Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2009/2062(REG)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0043/2009

Předložené texty :

A7-0043/2009

Rozpravy :

PV 23/11/2009 - 21
CRE 23/11/2009 - 21

Hlasování :

PV 25/11/2009 - 7.4
CRE 25/11/2009 - 7.4
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování
PV 15/06/2010 - 7.9
CRE 15/06/2010 - 7.9
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2009)0088
P7_TA(2010)0204

Doslovný záznam ze zasedání
Pondělí, 23. listopadu 2009 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

21. Přizpůsobení jednacího řádu Evropského parlamentu Lisabonské smlouvě (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 

  Předseda. – Dalším bodem je zpráva pana Martina jménem Výboru pro ústavní záležitosti o přizpůsobení jednacího řádu Evropského parlamentu Lisabonské smlouvě (2009/2062(REG)) (A7-0043/2009).

 
  
MPphoto
 

  David Martin, zpravodaj. – Pane předsedo, nejprve vám děkuji za vaši toleranci a za vaši přítomnost.

Když jsem v roce 1984 poprvé kandidoval do Evropského parlamentu, poznamenal jsem k jednomu ze svých tehdejších kolegů, Kenu Collinsovi, skotskému poslanci, že si říkám, zda dělám dobře, protože se zdálo, že Parlament je dosti bezzubý, co se týče legislativních otázek. Ken mi řekl, že je pravda, že Parlament sice moc zubů nemá, ale pokud se zeptáte kterékoli matky malého děcka, zjistíte, že můžete udělat velký dojem i svými dásněmi.

Tento parlament nepochybně udělal svými dásněmi velký dojem, pokud jde o uplatnění práva být konzultován ohledně právních předpisů. Od té doby jsme měli Jednotný evropský akt, který nás převedl z batolecího věku Evropského parlamentu do školních let, Maastricht, který nás provedl pubertou, smlouvy z Nice a Amsterodamu, které nás uvedly do dospělosti, a nyní máme Lisabonskou smlouvu, která poskytne, jak doufám, tomuto parlamentu plná práva dospělého parlamentu, srovnatelného s kterýmkoli jiným demokratickým orgánem v Evropské unii.

Je mi ctí, že mám příležitost předložit zprávu o úpravě našeho jednacího řádu, tak aby zohledňoval nové pravomoci, které nám přinesla Lisabonská smlouva.

Je mi ctí, ale abych byl upřímný, jsem zároveň trochu zklamaný, protože tato zpráva by se měla ve skutečnosti nazývat Corbettova zpráva. Můj kolega Richard Corbett udělal před volbami na této zprávě všechnu těžkou práci. Velmi mi to usnadnil, pokud jde o lisabonské aspekty zprávy. Ačkoliv jsme se přeli o nelisabonské aspekty zprávy, tak co se týče lisabonských aspektů, odvedl Richard Corbett skvělou práci a mně skutečně už jen stačilo zvednout taktovku.

Zpráva nás připravuje na nové pravomoci, které získáváme v oblasti obchodní politiky, kde nyní máme plný souhlas spolu s Radou ve všech obchodních záležitostech, a na naše nové pravomoci v oblasti zemědělství a rybolovu, kde nyní máme právo spolurozhodování. Také zpřesňuje naši úlohu při jmenování Evropské komise, zavádí nový vztah mezi Evropským parlamentem a národními parlamenty a připravuje půdu pro nové poslance tohoto parlamentu.

Většina těchto otázek se řešila, jak už jsem řekl, beze sporů. Dovolte mi, abych se jen krátce zmínil o tom, kde máme určité neshody mezi skupinami, i když bych měl mimochodem říci, že politické skupiny prokázaly v této oblasti vynikající spolupráci. Všichni hlavní stínoví zpravodajové a koordinátoři byli velice nápomocní, ale zůstává jedna nebo dvě otázky, které jsme nedokázali vyřešit.

Za prvé, kdo by měl stát v čele naší delegace v COSAC? Měl by to být předseda Výboru pro ústavní záležitosti nebo by to měl být místopředseda Parlamentu, jako je tomu v současnosti? Můj osobní názor je, že by to měl být místopředseda; výbor rozhodl, že by to měl být předseda. Nakonec rozhodne plénum, ale zdůrazňuji, že COSAC se netýká pouze vztahů mezi institucemi. Zabývá se také politickými otázkami, a proto v minulosti stál v čele delegace místopředseda.

