Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2010/2592(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

RC-B7-0169/2010

Rozpravy :

PV 10/03/2010 - 12
CRE 10/03/2010 - 12

Hlasování :

PV 11/03/2010 - 8.1
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0063

Doslovný záznam ze zasedání
Středa, 10. března 2010 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

12. Kuba (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 

  Předsedající. – Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise o Kubě.

 
  
MPphoto
 

  Diego López Garrido, úřadující předseda Rady.(ES) Paní předsedající, smrt Orlanda Zapaty je velmi negativní událostí, ke které nemělo nikdy dojít, a nechceme, aby k ní na Kubě nebo kdekoliv jinde opět došlo.

Evropská unie a její instituce se musí zavázat k tomu, že odsoudí události, které znamenají porušování lidských práv, a pokusí se zajistit, aby k ničemu takovému již nedošlo. To musí být závazek Evropské unie.

Lidská práva jsou základním symbolem identity Evropské unie, neboť věříme v hodnoty svobody, tolerance a pluralismu. To je tedy náš charakter, náš skutečný charakter. Pokud dojde k porušování těchto všeobecných práv, Evropská unie to veřejně odsuzuje, a učinilijsme tak i v případě Kuby. Učinili jsme tak, když jsme vyjádřili svůj pesimismus a obavy z nedostatečného pokroku v oblasti lidských práv na Kubě a učinili jsme tak, když jsme požadovali propuštění vězňů svědomí z kubánských věznic. Na Kubě je v současné době okolo 200 vězňů svědomí, z nichž někteří jsou ve velmi složité situaci, pokud jde o jejich zdraví. Jedním z nich je Guillermo Fariñas, který je ve velmi vážném stavu a také drží hladovku.

Učinili jsme tak, když jsme řekli, že ochránci lidských práv na Kubě potřebují ochranu a učinili jsme tak, když jsme řekli, že kubánská vláda, do jejíž pravomoci spadalo několik vězňů, by měla být povolána k zodpovědnosti za smrt Orlanda Zapaty.

Politika Evropské unie týkající se Kuby však dále pokračuje. Je založena na určitých prvcích a já bych chtěl na některé z nich upozornit.

Za prvé to je politický dialog. Politický dialog s kubánskými orgány, s úřady a celou občanskou společností, který se zároveň přirozeně rozšířuje i o lidská práva. Za druhé tu je rozvojová spolupráce s Kubou, což znamená solidaritu s kubánskými občany, nic víc, nic míň. To rovněž zahrnuje podporu pokroku v oblasti kultury a demokratických postupů na Kubě.

To jsou základní prvky politiky, která je v podstatě zaměřena na jediný cíl: kubánské občany, jejich dobré životní podmínky, jejich pokrok a dodržování jejich lidských práv.

 
  
MPphoto
 

  Andris Piebalgs, člen Komise. – Paní předsedající, Komise vyjadřuje hluboké politování nad úmrtím pana Orlanda Zapaty a jeho okolnostmi. Zároveň bych chtěl vyjádřit svou obavu o další politické vězně na Kubě. My všichni, kteří se nacházíme v této místnosti, sdílíme v souvislosti s úmrtím pana Zapaty stejný pocit hněvu a frustrace a měli bychom učinit vše pro to, abychom zajistili, že se taková událost nebude na Kubě ani v jiné zemi opakovat.

Evropská unie spočívá na hodnotách demokracie, lidských práv a základních svobod, které se snažíme chránit a prosazovat – sami jsme donedávna trpěli porušováním základních lidských práv na svém kontinentu. Lidská práva jsou univerzální a nemají žádné hranice. Tato zásada je nedílnou součástí našeho dialogu se všemi partnery v Evropě i mimo ni.

Konstruktivní zapojení, nikoliv politika nátlaku a sankcí, zůstává základem naší politiky vůči Kubě, jak je zdůrazněno ve společném postoji přijatém v roce 1996. To je důvod, který Radu vedl k tomu, že se rozhodla v červnu 2008 zrušit diplomatická opatření z roku 2003, jako prostředek s cílem usnadnit proces politického dialogu a umožnit plné využití nástrojů společného postoje z roku 1996. Je to zároveň i ten důvod, který v několika posledních měsících vedl několik členských států k obnově jejichrozvojové spolupráce s Kubou, což představuje rozmanitou škálu politických stran zastoupených v Evropském parlamentu, a tedy odráží sdílený pohled na významnou roli, kterou bude hrát rozvojová spolupráce s Kubou.

V takových chvílích by nečinnost na Kubě byla pro důvěryhodnost Evropské unie jako celosvětového aktéra tou nejhorší možnou volbou. V sázce není jen tato důvěryhodnost, ale také i možnost naší přítomnosti na Kubě. Proto pevně věřím, že cestou vpřed je usilovat a prohlubovat probíhající politický dialog a pokračovat ve spolupráci s Kubou jako nástrojem pro zlepšení života kubánských obyvatel.

Spolupráce s Kubou nebyla ze strany Evropské unie nikdy pozastavena, neboť rozvoj není o podpoře vlády – je o podpoře lidí. Naše představa byla vždy taková, že rozvojová spolupráce představuje pro naše vztahy s Kubou významný prvek. Probíhající projekty na Kubě přímo přináší prospěch obyvatelstvu tím, že prostřednictvím podpory pro obnovu a přestavbu po hurikánech, prostřednictvím podpory pro bezpečnost potravin a přizpůsobení se změnám klimatu řeší jejich základní potřeby. Zároveň probíhají projekty na podporu činností nestátních subjektů.

Chtěl bych, aby bylo zcela zřejmé, že ani prostřednictvím vlády, ani veřejných subjektů nejsou odváděny žádné finanční prostředky Evropské komise. Tyto peníze jsou směřovány prostřednictvím agentur Organizace spojených národů a evropských nevládních organizací, které přítomnost Komise a Evropské unie na Kubě vítají.

Je důležité, že se Evropská unie i nadále zaměřuje na základní potřeby kubánských obyvatel a prostřednictvím dostupných tématických či geografických nástrojů zasahuje ve strategických odvětvích. Úkol, kterému musí EU rozhodným způsobem čelit, je nalézt správnou rovnováhu mezi projevováním otevřenosti k dialogu, podporou kubánských obyvatel prostřednictvím rozvoje spolupráce a potvrzením našich zásad.

 
  
MPphoto
 

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, jménem skupiny PPE.(ES) Paní předsedající, když má skupina požádala o zařazení této otázky na pořad jednání, neučinila tak proto, aby zdůraznila – v některých případech nezvratné – chyby politik, které vyhovují nepřátelům svobody. Rovněž tak neučinila proto, aby prostřednictvím tohoto odsouzení docílila politického převratu.

Učinila tak proto, aby mohl Parlament, který je institucí nacházející se v demokratickém srdci Evropské unie, otevřeně odsoudit smrt nevinného člověka a především vyjádřit svou solidaritu s těmi, jež na Kubě bojují, žijí a umírají za svou svobodu a důstojnost, jako Orlando Zapata.

Jak zmínila Evropská komise, společný postoj Rady je stále platný a zasluhuje uznání, protože požaduje okamžité a bezpodmínečné propuštění politických vězňů. Zároveň se jedná o pevný postoj, který vyžaduje dodržování lidských práv a základních svobod, a to proto, aby Kuba zakořenila v našem systému hodnot, a nikoliv v odlišných systémech, jako jsou například systémy Číny a Vietnamu.

Paní předsedající, v této sněmovně stále znějí slova odvážného muže, Oswalda Payi, jenž získal v roce 2002 Sacharovu cenu. Řekl, že prvním vítězstvím zasluhujícím vyhlášit bylo, že ve svém srdci necítí žádnou nenávist. Těm, kteří ho utlačovali a kdo byli jeho bratři, řekl, že k nim necítí nenávist, ale že by neměli vnucovat své úmysly prostřednictvím strachu.

Řekl, že odkaz Andreje Sacharova je odkazem důstojnosti a spolupráce v zájmu mírumilovného soužití mezi národy, a že ty nejdůležitější hlasy jsou často ty, jež nejsou vyslyšeny.

V této sněmovně jsme neměli příležitost vyslyšet hlasy „Žen v bílém“, jimž Parlament rovněž Sacharovu cenu udělil. Hlas Orlanda Zapata nyní již bohužel vyslyšet nemůžeme, brzy však budeme mít příležitost hlasy mnoha dalších Kubánců.

