Předsedající. – Dalším bodem je prohlášení Rady a Komise o strategii rozšíření 2009 s ohledem na země západního Balkánu, Island a Turecko.

  Carl Bildt, úřadující předseda Rady. – Pane předsedající, vážení poslanci, toto je skutečně důležitá rozprava na skutečně důležité téma. Přesto, kdybych chtěl, mohl bych se ve svém dnešním vystoupení omezit na prosté konstatování, že předsednictví se plně ztotožňuje s návrhem usnesení, který jménem Výboru pro zahraniční věci předložil pan Albertini. Je důležité, že Parlament a Rada a také Komise jsou v tak důležité otázce, jako je tato,zajedno

Při zpětném pohledu vidíme, že snad nejdůležitějším ze všech článků ve smlouvě, která byla před více než půlstoletím podepsána na římském Kapitolu, byl ten, který je dnes článkem 49 Lisabonské smlouvy: každý evropský stát, který uznává naše hodnoty a zavazuje se k jejich podpoře, může požádat o členství v Unii.

Díky tomu se dnes 19 zemí naší Unie stalo členy a součástí historického počinu naší Unie. Díky tomuto článku se nám daří podporovat mír a prosperitu a upevňovat právní stát a zastupitelskou vládu ve stále větších částech tohoto světa, kdysi tak sužovaného konflikty.

Občas musíte navštívit jiné části světa, jak to mé povinnosti dost často vyžadují, abyste si připomněli, jak mimořádný úspěch to opravdu je.

Po více než půlstoletí vyvážela naše Evropa do celého okolního světa války a totalitní ideologie. Dvě světové války, dvě totalitní ideologie, sváry a utrpení.

Nyní místo toho vyvážíme myšlenku mírového řešení konfliktů, integrace překračující staré hranice, společných pravidel a regulačních opatření jako obecný způsob lepší správy věcí veřejných. Připočtěte k tomu vše, čeho bylo díky článku 49 dosaženo, a to také posiluje postavení naší Unie ve světě.

Evropa tvořená 6, 9, 12, 15 nebo dokonce 25 státy by byla v každém jednotlivém ohledu menší – pokud jde o ambice, postavení, možnosti, respekt na celém světě.

Vaše usnesení jistě oprávněně uvádí, že, cituji, „prokázalo se, že rozšíření je jednou z nejúspěšnějších politik Evropské unie“. A to je spíš ještě řečeno příliš skromně.

Všichni víme, že tento proces nebyl úplně jednoduchý. Vzpomínám si, jak jsem dříve v různých funkcích přicházel do Evropského parlamentu jako představitel země usilující o přistoupení a setkával se s těmi, kdo se také obávali, že další rozšíření nad rámec tehdejší dvanáctky by představovalo hrozbu, že budou rozmělněny politické ambice Unie.

U nových členů se vyskytly potíže s prováděním našich stále se rozšiřujících politik a acquis, i naše potíže s přizpůsobováním se svému vlastnímu úspěchu v podobě nových členů, ale ohlédneme-li se zpět, snadno uvidíme, že období rozšíření byla obdobími, ve kterých jsme také prohlubovali svou spolupráci.

Během posledních dvou desetiletí jsme více než zdvojnásobili počet členských států a v rychlém sledu získali Maastrichtskou a Amsterodamskou smlouvu, smlouvu z Nice a Lisabonskou smlouvu. Za předchozí tři desetiletí jsme nedokázali zcela naplnit ani Římskou smlouvu.

Článek 49 je, řekl bych, pro naši budoucnost tak důležitý, jak důležitý byl pro naši minulost. Náš magnetismus nadále trvá. Během posledního roku jsme obdrželi další žádosti o přijetí za člena EU od Černé Hory, Albánie a Islandu, a jsou zde další, kteří, jak všichni víme, stejně tak touží dosáhnout postavení, kdy může být podána žádost.

Po posledním rozšíření, které přivedlo do naší Unie přibližně 100 milionů nových občanů, se naše pozornost nyní zaměřuje na země jihovýchodní Evropy – možná až 100 milionů dalších občanů.

To nepůjde ani rychle, ani snadno. Různé výzvy, kterým čelíme v různých zemích západního Balkánu, jsou dobře známy, a neunikl nám ani rozsah změn v Turecku.

Všichni si uvědomujeme, že v rámci veřejného mínění existují v našich zemích i lidé, kteří by nejraději zavřeli před nimi všemi dveře v naději, že tato otázka pomine, a kteří upřednostňují uzavřenější pojetí Evropy.

Patřím k těm, kdo jsou přesvědčeni, že by to bylo obrovskou historickou chybou, jejíž důsledky by strašily naši Evropu ještě velmi dlouho v budoucnu.

Jejich dveře do naší Unie mohou být někdy ještě velmi vzdálené. Někteří budou muset ještě ujít dlouhou a obtížnou cestu reforem, ale kdyby se dveře měly zavřít, okamžitě by se otevřely jiné dveře jiným silám, a mohlo by se docela dobře stát, že by se tyto části Evropy vydaly směry, které by po čase měly nepříznivé důsledky pro nás pro všechny.

Proto si článek 49 zachovává tak zásadní význam. Je to maják reformy a usmíření, který inspiruje a vede i ty regiony Evropy, které zatím ještě nejsou členy naší Unie.

O hodnocení Komise ohledně pokroku všech těchto zemí, kterých se to týká, bude podrobněji hovořit komisař Rehn, a předsednictví se s hodnocením Komise ztotožňuje.

Naší ambicí zůstává, aby všechny země západního Balkánu v rámci procesu přistoupení dosahovaly pokroku, a víme, že jsou ve velmi rozdílných fázích tohoto procesu. V souvislosti s tím víceméně očekáváme, že bude přijato rozhodnutí, aby byl od 19. prosince umožněn bezvízový vstup do naší Unie občanům Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Černé Hory a Srbska. To je velký a nanejvýš důležitý pokrok.

Sdílíme s Parlamentem naději, že Albánie a Bosna je dostihnou a že se budoumoci k tomuto velice důležitému kroku co nejdříve připojit.

Proces přistoupení Chorvatska byl odblokován a nyní pokračuje. To je důležité pro Chorvatsko a pro celý region. Bývalá jugoslávská republika Makedonie obdržela od Komise velmi dobré vysvědčení a doufám, že na prosincovém zasedání Rady bude možné stanovit další kroky v procesu jejího přistoupení.

Žádosti o členství Černé Hory a Albánie byly předány Komisi a věřím, že její stanovisko můžeme očekávat zhruba do jednoho roku.

Pokud jde o Bosnu, doufáme, že tamní političtí představitelé se dokážou shodnout na nezbytných reformách, jež umožní, aby i tato země mohla uvažovat o podání žádosti o členství v EU. Probíhají nepřímá jednání zprostředkovaná v úzké spolupráci Evropské unie a Spojených států, jak dnes říkáme.

Srbsko dosáhlo značného pokroku ve svém jednostranném plnění prozatímní dohody a budeme jistě velmi pozorně sledovat příští zprávu hlavního žalobce Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) o spolupráci s jeho úsilím. Doufáme, že je se současnou úrovní úsilí spokojen, ale je ovšem také nesmírně důležité, aby toto úsilí pokračovalo.

Přesuneme-li se dále jihovýchodním směrem, chtěl bych ocenit zásadní reformy, jež probíhají v Turecku v kurdské otázce. Jejich úspěch by tuto zemi velmi přiblížil našim evropským normám v oblastech zásadního významu.

Existuje mnoho dalších otázek, kterými se, myslím, bude podrobněji zabývat komisař. Přímo s tímto nesouvisejí, ale očividný význam v tomto směru mají také probíhající rozhovory mezi prezidentem Christofiasem a panem Talatem o znovusjednocení Kypru. Můžeme je jen vyzvat, aby pokračovali směrem ke komplexnímu řešení na základě federace dvou zón se dvěma politicky rovnoprávnými komunitami v souladu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN. Význam toho lze stěží přecenit.

Buď budeme v této části Evropy a v celém regionu východního Středomoří směřovat k nové éře usmíření a spolupráce, anebo k situaci, kdy se může snadno stát, že budeme konfrontováni s rychle narůstajícími problémy.

Značnou pozornost věnujeme výzvám jihovýchodní Evropy, ale žádost Islandu o členství v EU je dalším důvodem k tomu, abychom zaměřili více své pozornosti na všechny otázky Arktidy a šířeji pojatého dálného severu. To je oblast, kde naše Unie v budoucnu musí být rovněž více přítomna a více se tam angažovat. Její význam se stále více dostává do popředí zájmu všech významných globálních činitelů a žádost Islandu o členství by měla být posuzována i z tohoto hlediska.

S demokratickou tradicí, která sahá přibližně tisíc let do minulosti, a s jeho zapojením do našeho jednotného trhu prostřednictvím Evropského hospodářského prostoru je očividné, že Island již ušel značný kus cesty k členství, i když budeme muset zhodnotit další pokrok, jakmile obdržíme od Komise avis.

Pane předsedající, tohoto se tedy švédskému předsednictví zatím podařilo v důležité oblasti rozšíření dosáhnout. Čeká nás ještě několik důležitých týdnů, během kterým očekávám další pokrok, ale rád bych ukončil své vystoupení tím, že se nedomnívám, že jsme budování naší Evropy již dokončili. Naopak věřím, že musíme zůstat Evropou otevřenou a že bychom v procesu rozšíření, který přináší řádnou správu věcí veřejných, právní stát, usmíření, mír a prosperitu do stále dalších částí naší Evropy, měli dále pokračovat.

Pro ně to má bezpochyby obrovský význam, ale měli bychom si uvědomit, že to má obrovský význam i pro nás, a neměli bychom zapomínat, že i nám to v budoucnu umožní posílit své postavení ve světě a požadovat ještě větší respektování našeho hlasu.

  Olli Rehn, člen Komise. – Pane předsedající, dovolte mi nejprve poděkovat členům Výboru pro zahraniční věci a jeho předsedkyni paní Albertiniové za vyvážené a komplexní usnesení. Chtěl bych také poděkovat vám všem za vynikající spolupráci v posledních pěti letech. Evropský parlament se velmi podílel na utváření naší politiky rozšíření a projevili jste velkou demokratickou zodpovědnost. Těším se na pokračování naší vynikající spolupráce v budoucnu, ať bude mé portfolio jakékoli.

EU v příštím týdnu učiní dlouho očekávaný krok, vstoupí v platnost Lisabonská smlouva. Bude tak zahájena nová epocha zahraniční politiky EU. Nepřímo to posílí i nový konsenzus EU v otázkách rozšiření, založený na třech „C“– konsolidaci, podmíněnosti a komunikaci (anglicky: consolidation, conditionality, communication) spolu s osvědčenou schopností integrovat nové členy. To nám umožní pokračovat v postupném a pečlivě řízeném procesu přistupování nových členů.

Jak potvrzuje váš návrh usnesení, rozšíření je dnes jedním z nejmocnějších nástrojů zahraniční politiky EU. To bylo také podstatou vystoupení pana Bildta, a já se s tímto poselstvím, jež vychází z empirických poznatků získaných během švédského předsednictví a za uplynulé roky a desetiletí, ztotožňuji. Je také pravdou, že důvěryhodnost EU, jako globálního činitele, stojí a padá s naší schopností formovat své vlastní bezprostřední sousedství. Právě zde jsme dosáhli nejpozoruhodnějších úspěchů za posledních 20 let přeměny evropského kontinentu prostřednictvím znovusjednocení Východu a Západu, a tím i budování silnější Evropské unie.

Rozšíření bylo jednou z hlavních hybných sil tohoto procesu a i dnes pomáhá dále transformovat jihovýchodní Evropu. Trvající přitažlivou sílu Evropy podtrhují žádosti Albánie a Černé Hory o členství v EU. Žádost Islandu o členství přidává našemu programu rozšíření nový politický a geoekonomický rozměr. O podání žádosti o členství uvažují Bosna a Hercegovina a Srbsko. Vzhledem k hospodářské krizi by se všechny tyto země mohly snadno uzavřít dovnitř. Místo toho pokračují ve své evropské orientaci se všemi obtížnými volbami a hlubokými reformami, které jsou s tím spojeny. Po čtyřech letech intenzívních jednání o přistoupení se přibližuje k cílové čáře Chorvatsko. Záhřeb nyní musí zintenzivnit reformní úsilí, zejména v soudnictví a v boji proti korupci a organizovanému zločinu tak, aby mohla být jednání dokončena. I nadále je bezpodmínečně nutné spolupracovat s ICTY.

Také v Turecku vidíme stabilní pokrok. Turecku patří významné místo v energetické bezpečnosti a v dialogu mezi civilizacemi. Historický význam má závazek Turecka normalizovat vztahy s Arménií, stejně jako demokratický úvod k řešení kurdské otázky, ale Turecko má před sebou ještě dlouhou cestu. Kromě reforem od Turecka očekáváme, že zajistí plné provádění Ankarského protokolu a dosáhne pokroku v normalizaci vztahů s Kyprem.

Bývalá jugoslávská republika Makedonie dosáhla v poslední době přesvědčivého pokroku a intenzivně se zabývala hlavními prioritami reforem. Tato země uspokojivě plní kodaňská politická kritéria. Na základě těchto faktorů Komise doporučila zahájit jednání o přistoupení. Mám dojem, že vláda ve Skopje správně hodnotí naše doporučení jako pobídku, aby konečně vyřešila otázku názvu s Řeckem. Nyní existuje nový kontext, nová diskuse a nová příležitost, kterých, jak věřím, Skopje i Athény jisté využijí.

Dobré zprávy přicházejí i ze Srbska. Bělehrad projevil zájem o integraci v EU v neposlední řadě tím, že jednostranně plní prozatímní dohodu s EU, a předpokládám, že ICTY by s úsilím Srbska měl být nyní spokojen. Souhlasím s tím, že váš návrh usnesení odblokovává dosažení dohody. Je nejvyšší čas umožnit Srbsku, aby přešlo do nové etapy své evropské cesty.

