Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2009/2090(INI)
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

A7-0010/2010

Rozpravy :

PV 25/03/2010 - 3
CRE 25/03/2010 - 3

Hlasování :

PV 25/03/2010 - 8.4
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0090

Rozpravy
Čtvrtek 25. března 2010 - Brusel Vydání Úř. věst.

3. Výroční zpráva ECB za rok 2008 - Zpráva o výročním prohlášení o eurozóně a veřejných financích v roce 2009 (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 

  Předseda. – Dalším bodem jednání je společná rozprava o těchto zprávách:

- Zpráva pana Scicluna o výroční zprávě ECB za rok 2008 (2009/2090(INI)) (A7-0010/2010) jménem Hospodářského a měnového výboru, a

- Zpráva pana Giegolda o zprávě o výročním prohlášení o eurozóně a veřejných financích v roce 2009 [KOM(2009)05272009/2203(INI)] (A7-0031/2010) jménem Hospodářského a měnového výboru.

 
  
MPphoto
 

  Edward Scicluna, zpravodaj. – Pane předsedo, poslední dva roky byly jistě pro ECB v její úloze strážce finanční a cenové stability těmi nejnáročnějšími roky od jejího založení. Moje zpráva o výroční zprávě ECB za rok 2008 byla vypracována v tomto kontextu.

Zpráva se zaměřuje na pokračující reakci ECB na krizi, návrhy v rámci strategie pro překonání krize, narůstající nerovnováhu v rámci eurozóny, reformu finanční architektury EU a záležitosti související s řízením a odpovědností tohoto orgánu. Doufám, že se nám podařilo nalézt rovnováhu.

Finanční a hospodářská krize způsobila nejhorší globální hospodářský pokles od třicátých let dvacátého století. Po relativně příznivém období hospodářského růstu ve většině Evropy hospodářství většina členských států prošla zátěžovou zkouškou, kterou nepředstavoval simulovaný model – byla skutečná a stejně skutečné byly její dopady. Výsledkem byl hospodářský růst ve výši pouhých 0,7 % v roce 2008, po němž následoval 4% pokles v roce 2009. V letech 2010 a 2011 členské státy v celé EU očekávají velmi pomalý a nevyvážený návrat k růstu.

V řadě členských států narůstají schodky rozpočtů a dluhy. Hospodářská prognóza Komise z podzimu 2009 předpokládá průměrný schodek v rozpočtu v zemích eurozóny ve výši 6,4 % a průměrný vládní dluh ve výši 78,2 %, což jsou čísla, u nichž se v roce 2010 očekává nárůst. Bude trvat léta, než se tyto výsledky, způsobené finanční a hospodářskou krizí, vrátí na úroveň před krizí.

Domnívám se, že ECB reagovala na krizi poměrně dobře. Hlavní funkcí ECB je zachování cenové stability. I když inflace výrazně překročila maximální hranici, kterou si ECB sama stanovila, od doby, kdy míra inflace dosáhla v červnu a v červenci 2008 úrovně 4 %, klesla. ECB rovněž pravidelně snižuje úrokové sazby, které byly nejvyšší v červnu 2008, kdy sazba činila 4,25 %, až na stávající hodnotu 1 % v květnu 2009 ve snaze znovu oživit úvěrový sektor a uvést evropské hospodářství do pohybu.

Další úlohou ECB během krize bylo posílit likviditu prostřednictvím nestandardních opatření. Bez této podpory finančního života by nepochybně mnohé finanční instituce s úsporami a penzemi řady evropských občanů zkrachovaly.

Samozřejmě je možné namítnout, že snížení úrokové sazby ze strany ECB nebylo tak rázné, jako přijal Federální rezervní systém USA nebo Bank of England.

I když rozsáhlé finanční dotace ECB zachránily řadu finančních institucí před zhroucením, ve skutečnosti nepřenesly banky v mnoha případech tyto likvidní prostředky na zákazníky, a to zejména na úkor malých a středních podniků, na kterých spočívá úkol hospodářského oživení. Namísto toho řada bank využila těchto likvidních prostředků k posílení vlastních pozic. Umožnilo jim to i vyplácení bonusů, což u veřejnosti vyvolalo oprávněný odpor.

Nemohu se vyhnout stručné zmínce o politikách, které jsou zapotřebí v reakci na stávající rozdíly v daňové oblasti, což je téma spojené s řadou nedorozumění a vyžadující včasná a rozhodná opatření. Přenechám však toto téma svým kolegům.

Stejně jako předchozí zpravodajové jsem přesvědčen, že dialog mezi tímto Parlamentem a ECB je konstruktivní a že se vyvíjí správným směrem. Jsou to základy, na kterých je třeba v budoucnu stavět. Jsem přesvědčen, že Parlament by měl být úžeji zapojen do jmenování členů výkonné rady ECB, včetně příštího prezidenta ECB – jako precedens může sloužit postup, který byl nedávno uplatněn při jmenování nového viceprezidenta tohoto orgánu.

ECB se zodpovídá evropským občanům prostřednictvím Evropského parlamentu. Tuto zodpovědnost je třeba posílit. Krize je především dokladem skutečnosti, že trhy bez regulace nejsou vždy schopny samy dosáhnout nápravy a jsou ohroženy systémovými riziky. Z tohoto důvodu je důležité podpořit a dokončit komplexní reformy finanční architektury EU a zejména zřízení Evropského výboru pro systémová rizika, orgánu, jehož úkolem je provádět sledování, vydávat včasná varování v případě vzniku systémových rizik nestability ve finančním …

(Předsedající řečníka přerušil)

 
  
MPphoto
 

  Sven Giegold, zpravodaj.(DE) Pane předsedo, zpráva o výročním prohlášení za rok 2009 pro eurozónu a veřejné finance byla vypracována v období, kdy eurozóna čelila obrovským výzvám, a toto období ještě neskončilo.

Hospodářská situace je pro občany Evropy a pro nás pro všechny zdrojem značného znepokojení. V této situaci přijal Hospodářský a měnový výbor zprávu v ovzduší spolupráce a to velkou většinou. V tomto kontextu bych zprávu rád představil. Na jedné straně je zřejmé, a to jak z příslušných návrhů Komise, tak z doporučení, která předkládá Parlament a Hospodářský a měnový výbor na plenárním zasedání, že hospodářskou situaci je třeba stabilizovat. Na druhé straně krize, která dospěla do určité úrovně stability, neboť údaje o růstu se poněkud upravily, vstupuje do druhé fáze, která je doprovázená rozsáhlými schodky veřejných rozpočtů. To je cena, kterou musíme zaplatit, pokud se chceme z této krize vymanit. Poselství zprávy v tomto ohledu je velmi zřetelné. Musíme se co nejrychleji vrátit na cestu, kterou vytyčuje pakt stability a růstu. Nemůžeme zanechat svým dětem a vnukům tak ohromný dluh.

Zpráva však také jednoznačně stanoví, že pravidla Paktu stability a růstu nestačí. Nebyla přijata odpovídající opatření na zlepšení koordinace v rámci eurozóny a je také zapotřebí vyřešit nerovnováhu v rámci eurozóny a zvýšit koordinaci v oblasti rozpočtové a daňové politiky.

Ti, kteří mají za tyto oblasti v eurozóně odpovědnost, nyní čelí ohromné výzvě nalézt odpovědné řešení těchto problémů. To znamená, že žádná země nemůže už nadále trvat na individuálních výsadách na pozadí provinciální politiky. Komise především, stejně jako země eurozóny, má v této situaci ohromnou odpovědnost za zavedení potřebných opatření. Rád bych stručně shrnul naše návrhy v tomto ohledu.

Za prvé, potřebujeme účinné nástroje koordinace hospodářství. Za druhé, je třeba ukončit strukturální závislost eurozóny na omezených zdrojích. Nemůžeme si dovolit upadnout zpět do recese, kdykoli dojde znovu ke zvýšení cen a ropy a dalších surovin, k němuž se už schyluje. Za třetí je nezbytné, aby byly po skončení této krize finanční trhy účinně regulovány. V současnosti jsme však svědky toho, že jednotlivé členské státy brání tomu, aby byly citlivé návrhy ze strany centrálních orgánů, jako například kontrolních orgánů, vůbec předkládány. Za čtvrté je nepřijatelné, aby se v krizi takového rozsahu naše pozornost – v rozporu s hodnotami Evropské unie – nesoustředila na sociální soudržnost. Namísto toho jednotlivé členské státy hodlají podle očekávání uplatňovat nesmyslné úrokové sazby v zájmu pokrytí svých dluhů. Z tohoto důvodu vyzýváme ve zprávě k vydání eurobondů nebo k přijetí podobných opatření s cílem pomoci slabším členským státům formou solidarity. A co je nejdůležitější: potřebné změny daňové politiky nesmějí poškodit kupní sílu obyvatelstva. Nejjednodušším řešením, které by nám umožnilo dosáhnout v této oblasti pokroku, je účinná spolupráce v oblasti daní.

Komise musí také urychleně vypracovat návrhy na společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob. Zpráva rovněž vyzývá, aby jednotlivé země zavedly režim předkládání zpráv o příjmu právnických osob. Žádáme vás, abyste předložili podobný návrh. Spolupráce v daňové oblasti musí obecně převládnout nad soutěžením, a to zejména s ohledem na úsilí pana Montiho a na znovuoživení mezinárodního trhu. Musíme předložit účinné návrhy, abychom z této krize nevyšli ještě zadluženější než předtím. Rozsáhlá spolupráce mezi členskými státy nám pomůže, abychom nezanechali dluhy svým dětem a místo toho vytvořili eurozónu, jejíž jednotlivé země navzájem spolupracují a nenechávají se ničit konkurencí.

 
  
MPphoto
 

  Jean-Claude Trichet, prezident Evropské centrální banky. (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, jsem rád, že mohu být mezi vámi u příležitosti zprávy o výsledcích výroční zprávy Evropské centrální banky za rok 2008.

V důsledku loňských voleb do Evropského parlamentu byla tato letošní rozprava dlouho odkládána. To mi však umožní diskutovat na konci rozpravy o současné situaci.

ECB. (FR) Pane předsedo, jak víte, Evropská centrální banka je příznivcem velmi úzkých vztahů s Evropským parlamentem, které ve skutečnosti přesahují povinnosti stanovené smlouvou. Za léta spolupráce jsme navázali plodný dialog, což dle mého soudu dokládají i vynikající zprávy, které jsme právě slyšeli od pana Scicluna a pana Giegolda.