Pokud jde o náš vztah s národními parlamenty, došlo k určitým neshodám ve výboru o tom, do jakých podrobností bychom měli zabíhat a nakolik by tento vztah měl být určován pravidly. Podařilo se mi dosáhnout kompromisu s panem Brokem, který byl v této věci velice vstřícný, a tento kompromis stanoví některé podrobnosti, ale stále ještě ponechává dostatek prostoru pro předsedu Parlamentu, aby mohl jednat se svými protějšky v národních parlamentech o tom, jaký bude přesný postup při spolupráci s národními parlamenty.

Třetí oblastí, kde došlo k určitým neshodám, je uplatňování zásady subsidiarity. Úplně snadno jsme vyřešili úlohu, jakou bude v této věci zastávat výbor, a v tom panuje shoda. Objevil se jediný sporný bod, a to, co se stane, pokud výbor řekne: „ne, není porušena subsidiarita a legislativní činnost by měla pokračovat“. Neměla by existovat nějaká pojistka pro poslance Evropského parlamentu, aby mohli příslušnou věc přednést na půdě této sněmovny? Vypracoval jsem pozměňovací návrh a jiní vypracovali obdobné pozměňovací návrhy, které doporučují, aby se tato otázka řešila na půdě sněmovny, pokud jedna desetina poslanců Evropského parlamentu má za to, že je to záležitost subsidiarity. Myslím, že je to rozumná pojistka.

Poslední věc, o které se chci zmínit, je otázka pozorovatelů, a zda bychom měli mít pozorovatele, dříve než 18 nových poslanců zasedne na svá místa. Podle mého názoru bychom je rozhodně mít měli. Nicméně klíčovou otázkou je – a o tom zde opět panuje ve výboru shoda – zda by se těmito pozorovateli měli stát lidé, kteří by jinak byli zvoleni do parlamentu. To je pro naši důvěryhodnost zásadní. Pokud členským státům dovolíme, aby do úlohy pozorovatele jmenovaly kohokoli – a doneslo se nám, že některé členské státy chtějí jmenovat poslance národních parlamentů – bylo by to, myslím, zcela nepřijatelné.

Na závěr chci vyjádřit radost, že tento parlament díky svému hlasování tento týden bude mít dne 1. prosince, od chvíle, kdy vstoupí v platnost Lisabonská smlouva, k dispozici soubor pravidel, které nám umožní okamžitě uplatňovat nové pravomoci. To je ke cti všem, kteří až do léta pracovali ve Výboru pro ústavní záležitosti, a znovu opakuji, děkuji Richardu Corbettovi za veškeré úsilí, které v tomto směru vynaložil.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  József Szájer, jménem skupiny PPE.(HU) Pane předsedo, dámy a pánové, k radosti velkého počtu z nás, brzy vstoupí v platnost Lisabonská smlouva. Celý proces trval dlouho a nebylo vinou tohoto parlamentu, že se její ratifikace tak protáhla. A proto ani okamžité provádění našeho upraveného jednacího řádu nejde na vrub Parlamentu.

Rád bych navázal tam, kde právě skončil zpravodaj, totiž že je nesmírně důležité, že těchto práv skutečně můžeme využít co nejdříve. Parlament opravdu získal velký počet práv. Lisabonská smlouva významně zvyšuje vliv Parlamentu, a tedy demokracie, a také podporuje postavení demokracie v Evropě. Naším úkolem v tomto případě je, abychom zde, během této rozpravy a na základě těchto právních předpisů zaručili, aby tato práva mohla být skutečně uplatňována.

Chtěl bych poděkovat zpravodaji panu Martinovi i panu Corbettovi za práci, kterou v této věci odvedli. Zpráva se zabývá všemi klíčovými body, jako je udržování kontaktu s národními parlamenty, přísnější a výrazně srozumitelnější vymezení použití zásady subsidiarity, než jak je tomu v současné době, a rovněž postupy projednávání ve výborech a nová práva Parlamentu na spolurozhodování, a zároveň se v této zprávě řeší problematika rozpočtových postupů. Tuto zprávu rozhodně podporujeme.

Současně se musíme ujistit, a na to bych chtěl obrátit vaši pozornost vzhledem k hlasování o navrhovaných změnách, že těchto práv není možno zneužít. Nepatrná menšina by neměla mít možnost zneužít nebo zdržovat vlastní legislativní proces. Musíme najít pružná řešení. V průběhu ratifikace Lisabonské smlouvy jsme byli svědky toho, jak jediná osoba, jediný prezident státu si mohl pohrávat s celým systémem. Právě proto musí být zahrnuty pouze ty záruky, které nemohou být zneužity na nejvyšší míru. Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) tuto zprávu podporuje a blahopřejeme oběma zpravodajům, panu Corbettovi a panu Martinovi.

