Předseda . − Dalším bodem jsou prohlášení Rady a komise k závěrům schůze na nejvyšší úrovni G20.

  Petr Nečas, úřadující předseda Rady. − Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, 2. dubna 2009 se v Londýně sešly hlavy států a vlád zemí G20, aby diskutovaly další kroky na cestě k ozdravení světové ekonomiky a prevence budoucích krizí současného rozsahu. Na své schůzce se hlavy států a vlád zavázaly udělat vše, co bude nezbytně nutné, aby došlo k obnovení důvěry, ekonomického růstu a zaměstnanosti, k nápravě finančního systému tak, aby obnovil tok úvěrů, k posílení finanční regulace a obnovení důvěry na trhu, k financování a reformě našich mezinárodních finančních institucí tak, aby účinně pomohly překonat tuto krizi a předejít krizím budoucím. Současně se hlavy států a vlád zavázaly, že v zájmu posílení prosperity budou propagovat globální obchod a investice a odmítnou protekcionismus a že připraví ekonomiku na inkluzivní, ekologicky přívětivé a udržitelné oživení a růst.

EU a její návrhy a postoje sehrály velmi podstatnou roli. V mnoha oblastech, ne-li ve většině, totiž EU a evropští členové G20 byli tahounem, nebo jedním z tahounů, práce v přípravných skupinách a významným způsobem ovlivnili jak šíři dosaženého konsensu, tak konečnou podobu dohodnutých návrhů. To se týkalo oblasti regulace finančního trhu, dohledu nad ním a celé transparentnosti finančního systému, odmítnutí protekcionismu, tlaku na dokončení Rozvojové agendy z Dauhá, přístupu k ekonomickému oživení včetně důrazu na nutnost zprůchodnit finanční sektor vyčištěním od znehodnocených aktiv i formování základů budoucí udržitelné globální ekonomiky. V neposlední řadě to byl závazek zemí EU o poskytnutí finanční injekce Mezinárodnímu měnovému fondu, který nejen ovlivnil ochotu dalších zemí přijmout podobné závazky, ale především sehrál důležitou, ne-li klíčovou roli v rozhodnutí, že stabilizace ekonomik, které si nedokáží pomoci samy, nebude vedena cestou hledání ad hoc řešení a bilaterální pomoci, ale že pro ni systematicky využijeme multilaterální instituce, které pro tento účel máme, a že jim v tomto zájmu vedle finančního posílení vrátíme také respekt a autoritu.

Dovolte mi proto, abych se z odstupu podíval na to, co londýnský summit G20 může znamenat pro světovou ekonomiku a specificky také pro Evropskou unii.

Začnu vzpomínkou na rok 1933. V červnu 1933 se v Londýně sešli zástupci 66 zemí, aby se pokusili vytvořit společný plán obnovy světové ekonomiky uprostřed velké hospodářské krize. Londýnská měnová a ekonomická konference, která si dala za cíl oživit globální obchod, stabilizovat ceny a obnovit zlatý standard jako základ měnového systému, byla organizována Ligou států a sešla se v podobné globální ekonomické situaci, jakou zažíváme nyní. Během měsíce ale tato konference skončila krachem a následnou ztrátou důvěry, dalším propadem ekonomik a řetězcem devalvací měn s cílem posílit vlastní ekonomiku na úkor ostatních. Evropské země se obrátily do sebe, americká ekonomika dospěla k izolacionismu, který trval mnoho let. Jak se recese měnila v hlubokou depresi, rostla nezaměstnanost a sociální napětí a politické důsledky tenzí vedly až ke 2. světové válce. V týdnech předcházejících londýnskému summitu z roku 2009 bylo obtížné nepřipomínat si analogie s londýnským summitem roku 1933. Naštěstí se zdá, že svět se ze zkušenosti poučil, alespoň prozatím.

Po mnoha měsících zklamaných očekávání a nadějí, nízké důvěry v trhy a prohlubující se recese bylo téměř politickým imperativem, aby summit G20 skončil úspěchem. Byl to úkol hodný nočních můr s ohledem na to, jak významně se lišila očekávání různých skupin i různých zemí i s ohledem na to, že některá tato očekávání nebyla zcela realistická. Je příliš brzo na to, dámy a pánové, abychom mohli posoudit, jestli setkání hlav států a vlád G20 skončilo úspěchem. Nicméně týdny, které uplynuly od summitu, nás opravňují k opatrnému optimismu, že summit skutečně byl bodem zvratu v této globální recesi a že se může stát i klíčovou historickou událostí v globální ekonomické spolupráci. Má i šanci ustát test času a zapsat se do historie podobně významně jako brettonwoodská konference z roku 1944, jejíž některé výsledky předurčily podobu globální ekonomické spolupráce na čtvrtstoletí a jiné ji spoluutvářejí i po 60 letech.

Historický význam základů položených na londýnské vrcholné schůzce zemí G20 se ale ukáže teprve tehdy, až všechny závazky z tohoto summitu budou splněny, pokud vůbec splněny budou. Přes tuto nutnou rezervovanost existují čtyři důvody, proč londýnské setkání hlav států a vlád zemí G20 můžeme hodnotit jako úspěšný start k ekonomickému oživení a k nové, udržitelnější podobě globální ekonomiky a globálního ekonomického rozhodování.

Za prvé, vrcholné setkání G20 skutečně posílilo důvěru v ekonomiku a v trhy. Dosud nebylo toto posílení důvěry závratné a je přirozené, že plný návrat důvěry bude potřebovat čas. Nejpodstatnější z hlediska posílení důvěry byl způsob, jakým účastníci vrcholné schůzky G20 vystupovali. Tváří v tvář hlubokému globálnímu propadu udrželi jednotu a dospěli k širokému konsensu.

Klíčové pro důvěru v současném období nejistoty bylo i to, že účastníci vrcholné schůzky potvrdili některá základní ekonomická paradigmata: jádrem, srdcem našeho plánu na globální oživení musí být pracovní místa, potřeby a zájmy lidí, kteří se nebojí práce, a to na celém světě, nejen v bohatých, ale i v chudých zemích. V srdci našeho plánu na globální ozdravení musí být potřeby a zájmy nejen lidí dnes aktivních, ale i budoucích generací. Oživení nemůže jít na úkor zájmů našich dětí a vnuků.

Jediným spolehlivým základem udržitelné globalizace a rostoucí prosperity je otevřená světová ekonomika postavená na tržních principech, účinné regulaci a silných globálních institucích.