Ve svém dnešním projevu krátce shrnu dosavadní hospodářský vývoj a opatření v oblasti měnové politiky ze strany Evropské centrální banky. Dále se vyjádřím k několika bodům obsaženým v návrhu usnesení a pronesu několik slov k současné situaci.

prezident Evropské centrální bankyNejprve k hospodářskému vývoji a peněžní politice v posledních letech. V roce 2009 – jak to velmi výmluvně uvedl pan Scicluna – Evropská centrální banka provozovala svoji činnost v prostředí, které budou historici hospodářství v budoucnu patrně označovat za nejobtížnější období pro vyspělá hospodářství od druhé světové války.

Po výrazném prohloubení finanční krize na podzim roku 2008 začal rok 2009 pokračujícím rozsáhlým synchronizovaným úpadkem hospodářské činnosti na celém světě. Až přibližně do dubna loňského roku hospodářská činnost každým měsícem klesala. Z hlediska zachování důvěry byla v tomto období nezbytná – což umožňovala zejména ECB – schopnost přijmout potřebná rozhodnutí okamžitě při zachování věrnosti hlavnímu cíli, kterým je udržení cenové stability ve střednědobém výhledu.

Jsme přesvědčeni, že naše nestandardní opatření v oblasti peněžní politiky, která se souhrnně nazývají zvýšená podpora úvěrového trhu, byla pro hospodářství eurozóny přínosem. Podpořila fungování měnových trhů, přispěla ke zlepšení finanční situace a umožnila lepší tok úvěrů do reálného hospodářství, než jakého by bylo dosaženo pouze snížením úrokové sazby. Celkově banky přenesly výrazné snížení klíčových úrokových sazeb ECB na domácnosti a podniky.

Hlavní zásadou je, že pokud se situace vrátí k normálnímu stavu, vytváří ponechání těchto opatření po delší dobu, než je nezbytné, riziko, že se nežádoucím způsobem změní chování účastníků finančních trhů, a my si nepřejeme vytvářet závislost.

Z tohoto důvodu jsme v prosinci 2009 začali postupně rušit některá naše mimořádná opatření v oblasti likvidních prostředků, a to s ohledem na zlepšenou situaci na finančních trzích. Zejména jsme omezili počet, frekvenci a splatnost dlouhodobějších operací refinancování. Zároveň jsme se zavázali udržovat plně vstřícnou podporu likvidity bankovního systému eurozóny do konce října tohoto roku.

Řídící výbor je toho názoru, že stávající přístup měnové politiky je dostatečný a že pokračující ukotvení inflačních očekávání je ve střednědobém výhledu dobrou zprávou pro cenovou stabilitu.

Dovolte mi nyní věnovat pozornost otázkám, které byly uvedeny v usnesení a o nichž se zmiňuje zpráva.

Pokud jde o otázku odpovědností a transparentnosti, oceňujeme pravidelný dialog s Evropským parlamentem i konstruktivní atmosféru, v níž tato výměna názorů probíhá.

Vítám proto opakovanou podporu ze strany Hospodářského a měnového výboru našemu čtvrtletnímu měnovému dialogu. Domnívám se, jak opět velmi výmluvně uvedl pan zpravodaj, že máme odpovědnost vůči občanům Evropy, to znamená vůči Evropskému parlamentu.

Domníváme se, že ECB je jednou z nejtransparentnějších centrálních bank na světě. Naše praxe pořádat každý měsíc tiskové konference bezprostředně po zasedání řídícího výboru ohledně měnové politiky je průkopnickou iniciativou, kterou doposud naše hlavní sesterské orgány nepřijaly. V souhrnném úvodním prohlášení, které ihned zveřejňujeme, vysvětlujeme politická rozhodnutí a jejich odůvodnění.

Jak víte, během krize jsme prohloubili naše úsilí v oblasti komunikace a tím jsme pomohli změnit reakce finančního trhu, vytvořit důvěru a položit základy obnovy.

Rovněž jste žádali o stanovisko ECB ke zřízení clearingové instituce pro nástroje, jako jsou např. swapy úvěrového selhání (credit default swaps = CDS), v rámci eurozóny. Rád bych uvedl, že mohutnost trhů CDS, na kterých převládá měna euro, má přímý význam pro Eurosystém z hlediska kontroly měnové a finanční stability v eurozóně.

Zúčtování ústředních protistran je velmi významné nejen z hlediska zajištění transparentnosti, ale rovněž pro diverzifikaci a sdílení a rizik či omezení pobídek k příjímání nadměrných rizik. Některé finanční nástroje, které byly přijaty pro zajištění kurzu, by neměly být zneužívány ke spekulacím. Regulační orgány by měly mít možnost provádět účinná šetření potenciálního nevhodného chování, a podle mne jsme v tomto ohledu s Parlamentem zajedno.

Dovolte mi stručnou poznámku ohledně výhledu HMU v těchto obtížných časech. Dochází k hospodářskému oživení, to však neznamená, že krize je už zažehnána. Například víme, že rychlost postupu oživení bude nerovnoměrná a že nemůžeme vyloučit překážky.

Stále také čelíme řadě úkolů ohledně reformy našeho finančního systému. Finance musejí v našich hospodářstvích sehrávat konstruktivní úlohu a nikoliv úlohu destruktivní. Rozhodující zkouškou toho, zda je jejích úloha konstruktivní, je skutečnost, jestli finance slouží reálnému hospodářství. Pokud máme tuto úlohu zajistit, musíme v budoucnu fungování finančních systémů výrazně zlepšit.

Doposud se značná část pozornosti upírala na bankovní sektor. Účinné reformy se musí rovněž důkladně zaměřit na nebankovní finanční instituce a na tvorbu a fungování finančních trhů. Musíme vytvořit mechanismy a pobídky s cílem zajistit, aby se finance nevymkly kontrole takovým destruktivním způsobem jako před krizí.

Musíme zvládat systémové problémy, které způsobily obyvatelům Evropy hospodářské těžkosti. Součástí přiměřené reakce na tuto výzvu je zřízení Evropského výboru pro systémová rizika, jehož právními předpisy se v současnosti zabývá Evropský parlament.

Existují další výzvy, kterým evropské hospodářství čelí a které souvisejí s veřejnými financemi, jak už zmínil pan zpravodaj, a s dobrým stavem státních financí.

V Evropské hospodářské a měnové unii jsou odpovědnosti jednoznačně rozděleny. Pokud jde o rozdělení odpovědností, mohou všichni počítat s odhodláním ECB zachovat ve střednědobém výhledu v eurozóně jako celku cenovou stabilitu.

Na základě posledních prognóz tohoto roku bude na konci letošního roku – 12 let po zavedení eura – roční průměr inflace činit 1,95 %. To je v souladu s naší definicí cenové stability: méně než 2 %, i když se blížíme ke 2 %.

Závazek ECB, strategie ECB a dosažené výsledky jsou soudržné. Bezproblémové fungování hospodářské a měnové unie Evropy nespočívá pouze na měnové unii, ale rovněž na hospodářské unii. Tvůrci politik na vnitrostátní úrovni musí zachovat zdraví veřejných financí a zajistit konkurenceschopnost svých hospodářství.

Za stávající situace, kdy Evropa bude muset přijmout zásadní rozhodnutí, je důležitější než kdy dříve, abychom si uvědomili, že pokud chceme prosperující unii, budou všichni muset přijmout rozhodná opatření. Evropská měnová unie je dle mého soudu mnohem více než měnová dohoda. Je to unie společného údělu.

(Řečník doplnil ve francouzštině a němčině: „Sdílíme společný úděl.“)

Tento úděl je pro náš společný prospěch a je to vize našich zakladatelů. Měnová unie není jen otázkou výhodnosti. Je to součást dlouhodobého procesu postupné integrace obyvatel Evropy, která začala po druhé světové válce.

Jsem přesvědčen, že často zlehčujeme význam úspěchů, kterých Evropa dosáhla. Často velmi snadno kritizujeme naše orgány a procesy. Obecně však fungují dobře, a to i v těchto velmi těžkých dobách. Věřím, že evropské orgány a procesy byly během finanční krize účinné.

Na této straně Atlantiku jsme se vyhnuli dramatickému vývoji, který mohl způsobit nové prohloubení krize, která začala v září 2008 ve Spojených státech. V tomto rámci oceňuji odhodlání členských států eurozóny, které projevily na posledním zasedání Rady, přijmout v případě potřeby rozhodná a koordinovaná opatření na zachování finanční stability a eurozóny.

Rád bych využil své přítomnosti v Evropském parlamentu a vysvětlil, co jsem už uvedl v pondělí v rámci slyšení před Hospodářským a měnovým výborem. Jedná se o záměr řídícího výboru ECB zachovat minimální práh úvěru v  rámci záruk na úrovni investic (BBB-) po roce 2010. Současně s tím přijmeme od ledna 2011 odstupňovaný plán škrtů, který bude pokračovat v odpovídající ochraně Eurosystému. Podrobnější technické údaje poskytnu v rámci zprávy o rozhodnutích řídícího výboru na našem příštím zasedání dne 8. dubna.

Závěrem: zavedení jednotné měny před více než deseti lety představuje podle mého názoru doposud největší úspěch v dějinách evropského sjednocení – procesu, který zajišťuje mír a prosperitu v Evropě.

Světová finanční krize s sebou přinesla nové výzvy, kterým jsme v  Evropě čelili. Naše měnová unie a naše úzké vazby v rámci vnitřního trhu s hospodářstvími všech členských států EU zabránily tomu, aby se finanční krize spojila s měnovou krizí, jak tomu bylo na počátku devadesátých let minulého století.

Dnešní Evropu čekají další zásadní rozhodnutí. Naším společným úkolem je pokračovat v zajišťování míru a prosperity s cílem učinit z naší unie ještě lepší a přitažlivější místo pro život a práci.

Z tohoto důvodu musíme posílit dohled, jak také reportéři uvedli, a upevnit spolupráci. Musíme rovněž obnovit ducha společného cíle, společného ideálu, kterým byli vedeni naši zakladatelé. Jejich úsilí bylo vizionářské a vše, čeho jsme svědky v dnešním světě, potvrzuje jejich prozíravost.

 
  
MPphoto
 

  Olli Rehn, člen Komise. – Pane předsedo, rád bych poděkoval za příležitost zúčastnit se rozpravy o výročním prohlášení o eurozóně za rok 2009. Při přípravě tohoto výročního prohlášení jsme věděli, že některá vybraná témata budou aktuální. V poslední době se však některá z nich stala až příliš aktuální.

