Předsedající. – Dalším bodem je krátké přednesení zprávy (A7-0034/2010) o dopadech celosvětové finanční a hospodářské krize na rozvojové země a rozvojovou spolupráci (KOM(2009)0160 – 2009/2150(INI)), kterou jménem Výboru pro rozvoj předkládá Enrique Guerrero Salom.

  Enrique Guerrero Salom, zpravodaj. – (ES) Pane předsedající, pane komisaři, nejhorší a nejzávažnější dopady finanční a hospodářské krize se projevují v rozvíjejících se a v rozvojových zemích, zejména v zemích s nižšími příjmy. Tato krize zpomalila dlouhodobý růst, k němuž v mnoha těchto zemích v posledním desetiletí docházelo: hospodářský růst vytvářel pracovní místa, přispíval k vyrovnaným rozpočtům, umožňoval těmto zemím snižovat zahraniční dluh, podporoval rozvoj podnikatelské činnosti, a navíc jim pomáhal získat větší oficiální rozvojovou pomoc.

Tyto země byly nicméně sužovány různými problémy již v letech před krizí. Nejdříve je zasáhla potravinová krize, která ohrozila životy stovek milionů lidí, poté energetická krize, která spotřebovala mnoho prostředků těch zemí, které netěžily ropu či plyn, a nakonec krize klimatu, jejíž dopady na úrodu a infrastrukturu poškozují ze všech nejvíce ty nejchudší země.

Svízelnou situaci, v níž se tyto země nacházely, ještě zhoršila krize finanční. Jak sama Evropská komise upozorňuje, třetí vlna finanční krize, která zasáhla rozvojové a rozvíjející se země, poškodila ty nejchudší, a změnila tak tuto teoreticky hospodářskou krizi v krizi rozvojovou, sociální a humanitární.

V těchto zemích byly postiženy prakticky všechny oblasti činnosti. Byl narušen hospodářský růst, jehož výsledek za rok 2009 bude mnohem nižší než v předchozích letech. Poklesl obchod, což oslabí obchodní bilanci těchto zemí. Snížily se zahraniční investice, zhoršil se přístup těchto zemí k mezinárodním finančním prostředkům a jsme svědky rostoucích ochranářských reakcí ze strany rozvinutých zemí.

Zároveň se snížily převody finančních prostředků zasílané emigranty a byla omezena také oficiální rozvojová pomoc. V důsledku toho přibyly na seznam těch nejchudších stovky milionů lidí a v takových částech světa, jako je Afrika, budou dříve umírat stovky tisíc dětí.

Tváří v tvář této skutečnosti musí nahlas zaznít evropský hlas, který bude požadovat podporu přijetí závazků k oficiální rozvojové pomoci, který bude dále požadovat nové zdroje dodatečných finančních prostředků na pomoc těmto zemím, snížení poplatků a daní pro emigranty, který bude apelovat na naši odolnost vůči snahám o ochranářský přístup a na podporu dalšího kola jednání v Dohá o rozvojové agendě, a který bude volat po opatřeních proti daňovým rájům a daňovým únikům a prosazovat odklad splatnosti dluhů nebo úplné odpuštění dluhů nejchudším zemím.

Jako zpravodaj této zprávy jsem chtěl dosáhnout co největší možné shody a při jednání jsem souhlasil s pozměňovacími návrhy všech parlamentních skupin, ale stále jsem ochoten zítra předložit ústní pozměňovací návrh k odstavci 34 této zprávy s cílem získat další hlasy. Tím bychom dosáhli větší shody v tom, co považuji za zásadní, a sice, že v otázce pomoci rozvojovým zemím by evropský hlas měl být jednotný a silný.

  John Dalli, člen Komise. – Pane předsedající, nejprve bych chtěl poblahopřát zpravodaji k této velmi komplexní zprávě.