Za druhé, vrcholná schůzka G20 poslala velmi silný signál, zřejmě nejsilnější za posledních 60 let, že svět se v ekonomickém rozhodování o záležitostech globálního dosahu vrací k multilateralismu. V závěrech summitu hlavy států a vlád deklarovaly přesvědčení, že prosperita je nedělitelná, a že má-li ekonomický růst být udržitelný, státy jej musí sdílet. Jestli je jedna lekce, kterou si ze současné globální krize můžeme odnést, pak je to poučení, že ve svém ekonomickém údělu jsme všichni spojeni. Jsme na jedné lodi, malé i velké země, otevřené nebo izolované. Propojenost našich ekonomik nám zejména v posledních 10–15 letech přinesla nesmírné výhody v podobě dlouhého období bez rozsáhlých konfliktů, v podobě nebývalé ekonomické prosperity, nejrychlejšího globálního ekonomického růstu v lidské historii, v podobě stovek milionů lidí, kteří dostali šanci dostat se z extrémní chudoby. Přinesla rozšíření trhů pro naše výrobce, nízkou inflaci a nízkou nezaměstnanost. Za žádnou cenu bychom se těchto výhod neměli vzdát. To nevyhnutelně vyžaduje koordinaci naší politiky, v dobrých časech, i ve zlých, a summit zemí G20 toto poznání stvrdil.

Za třetí, hlavy států a vlád dosáhly konsensu i v těch otázkách, kde ještě před rokem nebo před devíti měsíci byl konsensus téměř nepředstavitelný. Závazky z Londýna završily tři měsíce intenzivních diskusí na pracovní úrovni a jsou skutečně průlomové. Pokud budou naplněny a dovedeny do života, jistě budou dobrým základem prevence, abychom se v příštích desetiletích vyhnuli podobně ničivým krizím, jako je ta současná.

Za čtvrté, vrcholná schůzka změnila podobu prostoru pro globální ekonomickou spolupráci, vedla k novému rozdělení sil. Největším nově se probouzejícím ekonomikám se dostalo plného uznání jejich role v globální ekonomice. Rozvinuté země a rychle se rozvíjející ekonomiky také společně uznaly, že stabilita a prosperita chudých zemí a nejzranitelnějších sociálních skupin všude ve světě je ve vlastním zájmu nás všech. Jde o strategicky významnou změnu. Pro Evropu to znamená, že o udržení své pozice v globálním ekonomickém rozhodování bude muset bojovat s novou vizí a s dobře promyšlenou politikou. Jen sama velikost ekonomiky EU a dědictví minulosti k udržení její významné strategické role v globálním ekonomickém rozhodovacím systému nebude do budoucna stačit.

Nicméně z pohledu EU byly výsledky vrcholné schůzky v Londýně nesporným úspěchem. Vrcholná schůzka souhlasila se všemi prioritami, na kterých se vrcholní představitelé členských zemí EU dohodli v závěrech Evropské rady z 19.–20. března 2009. Londýnský summit G20 odmítl protekcionismus, zavázal se k odpovědné a udržitelné ekonomické politice, podpořil multilateralismus a souhlasil se všemi prioritami regulace finančního sektoru, které členské země EU kolektivně považovaly za zásadní. Jak už bylo řečeno, v řadě oblastí byli členové EU klíčovými tahouny jednání v rámci G20, anebo jedním z tahounů. Řada otázek však po londýnské schůzce vrcholných představitelů zemí G20 zůstává otevřená.

Za prvé, v oblasti finanční regulace a dohledu je i přes nesmírný pokrok v posledních měsících řada otázek ve stadiu polotovarů a práce na nich pokračují. Na úrovni EU ovšem existuje jasná mapa a harmonogram na příští dva měsíce a rozdělení rolí mezi Evropskou komisi, Evropskou centrální banku, Evropskou finanční komisi, ECOFIN a červnovou Evropskou radu. Tento program mimo jiné zahrnuje i okamžitý úkol učinit rezolutní kroky v oblasti účetních standardů, které evropským bankám umožní podnikat ve srovnatelných konkurenčních podmínkách s americkými bankami.

Za druhé, v oblasti globálního obchodu potvrdili vrcholní představitelé zemí G20 v Londýně svůj předchozí závazek ze setkání ve Washingtonu, že nebudou vytvářet nové bariéry obchodu. Vrcholná schůzka G20 také potvrdila závazek dokončit Rozvojovou agendu z Dauhá „s ambiciózním a vyváženým výsledkem“. Tento závazek už však byl rovněž přijat na summitu G20 loni v listopadu, kde se hlavy států a vlád dokonce zavázaly, že dohody Rozvojové agendy z Dauhá bude dosaženo do konce roku 2008. Zůstává proto otázkou, nakolik vážný je tento závazek tentokrát. Nicméně vrcholní představitelé G20 v Londýně nově vyhlásili, že od nynější doby budou Rozvojové agendě z Dauhá věnovat svou osobní pozornost a že zaručí, aby jí také byla věnována politická pozornost na všech nadcházejících mezinárodních setkáních, která budou z tohoto hlediska relevantní. Pro EU musí tlak na dosažení těchto dohod být jednou z klíčových priorit.

Za třetí, účastníci summitu G20 přijali závazek, že na podporu obnovení úvěrových toků, ekonomického růstu a pracovních míst ve světové ekonomice poskytnou 1,1 bilionu USD, a to prostřednictvím Mezinárodního měnového fondu a multilaterálních rozvojových bank. Detaily tohoto závazku je teprve třeba dohodnout a vyjasnit. Uvedený závazek má stadium krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé a ono krátkodobé stadium zahrnuje i 75 miliard EUR přislíbených zeměmi EU Mezinárodnímu měnovému fondu na obnovu stability platebních bilancí zemí v případě, že se taková potřeba akutně objeví. Ani detaily tohoto závazku ještě nejsou rozpracovány a ministři financí našich zemí musí na podobě a mechanismu tohoto závazku pracovat.

Pokud jde o střednědobé a dlouhodobé závazky ohledně posílení multilaterálních institucí, patří sem závazek poskytnout Mezinárodnímu měnovému fondu bezprecedentně velký, mnohostranný úvěr ve výši 500 miliard USD. Vedle toho vrcholná schůzka v Londýně vedla k závazku, že země G20 podpoří novou emisi SDR (zvláštních práv čerpání), tedy vlastní měny MMF, kterou mohou členské země MMF používat k vzájemným platbám. Závazek hovoří o 250 miliardách SDR. Jak mnohostranný úvěr, tak emise SDR bude vyžadovat jak poměrně komplikované technické návrhy, tak souhlas oprávněných orgánů MMF, vyjednávání se zúčastněnými zeměmi a ratifikace dohod národními parlamenty členských zemí. To vše může trvat i několik let, je proto třeba, abychom v očekáváních byli pevní, ale realističtí.

Výše uvedené závazky byly spojeny také s dohodou, že země G20 udělají vše, co je v jejich silách k rychlé implementaci reformy rozhodovací struktury Mezinárodního měnového fondu z dubna 2008, kterou zatím brzdí pomalá ratifikace v národních parlamentech. Země G20 také požádaly Mezinárodní měnový fond, aby uspíšil příští kolo reformy členských podílů a hlasovacích práv tak, aby byla připravena v lednu 2011. Této nadcházející reformě musí země EU věnovat dostatečnou pozornost, protože při ní mnoho členských zemí EU, možná i většina, může ztratit možnost přímé i nepřímé účasti svých národních vyslanců u rozhodování v MMF a přímý přístup k informacím. K reformě navíc dojde v kontextu posilující se role Mezinárodního měnového fondu v globálním ekonomickém rozhodování. Dosud byla tato problematika na okraji pozornosti mnoha členských zemí EU, ale v následujících měsících by neměla jejich hledáčku a pozornosti uniknout.

Za čtvrté, zůstává jedna oblast, kterou bude nutno vážně a důkladně diskutovat a řešit. Tou je globální nerovnováha a otázka celého globálního měnového systému budoucnosti. Tyto otázky nebyly na programu londýnské vrcholné schůzky vědomě a záměrně a tak zůstávají na seznamu oblastí, kde práce je ještě před námi. V tomto kontextu stojí za připomenutí, že to byla právě neschopnost dosáhnout dohody o globálním měnovém pořádku, na které ztroskotal londýnský summit roku 1933. V dnešní době není tato otázka jednodušší než tehdy. EU musí této problematice věnovat odpovídající pozornost, protože její řešení zůstává jednou z důležitých ingrediencí udržitelného ekonomického oživení a prevence devastujících globálních krizí.

Na závěr mi, dámy a pánové, dovolte, abych poděkoval Velké Británii, předsednické zemi G20, za organizaci vrcholné schůzky a především za organizaci celého procesu diskusí a vyjednávání na pracovní úrovni v týdnech a měsících, které summitu předcházely. Organizátoři odvedli skvělou práci a zaslouží si naše velké uznání, neboť k  dosaženému pokroku a k rozsahu dojednaného konsensu přispěly značným dílem.

Je naděje, že jednání vrcholných představitelů zemí G20 v Londýně zahájí novou a úspěšnou éru globální ekonomické spolupráce. Jsme přesvědčeni, že má nezanedbatelnou šanci. Závěry vrcholné schůzky G20 v Londýně jsou velmi dobrým východiskem pro co nejrychlejší ukončení globální ekonomické krize. Otevřela se také možnost změnit podobu budoucí globální propojené ekonomiky tak, aby byla lépe připravena pro dlouhodobě udržitelnou produkci koordinace ekonomických rozhodnutí. Zbývá rozsáhlá nedokončená agenda a závazky, které bude nutno naplnit. Příští měsíce a roky ukáží, nakolik se londýnský summit zapíše do historie. V každém případě vrcholné jednání zemí G20 posvětilo změnu strategických pozic v globální ekonomice. Pro EU je důležité, aby do tohoto období vstoupila s jasnou a realistickou vizí a s politikou, která evropské ekonomice i v budoucnosti zajistí tu strategickou roli, které se těšila dosud a kterou si 500 milionů obyvatel EU zaslouží.

PŘEDSEDAJÍCÍ: pan ONESTA
Místopředseda

  Pervenche Berès (PSE). – (FR) Pane předsedající, dobře vím, že nelze nic dělat proti Radě, ale přesto, naše práce je velmi opožděná.

Máme program plný důležitých diskusí. Radě je vyhrazeno pět minut, ale ona hovoří již 20 minut. Domnívám se, že to je vůči poslancům EP neuctivé.

  Předsedající. – Paní Berèsová, vy znáte náš jednací řád stejně dobře jako já. Mohu použít své kladívko u všech poslanců, ale Komisi a Radu mohu pouze vyzvat ke stručnosti, jakou jste nyní prokázala vy.

Pane komisaři, prosím. Nemáte žádný časový limit, ale uvědomte si, prosím, že mám před sebou papír, který říká, že byste měl hovořit pět minut.

  Olli Rehn, člen Komise. − Pane předsedající, výsledky schůze na nejvyšší úrovni G20 v Londýně jsou významné. Dávají jasné poselství globálního odhodlání pracovat společně na vyvedení světového hospodářství z krize a jeho uvedení zpět na cestu hospodářského růstu a vytváření pracovních příležitostí.

G20 se soustředila na tři hlavní směry činnosti a já zde dnes zastupuji svého kolegu Joaquína Almuniu, který tyto směry činnosti rozvíjí na významném setkání MMF ve Washingtonu, a proto se nemůže účastnit tohoto dílčího zasedání.

Dovolte mi seznámit vás s tím, jak Komise hodnotila závěry, a s následnými opatřeními týkajícími se těchto tří hlavních směrů činnosti.

Zaprvé, je zjevné, že vůdci se shodli, že učiní, co bude třeba, aby obnovili růst, a v současnosti je naprostou prioritou obnovit kanály pro úvěrové toky. V tomto ohledu je nezbytné vypořádat se se znehodnocenými, toxickými aktivy a podpořit tak zásady, které přijali ministři financí G20 v březnu a které jsou naprosto v souladu s postojem Evropské unie.

Bylo také dohodnuto včasné provedení ohlášených stimulujících hospodářských opatření a koordinovaný finanční stimul EU ve výši více než 3 % – možná spíše 4 % – HDP je pro Evropu zásadní a představuje hlavní příspěvek ke krátkodobé makroekonomické odpovědi G20 na krizi.

Výsledek G20 by měl zajistit odpovídající rovnováhu mezi krátkodobou fiskální expanzí, která je samozřejmě nezbytná, a dlouhodobou fiskální udržitelností, která vyžaduje, aby byl stimul v pravý čas promyšleně stažen. Zde také evropský konsensus o potřebě ochraňovat střednědobou fiskální udržitelnost přispěl v Londýně k vyváženému přístupu.

Obchodní protekcionismus je potenciální hrozba v každé světové recesi. Proto je důležité, že G20 potvrdila rozhodnutí nechat obchod a investice otevřené a předejít jakémukoli druhu protekcionismu.

Druhý směr činnosti je ambiciózní plán na přetvoření světových finančních předpisů a bylo dohodnuto, že v budoucnu bude třeba, aby se předpisy vztahovaly ke každé bance, všude a vždy. G20 učinila velký krok k celosvětovému sbližování právních předpisů, po kterém Evropa dlouho volá.

Uspěli jsme v dosažení následujících cílů: lepší požadavky na bankovní kapitál a ochranné rezervy likvidity stejně jako opatření pro omezení využívání pákového efektu; regulace zajišťovacích fondů a soukromých rezerv kapitálu; dohoda o lepších předpisech a dozoru nad trhy s úvěrovými deriváty; zakládání celosvětových kolegií orgánů dohledu pro všechny velké přeshraniční banky; přijetí nových zásad Rady pro finanční stabilitu pro odměny a bonusy vrcholných zaměstnanců ve finančních institucích. Odsouhlasena byla také rázná opatření pro nespolupracující zahraniční daňové ráje. Proto by v budoucnu neměla v žádné části světa existovat místa, kam se mohou schovat finanční příživníci. Zejména vítáme zmínku o konci bankovního tajemství.

Také vítáme nedávné oznámení několika zemí o přiklonění k normám OECD pro výměnu informací pro daňové účely. Celkově bylo dosaženo většího pokroku, pokud jde o finanční předpisy, než za celé poslední desetiletí.

Zatřetí, byla dohodnuta reforma mezinárodních finančních institucí, aby byly zajištěny silné instituce pro celosvětové hospodářství a odpovídající reprezentace pro vznikající a rozvojové země. Bylo dohodnuto, že se výrazně navýší prostředky MMF, a EU a její členské státy v tomto ohledu proces řídily a razily cestu. Některé země EU a Japonsko následovaly v přislíbení prostředků MMF, ale je třeba více příslibů, zejména od Spojených států a Číny.

Dále je nezbytné, aby rozhodnutí G20 byla rychle splněna. Také bychom se měli snažit budovat vyváženější světové hospodářství a vyvarovat se minulých chyb. Možná bude zapotřebí zásadní úprava modelu celosvětového růstu – hovořím o obrovském rozpočtovém deficitu USA a velkém přebytku čínského obchodu –, aby se celosvětové hospodářství vrátilo na cestu udržitelného růstu.

Vůdci se dohodli, že se setkají znovu před koncem letošního roku, zřejmě v září. Aby mohla Evropa nadále řídit proces G20, což by měl být náš stálý cíl, bude nezbytná účinná koordinace.

Závěrem, vypořádání se se současnou krizí vyžaduje jak účinný a koordinovaný fiskální stimul, tak reformu finančních předpisů i mezinárodních institucí.

Pamatujme, že tato krize měla původ přebytku a nenasytnosti na finančních trzích, zejména na Wall Street. Pro Evropu je to záležitost návratu k základním hodnotám evropského modelu, který vyžaduje skloubení podnikatelských iniciativ, respektu k produktivní práci a snah o solidaritu. Jinými slovy, naší společnou výzvou je nyní záchrana evropské sociálně tržní ekonomiky před systematickými chybami finančního kapitalismu.

  Joseph Daul, jménem skupiny PPE-DE. – (FR) Pane předsedající, pane Nečasi, pane Rehne, dámy a pánové, právě procházíme vůbec první celosvětovou recesí. Tato recese vyžaduje koordinovanou reakci na mezinárodní úrovni. Jedině tak se z ní můžeme všichni dostat.

Dohoda, které dosáhla G20 na schůzi na nejvyšší úrovni, nám pomůže nalézt správnou cestu k růstu a zaměstnanosti. Světoví vůdci v Londýně ztrojnásobili prostředky přidělované MMF, přiznali zvláštní úvěry rozvojovým bankám a potvrdili podporu volného mezinárodního obchodu. Tento program, který má za cíl obnovu důvěry, růstu a zaměstnanosti, by nám měl poskytnout čas potřebný k upevnění trhů a zejména k obnově důvěry v celosvětovou ekonomiku.

Musíme však být ostražití a nenechat se svést jednoduchými řešeními. Je naprosto nezbytné, abychom opustili přízrak protekcionismu. Pokud uzavřeme své hranice obchodu a výměně, budeme jen opakovat chyby, které již udělali naši předchůdci v krizi roku 1929.

V současnosti potřebujeme obchod více než kdy jindy. Pokud bychom pak dokázali vytvořit reálnou transatlantickou ekonomiku bez hranic s naším hlavním komerčním partnerem, Spojenými státy, už tím bychom vytvořili 3,5% růst. Na tom bychom měli pracovat.

Musíme povzbuzovat růst, nejen abychom ochránili stávající pracovní místa, ale také, a to hlavně, abychom vytvořili nová. Moji kolegové poslanci z levice volají po vyšších sociálních výdajích a po větší sociální bezpečnosti. Pravděpodobně chtějí ochraňovat pracovní místa uzavřením našich ekonomik. Transparentní ekonomika, která umožňuje každé osobě vyjádřit své nadání, je inovativní a udržitelná ekonomika. Potřebujeme sociálně tržní ekonomiku.

Musíme se poučit z chyb několika posledních měsíců, a jedním z hlavních problémů ve finančním odvětví byl nedostatek předpisů a finančního dozoru. Skutečnost je, že nebudeme schopni obnovit důvěru našich spoluobčanů v ekonomiku, dokud neobnovíme důvěru v náš finanční systém.

Abychom toho dosáhli, musíme rozšířit platnost předpisů a dozoru na všechny finanční instituce a všechny nástroje včetně zajišťovacích fondů. Musíme bojovat proti daňovým rájům, zbavit se bankovního tajemství a zvýšit dohled nad ratingovými agenturami.

V globalizovaném hospodářství, kde trhy nikdy nespí, je naší jedinou obranou transparentnost. Investoři musí vědět, že se po celém světě uplatňují stejné normy.

A konečně, také máme odpovědnost vůči rozvojovým zemím. Tato krize nesmí zničit všechnu práci, kterou jsme v této otázce za celá léta vykonali. Proto musíme dále vyvíjet tlak, aby se Světová obchodní organizace rychle přizpůsobila 21. století a novým pravidlům.

Nejchudší národy světa potřebují pomoc, aby se mohly stát skutečnými hráči v celosvětové ekonomice. Takto bude celosvětová ekonomika moci růst o 150 milionů USD ročně. Většinu těchto peněz obdrží právě rozvojové země.

Proto podporujeme rozhodnutí G20 přidělit 850 miliard dalších prostředků na podporu růstu na nově vznikajících trzích a v rozvojových zemích.

Dámy a pánové, z hospodářské a finanční krize se dostaneme jedině změnou mezinárodní správy a změnou našeho tolerantního postoje k těm, kteří porušují pravidla.

  Poul Nyrup Rasmussen, jménem skupiny PSE. – Pane předsedající, základní otázkou samozřejmě je, co máme dělat nyní. Co musí Evropa dodat, až v září příštího roku znovu začne setkání G20?

Mám zde nejnovější prognózu z MMF. Lituji, že musím pana komisaře Rehna informovat, že podle této prognózy i přes vše, co jsme udělali, klesne letos hospodářský rozvoj v eurozóně o 4,2 % a jen v Německu o 5,6 %. Promítli jsme tyto údaje do našich makroekonomických výpočtů a mohu vám říci, milí kolegové, že to znamená, že na jaře 2010 bude v Evropské unii 27 milionů nezaměstnaných. To v podstatě znamená, že za dva roky stoupne nezaměstnanost v Evropské unii o 10 milionů ztracených zaměstnání.

Nyní je třeba, abychom jednali rychle, koordinovaně a účinně, přesně jak řekl pan Olli Rehn. Závěr ze setkání G20 v Londýně byl, že pokud je třeba udělat více, pak chceme udělat více. Nemohu říci nic jiného než jen opakovat údaj o 27 milionech nezaměstnaných lidí. Je třeba dalších argumentů pro to, abychom udělali více?

Před zářijovým setkáním G20 bych navrhl udělat čtyři věci: zaprvé připravit nové, koordinované aktivity pro omezení této hrozby masové nezaměstnanosti; zadruhé postupovat podle dvou návrhů Larosièrovy skupiny – zřídit dozorčí radu a dát více pravomocí takzvaným sociálně odpovědným organizacím; zatřetí zavést účinné finanční předpisy, které zahrnují zajišťovací fondy a soukromý kapitál; a začtvrté připravit Evropu na aktivní úlohu v prosazování nové globální úmluvy i pro hospodářskou krizí nejhůře postižené rozvojové země.

Prosím, pane komisaři, neříkejte mi znovu, že jste učinili 4% finanční stimul včetně automatických stabilizátorů. Příště, až se nezaměstnanost zvýší na 27 milionů nezaměstnaných, to bude 5 %. Buďme spravedliví a vytvořme pracovní příležitosti. Spolu to dokážeme.

  Margarita Starkevičiūtė, jménem skupiny ALDE. – (LT) Také bych ráda uvítala dohodu dosaženou v Londýně, ale zároveň zdůrazňuji, že globální ekonomika potřebuje globální řízení. Evropská unie může převzít roli tohoto vůdce ze dvou důvodů – protože jak po válce, tak po zhroucení sovětského bloku dokázala v krátkém čase restrukturalizovat své ekonomiky. Máme v řízení takového komplikovaného procesu významné zkušenosti.

Musí být založeny na strukturálních reformách. Musíme poskytnout prostor pro nové iniciativy. Pokud se nyní budeme soustředit na technické detaily, zlepšování předpisů, které je samozřejmě nezbytné, pak ztratíme iniciativu a prostor k pohybu. K pohybu a zaměstnanosti dochází, jedině pokud dojde ke strukturálním změnám. Jaké strukturální změny může Evropská unie poskytnout světu?

Především musíme modernizovat řízení, modernizovat finanční trhy Evropské unie, stavět na síle našeho společného evropského trhu a neuzavírat se v malých vnitrostátních koutcích. Pokud budeme schopni fungovat společně na jednotném evropském trhu, bude to skvělý příklad světu, že není třeba pěstovat protekcionismus a že pomoci udržet stabilitu a oživit ekonomiku může právě otevřenost, spolupráce, pohyb kapitálu a makroekonomická rovnováha, založené na dohodách. Zkušenosti Evropy v této oblasti jsou neocenitelné.

Vždy je pro mě těžké pochopit, proč to tak neděláme. Možná věnujeme příliš mnoho pozornosti různým zajišťovacím fondům a příliš málo lidským životům.

  Roberts Zīle, jménem skupiny UEN. – (LV) Děkuji vám, pane předsedající. Náš návrh usnesení o schůzi na nejvyšší úrovni G20 říká, že, zaprvé, různé země Evropské unie obdržely podporu od Mezinárodního měnového fondu na řešení problémů platební bilance a zadruhé, že různé země v eurozóně v této situaci dokázaly, díky euru, předejít tlaku směnného kurzu. Ovšem nové členské státy Evropské unie bohužel nemohou snížit tento tlak kurzového rizika, protože nemohou vstoupit do eurozóny. Zároveň je v několika nových státech EU přehřátá ekonomika jako přímý důsledek injekcí velkých finančních částek z mnoha evropských bank, které se snažily v těchto státech pomoci trhu. Nyní veškeré kurzové riziko nesou lidé, kteří si zde půjčili. Proto bych apeloval, abychom se zamysleli, zejména v nových členských státech EU, které přijaly nástroj mechanismu směnných kurzů a drží se pevného směnného kurzu, který umožňuje, aby velká část těchto půjček byla evropským bankám splacena, zda by to nemělo znamenat, že by se těmto zemím mohlo pomoci rychlejším zavedením eura. To je obzvláště významné, protože v obtížných dobách je nesmírně důležitá solidarita. Ve skutečnosti jsme na jedné lodi – zvláště nyní, kdy, popravdě řečeno, ani země, které již přijaly euro, nedokáží, s rozpočtovými deficity přes 10 %, splnit maastrichtská kritéria. Protože jsme na jedné lodi, mysleme stejně. Děkuji.

  Caroline Lucas, jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedající, schůze G20 byla značně nevyužitá příležitost pro řešení jak environmentální krize, tak zároveň krize hospodářské – jinými slovy pro zavedení toho, čemu říkáme „Zelený nový úděl“. Toto setkání mělo být rozhodující například pro rozsáhlé investice do obnovitelné energie a energetické účinnosti, a to nejen proto, že musíme naléhavě řešit problém změny klimatu, ale proto, že investice do zelených technologií jsou jedním z nejlepších způsobů, jak lidem znovu zajistit zaměstnanost.

Například zelená energie poskytuje mnohem více pracovních příležitostí než investování do obchodu jako obvykle, přesto balíček odsouhlasený G20 ve skutečnosti uzamkne svět do ekonomiky s vysokou produkcí uhlíku právě v době, kdy bychom měli přecházet na nízkouhlíkovou udržitelnou ekonomiku. Pro MMF a Světovou banku se našly miliardy eur, ale na tento nezbytný přechod na zelenou ekonomiku se žádné skutečné peníze nenašly, jen nejasné plány – pouhá jednání o jednáních.

Slova v komuniké o změně klimatu a nízkouhlíkové ekonomice se omezila pouze na dva odstavce na konci komuniké, bez jakýchkoli závazků. Je tragické, že právě v době, kdy se hospodářský systém a světové životní prostředí vyhrocují, byla promeškána tato zásadní příležitost změnit směr a zajistit řešení obou těchto krizí a vrátit lidem práci.

  Francis Wurtz, jménem skupiny GUE/NGL. – (FR) Pane předsedající, hodnocení výsledků schůze G20, které jsme právě slyšeli – neočekávaný úspěch, bod obratu v krizi, ohromný úspěch pro Evropskou unii a tak dále – podle mého názoru vzbuzuje dvě otázky.

První se týká analýzy současné situace světového finančního systému, s nímž je Evropa, jak je vidět, těsně propojena. Ujasněme si, že přání vůdců G20 vyslat za každou cenu uklidňující poselství trhu a  samozřejmě veřejnosti, je vedlo k velkému zlehčování současné situace.

Ve skutečnosti předběžné odhady stále značně skrytých bankovních ztrát z měsíce na měsíc rostou. Nejhorší nemáme za sebou, ale před sebou. Před třemi měsíci se hovořilo o ztrátách 2 bilionů USD, a již tato částka byla astronomická. Nyní MMF již hlásí 4 biliony USD.

Komise právě zveřejnila údaj o 3 bilionech EUR v prostředcích vyhrazených pod různými záminkami členskými státy na záchranu bank, jinými slovy o čtvrtině jejich HDP. To je cena za zběsilý hon za penězi pro zisk a zisk pro peníze.

Tato pochmurná skutečnost zdůrazňuje význam mé druhé otázky. Jaká je skutečná podstata pokroku, kterého G20 dosáhla v Londýně v tvorbě předpisů?

Když se Josepha Stiglitze, který, jak víte, byl jmenován Organizací spojených národů předsedou nezávislého výboru expertů pro finanční krizi, zeptali: „Souhlasíte s ekonomem Simonem Johnsonem, když říká, že regulační přínos G20 se blíží nule?“, pan Stiglitz odpověděl: „Ano, souhlasím.“

Inkoust na londýnském prohlášení ještě ani nezaschl, když hlavní členský stát G20, Spojené státy, požádal spekulativní fondy, které jsou pohodlně usazeny v daňových rájích, aby za směšnou cenu odkoupily toxická aktiva, která blokují bilance amerických bank. Skutečně zvyšujeme morální normy kapitalismu.

Ve skutečnosti G20 neudělala nic, aby zastavila volnou globalizaci. Přehlížela hlavní otázky reorganizace mezinárodního měnového systému. Podporovala MMF, aniž by uvažovala o jeho transformaci. Překrývala ohromný sociální problém, který vytvořila tato krize. Předepisovala homeopatické léky tam, kde byl zjevně potřebný chirurgický zákrok.

Podle mého názoru musí Evropa jít mnohem dále za rámec G20. Dům už hoří. Slyšíte z našich společností rozhněvané výkřiky? Nevyžadují utěšující slova, ale důrazná, praktická opatření, a to hned!

  Jana Bobošíková (NI). – (CS) Dámy a pánové, rozhodnutí summitu G 20 nalít pro boj s krizí bilion dolarů do Mezinárodního měnového fondu považuji za kontraproduktivní a škodlivé. A to hned ze tří důvodů. Zaprvé, tento závazek donutí věřitelské země, aby sáhly do devizových rezerv nebo aby se zadlužily.

Zadruhé, tento závazek paradoxně nutí přispět do fondu i ty státy, které Mezinárodní měnový fond svými nekompetentními analýzami trvale poškozuje. Jako příklad uvádím Českou republiku, jejíž občany zde zastupuji. Ačkoliv se prognózy fondu pro mou zemi zcela rozcházejí s realitou, přispějí do něj čeští občané jednou miliardou a čtyřmi sty miliony dolarů.

A zatřetí, MMF bude půjčovat peníze státům za mnohem měkčích pravidel než doposud a nebude tlačit na to, aby podmínkou půjčky byl realistický návrh opatření k řešení ekonomických problémů dlužníka.

Dámy a pánové, jsem přesvědčena, že tak dochází k deformaci mezinárodního úvěrového trhu na úkor daňových poplatníků.

  Othmar Karas (PPE-DE). - (DE) Pane předsedající, pane úřadující předsedo, dámy a pánové, schůze na nejvyšší úrovni byla politicky úspěšná a vyslala důležité poselství, konkrétně že se svět sjednocuje a existuje politická vůle společně hledat a uplatňovat globální odpovědi na krize a problémy. Nicméně, rád bych jasně řekl, že bychom neměli přeceňovat význam výsledků schůze. Schůze jen oznamují záměry; schůze nepřijímají rozhodnutí, schůze nejsou zákonodárci, schůze nemají žádný právní základ.

Evropská unie je žádána o několik věcí. Musíme mít ambici převzít vůdčí roli v budování globálního finančního a hospodářského pořádku. Vůdčí roli však můžeme ztvárnit, jedině pokud máme evropské předpisy a můžeme poskytovat modely. Jsme na správné cestě, pokud jde o náš model sociálně tržní ekonomiky, pojištění vkladů a dnes přijaté předpisy pro ratingové agentury. Pro mě však výsledkům schůze schází jasná dohoda o omezení procyklického efektu stávajících předpisů na evropské úrovni a  globálně, s heslem Basilejská dohoda II.

Stále je před námi spousta práce: mimo jiné zajišťovací fondy, platy vedoucích pracovníků, směrnice o bankovnictví a evropský dohled. My jsme, prostřednictvím Komise, mluvčí tohoto kontinentu. Nicméně reprezentovány jsou i jednotlivé státy. Zájmy Společenství stojí na světové scéně vedle zájmů jednotlivých států. To může být příležitost, ale také slabost. Proto je zvláště důležitá koordinace. Pokud nebudou naši zástupci táhnout za jeden provaz, budeme na globální scéně oslabeni.

Má závěrečná myšlenka: o našem úspěchu rozhodne právní účinnost politických prohlášení o záměru, jejich provádění a koordinace globálního provádění v čase a obsahu. Schůze jen ukáže směr. Výsledku bude teprve dosaženo.

  Elisa Ferreira (PSE). – (PT) Pane předsedající, schůze na vysoké úrovni G20 byla důležitá zejména proto, že vytvořila prostor pro mnohostranný dialog a přiměla lidi, aby si uvědomili, že bez této mnohostrannosti nemůže být krize vyřešena. Byl to však teprve výchozí bod, nikoli konečný. Úloha Evropské unie musí být posilována a ujasněna a EU musí fungovat jako hnací síla. Dosud nic nenaznačuje, že se tak stane.

Máme nesmírně důležité vodítko, konkrétně Larosièrovu zprávu, ale Komise je pomalá v jejím provádění a v reakci na ni. Podívejme se například na reakci na zajišťovací fondy. Mezi tím reálná ekonomika v Evropě stále neukazuje známky obnovy a vyčkávací politika, která byla přijata, znamená čekání na horší údaje a na stále vážnější situaci. Podívejme se na nejnovější odhady Mezinárodního měnového fondu a OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), podle nichž je zde 27 milionů nezaměstnaných lidí, což je obrovský problém.

Komise také dluží Parlamentu vysvětlení, co hodlá dělat, co její činnost vlastně zahrnuje a v jakém stadiu je politika, která má koordinovat iniciativy členských států. Neměli bychom dále čekat. Politická vůle k jednání by již měla existovat.

  Rebecca Harms (Verts/ALE). - (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, G20 je tou správnou cestou vpřed; jednou bude G20 muset zrušit G8. Pak bychom měli o jednu schůzi na vysoké úrovni méně. Evropané selhali. Evropská unie s 27 státy je tou správnou arénou pro organizování nového pořádku finančního trhu.

Dodnes jsme o tomto tématu mnoho řekli, ale nedošli k žádným jasným řešením. Slyšeli jsme mnoho o pročišťování daňových rájů, kontrole zajišťovacích fondů a konci podvodných produktů finančního trhu. Kdyby Evropané jeli do Londýna s politickým postojem, kdo by proti nim mohl obstát? Stejně jako má drahá přítelkyně paní Lucasová se domnívám, že je nepřijatelné, že londýnský summit jednoduše odložil klimatickou krizi a krizi energetické bezpečnosti a dodávek. Nejen že to velmi poškodilo oblast klimatu a bezpečnosti a dodávek energie, ale také to ohrozilo šanci na tisíce nových pracovních příležitostí.

  Hans-Peter Martin (NI). - (DE) Pane předsedající, zde mohu hladce navázat. Je tragické, že tento kontinent není schopen dosáhnout většiny z toho, o čem hovořila má kolegyně poslankyně paní Lucasová. Kdyby byl schopen, byli bychom v mnohem lepší pozici a mohli se budoucím generacím podívat do očí. To v současné situaci nemůžeme.

Kritika, kterou musím vznést, je, že velká část rozpravy o finanční katastrofě a způsob, jakým se vznikající nebo již reálná klimatická katastrofa odsouvá stranou, mi připomíná německý Bundestag po druhé světové válce. Mnozí poslanci parlamentu a mnozí politici v Bundestagu již neměli žádný zájem na tom, co se stalo do roku 1945. Museli s tím být konfrontováni pomalu. To je výchozí bod: pokud nepřekonáš svou minulost, nepřezkoumáš své vlastní chyby a nepodíváš se do budoucnosti, neexistuje cesta vpřed. EU a zejména političtí představitelé ve finanční krizi dramaticky selhali. Musí z toho vyvodit závěry a nejprve zjistit, co udělali špatně.

  Jean-Paul Gauzès (PPE-DE). – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, v usnesení, které zítra přijme, uvítá Parlament postoje přijaté ohledně ratingových agentur, které mají zvýšit transparentnost a posílit spolupráci mezi vnitrostátními dozorčími orgány.

V tomto ohledu právě dnes Evropa ukázala cestu vpřed. Dnes ráno COREPER přijal kompromis dosažený mezi členskými státy, Komisí a Parlamentem. Parlament tento kompromis na oplátku přijal dnes v poledne naprostou většinou 569 ku 47 hlasům. A tak může předpis navržený Komisí a pozměněný Parlamentem rychle vejít v platnost.

Rád bych zdůraznil, že tento předpis pokládá základy pro evropský dohled v duchu návrhů Larosièrovy zprávy. Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry bude jediným vstupním bodem pro registrování agentur a bude nejprve zastávat roli koordinátora.

Komise se zavázala v několika příštích měsících navrhnout legislativní opatření, které umožní dokončit skutečně evropský systém dohledu.

Než skončím, rád bych zdůraznil, že návrat důvěry, který je skutečným cílem všech přijatých opatření, zjevně závisí na lepších předpisech, zejména pro finanční systém.

Musíme však také brát v úvahu obavy našich spoluobčanů a pozitivně na ně reagovat. Měli bychom jim podávat realistické signály naděje. Pokud nezvýšíme morálku našich spoluobčanů, neobnovíme důvěru spotřebitelů, bez které nebude možná ani hospodářská obnova. Informace poskytované našim spoluobčanům musí být vyvážené a otevřené a nepodporovat poraženecké nálady zatajováním pokroků, úspěchů a praktických důsledků plánů obnovy, přičemž je třeba zohledňovat dobu potřebnou k tomu, aby přinesly účinky.

  Pervenche Berès (PSE). – (FR) Pane předsedající, chtěla jsem říci panu Daulovi, ale on odešel, že je dnes udivující vidět konzervativce, kteří obviňují nás socialisty, že chtějí zvyšovat sociální výdaje, když jejich hlavním argumentem pro odmítání plánů obnovy je, že Evropa má známé automatické stabilizátory. Které to jsou, když ne podpory v nezaměstnanosti, které jsme my hlasitě obhajovali?

Pokud jde o G20, mám jednu hlavní výtku: G20 přejala Barrosovu metodu, která spočívá ve shromáždění existujících plánů a předstírání, že se jedná o plán obnovy. To není plán obnovy. Navíc, podíváme-li se na včerejší údaje OECD, dnešní údaje MMF a zítřejší údaje Komise, jak si někdo může myslet, že to Evropu uspokojí?

Potřebujeme skutečnou evropskou obnovu a jediná metoda, kterou pro ni máte, pane komisaři, je financování evropskou půjčkou. Je na čase, abyste se pustili do práce, i když tento Evropský parlament tu již nebude, aby vás v této úloze podpořil.

A konečně, upozorňuji, že G20 měla podle zprávy, kterou jí zaslala Dominique Strauss-Kahnová v den jejího setkání, vykonat jeden úkol: „Tento systém se nezotaví, dokud nebude vyřešena otázka toxických aktiv.“ Je zjevné, že v tomto ohledu byla G20 neúspěšná. Tento úkol musíme teprve splnit.

Dva postřehy: závěry G20 hodnotí přínosy kola jednání WTO v Dohá na 150 miliard USD. Odkud pochází toto číslo? Jak může být vysvětleno? Vyzýváme vás, pane komisaři, abyste to vysvětlil.

A konečně, pokud jde o dohled, pokud chce Evropa jít správnou cestou, musí naléhavě začít provádět návrhy Larosièrovy skupiny.

  Antolín Sánchez Presedo (PSE). - (ES) Pane předsedající, G20 vyslala cenné poselství: prosperita je nedělitelná a jediná udržitelná obnova je sdílená a souhrnná prosperita.

Nyní je třeba, abychom to uskutečnili. Je třeba pokračovat v tomto směru. Schůze G20 potvrdila společné priority, uskutečnila dohody pro zajištění prostředků Mezinárodnímu měnovému fondu, rozvojovým bankám a pro podporu obchodu. Provedla reformy v globálním finančním řízení, uskutečnila ambiciózní plány ohledně předpisů a dohledu a pokročila v boji proti daňovým rájům.

Bez G20 by situace byla zoufalá a nemoc světové ekonomiky by byla chronická.

Nicméně nejdůležitější věcí, kterou si musíme uvědomit, je, že iniciativa G20 není jedinou událostí, ale spíše procesem. Evropská unie je nejdůležitější, nejjednotnější a nejvyváženější hospodářskou oblastí na světě, a proto musí vést, neboť má velký potenciál a může obohatit globální program poznáním, že nejsme jen uprostřed cyklické krize, ale že ve skutečnosti jsme konfrontováni s krizí, která má hlubší kořeny a která vyžaduje politická opatření ze strany Evropské unie.

  Danutė Budreikaitė (ALDE). – (LT) Jedno z opatření v prohlášení vydaném Mezinárodním měnovým fondem o příležitostech, jak země střední a východní Evropy mohou rychleji uniknout krizi, je zavedení eura. To je navrhováno pro země, které mají měnové výbory. V Litvě zavěsili litas na euro v pevném směnném kurzu na čtyři roky, což je dvakrát déle, než vyžaduje mechanismus měnového výboru. Také bychom měli zkrátit období mechanismu směnných kurzů na jeden rok pro ostatně země mimo eurozónu. Hospodářský pokles v EU a po celém světě vyžaduje nová, urychlená a kreativní rozhodnutí a kompromisy, tím spíše, že za deset let existence eura žádná země eurozóny nesplnila všechna kritéria a požadavky pro eurozónu, takzvaná maastrichtská kritéria.

  Bart Staes (Verts/ALE). – (NL) Rád bych využil této příležitosti a odsoudil trochu pokrytectví v souvislosti se schůzí na vysoké úrovni G20. Tato schůze byla ohlášena jako historická dohoda, jako něco neuvěřitelného, jako krok vpřed, například v boji proti podvodům a daňovým rájům. Byla také sepsána černá, šedá a bílá listina.

Ale pokrytectví Evropské unie tkví ve skutečnosti, že – mám-li jmenovat jen jeden příklad – sotva týden a půl před summitem G20 jsme uzavřeli dohodu o hospodářském partnerství s karibskými zeměmi. Osm ze čtrnácti zemí jsou daňovými ráji, a přesto jsme s nimi podepsali dohodu o volném obchodu, jejímž důsledkem bude zavedení volného obchodu a liberalizace finančních služeb, čehož následkem bude, že toxické úvěry a špinavé peníze mohou volně téci z těchto daňových rájů do Evropské unie.

Proto bych rád využil této příležitosti a vznesl stížnost na pokrytecké pořádání dobré mediální show, summitu G20, který tvrdí, že se vypořádá s daňovými ráji, ale v praxi jde o politiku, která je diametrálně odlišná od toho, co bylo řečeno. To je vše, co jsem chtěl říci.

  Petr Nečas, úřadující předseda Rady. − Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, velmi děkuji za tuto diskusi. Chtěl bych jednoznačně říci, že souhlasím s poslancem Daulem, který označil za klíčový prvek obranu proti protekcionismu. Protekcionismus by byl jakousi pomyslnou rakovinou, která by definitivně zničila naši ekonomiku a obrátila by se proti občanům Evropské unie a vedla by jenom k prohloubení ekonomické krize a k dalšímu propadu životní úrovně. Souhlasím také velmi s tím, když pan poslanec Daul volal po transparentní ekonomice, která je doprovázena účinnou a musím říci rozumnou mírou regulace a samozřejmě posílením globálních finančních institucí.

Pan poslanec Rasmussen a paní poslankyně Starkevičiūtė mluvili o nalévání peněz do ekonomiky. Tady musím zdůraznit, že my nenaléváme peníze do ekonomiky proto, abychom pomohli finančním institucím. Pokud tak činíme, činíme tak proto, abychom pomohli zaměstnanosti, abychom pomohli konkrétním lidem, abychom jim pomohli udržet pracovní místa, protože se asi všichni shodneme v tom, že nejdůstojnější způsob, jak si občané Evropské unie mohou zajistit obživu, je, pokud si ji budou moci zajistit svou prací. Současně ale při těchto krocích, tzn. při finančních stimulech do ekonomiky, nesmíme myslet jenom sami na sebe, ale také na své děti a vnuky, tzn. tento krok nesmí vést k nějakému dramatickému, dlouhodobému ohrožení stability veřejných financí. Naše úsilí se musí koncentrovat na ochranu zaměstnanosti, proto ve spolupráci s Evropskou komisí předsednictví bude pořádat summit o zaměstnanosti, který bude mít jako prioritu především opatření v oblasti zaměstnanosti.

Dovolím si nesouhlasit s paní poslankyní Lucasovou, naprosto nesouhlasím s tím, že summit G20 byla ztracená příležitost, ale musím také vyzvat nás všechny k politickému realismu. Současná ekonomika je nemocná, potřebuje léčit, potřebuje první pomoc, potřebuje dlouhodobou péči, potřebuje určitou míru rekonvalescence. Nemůžeme počítat, že během tří nebo čtyř měsíců se okamžitě dostaví kladné výsledky. I problémy, do kterých v současné době spadla světová, tedy i evropská ekonomika, mají přece hlubší kořeny, měly dlouhodobější charakter a i to léčení bude mít dlouhodobější charakter a je při něm třeba mít trpělivost. Já jsem přesvědčen, že z tohoto pohledu summit G20 představoval pozitivní krok.

Pan poslanec Wurtz kritizoval hloubku dohod o finančním trhu. Souhlasím, že Evropská unie v mnoha ohledech musí jít hlouběji, a jsem přesvědčen, že se to také děje. Nesmíme vzpomínat pouze na kroky, které udělaly hlavy států a vlád, ale také na kroky, které dělají ministři financí a které jsou velmi často shrnuty v přílohách jednotlivých dokumentů. Chtěl bych také zdůraznit, že už tento týden jednala Evropská finanční komise o dalších specifických opatřeních. Ale opět bych chtěl vyzvat k realismu. Během tří nebo čtyř měsíců nelze očekávat nalezení zázračné medicíny. Světová ekonomika je v potížích a i toto léčení bude velmi dlouhodobé. To, co je nezbytné zdůraznit, je, že i v rámci Evropské unie musíme postupovat koordinovaně. Nikdo z nás není izolovaný ostrov, pouze koordinovaná cesta umožní úspěšně zvládnout dopady globální ekonomické krize.

  Olli Rehn, člen Komise. − Pane předsedající, rád bych vám poděkoval za velmi závažnou a konstruktivní rozpravu. Samozřejmě o ní zpravím Komisi, pana předsedu Barrosa a svého kolegu Joaquína Almuniu.

Mám dvě nebo tři poznámky, zaprvé ohledně evropského plánu obnovy. Stejně jako Poul Nyrup Rasmussen i já jsem se samozřejmě dobře seznámil s aktuálním ekonomickým výhledem MMF, který je velmi chmurný. Zároveň je třeba říci, že jsme již přijali velmi zásadní a významná politická rozhodnutí, abychom stimulovali evropskou a světovou ekonomiku. Tím se již obecně podařilo pomoci zastavit finanční zhroucení. Ale samozřejmě je čestné říci, že z reálné ekonomiky budou ještě nějaký čas přicházet špatné zprávy, zejména pokud jde o zvyšování nezaměstnanosti. Proto musíme být velmi ostražití. Musíme neustále hodnotit, jak balíček pro hospodářskou obnovu, fiskální stimul a fiskální reformy fungují a jaké vykazují výsledky. Bude-li to nutné, budeme muset v následujících měsících udělat více – a lépe.

Abych reagoval na několik kolegů, plníme své úkoly v oblasti reformy finančního trhu. Na programu zasedání Komise příští týden například máme velký balíček právních předpisů týkajících se finančních trhů, zejména odměňování členů správních orgánů a doporučení pro politiky odměňování v sektoru finančních služeb. To je velmi důležitá část reforem finančních trhů.

A konečně, přestože reforma finančních předpisů v Evropě i v celém světě je samozřejmě nezbytná, aby byly napraveny systémové chyby finančního kapitalismu, zároveň je důležité, abychom nevylili z vaničky s vodou i dítě, pokud jde o tržní ekonomiku jako takovou. Jinými slovy musíme zachovat jednotný trh – který je motorem prosperity v Evropě – a snažit se o novou dohodu o světovém trhu v souvislosti se Světovou obchodní organizací. Jak řekl pan Daul, potřebujeme více, nikoli méně obchodu. To je zvláště důležité pro rozvojové země, které jsou současnou recesí a zpomalením světového obchodu zasaženy velmi zle.

Vzhledem k mým povinnostem jsem příští měsíc jako náhradník za Louise Michela do této věci také zapojen. Rozvojové země patří mezi země, které touto hospodářskou recesí trpí nejvíce. Proto bychom neměli ztrácet rychlost a brzy dosáhnout ambiciózního uzavření kola jednání z Dohá. V současném hospodářském klimatu velmi výrazně stoupla hodnota uzavření Dohá. Dohá by oživilo světovou ekonomiku a zamezilo rozvinutí protekcionismu. Proto by všechny země G20 měly vidět i mimo své domácí politické pole a ukázat skutečné odhodlání pokračovat bez prodlení, pokud jde o kolo jednání z Dohá. Domnívám se, že je také důležité poznamenat, z hlediska rozvoje, že vůdci na summitu G20 také odsouhlasili balíček pro financování obchodu v hodnotě 250 miliard USD po dva roky, který má podpořit globální obchodní tok a k němuž Evropa významně přispěje.

  Předsedající. – Upozorňuji, že v souladu s článkem 103, odstavec 2 jednacího řádu jsem v závěru této rozpravy obdržel šest návrhů usnesení(1) předložených šesti hlavními skupinami Parlamentu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat v pátek 24. dubna 2009.