Předsedající. − Dalším bodem jednání je společná rozprava o

– zprávě pana Tadeusze Zwiefka předložené jménem Výboru pro právní záležitosti o dvoustranných dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi o odvětvových záležitostech a vztahujících se na rozhodné právo ve smluvních a mimosmluvních závazkových vztazích, o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje postup pro sjednávání a uzavírání dvoustranných dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o odvětvových záležitostech a vztahujících se na rozhodné právo ve smluvních a mimosmluvních závazkových vztazích (KOM(2008)0893 – C6­0001/2009 - 2008/0259(COD)) (A6-0270/2009)

– zprávě pana Gérarda Depreze předložené jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci o dvoustranných dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi o rozsudcích a rozhodnutích ve věcech manželských, rodičovské zodpovědnosti a vyživovacích povinností, o návrhu nařízení Rady, kterým se zřizuje postup pro sjednávání a uzavírání dvoustranných dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o odvětvových záležitostech a vztahujících se na soudní příslušnost, uznávání a výkon rozsudků a rozhodnutí ve věcech manželských, rodičovské zodpovědnosti a vyživovací povinnosti a na rozhodné právo ve věcech týkajících se vyživovacích povinností (KOM(2008)0894 – C6­0035/2009 – 2008/0266(CNS)) (A6 0265/2009), a

– zprávě paní Marie Grazie Paganové předložené jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci o rozvoji v oblasti trestního soudnictví EU (2009/2012(INI)) (A6 0262/2009).

  Tadeusz Zwiefka, zpravodaj. – (PL) Pane předsedající, pane komisaři, předně bych rád vyjádřil vřelé poděkování panu Deprezovi, zpravodaji z Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, všem stínovým zpravodajům a představitelům českého předsednictví a Evropské komise za naši společnou práci. Přestože na začátku jednání byla naše stanoviska od sebe dosti vzdálená, podařilo se nám dosáhnout kompromisu, který nám, jak doufám, umožní, abychom v Radě dospěli ke shodě při prvním čtení.

Návrhem nařízení se zřizuje mechanismus, na jehož základě budou členské státy schopny znovu sjednávat, sjednávat a uzavírat dvoustranné dohody se třetími zeměmi v oblasti soudní spolupráce v občanských a obchodních záležitostech. Předpokládá se, že obdobný mechanismus bude zaveden, i pokud jde o dvoustranné dohody v oblasti soudních pravomocí, uznávání a vymáhání rozsudků a rozhodnutí ve věcech manželských, rodičovské zodpovědnosti a vyživovacích povinností. Děje se tak v reakci na praktický problém, který vyvstal v důsledku stanoviska 1/03 Evropského soudního dvora k nové Luganské úmluvě, podle níž mají Společenství ve své kompetenci uzavírat vnější dohody ve stejném rozsahu, v jakém využívala pravomoci přijímat zákonné prostředky v oblasti soudní spolupráce v případech občanského práva podle čl. 61 písm. c) Smlouvy o ES.

Navrženým nástrojem se zřizuje zvláštní postup. Z tohoto důvodu musí být zákonné rámce navrženého mechanismu přísně omezeny v rozsahu své působnosti i časovém trvání. První podmínka je splněna omezením navrženého nařízení na dvoustranné dohody v oblastech soudní pravomoci a uznávání a vymáhání rozsudků a rozhodnutí v občanských a obchodních záležitostech. Druhá podmínka je splněna ustanovením o skončení platnosti, podle něhož ztrácí dohoda uzavřená na základě tohoto postupu automaticky svou účinnost v okamžiku, kdy Společenství uzavřou dohodu se třetí zemí.

Jsem si samozřejmě vědom potřeby zahrnout do zákonných rámců otázku výkonu vnějších kompetencí v oblasti, která zahrnuje specifický zákon týkající se smluvních a mimosmluvních závazkových vztahů, a rovněž záležitosti manželského práva. Zdá se ovšem, že by v takovém případě bylo nutné jasně stanovit, že navržený mechanismus bude použitelný nejen v případě dohod o odvětvových záležitostech určených omezeným rozsahem tohoto návrhu, ale i v případě dalších dohod, jako jsou oboustranná porozumění a regionální dohody mezi omezeným počtem členských států a sousedních třetích zemí – i když samozřejmě pouze ve velmi omezených případech, ve specifických záležitostech a se záměrem řešení místních problémů.

Byl jsem skeptický, pokud jde o potřebu stanovit skončení platnosti na 31. prosince 2014, pakliže by, jak stojí v navrženém nařízení, měla Evropská komise předložit zprávu o uplatňování nařízení do 1. ledna 2014. Kompromisní návrh stanovit ukončení platnosti nařízení na 31. prosince 2019 umožňuje členským státům využít daný postup větší měrou a účinnějším způsobem.

I přes odlišný názor Evropské komise jsem toho mínění, že ve zprávě o uplatňování nařízení by Komise měla představit toto nařízení v souvislosti s dalšími legislativními nástroji, jako je nařízení Brusel I. Navržený mechanismus, jehož součástí je na straně Komise funkce dvoustupňové kontroly, bude nepochybně sloužit k zajištění soudržnosti s acquis. V navrženém postupu jsem se nicméně snažil dosáhnout co možná největší pružnosti a zkrácení lhůt určených pro odpovědi Komise a rovněž snížení byrokratické zátěže. Demokratický postup schvalování a úloha Evropského parlamentu jsou nepochybné, a trvám proto i na tom, aby Evropský parlament a členské státy byly informovány ve všech fázích, počínaje záměrem členského státu zahájit jednání se třetí zemí a konče uzavřením dohody.

Rád bych zdůraznil, že postup uplatňovaný při uzavírání dvoustranných dohod se třetími zeměmi nám dává jedinečnou příležitost ukázat, že Evropská unie je schopna řešit problémy svých občanů v jejich zájmu, což má svůj obzvláštní význam v kontextu hospodářské krize a euroskepticismu sílícího v mnoha členských státech. Závěrem chci, pane předsedající, říci, že i přes určité rozdíly v přístupu, týkající se specificky právních otázek, musíme v této věci, samozřejmě při zachování acquis communautaire, prokázat svůj pragmatismus.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN VIDAL-QUADRAS
Místopředseda

  Gérard Deprez , zpravodaj. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, jak právě řekl pan Zwiefka, jednáme zároveň o dvou zprávách, z nichž každá má odlišnou oblast působnosti, ale má stejnou logiku a odpovídá shodným postupům.

