Předsedající. - Vítám baronku Ashtonovou a prohlašuji schůzi za zahájenou.

Dalším bodem je rozprava o:

- zprávě (A7-0023/2010) Gabriela Albertiniho jménem Výboru pro zahraniční věci o zprávě Rady Evropskému parlamentu o hlavních hlediscích a základních volbách společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) v roce 2008, která byla předložena Evropskému parlamentu na základě části II oddílu G odstavce 43 interinstitucionální dohody dne 17. května 2006 (2009/2057(INI)),

- zprávě (A7-0026/2010) Arnauda Danjeana jménem Výboru pro zahraniční věci o uplatňování evropské strategie v oblasti bezpečnosti a společné bezpečnostní a obranné politiky (2009/2198(INI)),

- otázce k ústnímu zodpovězení pro Radu, kterou pokládají Gabriele Albertini a Arnaud Danjean jménem Výboru pro zahraniční věci, o Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (O-0169/2009 - B7-0009/2010) a

- otázce k ústnímu zodpovězení pro Komisi, kterou pokládají Gabriele Albertini a Arnaud Danjean jménem Výboru pro zahraniční věci, o Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (O-0170/2009 - B7-0010/2010).

  Gabriele Albertini, zpravodaj. - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost musí Unie přijmout nový přístup a vyvinout společné úsilí při řešení celosvětových problémů. Pravomoci nabyté díky vstupu smlouvy v platnost znamenají, že Parlament je zapojen do živých, kooperativních a efektivních diskusí s naší hlavní mluvčí, baronkou Ashtonovou, která má tu čest jednat poprvé jako místopředsedkyně/vysoká představitelka.

Její mandát byl předmětem našeho konsensuálního hlasování v lednu a parlamentnímu shromáždění bylo několikrát přislíbeno, že Rada a Komise budou trvale zapojeny do všech nejdůležitějších aspektů evropské bezpečnosti a obrany. Jak samotná zpráva potvrzuje, po vysoké představitelce se žádá, aby často a pravidelně předstupovala před Evropský parlament a konzultovala s ním.

S Lisabonskou smlouvou získává vnější činnost Evropské unie nový důležitý rozměr, ale skutečné dosažení tohoto cíle závisí na tom, zda bude mít Evropská unie potřebné rozpočtové zdroje. Evropský parlament musí hrát klíčovou úlohu ve své funkci strážce demokratické legitimity vnější činnosti. Vytvoření Evropské služby pro vnější činnost dodá diplomatické těleso a systém Evropské unii, která mohla dosud spoléhat jen na reprezentaci členských států.

Úloha oficiálních představitelů, za jejichž jmenování odpovídá vysoká představitelka, je velmi důležitá a aktuální. Nicméně, jak je uvedeno ve zprávě, Parlament volá po větší pravomoci, pokud jde o hlasování a kontrolu nad úlohou a mandáty jednotlivých představitelů, což by podpořilo zásady transparentnosti a zásluh, kterými musí být vedena vysoká představitelka při jmenování kandidátů. Doufáme, že případně dospějeme do situace dvojí zodpovědnosti – kromě případu zvláštního představitele, jehož oblast působnosti by měla být regionální – a že budeme moci těžit z úspor z rozsahu, díky nimž bude vnější činnost Evropské unie účinnější a zároveň méně nákladná.

Po úvodní části o strategii se zpráva věnuje evropské zahraniční politice po jednotlivých tématech a zeměpisných oblastech. Evropská unie se zviditelňuje v mezinárodních organizacích, s nimiž je spojena, zejména v Organizaci spojených národů, jež je hlavním strážcem celosvětové bezpečnosti. Musí hrát důležitou úlohu nejen z hlediska svého místa v Radě bezpečnosti, ale i pokud jde o zaměstnance a delegace spojující obě organizace. Vyzýváme místopředsedkyni/vysokou představitelku, aby umožnila Evropě splnit ambice stát se aktivním, strategickým a nezávislým partnerem ve velkém spojenectví, jako jsou Spojené státy, s cílem reagovat na celosvětové problémy v oblasti terorismu, financí a často obtížných vztahů s průmyslovými giganty, jako jsou Rusko, Čína a Japonsko.

Zpráva pokračuje zeměpisnou analýzou toho, v co můžeme doufat. Na Balkáně se zavádí téma rozšíření: zpráva chválí postupné dokončování stabilizačního procesu v Kosovu, kde je Evropská unie přítomna prostřednictvím mise EULEX, ale je třeba se dále snažit zajistit, aby u mnoha zemí, jež jsou již téměř kandidáty přistoupení – Turecko a Bosna a Hercegovina, byly dodržovány přístupové normy.

V kapitole týkající se spolupráce s Východem a s oblastmi Černomoří se zpráva zabývá bezpečností dodávek energií a závislostí Evropské unie. V oddíle věnovaném Rusku vyzývá k podpisu nové dohody o partnerství a spolupráci. Co se týče jižního Kavkazu, zpráva požaduje, aby území Gruzie a jejích etnických menšin zůstalo nedotčené a aby se vyřešily konflikty v Náhorním Karabachu a v Podněstří.

Střední východ: izraelsko-palestinský konflikt, kde Evropská unie musí hrát silnější politickou úlohu při opětovném zahájení mírového procesu v návaznosti na rozhodnutí Rady ze dne 12. prosince 2009. Unie pro Středomoří: vyřešení turecko-kyperského konfliktu. Asie: Afghánistán, kritické období pro ustavení nové vlády po volbách; klíčová role Pákistánu v boji proti terorismu; zájem o porušování základních práv v Íránu. Afrika: pozitivní příspěvek somálské mise na ochranu pobřeží. Latinská Amerika: potřeba vytvořit stabilní a trvalé partnerství pro vztahy mezi Evropskou unií a Latinskou Amerikou.

S velkým zájmem si poslechnu komentáře svých kolegů poslanců a na konci na ně odpovím.

  Arnaud Danjean, zpravodaj. - (FR) Pane předsedající, baronko Ashtonová, zpráva o uplatňování evropské strategie v oblasti bezpečnosti, kterou zde dnes představujeme, je výročním dokumentem Parlamentu, který přináší určité provizorní hodnocení evropské bezpečnostní a obranné politiky a předkládá návrhy, jejichž cílem je zlepšení účinnosti a viditelnosti této politiky.

Tento rok se zpráva dostala do velmi specifických souvislostí, a tak by se měla stát silovým prvkem pro návrhy. Pro tyto specifické souvislosti je charakteristický souběh tří velkých cyklů.

První cyklus souvisí s desetiletým výročím evropské bezpečnostní a obranné politiky, které jsme oslavili koncem roku 2009. Uplynulých deset let ukázalo, že Evropa je schopna provádět civilní a vojenské operace, a to při více než 23 krizových situacích. Na tomto zásadním úspěchu můžeme dale stavět. Ukazuje, že po Evropě je poptávka a že Unie má institucionálně-politické a operační schopnosti, aby se s těmito problémy vyrovnala.

Druhým důležitým cyklem je pochopitelně zavedení Lisabonské smlouvy, což pan Albertini před chvílí zmínil. Změna v oblasti bezpečnosti a obrany sahá mnohem dale než jen k určité sémantické úpravě. Z EBOP se skutečně stává společná bezpečnostní a obranná politika, SBOP, a musí získat nový rozměr. Smlouva obohatila škálu nástrojů a rozsah bezpečnostní a obranné politiky, zejména zahrnutím článků o pomoci, článků o solidaritě, trvale strukturovanou spoluprací a především vytvořením Evropské služby pro vnější činnost a vaší úlohou vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise.

A nakonec třetí významnou událostí, jíž se vyznačují souvislosti, v nichž byla připravována tato zpráva, je, že NATO, které je pro 21 z 27 členů Unie stále hlavním referenčním bodem, kam se soustřeďuje zájem o kolektivní bezpečnost evropského kontinentu, v současné době reviduje svou strategickou koncepci a že toto hodnocení ze strany NATO by i nás, Unii, mělo vést k tomu, abychom jasněji definovali podmínky tohoto partnerství, které je i nadále zásadní.

V této souvislosti není cílem zprávy ani tak lpět na doktríně, jako poskytnout vám nezbytně se vyvíjející plán týkající se všech nových orgánů, které byly zřízeny a které se musí naučit spolupracovat. Cílem je, aby Unie byla důvěryhodnější, efektivnější a viditelnější, co se týče oblasto bezpečnosti a obrany. V tomto ohledu musí Evropský parlament rozhodně dostat větší odpovědnost v těchto citlivých oblastech, má-li být politika, jejímž hlavním cílem je zaručovat bezpečnost evropských občanů, plně legitimní.

Touto zprávou jsme chtěli podtrhnout následující body. Zaprvé, chtěli jsme zdůraznit, že evropská bezpečnostní a obranná strategie a společná bezpečnostní a obranná politika jsou zde především proto, aby sloužily lidem v Evropě a zaručovaly a zkvalitňovaly jejich bezpečnost. Tato politická ambice není zbytečná, není na efekt. Odpovídá potřebám úsilí našeho kontinentu o vlastní bezpečnost, ale i potřebě přispět ke stabilitě světa kolem nás, vypořádat se s krizí a s hrozbami, které se v našem okolí objevují. Kromě tradičních ozbrojených konfliktů, které nadále trvají v našem bezprostředním okolí, musí být Evropa schopna vyjádřit své zájmy a bránit je tváří v tvář novým hrozbám – mám na mysli zejména pirátství a počítačovou kriminalitu.

Považovali jsme rovněž za důležité zdůraznit, jak nevyrovnaná je přidaná hodnota Evropy při řízení krizí, a to díky různorodým řešením, která nabízí, a díky rovnováze mezi civilním a vojenským rozměrem, na kterou naráží při každé ze svých operací. V tomto ohledu navíc odmítám kritiku, kteou by někdo mohl namířit na bezpečnostní a obrannou politiku Unie, přičemž by mohl zejména naznačovat, že to celé je militarizace. Upřímně věřím v doplňkovou povahu civilních a vojenských nástrojů, které má Unie k dispozici, a nedávná krize na Haiti, kam jste jeli, a já věřím, že jste si mohli všimnout této dobré spolupráce, svědčí ve prospěch potřeby propojit naše civilní a vojenské zdroje tak, abychom se mohli vyrovnat s přírodními katastrofami a s velkými krizemi.

Pokud jde právě o tyto operace, nedočkavě jsme je všechny sledovali, abychom zdůraznili, že to, co cítíme, je jejich silnou stránkou, ale občas i jejich slabou stránkou – ty je třeba přiznat, aby se věci mohly zlepšit. Nedočkavě jsme chtěli upozornit i na několik regionů, které mají pro bezpečnost Unie strategický význam, a podpořit Radu a Komisi, aby urychlily zavádění globálních strategií, zejména pro oblast Afrického rohu a pro afghánsko-pákistánský region.

Pokud jde o schopnosti – jak civilní, tak vojenské, což je klíčová věc, co se týče důvěryhodnosti naší politiky, úkolem je zlepšit schopnost Unie reagovat. Musíme být schopni rychleji a účinněji mobilizovat materiální zdroje a kompetentní personál, který mají k dispozici členské státy. Prostřednictvím bezpečnostního a obranného průmyslu, který je výkonný, však musíme mít i schopnost, jež kombinuje neocenitelné technologické znalosti a nabízí stovky tisíc pracovních míst v Evropě, abychom si mohli opatřit programy pro výbavu odpovídající těmto předpovídaným potřebám. Na našem kontinentě se prostřednictvím obranného balíčku začala vytvářet Evropa průmyslu a obrany. Záležitosti týkající se průmyslové a obchodní spolupráce se třetími zeměmi je třeba řešit rychle, zejména ve světle nedávných problém, které postihly evropský průmysl například při snaze proniknout na trh USA.

Toto je stručný, nevyhnutelně až příliš stručný přehled priorit, které se objevují v této zprávě a které představují všechny problémy, jimiž se musíte zabývat. Parlament je připraven hrát svou plnou úlohu, svou plnou pozitivní a konstruktivní úlohu, aby vám pomohl realizovat tyto ambice, jež jsou společnými ambicemi. Kromě toho bych chtěl využít této příležitosti a poděkovat všem politickým skupinám, které tvrdě pracovaly na obohacení této zprávy. Všichni jsme úspěšně spolupracovali, abychom zachovali vysoké ambice, přičemž jsme samozřejmě brali v úvahu charakteristické rysy každé z našich skupin.

Baronko Ashtonová, chtěl bych rovněž využít této příležitosti a společně s vámi se dnes věnovat problému nešíření jaderných zbraní. V předvečer revizní konference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, která se bude konat v květnu, chtěl Parlament společně s Vámi revidovat závazek Unie, co se týče boje proti šíření jaderných zbraní a kontroly zbrojení a odzbrojování. Tento význam se skrývá za otázkami k ústnímu zodpovězení, které Vám byly položeny a které krátce zodpovíte.

Zdá se, že mezinárodní souvislosti nabízí v předvečer této revizní konference nové možnosti. Zaprvé, prezident Obama jasně potvrdil své ambice dosáhnout světa bez jaderných zbraní a odhodlání aktivně usilovat o to, aby Spojené státy ratifikovaly smlouvu o úplném zákazu zkoušek jaderných zbraní. Zadruhé, zdá se, že uzavření nové dohody s Ruskem, jež má nahradit dohodu START je na dobré cestě, a nakonec, zahájili jsme jednání a nové dohodě o odzbrojení, která zakáže výrobu štěpných materiálů pro jaderné zbraně.

Co se týče omezení jaderné výzbroje, prioritou je samozřejmě snížení dvou hlavních arzenálů, tedy arzenálu Ruska a Spojených států, které mají na základě obecného přesvědčení samy téměř 95 % všech jaderných zbraní, jež existují na této planetě. Vítáme proto odhodlání prezidentů Medvěděva a Obamy uzavřít v blízké budoucnosti dohodu o snížení počtu jaderných zbraní. Jak hodlá Unie v této souvislosti podporovat tyto snahy a spolupracovat se Spojenými státy a s Ruskem?

Unie se také musí umět vyrovnat s problémy, které stojí v cestě režimu nešíření jaderných zbraní, a konkrétně s problémy, s nimiž jsme konfrontováni v důsledku dvou velkých krizových oblastí v nešíření jaderných zbraní, jež představují Írán a Severní Korea, které jsou nadále hlavní hrozbou pro mezinárodní bezpečnost. Bude se Unie i nadále účinně a úplně zavazovat k řešení těchto krizí, zejména v případě Íránu? Baronko Ashtonová, očekáváme v této věci Vaše rady. Unie musí kromě toho hrát úlohu i při podpoře spolupráce v oblasti mírového využití jaderné energie. Víte, že je to důležitý problém. Jaké kroky se v této souvislosti podnikají a jaká je vaše strategie v této věci?

A nakonec, Evropský parlament chce, aby Unie byla proaktivní silou při nadcházející revizní konferenci ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní. Přijetí nového ambiciózního a vyváženého společného stanoviska ze strany Unie je mimořádně důležité, má-li Unie hájit svou pozici. Jaké je v tomto ohledu stanovisko členských států?

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. - Mnohokrát vám děkuji, pane předsedající. Těší mne, že tu s vámi mohu projednávat významné otázky evropské mezinárodní agendy.

Úvodem chci poděkovat panu Albertinimu a panu Danjeanovi za jejich skvělé zprávy. Zdůraznili jste, mohu-li to tak říci, počet, rozsah a naléhavost problémů, před nimiž stojíme.

Od posilování právního státu v Kosovu po práci s novými pravomocemi v oblasti sdílení odpovědnosti za správu věcí veřejných v celosvětovém měřítku, od prosazování míru na Středním východě – a tady se s dovolením připojím k viceprezidentovi Bidenovi, který odsuzuje rozhodnutí postavit 1 600 nových domů ve východním Jeruzalémě – k poskytování útočiště pro přeživší oběti zemětřesení na Haiti, které jsem navštívila minulý týden, od řešení problémů šíření jaderných zbraní například v Íránu k vymýšlení účinných reakcí na „nové“ problémy, jakými jsou energie, změna klimatu a počítačová bezpečnost.

Evropa prochází fází budování něčeho nového, kdy lidé musí přizpůsobit svůj způsob myšlení a orgány si musí najít nové místo. Je to nepříjemný a komplikovaný, ale i vzrušující proces, takže ani nemohu zveličovat, když říkám, jak významný tento okamžik je. Právě teď máme příležitost vybudovat to, co mnozí lidé v celé Evropě – a mnozí v této sněmovně – dlouho chtějí: silnější a důvěryhodnější evropskou zahraniční politiku.

Samozřejmě Evropská služba pro vnější činnost bude v této oblasti klíčovým činitelem. Musíme vybudovat systém, který je silný, který nám umožní zabývat se problémy dneška i novými problémy, které se objeví zítra.

Po léta jsme se snažili vytvořit rámec a zavádět komplexní strategie, ale struktury a systémy, které jsme měli, nám to ztěžovaly. S Lisabonskou smlouvou a Evropskou službou pro vnější činnost bychom nyní měli být schopni toho dosáhnout.

V centru všeho, co děláme, leží prostá pravda: abychom mohli chránit své zájmy a prosazovat své hodnoty, musíme se zapojovat v zahraničí. Nikdo nemůže doufat, že by byl ostrůvkem stability a prosperity v moři nejistoty a bezpráví.

Mohu-li to tak říci, náš svět je světem v neustálém pohybu. Abychom se v něm mohli účinně angažovat, musíme mu dát nejdříve rámec. Pro mě má dnešní svět dvojí význačné charakteristické rysy. Jedním z nich je hluboká vzájemná politická, hospodářská a bezpečnostní závislost: technologie, myšlenky, nemoci, peníze – vše je v pohybu. Jsme propojeni tak, jak jsme nikdy dříve nebyli. Druhým rysem je skutečnost, že moc se přesunuje, a to jak v rámci politického systému – v hrubých rysech z vlády na trhy, do médií a nevládních organizací, tak mezi politickými systémy – v hrubých rysech ze starého „západu“ na východ i na jih. Obojí je výsledkem globalizace, jež není jen ekonomickým, ale i politickým fenoménem, a to jak ve svých projevech, tak pochopitelně i ve svých důsledcích.

Pomyslete na vzestup Číny a dalších velkých politických hráčů nebo zauvažujte nad politickým dopadem finanční krize. Dluhy jsou na západě, rezervy jsou na východě. I toto přerozdělení finanční síly formuje naše politické debaty. Nebo si vzpomeňte na změnu klimatu, jež není jen problémem životního prostředí, ale i problémem s bezpečnostními a geopolitickými dopady.

Musíme se tedy vyrovnat s komplexními problémy a činíme tak v novém geopolitickém terénu. Musíme se přizpůsobit. Teď není doba na to, abychom zapnuli autopilota nebo omezeně lpěli na vnitrostátních řešeních. Je čas dělat věci chytře a ambiciózně.

Dovolte mi uvést pro ilustraci několik čísel. Evropa se podílí 7 % na celosvětové populace, přičemž před sto lety to bylo 25 %. Za posledních 60 let klesl náš podíl na celosvětovém HDP z 28 % na 21 %. Hospodářství Číny, Indie a dalších zemí posiluje každý rok o 10 %.

Hospodářská váha se transformuje do politického vlivu a sebedůvěry. Pociťujete to všude: od jednání o změně klimatu po Írán, po velká jednání o energiích v Africe nebo ve střední Asii. Potáhneme-li za jeden provaz, můžeme své zájmy ochránit. Pokud ne, jiní rozhodnou za nás. Je to tak prosté, skutečně tak prosté.

Moje priorita je jasná. Musíme reagovat jako Evropané. Zaprvé tím, že potáhneme za jeden provaz, neboť jednota je základním předpokladem, jak mít vliv, a zadruhé tím, že učiníme kroky, neboť odpovědí na problém nemůže být dokument nebo schůze. Chcete-li mít výsledky, musíte jednat a někdy i riskovat. V Evropě je totiž tendence upřednostňovat postup před výsledky. A zatřetí tím, že budeme jak zásadoví, tak tvořiví, protože musíme být obojí: zásadoví při obraně svých hodnot a tvořiví ve vymýšlení řešení šitých na míru komplexním problémům.

Jak správně zdůrazňuje zpráva pana Albertiniho, „nového přístupu je třeba, má-li Evropa jednat kolektivně a řešit celosvětové problémy logickým, důsledným a účinným způsobem“. Z tohoto obecného obrazu vychází několik hlavních cílů: zaprvé, zajistit větší stabilitu a bezpečnost v našem sousedství tím, že budeme podporovat politickou a hospodářskou reformu. To je samo o sobě důležité z důvodů, které jsou naprosto nasnadě, ale naše širší mezinárodní důvěryhodnost závisí i na tom, jak se ve vztazích se sousedy osvědčíme.

Zadruhé, řešit celosvětové bezpečnostní problémy, problémy naší doby. K tomu potřebujeme komplexní strategie, silné mezinárodní organizace a právní stát jak v jednotlivých zemích, tak mezi nimi.

Zatřetí, vybudovat síť strategických vztahů s klíčovými zeměmi a organizacemi, neboť problémy, před nimiž stojíme, nemůže vyřešit jeden jediný hráč.

A navrch přichází vytvoření Evropské služby pro vnější činnost jako prostředku k dosažení ostatních tří cílů a jako způsobu, jak dostát příslibu Lisabonské smlouvy.

To jsou hlavní úkoly, jimž věnuji svůj čas od té doby, co jsem převzala tuto úlohu. Nejdříve jsem jela do Washingtonu a do New Yorku, což byl ten správný způsob, jak zahájit naše významné vztahy se Spojenými státy a s OSN. Od té doby jsem byla i v Moskvě, v Kyjevě, na Balkáně a na Haiti. Příští týden pojedu na Střední východ a koncem měsíce znovu do New Yorku. Mezitím jsem třikrát předsedala Radě pro zahraniční věci, zúčastnila se neformálního zasedání Evropské rady a setkala se s kolegiem komisařů. Intenzivně pracuji na vybudování vnitřního konsensu a navštěvuji různá hlavní města v EU: Berlín, Paříž, Londýn, Vídeň a Lublaň. Velké množství času jsem samozřejmě strávila při vytváření Evropské služby pro vnější činnost a to bude pokračovat i v nadcházejících týdnech, včetně spolupráce s vámi.

Proto jsem také v zájmu této sněmovny zajistila zapojení Evropského parlamentu v řídící skupině, kterou jsem vybudovala. Dnes odpoledne se také zúčastním diskuse na konferenci předsedů. Až přijedu 23. března na schůzi Výboru pro zahraniční věci, budeme mít možnost důkladné výměny názorů za přítomnosti všech důležitých výborů.

Pokaždé, když vytvoříte něco nového, vypukne odpor. Někteří raději minimalizují utrpěné ztráty, než by maximalizovali kolektivní zisky. Já to vidím jinak a doufám, že to tak vidí i Parlament.

Toto je pro naši generaci jedinečná příležitost, jak vytvořit něco nového, něco, co konečně spojí nástroje, jimiž se zapojujeme, a podpoří jedinou politickou strategii. Je to obrovská příležitost pro Evropu. Nesmíme snižovat své ambice, naopak, musíme si obstarat prostředky, jak je realizovat. Je to chvíle, kdy můžeme vidět velký obraz, být tvořiví a převzít kolektivní zodpovědnost. Uděláme-li to správně – a to musíme, budeme schopni zformovat evropskou zahraniční politiku pro 21. století se službou pro vnější činnost určenou k tomu, aby to dokázala: službou, v níž koordinovaně zmobilizujeme veškeré páky vlivu – politické, hospodářské a rozvojové nástroje a nástroje řízení krizí. Se službou, která představuje Evropskou unii v zeměpisném i v genderovém smyslu. Myslím si, že je to jediná přijatelná cesta.

Dovolte mi ilustrovat několika příklady to, co mám na mysli, když říkám „komplexní přístup“.

Západní Balkán – nedávno jsem měla tu čest cestovat do tohoto regionu. Balkán je určitým způsobem rodištěm zahraniční politiky EU. Více než kde jinde si nemůžeme dovolit tam neuspět. Mým cílem bylo navázat dobře fungující vztahy s politickými leadery, upoutat občanskou společnost tím, co by mohlo znamenat patřit do Evropy, a zajistit koordinaci mezi různými aktéry EU na místě. Jedním ze závěrů, které jsem si odnesla, bylo, že tento region dělá pokroky, i když nerovnoměrné a neúplné. Zastřešujícím rámcem zůstává evropská perspektiva – jako náš cíl i jako hlavní podnět pro reformy. Jak jsem všude zdůrazňovala, pokrok na cestě k EU závisí na odhodlání provádět reformy doma. Na lidských právech, na právním státě a na regionální spolupráci.

Svou strategii zaštiťujeme dostupnými nástroji zahraniční politiky. V Kosovu máme svou největší civilní misi a to je úspěch. V Bosně jsme přizpůsobili operaci ALTHEA tomu, jak se situace stabilizovala, a rozvíjíme školící program. V očekávání říjnových voleb intenzivně prosazujeme evropské poselství. Po celém regionu zaznamenáváme pokrok v oblasti vízové liberalizace a mezilidských vztahů.

Naše balkánská strategie je tedy tím, čím by měla být: je strategická ve svých cílech, mnohostranná, pokud jde o nástroje, a šitá na míru, pokud jde o její provádění.

Druhým příkladem je Africký roh. Zdůrazňuje vzájemné působení křehkosti státu, chudoby, závodů o zdroje, včetně vody, s pirátstvím, terorismem a organizovaným zločinem. Jedinou možnou odpovědí je komplexní reakce, což je přesně to, co děláme. Naše námořní operace Atalanta byla široce přivítána jako úspěch. Naším příštím krokem je další rozvoj našich možností převozu podezřelých pirátů ke stíhání v region. Přidáváme i výcvikovou misi pro prozatímní federální vládu v Somálsku, jejíž rozvinutí očekáváme na jaře. Prostřednictvím nástroje stability financujeme vedlejší opatření na budování kapacity, výcvik námořních orgánů a pokračování dlouhodobé rozvojové činnosti v Jemenu a v Somálsku týkající se chudoby, gramotnosti a zdraví.

Způsob, jakým se angažujeme v Gruzii, má stejný rukopis. Když zmrazený konflikt vybuchl v otevřený konflikt v srpnu 2008, reagovali jsme okamžitě. Postavili jsme se do čela mezinárodního společenství, zprostředkovali jsme příměří a v rekordním čase jsme rozmístili 300 členů monitorovací mise. Od té doby jsme zapojeni prostřednictvím celého spektra prostředků Společenství a SBOP, které předchází návratu násilí a budují stabilitu v Gruzii a v regionu.

Společně s OSN a OBSP jsme vůdčí silou na ženevských rozhovorech, jediném fóru, kde se setkávají všichni zúčastnění. Hostili jsme dárcovskou konferenci věnovanou rekonstrukci a hospodářské podpoře v Gruzii a zahrnuli jsme Gruzii, společně s Arménií a Ázerbájdžánem, do evropské politiky sousedství. Nadále podporujeme tyto reformy a užší vazby. Pracujeme na liberalizaci obchodu a víz a podporujeme opatření vytvářející důvěru s cílem vybudovat vztahy s odtrženými republikami.

V Gruzii ještě zbývá více práce a my máme zaplněný program, když o tom diskutujeme s Ruskem, jako jsem před deseti dny jednala se Sergejem Lavrovem. V tomto případě jsme ukázali, co může EU udělat, když plně zmobilizujeme zdroje, které máme. Ti, kdo byli zapojeni do těchto neuvěřitelně hektických týdnů, mi říkali, že to, co se v tomto případě učinilo, bylo výjimečné. Takže potřebujeme silnější struktury, větší pružnost a lepší připravenost, chceme-li, aby se Gruzie stala měřítkem naší činnosti v budoucnosti.

Dovolte mi zaměřit se na naši společnou bezpečnostní a obrannou politiku a uvést, že souhlasím s velkým důrazem zprávy pana Danjeana na to, jak jsou důležité naše mise. Zachraňují životy, vytvářejí prostor pro působení fungujících politik a znamenají, že Evropa může použít všech svých mocenských nástrojů, aby dostála své odpovědnosti.

Pro mě je překvapivé, jak daleko jsme za posledních deset let došli. Více než 70 000 mužů a žen bylo za tuto dobu rozmístěno ve více než 20 misích. Evropským způsobem řídíme krize a komplexně přistupujeme k podpoře mezinárodního práva a dohod, a to v úzké spolupráci se svými klíčovými partnery. V Bosně a Hercegovině a podél somálského pobřeží úspěšně spolupracujeme s NATO. V Kosovu a v Afghánistánu je to kvůli politickým záležitostem složitější. Musíme se toho chopit správně, takže já spolupracuji s generálním tajemníkem NATO na zlepšení vztahů mezi EU a NATO v praktických oblastech a na vytváření pozitivního klimatu. Podívejme se na to, jak můžeme pragmaticky rozvíjet vztahy. Dalším klíčovým partnerem je OSN. Existuje mnoho dobrých příkladů spolupráce EU a OSN v terénu – Demokratická republika Kongo, Čad a samozřejmě Kosovo. V nedávné době jsme se vzájemně lépe poznali, ale můžeme a měli bychom to posílit tím, že se soustředíme na takové oblasti, jako je plánování a sdílení osvědčených postupů.

Zpráva pana Danjeana, a v širším kontextu lidé, si klade otázku, zda nastal ten správný čas, aby EU měla své vlastní stálé operační velitelství. To je vážná věc a zaslouží vážnou diskusi. Nikdo nepopírá, že potřebujeme velitelství schopné plánovat a vést vojenské operace. Otázkou je, zda současný systém, spoléhající na SHAPE nebo na vnitrostátní velitelství, je tou nejúčinnější cestou, nebo zda by něco jiného bylo lepší.

Často míváme k této věci strukturální přístup. Myslím si, že bychom nejdříve měli provést analýzu, jaké funkce potřebujeme provádět. Já vidím tři hlavní funkce, od nichž by se měla odvíjet rozhodnutí: jednou z nich je schopnost plánovat a vést vojenské operace, včetně předběžného plánování, a mít schopnost reagovat rychle v případě potřeby, druhou z nich je schopnost rozvíjet strukturovanější koordinaci civilních a vojenských operací s cílem maximalizovat svou kapacitu a třetí je schopnost vytvořit propojení s ostatními, optimalizovat celkovou koordinaci a to, čemu volně říkáme „mezinárodní komunita“. Použijeme-li tuto analýzu jako výchozí bod svých diskusí, měli bychom být schopni vytvořit nezbytný společný základ a pokročit kupředu s cílem stanovit, co bychom měli udělat.

Zpráva rovněž vyzývá ke zřízení Rady obrany, což je myšlenka, která, pokud vím, již nějakou dobu existuje. Následující schůze proběhne v dubnu na základě zavedené praxe. Nicméně na neformálním setkání ministrů obrany došlo ke konsensu založenému na mých návrzích pořádat zasedání Rady ve složení pro zahraniční věci za přítomnosti ministrů obrany. To by umožnilo ministrům obrany sejít se a přijímat rozhodnutí, například o rozvoji možností.

Moje poslední poznámka k tématu se týká návrhu na síly civilní ochrany. Začněme s lekcí, kterou jsme dostali na Haiti, kde akce v současné době probíhá. Uplatněme pak duch Lisabonu a uvidíme, jaké možnosti máme, abychom mobilizovali aktiva členských států společně s nástroji EU na podporu OSN, OCHA, nebo proto, abychom jednali jako EU sami. Heslem by měla být maximalizovat synergie a rozhodně se vyhnout umělému dělení na to, jak řešíme vnitřní a vnější krize EU.

Nakonec se chci věnovat otázce nešíření jaderných zbraní, neboť byla položena otázka k ústnímu zodpovězení. Krátce chci zmínit dvě nejvýznamnější skutečnosti: zaprvé, revizní konferenci ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní, která je plánována na květen do New Yorku. Zúčastním se jí s cílem zajistit, aby byl výsledek pro nás úspěšný. Neměli bychom se dopustit žádné chyby: celý systém nešíření založený na smlouvě se Smlouvou o nešíření jaderných zbraní jako úhelným kamenem je pod rostoucím tlakem. Abychom mohli reagovat, musíme být připraveni přispět: k přístupu zejména rozvojových zemí k mírovému využití jaderné energie při eliminaci rizika šíření jaderných zbraní, a to zahrnuje práci na multilateralizaci cyklu jaderného paliva – myslím, že z programu pomoci EU těžilo 84 zemí; k pokroku v jaderném odzbrojení – z politického hlediska je zásadní vytvořit konstruktivní atmosféru; a řešením regionálních krizí v nešíření jaderných zbraní, zejména s Íránem, který by mohl celou konferenci vykolejit.

Jak víte, EU stojí v čele snah o nalezení diplomatických řešení. Plně podporujeme Radu bezpečnosti v dalších omezujících opatřeních, pokud Írán bude i nadále přehlížet své závazky, což se dnes rozhodně děje.

Zadruhé, existuje summit prezidenta Obamy k jaderné bezpečnosti. Sdílíme záměr summitu, tedy posílit bezpečnost jaderného materiálu a předcházet tomu, aby k němu teroristé měli přístup. Domnívám se, že od roku 2004 EU podporuje Mezinárodní agenturu pro atomovou energii s cílem pomoci zemím v této oblasti a budeme tak činit i nadále.

A konečně se vrátím tam, kde jsem začala. Požadavek na globální zapojení Evropy je obrovský. Musíme zajistit, aby nabídka odpovídala poptávce. Lisabonská smlouva nám tu příležitost dává. Měli bychom jednat v souladu s literou a duchem Smlouvy a pamatovat především na to, proč evropští vedoucí představitelé Smlouvu vyjednali. Myslím si, že důvod byl jasný: vybudovat silnější, asertivnější a sebevědomější evropskou zahraniční politiku ve skužbách občanů Evropské unie. Vím, že mnozí v této sněmovně sdílejí tento cíl, a počítám s vaší podporou, aby se tak určitě stalo.

  Nadezhda Neynsky, zpravodajka ke stanovisku Rozpočtového výboru. - Pane předsedající, chtěla bych poblahopřát paní Ashtonové k jejímu povzbudivému prohlášení.

Zároveň bych jako zpravodajka ke stanovisku Rozpočtového výboru k SZBP chtěla také zdůraznit, že je mimořádně důležité, aby iniciovala audit bývalých a stávajících operací SZBP a civilních misí SBOP, aby byly odhaleny jejich silné a slabé stránky. Tak bude Evropská unie úspěšnější při zajišťování bezpečnosti, posílí svou samostatnost a velmi znatelně bude rozumněji využívat příslušný rozpočet, který je bohužel i nadále podfinancován.

  Ioannis Kasoulides , jménem skupiny PPE. - Pane předsedající, je děsivé představit si jaderné zařízení, rozměry malé ale potenciálně smrtonosné pro miliony lidí, jak upadá do rukou teroristů. Před několika lety jsme mohli říci, že je to vysoce nepravděpodobné. Teď už to nemůžeme říci.

Země jako Írán a Severní Korea získávají nebo jsou schopny získat jadernou zbraň. Vědci z Pákistánu údajně prodali know-how Íránu a Severní Korea obchoduje s jaderným materiálem. Nikdo není proti tomu, aby Írán získával jadernou energii pro mírové účely, ale trpělivost dochází, jestliže si Írán kupuje čas v dialogu 5+1, který podporujeme.

Duální přístup a příprava přísných cílených sankcí Rady bezpečnosti OSN jsou jisté. Šíření jaderných zbraní je na tak kritickém bodě, že to vede takové osobnosti, jako je Henry Kissinger, k tvrzení, že jenom přechod k naprostému vyloučení zajistí nešíření jaderných zbraní a světovou bezpečnost.

Takže podporujeme mezinárodní smlouvu o postupném vyloučení jaderných zbraní, zastavení výroby štěpného materiálu, prosazení smlouvy o úplném zákazu zkoušek jaderných zbraní, omezení jaderných hlavic, START atd., kontrolu manipulace s jaderným palivem ze strany Mezinárodní agentury pro atomovou energii, posílení jejího mandátu a jejích ověřovacích pravomocí.

  Adrian Severin, jménem skupiny S&D. - Pane předsedající, doufám, že se shodneme na tom, že potřebujeme proaktivní zahraniční politiku vedenou našimi společnými evropskými cíli a založenou na našich společných hodnotách. Tato politika by měla uznávat nedělitelnost bezpečnosti v globalizovaném světě, neboť je zdrojem solidarity zájmů jak v Evropské unii, tak mimo ni.

Taková politika vyžaduje a předpokládá odpovídající isntitucionální nástroj. Priority jsou tedy jasné a já jsem rád, že vidím, že tyto priority, o nichž budu hovořit, jsou stejné jako priority paní Ashtonové. Výkonná služba pro vnější činnost, energická politika sousedství, vizionářská politika rozšiřování, dobře strukturovaná partnerství se strategickými hráči, jak tradičními, tak novými, účinná strategie vyrovnávání se s celosvětovými problémy, zejména energetickou bezpečností, nešíření jaderných zbraní, migrace, nadnárodní organizovaný zločin, nadnárodní výraz chudoby, kulturní konflikty atd.

Co se týče služby pro vnější činnost, potřebujeme instituci, která by měla být vybudována nejen na zásadách politické a rozpočtové odpovědnosti, ale i na zásadě účinnosti. Neměli bychom budovat službu, která si zachovává starý vnitrostátní konkurenční přístup nebo současnou byrokratickou strukturu. Dvouhlavé vedení evropské vnější činnosti musí nosit naráz oba dva klobouky, tedy zajišťovat jednotu služby a soudržnost své činnosti.

Co se týče politiky sousedství, potřebujeme přístup, který nevylučuje Rusko a Turecko. Pokud jde o Černé moře, musíme přejít od synergie ke strategii. Co se týče zmrazených konfliktů, potřebujeme regionální iniciativy a mechanismy regionální spolupráce a bezpečnosti pod mezinárodními zárukami.

Pokud jde o celosvětovou bezpečnost, potřebujeme nové ujednání odrážející realitu po zániku bipolárního uspořádání. Musíme ve světě propagovat své hodnoty, ale sekulárním způsobem, ne jako novodobí křižáci.

Myslím si, že toto, a ještě mnoho dalších, jsou naše priority, které vymezují herkulovský úkol. Pracujme na splnění tohoto úkolu společně – tedy Parlament, Komise a Rada.

  Annemie Neyts-Uyttebroeck, jménem skupiny ALDE. - (NL) Pane předsedající, paní vysoká představitelko/místopředsedkyně Komise, dámy a pánové. Paní Ashtonová, dovolte mi nejprve přivítat Vás a říci, že skutečně doufám, že Vaše dnešní skvělá a silná prezentace určitě ohlásí konec období pro nás pro všechny zvláště obtížného, které začalo v listopadu, když skončilo předchozí funkční období Komise. Shodneme-li se na jedné věci, je to tato: nemůžeme si dovolit tak dlouhá období váhání. Od konce listopadu donedávna se zdálo, a je mi líto, že to musím říci, jako by EU zmizela ze světa, nebo jako by skoro zmizela. Opakuji, že za žádných okolností nemůžeme dovolit, aby se tak stalo. Protože svět na nás pochopitelně nebude čekat. Citovala jste některá čísla, která to jasně ilustrují. Byli jsme však také svědky řady událostí, které to jasně dokreslují: přírodní katasrofy, které se stále dějí, strašné útoky, které neustávají, skutečnost, že některé vlády na Středním východě, přestože jsou demokratické, přijímají rozhodnutí, která vážně brzdí mírový process, nebo to málo, co z něj zbývá, a tak dále. Proto potřebujeme vysokou představitelku/místopředsedkyni Komise, která bude schopna být na místě, nejen v evropských střediscích, kde se přijímají rozhodnutí, ale v centrech kdekoli na světě. Vy i my jsme věděli, že hovoříte o téměř nemožném úkolu. Obdivuji Vás, že jste jej na sebe vzala. Slíbili jsme, že Vás při tom podpoříme. Jsme rádi, že jsme Vás dnes slyšeli hovořit a byli jsme svědky vašeho rozhodného stanoviska k Evropské službě pro vnější činnost, kterou tak naléhavě potřebujeme. Existuje-li někdo, kdo má vůli ukončit to, čemu Angličané říkají dostihové války – jedna strana bojuje v rukavičkách a druhá bez nich, pak jsem si jista, že budeme-li všichni spolupracovat, budeme schopni dobře se připravit na to, co máme před sebou. Děkuji vám za pozornost.

  Franziska Katharina Brantner , jménem skupiny Verts/ALE. - (DE) Pane předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové. Baronko Ashtonová, pozorně jsme poslouchali, co jste říkala. Musíme bohužel podotknout, že pravděpodobně budeme muset nějaký čas vyčkat, než rozvinete plány budoucích konkrétních projektů z Vašeho pojednání na svých zásadách, které jsme v současné době schopni podpořit.

Dovolte mi však říci pár slov ke službě pro vnější činnost, kde jsem skutečně předpokládala, že o ní od Vás uslyším hmatatelnější stanovisko. Opakovaně jste uvedla, že jde o soudržnost, která je na pořadu dne. V mnoha případech potřebujeme společné plány a programy služby pro vnější činnost a Komise. Kdokoli, kdo souhlasí s tím, aby řada politických oblastí byla přenechána Komisi nebo sekretariátu Rady, by měl čestně připustit, že podporuje status quo systém podle Smlouvy z Nice.

Pro nás je prvním důležitým bodem, do jaké míry jsme schopni dosáhnout většiny u všech záležitostí týkajících se předcházení občanských krizí, řízení občanských krizí a rekonstrukce. Podle našeho názoru jde o věci, které se zahrnují pod termín budování míru, což je předcházení konfliktům, včasné varování, zprostředkování v konfliktu, usmíření a krátkodobá nebo střednědobá stabilizace. Pro tento účel potřebujeme odpovídající organizační jednotku a proto navrhujeme vytvoření „oddělení řízení krizí a budování míru“. Chtěla bych se Vás proto zeptat na Vaše stanovisko k vytvoření takového oddělení. V tomto bodě bych chtěla rovněž skutečně zdůraznit, že podporujeme to, aby jak rozpočet společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), tak nástroj stability byly začleněny do služby pro vnější činnost, ale aby nebyly součástí ředitelství pro řízení krizí a plánování a nebyly mu podřízeny, ale byly součástí nové struktury, kterou, jak doufám, vytvoříte. Ráda bych si poslechla váš názor na tuto záležitost.

Druhým bodem, který je pro nás důležitý, je propojení energetické politiky, politiky klimatu, spravedlnosti a vnitřních věcí. Jaké struktury plánujete, aby služba pro vnější činnost měla systematický přístup k těmto oblastem celosvětové politiky EU a jejích členských států?

Pak je tu pro nás důležitý ještě jeden bod: musí to být moderní služba s vyváženou personální politikou. Tento týden jsme oslavili 8. března. Je tedy naprosto jasné, že jsme toho názoru, že práva žen musí být v této službě pevně zakotvena a že ženy se na ní musí podílet. Baronko Ashtonová, řada žen z řad poslanců EP Vám psala a žádala Vás, abyste zajistila, aby rezoluce OSN č. 1325 a 1820 byly od samého počátku včleněny do institucionálních struktur této služby. Takže moje otázka v této souvislosti také zní: jaké jsou v tomto ohledu Vaše plány?

Jak jsem řekla, máte naši podporu na cestě k vytvoření zdravé služby pro vnější činnost. Těším se na vaše odpovědi.

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. - Pane předsedající, Lisabonská smlouva je nyní v mezinárodním právním řádu skutečností, přestože se netěší lidově demokratické legitimitě, protože většině občanů EU, včetně britských občanů, bylo odepřeno hlasovat v referendu. Skupina ECR a britští konzervativci jsou přesto odhodláni pozitivně se zapojit a postoupit dál v novém institucionálním rámci.

Rádi bychom viděli podobný přístup od členských států a od Komise. Podle mě je hlubokou ironií, že první velká institucionální změna podle Lisabonu, tedy vytvoření Evropské služby pro vnější činnost, hrozí tím, že strhne EU zpět do naprosté introspekce a hašteření, které měl Lisabon vykořenit. Vytvoření Evropské služby pro vnější činnost musí být bezpochyby předmětem diskuse a konsensu o tom, kdo co udělá a kdo to udělá nejlépe, ale prvky zahraniční politiky SZBP si musí pevně udržet Rada.

Potřebujeme však silné vedení, teoreticky zmocněné Lisabonskou smlouvou, které by vymýšlelo trvalou vizi pro evropskou diplomacii ve světě. Spoléháme na Vás, paní vysoká představitelko Ashtonová, že se chopíte iniciativy a budete uplatňovat autoritu a vedení, které Vám svěřuje Smlouva, abyste dokázala svolat hlavy dohromady a načrtnout cestu kupředu. Budeme Vás podporovat ve Vašem úsilí, pokud budete schopna ukázat, že se dokážete ujmout tohoto strašného úkolu.

EU měla spoustu let na přemýšlení o této službě, takže tento zmatek a váhání, jehož jsme v současné době svědky, nepřidává na důvěryhodnosti ambicím EU, která chce hrát globální roli v zahraniční politice v rámci SZBP.

Mám několik obecných poznámek. Zpráva pana Albertiniho, kterou rozhodně podporuji, stanoví priority zahraniční politiky Unie a správně potvrzuje aspirace zemí západního Balkánu, zejména Chorvatska, Makedonie a Černé Hory, na členství v EU, čehož já jsem zpravodaj.

Zmiňuje ale i transatlantické spojenectví a NATO, což jsou, jak věříme, milníky zahraničně bezpečnostní politiky EU. Správně zdůrazňuje odpovědnost EU za řešení zmrazených konfliktů, zejména v Podněstří a v Náhorním Karabachu v našem bezprostředním sousedství, a dobré vztahy s Ukrajinou.

Nakonec je ale uveden i Tchaj Wan jako důležitý partner EU a jemu by také mělo být umožněna aktivní a plná účast v mezinárodních organizacích v souladu s politikou EU a s politikou jedné Číny.

  Willy Meyer, jménem skupiny GUE/NGL. - (ES) Pane předsedající, baronko Ashtonová, pan Albertini již zná důvody, proč moje skupina přichází s menšinovým názorem na zprávu o zahraniční, bezpečnostní a obranné politice. Děláme to především proto, baronko Ashtonová, protože jsme dospěli k závěru. V zemích, které nás v Evropské unii obklopují, nemá bezpečnost a obrana nyní nic společného s obranou území: bezpečnostní politika je nyní projekcí zahraniční politiky.

Myslíme si, že prvotním cílem zahraniční politiky by mělo být dosažení odzbrojrní na mezinárodní úrovni: nulové zbrojení, používání pragmatické politiky, která reaguje na aktuální příčiny nejistoty ve světě.

Hlavními zbraněmi hromadného ničení v dnešním světě jsou hlad a chudoba. To jsou zbraně, proti kterým nemůžeme bojovat vojenskou silou. Proto jsme přesvědčeni, že na základě této úvahy bychom se měli zavázat k přechodnému bezpečnostnímu systému, který umožní postupnou demilitarizaci veškeré bezpečnostní politiky ve světě. Pochopitelně nesouhlasíme s tím, aby Unie byla spojena s NATO, a to mimo jiné proto, že strategií NATO je volba vojenské odpovědi na takové prvky nejistoty, jako je organizovaný zločin a terorismus, které nikdy nebyly záležitostmi vyžadujícími vojenskou reakci.

Myslím si, že tato narůstající militarizace vyžaduje od členských států, aby měly stále mocnější zbrojní průmysl a vydávaly více prostředků na zbraně. Pokud jde o civilizaci a zbraně, jsme na nejvyšším bodě, dokonce výše než za studené války, což je vzdálený výkřik pragmatických politik směřujících k demilitarizaci.

Ne, ani terorismus, ani organizovaný zločin by neměly být vojenskými cíli. Měly by být cílem pro policii, pro služby mezinárodního soudu, pro zpravodajské služby, pro vydávání zločinců do rukou soudů, ale neměly by být cílem vojenské reakce.

Proto nesouhlasíme s tímto vojenským zaměřením. Nesouhlasíme s tím, aby v Evropské unii byly vojenské základny Spojených států. Nechceme to od žádného státu, nechceme, aby jakýkoli mocný stát rozmísťoval své vojenské síly po světě, a proto jsme přesvědčeni, že respektování mezinárodního práva je velmi důležité. Nesouhlasíme s uznáním Kosova, nevěříme v uznání jakéhokoli státu, který používá sílu vymykající se mezinárodnímu právu, protože věříme v mezinárodní právo, a proto jsme přesvědčeni, že v této zprávě by měla být uvedena dekolonizace Západní Sahary. Samozřejmě požadujeme také stažení vojenských jednotek z Afghánistánu, které, jak NATO týden co týden potvrzuje, způsobují smrt nevinných civilistů. Proto nesouhlasíme s nastoupením cesty militarizace.

  Fiorello Provera, jménem skupiny EFD. - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, baronko Ashtonová, skutečně vynikající zpráva pana Albertiniho obsahuje pasáž, kterou považuji za politicky velmi významnou: část spojující fenomén přistěhovalectví s politikou spolupráce s rozvojovými zeměmi.

Řídít takový mohutný proud přistěhovalectví jen prostřednictvím represivních opatření a domácí politiky by bylo nemyslitelné. Ani rozdělování přistěhovalců mezi členské státy EU by problém nevyřešilo. Podnítilo by to naopak nové vlny přistěhovalectví. Klíčovou odpovědí na řízení fenoménu přistěhovalectví je rozvoj politiky spolupráce, pokud možno koordinované na evropské úrovni a zaměřené nejen na hospodářský pokrok, ale i na sociální a demokratický pokrok. Emigrace musí být volbou, nikoli nutností.

Aby tato politika spolupráce byla účinná a dostala se k těm, kteří ji skutečně potřebují, je třeba podporovat řádnou místní správu, bez níž by vládla marnost, korupce, plýtvání zdroji a chabé výsledky. Cílem zahraniční politiky je zajištění místní správy a spolupráce na správní úrovni a spolupráce se musí stát významným nástrojem evropské zahraniční politiky: to je moje soukromé poselství baronce Ashtonové v oblasti, která je mi velmi drahá, tedy jinými slovy, v oblasti spolupráce.

  Andreas Mölzer (NI). - (DE) Pane předsedající, skutečnost, že v Lisabonské smlouvě byly definovány jen velmi nespecifické cíle zahraniční politiky, se nám nyní znovu vrátila. Pravděpodobně budeme muset zaplatit i za skutečnost, že v baronce Ashtonové máme vysokou představitelku pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku bez skutečné zkušenosti v zahraniční politice, která byla podstrčena Unii jako nejnižší společný jmenovatel, jež byly členské státy schopny nalézt.

Mlčíme-li o všech důležitých záležitostech zahraniční politiky, budeme my, jako Evropané, schopni dosáhnout tak málo, jako parta diplomatů kteří si po celém světě potřásají rukama a zatím vyznávají rozdílné směry v zahraniční politice.

Neshody okolo Evropské služby pro vnější činnost jsou také něčím, co si nemůžeme dovolit. Tato bezpochyby důležitá nová služba by neměla a nesmí být hozena za hlavu členských států do sféry činnosti eurokratů.

Nastal patrně čas, abychom si při zřizování této Evropské služby pro vnější činnost prosekali cestu houštinou a aby o EU bylo znovu slyšet v okolním světě. Nastal také čas, aby vysoký představitel jednal citlivěji a tyto věci respektoval, včetně například používání všech tří pracovních jazyků Unie, tedy včetně němčiny, v Evropské službě pro vnější činnost.

Musíme co nejlépe využít zkušenosti a dobré vztahy, které jednotlivé členské státy mají s některými regiony. Mám na mysli například historickou zkušenost Rakouska se západním Balkánem. Přitom musí být jasné, že evropská bezpečnost se brání nikoli v Hindúkúši, ale na vnějších hranicích EU na Balkáně. EU už dale nesmí jednat jako prodloužená paže a hlavní financovatel NATO a Spojených států. Evropské peníze se rozhodně použijí lépe na FRONTEX, než v pouštích Afghánistánu.

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise a vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. - Pane předsedající, chtěla bych uvést pár komentářů přímo k záležitostem a otázkám, které byly položeny.

Pro pana Kasoulidese k revizi Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, je více než cokoli jiného důležité, aby uspěla. Myslíme si, že musíme udělat praktické kroky: v platnost by měla vstoupit smlouva o úplném zákazu zkoušek jaderných zbraní; přerušena by měla být výroba štěpného materiálu; mělo by být podporováno mírové využití jaderné energie a nalezen bezpečný způsob, jak zajistit, že se vyhneme šíření jaderných zbraní, například naše příspěvky do banky jaderného paliva, a měla by být podpořena silná a efektivní Mezinárodní agentura pro atomovou energii. Zvláště musíme samozřejmě pracovat, jak jsme uvedli, v oblastech, jako je Střední východ, což znamená, že musíme vyvíjet nadále tlak na Írán a zabývat se záležitostmi, které jsou tam aktuální.

Pane Severine, ke službě pro vnější činnost a k prioritám, které jste uvedl, dobře, vidíme to stejně, přesně tak. Pro mě je velmi důležité, že služba má politickou a rozpočtovou odpovědnost, přesně jak jste uvedl, a ta musí být prováděna tímto dvojím způsobem. Zásadní bude i to, jak jste uvedl, abychom se zapojili a projednali tyto záležitosti s dalšími klíčovými partnery. Myslím, že jste zmínil například Rusko a Turecko. Rusko jsem už navštívila. Část víkendu jsem strávila s tureckým ministrem zahraničí. Byla to skutečně příležitost jednat o budoucích vztazích do větší hloubky. Takže já bych z celého srdce souhlasila s prioritami, které jste stanovil, a děkuji Vám za ně.

Paní Neyts-Uyttebroecková, děkuji Vám za laskavá slova. Myslím si, že EU tak úplně nezmizela ze světové scény. Jde o to, že nevyhnutelnost přestávky, nevyhnutelnost mít účinnou Komisi, byla nyní vyřešena. A pokud jde o mě, bylo nesmírně důležité, že dokud Komise nebyla funkční, neměla jsem dokonce ani kabinet, a už vůbec ne službu pro vnější činnost. A teď jsme v situaci, kdy můžeme začít shromažďovat zdroje.

Myslím si, že je naprosto správné, že jste zdůraznila význam zviditelnění se v terénu. Můj problém je, jak víte, že jsem se ještě nenaučila, jak si načasovat cestu. Ale myslím si, že je naprosto zásadní, abychom se při pohledu kupředu dívali na priority, které byly stanoveny, s čímž, jak si myslím, bude tato sněmovna do značné míry souhlasit, a zajistili, že moje činnost se bude týkat těchto priorit, z nichž jednou je vytvoření služby, která ještě neexistuje. Nemá personální strukturu. Ta ještě neexistuje. Ale jakmile bude existovat, budeme schopni v tom nejlepším smyslu slova demonstrovat sílu Evropy po celém světě.

Paní Brantnerová, zase Vaše obvyklé téma vůči mně, kdy se snažíte získat co nejvíce podrobností: myslím si, že je to velmi důležité. Některé věci, které jste zmínila, jsou velmi důležité. Nechceme ve své činnosti duplikovat různé instituce. V tom, co děláme, chceme mít přístup rozdělený geograficky po odděleních a souhlasím s vámi, pokud jde o budování míru. To je velmi důležitá součást toho, kde má EU působit.

A v jistém smyslu to zapadá do budování různých prvků toho, co děláme dobře – práce na budování státu, spravedlnosti, právního státu, práce, kterou děláme na rozvojových programech, práce, kterou děláme na řešení problému změny klimatu, práce, kterou děláme na pomoci vládám a lidem – to všechno je plánováno tak, abychom byli bezpečnější, stabilnější a úspěšnější, ale tím, že to děláme, budujeme bezpečnější, stabilnější a úspěšnější svět.

Tyto cíle jsou mimořádně důležité.

Naprosto s Vámi souhlasím, pokud jde o ženy. Musíme dostat více žen například do našich policejních misí, kde jich je, pokud jsem dosud viděla, velmi málo. Musíme zajistit, aby ženy byly plně začleněny do služby na všech úrovních. To je cíl, u něhož si musíme být jisti, že se jím zabýváme. Ale co je podle mě nejdůležitější, je to, aby služba pro vnější činnost byla službou celé Evropské unie.

Takže co děláme v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí ve světě, co si poslanci přejí dělat s jinými parlamenty? Musíme používat službu tak, jak ji budujeme, aby vám mohla sloužit a pomáhat vám v řešení těchto záležitostí na místě. Myslím si, že pokud jde o tyto záležitosti, jsme na tom přesně stejně.

Pane Tannocku, asertivní vedení, které se umí vyrovnat s problémem. Doufám, že konečně uvidíte to, co byste uznal za asertivní vedení. Jak říkáte, je velmi důležité, abychom se zabývali některými z těchto rozhodujících věcí: Balkán a transatlantické vztahy jsou naprosto klíčové a ústřední pro to, co děláme. Proto trávíme spoustu času diskutováním se Spojenými státy a proto já osobně trávím spoustu času diskusí a dialogem s nimi a pochopitelně s Ukrajinou.

Doufám, že vás potěšilo moje rozhodnutí jet na inauguraci a poté pozvat prezidenta Janukoviče do Bruselu, kde strávil jeden ze svých prvních dnů. Do úřadu byl uveden ve čtvrtek. V Bruselu byl v pondělí, aby začal s podporou a prohlubováním vztahů do budoucna.

Pane Meyere, hovořil jste o záležitostech z oblasti zahraniční politiky a odzbrojení a o tom, zda je vhodné přemýšlet ve vojenských kategoriích. Rychle vám uvedu dva příklady, jeden z nich jsem již popisovala, týkal se operace Atalanta a významu komplexního přístupu k tomu, co děláme.

U pobřeží Somálska máme lodě, které mimochodem tento víkend zaznamenaly mimořádný úspěch, když společně s francouzským námořnictvem dopadly piráty, kteří byli odhodláni způsobit v této části moře katastrofu. Ve spojitosti s tím je jisté, že budou v zemích tohoto regionu stíháni a podrobeni řádným procedurám podle našich vlastních soudních norem.

S tím je spojen program rozvoje, na němž pracuje Komise a snaží se podpořit zlepšení hospodářství Somálska. Je s tím spojena činnost, kterou právě zahajujeme, tedy školení lidí, aby byli schopni v tomto regionu zajišťovat bezpečnost. Jinými slovy, je to společný přístup a komplexní přístup. To znamená, že používáte nástroje, které musíte být schopni použít pro řešení problémů, jimž lidé čelí.

Jiný příklad: minulý týden jsem byla na Haiti a musím vzdát hold Italům, které jsem tam viděla pracovat. Lidé krátce po tragédii v Aquile, ale tady bylo námořnictvo, tady byli požárníci, tady byly nevládní organizace, tady byli civilisté, tady byli lékaři, tady byli psychiatři, tady byli zubaři, tady byly zdravotní sestry, všichni pracovali pod zastřešujícím vedením velitele lodi, který měl nemocniční loď plnou lidí ošetřovaných v souvislosti s přímými následky zemětřesení. Mladí lidé s amputacemi, ošetřované děti s hroznými popáleninami a celé týmy, které je podporují.

Snažím se tím říci, že si myslím, že musíte přemýšlet o komplexní strategii a o přístupu, který můžeme nabídnout a který zahrnuje použití prostředků, které máme k dispozici a použijeme je co nejúčelněji.

Pane Provero, pokud jde o rozvoj spolupráve v oblasti přistěhovalectví, uvedl jste důležitou věc, tedy to, že když lidé cítí, že nemají jinou volbu, pak budou riskovat, často i své životy, aby se dostali ze země, kde žijí, kde se narodili a kde chtějí žít. Většina lidí chce žít v zemi, kde vyrostli.

Takže podle mého názoru je pro rozvoj vždy důležité, abychom byli schopni podporovat hospodářskou existenci lidí tak, abychom jim umožnili zůstat a žít tam, kde si přejí žít, a aby tam měli podporu při vzdělávání, ve zdravotnictví atd.

To bude velká část toho, co z toho důvodu děláme, a pomáhá to zejména v situacích, kdy by nestabilita v důsledku změny klimatu mohla být velmi obtížným problémem.

A závěrem, pane Mölzere, Vám chci říci, abyste nebyl tak pesimistický. Nejde o žádné působení nad hlavami členských států. Jde o budování něčeho unikátně evropského, ne stejného, jako se děje v členských státech, ať už je to Německo, Itálie, Francie, Spojené království nebo kdekoli jinde. Není to totéž. Budujeme něco jiného, kde jde o dlouhodobou bezpečnost a stabilitu, hospodářský růst z toho důvodu, že k tomu můžeme přispět, je v našem zájmu, ale ve skutečnosti jde i hodnoty, které jsou nám drahé.

A pokud jde o mé jazyky, oui, je peux parler français, mais je ne suis pas très bien en français. Ich habe auch zwei Jahre in der Schule Deutsch gelernt, aber ich habe es jetzt vergessen.

Takže se jazyky mohu učit a budu se stále zlepšovat. Těším se, až dospěji do stádia, kdy si s Vámi budu moci popovídat mnohem lepší němčinou, než mohu dnes.

  Elmar Brok (PPE). - (DE) Pane předsedající, paní místopředsedkyně, dámy a pánové, zprávy pánů Albertiniho a Danjeana a návrh usnesení o nešíření jaderných zbraní ukazují, že brzy bude třeba přijmout důležitá rozhodnutí a že se na to potřebujeme připravit. Dovolte mi vybrat pár dalších příkladů. Věřím, že Evropská unie má hrát důležitou úlohu v klíčové fázi, kdy musí být cílem zabránit Íránu vyrábět jaderné zbraně, a ž eve skupině 5+1 musí vypuknout horečná činnost, zejména ve spojitosti s přípravami rezoluce OSN a s možným rozšířením sankcí, aby se nevojenskými prostředky zabránilo zrodu nové jaderné mocnosti. Dramatická situace na Blízkém východě a řešení tamního problému je s tím přímo nebo nepřímo spojeno.

Baronko Ashtonová, chtěl bych Vám poděkovat za to, že jste cestovala do Kyjeva a hovořila s prezidentem Janukovičem. Bude mimořádně důležité úspěšně podpořit takové země, aby nepřijaly žádné špatné rozhodnutí, a mít jasno, že celní unie s Ruskem a zóna volného obchodu s Evropskou unií nejsou slučitelné, a ujasnit si výhody správného výběru.

Chci ještě dodat jednu věc. Na rozdíl od mnoha ministrů zahraničních věcí a obrany my budeme mít nezbytnou trpělivost, abychom společně s Vámi vybudovali pořádnou službu pro vnější činnost. Chceme takovou službu pro vnější činnost. Musí být úspěšná. Je to předpoklad pro naši schopnost hovořit jedním hlasem. Bylo by špatné přijímat příliš rychlá, a tedy špatná rozhodnutí. Nejsme zde pod časovým tlakem, potřebujeme pořádný výsledek. Musíme však uvážit, že Unie byla ve své historii úspěšná tam, kde byla použita metoda Společenství, a že tam, kde jednala na mezivládní úrovni, uspěla zřídka nebo nikdy neuspěla. Proto musí být jasné, že ty věci, které spadají do politiky Společenství, nesmí být potajmu přeměněny na mezivládní politiku prostřednictvím služby pro vnější činnost. Za tím účelem musíme vytvořit pojistky, aby byla zabezpečena účinnost jednotné služby, ale zároveň i politika Společenství a příslušná práva Evropského parlamentu, pokud jde o rozpočet, rozpočtovou kontrolu a udělování absolutoria, jakož i práva politického dohledu na straně Evropského parlamentu. Doufáme, že spolupráce bude pozitivní.

(Potlesk)

  Hannes Swoboda (S&D). - (DE) Pane předsedající, baronko Ashtonová, obracím se na Vás jako na místopředsedkyni Komise, ale i jako na vysokou představitelku, neboť předpokládám, že jako vysoká představitelka máte na rozdíl od ministrů zahraničí určitou politickou odpovědnost vůči této sněmovně. Dnes uplynulo 100 dnů od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Pokud jde o naše směřování, musíme učinit dvě bezprostřední a významná rozhodnutí. Jedním z nich, jak jste i Vy uvedla na začátku, je rozšíření zahraniční politiky, neboť klima, energie a další záležitosti jsou součástí zahraniční politiky, a dalším je vytvoření dynamické a účinné služby pro vnější činnost.

Pokud hovoříme o energetické politice, Kodaň ukázala, že nejsme-li jednotní, jsme-li roztříštění, domnívá-li se každá hlava vlády, že musí přijít s něčím specifickým, dokážeme toho méně, než bychom jinak dokázali. Ne že bychom v důsledku postojů Číny a Spojených států dokázali něco překvapivého, ale ten příšerný seriál, jímž byla Kodaň, se již nesmí opakovat.

Proto, a v tom souhlasím s panem Brokem, potřebujeme mít silnou službu pro vnější činnost. Já, stejně jako mnozí z nás, nejsem překvapen, ale jsem zděšen, když vidím, kolik ministrů zahraničních věcí Vám dělá problémy jen kvůli banální žárlivosti. Říkáme to naprosto jasně. Mnozí Vás podporují, ale mnozí dělají problémy. Nesnesou prostě skutečnost, že již nehrají vedoucí úlohu a jsou místo toho znovu jen ministry zahraničních věcí. Být ministrem zahraničí není konec konců špatné a nemusí to znamenat, že byste u toho, co se děje v Evropské unii, měli rozhodovat o každé maličkosti. Z tohoto důvodu také z tohoto místa jasně říkáme, že naplno použijeme své parlamentní schopnosti ne k tomu, abychom něčemu zabránili, ale abychom vybudovali něco konstruktivního. Služba pro vnější činnost je konstruktivní, jak je uvedeno v Lisabonské smlouvě, pokud je jasně podřízena Vám, baronko Ashtonová, a samozřejmě také, pokud úzce spolupracuje s Komisí.

Podobně nebudeme tolerovat žádnou právní aktivitu, která byla až dosud provozována za použití metod Společenství a která by tak měla probíhat nadále pod hlavičkou Lisabonské smlouvy, takže by z ní náhle byla mezivládní činnost. To je, jak víte, přesně to, co mnozí ministři, a snad dokonce i mnohé hlavy vlád, chtějí, nejen proto, aby troche podlomili Komisi, ale aby podlomili i právo Společenství. To je nepřijatelné. Je třeba načrtnout jasnou linii.

Jak to bude fungovat ve vztahu k službě pro vnější činnost je něco, o čem se bude v následujících týdnech jednat – jako předtím. Takže skončím něčím, co už bylo řečeno. Není to otázka načasování, i když chceme řešení rychle, ale je to otázka obsahové prezentace. Je třeba zopakovat, a to zvláště Radě ministrů zahraničních věcí, že tento Parlament bude vykonávat svá práva, nic více a nic méně, v souvislosti s rozpočtem a se služebním řádem, neboť máme cíl, jímž je efektivní a účinná služba pro vnější činnost.

(Potlesk)

  Andrew Duff (ALDE). - Pane předsedající, myslím, že jsme všichni očekávali, že při prosazování platnosti Smlouvy budou počáteční obtíže, a možná bychom se měli omluvit, že jsme do Smlouvy nezahrnuli článek o cestování v čase, ale to, co jsme nepředpokládali a co nemůžeme přijmout, je rozdělení důvěry mezi Komisi a Radu při budování služby pro vnější činnost. Ve smlouvě se nalézá řešení, které je třeba ocenit a pečlivě dodržovat.

Článek 40 chrání příslušné funkce Komise a Rady. Obě dvě by měly být pragmatické a zajistit, aby tak mohla být napříč politickým spektrem vytvořena silná, účinná a soudržná diplomacie. Catherine Ashtonová nám předkládá grafický popis EU jako rostoucí síly z upadajícího kontinentu. Je naprosto jasné, že afghánská kampaň je problémem, který vzbuzuje naši pozornost. Je potřeba provést hlubokou reformu strategie a taktiky. Naším úkolem by mělo být přehodnocení účelu, nákladů a trvání naší přítomnosti v této oblasti.

Skupina ALDE touží po tom přišlápnout plyn v obraně. Musíme nalézt společné bezpečnostní zájmy 27 států a v těchto státech čerpat ze srovnatelných zkušeností, provést otevřené hodnocení silných stánek misí EBOP a vytvořit tak okolnosti pro prosazení stálé strukturované spolupráce v oblasti obrany.

  Reinhard Bütikofer (Verts/ALE). - (DE) Pane předsedající, baronko Ashtonová, chtěl bych poděkovat panu Danjeanovi za jeho skvělou zprávu, v níž vysvětluje, jaká je momentálně situace, pokud jde o bezpečnostní a obrannou politiku. Vysvětluje rovněž, na kterých bodech jsme se neshodli.

Pokud Parlament tuto zprávu přijme, dostane se v několika málo konkrétních bodech dále než Komise a Rada, neboť tato zpráva například znovu výslovně a pozitivně odkazuje na Barnierovu zprávu o evropské civilní ochraně. Je politováníhodné, že baronka Ashtonová tuto myšlenku opětovně zavrhla.

- Lady Ashtonová, lituji, že jeden z mála bodů ve vaší prezentaci, v němž jste vyslovila „ne“, byla tato myšlenka pana Barniera, zatímco u většiny témat se zdá, že máte stejný postoj jako všichni ostatní.

- (DE) Nová zpráva, jako je zpráva pana Albertiniho, podporuje výcvikovou misi Unie v Somálsku. My ve skupině Zelených/Evropské svobodné alliance tuto myšlenku odmítáme. Narážíme tady na misi, u níž není jasné ani to, jaká je přidaná hodnota ve srovnání s tím, co v tomto region již bylo uděláno, ani to, na jakém širším politickém rámci se zakládá, nebo zda v současné době vůbec nějak přispívá k vnitrostátní obnově Somálska. Existuje velmi vysoká pravděpodobnost, že platíme více než obvykle, abychom školili vojáky, kteří se pak přesunou k dalšímu vojenskému diktátorovi a budou ochotni zaplatit nejvíce.

Dovolte mi uvést třetí poznámku. Zpráva hovoří o cíli, jímž je dosažení strategické samostatnosti Evropy v oblasti bezpečnostní a obranné politiky. Podle mě je to přehnané – ukusujeme si větší sousto, než můžeme v tomto případě spolknout. Nemyslím si, že některý z členských států je schopen přijít s gigantickými vojenskými výdaji, které bychom potřebovali, kdybychom brali formulaci o dosažení „strategické samostatnosti“ vážně. Náhodou si také myslím, že by to v každém případě byla strategická chyba. Evropa musí nalézt svou úlohu v síti evropské a celosvětové bezpečnosti a touto úlohou nemůže být strategická samostatnost. Proto by pro nás bylo lepší souhlasit, velmi racionálně a realisticky, s posílením kapacit a struktur, které nám umožňují jednat nezávisle.

  Paweł Robert Kowal (ECR). - (PL) Paní Ashtonová, pane předsedající, jeden vlivný ruský vojenský důstojník prohlásil, že kdyby bylo Rusko vlastnilo obojživelné lodě třídy Mistral, invaze do Gruzie by trvala asi půl hodiny. Zatím Francie prodává Mistraly Rusku navzdory skutečnosti, že Sarkozyho plán se nerealizuje, a Francie zároveň podporuje severoevropský plynovod.

Je těžké hovořit o bezpečnosti v Evropě, pokud utíkáme z diskuse o situaci na východní hranici Evropské unie, ale právě k tomu došlo v průběhu práce na zprávě a já teď s velkou lítostí hovořím k předsedovi Podvýboru pro bezpečnost a obranu. Byly učiněny pokusy nehovořit za každou cenu o takových věcech, jako jsou manévry Západ 2009. Bylo vynaloženo úsilí, aby se o tom nemluvilo, jak kdyby bezpečnostní a obranná politika – společná politika Evropské unie, kterou máme vytvářet – byla politikou jen několika velkých zemí. Hodně se toho namluvilo o tom, co se děje daleko odsud na druhé straně světa, a o tom, co se děje téměř v každé části zeměkoule, ale byly tu pokusy – tento přístup přijali i mnozí poslanci – za každou cenu utéci od zásadních problém na východní hranici Unie. Byl to mimořádný zmatek v rámci evropské megalomania a nevšímavost k zájmům některých členských států. To je důvod, proč nepodpoříme tuto zprávu, ale je to i prosba, kterou bych chtěl adresovat paní Ashtonové.

(Předsedající řečníka přerušil).

  Předsedající. - Promiňte mi, pane Kowale, ale hovořil jste jednu minutu a 44 sekund místo přidělené jedné minuty.

  Sabine Lösing (GUE/NGL). - (DE) Pane předsedající, jménem své skupiny, Evropské sjednocené levice – Severské zelené levice, bych chtěla v tomto bodě objasnit, že nás velmi znepokojuje vývoj zahraniční politiky EU směrem k militarizaci a k narůstajícímu intervencionismu. To je nebezpečný vývoj. Chci zcela jasně říci, že si myslíme, že militaristický přístup k řešení konfliktů nebo k předpokládané stabilizaci zemí nebo region je naprosto špatný způsob, jak dosáhnout větší bezpečnosti pro EU a pro svět. Vojenské zásahy – a Afghánistán je bohužel jejich velmi aktuálním příkladem – přinášejí utrpení, smrt a dlouhodobou devastaci, ale nepřinášejí žádný mír a zlepšení situace, pokud jde o místní obyvatelstvo.

Danjeanova zpráva vyjmenovává hrozby, o nichž se mluví jako o klíčových a které představují problém pro budoucí bezpečnostní politiku EU. Jednou z nich je změna klimatu, tedy něco, co je převážně způsobeno průmyslovými státy západu. Když se lidé ze zemí jihu budou muset dát na útěk, protože už nebudou mít žádnou vodu a jídlo bude stále vzácnější, budou představovat pro Evropu bezpečnostní problém. Takový pohled je cynicky a nelidský. Jestliže státy zkolabují v důsledku neoliberální hospodářské politiky, budou představovat bezpečnostní problém. To, co potřebujeme, již nejsou ozbrojené síly, je to změna, ukončení neoliberální orientace Evropské unie.

Evropská služba pro vnější činnost, Evropská obranná agentura, budování ředitelství krizového řízení a plánování a plánovaný fond pro zahájení vojenských operací mají z Evropy udělat globálního hráče ve vojenském smyslu. My si myslíme, že směřování k centralizaci v Evropské službě pro vnější činnost představuje nebezpečný a nedemokratický vývoj. EU by měla převzít vedoucí úlohu, pokud jde o demilitarizaci a odzbrojení, zejména v oblasti jaderného odzbrojení. Je třeba, aby existoval tlak na to, aby byl konečně přijat závazek týkající se jaderných států podle článku 6 Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, tedy úplné jaderné odzbrojení. To byl ústřední slib, na jehož základě mnohé státy podepsaly smlouvu o nešíření jaderných zbraní a nakonec trvale upustily od nákupu jaderných zbraní. Spolehlivé záruky neútočení jsou nejlepšími způsoby, jak předcházet šíření jaderných zbraní, neboť jinak se země ohrožené intervencí pokusí odvrátit takový útok pomocí nákupu jaderných zbraní.

Pokud nic jiného, chtěla bych v této souvislosti, a zejména s ohledem na Írán, zdůraznit a varovat, že jakékoli vojenské operace nebo vojenské aktivity, které mají zabránit šíření jaderných zbraní, jsou naprosto kontraproduktivní a vysoce nebezpečné. My odmítneme Danjeanovu zprávu a předkládáme vlastní usnesení o Smlouvě o nešíření jaderných zbraní.

  Bastiaan Belder (EFD). - (NL) Pane předsedající, nedávno se v tisku objevil titulek „Čínské miliardy pro Balkán“, který jistě vyžaduje evropskou reakci v této rozpravě, neboť nové čínské investiční iniciativy se konec konců zaměřují na země, které se již staly členy EU, nebo na ty, které na tento status aspirují.

Ptám se Rady a Komise, jak vidíte úlohu Číny na Balkáně? Ta ostatně zahrnuje celou škálu hospodářských aktivit: od financování a provádění veřejných prací velkého rozsahu po investice do průmyslu a zemědělství a skupování přístavů. Hlavním problémem na tom je, že čínský přístup není v žádném případě slučitelný se západními standardy. Zásadní otázka nyní zní: šlápla čínská agenda v těchto případech vedle, pokud jde o pracnou agendu rozšiřování EU pro tento region? Ať je vaše odpověď jakákoli, čínské hodiny tikají rychleji a produktivněji, než ty západní, a to i v tomto regionu.

A nakonec, paní vysoká představitelko, pojedete na cestu po Středním východě. Noam Šalit, otec Gilada Šalita, izraelského vojáka, který byl uneset před téměř čtyřmi roky, počítá s Vaší plnou podporou při Giladově osvobození. Počítám s ní i já.

  Martin Ehrenhauser (NI). - (DE) Pane předsedající, chtěl bych se věnovat dvěma záležitostem. Zaprvé, povinnost poskytnout pomoc samozřejmě není slučitelná s neutralitou Rakouska a z toho důvodu by bylo důležité zahrnout do této zprávy následující body. Zaprvé je třeba uvést, že povinnost poskytnout pomoc není právně závazná, zadruhé, že není nutně vyžadováno použití vojenských prostředků, a zatřetí, že se jednotlivé členské státy mohou svobodně rozhodnout, co skutečně zahrnuje pomoc, kterou poskytnou.

Výbor to nepřijal, v první řadě z důvodu obsahu. Podle mého názoru způsob, jakým to bylo zamítnuto, také ukazuje vážný nedostatek uznání. Baronko Ashtonová, žádám Vás o větší uznání v této velmi citlivé oblasti, pokud jde o nás, Rakušany.

Můj druhý bod se týká zprávy o menšinách. Kvalita demokracie a společnosti se pochopitelně opět a opět projevuje v jejich zacházení s menšinami. Pro mě je velmi, velmi dobré, že nám zpráva o menšinách dává tuhle možnost. Nesouhlasím se všemi jejími body, ale jsem velmi rád, že paní Lösingová využila tuto možnost.

(Potlesk)

  Mario Mauro (PPE). - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, také bych rád využil těchto skvělých zpráv svých kolegů poslanců, pana Danjeana a pana Albertiniho, a opakovaně vystoupil na podporu klíčové role vysoké představitelky. Pro dobro všech je třeba doufat, že baronka Ashtonová si je vědoma, jak důležitá je její úloha, že ji ubrání a že je odhodlaná prosazovat tuto úlohu a dodávat tak obsah požadavkům Smlouvy, například při posilování vztahu Evropské unie se strategickými partnery a při konsolidaci své vedoucí úlohy na vícestranných fórech.

Stručně řečeno, naléhavě potřebujeme strategii, která by stanovila skutečné zájmy, jež chceme sledovat, a je důležité, abychom do těchto významných úkolů zapojili členské státy. Je také důležité, abychom si nenechávali klást podmínky nějakými spory mezi orgány o rozdělení odpovědnosti – mám tím na mysli zejména budoucí Evropskou službu pro vnější činnost. Baronko Ashtonová, skutečně chceme, abyste hrála důležitou úlohu. Chceme, abyste hrála důležitou úlohu bez byrokratické mašinérie.

Dovolte mi uvést následující postřeh: je mi skutečně líto, že jste se rozhodla neúčastnit se dnešní diskuse o Kubě. Vím, že pro to máte dobré důvody a že budete první, kdo se zúčastní diskuse o Arktidě, která je také velmi důležitá. Ale Cuba libre není jen název koktejlu, je to oslavný výkřik demokracie, který mnozí lidé v tomto Parlamentu nosí v srdci. Proto doufám, že si najdete čas na účast, přispějete k rozhodnutí Parlamentu a zaštítíte je svou silou a silou své funkce. Zúčastníte se rozpravy o Arktidě a uvidíte, že Cuba libre je s trochou ledu chutnější.

  Kristian Vigenin (S&D). - (BG) Zpráva Výboru pro zahraniční věci o výroční zprávě Rady byla navržena v duchu spolupráce a dialogu, což je příznačné pro náš přístup ke všem strategickým záležitostem. Značná část zprávy je věnována ratifikaci Lisabonské smlouvy.

V tomto bodě bych chtěl soustředit pozornost na jeden důležitý aspekt naší spolupráce. Úspěch společné zahraniční politiky a současné výsledky prováděných institucionálních reforem jsou zásadním faktorem, který bude určovat postoj evropských občanů ke schopnosti Evropské unie bránit své zájmy, změnit se vyvíjet se. Ať je to oprávněné, či nikoli, očekávání jsou vysoká, pokud jde o prudký vzestup úlohy Evropské unie na celosvětovém fóru, a my nemáme právo občany Evropy zklamat.

Bohužel v uplynulých týdnech představoval evropský tisk, nikoli neoprávněně, zahraniční politiku v mimořádně negativním světle, vykresloval ji jako zápas mezi členskými státy o místa v nové službě pro vnější činnost, jako soutěž mezi orgány, čí klobouk bude baronka Ashtonová nosit častěji – zda klobouk Komise nebo klobouk Rady, a jako nečestný zápas Evropského parlamentu o získání většího vlivu.

Dovedete si představit, že nás to vnitřně poškozuje. Kromě toho je to také mimořádně destruktivní zpráva pro naše externí partnery. Rozdělení nás v jejich očích oslabuje.

Proto využívám příležitosti v této rozpravě, abych přednesl výzvu. Všichni z nás, kdo mají vztah k tvorbě a rozvoji společné zahraniční a obranné politiky, se musí soustředit na důležité strategické záležitosti a snažit se co nejrychleji ukázat hmatalené výsledky prostřednictvím hlubšího dialogu a konstruktivního přístupu. Občanům Evropy dlužíme pocit, že jsou součástí jediné Evropské unie, jejíž hlas je slyšet a má v celosvětové politice vliv.

  Pino Arlacchi (ALDE). - Pane předsedající, společný návrh usnesení o Smlouvě o nešíření jaderných zbraní je velmi důležitý a skupina ALDE a já jsme velmi hrdi, že jsme přispěli jeho vypracování. Usnesení je holistické, neboť zahrnuje veškeré záležitosti v oblasti odzbrojení, od revizní konference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní k oblastem bez jaderných zbraní.

Usnesení požaduje Střední východ bez jaderných zbraní a stažení taktických hlavic z evropské půdy, a to v souvislosti s bratrským dialogem s Ruskem. Toto usnesení rovněž často poukazuje na svět bez jaderných zbraní, tedy na cíl, kterého je třeba dosáhnout pomocí zvláštní úmluvy a v „ambiciózním“, tedy v krátkém termínu.

Naše usnesení je evropskou odpovědí na návrh prezidenta Obamy na likvidaci jaderných zbraní. Tento document by měl být proto považován za krok na cestě k úplnému zákazu jaderných zbraní. To znamená konec paradoxu, kdy některé země mají jaderná zařízení, což je na jedné straně legální, a na druhé straně úplného zákazu chemických a biologických zbraní pro všechny země. Jaderné bomby musí být ilegální a jejich vlastnictví by jednoho dne mělo být považováno za zločin. Věřím, že tento Parlament půjde dále tímto směrem, a to energičtěji a s lepší vizí.

  Ulrike Lunacek (Verts/ALE). - (DE) Pane předsedající, paní místopředsedkyně Komise a vysoká představitelko, jako zpravodajka tohoto Parlamentu ke Kosovu jsem s potěšením vyslechla, že považujete západní Balkán za těžiště evropské zahraniční politiky a že si Evropská unie nemůže dovolit neúspěch.

Řekla jste však rovněž, že Bosna je stabilizovaná. Baronko Ashtonová, ve stavu, v jakém se Bosna v současnosti nachází, je stabilita a stabilizace skutečně nebezpečná. Ne každý je schopen účastnit se demokratického procesu. Ústava tak, jak v současnosti existuje – daytonská ústava, byla v devadesátých letech výrazem stability, ale dnes tomu již tak není. Jakou strategií to vy, my jako EU, máme změnit? Řekla jste, že máte pro Bosnu strategii. Tu řídí Úřad vysokého představitele, ale kde je strategie EU? Tohle bych od Vás chtěla slyšet. Myslím si, že EU musí strategii v tomto směru ještě vyvinout.

Pokud jde o Kosovo, popsala jste EULEX jako úspěch. To je pravda jen částečně. Zbývá stále ještě hodně práce, například liberalizace víz pro občany. Baronko Ashtonová, vyzývám Vás, abyste zajistila, že Komise začne okamžitě pracovat na plánu tak, aby bylo občanům Kosova jasné, že nebudou ponecháni napospas.

Bohužel jste neodpověděla na otázku, kterou položila paní Brantnerová. Na programu dne by bylo oddělení, generální ředitelství v rámci služby pro vnější činnost věnované budování míru. Souhlasíte s námi, že budování míru je důležité, ale zakotvíte je ve službě pro vnější činnost? Zřídíte generální ředitelství určené k budování míru? To by bylo nezbytné, aby se vyjasnilo, kam Evropská unie směřuje.

Pokud jde o zprávu pana Danjeana, jsem velmi ráda, že výbor souhlasil s tím, že další vývoj v evropské bezpečnostní a obranné politice plně respektuje neutralitu a nezúčastněnost některých členských států. To znamená, že tyto státy samy se rozhodnou, kdy a jak se zúčastní a poskytnou pomoc.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN VIDAL-QUADRAS
místopředeseda

  Geoffrey Van Orden (ECR). – Pane předsedající, EU můžeme podpořit tam, kde může přidat hodnotu a nechová se v rozporu s našimi svrchovanými zájmy nebo nesoutěží s organizacemi jako NATO.

Z velké většiny to bude znamenat přijetí společných postojů k některým klíčovým otázkám a civilní úkoly v oblasti humanitární pomoci a postkonfliktní obnovy a rozvoje, i když musím říct, že výsledky úřadu EUPOL v Afghánistánu nevzbuzují přílišnou důvěru.

Jednoduchá pravda je, že vaše role coby ministra zahraničí EU je působit jako služka politické integrace EU. Vliv Evropské služby pro vnější činnost, řetězu velvyslanectví EU na celém světě, bude spočívat v podrývání národního zastoupení v mnoha hlavních městech, a tato služba přitom bude nevhodně vybavena hotovostí pocházející z našich národů, aby posunula vpřed zahraniční politiku někoho jiného.

Zpráva o bezpečnostní a obranné politice EU, kterou máme před sebou, je manifestem vojenské integrace EU, který záměrně zaměňuje vojenské a civilní řešení krizí za účelem ospravedlnění role EU. Opírá se o falešný výklad, pokud jde o operace EU, a stále více se snaží zapojit Komisi do oblastí, které jsou řádnou zodpovědností našich národů a Rady.

Prakticky každý bod této zprávy obhajuje stupňování vojenské integrace EU na úkor NATO a suverénní integrity jednotlivých evropských zemí.

Vzpomínám si na jednu z velkých mezí vyjednávacího postoje britské labouristické vlády, když tvrdila, že bude bránit myšlence samostatného a stálého střediska operací EU odpovědného za operační plánování a vedení vojenských operací, neboť to by bylo nejjasnějším příkladem zdvojení úlohy NATO, jehož Vrchní velitelství spojeneckých sil v Evropě plní právě tuto roli.

Paní baronko Ashtonová, když jsem se vás na toto ptal 11. ledna, odpověděla jste, že souhlasíte s postojem, který jsem tehdy zaujímal. Nyní jste si to zřejmě rozmyslela. Zajímá mě tedy, jaký názor skutečně zastáváte právě teď.

  Nikolaos Salavrakos (EFD). – (EL) Vážený pane předsedající, zpráva pana Albertiniho je opravdu vynikající a blahopřeji mu k ní. Pan Albertini je seriózní člověk a vždy vypracuje seriozní zprávy. Stejně důležité a vynikající bylo vystoupení lady Ashtonové.

Jsem přesvědčen, že bylo pokryto mnoho otázek zahraniční politiky, ale domnívám se, že vše, co bylo v obou zprávách uvedeno, pokud jde o řádné uplatňování zahraniční politiky a bezpečnostní politiky, je neoddělitelně spjato se dvěma věcmi: zaprvé, s jasným vymezením hranic Evropská unie tak, aby se s Evropskou unií zacházelo s jednotnou úctou, a zadruhé: se zdroji, jinými slovy, penězi; o zdrojích jsem v žádné zprávě nic nečetl, i když právě ony představují ten nejzákladnější požadavek účinné zahraniční politiky.

Jsem přesvědčen, že nový řád s sebou přinesl nový globální hospodářský nepořádek. Jde zde o sociální a politické nepořádky a na dveře klepe i nepořádek měnový. To, co chci, je, aby lady Ashtonová koordinovala Výbor pro hospodářské a měnové záležitosti a Výbor pro zahraniční věci tak, abychom mohli diskutovat o prostředcích podpory přijaté politiky.

  Philip Claeys (NI). – (NL) Pane předsedající, paní vysoká představitelko, obávám se, že to, co jste nám dnes přinesli, je katalog oblastí ke zvážení či katalog obecností. Vaše prezentace bohužel obsahuje jen velmi málo ve smyslu strategické vize.

Jaké kroky například navrhujete, abychom zajistili budování většího sblížení s Ruskem, namísto toho, abychom Rusku umožnili pozvolný příklon k další spolupráci se zločinnými režimy, jako jsou Írán a Severní Korea? Jaké jsou vaše návrhy, pokud jde o snahy Íránu vyvinout jaderné zbraně? Jaký postoj hodláte zaujmout ohledně rostoucích protizápadních a protievropských tendencí v islámském světě? Tendence, kterou lze pozorovat také v kandidátských zemích, jako je Turecko?

Paní Ashtonová, jste tváří v tvář sílícímu politickému islámu připravena hájit jasným a nekompromisním způsobem evropské úspěchy, jako je svoboda projevu a odluka církve a státu? Podle mého názoru nemůže dojít k opakování slabého postoje, který EU zaujala před několika lety v souvislosti s krizí vyvolanou dánskými karikaturami.

Stejně jako pan Provera bych se i já chtěl zeptat, zda jste připravena užívat naši společnou zahraniční a bezpečnostní politiku tak, abychom měli pod kontrolou záplavu masového přistěhovalectví do Evropy? Mám teď na mysli jak nelegální, tak legální přistěhovalectví. Na tuto otázku jste mi dosud neodpověděla.

  Jacek Saryusz-Wolski (PPE). – Pane předsedající, vítám vysokou představitelku, místopředsedkyni a předsedkyni Rady pro zahraniční věci zastávající tyto tři úlohy. Má tři úlohy. Naše zprávy odkazují na staré časy. Váš úřad, paní baronko Ashtonová, byl zamýšlen jako začátek nové éry, budu tedy odkazovat na novou éru. Představujete zde nově zrozený úřad, právě narozenou instituci, která prožívá těžké dětství.

Jedná se o hybrid s elektrickým motorem postupů Společenství a dieselovým motorem postupů mezivládních. Je to sirotek, jehož předpokládání rodiče, členské státy, Rada, Komise, se na něj dívají s jistým podezřením a odstupem. Parlament je připraven tuto mezeru v rodičovství zaplnit.

V této počáteční fázi existuje nebezpečí, že tuto službu rozdělí odlišné institucionální soupeření a zájmy. Náš Parlament byl a je silný podpůrce silné zahraniční politiky EU. Můžete se na nás spolehnout.

Dívejte se prosím na Parlament jako na svého spojence, možná také jako na čestného zprostředkovatele mezi těmi, kteří by byli v pokušení vidět ve vaší funkci pouze jednu úlohu, a ne všechny tři.

Parlament očekává, že nová instituce s námi bude, stejně jako ostatní, spojena interinstitucionální dohodou jasně stanovující pravidla spolupráce. Máme v úmyslu rozhodnout společně, jak stanoví Smlouva, o finančním nařízení a služebním řádu v duchu jednotné ESVČ, nikoli rozdělené ESVČ. Zvažte prosím posílení svého úřadu, pokud jde o pravomoc a politickou váhu, jmenováním svých zástupců – řekněme náměstků, včetně těch parlamentních. To by vyřešilo problém, že den má pouze 24 hodin, problém, který nelze vyřešit jinak. Jste potřeba všude a my bychom chtěli, abyste znásobila své možnosti jednat naším jménem a jménem Unie.

  Maria Eleni Koppa (S&D). – (EL) Pane předsedající, paní Ashtonová, my socialisté a demokraté věříme v Evropskou unii se silným zastoupením na mezinárodní scéně, Unii se společnou zahraniční politikou, která v našem stále složitějším světě dokáže hovořit jednohlasně, Unii se samostatnou obrannou identitou, jež jí poskytuje nezávislost výběru a jednání a zejména konkrétní roli v mezinárodní sféře. Budu hovořit zejména o vynikající zprávě pana Danjeana, kterému bych ráda poděkovala za jeho plodnou spolupráci.

Chci zmínit čtyři body:

Zaprvé, odkazy na ústřední roli systému OSN a výzvy, aby posílil mnohostrannou spolupráci, jsou zejména po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost důležité.

Zadruhé, podporujeme úzkou spolupráci s NATO. Nicméně zdůrazňujeme, že tato spolupráce by neměla bránit nezávislému rozvoji obranných schopností Evropské unie. Naopak, je třeba vzít plně v úvahu rozdíly mezi těmito dvěma organizacemi a jejich nezávislost musí být ponechána beze změn, zejména pokud jde o rozhodování.

Zatřetí si myslím, že potřebujeme odstavec o nutnosti užší spolupráce s Ruskem, které je pro Unii strategickým partnerem v odvětvích, jako je zabezpečení dodávek energie, krizové řízení a další.

Na závěr bych ráda vyjádřila své uspokojení nad tím, že zpráva nyní obsahuje odkazy na nutnost všeobecného odzbrojení s důrazem na lehké zbraně, protipěchotní miny a kazetovou munici. Zároveň se však domnívám, že Evropský parlament by měl zaujmout jasnější postoj a měl by požádat členské státy, aby Obamově iniciativě pro svět bez jaderných zbraní poskytly skutečnou podporu. Odzbrojení a nešíření jaderných zbraní lze dosáhnout, pokud každý z nás udělá krok směrem k dosažení tohoto konečného cíle.

  Norica Nicolai (ALDE). – (RO) Ráda bych vzdala hold kvalitě dvou zpráv od pana Albertiniho a pana Danjeana. Dokazuje to, že v tomto Parlamentu existují lidé s odbornými znalostmi. Doufám, paní Ashtonová, že těchto znalostí budete využívat, což je v zájmu nás všech.

Chtěla bych především upozornit na doporučení uvedená ve zprávě o spolupráci tohoto shromáždění při sledování politik EU. S ohledem na odstavec 1 Lisabonské smlouvy se domnívám, že můžeme sdílet odpovědnost tohoto Parlamentu a národních parlamentů na podporu soudržnějšího přístupu k tomuto politickému opatření.

Nicméně chci i nadále zmínit, paní Ashtonová, že v oblasti bezpečnostní politiky je od vás třeba očekávat mnohem ucelenější strategii. Pokud jde o Evropskou službu pro vnější činnost, domnívám se, že zaměstnanci, kteří budou v této službě a pro evropské občany pracovat, musí vyváženě zastupovat zkušenosti a znalosti členských států, protože, velmi mnoho institucí bohužel dosáhlo skryté úrovně nekompetentnosti a byrokracie, která by mohla poškodit globální a ucelenou vizi Evropské unie.

Nakonec bych vám chtěla položit otázku týkající se bojových skupin, struktur, které jsme vytvořili, ale které bohužel nebyly použity. Mohly by poškodit pověst bezpečnostní politiky a já bych ráda věděla, jaká je vaše vize. Pokud jde o operaci Atalanta, můj názor je, že je zapotřebí mnohem realističtější přístup, protože úspěchy, které naše síly získaly, jsou bohužel v nepoměru k intenzivní úrovni pirátských incidentů.

Děkuji vám.

  Paul Nuttall (EFD). – Pane předsedající, dovolte mi, abych mluvil upřímně jako jeden obyvatel hrabství Lancashire k druhému, protože tohle se příliš nedaří, že? Opravdu se to nedaří. Již dříve jste, baronko Ashtonová, řekla, že Evropa potřebuje věrohodnou zahraniční politiku. Jak můžeme mít věrohodnou zahraniční politiku, když má tato politika nevěrohodnou vysokou představitelku?

Vypadá to, že se potácíte od jedné krize ke druhé, a to v takové míře, že vám britský ministr zahraničí musel tento týden napsat dopis, ve kterém vás žádá, abyste se vzpamatovala a ujala se své práce. Ale my ve Straně nezávislosti Spojeného království jsme to věděli od začátku. Byli jsme proti vašemu jmenování, protože jsme tvrdili, že je to nad vaše síly, a nyní se ukazuje, že jsme měli pravdu.

Říkalo se, že vaše jmenování do funkce ze strany Komise zastaví dopravu v Tokiu a Washingtonu. Ale vy jste nebyla ani schopná jmenovat velvyslance ve Washingtonu, protože vás starý Barroso nachytal na hruškách!

V britském tisku se rovněž tvrdí, že po 8. hodině večer již nemáte zapnutý telefon. Vy jste ale, baronko Ashtonová, nejlépe placenoupolitičkou na světě. Máte vyšší plat než Frau Merkelová, jste placena lépe než Hillary Clintonová: vaše práce trvá celých 24 hodin denně. Ke všemu bylo včera zveřejněno, že máte mít k dispozici letadlo Learjet. Očekává se, že nalétáte 300 000 mil za rok. To by vám mělo stačit až na Měsíc a většina lidí by si teď přála, abyste tam už zůstala.

  Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) (Nebyla na mě sice řada, ale budu pokračovat tak jako tak.) Rád bych nejprve poblahopřál panu Albertinimu k jeho vynikající zprávě, která zdůrazňuje úlohu, kterou Evropská unie musí na mezinárodní scéně jako světový aktér a vedoucí činitel hrát.

Vítám zejména vložení odstavce 47 do textu, který zdůrazňuje význam regionální spolupráce v rámci Východního partnerství a černomořské synergie, protože se domnívám, že tato oblast je jedním z míst, kde zapojení Evropské unie může vést ke skutečné změně jak z hospodářského, tak i z politického hlediska.

Na druhou stranu bych také rád poblahopřál Arnaudu Danjeanovi k vypracování zprávy, jíž se úspěšně daří pojmout nejen všechny výzvy, kterým Evropská unie čelí, ale také úspěchy, kterých dosáhla v oblasti bezpečnostní a obranné politiky. Domnívám se, že v době desátého výročí zahájení této politiky jsou návrhy obsažené vezprávě poslance Danjeana nesmírně důležité z hlediska zlepšování činnosti EU, což jistě přispěje k bezpečnosti evropských občanů, a nakonec i k míru a mezinárodní bezpečnosti.

Chtěl bych v tomto okamžiku zdůraznit jeden konkrétní bod z této vynikající zprávy o významu partnerství se Spojenými státy v oblasti krizového řízení, mírových a vojenských záležitostí obecně. V tomto ohledu není projekt systému protiraketové obrany zahájený našimi partnery v USAdůležitý pouze pro mou zemi, Rumunsko, které se rozhodlo do projektu zapojit, ale také v širším slova smyslu, protože šíření balistických raket představuje pro obyvatelstvo Evropy vážnou hrozbu.

Měl bych ještě zmínit, že jsem podpořil pozměňovací návrh 34 předložený v souvislosti s odstavcem 87 této zprávy, protože jsem přesvědčen, že pokud by protiraketový štít mohl pomoci navázat dialog na evropské úrovni, odkaz na dialog s Ruskem nemá v této souvislosti žádný smysl.

Děkuji vám.

  Ioan Mircea Paşcu (S&D). – Pane předsedající, zprávy vypracované panem Albertinim a panem Danjeanem jsou velmi důležitými dokumenty, které přicházejí v klíčovém okamžiku: Lisabonská smlouva právě vstoupila v platnost, EU má nový Parlament a transatlantická spolupráce vypadá slibněji.

Zpráva pan Danjeana se zabývá novými bezpečnostními problémy, kterým čelí členské státy EU. V tomto smyslu vyzývá k přijetí bílé knihy, která by vyvolala veřejnou diskusi a zviditelnila SBOP, a stanovila tak jasnější vztah mezi cíli a zájmy na jedné straně a prostředky a zdroji k dosažení těchto cílů na straně druhé.

Zpráva také přichází, a to je velmi dobrá věc, s konkrétními návrhy, a poukazuje na oblasti, které vyžadují další úsilí ve vojenské oblasti. Některé návrhy, jako je zavedení zásady evropských preferencí pro obranné akvizice a výzvu k povinné účasti evropského obranného průmyslu v nadcházejícím americkém systému protiraketové obrany, se zároveň jeví jako dosti nepřijatelné vzhledem k tomu, že odpovídat na každou potřebu novou institucí není vždy praktické.

Obecně platí, že vzhledem k tomu, že Evropa od konce studené války neustále snižuje své výdaje na vojenské účely, a vzhledem k všeobecné neochotě veřejnosti podporovat vojenské akce, by přístup k SBOP neměl být pouze mechanický, ale též politický. Obnovení politické vůle v tomto směru je tedy pro úspěšnou SBOP nezbytné.

A konečně, zpráva je důležitá, protože řeší velmi aktuální otázku role Evropského parlamentu, pokud jde o SBOP. Chtěl bych poděkovat panu Danjeanovi a svým kolegům za jejich příspěvky.

  Mirosław Piotrowski (ECR). – (PL) Vážený pane předsedající, záměrem předloženého návrhu usnesení Evropského parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice je, mimo jiné, zřídit v rámci Evropské unie vojenské struktury. Žádám zřízení zvláštní obranné rady Evropské unie a vojenského operačního centra. Tyto nástroje poslouží k tomu, aby Unie ve vojenských záležitostech získala postavení světového hráče.

Je třeba připomenout, že z 27 členských států EU je celých 21 států členy NATO. Jen šest zemí EU není členem NATO a většina z nich se prohlásila za neutrální. Tato skutečnost tak dává vzniknout zásadní otázce: je cílem předloženého návrhu rozvoj řady zemí EU, nebo je to také závažný krok na cestě k vybudování samostatného vojenského bloku, který bude soutěžit s NATO? Ani ve střednědobém horizontu nebude možné zachovat souběžné členství v obou organizacích. Hlasování ve prospěch této zprávy proto dnes ve skutečnosti zničí civilní charakter Evropské unie, dá červenou kartu NATO a bude začátkem budování alternativního vojenského bloku.

  Ernst Strasser (PPE). – (DE) Vážený pane předsedo, paní baronko Ashtonová, dámy a pánové, chtěl bych začít srdečným blahopřáním mým dvěma kolegům poslancům k jejich zprávám, které vytvořily základ pro velmi kvalitní rozpravu s vynikajícími výsledky. Existuje několik hlavních zásad, které bych rád zmínil. Zaprvé, ke společné zahraniční politice: v současnosti bohužel máme obraz mnohohlasé Evropské unie. Paní vysoká představitelko, chtěl bych vás požádat a vyzvat vás, abyste zajistila, že pomůžeme dosáhnout a opravdu zajistit, aby Evropa vystupovala jednotně. To je velmi potřebné, chceme-li dosáhnout panevropského uspořádání.

Zadruhé, je správné, že byly zmíněny transatlantické vztahy. V diplomatické oblasti, v hospodářské oblasti, v bezpečnostní politice i v obranné politice potřebujeme úzkou spolupráci s našimi kolegy ve Spojených státech, ale jako rovnocenní partneři a na stejné úrovni. Musí rovněž platit, že za stejných podmínek budou řešena práva občanů a bezpečnostní otázky, jak to Parlament konečně působivým způsobem požadoval v souvislosti s dohodou SWIFT.

Můj třetí bod je, že je správné, že země západního Balkánu představují do budoucna naprosto klíčový faktor evropské bezpečnostní a zahraniční politiky. Musíme těmto zemím nabídnout evropskou perspektivu. To znamená politicky stabilní vztahy, osobní bezpečnost a hospodářský rozvoj. Evropská služba pro vnější činnost by měla a musí – a Parlament je v tomto ohledu na vaší straně – pomoci dosáhnout všech těchto cílů. Vnímáme tuto Evropskou službu pro vnější činnost jako službu Evropě, nikoli členským státům, orgánům, evropskému myšlení a práci, nikoli jiným zájmům. Parlament bude v této věci na vaší straně.

Samozřejmě také podporuji německého ministra zahraničí, jenž požaduje, že němčina by měla být jedním z pracovních jazyků Evropské služby pro vnější činnost.

  Wolfgang Kreissl-Dörfler (S&D). – (DE) Vážený pane předsedající, paní baronko Ashtonová, dámy a pánové, ano, potřebujeme společnou zahraniční, bezpečnostní a obrannou politiku, využijme ji však k zajištění světa bez jaderných zbraní. Víme, že se to nestane přes noc, bojovali jsme za to příliš dlouho, abychom si teď mysleli něco takového. Nicméně snad můžeme spolu s prezidenty Obamou a Medveděvem uspět v tom, že se tomuto cíli o zásadní krok přiblížíme.

Vítám rovněž skutečnost, že německá spolková vláda má podle uzavřené koaliční dohody v úmyslu požádat o stažení jaderných zbraní USA z Německa. To by představovalo jasný a jednoznačný signál. Vítáme rovněž skutečnost, že generální tajemník NATO má zahájit obsáhlou diskusi o přiblížení tohoto prvořadého cíle v podobě světa bez jaderných zbraní bez toho, abychom museli zanedbávat bezpečnostní zájmy. I to by byl rozhodující krok vpřed.

Paní baronko Ashtonová, věřím, že společně s dobře strukturovanou Evropskou službou pro vnější činnost budete schopná mnohého dosáhnout. Jsem proto v tomto ohledu plný naděje a musím říci, že v mnoha komentářích, které si v tomto sále musíme vyslechnout, zejména ze strany takzvané parlamentní skupiny z Velké Británie, kvalita v tomto Parlamentu skutečně hrozným způsobem utrpěla.

  Eduard Kukan (PPE). – (SK) Skvělé zprávy mých kolegů poslanců, pana Albertiniho a pana Danjeana, obsahují mnoho podnětných návrhů, pokud jde o to, jak zefektivnit hlavní aspekty a základní možnosti při provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Chtěl bych zdůraznit, že právě teď, kdy se tvoří koncepce vzniku budoucího fungování Evropské služby pro vnější činnost, je mimořádně důležité, aby tato služba byla hned ze začátku postavena na maximálně racionálním základě. Tedy tak, aby sloužila prvořadým cílům Evropské unie a snaze posilnit její postavení ve světě.

Jak již dnes vidíme, není to jednoduchý a lehký úkol. Při vytváření koncepce služby jsme již dnes svědky toho, že se střetávají často protichůdné zájmy různých evropských orgánů, jejich jednotlivých složek a v jejich rámci někdy i skupin a jednotlivců. K tomu můžeme přidat národní zájmy jednotlivých členských států. Za této situace je zapotřebí, aby všichni aktéři a účastníci tohoto procesu byli zodpovědní, velkorysí a objektivní, aby se dokázali povznést nad vlastní ega a měli na mysli hlavně společný cíl, tedy vznik diplomatické služby, která bude fungovat jako homogenní prvek sloužící výhradně potřebám Evropské unie a jejích členských států. Zde je velice důležitá vedoucí úloha – vaše, paní baronko Ashtonová. Bylo by chybou, kdyby jednotlivé zájmy a snaha prosadit za každou cenu vlastní nárok na úkor druhého s cílem demonstrovat vlastní důležitost a postavení zvítězily nad potřebou širšího nadhledu. Neboť i výsledek tohoto snažení bude svědectvím toho, zda nám opravdu jde o silnější Evropskou unii, nebo pouze o další předvádění se a soutěžení v tom, kdo má ve strukturách Evropské unie silnější postavení.

  Roberto Gualtieri (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, paní vysoká představitelko / místopředsedkyně, rád bych zdůraznil skutečnost, že projednáváme tři skvělé dokumenty vypracované Evropským parlamentem: ambiciózní dokumenty, které vyjadřují jasné postoje, předkládají jasné volby a v rámci tohoto Parlamentu jsou předmětem široké shody mezi skupinami, kterým záleží na Evropě a její budoucnosti. To je významná skutečnost prokazující vůli a schopnost Parlamentu nabídnout sebe jako kandidáta, který sehraje ústřední roli v oblasti SZBP/SBOP na základě toho, co bych nazval dynamickým čtením Lisabonské smlouvy.

Máme v úmyslu vykonávat tuto roli v procesu budování Evropské služby pro vnější činnost, a to nejen k zajištění výhradních práv Parlamentu, ale také přispění k tomu, aby se ze služby stala organizace, která zajistí, že vnější činnost EU bude důsledná a efektivní, a zároveň posílí a postupně rozšíří metody Společenství.

Co se týče zprávy poslance Danjeana, chtěl bych zdůraznit, že pojem strategické autonomie je prezentován v rámci mnohostranného přístupu a že je podmínkou pro posílení strategického partnerství se Spojenými státy. Také bych chtěl poukázat na skutečnost, že Parlament je jednotný v tom, že požaduje operační středisko, a jsem rád, že jste, paní vysoká představitelko, označila sebe samu za otevřenou více vyčerpávající diskusi na toto téma.

Pokud jde o usnesení o nešíření, rád bych zdůraznil důležitost vize světa bez jaderných zbraní, jasného rozhodnutí o přežitku taktických jaderných zbraní a hodnotě postojů, které v této oblasti nedávno přijaly některé evropské vlády. Poselství Evropského parlamentu je tudíž jasné, realistické a ambiciózní a doufáme, že vysoká představitelka jej bude schopna pochopit a podpořit.

  Tunne Kelam (PPE). – Pane předsedající, dovolte mi, abych poblahopřál kolegům Albertinimu a Danjeanovi k jejich komplexním a kreativním zprávám o zahraniční a bezpečnostní politice.

Jak jste uvedla, paní vysoká představitelko, EU je povinna být světovým hráčem, ale se sedmi procenty světové populace a jednou pětinou HDP to bude možné pouze na základě posílení transatlantické spolupráce založené na společných hodnotách.

Zaprvé, EU by měla ukázat rozhodnou vůli rozvíjet ucelenou strategii v pěti klíčových oblastech: společné strategie pro Čínu, Rusko, mír na Blízkém východě, Afghánistán, a energetické bezpečnosti.

Hlavní handicapem pro naši důvěryhodnost a účinnost ve světě je ještě stále skutečnost, že jsme často nebyli schopni zaujmout v těchto oblastech jednotný postoj. Vaším hlavním úkolem bude provádět v praxi vaše vynikající prohlášení o budování jednotné politické strategie a přijetí kolektivní zodpovědnosti.

Uvítal jsem odstavec 10 zprávy kolegy Danjeana, který naléhá na Radu a Komisi, aby analyzovaly kybernetické hrozby a na základě osvědčených postupů koordinovaly účinnou reakci na tyto problémy. Kybernetická válka není výzvou budoucnosti: stala se každodenní praxí. Proto je bezprostředním úkolem EU, aby vypracovala evropskou strategii kybernetické bezpečnosti.

Konečně, k Evropské službě pro vnější činnost: myslím si, že formování ESVČ by mělo být založeno na spravedlivé zeměpisné rovnováze a rovných příležitostech pro zástupce všech členských států, nových i starých, za použití systému kvót. Jen to zaručí účinnost a transparentnost a konečně i důvěryhodnost nové diplomatické služby.

Hodně štěstí, paní vysoká představitelko, a děkuji vám.

  Richard Howitt (S&D). – Pane předsedající, vysoká představitelka Ashtonová nás požádala, abychom dnes dopoledne změnili mentální mapy, abychom se postavili odporu k institucionálním změnám a abychom se vyhnuli úzké obraně národních zájmů. Pokud Parlament míní to, co ve vztahu k SZBP říká, musíme vyslat jasný signál, že budeme podporovat silnou, komplexní a všezahrnující Evropskou službu pro vnější činnost a že se, tím, že budeme dodržovat naše vlastní výsady, nestaneme součástí nezadatelných zájmů usilujících o omezení kapacity, a tudíž účinnosti, této služby.

To by mělo znamenat jmenování čistě na principu zásluh, jmenování z ministerstev zahraničí členských států již od prvního dne a z celé Evropské unie; znamená to začlenění strategického poradenství v otázkách, jako je zásobování energií a životní prostředí; znamená to organizační struktury, které odrážejí globální dosah a poskytnou náležitou váhu Africe a transatlantickým vztahům, jakož i Asii, Latinské Americe a našemu sousedství; znamená to dostatečné finanční rezervy, a to nejen pro rychlou reakci a humanitární pomoc, ale pro přesuny peněz odrážející nové politické priority; znamená to podpořit rozhodnutí Cathy Ashtonové postavit reakce na katastrofy nad katastrofickou turistiku a pro ni samotnou to znamená dodat finančnímu plánování zásadní směřování a znamená to, že tento Parlament podpoří nová ujednání a zastupování, která odrážejí mezinárodní praxi, spíše než aby se povinně držel starých pravidel.

A nakonec jsem rád, že je sedadlo Komise dnes ráno prázdné, a všem, kteří vedli kampaň na podporu Lisabonské smlouvy, chci říct, že bychom neměli omezovat jejich nebo naši podporu jejímu plnému naplnění.

  Francisco José Millán Mon (PPE). – (ES) Vážený pane předsedající, zahraniční politika Unie vstupuje do nové fáze, jak dnes dopoledne vyjádřila paní baronka Ashtonová a pan Albertini.

Článek 21 Smlouvy stanoví objektivní zásady. Smlouvou jsou také vytvořeny nové pozice , vysoký představitel, místopředseda Komise, stálý předseda Evropské rady, Evropská služba pro vnější činnost a nová bezpečnostní a obranná politika, která je předmětem zprávy mého kolegy pana Danjeana atd.

Tyto inovace mají za cíl zajistit, že Evropská unie bude mít ve světě mnohem účinnější vliv, a myslím, že summity se třetími zeměmi budou i nadále ideálním nástrojem k dosažení tohoto cíle. Evropská unie příliš summitů s jednotlivými zeměmi nepořádá, takže bychom v tomto ohledu měli být opatrní.

Summit, který se konal minulý týden s Marokem, byl prvním vrcholným setkáním s arabskou zemí, a symbolizuje také vysoký status, který byl Maroku přidělen. Byl bych rád, kdybyste se ho byla zúčastnila, paní baronko Ashtonová. Stejně tak lituji, že nebyl přítomen marocký král. Jeho nepřítomnost znamenala, že summit, který měl být historický, ztratil politický vliv, význam i účinnost.

Doufám, že evropsko-středomořský summit v Barceloně bude z hlediska úrovně zastoupených delegací rovněž úspěšný.

Také vyjadřuji politování nad tím, že se nebude konat summit s prezidentem Obamou plánovaný na jaro. Jak uvádí zpráva poslance Albertiniho, Lisabonská smlouva vytváří půdu pro posílení našich mechanismů pro dialog se Spojenými státy. Tato a další témata by mohla být na summitu projednána.

Evropská unie a Spojené státy by si neměly nechat ujít příležitost řešit na vysoké úrovni dvoustranné záležitosti, konflikty a globální výzvy, které se nyní stále častěji objevují na světové agendě. Bylo by paradoxní, a tím nyní skončím, že teď, když máme Lisabonskou smlouvu, jsme podstoupili riziko, že se v tomto světě, který dnes někteří nazývají „post-západní“ nebo „post-americký“, staneme bezvýznamnými.

  Libor Rouček (S&D). – (CS) Vážená paní vysoká představitelko, dámy a pánové, dovolte, abych ve svém vystoupení připomněl nutnost vytváření partnerství s Ruskem. Státy Evropské unie i Rusko čelí mnoha společným výzvám a hrozbám. Zmíním boj proti terorizmu, šíření zbraní hromadného ničení, regionální konflikty na Blízkém východě, v Afghánistánu, změnu klimatu, energetickou bezpečnost včetně bezpečnosti jaderné apod. Ani Evropská unie, ani Rusko nevyřeší tyto problémy samostatně. Nutná je spolupráce, a tato spolupráce by měla být základem pro novou komplexní dohodu mezi Evropskou unií a Ruskem.

Chtěl bych proto vyzvat vysokou představitelku Unie, aby využila svých nových pravomocí a urychlila vyjednávání s Ruskem. Chtěl bych Vás, paní baronko, rovněž vyzvat, abyste využila svých nových pravomocí a účinněji koordinovala stanoviska jak jednotlivých členských států, tak také jednotlivých aktérů naší společné zahraniční a bezpečnostní politiky, protože jen tak budeme moci zajistit jednotný postup a prosazování hodnot, jakými jsou lidská práva, demokracie, právní stát, rovnoprávnost a vyváženost ve vzájemných vztazích.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE). – Pane předsedající, vítám a podporuji obě zprávy a oběma zpravodajům k těmto dokumentům blahopřeji.

Nyní ke dvěma bodům. Zaprvé, ke zprávě poslance Danjeana, ráda bych zmínila problém, který v řadě členských států EU vyvolal mnoho údivu. Mluvím konkrétně o exkluzivních rozhovorech mezi Paříží a Moskvou o možném prodeji čtyř válečných lodí Mistral do Ruska.

Válečná loď Mistral je jednoznačně útočného charakteru a je opravdu velmi znepokojující, že se některé členské státy EU podílejí na prodeji zbraní do třetích zemí, což by mohlo mít velmi negativní důsledky pro bezpečnost ostatních členských států EU nebo sousedů EU.

Lisabonská smlouva vymezuje společné obranné úsilí a obsahuje doložku o solidaritě v oblasti bezpečnosti a obrany. O co by měl proto podle vás Parlament a další orgány EU usilovat? O společný soubor pravidel v rámci EU, který by řešil prodeje zbraní z členských států EU do třetích zemí.

Pokud jde o zprávu pana Albertiniho, ráda bych zdůraznila význam stability a bezpečnosti ve východní Asii. Vítáme úsilí Tchaj-peje i Pekingu zlepšit vzájemné vztahy a posílit dialog a praktickou spolupráci. V této souvislosti by měla EU silně podpořit účast Tchaj-wanu v rámci Mezinárodní organizace pro civilní letectví a Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, protože účast Tchaj-wanu v těchto organizacích je důležitá, jak z hlediska globálních zájmů, tak s ohledem na zájmy EU.

  Zoran Thaler (S&D). – (SL) Paní vysoká představitelko, velice s vámi souhlasím, když říkáte, že vaším hlavním cílem je lepší a důvěryhodnější evropská zahraniční politika. Že vaším hlavním cílem je i větší stabilita a bezpečnost na Balkáně, v naší části světa.

V tomto ohledu si opravdu nemůžeme dovolit žádné selhání. I proto doporučuji, abyste se soustředila na dvě otázky: zaprvé, na naléhavé řešení vztahů mezi Řeckem a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií tak, aby náš členský stát Řecko mohl konečně volněji vydechnout, pokud jde o jeho severní hranice, a zadruhé, abyste se pokusila zajistit, aby se Srbsko, které se ocitlo v umělém dilematu, kdy musí volit mezi Evropskou unií a Kosovem, rozhodlo pro Evropskou unii, tj. aby se samo neizolovalo. Možná by bylo dobré připomenout našim přátelům v Srbsku jeden důležitý fakt, a to že Srbsko a Kosovo budou opět spolu, jakmile se oba státy stanou členy Evropské unie.

  Michael Gahler (PPE). – (DE) Pane předsedající, paní místopředsedkyně, dnes sedíte na druhé straně. I když si každý měsíc vyměníte místo, mně to vadit nebude.

Vzhledem k tomu, že se rozprava chýlí ke konci, několik počátečních hodnocení se nyní vyjasnilo. Chceme, abyste stála v čele Evropské služby pro vnější činnost, v níž, jak již dříve řekl jeden kolega poslanec, zastáváte dvě úlohy zároveň. Tyto dvě funkce by ale měly být jedinou duplicitou, zdvojování ve strukturách není něčím, co potřebujeme. Musí být zajištěno zachování metod Společenství, a to nejen ve vztahu k rozpočtu a dohledu EP. Abych to vyjádřil zcela jasně, nová služba nesmí být jen výlučnou hračkou ministrů zahraničních věcí, kteří se cítí dotčeni, že již nebudou zahrnuti do Evropské rady. Totéž platí pro jmenování zaměstnanců a obsazování důležitých pozic v rámci služby.

Pokud jde o zprávu poslance Danjeana, rád bych vyjádřil svou plnou podporu zpravodajovu přístupu. Pokud jde o trvalé operační středisko, stejně jako pan Van Orden jsem si všiml, že paní baronka Ashtonová po svém slyšení v tomto tématu pokročila, a musím konstatovat, že také tím správným směrem, jak to vidím já. Posunula jste se z pozice odmítání do zkušební fáze. Stále se domnívám, že chceme-li v Evropské službě pro vnější činnost vykonávat civilní a vojenské plánování misí plně integrovaným způsobem, má také smysl provozovat tuto službu z jejího vlastního operačního velitelství.

S ohledem na návrh skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance zřídit generální ředitelství pro budování míru bych řekl, že na rozdíl od mých kolegů poslanců, kteří sedí v tomto sále úplně vlevo, se domnívám, že celý projekt EU, a konkrétně i naší zahraniční politiky, je unikátním mírotvorným projektem. Na základě toho si nejsem jistý, že bychom jej měli omezovat na jediné oddělení.

  María Muniz De Urquiza (S&D). – (ES) Pane předsedající, jsme přesvědčeni, že nové orgány potřebují čas, aby se usadily, ale jsme také přesvědčeni, že bychom je neměli spouštět ze zřetele. Není důležité, jak požadují někteří, aby byla vysoká představitelka přítomna všude, kde dojde k zapojení evropské zahraniční politiky. Důležité je, aby byla Evropská unie přítomna na mezinárodní scéně a byla schopna vyslovit se na obhajobu svých postojů. To je to, co nám říkají zprávy, o kterých dnes jednáme.

Zasazujeme se proto o širší politiku Evropské unie v oblasti vztahů spolupráce se všemi zeměmi, na nichž máme zájmy, zejména v oblasti lidských práv, a to od Běloruska po Kubu. Tuto politiku bychom měli mít pro všechny země, ve kterých máme zájem, pokud jde o lidská práva, bezpečnost a globální výzvy, protože Evropská unie má sílu prosadit změnu, jak již bylo prokázáno společným postojem většiny členských států dosaženým za španělského předsednictví v Radě pro lidská práva v Ženevě, a kterého musí být dosaženo i v otázce Blízkého východu a Kuby. Jedná se o proaktivní a reformační krok vpřed, pokud jde o vnější činnost Evropské unie. Chceme silnou, skutečnou Evropskou službu pro vnější činnost, která podporuje práci vysoké představitelky a rovněž reaguje na úsilí Evropského parlamentu.

  Krzysztof Lisek (PPE). – (PL) Pane předsedající, paní Ashtonová, rád bych vyjádřil spokojenost nad tím, že zde s vámi dnes můžeme diskutovat o společné zahraniční a bezpečnostní politice a společné bezpečnostní a obranné politice. I přes několik hlasů, které se vyjadřují v opačném smyslu, bych chtěl říci, že jsem si jistý, že většina tohoto Parlamentu vám přeje úspěch a stala by se ráda svědkem výstavby společné zahraniční a bezpečnostní politiky a profesionální Evropské služby pro vnější činnost, služby, v níž budete moci využít těch nejlepších diplomatů ze všech členských států Evropské unie.

Naše dnešní diskuse o společné bezpečnostní a obranné politice je založena na výborné zprávě mého nadřízeného v podvýboru pro bezpečnost a obranu pana Danjeana. Unie musí samozřejmě vybudovat rámec společné bezpečnostní a obranné politiky. Leží před námi mnoho problémů a nejedná se jen o konflikty, ale také o přírodní katastrofy, hrozbu terorismu a tak dále. Musíme tedy posílit naše operační schopnosti. Unie se musí postarat o svou vlastní bezpečnost, ale musí být také aktivní tváří v tvář globálním výzvám. To nelze provést bez dobré spolupráce s našimi spojenci na druhé straně Atlantiku. Myslím si, že nejen proto, že většina členských států EU patří do NATO, ale proto, že před námi vlastně leží uvedené výzvy, všichni očekávají, že se vám podaří zahájit dobrý dialog a budovat soudržnou spolupráci mezi Evropskou unií a organizací NATO.

Paní baronko Ashtonová, skončím humornou poznámkou, chtěl bych vyjádřit naději, že jste již poslala své telefonní číslo nejen Henrymu Kissingerovi, ale též Hilary Clintonové.

  Proinsias De Rossa (S&D). – Pane předsedající, chtěl bych poblahopřát místopředsedkyni paní Ashtonové k projevu s vizí a obsahem.

Problém, který s vámi někteří lidé mají, paní místopředsedkyně Ashtonová, je to, že nejste drsný generál, nebo dokonce omezený nacionalista. Vítám zejména váš důraz na právní řád mezi zeměmi a vyzývám vás, abyste aktivně trvala na tom, aby tomu tak bylo i na Blízkém východě. Také vítám váš závazek k důležité zásadě kolektivních zisků ve srovnání s minimálními ztrátami členského státu.

Blízký východ je snad nejvíce nestálou oblastí, která je v současnosti schopna se zaplést do široce rozšířeného vojenského konfliktu. Musíte úzce spolupracovat se Spojenými státy a tlačit na to, aby se prohlášení Rady ze dne 8. prosince stalo jádrem rámce dalšího vývoje v oblasti.

Závěrem bych chtěl důrazně doporučit, abyste podporovala myšlenku politiky, aby se Blízký východ stal nejadernou zónou.

  Andrey Kovatchev (PPE). – (BG) Domnívám se, že zprávy pana Danjeana a pana Albertiniho značí krok směrem k naší tolik potřebné společné vizi Evropské unie jako světového aktéra při zajišťování míru a bezpečnosti, a já jim k tomu blahopřeji.

Tenčící se rozpočty na obranu a současná hospodářská krize dávají jasně najevo, že pokud chceme, aby Evropa ve světě hovořila jednohlasně a vysílala silný signál, který by vzbuzoval respekt, musíme dostupné zdroje využívat obezřetněji a efektivněji.

Úloha Evropské obranné agentury, která byla posílena Lisabonskou smlouvou, je životně důležitá z hlediska maximalizace našeho potenciálu prostřednictvím kolektivního zadávání veřejných zakázek, sdružování zdrojů a společného výcviku. Interakce mezi civilními a vojenskými aspekty společné zahraniční a bezpečnostní politiky musí být použity na zlepšení schopnosti a účinnosti naší Unie.

Předpokládám, že se paní Ashtonovájako ředitelka Evropské obranné agentury a vysoká představitelka ujme v tomto směru aktivní role. Konečně, přeji vám, paní Ashtonová, mnoho úspěchů při vytváření společné Evropské služby pro vnější činnost. Očekávám, že při jmenování personálu služby budete dodržovat zásadu geografické rovnováhy, aby mohla skutečně reprezentovat celou Evropskou unii. Evropa potřebuje, abyste byla úspěšná.

  Ágnes Hankiss (PPE). – (HU) Dámy a pánové, nejprve bych chtěla poblahopřát panu Arnaudu Danjeanovi k této zprávě, která je komplexní a zároveň promyšlená ve vztahu ke každé jednotlivé otázce; za sebe bych chtěla mluvit pouze k jednomu bodu. Mezi členskými státy Evropské unie existuje mnoho zemí včetně mé vlasti, Maďarska, které by při spolupráci v evropské bezpečnostní a obranné politice chtěly hrát aktivní roli jako úplní a rovnoprávní členové. Zároveň jim ze známých historických důvodů ani jejich materiální zdroje, ani jejich kapacity, nebo dokonce znalostní základna nyní neumožňují být na stejné úrovni jako největší země. Proto jsem hlasovala pro ty navrhované změny, jejichž cílem je usnadnit tento druh účasti a dohánění. Na jedné straně se jedná o pokračující strukturální spolupráci, která může být a snad i mohla být formulována tak, aby se nezměnila v elitní klub nejsilnějších a největších členských států, jinými slovy, aby nekladla na každého účastníka jednotné a uniformní požadavky, neboť v tomto případě budou některé země vynechány, ale aby místo toho umožnila účast menších zemí na základě jejich odborných schopností. Na druhou stranu je v tomto ohledu třeba rozvíjet školicí sítě. Ráda bych poděkovala panu předsedajícímu za zahrnutí těchto bodů do zprávy.

  Ivo Vajgl (ALDE). – (SL) Vážený pane předsedající, paní baronko Ashtonová, dnes bych rád poblahopřál oběma zpravodajům, kteří tak skvěle vedli tuto rozpravu, diskusi, jež vedla k tomu, že byl schválen tento dokument, či spíše, že byly schváleny dokumenty pana Albertiniho i pana Danjeana.

Řekl bych, že tyto dokumenty byly schváleny ve správný čas, na počátku funkčního období baronky Ashtonové, a že jsme podrobně dokázali, co od zahraniční politiky Evropské unie chceme. Paní baronko Ashtonová, velmi dobře jste této příležitosti využila k převodu těchto dvou velmi specifických dokumentů do svého vidění světa a já vám k tomu blahopřeji. Je zřejmé, že vám nebudu pokaždé blahopřát, pokud nedáte jasně najevo, kde stojíte ve věci konkrétních problémů, dilemat a krizí. Dnes vám chci poblahopřát zejména za to, že jste pronesla onu kritickou poznámka o činnosti izraelské vlády ve věci výstavby nelegálních osad.

Na závěr mi jen dovolte dodat, že si myslím, že při dalším setkání bychom měli věnovat větší pozornost Japonsku, našemu starému a spolehlivému příteli, a nebýt tak fascinováni Čínou a dalšími rychle rostoucími zeměmi.

  Piotr Borys (PPE). – (PL) Pane předsedající, paní Ashtonová, mluvím pravděpodobně za všechny přítomné v tomto sále, když řeknu, že zahraniční politika je jedním z nejdůležitějších úkolů, které před Evropskou unií stojí, a my bychom měli doufat, že Evropská unie bude pod vaším vedením, paní Ashtonová, skutečným regulátorem zahraniční politiky na světové úrovni.

Zaměřím se na dvě oblasti. První z nich je politická situace na Blízkém východě. Očekáváme od vás jasný postoj ke strategii týkající se boje proti terorismu. Očekáváme hlavně, že situace, zejména v Afghánistánu, bude situací, ze které se bude možné stáhnout. Chtěl bych zde navrhnout užití všech prostředků, včetně zejména civilních operací, jako součásti úsilí o modernizaci země, která je dnes po 30 letech neustálé války v troskách. Myslím si také, že politická angažovanost při obnově Afghánistánu je pro stabilizaci situace v zemi klíčovým faktorem. Druhou oblastí je Írán, který dnes hraje v zahraniční politice v této oblasti klíčovou roli. Myslím si, že zapojení do boje za zabránění šíření jaderných zbraní je zásadním úkolem, který vám rovněž připadá. Přejeme vám v této záležitosti mnoho úspěchů a věříme, že budete schopna dobře koordinovat svou práci s americkou politikou.

Myslím, že politická situace v Afghánistánu, Pákistánu, Indii a Íránu je z hlediska bezpečnostní politiky světa velmi důležitá. Proto, paní Ashtonová, je vaše úloha v tomto procesu neocenitelná

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE). – (ES) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, popsali jste operaci Atalanta v oblasti Afrického rohu pro boj proti pirátství jako úspěšnou.

Minulý týden tam nicméně došlo mohutnému pirátskému útoku na baskické, španělské a francouzské rybářské lodě, který rybářské loďstvo donutil opustit oblast a stáhnout se do míst, kde mohou být chráněny, ale kde nejsou žádné ryby, a nezapomínejme na stovky lidí, které jsou na různých lodích stále drženy jako rukojmí.

Žádám vás, abyste použili usnesení, které Parlament v prosinci pro tuto operaci na ochranu rybářských lodí přijal, a abyste tuto ochranu rozšířili. Vyzývám také k novému posouzení strategií a urychlenému přezkoumání technik používaných při této operaci v Indickém oceánu spolu s přítomností operace v oblasti.

  Struan Stevenson (ECR). – Pane předsedající, v neděli přišlo o život 58 osob, když se snažily uplatnit své právo volit v iráckých volbách, a 140 osob bylo vážně zraněno. Nicméně násilí, zastrašování, hrozby útoku a vydírání neodradily miliony odvážných Iráčanů od toho, aby se k volebním urnám vypravili.

Došlo k opakovaným pokusům manipulovat s výsledky voleb a deformovat je. Zákaz více než 500 laických, nenáboženských kandidátů falešnou Komisí pro odpovědnost a spravedlnost, opakované bombové útoky v den voleb a velmi neblahá prodleva ve vyhlášení výsledků jsou znepokojivými příznaky špinavých triků.

Trvalým rysem těchto voleb byly neblahé zásahy Íránu a my mu dnes musíme vyslat toto ostré varování: nepokoušejte se v Iráku instalovat loutkového premiéra, nesnažte se uloupit iráckému lidu jeho demokratická práva a nevrhejte Irák zpět do náboženského chaosu, protože na západě vás sledujeme a jste středem pozornosti.

  Andrew Henry William Brons (NI). – Pane předsedající, úloha paní baronky Ashtonové je popsána v článku 18 Smlouvy o Evropské unii jako přispívající k rozvoji společné zahraniční a bezpečnostní politiky dle mandátu Rady, která se, samozřejmě, skládá ze zástupců národních států. Ve stejném článku se nicméně uvádí, že musí být místopředsedkyní Evropské komise, ze které pracuje. Kromě toho chápu, že bývalí zaměstnanci Komise budou mít při jmenování do Evropské služby pro vnější činnost přednost před pracovníky diplomatických služeb a ministerstev zahraničních věcí.

Paní baronko Ashtonová, je jasné, že vaše úloha byla navržena za účelem neustálého podrývání vlivu členských států na zahraniční politiku, a to nejen individuálně, ale i kolektivně v Radě. Vy a vaši nástupci budete Radou pověřeni jen na papíře. Skutečnou hnací silou v oblasti zahraniční politiky EU bude Komise; členské státy a Rada budou neustále přehlíženy.

  Andrzej Grzyb (PPE). – (PL) Hlavním poselstvím zprávy pana Albertiniho je ucelená a účinná politika. Blahopřeji mu k této zprávě, stejně jako panu Danjeanovi.

Rád bych zdůraznil, že při provádění této práce je zde také personální aspekt. Evropská služba pro vnější činnost se ve zprávě objevuje, a přes to, že se týká roku 2008 – je škoda, že to není zpráva již pro rok 2009 – je to zde jistý druh značky, která bude měřit, jak vlastně provádíme dílo, které nyní spadá pod službu, v jejímž čele stojí paní Ashtonová. Myslím, že geografická rovnováha, kterou požadujeme, stejně jako úloha Evropského parlamentu a národních parlamentů v tomto procesu, se mi zde zdají být mimořádně důležité. Jasná kritéria pro nábor zaměstnanců a úloha Evropského parlamentu při rozvoji služby jsou otázky, které budou v tomto sále předmětem pečlivého hodnocení.

Chtěli bychom apelovat, aby se jednalo o jasný a prostý postup, tak aby to pro nás jako zástupce jednotlivých voličů, kteří koneckonců tvoří Evropskou unii, bylo srozumitelné.

  Jelko Kacin (ALDE). – (SL) Chtěl bych oběma zpravodajům, pan Albertinimu i panu Danjeanovi, vyjádřit upřímné blahopřání.

Rád bych vám připomněl tragickou událost, která se 12. března před sedmi lety přihodila v Bělehradě. Mám na mysli vraždu bývalého ministerského předsedy Srbska Zorana Djindjiče. Zabili ho, aby zastavili normalizaci, demokratizaci a evropeizaci Srbska. Tu však nezastavili. Docílili pouze jejího oddálení. Tato událost měla také negativní dopad na sousední země a region jako celek.

Paní Ashtonová, chtěl bych vás požádat o pomoc proevropským silám a o jejich podporu všude v naší bezprostřední blízkosti. Budete muset jednat včasným a preventivním způsobem. Vybrala jste si pro sebe nový orgán a novou úlohu, i když se v zásadě jedná o dvě úlohy ve dvou orgánech, a stává se z vás tak říkajíc dvojitá figurka. Neexistuje cesta zpět ani pro vás, ani pro nás. A protože můžete kráčet jen vpřed, žádám, abyste ospravedlnila důvěru, kterou jsme ve vás vložili.

  Franz Obermayr (NI). – (DE) Pane předsedající, souhrnné zprávy obvykle vyžadují diferencované hodnocení, a to platí i v tomto případě. Podporuji tudíž společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, která se zabývá nelegálním přistěhovalectvím, vízovými podvody, zločinnou turistikou a falešnými žádostmi o azyl. Podporuji také společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, která se zabývá zajištěním hranice schengenského prostoru a jasně se angažuje v boji proti organizovanému zločinu. Jsem však kritický ke společné zahraniční a bezpečnostní politice, která je navržena tak, aby dala EU aktivní úlohu ve vojenských otázkách, kde již fungují OSN a NATO, a protestuji proti takové politice. Toto zdvojení by mělo být zamítnuto – a samozřejmě mluvím ze zvláštní pozice zástupce neutrálního státu. Odmítám rovněž zrušení vízové povinnosti, velice špatně uváženého zrušení vízové povinnosti vůči balkánským státům, kdy se již po několika měsících přibližně 150 000 Makedonců vydalo na cestu do střední Evropy a dvě třetiny z nich již zmizely v ilegalitě.

To rozhodně není způsob k dalšímu posílení bezpečnostních potřeb evropských občanů – nijak to nepřispívá k bezpečnosti a také to samozřejmě nijak nezvyšuje touhu našich občanů po Evropě.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Jsem znepokojen tím, že předchozí konference nepřinesly hmatatelné výsledky v oblasti nešíření jaderných zbraní. Dochází k šíření těchto zbraní a technologií. Roste hrozba, že se jaderné zbraně dostanou do rukou kriminálních a teroristických organizací.

Unie by měla v této oblasti vystupovat jednotně a postavit se k problematice jako světový hráč, který zaručí posílení všech tří pilířů Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a dosažení všeobecného uplatňování a vykonávání pravidel a nástrojů jejich nešíření. Považuji za nevyhnutelné zařadit otázku nešíření jaderných zbraní mezi priority Evropské unie a zahájit konstruktivní dialog se všemi jadernými mocnostmi, nejen s Ruskem a USA. Počet států disponujících jadernými zbraněmi totiž neodpovídá pouze pěti členům Rady bezpečnosti OSN. Unie by proto měla v zájmu celkové bezpečnosti vynaložit politické a diplomatické úsilí, aby se země jako Izrael, Indie, Pákistán a Severní Korea staly signatáři Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Evropské komise / vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, ráda bych nejprve poděkovala za příspěvky, které byly předneseny, a řekla, jak moc jsem přesvědčená, že se z hlediska našeho strategického směřování jednalo důležitou a cennou rozpravu.

Na začátku chci říct, že souhlasím úplně se všemi váženými poslanci, kteří hovořili o hodnotě a významu podrobného zkoumání tohoto Parlamentu a úloze tohoto Parlamentu, a to nejen ve smyslu tohoto zkoumání, ale také z hlediska odborných znalostí, které, jak vím, v něm existují. Je mým záměrem se k těmto odborným znalostem obracet a doufám, že budeme mít co nejvíce příležitostí, kdy budeme moci diskutovat o mnoha, ne-li o všech důležitých otázkách, které se dnes objevily.

V této části budu relativně stručná, ale pokusím se pohovořit o několika klíčových oblastech, kterými jsou, myslím, vážení poslanci, nejvíce znepokojeni. Začnu tím, že jsem neřekla „ne“ Barnierově zprávě. Řekla jsem to, že na základě poučení z Haiti a nyní i podpory, kterou nabízíme v Chile, jsme se chtěli zabývat tím, o kolik více bychom toho mohli učinit, jak bychom mohli pracovat efektivněji, co bychom měli mít v pohotovostním režimu a zdali bychom měli mít něco v pohotovostním režimu. To vyžaduje, abychom strategicky uvážili, co bychom měli dělat, a Barnierova zpráva poskytuje kontext, na jejím pozadí to můžeme učinit. Jsem velmi vděčná Michelovi za příspěvek, který k tomuto bodu učinil – je to onen kontext.

Ke smlouvě o nešíření: řada vážených poslanců zdůraznila význam konference, která se chystá v květnu, s čímž plně souhlasím. Je velmi důležité, abychom se nyní posunuli kupředu ve smyslu toho, co nám květnová příležitost poskytne.

Souhlasím také s tím, že bezpečnost začíná silnými politickými vztahy. Musíme důsledně vnímat náš přístup v širším světě jako rozvoj oněch silných politických vztahů s cílem podpořit bezpečnost, a to nejen naši, ale i třetích států, s nimiž se snažíme tento vztah vytvořit, nebo se kterými vedeme dialog v důsledku obav, které máme.

Řada vážených poslanců zcela správně zmínila význam Balkánu. Naznačila jsem ve svých prioritách, že je to neuvěřitelně důležitá oblast práce. V období směřujícím k volbám v Bosně je velmi důležité, abychom podpořili význam Evropské unie a zajistili, aby národní politici popsali svým lidem cestu, po které se hodlají vydat, aby si vybudovali užší vztahy s Evropou a aby se nakonec stali části Evropy.

Souhlasím s důležitostí Valentina Inzka a práce, kterou vykonává v Úřadu vysokého představitele. On a já pracujeme společně a přemýšlíme o strategickém přístupu – opět pro budoucnost, která nás zavede dál než k volbám, tam, kde musíme být v zájmu zachování bezpečnosti v příštích měsících a letech. Přijímám připomínku o důležitosti stability: nejenže tam musí být, ale potřebujeme ji tam udržet. V regionu panuje znepokojení, je vnímán náš postup vpřed a příležitostně mívám pocit, že jsme se tak trochu zasekli v tom, co bychom potřebovali udělat následně. V tom musíme pokročit.

To platí, jak vyjádřila řada vážených poslanců, zejména v Kosovu, kde jsem se setkala s vládou. Vedla jsem rozhovory s vládou a zejména s předsedou vlády a zabývali jsme se tím, co s nimi budeme v budoucnu dělat. Pak je tu Srbsko, které velmi tvrdě prosazuje, aby se stalo součástí Evropské unie. Když jsem se setkala s prezidentem Tadičem a členy vlády, bylo také velmi jasné, že je to něco, co vidí jako svoji budoucnost, a také chápou otázky, které nás na této cestě znepokojují.

Pokud jde o rozpravu o Kubě, účastnila bych se jí. Jde prostě o to, že zde je rozpor. Je zde zasedání Rady předsedů za účelem projednání Evropské služby pro vnější činnost a já nemůžu být na dvou místech najednou. Tak rozhodl Evropský parlament, pokud jde o načasování. Já musím poslechnout a být na jednání přítomna. Myslím si však, že Kuba je důležitou otázkou, a nepochybuji o tom, že se k tomuto tématu vrátíme.

Pokud jde o samostatné oddělení pro budování míru, moje odpověď je, že by mělo být ve všem, co děláme, a mě vždy zneklidňuje vyčleňování něčeho, jako kdyby to bylo nějak oddělené od veškeré naší práce. Pokud se podíváte na to, jak bude fungovat Evropská služba pro vnější činnost, je to jakoby zastřešující organizace, která jasně přijímá povinnosti podle Smlouvy, ale která je také vaším služebníkem a služebníkem Komise.

Takže když se bude Komise snažit jednat v záležitostech obchodu, změny klimatu, energetické bezpečnosti na celém světě, Evropská služba pro vnější činnost může být jejím nástrojem a zároveň může přímo spojovat práci Komise s tím, co se děje v dané oblasti. Dovolím si tvrdit, že v tom všem jde o bezpečnější, stabilnější svět. Takže pro mě je to všechno o tom, jak zabudujeme myšlenku, že tam jsme, abychom podpořili úsilí s cílem zajistit nastolení a udržení míru.

K operaci Atalanta: Myslím, že učiněné poznámky jsou velmi pozitivní. Je to velmi důležitá mise, ale je to mise, která musí být napojen na všechno ostatní, co v tomto regionu děláme. Přijímám také poznámku, že musíme přemýšlet o rybolovu a strategii pro něj. To je vcelku samozřejmé..

K pracovním skupinám: myslím, že je velmi dobrý nápad, aby je Parlament měl. Myslím, že vysocí úředníci jsou s nimi v dané chvíli dobře propojeni a v tom je zapotřebí pokračovat.

K operačnímu velitelství: tady nejde o to, že jsem se změnila svůj postoj. V lednu jsem řekla, že jsem i nadále přesvědčena. Teď se touto otázkou zabýváme, protože jsem již ve funkci trochu déle a jsem více angažována v naší práci, pokud jde o naše mise v zahraničí, ať už v Kosovu, v Bosně, nebo v diskuzích o tom, co děláme v rámci operace Atalanta, nebo dokonce tom, co právě děláme na Haiti a tak dále.

Ve svém projevu jsem řekla, že se musíme zabývat tím, co je nezbytné, a pak se rozhodnout, jak toho nejlépe dosáhnout. Existují různé názory, ale jsem přesvědčena, že ty názory se sblíží kolem společného tématu, a právě to bychom měli dělat. Takže jde o to být tak, nebo onak přesvědčen, jak to uskutečníme.

K lidským právům: chci to popsat jako stříbrnou nit. Projekce našich hodnot a lidských práv je nezbytná pro všechno, co v Evropské unii a v širším světě děláme. Jde o to, jak zajistíme, že je to vlákno, které se vine přes veškerou naši činnost jako podpora práci, kterou vykonáváme po celém světě při prosazování hodnot Evropské unie. Chci se velmi pozorně zabývat tím, jak to uděláme, aby to nebylo něco, co se stane jen jakýmsi přídavkem k dialogu. Stane se nedílnou součástí všeho, co děláme.

Souhlasím také se silným transatlantickým vztahem se Spojenými státy. Jsou naším silným partnerem v celé řadě věcí, zejména pokud jde o řešení krizí, a je velmi důležité, abychom na tom dál stavěli. Také se velmi snažím navázat na práci, kterou s USA vykonáváme například v oblasti rozvoje, zejména v Africe, kde je potenciál – jak se alespoň domnívám – udělat mnohem více, zcela jistě s ohledem na mé zkušenosti s programem pomoci na podporu obchodu ve funkci komisařky pro obchod.

Musíme také myslet na další velká partnerství. Hovořila jsem s brazilským ministrem zahraničních věcí o potenciálu opětovné spolupráce v oblasti rozvoje tam, kde nám úspory z rozsahu a schopnost spolupracovat umožní mnohem efektivněji uvolnit prostředky do některých části světa, které je skutečně potřebují.

Souhlasím také s kybernetickými hrozbami. Jedná se o velmi důležitou otázku. Nyní je tady. Je to záležitost, kterou se budeme muset neustále zabývat, protože hrozby se nevyhnutelně neustále mění.

Ještě něco k Evropské službě pro vnější činnost. Geografické rozpětí Evropské unie musí být v Evropské službě pro vnější činnost zastoupeno. S tím plně souhlasím, ale než toho dosáhnu, zabere mi to nějakou dobu. Jednou z věcí, které jsem oznámila všem ministrům zahraničních věcí a kterou říkám i Parlamentu, je: odolejte prosím pokušení domnívat se, že proto, že první čtyři nebo pět funkcí, které obsadím, nebude z členského státu, které byste znali nejlépe, neznamená to, že další jmenování neučiním právě z těch členských států. Službu prostě musíme budovat krok za krokem. Nezapomínejte, jak vážení poslanci vědí, že v tuto chvíli vůbec neexistuje. Pro Evropskou službu pro vnější činnost nemám ani tým, ani pracovníky, protože dokud nebude dokončen jeho právní základ, nemáme nic. Jednoduše máme jen to, co jsme měli předtím, a snažíme se to nějakým ucelenějším způsobem složit dohromady.

Jmenovat budu na základě zásluh a ničeho jiného. Nejsou zde žádní oblíbenci. Je to podle zásluh. Chci ty nejbystřejší a nejlepší a to je vše, co jsem řekla členským státům i orgánům. Chci, aby delegace v daných oblastech působily jako záštita, která bude schopna podporovat práci Evropské unie ve všech jejích různých prvcích, jak je představována třetím zemím, jak se třetími zeměmi spolupracuje.

Je podstatné, aby to služba dělala. Jinak totiž skončíme znovu roztříštění. Otázkou je, jak to provést, a to je důvod, proč v současné době vedeme dialog s Radou a Komisí. Kdyby to bylo velmi jednoduché, byly bychom už hotovi. Musíme pouze zajistit, abychom to dělali správně a efektivně. V příštích několika týdnech to dopilujeme.

Pokud jde o zdroje, budu se zasazovat o flexibilitu. Budu obhajovat to, že pokud máte v určité zemi krizi nebo pokud si uvědomíte, že musíte být schopni přesouvat zdroje, měli bychom to řešit, ale řešit to v rámci parlamentní kontroly. A opět musíme přemýšlet o tom, jak to udělat tak, aby to fungovalo, a to nejen teď, ale i v budoucnosti.

Absolutně se musíme vyhnout duplicitě; jinak nezískáme nic než další byrokracii, což není to, co chceme udělat. Musíme zajistit, že se bude jednat o soudržnou službu, která bude dobře fungovat a bude pracovat jako jednotka v rámci Evropské unie, která bude podporovat jiné orgány a bude jimi podporována. A jak už jsem řekla, nesmíme zapomínat, že dosud neexistuje. Doufejme, že tuto práci zvládneme v několika příštích týdnech. Vzhledem k tomu, že mě Parlamentem podporuje, jsem si jistá, že tomu tak bude, takže jej můžeme uvést do chodu. Můžeme položit základní kameny, ale bude trvat nějakou dobu, než jej dostavíme, a to je natolik důležité, že doufám, že tomu všichni vážení poslanci rozumějí.

Pár bodů na závěr. K summitům: máme spoustu různých summitů. Otázka, kterou bychom měli mít vždy na paměti, je jejich hodnota a význam. Nemohu jezdit na všechny. Je jich jednoduše příliš mnoho. Zúčastním se některých z nich. Byli jsme dobře zastoupeni na summitu v Maroku, protože tam byli oba předsedové. Jsem upřímně přesvědčená, že v případě, že jsou přítomni předsedové Rady a Komise, musíme začít tvrdit, že EU má na summitu silné zastoupení. Není vždy nezbytné, abych tam byla i já, a oni by s tím souhlasili.

Závěrem, vážení poslanci hovořili o vztazích se zeměmi, jako je Japonsko, se zeměmi pro nás důležitými ve strategickém partnerství, jako je Rusko, o významu a hodnotě Blízkého východu, po kterém budu od neděle cestovat, a o významu a hodnotě Kvartetu, protože budu cestovat po Blízkém východě. Myslím, že navštívím pět zemí, a pak skončím v Moskvě na setkání Kvartetu, kde budeme diskutovat a debatovat, o tom, co budeme dělat dál.

Nakonec, vážení poslanci, děkuji vám, že jste si všimli, že stojím na straně Rady a že zde není žádná Komise. Budu měnit strany. Dokud zde nebude nějaké křeslo uprostřed, budu se pohybovat mezi. Bude na vaší zodpovědnosti nezapomenout, na které straně bych měla být, když sem vstoupím.

A na závěr mohu ještě jednou velice poděkovat panu Albertinimu a panu Danjeanovi za skvělé zprávy, které mi poskytly příležitost zde dnes přednést své názory.

(Potlesk)

  Gabriele Albertini, zpravodaj. – (IT) Děkuji svým kolegům poslancům, jichž zde tolik promluvilo, a to zejména těm, kteří schválili klíčové části zprávy, pochválili a podpořili její obsah, ale i těm, kteří vyjádřili kritiku a kteří tak učinili především v touze překonat bohužel tragické případy, kdy byla použita síla, a snít o světě plném míru. Velký řecký filozof Platón řekl, že konec války spatří pouze mrtví. Nicméně i přes naše odmítnutí podřídit se této filozofii a naše pokusy zabránit tomu, aby se to dělo, nás realita nutí k použití síly i na mírových misích.

Blahopřeji vysoké představitelce / místopředsedkyni paní Ashtonové, a děkuji jí, že se zmínila o mé zprávě: především se mi líbil jeden aspekt jejího přístupu, a to jeho dvojí povaha, způsob, kterým se snaží najít součinnost mezi úkoly Rady a Komise. Její výslovné fyzické umístění, které bude střídavě zde v Radě a v Komisi, dokládá její touhu zastávat dvě úlohy.

Jako Parlament jsem přesvědčen, že tento synergický závazek musíme podporovat a propagovat. Evropská komise sleduje politiku rozvoje, sousedství a stability a podpory lidských práv a demokracie; Rada se zavazuje k mírovým misím a misím, jež mají za cíl zavádění právního státu. Tento soubor témat musí najít svůj konečný výraz v evropské zahraniční diplomatické službě, která musí být efektivní, účinná a vybavená potřebnými schopnostmi a zdroji, aby mohla plnit svou úlohu tak, jak by měla, a na dosažení tohoto cíle budeme tvrdě pracovat.

Děkuji také vysoké představitelce – a o této otázce budeme dále diskutovat 23. dubna – za souhlas s účastí na slyšení Výboru pro zahraniční věci na téma vnější služby, o které budeme mít možnost diskutovat do větší hloubky. Dnešek je počátkem naší spolupráce, určitě ne jejím koncem.

  Arnaud Danjean, zpravodaj. – (FR) Pane  předsedající, paní baronko Ashtonová, dámy a pánové, děkuji vám za všechny projevy, které opět pomohly obohatit rozpravu, obohatit tuto zprávu.

Chtěl bych ujistit ty, kteří vyjádřili své pochybnosti, a občas i svá podezření, že by tato zpráva mohla otevřít dveře k většímu soutěžení, zejména s NATO, a dokonce i k izolaci. Tak tomu v žádném případě není, tomu já absolutně nevěřím a rád bych dodal, že nic takového není uvedeno ani ve Smlouvě, právě naopak. Můžete věřit francouzskému poslanci Evropského parlamentu, který neúnavně bojoval, aby byla jeho země znovu začleněna do integrované struktury NATO.

Když mluvíme o strategické autonomii, jakou myšlenku tu rozvíjíme, jakou politiku již 10 let vyvíjíme? Odpovědí je schopnost Evropské unie zasáhnout prostřednictvím civilních a vojenských misí v oblastech, kde jiné organizace, včetně NATO, nemohou. NATO nemohlo zasáhnout a ukončit konflikt v Gruzii, neboť tam není přítomno OSN či OBSE. V oblasti Afrického rohu nezasáhlo NATO dříve, než jsme to dělali my, abychom zastavili události ohrožující naše bezpečnostní zájmy.

Strategická autonomie rovněž znamená schopnost zasáhnout celou řadu nástrojů, které vlastníme jen my: civilními a vojenskými nástroji, právními nástroji, finančními nástroji, rozvojovými nástroji. Evropská unie má pro rozvoj tohoto globálního přístupu v krizových oblastech ty nejlepší předpoklady.

Naše strategická autonomie rovněž odkazuje na naši schopnost v případě potřeby nezasahovat, a to buď v jednostranných vojenských operacích, nebo – a to bylo zdůrazněno v projevech několika rakouských poslanců – protože mezi sebou máme neutrální země a protože respektujeme jejich status.

To je to, co se rozumí pod pojmem evropské obrany a bezpečnosti. To je to, co se skrývá pod pojmem strategická autonomie, kterou prostřednictvím této politiky rozvíjíme. Na původ této evropské bezpečnostní a obranné politiky nikdy nezapomínejte. Vznikla z tragického, krvavého selhání: na Balkáně v devadesátých letech minulého století, kdy se Evropská unie nedokázala vyrovnat s velkou bezpečnostní výzvou na vlastním kontinentu. Na to nezapomínejme. Naši evropští občané nezapomněli a neodpustili by nám, pokud bychom opustili ambice usilovat o to, aby Evropa hrála roli na mezinárodní scéně.

(Potlesk)

  Předsedající. – Tímto končí doba vyhrazená pro tento bod programu. Rozprava je ukončena. Na ukončení rozpravy jsem obdržel šest návrhů usnesení⁽¹⁾,, které byly předloženy v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu.

Hlasování se uskuteční dnes.

  Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Chtěla bych především poblahopřát panu Albertinimu k vypracování této zprávy. Jsem ráda, že pozměňovací návrhy, které jsem navrhla, byly přijaty. Minulý týden oznámila Evropská komise poskytnutí finančních prostředků pro 43 velkých projektů v oblasti energetiky, včetně čtyř s účastí Rumunska. V budoucnu musí Komise náležitě docenit význam panevropského ropovodu Constanţa-Terst, jakož i rozvoje vztahů se zeměmi Východního partnerství. Musí být rovněž zvýšeno úsilí při realizaci projektů v rámci černomořské synergie s cílem zajistit účinnější spolupráci v této oblasti. Moldavská republika může jak ve Východním partnerství, tak v černomořské synergii sehrát důležitou roli. Evropská unie musí na vztahy s touto zemí zaměřit zvláštní pozornost a podporovat ji na její cestě k přistoupení k EU. EU se musí výrazněji zapojit při urovnávání nevyřešených konfliktů v oblasti Černého moře, včetně konfliktu v Podněstří. Prioritou zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie musí být rozvoj transatlantického partnerství. Vztahy se Spojenými státy jsou mimořádně důležité a pomáhají upevnit globální bezpečnost a stabilitu. Umístění části amerického protiraketového systému na území Rumunska je důkazem důvěry vkládané v mou zemi.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Je politováníhodné, že proces mnohostranného odzbrojení byl přerušen a že se už několik let nenašla žádné politická vůle v něm pokračovat. Z tohoto důvodu má nadcházející hodnotící konference svolaná na rok 2010 mezi stranami Smlouvy o nešíření jaderných zbraní mimořádný význam.

Jak se uvádí v návrh usnesení, jejž jsme podepsali, jsme hluboce znepokojeni nebezpečím, které představuje nový závod v jaderném zbrojení. Okamžité zastavení vývoje, výroby a skladování jaderných zbraní je tudíž nezbytné.

Je nutné, aby USA ukončily vývoj nových generací taktických jaderných zbraní a přesunuly se zcela opačným směrem a podepsaly a ratifikovaly Smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zkoušek.

Usilujeme rovněž o mírové řešení sporu o íránském jaderném programu a vyzýváme k zahájení jednání, přičemž znovu opakujeme náš odpor k jakékoli vojenské akci nebo hrozbě použitím síly. Stejně tak varujeme, že jakákoli vojenské akce by mohla vést k ještě hlubší krizi v tomto regionu.

  Edit Herczog (S&D), písemně. – (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, v dubnu-květnu 2010 se bude konat konference o přezkumu Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Je důležité, aby členské státy Evropské unie na tomto setkání předložily jednotné stanovisko a aby znovu potvrdily všechny tři pilíře smlouvy: nešíření jaderných zbraní, odzbrojení a spolupráci v oblasti civilního využití jaderné energie. Členské státy musí vyjádřit svůj závazek ukončit obchod s jadernými zbraněmi, postupně snížit stávající zásoby jaderných zbraní a přísně sledovat výrobu materiálů potřebných k výrobě jaderných zbraní a držení materiálu potřebného k jejich výrobě. Členské státy musí převzít vedoucí úlohu při uplatňování usnesení 1887 Rady bezpečnosti OSN, která byla přijata na podzim roku 2009 (24. září). Členské státy musí ve smyslu tohoto usnesení klást velký důraz na vypracování komplexní mezinárodní dohody upravující odstranění jaderných zbraní pod přísným mezinárodním dohledem. Kromě toho musí ve výše uvedených oblastech usilovat o zavedení dvou konkrétních opatření s cílem jít zbytku světa příkladem. Členské státy EU musí podporovat komplexní Smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zkoušek a obnovení dohody START mezi Spojenými státy a Ruskem. EU musí považovat snahy týkající se jaderných paliv za svoji prioritní oblast a musí se zaměřit na harmonizaci, zpřísnění a zavedení transparentních pravidel jejich skladování, dopravy a obchodu s nimi.

  Filip Kaczmarek (PPE), písemně. – (PL) Dámy a pánové, musím říci, že mám podezření, že výroční zpráva o společné zahraniční a bezpečnostní politice za rok 2008 nevzbudí takové emoce jako naše rozprava na toto téma v příštím roce. Doufám totiž, že za rok již budeme vědět, jak Evropská služba pro vnější činnost vlastně vypadá, a tato nová služba na oplátku bude mít obrovský vliv na vývoj evropské zahraniční politiky.

Evropská unie má ambice být světovým hráčem. To je správné, ale nebude snadné tyto ambice naplnit. Máme před sebou ještě hodně tvrdé práce. Evropské orgány musí dojít ke shodě v otázce ESVČ. To nebude snadné, ale bez toho nebudeme schopni zahraniční politiku zlepšit. Měli bychom se vrátit zpět k základním hodnotám Evropské unie a použít je jako základ, na kterém naši zahraniční politiku vystavíme.

Musíme vždy myslet na solidaritu, rovnost, jednotné normy a lidská a občanská práva. Musíme myslet na udržení vnitřní rovnováhy a na to, že bychom měli hájit ty zájmy všech členských států EU, které se vzájemně nevylučují. Klíčovou záležitostí je zcela jistě potřeba zlepšit koordinaci mezi orgány Společenství a členskými státy. Jednotlivé národní zájmy by neměly být v rozporu s naší soudržností a naším společenstvím. Paradoxně, dokonce i ty země, které chtějí být vnímány jako hnací síla evropské integrace, často jednají proti společným zájmům Unie. Pojďme to změnit.

  Kristiina Ojuland (ALDE), písemně. – (ET) Pane předsedající, někteří předchozí řečníci poukázali na problémy týkající se složení Evropské služby pro vnější činnost, která začala pracovat po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Považuji za nesmírně důležité dodržovat při vytváření ESVČ zásadu geografické rovnosti a stejně jako u jiných institucí Evropské unie realizovat pozitivní diskriminaci ve vztahu k zástupcům z nových členských států, jež se odráží v přechodném období a umožňuje urychlit vývoj jejich kariéry. Zástupcům z nových členských států chybí nezbytná desítky let trvající praxe v orgánech Evropské unie, která je nezbytným předpokladem pro zaplňování nejvyšších úřadů. Bylo by nespravedlivé, pokud by všechny nejvýznamnější pozice byly obsazeny úředníky ze starých členských států a pokud by úředníci z nových členských států museli stát po mnoho let na okraji. To by samozřejmě bylo plýtvání zdroji, protože například zástupci z Malty by mohli mít mnohem více know-how ve vztahu k zemím severní Afriky, zástupci Kypru, pokud jde o Blízký východ, Bulharska, pokud jde o Turecko, Polska, pokud jde o Bělorusko a Ukrajinu, pobaltských států, pokud jde o Rusko, a tak dále. Doufám, že Evropská unie neučiní chybu v tom, aby tvář ESVČ tvořily pouze staré členské státy, a doufám, že místo toho nalezne optimální řešení, které uspokojí všechny členské státy.

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Situace ve světě vytváří pro zahraniční politiku EU nové výzvy a vyžaduje širší pochopení bezpečnostních problémů. Vznikly nové mocnosti a stále aktivněji se zapojují do globální politiky v různých oblastech. Je tudíž zapotřebí dialogu na světové úrovni a vytvoření nových zásad pro spolupráci a rozdělení úloh. Musíme doplnit obrovskou roli, kterou ve světové bezpečnosti hrají NATO a USA, a to zřízením speciálních mobilních jednotek, které budou součástí EU a budou schopny řešit všechny druhy přírodních pohrom a katastrof. Unie bude vnímána nejen jako instituce, která bojuje za demokracii a lidská práva, ale také jako instituce, která přijde lidem na pomoc v době nesnází. Nebezpečí dalších hrozeb jednoznačně roste, a tak se energetická a potravinová bezpečnost stávají postupně důležitými. Myslím, že je nutné vyvinout novou koncepci, pokud jde o fungování vnější služby EU, v níž budou definovány oblasti činnosti Společenství a zásady zřízení služby a také zásady pro rozdělení úloh a spolupráci s diplomatickými službami členských států, aby bylo jasné, jakou úlohu zde jednotlivé orgány EU zastávají. Pokud nebude rozdělení rolí a pravomocí určeno hned na začátku, může to být příčinou nedorozumění mezi různými orgány a vůdci v Evropské unii, stejně jako mezi EU a členskými státy. První zkušenosti s funkcí vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a obecné očekávání, že by měla být aktivní a přítomná na různých místech, vyžadují, abychom zvážili jmenování zástupců nebo v oblastech její práce ve větší míře angažovali ostatní komisaře, když už jich máme tolik.

  Traian Ungureanu (PPE), písemně. – (RO) Vítám zprávu poslance Albertiniho nastiňující hlavní aspekty společné zahraniční a bezpečnostní politiky, a to zejména body týkající se rozvoje Východního partnerství a evropské politiky v oblasti Černého moře. Východní partnerství a parlamentní shromáždění EURONEST poskytují vhodný rámec pro přiblížení východních sousedů EU evropským standardům i pro ujasnění vyhlídek některých států, jako je například Moldavská republika, na vstup do EU. Chtěl bych zejména zdůraznit důležitost rychlé, konkrétní pomoci, která by měla být poskytnuta proevropské vládě Moldavské republiky. V tomto ohledu je třeba urychlit dvě evropská opatření: postup přidělování makrofinanční pomoci Evropské unie a zrušení vízové povinnosti pro cesty občanů Moldavské republiky do EU. V oblasti Černého moře je nezbytné pokračovat v naplňování evropského cíle zaručit energetickou bezpečnost EU. Podporuji odstavec 21 zprávy, který vyzývá EU, aby v plném rozsahu a co nejrychleji realizovala projekt Nabucco. Další problém nadnesený při této rozpravě, který je stejně důležitý, je odpovídající posouzení vývoje amerického projektu protiraketové obrany a jeho významu pro evropskou bezpečnost. Účast Rumunska v tomto projektu ukazuje, že se Rumunsko stalo jasným evropským dodavatelem bezpečnosti a je plně schopno dostát svým bezpečnostním závazkům vůči spojencům.

  Janusz Zemke Władysław (S&D) , písemně. – (PL) Rád bych učinil několik poznámek na téma evropské bezpečnostní strategie a společné bezpečnostní a obranné politiky.

V návrhu usnesení Evropského parlamentu byly správně definovány hlavní hrozby a výzvy, kterým Evropa čelí. Problém je, že nejsme schopni na ně dostatečně reagovat, alespoň ne vždy dostatečně rychle. Existují tři hlavní slabiny, a kdybychom je dokázali překonat, radikálně bychom zvýšili účinnost společné bezpečnostní a obranné politiky. První slabinou je nedostatek odhodlání všech členských států EU mít společnou politiku, a nikoli jen slovní prohlášení o její nezbytnosti. Zadruhé – slabá koordinace práce mnoha evropských institucí. Na úrovni Evropské unie ještě stále neexistuje žádné centrum pro reakce na kritické situace. Zatřetí a konečně, vojenský a civilní potenciál, který je opravdu k dispozici Evropské unii, a nejen k dispozici jednotlivým členským státům, je příliš malý.

Problémy například s leteckou dopravou jsou nyní příslovečné, a to má pro rychlou reakci v krizových situacích zásadní význam Společnou bezpečnostní a obrannou politiku by zefektivnil pouze pokrok v těchto třech oblastech. .

(Zasedání bylo při čekání na hlasování na několik okamžiků přerušeno)

PŘEDSEDAJÍCÍ: McMILLAN-SCOTT
Místopředseda