Paní předsedající, s legitimitou, kterou Parlamentu propůjčuje 500 milionů občanů z 27 členských států, které zastupuje, musí Parlament nahlas a zřetelně odpovědět na nezastavitelný křik svobody, jenž slyšíme z milovaného ostrova Kuby.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Luis Yáñez-Barnuevo García, jménem skupiny S&D.(ES) Paní předsedající, pane Lópezi Garrido, pane komisaři, již nikdy nedovolme, aby naše mlčení vedlo k ničení svobody. Již nikdy nedovolme, aby někdo, kdo bojuje za svá práva a práva všech, zemřel v kubánské věznici nebo kdekoliv jinde, aniž bychom se hlasitě a důrazně nedožadovali jeho záchrany.

Pan Orlando Zapata Tomayo, 42letý černý stavitel, jenž pouze požadoval zlepšení podmínek ve věznici, zemřel po 86 dnech hladovky a sedmi letech věznění, protože žádal dodržování lidských práv. Během tohoto sedmiletého období byl svými vězniteli týrán, ponižován a obtěžován a během tohoto období – a na to bychom neměli zapomínat – se ze strany mezinárodního společenství ozývalo jen ticho.

Další vězni a aktivisté v oblasti lidských práv na Kubě drží v současné době hladovku, jako například psycholog a novinář Guillermo Fariñas. Dámy a pánové, usnesení, jež jménem Skupiny progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu zastupuji, toto usnesení, které dnes předkládáme a projednáváme a o němž budeme zítra hlasovat, požaduje, aby byli osvobozeni všichni vězni svědomí na Kubě. Opakuji, že tak činíme ve prospěch přechodu k demokracii a přísného dodržování základních lidských práv.

V tuto chvíli neotevírejme téma, které nás rozděluje: zda by měl být společný postoj zachován, či nikoliv. Pojďme se zaměřit na záchranu životů a na lidská práva. Započněme období klidných úvah a hledejme v něm body shody o budoucí politice Kuby.

Tento dokument má však značnou přidanou hodnotu. Skutečnost, že byl předložen šesti politickými skupinami, vyjadřuje nové období široké shody této sněmovny v otázce lidských práv.

Nedovolme, aby se ještě někdy říkalo, že se evropské demokratické právo podvoluje příkazům – v uvozovkách – yankeeovského imperialismu. Ať se však také již nikdy neříká, že socialisté a demokraté spolupracují s komunistickými diktaturami nebo že jsou jejich spoluviníky. Říkám to zcela jasně, neboť obě tato prohlášení jsou falešná a oběti ničení svobody, ať se nelézají kdekoliv, musí vědět, že jsme v bezpodmínečné ochraně jejich případu jednotní.

Paní předsedající, závěrem bych chtěl poděkovat panu Salafrancovi, jenž tento dokument projednával jménem Skupiny evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), paní Weberové ze Skupiny aliance liberálů a demokratů pro Evropu, panu Romeva i Ruedovi jménem skupiny Zelených / Evropské svobodné aliance, panu Kožušníkovi z Evropské konzervativní a reformní skupiny a dalším kolegům poslancům, kteří se podíleli na tomto obtížném a komplikovaném úkolu, který, jak nicméně doufám, bude mít zítra úspěch.

Závěrem bych rád poděkoval španělskému premiérovi a současnému předsedovi Evropské unie, panu Rodriguezi Zapaterovi, za jeho přízeň a podporu dalšího postupu usnesení, o němž dnes diskutujeme.

 
  
MPphoto
 

  Renate Weber, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, jménem své politické skupiny bych nejprve chtěla vyjádřit soustrast rodině pana Orlanda Zapata Tomaya, jenž za své přesvědčení zaplatil tu nejvyšší cenu.

Jeho aktivita v ochraně lidských práv byla během těchto let inspirací pro mnoho dalších obhájců lidských práv na Kubě i mimo ni.

Toto usnesení, které navrhlo několik politických skupin, vyjadřuje naše hluboké znepokojení nad situací lidských práv na Kubě. Buďme upřímní. Situace se nezlepšila a mnoho nezávislých novinářů, poklidných disidentů a ochránců lidských práv je stále vězněno proto, že chtějí uplatnit své právo na svobodu projevu, pokojná setkání a shromažďování.

Kubánské nezávislé nevládní organizace v této situaci nemohou jednat, neboť nad nimi vláda provádí drakonickou kontrolu.

Ve chvíli, kdy probíhá tato diskuse, drží několik ochránců lidských práv hladovku. To je znepokojivé, protože existují náznaky toho, že se zdraví pana Guillerma Fariñase přinejmenším rychle zhoršuje.

Zatím je to velmi špatné, kubánské úřady neberou v úvahu opakované výzvy ze strany EU, aby bezpodmínečně propustily všechny politické vězně. Proto jsem pevně přesvědčena, že by měl tento Parlament žádat EU, aby i nadále využívala všechny možné mechanismy pro zajištění práce a života těch, kteří usilují o pluralistickou a demokratickou Kubu.

 
  
MPphoto
 

  Raül Romeva i Rueda, jménem skupiny Verts/ALE.(ES) Paní předsedající, rovněž i já bych se rád osobně a jménem své skupiny připojil k vyjádření soustrasti v souvislosti s úmrtím Orlanda Zapaty.

Bez ohledu na to, jaké názory na otázku Kuby může kdo mít, je tato událost sama o sobě politováníhodná a kromě našeho odsouzení si jistě zaslouží něco víc, než jen úvahu a vzpomínku. Tato událost si zaslouží, aby žádost, kterou v tomto usnesení vznášíme a jež směřuje k propuštění všech, kteří jsou zadržováni pro své politické motivy či motivace, na Kubě nebo kdekoliv jinde na světě, byla uceleně formulována.

Domnívám se, že činnost, kterou vyvíjíme, je logická a potřebná, a domnívám se, že je důležité, abychom – a to bych chtěl zdůraznit – se jí věnovali bez ohledu na motivace, které za tím mohou být. To je součástí dohody.

Zároveň musíme žádat, aby v případě Kuby byli tito lidé propuštěni okamžitě a především připomenout citlivou situaci – jak již bylo zmíněno – některých lidí, kteří po vzoru Orlanda Zapaty zahájili hladovku, zejména případ Guillerma Fariñase.

Rád bych však zároveň upozornil na rizika spojená s politickým použitím a využíváním tohoto případu pro další otázky, což, jak zmínil pan Yáñez-Barnuevo, by mohlo být nebezpečné. Domnívám se, že je důležité mít na paměti, že probíhá mnoho procesů, které jsou užitečné a účinné, a my bychom za žádných okolností neměli upadnout do pokušení – a jak se zdá, někteří to chtějí – se vrátit k událostem z minulosti a k již uplynulým dobám; vrátit se k politickému fiasku embarga, neboť známe jeho důsledky.

Pokud se tedy shodneme na tom, že nechceme, aby se opakovaly takové případy, jako je případ Orlanda Zapaty, domnívám se, že je důležité, že víme, jak můžeme společně postupovat a zabránit opakování takových případů, což začíná napomáháním procesu demokratizace a normalizace tohoto ostrova.

 
  
MPphoto
 

  Edvard Kožušník, jménem skupiny ECR. (CS) Osobně mě velmi zasáhla zpráva o smrti Orlanda Zapaty, a rád bych proto vyjádřil za celou skupinu ECR soustrast celé jeho rodině. Já osobně jsem se narodil v roce 1971, kdy v mé zemi vrcholila tzv. komunistická normalizace, což bylo jedno z nejtužších období komunistického teroru, kterým si má země prošla. Zkušenost mé země se zločineckou komunistickou ideologií proto vede k velké solidaritě českých občanů s kubánským lidem, a jsme proto velmi citliví na smutné zprávy, které v posledních dnech z Kuby přišly.

Jestliže kubánský totalitní režim i po čtyřiceti letech od kubánské revoluce stále uplatňuje heslo „Socialismo o muerte“, nezaslouží si sebemenší toleranci. Věřím, že smrt Orlanda Zapaty nebyla zbytečná a vyburcuje kubánský lid k masivnějšímu odporu proti komunistickému režimu. Když v mé zemi v komunistickém kriminálu zemřel Pavel Wonka jako poslední oběť komunistického teroru, zbýval režimu poslední rok a půl jeho existence. Doufám, že Orlando Zapata bude kubánským Pavlem Wonkou, tedy poslední obětí komunistické zvůle. Kuba se snad brzy vymaní z rukojmí revolučních gerontů a stane skutečným ostrovem svobody.

Proto na vás apeluji. Dokud nedojde k zásadnímu a nezvratnému pokroku v propouštění politických vězňů, k pokroku vedoucímu k demokratickému fungování kubánské společnosti a uskutečnění svobodných voleb, ale také k nastartování procesu strukturálních reforem vedoucích nejen ke zvýšení úrovně života všech kubánských občanů, tak nelze uvažovat o otevření diskuse o přehodnocení společného postoje Evropské unie.

 
  
MPphoto
 

  Willy Meyer, jménem skupiny GUE/NGL.(ES) Paní předsedající, má skupina hluboce lituje úmrtí vězně Orlanda Zapaty. Jako v případě každého jiného vězně odpovídal za jeho bezpečnost a za jeho život stát. V tomto případě nese zodpovědnost Kuba, a proto jeho smrti hluboce litujeme.

Nesouhlasíme se způsobem, jakým tato sněmovna manipuluje s otázkou lidských práv. Dnes o této otázce diskutujeme a zítra o ní budeme hlasovat. V případě vojenského převratu v Hondurasu jsme tak ale neučinili. Tato sněmovna může být jediným parlamentem na světě, který neodsoudil, ani nehlasoval proti vojenskému převratu v Hondurasu, při němž došlo k vraždám a mučení.

Proto nesouhlasíme s  filozofií, že to, zda máme či nemáme zaujímat stanovisko, závisí na tom, kde se vše odehrává, jaká lidská práva jsou porušována a jaká je situace.

Před týdnem byl v Kolumbii objeven největší masový hrob Latinské Ameriky. Samy úřady hovoří o 2 500 tělech a jejich počet může zvýšit až na 50 000. Odsuzujeme to? Diskutujete, hlasujeme a odsuzujeme to? Co činíme v případěcivilních obětí v Afghánistánu? Co činíme v případě pronásledování v Západní Sahaře? Ne! Nebudeme se podílet na tomto pokrytectví.

Myslím, že základním problémem je vytvoření rovného vztahu s Kubánskou republikou, abychom se vypořádali se všemi agendami: s politickými programy, s agendami týkajícími se lidských práv, s poměry ve vězeňství, ale na stejné úrovni, protože Evropská unie zaujala společný postoj vůči Kubánské republice, což je výjimkou z pravidla. Evropská unie nezaujala společný postoj vůčižádné jiné zemi na celém světě. Nezaujala jej ani ve vztazích s Čínskou lidovou republikou, která byla zmíněna, ani ve vztazích s Vietnamem. Proč? Proč ho zaujala ve vztazích s Kubou a ve vztazích s Čínskou lidovou republikou nikoliv?

Vyzývám Radu a předsedu Rady, aby zřetelně vznesli následující otázku: bude společný postoj ukončen? To je podle mého názoru jedna z nejviditelnějších překážek pokroku v upřímném dialogu mezi Evropskou unií a Kubánskou republikou a ve společných a sdílených agendách, které jsou v oboustrannémzájmu.

 
  
MPphoto
 

  Andreas Mölzer (NI).(DE) Paní předsedající, úmrtí disidenta Orlanda Zapaty způsobeného hladovkou a zatčení blogera Yoani Sáncheze, který svět informoval o každodenním životě na socialistické Kubě, jasně ukazuje, že musíme pokračovat tak, jak stanovuje naše politika o Kubě z roku 1996 a postupovat vpřed v demokratizaci a lidských právech. Naděje na dosažení pokroku pod vedením Raúla Castra se již dávno rozplynula.

Například situace politických vězňů se ve skutečnosti nezlepšila. Stále nemohou požívat svobod, které měli sami bratři Castrové při svém věznění během Batistovy diktatury. Kuba ve svém tvrdohlavém lpění na plánovaném hospodářství již není schopna splnit nejzákladnější potřeby svého vlastního obyvatelstva. Na Kubě je prosperita a vlastní iniciativa jednoznačně chápána jako kritika režimu. V tomto ohledu to mají i obyvatelé komunistické Číny jednodušší, neboť alespoň mohou díky vlastnímu úsilí zlepšit své vlastní životy.

Uvolnění hospodářského embarga ze strany Spojených států, jde-li o počítačové a softwarové služby, nebude zcela moci splnit očekávání, která si veřejnost na základě slibů prezidenta Obamy vytvořila, ale pravděpodobně umožní opozici, aby se lépe zorganizovala. S rostoucí možností volby bude pro kubánský režim alespoň obtížnější potlačit svobodné vyjádření názoru. Již proto bychom měli evropské iniciativy podporovat, jak nejlépe můžeme, a usilovat o další uvolnění komunistického systému.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ DURANT
Místopředsedkyně

 
  
MPphoto
 

  Jarosław Leszek Wałęsa (PPE).(PL) Tragická smrt kubánského vězně svědomí, Orlanda Zapaty, je dalším důkazem, že režim bratrů Castrových ignoruje výzvy mezinárodního společenství k ukončení porušování lidských práv a že se tiše zbavuje těch, kteří požadují svobodu a demokracii. Tato tragedie, tato tragická smrt dnes získává symbolický význam. Jedná se o zoufalé volání o pomoc a účinná opatření, zejména ze strany mezinárodních politiků a tvůrců politik, kteří při budování vztahů s kubánskými orgány nechtějí hovořit s představiteli opozice a zůstávají hluší k hlasům zástupců občanské společnosti na Kubě.

Co možná nejrychleji musíme přijmout společná opatření  s cílem vyvinout tlak na Castrův režim a požadovat okamžité propuštění těch, kteří byli za své názory odsouzeni k mnoha letům vězení.

V posledních letech se Evropská unie snaží zmírnit svůj postoj, a dokonce zrušila diplomatické sankce vůči Kubě, v naději, že toto gesto přijměje tamní orgány k dodržování demokratických standardů. Tragická smrt Orlanda Zapaty bohužel ukazuje, že tato politika je naivní, neúčinná a zcela určitě by se v ní nemělo pokračovat.

Zítra tuto dnešní diskusi ukončíme hlasováním. Měl by to být jasný signál našeho nesouhlasu s porušováním lidských práv, nelidským zacházením s politickými vězni a nedostatkem úcty k základním občanským svobodám na Kubě. Musíme ukázat svou solidaritu s kubánskými občany. Musíme být hlasem těch, kteří nyní na Kubě svůj hlas nemají.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Emine Bozkurt (S&D).(NL) Paní předsedající, tragický osud Orlanda Zapata Tamayoa vedl k hlubokému rozhořčení na celém světě. Zapata ve své beznadějné situaci cítil, že jeho jedinou možností je zabít se hladovkou. Musel za své protesty proti svému uvěznění a otřesným podmínkám v kubánských věznicích zaplatit svým životem. Ale proč? Jaký zločin vůbec Zapata spáchal, že vedl k tomu, aby byl v této věznici? Nenásilný způsob vyjadřování a šíření jiného než vládního názoru není zločin. To z vás přece nedělá zločince nebo zrádce.

Zapatova smrt není ojedinělým případem. Psycholog a novinář Guillermo Fariñas rovněž zahájil hladovku, protože požaduje propuštění 26 nemocných politických vězňů. Jaký ho čeká osud? Zaplatí i on brzy svým životem za svou kampaň za dodržování lidských práv? Kdy hodlá kubánská vláda změnit svůj postoj? Odhaduje se, že na Kubě je okolo 200 dalších politických vězňů. Zadržování lidí kvůli jejich myšlenkám je zcela v rozporu s Všeobecnou deklarací lidských práv.

Vyzýváme Kubu, aby okamžitě a bezpodmínečně propustila tyto vězně svědomí a ukončila toto hrubé porušování lidských práv. Žádná vláda nemůže kontrolovat a řídit myšlení svých občanů. I když je uvězníte za zdi a zavřete za mříže, jejich myšlenky budou žít i nadále. Každý pokus o vymýcení takových myšlenek a idejí vždy selže. Nemá s tím snad Kuba už roky zkušenost?

Vláda bude prostě muset vstoupit do dialogu s lidmi, kteří mají rozdílné názory. Politický dialog je jediným nástrojem, který umožní posun vpřed. Právě to Kuba dluží svým občanům, protože kubánský lid si zaslouží demokracii a dodržování svých základních svobod. Nesmíme dovolit, aby se Zapatova smrt zapsala do dějin jako bezvýznamná událost; musí se stát znamením konce stávající situace v oblasti lidských práv na Kubě.

Evropská unie musí učinit vše, co je v jejích silách, aby pomohla zlepšit situaci lidských práv na Kubě. To není jen otázka politických vězňů, jako je Zapata; je to zároveň otázka ochránců lidských práv, kteří by měli mít možnost svobodně vykonávat svou činnost. Kubánská vláda se musí o kubánské občany starat. Nemůže jednoduše ze strachu zadržovat lidi, nebo s nimi zacházet jako se zločinci. Připravit občany o jejich svobodu je zločin.

 
  
MPphoto
 

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE).(ES) Paní předsedající, chránit lidská práva znamená odsoudit krutou a nespravedlivou smrt Orlanda Zapaty, jíž bylo možné předejít, a požadovat propuštění těch, kteří jsou stále vězněni. Doufám, že to donutí kubánské úřady k zamyšlení, protože aby se jeho občané mohli těšit ze skutečné demokracie, musí jejich režim dosáhnout pokroku,.

Na Kubě panuje diktatura, protože tam jsou vězni svědomí, panuje tam strach z diskuse, volné výměny myšlenek a plánů a protože je tam strach ze svobody. Mít myšlenky není zločinem; mohou sice dráždit, překvapovat a šokovat, ale vždy se o nich musí diskutovat a musí se projednávat. Není to tak, že by se za ně mělo zavírat do vězení.

Společnost se domnívá a cítí, stejně jako vězni, že je nemožné zakázat lidem myslet a cítit. To znamená, že myšlenky a pocity, které chtějí lidé potlačit, prosáknou do vědomí celé společnosti stejně jako voda. To platí i pro kubánskou společnost a přívrženci revoluce, jež ukončila režim Fulgencia Batisty, by to měli vědět lépe než kdokoliv jiný.

Doufám, že jim toto usnesení pomůže v převratu, který musí provést! O lidských právech však nelze vyjednávat. Parlament získává svou důvěryhodnost, pokud reaguje stejnou silou na všechna porušování lidských práv a pokud reaguje ve všech zemích: v Afghánistánu, v Palestině, v Baskicku – mé malé zemi –, v Hondurasu a v Kolumbii. To by měl být náš závazek. A je to samozřejmě tentýž závazek.

 
  
MPphoto
 

  Tomasz Piotr Poręba (ECR).(PL) Domnívám se, že všichni v této sněmovně budou souhlasit s tím, že zkorumpovaná komunistická diktatura znemožňuje jakoukoliv pozitivní změnu na Kubě. Policejní stát bratrů Castrových hospodářsky tento ostrov ničí, boří občanskou svobodu a zbavuje mnoho Kubánců naděje na život, který stojí za to žít.

Budoucnost Kuby samozřejmě leží v rukou samotných Kubánců, ale Evropská unie zde může hrát aktivní roli. Musíme požadovat propuštění všech politických vězňů. To by mělo v podstatě být první podmínkou pro jakýkoliv druh vyjednávání s Kubou. Musíme podporovat činnost nevládních organizací, podporovat dodržování lidských práv a přístup k nezávislým sdělovacím prostředkům, včetně internetu.

Podpora demokratických změn je oblastí, ve které mohou hrát transatlantické vazby velmi důležitou roli. Proto bychom měli úzce spolupracovat s Washingtonem. Společným úsilím můžeme vytvořit dlouhodobou strategii o Kubě, která nezačne slepým přijetím statu quo, ale dalekosáhlou vizí demokratické a hospodářské obnovy.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL).(PT) Paní předsedající, tato rozprava opět ukazuje, že většina Parlamentu je pokrytecká. Stejná většina, která odmítla odsoudit vojenský převrat v Hondurasu a která ignoruje skutečnost, že vedl k věznění a smrti bezpočtu lidí, je nyní připravena vyjednávat dohody o přidružení s vládou, jež je výsledkem voleb zmanipulovaných těmi, kteří stojí za tímto převratem.

Všichni samozřejmě litujeme smrti kubánského občana, pana Orlanda Zapata Tamaya následkem jeho hladovky v kubánské nemocnici. Musíme však odsoudit okolnosti této diskuse a její nepřijatelný postoj vůči Kubě, bez ohledu na vážné důsledky hospodářského, obchodního a finančního embarga uvaleného na Kubu Spojenými státy, a musíme odsoudit zadržování pěti kubánských občanů v amerických věznicích, kteří pouze chtěli obhajovat vlastní zemi.

Nemůžeme pokračovat v nepřijatelném společném postoji, jenž Evropské unii brání v otevřených a úplných vztazích s kubánskou vládou založených na dvoustranných zájmech. Je čas ukončit společný postoj s cílem začít normalizaci vztahů mezi Evropskou unií a Kubou. To očekáváme od španělského předsednictví.

 
  
MPphoto
 

  Bogusław Sonik (PPE).(PL) Paní předsedající, vzpomínáme si na slavné heslo „socialismus nebo smrt“ Fidela Castra. Dnes můžeme bezpečně říci, že z tohoto hesla zůstává už jen smrt. Důkazem toho jsou okolnosti, jež vedly ke smrti kubánského vězně a vlastence, Orlanda Zapaty. Castrova diktatura je zneuctěním myšlenky demokratického socialismu.

To, co se na Kubě děje, přináší zostuzení všem, kteří se podílejí na politikách pod těmito levicovými prapory. I za Evropskou unii jsem se styděl, když komisař, pan Michel, navštívil Kubu s návrhem na spolupráci v oblasti rozvoje, ale opatrně se vyhnul kontaktu s demokratickou opozicí.

Musíme skoncovat s tímto druhem politiky, s tímto zavíráním očí před realitou země, ve které nikdy neproběhly svobodné volby a kde si vězni svědomí odpykávají mnohaleté tresty vězení ve skandálních podmínkách. Španělské předsednictví dnes navrhuje účinnou, otevřenou politiku vůči Havaně, ale nezbytnou podmínkou této politiky musí být demokratizace kubánského režimu, propuštění politických vězňů, zahájení dialogu se společností, zrušení cenzury a obnova občanských svobod. To by se mělo zřetelně, otevřeně a rozhodně říci vládě na Kubě. Kromě toho je to v jejich zájmu.

Víme, že pro lidi utiskované diktátory existují různé cesty ke svobodě. To je třeba cesta, kterou se vydalo Polsko a Jihoafrická republika – cesta dialogu a porozumění. Existuje však i cesta, kterou se vydalo Rumunsko, když krvavě svrhlo svůj režim. Je v zájmu všech, aby k takovému scénáři nedošlo. Kterou cestou se vydá Havana? Klíč k tomu lze najít na Kubě. Politika Evropské unie by měla aktivně přispívat k tomu, aby dovedla Kubu ke svobodě a demokracii. A to by rovněž mělo být postojem Evropského parlamentu.

 
  
MPphoto
 

  Richard Howitt (S&D). – Paní předsedající, nejprve chci vyjádřit svou hlubokou soustrast nad úmrtím Orlanda Zapata Tamaya a své nejhlubší obavy o další čtyři kubánské vězně a jednoho opozičního aktivistu, kteří, na protest, sami zahájili hladovku.

Evropský parlament by měl zopakovat svou výzvu k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění vězňů svědomí na Kubě – jichž je podle Amnesty International 55 a podle kubánské Komise pro lidská práva 200 – a dnes bychom měli zejména vyjádřit znepokojení nad nedávným zadržením a zbitím Darsi Ferrera, ředitele centra ochrany zdraví a lidských práv v Havaně. Samotná Amnesty International nebyla za posledních 19 let na Kubu pozvána a mělo by jí to být umožněno. Měli bychom požádat kubánskou vládu, aby souhlasila s konkrétními daty navrhované návštěvy Manfreda Nowaka, zvláštního zpravodaje OSN pro otázky mučení, se kterým se chystáme setkat příští týden v Ženevě.

Protože jsem jedním z poslanců této sněmovny, kteří vždy vystupovali proti embargu USA na obchod uvalenému od roku 1962, uvítal jsem skutečnost, že byla pod vedením prezidenta Obamy schválena opatření, která dovolují kubánským Američanům svobodněji cestovat a také posílat domů více peněz. V roce 2008 jsem uvítal hodnocení našeho společného evropského postoje vedoucího k vytvoření politického dialogu mezi Kubou a EU a znovuzahájení rozvojové spolupráce ES a vítám skutečnost, že BBC nedávno obdržela povolení k volnému přístupu na Kubu. Vyjadřuji zklamání nad tím, že Kuba v Radě OSN pro lidská práva nesouhlasila s doporučeními k ratifikaci dvou klíčových úmluv o lidských právech – ICCPR a ICESCR – a s umožněním nezávislé kontroly věznic.

Směrem ke Komisi a předsednictví dnes odpoledne říkám, že byste vy – a všichni, kteří navštíví Kubu – měli zůstat pevní a zajistit, že se setkáme se členy kubánské občanské společnosti. Náměstkyně ministra zahraničí USA, Bisa Williamsová, byla schopna takové neomezené návštěvy v loňském roce uskutečnit a my – kdokoliv z nás, kdo pojede na Kubu – bychom měli trvat na tom, že učiníme totéž.

 
  
MPphoto
 

  Louis Michel (ALDE).(FR) Paní předsedající, pane komisaři, pane ministře, smrt Orlanda Zapata Tamaya je tragickým důkazem zoufalství, k němuž může vést nedostatek či úplná absence svobody.

Jak zmínil pan ministr, toto se nemělo stát. Musíme odsoudit zadržování vězňů svědomí a vyžadovat jejich propuštění. Nemůžeme podpořit zvůli moci, jež zatvrzele odmítá přijmout výkon těch nejzákladnější svobod, ale jsem přesvědčen, že my sami nemůžeme zbavit výhod politického dialogu a šancí na něj, což nyní více než kdy jindy zůstává tím nejhmatatelnějším vyjádřením našich evropských hodnot.

Vztahy mezi Kubou a Evropskou unií jsou již dlouhou dobu složité; často jsou založené na nedostatečném povědomí a porozumění, což vedlo k vážnému napětí a pravidelně narušuje pokusy a vyhlídky na politický dialog. Víme, že se dnes Kuba nachází ve zlomovém bodě své historie. Jsem více než jindy přesvědčen, že by bylo špatné nezachovat výhody a pokusy, nicméně skromné, o dialog udržovaný zvláštními historickými, kulturními a jazykovými vazbami.

Evropská unie je bezpochyby jedinou politickou mocí, jež je schopna Kubánce přesvědčit o tom, že izolace, ve které vězní sami sebe, je sebevražedná a může je pouze dřív nebo později dovést k tragickému osudu. Nemůžeme se této zodpovědnosti vyhýbat, musíme pokračovat v dialogu, aniž bychom vyloučili některou z obtížných otázek, a zároveň aniž bychom – a já se domnívám, že se tak častto děje – používali dvojí metr.

 
  
MPphoto
 

  Marek Henryk Migalski (ECR).(PL) Svoboda na Kubě zvítězí. Bude tam demokracie a volné tržní hospodářství.

Evropská unie nemůže při svržení režimu pomoci a já se domnívám, že nechce, přestože by měla. Měla by ale chtít a být schopna pomoci Kubáncům poté, co se tento systém změní. Zkušenosti zemí, jako je Polsko, Česká republika, Slovensko a Maďarsko, ukazují, že to uskutečnit lze a může to být úspěšné. Můžeme pomoci svými zkušenostmi a poté, co bude svržen Castrům režim, by měla Evropská unie pomoci svými zkušenostmi a svými finančními prostředky, aby se Kuba nikdy nedostala do situace, kterou popsal polský komentátor, Marek Magierowski, ve které budou v budoucnu potomci Orlanda Zapata, jenž byl v této sněmovně často zmiňován, podávat na promenádách a bulvárech Castrovým potomkům rum.

 
  
MPphoto
 

  Jiří Maštálka (GUE/NGL). (CS) Jsem původním povoláním lékař a vím, jak je těžké zachraňovat lidský život. Upřímně lituji každého zmařeného lidského života a sdílím vaši lítost nad úmrtím Orlanda Zapaty. Pečlivě jsem se seznámil se všemi návrhy usnesení politických skupin. Obávám se, že musím zopakovat svoje konstatování z nedávné doby, kdy jsme projednávali zprávy o stavu lidských práv ve středoasijských republikách. Řekl jsem tehdy, že se dopouštíme chyby, když se stavíme do pozice mentorů a nenacházíme žádné dobré slovo a úctu ke specifické, historické a kulturní tradici zemí a ani k pozitivním výsledkům, kterých tyto země dosáhly. Totéž se týká Kuby. Jsem hluboce přesvědčen, že cesta ke zlepšení situace na Kubě vede pouze přes rovnoprávný dialog, ke kterému jsou kubánské úřady připraveny. Touto cestou můžeme pomoci i ke zlepšení sociálně ekonomických práv na Kubě. Nesmíme zapomínat, že Kuba přes svoji těžkou ekonomickou situaci vždy stojí v první řadě zemí, které pomáhají ostatním, např. při katastrofě na Haiti. Platí, že kdo odsuzuje rychle, odsuzuje rád. Touto cestou bychom se rozhodně neměli pouštět.

 
  
MPphoto
 

  Mario Mauro (PPE). (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, skutečně věřím, že mohu prohlásit, že dnešek a zejména zítřejší hlasování bude představovat hodnotnou stranu dějin tohoto Parlamentu. Píšeme ji právě teď, protože pro jednou ponecháváme stranou své vzájemné předsudky způsobené příslušností do rozdílných politických skupin a skláníme se před největším tajemstvím – smrtí člověka – a uznáváme pravdu.

Co v tomto usnesení vlastně napíšeme? Budeme psát věci, které se zdají být jednoduché a samozřejmé, které však jsou skutečně velmi důležité. Napíšeme, že na Kubě není svoboda; napíšeme, že na Kubě není demokracie; napíšeme, že život je život a lidé by se neměli zabíjet. Můžeme to téměř považovat za samozřejmost, ale trvalo nám mnoho let, abychom překonali své vzájemné předsudky a uznali fakt, který neuráží žádnou z politických věr, ale prostě nás vede k uznání základního zrnka pravdy, jež je jediným základem diskuse.

Nesmíme se diskusi s Kubou vyhýbat, namísto toho musíme trvat na tom, že by každá pravá diskuse měla vycházet z pravdy, jinými slovy, její neschopnosti rozpoznat zásadní význam jednotlivce. To, co potřebujeme více než podání ruky a přátelská gesta, jsou vhodná opatření, která docílí toho, že se Castrova vláda vzdá veškeré naděje na dosažení kompromisů, které otázce lidských práv nepřisuzují žádný význam, nebo jí alespoň přisuzují význam druhořadý.

Parlament se zcela oprávněně chopil této příležitosti, na rozdíl od vysoké představitelky, které stejně jako dnes ráno opět připomenu, že Cuba libre není název koktejlu: jedná se o výzvu k boji, kterou nosíme ve svých srdcích, protože chceme demokracii a chceme, aby Kuba byla svobodná.

 
  
MPphoto
 

  María Muñiz De Urquiza (S&D).(ES) Paní předsedající, španělští členové Skupiny progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu hluboce litují smrti Orlanda Zapaty a situace, ve které se nacházejí vězni svědomí, a velmi důrazně vyzývají k jejich propuštění.

Smrt Orlanda Zapaty je politováníhodná, ale měla by být zároveň důvodem k tomu, abychom o lidských právech na Kubě přestali hovořit, a začali v jejich prospěch spolu s kubánskými úřady pracovat, abychom lidská práva na Kubě podpořili. Proto musíme začít přemýšlet o změně společného postoje, který nám brání v jakémkoliv dialogu s kubánskými úřady, jež jsou schopny změnit situaci lidských práv na tomto ostrově.

Společný postoj – který mimochodem není tak společný, protože velká část členských států Evropské unie má s Kubou bilaterální vztahy – je překážkou, která brání jakékoliv možnosti politického dialogu. Pro Evropskou unii je překážkou při uplatňování zásad, které stojí za její vnější činností a mezi něž patří prosazování demokracie a lidských práv ve světě.

Společný postoj je překonaným a zastaralým nástrojem, přijatým v minulém století 15 členskými státy Evropské unie. Nyní máme 27 členských států. Situace ve světě se změnila. Spojené státy s Kubou vedou dialog o takových citlivých otázkách, jako je imigrace. Organizace amerických států uznala Kubu na základě dialogu v souvislosti s dodržováním zásad této organizace.