 
  
MPphoto
 

  Ramón Jáuregui Atondo, jménem skupiny S&D.(ES) Pane předsedo, na začátku bych chtěl říci, že skupina pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu je velice hrdá na to, že dva z našich přátel a kolegů, David Martin a Richard Corbett, k této významné reformě přispěli. Rád bych jim poblahopřál a věřím, že to bude mít odezvu napříč Parlamentem.

Druhá věc, kterou bych rád řekl, že se zde odehrává něco nepochybně velmi důležitého, protože podle mě skutečnost, že nový jednací řád začíná platit od 1. prosince spolu s novou smlouvou, má velký politický význam. Vysíláme vzkaz evropskému politickému systému, že Parlament se připravuje a přizpůsobuje tak, aby měl pro novou smlouvu nějaký nástroj. Je zřejmé, že existuje mnoho reforem, které jsou s touto myšlenkou v souladu.

Myslím, že je čas, abych to shrnul. Chci říci, že s celou zprávou samozřejmě souhlasíme, ale s ohledem na reformy a dosud neschválené pozměňovací návrhy bych rád ještě dodal dvě věci, které považuji za vhodné.

První věc, i když na konferenci předsedů nebylo zcela jasné, jaké typy pozměňovacích návrhů se mají přijmout či schválit, podle toho, zda jsou výsledkem Lisabonské smlouvy v tom nejpřísnějším slova smyslu, chtěl bych vyjádřit naše přání, aby to byl předseda Parlamentu, kdo rozhodne, zda některé z reforem jednacího řádu nejsou vhodné. V tomto směru souhlasím s tím, ať rozhoduje předseda, a my se budeme tímto rozhodnutím řídit.

Závěrem bych chtěl říci, že reformu jednacího řádu považuji za významnou událost, neboť vyžaduje jednomyslnost. Myslím, že by bylo velmi dobré, kdybychom se byli schopni na pozměňovacích návrzích shodnout, dříve než budeme ve středu hlasovat, tak aby napříč sněmovnou panovala úplná shoda.

 
  
MPphoto
 

  Předseda. – Dovolte mi, abych vám oznámil, že po prohlášení zástupců politických skupin vás budu informovat o technických záležitostech hlasování o této zprávě.

 
  
MPphoto
 

  Andrew Duff, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedo, skupina ALDE s radostí přijímá zprávu kolegů Corbetta a Martina, která posouvá Parlament správným směrem, aby mohl převzít své velké úkoly. Je důležité, aby se Parlament připravil na to, že se stane parlamentem všeobecným – to znamená, že musíme začít všechno dělat účinně a účelně napříč politickým spektrem.

Jedna rychlá poznámka k našemu přístupu k národním parlamentům: smlouva zcela správně navrhuje, abychom zlepšili spolupráci mezi námi a národními parlamenty, ale moc toho smlouva neprozrazuje, neříká nic o tom, jakou konkrétní podobu by tato spolupráce měla mít. Měli bychom se proto připravit na konzultaci s parlamenty jednotlivých zemí o jejich přístupu ke smlouvě, než vydáme své vlastní podrobné pokyny, v rámci svých vlastních postupů.

Experimenty prováděné dosud pod záštitou COSAC ukazují, že v přístupu k otázce subsidiarity existují mezi parlamenty jednotlivých zemí velké rozdíly. Myslím, že je dobré, aby si těchto rozdílů byl Evropský parlament vědom a abychom se zdrželi formálního stanovení přesných metod spolupráce a za současného stavu věcí reagovali na fungování mechanismu subsidiarity. Ale kromě toho skupina ALDE plně podporuje návrhy, které nám byly předloženy.

 
  
MPphoto
 

  Gerald Häfner, jménem skupiny Verts/ALE.(DE) Pane předsedo, dámy a pánové, Parlament postupuje rychle, plní své domácí úkoly a schopný přijímat opatření. Tuto skutečnost je třeba v této fázi zdůraznit.

Trvalo sedm let, než Lisabonská smlouva nakonec vstoupila v platnost. V našem případě to trvalo pouze několik týdnů – jelikož Parlament se na tuto událost dlouho důkladně připravoval – než byl na tomto základě schválen nový jednací řád, takže jakmile smlouva nabude účinnosti, můžeme okamžitě začít pracovat podle nového jednacího řádu.