První zpráva, jejímž zpravodajem je pan Zwiefka – a rád bych mu zde poděkoval za laskavost, kterou mi prokázal, i za jeho trpělivost s některými mými požadavky – se týká návrhu nařízení v rámci postupu spolurozhodování. Druhá zpráva, jejímž zpravodajem jsem já, obsahuje návrh nařízení, které stanovuje pouze postup konzultace s Evropským parlamentem.

Ve své podstatě, pane předsedající – a s tím souhlasím – jsou problémy, které se pomocí těchto dvou nástrojů snažíme řešit, vážné a velmi často tragické. Každý z nás slyšel či sám zná případy, kdy se manželství s osobou ze třetí země rozpadne a otec nebo ještě častěji matka tím ztratí právo vidět své děti, které si choť vzal či vzala s sebou do země svého původu nebo někam jinam, a někdy se ani není schopen či schopna dopátrat místa jejich pobytu. Totéž se týká možnosti domoci se platby výživného.

Není pochyb o tom, že tyto problémy jsou skutečné, vážné a tragické. Je tedy naléhavá a oprávněná potřeba pokusit se o nalezení řešení tohoto problému, a to zejména cestou sjednávání dohod se třetími zeměmi.

Avšak jak tento problém, jímž se dnes zabýváme, vznikl? Proč se evropské instituce tímto problémem musejí zabývat? Odpověď je jednoduchá. Ve všech těchto záležitostech spadá sjednání a uzavírání dohod s jednou nebo několika třetími zeměmi do výlučné pravomoci Společenství. Výlučně unijní povahu těchto záležitostí explicitně potvrzují rozsudky vynesené Soudním dvorem a stanoviska právních služeb. To znamená, že záležitost, která se jevila jako velmi jednoduchá, je ve skutečnosti poněkud složitější a citlivější. Otázka zní nyní takto: je z právního hlediska a na základě stávajících Smluv a judikatury Soudního dvora přípustné umožnit členským státům výkon jedné z výlučných pravomocí Společenství, a pakliže to je přípustné, tak za jakých podmínek?

Já sám, pane předsedající, nejsem žádný velký právní znalec. Nejsem vůbec právní znalec, ve stávajících Smlouvách jsem nicméně nenalezl žádný právní základ, který by Společenství výslovně dával možnost přenechat zcela nebo zčásti své výlučné pravomoci ve prospěch členských států. To znamená, že co se mne týče, mám ohledně samotného principu mechanismu, jehož návrh máme před sebou, velké nejasnosti a pochyby.

Musím nicméně zároveň připustit, že právní služby našich institucí otevřely dveře pro určitá řešení. To je zcela jasné. Tak například stanovisko vaší instituce, pane komisaři, cituji: „souhlasí, že je zákonná možnost, aby členské státy za výjimečných okolností a za zvláštních podmínek vykonávaly formálně i věcně vnější pravomoci Společenství“. Právní služba Evropského parlamentu je mnohem méně jednoznačná, i když i ona nabízí určité možnosti.

Základem pozměňovacích návrhů, které jsem předložil, a jednání, kterých jsem se účastnil a která se konala formou trialogu s Radou a Komisí, byly právě tyto velmi přesně formulované a omezující právní zásady. Jsem si, opakuji, velmi dobře vědom tragédií, které postihly některé naše spoluobčany, a jsem rozhodnut nešetřit úsilím, abych jim pomohl. Proto jsem nakonec souhlasil s kompromisem, který byl vyjednán s Radou a Komisí, přál bych si nicméně velmi jasně říci, pane předsedající, pane komisaři, že výlučné pravomoci Společenství musí zůstat zachovány ve své stávající podobě. Nesmí dojít k tomu, aby si členské státy nakonec na základě udělování bezpočetných odchylek a rozšiřováním oblasti působnosti nárokovaly to, co je výlučnou pravomocí Společenství. To je stanovisko, které jsem doposud hájil, a to je také stanovisko, které budu hájit i v budoucnu.

  Maria Grazia Pagano, zpravodajka. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, ráda bych napřed všem vřele poděkovala, všem kolegyním a kolegům, poslancům a úředníkům, kteří přispěli k vylepšení textu, o němž budeme zítra hlasovat. Můj zvláštní dík patří panu Demetriou, jehož vynikající předchozí doporučení posloužilo jako východisko mé zprávy.

Ve své práci jsem si byla vždy velmi dobře vědoma potřeby vytvořit užitečné pokyny pro budování autentického evropského prostoru právní spolupráce a věřím, přesněji řečeno jsem přesvědčena, že z mé práce bude mít užitek i nadcházející švédské předsednictví, které bude stát před obtížným úkolem vypracování návrhu stockholmského programu.

Na znění zprávy jsem od začátku pracovala se dvěma ohledy: za prvé to byl ohled na to, že trestní řízení s sebou nese řadu významných důsledků pro základní svobody, a to jak na straně obětí zločinu, tak i na straně podezřelých a obžalovaných. Prioritou, kterou tento Parlament může jen sotva přecenit, a stěžejním bodem mé zprávy je tudíž důraz na dodržování lidských práv.

V doporučení byl obraně základních práv věnován velký prostor, přičemž zvláštní pozornost platila ochraně obětí, vězeňským podmínkám, právům vězněných osob a procedurálním zárukám včetně práva na seznámení se svými právy a na asistenci úředně přiděleného advokáta, právo na důkaz, právo na poskytnutí informací o povaze a důvodech obvinění a na zpřístupnění příslušných dokumentů ve srozumitelném jazyce, také právo na tlumočníka.

Druhý ohledem, který byl určující pro mou zprávu, je to, že jak je patrné ze zprávy o provádění haagského programu pro rok 2007, byla úroveň provádění, pokud jde o právní spolupráci na poli trestního práva, spíše nižší, přestože v jiných odvětvích, jako jsou občanská spolupráce, správa hranic a imigrační a azylové politiky, byly zaznamenány uspokojivé výsledky.

Je tudíž zřejmé, že je třeba učinit něco více. Zásada vzájemného uznávání, která je základním kamenem vzájemné spolupráce, nedošla ještě ani zdaleka v uspokojivé míře uznání. Musíme jít ke kořenu problému, najít příčiny tohoto neuspokojivě malého pokroku, abychom byli schopni přichystat ta nejúčinnější řešení.

Domnívám se, že hlavními příčinami je nedostatek recipročního vědomí a důvěry mezi státy, a ve zprávě proto kladu velký důraz na odborné školení, hodnocení, sdílení informací a osvědčené praxe.

Je-li řeč o odborném školení, neměli bychom zajisté přehlédnout výrazné kroky vpřed, které byly učiněny zásluhou Evropské sítě justičního vzdělávání a jejích školení. Podle mého názoru však musíme jít za rámec stávajícího modelu odborného vzdělávání, který je založen hlavně na vnitrostátních postgraduálních školách, abychom vybudovali společnou justiční kulturu, která zde stále chybí. Z tohoto důvodu jsem zdůraznila potřebu posunout se směrem k dobře organizovanému Evropskému vzdělávacímu institutu pro soudce a právníky, který by měl odpovídající prostředky, a zároveň ovšem poukázala na potřebu vyhnout se zbytečnému zdvojování existujících zařízení a zdůraznila významnou roli vnitrostátních škol.

Za druhé: potřebujeme účinnější a ucelený mechanismus hodnocení soudnictví, soudních orgánů a provádění směrnic Evropské unie. Zpráva proto navrhuje zřízení skupiny odborníků, kteří by trvale sledovali uplatňování práva Společenství a kvalitu a účinnost soudnictví, a to podle vzoru schengenského systému vzájemného hodnocení. Jejím cílem je rovněž odhalovat slabá místa v systému a legislativní nedostatky v záležitostech spolupráce v oblasti trestního soudnictví, a na základě toho poskytovat evropskému zákonodárnému orgánu veškeré informační zdroje, které jsou nezbytné k řádnému politickému a regulačnímu hodnocení.

A konečně též používání nových technologií, které mají velký význam pro sbírání údajů, posiluje stávající databázové systémy a předávání informací. Věřím, že zítřejší hlasování zopakuje skvělý výsledek, jehož bylo dosaženo ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci.

  Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Pane předsedající, chtěl bych samozřejmě poděkovat všem třem zpravodajům a dovolím si obrátit se nejprve na pana Zwiefku a pana Depreze. Komise je pochopitelně ráda, že bylo dosaženo kompromisu. S ohledem na to bylo správné, že od února probíhala intenzivní jednání a že jsme tak dospěli ke shodě na prvním čtení obou návrhů, které Komise předložila na konci roku 2008.

Jak zde pan Deprez velmi správně zdůraznil, jedná se o velmi citlivou oblast pro všechny zúčastněné instituce – Komisi, Radu i Evropský parlament. Děkuji všem stranám, že dospěly ke znění, které, jak se nám zdá, zohledňuje institucionální oprávnění Komise a zároveň dává určitou odpověď na legitimní očekávání členských států a Parlamentu.

Chtěl bych nicméně poznamenat, že se jedná o postup výjimečný, omezený rozsahem působnosti i časem a že výlučná pravomoc Společenství musí být v dotčených záležitostech v každém případě i nadále respektována. Můj postoj v této věci je velmi pevný a souhlasím s tím, co řekl pan Deprez, když poznamenal, že členské státy nesmí této situace využívat k tomu, aby si nárokovaly určité pravomoci a jednaly s Komisí v tom smyslu, aby se vzdala úmyslu předkládat návrhy.

Domnívám se, že v této věci je mezi námi naprostá shoda. V souvislosti s tím, co bylo řečeno, se pak také jedná o to, že díky této pružnosti budou mít členské státy možnost využívat v případech, kdy Společenství nebude vykonávat svou pravomoc, instituční rámec, s jehož pomocí budou moci občanům pomáhat, aby se domohli spravedlnosti ve třetích zemích, a to zejména v oblasti rodinného práva. Pravda je také to – a pan Zwiefka a pan Deprez na to upozornili – že musíme uvažovat o pravidlech vztahujících se na rozvod, opatrovnictví nad dětmi, právo na styk s rodiči a vyživovací povinnosti a o bolestných situacích, jež mohou nastat v důsledku nedostatečné legislativy, která by v těchto oblastech byla univerzálně použitelná na mezinárodní úrovni.

Návrh zákona použitelného na smluvní a mimosmluvní závazkové vztahy by mohl mít rovněž příznivý vliv na řešení zcela konkrétních a specifických problémů, jako jsou například problémy související se silniční a říční dopravou či správou letišť nacházejících se na hranici několika států, jako je například letiště Basilej-Mulhouse-Freiburg. V souvislosti s tím, co bylo řečeno, se jedná o další použití institučního rámce, což musí, znovu opakuji, zůstat výjimkou.

Rád bych v každém případě poděkoval zpravodajům z Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci za práci, kterou odvedli, a děkuji jim rovněž za jejich porozumění, díky němuž bylo možné dospět ke shodě ještě před skončením parlamentního funkčního období.

Nyní bych se chtěl zmínit o zprávě paní Paganové, s jejímž přístupem i s obsahem její zprávy souhlasím. Vítám vzrůstající zájem Parlamentu o oblast trestního soudnictví, a to nejen, co se týče legislativní činnosti, ale i co se týče formování představy o tom, jak by evropské trestní soudnictví mělo vypadat v budoucnu.

Děkuji vám, paní Paganová, za podporu, kterou jste poskytla naší současné práci, protože připravujeme stockholmský program a uveřejnění sdělení, jež bude obsahovat doporučení na období let 2010 až 2014. Těší mne, že vaše zpráva plně podporuje zásadu vzájemného uznávání. Díky této zásadě dosáhla Unie velkých úspěchů, mj. i zavedení evropského zatýkacího rozkazu, a to vše je předběžná podoba reálné oblasti trestního soudnictví.

Zpráva se také zabývá obtížemi týkajícími se uplatňování zásady vzájemného uznávání a je pravda, že provádění a plné a konzistentní uplatňování mnoha stávajících nástrojů založených na zásadě vzájemného uznávání je nutno sledovat. Pravdou je však ale i to, že k žádnému vzájemnému uznávání nedojde, nezvýší-li se vzájemná důvěra mezi zákonnými orgány členských států. Tato důvěra představuje skutečně základní prvek vzájemného uznávání. Jsem proto vděčný Evropskému parlamentu za to, že hájí myšlenku vytvoření skutečně společné soudní kultury, jak jste zde, paní Paganová, před chvílí řekla.

Správně jste zdůraznila nezbytnost rozvoje odborného vzdělávání pro právnické profese, odborného vzdělávání v oblasti evropských mechanismů, vztahů se Soudním dvorem, používání nástrojů vzájemného uznávání, právní spolupráce a srovnávacího práva. V tomto bodě s vaší zprávou plně souhlasím a domnívám se, že odborné vzdělávání soudců a výměnné pobyty soudců mezi členskými státy budou ve stockholmském programu klíčem k budoucnosti této evropské oblasti práva, o niž tolik stojíme.

Také Justiční fórum, které je místem setkávání různých sítí právních odborníků, bude hrát zásadní úlohu ve zvyšování povědomí právníků o evropském rozměru jejich aktivit a s pomocí Unie budou tito právníci spolupracovat na zajištění skutečné výměny znalostí osvědčených postupů.

Komise rovněž souhlasí s návrhem, který je součástí této zprávy a za který skutečně děkuji, mechanismu hodnocení, který by se neomezoval pouze na provedení nástrojů Unie, ale který by se týkal i v obecnějším smyslu stavu soudnictví v členských státech.

Bude hodnotit jeho účinnost, jeho rychlost a respektování záruk obhajoby. Práce v této záležitosti již začala a je vedena myšlenkou, kterou přednesl ministr spravedlnosti Nizozemska, vytvoření mechanismu hodnocení, s jehož pomocí by bylo možné měřit, jakým způsobem soudy postupují, pokud jde o dodržování zásad právního státu, přičemž by se samozřejmě využilo stávajícího aparátu a zároveň by vznikla i přidaná hodnota v podobě politického monitorování. Na základě těchto hodnocení pak bude možné vydávat doporučení.

Komise považuje navíc za příznivé, že se Evropský parlament zvýšenou měrou zabývá jejími hodnotícími mechanismy. To by se, pane Deprezi, mohlo stát příležitostí k tomu, abychom Parlament zahrnuli do činnosti odborných skupin, které budeme zakládat v tomto roce, jakož i v letech následujících.

Zmínil jste se dále o provádění nového rozhodnutí o Evropské jednotce pro soudní spolupráci (Eurojust). I zde souhlasíme s přístupem navrženým ve zprávě ohledně užitečnosti prováděcího plánu a setkávání odborníků s členskými státy. Díky těmto věcem budeme schopni provádět nové rozhodnutí o Evropské jednotce pro soudní spolupráci s patřičnou rychlostí.

A nakonec, zpráva trvá na využívání nových technologií v soudnictví. Za účelem využívání možností informačních a komunikačních technologií na poli soudnictví byla spuštěna Evropská strategie pro elektronické soudnictví (e­justice).

Tato strategie již funguje a mohu zde pouze poděkovat Evropskému parlamentu za jeho práci a za ujednání, k nimž jsme v této oblasti společně dospěli. Jsem rovněž přesvědčen, že na základě společného úsilí uspějeme i v budování oblasti trestního soudnictví, oblasti práva, jež by svým charakterem měla odpovídat společenství občanů, kteří mají celkem odůvodněné právo na kvalitní soudnictví, a to bez ohledu na to, ve kterém členském státě se nacházejí.

  Jan Kohout, úřadující předseda Rady. − Pane předsedající, vítám, že se mi naskytla tato příležitost promluvit o třech důležitých legislativních návrzích, a děkuji zpravodajům za rozsáhlou práci, kterou ve svých zprávách odvedli. Rád bych se nejprve zastavil u prvních dvou návrhů a následně se zaměřil na třetí návrh, který se týká problému dalšího rozvoje trestního soudnictví v rámci EU.

Cílem těchto dvou návrhů, pojednaných ve zprávě pana Zwiefka a pana Depreze, je zavedení postupu, který umožní členským státům sjednávat a uzavírat dohody se třetími zeměmi o aspektech soudní spolupráce v občanských záležitostech spadajících do výlučné pravomoci Společenství.

První návrh, schvalovaný na základě postupu spolurozhodování, se týká rozhodného práva v oblasti smluvních a mimosmluvních závazkových vztahů. Druhý návrh, schvalovaný na základě postupu konzultace, se týká některých záležitostí rodinného práva.

Chtěl bych zdůraznit, že postup zaváděný těmito dvěma budoucími nařízeními je navržen způsobem, který zajišťuje integritu práva Společenství. Před schválením sjednávané dohody Komise ověří, že chystaná smlouva neomezuje účinnost práva Společenství ani nenarušuje řádný chod systému založeného na jeho pravidlech. Komise rovněž ověří, že chystaná dohoda nenarušuje politiku vnějších vztahů, jak ji určují rozhodnutí Společenství.

Bylo by ve skutečnosti možné tvrdit, že mají-li členské státy možnost sjednávat a uzavírat dohody se třetími zeměmi, které jsou slučitelné s právem Společenství, rozšiřuje se tím oblast působnosti práva Společenství na země ležící mimo Evropskou unii.

Postup stanovený těmito dvěma návrhy se bude uplatňovat především na sjednávání a uzavírání dvoustranných dohod mezi členským státem a třetími zeměmi. V některých případech se ovšem bude uplatňovat také na sjednávání a uzavírání regionálních dohod mezi více než jedním členským státem a/nebo více než jednou třetí zemí. Co se týče regionálních dohod, postup stanovený tímto návrhem v oblasti rodinného práva se bude uplatňovat i na pozměňování a znovusjednávání dvou již platných úmluv mezi severskými zeměmi. Co se týče návrhu v oblasti rozhodného práva, bude do jeho působnosti ve skutečnosti náležet pouze několik regionálních dohod. Tyto dohody by se mohly týkat například provozování letiště nacházejícího se v pohraniční oblasti, vodních cest využívaných společně dvěma nebo více zeměmi či přeshraničních mostů a tunelů.

Postup stanovený v těchto dvou návrzích je založen na vysokém stupni důvěry a spolupráce mezi členskými státy a Komisí. Je navržen mechanismus, který umožňuje řešit situace, kdy Komise na základě svého hodnocení dospěje k závěru, že sjednávání či uzavření dohody nelze schválit. V takových situacích zahájí dotčený členský stát a Komise jednání s cílem nalezení společného řešení.

Předsednictví jménem Rady věří a očekává, že bude možné dosáhnout shody ohledně návrhu v oblasti rozhodného práva během prvního čtení. Mezi Evropským parlamentem, Komisí a Radou proběhla konstruktivní jednání, během nichž se těmto třem institucím podařilo vyřešit řadu obtížných problémů.

Vzhledem k tomu, že návrh v oblasti rozhodného práva se z větší části shoduje s návrhem v oblasti rodinného práva, je pochopitelné, že změny provedené v prvním návrhu byly převzaty i v návrhu druhém, a to i přesto, že schvalování tohoto návrhu se neřídí postupem spolurozhodování. V zájmu dobrého zákonodárství je více než žádoucí zachovat paralelismus obou znění.

Na závěr bych rád učinil několik poznámek stran parlamentního doporučení týkajícího se rozvoje trestního soudnictví v EU, což je předmětem zprávy paní Paganové.

Rady plně souhlasí s významem vzájemného uznávání jako úhelného kamenu soudní spolupráce v rámci EU. Domníváme se, že by mělo dojít jak k jeho rozšíření – prostřednictvím přijetí dalších právních nástrojů v budoucnu – tak k jeho prohloubení prostřednictvím účinnějšího uplatňování nástrojů vzájemného uznávání, jež byly až doposud přijaty.

Rada by v této souvislosti chtěla Parlament upozornit na skutečnost, že v současnosti probíhá dokončování čtvrtého kola vzájemných uznávání praktického uplatňování evropského zatýkacího rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy.

Odborníci v kontextu této řady vzájemných uznávání rovněž zkoumali otázky vztahující se na vzájemné dopady evropského zatýkacího rozkazu či v obecnějším smyslu zásady vzájemného uznávání na straně jedné a zásady proporcionality na straně druhé. Zásada proporcionality musí být ovšem vyvažována další zásadou, které Parlament také přisuzuje velký význam – a sice zásadou subsidiarity. Skutečnost je taková, že soudní orgány v různých členských státech mají odlišné názory na to, co naplňuje skutkovou podstatu závažného trestného činu.

Rada se těší na další spolupráci s Parlamentem a Komisí při vytváření systému horizontálního a průběžného hodnocení a provádění politik a právních nástrojů EU.

Co se týče otázky odborného vzdělávání soudců, sdílí Rada stanovisko Parlamentu, že je potřeba podporovat rozvíjení soudní kultury EU, mj. prostřednictvím podpory přímých výměnných pobytů mezi soudci, státními zástupci a soudními zaměstnanci rozdílných členských států, a aktivně rozvíjet Evropskou síť justičního vzdělávání.

Rada rovněž sdílí názor Parlamentu na potřebu rychlého a účinného provádění nových rozhodnutí Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) a Europolu.

Závěrem bych Parlamentu rád poděkoval za rozsáhlou a důkladnou práci, již na těchto třech zprávách, které tu máme dnes odpoledne před sebou, odvedl.

  Gérard Deprez, předseda Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. – (FR) Pane předsedající, nebude to arci jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, nýbrž spíše jménem mé skupiny, využiji-li této krátké chvíle k tomu, abych vyjádřil svou nanejvýš příznivou reakci na zprávu paní Paganové. Blahopřeji vám k této zprávě, paní Paganová. Domnívám se, že jste při sepisování této zprávy vypracovala nebyčejně podrobný soupis bodů, které by se měly, pane komisaři, objevit přednostně ve stockholmském programu, který, jak vím, Komise nyní aktivně chystá.

Dovolte mi, abych zde ještě nad to, co zde již bylo řečeno ohledně důležitosti hodnocení odborného vzdělávání soudců, upozornil na dva momenty, které mají zásadní význam pro otázku vzájemné důvěry a které jsou základem toho, co by se v budoucnu mohlo stát vzájemným uznáváním. Za prvé nezávislost soudnictví. V současnosti řada členských států EU nemá soudnictví, které by bylo nezávislé na politické moci či jiných mocenských strukturách. To je skandál a s tímto skandálem je třeba skoncovat.

Za druhé procedurální záruky. Dokud si nemůžeme být jistí, že lidé, kteří jsou podezřelí či obvinění ze spáchání některého druhu trestného činu, v některých zemích nemají procedurální záruky obdobné těm, které existují v jiných zemích, dočká se zásada vzájemného uznávání jen obtížně širšího přijetí. Přál bych si, aby se tato záležitost zásadního významu stala předmětem této rozpravy. Blahopřeji, paní Paganová.

  Csaba Sógor , jménem skupiny PPE-DE. – (HU) Hranice národních států stanovené po druhé světové válce znamenaly rozdělení jednotlivých společenství a rodin. Rád bych vám pověděl o jednom takovém příkladu z nepříliš vzdálené části Evropy. Szelmenc byl svého času částí Maďarska. Nyní se jedna jeho část, Nagyszelmenc, nachází na území Slovenska, které je členským státem Evropské unie, a jeho druhá část, Kisszelmenc, je na Ukrajině.

Před 23. prosincem 2005 nebyl mezi těmito dvěma vesnicemi dokonce ani hraniční přechod. Rodiče, děti a příbuzní zde žili 60 let naprosto odděleni jedni od druhých, takže se po několik desetiletí nemohli stýkat. EU jim dala toužebně očekávanou příležitost, aby zde otevřeli hraniční přechod, a svou situaci tak změnili. Příklad, který zde zmiňuji, je jen jedním z mnoha set či tisíců podobných a je současně argumentem ohledně toho, proč nyní vedeme diskusi o této zprávě.

Návrh nařízení stanovuje postup týkající se soudní pravomoci, kterou lze vykonávat mezi členskými státy a třetími zeměmi ve vztahu k záležitostem rodinného práva, otcovské odpovědnosti a vyživovacích povinností. Toto nařízení nebude nahrazovat zákony Společenství, nýbrž má být použito jen tehdy, když dotčený členský stát prokáže, že na základě hospodářských, zeměpisných, kulturních či historických vztahů, zejména mezi členským státem a příslušnou třetí zemí, je zde zvláštní zájem na podepsání dvoustranné odvětvové dohody se třetí zemí. Komise zároveň prohlašuje, že navrhovaná dohoda má pouze omezený vliv na jednotné a důsledné uplatňování platných nařízení Společenství a na fungování systému prováděného na základě těchto zmíněných nařízení.

Chtěl bych poděkovat zpravodaji, panu Deprezovi, že se ujal práce na této důležité záležitosti, ovlivňující životy občanů uvnitř i vně EU, zejména i proto, že se v tomto dokumentu podařilo dosáhnout rovnováhy mezi zákonnou soudní pravomocí institucí Společenství a národních států.

  Manuel Medina Ortega, jménem skupiny PSE. – (ES) Pane předsedající, domnívám se, že návrhy nařízení, které nám byly předloženy Komisí, jsou důležité a nezbytně potřebné a že na druhé straně bylo neméně důležité a nezbytně potřebné pro nás v Evropském parlamentu, abychom trvali na zásadě, na níž trvali i tito dva zpravodajové, pan Zwiefka a pan Deprez, totiž na zásadě pravomoci Společenství.

Jedná se o otázku pravomoci Společenství, kterou je rozumné z určité části svěřit zodpovědnosti členských států, jež by některé tyto pravomoci vykonávaly, ale jak řekl pan Barrot, musely by být omezeny v rozsahu působnosti a časového trvání. Přestat vykonávat pravomoc Společenství je zcela vyloučeno a ani Rada, ani Komise, ani Parlament nemohou zrušit tyto pravomoci Společenství.

Je-li takto stanoveno, že se jedná o výjimečný postup, pak bude, domnívám se, možné přijmout tento balík opatření během prvního čtení, budou-li zítra, jak věřím, Parlamentem přijaty pozměňovací návrhy, které již byly projednány a předloženy. Věřím nicméně také, že se v další fázi i následně ze strany Komise dočkáme pokroku v rozvoji skutečného evropského systému soukromého práva. To se stává stále větší nutností, jak na to poukázal například pan Sógor ve své předchozí řeči. Hovoříme zde o problémech, které se zcela bezprostředně dotýkají lidí, a do té míry, do jaké budeme jejich problémy schopni řešit, si budou lidé uvědomovat, že Evropská unie má svou funkci.

Na závěr bych, pane předsedající, chtěl poblahopřát mám kolegům poslancům, panu Deprezovi a panu Zwiefkovi, a poděkovat Komisi a Radě za jejich ochotu společně pracovat na tomto problému.

  Sarah Ludford, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, ráda bych poděkovala paní Paganové za její vynikající zprávu a její spolupráci při navrhování kompromisních pozměňovacích návrhů, které obsahují například i některé mé návrhy.

Myslím, že Evropský parlament dává najevo pevné odhodlání, pokud jde o jeho budoucí cíle v oblasti evropského trestního soudnictví, přičemž tyto cíle jsou dvojí – vydávat pachatele trestných činů do rukou spravedlnosti a hájit práva obžalovaných a obětí. Zpráva velice jasně upozorňuje na klíčové otázky, jako je potřeba sledovat provádění legislativy; zlepšit odborné vzdělání soudců, státních zástupců a obhájců; a nová legislativa, jak zdůraznil Gérard Deprez, která přinese procedurální záruky.

Evropský zatýkací rozkaz je účinným nástrojem, jak vydávat pachatele trestných činů do rukou spravedlnosti, a stalo se k mé velké lítosti, že se proti němu britští konzervativci postavili. Musíme nicméně zajistit – a rovněž vlády to musí zajistit – aby evropské zatýkací rozkazy nebyly zneužívány k řešení triviálních případů, jako je stíhání lidí, kteří zcizili vepře či nezaplatili hotelový účet. Nesmí být zneužívány ani k loveckým výpravám za účelem vyslýchání, jejich vlastním zaměřením je navracení osob za účelem jejich obžalování a trestního stíhání.

Evropský zatýkací rozkaz – jak zde již řekli i jiní – a vůbec celé trestní soudnictví je založeno na vzájemné důvěře. Členské státy tak musí dokázat, že si tuto důvěru zaslouží tím, že budou mít vysoce kvalitní právní systémy a že budou respektovat například Evropskou úmluvu o lidských právech a rozsudky štrasburského soudu. Nemůžeme dopustit, aby lidé byli na základě evropského zatýkacího rozkazu navraceni do země EU, z níž jsou pak odeslání do třetí země k mučení. Jestliže dojde k odmítnutí Štrasburku, je třeba použít záruk základních práv, které jsou součástí evropského zatýkacího rozkazu. Myslím, že vlády EU se problémem odstranění zásadních odlišností existujících v různých právních systémech a nedůsledného respektování lidských práv a práv na spravedlivé soudní řízení příliš nezabývaly.

Musíme se rovněž snažit o zajištění toho, aby kvalita legislativy v oblasti trestního soudnictví byla v budoucnu lepší. Doufejme, že po Lisabonu – jsem ráda, že český Senát ratifikoval Lisabonskou smlouvu – bude od členských států přicházet méně náhlých a naléhavých návrhů, které nikam nevedou, a v případě, že jsou i schváleny, nedojde nikdy na jejich řádné provedení. Celoevropské soudnictví a vysoká úroveň práva mají zásadní význam pro naše občany, když cestují, pracují či zakládají svůj podnik v jiných zemích a když se lidé musejí pokoušet o vysvětlení svých důvodů v cizím jazyce. Je nejvyšší čas zajistit, aby každý, kdo bude zadržen v rámci trestního řízení jiného členského státu, byl seznámen se svými právy a dostalo se mu řádné právní pomoci a tlumočnické a překladatelské služby.

Jsem konečně velmi zklamána tím, že vláda Spojeného království byla jednou z těch, které blokovaly opatření týkající se procedurálních práv. Doufám, že v budoucnu svůj názor změní.

  Luca Romagnoli (NI). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, se zprávami, o nichž zde diskutujeme, souhlasím zčásti.

Zpráva pana Zwiefka je stravitelná snáze, protože jejím přičiněním bude postup sjednávání a uzavírání dvoustranných dohod o odvětvových aspektech mezi členskými státy a zeměmi, které nejsou členy EU, homogennější a vzato kolem a kolem transparentnější.

Co se týče zprávy pana Depreze, souhlasím v zásadě s její druhou polovinou, když se zabývá nezbytnou slučitelností podmínek, kterou požaduje Komise s ohledem na náš záměr vytvořit politiku Společenství týkající se vnějších vztahů v odvětví soudní spolupráce. Pokud jde nicméně o možnost členských států uzavírat samostatně dohody, jsem takovou možností jako vlastenec samozřejmě potěšen a věřím, že tento postup nemusí být nutně omezen rozsahem své působnosti a časem trvání.

Konečně se musím upřímně přiznat, že mám jisté pochybnosti o doporučení Evropského parlamentu paní Paganové. Jsem jí vděčný za to, že připomněla a podpořila používání elektronického soudnictví (e-justice), a to tím spíš, že jsem byl zodpovědný za vypracování této zprávy, a stále ještě mám pocit vděčnosti k těm, kdo spolupracovali na zajištění jejího úspěchu. Moje povědomí o tématech týkajících se základních svobod obětí a rovněž podezřelých a obžalovaných, jakož i potřeba provádět odborné vzdělávání soudců a právních činitelů mne ovšem přivádějí k poznámce, že v této oblasti máme před sebou stále ještě dlouhou cestu – přinejmenším my v Itálii. Co se týče evropského zatýkacího rozkazu, přerůstají moje pochyby upřímně řečeno do otevřené opozice. Děkuji nicméně zpravodajům za to, že se těmito tématy tak zdatně a důkladně zabývali.

  Panayiotis Demetriou (PPE-DE). – (EL) Pane předsedající, rád bych se také připojil k blahopřání těmto třem zpravodajům, panu Zwiefkovi, panu Deprezovi a paní Paganové. Zejména bych jako stínový zpravodaj rád poblahopřál paní Paganové k její zprávě a poděkoval jí za její milá slova a zároveň jí poděkoval za to, že se mnou při přípravě této zprávy tak těsně spolupracovala. Rád bych také vyjádřil své uspokojení nad skutečností, že jak sdělil pan komisař, Komise přijímá téměř všechny body, které jsou součástí zprávy. Vzhledem k tomu plně podporuji zprávu paní Paganové a samozřejmě i vše, co zde dnes ve sněmovně řekla.

Pane komisaři, uplynulo již 10 let od doby, co Evropská rada oznámila v Tampere, že přijala jako svůj strategický cíl učinit z Evropské unie oblast svobody, spravedlnosti a bezpečnosti, 10 let od prohlášení, že úhelným kamenem soudní spolupráce je vzájemná důvěra a uznávání rozhodnutí nejvyšších soudů. Musím říci, že se toho v tomto směru učinilo jen málo.

Tak zatímco v případě občanského práva se podařilo prosadit několik věcí, v případě práva trestního nedošlo k téměř žádné změně. Věříme, že s přijetím Lisabonské smlouvy nastane i v tomto směru větší pokrok.

Pane komisaři, ani tento návrh týkající se minimálních procedurálních záruk se nepodařilo prosadit a náš požadavek je – a tato slova směřují i k Radě – abyste jej prosadil. Na závěr chci říci, že mezi jednotlivými soudními systémy samozřejmě existují rozdíly, ale je v nich i prostor pro sjednocení. Z tohoto důvodu je třeba, aby bylo provedeno doporučení týkající se vytvoření výboru moudrých osob, které budou zkoumat všechny rozdíly a podobnosti v daném právu, abychom měli k dispozici konkrétní odborná doporučení poukazující na paralely v našich zákonech a vzájemnou důvěru v soudní systémy.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (PSE). – (PL) Pane předsedající, na poli občanského soudnictví existuje bez ohledu na acquis communautaire řada dvoustranných dohod, které byly uzavřeny mezi členskými státy a třetími zeměmi. V souladu s čl. 307 Smlouvy o ES mají členské státy odstranit všechna ustanovení, která se v těchto dohodách případně nacházejí a která jsou neslučitelná s acquis.

Ve svém stanovisku č. 1/03 z února 2006 se Soudní dvůr vyjádřil, že Společenství získalo výlučnou pravomoc k uzavírání mezinárodních dohod se třetími zeměmi o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Vzniká tak otázka stran toho, zda by všechny stávající či navrhované dvoustranné dohody s těmito zeměmi a o těchto věcech měly být nahrazeny dohodami Společenství. Nebo by členské státy měly mít i nadále ve své kompetenci uzavírat tyto dohody v případech, kdy se nedotýkají zájmu Společenství?

Tento postup, který představuje výjimku z pravidla, musí nicméně podléhat velmi konkrétně stanoveným podmínkám vztahujícím se k rozsahu působnosti tohoto mechanismu a době jeho účinnosti. Je proto důležité, aby Komise vytvořila strategii a stanovila priority s ohledem na rozvoj politiky vnějších vztahů Společenství v oblasti soudní spolupráce v občanských a obchodních věcech.

  Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Pane předsedající, budu stručný, protože zde mohu vyslovit jen své uspokojení nad způsobem, jímž Parlament pomohl vrhnout světlo na tuto oblast práva, soudnictví, bezpečnosti a svobody, kterou si v Unii přejeme vybudovat; vítám vše, co zde bylo řečeno, zejména pokud jde o zásadu vzájemného uznávání, která nás sama odkazuje k vzájemné důvěře mezi soudci.

Je pravda, jak zde bylo velmi dobře vysvětleno, že prostor pro sjednocování v soudních systémech existuje, přičemž v případě trestního řízení by tyto systémy měly být formalizovány jen s pomocí minimálního množství postupů. Jsem skutečně přesvědčen, že tím vším se připravuje cesta k dobré podobě stockholmského programu, a rád bych za to Parlamentu poděkoval.

Co se týče ostatního, mohu potvrdit, že bude opravdu možné nalézt instituční rámec pro dvoustranné dohody, ale že Společenství a Komise musí mít výlučnou kompetenci. To mohu říci. Nechci dále protahovat tuto rozpravu. Je třeba probrat ještě spoustu věcí.

Především chci vyjádřit své poděkování Parlamentu a musím říci – protože ke slovu už se znovu nedostanu – že mne moje zkušenost komisaře velice obohatila, neboť se skutečně domnívám, že dobré spojenectví mezi Komisí a Evropským parlamentem může často – a omlouvám se předsednictví, že to tak říkám, ale je to pravda – postavit do popředí a prosadit obecný evropský zájem.

Mé poděkování ale samozřejmě patří i předsednictví za poskytnutou podporu. Mezi všemi těmito třemi institucemi musí existovat synergie; mé díky nicméně patří Evropskému parlamentu, který nám dnes večer opět přinesl velmi dobrou zprávu. Děkuji vám, paní Paganová.

  Jan Kohout, úřadující předseda Rady. − Pane předsedající, tato rozprava je velmi zajímavá a zdá se, že jsme velice blízko dosažení dohody o návrhu v oblasti rozhodného práva při prvním čtení. Snad mohu říci, že se nejedná o pouhou dohodu, ale o dohodu spravedlivou a vyváženou. Tato dohoda je, domnívám se, vynikající ukázkou dobré spolupráce mezi Parlamentem, Komisí a Radou.

Jsem přesvědčen, že členské státy dobře využijí postupu stanoveného oběma budoucími nařízeními a že jim umožní vytvořit odpovídající právní rámec pro jejich vztahy s některými třetími zeměmi, s nimiž je váží specifická pouta.

Jak jsem zdůraznil již dříve, dohoda o návrhu v oblasti rozhodného práva, dosažená při prvním čtení, má vzhledem k tomu, že oba texty jsou téměř totožné, určitý dopad na návrh v oblasti rodinného práva. Naše dohoda při prvním čtení tudíž připravuje cestu i brzkému přijetí druhého návrhu. A to je zajisté žádoucí vývoj.

Značný počet členských států má obrovský zájem na tom, aby byly schopny uzavírat dohody se třetími zeměmi v záležitostech rodinného práva, jako je opatrovnictví dětí, právo na styk dítěte s oběma rodiči a vyživovací povinnosti, což může vyplývat například ze specifických historických či sociálních vazeb s těmito zeměmi.

Jménem Rady bych na závěr rád Parlamentu poděkoval za jeho inspirativní doporučení ohledně rozvoje trestního soudnictví v EU, což je tématem zprávy paní Marie Grazie Paganové. Rád bych Parlamentu poděkoval za tuto plodnou rozpravu a za vynikající výsledek.

  Tadeusz Zwiefka, zpravodaj. – (PL) Pane předsedající, když jsme s touto prací začínali, byli jsme si vědomi, že se pohybuje na tenkém ledě. Na jedné straně to byla výjimečná povaha a neobvyklá důležitost právních nástrojů, na nichž jsme pracovali. Na straně druhé tu bylo vědomí toho, že čas běží a neodvratně se blíží konec volebního období Evropského parlamentu, a za třetí a nakonec též očekávání jak ze strany členských států, tak občanů Evropské unie, že přinejmenším na určitou přesně stanovenou dobu by tu existovala pomoc při řešení záležitostí, které jsou pro ně velmi obtížné a zároveň velmi důležité.

Pouze díky naší vůli dosáhnout dobrého výsledku, a přitom ovšem zachovat ve vší úplnosti ohled na právo Společenství, a díky naší vůli vytvořit nástroj, který bude odpovídat právnímu systému EU, a díky naší chuti pracovat společně se nám podařilo dojít až do této fáze, že dnes uzavíráme tuto rozpravu, která pravděpodobně povede k tomu, že svého úspěchu dosáhneme už na prvním čtení.

Rád bych proto ještě jednou vyjádřil své upřímné díky panu Deprezovi za jeho nepolevující snahu zastavit nás vždy ve chvíli, kdy bychom mohli překročit určité mantinely. Rád bych také vyjádřil upřímné poděkování panu Kohoutovi za neobvykle dynamickou práci představitelů českého předsednictví a panu komisaři Barrotovi za skutečně dokonalou spolupráci s představiteli Komise. Rád bych také poděkoval kolegům poslancům, kteří zde dnes mluvili a kteří po celou dobu naší práce přispívali k jejímu konečnému úspěchu, a rovněž našim spolupracovníkům, především všem pracovníkům Výboru pro právní záležitosti, kteří se celým svým srdcem a svým vysokým pracovním nasazením podíleli na jejím konečném úspěchu.

  Gérard Deprez , zpravodaj. – (FR) Pane předsedající, bude mi stačit méně než dvě minuty. Domnívám se – abych odpověděl na to, co jsem pochopil jako výzvu ze strany Rady a přání pana Zwiefka – že tak, jako se nám dobře spolupracovalo, tak pokud jde o mne, budeme mít dohodu zítra během prvního čtení. V hlasovacích pokynech, které dám svým politickým přátelům, jim tudíž budu radit, aby hlasovali pro znění dohody, které jsme sjednali s Radou a Komisí, a mohu snad dodat, že bez ohledu na mé osobní pocity a změny, které bych býval v tomto znění rád viděl.

Protože mi ještě zbývá, pane předsedající, chvilka času a toto jsem už řekl, rád bych jí využil, ne proto, abych dále mluvil o našich zprávách, ale abych sdělil panu ministrovi, jak jsem šťastný, že český Senát dnes vyslovil svůj souhlas s Lisabonskou smlouvou. Myslím, že vedle práce, kterou jsme zde odvedli, je to dobrá zpráva, skutečně dobrá zpráva tohoto dne.

(Potlesk)

Děkuji všem, kteří se na této věci svou prací podíleli, protože všichni víme, že okolnosti nebyly jednoduché. Ve vaší zemi se zvedaly silné protivětry. Zcela nedávné politické události nutně neznamenaly, že to půjde snadněji, a byl bych proto rád, kdybyste mohl přetlumočit naše poděkování jak politickým orgánům, tak lidu vaší země. Dobře jste dnes posloužili evropské věci!

  Maria Grazia Pagano, zpravodajka. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěla bych poděkovat Radě za to, že podpořila tyto zásady, a především, pokud mi to dovolí, panu komisaři Barrotovi, s nímž jsem měla velmi přínosné názorové výměny pro tuto práci, s níž jsme nakonec přišli sem do sněmovny. Ráda bych také srdečně poděkovala poslancům, kteří na této zprávě pracovali, přinášeli mi své nápady a dělili se se mnou samozřejmě o všechny své zkušenosti, v první řadě a především panu Demetriou, paní Ludfordové a skvělému panu Deprezovi.

Chtěla jsem říci, že pan Demetriou, paní Ludfordová a pan Deprez uhodili hřebíček na hlavičku; rozpoznali výzvu, před níž Evropská unie stojí, protože vytvoření kolektivní evropské soudní kultury – což samozřejmě předpokládá bojovat se vší vážností proti faktorům, jež tu zmínil pan Deprez – zajištění nezávislosti soudnictví, poskytnutí záruk a vyhlazení rozdílů mezi různými systémy soudnictví, to jsou ony výzvy, které nás čekají. Domnívám se nicméně, že práce, kterou jsme odvedli, nám dává důvod k optimismu.

Ráda bych řekla panu Romagnolimu – říkám to ze svého stanoviska, které by mělo být i jeho vlastním – že v podstatně kvůli tomu, jak se na tuto situaci díváme, rozhodně je v Itálii pesimismus, ale musíme mít ochotu k optimismu a práce, kterou jste odvedl i vy, pane Romagnoli, a vaše přispění k této zprávě je znamením toho, že společně jsme schopni budovat Evropskou unii a že Evropská unie je i pro nás, pro Italy, skutečností.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra, v úterý, ve 12:00.

(Zasedání bylo na několik minut přerušeno)

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN DOS SANTOS
Místopředseda