Předsedající. – Dalším bodem programu je společná rozprava o následujících zprávách:

– zpráva (A6-0280/2009), kterou předkládá paní Dührkop Dührkopová jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí č. 573/2007/ES o zřízení Evropského uprchlického fondu na období 2008 až 2013, pokud jde o zrušení financování některých akcí Společenství a o změnu limitu jejich financování (KOM(2009)0067 – C6-0070/2009 – 2009/0026(COD)),

– zpráva (A6-0285/2009), kterou předkládá pan Masip Hidalgo jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl ve členských státech (přepracované znění) (KOM(2008)0815 – C6-0477/2008 – 2008/0244(COD)),

– zpráva (A6-0284/2009), kterou předkládá paní Hennis-Plasschaertová jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění) (KOM(2008)0820 – C6-0474/2008 – 2008/0243(COD)),

– zpráva (A6-0283/2009), kterou předkládá pan Popa jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, o zřízení systému „EURODAC“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování nařízení (ES) č. […/…] [kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států] (přepracované znění) (KOM(2008)0825 – C6-0475/2008 – 2008/0242(COD)), a

– zpráva (A6-0279/2009), kterou předkládá paní Lambertová jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (KOM(2009)0066 – C6-0071/2009 – 2009/0027(COD)).

  Bárbara Dührkop Dührkop, zpravodajka. − (ES) Paní předsedající, mám čest zahájit tuto společnou rozpravu, jejímž tématem je pět významných zpráv o založení společné evropské azylové politiky.

Má zpráva se omezuje na úpravy Evropského uprchlického fondu, ERF, s cílem přerozdělit finanční prostředky a zřídit Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, který bude mít postavení regulační agentury. Jednou z povinností agentury bude podpora a propagace praktické spolupráce mezi členskými státy s cílem nabídnout asistenci při uplatňování společného evropského azylového systému.

Některé úkoly, které v současnosti spadají pod Evropský uprchlický fond a jsou jím financovány, bude nyní vykonávat Úřad – to se týká například propagace osvědčených postupů, tlumočnických a překladatelských služeb a podpory vývoje a využívání společných statistik, s cílem dosáhnout transparentnosti a řádné správy zdrojů – některé z finančních prostředků ERF bude tedy nutné předat Úřadu.

Stávající pravidla stanoví, že 10 % finančních prostředků fondu je přidělováno na tyto úkoly. Komise navrhuje, aby byl snížen podíl financování na 4 % a aby se vyváženost prostředků přesunula na nový Úřad. Tím způsobem budou sníženy finanční prostředky vyčleněné pro Fond na období 2008–2013 z částky 628 na 614 milionů EUR. Souhlasíme s Komisí, že tyto částky budou stačit v první fázi fondu do roku 2013, na nějž je plánován přezkum.

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci mi svěřil milou úlohu obhájit prospěšnost zřízení tohoto Úřadu. Návrh byl jednohlasně přijat ve dvou následujících výborech: ve Výboru pro občanské svobody a v Rozpočtovém výboru. Jsme si vědomi toho, že Parlament váhavě přijímá zřizování nových agentur, neboť jako rozpočtová autorita má hlavní zájem na řádném a smysluplném spravování přidělených finančních prostředků, v tomto případě na zajištění spolupráce mezi členskými státy v oblasti azylové politiky.

Víme, že míra přijatých žádostí o azyl se v různých členských státech značně liší, což je příčinou řady problémů v řízení ze strany hostitelského členského státu. Platí to především pro státy na jižních hranicích Evropské unie, jež jsou pravidelně zahlcovány vysokými počty osob, které náhle přichází k jejich hranicím, a je třeba brát ohled i na skutečnost, že tyto státy musí mezi všemi těmito lidmi rozpoznat osoby, které potřebují ochranu.

Nabídnou-li členské státy podporu při znovuzačleňování a interních dobrovolných přesunech žadatelů o azyl, je to nejlepší důkaz a výraz solidarity, který by členské státy měly projevit. To by měl být hlavní cíl zřízení tohoto Úřadu.

Paní předsedající, to je závěr mého příspěvku na téma, o němž nyní jednáme, a stejně jako vy bych chtěla své poslední minuty věnovat několika slovům na rozloučenou.

Toto je můj poslední projev na plenárním zasedání. Stejně jako vy, paní předsedající, bych i já chtěla poděkovat všem poslancům této sněmovny, kolegům z mé skupiny, předsedovi Výboru pro občanské svobody a svým kolegům z výboru za spolupráci, která nám byla v uplynulých letech společným potěšením. Vedli jsme spolu řadu diskusí a ne pokaždé jsme se na všem shodli, avšak domnívám se, že nakonec jsme vždy odvedli dobrou práci, kterou jsme poté přednášeli na plenárním zasedání tohoto Parlamentu.

Paní předsedající, když jsem sem před 22 lety přišla poprvé, mělo Evropské hospodářské společenství dvanáct členských států. S potěšením nyní opouštím Evropskou unii, která má již 27 členských států. Je to skutečně výsada, nacházet se přímo u zdroje evropské integrace. Byla to jedinečná a nádherná zkušenost. Paní předsedající, dle mého názoru je jedním z našich největších úspěchů dosažení „nikdy více“, což je zásada, která stála u zrodu evropského sjednocení; domnívám se, že k tomu si můžeme vzájemně poblahopřát.

Při svém odchodu mám velkou radost, že jsem měla příležitost zažít tyto události, a nyní vás žádám o pochopení, neboť se další debaty nebudu účastnit. Vracím se do Baskicka, kde nyní dochází k historickým událostem – po 30 letech existence baskické národní vlády budeme mít socialistického premiéra, jímž se stane Patxi López, a já bych chtěla být zítra za svoji politickou stranu přítomna převzetí jeho úřadu.

Velmi děkuji a naposledy na shledanou.

(Potlesk)

  Antonio Masip Hidalgo, zpravodaj. − (ES) Paní předsedající, Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci navštívil střediska pro přistěhovalce v různých částech Evropy – paní předsedající, vy jste se těchto návštěv se zvláštním nasazením rovněž účastnila – a byl svědkem velmi rozdílných podmínek a nepřijatelných situací, které je třeba napravit.

Žadatele o azyl však nelze porovnávat s ilegálními přistěhovalci. Žadatelé o azyl prchají před pronásledováním; nelákají je ekonomické podmínky, ale jsou vyháněni režimy, které odmítají svobodu. My, Španělé, si to velmi dobře uvědomujeme, neboť řadu z nás jako republikánské emigranty přijaly země jako Mexiko, Francie a další.

Při rozpravách o směrnici o navracení bylo naprosto jednoznačně stanoveno, že tento právní předpis se v budoucnosti nebude vztahovat na legislativu platnou pro přijímání žadatelů o azyl; kolegové z Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropští demokraté se vyjádřili stejně. Domnívám se, že je nezbytné, aby žadatelé o azyl obdrželi informace v jazyce, kterému rozumí. Stanovíme-li, že informace mají být žadateli o azyl poskytnuty v jazyce, kterému rozumí, nebo lze předpokládat, že mu rozumí, snížíme tím stávající požadavky, což nelze z hlediska práva nebo uplatnění lidských práv přijmout. Právo být řádně informován je zásadní, neboť je základem pro všechna ostatní práva.

Zabýval jsem se finančními náklady mého návrhu na materiální pomoc. Ve svém návrhu žádám, aby pomoc žadatelům o azyl zaručovala odpovídající životní úroveň, stravu a ochranu jejich fyzického i psychického zdraví. Pokud bychom žádali méně, dle mého názoru bychom tím urazili důstojnost žadatelů o azyl.

Můj návrh objasňuje druhou příčinu vedoucí k zadržení (čl. 8 odst. 2 písm. b)) a začleňuje ji do rámce předběžného rozhovoru v souladu s pokyny Úřadu vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky. Rovněž v čl. 9 odst. 5 pododst. 1 navrhuji, aby právní orgány ex offo přezkoumaly zadržení v případě, že dojde ke změně okolností nebo se objeví nové informace, na základě žádosti žadatele o azyl, nebo, jak jsem již uvedl, automaticky, pokud o to sám žadatel nepožádá.

Ústní pozměňovací návrh 2 a kompromisní pozměňovací návrh 5, které byly přijaty ve výboru, se zabývají tématem zajištění právní pomoci pouze v případě nutnosti, bezplatně, na žádost žadatele o azyl. Žádám o dílčí hlasování o těchto dvou bodech, abychom se vrátili k právní pomoci, která se, jak se domnívám, více blíží podmínce bezplatnosti.

Závěrem, omezíme-li původní návrhy na sociální dávky pro přistěhovalce, čehož ostatní skupiny dosáhly při hlasování ve výborech, potom považuji za nezbytné, přestože nyní procházíme obdobím krize, zajistit přistěhovalcům skutečný přístup na trh práce. Tím způsobem žadatelé o azyl získají nezávislost, začlení se do hostitelské společnosti a sníží sociální výdaje, které jsou jim přidělovány. Rovněž bych chtěl vyjádřit své vřelé díky panu Barrotovi a Komisi za veškeré úsilí, které vynaložili v průběhu přípravy této směrnice.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Edward McMILLAN-SCOTT
Místopředseda

  Jeanine Hennis-Plasschaert, zpravodajka. − (NL) Pane předsedající, dovolte mi nejdříve několik obecných poznámek. Za posledních několik let jsem byla intenzivně zapojena do přípravy azylové a přistěhovalecké politiky jménem své skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu. Jsem si jista, že v podstatě každý chápe užitečnost a nezbytnost této politiky. Konec konců, Evropa, které nemá vnitřní hranice, si žádá o společný přístup v této oblasti. S vědomím toho bych chtěla poukázat na skutečnost, že standardy, na nichž jsme se shodli, a výsledky, jichž jsme doposud dosáhli, ostře kontrastují s ambicemi programu z Tampere, haagského programu a nyní s francouzským paktem o imigraci a azylu.

Problém spočívá v tom, že kdykoli má Rada přijmout konkrétní rozhodnutí, nejvyšší společný jmenovatel se rázem stane nejnižším, a tudíž nedojde ke kýžené harmonizaci. Kromě toho, jakmile dojde na provedení do vnitrostátní legislativy, řada členských států nedodrží dohody, které jsme stanovili, co se týče časového plánu i přesnosti.

V praxi tento přístup vedl k nesmírným rozdílům mezi členskými státy. Nejenže je příčinou zmatků, ale rovněž nahrává těm, kteří systém zneužívají. Zdá se, že Rada zcela nebo částečně neporozuměla skutečnosti, že zlepšení kvality a zajištění větší soudržnosti a solidarity není pouze v zájmu žadatelů o azyl, ale i ve prospěch samotných členských států.

Co se týče mé zprávy, chtěla bych říci následující: stávající dublinské nařízení je výsledkem křehkých politických kompromisů, jichž bylo dosaženo v Radě. Z toho plyne povaha textu, který obsahuje příliš mnoho nejednoznačných částí a mezer. Z celého srdce podporuji snahu Komise o vytvoření jednotného a účinného dublinského systému.

Dle mého názoru je článek 31 nejdůležitějším politickým prvkem navrhovaného přepracovaného znění. Jak jsem již víceméně uvedla, největší překážkou dosažení společné azylové a přistěhovalecké politiky je z mého pohledu nedostatek soudržnosti a solidarity ze strany Rady. Z toho hlediska velmi dobře rozumím ustanovením článku 31 návrhu Komise.

Nicméně zůstává skutečností, že dublinský systém nebyl vytvořen jako nástroj zaměřený na sdílení zátěží. Dalším zcela zjevným faktem je, že dublinský systém nevznikl sám o sobě jako reakce na zvláštní tlak v oblasti azylové politiky nebo přílišné zatížení některých členských států. Proto se obávám, že návrh Komise přes svůj dobrý záměr nedosáhne větší soudržnosti a solidarity mezi členskými státy.

Také mi dovolte poukázat na to, že členským státům, které jsou kvůli své demografické situaci nebo zeměpisné poloze nyní vystaveny přílišné zátěži, tento návrh nepomůže vůbec nebo pomůže pouze v nedostatečné míře. Znamená to, že tématem solidarity je třeba se zabývat v širším kontextu.

Za několik uplynulých let se jednoznačně ukázalo, že členské státy reagují nejlépe na metodu cukru a biče. Pro mě to znamená, že nastal čas, že již je nejvyšší čas, abychom dosáhli průlomu, neboť solidaritu mezi členskými státy je třeba prosadit jakýmkoli způsobem.

Vím, že některé členské státy na návrhy Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci zareagovaly, mírně řečeno, spíše negativně. Rovněž jsem si vědoma toho, že se pohybuji po tenkém ledě, vzhledem k právu Komise na iniciativu. Ať už je to jakkoli, musím upřímně říci, že již mám dost pěkných slov na toto téma.

Zajisté i Stockholmský program nadcházejícího švédského předsednictví bude s největší pravděpodobností oplývat uhlazeně formulovanými ustanoveními, avšak, mohu-li k tomu něco říci, vážený pane úřadující předsedo Rady, doporučila bych vám, abyste se do toho nezapojoval, neboť v praxi se k němu členské státy velmi brzy opět obrátí zády.

  Nicolae Vlad Popa, zpravodaj. – (RO) Informační systém Společenství EURODAC byl spuštěn v lednu roku 2003 a slouží k porovnávání otisků prstů žadatelů o azyl a některých státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti. Zajišťuje správné, přesné a rychlé uplatňování dublinského nařízení, jehož cílem je vytvořit účinný a proveditelný mechanismus pro určení zodpovědnosti za posouzení žádostí o azyl podaných v jednom z členských států EU.

EURODAC je počítačová databáze obsahující otisky prstů všech žadatelů o mezinárodní ochranu ve věku nad 14 let. Cílem zprávy je zvýšit účinnost fungování systému a vyřešit problémy, které byly označeny posouzením několika prvních let po spuštění systému. Vypracovali jsme řadu efektivních a praktických řešení problémů, které souvisí se shromažďováním a předáváním údajů o otiscích prstů členskými státy.

V první fázi budou digitální otisky prstů sejmuty do 48 hodin od podání žádosti o azyl a v druhé fázi budou takto získané údaje do 24 hodin předány členskými státy do ústředního systému EURODAC. Zpráva obsahuje ustanovení, jimiž lze v následujících výjimečných případech dobu 48 hodin prodloužit: je-li kvůli závažné nakažlivé chorobě nutné dodržet karanténu; jsou-li otisky prstů zničeny; a v případech vyšší moci, které jsou náležitě odůvodněny a prokázány, na dobu, po kterou tyto okolnosti přetrvávají.

Zpráva podporuje myšlenku urychleného zřízení decentralizované řídící agentury pro systémy EURODAC, VIS a SIS II, která zajistí jejich co nejúčinnější fungování. Agentura vypracuje společný soubor požadavků, jež musí splnit osoby, jimž je udělováno oprávnění k přístupu k zařízením a informacím systému EURODAC. Dále jsme přidali ustanovení, jejichž cílem je zabránit ve zpřístupnění údajů v systému EURODAC orgánům jakékoli neoprávněné třetí země, zejména orgánům státu, z nějž osoby žádající o mezinárodní ochranu pochází, abychom tak ochránili rodinné příslušníky žadatelů o azyl před závažnými důsledky, jimž by mohli být vystaveni.

Při přípravě zprávy jsme do ní zahrnuli opatření, která zajistí co nejúčinnější a nejefektivnější fungování systému a zároveň ochranu osobních údajů a dodržování základních lidských práv.

V neposlední řadě děkuji stínovým zpravodajům, s nimiž mi bylo potěšením spolupracovat, a svým kolegům z Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, kteří velkou většinou odhlasovali tuto zprávu. Rovněž musím poděkovat autorům pozměňovacích návrhů. Chtěl bych rovněž ocenit výjimečně dobrou spolupráci se zástupci Rady a Evropské komise, jimž také patří můj dík.

  Jean Lambert, zpravodajka. − Pane předsedající, od paní Dührkop Dührkopové jsme již slyšeli o Evropském uprchlickém fondu a o změnách, jimiž projde v zájmu podpory zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, a já jsem zpravodajkou pro nařízení, které se tímto konkrétním návrhem – Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu – zabývá.

Myšlenka spočívá v tom, že se jedná o úřad, jehož cílem je zlepšení – řekněme – kvality (víme, že některé členské státy mají potíže s koncepcí zlepšování kvality) rozhodovacích procesů ohledně žádostí o azyl a rovněž pomoci rozvíjet soudržnost mezi členskými státy a podporovat státy, které jsou v různé době vystavovány značným tlakům, ať kvůli stále proudícím davům lidí, kteří do jejich země přicházejí, nebo z jiných důvodů.

Již jsme se setkali s problémy, jejichž příčinou je nedostatek soudržnosti mezi členskými státy v rozhodovacích procesech ohledně žádostí o azyl, který je zajisté částečně způsoben obtížemi, s nimiž se setkává dublinský systém.

My však chceme dosáhnout zlepšení a součástí toho je poskytnutí odborné přípravy. Zastáváme názor, že by do ní měly být zapojeny pokyny UNHCR – alespoň jako východisko, nemusí být vůdčí – a že členské státy by měly být schopny navázat na zkušenosti a úřad by měl poskytovat společnou odbornou přípravu, nebo v případě potřeby konkrétní přípravu pro členské státy, která bude vycházet z odborných znalostí samotných členských států, UNHCR a samozřejmě nevládních organizací.

Chvíli jsme se domnívali, že bychom mohli dosáhnout shody v prvním čtení, avšak čas a naše přání vytvořit balíček opatření pro společný evropský azylový systém nám v tom zabránily. Vedli jsme však řadu diskusí se stínovými zpravodaji a Radou, což vysvětluje určité pozměňovací návrhy, které máme nyní před sebou a z nichž některé představují technická opatření pro začlenění věcí, jež jsou za normálních okolností součástí nařízení, avšak byly v původním návrhu vynechány.

Parlament se domnívá, že role UNHCR pro Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu je naprosto klíčová. Rovněž bychom si přáli, aby byly nevládní organizace v úzkém spojení s úřadem v rámci konzultačního fóra a aby se zapojily do organizace odborné přípravy, nebo jako její posluchači, tvoří-li součást azylového systému některého členského státu.

Ukazuje se však, že úloha Parlamentu je obtížnější při hledání shody s Radou. Domníváme se, že by se Parlament měl z docela velké části podílet na jmenování ředitele, neboť pravděpodobně vycházíme ze vzoru Agentury Evropské unie pro základní práva. Další problematickou záležitostí, jak paní Hennis-Plasschaertová ve svém představení dublinského systému naznačila, je otázka, do jaké míry se můžeme spolehnout na spolupráci členských států, jako bychom vycházeli z toho, že je spíše povinná než dobrovolná. To jsou zajisté dvě velké otázky současné doby.

Potěšila nás zpráva Rady, že by mohla přijmout naše pozměňovací návrhy ohledně odborné přípravy, a v případě potřeby i ohledně zapojení externích odborníků, jako například u tlumočení.

Domníváme se tedy, že se posunujeme vpřed, avšak uvidíme – až nám možná Komise sdělí, jakým způsobem posílíme spolupráci mezi členskými státy – jak daleko budeme schopni s tímto návrhem zajít.

  Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Pane předsedající, cílem legislativních návrhů, k nimž jste se právě vyjádřil, je zřízení skutečně společného azylového systému, který poskytne větší ochranu, lepší efektivitu a rozsáhlejší sjednocenost.

Z celého srdce děkuji těmto pěti zpravodajům za jejich významnou a kvalitní práci. Je to poprvé, co Parlament vydal svůj verdikt z postavení spoluzákonodárce k otázkám azylu. Je třeba říci, že jsme právě zahájili přínosné pracovní vztahy. S potěšením konstatuji, že Parlament z velké míry podporuje cíle obsažené v návrhu Komise. Tato podpora má zásadní význam, máme-li překonat jisté nedostatky v právních nástrojích od zahájení první fáze. V té době byly přijímány pouze po konzultaci s Parlamentem.

Chtěl bych se však zmínit o některých pozměňovacích návrzích, jež jsou příčinou pro znepokojení a zaslouží si zvláštní pozornost. Nejdříve k panu Popovi. Co se týče systému EURODAC, z velké části souhlasím s jeho návrhy. Nyní k panu Masip Hidalgovi a přístupu k normám pro přijetí. Přijmu pozměňovací návrh, který se týká choulostivé otázky rovnocennosti výše materiální pomoci poskytované žadatelům o azyl s minimálními sociálními dávkami, které zaručujeme naším občanům.

Komise však potřebuje mít referenční ukazatel. Ten nebude zavazovat členské státy k poskytování sociálních dávek žadatelům o azyl, avšak umožní zavedení jasných pravidel, která zaručí zachování důstojnosti žadatelů o azyl a pomohou nám, a potažmo Komisi, ve sledování uplatňování společných standardů v každém členském státě.

Totéž platí pro zásadu rovnocennosti s vnitrostátními občany, co se týče  přístupu osob se zvláštními potřebami ke zdravotní péči. I zde mohu pozměňovací návrh přijmout, avšak také bych chtěl zachovat určitý referenční ukazatel, neboť návrh Komise směřuje k překonání stávajících nedostatků v oblasti ochrany zdraví zranitelných osob. To je k normám pro přijetí vše. Ještě jednou děkuji panu Masipovi Hidalgovi za jeho výborný příspěvek.

Nyní k dublinskému nařízení. Jsem velmi vděčný paní Hennis-Plasschaertové za bezchybné představení své zprávy o přezkumu dublinského nařízení. Chtěl bych zdůraznit dvě otázky, které pro mě mají zásadní význam: sloučení rodiny a problém nezletilých osob bez doprovodu. Dublinský systém byl často předmětem kritiky kvůli negativním důsledkům, které by mohl mít na žadatele o azyl, zvláště pro rodiny a zranitelné osoby.

V tomto návrhu chtěla Komise zajistit, aby v praxi nebyli členové rodin odloučeni a aby nezletilí nebyli přemisťování, s výjimkou případů, kdy se vrací ke své rodině. Pozměňovací návrhy, které by tento přístup změnily, nemůžeme podpořit. Chtěl bych zdůraznit otázku solidarity, která je tématem některých pozměňovacích návrhů předložených v rámci dublinského nařízení.

Chtěl bych nejdříve poděkovat zpravodajce, paní Hennis-Plasschaertové, a Parlamentu za zavedení možnosti pozastavení přemisťování žadatelů o azyl, narazí-li členský stát na obtíže. Je však obtížné v rámci dublinského nařízení zajít dále, neboť toto nařízení, paní Hennis­Plasschaertová, se nemůže samo o sobě stát nástrojem pro přemisťování žadatelů o azyl mezi členskými státy. Zaznamenal jsem vaši výzvu k solidaritě a Komise může přijmout pozměňovací návrh k předmluvě nařízení a dát politický signál ke zřízení zlepšených a formálních mechanismů zaručujících solidaritu.

Jsem odhodlán za určitou dobu navrhnout konkrétní nástroje na zvýšení solidarity na úrovni Evropské unie a na zmírnění tlaku na azylové systémy v některých členských státech. Musíme docílit spravedlivějšího přidělování mezinárodní ochrany mezi osobami v různých členských státech. Unie již umožnila, aby v této oblasti Evropský uprchlický fond podporoval pilotní projekty. Úřad bude dále, až bude fungovat, schopen poskytnout odbornou pomoc členským státům, které o to požádají. Nicméně musíme si na problém ukázat prstem, konkrétně na nutnost větší solidarity a soudržnosti mezi různými členskými státy.

Nyní k podpůrnému úřadu. Děkuji vám, paní Dührkop Dührkopová a paní Lambertová, za vaši jedinečnou, rychlou a efektivní práci, neboť Komise předložila své návrhy teprve 18. února. V tomto případě skutečně potřebuji podporu Parlamentu, abychom tento úřad zřídili co nejdříve, a s uspokojením konstatuji, že návrh na změnu Evropského uprchlického fondu byl schválen.

Měl bych se vyjádřit k některým aspektům podpůrného úřadu. Otázka solidarity je jednoznačně ve středu zájmu jak v Parlamentu, tak pro mě osobně. Vzal jsem na vědomí pozměňovací návrh, jež vyzývá k tomu, aby úřad podpořil zavedení závazného mechanismu k přerozdělení příjemců mezinárodní ochrany. Návrh Komise je odrazem textu Evropského paktu o přistěhovalectví a azylu a poskytuje dobrovolný systém.

Jak jsem však již uvedl v předchozí odpovědi, Komise usiluje o koordinovanější mechanismus, a řešení tudíž nebude jednoduché. Úřad však bude podporovat mechanismy interního přerozdělování tak, jak jsou stanoveny, ať už jsou jakékoli. Nařízení o zřízení úřadu není nejlepším místem pro právní předpis o základních principech těchto mechanismů, opět však, stejně jako u dublinského nařízení, Komise přijme pozměňovací návrh v předmluvě.

Komise však není toho názoru, že by se externí mandát úřadu měl omezit na činnosti související s přesidlováním a programy regionální ochrany. Je třeba se vyvarovat omezování mandátu podpůrného úřadu. Předložili jste pozměňovací návrhy, které radikálním způsobem mění postup jmenování ředitele budoucího úřadu. Opatrně! Postup, který tyto návrhy popisují, by mohl značným způsobem zpozdit jmenování ředitele. Skutečně potřebujeme, aby byl úřad zřízen co nejrychleji a nejefektivněji. Postup jmenování, který Komise navrhuje, je horizontální postup, jejž v současné době využívá 20 regulačních agentur spadajících do prvního pilíře. Bylo by dle našeho názoru nežádoucí upustit od harmonizovaného postupu, jehož součástí je horizontální diskuse v rámci interinstitucionální skupiny pro agentury, na níž se podílí i Parlament.

Blížím se k závěru. Již hovořím hodně dlouho, avšak práce, kterou Parlament odvedl, si zaslouží moji podrobnou odpověď. Někteří kritizovali návrhy k dublinskému nařízení a normám pro přijetí za jejich přílišnou velkorysost. Někteří říkají: „Ano, ale nyní se Evropa stane baštou pro neopodstatněné žádosti o azyl.“ Jiní se zase dovolávají zásady subsidiarity. Upřímně, tuto kritiku nesdílím. Pouze skutečná harmonizace evropských ustanovení o azylu, která bude vycházet z jasných norem a podporovat spravedlnost a efektivitu, umožní Evropě uplatnit v praxi její přání zajistit ochranu těm, kteří to opravdu potřebují, a zároveň se vyhnout zneužití systému způsobenému nejednoznačnými standardy a jejich nepřesným používáním. Zkušenosti potvrzují, že jednají-li členské státy s žádostmi o azyl objektivním a profesionálním způsobem, nestanou se z nich bašty, ba naopak. Nedomnívám se, že mezi bojem proti zneužívání postupů a zvyšováním standardů ochrany je rozpor.

Na závěr bych chtěl poděkovat Parlamentu za to, že se v pozici spoluzákonodárce podílel na tomto choulostivém tématu, které se týká azylu. Řeknu to jednoduše a upřímně, i za přítomnosti předsednictví: skutečně potřebujeme Evropský parlament k tomu, abychom dosáhli přijetí této azylové politiky. Je to politika založená na našich evropských hodnotách, které jsou někdy příčinou obav a kritiky, přestože všechno toto je součástí humanitního ducha a humanistické tradice na našem kontinentu.

Z toho důvodu, pane předsedající, jsem velmi vděčný všem poslancům, a zejména těmto pěti zpravodajům, za jejich výtečnou práci.

  Jan Kohout, úřadující předseda Rady. − Pane předsedající, tato nová fáze naší práce, jejímž cílem je zřídit společný evropský azylový systém, bude vyžadovat zásadní úsilí ze strany Parlamentu i Rady.

Rada v plné míře schvaluje nutnost dosáhnout větší harmonizace v oblasti azylu. Evropská rada při schvalování Evropského paktu o přistěhovalectví a azylu uvítala pokrok, jehož bylo v oblasti azylu doposud dosaženo, avšak rovněž připustila, že mezi členskými státy stále existují závažné nesrovnalosti ve formě ochrany a v jejím přidělování.

Evropská rada zdůraznila, že udělování ochrany a statusu uprchlíka je zodpovědností každého členského státu, a zároveň naznačila, že nastal čas pro nové iniciativy, jimiž bude v plné míře zřízen společný evropský azylový systém, zmíněný v haagském programu, což nabídne vyšší úroveň ochrany, jak to navrhuje Komise ve svém plánu azylové politiky.

Z toho důvodu Rada uvítala čtyři významné legislativní návrhy, které Komise za tímto účelem předložila v měsících od prosince do února roku 2009 a jež jsou hlavním bodem naší dnešní rozpravy.

Tyto návrhy se zabývají normami pro přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu, tzv. dublinským nařízením a systémem EURODAC, a všechny byly předloženy v prosinci uplynulého roku, spolu s návrhem na zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, který byl předložen v únoru tohoto roku.

Návrhy se za krátkou dobu od svého předložení staly předmětem intenzivních diskusí v orgánech Rady. Povaha návrhů a komplikovanost jejich tématu způsobily, že prozkoumání ještě nebylo na všech úrovních Rady dokončeno.

Nemohu tudíž jménem Rady vyjádřit jasný postoj k návrhům, které předkládá Parlament v návrzích zpráv. Mohu vás pouze ujistit, že Rada podrobně zváží všechny části zprávy Parlamentu, s cílem v co nejkratší době dosáhnout pokroku v těchto závažných záležitostech.

Zejména věřím, že brzy dosáhneme pokroku ohledně dvou návrhů, jejichž rozsah je omezený. Jsou to návrhy na zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu a na změnu nařízení o systému EURODAC. Ohledně těchto návrhů tedy diskuse v orgánech Rady pokročila nejvíce a lze o nich již říci, že mezi stanovisky Rady a Parlamentu bylo již dosaženo významné míry shody.

Zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu usnadní výměnu informací, analýz a zkušeností mezi členskými státy a napomůže dalšímu rozvoji praktické spolupráce mezi administrativními orgány zodpovědnými za přezkoumávání žádostí o azyl. Na základě sdílených znalostí o zemích původu podpoří sjednocení vnitrostátní praxe, postupů a v důsledku toho i vnitrostátních rozhodnutí. Rada i Parlament zastávají zřízení úřadu. Předsednictví se domnívá, že návrh se může, a měl by se stát předmětem včasné dohody mezi Parlamentem a Radou na základě, který bude pro oba orgány přijatelný. Jak je váženým poslancům známo, návrh doprovází další návrh na změnu Evropského uprchlického fondu. Jeho účelem je zajistit finanční prostředky podpůrnému úřadu, oba nástroje by tedy měly být přijaty ve stejnou dobu.

Rada rovněž věří, že brzké dohody by mohlo být dosaženo ohledně nařízení o systému EURODAC, neboť Komise navrhla pouze technická zlepšení, která by měla přispět k lepšímu fungování systému.

Z diskusí, které doposud probíhaly v rámci Rady o zbývajících dvou návrzích – na změnu směrnice o normách pro přijímání a tzv. dublinského nařízení – vyplývá, že tyto návrhy jsou bezpochyby komplikovanější a obtížné.

Cílem návrhů Komise v souvislosti se směrnicí o normách pro přijímání, jak je váženým poslancům známo, je změnit stávající směrnici tak, aby byly vyřešeny nedostatky, které Komise v nedávných letech nalezla. Komise se domnívá, že stávající směrnice ponechává členským státům příliš široký prostor pro vlastní uvážení, což podkopává cíl zajistit odpovídající normy pro přijímání žadatelů o azyl ve všech členských státech. Z toho důvodu předložila Komise řadu pozměňovacích návrhů, které se týkají záležitostí, jako je přístup k zaměstnání žadatelů o azyl, zlepšení materiálních podmínek pro přijímání, lepší zajištění potřeb zranitelných osob a využití možnosti zadržení.

Cílem dublinského nařízení, tedy nařízení, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl, je zamezit zneužívání azylových řízení tím, že jedna a táž osoba podá několik žádostí o azyl v několika členských státech. Komise nyní předkládá řadu změn, jejichž cílem je zvýšit efektivitu stávajícího systému a zajistit lepší normy pro ochranu žadatelů o azyl. Návrh rovněž obsahuje mechanismus, jímž lze pozastavit přemisťování žadatelů o azyl v případech, kdy členský stát čelí velkému tlaku na svůj azylový systém, který mu znemožňuje poskytnout žadatelům o azyl odpovídající normy pro ochranu a přijímání.

V Radě stále probíhá podrobné přezkoumávání návrhů Komise v oblasti přijímání a ohledně dublinského nařízení. Rada však musí ještě určit svůj postoj k řadě záležitostí, jichž se tyto dva návrhy týkají, a některá klíčová témata jsou stále předmětem diskuse. Patří mezi ně přístup k zaměstnání a zadržení v kontextu směrnice o normách pro přijímání a otázka, jak nejlépe v kontextu dublinského nařízení reagovat na potřeby členských států, které jsou vystaveny velkému tlaku. Předsednictví si je zcela vědomo toho, že, aby bylo ohledně těchto návrhů dosaženo nezbytné míry shody mezi členskými státy, bude na úrovni Rady třeba odvést více práce, která by umožnila zapojení Parlamentu do diskuse, jež povede k dohodě mezi oběma orgány. Ta je samozřejmě naším cílem a Parlament si může být jist tím, že Rada v plné míře zohlední stanoviska Parlamentu tak, jak je vyjádřil v pozměňovacích návrzích obsažených v odpovídajících návrzích zpráv.

Rada i Parlament jsou odhodláni zřídit společný evropský azylový systém, který nabídne vysokou úroveň ochrany a bude efektivně fungovat. Stojíme tedy tváří v tvář důležité výzvě nalézt správná řešení, která nám dosažení tohoto cíle umožní. Jsem přesvědčen, že na obou stranách, v Radě i v Parlamentu, je dostatek vůle, aby k tomu mohlo dojít, a s tím vědomím Rada nyní zahájí podrobný přezkum návrhů Parlamentu ke všem těmto nástrojům.

  Simon Busuttil, navrhovatel stanoviska Rozpočtového výboru. – (MT) Má kolegyně, paní Jeanine Hennis-Plasschaertová, správně vyjádřila, že tento balíček vychází ze zásady solidarity, a já bych jí chtěl nyní poblahopřát. Solidarita je nezbytná s těmi, kteří potřebují ochranu, ale rovněž na prvním místě se státy, které jsou vystaveny neúměrné zátěži. Tato solidarita přichází po dohodě ohledně návrhu Komise dočasně zrušit platnost dublinského nařízení pro státy, které jsou vystaveny velkým tlakům. Stejná solidarita je zakotvena v návrhu Evropského parlamentu zavést mechanismus sdílení zátěží, který již nebude dobrovolný, avšak pro všechny právně závazný.

Nicméně naše úsilí o solidaritu je podkopáváno tím, co se děje venku, ve světě, a lidé nemohou pochopit, jak tady můžeme omílat solidaritu, když venku se každý snaží zbavit zodpovědnosti na úkor ostatních. Právě v tuto chvíli, zatímco diskutujeme v této sněmovně, probíhá závažný konflikt mezi Maltou a Itálií, který je již třetí v pořadí v průběhu několika dní.

Dvě lodě mířící do Lampedusy se 130 přistěhovalci na palubě jsou nyní na dohled od města, avšak Itálie jim odmítá vyjít na pomoc. Podle mezinárodního práva mají být tyto osoby přepraveny do nejbližšího přístavu, a jak řekl místopředseda Barrot v době prvního incidentu, nejbližším přístavem je v tomto případě Lampedusa. Pane předsedající, jednání Itálie, nebo spíše italského ministra Maroniho, je nezákonné z hlediska mezinárodního práva, arogantní vůči Maltě a nelidské ke všem postiženým přistěhovalcům. Tímto chováním se Itálie nijak nevyznamenala a celá situace je, pane předsedo, rovněž závažná, neboť je nebezpečným sdělením, které naznačuje, že zachraňovat uprchlíky není radno, neboť pokud tak někdo učiní, zodpovědnost za další postup s nimi zůstane pouze něm. To je nesmírně nebezpečná zpráva.

Z toho důvodu se nyní obracím na místopředsedu Evropské komise, pana Barrota, a žádám jej, aby bezodkladně zasáhl a vyřešil tuto situaci. Rovněž jej žádám, aby trval na tom, že Itálie musí dostát svým mezinárodním závazkům, a aby všem členským státům Evropské unie dal jednoznačně najevo, že se nejedná o věc pouze mezi Maltou a Itálií, ale že je to zodpovědnost všech, kterou bychom tedy měli nést společně. Pane předsedající, odmítneme-li v praxi prokázat solidaritu, nahlodáme naši vzájemnou důvěru a podkopeme i tu, kterou k nám chovají evropští občané. Jestliže skutečně věříme v solidaritu, nemůžeme dovolit, aby převládlo národní sobectví. Všichni musíme přijmout svoji úlohu. Děkuji.

  Agustín Díaz de Mera García Consuegra, jménem skupiny PPE-DE. – (ES) Pane předsedající, chtěl bych poděkovat zpravodajce, paní Hennis­Plasschaertové, za její ochotu k zahájení dialogu a jednání o své zprávě.

Chtěl bych připomenout, že azyl je morální povinností šťastnějších zemí. Nesmíme zapomenout na to, že přes závažné hospodářské okolnosti, jimiž nyní procházíme, zůstává solidarita zásadním prvkem, na němž musíme budovat naše politiky v oblasti azylu a přistěhovalectví; solidarita s těmi, kteří z pádných důvodů žádají o ochranu, a s těmi partnery Společenství, kteří jsou kvůli své zeměpisné poloze nebo velikosti vystaveni největším migračním tlakům.

V této oblasti je „azylový balíček“ nástrojem, který je nezbytný a zároveň zásadní pro budoucí rozvoj politik v oblasti přistěhovalectví v Evropské unii. Chtěl bych však poukázat na skutečnost, že opatření, jimiž se dnes zabýváme, jsou natolik významná, že vyžadují více času na zvážení a reflexi; omezený manévrovací prostor, který máme v důsledku stanovených termínů k dispozici, je zcela nepřiměřený.

Návrh obsahuje určité prvky, které bude zajisté v blízké budoucnosti nutné přezkoumat. Mám na mysli situaci žadatelů o azyl, případy, v nichž mohou být zadrženi, zásadní rozdíl mezi pojmem „vazba“ a „zadržení“, zařízení, v nichž mohou být zadržováni, formulaci výjimek z přemístění, existenci výjimek z obecného pravidla pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti, konkrétní specifikaci členů „nejbližší rodiny“ a podporu, která by měla být poskytnuta členským státům vystaveným větším objemům žádostí.

Přes tyto otazníky a s ohledem na rychlost, jíž jsme pracovali, můžeme říci, že z obecného hlediska jsme přijali vyváženou zprávu. Tento balíček je vyvážený a odráží většinu zájmů mé politické skupiny, především ty, jejichž cílem je zaručit práva osob, které žádají o mezinárodní ochranu, a ty, které jsou zaměřeny na podporu členských států, v nichž je podáván větší počet mezinárodních žádostí.

Chtěl bych příspěvek zakončit připomenutím skutečnosti, že právo na účinnou právní ochranu je základním právem zakotveným v evropských ústavách a konkrétně v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie. Justice by tedy měla být nejvyšším garantem základních práv osob, které žádají o mezinárodní ochranu; abychom toho dosáhli, bude třeba zajistit právní pomoc těm žadatelům, kteří by o ochranu mohli žádat.

Pane předsedající, zakončím tím, že připomenu naléhavou nutnost zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu a pomoci, kterou může zaručit Evropský uprchlický fond.

  Roselyne Lefrançois, jménem skupiny PSE. – (FR) Pane přesedající, jako stínová zpravodajka k přezkumu dublinského nařízení bych chtěla poděkovat Evropské komisi za kvalitu textu, který nám předložila. Skutečně přináší zásadní zlepšení dublinského systému, především z hlediska základních práv těch, kteří žádají o mezinárodní ochranu.

Mezi zásadní zlepšení patří posílení zásady celistvosti rodiny; větší pozornost věnovaná nezletilým osobám a koncepce nejlepších zájmů dítěte; zaručení lepších informací a prostředků na odvolání těm, kteří žádají o mezinárodní ochranu; striktní omezení využívání zadržení; a možnost dočasně pozastavit přemisťování do členských států, jejichž přijímací zařízení čelí velkému tlaku nebo které neposkytují odpovídající normy pro ochranu.

Při hlasování ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci se nám podařilo zablokovat skupinu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů, která chtěla některá tato ustanovení zrušit, včetně toho, které se týká správy při zadržení žadatelů o azyl. Pro nás to znamená zásadní záruku, neboť osoby, které žádají o mezinárodní ochranu, nejsou zločinci, neexistuje tedy důvod k tomu, aby byly drženy za mřížemi.

Nicméně některé body zprávy jsou i nadále sporné, v neposlední řadě otázka toho, v jakém jazyce by měly být žadateli o azyl poskytnuty informace. Z našeho pohledu se musí jednat o jazyk, jemuž daná osoba rozumí, a ne o jazyk, o němž lze předpokládat, že mu rozumí. Jen bych dodal, že v případě, že je osoba zadržována, se jedná o právo zakotvené v Evropské úmluvě o lidských právech.

Rovněž bychom chtěli, aby žádosti nezletilých osob, jejichž rodiče se nenachází na území Unie, přezkoumal členský stát, na jehož území byla podána poslední žádost, abychom zabránili přemisťování nezletilých z jednoho státu do druhého. Zaručoval to původní text Komise, avšak skupina PPE, s podporou zpravodaje, tento návrh zamítla.

Závěrem, cílem dublinského nařízení není zajistit spravedlivé rozdělení zodpovědností, co se týče přezkumu žádostí o mezinárodní ochranu, zdá se mi tedy nezbytné vytvořit další nástroje na posílení solidarity, dle vašich slov, pane komisaři Barrote, se členskými státy, které se nachází na vnějších hranicích Unie.

  Jeanine Hennis-Plasschaert, jménem skupiny ALDE. – (NL) Jak jsem již uvedla ve svém prvním příspěvku, stále existují obrovské rozdíly mezi členskými státy a kýžená harmonizace byla z tohoto hlediska neúspěšná. Již to nelze nadále popírat. Směrnice nabízí spíše řadu standardů pro postupy než standardní postup. S vědomím řady rozdílů, které se nyní snažíme sladit, zastává skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu zcela jednoznačně pragmatický přístup.

Z našeho hlediska je jedinou možnou cestou vpřed sblížení zákonů členských států, což logicky zahrnuje i pokyny pro jejich řádný výkon, avšak opět je nezbytné, aby šlo ruku v ruce s nezbytnými kontrolami v praxi a pragmatickým přesvědčením.

Zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu a uskutečnění navrhovaného přepracování směrnice o normách pro přijímání a nařízení o systému EURODAC považujeme v tomto kontextu za zcela klíčové. Je tedy škoda, a lehce to připisuji Komisi, že jsme stále nuceni čekat na zveřejnění postupu přepracování a směrnice o uznávání. Měly být zveřejněny dne 24. června. Nicméně z hlediska větší soudržnosti a lepší tvorby právních předpisů by bylo logičtější přidat tyto dva návrhy k současnému azylovému balíčku.

Uznávám, že v tomto bude mít poslední slovo Rada. Dovolte mi však ještě jednou zdůraznit, že větší soudržnost, lepší kvalita a rozsáhlejší solidarita jsou důležité pro všechny členské státy. Nezapomenu na naše uspěchané návštěvy na vnějších hranicích Evropy a zejména nejznámějších kritických míst. Z tohoto pohledu byla důvěryhodnost Evropské unie po určitou dobu ohrožena. Chtěla bych vás tedy vyzvat, abyste dodržovali své sliby!

  Mario Borghezio, jménem skupiny UEN. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, před chvílí tu zazněla velmi závažná a až pomlouvačná slova z úst jednoho maltského kolegy namířená proti italské vládě a konkrétně proti ministru Maronimu.

Hra, kterou Malta hraje, je ve skutečnosti velmi nejasná – hned to vysvětlím. Nechci ji nazývat špinavou hrou jednoduše z respektu, jemuž by se měl těšit členský stát Evropské unie, avšak kolega nám měl čestně sdělit, že Malta vždy usilovala o zachování příliš velké rozlohy svých teritoriálních vod, které se rozpínají až k ostrovu Lampedusa. Italská vláda při mnoha příležitostech žádala Maltu o omezení obrovské rozlohy svých teritoriálních vod. Malta dává přednost jejímu zachování, aby mohla zachovat i vysokou míru příspěvků, které žádá od Evropské unie.

Pravda by tedy měla být vyřčena ve své úplnosti: schopnost a ochota Itálie přijímat, chránit a zaručit práva migrantů, kteří se podílí na obchodu s lidmi a jsou jeho oběťmi, je tak očividná a prokazatelná, že ji ani nemusím obhajovat.

A nyní k jádru zprávy, chtěl bych zdůraznit, že je naší povinností – namísto vedení těchto sporů, které se podobají kohoutím zápasům ze slavného Manzoniho románu – že je povinností členských států ne přidat se k lákavým žádostem o nápravu světa, často opepřeným pokrytectvím a velmi konkrétními politickými a hospodářskými zájmy, ale velmi striktně se donutit k uplatňování posvátného principu azylu, a nedat přitom prostor těm, kteří jej chtějí využít k nekalým účelům, což neodpovídá vznešenému pravidlu, jímž byl princip inspirován, a zabránit jeho zneužití, jež nahrává právě těm zločineckým organizacím, které organizují a ovládají trh s nelegálními přistěhovalci, o nichž jsme se zmínili v souvislosti se stávající situací.

Opakuji: je naší povinností nepředstírat, nehledat argumenty umožňující zneužití, ale nalézt společný přístup a jít až k boji a přijetí efektivních opatření, které zajistí, že právo na azyl bude dodrženo a nestane se právem vykořisťovatelů a skupin organizovaného zločinu, jež zneužívají vznešené a dobré zákony k odpornému účelu, jímž je vykořisťování lidí ze třetích zemí.

  Jean Lambert, jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedající, jsem rovněž stínovou zpravodajkou k tomuto balíčku a chtěla bych navázat na to, co pan Díaz de Mera García Consuegra řekl o morální povinnosti. Rovněž, hovoříme-li o řádném uplatňování, jak jej nazývají některé členské státy, někteří z nás mají větší obavy o to, aby uplatňování pravidel bylo spravedlivé a aby nebránilo lidem ve využití ochrany, pokud ji vskutku potřebují. Jedna z otázek týkající se tohoto konkrétního balíčku zní, jak dosáhneme a zajistíme, že členské státy budou používat stejně vysoké standardy.

Co se týče přepracovaného znění přijímání žadatelů o azyl, velmi jsme uvítali původní návrh Komise a chceme jeho určité části zachovat, nejen ty, které se týkají přístupu na trh práce a podpory přiměřeného příjmu, o nichž jsme dnes hlasovali. Je pro mě velkým zklamáním, že můj stát, Spojené království, se kvůli těmto dvěma konkrétním návrhům nepřipojí. Je to ostudné ve všech smyslech toho slova.

Přístup ke zdravotní péči je samozřejmě rovněž velmi důležitý, nejen co se týče urgentních případů, ale i pro stálou zdravotní péči, především pro ty, kteří byli pravděpodobně vystaveni mučení a potřebují podporu v zájmu vlastního duševního zdraví.

Co se týče přepracování dublinského nařízení, i v tomto případě jsme uvítali původní návrh, podporujeme mechanismus odložení a budeme hlasovat tak, aby byla zachována co nejširší definice sjednocení rodiny.

  Giusto Catania, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, s jistým pohnutím přistupuji ke svému poslednímu projevu v tomto volebním období a chtěl bych jej zahájit tím, co dnes v této sněmovně zaznělo na adresu pana komisaře Barrota, aby zasáhl a vyřešil záležitosti, jež se příliš často týkají členských států, které rády předstírají, že osud žadatelů o azyl je zodpovědností někoho jiného.

Pouze před několika minutami jsme byli svědky toho, jak si Itálie a Malta předává černého Petra, a před několika dny jsme slyšeli o lodi jménem Pinar, která zůstala příliš dlouho na moři, což vedlo k úmrtí osob, které by pravděpodobně jinak mohly přežít. To je realita toho, o čem tu dnes jednáme, hovoříme-li o azylu; je to reálná potřeba, závazek, jejž si členské státy musí předsevzít ve svých přijímacích politikách.

Velmi jsem uvítal návrhy předložené mými kolegy, panem Masip Hidalgem a paní Hennis­Plasschaertovou, na změnu směrnice o normách pro přijímání a dublinského nařízení. Oba návrhy směřují ke zlepšení přijímacího systému žadatelů o azyl v Evropské unii.

Domnívám se, že je naší povinností zdůraznit rovnocennost mezi evropskými občany a žadateli o azyl, neboť azyl není dobrodiním, které prokazují členské státy lidem prchajícím před válkou, azyl je povinností členských států a právem těch, kteří chtějí pobývat v našich státech se všemi právy, jimž se těší evropští občané. Domnívám se tedy, že se jedná o měřítko civilizovanosti naší politické iniciativy a schopnosti tvorby právních předpisů.

Souhlasím tedy s pozměňovacími návrhy k této směrnici a k tomuto nařízení a zastávám názor, že právo na azyl musíme zaručit všem, kteří o něj požádají, neboť budoucnost Evropské unie závisí na kvalitě našich přijímacích systémů. Tato myšlenka by dle mého názoru měla určovat naši představu o Evropské unii.

  Johannes Blokland, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Pane předsedající, zítra, v den, kdy se naposledy sejde sněmovna v tomto složení, budeme hlasovat o balíčku návrhů na zlepšení naší azylové politiky. Po pěti letech debat a návštěv azylových středisek nastal čas, abychom přednesli konkrétní opatření. Pokud po tom všem budeme nuceni s provedením ještě počkat, konečné rozhodnutí skutečně padne příliš pozdě.

Kvůli událostem, k nimž došlo v letech 2005 a 2006, jsme se museli začít zabývat nelegálním přistěhovalectvím, avšak v tomto procesu musel žadatel o azyl skutečně spadnout přes palubu. Zastávám zřízení agentury pro spolupráci, avšak jsem do jisté míry znepokojen její podobou a posláním. Jak získáme spolehlivý seznam bezpečných zemí původu? Jaké zdroje využijeme k vytvoření takového seznamu? Jak můžeme zajistit dostatečnou ochranu poskytovatelům informací, kteří nepochází z bezpečných zemí? Mohou být informátoři zveřejněni a jak věrohodný bude seznam pro nezávislého soudce? Chtěl bych se od Rady dozvědět, jak bychom se těmto problémům vyhnuli.

Z jakého důvodu jsme nezahájili praktickou spolupráci s agenturou FRONTEX? Působnost této agentury je omezená a výborně by se hodila k řešení tohoto problému, za předpokladu, že navýšíme její finanční prostředky. Tím způsobem bychom rovněž byli schopni přiměřeně reagovat na aktuální dění na místě, jímž se FRONTEX v každém případě již zabývá. Na základě našich zkušeností s nelegálními příchody žadatelů o azyl a imigrantů bychom poté mohli stanovit řádná opatření pro přijímání žadatelů o azyl. Dle mého názoru by to bylo velmi praktické řešení.

  Hubert Pirker (PPE-DE). - (DE) Pane předsedající, pane komisaři, z návrhů, které byly dnes předloženy, s radostí podpořím návrh nařízení o zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, Evropský uprchlický fond a nařízení o systému EURODAC.

Měl bych však potíže se směrnicí o normách pro přijímání a s dublinským nařízením – a zdá se, že jsem zatím jediný v této diskusi.

Směrnice o normách pro přijímání byla vytvořena, aby uprchlíkům – skutečným uprchlíkům – mohla být poskytnuta co nejlepší pomoc v co nejkratší době. Zdá se mi však, že obsah navrhovaných změn se rovná výzvě k imigraci prostřednictvím žádosti o azyl nebo ke zneužití azylového systému, pokud bychom si to tímto způsobem vyložili.

Z jakého důvodu? Všichni žadatelé o azyl by měli mít urychlený přístup na trh práce. Jsem toho názoru, že se jedná o záležitost, o níž by měly rozhodnout členské státy. Návrh předkládá ustanovení, aby se skupina jednotlivců, jimž je povoleno podat žádost o azyl, rozšířila na osoby s problémy duševního zdraví – ano, vím, mnoho lidí má problémy s duševním zdravím, avšak ne všichni mají právo na azyl – nebo na příklad na starší osoby. Jsou používány neurčité právní koncepty. Nepřijímám ani návrh, aby žadatelé o azyl měli zaručené sociální dávky stejným způsobem jako vlastní občané. K tomu nedochází, a tudíž 95 % z nich jednoduše není udělen azyl. Změny obsažené v těchto návrzích jsou dle mého názoru krokem špatným směrem. Budu tedy spolu s delegací Rakouské lidové strany hlasovat proti nim.

Dublinské nařízení je v jistých ohledech stejné, neboť podporuje kupčení s azylem. Toto ustanovení, které je předloženo jako diskreční, umožňuje, aby žadatel o azyl hledal mimo zemi, v níž podá svoji žádost, a to – samozřejmě, bude-li přijato – povede ke kupčení s azylem.

Za problematické považuji i dočasné pozastavení přemisťování. Velmi dobře rozumím situaci Malty, domnívám se však, že povolíme-li podpůrným týmům, aby urychleně poskytly pomoc, bude to užitečnější než se vydat cestou návrhu, který nám byl předložen. Musíme zajistit uprchlíkům okamžitou pomoc, ale zároveň za každou cenu zabránit zneužití azylu.

  Claude Moraes (PSE). - Pane předsedající, dovolte mi ihned zaujmout odlišný postoj, který spočívá v tom, že azylový balíček a pět zpravodajů, kteří jej s velkou péčí připravili, si zaslouží podporu této sněmovny.

Máme stínového zpravodaje k nařízení o systému EURODAC a k návrhům paní Lambertové a dle mého názoru jsme výborným způsobem spolupracovali na vybudování balíčku, který je realistický, proveditelný a věnuje velkou pozornost transparentnosti. Například co se týče systému EURODAC – choulostivé téma odebírání otisků prstů žadatelům o azyl – dosáhli jsme zlepšení ve způsobu využití údajů o otiscích a v posílení úlohy a objasnění pravomocí evropského inspektora ochrany údajů.

Chtěli bychom, aby se více odkazovalo na klíčové články Listiny základních práv, na lidskou důstojnost a práva dítěte a aby byla správně vyřešena otázka jazyka žadatelů o azyl, což zde velmi dobrým způsobem nastínili pan Antonio Masip Hidalgo a Roselyne Lefrançoisová.

Co se týče zprávy paní Lambertové o zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, domníváme se, že se jedná o rozhodující krok vpřed pro realizaci spolupráce mezi členskými státy v souvislosti se společným evropským azylovým systémem. Skupina socialistů zprávu podporuje, avšak předložili jsme i pozměňovací návrhy. Chceme více transparentnosti a zodpovědnosti, což je cílem paní zpravodajky. Chceme odpovídající zapojení vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a nevládních organizací a já jsem přidal pozměňovací návrhy, které v systému prosazují vysokou míru kontroly ze strany Evropského parlamentu.

Rozumím slovům pana komisaře o urychleném řešení a vybudování Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, avšak zodpovědnost, transparentnost a kvalita informací o azylu je rovněž velmi významná. Aby mohl Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu dobrým způsobem pracovat, musí předkládat v co největší míře užitečné a objektivní informace, jež budou pravidelně kontrolovány. S těmito zárukami budeme mít pevný základ pro spravedlivý a vyvážený společný evropský azylový systém.

  Bogusław Rogalski (UEN). – (PL) Pane předsedající, Listina základních práv Evropské unie, Evropská úmluva o ochraně lidských práva a základních svobod a nařízení Evropského soudu pro lidská práva obsahují vyčerpávající informace o právech na azyl. Je to základní právo pro případy, kdy v zemi původu osoby dochází k pronásledování na základě rasy, náboženství, etnického původu, politického názoru nebo příslušnosti k určité politické skupině, což je v dnešním světě poměrně časté. Dáme-li lidem toto právo, mělo by to znamenat, že jim zaručíme i právo rozvíjet své životy. To musí být zásadní podmínka.

Abychom toho dosáhli, měli bychom osobám, které žádají o azyl, umožnit přístup na pracovní trh, neboť to je nejlepší cesta, která vede k osamostatnění žadatelů. Je to i opatření proti sociální izolaci, které žadatelům o azyl pomůže lépe se seznámit s kulturou hostitelské země. Osobám, které zažádaly o azyl, by měl být zaručen přístup k širokému rozpětí procesní pomoci, včetně právní pomoci vysoké kvality, která jim usnadní porozumění svým právům.

  Adamos Adamou (GUE/NGL). - (EL) Pane předsedající, systém EURODAC je využíván ke sběru otisků prstů žadatelů o azyl. Uznáváme, že existuje snaha o zlepšení předchozích operačních rámců systému EURODAC, avšak stále mám pochybnosti ohledně dvou otázek: za prvé dodržování základních práv osob, které přichází do Evropy za lepší budoucností, v níž budou mít „euro-policejní záznamy“, s nimiž kategoricky nesouhlasíme. Za druhé je to otázka, zda jsou přijímaná opatření v souladu se základními pravidly Evropské unie samotné, jako je např. ochrana osobních údajů, a zda jsou poskytovaná opatření v souladu s principem proporcionality. Nesouhlasíme s odebíráním otisků prstů osobám ve věku 14 let.

Navrhovaná opatření, s nimiž nesouhlasíme, brání žadatelům o azyl v tom, aby mohli v případě, že je jeden stát odmítne, požádat jiný stát o druhou šanci, v době, kdy jsme si všichni vědomi toho, že postup udělování azylu je vždy do jisté míry subjektivní, což se může obrátit v neprospěch osoby, která se již jednou stala obětí.

Toto je můj poslední příspěvek v této sněmovně, chtěl bych tedy poděkovat vám, všem kolegům a zaměstnancům, za vaši spolupráci.

  Catherine Boursier (PSE). – (FR) Pane předsedající, pane Barrote, dámy a pánové, rovněž je mi potěšením vyjádřit své stanovisko v této zásadní rozpravě na téma azylového balíčku, obzvláště z toho důvodu, že probíhá v předposlední den volebního období Parlamentu.

Vynaložili jsme různé úsilí a dosáhli jsme přijetí první fáze evropského azylového systému, avšak stále jsem si uvědomovali rozdíly v oblasti přidělování statusu uprchlíka, které přetrvávají mezi různými členskými státy.

Musíme rovněž připustit, že i přes zásadní pokrok díky směrnici o normách pro přijetí – jak jej popsala zejména paní Lefrançoisová, jejíž poznámky zcela podporuji – musíme připustit, že členské státy v této záležitosti stále mají příliš velký manévrovací prostor. Z toho důvodu trvám na tom, že v této oblasti – a především v této oblasti – je nezbytné nalézt způsob uplatnění evropské solidarity.

Závěrem bych chtěla více než kdy předtím zdůraznit, že žadatelé o azyl a osoby žádající o mezinárodní ochranu jsou zranitelnými jedinci, kterým je třeba věnovat velmi zvláštní péči. Znamená to zejména, že by neměli být zadržováni.

Rozprava o směrnici o navracení je ukončena a všichni jsme se shodli. Není třeba ji znovu zahajovat při rozpravě o azylu.

  Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Pane předsedající, chtěl bych ještě jednou poděkovat všem, kteří tu dnes vystoupili, a obzvláště zpravodajům. Přidám se pouze dvěma poznámkami, první ohledně záležitosti jazyka, která bude konkrétně určena pro paní Lefrançoisovou. Musím říci, že Komise považuje návrh, aby žadatelé o azyl obdrželi informace v jazyce, o němž lze předpokládat, že mu rozumí, za vyvážený. Cílem tohoto opatření je umožnit, aby žadatelům o azyl byly přiměřeným způsobem poskytnuty informace, a zároveň předcházet potencionálním případům zneužití ze se strany některých žadatelů.

Nyní bych chtěl poděkovat Parlamentu. Dovolte mi však vyjádřit údiv zejména nad příspěvkem pana Pirkera. Pane Pirkere, nemohu vám dovolit zkreslovat návrh Komise. Řekl jste, že přezkum dublinského nařízení by mohl vést ke kupčení s azylem, a to nemohu dovolit, není to možné a není to pravdivé. Návrh Komise nemění principy, z nichž dublinský systém vychází. Žadatelé o azyl si nebudou moci vybrat stát, v němž získají azyl, ačkoli je pravda, že odpovídající stát bude určen na základě objektivních kritérií, avšak s přihlédnutím k lidskému přístupu a především ke sjednocení rodiny.

Nemohu uvěřit tomu, že jako člen skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů nemáte na paměti tento problém, sjednocení rodiny. Nemohu vám dovolit zkreslovat tento návrh. Komisi se rovněž jedná o to, aby byly stanoveny jednoznačné záruky proti zneužití systému. Navrhli jsme, mimo jiné, mechanismus určení zranitelných osob. Samozřejmě, že členské státy musí zajistit spravedlivé a vyvážené uplatňování principů, které jsme navrhli.

Panu Bloklandovi bych chtěl říci, že je důležité nezaměňovat mise agentury FRONTEX s misemi podpůrného úřadu. Jsou rozdílné a vyžadují jiné schopnosti, chceme-li, aby žádosti o azyl byly v Evropě skutečně zpracovávány s nezbytnou přesností a humánností.

Nechápu, že Evropský parlament není schopen dosáhnout rozsáhlé shody, která by vycházela z práce zpravodajů. Jistě, patříte k různým politickým skupinám s odlišným politickým a filosofickým zaměřením, nezapomínejme však, že Evropa, která zažila pronásledování a vážné ohrožení životů pronásledovaných, není v této oblasti vzorem. Nejedná se o idealistické kázání, ale o věrnost našim hodnotám. Na tom trvám. Já osobně potřebuji značnou podporu Evropského parlamentu.

  Jan Kohout, úřadující předseda Rady. − Pane předsedající, ve svém závěrečném příspěvku bych chtěl zdůraznit, že Rada vítá skutečnost, že Evropský parlament usiluje o dosažení brzkého pokroku ohledně těchto důležitých dokumentů a že uznává význam řádného fungování společného evropského azylového systému.

Mohu vás ujistit, že Rada nyní pečlivě zváží postoj, který Parlament k těmto návrhům zaujal, v práci, jež nyní probíhá v rámci příslušných orgánů Rady. Rada konkrétně do detailů prozkoumá pozměňovací návrhy Parlamentu s cílem zjistit, zda je možné se na nich shodnout, a v této práci jsme zatím nejvíce pokročili.

Chtěl bych se rovněž zmínit o zásadě solidarity. Několik vážených poslanců tu správně poukázalo na skutečnost, že některé členské státy jsou kvůli své zeměpisné poloze a demografické situaci skutečně vystaveny velkému tlaku na svůj azylový systém.

S tím vědomím Evropská rada zdůraznila zásadu solidarity v Evropském paktu o přistěhovalectví a azylu, který byl přijat na podzim roku 2008. Pakt jednoznačně vyzývá k solidaritě, která vychází z dobrovolnosti a koordinovanosti a směřuje k lepšímu přerozdělení osob, jimž je přidělena mezinárodní ochrana, a ze schválené legislativy, jako je část programu Solidarita a řízení migračních toků, a poskytuje finanční prostředky na aktivity, do nichž se členský stát může zapojit, opět na dobrovolném základě.

Je třeba vzít na vědomí, že Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu může být užitečný pro přesuny v rámci Společenství, neboť usnadní výměnu informací. Kromě toho může úřad pomoci v situaci, kdy budeme čelit velkému tlaku, při koordinaci přemístění úředníků z jednoho členského státu do druhého. Toto nařízení však nemůže sloužit jako právní základ pro mechanismus přesunů v rámci Společenství.

Závěrem svého příspěvku mi dovolte uvést, že v této oblasti nás ještě čeká další práce, neboť Komise již oznámila svůj záměr předložit další legislativní návrhy, jejichž cílem je dokončit společný evropský azylový systém. Tyto návrhy se týkají postupů udělování azylu, norem pro kvalifikaci a pro získání statusu uprchlíka a zavedení systémů znovuusídlení pro osoby pod ochranou vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Musíme co nejrychleji dosáhnout pokroku a zároveň zajistit, aby rychlost nesnížila kvalitu. Jsem přesvědčen, že na tom se můžeme shodnout všichni.

  Antonio Masip Hidalgo, zpravodaj. − (ES) Pane komisaři Barrote, máte moji podporu; to, oč žádáte tuto sněmovnu, máte ode mě jako zpravodaje, od prvního řádku mé zprávy. Chtěl bych rovněž říci, že toto odpoledne jste nám ve svých dvou příspěvcích předal právní, morální a historické ponaučení.

Jeden z dnešních řečníků tu zmínil efektivní právní ochranu. Jistě, efektivní právní ochrana je zásadním principem. Z toho důvodu trvám na tom, že žadatelé o azyl musí obdržet informace v jazyce, kterému rozumí, a ne v jakémkoli jiném. Pokud to nedodržíme, nedojde ani na efektivní právní ochranu, a toto prosím nepopírejte, neboť byste protiřečil zásadám zákona, na nějž jste se před chvílí odkazoval.

  Nicolae Vlad Popa, zpravodaj. – (RO) Stát, z nějž pocházím, Rumunsko, byl do roku 1989 pod vládou komunistického režimu, jejž by bylo možné nazvat dokonce zločineckým. Držel své občany, jako by se nacházeli v jednom velkém vězení. Přesto desetitisíce z nich riskovali své životy, utíkali ze země a žádali o politický azyl. Řadu těchto lidí znám a vím, jak je důležitá mezinárodní ochrana, a především ochrana, kterou poskytuje mechanismus politického azylu.

Nicméně je nezbytné, abychom byli schopni rozpoznat opravdové žadatele o azyl, jejichž žádost o politický azyl je zcela oprávněná. Zlepšením registračního systému můžeme jednoznačně tyto případy vyřešit mnohem rychleji. Zároveň bych však chtěl zmínit jiný problém, který se týká organizovaných sítí, konkrétně trestné činnosti sítí překupníků žadatelů o azyl. Ty dostávají obrovské částky peněz za převoz žadatelů o azyl do členských států Evropské unie. Domnívám se, že potírání této trestné činnosti musí být naším přednostním zájmem a je třeba navrhnout strategii jeho řešení.

  Jean Lambert, zpravodajka. − Pane předsedající, těší mě všeobecná podpora Evropskému podpůrnému úřadu pro otázky azylu, jíž jsme toto odpoledne byli svědky, a chtěla bych velmi poděkovat kolegům za jejich spolupráci a za práci, kterou jsme odvedli společně.

Věříme, že tento úřad bude zřízen a zprovozněn co nejdříve. Jeho cílem je samozřejmě zlepšení důvěry mezi členskými státy, neboť fungování systémů udělování azylu se zlepšuje na základě praktické spolupráce mezi odborníky, odborné přípravy a všech ostatních zapojených prvků. Je možné, že budeme svědky toho, jak se členské státy se zlepšením důvěry budou méně zajímat o to, jestli musely spolupracovat závazným způsobem a plnit požadavky.

Uvítala jsem jednoznačný postoj pana komisaře k rozdílnosti misí podpůrného úřadu pro otázky azylu a agentury FRONTEX. Jedná se o zcela rozdílné záležitosti s naprosto odlišnými záměry, přestože spolupráce a fungování je v jejich rámci samozřejmě významným prvkem. Dotkli jsme se dnes jednoho prvku, jímž jsou informace o třetích zemích – o zemích původu osob, které žádají o mezinárodní ochranu. Je to jedna z věcí, jíž se bude podpůrný úřad pro otázky azylu zabývat: jakým způsobem shromáždit informace z různých zdrojů a uspořádat je do standardnější podoby, k níž budou mít lidé větší důvěru, že informace nejsou využívány k politickým účelům.

Dle mého názoru se řada z nás velmi pozastavuje nad tím, že jeden stát přijímá osoby z Čečenska s poměrně vysokým percentuelním podílem přijetí, zatímco jiný nedaleký stát z Čečenska nepřijímá nikoho. Pro řadu z nás je to vskutku těžké pochopit s vědomím toho, o čem jsme dnes hovořili. Důvěra v kvalitu informací a ve způsob, jímž budou v členských státech využity, je rovněž nesmírně důležitou součástí posílené spolupráce, které budeme svědky. Těšíme se, až se to stane skutečností.

  Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Pane předsedající, nejsem schopen uspokojivým způsobem odpovědět, nechtěl bych však, aby otázky, které vznesl pan Busuttil, italští poslanci – pan Borghezio a pan Catania – a všichni ostatní ve svých příspěvcích, zůstaly nezodpovězeny; nicméně chci uvést, že problém, s nímž se nyní potýkáme ve Středomoří, se nesmí týkat pouze Malty a Itálie. Evropané si skutečně musí uvědomit, že situace, která zde byla vylíčena, je stále více tragická a dramatická.

Byl jsem osobně v Lampeduse a na Maltě a s oběma ministry jsem se setkal v Bruselu poté, co došlo k prvnímu incidentu. Bohudíky jsme byli schopni nalézt řešení. Záležitost však přednesu znovu před všemi ministry vnitra na příštím zasedání Rady ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci na začátku června.

Budeme usilovat o to, abychom Maltě a Itálii poskytli co největší pomoc, nicméně Evropa a všechny členské státy se rovněž musí zapojit do situace, jejíž řešení nelze nechat pouze na dvou členských státech.

Musíme tedy tuto záležitost zvážit, což byl i námět celé této rozpravy, které proběhla a z níž vyplývá, že mezi Evropany je nutné posílit solidaritu.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek, 7. května 2009.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Marian-Jean Marinescu (PPE-DE), písemně. – (RO) Systém EURODAC je klíčovým nástrojem pro správu údajů o žadatelích o mezinárodní ochranu a přistěhovalců, kteří byli zadrženi z důvodu ilegálního překročení hranic nebo kteří přesáhli dobu legálního pobytu na území členského státu.

Reforma nařízení o systému EURODAC vyřeší obtíže spojené s efektivitou jeho legislativních ustanovení, například co se týče zpoždění členských států při zasílání otisků prstů do ústředního systému EURODAC, výměna údajů o uprchlících, jimž byl přiznán tento status, v rámci konkrétního státu a nepřesné vymezení orgánů, které mají přístup k databázi EURODAC.

Domnívám se, že efektivnějšího využití databáze EURODAC dosáhneme, pouze pokud bude systém EURODAC používat stejnou technickou platformu jako systémy SIS II a VIS. Systém biometrické identifikace musí být pro systémy SIS, VIS a EURODAC totožný, čímž se zajistí jejich interoperabilita a nízké náklady.

Vyzývám Komisi, aby předložila legislativní návrhy nezbytné ke zřízení agentury, jejímž cílem bude správa těchto tří informačních systémů, aby se tyto tři nástroje mohly na jednom místě propojit, což z dlouhodobého hlediska zaručí jejich optimální součinnost a zabrání zdvojování působnosti a nesouladu.

  Toomas Savi (ALDE), písemně. – Pane předsedající, velmi jsem uvítal myšlenku zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, neboť situace ve třetích zemích, zejména v Africe a na Středním východě, se stále zhoršuje. Stavím se proti jakýmkoli zmínkám o „pevnosti – Evropě“ odtržené od problémů třetího světa, které byly z velké části přímo nebo nepřímo zapříčiněny tehdejšími kolonizátory. Evropa se nemůže obrátit zády ke svým závazkům vůči zemím, které byly v minulosti bezohledně vykořisťovány.

Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu nabízí koordinovaný přístup ke společné evropské azylové politice. Souhlasím se zásadou solidarity v rámci Evropské unie, co se týče žadatelů o azyl. Hranice některých členských států tvoří vnější hranice Evropské unie, a z toho důvodu jsou tyto státy neustále vystaveny přílivům imigrantů.

Věřím, že Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu pomůže odlehčení zátěže zmíněných členských států.