Jednací řád je třeba vytvořit na základě širokého konsensu. Proto jsme se omezili hlavně na ty změny, které přímo souvisejí se vstupem nové smlouvy v platnost. O jiných návrzích změn je nutno diskutovat do větší hloubky. Budeme na to mít ve sněmovně dost času. Nicméně naléhavé záležitosti je nutno řešit ihned.

Podle mého názoru se zdá důležité, že tyto pozměňovací návrhy zahrnují nová ustanovení o zjednodušených a běžných změnách smlouvy. Ze svého pohledu považuji za důležité, abychom navrhované změny, jejichž cílem je zlepšení spolupráce s národními parlamenty, jednomyslně podpořili. V jiných oblastech bychom chtěli jít dále, zvláště v případech jako je naše zastoupení, zejména zastoupení Evropského parlamentu v COSAC, ale o tomto je možné diskutovat někdy později. V dané chvíli vítám, že bylo dosaženo širokého konsensu, a chci poděkovat především zpravodajům.

 
  
MPphoto
 

  Ashley Fox, jménem skupiny ECR. – Pane předsedo, dovolte mi, abych vyjádřil své znepokojení nad tím, že nám bylo zabráněno v projednání pozměňovacího návrhu pana Broka o uplatňování statutu poslance.

Elmar Brok navrhoval, aby odpovědnost byla přenesena z předsednictva, jehož jednání jsou důvěrná, na Parlament, který zasedá veřejně. Domnívám se, že naši voliči mají právo vědět nejen, co vyplácíme sami sobě, ale také podrobné informace o příspěvcích a dávkách, které dostáváme. Považuji za politováníhodné, že vy, pane, jako náš předseda si myslíte něco jiného.

Více znepokojuje to, že ve strachu ze ztráty hlasu nebo možná ze strachu, abyste vůbec nějaký hlas dostal, se uchylujete k procesnímu nástroji, který má zabránit diskusi. To je nedemokratické a v době, kdy všichni hovoří o Evropě transparentnější a blíže k občanům, zavání tento krok pokrytectvím. Pokud má Evropská unie zvýšit svou transparentnost, musíme jednat, a ne se jen na toto téma ohánět frázemi.

Je prostě nepřijatelné zacházet se svými voliči jako s žampiony, držet je v temnu a uměle je přihnojovat. Mohu vás, pane, ujistit, že tato otázka nezmizí, a dříve či později o ní budete muset hlasovat.

 
  
MPphoto
 

  Předseda. – Myslím, že je to nedorozumění. O všem je možno diskutovat. Nic není z tohoto hlediska uzavřeno. Prvním příkladem jsou naše jednominutové projevy. Musím vám odpovědět okamžitě, protože nic není uzavřeno, ale musíme postupovat od rozhodnutí k rozhodnutí s přihlédnutím k našim pravidlům v Evropském parlamentu, nic jiného. Ale vy jste tuto diskusi otevřel příliš doširoka.

 
  
MPphoto
 

  Ashley Fox, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, můžete vysvětlit, proč ve výboru bylo hlasování o pozměňovacím návrhu pana Broka povoleno a provedeno, a přesto bylo vyřazeno z programu plenárního zasedání?

 
  
MPphoto
 

  Předseda. – Pokud o tom chcete diskutovat, mohu se o tom s vámi pobavit hned po zasedání, ale nechci rušit naši diskusi zde v plénu.

 
  
MPphoto
 

  Hans-Peter Martin (NI).(DE) Pane předsedo, demokracie potřebuje revoluci. To tvrdím v dnešní době pořád a tentokrát mířím svoji poznámkou konkrétně na vás, pane předsedo. Co to tady děláte? Úplně zbytečně ztěžujete život lidem, kteří sdílejí evropský ideál, ale kteří kvůli svým základním zásadám nechtějí patřit k žádné politické straně, a tím vám to komplikují.

Na co narážím? Narážím na článek 192 odst. 1. Ustanovení, podle kterého si parlamentní skupiny mohou zvolit koordinátora, bylo protlačeno zadními dveřmi, mnohými zcela nepovšimnuto. Dříve jsme, pane předsedo, měli vždy následující dodatek: „příslušná ustanovení platí obdobně pro nezařazené poslance“. Tento výklad již neplatí. Napsal jsem vám dopis. Odpověděl jste po dvou měsících a pouze jste ten odstavec zopakoval. Přečtěte si prosím můj dopis znovu. Pochopte prosím, že v současné době jste velmi blízko tomu, abyste Parlament, který v zásadě podporuji, nechal zdegenerovat v dvouúrovňový parlament. Vzhledem k vaší vlastní minulosti, jak můžete takovou věc dopustit? Protože my, jako nezařazení poslanci, nemáme možnost včas získat důležité informace a aktivně se zapojit do rozhodování o zprávách a podobných věcech. V tomto ohledu je nutno jednací řád změnit.

Dále bych rád věděl, proč pan Corbett, kterého radikální pravé křídlo v hlasování odmítlo právě proto, že takovéto věci dělá, dnes sedí v plénu, vlastně ve funkci dohlížitele. To je dvouúrovňový parlament. Budeme nuceni podat stížnost, i když bych se takovému postupu velmi rád vyhnul.

 
  
MPphoto
 

  Předseda. – Děkuji vám. Jak víte, o otázce, kterou jste přednesl, se stále diskutuje, a žádám vás, abyste nedělal ukvapené závěry. Tuto věc chceme vyřešit, ale jak víte, skupina nezařazených nenavrhla žádného kandidáta, a proto není zapojena do žádné činnosti. Skupina nemá kandidáta, který by byl přijatelný pro všechny nezařazené poslance. Řešení tohoto problému však najdeme.

Konference předsedů rozhodla, že ve středu při hlasování o zprávě pana Martina, se o těch částech zprávy, které nesouvisejí s Lisabonskou smlouvou, hlasovat nebude, protože vyžadují širší diskusi. To proto, že si chceme být jisti, že hlasování se bude konat ve středu, a protože chceme hlasovat o těch otázkách, které souvisejí s prováděním Lisabonské smlouvy. Rozhodla o tom Konference předsedů a my musíme toto rozhodnutí provést.

 
  
MPphoto
 

  David Martin (S&D). – Pane předsedo, samozřejmě chápu a podporuji vaše rozhodnutí, ale nepřejeme si – a myslím, že jisté známky jsme už mohli pozorovat – aby ve středu, až přistoupíme k hlasování o tomto důležitém kroku vpřed ohledně jednacího řádu Parlamentu, došlo na půdě sněmovny k nepěkným tahanicím.

Rozešlete prosím zítra všem příslušným osobám ony pozměňovací návrhy, které nepovažujete za „lisabonské“ – a obdobně ty, na které se Lisabonská smlouva vztahuje – abychom to mohli vyjasnit a měli na středu zcela jasnou hlasovací listinu, a aby až nastane středa, nedošlo k žádnému sporu.

 
  
MPphoto
 

  Předseda. – Mám to samozřejmě v úmyslu a udělám to, ale chtěl jsem se také sejít s panem Casinim a několika dalšími, abych jim nejprve ukázal seznam. Seznam jsem chtěl ukázat také vám osobně jako zpravodaji, ale dosud jsme neměli příležitost, protože jste zde předtím nebyl. Je to pouze technická otázka a nic víc.

 
  
MPphoto
 

  Íñigo Méndez de Vigo (PPE).(ES) Pane předsedo, Měl jsem stejné obavy, jaké vyjádřil zpravodaj. Domnívám se, že v zájmu řádného průběhu středečního hlasování o této důležité zprávě, musíme vědět dopředu, které změny považujete za nepřípustné.

Přijímám proto, co jste řekl, a zítra bychom je rádi měli.

 
  
MPphoto
 

  Předseda. – Za přípravu seznamu jsou odpovědné parlamentní služby a já jsem ho obdržel před pouhými dvěma hodinami. Je tedy úplně nový a hned vám ho ukážu.

 
  
MPphoto
 

  Carlo Casini (PPE).(IT) Pane předsedo, dámy a pánové, budeme pochopitelně respektovat vaše rozhodnutí, ale rozumím tomu tak, že k některým pozměňovacím návrhům jsou určité výhrady, konkrétně že přímo nesouvisejí s Lisabonskou smlouvou.

Mohu se mýlit, ale zdá se mi, že až doposud měl Výbor pro ústavní záležitosti obecnou pravomoc předkládat návrhy týkající se regulačních změn. Může to udělat, pokud změny navrhuje skupina poslanců nebo jednotliví poslanci a také z vlastního podnětu.

To, že využil příležitosti a provedl některé opravy, také co se týče dalších aspektů, v rámci širší reformy jednacího řádu na základě Lisabonské smlouvy nemůže podle mého názoru být pokládáno za nepřijatelné – tím spíše že celkem málo změn by odráželo ducha Lisabonské smlouvy v jednacím řádu, někdy prostřednictvím pravidel, které jsou v něm technicky a materiálně reprodukovány, ale mnohem častěji odkazem na ducha smlouvy. Stačí se jen zamyslet nad úlohou Parlamentu, která byla ve vztahu k Radě posílena, ale kterou posiluje rovněž jednací řád všude tam, kde se jedná o vnitřní vztahy s orgány v rámci samotného Parlamentu. Vaše rozhodnutí budeme samozřejmě respektovat, pane předsedo, ale považoval jsem za nutné tyto připomínky uvést.

 
  
MPphoto
 

  Csaba Sándor Tabajdi (S&D).(HU) Pane předsedo, právě probíhající rozprava odráží také skutečnost, že zásadní reforma, která se v současné době provádí, má v historii Evropské unie a Evropského parlamentu tak velký význam, že pokud máme daný úkol splnit, pravděpodobně nevystačíme s jedinou zprávou. Zároveň blahopřeji panu Martinovi a panu Corbettovi a těm, kteří se do této rozpravy zapojili. Stále však zbývají některé otázky, které čekají na na budoucí vyjasnění z právního hlediska.

Dovolte, abych uvedl jen jeden příklad. Jsem rád, že Parlament měl pochopitelně slovo v podpoře Listiny základních práv, kterou jednoznačně podporuje. Jsme si však dobře vědomi, že v konkrétním případě Listiny základních práv některé země požadovaly výjimku, nemluvě o tom, že tato listina obsahuje rovněž otázky a nevyřešené problémy, jako je otázka jazykových práv, která se má projednávat zítra večer. Dosud komisaři Evropy vlastně říkali, že tyto otázky nejsou součástí práva Společenství.

Jistě proto musíme velmi přesně vysvětlit, s ohledem na Lisabonskou smlouvu a Listinu základních práv, právě ty aspekty práva Společenství, na které jsou Komise a Parlament oprávněny reagovat, protože pak se vyhneme tomu, aby v budoucnu komisař Barrot nebo Leonard Orban tvrdili, že důležité otázky, jako je například slovenský jazykový zákon, nespadají do působnosti Společenství.

 
  
MPphoto
 

  Diane Dodds (NI). – Pane předsedo, stojím před vámi jako demokratka. Stojím před vámi jako jedna z těch, kdo mají demokratický mandát – stejný mandát, jaký má každý, kdo byl zvolen do tohoto parlamentu.

Stojím před vámi jako ta, která přichází ze země, či regionu Spojeného království, který zakusil mnoho utrpení vinou těch, kteří usilovali o zničení demokratické politiky. Přicházím proto s velkými očekáváními, jak bude v tomto parlamentu nakládáno s demokracií

A přesto ve svém prvním mandátu jako demokraticky zvolená poslankyně Evropského parlamentu zjišťuji, že jsem byla vyloučena z jednání koordinátorů, že na konferenci předsedů nemám hlas.

Tyto otázky jsou nepochybně tématem rozhovorů – a jsem zajisté velmi ráda, když slyším, že se tyto otázky snažíte řešit. Ale naléhavě vás vyzývám, pane předsedo, abyste tyto otázky velmi rychle uzavřeli, protože je důležité, aby byl respektován demokratický mandát tohoto parlamentu. Vyzývám vás, pane předsedo, abyste se setkal s těmi nezařazenými poslanci, kteří jsou demokraty a kteří chtějí tuto záležitost posunout kupředu.

 
  
MPphoto
 

  Elmar Brok (PPE).(DE) Pane předsedo, chtěl bych poblahopřát panu Martinovi k obsahu jeho zprávy, neboť se jedná o otázky, u nichž jsme dosáhli dohody a které je nutno nevyhnutelně řešit. Musí však také být řečeno, že díky Lisabonské smlouvě se Evropský parlament stal plně demokratickým parlamentem s rovnými právy. Je také čas, aby si Parlament připomněl, kdo je tím základním kamenem tohoto parlamentu, jsou to jednotliví poslanci EP, parlamentní výbory a politické skupiny.

Podle mého názoru existuje příliš mnoho náznaků, že rozhodnutí přijímá Konference předsedů a předsednictvo. Také jsem si všiml, že mnohé ukazuje na snahu zabránit výborům, aby přímo a ze svého vlastního podnětu spolupracovaly s výbory národních parlamentů, a namísto toho zahrnout procesu zdolávání byrokratických překážek.

Všiml jsem si, že jednání předsedů výborů národních parlamentů se zúčastňují místopředsedové, a nikoli předsedové výborů Evropského parlamentu. S ohledem na práva poslanců EP, pokud výbor předloží návrhy rozhodnutí v plénu, není věcí parlamentních služeb či jakýchkoli jiných orgánů, aby rozhodovaly o tom, zda jsou tyto návrhy dobré, či nikoli. O tom by měli rozhodnout samotní poslanci EP. Pokud budou návrhy špatné, většina je nepodpoří.

Zjevně panuje obava, že poslanci budou muset přijímat rozhodnutí, která ohrožují jejich kariéry, a proto je třeba chránit je před jimi samotnými. Jedině takto si mohu vykládat návrhy, jejichž jasným cílem je omezení práv Parlamentu a jednotlivých poslanců EP. Mám pocit, že impérium se staví na odpor.

 
  
MPphoto
 

  Roberto Gualtieri (S&D).(IT) Pane předsedo, dámy a pánové, přijetím Martinovy zprávy splnil Evropský parlament svůj povinný úkol vzhledem k blížícímu se vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Stalo se tak pečlivým a přesným zněním, které do našeho jednacího řádu vnáší významné změny zavedené novou smlouvou ohledně posílení úlohy Evropského parlamentu v oblasti legislativního a rozpočtového postupu a celkové institucionální rovnováhy Evropské unie.

Z těchto inovací rád uvádím ty, které se týkají postupů při revizi Smluv a úlohy Parlamentu při předkládání návrhů a rovněž změn v úloze národních parlamentů, které svěřují Parlamentu zvláštní odpovědnost: ze své posílené úlohy by měl učinit zdroj demokratické legitimity evropské integrace, nikoli byrokratickou překážku.

Pan předseda přijal správné rozhodnutí při řešení otázky pozměňovacích návrhů přímo nesouvisejících s úkolem, který má tato zpráva plnit, neboť na důslednější a systematičtější řešení otázky, zda provádět důkladnější revizi našeho jednacího řádu, bude čas později.

Skutečností zůstává, že zatímco některé prvky lze z činnosti Výboru pro ústavní záležitosti odstranit, jiné prvky je naopak vhodné přidat. Mám na mysli důležitý pozměňovací návrh, který zdůrazňuje, jakým způsobem je třeba řešit otázku pozorovatelů s ohledem na to, že tito pozorovatelé se vybírají z hlavních kandidátů, kteří nebyli zvoleni ve volbách do Evropského parlamentu.

 
  
MPphoto
 

  Paulo Rangel (PPE).(PT) Pane předsedo, na začátku bych chtěl poblahopřát zpravodajům, především panu Martinovi a panu Corbettovi, a říci jako člen skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), že mým hlavním zájmem jsou navrhované změny jednacího řádu.

Chtěl bych zdůraznit to, co považuji za klíčovou otázku a co zde dnes večer dosud nezaznělo, a to otázka národních parlamentů.

Skutečnost, že Parlament v oblasti demokracie posílil, je nepochybně důsledkem tohoto jednacího řádu a Lisabonské smlouvy, nicméně evropská demokracie je rovněž výsledkem vazby mezi národními parlamenty.

Tento návrh týkající se jednacího řádu se snaží právní cestou vytvořit tyto dva případy legitimní demokracie, a tak demokracii upevnit. Na jedné straně máme demokracii, která vzniká prostřednictvím nástrojů Evropského parlamentu, jeho nástrojů kontroly a na základě jeho legislativní činnosti, a na druhé straně je zde demokratická spolupráce mezi národními parlamenty prostřednictvím jiných nástrojů.

Proto se k těmto návrhům plně přikláním. Nesouhlasím s panem Duffem, když říká, že bychom budování vztahů s národními parlamenty měli odložit na pozdější dobu. Domnívám se, že nyní můžeme postupovat ve světle Lisabonské smlouvy a že je velice důležité, že tak činíme.

Chtěl bych také říci, že podporuji návrh svých kolegů, pana Szájera a pana Broka, ohledně zastoupení na konferenci Společenství a Výborů pro evropské záležitosti parlamentů zemí Evropské unie (COSAC) a konečně že plně souhlasím s vyjádřením svého kolegy pana Broka a dalších poslanců o přednostním postavení Parlamentu a jeho poslanců ve věcech souvisejících se službami Parlamentu.

 
  
MPphoto
 

  Mario Mauro (PPE).(IT) Pane předsedo, dámy a pánové, nepochybně dochází ke skutečné proměně povahy našich orgánů. Řádné fungování evropského stroje v blízké budoucnosti závisí na naší politické dovednosti a na naší schopnosti zajistit si v co nejkratší možné době legislativní nástroje v rámci Parlamentu jako orgánu, tj. nástroje, které nám umožní využít obrovský rozsah možností nabízených Lisabonskou smlouvou.

Právě z tohoto důvodu se domnívám, že skutečně v sázce je paradoxně posílení federálního rozměru a rovněž rozměru subsidiarity Evropské unie. To je pro naši budoucnost rozhodující, tím spíše, že jsme v této fázi zatím dostatečně nebrali v úvahu občany jako jednotlivce, to znamená jako vnitřní smysl politiky.

Dovolte, abych vysvětlil, co tím myslím. Úroveň harmonizace, které jsme dosáhli, lze označit za uspokojivou. Evropa má pro život našich občanů velký význam. Nicméně Evropská unie a členské státy místo toho, aby svou politiku soustředily na jednotlivce, rodinu a všechny ostatní, často využívaly subsidiaritu pro prosazování zájmů institucí.

Z tohoto důvodu je zachování zásady subsidiarity, tak jak je vyjádřena v Listině základních práv Evropské unie, důležitější než kdy jindy. Potřebujeme monitorovací systém, který zajistí, že předložené legislativní návrhy Parlament skutečně posoudí, zejména pokud jde o dodržování zásady subsidiarity. To by byl skutečný výchozí bod pro instituce, které nekontrolují, nýbrž chrání životy občanů.

 
  
MPphoto
 

  Íñigo Méndez de Vigo (PPE).(ES) Pane předsedo, chtěl bych se vrátit k tématu přípustnosti změn, o kterém jste se předtím zmínil.

Podle čl. 157 odst. 3 je to na vás, ale žádám vás, pane předsedo, abyste vzal v úvahu moudrá slova předsedy Výboru pro ústavní záležitosti pana Casiniho. Nedomnívám se, že lze ponechat v rukách služeb Parlamentu, aby určovaly, které pozměňovací návrhy souvisejí s Lisabonskou smlouvou, a které nikoli. Kromě toho v této době, kdy jak všichni prohlásili, začíná nové údobí, má tato sněmovna svrchované právo rozhodnout, zda pozměňovací návrh je či není nutný.

Pane předsedo, chtěl bych vás proto požádat, abyste používal značnou pravomoc, kterou vám uděluje jednací řád, střídmě a s obvyklou prozíravostí. Ať se rozhodnete správně a ať to všichni vidíme.

 
  
MPphoto
 

  David Martin, zpravodaj. – Pane předsedo, děkuji všem kolegům, kteří v této rozpravě vystoupili. Chci také navázat na to, o čem hovořil pan Méndez de Vigo.

Pan Casini měl hlubokou pravdu, jak on často v těchto věcech mívá, že existují pozměňovací návrhy, které s Lisabonem nemají vůbec nic společného, a je zcela zjevné, že s Lisabonem nemají nic společného. I když bych mohl žít s tím, kdyby některé z nich tento parlament odhlasoval, je asi správnější, když o těchto věcech budeme hovořit podrobně a otevřeně v samostatné diskusi, než o nich začneme hlasovat.

Chci, aby bylo zároveň jasné, že nic nezabrání poslancům v předkládání návrhů, například takových, o jakých hovořil pan Fox, které by předsednictvu odnímaly některé jeho pravomoci, co se týče uplatňování statutu poslanců. Nesouhlasím s tím, ale poslancům nic nezabrání, aby v budoucnu v této sněmovně uvedenou otázku předložili k diskusi.

Jiné změny, například úloha národních parlamentů, přísně vzato možná s Lisabonem nesouvisí, ale pan Casini má naprostou pravdu v tom, že se dotýkají ducha provádění Lisabonské smlouvy, protože náš vztah s národními parlamenty se v důsledku Lisabonské smlouvy mění.

Proto vás vyzývám, abyste přijali moudré rozhodnutí, že tyto změny jsou přípustné, ale že ty změny, které se týkají funkce předsednictva – počtu místopředsedů ve výborech atd. – zcela zjevně nesouvisejí s Lisabonem a nemělo by se o nich tento týden hlasovat.

 
  
MPphoto
 

  Předseda. – Rozprava je uzavřena.

Hlasování se bude konat ve středu, 25. listopadu 2009.

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí