce postavená na zdravém tržním prostředí, důraz na lidská práva, fungující právní stát a demokracii, které jsou pro EU coby společenství hodnot zásadní, důraz na respektování suverenity všech sousedů a na jednotu Evropské unie.

Jednání o nové dohodě, která musí zahrnovat všechny aspekty spolupráce a být právně závazná, jsou odrazem kvality našich vztahů s Ruskem. Má-li ale průběh rozhovorů odrážet naše postoje a hodnoty, nesmíme opomenout roli Ruska v gruzínské válce z minulého léta či v lednové plynové krizi. Nemůžeme připustit vytváření nových sfér vlivu v Evropě. Nemůžeme akceptovat status quo, či lépe fait accompli na Kavkaze. Proto požadavek na jednoznačné záruky, že Rusko nepoužije sílu vůči žádnému ze svých sousedů a spory ve společném sousedství bude řešit v dohodě s EU. Vyzvat Rusko, aby učinilo první vstřícný krok, který posílí důvěru, je z našeho pohledu naprosto přirozené.

Mnoho kolegů dnes právem zdůrazní potřebu jednoty EU ve vztahu k Rusku. Skutečně jednotného postoje ale dosáhneme jen postupnými kroky, odtud můj návrh v rámci Rady zřídit funkční konzultační mechanismus, který by členským státům umožnil s dostatečným předstihem vzájemně konzultovat všechny dvoustranné otázky s Ruskem, které mohou mít dopad na jiný členský stát nebo na Evropskou unii jako celek. Jen takto dospějeme ke skutečně jednotné politice vůči Rusku, jen takto naplno využijeme největší výhodu, kterou vůči Rusku máme, totiž naši vlastní jednotu.

  Csaba Tabajdi, jménem skupiny PSE. – (HU) Skupina socialistů v Evropském parlamentu považuje Rusko za klíčového strategického partnera. Evropská unie a Rusko jsou na sobě závislí, což potvrdila i paní komisařka Ferrerová-Waldnerová.

Chtěl bych podotknout, že pokud jde o dodávky plynu, jsme na sobě závislí, protože Rusko by nebylo schopné prodat svůj plyn nikomu jinému. To bychom měli jasně říci. Je velmi důležité, aby byla vypracována a uzavřena nová dohoda o partnerství a spolupráci. Tato zpráva by tomuto účelu měla sloužit, ale není tomu tak.

Zpráva pana Onyszkiewicze, kterou přijal Výbor pro zahraniční věci a jejíž tón je často výslovně hrubý, může závažně poškodit síť vztahů mezi Evropskou unií a Ruskem. Skupina socialistů souhlasí s tím, že Parlament by měl Rusko oprávněně kritizovat. Skupina socialistů jasně odsuzuje porušování lidských práv. Požadujeme, aby byla respektována demokratická práva a základní hodnoty.

Vyzýváme Rusko, aby respektovalo zásadu nezávislosti tištěných i elektronických sdělovacích prostředků. Vyzýváme ruskou vládu, aby učinila všechny kroky k vyšetření útoků na novináře a jejich vražd. Ruské zákony upravující nevládní organizace ohrožují nezávislou činnost těchto organizací.

Skupina socialistů s obavou sleduje způsob, kterým proběhly nedávné volby do ruské dumy a prezidentské volby. Jsme kritičtí k ruské straně v jejím konfliktu o plyn mezi Ruskem a Ukrajinou. Zároveň jsme však přesvědčeni, že doporučení Parlamentu musí vést ke zlepšení vztahů mezí Evropskou unií a Ruskem a vytvoření nového strategického partnerství. Tato zpráva tomuto cíli neslouží. Z tohoto důvodu jsme ve Výboru pro zahraniční věci hlasovali proti ní.

Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů a skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu se postavily proti smýšlení Komise. Míří vstříc nové politice Spojených států, neboť se domnívají, že Obamova administrativa, zejména ve výrocích viceprezidenta Joea Bidena, změnila styl; Evropská unie za novou americkou politikou zaostává, ačkoliv to není v našem zájmu. Naše obavy se proto netýkají kritiky, ale stylu.

Nepotřebujeme poučování, ale oprávněnou kritiku. Evropská unie není učitel, který by měl dávat Rusku lekce. Pro skupinu socialistů proto bude tento návrh zprávy přijatelný pouze tehdy, pokud Parlament schválí všech šest pozměňovacích návrhů, které jsme předložili; jinak to bude pouze kontraproduktivní zpráva, která strategickému partnerství mezi Evropskou unií a Ruskem neposlouží. Je však v zájmu Evropské unie, aby s Ruskem rozvíjela úspěšnou spolupráci.

  Graham Watson, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, v oblasti zahraničních věcí jsou zapotřebí diplomacie a zásady, a toto tato zpráva o nové dohodě mezi Evropskou unií a Ruskem obsahuje. Moje skupina její obsah podporuje a blahopřeje panu Januszi Onyszkiewiczovi k jeho práci.

Historie nás učí, že nic nepodráždí Rusko více, než když se k němu obrátíme zády; je tedy v zájmu jak Ruska, tak Evropské unie komunikovat, spolupracovat a obchodovat způsobem, který vede k budování důvěry. Zrovna tak není čestné předstírat, že chování Ruska nelze nic vyčíst. Je to země, která využívá dodávky energie jako zbraň, země, jejíž velkopanské chování na Kavkaze a v Pobaltí znervózňuje její sousedy, a země, kde je právní stát ohýbán tak, aby vyhovoval těm, kteří jsou zadobře s Kremlem, a ohrožuje ty, kteří s ním zadobře nejsou, jak ukazuje dnešní soud s Michailem Chodorkovským.

Volby, jak víme, nejsou výjimkou. Fyzické zneužívání, zastrašování obhájců lidských práv, vraždy nezávislých novinářů – pana Tabajdiho – jsou dnešní ruskou realitou.

(Potlesk)

Mrzí nás, že některé členské státy se zaměřují na oslabování kritiky případů porušování lidských práv v Rusku. Překvapuje mě neústupnost některých lidí při označování nové dohody jako strategické jenom proto, že to Moskva chce. Ano, měli bychom stavět mosty, ale nesmíme být nekritičtí k věcem, které jsou nepopsatelné.

Existují tři důvody, proč jsou některé členské státy ochotny podbízet se panu Putinovi. Za prvé jsou to ti, kteří kdysi sympatizovali se Sověty a stále cítí sentiment ke Kremlu. Za druhé to jsou ti, kteří si myslí, že Rusko se nějak liší od ostatních zemí a nemohou se na něj vztahovat stejná měřítka, a za třetí jsou zde ti, kteří si myslí, že Rusko je příliš děsivé na to, abychom jím mohli pohrdat. Žádný z těchto argumentů nemá opodstatnění. Historie evropské levice je historií úmyslného přehlížení porušování lidských práv v sovětské éře. Není to jen morálně špatné, je to i politicky zmatené, aby bylo Rusko omlouváno nyní, když se přibližuje autoritářskému režimu. Navíc jsou lidská práva univerzální a nezadatelná, jinak by nic neznamenala, a Unie by tedy měla mít důvěru v obhajobu našich hodnot uvnitř i vně našich hranic.

A konečně, dnešní Evropa má třikrát více obyvatel než Rusko. Naše vojenské výdaje jsou desetkrát větší a hospodářství patnáctkrát větší. Nemáme důvod hrbit se před Kremlem, naopak máme důvod se za své hodnoty postavit. Podporujeme proto novou dohodu, ale nechť Evropa do tohoto vztahu vstoupí sjednocená, silná a ostražitá.

  Adam Bielan, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, Kreml využívá dodávky energie jako politický nástroj spolu se zásadou „rozděl a panuj“, aby tak korumpoval Evropu, zemi od země, od Kypru až po Nizozemsko. Tento přístup se ukazuje neobyčejně úspěšným. Naopak Evropská unie zůstala při útoku na svrchovanost Gruzie překvapivě pasivní. Vůdci Evropské unie byli svou nepřítomností až nápadní. Pan Solana a komisařka Ferrerová-Waldnerová nebyli nikde vidět. Mezitím byl pan Sarkozy, francouzský prezident, zcela zahanben, když Rusko zcela ignorovalo mírovou dohodu, která s ním byla vyjednána. Z toho vyplývá, že slabost Evropy ve vztahu k Rusku je způsobena její vlastní naivitou a krátkozrakostí.

Rakouské, německé a italské energetické společnosti vzájemně obchodují s Kremlem. To přímo vede k politickému tlaku Moskvy na jednotlivé členské státy. Německo buduje plynovod podél pobřeží Baltského moře, aby Polsko nebylo na Rusku závislé, přesto Rusko více než jednou přerušilo dodávky energií Litvě, České republice a dalším zemím Evropské unie. Pokud bude vybudován severní plynovod, může stejný osud postihnout mou zemi – Polsko. Politika Evropské unie vůči Rusku musí být založena na zásadě jednoty a solidarity. Pokud proto chceme, aby byly naše vztahy s Ruskem jasné, je naprosto zásadní před uzavřením dvoustranných dohod s Kremlem konzultovat ostatní členské státy, které by jimi mohly být dotčeny.