Bosna a Hercegovina představuje své vlastní závažné výzvy, mimo jiné pro svou válečnou historii, ale chce, aby bylo jasno v tom, že při rozšíření EU nemohou být poskytovány žádné úlevy. Žádost Bosny o členství v EU může být posouzena až poté, co ukončí svou činnost Úřad vysokého zástupce. Bosna musí provést rovněž ústavní změny, aby mimo jiné splnila Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv. Dodržování lidských práv je jednou ze stěžejních zásad Evropské unie. Spolu s předsednictvím a Spojenými státy jsme navrhli balíček reforem, jak toho dosáhnout. V zájmu občanů a celého regionu doufám, že bosenští představitelé této příležitosti využijí a dospějí k dohodě. EU a USA jsou zapojeny na nejvyšší úrovni, protože chceme, aby Bosna uspěla, a věřím, že uspěje.

Pokud jde o Kosovo, je udržována stabilita, ale ta je i nadále křehká. Komise přeložila studii o tom, jak podpořit socio-ekonomický rozvoj Kosova a ukotvit ho v Evropě. Za klíčové prvky považujeme případné zjednodušení vízového režimu a obchodu, jakmile pro to budou splněny podmínky.

A konečně, před pěti lety, kdy jsem zahájil své funkční období jako komisař pro rozšíření, jsme společně vytyčili ambiciózní, ale ve zpětném pohledu realistický program. Ve svých vystoupeních jsem tento Parlament informoval, že do roku 2009 chceme mít EU 27 členských států včetně Bulharska a Rumunska, proces přistoupení Chorvatska v závěrečné fázi, další země západního Balkánu ukotvené v EU pomocí dohod o přidružení, Turecko pevně na evropské cestě, vyřešený status Kosova a sjednocený Kypr. Jsem rád, a jsem na to hrdý, že s významnou výjimkou Kypru, kde rozhovory o usmíření dosud probíhají, se téměř všechny naše ambice staly skutečností. Společně jsme o tyto velmi cenné cíle usilovali, a společně jsme dosáhli změny. Dokonce i Kypr se stále ještě může uskutečnit, v zájmu všech jeho občanů a v zájmu Evropské unie.

Kromě toho, ačkoli jsem v to doufal, neodvážil jsem se před pěti lety předpovědět pokrok ve vízové liberalizaci. Ale už je to tady, za měsíc se tento sen občanů Srbska, Černé Hory a Bývalé jugoslávské republiky Makedonie stane skutečností. Doufáme, že příští rok uděláme totéž také pro Albánii a pro Bosnu a Hercegovinu, jakmile splní podmínky.

Pro nás všechny, kdo se zabýváme jihovýchodní Evropou, je to tedy velmi důležité připomenutí, jak přitažlivý je i nadále evropský sen pro miliony občanů v našem bezprostředním sousedství. Udržujme tento sen při životě a včas ho přetvořme ve skutečnost.

  Gabriele Albertini, jménem skupiny PPE. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, pondělní hlasování ve Výboru pro zahraniční věci poskytlo další důkaz o složitosti a zároveň o výhodnosti rozšiřování geografických a politických hranic Evropy, jak ji známe dnes.

Díky práci a úsilí mých kolegů-zpravodajů a díky přispění jednotlivých politických skupin jsme získali text, který rozšiřuje původní znění a vylepšil mnoho aspektů, které byly původně jen letmo zmíněny.

Diskuse ve výboru i v samotných skupinách nebyla prosta sporů, někdy i vášnivých, které jsou typické pro konfrontaci napříč politickým spektrem, jež vychází za rámec jejich politických postojů. Dějinný vývoj v každé zemi a současný stav jejich vztahů odporovaly žádostem o členství předloženým kandidátskými zeměmi nebo uchazeči o kandidátský status.

Během necelého roku byly podány další tři žádosti o zahájení jednání o členství. Černá Hora v prosinci 2008, Albánie v dubnu 2009 a Island v červenci 2009. To svědčí o tom, že evropský projekt může být i nadále velmi přitažlivý a je považován, zejména po zhroucení finančních trhů, za důležitý faktor stability.

Text získaný v důsledku hlasování ve Výboru pro zahraniční věci více zdůrazňuje nutnost toho, aby země, které se chtějí připojit k Evropské unii, přistupovaly k tomuto přechodu zodpovědně, s vědomím povinností a důsledků, jež jsou s tímto procesem spojeny.

Vstup od nich vyžaduje, aby dodržovaly evropské parametry, nejen hospodářské a politické, ale i kulturní, sociální a právní, aby tak bylo zajištěno, že konečný výsledek bude něco víc než součet jeho částí.

Doufám, že text, o kterém se bude zítra hlasovat na plenárním zasedání, bude vyváženější a konciznější a zaměří se na všechny aspekty celkové strategie rozšíření. Bude očividně těžit z přínosu konkrétních usnesení ke každé zemi.

  Kristian Vigenin, jménem skupiny S&D. – Pane předsedající, zpráva o strategii rozšíření a usnesení, které hodláme zítra přijmout, potvrzují, že zůstáváme zcela věrni politice rozšíření, která, jak se ukázalo, je jednou z nejúspěšnějších politik EU vůbec a přinášela prospěch jak stávajícím, tak novým členským státům.

Rozšíření přispělo k bezprecedentnímu rozšíření prostor míru, bezpečnosti a prosperity v Evropě, a nyní připravujeme další rozšíření tohoto prostoru tak, aby v příštích letech zahrnul i západní Balkán, Island a Turecko.

Aliance socialistů a demokratů patří i nadále k těm skupinám v tomto Parlamentu, které jsou rozšíření nejvíce nakloněny, ale zároveň zdůrazňuje, že neexistují kompromisy, pokud jde o splnění kodaňských kritérií a všech důležitých ukazatelů, podle kterých se hodnotí připravenost kandidátů.

Doufáme, že jednání s Chorvatskem budou dokončena v příštím roce co nejdříve. Očekáváme, že Rada potvrdí návrh Evropské komise zahájit v příštím roce jednání s Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií tak, aby tento proces mohl v příštím roce začít. Doufáme v novou dynamiku procesu jednání s Tureckem včetně otevření kapitoly o energetice. A věříme, že EU dokáže využít příznivé situace, jež posiluje pozitivní vývoj ve všech zemích rozšíření. Vízová liberalizace je výborným způsobem, jak ukázat lidem na západním Balkáně, že jdou správným směrem.

Chtěl bych také vyjádřit naději, že se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se dále posílí schopnost EU integrovat nové členy a zároveň dokončit institucionální reformy v samotné Unii.

  Annemie Neyts-Uyttebroeck, jménem skupiny ALDE. – (NL) Jako předsedkyně skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu mám přátele, známé a kamarády ve všech zemích, kterých se dnešní zpráva týká.

Na počátku bych chtěla komisaři, panu Rehnovi, popřát mnoho úspěchů v tom, na čem posledních pět let pracoval, a zejména mu poblahopřát k tomuto jeho úsilí. Zasluhuje naše plné uznání. Jak jsem řekla, mám přátele a známé ve všech těchto zemích a mohu s jistou mírou hrdosti říci, že pokud je mi známo, jsme jedinou velkou politickou rodinou, která dospěla ke shodě ohledně statusu Kosova. K jednomyslnému stanovisku k této otázce jsme dospěli již v roce 2006 a po celou tuto dobu zůstává neměnné. Nemyslete si, že to byla jen shoda okolností, protože to bylo něco, do čeho jsme vložili pořádný kus usilovné práce.

Můžete si proto představit, jak jsem zklamána tím, že, za prvé, Kosovo nebylo zařazeno do dohody o zjednodušení vydávání víz. Zdá se mi, že obyvatelé Kosova jsou trestáni za to, že některé členské státy EU se dosud nedokázaly smířit se skutečností, že Kosovo je nyní nezávislý stát. To je podle mého názoru velká škoda. Úřadující předsedo Rady a komisaři, dovolte mi také položit několik otázek k tomu, jak vypadá současná situace v Bosně a Hercegovině. Obávám se, že jsem méně optimistická než vy, pokud jde o pozitivní vývoj v některých otázkách, když nic jiného, tak proto, že tamní lidé by mohli nabýt dojmu, že najednou všechno musí probíhat neuvěřitelně hladce a že není čas na náležité konzultace, alespoň ne s kterýmikoli jinými politickými stranami, než jsou ty největší, se kterými jste ve styku.

A konečně, chtěla bych jménem své skupiny jasně říci, že důrazně trváme na tom, aby kandidátské země splňovaly všechna kodaňská kritéria bez jakýchkoli výjimek pro kohokoli. Neměli byste si myslet, že absorpční schopnost Evropské unie je nám lhostejná. Ale nelíbí se nám, že někteří z našich kolegů poslanců, jak se zdá, chtějí této zmínky o absorpční schopnosti využít k tomu, aby odsunuli přistoupení nových zemí na neurčito. S tím my nesouhlasíme.

A na závěr. Komisaři, myslím si, že posledních pět let bylo opravdu úspěšných. Do budoucna Vám přeji mnoho úspěchů. Jsem si jista, že se v těchto lavicích sejdeme znovu, i když to možná bude v jiné funkci, ale v každém případě Vám děkuji.

  Ulrike Lunacek, jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedající, jménem evropských Zelených a Svobodné aliance musím říci, že jsem velmi potěšena tím, že toto společné usnesení potvrzuje, že existuje silný závazek Evropského parlamentu vůči rozšíření a že příznivou situaci pro rozšíření, o které jsme diskutovali ve Výboru pro zahraniční věci, je třeba udržet.

Platí to zejména o jihovýchodní Evropě. Doufám, že historie ozbrojeného konfliktu, nepředstavitelných ukrutností v této části Evropy bude jednou provždy uzavřena, a myslím si, že Evropská unie v tom hraje důležitou roli Také v tomto smyslu mám velikou radost z toho, že je v tomto usnesení potvrzen silný závazek.

Jak již bylo řečeno, v mnoha otázkách existuje pokrok. Existuje pokrok, pokud jde o některé z tamních konfliktů, a jako zpravodajka pro Kosovo mám velikou radost z toho, že španělské předsednictví během svého předsednictví oznámilo, že pozve Kosovo k účasti na konferenci o západním Balkánu, která, jak doufám, bude vhodnou příležitostí pro dosažení pokroku v otázce statusu Kosova.

Existuje jedna věc týkající se Kosova, o které již hovořil předchozí řečník. Dala bych přednost tomu, aby bylo Kosovo součástí vízové liberalizace, ale alespoň jsme zajistili, že bude zahájen dialog o vízech s cílem vízové liberalizace.

Chtěla bych něco říci k jednomu pozměňovacímu návrhu, který zítra předložíme. Týká se jedné z menšin, která má v mnoha regionech jihovýchodní Evropy i v jiných částech Evropy velmi obtížné postavení, ale zejména v Kosovu, a sice romské menšiny. Momentálně má být přibližně 12 000 Romů, hlavně dětí, posláno z členských států zpět, většinou do Kosova, kde, jak víme, jsou podmínky takové, že tam nebudou moci vést normální lidský život. Proto bych chtěla poslance tohoto Parlamentu požádat, aby zítra hlasovali pro pozměňovací návrh, který předkládáme, abychom alespoň během zimního období přestali posílat Romy zpět do Kosova a pomohli Kosovu vytvořit tu a tam podmínky, ve kterých by romské menšiny mohly žít.

Dnes, kdy je Mezinárodní den proti násilí na ženách, mám také velkou radost z toho, že jsme do tohoto textu prosadili pozměňovací návrhy, ve kterých se jasně uvádí, že i diskriminace žen a násilí na ženách je něco, proti čemu se musí vlády v tomto regionu i Evropská unie postavit.

Poslední věc: jiné etnické menšiny a sexuální menšiny. V tom vidím jednu z důležitých cest k normalizaci.

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, skupina ECR důrazně podporuje rozšiřování Evropy. Rozšíření výhod plynoucích z členství v EU na tyto země, které splňují podmínky pro přijetí podle článku 49, povede, jak doufáme, k rozvoji volnější, flexibilnější Evropy, ve kterou my, jako skupina, věříme.

Shodou okolností jsem stálým zpravodajem pro Černou Horu, o které přicházejí dobré zprávy, pokud jde o pokrok k členství, a zcela nedávno podala žádost o členství v EU. Nicméně sám tuto zemi brzy navštívím, abych si učinil vlastní názor a získal nezávislé hodnocení.

Vítám i to, že jedním z kandidátů členství se možná již brzy stane Island. Ale abychom zůstali na Balkáně, dvoustranný hraniční spor Chorvatska se Slovinskem nesmí být překážkou vstupu do EU a doufám, že brzy začnou jednání i s Makedonií.

Pokud jde o Turecko, přetrvávají mnohé obavy, pokud jde o lidská práva, pokračující blokádu Arménie, náboženskou svobodu a odmítání povolit kyperským lodím přístup do tureckých přístavů. Politováníhodné podle mého názoru bylo i to, že Turecko nedávno pozvalo k účasti na summitu OIK v Istanbulu súdánského prezidenta Bašíra, muže obviněného mezinárodním soudním tribunálem v souvislosti s hrůznými událostmi v Dárfúru.

A konečně, ačkoli je Ukrajina zemí, které se tato rozprava přímo netýká, doufám také, že bez ohledu na výsledky blížících se prezidentských voleb na Ukrajině bude EU i nadále udržovat při životě možnost případného členství Ukrajiny v EU, samozřejmě bude-li to většinový názor lidu Ukrajiny. Totéž by mělo platit o Moldavsku a jednou i o Bělorusku, stane-li se demokratickou zemí.

  Nikolaos Chountis, jménem skupiny GUE/NGL. – (EL) Pane předsedající, komisaři, pane úřadující předsedo, mám-li začít otázkou strategie rozšíření, chtěl bych říci, že soudě podle dosavadních rozšíření a podle toho, jak jsme přistupovali k novým kandidátským zemím, si myslím, že politika Evropské unie ne vždy pomáhá při řešení hospodářských a sociálních problémů pracujících a společností, jež přistoupily nebo přistoupí, a v mnoha případech je pomoc, finanční i jiná, nedostatečná nebo je nesprávně směrována a v důsledku toho zůstávají regionální a sociální nerovnosti zachovány nebo se prohlubují.

Chtěl bych se zmínit o Turecku. Je nutné vyvinout tlak, abychom Turecko přiměli splnit jeho sliby a splnit jeho závazky, zejména Ankarský protokol o uznání Kyperské republiky, jejíž práva podle mezinárodního práva Turecko zpochybňuje. Chtěl bych sněmovně připomenout, že v Turecku dosud přetrvávají problémy kolem dodržování demokratických práv a práv odborů, jak potvrdilo nedávné trestní stíhání tureckých odborářů v Izmiru a soudní proces s nimi.

Chtěl bych se také zmínit o Kosovu. Zde musí náš přístup respektovat rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244/99. Stále existují problémy, jako je postavení Srbů v Kosovu, kde žijí ve stavu izolace, a neplnění dohod o znovuosídlení uprchlíků.

A konečně FYROM: problém názvu musí být řešen v rámci OSN a v rámci dvoustranné dohody, která vymezí geografické hranice. Chtěl bych se Vás, komisaři a pane úřadující předsedo, zeptat, co si myslíte o poslední iniciativě nově zvoleného řeckého předsedy vlády – návrhu na setkání s předsedy vlády Albánie a FYROM.

  Nikolaos Salavrakos, jménem skupiny EFD. – (EL) Pane předsedající, článek 49 Římské smlouvy není podle mého názoru jakousi romantickou výzvou členským státům, aby se zapojily do rozšíření sjednocené Evropy. Je to realistická ambice, aby co nejvíce evropských zemí přijalo zásady Evropské unie. Jen tehdy budou platit základní předpoklady vyjádřené ve třech pojmech: konsolidace, podmíněnost a komunikace.

Rada bude zítra posuzovat návrh usnesení předložený panem Albertinim, ve kterém se výslovně uvádí, že ačkoli Turecko učinilo určitý pokrok při plnění kodaňských politických kritérií, čeká ho ještě velký kus práce v oblasti lidských práv, svobody slova a náboženské svobody, pokud jde o celkové politické chování Turecka v justičním systému a tak dále.

Je však jasné, že Turecko v poslední době vyvíjelo úsilí o prosazení své nadvlády v oblasti Středního východu a na Kavkaze způsobem, který odporuje hlavním zásadám Evropské unie. Jiným příkladem je chování Turecka v otázce Íránu, které je zcela v rozporu se zahraniční politikou EU a s jeho závazky podle Ankarského protokolu. Zbývá ještě osm kapitol, které musí být s Tureckem projednány, a proto se domnívám, že Turecko tedy ještě není připraveno na to, aby mu bylo stanoveno datum zahájení jednání o přistoupení.

Pokud jde o FYROM, chci říci dvě věci: zaznamenali jsme, že nedávné kroky a prohlášení jejího předsedy vlády působí problémy v sousedních zemích, a chtěli bychom, aby bylo toto chování umírněnější.

  Barry Madlener (NI). – (NL) Pan Van Rompuy měl přirozeně plnou pravdu, když v roce 2004 pronesl tato slova: „Turecko není a nikdy nebude součástí Evropy“.

V tomto výroku Van Rompuy zdůraznil základní hodnoty Evropy, které by podle jeho názoru Turecko podkopávalo. Van Rompuy tak vyjádřil zásadní námitky proti tureckému členství. A my, holandská Strana svobody, s ním plně souhlasíme. Nyní samozřejmě nemůže vzít tak zásadní slova zpět, dokonce ani v zájmu zachování výnosné funkce prezidenta Evropské unie. Turecko dokonce projevilo pohrdání demokracií a svobodou projevu tím, že vedoucího představitele mé strany Gerta Wilderse, demokraticky zvoleného představitele lidu, označilo za fašistu a rasistu. Jak hanebné a nesmyslné přirovnání! Neměla by nám být upírána možnost kritizovat islám. Ale Turecko zde ukazuje svou pravou tvář.

Pane Rehne, táži se vás: jaká je vaše reakce na tento hanebný postoj Turecka? Existuje ovšem jen jediná možná odpověď: neprodleně zastavit veškerá jednání s Tureckem. Buďme k Turkům čestní. Buďte k Turkům čestní, jako byli Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy a jako byl i jejich velký přítel Herman Van Rompuy. Zastavte veškerá jednání s Tureckem a s dalšími islámskými zeměmi.

(Řečník souhlasil s položením otázky zvednutím modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

  William (The Earl of) Dartmouth (EFD) – Zdá se, že to, co musí říci pan Van Rompuy, na vás udělalo velký dojem. Nemyslíte si, že na většinu lidí by udělalo větši dojem to, že jen pouhá 3 % pevninské rozlohy Turecka jsou na evropském kontinentu, a tento návrh, aby se Turecko stalo plným členem Evropské unie, je z geografického hlediska naprosto bizarní?

  Barry Madlener (NI). – Pravda, neslyšel jsem skutečnou otázku, ale samozřejmě souhlasíme s tím, že existuje mnoho důvodů, abychom Turecku řekli „ne“. O několika jsem se právě zmínil, ale toto je další dobrý důvod, proč říci „ne“, takže Vám za to děkuji.

  Elmar Brok (PPE). – (DE) Pane předsedající, pane Bildte, komisaři, toto je možná poslední rozprava na téma rozšíření, kterou, pane Rehne, máme s Vámi. Chtěl bych Vám poděkovat za mnoho dobrých rozprav, které jsme s Vámi od roku 2004 měli.

Chtěl bych učinit několik poznámek. Podle mého názoru je nyní načase, aby obtíže, které byly Chorvatsku vytvořeny zvenčí, byly rychle vyřešeny, a abychom tak v průběhu příštího roku mohli s Chorvatskem dospět k rozhodnutí dokončit jednání a ratifikaci smlouvy o přistoupení. Domnívám se, že tyto dvoustranné záležitosti, které se týkají několika dalších zemí, včetně FYROM a Řecka, a také opatření ustavičně přijímaná vůči Srbsku, což je podle mého názoru mimořádně důležitá země, pokud jde o stabilitu tohoto regionu, by měly být rychle vyřešeny.

Musí být jasně řečeno, že každá země by měla být posuzována podle svých schopností a že slib daný v Soluni, zejména pokud jde o západní Balkán, bude dodržen. Každá země musí být hodnocena na základě svých schopností a tomu musí být přizpůsobeno tempo celého procesu.

Je však také důležité vysvětlit, že kodaňská kritéria platí. Mrzí mne, že sociální demokraté, Zelení a další ve výboru odmítli zmínku o kodaňských kritériích. Doufám, že v plénu to bude přezkoumáno. Vyslali bychom kandidátským zemím velice špatnou zprávu, stejně jako kdybychom se nezmínili o absorpční schopnosti Evropské unie.

Evropská perspektiva musí být správná, aby mohly být zahájeny vnitřní reformní procesy. Je však také důležité, aby byly splněny nezbytné podmínky, a tedy aby nevznikla falešná očekávání.

Proto, pokud jde o kodaňská kritéria, musíme i v případě Turecka zajistit, že politické podmínky související se svobodou slova, demokracií, právním státem a svobodou náboženství budou podmínkou pro přistoupení a že o kompromisu v této oblasti nemůže být řeči.

  Adrian Severin (S&D). – Pane předsedající, snad nejdůležitějším poučením z posledního rozšíření je to, že jsme přivedli do Unie země, trhy, instituce a průmyslová aktiva, ale srdce a mysli lidí zůstaly jinde. Myslím si, že musíme zabránit tomu, aby se stejná zkušenost opakovala i v budoucnu.

Musíme také připravit nejen přistupující země, ale i stávající členské státy. Známá únava z rozšíření vypovídá víc o nedostatečné přípravě současných států – starých států, nepřipravených žít společně s novými členskými státy – spíše než o nesnesitelné povaze nových členských států.

Dále, myslím si, že když hovoříme o kandidátských zemích, měli bychom se vyhnout jakémukoli podmiňování, které přímo nesouvisí s jejich schopností spolupracovat s námi v oblasti práva, institucí, politiky a kultury a soutěžit s námi na vnitřním trhu v širším smyslu tohoto pojmu. Neměli bychom stanovovat takové podmínky, které s těmito kritérii nesouvisejí. Neměli bychom zapomínat na to, že rozšiřování je o lepší budoucnosti, ne o lepší minulosti. Příliš mnoho přemýšlíme o této minulosti.

Za třetí, každá země by ovšem měla vstupovat na základě svých zásluh. Měli bychom však také posuzovat jejich schopnost přispívat k zdravější situaci v regionu, k větší stabilitě a k větší integraci na regionálním základě.

Mimořádně důležité je také řízení očekávání a domnívám se, že v budoucnu bychom snad měli projevit poněkud více fantazie, když se snažíme umožnit určitou postupnou integraci zemi, u které se plná integrace v krátkém čase nedá očekávat.

Mým posledním bodem je to, že se domnívám, že musíme zrevidovat problematickou otázku naší identity, naší kulturní a geopolitické identity, abychom přesně věděli, kde jsou krajní meze našeho rozšiřování.

  Ivo Vajgl (ALDE). – (SL) Dnes se zde chystáme přijmout usnesení, které je očekáváno v mnoha zemích jihovýchodní Evropy s velkým zájmem a s velkou nadějí.

Toto usnesení hovoří stylem, který se velmi liší od toho, který byl ještě zcela nedávno, před několika lety, používán v jihovýchodní Evropě. Je to ve skutečnosti tento styl, který dal podnět a vodítko k naší dnešní rozpravě. Myslím si, že je důležité to, co lze čerpat ze slov pana Bildta, úřadujícího předsedy Rady, a komisaře Rehna na jedné straně, a ze slov pana Albertiniho, předsedy Výboru pro zahraniční věci, který zajistil, abychom mohli přijmout tak bohaté a obsažné usnesení, na straně druhé, a sice to, že podporujeme evropskou perspektivu všech zemí, kterých se to týká. Zde bych zdůraznil zejména Turecko.

Teprve, když nabídneme perspektivu rozšíření a začlenění všem dotyčným zemím, stanou se některé záležitosti v tomto regionu, jakou jsou trendy směřující k další fragmentaci některých nástupnických států bývalé Jugoslávie, hraniční otázky a občasné incidenty zahrnující náboženskou nebo jinou podobnou netoleranci, pro širší region o něco méně nebezpečné.

Můžeme proto uzavřít tím, že projekt vnesení míru a pokroku do kdysi neklidné části Evropy musí pokračovat.

  Hélène Flautre (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedající, já i moje skupina souhlasíme s tím, že politika rozšíření Evropské unie je jednou z jejích nejproduktivnějších a nejpřesvědčivějších politik.

Proto mne, pane Rehne, poněkud znepokojuje vaše budoucnost, protože si nejsem zcela jista, jak chcete najít v budoucí Komisi portfolio, které bude atraktivnější než portfolio rozšíření.

Je zcela úžasné, jak vyhlídka členství dokáže působit jako síla pro změnu, pro budování demokracie v zemi jako Turecko. Ano, ovšem, ještě mnohého musí být dosaženo: nezávislého soudnictví, úlohy armády, svobody projevu a samozřejmě i toho, aby byly skutečně, jednou provždy vyřešeny všechny aspekty kurdské otázky.

Ale myslím si, že je důležité zdůraznit, že tato strategie rozšíření EU není výhodná jen pro země, které proces přistoupení absolvují, je výhodná i pro nás a pro naše evropské činitele s rozhodovacími pravomocemi.

Je nezodpovědné snižovat úsilí o změnu takové země jako Turecko tím, že dovolíme, aby přetrvávaly pochybnosti o výsledku negociačního procesu. Ano, výsledkem negociačního procesu bude vstup Turecka, a my to musíme jasně říci.

  Ryszard Antoni Legutko (ECR). – (PL) Pane předsedající, rozšíření Evropské unie je nejen v zájmu zemí, které přistupují do EU, nebo které na takový krok aspirují, ale i v zájmu nás všech. A to proto, že to posílí integraci a bezpečnost. Proto jsme s potěšením zaznamenali pokrok dosažený zeměmi západního Balkánu a Tureckem, a také to, že žádost o členství předložil Island. Existuje něco jako únava z rozšíření, ale nezapomínejme, že každá demokratická evropská země, která splní velmi přesně stanovená kritéria, může požádat o členství v Evropské unii. Neměli bychom na tato kritéria zapomínat, ale neměli bychom kandidátům zavírat dveře. Nezavírejme dveře ani svým východním partnerům. Měli bychom nabídnout jasnou možnost členství Ukrajině.

Je tu ještě jedna věc. V Evropské unii je velmi často používáno slovo „solidarita“. Je to slovo, které do našeho Společenství přitahuje jiné evropské země a které nás zároveň zavazuje k tomu, abychom EU dále rozšiřovali. Bohužel ve svých vnitřních vztazích EU často solidaritu neprojevuje. Názorným příkladem je projekt severního plynovodu, jehož přímým cílem je poškodit tranzitní země a zejména Polsko, zatímco odpovědí Moskvy na plány energetické diverzifikace související s Nabucco je projekt South Stream. Je velmi smutné, když vidíme, jak se některé konkrétní země nechaly od Ruska tak snadno zmanipulovat, To je důvodem, proč uskutečňování dvoustranných zájmů mezi jednotlivými členskými státy EU a Ruskem vede k vnitřním konfliktům a oslabuje naši pozici – pozici EU. To je v rozporu se zásadou solidarity. Rozšíření má smysl, ale naše slova se musí shodovat s činy.

  Charalampos Angourakis (GUE/NGL) . – (EL) Pane předsedající, Lisabonská smlouva vytváří ještě horší rámec pro národy členských států Evropské unie a zemí rozšíření. Bohužel lid balkánských států je v drastické situaci způsobené dopady války NATO, kapitalistickými restrukturalizacemi, dohodami s Evropskou unií, cizími vojenskými základnami v této oblasti, kapitalistickou krizí a soupeřením hlavních mocností o energii. Přistoupení těchto zemí slouží zájmům velkého kapitálu a imperialistickým plánům, které dokonce zahrnují nové vymezení hranic zemí v této oblasti. Vstup FYROM do NATO a do Evropské unie zostří soupeření uvnitř země, zatímco její svrchované síly nadále setrvávají v sladké nečinnosti. Turecko využívá své strategické pozice a pokračuje v okupaci velké části Kypru, činí si nároky v Egejském moři a drží ve vazbě tisíce členů odborů, Kurdů, novinářů a dalších. Na Islandu byl vyvrácen mýtus o hospodářském zázraku a je vůči němu vyvíjen tlak, aby nastoupil do evropského imperialistického kočáru. Řecká komunistická strana je proti rozšiřování Evropské unie, protože je proti samotné Evropské unii a proti tomu, aby bylo Řecko jejím členem a setrvávalo v ní. Spolu s lidem Evropy bojujeme za mír a sociální spravedlnost a proti imperialistickým svazkům,

  Fiorello Provera (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, rozšíření Evropské unie může být příležitostí nebo problémem, ale stále zůstává velkou výzvou.

Příležitost je v tom, že nové členské státy mohou k budování evropské politiky hmatatelně přispět. Aby tak mohly činit, nestačí splnit kodaňská kritéria a jen je formálně potvrdit. Je nezbytné u občanů v kandidátských zemích posílit evropské povědomí pomocí kampaně zaměřené na jejich srdce i myšlení, do které se musí zapojit politikové, intelektuálové a média.

Na Evropu již nelze pohlížet jen jako na velký zdroj finančních prostředků k řešení hospodářských a sociálních problémů a problémů infrastruktury, ale jako na instituci, do které musí každý vložit nějaký původní vklad, aby mohla vzniknout politika budovaná na společných hodnotách.

V členských státech má rozšíření malou podporu, zejména v určitých státech. Chceme před touto situací zavírat oči, nebo chceme zapojit své spoluobčany a zeptat se jich na jejich stanovisko? Myslím si, že nejlepším východiskem je referendum, protože to je nejpřímější forma demokracie a více by přiblížilo Evropu jejím občanům a jejich svobodné volbě.

  Philip Claeys (NI). – (NL) Musíme přestat vkládat tak velká očekávání do přistoupení Turecka k EU. Musíme přestat mlžit a zmenšovat problémy. Všichni se musíme vzmužit a pohlédnout realitě do tváře. Vedeme s Tureckem jednání o přistoupení již pět let, a jaký je výsledek? Turecko stále více uskutečňuje protievropskou a protizápadní zahraniční politiku. Pod vedením pana Erdogana a prezidenta Güla se Turecko stále více islamizuje. Turecko nadále odmítá uznat všechny stávající členské státy Evropské unie a dodržovat závazky, jejichž plnění se od něho požaduje v rámci celní unie. Turecko i nadále pokračuje v okupaci části území jednoho z členských států EU. A to jsem se ještě nezmínil o strukturálním a trvalém problému porušování svobody projevu Tureckem.

Pan Bildt právě teď prohlásil, že odmítá myšlenku uzavřené Evropy. Pokud vím, nikdo z nás tady není příznivcem myšlenky uzavřené Evropy, ale máme zde některé poslance, a já jsem jedním z nich, kteří jsou stoupenci myšlenky evropské Evropy. Abych si vypůjčil slova Hermana Van Rompuye, designovaného předsedy Evropské rady: „Turecko není a nikdy nebude součástí Evropy!“

PŘEDSEDALA: ROBERTA ANGELILLI
Místopředsedkyně

  Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Hovoříme o rozšíření v souvislosti se západním Balkánem, Islandem a Tureckem, což jsou tři velmi různé případy. Za prvé, na západním Balkáně mámě země, které ani zdaleka nesplňují hospodářská a politická kritéria, jak Evropská unie očekává. Veřejné mínění v těchto zemích a jejich političtí představitelé však cíl integrace podporují a jsou, pokud jde o přistoupení k EU, přehnaně optimističtí.

Druhý případ, který zde máme, je Island, země, která splňuje mnoho hospodářských a politických kritérií, ale kde veřejné mínění a jeho představitelé jsou názorově hluboce rozděleni, pokud jde o tento cíl, členství v EU. To, co země západního Balkánu a Island, jak se zdá, alespoň v této chvíli spojuje, je skutečnost, že odvahu ke vstupu jim dodává hluboká hospodářská krize.

Nakonec zde však máme Turecko, jehož evropské aspirace nijak nesouvisejí s hospodářským cyklem. Je to jedna ze zemí s největší dynamikou hospodářtví, kde nyní probíhá velká diskuse. Tento cíl zcela nedávno podporovalo 45 % Turků.

Chci, abychom mezi těmito třemi situacemi rozlišovali, protože západní Balkán, Island a Turecko z hlediska integrace představují tři různé scénáře. Na druhé straně je také dobrou myšlenkou, abychom se v přístupu k těmto zemím neřídili logikou dvoustranné politiky.

Podle mého názoru rozdílů mezi členskými státy a případnými kandidátskými zeměmi nesmí být členskými státy nebo třetími zeměmi využíváno k tomu, aby se zablokovala cesta k evropské integraci. Domnívám se, že výsledky dosažené každou z těchto zemí a veřejný konsenzus jsou jedinými měřítky pro vytyčení cesty k evropské integraci.

  Maria Eleni Koppa (S&D). – (EL) Paní předsedající, nehledě na výhrady některých lidí přinesla politika rozšiřování Evropě stabilitu, mír a prosperitu. Jsme dnes vyzýváni k tomu, abychom pokračovali v jednání s kandidátskými zeměmi: západním Balkánem, Islandem a Tureckem. Největší výzvou je nepochybně integrace zemí západního Balkánu. Jejich integrace ukončí období nepokojů, které začalo v roce 1990, a zlikviduje to, co se hrozí vyvinout v černou díru v srdci Evropy. Chorvatsko bude připraveno k integraci za několik měsíců a další země dosahují dynamického pokroku. Zejména v případě Srbska si musíme všichni uvědomit, jak daleko došlo, a jeho pokrok musíme podpořit tím, že ho na cestě do Evropy povzbudíme. Samozřejmě i nadále existují nevyřešené otázky. Otevřenými ranami v této oblasti je nevyřešený status Kosova, složitá situace v Bosně a spor o název Bývalé jugoslávské republiky Makedonie. Pokud jde o Řecko, nová vláda se snaží najít řešení, které tento konflikt ukončí. Po 17 letech napětí je zapotřebí času na nalezení dlouhodobého řešení, které bude přijatelné pro obě zúčastněné strany. Obecně řečeno, byly demonstrovány dobré sousedské vztahy, které, ať chceme nebo ne, jsou nezbytnou předběžnou podmínkou integrace. Tak na nich pojďme všichni pracovat.

  Alexander Graf Lambsdorff (ALDE). – (DE) Paní předsedající, měl jste dobré, jasné a výstižné vystoupení, pane Bildte. To, co jste řekl, že Evropská unie je geopolitickým stabilizujícím faktorem a politika rozšíření je nástrojem, to vše je pravda.

Jsem však toho názoru, že není intelektuálně ani politicky únosné chovat se tak, jako by neexistoval konflikt cílů mezi stále větší unií a stále užší unií. To je otázka, kterou jsme s konečnou platnosti nezodpověděli. Máte pravdu, když říkáte, že větší Evropská unie má větší vliv, ale je také složitější, což má dopady na naši akceschopnost. Musíme proto vést o rozšíření nový dialog, jak to navrhl pan Severin ze skupiny sociálních demokratů, který bude zahrnovat postupnou integraci a nové formy členství, abychom byli schopni oba tyto legitimní cíle navzájem sladit.

Potřebujeme institucionální reformy. Nedovedu například vysvětlit lidem v Německu, proč stojím za Soluní a proč nástupnické státy Jugoslávie budou mít jednoho dne víc komisařů než všechny zakládající členové Evropské unie dohromady. To není správné. Musíme, pokud jde o naši politiku rozšíření, být k sobě upřímní, tak abychom opět získali podporu občanů pro tuto důležitou oblast politiky.

  Peter van Dalen (ECR). – (NL) Podle průzkumu veřejného mínění Eurobarometr dali evropští občané jasně najevo své stanovisko k přistoupení Turecka: 28 % pro a 59 % proti. Tato čísla hovoří sama za sebe a nikdo z politiků je nemůže nebo by je neměl ignorovat. Budeme-li je ignorovat, budeme jen dále prohlubovat propast mezi občany a politiky.

Geograficky není Turecko součástí Evropy, není ani součástí evropských dějin, jejichž náboženské, kulturní a politické obrysy byly definovány křesťanstvím, renesancí, osvícenstvím a demokratickým národním státem. Na druhé straně určitá forma privilegovaného partnerství by spojila to nejlepší z obou světů. Kromě mnoha hospodářských výhod by takové partnerství vytvořilo volnější vztah mezi Evropou a Tureckem a zbavilo by nás neustálého napětí z přistoupení. Je proto na čase učinit jasné rozhodnutí: zastavme jednání o přistoupení a zahajme proces jednání o privilegovaném partnerství. Nechť je toto naší strategií rozšíření pro rok 2010.

  Helmut Scholz (GUE/NGL). – (DE) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, komisaři, já i mnozí kolegové z mé skupiny jsme vždy považovali rozšíření za jeden z nejdůležitějších projektů EU a vždy jsme ho podporovali. Nehledě na všechnu naši oprávněnou kritiku různých jeho aspektů, bylo rozšíření jednou z nejúspěšnějších kapitol ve vnějším vývoji EU a je složitým, dlouhodobým úkolem pro kandidátské země i pro EU. O tom se již dnes v plénu diskutovalo.

Musíme se sami sebe zeptat, zda jsou pro nás procesy dalšího rozšíření vhodné. Zejména s ohledem na jihovýchodní Evropu s její dlouhou historií rozpadu států a impérií je správné a vhodné, aby lidem v těchto zemích, kteří tvoří součást nepokojného regionu, byla nabídnuta možnost členství v Evropské unii. To, že se někteří politici v členských státech Evropské unie od tohoto slibu distancovali pod záminkou toho, že posilování identity a institucí EU má přednost před dalšími přistoupeními, nejen zvýšilo nedůvěru kandidátských zemí, ale mělo také brzdící účinek na proces formování demokratického veřejného mínění a na reformní procesy v regionu.

  Bastiaan Belder (EFD). – (NL) Stále mám v živé paměti, jak komisař Rehn na jednom z našich nedávných zasedání řekl, že abyste mohl být komisařem pro rozšíření, musíte být optimistou.

Musím přiznat, že toto slovo jej, podle mého názoru, velmi dobře charakterizuje, ale alespoň, pokud jde o mě, úloha optimisty mu příliš nesvědčí. Můj osobní názor je takový, že v politice, a to včetně evropské politiky, by optimismus měl být až na druhém místě za realismem. Považují za naprosto šokující, že Parlament souhlasil s takovým optimisticky laděným přístupem. Proč bylo nutné ztlumit jasný signál adresovaný Turecku a Bosně v první verzi zprávy pana A|lbertiniho? Proč bychom měli vyjadřovat Turecku uznání? Proč jsme vyvinuli zoufalé úsilí, abychom nalezli pozitivní úvodní formuli pro Bosnu?

Což si Parlament plně neuvědomuje, že jsme povinni zastupovat lid členských států Evropské unie? Informační kampaně nijak nepomohou dosáhnout procesu rozšíření, který má podporu u lidí. Dosáhneme ho jen tak, že poctivě a realisticky zhodnotíme, nakolik tyto země splnily kodaňská kritéria.

  Franz Obermayr (NI). – (DE) Paní předsedající, je znepokojující, jak zjevný je nedostatek demokracie v EU v případě přistoupení Turecka. Většina obyvatelstva EU je jasně proti vstupu Turecka do EU. Nicméně proces lakování na růžovo, hodnocení a jednání přes hlavy občanů pokračuje.

Je nečestné chovat se tak, jako bychom nesměřovali k plnému členství. Turecko jako jeden z kandidátů přistoupení již dostává 2,26 miliardy EUR na období let 2007 až 2010. Platí to země, které jsou čistými plátci a jejichž občané vstup Turecka nechtějí.

Toto vše je očividně o zájmech USA. Po přistoupení Turecka by bylo možné vyřešit mnohé mimoevropské konflikty. Avšak nehledě na účast Turecka v soutěži písní Eurovize, jsem stejného názoru jako vysoce vážený někdejší německý prezident Theodor Heuss, který jasně definoval Evropu. Evropa, řekl, je vystavena na třech vrších: Akropoli jako symbolu řeckého humanismu, římském Kapitolu zosobňujícím koncept evropského státu a Golgotě symbolizující křesťanský západní svět.

  Doris Pack (PPE). – (DE) Paní předsedkyně, pane úřadující předsedo Rady, komisaři, dámy a pánové, o rozšíření EU tak, aby zahrnovalo západní Balkán, je rozhodnuto již od zasedání Evropské rady v Soluni. Přijetí těchto zemí, jakmile splní podmínky, není, jak se mnozí domnívají, aktem milosti, ale je to holá nutnost vzhledem k jejich geografické poloze ve středu Evropské unie.

Naše stabilita je určována jejich stabilitou, jak jsme bohužel zjistili v 90. letech dvacátého století. Všechny tyto země musí samozřejmě splnit požadavky kodaňských kritérií, a protože tyto země byly dříve nepřáteli, musejí se také zapojit do programů regionální spolupráce. To platí i o zemích, které s těmito kandidáty přistoupení sousedí. Očekávám, že Slovinsko a Řecko pomohou kandidátům přistoupení rychle a snadno dosáhnout jejich cíle.

Bosna a Hercegovina je bohužel ve velmi obtížné situaci a nedomnívám se, že ji mohu vystihnout během jedné a půl minuly, ačkoli jsem zpravodajkou pro tento region. Nebudu se o to ani pokoušet. Přeji si jen, pane Bildte a pane Rehne, aby tam jednání mohla probíhat co nejblíže k lidem a nepodléhala diktátu zvenčí.

Všechny země v tomto regionu musí ujít různou vzdálenost a musíme jim pomoci překonat jejich problémy. Pane Lambsdorffe, myšlenka, že kandidáti na přistoupení budou mít více komisařů než zakládající členové, je naprosto žalostný argument. Ve skutečnosti to není vůbec žádný argument; je to likvidační argument. Tento problém lze vyřešit, ale lidé v těchto zemích by neměli být vyloučeni jen proto, že vy nechcete tento problém řešit.

  Zoran Thaler (S&D). – (SL) Chci poblahopřát komisaři Rehnovi i panu Bildtovi, úřadujícímu předsedovi Rady, za jejich konstruktivní a pozitivní úvodní poznámky.

Jako zpravodaje pro Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii (FYROM) mne těší zvláště konstatování, že tato země v roce 2009 dosáhla pokroku, a že Komise doporučila, aby Rada stanovila datum pro zahájení jednání. Zaznamenali jsme také, že předsedové vlád Papandreou a Gruevski začali spolu přímo komunikovat.

Chtěl bych vyzvat pana Bildta a komisaře Rehna i vlády všech členských států, které jsou na této otázce zainteresovány, aby zvedli telefony a v rámci přípravy prosincového summitu kontaktovali předsedu vlády Papandreoua a předsedu vlády Gruevského, projevili jim naši solidaritu a podpořili je v jejich odhodlaném úsilí o nalezení řešení tohoto sporu, který trvá již 20 let.

To je jediný způsob, jak Řecko, jako dlouholetý člen Evropské unie, dokáže naplnit své ambice a splnit povinnosti, které vůči tomuto regionu má.

  Jelko Kacin (ALDE). – (SL) Srbsko v posledních několika měsících dosáhlo pokroku a splněním kritérií pro vízovou liberalizaci ukázalo samo sobě i Evropě, že je schopno dosáhnout více a fungovat lépe než tomu bylo doposud. Za tento úspěch zasluhuje uznání.

Srbsko má skrytý potenciál, který si na své cestě k členství v EU musí uvědomit, a musí to udělat ve vlastním zájmu i v zájmu svých sousedů, celého regionu a Evropské unie. Vzhledem ke své velikosti a strategické poloze be se mohlo stát hnací silou, která tento region těsněji stmelí dohromady. Je načase, aby si tuto úlohu uvědomilo a aby pro rozšíření udělalo víc, než dělalo doposud.

Bělehradské vedení se musí systematicky zabývat naléhavými politickými a hospodářskými reformami a spoluprací se všemi svými sousedy. Plná spolupráce s Haagským tribunálem nestačí, protože musí být dovedena do zdárného konce. Srbsko musí zlepšit svou politickou kulturu, protože jeho dosavadní výsledky v této oblasti by mohly proces přistoupení zbrzdit. Potřebuje transparentnost a musí aktivně budovat co nejširší veřejný konsensus a překonat rozdělení mezi vládnoucí koalicí a opozicí ve vztahu ke klíčovým otázkám EU. Avšak dvěma důležitými předběžnými podmínkami pro rychlejší postup jsou svoboda a nezávislost médií a zastavení manipulace s médii.

  Geoffrey Van Orden (ECR). – Paní předsedající, vše, oč bych chtěl požádat, je větší čestnost v našich stycích s Tureckem a správná a korektní interpretace událostí, zejména pokud jde o Kypr, kde se překroucená verze nedávné historie bohužel stala přijatým faktem.

Odnyní až do dubnových prezidentských voleb existuje na Severním Kypru reálná příležitost, která by měla být využita, a je to záležitost pro všechny zainteresované strany. Nikdy bychom neměli zapomenout na to, že turečtí Kypřané v dubnu 2004 vyslovili souhlas s plánem OSN na znovusjednocení. Jih to odmítl. EU zde má morální povinnost. Obávám se, že kdybychom zacházeli s tureckými zájmy tímto způsobem, riskovali bychom, že ztratíme klíčového spojence ve velmi důležité strategické oblasti a povzbudíme všechny špatné tendence v samotném Turecku.

Mnohé z nás ovšem hluboce znepokojují migrační problémy týkající se našich zemí. To je jedním aspektem našich jednání s Tureckem, který bude nutné řešit konkrétně a důrazně.

Kdybych měl čas, zmínil bych se i o Chorvatsku a o dalších zemích v jihovýchodní Evropě, které musí naléhavě řešit korupci, organizovaný zločin a zneužívání určitých soukromovlastnických práv, dříve než bude možné s důvěrou přikročit k přistoupení, v případě Chorvartska, nebo ke kandidátství.

  William (The Earl of) Dartmouth (EFD) – Paní předsedající, země navržené na členství v EU jsou poměrně chudé. Jejich evropský sen, abych citoval komisaře, spočívá v tom, aby dostávaly dotace. A o tom to je. Skutečnost je taková, že bohaté země, například Norsko a Švýcarsko, do EU prostě vstoupit nechtějí. Výmluvným příkladem je Island, který, dokud byl bohatou zemí, neměl o vstup do Evropské unie zájem. Nyní, když vyhlásil úpadek, což je ovšem tristní, stojí islandská vláda samozřejmě ve frontě na členství. Zlom San Andreas pro Evropskou unii probíhá mezi sedmi členskými státy, které jsou velkými čistými plátci, a těmi ostatními.

Tato situace je nestabilní, neobhajitelná a neudržitelná. Myslíte si, že touto špatně koncipovanou politikou rozšíříte impérium EU. Ve skutečnosti ji směrujete k hospodářskému chaosu v budoucnu.

  Francisco José Millán Mon (PPE). – (ES) Paní předsedající, proces rozšíření byl ohromným úspěchem. Poslední rozšíření nám umožnilo spojit se se zeměmi střední a východní Evropy, které byly po druhé světové válce nespravedlivě připraveny o svobodu a prosperitu. Nyní se rozšíření zaměřuje na západní Balkán, Turecko a Island.

Podporuji myšlenky, které jsme v minulých letech vytyčili jako hlavní zásady procesu rozšíření. Mám na mysli konsolidaci, podmíněnost a komunikaci. Znamená to, že bychom měli splnit své závazky, ale neměli bychom dávat ukvapené sliby ohledně budoucích rozšíření.

Za druhé, pokrok v různých procesech přistoupení je vázán na přísné dodržování podmínek. Kandidátské země musí vyvinout cílevědomé úsilí a provést nezbytné reformy. Za třetí, všichni musíme usilovat o komunikaci s občany. Usnesení, o kterém máme zítra hlasovat, zdůrazňuje velmi důležitou otázku komunikace.

V této souvislosti bych chtěla zopakovat obecnější návrh, který jsem předložila při dřívějších příležitostech, totiž že by také bylo vhodné prohlubovat znalosti mladých Evropanů o Unii tak, že bychom to zařadili jako jeden z povinných předmětů do učebních osnov na vyšších středních školách.

Jinou závažnou myšlenkou, která je v tomto usnesení obsažena, je schopnost integrace. Rozšíření vyžaduje, aby stávající členové Unie přijali určitá opatření. Například pokud jde o finance, vyžaduje rozšíření dostatečné finanční zdroje, aby se zajistilo, že nebudou ohroženy základní politiky Společenství, jako je společná zemědělská politika nebo politika soudržnosti.

Už budu končit. Chtěla bych poukázat na to, že, jak všichni víme, Kosovo je specifickým případem. V usnesení jsou však bohužel pasáže, kde tato specifičnost není jasně vidět.

  Pier Antonio Panzeri (S&D). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, považuji usnesení, o kterém dnes vedeme rozpravu v Parlamentu, za skutečně pozitivní.

Mám-li se pozastavit u jedné z jeho částí, jsem toho názoru, že téma evropského rozšíření na západní Balkán je, a musí zůstat jedním ze základních pilířů evropské politiky v příštích měsících.

Chtěl bych vyslovit uznání švédskému předsednictví a především komisaři Rehnovi za jejich práci. Nicméně musíme se sami do procesu rozšíření více zapojit.

Některé země musí nepochybně zvýšit své úsilí v oblasti práva, pokud jde o boj proti zločinu a o reformy. Nesmíme však ztrácet ze zřetele politický cíl, to jest, posilovat v těchto zemích demokracii a směrovat je tak, aby se vydaly evropskou cestou v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti infrastruktury.

Mám na mysli například takové země, jako je Kosovo – a zde souhlasím s doplňovacím návrhem předloženým paní Lunacekovou k otázce Romů – protože to je země, kterou nemůžeme obejít jen proto, že pět evropských zemí dosud neuznalo její nezávislost.

Mám-li to shrnout, potřebujeme notnou dávku odvahy a prozíravou politiku, která bude na výši této výzvy, již proces rozšíření posílá nám všem.

  Jorgo Chatzimarkakis (ALDE). – (DE) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, hovořím jako vedoucí delegace do Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a zaměřím se na tuto zemi. Chtěl bych velmi poděkovat panu Rehnovi za jeho odvahu. Jeho zpráva a to, že dává této zemi zelenou, představují odvážný krok, který vytvořil příznivou situaci. Zároveň v Řecku proběhly volby a v Aténách je nová vláda, což nám dává situaci a prostor, ve kterém můžeme něčeho dosáhnout. Chtěl bych však požádat své kolegy poslance, aby reagovali umírněně. V pátek se bude konat schůzka mezi panem Papandreouem a předsedou vlády Gruevským, a pokud nastavíme svá očekávání příliš vysoko, můžeme zvýšit tlak do té míry, že se celá tato záležitost rozpadne, a to nechceme riskovat.

Musíme povzbuzovat všechny zúčastněné strany, aby v přátelském duchu pokračovaly po již nastoupené cestě. Chtěl bych poděkovat zpravodaji panu Thalerovi za to, že tuto cestu tak přesně popsal. Chtěl bych také popřát svému příteli panu Rehnovi mnoho budoucích úspěchů v Komisi.

(Řečník souhlasil s položením otázky zvednutím modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

  Alexander Graf Lambsdorff (ALDE). – (DE) Paní předsedající, mám otázku pro pana Chatzimarkakise, dovolí-li mi ji položit. Paní Packová mě očividně neslyšela, když jsem řekl, že stojíme za Soluní. Chtěl bych to zde zopakovat.

Chtěl jsem se pana Chatzimarkakise zeptat, které nejnaléhavější kroky podle jeho názoru musí učinit Bývalá jugoslávská republika Makedonie, aby byl dosažen pokrok ve sporu o název a aby se zajistilo, že jednání, která právě začínají, budou co nejúspěšnější?

  Jorgo Chatzimarkakis (ALDE). – (DE) Paní předsedající, děkuji Vám za tuto otázku. Jsem toho názoru, že své postoje musí změnit obě strany a je jasné, že obě strany jsou ochotné postoupit o krok vpřed. My nyní očekáváme trvalé řešení. Proto očekávám, že otázka názvu bude vyřešena jasně a definitivně během pětiminutového rozhovoru. To není problém.

Hlavním problémem je použití tohoto názvu, takzvaná působnost, a obě strany očividně potřebují čas, aby to vyřešily. Přál bych si trvalé řešení, protože alternativou je krátkodobé řešení, které by mohlo vést ke katastrofě. Proto my všichni musíme obě zúčastněné strany přátelsky vést k tomu, aby nalezly dlouhodobé řešení se širokou působností a širokým použitím.

  Mario Borghezio (EFD). - (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, musíme velmi pečlivě zvážit výrok, že rozšíření přispěje ke stabilitě.

Vzpomeňme si na to, co před několika dny řekl předseda vlády Erdogan. Řekl, že nemůže vystát pana Netanjahua, ale cítil se mnohem lépe vedle pana Bašíra, který, pokud se nemýlím, je súdánským prezidentem, který je vyšetřován na základě obvinění ze zločinů proti lidskosti.

Na téma sousedů, kdyby se Turecko připojilo k Evropě, měli bychom za sousedy Írán, Irák a Sýrii. To se mi nezdá být ideálním sousedstvím. Bylo by mnohem lepší, kdyby se Turecko připojilo k Evropě svazkem privilegovaného partnerství. Poněkud znepokojivý trend odzápadnění Turecka dosáhl mnohem vyšší fáze nám přímo před očima. Stačí, když jen pomyslíme na opatření dotýkající se společensko-sociálního života, jako jsou oddělené plavecké bazény pro muže a pro ženy, omezení svobody politické opozice, která nedávno zašla tak daleko, že za opoziční vysílání byla uložena pokuta 3 milionů EUR, a tak dále.

Myslím si,. že musíme zvážit ještě jeden fakt: v tomto Parlamentu je možná většina pro, ale většina tureckého lidu je proti vstupu Turecka do EU. Naléháme na posunutí našich hranic do Turecka, když to Turci sami nechtějí.

Prezident Italské republiky prohlásil, že smlouvy musí být dodržovány. Souhlasím, ale musíme vzít v úvahu, že Turci jsou Turci.

  Georgios Koumoutsakos (PPE). – (IT) Paní předsedající, zpráva, o které dnes diskutujeme, chce vyslat pozitivní poselství o evropských perspektivách a v konečném výhledu o přistoupení zemí západního Balkánu, Turecka a Islandu k Evropské unii. Domnívám se, že my všichni v této sněmovně, nebo alespoň většina z nás, s tímto pozitivním poselstvím souhlasíme. Zároveň však musí jasně zaznět, že před přistoupením musí být pokrok. Není to cesta růžovým sadem. Je proto otázkou důvěryhodnosti, aby Evropská unie viděla, že kritéria a předběžné podmínky, které stanoví, jsou naplňovány skutky, a ne jen dobrými úmysly. Jinými slovy, úplná integrace vyžaduje úplné přizpůsobení.

V tomto rámci je velmi důležité rozvíjení vztahů dobrého sousedství. Nesmíme si nic nalhávat. Závažné nevyřešené otázky ve vztazích dobrého sousedství mezi kandidátskými zeměmi a členskými státy ovlivňují pokrok v přistoupení těch, kdo se chtějí stát členy této rodiny. Precedens Slovinska a Chorvatska to potvrzuje. Z tohoto důvodu dosud nevyřešená otázka názvu Bývalé jugoslávské republiky Makedonie musí být vyřešena před záhájením jednání o přistoupení, a ne po něm. Důvod je prostý. Bude-li této zemi stanoveno datum pro zahájení jednání, aniž by to bylo vyřešeno, nebude mít její vláda již žádný pádný důvod k tomu, aby zaujala konstruktivní postoj s cílem dosáhnout konečně s Řeckem vzájemně přijatelného řešení.

Pokud jde o Turecko, normalizace jeho vztahů s Kyprem a zastavení přeletů vojenských letounů nad řeckým územím jsou dvěma důležitými faktory pro urychlení jeho pokroku v procesu přistoupení. S těmito myšlenkami budeme o svém stanovisku rozhodovat při zítřejším hlasování.

  Richard Howitt (S&D). – Paní předsedající, dnešní rozprava a usnesení poskytují novému Evropskému parlamentu příležitost, aby obnovil svůj závazek vůči dalšímu rozšíření Evropské unie, poukázal na pozitivní vývoj, ke kterému dochází v kandidátských zemích téměř v každém jednotlivém případě, a aby si připomněl, že uvolňování obchodu, posilování stability, zlepšování kontroly nad našimi hranicemi a rozšiřování příležitostí k cestování a volné výměně našich národů naši Evropskou unii neoslabují, ale naopak posilují.

Evropští konzervativci dnes znovu prohlašují, že jsou zastánci rozšiřování, ale současně ho vylučují ze zakládajícího dokumentu jejich nové skupiny, jejíž oficiální mluvčí ve svém vystoupení v této rozpravě opakuje své protiturecké postoje, což je staví, jak jsme dnes odpoledne všichni slyšeli, do úplně stejné řady s krajní pravicí.

Vyjadřuji však svůj upřímný dík komisaři panu Rehnovi, který nedávno s humorem sobě vlastním poznamenal, že generální ředitelství pro rozšiřování by v budoucnu nemělo být na místě stejně vzdáleném od Rady a od Komise, uprostřed ulice Rue de la Loi.

Oceňuji jeho humor a oceňuji jeho zdravý úsudek. Doufám, že jeho odkazem bude přistoupení všech stávajících kandidátských zemí k EU.

  Pat the Cope Gallagher (ALDE). – (GA) Paní předsedající, mezi Islandem a Evropskou unií vždy existovaly úzké vazby a jako předseda delegace pro vztahy se Švýcarskem, Islandem, Norskem a pro Evropský hospodářský prostor jsem v minulém týdnu s velkým potěšením přivítal parlamentní delegaci z Islandu. Doufám, že bude brzy ustaven společný parlamentní výbor a že islandská vláda je po rozhodnutí ministrů zahraničních věcí Unie přijatém letos v červenci úzce zapojena do jednání s Komisí. Jsem si jist, že evropští vedoucí představitelé na summitu, který se bude konat na jaře příštího roku, dají svůj souhlas, takže jednání mezi Unií a Islandem budou moci začít. Protože Island je členem Evropského hospodářského prostoru, má již uzavřeny dvacet dvě kapitoly z těch, které musí být splněny. Mnoho práce bylo již odvedeno. Jsem si jist, že i ostatní kapitoly budou probíhat pozitivně, cílevědomě a v duchu přátelství.

  Krzysztof Lisek (PPE). – (PL) Paní předsedající, jako Polák, ale současně již pět let i jako občan Evropské unie, bych chtěl vyjádřit velké uspokojení nad tím, že zde diskutujeme v tak pestrém složení, včetně těch, kteří jsou úzce spojeni s procesem rozšíření, jako je pan Rehn a pan Bildt. Hovoříme o budoucím rozšíření Evropské unie, bez ohledu na ty, kdo říkají, že EU již dosáhla maxima svých možností územního rozvoje. Jedinou dobrou zprávou, kterou pro tyto odpůrce dalšího rozšíření mám je to, že v roce 2009 k vůbec žádnému rozšíření EU nedojde.

Nechtěl bych, abychom proces rozšíření EU posuzovali jen z hlediska právních klauzulí. Chtěl bych, abychom v něm viděli i určitý historický proces. Dějiny nás koneckonců učí, že například Balkán byl ve 20. století zdrojem mnoha konfliktů. Byly konflikty, které se pak rozšířily na celý kontinent, jako byla první světová válka, a konflikty jako válka v 90. letech dvacátého století, která také zasáhla jiné země, když nic jiného, tedy v důsledku migrace mnoha milionů lidí. Přistoupení balkánských států k Evropské unii by proto, podle mého názoru, mohlo být pro EU vůbec nejdůležitějším přínosem pro stabilizaci a mír na našem kontinentu.

Kdybych mohl říci ještě jednu věc k tomu, co řekl pan Bildt o otevřených dveřích, chtěl bych vás požádat, abyste nezapomněli na to, že existují ještě další země, o kterých v dnešním dokumentu není zmínka, a které sní o členství v EU.

  Emine Bozkurt (S&D). – (NL) Především mne mrzí, že momentálně nemůžeme vyslat optimistickou zprávu o politické situaci v Bosně a Hercegovině.

Reformní proces v této zemi je do značné míry paralyzován tamními politickými silami. Obě společenství nedokážou zformulovat společnou vizi, a v důsledku toho se pokrok zastavil.

Chtěl bych ještě jednou zdůraznit význam vybudování udržitelného ústavního rámce, který tato země a její instituce nezbytně potřebují, aby mohly pracovat efektivněji. Vyzývám proto politické vůdce obou společenství, aby o to usilovaly jako o východisko pro další postup.

Dále bych chtěl poukázat na to, že mám radost z toho, že Turecko je tak blízké srdcím a myslím mých kolegů-členů Madlenerovy strany, holandské Strany svobody. Je to právě díky jednáním Turecka s Evropskou unií, že tato země dosáhla tak obrovského pokroku. Očekával jsem proto, že Strana svobody projeví procesu jednání větší podporu.

Konečně bych chtěl poukázat na to, že proces přistoupení by měl být výsledkově orientovaný a neměl by se řídit datem přistoupení, ale dosaženými výsledky. O přistoupení může být řeč teprve poté, co kandidátské země splní stanovené požadavky a tím se kvalifikují pro plnoprávné členství.

  Arnaud Danjean (PPE). – (FR) Paní předsedající, komisaři, ministře, správně jste poukázal na to, že přijetí Lisabonské smlouvy nám umožní zahájit novou éru v politice rozšíření, a musíme se pustit do tohoto procesu realisticky a s čistou hlavou: to je jádrem tohoto usnesení.

Na jedné straně nový proces neznamená, že chceme zásadní změnu. To by byl nejjistější způsob, jak vyvolat nedorozumění, dokonce podezření u veřejnosti, a byl by to také nejlepší způsob, jak vzbudit v kandidátských zemích falešné naděje a vybízet je, aby se uchylovaly spíš k rétorice a ke kosmetickým politikám namísto politik zaměřených na hlubší reformy. Musíme být obezřelí v krocích, podmínkách a hodnotách, u kterých nemůžeme přistoupit na kompromis, a věřím zejména ve spolupráci s Mezinárodním trestním tribunálem.

Na druhé straně musí být zcela jasně potvrzeno, že místo západního Balkánu, všech zemí západního Balkánu včetně Kosova je samozřejmě v Evropské unii, a musíme je povzbuzovat k tomu, aby pokračovaly v úsilí a ještě je zintenzívnily. Mezi jasnou formulací požadavků na jedné straně, a projevy plné podpory pro proces rozšiřování tak, aby zahrnoval západní Balkán, na straně druhé neexistuje žádný rozpor, a stejně tak není žádný rozpor mezi naplňováním této filozofie soudit každého podle zásluh a důležitými iniciativami pro všechny země v regionu, jako je vízová liberalizace.

Nakonec mi dovolte říci slovo o Turecku. Než bych spekuloval o nějakém velmi hypotetickém budoucím výsledku procesu přistoupení Turecka, řeknu jen to, že Komise již druhým rokem po sobě konstatovala, že nebylo dosaženo žádného pokroku v Ankarském protokolu a že to brání v otevření jakékoli nové vyjednávací kapitoly.

  Hannes Swoboda (S&D). – (DE) Paní předsedkyně, nestihl jsem začátek této rozpravy, protože jsem jako zpravodaj pro Chorvatsko musel podat zprávu ve Smíšeném parlamentním výboru EU-Chorvatsko.

Chtěl bych využít této příležitosti a poděkovat panu Bildtovi a panu Rehnovi za jejich pomoc při dosažení alespoň dočasného řešení hraničního sporu mezi Slovinskem a Chorvatskem. Je to dobrým příkladem toho, jak může spolupráce mezi Radou, Komisí a Parlamentem pomoci zemím překonávat jejich problémy. Také jsem přispěl svým dílem, což pomohlo zajistit, že smlouva byla, přinejmenším v Chorvatsku, ratifikována téměř jednomyslně.

Mnohem více starostí mi však dělá Bosna a Hercegovina. Nedávno jsem byl v Banja Luce a v Sarajevu. Pravda, pan Dodik učinil nějaké kompromisy a během našeho setkání navrhl nějaké změny, na které by mohl přistoupit. Rád bych však zdůraznil jednu myšlenku, o které se před chvílí zmínila paní Packová. Jak navázat kontakt s širokým spektrem obyvatelstva? Existuje tam velký zájem na překonání tohoto chybějícího hlasu a rozporů, které jsou typické pro mnoho vrcholových politik. Musíme nějak dokázat hovořit přímo s lidmi, protože na rozdíl od toho, co zopakoval pan Earl of Dartmouth, je v tomto regionu mnoho lidí, kteří nemají zájem o peníze Evropské unie, ale chtějí přejít z regionu nenávisti a války do svazku míru a porozumění. A o tom Evropa je. Nechcete to pochopit, a nikdy to nepochopíte. Ale lidé v Sarajevu a v Banja Luce vědí, co znamená Evropa, a jsou to oni, kdo potřebují naši pomoc.

  Bernd Posselt (PPE). – (DE) Paní předsedající, v příštím roce musíme přivést Chorvatsko do Evropské unie nebo alespoň ukončit jednání o přistoupení a zahájit proces ratifikace. Chorvatsko již po 20 let směřuje k členství v Evropské unii a k míru. Byly mu stavěny do cesty umělé překážky a jsem vděčný švédskému předsednictví za to, že je pomohlo odstranit.

Nyní Chorvatsko dvoutřetinovou většinou ratifikovalo dohodu se Slovinskem a musíme učinit vše, co je v našich silách, a zajistit, že také Slovinsko splní své povinnosti vůči Evropské unii. Také cílové datum 2010 je důležité, protože je to otázka důvěryhodnosti Evropské unie jako takové.

Pokud jde o Makedonii, doufám, že se švédskému předsednictví podaří napomoci zahájení jednání o přistoupení v příštím roce, takže konečně budeme moci vyřešit dvoustranný problém, který existuje i v tomto případě. Doufám, že budeme moci změnit text zprávy, která spíše jednostranně ukládá příliš mnoho povinností Makedonii a příliš málo povinností jejím sousedům. Všichni musí odvést svůj kus práce, včetně lidí v Evropské unii.

Jsem toho názoru, že je velmi důležité, abychom plně zahrnuli Kosovo do soluňského procesu, a tyto pasáže Albertiniho zprávy jsou důležité. Tato země také potřebuje evropskou perspektivu. Chtěl bych vyzvat všechny členské státy, které tak dosud neučinily, aby uznaly Kosovotak, aby právní nebo technické problémy odpadly a Kosovo se mohlo plně zapojit do integračního procesu.

(Řečník souhlasil s položením otázky zvednutím modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

  Nikolaos Salavrakos (EFD). – (EL) Paní předsedající, všiml jsem si, že pan Posselt, stejně jako další poslanci, označuje FYROM slovem „Makedonie“. Je to právě termín „Makedonie“, který vyvolává tření mezi Řeckem, které je členským státem Evropské unie, a touto kandidátskou zemí. Byl bych velice vděčen, kdyby mým kolegům poslancům bylo doporučeno, aby užívali platný název této země.

  Bernd Posselt (PPE). – (DE) Paní předsedající, chtěl bych stručně odpovědět tím, že ocituji svého vysoce váženého kolegu pana Cohn-Bendita ze skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance, který jednou v této sněmovně řekl: „Makedonie je Makedonie je Makedonie“. Jsem přesně stejného názoru. Zastrašování sousední země nikdy ničemu nepomůže.

  Nikolaos Salavrakos (EFD). – (EL) Paní předsedkyně, existuje jen jedna Makedonie, a ta je řecká, a proto musí tyto hrátky ustat. Když hovoříme v této sněmovně, musíme užívat termíny, které akceptovali všichni, a FYROM, kandidátská země, byla akceptována jako „FYROM“, a ne jako Makedonie.

  Andrey Kovatchev (PPE). – (BG) Především chci poděkovat panu Albertinimu za práci, kterou odvedl na této obtížné zprávě týkající se strategie pro urychlení pokroku mnoha zemí, které se nacházejí v různých fázích příprav na splnění kritérií pro členství v Evropské unii. Chápu a podporuji snahu pana Albertiniho o co největší jasnost a o odsouhlasení rozšíření Evropské unie o západní Balkán, o Island a o Turecko. Většina pozměňovacích návrhů však naznačuje, že je to složité téma. Poté, co 1. prosince vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, musíme analyzovat a zvětšit integrační schopnost naší Unie. Chci Komisi navrhnout, aby takovou analýzu integrační schopnosti Evropské unie provedla, protože bez podpory našich občanů hrozí, že samotná Evropská unie se změní v prázdnou skořápku.

Také podporuji názor, že jeden členský stát by neměl klást některé z kandidátských zemi nesplnitelné podminky pro získání členství. Všechny dvoustranné problémy musí být řešeny v duchu evropského porozumění, sdílení společných hodnot, společné historie a kultury. Na tomto místě chci vyzvat k tomu, abychom si společně připomněli historické události a hrdiny z Balkánského poloostrova.

  Kyriakos Mavronikolas (S&D). – (EL) Paní předsedající, chci vystoupit k zájmům Turecka, které jsou, podle mého názoru, prosazovány tak, že to poškozuje zájmy Kyperské republiky. Chci vyjádřit zklamání nad tím, že otázky související s Kyperskou republikou jsou opomíjeny; otázky, kvůli kterým by Turecko mělo být odsouzeno, se dnes používají k vylepšení pozice Turecka, pokud jde o jeho přistoupení k Evropské unii. Turecko se dávno, v roce 2006 zavázalo uznat Kyperskou republiku, splnit Ankarský protokol a pomoci vyřešit kyperskou otázku. Neudělalo nic. Naopak, dnešní jednání se používají ve prospěch Turecka a jsou korunovány snahou otevřít kapitolu o energetice, o které se samozřejmě soudí, že je výhodná pro samotnou Evropskou unii. Pochopíte však, že Kyperská republika, jako malý stát, musí dbát na své zájmy a musí požadovat sankce proti Turecku, přičemž jednou z nich samozřejmě je, zabránit otevírání nových kapitol.

  Franziska Keller (Verts/ALE). – Paní předsedkyně, za prvé, moje skupina, Zelení, by dala přednost tomu, aby pro přistoupení Chorvatska nebylo stanoveno žádné datum. Myslíme si, že zkušenosti ukázaly, že v minulosti to nebyl dobrý nápad, takže Chorvatsko by se mělo stát členem, jakmile budou splněna kritéria.

Za druhé, pane Broku, kodaňská kritéria samozřejmě platí. Ony existují; nemusíme je stále znovu připomínat. Držíme se dohod, které Evropská unie pro přistoupení uzavřela, a kodaňských kritérií. Cílem pokroku v procesu přistoupení je přistoupení samotné.

Když diskutujeme o Turecku, neměli bychom zapomínat na pozoruhodný pokrok dosažený v Turecku i v oblastech, o kterých jsme si před několika lety nemysleli, že to bude vůbec možné. To je jasný úspěch procesu přistoupení, na který bychom neměli zapomínat.

  Marian-Jean Marinescu (PPE). – (RO) Paní předsedající, komisaři, dovolte abych vám poděkoval za vaši obětavou práci pro rozšíření Evropské unie. Evropská unie v posledních dvou letech silně ovlivňovala demokratickou změnu a hospodářskou deregulaci na západním Balkáně. Zrušení vízové povinnosti pro některé země na západním Balkáně a zahájení jednání o přistoupení s FYROM znamenají pokrok, který bude výhodný pro evropské občany jak v důsledku justiční a policejní spolupráce s EU, tak z hospodářského hlediska.

Domnívám se, že v současné době hospodářské krize nabízí proces rozšíření EU řešení pro znovuoživení hospodářství Evropské unie. Nesmíme však zapomínat na nepříznivé důsledky nespravedlivých výhod, které Evropská unie poskytuje různým zemím v regionu západního Balkánu.. Komise musí také pečlivě posoudit zařazení Moldavska do skupiny zemí západního Balkánu, protože pomoc poskytovaná sousedním zemím, která jim má pomoci v provedení nezbytných reforem, musí spravedlivě pokračovat. Moldavsko je případným kandidátem, je připraveno držet krok s Evropskou unií jako součást procesu politické a hospodářské integrace.

  Corina Creţu (S&D). – (RO) Evropská unie má nyní ústavu – Lisabonskou smlouvu, prezidenta a Vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Můžeme proto na proces nového rozšíření, který zahrnuje země západního Balkánu a Island, ale zejména Turecko, pohlížet z odlišné perspektivy.

Jsem si vědoma toho, že v Evropské unii je mnoho těch, kdo proces nového rozšíření nechtějí akceptovat, ale například zkušenost Rumunska a Bulharska ukazuje, že přistoupení k EU bylo nejúčinnějším nástrojem při změně věcí v našich zemích k lepšímu.

Musíme ovšem velmi kriticky zkoumat procesy ve všech těchto zemích, které se chtějí stát členy Evropské unie. Především se musíme zaměřit na zdravý základ a funkčnost demokratických politických systémů. K tomu, abychom mohli sledovat plnění podmínek pro přistoupení, však máme potřebné nástroje. Poskytnutí jasnější perspektivy těmto zemím by bylo stabilizujícím faktorem a působilo by jako katalyzátor vnitřního pokroku v kandidátských zemích.

  György Schöpflin (PPE). – Paní předsedající, jsem velice vděčný za tuto příležitost podělit se s Vámi o několik myšlenek. Rozšiřování bylo oprávněně označeno za jednu z nejúspěšnějších politik Evropské unie; mnozí z nás to v této rozpravě uvedli. A myšlenka, že základní evropské hodnoty – demokracie, lidská práva, solidarita – by měly zahrnovat všechny státy Evropy, byla a zůstane jádrem evropské identity.

Evropa v dnešní podobě byla vybudována na předpokladu, že díky integraci státy Evropy postupně přistoupí na mírové řešení konfliktů, ale tento proces se neobejde bez úsilí. Přistupující státy musejí projít důkladnými změnami, aby splnily požadavky členství v EU. Je třeba zdůraznit, že tento proces je dobrovolný. Žádný stát není nucen, aby se stal členem, ale k tomu, aby se mohl stát členem EU, musí být splněny určité podmínky.

Zároveň, právě proto, že splnění podmínek vyžaduje značné úsilí, musí být přistupující státy také povzbuzovány k tomu, aby toto úsilí vyvinuly, a nejen to. Povinnosti, které jsou s členstvím v EU spojeny, musí přejít z papíru do praxe. Bez praktické realizace zůstane celý proces prázdným slovem.

To je zpráva, kterou Albertiniho usnesení vysílá případným kandidátům členství v EU. EU je připraveno přijmout státy západního Balkánu a Turecka za plné členy, ale je na nich, aby splnily podmínky, jež EU stanovila.

  Carl Bildt, úřadující předseda Rady. – Paní předsedající, pokusím se být stručný.

Za prvé, je-li to z hlediska předsednictví vhodné, připojuji se k poslancům, kteří vyslovili uznání komisaři Rehnovi za práci, kterou odvedl za posledních pět let. Je toho mnoho, čeho bylo dosaženo. Pro Vašeho nástupce bude možná dobré, že je zde stále něco, co ještě zbývá udělat, ale mnohé bylo vykonáno.

Oceňuji také velmi širokou podporu politiky rozšíření, kterou zde v průběho této rozpravy vyjádřili všichni představiteli všech hlavních politických skupin. Myslím, že to je zdroj síly.

(Přerušení ze strany Williama (The Earl of) Dartmouth: „Poslouchal jste tuto rozpravu?“)

Rozpravu jsem poslouchal. Vy nepatříte do některé z hlavních skupin. Je mi líto.

Pan Severin byl jedním z těch, kdo se zmínili o tom, že to je proces, který musíme ukotvit také v srdcích a myslích lidí. S tím souhlasím, ale měli bychom také uznat, že to od každého z nás bez výjimky vyžaduje cílevědomé politické vedení. Ohlédnete-li se zpět do historie naší Unie, lze si snadno povšimnout, že jen velmi málo v dějinách evropské integrace se přihodilo v důsledku náhlého vzestupu veřejného mínění, které by to požadovalo.

Téměř vše bylo výsledkem vizionářského, prozíravého, někdy obtížného a náročného politického vedení, ale následně jsme museli získat také podporu našich občanů pro to, co děláme.

Řekl jsem, že jsem byl předsedou vlády své země v době, kdy jsme vstoupili do Evropské unie. Před referendem jsme vybojovali velmi tvrdou kampaň. Vyhráli jsme těsnou většinou. Naše veřejné mínění bylo dost dlouho proti Evropské unii. A podíváte-li se na průzkumy veřejného mínění dnes, jsme jednou z euro-pozitivnějších zemí v Evropě. K tomu, abychom toho dosáhli, bylo zapotřebí politické vedení. Samo se to nestane.

Chtěl bych také říci, že když přicházíme do obtížnějších oblastí Evropy, není usmíření snadné. Vyžaduje to mnoho takového vedení, a usmíření přece musí být úplné ve všech částech Evropy.

Někteří řečníci se zabývali západním Balkánem, a zcela oprávněně. Chci vás ujistit, že jsme si vědomi problémů Kosova a potřeby dosáhnout v nich pokroku, a přitom je nutné zohlednit i některé otázky, které máme uvnitř naší Unie.

Někteří poslanci, například paní Packová a pan Swoboda, se zabývali otázkou Bosny, a chtěl bych k tomu říci pár poznámek. Letos jsem strávil celé čtyří dny schůzkami s politickým vedením Bosny, snažil se je přimět k pokroku a snažil se jim vysvětlit nebezpečí spojená se sklouzáváním zpět, zatímco většina tohoto regionu směřuje kupředu. Asi jsem se snažil přespříliš, protože koneckonců, jak řekla paní Packová, to musí udělat oni sami. Je to jejich země, ne naše země, ale my jsme povinni jim také říci, že pokud to neudělají, zbytek regionu se jim vzdálí, a to pro jejich zemi nebude dobré. O to jsme se tedy snažili, a do určité míry se i nadále snažíme.

Náš proces rozšíření, jak všichni zdůraznili, je postaven na dosažených výsledcích. Vyžaduje reformy. Vyžaduje usmíření. A to platí pro každého bez výjimky. Kdysi to platilo pro Švédsko, a my jsme to dokázali. Platí to pro každého bez výjimky.

Pokud jde o pána, který se chtěl zapojit do rozpravy, nevšiml jsem si, že by tu bylo několik – zejména – pánů z krajní pravice, kteří by měli, abych se vyjádřil co nejjemnějším způsobem, výhrady k Turecku. Pokud jsem ten argument pochopil, bylo to o tom, že Turecko je příliš velké, příliš složité a příliš muslimské.

Jestliže jste četl článek 49 Smlouvy, a právě z něho musí naše politika i nadále vycházet, nestanoví se tam žádné výjimky pro velké země, nestanoví se tam žádné výjimky pro složité případy a nejsou tam žádná náboženská kritéria.

(Potlesk nalevo od středu)

A tím se musíme řídit. Slyšel jsem dojemná slova o křesťanském dědictví, a je v nich mnoho pravdy. Všichni katolíci a pravoslavní nebo protestanti a anglikáni by to možná interpretovali velmi rozdílnými způsoby, ale varoval bych před tím, aby bylo židovské dědictví vyčleňováno mimo Evropu. Nejsou to křesťané, ale i oni, se všemi těmi problémy v našich dějinách, jsou součástí naší Evropy minulosti, současnosti i budoucnosti.

Chtěl bych také podotknout, že stejně tak by bylo chybou vyčleňovat občany muslimského vyznání, ať už žijí v našich stávajících členských státech, anebo v Bosně, kdekoli jinde nebo v Turecku, a vylučovat je z působnosti článku 49 Smlouvy. Myslím si, že by to byla chyba.

(Potlesk nalevo od středu)

V této souvislosti jsem se zájmem vyslechl paní Koppaovou, zastupující Řecko, a její poznámky o výzvách na západním Balkáně a o usmíření s Tureckem, a zaznamenal jsem kroky a prohlášení předsedy vlády Papandreoua z posledního období.

A nakonec bych se chtěl zmínit o jednom ze svých oblíbených témat. Kdosi, jak už se to v této rozpravě někdy stane, se zmínil o otázce absorbční schopnosti – že prostě nemůžeme absorbovat příliš mnoho zemí. Já to slovo nemám rád. Nemyslím si, že naše Unie země „absorbuje“. Nevím, zda jsme absorbovali Británii. A nevím, zda chce Francie být absorbována. A doufám, že Švédsko nikdy nebude absorbováno.

Myslím si, že naše Unie, když do ní vstupujeme, tyto země obohacuje, a nikdy jsem se nesetkal s tím, že by některé rozšíření naši Unii oslabilo. Každé jednotlivé rozšíření, jakkoli bylo obtížné, učinilo naši Unii silnější, učinilo ji bohatší, učinilo ji ambicióznější, a já sám nepatřím mezi ty, kdo věří, že dějiny skončily. Článek 49 je platný.

A konečně, jeden pán zde řekl, že existují i jiné země, o kterých jsme ještě nediskutovali. To je pravda. Článek 49 je platný pro každou evropskou zemi bez výjimky, včetně těch, které v dnešní rozpravě nebyly zmíněny.

  Olli Rehn, člen Komise. – Paní předsedající, chtěl bych vám poděkovat za velmi živou a obsažnou rozpravu o rozšíření EU a o naší strategii – nyní, v příštím roce a v blízké budoucnosti. Tato rozprava odpovídala nejlepším demokratickým tradicím tohoto parlamentu, a jsem vděčný za širokou všeobecnou podporu naší důsledně prováděné politiky rozšíření.

Oprávněně jste zdůraznili význam souběžných a paralelních závazků a podmíněnosti při rozšíření EU. Souhlasím, a chci zdůraznit nesmírný význam toho, abychom byli spravedliví a pevní zároveň.

Musíme být spravedliví a splnit závazky, které jsme přijali vůči zemím, jež jsou zahrnuty do našeho konsolidovaného programu rozšíření v jihovýchodní Evropě, to znamená vůči západnímu Balkánu a vůči Turecku. Zároveň můžeme být stejně pevní, jako jsme spravedliví, a vůči těmto kandidátským zemím a případným kandidátům musíme uplatňovat přísnou podmíněnost.

Tyto zásady fungují jen společně – jedna po druhé, současně – a je to opravdu nejlepší recept na uskutečnění reforem a demokratických a hospodářských změn v jihovýchodní Evropě. Je to také nejlepší recept na posílení stability na západním Balkáně a k provedení reforem, které rozšíří základní svobody v Turecku.

Myslím, že paní Flautreová má pravdu, když říká, že už pro samotnou podstatu nemůže existovat přitažlivější portfolio, než je rozšíření. Já jsem však – věřte tomu nebo ne – člověk umírněný, a domnívám se, že existují určité meze, kolik přitažlivosti a okouzlení může jeden člověk ještě snést. A jak požadoval pan Bildt, nějaká práce tu pro mého nástupce, pro příští Komisi a pro tento Parlament ještě zbyde.

Tak či onak, výborně se mi s Vámi spolupracovalo. Společně jsme něco změnili. Připomeňme si, že rozšíření EU značně přispělo k tomu, že Evropa je dnes celistvá a svobodná. Uchovejme ji takovou i do budoucna, a dokončeme naši práci v jihovýchodní Evropě.

(Potlesk)

  Předsedající. - Obdržela jsem jeden návrh usnesení(1) předložený v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava skončila.

Hlasování se uskuteční ve čtvrtek 26. listopadu 2009.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Domnívám se, že je mimořádně důležité, aby byl Evropský parlament zapojen do hodnocení procesu rozšíření. Tento proces byl pro Evropskou unii velkým úspěchem, přinesl jí mír a stabilitu. V souvislosti s tím musíme mít na paměti, že země na západním Balkáně jsou geograficky, kulturně a historicky součástí Evropy. Z případných kandidátů jmenovaných v usnesení bych chtěla zdůraznit úspěšné úsilí a hmatatelný pokrok, kterého dosáhlo Srbsko. Tato země pokročila a jednostranně plnila prozatímní dohodu o obchodu, kterou podepsala s EU, a prokázala tak své odhodlání směřovat k Evropské unii nehledě na politické a hospodářské potíže, jimž je vystavena. Evropský parlament musí Srbsko povzbudit k tomu, aby ve svém směřování k EU pokračovalo. V této souvislosti musíme vyzvat Radu a Komisi, aby projevily otevřenost a v jednáních s touto zemí konstruktivně pokračovaly. Jsem toho názoru, že pokrok v procesu integrace Srbska do Evropské unie nesmí být podmiňován uznáním nezávislosti Kosova.

  Takis Hatzigeorgiou (GUE/NGL), písemně. – (EL) Postoj vůči Turecku je nejdůležitější otázkou, která bude v rámci rozšíření projednávána na prosincovém summitu Evropské rady. Podporujeme úplnou integraci, s ohledem na to, že tento cíl musí být hybnou silou reformy a změny politiky v důležitých otázkách. Poukázali bychom na to, že Turecko dosud nesplnilo své smluvní závazky vůči EU a vůči všem členským státům. Musí okamžitě začít s plněním svých závazků, jinak neprojde prosincovým hodnocením bez újmy. Závazky, podle kterých bude hodnoceno, a časový plán jsou obsaženy v závěrech z prosince 2006. Zahrnují uskutečnění dodatkového protokolu, zlepšení dvoustranných vztahů s Kyperskou republikou a její uznání a konstruktivní postoj k postupu při řešení kyperské otázky. Je absurdní, že Turecko, které usiluje o integraci a aspiruje na regulační úlohu v této oblasti, zároveň dál porušuje mezinárodní právo a hlavní zásady EU tím, že ponechává v jednom z členských států své okupační jednotky. A konečně, kapitola o energetice nemůže být otevřena, dokud bude Turecko bránit Kyperské republice ve výkonu jejích svrchovaných práv v její výlučné hospodářské oblasti.

  Cătălin Sorin Ivan (S&D), písemně. – (RO) EU je jako budova ve výstavbě a jakákoli zmínka o zastavení jejího rozšiřování by proto odporovala zásadám, na kterých stojí. Podle článku 49 Smlouvy o EU: „Každý evropský stát ... může požádat o členství v Unii“. Právě to je důvod, proč je v rámci našich činností věnována zvýšená pozornost strategii rozšíření pro západní Balkán, Turecko a Island. Tento velký zájem bezvýhradně podporuji. Chorvatsko, Turecko a Bývalá jugoslávská republika Makedonie mají kandidátský status, odpovědně směřují k integraci. Island, Černá Hora a Albánie požádaly o přistoupení, přičemž první dvě jmenované země Komise nyní hodnotí. Existují jistě problémy, které ještě musí být překonány, jako je korupce, kriminalita nebo svoboda sdělovacích prostředků. Zavedení bezvízového styku se Srbskem, Černou Horou a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií od 19. prosince dá tomuto procesu významný podnět. Chci však také obrátit vaši pozornost na to, že když hovoříme o rozšíření, nesmíme zapomenout na Moldavskou republiku, která nyní prochází velmi důležitým politickým obdobím z hlediska nastoupení cesty demokracie a přistoupení k EU. S ohledem na to musíme podpořit plnění cílů Evropské strategie pro Moldavskou republiku 2007–2013, tak aby bylo dosaženo výsledků, které si přejí obě strany.

  Tunne Kelam (PPE), písemně. – Chtěl bych učinit tři poznámky: Za prvé, jsem rád, že ministr zahračních věcí pan Bildt poukázal na nejdůležitější zprávu Albertiniho usnesení – že EU důrazně potzvrzuje svůj závazek vůči politice rozšíření a považuje ji za jednu z nejúspěšnějších politik EU. Velkou zásluhu na tom má skvělá práce komisaře Rehna. Druhou důležitou zprávou je to, že právní stát je považován za jednu ze stěžejních zásad demokratického pokroku a jednu z hlavních podmínek pro další přistoupení. Měli bychom dát také jasně najevo, že kodaňská kritéria zůstávají v platnosti. Třetí poznámka: Důrazně navrhuji, aby na prosincovém zasedání Evropské rady bylo v souladu s doporučením Komise rozhodnuto o zahájení přístupových jednání s Makedonií.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – Island je již aktivním a dlouholetým partnerem v širším procesu evropské integrace. Island úzce spolupracuje s členskými státy EU jako zakládající člen NATO, člen Rady Evropy, ESVO, OBSE a účastník schengenské spolupráce. Odhaduje se také, že Island již přijal přibližně 60 % obsáhlých acquis communautaire. Z tohoto pohledu je žádost Islandu o členství v EU logickým krokem.

Podle mého názoru měl Island vždy evropské směřování a islandské členství bude výhrou pro obě strany. Již nyní se učíme ze zkušeností Islandu s udržitelným řízením rybných zdrojů, s využitím geotermálního tepla a s opatřeními pro boj proti změně klimatu. Island prokázal své odhodlání stát se členem Unie tím, že předložil odpovědi na dotazník Komise se značným předstihem před stanovenou lhůtou, a těším se na hodnocení, které proběhne na summitu v polovině prosince. Budou-li všechny požadavky splněny a zásada vlastních zásluh dodržena, doufám, že k přistoupení Islandu může dojít současně s přistoupením Chorvatska.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Strategie rozšiřování vyžaduje diferencovaný přístup. Zatímco Island je evropská země, která je na členství v EU připravena, balkánské státy, s výjimkou Chorvatska, mají do připravenosti daleko. Nevyřešené problémy jsou po přistoupení obtížně řešitelné a zůstávají po léta neřešeny. Proto nesmějí existovat vůbec žádné pochybnosti o připravenosti balkánských států na přistoupení a mzdy a sociální podmínky musí odpovídat evropskému průměru. Zprávy o pokroku Turecka po řadu let tvořil jeden dlouhý seznam problémů. Kdyby bylo Turecko automobil, již dávno by ztratilo osvědčení o technické způsobilosti. Pravdou je, že tato země není součástí Evropy ani geograficky, ani z duchovního nebo kulturního hlediska. To je jasně patrné z jeho systematického porušování lidských práv a svobody slova, což plán pro Kurdy nemůže zakrýt, a také z kyperské otázky. Ale možná i EU se chce odchýlit od svých norem v oblasti lidských práv. To je jediný způsob, jak lze vysvětlit její poklonkování před Benešovými dekrety. Turecko se samo považuje za nejvyšší moc turkických národů. V důsledku toho problémy EU po přistoupení Turecka budou jen narůstat, jak o tom opakovaně jasně svědčí jeho činy. Pozitivních aspektů, jako je posílení energetické bezpečnosti, může být dosaženo i prostřednictvím privilegovaného partnerství. Je nejvyšší čas, abychom začali hovořit čestně a jasně.

  Csaba Sándor Tabajdi (S&D), písemně. – (HU) Jako poslanec Evropského parlamentu z Maďarska, země sousedící s regionem západního Balkánu, plně podporuji ambice zemí západního Balkánu stát se členy EU. Důležitým krokem v této oblasti byla iniciativa podniknutá Evropskou komisí, a sice zrušení vízové povinnosti pro Srbsko, Makedonii a Černou Horu od 1. ledna 2010. Avšak návrh Evropského parlamentu, který by zrušil vízovou povinnost již od 19. prosince, by měl symbolický význam a poskytl by i praktické výhody.

Evropská unie by stěží mohla dát lepší dárek k Vánocům než je cestování bez vízové povinnosti Maďarům žijícím v srbské Vojvodině s mnoha vazbami na Maďarsko, což by přineslo prospěch rodinám a přátelům žijícím na druhé straně hranice. Jsem si jist, že členské státy dají tomuto rozhodnutí ještě v tomto měsíci své požehnání.

Zrušení vízové povinnosti je pozitivní odpovědí na poctivé úsilí zemí západního Balkánu směřující k evropské integraci. Zejména Srbsko dosáhlo v poslední době významného pokroku. I ve zprávě Komise, která byla zveřejněné včera se uvádí, že nová vláda předsedy vlády Mirko Cvetkoviće úspěšně zahájila boj proti korupci, nemluvě o mimořádně významném pokroku dosaženém v oblasti práv menšin. Srbský parlament přijal zákon o národních radách. Po nadějné předběžné rozpravě dostane srbský parlament v příštím týdnu ke schválení rozhodnutí o statusu Vojvodiny. Kromě pozitivního vývoje v mnoha oblastech musí i nadále pokračovat úsilí zaměřené na úplné vymýcení etnicky motivované násilné trestné činnnosti a stále častějších případů bití Maďarů z Vojvodiny.

  Jarosław Leszek Wałęsa (PPE), písemně. – (PL) Chtěl bych poděkovat panu Albertinimu za usnesení o strategii rozšíření Evropské komise. Samozřejmě souhlasím s tím, že kandidátské země musí pokračovat v procesu reforem. Úsilí by mělo být zaměřeno na zajištění právního státu a rovné zacházení s etnickými menšinami, dále na boj proti korupci a proti organizovanému zločinu. Hodnocení politické situace v Turecku včetně reforem, které jsou naplánovány nebo byly již provedeny, jen opakuje hodnocení Komise obsažené v pravidelné zprávě. Zřejmý je pokrok v oblasti plnění kodaňských politických kritérií, ale bohužel ještě zbývá udělat mnohé v široce chápané kategorii občanských svobod. Ze všeho nejdůležitější je však to, aby tyto dvoustranné spory byly řešeny se zapojením zúčastněných stran. Tyto záležitosti by samy o sobě neměly být překážkou na cestě k přistoupení, ale EU by měla usilovat o jejich vyřešení ještě před přistoupením. Evropský parlament by měl být objektivním pozorovatelem, protože bychom chtěli, aby jednání skončila dohodou, která by usnadnila přistoupení Turecka k EU. Jako občan Polska, země, která se stala členem Evropské unie v roce 2004, vím, že strategie rozšíření je jednou z nejefektivnějších oblastí politiky EU. Je velmi důležité plnit přijaté závazky, a to platí také pro Evropskou unii. Cílem jednání o přistoupení je plné členství, a proto splnění náročných, ale jasných podmínek by také mělo být jednou z hlavních předběžných podmínek, aby tohoto cíle dosáhly. To platí pro všechny státy včetně Turecka.

  Dominique Vlasto (PPE), písemně. – (FR) Naše usnesení o budoucím rozšíření musí odrážet názor, který v Evropě převažuje. Musíme se vyhnout opakování minulých chyb a budovat Evropu společně s jejími národy. Rozhodnutí, která mají být přijata, jsou zatížena závazky a musí být dobře připravena a dobře vysvětlena, aby je mohla podpořit většina evropských občanů. Náš Parlament, který tyto občany reprezentuje, si na tyto věci musí dávat obzvláštní pozor.

Spěch by byl tou nejhorší možnou politikou a mohl by nás uvrhnout zpět do institucionální nestability, dokonce i přesto, že se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se Evropská unie právě chystá s touto nestabilitou navždy skoncovat. Dnes musíme vyzkoušet nový institucionální mechanismus vyplývající z Lisabonské smlouvy, budovat politickou Evropu a posílit politiky, které naši spoluobčané chtějí v oblasti zaměstnanosti, hospodářské obnovy, boje proti změně klimatu, bezpečnosti dodávek energie a společné obrany.

Dříve než se zaměříme na další rozšíření EU, neměli bychom měnit priority, ale posílit spíše konzistentnost a efektivitu politik Společenství. A konečně, jsem i nadále proti přistoupení Turecka k Evropské unii a nadále doufám v privilegované partnerství s touto zemí v rámci Unie pro Středomoří.