Jak správně v této zprávě zdůraznil, rozvojové země byly postiženy krizí mnohem více, než se původně předpokládalo. Krize je vlastně zasáhla z několika stran, což se projevuje například nestabilními cenami komodit, klesajícími příjmy z vývozu a z cestovního ruchu a také úbytkem kapitálových toků a peněžních převodů. Společným rysem je nárůst finančních potřeb mnoha zemí.

Mnohé rozvojové země byly často nuceny snížit sociální výdaje (zejména v oblasti výživy, zdraví a vzdělávání), což přináší závažné sociální a politické důsledky a ohrožuje nejen splnění rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015, ale také oslabuje pokrok dosažený v posledních letech. I přes určité první náznaky globálního oživení budou rozvojové země, zejména subsaharská Afrika, nepochybně zaostávat.

Evropská unie projevila vůdčí schopnosti a jednotu prostřednictvím společné reakce EU na krizi v rámci celosvětové odezvy, zejména ze strany Organizace spojených národů, skupiny G20 a skupiny G8. Jednali jsme rychle a účinně a převedli sliby do konkrétních závazků, které mají pomoci rozvojovým zemím tuto krizi zvládnout.

Loni na jaře přijala EU soubor komplexních, aktuálních, cílených a koordinovaných opatření na zmírnění dopadu krize na lidi, na podporu hospodářského růstu v rozvojových zemích a na ochranu těch nejzranitelnějších.

Reakce EU zahrnuje nejen reakci Společenství, ale také reakci členských států EU (jejich konkrétní dvoustranné reakce a rovněž jejich příspěvky na doplnění zdrojů mezinárodních finančních institucí, k čemuž vyzvala skupina G20). Kromě toho jsme díky úzké spolupráci se Světovou bankou a MMF zajistili konzistentnost našich analýz a komplementárnost naší pomoci.

Jak bylo zdůrazněno ve zprávě, Komise zřídila a v současné době uplatňuje velmi konkrétní a krátkodobý ad hoc mechanismus nazvaný mechanismus FLEX pro rozvojové země. Ten je určen na podporu nejohroženějších zemí se slabou odolností s cílem pomoci jim udržet prioritní výdaje, zejména v sociální oblasti.

K dalším opatřením patří přerozdělení prostředků na základě ad hoc hodnocení jednotlivých zemí a dalšího hodnocení 10. Evropského rozvojového fondu v polovině období, které nyní probíhá, dále podpora v rámci tradičního nástroje FLEX, předfinancování pomoci tam, kde je to možné, atd.

Oficiální rozvojová pomoc (ODA) hrála a nadále bude hrát rozhodující úlohu v podpoře úsilí našich partnerů při zvládání krize. V této souvislosti vítá Komise vaši podporu naléhavého požadavku, aby členské státy dodržely svůj závazek dosáhnout do roku 2015 cíle 0,7 % ODA/HND. Další dárci by měli přijmout obdobně náročné cíle ohledně zvýšení ODA a celé společenství dárců musíme vyzvat, aby dostáli svým závazkům, pokud jde o objem pomoci a účinnost.

Dne 21. dubna zveřejní Komise svůj každoroční jarní soubor návrhů pro členské státy v oblasti rozvojové politiky. V letošním roce bude kladen důraz na opatření, která jsou i nadále nezbytná pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Soubor uplatní komplexní přístup a definuje akční plán pro urychlený postup směrem k dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Poskytne Evropské unii také možnost, aby ambiciózním způsobem přispěla k nadcházející zářijové vrcholné schůzce OSN o přezkumu rozvojových cílů tisíciletí. Tímto krokem potvrdí EU svou důvěryhodnost v plnění svých závazků a bude i nadále hrát vůdčí úlohu v mezinárodním vývoji.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Hospodářská a finanční krize velmi těžce zasáhla také Moldavsko, rozvojovou zemi. Podle odhadů MMF se hospodářství této země v loňském roce propadlo o 9 % a míra nezaměstnanosti překročila 6 %. Je třeba podpořit přímé investice.

Chtěla bych zdůraznit, že Moldavsko zaměstnalo na dobu jednoho roku devět zkušených evropských poradců, kteří budou pomáhat hlavním ministerstvům v Kišiněvě.

Vzhledem k tomu, že naši sousedé za řekou Prut mluví stejným jazykem jako my, mohou využívat odborné znalosti Rumunska naprosto ve všech oblastech.

Cenu peněžních převodů prováděných emigranty ze zemí, kde pracují, je nutno snížit. Závazek přijatý vedoucími představiteli zemí skupiny G8 na snížení těchto nákladů z 10 % na 5 % v příštích pěti letech je prvním krokem tímto směrem.

Chtěla bych dnes přivítat rekordní finanční podporu ve výši 2,6 miliard USD, která byla poskytnuta Moldavsku na období 2011–2013. Dohody dnes dosáhl předseda vlády Vlad Filat na dárcovské konferenci.

  Antolín Sánchez Presedo (S&D). – (ES) Pane předsedající, i když epicentrum krize neleží v rozvojových zemích, právě tyto země byly vážně a hluboce zasaženy její obrovskou vlnou.

Úvěrová krize, nejistota vyvolaná hospodářskou depresí a propad mezinárodního obchodu, investičních toků a peněžních převodů od migrujících pracovníků byly hlavními cestami, jimiž se šířila krize, které předcházelo období velké nestability cen základních produktů a potravin a která vznikla v podmínkách mohutné globální nerovnováhy.

Koordinovaná reakce na krizi musí zohledňovat rozvojové země a jejich agenda musí tvořit základní prvek celosvětové hospodářské spolupráce.

Prostřednictvím Hospodářského a měnového výboru jsme požádali, aby Mezinárodní měnový fond ve své zprávě, kterou má připravit pro nadcházející jednání skupiny zemí G20, zvážil zatížení veřejných financí rozvojových zemí způsobené krizí a aby Komise vydala sdělení, které bude obsahovat posouzení, jak může daň z finančních transakcí přispět k dosažení rozvojových cílů tisíciletí, napravit globální nerovnováhu a podpořit udržitelný rozvoj.

Jsem rád, že pan Guerrero tyto návrhy přijal a blahopřeji mu k jeho skvělé zprávě.

  Olle Schmidt (ALDE). – (SV) Pane předsedající, chtěl bych poděkovat zpravodaji za jeho důležitou zprávu.

Jsem přesvědčen, že nejlepším způsobem boje proti krizi je další rozšíření volného obchodu a globalizace, nikoli ochranářský přístup. Evropa proto musí v rámci boje proti recesi a v zájmu stimulace růstu v Evropě i ve světě udržet své trhy otevřené, a tím bojovat proti chudobě.

Za několik dní se na Tenerife sejde smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU. Moji kolegové ze zemí AKT mají vždy tendenci poukazovat na problémy, které Evropskou unií dotované zemědělské produkty vytvářejí na jejich trzích. Potřebují obchodovat, ale naše politika brání vytváření zdravých trhů se zemědělskými produkty v rozvojových zemích.

Pan komisař říká, že EU prokázala vůdčí schopnosti, ale můžeme udělat mnohem více. Je to otázka spravedlivého obchodu, pane komisaři.

  João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Krize v oblasti potravin, energie, klimatu, a dále finanční, hospodářská a sociální krize, které jsou zmíněny ve zprávě, nejsou ničím jiným než různými formami jedné a téže strukturální krize, která se táhne desítky let. V některých regionech, jako je subsaharská Afrika, bohatství na jednoho obyvatele ve srovnání s jinými regiony již celá desetiletí neustále klesá. I přes rozdíly, které v současné době existují, mají rozvojové země obvykle určité společné charakteristiky, a to závislost na vývozu některých surovin, nedostatek hospodářské diverzifikace, silnou orientaci na zemědělství, energetiku a těžební průmysl nebo cestovní ruch a silnou sféru zahraničního kapitálu.

Model obchodu založený na postupné liberalizaci vývozu byl těmto zemím vnucen, v případě potřeby i cestou vydírání. Jak ukazuje proces vyjednávání dohod o hospodářském partnerství, vede to k prohlubování závislosti těchto zemí a maří to případný domácí rozvoj. Nicméně finanční prostředky rozvojových zemí neustále odčerpává především zahraniční dluh. Dluh je mnohokrát splacen, protože však neustále narůstá, dosáhl již obrovské výše a sám udržuje drancování těchto zemí, a zachovává tím jejich závislý vztah na zemích severní polokoule. Zrušení dluhu je prostě otázkou spravedlnosti.

  Předsedající. – Spravedliví bychom měli být také dodržováním řečnické doby.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Největší finanční a hospodářská krize od 30. let minulého století zasáhla tvrdě nejen Evropu. Tato krize zvlášť těžce dopadá na rozvojové země, které s tím nejsou schopny vůbec nic dělat. Nezodpovědné spekulace, chtivost rychlých zisků, které naprosto nijak nesouvisejí s reálnou ekonomikou zejména v anglosaských zemích, a selhávající finanční systém, to jsou faktory, které přivedly svět na pokraj finanční propasti.

Další příčinou krize je myšlenka globalizace, jejíž nejvyšší prioritou je úplná deregulace. Evropské země se ve snaze znovu oživit své ekonomiky samy propadají hlouběji do dluhů. Rozvojové země však své ekonomiky v mnoha případech oživit nemohou, protože jsou ve špatné finanční situaci. Musí proto mít možnost účinněji chránit své národní ekonomiky před dovozem zboží, které se prodává za dumpingové ceny a ničí místní trhy a živobytí místních obyvatel.

Musíme dát rozvojovým zemím příležitost, aby se dostaly z této krize vlastními silami. Můžeme zřejmě konstatovat, že tradiční rozvojová pomoc nesplnila z velké části svůj účel. Musíme konečně vyřešit podstatu problému a stanovit přísné předpisy pro finanční trhy, zakázat spekulativní praktiky a rychle zavést daň z finančních transakcí.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 25. března 2010.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Evropská unie má povinnost pomáhat rozvojovým zemím překonávat obtíže spojené s celosvětovou hospodářskou krizí a chudobou, které tyto země nezavinily.

Je velmi důležité, aby Evropská komise rozhodným způsobem usilovala o provedení reformy mezinárodní rozvojové spolupráce a aby společně s Radou zlepšila koordinaci dvoustranné a mnohostranné rozvojové spolupráce, neboť nedostatky v této oblasti jsou hlavní příčinou, proč rozvojová pomoc nemusí být dostatečně účinná.

Rozvojové země potřebují pomoc při snižování chudoby a izolace, potřebují opatření, která přispívají k rozvoji, a opatření nezbytná pro překonání krize, obzvlášť v této těžké době.

Přijaté rozsáhlé závazky budeme schopni realizovat na základě celkově lepší koordinace a účinnějšího a transparentnějšího postupu v rámci snahy o širokou shodu mezi hlavními poskytovateli pomoci, partnerskými zeměmi, finančními institucemi a občanskou společností.

Při provádění těchto kroků musí být Evropská unie vůdčí silou a musí jednat s větší rozhodností. Za tím účelem musí všechny orgány Evropské unie přijmout větší závazky a v této věci dal Parlament svůj názor najevo velice jasně.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Rozvojové země se nakonec staly hlavní obětí finanční krize, i přes původní předpovědi, že nejhůře postiženy budou rozvinuté země. Teorii, podle které nejsou rozvojové země dostatečně silně svázány s celosvětovou ekonomikou, aby byly vážně ohroženy krizí na finančních trzích, vyvrátila realita. Jsme svědky prohlubování krize v mnoha rozvojových zemích, kde se projevuje nebývale vysokou nezaměstnaností a exponenciálním růstem vládního dluhu a rozpočtových schodků. I když se toto všechno děje, rozvinuté země, které nepocítily tlak krize příliš silně nebo měly k dispozici účinné nástroje na zmírnění jejích dopadů, zažívají hospodářský růst, byť nejistý. Hospodářská krize se dotýká již přímo občanů a nezaměstnanost v rozvojových zemích je na vzestupu. Úsilí vynaložené na hospodářské oživení ze strany států, které i nadále pociťují dopady krize, by mohlo ovlivnit celé sociální skupiny, neboť opatření na hospodářské oživení mohou mít pouze bolestivý dopad. Programy financování EU jsou mezi dostupnými programy finanční pomoci ve světě ty nejkomplexnější a nejobsažnější. Členské státy zasažené krizí musí co nejlépe využívat peněz přidělených na řešení situací, které omezují hospodářskou činnost a mají sociální důsledky.

  Proinsias De Rossa (S&D), písemně. – Světová finanční a hospodářská krize zasáhla rozvinutý svět tak hluboce, že se nyní potýkáme i se sociální krizí a s nezaměstnaností. Ale nejméně rozvinuté země, které za tyto problémy nenesou odpovědnost, pociťují navíc i dopady potravinové krize a krize klimatu s dramatickými důsledky pro šestinu světové populace, která trpí hlady. Členské státy EU, které jsou největšími dárci kombinované pomoci, musí plnit své závazky poskytovat oficiální rozvojovou pomoc (ODA), zlepšit účinnost a koordinaci pomoci a zvýšit úsilí k dosažení rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015. Rozsah škod způsobených spekulacemi ve finančním sektoru podtrhuje důležitost preventivních opatření, jako je zdanění finančních transakcí, a vybízí k tomu, abychom zvážili možnost kompenzovat náklady na řešení krize prostředky určenými pro finanční sektor. Jelikož daňové ráje a přesouvání podniků do zahraničí připravují rozvojové země o mnohonásobně vyšší částky, než jsou schopny získat prostřednictvím ODA, nečinnost v této oblasti je nepřijatelná.

  Siiri Oviir (ALDE), písemně. – (ET) Ačkoliv dnes již můžeme v některých členských státech EU hovořit o zmírnění hospodářské a finanční krize, měli bychom si uvědomit, že pro rozvojové země je tato krize se všemi jejími krutými dopady stále v plné síle. Hospodářský rozvoj bychom měli nepochybně považovat za klíčový pro řešení současné celosvětové krize. Přestože dochází k oživení našeho vlastního hospodářství, neměli bychom zapomínat, že v rozvojových zemích krize nadále probíhá, a velmi významně tak brzdí celosvětový hospodářský růst, a tedy i náš vlastní rozvoj. Domnívám se, že členské státy Evropské unie musí i nadále poskytovat pomoc na snižování chudoby a vyloučení v rozvojových zemích a zároveň ji průběžně přizpůsobovat novým okolnostem a podmínkám. S ohledem na závažné dopady celosvětové krize především na rozvojové země podporuji názor, že navzdory krizi by všechny členské státy měly do roku 2015 zvýšit svou kolektivní rozvojovou pomoc o 0,7 % svého HND. Je důležité přijmout opatření, která budou podporovat rozvoj a dnes – v roce 2010 – nás vyvedou z krize. Podporuji proto ty, kteří prohlašují, že v současné situaci by vysoce rozvinuté země v EU i mimo EU měly podniknout kroky k provedení reformy mezinárodní rozvojové spolupráce. Nemůžeme dopustit, aby nedostatečná intervence z naší strany zastínila předchozí úspěchy dosažené v oblastech chudoby a vyloučení, a nemůžeme dopustit, aby došlo k tomu, že místo nynějších sto milionů lidí žijících v extrémní chudobě se v této situaci ocitne miliarda lidí.