  Marie Anne Isler Béguin, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, i já bych chtěl poděkovat zpravodajovi za to, že naše pozměňovací návrhy akceptoval a z otázky lidských práv učinil hlavní bod jednání s Ruskem. Žádám Radu a Komisi, aby v této oblasti neustoupily, a zároveň žádám zpravodaje, aby podpořil i naše ostatní pozměňovací návrhy týkající se práv menšin v Čečensku, na které se ve zprávě poněkud pozapomnělo.

I my podporujeme kritický postoj k Rusku, protože i když Rusko ukazuje některé pozitivní signály, zejména svou ochotu uzavřít mezinárodní úmluvu o snižování jaderných zbraní, které jsou bezpochyby nyní v době krize příliš nákladné, stále zůstává naprosto nekompromisní v jiných oblastech, zejména pokud jde o politiku sousedství, a vyčítá Evropské unii zasahování do jeho sféry vlivu. Chci vám připomenout, že nedávno pan Lavrov v Bruselu kritizoval Východní partnerství, které bylo založeno na jarním summitu, a že pan Putin negativně reagoval na dohodu o plynu uzavřenou mezi Evropskou unií a Ukrajinou.

Jak víte – a zaznělo to zde od každého –, otázka Gruzie je stále aktuální a stále je jablkem sváru mezi námi a Ruskem, které stále využívá svého práva veta, aby zabránilo rozmístění mezinárodních mírových sil a dokonce přístupu našich civilních pozorovatelů na území, která okupuje a kontroluje. Tím porušuje šest bodů dohody, kterou Evropská unie uzavřela s Ruskem 12. srpna, a nebrání tak zastavení každodenního násilí na administrativních hranicích mezi Abcházií a Osetií.

Navíc, jak bylo zmíněno, nikoho nezaskočí závislost členských států na Rusku v oblasti energií či politická cena, kterou musíme platit.

Nakonec, pane předsedající, s ohledem na globální krizi, která neušetří nikoho, ani Rusko, bych si přála, aby se vynořila nečekaná řešení, která by přiměla Rusko přijmout konstruktivní partnerství; Evropská unie pak bude mít jako jednotný partner větší váhu.

  Vladimír Remek, jménem skupiny GUE/NGL. – (CS) Vážený pane předsedo, vážení přítomní, diskutujeme naše doporučení Radě k nové smlouvě s Ruskem. Text zprávy mi ale jako doporučení k diplomatickým jednáním nepřipadá. Dokument v drtivé většině používá jen výrazy a formulace o nutnosti požadovat, trvat na tom, zdůraznit, vyzvat a podobně. Náš slovník je diktující a jsem docela rád, že nejsem v roli vyjednavače, který by se podobnými doporučeními měl řídit. Přitom zároveň přiznáváme, že v EU pochází čtvrtina dodávek ropy a zemního plynu z Ruska, mimo všeho jiného. Někdy mám dojem, že se snažíme s klackem v ruce žádat o bezpečné, stabilní dodávky životně důležitých surovin. A co pokládáme na jednací stůl my jako Evropská unie? Kde je třeba náš postoj k lidským právům, kterými se tak zaštiťujeme, např. ruskojazyčných menšin na území členských zemí Unie? Kde je náš názor na srazy a akce bývalých příslušníků jednotek SS v zemích Unie? Nebo proti nim nejsme a podporujeme je, v rozporu např. se závěry OSN? A proč může výbor ITRE pojmenovat u problému s dodávkami zemního plynu do EU oba státy, které za ním stojí, tedy kromě Ruska i Ukrajinu, ale naše doporučení vyzývá jen Rusko? Je to celé tak trochu jako pokus hrát fotbal na jednu branku. A to není, jak jistě uznáte, plnohodnotná hra. Nečekejme pak zázračné výsledky.

Osobně tak budu mít problém dokument v této podobě podpořit. I ve Výboru pro zahraniční věci byla celá třetina poslanců, kterým se návrh nezdál. A např. Výbor pro mezinárodní obchod se ke vztahům s Ruskem postavil s mnohem větším smyslem pro realitu s ohledem na to, co Evropa opravdu potřebuje.

  Bastiaan Belder, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Pane předsedající, není pochyb o tom, že Rusko má na globální hospodářské krizi svůj podíl. Právě dnes ráno jsem v rádiu slyšel dojemnou zprávu z Petrohradu o lécích, které si běžný ruský občan nemůže dovolit, a jsou tak pro něj nedostupné. Poslední předpovědi Světové banky hovoří o ještě bouřlivější době pro ruské hospodářství. Co uděláme se skličující předpovědí, která tvrdí, že do konce tohoto roku může žít více než 20 milionů Rusů pod hranicí bídy, tj. 4 600 rublů (přibližně185 USD)?

Evropa a Rusko skutečně naléhavě potřebují k překonání krize rozhodnou akci. Je proto třeba dát přednost společnému úsilí ke zlepšení globálního hospodářského klimatu. Toto společné úsilí však bude vyžadovat vzájemnou důvěru, které však, a to zdůrazňuji, bohužel stojí v cestě zahraniční politika Kremlu. Jedním příkladem je pokračující krize v Moldavsku, která se ještě více komplikuje, a které Igor Smirnov nenapomáhá. Dalším příkladem je komplikovaná situace, ke které došlo minulý týden na Ukrajině. Stručně řečeno, nedostatek vzájemné důvěry stojí v cestě společnému úsilí.

Parlament touto zprávou vysílá Radě a Komisi upřímný a jasný vzkaz pro vyjednávání s Moskvou a já upřímně věřím, že bude čelit Rusku se vztyčenou hlavou.

  Jana Bobošíková (NI). – (CS) Dámy a pánové, v návrhu doporučení tohoto Parlamentu Radě týkajícího se nové dohody mezi Evropskou unií a Ruskem, které dnes projednáváme, lze souhlasit snad jen se dvěma fakty. Zaprvé, že Rusko má obrovský význam pro stabilitu a prosperitu v Evropě a ve světě a zadruhé, že je nutné dosáhnout strategického partnerství s Ruskem založeného na demokratických hodnotách. Jinak musím konstatovat, že text je napsán jazykem vítězné mocnosti z doby studené války a popírá všechna základní pravidla diplomacie a mezinárodních vztahů. Ta jsou přeci o kompromisu, slušnosti, vyváženosti a respektu k druhé straně vyjednávacího stolu. Nejsou o protektorských příkazech a příkrých odsudcích. Terminologie a formulace zprávy připomínají dopis nadutého sultána záporožským kozákům, kteří mu poté také dali náležitou odpověď. Nemístný rusofobní text částečně zachraňuje objektivní vyjádření Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, které by se mohlo stát vodítkem při formulování dokumentu nového. Současná zpráva poškozuje podle mého názoru Evropskou unii i Ruskou federaci a tím zájmy všech občanů euro-asijského prostoru.

Dámy a pánové, doufám, že summit Evropská unie-Rusko, který povede za české předsednictví prezident České republiky Václav Klaus, tuto rusofobní rétoriku rozhodně používat nebude. Mimo jiné i proto, že český prezident nesdílí unijní mainstreamový názor na rusko-gruzínský konflikt. Jsem přesvědčená, že by Rada v zájmu občanů měla mít na paměti, že Rusko je a bude v našem geopolitickém prostoru potřebným, užitečným a rovnocenným partnerem. Jak už bylo zmíněno, čtvrtina dodávek ropy a zemního plynu v EU pochází z Ruska a polovina ruské ropy a zemního plynu putuje k nám. Kdyby nic jiného, tak tento fakt je dostatečným argumentem pro snahu o dobré sousedské vztahy mezi Evropskou unií a Ruskou federací.

  Ria Oomen-Ruijten (PPE-DE). – (NL) Pane předsedající, za poslední dva roky a půl jsem se jako předsedkyně Delegace pro vztahy s Ruskem intenzivně zabývala Ruskem a Evropou. Nezabývali jsme se pouze incidenty, ale snažili jsme se být otevření, pokud jde o dlouhodobou strategii. Proto nemohu pochopit, co právě řekl pan Watson, předseda skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu. Ani já, ani mí kolegové jsme nezaujali jednoznačné stanovisko v žádné z těchto rozprav. Diskutovali jsme o mnoha problémech týkajících se Ruska.

Nezapomínejme však, že uzavření dohody o partnerství také znamená, že skutečně budeme partnery. To vyžaduje, aby se obě strany v případě složitých otázek vzájemně konzultovaly. Dohoda o partnerství skutečně může fungovat v duchu vzájemné důvěry, ne tehdy, pokud jedna ze stran vidí problémy. Spojené státy nyní zaujaly jinou strategii. Opravdu se musíme vracet ke starým ranám, na rozdíl od Spojených států, které nabízejí otevřenost? To není rozumný směr.

Potřebujeme dohodu o partnerství, o strategickém partnerství, protože máme jen jednoho velkého souseda. My jsme závislí na tomto sousedovi, pokud jde o energetické dodávky, a Rusko je závislé na našich finančních prostředcích. Vzhledem k tomu, že máme v Evropě hodnoty, které musíme chránit, musíme také s naším sousedem diskutovat o společných hodnotách a lidských právech. Diskuse pouze o negativních aspektech není dobrým začátkem pro novou strategii, kterou vůči našemu velkému sousedovi opravdu potřebujeme. Chtěla bych proto poděkovat paní komisařce za její odpověď, neboť obsahuje pozitivní prvky, které nám pomohou dosáhnout něčeho skutečně užitečného ve prospěch 500 milionů evropských občanů.

  Jan Marinus Wiersma (PSE). – (NL) Pane předsedající, nejprve bych chtěl poděkovat paní Oomenové-Ruijtenové za to, co právě řekla. Úplně souhlasím s jejími argumenty a také doufám, že tyto argumenty budou mít vliv na její skupinu při zítřejším hlasování o našich pozměňovacích návrzích k této zprávě. Přeji si, aby v této věci uspěla.

Moje skupina má s touto zprávou pana Onyszkiewicze velké problémy, proto jsme ve Výboru pro zahraniční věci hlasovali proti ní. Je komplexní, a to právem; pořad jednání pro vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem je vskutku obsáhlý. Je pravda, že zpravodaj se ve zprávě pokusil ke všem těmto otázkám vyjádřit, za což jej musím pochválit. Tato zpráva je však napsána špatným tónem. Nelze říci, že tyto vztahy jsou zásadní, jak to dělá zpravodaj, a pak jen uvádět příklady toho, jak je všechno v Rusku špatné, aniž by také zmínil chyby, kterých jsme se my sami v minulosti za posledních 20 letech ve vztahu k Ruské federaci dopustili.

Rusko není kandidátskou zemí, ale strategickým partnerem, který chce spolupracovat v oblastech společného zájmu. To vyžaduje konstruktivní a racionální chování a já plně souhlasím s panem Vondrou, že toto musí být základem našeho přístupu. Nelze zde uplatňovat kodaňská kritéria, ačkoliv zde takový dojem existuje. Podporuji pragmatický přístup založený na vzájemné závislosti. Oni potřebují nás a my potřebujeme je. Ať v oblasti obchodu, energetické spolupráce, klimatu či nešíření zbraní můžeme najít řešení pouze tehdy, pokud budeme spolupracovat. To je strategický zájem; stále používáme v rozpravě slovo „strategický“, pokud jde o jednání o nové dohodě. Musíme vést jednání v dobré víře a respektovat také zájmy Ruska.

Náš zpravodaj správně věnuje velkou pozornost sousedům, které má Evropská unie společné s Ruskem. I zde platí zásada, že spolupráce je přínosnější než konfrontace. Za každou cenu se chceme vyhnout boji o sféru vlivu. Místo toho by se měla Evropská unie zaměřit na obrodu oslabené Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). V tomto rámci můžeme zlepšit přístup ke zmrazeným konfliktům, které stále v Evropě máme, ať již v Gruzii, Ázerbájdžánu či Moldavsku.

Samozřejmě ne všechno je ve vztazích mezi Evropskou unií a Ruskem skvělé. Zpráva na to správně poukazuje. Odsoudili jsme ruskou invazi do Gruzie a nadále ji odsuzujeme. Znepokojují nás autoritářské tendence v Rusku. Dialog nemůže být pouze o pozitivních věcech, ale Rusko se jakožto člen Rady Evropy může zlepšit. Avšak ke vší úctě ke zpravodaji, udělal by lépe, kdyby zmáčkl tlačítko pro vynulování. Trvat na polarizujícím postoji teď, kdy vláda Spojených států zaujala k Rusku nový přístup, je kontraproduktivní. Naše problémy jsou globální a k jejich vyřešení potřebujeme zapojení všech.

  István Szent-Iványi (ALDE). – (HU) Ve svém inauguračním projevu prezident Medveděv uvedl, že jeho nejdůležitějším úkolem je ochrana svobody a obnovení právního státu. Tento slib však bohužel teprve musí splnit. Je naší povinností mu tento slib připomenout a více ho podpořit v podpoře nezávislých sdělovacích prostředků, občanské společnosti a obětí porušování lidských práv.

Usilujeme o pragmatické partnerství s Ruskem a dohoda o partnerství je v našem zájmu. To se může stát skutečností, avšak pouze tehdy, pokud se samo Rusko bude chovat konstruktivně a odpovědně a bude spolupracovat.

Důvěra ve spolehlivost Ruska jako dodavatele energie byla v lednu otřesena. Základním prvkem dohody proto musí být partnerství v oblasti energetiky. Důvěře v Rusko by pomohlo, kdyby Rusko alespoň ratifikovalo Evropskou energetickou chartu a Tranzitní protokol. Očekáváme, že Evropská unie přijme jménem těch členských států, které jsou ve velké míře závislé na ruských dodávkách energie, jednotnou a rozhodnou akci.

  Inese Vaidere (UEN). – (LV) Pane Onyszkiewiczi, děkuji vám za velmi vyváženou zprávu. Rusko je pro Evropskou unii velmi významným partnerem. Společné úsilí může mít pozitivní vliv na překonání hospodářské a finanční krize. To však nesmí znamenat, že se odchýlíme od svých zásad a hodnot. Musíme požadovat, aby Rusko ve své zemi obnovilo dodržování lidských práv, svobodu tisku, svobodu projevu a svobodu sdružování. Musíme naléhat na to, aby ruský program na podporu ruských spoluobčanů nebyl zneužíván jako nástroj pro posílení jeho politického vlivu v některých členských státech Evropské unie. Rusko musí dodržet své závazky týkající se územní celistvosti Gruzie, aby bylo možné dohodu podepsat. Široce pojatá dohoda by měla zahrnovat strategii energetické bezpečnosti založenou na ratifikaci Energetické charty. Musíme také požadovat, aby byl řádně vyhodnocen vliv severního plynovodu na životní prostředí. Děkuji.

  Milan Horáček (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, paní komisařko, pane úřadující předsedo Rady, pan Onyszkiewicz hovořil v souvislosti se spoluprací s Ruskem velmi jasně o významu lidských práv, za což mu děkuji. Myslím, že je obzvlášť důležité, abychom zdůraznili, že Evropa neupřednostňuje hospodářské zájmy, řekněme plyn, před lidskými právy. Normální partnerství jsou založena na spojení dvou spolehlivých stran, které si navzájem věří. U strategického partnerství existuje riziko omezené udržitelnosti a spolehlivosti, což je důvod, proč se Evropská unie musí chránit před nespolehlivostí. Dokud bude Rusko porušovat lidská práva tak závažným způsobem a nedosáhne minimální úrovně demokracie a právního státu, jak dokládají případy Anny Politkovské nebo pana Chodorkovského a pana Lebeděva, nemůžeme mít dobré normální partnerství.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ KRATSA-TSAGAROPOULOU
Místopředsedkyně

  Jiří Maštálka (GUE/NGL). – (CS) Předkládaná zpráva našeho kolegy Onyszkiewicze je nepochybně jedním z nejdůležitějších dokumentů, který přichází na konci našeho volebního mandátu. Musím podtrhnout, že jsem velmi, velmi zklamán obsahem této zprávy. Jedna z mála věcí, se kterou mohu souhlasit, je, že všichni považujeme dobré vztahy s Ruskem za klíčovou otázku. Pojetí zprávy se mi zdá nevyvážené a jsem přesvědčen, že v této originální podobě nepřispěje ke zlepšení našich vzájemných vztahů. Za jemně řečeno nedorozumění považuji fakt, že zpráva chce svěřit pravomoci konzultací vysokému představiteli EU. Pokud by mělo jít o pana Solanu, říkám za sebe, že člověk, který před deseti lety spustil nesmyslné, tzv. humanitární bombardování Jugoslávie a který v rozporu s mezinárodním právem organizuje odtržení části suverénního státu, nemá moji důvěru. Nevyváženost právě spatřuji i v tom, že kritizuje Rusko za program podpory jeho občanů v zahraničí a na druhé straně zamlčuje, jaké je postavení neobčanů – rusky mluvících – v Unii. Stejně tak zpráva podle mne záměrně mlčí o problému tzv. polské karty, která je v rozporu s mezinárodním právem.

  Francisco Millán Mon (PPE-DE). – (ES) Rusko je velmi významný mezinárodní hráč, stálý člen Rady bezpečnosti a skupiny G8 a velká vojenská mocnost. Z tohoto prostého důvodu by se měla Evropská unie pokusit navázat vztah dialogu a spolupráce s Ruskem. Co je ještě důležitější, mnoho členských států je závislých na Rusku, pokud jde o energii, a mají s ním významné obchodní vztahy.

Vztah by však měl jít dále a být ambicióznější. Rusko je evropská země a člen Rady Evropy; učinilo závazky v oblasti lidských práv a demokratických svobod a mělo by s námi sdílet řadu hodnot a zásad, včetně dodržování mezinárodního práva a svrchovanosti a územní celistvosti států.

Nedávné události však naznačují, že v Rusku dochází k nebezpečným trendům; například využívání zdrojů energie jako nástroje pro vyvíjení nátlaku, včetně přerušení dodávek, či gruzínská krize minulý rok v létě a následující události.

Všechny tyto události vedly k narušení důvěry v Rusko jako evropského partnera. Musíme se nyní snažit tuto důvěru obnovit. Chceme konstruktivní vztah s Ruskem jako opravdovým evropským partnerem, ale k tomu je zapotřebí, aby se chování Ruska změnilo.

Z mnoha důvodů, z nichž některé jsou historické, mají členské státy v Evropské unii rozdílné názory na naše vztahy s Ruskem, a proto není jednoduché shodnout se na společném postoji. To je jednou z našich slabostí, jedním z našich problémů. Avšak s přístupem, který lze v tomto Parlamentu nazvat pragmatickým či realistickým, roste přesvědčení, že se ti partneři, se kterými si přejeme mít velmi úzké vazby, musí chovat v souladu s mezinárodním právem a dodržovat základní práva a svobody, zejména, pokud se jedná o partnery, kteří patří do velké evropské rodiny.

Tomuto Parlamentu udělal radost závazek prezidenta Medveděva týkající se lidských práv a právního státu při jeho nástupu do úřadu, ale jeho slova musí následovat činy.

Dámy a pánové, rád bych věřil, že v budoucnu nalezne Evropská unie v Rusku stálého strukturálního partnera, který bude sdílet naše hodnoty, ale dnes se mi zdá, že taková budoucnost je dost vzdálená.

  Hannes Swoboda (PSE). – (DE) Paní předsedající, nejprve bych chtěl co nejsrdečněji poděkovat panu Vondrovi a paní komisařce Ferrerové-Waldnerové za jejich příspěvky, které byly mnohem realističtější a dle našeho názoru směřovaly více k věci než zpráva pana Onyszkiewicze v současné podobě, což mě s ohledem na to, že si pana Onyszkiewicze osobně velmi vážím, mrzí. Proto úplně nechápu, proč je před námi zpráva, která na tomto přístupu není založena – kritika na jedné straně a ochota spolupracovat na straně druhé – jako společný jmenovatel, jak to učinily Rada a Komise.

Dovolte mi, abych zde probral ještě jednou kritiku, abych byl přesný, kritiku Ruska.

Pokud jde o sousedství, nerozumíme chování Ruska vůči Gruzii a jsme k němu kritičtí, ale svět si je už dlouho vědom toho, že nejen Rusko je viníkem. Jedinou jistou věcí je, že to zde některé kruhy nechtějí přiznat. Musíme se na to podívat z obou stran. Když se podívám na paní Zourabičviliovou a na paní Burjanadzeovou, na to, jak se bývalí spojenci prezidenta Sakašviliho od něho odvrátili a jak ani tam nejsou lidská práva příliš ceněna, ptám se, proč se kritizuje jenom Rusko a nikoliv i Gruzie. Pokud jde o energetickou krizi týkající se Ukrajiny, nyní dobře víme a i vy to víte, že i Ukrajina s její vnitropolitickou situací musí nést část odpovědnosti, ale vždycky je to jen samotné Rusko, které je kritizováno.

Ačkoliv zde pan Horáček, který nyní chce zjevně vyřešit vládní krizi v České republice, říká, že bychom neměli upřednostňovat otázku energetiky před lidskými právy, nikdo to ve skutečnosti nedělá. Řekněte mi upřímně, zda opravdu chcete říci: „nechceme váš plyn, dokud nebudete dodržovat lidská práva“? Musíte otevřeně, čestně a jasně říci, co chcete, a ne jen v diskusi oslňovat citáty.

Moje třetí poznámka se týká lidských práv. Jsme hluboce zklamáni přístupem k lidským právům v Rusku; samozřejmě jej shledáváme nepřijatelným. Nikdy nebudeme mlčet, když budou porušována lidská práva. Jak jsem právě uvedl, musíme se k porušování lidských práv jasně vyjádřit, ať k nim dochází v Gruzii, Rusku či v našich členských státech. Tato práva zahrnují i práva ruských občanů, z nichž někteří bohužel v některých členských státech čelí problémům. Rozumí se samo sebou, že musíme uplatňovat ve stejné míře a všude stejná kritéria.

Za čtvrté, hluboce mě mrzí, že Rusko – a jeho vůdci – se nevyvíjí stejným směrem, kterým se vyvinuly některé naše státy. Mám teď na mysli rozpravu, která již proběhla, a zítřejší hlasování o usnesení o historii. Obraz Ruska by se obrovsky zlepšil, pokud by zaujalo kritičtější přístup k vlastní historii, jinými slovy, pokud by označilo stalinismus nikoliv za hlavní národní úspěch, ale za zločin, se kterým je třeba se vypořádat. Samozřejmě musí zaznít i jasná stanoviska z naší strany, ale za všechny země musíme říct všem totalitním režimům, že je nejsme ochotni tolerovat, ani nejsme ochotni tolerovat nevypořádání se s historií.

Stále je zde proto možnost, že bude přijat alespoň jeden či dva pozměňovací návrhy předložené z naší strany, a to návrhy, které se snaží nastolit rovnováhu a uplatňovat tuto dvojí strategii: kritika Ruska, ale také ochota uzavřít s Ruskem partnerství.

  Henrik Lax (ALDE). – (SV) Paní předsedající, zpravodaj má naprostou pravdu, když říká, že Evropská unie musí v důležitých věcech týkajících se Ruska mluvit jedním hlasem. Jak se ukazuje, ruští představitelé bohužel nyní vnímají vztahy se třetími zeměmi jako hru o nic. Stručně řečeno, pokud vám nedáme pěstí, dáte nám pěstí vy. Hlubší spolupráce mezi Evropskou unií a Ruskem by skutečně byla vítězstvím pro obě strany a my musíme přimět ruské představitele, aby to tak vnímali. Existuje riziko, že vážná hospodářská krize v Rusku bude nadále jitřit přístup vedení, pokud jde o úzkou spolupráci s Evropskou unií. Pro Evropskou unii je proto obzvlášť důležité, aby mluvila jedním hlasem. Kdykoliv Evropská unie hovořila jasně a přímo, zastavili ruští vůdci své útoky. Konflikt v Gruzii, plynová krize mezi Ruskem a Ukrajinou počátkem roku a provokace kolem bronzové sochy vojáka v Estonsku ukazují, že jednotná Evropská unie může vést k tomu, že ruské vedení změní názor.

  Hanna Foltyn-Kubicka (UEN). – (PL) Paní předsedající, zpráva, o které vedeme rozpravu, obsahuje dost podrobný seznam nedávných porušování lidských práv na území Ruské federace. Tyto případy jasně ukazují, že Rusko zcela ignoruje všechny normy platné ve svobodném světě. Proto vyzývám Radu a Komisi, aby začaly od Ruska požadovat dodržování závazků učiněných v oblasti lidských práv. To by mělo být základním předpokladem pro vedení dalších rozhovorů o dohodě.

Při společných jednáních s ruskou stranou jsem často slyšela poslance ruské dumy, jak říkají něco v tom smyslu, že již není možné ztrácet čas lidskými právy a měli bychom se posunout k důležitým otázkám, konkrétně k obchodu. Nemůžeme souhlasit s takovým přístupem. Není nic důležitějšího než svoboda, zdraví a život sám. Tyto hodnoty jsou často v Rusku přehlíženy, ale hodnota peněz je tam konstantě uznávána.

  Tunne Kelam (PPE-DE). - Paní předsedající, chtěl bych poblahopřát panu Onyszkiewiczovi k jeho tvrdé práci a záslužným výsledkům.

Je to mimochodem poslední postoj odcházejícího Evropského parlamentu ke vztahům s Ruskem a nejsilnější vzkaz, který tento Parlament dal, pokud jde o důsledné dodržování společných evropských hodnot.

Je proto vhodné, abychom si připomněli, že základem pro naše vztahy s Ruskem je nadále zpráva našeho pana kolegy Malmströma, která byla vypracována před několika lety; zpráva, jejíž doporučení jsou i nyní uplatňována.

V mezidobí jsme byli poněkud ukolébáni a opakovali jsme, jak jsou vztahy s Ruskem důležité. To je pravda, ale nemusíme to pořád opakovat. Potřebujeme získat důvěru v naši sílu, naše hodnoty a možnosti, jak uvedl pan Graham Watson, a žít podle těchto hodnot.

Musíme také nutně dospět k závěru, že v Rusku došlo ke kvalitativní změně k horšímu. Minulý rok v srpnu Rusko téměř okupovalo svrchovaný sousední stát. Nestačí jenom kritizovat či vyslovovat politování nad pokračujícím porušováním lidských práv v Rusku. Otázka zní, jak vměstnat lidská práva a hodnoty do našeho praktického chování. Jinak budeme nést přinejmenším nepřímou spoluodpovědnost za potlačování lidských práv a demokratických hodnot v Rusku výměnou za plyn z ruských plynovodů.

  Ioan Mircea Paşcu (PSE). - Paní předsedající, když přijde na Rusko, jsou zde ve sněmovně dva myšlenkové proudy odrážející rozpolcený přístup členských států.

V zásadě se nejedná o Rusko, protože mnozí budou souhlasit s tím, že tato velmoc je nepochybně naším strategickým partnerem, ale o to, jak reagovat na jeho chování, které ne vždy odpovídá našim normám. Tak zatímco první myšlenkový proud navrhuje činit Rusko odpovědným za každé odchýlení se od těchto norem – a zpráva pan Onyszkiewicze zjevně do této kategorie spadá –, druhý myšlenkový proud je přizpůsobivější a motivovaný především pragmatismem.

Otázka proto zní, který z těchto dvou přístupů zajistí lepší prosazení našich společných zájmů (v oblasti hospodářství, obchodu, energetiky, bezpečnosti, výzkumu a vzdělávání), aniž bychom zároveň rezignovali na naše standardy. Který bude mít větší vliv na chování Ruska? Ačkoliv jsem osobně skeptický, pokud jde o schopnost skutečně ovlivnit jedním či druhým způsobem chování Ruska, stále podporuji postoj Evropské unie, který bude kombinovat pragmatismus a čest. A nakonec, i když se tato zpráva dle svého názvu týká Ruska, týká se ve skutečnosti i nás.

  Andrzej Zapałowski (UEN). – (PL) Paní předsedající, je obecně známo, že z dlouhodobého hlediska se ukazuje, že obsah všech dohod s Ruskem je spíše seznamem přání než právně závazných ustanovení. I tak je nutné, abychom pokračovali v našem úsilí o upravení vztahů s Ruskem co nejlepším způsobem. Toho nelze zcela zřejmě dosáhnout na základě stávajících podmínek, kdy se Evropská unie s populací, která čítá téměř 500 milionů lidí, a se zodpovědností za více než 20 % světového HDP musí podbízet mnohem slabšímu partnerovi s menším počtem obyvatel. Zmiňuji to proto, že často jsou zájmy některého členského státu Evropské unie v rozporu s evropskou vnitřní solidaritou. Rusko netrápí žádné výčitky, pokud jde o zneužívání takových situací. Spolupráci s Ruskem samozřejmě musíme prohloubit, ale musíme od svého partnera vyžadovat, aby dodržoval stejné normy, které jsou závazné pro všechny členské státy Evropské unie. O přimhouření očí nad porušováními lidských práv nemůže být ani řeči.

  György Schöpflin (PPE-DE). - Paní předsedající, blahopřeji panu zpravodajovi. Myslím, že tato zpráva je nesmírně důležitá.

Strategické myšlení Ruska se mi zdá být jedním z nejzávažnějších problémů, kterým Evropská unie v současné době čelí. Jestliže neporozumíme, jak o sobě Rusko smýšlí ve světě, nebude pro nás srozumitelné to, co Kreml říká a dělá. V akcích Ruska je ve skutečnosti logika, ale tato logika není stejná jako naše. Zatímco v centru myšlení Evropské unie stojí mírové vyřešení konfliktu, Rusko používá bez výčitek sílu, jak jsme toho byli svědky minulý rok v Gruzii.

Skutečným klíčem je to, jak Rusko vnímá moc. V evropské tradici mají na moc dohlížet demokratické instituce. Pro Rusko má být moc koncentrována ve víře, že koncentrací bude moc účinnější.

To je velmi nebezpečné pro státy, které Rusko považuje za slabé. Ty se automaticky stávají cíli expanze ruské moci. Nedávný utajovaný nákup velkého množství akcií v maďarské energetické společnosti MOL ruskou společností je tak více než pouhou obchodní transakcí; ukazuje, jak se Rusko tlačí do neokupovaného prostoru.

Z hlediska moci jsou Evropská unie a evropská integrace pro Rusko nepochopitelné procesy. V ruských očích je přesun svrchovanosti vnímán jako opovrženíhodný proces, nikoliv jako způsob zajištění míru. Takže – a to je podstatné – pro Rusko je Evropská unie problém. Její úspěch je záhadou a zejména překážkou pro maximalizaci ruské síly. Budoucí úspěch Evropské unie proto závisí na tom, zda poznáme způsob, jak Rusko smýšlí o moci. Velmi odlišně od Evropy. A nedělejme si o tom iluze.

  Richard Howitt (PSE). - Paní předsedající, minulý měsíc jsem se jménem Parlamentu dostavil na správní hranici v Gruzii vytvořenou po ruské invazi jihoosetskými separatisty. Když jsem se podíval na hraniční kontrolu, kde neexistovala na žádné straně formální komunikace, vypadalo to jako za studené války. Pokud se nemáme dostat zpět, jeden krok, který by Rusové mohli učinit, je pomoci plnému přístupu úspěšných evropských policejních misí na obě strany, aby mohli řádně plnit svou povinnost dohledu nad příměřím. Byl by to malý, ale konkrétní krok k vytvoření důvěry, a já je k tomu vyzývám.

I já sdílím názor vyjádřený mnoha kolegy zde v Parlamentu, že čím větší bude evropská solidarita, tím lepší budou vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem. Tuto skutečnost opět podtrhl tento týden pokus Ruska dosáhnout oddělené, nikoliv společné dohody se zeměmi Evropské unie v oblasti dovozních norem týkajících se ovoce a zeleniny. V tomto ohledu mě mrzí to, co řekl dnes předseda liberálních demokratů, když se snažil vykreslit postoj socialistů jako měkký k lidským právům. Nejen že budeme hlasovat pro kritiku Ruska za porušování mezinárodních volebních standardů, za pošlapávání svobody projevu, za věznění politických odpůrců a za zastrašování a obtěžování obhájců lidských práv, ale můj projev jasně ukazuje to samé – odsouzení Ruska, které je samo příkladem nedostatku solidarity, která podporuje nás.

Rusko je jako jiné země zasaženo hospodářskou krizí, trpí padajícími cenami ropy, devalvací rublu o třetinu a 75% pádem trhu s akciemi. Prezident Medveděv se dnes jako plnoprávný člen účastní zasedání skupiny G20 v Londýně. Věřím, že nyní nastal čas, kdy Rusko s námi potřebuje spolupracovat a může být ochotné ke změně; kéž bychom v Evropské unie byli odhodlaní a sjednocení, abychom toho využili.

  Giulietto Chiesa (PSE). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, při čtení textu tohoto dokumentu má člověk dojem, že ať jej psal kdokoliv, usiluje nikoliv o zlepšení, ale o zhoršení vztahů mezi Evropskou unií a Ruskem. Jestli je to cílem Evropy, pak je to výborný dokument; pokud ne, je strašný. Já osobně si myslím, že je strašný. Jak si můžeme kreslit budoucnost nových napětí se zemí, kterou považujeme za nepostradatelnou pro naše vlastní zájmy? V příštích 40 letech se budeme muset spoléhat na tradiční zdroje energie, na které je Rusko bohaté. Můžeme udělat něco jiného? Nemůžeme.

Dále je zde způsob a tón. Na těchto stránkách se mluví imperativním jazykem, nikoliv jazykem, který respektuje svůj protějšek. To je v rozporu s naší politikou sousedství a nebylo by správné tento jazyk používat v případě malé země, natož v případě velké země, která vyžaduje právem respekt. Je to v první řadě otázka reality.

Obávám se, že Evropský parlament se chystá přijmout dokument napsaný v duchu studené války – staromódní, bez myšlenky, poškozující a kontraproduktivní – a to v době, kdy nový prezident Spojených států zahajuje s Moskvou nový dialog. S tímto přístupem nemůže Evropa usilovat o vůdčí postavení. Doufám, že Komise se těmito doporučeními řídit nebude.

  Romana Cizelj (PPE-DE). – (SL) Zmínili jste v této rozpravě mnoho politických problémů, ale chtěl bych vás upozornit na další problém, který naše zpráva nezmínila. Jedná se o změnu klimatu, kterou se dosud zabývali především vědci. Pokud ji však chceme úspěšně řešit, musíme také podpořit takové akce významnými a rozhodnými politickými opatřeními.

Je to globální problém, který vyžaduje společnou odpovědnost. Proto si myslím, že bychom měli využít každou příležitost k tomu, abychom vyzvali Rusko, aby převzalo svůj díl odpovědnosti jak za zmírnění změny klimatu, tak za přizpůsobení se jí. Měli bychom také vyzvat Rusko, aby se aktivně účastnilo mezinárodních jednání, například v předvečer Kodaňské konference.

Vážení kolegové, chtěl bych vám také připomenout, že přijetí vhodných akcí v oblasti změny klimatu je způsobem, jak zaručit lidská práva.

  Monika Beňová (PSE). – (SK) Budu velmi stručná, neboť většinu toho, co jsem chtěla říci, již zde řekli mí kolegové ze skupiny Evropských sociálních demokratů.

Podle mého názoru není zpráva vyvážená a je rusofobní. Já sama pocházím ze země, která po mnoho let žila v režimu, který nebyl pro většinu lidí snadný, ale právě z tohoto důvodu nechápu, proč rozumní muži a ženy v této vznešené sněmovně nyní chtějí přijmout dokument, kterým budeme zase na někoho ukazovat prstem a obviňovat ho z něčeho.

Předpokládala jsem, že je tento Parlament schopen pochopit současnou situaci ve světě. Naprosto odmítám myšlenku, že kdokoliv zde by chtěl vyměnit obchod s ropou a zemním plynem za ochranu lidských práv. Evropští sociální demokraté chtějí chránit lidská práva a vždycky je hájili, ale na druhou stranu musíme před sebou vidět realitu. V Evropské unii, ve Spojených státech, v Rusku i v celém světě. Čelit této realitě budeme schopni pouze se základem dobré vzájemné dohody.

  Andrzej Wielowieyski (ALDE). – (FR) Paní předsedající, Rusko je náš největší soused, velká země, která žila v minulém století v iluzi imperialismu, ale také prošla strašnou zkušeností.

Dostat se z tohoto traumatu bude vyžadovat čas a vytrvalost a my musíme být trpěliví. Jednání o nové dohodě proto budou složitá a bolestná. Zpráva je náročná, ale spravedlivá. Soulad mezi účinným partnerstvím s našimi šesti sousedy na východě a dobrá spolupráce s Ruskem představuje pro evropskou politiku největší výzvu. Pokrok bude záviset na tom, jak ve skutečnosti sloučíme naše způsoby života a chápání základních hodnot, které nemůžeme zradit.

  Ewa Tomaszewska (UEN). – (PL) Paní předsedající, hlavními překážkami ovlivňujícími naše kontakty s Ruskem jsou ruské dodávky plynu, které jsou zneužívány pro politické vydírání, ruské hrozby gruzínské nezávislosti, genocida v Čečensku a neschopnost dospět v případě vražd Anny Politkovské a Alexandra Litviněnka ke spravedlivému procesu. Rusko bohužel neučinilo ani jediný krok vpřed k zavedení demokracie a respektování lidských práv, což není pro budoucí jednání a spolupráci dobré. Pokud chceme, aby byla naše jednání úspěšná, musíme zavést jednotnou politiku solidarity. To je významné zejména v případě takového partnera Evropské unie.

  Gerard Batten (IND/DEM). - Paní předsedající, jak může paní Ferrerová-Waldnerová označovat Rusko za partnera a pan Vondra usilovat o záruky týkající se demokracie a lidských práv?

Rusko je gangsterský stát, kde jsou nepohodlní političtí oponenti, disidenti a novináři prostě vražděni. Rusové mají dokonce zákon, který jim umožňuje kohokoliv zabít – ruského občana či cizího státního příslušníka – na cizí půdě, pokud jej považují za hrozbu či obtíž. Taková vražda se stala v mém volebním obvodě v Londýně v roce 2006, kdy byl při státem sponzorovaném teroristickém útoku zavražděn Alexander Litviněnko. Jeho rodina stále čeká na to, až bude spravedlnosti učiněno zadost a jeho vrazi budou v Anglii postaveni před soud.

Osobně si nepřeji, aby Evropská unie s někým o čemkoliv vyjednávala smlouvy. Ale jestli to Komise myslí vážně, proč nepožadovala vydání podezřelých jako gesto dobré vůle a základní předpoklad pro zahájení jednání?

  Alexandru Nazare (PPE-DE) . – (RO) Možnosti pevné spolupráce s Ruskou federací jsou přímo úměrné problémům a obtížím, kterým musíme čelit. Rusko se rozhodlo na nějaký čas pro dialog, který klade pragmatickou spolupráci na druhé místo, a podporovalo tvrdý přístup k mezinárodním vztahům, se kterým nemůžeme souhlasit v žádné podobě.

Po konfliktu v Gruzii se nacházíme v bodě, kdy vidíme vzájemné rozdíly v postoji, který jsme k zásadním otázkám zaujali. Ruská federace věří, že přítomnost jejích jednotek v zemích regionu je přijatelná a že má dokonce právo zasáhnout tehdy, kdy to Moskva považuje za nezbytné. Ruská účast v nevyřešených konfliktech je dokonce citelná na hranicích s Evropskou unií a má dopad na všechny Evropany.

Připomínám, co jsem ve skutečnosti navrhl ve svých pozměňovacích návrzích. Přítomnost ruských jednotek v separatistickém regionu Podněstří již po téměř dvě desetiletí ovlivňuje Moldavskou republiku, která se snaží najít cestu pokroku a svobodu v rozhodování o vlastní budoucnosti. Ruská federace musí své jednotky z Podněstří stáhnout, aby tak prokázala svůj příspěvek k partnerství.

  Alexandr Vondra, úřadující předseda Rady. − Paní předsedající, chtěl bych všem poděkovat za tuto zajímavou rozpravu. Myslím, že je naprosto nezbytné uvažovat o našich budoucích vztazích s Ruskem a řadě důležitých otázek, o kterých se vedla rozprava. Mohu podpořit většinu z toho, co zde bylo řečeno.

K těm, kteří mluví o potřebě účasti: myslím, že je jasné, že nová dohoda má velký význam pro další rozvoj a zintenzivnění spolupráce mezi Evropskou unií a Ruskem. Je také jasné, že nová dohoda musí pokračovat ve zlepšování stávající dohody o partnerství a spolupráci. Musí odrážet realitu dnešní spolupráce s Ruskem. Naše vztahy jsou nyní mnohem hlubší a širší, než byly před pouhými deseti lety.

K těm, kteří mluví o energetice: musíme dát jasně najevo, že si Evropská unie přeje posílit spolupráci s Ruskem pomocí nástrojů, které máme k dispozici – zasedání v rámci energetického dialogu a Stálé rady partnerství pro energetiku. Zasedání Stálé rady partnerství pro energetiku se uskuteční za tohoto předsednictví. Cílem je podpořit důvěru a transparentnost ve vztazích mezi Evropskou unií a Ruskem v oblasti energetiky. Nemůžeme si dovolit další přerušení dodávek energie. Měli bychom také posílit náš mechanismus včasného varování a učinit jej operativnějším.

K těm, kteří mluví o lidských právech: myslím, že uplatňování právního státu, nezávislá justice a plné respektování lidských práv – včetně svobodných nezávislých sdělovacích prostředků – jsou pro podporu stability a prosperity v Rusku nezbytné. Evropská unie sleduje situaci v oblasti lidských práv s obavami a tyto obavy sdělujeme – a nadále bude sdělovat – na zasedáních mezi Evropskou unií a Ruskem. Například chování v případě, jakým je obnovení procesu s Michailem Chodorkovským, se pro nás stane lakmusovým papírkem, jak budeme vnímat právní stát v Rusku.

K těm, kteří mluví o násobném faktoru: zcela souhlasím, že když mluvíme s Ruskem, musíme mluvit jedním hlasem, a proto potřebujeme tuto rozpravu pro to, abychom tento jednotný hlas zformovali. Jednota a solidarita jsou zásadní a my budeme tvrdě pracovat na tom, abychom jich dosáhli. Je důležité, aby se členské státy navzájem v co největší míře informovaly a konzultovaly o dvoustranných problémech s Ruskem, které by mohly mít dopad na jiné členské státy a na Evropskou unii jako celek. Návrhy Parlamentu v tomto ohledu si zaslouží, aby byly zváženy, ačkoliv si nejsem s ohledem na stávající struktury Rady zcela jist, zda je vytvoření formálního konzultačního mechanismu nejpraktičtější cesta vpřed. Jasně však cítím, že nějaký mechanismus či společný přístup jsou pro doplnění stávajícího rámce vztahů mezi Evropskou unií a Ruskem potřebné.

Definitivně zde existuje prostor pro určité zlepšení naší politiky vůči Rusku a jednota a solidarita jsou v tomto směru klíčovými slovy. Již jsme vedli docela intenzivní politické konzultace v Radě, pokud jde o solidaritu, ale je to také otázka politické vůle. Souhlasím, že ve vztazích mezi Evropskou unií a Ruskem potřebujeme větší důvěru a pochopení. Musíme překonat podezření z minulosti a stavět na skutečném a podstatném základě, který se po léta vyvíjel, ale to je jistě dvoustranný proces a k tangu potřebujeme dva.

Nová dohoda je jedním ze způsobů. Druhým je lepší dialog. Parlament zde má důležitou úlohu, a proto mohu souhlasit s návrhem, že úloha Parlamentního výboru pro spolupráci by měla být v nové dohodě posílena. Parlamentní rozměr – podobně jako kontakty s občanskou společností – má co nabídnout pro podporu základních demokratických zásad a hodnot, na kterých je Evropská unie založena. Těšíme se proto na dialog s vámi v procesu jednání.

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Paní předsedající, rozpravy o Rusku nejsou nikdy jednoduché. Rusko je na jednu stranu významný globální partner, ale na druhou stranu je to také velký soused, a myslím, že zde jsou dvě strany problému, které není vždy lehké sblížit.

Na jednu stranu vnímáme Rusko jako globálního a jako opravdového partnera, jak jsem uvedla dříve. Například na Blízkém východě při hledání řešení mezi Izraelem a Palestinou a v mnoha dalších otázkách. Nebo, pokud jde o Afghánistán a Pákistán, hrálo Rusko důležitou úlohu včera na konferenci v Haagu; nebo v případě Íránu či nešíření zbraní či v otázce změny klimatu, která byla také zmíněna, či v případě finanční a hospodářské krize. Každý je jí zasažen. To platí pro nás, pro Rusko i pro mnoho dalších globálních partnerů. Proto si myslím, že tyto otázky musíme jasně vnímat, ale zároveň také musíme vnímat Rusko jako velkého souseda, neboť někdy nevnímáme naše sousedy stejně. A máme i společné sousedy – někteří z vás zmínili, že se jedná o Moldavsko či Náhorní Karabach či samozřejmě Gruzii. Zde se musíme ujistit, že si budeme bližší, ale také mluvit upřímně o obtížích a rozdílech, které existují.

Jednou z těchto věcí je Východní partnerství, o kterém jsme diskutovali v Parlamentu minulý týden. Hlavním cílem Východního partnerství, které zahrnuje šest našich sousedních zemí, je v souladu s přístupem Evropské unie pomoci těmto zemím v některých klíčových otázkách, například pokud jde o normy vládnutí, volný obchod a další. V těchto otázkách si myslím, že je důležité, aby tyto státy byly našimi partnery. Ale zároveň jsme také při mnohostranných jednáních řekli, že jsme v zásadě otevřeni v případech ad hoc třetím zemím, například Rusku; jistě, Rusko je také plnoprávným členem Černomořské synergie, kde se diskutuje o regionálních záležitostech.

Je zde proto naděje spolupracovat při překonávání některých stávajících obtíží. Na jedné straně je plyn. Pokud jde o plyn – řekla jsem to jasně před chvílí a zopakuji to –jsme na sobě závislí a víme to. Jak také víme, plynová krize narušila důvěru v naše partnery. Ukázala význam ustanovení týkajících se energetiky v budoucích dohodách mezi Evropskou unií a Ruskem a Evropskou unií a Ukrajinou, a tato ustanovení budou dohody obsahovat.

Musíme zintenzivnit práci na vytváření vnitřního trhu s energiemi, ale také zvýšit účinnost dodávek a diverzifikovat je. Nová dohoda s Ruskem by proto měla, jak jsme vždy říkali, stanovit právně závazné vzájemné závazky. A kromě nové dohody budeme po krátkou dobu spolupracovat s Ruskem na tom, abychom učinili systém včasného varování účinnějším, jak jsem uvedla prve. Měli bychom také přijmout ustanovení o monitorování a předcházení konfliktům a o jejich řešení, která by se měla vztahovat i na Bělorusko a Ukrajinu.

Víme, že Rusko je pro nás významným energetickým partnerem, dodává 40 % dováženého plynu a 20 % spotřebovávaného plynu. To je, jak jsem již uvedla, vztah vzájemné závislosti. Vzhledem k tomu, že představujeme dvě třetiny jejich vývozních příjmů – což velmi významně přispívá k hospodářskému rozvoji Ruska –, je třeba, aby se již neopakovaly události z ledna, a proto spolupracujeme jak s Ukrajinou, tak s Ruskem na tom, abychom této situaci předešli.

Pokud jde o lidská práva, nevidíme vždy vše stejně. Na jednu stranu Evropská unie a Rusko přijaly stejné mezinárodní závazky, jak jsem uvedla, v nástrojích, které jsme společně podepsali v OSN, v OECD a v Radě Evropy. Tyto závazky odrážejí hodnoty a jejich součástí je povinnost respektovat rozhodnutí určitých subjektů. To platí zejména pro Evropský soud pro lidská práva, ale je také zjevné, že Evropská unie a Rusko si vykládají své závazky rozdílně.

Evropská unie a Rusko se rozhodly v těchto otázkách pro cestu dialogu a je to správná cesta. To znamená, že i my musíme naslouchat obavám ruské strany, které vyjadřuje, pokud jde o vývoj v Evropské unii, včetně například rusky mluvících menšin.

Ale je také pravda, jak řekl úřadující předseda Rady, že zde existují oprávněné obavy týkající se nedodržování lidských práv v Ruské federaci a pokračující útoky na obhájce lidských práv, novináře a jiné osoby vrhají na Rusko špatné světlo.

Pravidelně zmiňujeme tyto otázky při setkáních s vysokými představiteli: já osobně se Sergejem Lavrovem, a předseda Barroso se svými protějšky. Také využíváme naše konzultace o lidských právech, ke kterým dochází každé dva roky. Diskuse na dvoustranné úrovni mezi předsedou Barrosem a prezidentem Medveděvem dne 6. února se také dotkla otázky lidských práv.

Sám prezident Medveděv navrhl, aby tyto výměny pokračovaly až do summitu, který se bude konat ve dnech 21. a 22. května, a na to chceme navázat. Útok na aktivistu v oblasti lidských práv Lva Ponomareva včera v noci je například pouze posledním připomenutím toho, jak obtížná je situace obhájců lidských práv v Rusku. Ale chtěl bych říct, že v mandátu, který dala Rada Komisi pro vyjednávání, byly obsaženy oba přístupy. Oba přístupy jsou zde a jsou obsahem našeho mandátu. Proto si myslím, že je správné postupovat v souladu s tímto mandátem, a jak jsem řekl, jsme vždy připraveni podávat zprávy o vývoji jednání tak, jak to činíme právě teď.

  Janusz Onyszkiewicz, zpravodaj. − (PL) Paní předsedající, chtěl bych kritikům této zprávy připomenout, že toto není zpráva o Rusku. Účelem této zprávy je navrhnout Komisi, které otázky by měla v dvoustranných jednáních otevřít a na které by se měla zaměřit obzvlášť. Proto zde není odkaz na Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a plán prezidenta Medveděva. Takové odkazy by byly opravdu nepatřičné. Je to úplně o něčem jiném. Tyto otázky by měly být řešeny v rámci OBSE spolu se Spojenými státy, ale nikoliv v rámci dvoustranných vztahů s Ruskem. Navíc nemohou návrhy tohoto druhu obsahovat například naši kritiku a hodnocení stavu lidských práv v Evropské unii. Tyto otázky je proto třeba otevřít v rozhovorech s Ruskem a oni v brzké době nastolí své otázky. To je jedna věc, kterou jsem chtěl zmínit.

Moje druhá poznámka je obecná a týká se skutečné povahy rozhovorů. Chtěl bych podotknout, že tato zpráva se vyhýbá pojmu strategického partnerství. Je pro to dobrý důvod, a to, že přijatý dokument týkající se evropské bezpečnostní a obranné politiky obsahuje v části věnované Rusku tento text: (poslanec poté citoval text v angličtině).

zpravodaj. − Žádné strategické partnerství není možné, pokud nebudeme plně sdílet hodnoty demokracie, respektu k lidským právům a právního státu; [proto] vyzýváme Radu, aby tyto hodnoty zařadila na čelné místo probíhajících jednání o nové dohodě o partnerství a spolupráci.

zpravodaj. − (PL) Postoj je proto zcela jasný. Věřím, že bychom si měli pamatovat, jaký je účel této zprávy a jaký vzkaz chceme dát Komisi. Závěrem bych chtěl říci paní Bobošíkové, že to byli kozáci, kdo psal sultánovi, nikoliv obráceně.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra, ve čtvrtek 2. dubna 2009.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Călin Chiriţă (PPE-DE), písemně. – (RO) Vítám zprávu pana Janusze Onyszkiewicze o vztazích mezi Evropskou unií a Ruskem. Věřím, že vztahy Evropské unie s Moskvou musí být založeny na pragmatickém základě a musíme se zbavit všech předsudků.

Za prvé, v oblasti dodávek energie potřebujeme opravdovou spolupráci, která je v zájmu obou stran. K jejímu dosažení však potřebujeme, aby byli jednotlivé členské státy Evropské unie mezi sebou solidární, aby tak při jednáních s Moskvou o dodávkách plynu vystupovaly jednotně. To je jediný způsob, jak můžeme zaručit evropským občanům bezpečné dodávky plynu za rozumné ceny. Neseme odpovědnost za zabránění nové plynové krizi.

Za druhé, musíme spolupracovat s Moskvou při řešení společných problémů týkajících se našich společných sousedů a vztahů s Moldavskou republikou, Ukrajinou, Gruzií, Arménií a Ázerbájdžánem. Tento přístup musí být založen na normách mezinárodního práva a respektování státní celistvosti a svrchovanosti, jen tak se vyhneme autoritářským tendencím. Musíme pokročit v řešení nevyřešených konfliktů, například v Podněstří, Osetii a Abcházii.

  Filip Kaczmarek (PPE-DE), písemně. – (PL) Rusko je pro Evropskou unii významným partnerem. Evropská unie očekává od svých partnerů, že s ní budou spolupracovat spolehlivě a čestně.

Vzájemná závislost může být pro obě strany přínosná, ale nemusí tomu tak nutně být. I opak může být pravdou, a může být zdrojem neklidu a konfliktů. Měli bychom učinit vše pro to, abychom zajistili, že hospodářská spolupráce, bezpečnost, energetická bezpečnost, respektování zásady lidských práv a demokracie se stane pozitivním a konstruktivním rysem našeho vztahu. Zda k tomu opravdu dojde, záleží do velké míry na ruské straně. Rusko se může rozhodnout pro západní hodnoty a normy. Nikdo nebude Rusko ani nikoho jiného k takovému rozhodnutí nutit. Rusko se musí rozhodnout samo. Jedna věc je mi však naprosto jasná, a to, že Evropa nezmění své hodnoty na žádost Ruska ani jiné země. Jsme zásadoví či dokonce tvrdohlaví, ale nikoliv proto, že jiné jednání by znamenalo upuštění od našich hodnot.

Pokud by se Evropa odchýlila od svých základních hodnot, nebyla by to již Evropa. Proto budeme vždy uznávat například územní celistvost Gruzie. Takto však nejednáme, abychom vyjádřili zvláštní sympatie ke gruzínskému obyvatelstvu. Náš postoj je založen na loajalitě k zásadám, na kterých je založen náš svět. Jednání ke škodě tohoto světa by se rovnalo sebevraždě. Evropská unie jistě takový výsledek nechce a obávám se, že jej nechce ani Rusko.

  Marian-Jean Marinescu (PPE-DE), písemně. – (RO) Definitivně lze říci, že nedávná plynová krize a konflikt v Gruzii vedly k novému napětí ve vztazích s Ruskou federací.

Rusko musí přestat využívat tyto situace způsobem, který není v souladu s mezinárodními postupy, a zdržet se vytváření nových sfér vlivu.

Zároveň musí Evropská unie vyvinout co největší úsilí k co největšímu snížení energetické závislosti na Rusku.

Je však zároveň pravda, že Rusko je jeden ze sousedů Evropské unie a významný hráč na mezinárodní scéně. Ve vztazích mezi Evropskou unií a Ruskem existuje velký hospodářský potenciál, který si Evropská unie nemůže dovolit přehlížet, zejména za současného globálního klimatu.

Proto musíme nadále investovat do dialogu a spolupráce s Ruskou federací a vypracovat jednotnou strategii založenou na společných a pro obě strany přínosných závazcích.

Jediným způsobem, jakým tato spolupráce může úspěšně fungovat, je, aby Evropská unie mluvila jedním hlasem a zavázala se k dialogu, který bude něčím podmíněn, ale zároveň bude konstruktivní, založený na společných hodnotách, dodržování lidských práv, základních svobod a stávajících mezinárodních norem.

  Katrin Saks (PSE), písemně. – (ET) Vztahy mezi EU a Ruskem utrpěly minulý rok velkou ránu. Dnes, po událostech, ke kterým došlo v Gruzii a po ruském uznání enkláv v Abcházii a Jižní Osetii, je připravenost Ruska vybudovat společný bezpečnostní prostor s Evropskou unií oslabena více než kdy jindy a stanoviska obou stran v otázkách týkajících se Kosova a společných sousedů se stále více liší. Pokračující spory s dodavateli plynu a politizace zdrojů energie důvěru nezvyšují.

Jsem ráda, že zpráva mého kolegy Onyszkiewicze vyzývá Rusko, aby potvrdilo své závazky, se kterými souhlasilo na mezinárodní úrovni, zejména jako člen Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, a vyjadřuje znepokojení nad tím, jak ruská vláda nakládá s lidskými právy, a nad omezováním občanské společnosti v Rusku. Parlament ve zprávě také upozornil na situaci menšin žijících v Ruské federaci a vyzývá ruské vládní organizace, aby zajistily přežití a udržitelný rozvoj kultur a jazyků původních obyvatel žijících v Ruské federaci.

Vztahy Evropské unie s Ruskem musí být založeny na partnerství, nikoliv na konfrontaci. Naše vztahy s Ruskem mají opravdu pro pragmatickou spolupráci rozhodující význam a naše spolupráce musí sloužit mezinárodní stabilitě. Zároveň musí být partnerství založeno na těchto hodnotách: demokracii, tržním hospodářství, podpoře lidských práv a svobodě projevu; nikoliv pouze na obchodních zájmech a vnímání určité věci v souvislosti s těmito zájmy, pokud jsou zároveň nad jinými věcmi přivírány oči.

  Toomas Savi (ALDE), písemně. – V posledních letech byly vztahy mezi Ruskou federací a Evropskou unií poznamenány některými problémy. Po rozpoutání konfliktu mezi Ruskem a Gruzií v srpnu loňského roku bychom si mohli myslet, že dobré bariéry z nás učiní dobré sousedy. V tomto případě jsem rád, že přísloví nemělo pravdu a předchozí předseda Evropské rady Nicolas Sarkozy krizi jakožto prostředník úspěšně vyřešil.

Po pádu železné opony si Evropská unie vytvořila s Ruskou federací vzájemnou závislost, která by měla být využita k zavedení demokracie, lidských práv a právního státu i podpoře spolehlivých hospodářských vztahů. Časté nesváry v posledních letech odvrátily naši pozornost od skutečného postupu směrem k tomuto cíli a dialog mezi dvěma subjekty je ve skutečnosti spíše mrazivý a nabírá podobu „pragmatické spolupráce“.

Velmi podporuji návrhy určené Radě a Komisi, aby nadále trvaly na dohodě založené na závazku obou stran dodržovat lidská práva, jak se uvádí ve zprávě, protože bez sdílených hodnot pravděpodobně skončíme u další neočekávané krize, která bude volat pro výjimečných opatřeních.

  Richard Seeber (PPE-DE), písemně. – (DE) Komplexní nová dohoda o partnerství mezi Evropskou unií a Ruskem je dle mého názoru žádoucí.

Rusko je třetím největším obchodním partnerem Evropské unie a zároveň má z hlediska dodávek energie do Evropy největší strategický význam. Dohoda s Ruskou federací stanoví základ pro lepší spolupráci mezi oběma stranami.

S ohledem na to, jak jsou pro sebe Evropská unie a Rusko vzájemně důležité, nesmí dohoda zůstat jen aktem politické vůle; musíme zajistit, že v ní budou obsažena doporučení Parlamentu Evropské radě, která především zdůrazňují význam ochrany lidských práv a svobody tisku v Rusku. Vzhledem k tomu, že naším záměrem je postupné budování našeho vztahu, pokud jde o hospodářství, bezpečnostní politiku a politiku vzdělávání, je nesmírně důležité, aby všichni naši partneři respektovali evropské hodnoty. Je to jediný způsob, jak se může partnerství mezi Ruskem a Evropskou unií vyvíjet ke spokojenosti obou stran.

  Czesław Siekierski (PPE-DE), písemně. – (PL) Zajištění nové dohody mezi EU a Ruskem je jednou z hlavních výzev stojících před diplomaty Evropské unie. Úlohou Evropského parlamentu je aktivně přispívat k povaze a obsahu dohody. Zpráva poskytuje podrobnou analýzu hlavních aspektů vztahů mezi Evropskou unií a Ruskem. Zejména obsahuje velmi důkladnou studii problémů spojených s naším současným partnerstvím.

Věřím, že přijetí zprávy bude znamenat významný krok vpřed směrem k nové dohodě o partnerství mezi Evropskou unií a Ruskem. Klíčové prvky takové dohody by měly být podrobeny důkladné diskusi a tvrdým jednáním obou stran nové dohody. Zpráva poukazuje na řadu problémů, jejichž řešení je pro jednotlivé země obzvláště důležité. Chtěl bych připomenout obtíže týkající se obchodní výměny mezi Polskem a Ruskou federací. Problémy tohoto druhu lze vyřešit pouze tehdy, pokud zaujmeme jednotný postoj.

Zpráva obsahuje obšírný seznam otázek, které je třeba vyřešit. Zejména vzhledem ke kulturním a sociálním rozdílům však nebude možné dosáhnout v krátké době kompromisu ohledně všech otázek.

  Andrzej Jan Szejna (PSE), písemně. – (PL) Rusko je země, ve které často nejsou dodržovány základní zásady demokracie. Je notoricky známé svým porušováním lidských práv a omezováním svobody projevu i svobody myšlení. Prezident Medveděv a předseda vlády Putin využívají svůj vliv nad ruskými sdělovacími prostředky. Sdělovací prostředky proto nejsou schopné sloužit svému základnímu účelu, kterým je spolehlivé šíření informací.

Měli bychom však mít na paměti, že Rusko je jedním z našich hlavních partnerů. Rusko hraje vůdčí úlohu na mezinárodní scéně. Je také hlavním dodavatelem energie a významným obchodním partnerem.

Podle mého názoru bychom se měli vůči Rusku zřetelně a jasně vymezit. Měli bychom jej kritizovat za jeho nedostatky v oblasti demokracie, za jeho neschopnost respektovat občanské svobody a za porušování územní celistvosti a svrchovanosti jiných států. Měli bychom Rusko vyzvat k dodržování práv národnostních menšin a mezinárodních úmluv, které podepsalo. Myslím tím Chartu Spojených národů, Evropskou úmluvu o lidských právech a Energetickou chartu. Zároveň bychom však měli mít na paměti, že partnerství s Ruskem je pro Evropskou unii a Evropu jako celek velmi důležité.