V tomto novém období pro Evropskou unii potřebujeme bilaterální vyjednaný nástroj, který nám umožní účinně prosazovat to, v čem Evropská unie účinná je, tedy v prosazování demokracie a lidských práv. Blokování dialogu s Kubou je pro Evropskou unii zvláštností, neboť v rámci jejích vnějších vztahů vyjednala a provádí dohody se zeměmi, které nesplňují minimální standardy pro občanská a politická práva a samozřejmě ani minimální standardy z hlediska sociálních práv, jež Kuba splňuje.

Pouze dialog, mechanismy spolupráce a kompromisů prostřednictvím mezinárodní smlouvy umožní Evropské unii něco od Kuby požadovat a ti, kteří dialog odmítají, překážejí v hledání důstojného východiska těm, kteří tvrdí, že se brání.

Naopak zahraniční politika španělské vlády je dobrým příkladem, jak byl za pomoci konstruktivního, zevrubného dialogu propuštěn značný počet vězňů svědomí.

Jak řekl Don Quijote, jestli je někdo trestán za činy, nemusí být trestán za slova. Proto přestaneme mluvit a začneme ve spolupráci s kubánskými úřady pracovat ve prospěch lidských práv na Kubě, což je to, co vězni svědomí potřebují víc než odsouzení ze strany této sněmovny.

 
  
MPphoto
 

  Ramon Tremosa i Balcells (ALDE).(ES) Paní předsedající, dámy a pánové, během nájezdů v období Černého kubánského jara v roce 2003 bylo 75 disidentů uvězněno a obviněné z toho, že jsou špiony Spojených států. Ve stejnou dobu byl Orlando Zapata zatčen za neúctu, narušování veřejného pořádku a neposlušnost.

Manželky těchto 75 disidentů založily skupinu s názvem Ženy v bílém, jíž v roce 2005 Parlament udělil Sacharovu cenu za svobodu myšlení. Chtěl bych mimochodem zdůraznit, že Castrův režim těmto Ženám v bílém neudělil víza, aby sem do Parlamentu nemohly přijet a nemohly převzít cenu.

Kubánská Komise pro lidská práva uznává, že tam mají okolo 200 politických vězňů, z nichž 22 jsou novináři. Kuba je třetí ve smutném světovém žebříčku ve věznění novinářů, a to za Íránem s 52 a Čínou s 24 vězněnými novináři.

Orlando Zapata byl organizací Amnesty International ve 42 letech prohlášen za vězně svědomí. Dne 3. prosince 2009 z důvodu opakovaného bití, kterého se mu dostávalo, a dalšího špatného zacházení zahájil hladovku a zemřel 23. února, 85 dní poté, co hladovku zahájil.

Parlament by měl vyjádřit svou podporu rodině a přátelům pana Zapaty a vyjádřit své hluboké znepokojení nad stavem lidských práv na Kubě. Tato sněmovna by měla vyslat jasný vzkaz Castrovu režimu, zejména v souvislosti se španělským předsednictvím. Španělské předsednictví by mimochodem mělo být více aktivní v ochraně základních práv na Kubě.

Závěrem bych, dámy a pánové, rád využil této příležitosti a vyzval k okamžitému propuštění všech politických vězňů na Kubě.

 
  
MPphoto
 

  Francisco José Millán Mon (PPE).(ES) Paní předsedající, demokracie a ochrana lidských práv mají důležité místo mezi zásadami a cíli Unie týkajících se vnějších činností – odkazuji na článek 21 Smlouvy o Evropské unii. Tento článek se rovněž vztahuje na vztahy s Kubou a kubánskými občany, kteří nám jsou velmi drazí.

Bohužel se zdá, že jednání Rady se v posledních pěti letech zásadně řídí touhou upravit linii přijatou v předchozích letech, zejména v roce 2003, kdy na Kubě došlo k velké vlně útlaku. Rada v roce 2005 pozastavila opatření z roku 2003.

Následně proběhlo několik cesty zahraničních ministrů a komisařů na tento ostrov. V červnu 2008 byla opatření z roku 2003 zrušena a byl zahájen celosvětový politický dialog – jak nám připomněl pan López Garrida – společně s pravidelnými vrcholnými schůzkami. Vedoucí představitel členského státu nedávno navštívil Havanu. Evropské politické špičky, které tento ostrov navštívily, bohužel neměly čas na setkání se zástupci disidentů, kteří se proto cítili opomíjeni.

Po celou tuto dobu útisk na Kubě pokračuje. Nedošlo k žádným změnám ani reformám. Politický dialog byl však zachován. Nyní jsme všichni otřeseni krutou smrtí politického vězně, Orlanda Zapaty.

Jak je dobře známo, dámy a pánové, některé vlády, jako například španělská vláda, se opakovaně vyjádřily, že chtějí zrušit společný postoj. To znamená něco velmi logického: podporu přechodu k demokracii, v podstatě totéž, co vyžadují zásady a cíle článku 21 této smlouvy.

Uzavřu dvěma body. Společný postoj nenarušil dialog. To je zřejmé. Navíc byl nedávno, v červnu 2009, potvrzen 27 ministry. Za druhé, změna společného postoje nemůže být prioritou – byla by to ta poslední kapka! Prioritou nyní je požádat o okamžité, úplné a bezpodmínečné propuštění všech politických vězňů.

Vidím Kubu a Latinskou Ameriku jako západ a symboly, které západ označují, jsou důstojnost lidské bytosti a dodržování lidských práv. Mou závěrečnou myšlenkou je toto: rád bych připomněl Radě, že v jejích vlastních závěrech z června 2009 řekla, že budoucnost politického dialogu s kubánskými úřady závisí na učiněném pokroku, zejména v oblasti lidských práv. Může někdo říci, že dnes tento pokrok probíhá? Může to opravdu někdo říci?

 
  
MPphoto
 

  Antonio Masip Hidalgo (S&D).(ES) „Historie mě osvobodí“ bylo známé prohlášení mladého právníka, jenž pohnul svým lidem. Historie ho osvobozuje za jeho vzpouru proti tyranii a poté proti embargu Spojených států.

Se stejně důrazným rozsudkem však Parlament, který představuje největší oblast svobody a demokracie na světě, odsuzuje diktaturu, jíž trpí občané Kuby, porušování lidských práv na tomto ostrově, týrání politických vězňů a opovrhování státními příslušníky žijícími v exilu. Rozsudek historie je zřejmý.

Prostřednictvím tohoto usnesení se přívrženci všech ideologií staví vedle kubánských občanů v jejich boji. Musíme učinit vše, co je v našich silách, abychom zabránili brutálnímu útlaku, kterým trpí, což zahrnujei zrušení ochromujícího společného postoje.

Vzdávám hold posledním veršům Raúla Rivera, jež napsal ve svém městě,  Havaně, a které říkají: „Na lásku, prázdnotu, zadušení či hořkost nikdo daň neuvalí. Trosky vlasti jsou v bezpečí. Nebojte se, kamarádi. Už jdeme.“

 
  
MPphoto
 

  Fiorello Provera (EFD). (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, zopakuji, že volby a chování kubánského komunistického režimu způsobilo našemu Parlamentu dilema: je možné s tímto režimem nadále diskutovat? Evropský parlament již léta žádá kubánské úřady o demokratické reformy dodržující lidská práva. Předání moci od Fidela Castra jeho bratrovi Raúlovi však nevedlo ani k demokratickým reformám, ani k propuštění politických vězňů.

Smrt Orlanda Zapaty ve vězení po 85denní hladovce svědčí o ideologické a tyranské povaze režimu. Evropská unie po 10 let vynaložila 145 milionů EUR na humanitární opatření pro Kubu: výsledky měly k výtečným hodně daleko. Ve skutečnosti toto financování přispělo k tomu, že se tyranie udržela naživu. Chceme-li být věrohodní, musíme požadovat, aby vztahy s Havanou, včetně rozvojové pomoci, byly vázány na konkrétní a ověřitelná zlepšení v oblasti lidských práv pro všechny kubánské občany, počínaje okamžitým propuštěním politických vězňů a vězňů svědomí.

Neměli bychom dávat ultimatum, ale vyzvat ke změně jednoho z nejvíce tyranských režimu na světě, slabé napodobeniny ideologie, kterou už historie předstihla a která rychle zaniká.

 
  
MPphoto
 

  Michael Gahler (PPE).(DE) Paní předsedající, měli bychom učinit konkrétní nabídku kubánským občanům a zároveň režimu tohoto ostrova: namísto politického status quo budeme financovat přechod k demokratické Kubě. Prvním krokem musí být propuštění všech politických vězňů. Současně by Spojené státy měly ukončit své sankce, které spíše přispěly k upevnění režimu než k jeho překonání. Jako další krok by se u kulatého stolu složeného ze zástupců režimu a hnutí za občanská práva na Kubě měl vypracovat časový plán přechodu k demokracii a demokratickým volbám.

Mimochodem, střední Evropa ukazuje, že stále existuje budoucnost pro bývalé státní strany – i pro tyto strany existuje po pádu starého systému život. My, jako EU a jako členské státy, bychom měli podpořit tento proces podobně, jako jsme podpořili střední Evropu. Tím bychom pomohli kubánským občanům tuto oblast stabilizovat a připravili bychom cestu novému druhu vztahů s USA, jenž by neměl představovat opakování období před Castrem.

 
  
MPphoto
 

  João Ferreira (GUE/NGL).(PT) Paní předsedající, bez ohledu na důvody v pozadí je smrt pana Orlanda Zapata Tomaya politováníhodná; je politováníhodné, že dotáhl své protesty do úplného konce. Nemůžeme však přijmout jakékoliv zesilování nepřijatelné politické a ideologické kampaně proti Kubě a jejím občanům, která využívají tuto smutnou a politováníhodnou událost jako záminku.

Bez ohledu na pohled každého člověka na rozhodnutí kubánského lidu se musí tato rozhodnutí a jejich svrchované právo rozhodovat o vlastním osudu a formě politické organizace vlastního státu respektovat.

Proto jsme odsoudili jednu každou formu zásahu nebo útlaku, včetně trestní blokády, jíž byla Kuba vystavena téměř půl století.

Proto se rovněž domníváme, že logickým postojem Evropské unie a cestou, jíž je třeba se ubírat, je úplné znormalizování vztahů s Kubou prostřednictvím odstranění společného postoje proti Kubě, který představuje nepřijatelné formy diskriminace namířené proti Kubě a jejím občanům.

Především nepřijímáme to nesmírné pokrytectví, které ovlivňuje mnohé v tomto Parlamentu, a důrazně odsuzujeme falešnou politiku Evropské unie.

 
  
MPphoto
 

  Antonio López-Istúriz White (PPE).(ES) Paní předsedající, adresujisvůj projev matce Orlanda Zapaty a těm, kteří spolu s ním trpí v boji za svobodu na Kubě: nejsou sami.

Dnes, prostřednictvím tohoto usnesení – za které bych ze své funkce generálního tajemníka své strany chtěl poděkovat jejím autorům, a zejména všem skupinám, které ho podepsaly – hovoří Parlament proti této izolované a zchátralé diktatuře jedním hlasem. Dnes podepisujeme začátek mezinárodního trestu smrti pro tento režim.

Na základě většiny projevů, které jsem slyšel, jsem přesvědčen, že jsme všichni jednotní v pevném a jasném odsouzení smrti vašeho syna. Mnozí z nás však jdou ještě dále za toto prohlášení: můžete si být jisti, že budeme i nadále ostražití, aby se zajistilo bezpodmínečné propuštění všech politických vězňů na tomto ostrově.

Pokud jde o situaci lidských práv na tomto ostrově, budeme i nadále ostražití. Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) bude samozřejmě bojovat za udržení společného postoje Evropské unie a na základě toho, co jsem slyšel, jsem si jist, že mnoho dalších učiní totéž.

Nevyšleme smíšené signály, ale jasné vodítko k dosažení našeho snu – vidět demokratickou Kubu. Ta nejvyšší oběť, kterou Orlando učinil, přinesla odezvu v podobě dobrého svědomí celého světa. Dovolte nám zajistit, aby se na tiché oběti tisíců Kubánců v blízké budoucnosti vzpomínalo na svobodné Kubě.

 
  
MPphoto
 

  Gesine Meissner (ALDE).(DE) Paní předsedající, je pro nás poměrně snadné hovořit, když k porušování lidských práv a umírání lidí za svou víru dochází jinde. Zmínit tento bod je důležité. Pan Zapata skutečně přišel o život v důsledku hladovky, kterou držel, a existují další vězni, kteří byli k držení hladovky vyzváni.

Proto se musíme zvláště zamyslet nad tím, jak můžeme pokročit na cílené cestě. Někteří zmínili, že bychom neměli s Kubou hovořit, protože je pro nás její režim nepřijatelný. Ostatní – a já se, pane Ferreiro, skutečně nedomnívám, že je tento postoj dobrý – vyjádřili názor, že se zde jedná o pokrytectví a že by kubánští občané měli mít svobodnou možnost vlastních politických rozhodnutí. Domnívám se, že svobodná politická rozhodování končí tam, kde dochází k porušování lidských práv a kde umírají lidé. Za těchto okolností musíme my, jako Evropský parlament, něco učinit.

V této souvislosti je naprosto správné, že je třeba detailně hovořit o konkrétních návrzích, které jsou na pořadu jednání – v neposlední řadě je tu i několik nových návrhů pana Gahlera – a musíme zvážit, co můžeme učinit pro to, abychom zasáhli proti porušování lidských práv, ať se děje kdekoliv, a pomohli lidem na celém světě.

 
  
MPphoto
 

  Franz Obermayr (NI).(DE) Paní předsedající, zatímco zde dnes ve stínu tragické smrti Orlanda Zapaty diskutujeme o našich vztazích s Kubou, musíme uznat, že pohled, který na Kubu máme, pochází z doby, kdy byly naše myšlenky definovány systémem „přítel nebo nepřítel“. Na jedné straně jsme měli ty špatné Kubánce, kteří byli otroky zájmu Sovětského svazu o sledování mezinárodní revoluce, a na druhé straně jsme měli ty dobré Kubánce, kteří tuto zemi zachránili ze spárů pěstitelů cukru, mafie, CIA a amerického imperialismu. Na jedné straně byli ti špatní Kubánci, komunističtí utlačovatelé obyvatel, na druhé ti, kteří poskytovali obyvatelům vzdělávání, zdravotní péči a ukončili jejich hlad. Pokud by dnes měla smrt Orlanda Zapaty dávat smysl – zda smrt může někdy dávat smysl – měli bychom brát toto dědictví v každém případě velmi vážně. Tato smrt nesmí být zbytečná.

Další věc, která se musí stát, je, že se musí EU ubírat jasným směrem, vyhrazeným politickým směrem, a nesmí dovolit, abychom byli těmito státy spoutáni; musíme být zbaveni starého ideologického břemene, v rámci politického dialogu musíme být na stejné úrovni a prosazovat viditelná zlepšení situace v oblasti lidských práv, abychom mohli brzy hovořit o svobodné Kubě a aby obyvatelé tohoto ostrova mohli žít v demokracii.

 
  
MPphoto
 

  Alf Svensson (PPE).(SV) Paní předsedající, obchodní embargo ze strany USA již platí téměř 50 let. Jak upozornilo mnoho různých řečníků, toto embargo přineslo kubánským občanům chudobu a útlak.

Mnoho poslanců bude znát zprávu, kterou v listopadu 2009 vypracovala organizace Human Rights Watch, s názvem „Nový Castro, stejná Kuba“, jež navrhovala zrušit embargo a dát kubánským diktátorům šest měsíců na propuštění politických vězňů. Pokud by tak nebyli schopni učinit, bylo by uvaleno inteligentnější embargo. Jednalo by se o model, který byl nedávno použit a který zahrnuje zmrazení aktiv a zahraničních investic a zavedení zákazu cestování. Významné demokratické státy a samozřejmě EU by to měla podpořit. Bylo by zajímavé vědět, co si o tomto návrhu organizace Human Rights Watch myslí úřadující předseda Rady.

 
  
MPphoto
 

  Anna Záborská (PPE). (SK) Angažovanost proti porušování lidských práv musí být za každých okolností prioritou Evropské unie.

Kubánský politický vězeň Orlando Zapata zemřel, protože držel protestní hladovku. Další kubánský vězeň drží hladovku na protest za 25 vězňů, kteří jsou ve velmi vážném špatném zdravotním stavu a jsou v ohrožení života. Řešením není to, co navrhla španělská vláda, když nabídla hladovějícímu vězni azyl. Divím se španělské vládě, která nyní předsedá Evropské unii, protože její návrh situaci neřeší. Okamžité propuštění politických vězňů je velmi obtížné. A proto chci požádat pana komisaře Piebalgse, aby Evropská unie vstoupila do jednání s kubánskou vládou, aby vláda umožnila mezinárodnímu Červenému kříži kubánské vězně navštívit. Umožnilo by to objektivně posoudit jejich stav a pomohlo by to v dalších jednáních. Bylo to Červenému kříži umožněno i ve věznici v Guantánamu.

 
  
MPphoto
 

  Angelika Werthmann (NI).(DE) Paní předsedající, dámy a pánové, rovněž hájím dodržování lidských práv v Evropě i ostatních částech světa. Smrt pana Zapaty je voláním o pomoc, je to volání člověka, který velmi tragickým způsobem upozorňuje na – alespoň pro něj – zcela nesnesitelnou situaci. Chci, abychom bez ohledu na politickou situaci jako Evropané zaujali jasné stanovisko k dodržování lidských práv zakotvených v Chartě Organizace spojených národů.

 
  
MPphoto
 

  Diego López Garrido, úřadující předseda Rady.(ES) Paní předsedající, domnívám se, že diskuse o situaci vězňů svědomí na Kubě v důsledku úmrtí jednoho z nich, Oralanda Zapaty, kterou jsme dnes vedli, ukazuje, že existuje vysoký stupeň shody mezi poslanci a politickými skupinami. Jsem si jist, že to potvrdí zítřejší hlasování, které se uskuteční na základě usnesení vyplývajících z této diskuse a která jsou v zásadě v souladu s postojem Rady, Komise a všech institucí Evropské unie. To nepochybně posiluje Evropskou unii v tomto zásadním dialogu s Kubou, za účelem urychlení a zlepšení osudu mnoha kubánských občanů.

Myslím, že se shodneme na tom, že musíme otevřeně hovořit všude tam, kde dochází k porušování lidských práv. Myslím, že se jedná o základní zásadu, jak bylo zdůrazněno, a v souvislosti s ní by se vždy mělo měřit stejným metrem.

Evropská unie musí vystoupit ihned do popředí, jakmile dojde k porušení lidských práv, protože to je součástí jejího charakteru. V tomto případě tak činíme v souvislosti s Kubou, tím, že říkáme a vyžadujeme, aby byli propuštěni všichni zbývající vězni svědomí na Kubě a že se tam musí dodržovat lidská práva.

To však není vše: musíme efektivně pracovat a jednat, musíme dosáhnout výsledků, které zlepší zdraví a životní podmínky vězňů svědomí, nebo jim dokonce umožní propuštění.

V některých případech jsme toho dosáhli a v některých případech došlo k pokroku. To je mimo jiné proto, že základním prvkem politiky Evropské unie ve vztahu s Kubou je politický dialog. Tento dialog byl nedávno opět zahájen – a já se domnívám, že se jedná o dobrou věc – a díky tomu, že jsme zrušili sankce, které byly součástí postoje Evropské unie a nedávaly vůbec žádný smysl, a díky tomu, že jsme zahájili tento politický dialog, bylo možné učinit něco, co nebylo možné od roku 2003: hovořit s kubánskými úřady o vězních svědomí.

Samozřejmě, že hodnocení, které zmínili někteří z vás, hodnocení výsledku tohoto dialogu se bude muset provádět pravidelně a letos se bude muset provést hodnocení tohoto postupu. Mnozí z vás – odkazuji například na projevy pana Maura, pana Yáñez-Barnueva či pana Michela – upozornili na význam tohoto dialogu, této spolupráce a morální autority, kterou Evropská unie má, aby s Kubou mohla hovořit a dosáhnout pokroku, který je konečným cílem.

Proto vítáme většinovou shodu této sněmovny, jde-li o situaci lidských práv na Kubě, která, věřím, může být shrnuta do jedné zprávy: přestože jsme i nadále otevřeni dialogu s Kubou, nepřestane Evropská unie požadovat, aby byli propuštěni všichni tamější političtí vězni a byla dodržována občanská a politická práva kubánských občanů.

 
  
MPphoto
 

  Andris Piebalgs, člen Komise. – Paní předsedající, jsem přesvědčen, že tato diskuse opět potvrdila, že tento Parlament je majákem v otázkách lidských práv a demokracie.

Komise rovněž nebude nikdy tolerovat porušování lidských práv a demokracie. To znamená, že tato zásada zůstane základním kamenem naší politiky, nejen pro její sílu, ale také proto, že věříme, že zaujímáte-li silný postoj, měli byste jej projevit.

Jak rovněž víte, základ naší spolupráce s Kubou bude spočívat v pokračování společného postoje z roku 1996. To je základ a je zcela zřejmé, že by mělo v oblasti lidských práv na Kubě dojít k některým základním změnám.

Konstruktivní dialog, který začal v roce 2008, zároveň vysílá pozitivní signály. Neřekl bych, že jsme dosáhli významných průlomů, ale u mnoha záležitostí bylo dosaženo pokroku.

Domnívám se, že to je způsob, jakým musíme pokračovat. Zároveň bychom se i nadále měli stýkat s občanskou společností. Komise bude sledovat závěr Rady, který říká, že případná setkání s demokratickou opozicí budou součástí návštěv na vysoké úrovni a budeme o ně aktivně usilovat.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Obdržela jsem sedm návrhů usnesení předložených v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra.

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  Krzysztof Lisek (PPE), písemně. (PL) Orlando Zapata Tamayo, který byl zatčen v roce 2003 společně se skupinou 75 dalších disidentů během zátahu úřadů proti opozičním skupinám, zemřel v kubánské věznici po dvouměsíční hladovce. Doufám, že tragické úmrtí jednoho z nejznámějších politických vězňů všem připomnělo, že otázka lidských práv na Kubě nebyla vyřešena.

Plně souhlasím s požadavky skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a mnohých organizací pro lidská práva, že by vlády evropských států měly vyvinout tlak na kubánské úřady, aby pod hrozbou zablokování všech pokusů o zlepšení vztahů mezi EU a Kuboubezpodmínečně propuštily politické vězně. Jsem toho názoru, že celkové zrušení sankcí proti Kubě ze strany Evropské unie bez vyjednání skutečného propuštění všech politických vězňů, bylo předčasné. Zároveň bych rád zdůraznil, že by občané Kuby neměli platit za chyby těch, kteří činí taková rozhodnutí. Je nejvyšší čas, aby tato země podnikla konkrétní kroky směrem k demokratizaci, budování občanské společnosti a dodržování lidských práv, zejména svobody projevu a sdružování.

Rád bych zopakoval slova bývalého předsedy španělské vlády, José María Aznara, a řekl, že je nepřijatelné, aby evropští politici během návštěvy Kuby odmítali setkání se zástupci opozice. Musíme najít nástroje na podporu rozvoje demokratického systému na Kubě a kubánskému národu předat všeobecné hodnoty spojené s budováním demokracie a demokratické společnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Tunne Kelam (PPE), písemně. – Předčasná smrt Orlanda Zapata Tamaya po sedmi letech nezákonného věznění, proti kterému mu zůstal jen jediný způsob protestu, musí být chápána jako odpovědnost represivního kubánského režimu. A my si musíme zapamatovat slova matky Orlanda Zapaty: „Neměli byste si projít tím, co zažil můj syn“. Během posledních čtyř let pod vedením Raúla Castra byla očekávání toho, že se komunistická diktatura na Kubě stane lidštější, zjevně zklamána. Lidé, kteří tam žijí, i nadále riskují své životy, když vyslovují své názory. Na Kubě stále je zhruba 200 politických vězňů. USA i členské státy EU smrt pana Zapaty odsoudily, tento protest však nebyl dostatečně výrazný, ani nepřišel včas. V případech jako je tento, nesmí nikdo, jako španělské předsednictví, zahálet s odpovědí. Mravní zásadou, která plyne ze Zapatova případu, je to, že nikdo nesmí ignorovat kruté skutečnosti kubánské diktatury. Naše politika vůči Kubě musí i nadále záviset na skutečných změnách, které tam proběhnou. Evropská unie se musí spíše postavit na stranu kubánských občanů, než pěstovat naděje, že je možné věřit Zapatovým vrahům.

 
  
 

(Zasedání bylo přerušeno v 17:25 a znovu zahájeno v 18:00)

 
  
  

PPŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ WALLIS
Místopředsedkyně

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí