Indiċi 
 Preċedenti 
 Li jmiss 
 Test sħiħ 
Proċedura : 2009/2558(RSP)
Ċiklu ta' ħajja waqt sessjoni
Ċikli relatati mad-dokumenti :

Testi mressqa :

RC-B6-0185/2009

Dibattiti :

PV 23/04/2009 - 13
CRE 23/04/2009 - 13

Votazzjonijiet :

PV 24/04/2009 - 7.22
Spjegazzjoni tal-votazzjoni

Testi adottati :

P6_TA(2009)0330

Dibattiti
Il-Ħamis, 23 t'April 2009 - Strasburgu Edizzjoni riveduta

13. Konklużjonijiet tas-Samit tal-G20 (dibattitu)
Vidjow tat-taħditiet
PV
MPphoto
 
 

  Der Präsident . − Als nächster Punkt folgen die Erklärungen des Rates und der Kommission zu den Schlussfolgerungen des G20-Gipfels.

 
  
MPphoto
 

  Petr Nečas, úřadující předseda Rady. − Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, 2. dubna 2009 se v Londýně sešly hlavy států a vlád zemí G20, aby diskutovaly další kroky na cestě k ozdravení světové ekonomiky a prevence budoucích krizí současného rozsahu. Na své schůzce se hlavy států a vlád zavázaly udělat vše, co bude nezbytně nutné, aby došlo k obnovení důvěry, ekonomického růstu a zaměstnanosti, k nápravě finančního systému tak, aby obnovil tok úvěrů, k posílení finanční regulace a obnovení důvěry na trhu, k financování a reformě našich mezinárodních finančních institucí tak, aby účinně pomohly překonat tuto krizi a předejít krizím budoucím. Současně se hlavy států a vlád zavázaly, že v zájmu posílení prosperity budou propagovat globální obchod a investice a odmítnou protekcionismus a že připraví ekonomiku na inkluzivní, ekologicky přívětivé a udržitelné oživení a růst.

EU a její návrhy a postoje sehrály velmi podstatnou roli. V mnoha oblastech, ne-li ve většině, totiž EU a evropští členové G20 byli tahounem, nebo jedním z tahounů, práce v přípravných skupinách a významným způsobem ovlivnili jak šíři dosaženého konsenzu, tak konečnou podobu dohodnutých návrhů. To se týkalo oblasti regulace finančního trhu, dohledu nad ním a celé transparentnosti finančního systému, odmítnutí protekcionismu, tlaku na dokončení Rozvojové agendy z Dauhá, přístupu k ekonomickému oživení včetně důrazu na nutnost zprůchodnit finanční sektor vyčištěním od znehodnocených aktiv i formování základů budoucí udržitelné globální ekonomiky. V neposlední řadě to byl závazek zemí EU o poskytnutí finanční injekce Mezinárodnímu měnovému fondu, který nejen ovlivnil ochotu dalších zemí přijmout podobné závazky, ale především sehrál důležitou, ne-li klíčovou roli, v rozhodnutí, že stabilizace ekonomik, které si nedokáží pomoci samy, nebude vedena cestou hledání ad hoc řešení a bilaterální pomoci, ale že pro ni systematicky využijeme multilaterální instituce, které pro tento účel máme, a že jim v tomto zájmu vedle finančního posílení vrátíme také respekt a autoritu.

Dovolte mi proto, abych se z odstupu podíval na to, co londýnský summit G20 může znamenat pro světovou ekonomiku a specificky také pro Evropskou unii.

Začnu vzpomínkou na rok 1933. V červnu 1933 se v Londýně sešli zástupci 66 zemí, aby se pokusili vytvořit společný plán obnovy světové ekonomiky uprostřed velké hospodářské krize. Londýnská měnová a ekonomická konference, která si dala za cíl oživit globální obchod, stabilizovat ceny a obnovit zlatý standard jako základ měnového systému, byla organizovaná Ligou států a sešla se v podobné globální ekonomické situaci, jakou zažíváme nyní. Během měsíce ale tato konference skončila krachem a následnou ztrátou důvěry, dalším propadem ekonomik a řetězcem devalvací měn s cílem posílit vlastní ekonomiku na úkor ostatních. Evropské země se obrátily do sebe, americká ekonomika dospěla k izolacionismu, který trval mnoho let. Jak se recese měnila v hlubokou depresi, rostla nezaměstnanost a sociální napětí a politické důsledky tenzí vedly až ke 2. světové válce. V týdnech předcházejících londýnskému summitu z roku 2009 bylo obtížné nepřipomínat si analogie s londýnským summitem roku 1933. Naštěstí se zdá, že svět se ze zkušenosti poučil, alespoň prozatím.

Po mnoha měsících zklamaných očekávání a nadějí, nízké důvěry v trhy a prohlubující se recesi bylo téměř politickým imperativem, aby summit G20 skončil úspěchem. Byl to úkol hodný nočních můr s ohledem na to, jak významně se lišila očekávání různých skupin i různých zemí i s ohledem na to, že některá tato očekávání nebyla zcela realistická. Je příliš brzo na to, dámy a pánové, abychom mohli posoudit, jestli setkání hlav států a vlád G20 skončilo úspěchem. Nicméně týdny, které uplynuly od summitu, nás opravňují k opatrnému optimismu, že summit skutečně byl bodem zvratu v této globální recesi a že se může stát i klíčovou historickou událostí v globální ekonomické spolupráci. Má i šanci ustát test času a zapsat se do historie podobně významně, jako brettonwoodská konference z roku 1944, jejíž některé výsledky předurčily podobu globální ekonomické spolupráce na čtvrtstoletí a jiné ji spoluutvářejí i po 60 letech.

Historický význam základů položených na londýnské vrcholné schůzce zemí G20 se ale ukáže teprve tehdy, až všechny závazky z tohoto summitu budou splněny, pokud vůbec splněny budou. Přes tuto nutnou rezervovanost existují čtyři důvody, proč londýnské setkání hlav států a vlád zemí G20 můžeme hodnotit jako úspěšný start k ekonomickému oživení a k nové, udržitelnější podobě globální ekonomiky a globálního ekonomického rozhodování.

Za prvé, vrcholné setkání G20 skutečně posílilo důvěru v ekonomiku a v trhy. Dosud nebylo toto posílení důvěry závratné a je přirozené, že plný návrat důvěry bude potřebovat čas. Nejpodstatnější z hlediska posílení důvěry byl způsob, jakým účastníci vrcholné schůzky G20 vystupovali. Tváří v tvář hlubokému globálnímu propadu udrželi jednotu a dospěli k širokému konsenzu.

Klíčové pro důvěru v současném období nejistoty bylo i to, že účastníci vrcholné schůzky potvrdili některá základní ekonomická paradigmata: jádrem, srdcem našeho plánu na globální oživení musí být pracovní místa, potřeby a zájmy lidí, kteří se nebojí práce, a to na celém světě, nejen v bohatých, ale i v chudých zemích. V srdci našeho plánu na globální ozdravení musí být potřeby a zájmy nejen lidí dnes aktivních, ale i budoucích generací. Oživení nemůže jít na úkor zájmů našich dětí a vnuků.

Jediným spolehlivým základem udržitelné globalizace a rostoucí prosperity je otevřená světová ekonomika postavená na tržních principech, účinné regulaci a silných globálních institucích.

Za druhé, vrcholná schůzka G20 poslala velmi silný signál, zřejmě nejsilnější za posledních 60 let, že svět se v ekonomickém rozhodování o záležitostech globálního dosahu vrací k multilateralismu. V závěrech summitu hlavy států a vlád deklarovaly přesvědčení, že prosperita je nedělitelná a že má-li ekonomický růst být udržitelný, státy jej musí sdílet. Jestli je jedna lekce, kterou si ze současné globální krize můžeme odnést, pak je to poučení, že ve svém ekonomickém údělu jsme všichni spojeni. Jsme na jedné lodi, malé i velké země, otevřené nebo izolované. Propojenost našich ekonomik nám zejména v posledních 10–15 letech přinesla nesmírné výhody v podobě dlouhého období bez rozsáhlých konfliktů, v podobě nebývalé ekonomické prosperity, nejrychlejšího globálního ekonomického růstu v lidské historii, v podobě stovek milionů lidí, kteří dostali šanci dostat se z extrémní chudoby. Přinesla rozšíření trhů pro naše výrobce, nízkou inflaci a nízkou nezaměstnanost. Za žádnou cenu bychom se těchto výhod neměli vzdát. To nevyhnutelně vyžaduje koordinaci naší politiky, v dobrých časech, i ve zlých, a summit zemí G20 toto poznání stvrdil.

Za třetí, hlavy států a vlád dosáhly konsenzu i v těch otázkách, kde ještě před rokem nebo před devíti měsíci byl konsenzus téměř nepředstavitelný. Závazky z Londýna završily tři měsíce intenzivních diskuzí na pracovní úrovni a jsou skutečně průlomové. Pokud budou naplněny a dovedeny do života, jistě budou dobrým základem prevence, abychom se v příštích desetiletích vyhnuli podobně ničivým krizím, jako je ta současná.

Za čtvrté, vrcholná schůzka změnila podobu prostoru pro globální ekonomickou spolupráci, vedla k novému rozdělení sil. Největším nově se probouzejícím ekonomikám se dostalo plného uznání jejich role v globální ekonomice. Rozvinuté země a rychle se rozvíjející ekonomiky také společně uznaly, že stabilita a prosperita chudých zemí a nejzranitelnějších sociálních skupin všude ve světě je ve vlastním zájmu nás všech. Jde o strategicky významnou změnu. Pro Evropu to znamená, že o udržení své pozice v globálním ekonomickém rozhodování bude muset bojovat s novou vizí a s dobře promyšlenou politikou. Jen sama velikost ekonomiky EU a dědictví minulosti k udržení její významné strategické role v globálním ekonomickém rozhodovacím systému nebude do budoucna stačit.

Nicméně z pohledu EU byly výsledky vrcholné schůzky v Londýně nesporným úspěchem. Vrcholná schůzka souhlasila se všemi prioritami, na kterých vrcholní představitelé členských zemí EU se dohodli v závěrech Evropské rady z 19.–20. března 2009. Londýnský summit G20 odmítl protekcionismus, zavázal se k odpovědné a udržitelné ekonomické politice, podpořil multilateralismus a souhlasil se všemi prioritami regulace finančního sektoru, které členské země EU kolektivně považovaly za zásadní. Jak už bylo řečeno, v řadě oblastí byli členové EU klíčovými tahouny jednání v rámci G20, anebo jedním z tahounů. Řada otázek však po Londýnské schůzce vrcholných představitelů zemí G20 zůstává otevřená.

Za prvé, v oblasti finanční regulace a dohledu je i přes nesmírný pokrok v posledních měsících řada otázek ve stadiu polotovarů a práce na nich pokračují. Na úrovni EU ovšem existuje jasná mapa a harmonogram na příští dva měsíce a rozdělení rolí mezi Evropskou komisi, Evropskou centrální banku, Evropskou finanční komisi, ECOFIN a červnovou Evropskou radu. Tento program mimo jiné zahrnuje i okamžitý úkol učinit rezolutné kroky v oblasti účetních standardů, které evropským bankám umožní podnikat ve srovnatelných konkurenčních podmínkách s americkými bankami.

Za druhé, v oblasti globálního obchodu potvrdili vrcholní představitelé zemí G20 v Londýně svůj předchozí závazek ze setkání ve Washingtonu, že nebudou vytvářet nové bariéry obchodu. Vrcholná schůzka G20 také potvrdila závazek dokončit Rozvojovou agendu z Dauhá „s ambiciózním a vyváženým výsledkem“. Tento závazek už však byl rovněž přijat na summitu G20 loni v listopadu, kde se hlavy států a vlád dokonce zavázaly, že dohody Rozvojové agendy z Dauhá bude dosaženo do konce roku 2008. Zůstává proto otázkou, nakolik vážný je tento závazek tentokrát. Nicméně vrcholní představitelé G20 v Londýně nově vyhlásili, že od nynější doby budou Rozvojové agendě z Dauhá věnovat svou osobní pozornost a že zaručí, aby jí také byla věnována politická pozornost na všech nadcházejících mezinárodních setkáních, která budou z tohoto hlediska relevantní. Pro EU musí tlak na dosažení těchto dohod být jednou z klíčových priorit.

Za třetí, účastníci summitu G20 přijali závazek, že na podporu obnovení úvěrových toků, ekonomického růstu a pracovních míst ve světové ekonomice poskytnou 1.1 bilionu USD, a to prostřednictvím Mezinárodního měnového fondu a multilaterálních rozvojových bank. Detaily tohoto závazku je teprve třeba dohodnout a vyjasnit. Uvedený závazek má stadium krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé a ono krátkodobé stadium zahrnuje i 75 miliard EUR přislíbených zeměmi EU Mezinárodnímu měnovému fondu na obnovu stability platebních bilancí zemí v případě, že se taková potřeba akutně objeví. Ani detaily tohoto závazku ještě nejsou rozpracovány a ministři financí našich zemí musí na podobě a mechanismu tohoto závazku pracovat.

Pokud jde o střednědobé a dlouhodobé závazky ohledně posílení multilaterálních institucí, patří sem závazek poskytnout Mezinárodnímu měnovému fondu bezprecedentně velký, mnohostranný úvěr ve výši 500 miliard USD. Vedle toho vrcholná schůzka v Londýně vedla k závazku, že země G20 podpoří novou emisi SDR (zvláštních práv čerpání), tedy vlastní měny MMF, kterou mohou členské země MMF používat k vzájemným platbám. Závazek hovoří o 250 miliardách SDR. Jak mnohostranný úvěr, tak emise SDR bude vyžadovat jak poměrně komplikované technické návrhy, tak souhlas oprávněných orgánů MMF, vyjednávání se zúčastněnými zeměmi a ratifikace dohod národními parlamenty členských zemí. To vše může trvat i několik let, je proto třeba, abychom v očekáváních byli pevní, ale realističtí.

Výše uvedené závazky byly spojeny také s dohodou, že země G20 udělají vše, co je v jejich silách k rychlé implementaci reformy rozhodovací struktury Mezinárodního měnového fondu z dubna 2008, kterou zatím brzdí pomalá ratifikace v národních parlamentech. Země G20 také požádaly Mezinárodní měnový fond, aby uspíšil příští kolo reformy členských podílů a hlasovacích práv tak, aby byla připravena v lednu 2011. Této nadcházející reformě musí země EU věnovat dostatečnou pozornost, protože při ní mnoho členských zemí EU, možná i většina, může ztratit možnost přímé i nepřímé účasti svých národních vyslanců u rozhodování v MMF a přímý přístup k informacím. K reformě navíc dojde v kontextu posilující se role Mezinárodního měnového fondu v globálním ekonomickém rozhodování. Dosud byla tato problematika na okraji pozornosti mnoha členských zemí EU, ale v následujících měsících by neměla jejich hledáčku a pozornosti uniknout.

Za čtvrté, zůstává jedna oblast, kterou bude nutno vážně a důkladně diskutovat a řešit. Tou je globální nerovnováha a otázka celého globálního měnového systému budoucnosti. Tyto otázky nebyly na programu londýnské vrcholné schůzky vědomě a záměrně a tak zůstávají na seznamu oblastí, kde práce je ještě před námi. V tomto kontextu stojí za připomenutí, že to byla právě neschopnost dosáhnout dohody o globálním měnovém pořádku, na které ztroskotal londýnský summit roku 1933. V dnešní době není tato otázka jednodušší než tehdy. EU musí této problematice věnovat odpovídající pozornost, protože její řešení zůstává jednou z důležitých ingrediencí udržitelného ekonomického oživení a prevence devastujících globálních krizí.

Na závěr mi, dámy a pánové, dovolte, abych poděkoval Velké Británii, předsednické zemi G20, za organizaci vrcholné schůzky a především za organizaci celého procesu diskuzí a vyjednávání na pracovní úrovni v týdnech a měsících, které summitu předcházely. Organizátoři odvedli skvělou práci a zaslouží si naše velké uznání, neboť k dosaženému pokroku a k rozsahu dojednaného konsenzu přispěly značným dílem.

Je naděje, že jednání vrcholných představitelů zemí G20 v Londýně zahájí novou a úspěšnou éru globální ekonomické spolupráce. Jsme přesvědčeni, že má nezanedbatelnou šanci. Závěry vrcholné schůzky G20 v Londýně jsou velmi dobrým východiskem pro co nejrychlejší ukončení globální ekonomické krize. Otevřela se také možnost změnit podobu budoucí globální propojené ekonomiky tak, aby byla lépe připravena pro dlouhodobě udržitelnou produkci koordinace ekonomických rozhodnutí. Zbývá rozsáhlá nedokončená agenda a závazky, které bude nutno naplnit. Příští měsíce a roky ukáží, nakolik se londýnský summit zapíše do historie. V každém případě vrcholné jednání zemí G20 posvětilo změnu strategických pozic v globální ekonomice. Pro EU je důležité, aby do tohoto období vstoupila s jasnou a realistickou vizí a s politikou, která evropské ekonomice i v budoucnosti zajistí tu strategickou roli, které se těšila dosud a kterou si 500 milionů obyvatel EU zaslouží.

 
  
  

PRÉSIDENCE DE M. GÉRARD ONESTA
Vice-président

 
  
MPphoto
 

  Pervenche Berès (PSE). - Monsieur le Président, je sais bien qu'on ne peut rien contre le Conseil, mais tout de même, nos travaux ont pris beaucoup de retard.

Nous avons un ordre du jour chargé en discussions importantes. Le Conseil est prévu pour cinq minutes et il parle vingt minutes. Je trouve cela irrespectueux de la représentation parlementaire.

 
  
MPphoto
 

  Le Président. - Vous connaissez notre règlement aussi bien que moi, Madame Berès. Je peux user du marteau pour tous les collègues, je ne peux qu'inviter la Commission et le Conseil à la concision, ce que vous venez de faire de manière remarquable.

Monsieur le Commissaire, je vous en prie. Votre temps n'est pas compté, mais sachez que, face à moi, j'ai un papier qui indique que cinq minutes seraient acceptables.

 
  
MPphoto
 

  Olli Rehn, Member of the Commission. − Mr President, the results of the London G20 Summit are substantial. They provide a clear message of global unity to work together to get the world economy out of the current crisis and back on the path of economic growth and job creation.

The G20 focused on three broad lines of action, and I am here today substituting for my colleague, Joaquín Almunia, who is driving those action lines further in a major IMF meeting today in Washington, and is thus unable to participate in this part-session.

Let me provide you with the Commission’s concise assessment of the outcome, and of subsequent actions concerning these three broad action lines.

First, it is clear that the leaders agreed to do whatever it takes to restore growth, and for the moment the first and foremost priority is to restore the channels for credit flows. In this respect it is necessary to deal with impaired, toxic assets, thus endorsing the principles that the G20 finance ministers adopted in March, which is fully in line with the approach taken by the European Union.

It was also agreed to implement the announced economic stimulus measures without delay, and the EU’s coordinated fiscal stimulus of over 3% – maybe closer to 4% – of GDP is substantial for Europe itself and provides a key contribution to the G20 short-term macroeconomic response to the crisis.

The outcome of the G20 should ensure an adequate balance between short-term fiscal expansion, which is, of course, necessary, and long-term fiscal sustainability, which calls for an orderly withdrawal of the stimulus when the time comes. Here also, the European consensus on the need to protect medium-term fiscal sustainability contributed to the balanced line adopted in London.

Trade protectionism is a potential threat in any global recession. It was therefore important that the G20 confirmed the commitment to keep trade and investment open and to avoid any kind of protectionism.

The second line of action is an ambitious plan to reshape global financial regulation, and it was agreed that, in future, regulations need to apply to every bank, everywhere, at all times. The G20 took a major step towards the global regulatory convergence that Europe has long been calling for.

We succeeded in obtaining the following objectives: improved requirements for bank capital and liquidity buffers, as well as measures to limit the build-up of leverage; regulation of hedge funds and private pools of capital; agreement on better regulation and supervision of credit derivative markets; more ambitious regulation for credit rating agencies; the establishment of global colleges of supervisors for all large cross-border banks; and endorsement of the new principles of the Financial Stability Board on executive pay and bonuses in financial institutions. Decisive action was also agreed on non-cooperative offshore tax havens. Thus, in the future there should be no hiding place in any part of the world for fiscal free riders. We welcome, in particular, the reference to the end of banking secrecy.

We also welcome the recent announcement by several countries to move towards the OECD standards on the exchange of information for tax purposes. Overall, concerning financial regulation, more progress has been made now than over the whole of the last decade.

Thirdly, it was agreed to reform the international financial institutions to ensure strong institutions for the global economy and provide appropriate representation for emerging and developing countries. It was agreed to substantially increase IMF resources, and the EU and its Member States have been steering the process and showing the way in this regard. Some countries have followed the EU and Japan’s lead in pledging resources to the IMF, but more pledges are necessary, in particular from the United States and China.

Next, it is essential that the decisions taken by the G20 are delivered rapidly. We should also keep in mind to build a more balanced world economy and to avoid past mistakes. A fundamental adjustment of the global growth model – I am referring to the huge US budget deficit and the big Chinese trade surplus – may be needed in order for the global economy to return to a sustainable growth path.

The leaders agreed to meet again before the end of this year, probably in September. Effective coordination will be necessary to allow Europe to continue to steer the G20 process, which should be our continuous objective.

To conclude, tackling the current crisis requires both effective and coordinated fiscal stimulus and reform both of financial regulation and the international institutions.

Let us recall that this crisis originated from excesses and greed in the financial markets, especially on Wall Street. For Europe, it is a matter of returning to the basic values of the European model, which requires combining entrepreneurial initiatives, respect for productive work and striving for solidarity. In other words, our common challenge now is to save the European social market economy from the systemic errors of financial capitalism.

 
  
MPphoto
 

  Joseph Daul, au nom du groupe PPE-DE. – Monsieur le Président, Messieurs les Présidents, Monsieur le Président du Conseil, de la Commission, chers collègues, nous souffrons de la première récession mondiale. Cette récession appelle une réponse coordonnée au niveau international. C'est seulement ainsi que, tous, nous pourrons nous en sortir.

L'accord obtenu au sommet du G20 nous aidera à trouver le chemin de la croissance et des emplois. À Londres, les leaders mondiaux ont triplé les fonds alloués au FMI, ont accordé des crédits supplémentaires aux banques de développement et ont réaffirmé leur soutien à un commerce international ouvert. Ce programme, visant à restaurer le crédit, la croissance et les emplois, devrait nous donner le temps nécessaire pour stabiliser les marchés et, surtout, restaurer la confiance dans l'économie mondiale.

Nous devons cependant être vigilants et ne pas être tentés par des solutions de facilité. Le spectre du protectionnisme doit absolument être écarté. Si nous fermions nos frontières au commerce et aux échanges, nous ne ferions que reproduire les erreurs qu'ont faites nos prédécesseurs lors de la crise de 1929.

Aujourd'hui plus que jamais, c'est de plus de commerce dont nous avons besoin, pas de moins de commerce. C'est ainsi que, si nous arrivions à créer avec les États-Unis, notre principal partenaire commercial, une réelle économie transatlantique, sans obstacle, nous créerions déjà 3,5 points de croissance en plus. C'est à cela que nous devons travailler.

Nous devons stimuler la croissance, non seulement pour protéger les emplois, mais aussi et surtout pour en créer de nouveaux. Mes collègues de gauche appellent à davantage de dépenses sociales et à plus de sécurité sociale. Ils veulent soi-disant protéger les emplois en fermant nos économies. Une économie transparente, qui permet à chacun d'exprimer ses talents, est une économie innovante et soutenable. C'est une économie sociale de marché que nous devons avoir.

Nous devons tirer les leçons des erreurs des derniers mois, et l'un des principaux problèmes dans le secteur financier était le manque de régulation financière et de supervision. Or, nous n'arriverons à restaurer la confiance de nos concitoyens dans l'économie que lorsque nous aurons rétabli la confiance dans notre système financier.

Pour cela, nous devons étendre la régulation et la supervision à toutes les institutions financières et à tous les instruments, y compris les hedge funds. Nous devons combattre les paradis fiscaux, supprimer le secret bancaire, accroître la supervision des agences de notation de crédit.

Dans une économie mondialisée, où les marchés ne dorment jamais, notre seule défense est la transparence. Les investisseurs doivent savoir que les mêmes normes et les mêmes standards s'appliquent dans les différentes parties du monde.

Et, enfin, nous avons aussi une responsabilité vis-à-vis des pays en voie de développement. Cette crise ne doit pas, en effet, ruiner tous les efforts que nous avons faits en la matière depuis des années. C'est pourquoi nous devons continuer à faire pression pour que l'OMC s'adapte rapidement au XXIe siècle et aux nouvelles règles.

C'est nécessaire pour aider les nations les plus pauvres du monde à devenir de véritables acteurs dans l'économie mondiale. Grâce à cela, l'économie mondiale pourra croître de 150 millions de dollars par an. Et ce sont les pays en développement qui recevront la grande partie de cet argent.

C'est pour cela que nous soutenons l'engagement du G20 d'allouer 850 milliards de ressources supplémentaires pour soutenir la croissance dans les marchés émergents et les pays en développement.

Chers collègues, nous ne sortirons de la crise économique et financière que par le changement, changement de la gouvernance internationale, changement dans notre attitude de tolérance envers ceux qui ne respectent pas les règles.

 
  
MPphoto
 

  Poul Nyrup Rasmussen, on behalf of the PSE Group. – Mr President, the essential question is, of course, what to do now. What must Europe deliver when the G20 meeting is resumed in September this year?

I have here the very latest prognosis from the IMF. I regret to inform Commissioner Rehn that it states that, even including all we have done, economic development in the euro zone will go down this year by -4.2% in growth and, in Germany alone, the rate will be -5.6%. We have transposed that in our macroeconomic calculations, and I can tell you, colleagues, that this means that, in spring 2010, we will have 27 million unemployed in the European Union. This means in essence that, in two years, unemployment will have increased by 10 million jobs lost in the European Union.

We now need to act quickly, in a coordinated and effective manner, exactly as Olli Rehn said. The conclusion from the G20 in London was that, if there is a need to do more, then we agree to do more. I cannot say anything other than repeat the figure of 27 million unemployed people. Does one need further arguments to do more?

I would propose doing four things in preparation for the September G20: firstly, to prepare a new, coordinated effort to reduce this threat of mass unemployment; secondly, to follow the de Larosière group’s two proposals – to establish a supervisory board and to give more competence to so-called CSR organisations; thirdly, to introduce effective financial regulation, covering hedge funds and private equity; and, fourthly, to prepare Europe to take a role in promoting a new global deal, including for those developing countries which have been hardest hit by this economic crisis.

Please, Commissioner, do not tell me one more time that you have made a financial stimulus of 4%, including automatic stabilisers. Next time it will be 5%, when unemployment increases to 27 million unemployed. Let us be fair and let us create the jobs. We can do it together.

 
  
MPphoto
 

  Margarita Starkevičiūtė, ALDE frakcijos vardu. – Aš norėčiau taip pat pasveikinti susitarimą pasiektą Londone, tačiau ir pabrėžti, kad globali ekonomika reikalauja ir globalaus valdymo. Europos Sąjunga gali atlikti tos lyderės vaidmenį dėl dviejų priežasčių todėl, kad tiek po karo, tiek žlugus posovietinei erdvei per trumpą laiką sugebėjo pertvarkyti savo ekonomikas. Mes turime puikią patirtį, kaip valdyti tokius sudėtingus procesus.

Jie turi remtis struktūrinėmis reformom. Mes turime atidaryti erdvę naujoms iniciatyvoms. Jeigu mes dabar sutelksime dėmesį į technines detales, reguliavimo tobulinimą, kas, aišku, reikalinga, tai prarasime iniciatyvą ir erdvę judėjimui. Judėjimas ir naujos darbo vietos atsiranda tik tada, kai įvyksta struktūrinės permainos. Kokių struktūrinių permainų Europos Sąjunga gali pasiūlyti pasauliui?

Visų pirma modernizuoti valdymą, modernizuoti Europos Sąjungos finansų rinkas, atsiremti į mūsų bendros Europos rinkos stiprumą, neužsidaryti nacionaliniuose savo kampeliuose. Jeigu mes sugebėsime kartu dirbti Europos bendroje rinkoje, tai bus puikus pavyzdys pasauliui, kad nereikia laikytis protekcionizmo, kad būtent atvirumas, bendradarbiavimas, kapitalo judėjimas ir makroekonominiai balansai, paremti bendrais susitarimais, padeda išlaikyti stabilumą ir atkurti ekonomiką. Šita Europos patirtis yra neįkainojama.

Kodėl mes to nedarome, man visada yra sunku suprasti. Galbūt mes labai rūpinamės, kaip gyvens tie hedžinginiai fondai (angl. hedge funds), o per mažai skiriame dėmesio tam, kaip gyvens žmonės.

 
  
MPphoto
 

  Roberts Zīle, UEN grupas vārdā. – Paldies, priekšsēdētāja kungs! Mūsu rezolūcijas projektā par G20 samitu ir minēts, ka, pirmkārt, vairākas Eiropas Savienības valstis ir saņēmušas Starptautiskā Valūtas fonda atbalstu maksājumu bilances problēmu risinājumam un, otrs fakts, ka vairākas eiro zonas valstis, tieši pateicoties eiro, spēja izvairīties no valūtas kursa spiediena šajā situācijā. Taču diemžēl tās jaunās Eiropas Savienības dalībvalstis nevar šo valūtas riska spiedienu mazināt, jo viņas nevar iekļūt eiro zonā. Tai pašā laikā ekonomika tika pārkarsēta vairākās jaunās Eiropas valstīs tieši tāpēc, ka daudzas Eiropas bankas, cīnoties par tirgu šajās valstīs, iepludināja ļoti daudz naudas, un tagad viss valūtas risks ir palicis uz kredītņēmēju pleciem. Tāpēc mans aicinājums būtu — apsvērt, vai īpaši tās jaunās Eiropas dalībvalstis, kuras ir pievienojušās "exchange rate mechanism tool" sistēmai, tur fiksētu kursu, kas ļauj atmaksāt lielu daļu no šiem kredītiem atpakaļ Eiropas bankām, tomēr nenozīmētu, ka būtu jāpalīdz arī šīm valstīm ar eiro ātrāku ieviešanu. Vēl jo vairāk, ka solidaritātei ir ļoti svarīga nozīme arī grūtajos laikos, un mēs īstenībā esam vienā laivā, it īpaši tagad, kad, ja godīgi runā, Māstrihtas kritērijus nespēj izpildīt arī tās valstis, kas jau ir ieviesušas eiro, ar vairāk kā 10 % budžeta deficītu. Tā ka esam vienā laivā, un domāsim līdzīgi! Paldies!

 
  
MPphoto
 

  Caroline Lucas, on behalf of the Verts/ALE Group. – Mr President, the G20 was a massively missed opportunity for tackling both the environmental crisis and the economic crisis at the same time – in other words for introducing what we are calling a ‘Green New Deal’. That meeting should have been the moment for a massive investment in renewable energy and energy efficiency, for example, not just because we have to urgently address the challenge of climate change, but because investment in green technologies is one of the best ways of getting people back to work.

Green energy, for example, is far more jobs-rich than investment in business as usual, yet the package agreed by the G20 will actually lock the world into a high-carbon economy at exactly the time that we should be shifting to a very different low-carbon sustainable economy. Billions of euros were found for the IMF and the World Bank, but for making that vital transition to a green economy there was no serious money on the table, just vague aspirations – just talks about talks.

The communiqué’s words about climate change and the low-carbon economy were relegated to just two paragraphs at the end of the communiqué, with no specific commitments. It is a tragedy that, at the very moment when the economic system and the global environment are on a collision course, this crucial opportunity to change direction and to make sure that we tackle both of those crises and get people back to work was lost.

 
  
MPphoto
 

  Francis Wurtz, au nom du groupe GUE/NGL. – Monsieur le Président, l'évaluation des résultats du G20 que nous venons d'entendre – success story, tournant de la crise, énorme réussite pour l'Union européenne, etc. – pose à mon avis deux questions.

La première porte sur l'analyse de la situation présente du système financier mondial auquel l'Europe, on l'a vu, est étroitement connectée. Soyons clairs, la volonté des dirigeants du G20 d'adresser coûte que coûte au marché, voire au peuple, un message rassurant les a conduits à minimiser grandement l'état des lieux.

En réalité, les prévisions des pertes supposées, mais encore largement cachées, des banques explosent de mois en mois. Le pire à cet égard n'est pas derrière, mais devant nous. On parlait de deux mille milliards de dollars de pertes il y a trois mois, ce qui était déjà astronomique. Désormais, le FMI les chiffre à quatre mille milliards de dollars.´

De son côté, la Commission vient de chiffrer les fonds mobilisés à divers titres par les États membres pour sauver les banques à trois mille milliards d'euros, c'est-à-dire un quart de leur PIB. Voilà le prix de la course folle à l'argent pour le profit et au profit pour l'argent.

Cette sombre réalité souligne l'importance de ma seconde question. Quelle est la substance effective des avancées réalisées au G20 de Londres en matière de réglementation?

Quand on a posé la question à Joseph Stiglitz, chargé, comme vous le savez, par les Nations unies de piloter une commission indépendante d'experts sur la crise financière: "Êtes-vous d'accord avec l'économiste Simon Johnson pour dire que le volet réglementaire du G20 est proche de zéro?", Stiglitz a répondu: "Je suis d'accord".

L'encre de la déclaration de Londres n'était en effet même pas encore sèche que le principal État membre du G20, les États Unis, a fait appel aux fonds spéculatifs confortablement installés dans les paradis fiscaux pour racheter à vil prix les actifs toxiques qui obstruent les bilans des banques américaines. On nage en pleine moralisation du capitalisme.

En vérité, le G20 n'a en rien enrayé la mondialisation libérale. Il a ignoré la question clé de la réorganisation du système monétaire international. Il a promu le FMI sans envisager sa transformation. Il a passé sous silence l'immense enjeu social engendré par cette crise. Il a préconisé des remèdes homéopathiques là où une chirurgie lourde s'impose de toute évidence.

L'Europe, je pense, doit aller très au-delà du G20. La maison brûle. Entendez-vous les cris de colère qui montent de nos sociétés? Ils réclament non des paroles lénifiantes mais des actes forts et concrets, maintenant.

 
  
MPphoto
 

  Jana Bobošíková (NI). – Dámy a pánové, rozhodnutí summitu G 20 nalít pro boj s krizí bilion dolarů do Mezinárodního měnového fondu považuji za kontraproduktivní a škodlivé. A to hned ze tří důvodů. Zaprvé, tento závazek donutí věřitelské země, aby sáhly do devizových rezerv nebo aby se zadlužily.

Zadruhé, tento závazek paradoxně nutí přispět do fondu i ty státy, které Mezinárodní měnový fond svými nekompetentními analýzami trvale poškozuje. Jako příklad uvádím Českou republiku, jejíž občany zde zastupuji. Ačkoliv se prognózy fondu pro mou zemi zcela rozcházejí s realitou, přispějí do něj čeští občané jednou miliardou a čtyřmi sty miliony dolarů.

A zatřetí, MMF bude půjčovat peníze státům za mnohem měkčích pravidel než doposud a nebude tlačit na to, aby podmínkou půjčky byl realistický návrh opatření k řešení ekonomických problémů dlužníka.

Dámy a pánové, jsem přesvědčena, že tak dochází k deformaci mezinárodního úvěrového trhu na úkor daňových poplatníků.

 
  
MPphoto
 

  Othmar Karas (PPE-DE). - Meine Herren Präsidenten, meine Damen und Herren! Der Gipfel war politisch ein Erfolg und sendet eine wichtige Botschaft aus, nämlich: Die Welt rückt zusammen, der politische Wille, gemeinsam globale Antworten auf die Krisen und Herausforderungen zu finden und durchzusetzen, ist vorhanden. Trotzdem möchte ich sehr klar sagen, dass wir die Gipfelinszenierungen nicht übertreiben sollten. Gipfel beschließen nur Absichtserklärungen, Gipfel treffen keine Entscheidungen, Gipfel sind keine Gesetzgeber, Gipfel haben keine Rechtsgrundlage.

Die Europäische Union ist mehrfach gefordert. Wir müssen den Ehrgeiz haben, beim Aufbau einer globalen Finanz- und Wirtschaftsordnung eine Vorreiterrolle einzunehmen. Eine Vorreiterrolle können wir aber nur dann einnehmen, wenn wir europäische Regelungen haben und Modelle anbieten können. Wir sind mit unserem Modell der sozialen Marktwirtschaft, mit der Einlagensicherung, mit der heute beschlossenen Regelung für die Ratingagenturen auf einem guten Weg. Bei den Ergebnissen des Gipfels fehlt mir aber z. B. eine klare Vereinbarung über die Beseitigung der prozyklischen Effekte der bestehenden Regelungen auf europäischer Ebene und global, Stichwort Basel II.

Wir haben noch viel zu tun: Hedgefonds, Managergehälter, Bankenrichtlinie, europäische Aufsicht – um nur einige zu nennen. Wir sind durch die Kommission Sprecher des Kontinents. Trotzdem sind auch die Nationalstaaten repräsentiert. Gemeinschaftsinteressen stehen neben Nationalstaatsinteressen auf der Weltbühne. Das kann eine Chance sein, aber auch eine Schwäche. Daher ist die Koordination besonders wichtig. Wenn unsere Vertreter nicht an einem Strang ziehen, sind wir auf der globalen Bühne geschwächt.

Mein letzter Punkt: Die rechtliche Umsetzung der politischen Absichtserklärungen, die Durchsetzung dieser und die Koordination der globalen, zeitlichen und inhaltlichen Umsetzung entscheiden über den Erfolg. Der Gipfel allein gibt einen Weg vor. Er ist noch nicht das Ergebnis.

 
  
MPphoto
 

  Elisa Ferreira (PSE). - Senhor Presidente, o G20 foi importante sobretudo porque criou um espaço de diálogo multilateral e permitiu perceber-se que sem esse multilateralismo não se pode resolver a crise. Mas ele é um ponto de partida, não é um ponto de chegada, e o papel da União Europeia tem de ser reforçado, tem de ser claro e tem de ser mobilizador. Neste momento não temos a indicação de que isso esteja a acontecer.

Temos um guião importantíssimo, que é o relatório de Larosière, mas a Comissão tem sido lenta a implementar, tem sido lenta a reagir. Veja-se a reacção face aos hedge funds, por exemplo. E, entretanto, a economia real na Europa não está ainda a dar sinais de relançamento, e a política que foi seguida de esperar para ver significa esperar por números piores, por uma situação que a cada dia se agrava. Vejam-se as últimas estimativas do Fundo Monetário Internacional e da OCDE: 27 milhões de pessoas desempregadas. Esse é um enorme problema.

A Comissão deve explicações também a este Parlamento sobre o que é que pretende fazer, o que é que efectivamente está no terreno da sua iniciativa e qual é o estado concreto da política de coordenação das iniciativas dos Estados-Membros. Mas é preciso não esperarmos mais. A vontade política de agir tem de existir já.

 
  
MPphoto
 

  Rebecca Harms (Verts/ALE). - Herr Präsident, meine Damen und Herren! G20 ist ja eigentlich die richtige Entwicklung. G8 muss beizeiten von G20 abgelöst werden. Dann hätten wir schon einen Gipfel weniger. Die Europäer haben doch versagt. Die Europäische Union mit 27 Mitgliedstaaten ist doch eigentlich der richtige Raum, in dem man eine neue Finanzmarktordnung organisieren kann.

Bisher haben wir dazu weitgehend Worte, aber keine klaren Beschlüsse: Austrocknung der Steueroasen, Kontrolle der Hedgefonds, Ende der betrügerischen Finanzmarktprodukte. Darüber ist viel geredet worden. Wären die Europäer mit einer Beschlusslage nach London gegangen, wer hätte da eigentlich noch widerstehen können? Ich finde –wie meine Kollegin Frau Lucas das gesagt hat –, es ist zum Verzweifeln, dass der Gipfel in London die Klimakrise und die Energieversorgungssicherheitskrise einfach vertagt hat. Damit richtet man nicht nur großen Schaden für das Klima und die Energieversorgungssicherheit an, sondern verspielt auch die Chance auf Tausende von neuen Jobs.

 
  
MPphoto
 

  Hans-Peter Martin (NI). - Herr Präsident! Ich kann da nahtlos anschließen. Es ist eine Tragik, dass das, was Frau Kollegin Lucas gesagt hat, nicht auf diesem Kontinent mehrheitsfähig ist. Wäre es das, stünden wir wesentlich besser da und könnten auch nachfolgenden Generationen ins Gesicht schauen. So aber können wir das nicht.

Ich muss Ihnen den Vorhalt machen, dass mich vieles in der Debatte um die Finanzkatastrophe und das Wegdrängen der heraufziehenden oder der schon real existierenden Klimakatastrophe an die Zeit nach dem Zweiten Weltkrieg im deutschen Bundestag erinnert. Da sind auch viele Abgeordnete und viele Politiker gesessen, die nicht mehr wissen wollten, was bis 1945 war. Erst langsam musste man sie damit konfrontieren. Das ist aber der Ansatzpunkt: ohne Vergangenheitsbewältigung, Einsehen der eigenen Fehler und in die Zukunft schauen, kann es kein Vorwärts geben. Die EU und vor allem die politischen Handlungsträger haben in der Finanzkrise dramatisch versagt. Sie müssen daraus die Konsequenzen ziehen und erst mal lernen, was sie damals falsch gemacht haben.

 
  
MPphoto
 

  Jean-Paul Gauzès (PPE-DE). - Monsieur le Président, mes chers collègues, dans la résolution qu'il votera demain, le Parlement se félicitera des prises de position relatives aux agences de notation de crédit, qui visent à augmenter la transparence et à renforcer la coopération entre les autorités nationales de supervision.

À cet égard, aujourd'hui même, l'Europe a montré le chemin. Ce matin, le COREPER a adopté le compromis intervenu entre les États membres, la Commission exécutive et le Parlement. Ce midi, le Parlement a, à son tour, adopté le compromis par une écrasante majorité de 569 voix contre 47. Ainsi, le règlement proposé par la Commission et amendé par le Parlement pourra entrer en vigueur rapidement.

Je voudrais souligner que ce règlement jette les bases d'une supervision européenne dans l'esprit des propositions du rapport de Larosière. Le CESR sera le point d'entrée unique pour l'enregistrement des agences et il jouera dans un premier temps un rôle de coordinateur.

La Commission s'est engagée à proposer dans les prochains mois une initiative législative qui permettra de parfaire une véritable supervision européenne.

Avant de conclure, je voudrais souligner que le retour de la confiance, qui est l'objectif même de toutes les mesures qui sont prises, passe bien évidemment par une meilleure régulation, notamment du système financier.

Mais nous devons également prendre en compte les craintes de nos concitoyens et y répondre positivement. Il convient de leur adresser des messages réalistes d'espoir. Sans l'amélioration du moral de nos concitoyens, nous ne retrouverons pas la confiance des consommateurs, sans laquelle la relance de l'économie ne sera pas possible. Il convient que l'information à destination de nos concitoyens soit équilibrée et honnête et ne privilégie pas le défaitisme en occultant les progrès, les réussites et les conséquences concrètes des plans de relance, en tenant compte des délais nécessaires pour qu'ils produisent leurs effets.

 
  
MPphoto
 

  Pervenche Berès (PSE). - Monsieur le Président, je voulais dire au président Daul, mais il nous a quittés, que c'est quand même étonnant de voir les conservateurs, aujourd'hui, nous accuser nous, socialistes, de vouloir augmenter les dépenses sociales alors que leur principal argument pour refuser des plans de relance, c'est de dire qu'en Europe, nous avons les fameux stabilisateurs automatiques. Qu'est-ce que c'est, sinon les allocations de chômage, que nous avons défendues à cor et à cri.

Sur le G20, je ferai une critique principale: ils ont adopté la méthode Barroso, qui consiste à additionner les plans qui existent et à considérer que c'est un plan de relance. Cela n'est pas un plan de relance. Et, lorsque l'on regarde les chiffres de l'OCDE hier, du FMI aujourd'hui, de la Commission demain, comment s'imaginer que l'Europe puisse en rester là?

Nous avons besoin d'une vraie relance européenne et, pour cela, vous n'avez pas d'autre moyen, Monsieur le Commissaire, que de la financer par un emprunt européen. Il est temps que vous vous mettiez au travail, même si ce Parlement européen ne sera plus là pour vous accompagner dans cette tâche.

Enfin, je constate que le G20 avait une tâche à exécuter, un message qui lui avait été lancé par Dominique Strauss-Kahn à la veille de ses travaux: "Le système ne repartira pas tant que la question des produits toxiques n'aura pas été résolue". Manifestement, là-dessus, le G20 était incompétent. Il nous reste tout le travail à faire.

Deux points: les conclusions du G20 évaluent à 150 milliards de dollars les bénéfices du cycle de Doha. D'où vient ce chiffre? Comment peut-on le justifier? Nous vous demandons, Monsieur le Commissaire, des explications.

Enfin, sur la supervision, si l'Europe veut prendre le bon chemin, elle doit d'urgence mettre en œuvre les propositions du groupe de Larosière.

 
  
MPphoto
 

  Antolín Sánchez Presedo (PSE). - Señor Presidente, el G-20 ha dejado un mensaje valioso: la prosperidad es indivisible y sólo una recuperación compartida e inclusiva es sostenible.

Ahora, de lo que se trata es de hacerlo eficaz. Hay que continuar en su misma línea. El G-20 ha reafirmado prioridades comunes, ha adoptado acuerdos para proporcionar recursos al Fondo Monetario Internacional, a los bancos de desarrollo y para la promoción del comercio, ha realizado reformas para la gobernanza financiera global, ha realizado propuestas ambiciosas en regulación y supervisión, y ha avanzado en la lucha contra los paraísos fiscales.

Sin el G-20 la situación sería desesperada y las enfermedades podrían llegar a ser crónicas.

Pero lo más importante es que la iniciativa del G-20 no es un evento sino un proceso. Y la Unión Europea es el espacio económico más integrado, importante y equilibrado del mundo y, por lo tanto, debe marcar la pauta porque tiene un gran potencial y puede enriquecer la agenda global, con la consideración de que no estamos solamente ante una crisis coyuntural, sino ante una crisis con causas más profundas que necesita de la iniciativa política de la Unión Europea.

 
  
MPphoto
 

  Danutė Budreikaitė (ALDE). - Tarptautinio valiutos fondo paskelbtoje pažymoje apie galimybes ES Vidurio ir Rytų Europos šalims greičiau išeiti iš krizės nurodoma viena iš priemonių – euro įvedimas. Tai siūloma šalims, kurios turi valiutų valdybas. Lietuva faktiškai litą yra susiejusi su euru nekintamu kursu jau ketverius metus, tai dvigubai ilgesnis laikas, nei reikalaujama valiutų valdybos mechanizme. Reiktų taip pat ir valiutų kursų mechanizmo laiką sutrumpinti iki vienerių metų kitoms, ne euro zonos šalims. Ekonomikos smukimas ES ir visame pasaulyje reikalauja neeilinių, skubių, kūrybiškų sprendimų bei kompromisų, tuo labiau kad per dešimt euro egzistavimo metų nei viena euro zonos šalis neįgyvendino visų euro zonos reikalavimų kriterijų, Mastrichto kriterijų.

 
  
MPphoto
 

  Bart Staes (Verts/ALE). - Ik wil van de gelegenheid gebruikmaken om toch ook een stukje hypocrisie met betrekking tot de G20-top aan de kaak te stellen. Deze top werd aangekondigd als een historisch akkoord, als iets ongelooflijks, als een stap vooruit, bijvoorbeeld in de strijd tegen fiscale fraude en belastingparadijzen. Er is tevens een zwarte, een grijze en een witte lijst gemaakt.

Maar de hypocrisie van de Europese Unie bestaat erin dat wij - om maar één voorbeeld te geven - nauwelijks anderhalve week voor de G20-top een economische partnerschapsovereenkomst met Caraïbische landen hebben gesloten. Acht

van die veertien landen zijn belastingparadijzen. Toch sluiten wij met dat soort landen een vrijhandelsovereenkomst waarmee ervoor wordt gezorgd dat vrijhandel en liberalisering van de financiële diensten tot stand komen hetgeen tot gevolg zal hebben dat de rommelkredieten en het zwarte geld vrijuit vanuit dat soort belastingparadijzen naar de Europese Unie kunnen vloeien.

Ik wil hier dus de hypocrisie aanklagen van enerzijds een mooie mediashow, de G20-top, die beweert de belastingparadijzen te zullen aanpakken, en in de praktijk een beleid dat totaal in tegenspraak is met hetgeen gezegd wordt. Dit wilde ik nog gezegd hebben.

 
  
MPphoto
 

  Petr Nečas, úřadující předseda Rady. − Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,velmi děkuji za tuto diskuzi. Chtěl bych jednoznačně říci, že souhlasím s poslancem Daulem, který označil za klíčový prvek obranu proti protekcionizmu. Protekcionizmus by byl jakousi pomyslnou rakovinou, která by definitivně zničila naši ekonomiku a obrátila by se proti občanům Evropské unie a vedla by jenom k prohloubení ekonomické krize a k dalšímu propadu životní úrovně. Souhlasím také velmi s tím, když pan poslanec Daul volal po transparentní ekonomice, která je doprovázena účinnou a musím říci rozumnou mírou regulace a samozřejmě posílením globálních finančních institucí.

Pan poslanec Rasmussen a paní poslankyně Starkevičiūtė mluvili o nalévání peněz do ekonomiky. Tady musím zdůraznit, že my nenaléváme peníze do ekonomiky proto, abychom pomohli finančním institucím. Pokud tak činíme, činíme tak proto, abychom pomohli zaměstnanosti, abychom pomohli konkrétním lidem, abychom jim pomohli udržet pracovní místa, protože se asi všichni shodneme v tom, že nejdůstojnější způsob, jak si občané Evropské unie mohou zajistit obživu, je, pokud si ji budou moci zajistit svou prací. Současně ale při těchto krocích, tzn. při finančních stimulech do ekonomiky, nesmíme myslet jenom sami na sebe, ale také na své děti a vnuky, tzn. tento krok nesmí vést k nějakému dramatickému, dlouhodobému ohrožení stability veřejných financí. Naše úsilí se musí koncentrovat na ochranu zaměstnanosti, proto ve spolupráci s Evropskou komisí předsednictví bude pořádat summit o zaměstnanosti, který bude mít jako prioritu především opatření v oblasti zaměstnanosti.

Dovolím si nesouhlasit s paní poslankyní Lucas, naprosto nesouhlasím s tím, že summit G20 byla ztracená příležitost, ale musím také vyzvat nás všechny k politickému realizmu. Současná ekonomika je nemocná, potřebuje léčit, potřebuje první pomoc, potřebuje dlouhodobou péči, potřebuje určitou míru rekonvalescence. Nemůžeme počítat, že během tří nebo čtyř měsíců se okamžitě dostaví kladné výsledky. I problémy, do kterých v současné době spadla světová, tedy i evropská ekonomika, mají přece hlubší kořeny, měly dlouhodobější charakter a i to léčení bude mít dlouhodobější charakter a je při něm třeba mít trpělivost. Já jsem přesvědčen, že z tohoto pohledu summit G20 představoval pozitivní krok.

Pan poslanec Wurtz kritizoval hloubku dohod o finančním trhu. Souhlasím, že Evropská unie v mnoha ohledech musí jít hlouběji, a jsem přesvědčen, že se to také děje. Nesmíme vzpomínat pouze na kroky, které udělaly hlavy států a vlád, ale také na kroky, které dělají ministři financí a které jsou velmi často shrnuty v přílohách jednotlivých dokumentů. Chtěl bych také zdůraznit, že už tento týden jednala Evropská finanční komise o dalších specifických opatřeních. Ale opět bych chtěl vyzvat k realizmu. Během tří nebo čtyř měsíců nelze očekávat nalezení zázračné medicíny. Světová ekonomika je v potížích a i toto léčení bude velmi dlouhodobé. To, co je nezbytné zdůraznit, je, že i v rámci Evropské unie musíme postupovat koordinovaně. Nikdo z nás není izolovaný ostrov, pouze koordinovaná cesta umožní úspěšně zvládnou dopady globální ekonomické krize.

 
  
MPphoto
 

  Olli Rehn, Member of the Commission. − Mr President, I would like to thank you for a very serious and constructive debate. I will of course report this to the Commission, President Barroso and my colleague, Joaquín Almunia.

I have two or three comments, firstly on the European economic recovery plan. Like Poul Nyrup Rasmussen, I have of course taken careful note of the latest IMF economic outlook, which is indeed a very gloomy read. At the same time, it is essential to note that we have already taken very substantial and significant policy decisions to stimulate the European economy and the world economy. This has already, by and large, helped to stop the financial meltdown. But of course it is only honest to say that there will still be bad news coming from the real economy for some time, especially as regards increasing unemployment. Therefore we have to be very alert and vigilant. We have to constantly assess how the economic recovery package, the fiscal stimulus and the financial reforms are working and producing results. If necessary, we will have to do more – and better – in the course of the coming months.

We are doing our homework on the financial market reform, as a response to several colleagues. On the Commission agenda next week, for instance, we have a major package of legislation concerning the financial markets, especially the Director’s remuneration, and a recommendation on the remuneration policies in the financial services sector. This is a very important part of the reforms of the financial markets.

Finally, while the reform of the financial regulation in Europe, and in the world globally, is indeed necessary in order to correct the system errors of financial capitalism, at the same time it is important that we do not throw the baby out with the bathwater as regards the market economy as such. In other words, we have to preserve the single market – which has been the engine of welfare in Europe – and we have to work for a new world trade deal in the context of the World Trade Organisation. As Mr Daul said, we need more, not less, trade. This is especially important for developing countries, which are very badly hurt because of the current recession and the slowing-down of world trade.

As replacement for Louis Michel next month, I am also involved in this because of my portfolio responsibilities. Indeed, the developing countries are among those which are suffering most from this economic recession. Therefore we should not lose momentum on rapidly reaching an ambitious conclusion of the Doha Development Round. In the current economic climate the value of concluding Doha has gone up very substantially. Doha would boost the world economy and prevent protectionism from picking up. Therefore all G20 countries should look beyond their domestic political garden and show a real commitment to moving ahead without delay as regards the Doha Development Round. I think it is also important to note, from the point of view of development, that leaders in the G20 also agreed on a trade finance package worth USD 250 billion over two years to support global trade flows, to which Europe will contribute substantially.

 
  
MPphoto
 

  Le Président. - Je signale qu'en conclusion de ce débat, j'ai reçu, conformément à l'article 103, paragraphe 2, du règlement six propositions de résolution(1)déposées par les six principaux groupes de cette assemblée.

Le débat est clos.

Le vote aura lieu vendredi 24 avril 2009.

 
  

(1)Voir PV

Aġġornata l-aħħar: 8 ta' Mejju 2009Avviż legali