Dovolte mi, abych poblahopřál oběma zpravodajům, Edwardu Sciclunovi a Svenu Giegoldovi, k jejich vynikající zprávám. Jelikož chci respektovat nezávislost Evropské centrální banky, zaměřím se na Giegoldovu zprávu, která představuje významný příspěvek k současné rozpravě o koordinaci a řízení hospodářství v rámci eurozóny.

Podle mého názoru je široká podpora, které se dostalo Giegoldově zprávě v Hospodářském a měnovém výboru dokladem významu a vyváženosti jeho přístupu a otázek. Plně souhlasím s panem Trichetem, že euro není pouze technická měnová dohoda, ale základní politický projekt Evropské unie, který je třeba v tomto evropském duchu hájit a rozvíjet, a to zejména dnes a zítra, kdy se v tomto rozhodujícím okamžiku schází Evropská rada.

Od roku 1999 představovala eurozóna většinou oblast hospodářské stability. Euro ochránilo naše občany před hospodářskými výkyvy. Avšak na konci roku 2008 postihla eurozónu globální finanční krize. Navzdory politikám na hospodářské oživení a silným daňovým pobídkám zůstávají finanční trhy nadále nestabilní a míra nejistoty je značně vysoká. Nedávné události na trhu byly pro finanční stabilitu a řízení hospodářství v eurozóně vážnou zkouškou, zejména pokud jde o Řecko.

Rád bych uvedl, že Řecko je na nejlepší cestě ke splnění 4% cíle snížení schodku v letošním roce poté, co začátkem tohoto měsíce řecký parlament přijal odvážná a dalekosáhlá opatření, která jsou už v platnosti. Tento okamžik se může stát skutečně zlomovým bodem řecké fiskální historie a hospodářského rozvoje.

Avšak ani Řecko, ani eurozóna nejsou ještě z nejhoršího venku a stále přetrvávají obavy v otázce finanční stability eurozóny. Komise proto rozhodně vyzývá členské státy eurozóny, aby přijaly politická rozhodnutí o mechanismech, jejichž cílem bude zajistit finanční stabilitu eurozóny jako celku, mechanismech, které by mohly být v případě potřeby aktivovány v souladu se smlouvou a doložkou o pomoci, aniž by tento mechanismus obsahoval jakoukoli samočinnost.

Za Komisi vás mohu ujistit, že jsme připraveni k zavedení takového evropského rámce koordinované a podmíněné pomoci, který by mohl být použit v případě potřeby a v případě, že o to dotyčná strana požádá. Spolupracujeme úzce a intenzivně se všemi členskými státy eurozóny a s ECB, abychom tento týden nalezli řešení v rámci Evropské rady.

Avšak kromě okamžitého zvládání krize se musíme zaměřit na to, jak můžeme zabránit tomu, aby se v budoucnu podobná situace opakovala, abychom tak už nikdy neměli podobné případy, jako je současný případ Řecka. Řecká krize prokázala potřebu silnějšího hospodářského řízení. Tuto potřebu již nacházíme v Lisabonské smlouvě, která rovněž tvoří právní základ. V současnosti proto připravujeme návrhy na realizaci článku 136 Lisabonské smlouvy a Komise v příštích týdnech předloží návrh s cílem větší koordinace hospodářské politiky a silnější kontroly zemí.

Stejně jako vy, pane Giegolde, v odstavci 28 litujeme nedostatečného odhodlání vlád k posílení koordinace v eurozóně. Proto je zapotřebí přijmout integrovaný a průkopnický přístup zaměřený na politická opatření a jednoznačnou akceschopnou dohodu. Především musíme zabránit neudržitelným schodkům veřejných rozpočtů, a proto musíme být schopni lépe monitorovat střednědobé rozpočtové politiky členských států eurozóny. Musíme být schopni vydávat rozsáhlejší a důraznější doporučení členským státům ohledně přijetí nápravných opatření. V této záležitosti spoléhám také na vaši podporu.

Můžeme také podpořit lepší využívání stávajících nástrojů. Rada může přijmout doporučení určené členskému státu, jehož hospodářské politiky by mohly ohrožovat řádné fungování hospodářské a měnové unie. Této možnosti bylo v minulosti snad příliš málo využíváno. Podle článku 21 nové Lisabonské smlouvy může Komise vydávat podobná včasná varování určená přímo členskému státu. Pokud chceme členským státům pomoci při řešení vznikajících hospodářských problémů v počáteční fázi, musíme této možnosti využívat.

Jelikož už přesahuji stanovený čas, rád bych věnoval závěrečný komentář makroekonomické nerovnováze. To je druhý základní prvek posíleného řízení hospodářství. V této souvislosti obecně sdílím názor zpravodaje.

A závěrem bych rád poznamenal, že finanční krize bolestně prokázala, že trvalý hospodářský růst minulých desetiletí není samozřejmostí. Dnes máme možná nejhorší za sebou. V současnosti procházíme hospodářským oživením, je však stále křehké a není dosud soběstačné. Nezaměstnanost se dodnes nezlepšila. Totéž platí o posílení veřejných financí, které je předpokladem udržitelného růstu. Bez ohledu na význam daňových pobídek pro hospodářské oživení dva roky krize zničily 20 let upevňování veřejných financí.

Tato mračna budou zastiňovat hospodářskou krajinu nadcházejících let. Musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom dokázali vyjasnit oblohu a nastolit opět růst. Toto není doba pro běžnou práci. Je to doba postupných změn s cílem podpory udržitelného růstu a tvorby pracovních míst.

 
  
MPphoto
 

  Sophie Auconie, jménem skupiny PPE.(FR) Pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych úvodem poblahopřála zpravodaji, panu Giegoldovi, který odvedl velmi kvalitní práci a dokázal, že je schopen naslouchat zpravodajům z ostatních skupin.

Tato zpráva, odpověď Evropského parlamentu na výroční prohlášení Evropské komise o eurozóně a veřejných financích, je plná rozborů a návrhů. Samozřejmě je do značné míry poznamenána velkou událostí roku 2009, hospodářskou a finanční krizí, která je bezpochyby nejvážnější krizí, které Evropská unie od svého vzniku čelí.

Tato krize pro mne byla poučením ve dvou ohledech. Na jedné straně se ukázalo, jak užitečná je hospodářská a měnová unie. Stabilní společná měna – euro – sehrála úlohu skutečného měnového štítu. Příslušnost k eurozóně umožnila nejedné zemi vyhnout se znehodnocení své vnitrostátní měny, které by ještě zhoršilo dopady krize. Eurozóna se stala přitažlivější, jak to dokládá příklad Islandu.

Navíc aktivní a pružná měnová politika Evropské centrální banky, která posílila finanční injekce likvidních prostředků do úvěrových ústavů, sehrála významnou úlohu při záchraně evropských bank.

Často se říká, že Evropa byla vybudována na krizích, a tato krize ukázala, že hospodářský aspekt Evropy je účinný a zároveň nezbytný: to je to první poučení.

Z něj vyvozuji druhé poučení, a tím je, že bychom měli posílit evropské řízení hospodářství. Jedinou opravdovou evropskou hospodářskou politikou je v současnosti měnová politika. Je tu omezená koordinace rozpočtových politik. Avšak eurozóna, která – jak také uvádí tato zpráva – má za cíl sjednotit všechny členské státy Evropské unie, musí zavést účinné řízení ve všech hlediscích hospodářské politiky.

Je třeba začít u makroekonomického a finančního monitoringu, o což se v Evropském parlamentu usilovně snažíme. Tento monitoring musí být prováděn v rámci Paktu stability a růstu a musí představovat skutečný nástroj koordinace v oblasti daní. V této době krize vedl značný pokles tržeb daňové pobídky přijaté v rámci plánu na oživení hospodářství a hospodářské stabilizátory ke zhoršení rozpočtové rovnováhy členských států.

Hlavním závazkem zůstává snížení dluhů veřejných rozpočtů, neboť ty se týkají budoucnosti našich dětí. Buďme přísní, buďme ale rovněž tvůrčí. Uvažujme o nové evropské politice v oblasti daní, uvažujme o eurobondech a uvažujme o evropském řízení hospodářství.

 
  
MPphoto
 

  Liem Hoang Ngoc, jménem skupiny S&D.(FR) Pane předsedo, dámy a pánové, zpráva pana Giegolda má zvláštní význam pro současnou makroekonomickou rozpravu. Tato zpráva je tím významnější, že její autor je německý poslanec Evropského parlamentu, který chtěl upozornit evropské občany na negativní dopady, které by měla německá strategie snižování nákladů na pracovní sílu v rámci systému jednotné měny pro země eurozóny.

Německá vláda se ve skutečnosti snaží zavléct země eurozóny a celou Evropskou unii do stavu všeobecné deflace se všemi ničivými makroekonomickými důsledky. Zvláště v situaci, kdy nejsou k dispozici soudržné strukturální fondy a dostatečné rozpočtové zdroje a kdy není možná devalvace, jsou členské státy se svými deficitními účty odsouzeny ke snižování mezd a omezování svých systémů sociálního zabezpečení.

Výsledkem je v první řadě pokles vnitřní poptávky, který od druhého čtvrtletí roku 2008 vedl k poklesu růstu a to ještě před začátkem krize likvidity. Za druhé, sledujeme nárůst zadlužení domácností s nízkými příjmy a omezenými prostředky, jejichž kupní síla už neroste. Jejich zadluženost při pořizování bydlení podporuje deregulovaná finanční mašinérie ve Španělsku, ve Spojeném království a v Irsku s ničivými následky, jakých jsme byli svědky během  krize vyvolané „sub-prime“ hypotékami.

Dámy a pánové, když poslouchám rozpravy ve výborech, zda se mi, že značný počet poslanců Evropského parlamentu zapomněl na poučení z této krize. Tato krize ještě zdaleka není zažehnána. Stávající oživení je tím chatrnější, že v Evropě pokračuje devalvace mezd, a Komise, ale také předseda euroskupiny a prezident Evropské centrální banky – kterého jsme slyšeli v pondělí – vyzývají členské státy, aby předčasně přijaly výstupní politiky, které jsou srovnatelné se skutečně úspornými opatřeními.

Hrozí, že tyto politiky zarazí růst – který jen stěží dospěl do kladných hodnot – v zárodku, i když míra využití kapacity zůstává nízká. Tyto politiky nesníží schodky rozpočtů v Řecku, ve Španělsku a jinde, protože se ani nenaplní očekávané příjmy z daní. Tyto politiky způsobí zhoršení nezaměstnanosti a posílí sociální napětí.

Giegoldova zpráva si zaslouží uznání za to, že upozornila na některé z těchto makroekonomických nerovností. Bohužel závěrečná verze upravená skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a skupinou Aliance liberálů a demokratů pro Evropu odmítá odsoudit devalvaci mezd. Celkově však může být rozprava, kterou otevřel pan Giegold, prospěšná v době, kdy neoliberální dogma, které krize zpochybnila, nabývá opět na síle v Parlamentu, v Radě i v Komisi.

 
  
MPphoto
 

  Ramon Tremosa i Balcells, jménem skupiny ALDE.(ES) Pane předsedo, úvodem bych rád poblahopřál zpravodajům, panu Sciclunovi – který má značné vědomosti o centrálních bankách – a panu Giegoldovi. Vedli jsme společně řadu diskusí a nakonec jsme se shodli na množství kompromisních pozměňovacích návrhů.

Rád bych dnes hovořil o euru. Chci vám připomenout, že jsem v politice nováčkem: před devíti měsíci jsem přednášel makroekonomiku na univerzitě v Barceloně. Na podzim roku 2008 jsem z pracovních důvodů pobýval se svou rodinou v Londýně a byl jsem přímým svědkem náhlého poklesu libry o 30 % během několika týdnů. Mí angličtí kolegové se zničehonic stali chudšími a libra se dodnes nevzpamatovala. Vzhledem k tomu, jaký pokles zaznamenala libra, nechci si ani představit, jakou hodnotu by měla peseta, pokud bychom ji měli nadále ve svých peněženkách.

Tyto dva roky otřesné globální hospodářské krize prokázaly, že euro pevně udrželo naši stabilitu. Je to ve skutečnosti jediná významná západní měna, která neučinila své uživatele chudšími.

Euro se stalo bezpečným přístavem proti ohromným vlnám globálních finančních bouří, abych použil výmluvný obraz britského finančníka Davida Marshe. Tento po léta přesvědčený euroskeptik vydal před dvanácti měsíci knihu, v níž chválí euro, uznává jeho úspěch a považuje je za budoucí světovou měnu.

Euro není v současnosti v krizi: je to fiskální krize některých členských států, která způsobuje jednotné měně problémy. Euro představuje zářný příklad měnové unie, který studují a obdivují hospodářské elity Číny, Indie, Brazílie a Ruska. Euro nepředstavuje riziko pro středomořská hospodářství. Euro je pro tato hospodářství příležitostí, která jim dává možnost stát se trvalou součástí osvědčených, reformovaných a pokročilých postupů zemí střední Evropy.

Zpráva, kterou dnes projednáváme, obsahuje ostrou kritiku praxe státních zásahů do čínské měny. Tato umělá devalvace přispěla k vytvoření ohromné světové nerovnováhy, která je jednou z příčin krize.

Jako eurozóna nesmíme postihovat země, které nejvíc vyvážejí. Historie finančních krizí ukazují, že jakmile je dosaženo finančního zdraví, je hospodářská obnova spojená s vývozem.

Je pravda, že Německo musí obnovit spotřebu a vyvinout větší úsilí jako hybná síla hospodářského růstu Evropy. Za žádných okolností však nesmí být oslabena jeho vývozní kapacita. Jsem liberální poslanec z Katalánska a můj region – který je zdrojem 28 % španělského vývozu – má velmi vysoký poměr vývozu k hrubému domácímu produktu: téměř 30 %. Ti, kteří mají nejlepší výsledky, nesmí být postihováni.

Na závěr: euro má v současnosti na celém světě značnou vážnost, musí však učinit víc proto, aby bylo transparentní. Pane Trichete, doslovné záznamy rozprav Evropské centrální banky by měly být zveřejněny, jako se to dělá ve Spojených státech, v Japonsku a ve Švédsku.

 
  
MPphoto
 

  Philippe Lamberts, jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedo, protože si přeji, aby mi pan komisař Rehn rozuměl jasně a zřetelně, budu mluvit anglicky.

Rád bych vyšel ze současného stavu a zaměřil se na budoucnost. Jaká je naše současná situace? Máme ohromné a neudržitelné schodky veřejných rozpočtů a Zelení tento druh schodku nepodporují.

Za druhé nemůžeme pomíjet skutečnost, že už v současnosti máme ohromné a prohlubující se sociální nerovnosti. 16 % Evropanů pod hranicí chudoby není malé číslo; 40 % nezaměstnaných mladých Španělů ve věku do dvaceti pěti let není malé číslo a tak bych mohl pokračovat.

Dále čelíme problémům změny klimatu a nedostatku zdrojů, což znamená, že potřebujeme investice do infrastruktury, do vzdělání, do výzkumu a inovací a tak dále.

Jsme přesvědčeni, že bychom skutečně měli zařadit jinou rychlost.

Herman Van Rompuy po únorovém summitu řekl, že koordinace makroekonomických politik musí být výrazným způsobem prohloubena a zlepšena. Nepochybně. Co to znamená? To samozřejmě znamená, že v oblasti rozpočtových výdajů musí být více vzájemného hodnocení, více kontrol ex ante. 4 % svého HDP Řecko vydává na armádu. Mají letectvo o velikosti Luftwaffe. K čemu? Je to malá země a vyzbrojují se „jako ďas“.

Pokud však budeme kontrolovat pouze výdaje, nikam se nedostaneme. Musíme se zaměřit – a to velmi důkladně – na koordinaci výtěžků z daní, protože naší povinností je znovu nastolit rovnováhu v příjmech z daní tak, abychom přenesli zatížení příjmů z práce na jiné formy příjmu, včetně kapitálových příjmů. Musíme zajistit účinný příspěvek ze strany právnických osob – účinný, nikoli jen na papíře – a to znamená zprávy CCCTB od každé jednotlivé země atd.

Musíme zavést daně z finančních transakcí; musíme zavést uhlíkové daně – a to jednak s cílem změny chování a jednak kvůli zisku z příjmů. Toho však nedosáhneme pouze tím, že požádáme země, aby koordinovaly své politiky. Potřebujeme větší integraci. Pokud to neučiníme, naše vlády nebudou schopné spojit potřebu vyvážených rozpočtů se sociálními potřebami a potřebami investic.

Jsem přesvědčen, že Evropa se nyní nachází na rozhodující křižovatce. Musíme volit mezi vyšší mírou integrace, nikoli pouze koordinace, nebo úpadkem. Poučení, které plyne z Kodaně, není jen to, že jsme propásli příležitost na uzavření dohody o klimatu. Ukázalo se, že pokud Evropa nepostupuje společně, ztrácí vliv. Trávíme příliš mnoho času koordinací a příliš málo času společným postupem. To je tedy náš příspěvek do rozpravy.

 
  
MPphoto
 

  Kay Swinburne, jménem skupiny ECR. – Pane předsedo, jako poslankyně pocházející z členského státu mimo eurozónu si nejsem jistá, zda bude mít můj názor v této rozpravě u kolegů velkou váhu. Mnozí v současnosti prohlašují, že problém eurozóny je problémem, který by měli řešit poslanci ze zemí eurozóny.

Euro však není izolované. Euro je přítomné na světových trzích a dotýká se jej světová finanční a hospodářská krize stejně jako ostatních měn mimo země eurozóny. Způsob, jakým jsme nakládali se státními financemi v dobách hospodářského růstu, určuje, jak jsme schopni v současnosti reagovat a obnovit oživení. Jak už mnozí uvedli, existuje důvod, proč má Německo zcela odlišný vládní schodek než Řecko. I když je spojuje společná měna, přístup k úsporám a výdajům se zásadně liší. Spojení v rámci měnové unie nevytvořilo úplnou jednotu mezi odlišnými kulturami a tradicemi fiskální politiky.

Spojené království má také co říci k rozdílům ve fiskální politice. Máme rovněž přebujelý veřejný sektor, utráceli jsme a rozhazovali v dobách hospodářského růstu, půjčovali jsme si stále víc a vytvořili dluhy, které jsme nedokázali ani připustit, když to vypadalo, že dobré časy už se nikdy nevrátí, a vytvořili jsme kulturu, kde jeden údajně vážený ekonom ze Spojeného království před týdnem vystoupil před jedním z našich výborů a prohlásil, že vlády mohou peníze vyčarovat.

Peníze na financování veřejného sektoru nelze vykouzlit. Pocházejí z příjmů z daní ze soukromého sektoru. Německo si to uvědomuje. Jeho politiky v posledních pěti letech se zaměřovaly na to, aby vládní výdaje a pobídky pomáhaly povzbudit soukromý sektor. Proto je v současnosti pozice Německa v úsilí o obnovu dobrá. Veřejný sektor už ostatně svůj úkol v krizi splnil. Pomohl finančně bankám a posílil úsilí tam, kde to soukromý sektor nedokázal. Nyní je řada na soukromém sektoru, aby znovu naplnil kufry.

Nevýhody úsporných opatření, která připraví poctivě pracující zaměstnance veřejného sektoru o pracovní místa, je třeba proměnit ve výhodu pro začínající společnosti, využít ducha podnikavosti a omezit počáteční náklady pro podniky, aby pomohly vytvořit ziskový soukromý sektor, který potřebujeme, pokud se naše země mají dostat z problémů, v nichž se v současnosti nacházíme. Všechny tyto země, které v posledních několika letech uplatňovaly neudržitelné hospodářské politiky – včetně mé vlastní země –, si musí uvědomit, že změna je potřebná a nevyhnutelná.

 
  
MPphoto
 

  Jürgen Klute, jménem skupiny GUE/NGL.(DE) Pane předsedo, dámy a pánové, rád bych využil této příležitosti a soustředil se ještě jednou na situaci v Řecku, protože jsem přesvědčen, že krize v Řecku nám umožňuje vhled do stavu politiky v eurozóně. Nejprve bych však komentoval žádost německé kancléřky, paní Merkelové, aby bylo – bude-li to třeba – Řecko vyloučeno z eurozóny.

Moje skupina, skupina Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice, je přesvědčena, že je to návrh zcela absurdní. Na jedné straně mluvíme o společenství se společným údělem. Pokud to myslíme vážně, pak nemůžeme na druhé straně požadovat, aby byl jeden členský stát vyloučen hned během první velké nebo průměrně velké krize, která nastane. To je nesmysl! A co je nejdůležitější, bylo by to připuštění chyby, které by se rovnalo podlézání finančnímu odvětví.

Finanční odvětví se nestydatě nechalo vykoupit z krize daňovými poplatníky a nyní se po nás chce, abychom totéž odepřeli Řecku. Bylo by obtížné vysvětlovat důchodcům a dělníkům v Řecku a v dalších dotčených zemích – podle sdělovacích prostředků se má pozornost napříště zaměřit na Portugalsko –, proč mají teď platit poté, co svými daněmi podpořili banky. Vydat se touto cestou je totéž, jako nasměrovat celý projekt EU do zdi.

Navzdory vší oprávněné kritice Řecka – a řečtí poslanci si jistě uvědomují, že v jejich zemi je třeba mnohé zlepšit – nenese za tuto krizi v žádném případě výhradní odpovědnost Řecko. Rád bych zdůraznil, že většina rozhodnutí o finanční politice eurozóny byla přenechána Evropské centrální bance. Euro není schopné dát odpověď na rozdílnou úroveň produktivity jednotlivých hospodářství. Velcí vývozci, jako například Německo, tlačí řeckou hospodářskou politiku na kolena. To je rovněž příklad krize hospodářské politiky a politiky v oblasti hospodářské soutěže EU.

Z tohoto důvodu požadujeme odstranění zákazu finanční pomoci pro členské státy EU. Členské státy eurozóny by měly uvolnit euro úvěry, Evropská centrální banka by měla skoupit dluhy stejně tak, jako to učinila federální služba v USA, swapy úvěrového selhání by měly být zakázány. To jsou naše požadavky.

(Předsedající řečníka přerušil)

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN SCHMITT
místopředseda

 
  
MPphoto
 

  Nikolaos Salavrakos, jménem skupiny EFD.(EL) Pane předsedající, 25. březen je výročím zrození Evropy i Řecka. 25. března 1957 vznikla podpisem Římských smluv Evropská unie. 25. března 1821 se zrodilo Řecko.

Dnes v den svého výročí prochází Evropa i Řecko zkouškou: Evropa v oblasti soudržnosti a Řecko v oblasti hospodářské. Každý v této sněmovně ví, že z 15 zemí eurozóny má 6 zemí vysoké veřejné dluhy a finanční schodky. Každý v této sněmovně ví, že všech 30 zemí, které tvoří OECD, má dluhy přesahující 100 % jejich HDP a o 30 % vyšší než v roce 2008. Dokonce i Spojené státy americké se v této obrovské hospodářské krizi, kterou prožíváme, snaží řešit své problémy především tištěním peněz.

Rovněž víme, že Řecko přijalo přísná úsporná opatření v takové míře, že to vysiluje jeho občany. Mnozí řeknou, že si to Řecko zaslouží a že by mělo platit za své chyby. Ano, někteří lidé musí být povoláni k zodpovědnosti. Nesmíme však zapomínat, že Řecko dováží z ostatních evropských zemí – především z Německa – zboží v hodnotě o 15 miliard EUR vyšší, než je hodnota zboží, které vyváží.

Rád bych proto požádal vůdce Evropské unie, aby měli na paměti, že reakce na spekulace má vliv na geopolitickou situaci v širším politickém smyslu.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Děkuji vám. Váš čas vypršel. Rád bych vás zdvořile požádal, abyste při projevu dodržovali vyměřený čas.

 
  
MPphoto
 

  Werner Langen (PPE).(DE) Pane předsedající, rád bych vznesl námitku. Poslanci by chtěli o těchto zprávách později hlasovat, a pokud nebudeme dodržovat vyměřený čas, dostaneme se do vážných problémů.

 
  
MPphoto
 

  Hans-Peter Martin (NI).(DE) Pane předsedající, pane Trichete, nejprve bych vám rád poblahopřál k tomu, čeho jste v posledních letech dosáhl. Zároveň si však musíte být vědom toho, že stovkám milionů lidí se v současnosti tají dech, protože mají obavy o euro, a něco takového si stávající generace neuměla představit.

V první řadě se obávám toho, co nastane při příštím půlročním a ročním refinancování a zda se vám podaří odstranit z tohoto balíku výjimečná opatření v oblasti likvidity. Pouze lidé s masochistickými sklony v oblasti finanční politiky by vám v této oblasti mohli přát neúspěch. Dalším důvodem k obavám je inflace, v této oblasti však dochází k pokroku. Jakožto Rakušan bych se rád ohradil proti výpadům vůči Německu, k nimž zde dochází. Každý by si měl uvědomit, že Německo bylo v minulosti z velké části zdrojem stability. Nemělo by být nyní trestáno za to, že v řadě oblastí dosáhlo lepších výsledků než jiné země. Není možné projevovat solidaritu lidem, kteří jsou zodpovědní za špatné hospodaření, plýtvání a nadměrné administrativní výdaje.

 
  
MPphoto
 

  Burkhard Balz (PPE).(DE) Pane předsedající, jakožto stínový zpravodaj skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů pro výroční zprávu Evropské centrální banky za rok 2008 jsem velmi spokojen se zprávou, kterou máme před sebou. Jsem přesvědčen, že díky úzké a účinné spolupráci se zpravodajem panem Sciclunou a zejména s panem Tremosou ze skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu se nám podařilo vytvořit velmi vyvážený komentář k výroční zprávě ECB za rok 2008. Pan Trichet a pan Rehn mají na věc stejný názor.

Domnívám se, že ECB stála v roce 2008, který byl prvním rokem krize, před zvlášť obtížnými úkoly. Vzhledem k těmto výzvám jednala ECB dle mého soudu účinně a především velmi obezřetně. Sciclunova zpráva tento přístup odráží. ECB se však nenachází v jednoduché situaci a to se pravděpodobně nezmění ani v blízké budoucnosti. Na jedné straně je překonání krize v nedohlednu a na straně druhé představují plánovaná regulační opatření pro ECB nové výzvy a problémy. Je důležité, aby ECB v následujících měsících a letech pokračovala v zajišťování stability eurozóny. ECB musí držet správný kurs jako tanker na otevřeném moři.

Na druhé straně – jak jsem už uvedl v naší předposlední rozpravě o měnové politice, pane Trichete – nezávislost Evropské centrální banky musí být zachována a to zejména s ohledem na její budoucí začlenění do Evropského výboru pro systémová rizika. To je nesmírně důležité, protože vy jako prezident a další členové Evropské centrální banky se budete v této oblasti hodně angažovat. To by mělo být jedno z důležitých kritérií pro budoucí posouzení dalších opatření přijatých centrální bankou. Je nezbytné, abychom měli tuto skutečnost na paměti, až budeme v příštích několika letech posuzovat další zprávy.

 
  
MPphoto
 

  Gianni Pittella (S&D).(IT) Pane předsedající, pane Trichete, pane komisaři, dámy a pánové, král je nahý! Závažnost situace byla přesně popsána. Nyní bychom se měli soustředit na uzdravení a prvním krokem tohoto uzdravení může být pouze evropské hospodářské řízení, bez něhož nebudou hospodářské systémy růst a dluh se stane ještě méně udržitelným.

Řecku se musí dostat podpory a pomoci a potenciální dominový efekt v těch evropských zemích, jejichž hospodářství se vyznačuje nedostatečnou mírou konkurenceschopnosti a vyšší mírou zadluženosti, je třeba odvrátit. Skutečné evropské řízení musí zaručovat tři cíle: 1) politiku růstu, 2) finanční nástroje vhodné pro udržení tohoto růstu a 3) politiku na zvládání naléhavých situací.

Dnes dopoledne jsem slyšel řadu řečníků vychvalovat přednosti eura. Výborně, s tím samozřejmě souhlasím, proč však nevnímat euro jako měnu, která nás nejen chrání před inflací, ale prostřednictvím řádného a zajištěného dluhu nám rovněž zajistí větší likviditu potřebnou k zahájení velkého evropského investičního programu vydáním eurobondů? Pokud jde o zvládání naléhavých situací, souhlasím s myšlenkou zřízení Evropského měnového fondu, které by bylo citlivým řešením.

Dámy a pánové, rád bych závěrem řekl, a chci to říct zcela jasně, že v této fázi nemá smysl vyčkávat, otálet a čekat, až tato dlouhá noc skočí. Nepotřebujeme Evropu, která se chová jako don Abbondio. Pokud Evropa neprojeví odvahu nyní, kdy tedy?

 
  
MPphoto
 

  Sharon Bowles (ALDE). – Pane předsedající, měli jsme ve výboru náročný týden s prezidentem ECB, prezidentem euroskupiny a kandidátem na viceprezidenta ECB. Všichni se shodujeme v tom, že jedním z klíčových požadavků je přísnější dozor nad členskými státy spolu s přesnějšími statistikami, které by umožnily dřívější zásah.

Úsilí v tomto smyslu již započalo, včetně posílení kontrolních pravomocí pro úřad Eurostat, a výbor se už nemůže dočkat, až bude moci pomáhat prostřednictvím svých posílených pravomocí.

Existují však ukazatele i mimo Pakt stability a růstu, které je rovněž třeba brát v úvahu. Jednou z možností je větší koordinace v daňové oblasti související s makroekonomickou stabilitou. To bylo samozřejmě vyzkoušeno. Vzpomeňte na spory v roce 2001 ohledně varování Ecofinu Irsku v době fiskálního přebytku. Takže poučení známe: uplatňovat fiskální disciplínu v dobách přebytku je obtížnější než kontrolovat schodek. A pokud to nedokážeme, výsledkem bude krize stejně jako na finančních trzích.

Pokud jde o nerovnováhu mezi členskými státy, měla by se naše pozornost zaměřovat na ztrátu konkurenceschopnosti, kterou často doprovází otálení v oblasti jednotného trhu a neschopnost provést strukturální reformy, včetně reformy důchodové. Ani to nemusí být nutně příčinou schodku.

A na závěr, jak uvedl pan Scicluna, ustanovení na podporu likvidity Evropské centrální banky představovala v době krize prospěšný nástroj, který však nebyl přenesen do reálné ekonomiky. Často byly tyto prostředky pouze investovány do aktiv s větším zúročením. Odvážil bych se tvrdit, že některé z těchto prostředků byly dokonce zpětně odkoupeny ECB. V některých čtvrtletích si tyto činnosti bezpochyby vysloužily i bonus. A proto říkám: měli bychom skutečně naslouchat prosbám těchto bank o nové lhůty pro kapitálovou přiměřenost?

 
  
MPphoto
 

  Michail Tremopoulos (Verts/ALE).(EL) Pane předsedající, rád bych úvodem řekl, že se jedná o důležitou zprávu nacházející cenný kompromis v napjaté situaci, která vládne v Evropském parlamentu. Vymezuje prvky sociální soudržnosti, které se v podobných rozpravách v Evropském parlamentu neobjevují. Byli bychom také rádi, kdyby to byl signál důležité změny v politice Evropské unie jako celku.

Jedná se samozřejmě o rok 2009, zatímco v roce 2010 dochází k významným událostem, které se samozřejmě týkají mé země, Řecka. Mohli bychom dojít k závěru, že kromě měnové unie bychom potřebovali také hospodářskou a politickou unii, jak už mnozí uvedli. Euro by mělo být v zájmu sociální soudržnosti spojeno s ukazatelem minimálního sociálního zabezpečení.

Vyplývá to z řady informací, které zde byly řečeny o Řecku, z nichž mnohé jsou nepřesné. Musím zde například zdůraznit skutečnost, že produktivita v Řecku nebyla o mnoho nižší, než je průměr zemí EU-27. To vyplývá ze statistik agentury Eurostat: v roce 2007 a 2008 byla produktivita přibližně 90 %.

Nárůst rozpočtového schodku a schodku veřejných financí v Řecku v posledních dvou nebo třech letech byl důsledkem propadu příjmů, snížení příjmů ze zahraničí, jako například z turismu a lodní dopravy, způsobené krizí, a nárůstu veřejných výdajů. Samozřejmě, že dochází k plýtvání, ale do veřejného sektoru jsou přijímáni pracovníci na různá místa.

To vše se samozřejmě musí změnit, musíme rovněž požadovat zavedení ukazatele sociální ochrany a nespokojit se s obecnými výzvami, abychom nedělali nic, co by se dotklo nízkých příjmů. Je třeba omezit výdaje a obranu, stejně jako vše, co v posledních dvou letech vykazovalo růst, a zejména je třeba zaměřit se na příjmy, které také výrazně poklesly. Příjem velké části obyvatelstva, které se nachází na pokraji chudoby, se nesmí snížit.

Existují samozřejmě problémy, jimiž se rovněž zabývá dnes probíhající summit zde v Bruselu. Giegoldova zpráva se však musí stát rovněž signálem celkové změny a přístupu a začlenění těchto stanovisek do Paktu stability. Především bychom však neměli pomáhat nepřijatelné politice Evropského měnového fondu, který – kromě jiného – trpí nedostatkem životaschopnosti.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Peter van Dalen (ECR). (NL) Pane předsedající, pan Rehn a pan Trichet měli v podstatě pravdu, když mluvili o současné situaci. Pozice Řecka v eurozóně je značně nestabilní, a pokud mohu odhadovat, odpověď záleží na Mezinárodním měnovém fondu (MMF). Ta správná organizace, která může v těchto dnech pomoci Řecku z krize, je MMF. Pokud ten nepomůže, budeme muset být rozhodní a rozetnout gordický uzel. Země, které nedodržují pravidla eurozóny, musí ze hry ven.

Pane předsedající, pokusme se v této situaci najít poučení. Když Řecko přijímalo euro, bylo nepředvídatelné jako orákulum v Delfách. Údaje, které předložilo, byly nejasné a nespolehlivé. Není správné, že řecká vláda trvá na tom, aby ostatní státy eurozóny zajišťovaly řešení této situace, protože údajně nesou částečnou odpovědnost za současnou krizi v Řecku. To je převracení skutečnosti naruby. Pokud někdo předkládá nespolehlivé údaje, nemůže nikoho obviňovat. Dovolte mi proto, abych položil panu Trichetovi a panu Rehnovi konkrétní otázku: věděli jste, že údaje, které Řecko předkládalo v době přijímání eura, byly nepřesné a neúplné? Pokud ne, neměli jste to snad vědět? Doufám, že mi na tuto otázku budete schopni dát přímou odpověď.

 
  
MPphoto
 

  Charalampos Angourakis (GUE/NGL) . – (EL) Pane předsedající, rád bych úvodem popřál svým krajanům všechno nejlepší k 25. březnu.

Kapitalistická krize vyústila ve stupňující se úpadek životní úrovně pracujících. Zároveň dala příležitost kapitálu vystupňovat uplatňování politik namířených proti pracujícím. V rámci státního terorismu zahájila plutokracie skutečnou válku proti základním mzdám a sociálním právům ve snaze zvýšit zisky kapitálu.

Základním pilířem protilidové politiky, kterou uplatňuje Evropská unie a vlády členských států, je ECB. Je to krutá politika uplatňovaná na základě jediného měřítka, a tím je zisk kapitálu. Výzvy, které vysílá od svého založení, ke snížení mezd a k urychlení kapitalistické restrukturalizace nalezly úrodnou půdu v kapitalistické krizi.

ECB od počátku vystupuje jako buržoazní pomocník plutokracie a přesouvá břemeno krize na bedra pracujících. Napumpovala do bank a monopolních skupin 1 bilion EUR. Dnes však chce po pracujících, aby uhradili škody a vrátili tyto peníze.

Proto je třeba posílit boj proti imperialismu, boj za vystoupení z Evropské unie, boj za moc lidu a lidové hospodářství, boj za socialismus.

 
  
MPphoto
 

  Godfrey Bloom (EFD). – Pane předsedající, když slyším o úspěších eura, zdá se mi, jako bych žil v nějakém paralelním vesmíru. Myslím, že bychom se měli vrátit na zem, nezdá se vám?

Nezaměstnanost: nezaměstnanost mezi mladými lidmi na iberském poloostrově a v mnoha dalších zemích eurozóny je chronická. Už řadu let dosahuje 30-40 %. To nemá s krizí nic společného. Je to naprostá katastrofa. HDP na hlavu v USA výrazně převyšuje HDP Evropské unie. HDP v zemích asijsko-tichomořského regionu výrazně převyšuje HDP Evropské unie.

Nikoli, euro vůbec není úspěšné. Už nyní padá. A hroutí se nám před očima. Jen se zamysleme nad některými základními hospodářskými ukazateli. Není zde žádný věřitel pro případ nouze, a proto máme tuto řeckou krizi a rohem číhá krize portugalská. Nemáme žádného věřitele. Z hlediska správy měny je to nepřípustné, ať už se nacházíme v optimální měnové zóně či nikoli.

Neexistuje koordinovaná fiskální politika, a euro je proto odsouzeno k pádu, kterého jsme už nyní svědky.

Dovolte mi, abych vám všem připomněl ještě jednu věc. Existují dva druhy lidí: tvůrci bohatství, lidé, kteří pracují v soukromém sektoru a vytvářejí bohatství, a pak ti druzí, kteří toto bohatství utrácejí, a to jsou politici a byrokrati a je nás velmi mnoho – až příliš mnoho. Jsme opice sedící na hřbetu hospodářství, a dokud tyto měnové zóny nezačnou omezovat výdaje na veřejný sektor, bude situace stále horší a horší a horší.

 
  
MPphoto
 

  Corneliu Vadim Tudor (NI).(RO) Hlavní příčinou této krize je mafie. Uvedu několik příkladů ze své vlastní země, Rumunska. Věřte mi, jako spisovatel a historik, který řídí vlastní deník a týdeník, vím velmi dobře, o čem mluvím.

Od roku 1990 bylo podvodně privatizováno přibližně 6 000 společností v hodnotě 700 miliard EUR. Doposud bylo vyplaceno pouze 7 miliard EUR – to je 1 % této částky. V řadě případů k privatizaci ani nedošlo, byla pouze převedena aktiva z vlastnictví rumunského státu do vlastnictví jiných států, jinak řečeno došlo ke znárodnění. To už není tržní hospodářství, ale hospodářství džungle.

Stejná situace se opakuje v řadě balkánských zemí, kde místní mafie spojila síly se zahraniční mafií a společně vytvořily kartel organizovaného zločinu. Stejně jako před 100 lety leží balkánský poloostrov na sudu se střelným prachem. Požár sociálních protestů se může rychle rozšířit z Řecka do ostatních zemí regionu.

Zatímco ve dvacátém století jsme hovořili o vývozu revoluce, ve 21. století můžeme hovořit o vývozu korupce. Hlad je jedním z nejsilnějších volebních činitelů v dějinách. Na místo boje proti korupci – která je jen abstraktním pojmem – musíme zaměřit pozornost na boj proti těm, kteří jsou zkorumpovaní.

Nálada mezi obyvatelstvem je stále chmurnější, a pokud nedokážeme zabránit podvodům v našich zemích, vznešený projekt Evropské unie se sesype jako hrad z písku.

Jedna naděje na záchranu však existuje: na této dějinné křižovatce je zapotřebí radikálních řešení. Mafie nemá být pod kontrolou, ale pod zemí.

 
  
MPphoto
 

  Werner Langen (PPE).(DE) Pane předsedající, rád bych vřele poděkoval prezidentu Evropské centrální banky Jean-Claude Trichetovi za úspěšnou práci v posledních šesti letech. Rád bych samozřejmě poděkoval zpravodajům za předložení zprávy, která získala většinovou podporu. Pane Rehne, rád bych vám připomněl, že před vámi leží obrovský úkol. Doufám, že Komise bude mít konečně odvahu zaměřit se na nedostatky Paktu stability a růstu v novém návrhu. Model hospodářského řízení pod vedením ministrů financí není v tomto případě řešením, protože ministři financí v minulosti selhali. Potřebujeme automatizovanější systém. Nepotřebujeme hospodářské řízení pod vedením ministrů financí. Namísto toho potřebujeme samočinný systém, který bude reagovat v případě porušení, s podporou a pod vedením ECB a Komise. To by mohl být výsledek nadcházejícího summitu.

Rád bych připojil dvě poznámky k tomu, co uvedl pan Trichet na adresu eurozóny. Vítám skutečnost, že jste upozornil na potřebu naší konkurenceschopnosti ve světě. Nejde jen o konkurenci jedné země eurozóny vůči druhé, ale abychom dokázali obstát vůči USA a Asii.

Za druhé, EU se do značné míry podařilo udržet vyvážené rozpočty díky zemím, které mají přebytek. Pokud by tomu tak nebylo, musela by ECB zavést mnohem přísnější politiky.

Za třetí, neznáme z dějin hospodářství žádný příklad země s ubývajícím počtem obyvatel, která by dokázala dlouhodobě vytvářet růst na vnitřním trhu. Země musí své zboží vyvážet.

Pokud jde o Německo, jeho začátky v hospodářské a měnové unii nebyly příliš valné, podařilo se mu však úroveň vyrovnat a nyní je pro řadu dalších zemí příkladem. To nestačí. Zatím jsme neudělali dost pro upevnění rozpočtu. Nesmíme podceňovat úsilí, které je s tím spojené. Kdo přišel na myšlenku, že by měly být trestány země, které jsou do značné míry úspěšné, a vylučovat ty, které neplní své povinnosti? To není skutečná evropská politika. Rád bych proto popřál Komisi odvahu a upřímně poděkoval ECB.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Anni Podimata (S&D).(EL) Pane předsedající, dovolte mi, abych úvodem poblahopřála oběma zpravodajům k vynikající práci, kterou odvedli ve zvláště obtížné situaci.

Brzy má začít práce jednoho z nejdůležitějších summitů a stále se vedou diskuse o takzvaném řeckém problému, a zda a do jaké míry bychom měli přijmout evropský mechanismus, který by v případě potřeby fungoval jako ukazatel ochrany hospodářství potřebný pro stabilitu eurozóny jako celku.

Hlavní odpovědnost za tento stav nese bezpochyby Řecko a Řecko ji také plně přijímá. Existují však také jiné – kolektivní – odpovědnosti. Společná měna má řadu výhod, má také vážné nedostatky. 11 let existence HMU odmítáme vidět a připustit rozdíl v konkurenceschopnosti a značný nepoměr a nerovnosti mezi hospodářstvími eurozóny, které jsou překážkou životaschopnosti či stability eurozóny.

Spekulativní útoky, které se doposud zaměřují hlavně na Řecko – které však měly za následek nedávné snížení úvěrového ratingu pro Portugalsko a které se už zaměřují i na další země, jako například na Itálii a na Španělsko, a nikdo neví, jaké to bude mít následky –, jsou toho jasným dokladem.

Pokud chceme prokázat, že se s touto situací umíme vyrovnat, měli bychom ihned přijmout nový model posílené hospodářské spolupráce a hospodářského řízení, který, pane Langene, bude respektovat pravidla Paktu stability a růstu, zároveň však bude spíše než pouze finanční koordinací v úzkém slova smyslu hospodářskou koordinací doplněnou o další kritéria a bude usilovat o dosažení cílů strategie EU pro zaměstnanost a udržitelný rozvoj.

 
  
MPphoto
 

  Olle Schmidt (ALDE). (SV) Pane předsedající, pane komisaři, pane Trichete, euro má za sebou deset let existence a prošlo do značné míry zkouškami, i když stávající turbulence nejsou ještě překonány. Jsem si jistý, že ještě dnes budeme svědky prvních důležitých kroků ze strany Evropy na cestě k řešení, ať už s pomocí Mezinárodního měnového fondu nebo bez ní. Máme společný úděl, jak správně uvedl pan Trichet. Pokud by se tento záměr nezdařil, čekaly by nás ovšem hrozivé vyhlídky.

ECB se stala baštou v době finančních bouří. Stojí za opakování, že euro je úspěšné v době finanční krize a představuje pro Evropu – včetně zemí mimo eurozónu – oporu jistoty.

Euro zajišťuje stabilitu a podmínky pro vytvoření milionů nových pracovních míst a na to nesmíme v této době, kdy všichni hovoří o krizi, zapomínat. Problémy Řecka a problémy ostatních zemí eurozóny nelze svalovat na euro. Lehkomyslné navyšování veřejných výdajů způsobí problémy bez ohledu na měnu, kterou používáte. Na druhé straně, hospodářská krize by byla podstatně horší, pokud bychom neměli spolupráci, která s eurem souvisí. Čelili bychom spekulacím a konkurenční devalvaci více než 20 národních měn.

Řada z nás to zažila a já sám jsem byl členem švédské finanční komise s úrokovou sazbou ve výši 500 %. Krize v Řecku přirozeně ukazuje, že je třeba zpřísnit dohodu o udržení rozpočtových schodků na nízké úrovni. Schodek je nadále enormně vysoký. Potřebujeme lepší dohled a koordinaci hospodářské politiky na úrovni EU, jinými slovy finanční koordinaci hodnou svého jména.

Závěrem bych rád řekl několik slov o spekulacích. Někdy, když jsou země vystaveny spekulacím, jako tomu bylo v případě řady zemí v devadesátých letech minulého století, máme ve skutečnosti příležitost upravit opatření, která přijímáme. Pokud jsme se dostali do složité situace, například vinou George Sorose, věděli jsme, co máme očekávat, a proto jsme přijali nezbytná opatření. To by měli zvážit ti z vás, kteří pocházejí ze zemí, jež mají dnes problémy.

 
  
MPphoto
 

  Ryszard Czarnecki (ECR).(PL) Pane předsedající, rád bych se vyhnul militantnímu jazyku, který použil můj předřečník. Válečný slovník neodpovídá stylu bankovnictví. Jsem zástupce skupiny tohoto Parlamentu, ve které pravděpodobně jako v jediné tvoří většinu poslanci pocházející ze zemí mimo eurozónu. Pouze dva z eurozóny pocházejí. Moje hledisko bude proto odlišné.

Projev pana Tricheta by se dal shrnout číslem 36, protože právě tolik poslanců Evropského parlamentu jeho projevu naslouchalo. Znamená to, že jsme líní? Ne – to znamená, že poslanci Evropského parlamentu ve skutečnosti nevěří, že Evropská centrální banka může být řešením či nápravou krize nebo že může být záchranným pásem. Pan Rehn nazval eurozónu něčím jako hodnotou samo v sobě a potom hovořil o krizi v Řecku. V tom je určitý rozpor. Řecko v současnosti prochází krizí, protože vstoupilo do oázy stability příliš brzy.

 
  
MPphoto
 

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL).(EL) Pane předsedající, souhlasím se svými kolegy poslanci, kteří uvedli, že krize ještě není překonána. Hospodářská situace v řadě zemí je jednoznačně negativní. Nezaměstnanost ve většině zemí roste. Opatření na řešení rozpočtových schodků krizi zhoršují.

Pane Trichete a pane Rehne – a hovořím institucionálně – copak jste o nadcházející krizi nevěděli? Existovaly náznaky. A když krize vypukla, skrývali jste se za názor, že si každý musí své problémy řešit sám. A nyní ustavičně opakujete slova „monitorování schodků“ a „úspory v Paktu stability“.

Podle mého názoru není problém Evropské unie a Řecka otázkou zdravých financí. Víte, že vrácení půjček uvrhne Řecko do rukou spekulantů a zároveň odhalí institucionální a politické nedostatky HMU.

A vzhledem k tomu vám říkám, že to, co potřebujeme, je změna Paktu stability. Pokud budeme trvat na uplatňování Paktu stability, zejména v době hospodářského poklesu, zhoršíme a prohloubíme regionální a sociální nerovnosti, zvýšíme nezaměstnanost a zlikvidujeme vyhlídky na nový růst.

 
  
MPphoto
 

  Bastiaan Belder (EFD). (NL) Pane předsedající, situace, ve které se Řecko a země eurozóny po zásluze ocitly, je politováníhodná. Finanční pomoc Řecku by měl v první řadě poskytnout Mezinárodní měnový fond (MMF). MMF sám uvedl, že je v jeho silách Řecku pomoci. Vytvoření Evropského měnového fondu (EMF) je motivováno politickými cíli, zejména tím, aby si Evropa zachovala tvář, pokud Řecko požádá o pomoc MMF. Nesnažme se bezhlavě zakládat nový orgán jako opatření proti nedodržování stávajících pravidel. Potřeba a vhodnost vytvoření EMF jsou pochybné. Postihy stanovené v rámci Paktu stability a růstu je třeba uplatňovat aktivněji v zájmu zajištění dodržování pravidel. Nyní je řada na Radě. Je třeba definovat oblast působnosti Eurostatu, aby mohl pečlivě zkoumat údaje o rozpočtech členských států eurozóny, a sledovat tak dodržování Paktu stability a růstu.

 
  
MPphoto
 

  Csanád Szegedi (NI). (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, zpráva má jedinou vážnou chybu: nejmenuje ty, kteří jsou za chyby zodpovědní. A přitom nedokážeme ukončit hospodářskou krizi, dokud nebudou odhaleni ti, kteří jsou za ni zodpovědní. Řekněme si konečně, jaká je skutečnost: krizi nezpůsobili lidé, kteří žijí ze svých platů a mezd, ale banky, nadnárodní společnosti a pojišťovací společnosti, které vysávají evropskou společnost.

Pokud se dnes některá nadnárodní společnost rozhodne usadit v Maďarsku, je postup následující: od místní samosprávy dostane bezplatně pozemky, získá slevu na daních a příspěvcích, zaměstná pracovníky za minimální mzdy a neumožní jim ani vytvořit odbory. Toto jsou podmínky, které vyvolaly krizi mezi Evropany, kteří hledají práci. Požadujeme, aby se nadnárodní společnosti, banky a pojišťovny podílely na řešení a ukončení hospodářské krize přijaly za tento úkol zodpovědnost.

 
  
MPphoto
 

  Antolín Sánchez Presedo (S&D).(ES) Pane předsedající, krize, s níž v současnosti zápasíme, je nejhorší za posledních 80 let a – co je důležitější – od počátku projektu Společenství.

Krize, kterou vyvolala hypoteční krize v Severní Americe, po níž následoval krach společnosti Lehman Brothers, je nyní ve své třetí fázi, kdy v roce 2009 došlo v Evropě k 4% poklesu HDP, zanechala více než 23 milionů nezaměstnaných a způsobila prudké zhoršení stavu veřejných financí s dluhem více než 80 % HDP.

Evropská centrální banka sehrála rozhodující úlohu při zachování likvidity systému, používala nekonvenční mechanismy k vyvážení úvěrových omezení a úzce spolupracovala s hlavními měnovými orgány.

Nyní, když se očekává mírné oživení a kdy nejsou žádné inflační tlaky, musí nadále přispívat k obnovení dobrého jména a nesmí zbrzdit hospodářské oživení předčasným nebo paušálním zrušením výjimečných opatření.

Krize nám ukázala, že měnové a hospodářské pilíře – základy měnové politiky – je třeba posílit. S cílem zajistit stabilitu cen a hospodářství jako celku je třeba věnovat pozornost vývoji cen a základních finančních aktiv a dluhů domácností.

Dvacet členských států má v současnosti nadměrné schodky. Skutečný význam veřejných financí – nevyhnutelný úkol, který je třeba provést koordinovaně a inteligentně – spočívá v obnovení poptávky, podpoře investic a upřednostnění reforem, které umožní oživení hospodářství, zvýšení potenciálu udržitelného růstu a tvorbu pracovních míst. Pomoci by v tomto případě mohla větší hospodářská unie.

Globální nerovnováhu je třeba napravit. Evropská unie je jedním z nejvyváženějších regionů. Pokud nebude posílena její konkurenceschopnost a nebude docíleno větší mezinárodní měnové spolupráce, může být tato rovnováha ohrožena. Pokud posílíme vnitřní hospodářskou spolupráci v oblasti konkurenceschopnosti a vyváženosti výdajů s cílem napravit nerovnosti a rozdíly v rámci eurozóny, můžeme tím pouze posílit naši schopnost obstát ve světové hospodářské soutěži.

Úsilí a odvaha Řecka si zasluhuje jednoznačnou a rozhodnou podporu. Je to otázka společného zájmu a nejistota poškozuje všechny Evropany. Zásady subsidiarity a solidarity jsou dvě strany jedné mince: evropské měny. Jak pan Trichet řekl anglicky, francouzsky a německy, euro je více než jen měna: je to náš společný úděl.

Zopakoval jsem tento výrok ve španělštině, což je jeden ze světových jazyků Evropské unie. Na závěr chci totéž říct řecky, což je jazyk, který nejlépe vyjadřuje naše univerzální poslání: Το ευρώ είναι το κοινό μας μέλλον.

 
  
MPphoto
 

  Pat the Cope Gallagher (ALDE).(GA) Pane předsedající, hospodářská krize měla negativní dopad na členské státy v celé Evropské unii. Míra nezaměstnanosti zásadně vzrostla v celé Evropské unii a nejvíce jsou postiženi mladí lidé. V důsledku této krize chybějí v řadě členských států veřejné fondy. Irská vláda ve snaze řešit tento problém přijala v letech 2008 a 2009 rozhodná opatření.

– Před zavedením kontrol se schodek Irska blížil 14 % HDP. Vládní opatření pomohla stabilizovat schodek v roce 2010 na úrovni 11,6 % HDP. Krokům vlády se dostalo uznání na mezinárodních trzích. Od posledního rozpočtu v prosinci loňského roku se cena irských půjček – v poměru k měřítkům – stabilizovala. Pokud vím, na zasedání Hospodářského a měnového výboru tento týden prezident centrální banky vyjádřil uznání a pochvalu opatřením irské vlády. V řadě ohledů Irsko předčí v oblasti fiskální politiky mnohé jiné země. Země jako Spojené království a USA, jejichž schodek překračuje v obou případech 10 %, budou muset projít zásadními změnami, pokud mají obnovit udržitelnost svých veřejných financí.

Mohu závěrem říct, že Irsko je nadále dobrým místem pro podnikání, protože irské hospodářství spočívá na pevných základech a udržíme si 12,5%...

(Předsedající řečníka přerušil)

 
  
MPphoto
 

  Zbigniew Ziobro (ECR).(PL) Pane předsedající, šířící se krize v eurozóně je dokladem nebezpečí, kterému jsou vystaveny hospodářské projekty, jež nejsou podloženy hospodářskými výpočty, ale vychází z ideologických předpokladů, zejména když sjednocení zahrnuje hospodářskou integraci různých členských států s různými hospodářskými podmínkami.

Měli bychom si položit otázku, zda měly některé státy vstoupit do eurozóny tak brzy, jak to učinily. Od určitého okamžiku se projekt eura stal ani ne tak hospodářským projektem jako projektem politickým, zaměřeným na urychlení evropské integrace. Tento spěch bude dnes stát evropské daňové poplatníky řady zemí mnoho prostředků. Bylo by dobré, pokud bychom se z toho dokázali do budoucna poučit. Euro není odpovědí na strukturální problémy jednotlivých hospodářství, ani na nadměrný dluh nebo nedostatek finanční disciplíny. Jsou to členské státy, které jsou odpovědné za stav svých financí, a tyto problémy by měly být řešeny v zemích, kde vznikly.

 
  
MPphoto
 

  Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL).(FR) Pane předsedající, dámy a pánové, četla jsem zprávy s určitým překvapením a projevy, které jsem zde dnes dopoledne vyslechla, mé přesvědčení ještě posílily.

Až na několik výjimek je to nadále otázka rozpočtových škrtů, zvládnutí inflace a Paktu stability a růstu, i když 20 z 27 zemí už nesplňuje všechna kritéria.

Je pravda, že mnozí požadují hospodářské řízení. Chceme však politickou Evropu, která zajišťuje kontrolu jak hospodářských, tak sociálních politik a která dokáže zasahovat i v oblasti politik měnových.

Řecká krize nám říká: je to Německo, které má kontrolu a které stanoví své požadavky. Ve Spojených státech centrální banka provedla přímý zásah s cílem financovat státní rozpočet nákupem státních obligací. V Evropě se Evropská centrální banka uchyluje k pomoci bankám, ale pokud jde o Řecko anebo obecně o země skupiny PIGS, jsou to stále titíž, kdo musí platit: zaměstnanci, státní úředníci a důchodci, bez ohledu na to, že jejich země se rovněž staly obětí finančních spekulací.

Nepotřebujeme drobné reformy, ale jinou Evropu, hospodářskou a sociální Evropu, ze které bude mít prospěch většina, nikoli jen několik málo jednotlivců.

 
  
MPphoto
 

  Jaroslav Paška (EFD). (SK) Zpráva o výročním hospodaření eurozóny za rok 2009 a veřejných financích podrobně analyzuje hospodaření Evropské unie během světové finanční a hospodářské krize.

Pokles hospodářské výkonnosti v jednotlivých zemích Evropské unie vedl k výraznějšímu zvyšování nezaměstnanosti a nárůstu zadluženosti evropských zemí. Míra dopadu krize na jednotlivé země byla různá a rovněž opatření, kterými se jednotlivé země bránily důsledkům krize, se navzájem lišila. Navzdory snaze orgánů Evropské unie přijímat koordinované a solidární opatření se v některých zemích ukázalo, že populistické vládnutí bez náležité odpovědnosti za stav veřejných financí vede do záhuby.

I proto se Evropská unie jako celek v porovnání s ostatními hlavními hospodářskými centry, jako jsou Spojené státy, Čína, Japonsko či Indie, hůře vyrovnává s dopady krize. Ukázalo se, že evropské hospodářské prostředí je jako celek sice různorodé, značně regulované, ale v porovnání s konkurenčními hospodářstvími velmi těžkopádné. Proto se musíme v následujícím období vedle úsilí o upevnění veřejných financí eurozóny snažit o restrukturalizaci a výrazné zjednodušení pravidel vnitřního prostředí. Je třeba si uvědomit, že pouze výrobní sféra vytváří prostředky, ze kterých žije celá společnost.

 
  
MPphoto
 

  Enikő Győri (PPE). (HU) Dámy a pánové, v roce 2008 čelila Evropská centrální banka nebývalým výzvám, protože v září 2008 postihla Evropu světová hospodářská krize. Finanční krize se přeměnila na krizi reálné ekonomiky, protože následkem nedůvěry byly zmraženy kapitálové trhy a finanční instituce přestaly poskytovat úvěry jak sobě navzájem, tak i podnikům. ECB na tyto finanční události reagovala rychle a dle mého soudu přiměřeně, když však hodnotíme opatření na zmírnění dopadů krize, nemůžeme přehlédnout jeden ostudný fakt, totiž diskriminaci vůči zemím, které nejsou součástí eurozóny.

Jsem přesvědčena, že ECB jednala v rozporu s duchem Evropské unie, když v říjnu 2008 v době vrcholící krize nestanovila rovné podmínky pro čerpání finančních nástrojů na podporu likvidity. ECB směnila peníze s národními bankami Švédska a Dánska s cílem zajistit odpovídající likviditu bankovních systémů těchto dvou zemí. Naproti tomu s centrálními bankami Maďarska a Polska byla ochotná ke stejnému kroku jen výměnou za bankovní záruky.

Tento krok ze strany ECB bohužel přispěl k nárůstu nejistoty na trzích a ještě zhoršil situaci těchto zemí. Nyní, když připravujeme nový finanční systém, bychom měli přijmout opatření s cílem zabránit do budoucna podobným případům nerovného přístupu. Nemůžeme tedy zavádět nařízení, která nejednají s určitými částmi Evropské unie tak příznivě jako s jinými. Tuto myšlenku hodlám ještě rozvinout, až budu hovořit o vytvoření Evropského výboru pro systémová rizika, na kterém v současnosti všichni pracujeme. ECB bude v této záležitosti sehrávat významnou úlohu. Předsedou výboru bude prezident Evropské centrální banky a bude třeba zajistit, aby země v rámci eurozóny – stejně jako země mimo eurozónu, jako například středoevropské a východoevropské státy – měly v této nové organizaci rovné volební právo.

Existuje nebezpečí, že pokud nepozvedneme hlas proti diskriminaci, které jsme už byli svědky během této krize, stane se nerovnost v nových orgánech finančního dohledu běžnou praxí a tomu bychom měli za každou cenu zabránit. Ideál znovusjednocení nesmí být oslaben někdejší politickou nejednotou založenou na hospodářských rozdílech.

 
  
MPphoto
 

  George Sabin Cutaş (S&D).(RO) Není překvapivé, že výjimečná opatření, která musela Evropská centrální banka přijmout v době krize, tvoří hlavní část její výroční zprávy.

V této souvislosti považuji za vhodné, aby Evropská centrální banka nadále zvyšovala opatření na podporu likvidity pro banky eurozóny. Nesmíme však zapomínat, že krize tvrdě postihla i členské státy mimo eurozónu a že i zde je potřebný zásah Evropské centrální banky ve formě opatření na posílení likvidity.

Navíc většinu členských států Evropské unie postihuje nárůst rozpočtových schodků, vládního dluhu a nezaměstnanosti mezi mladými lidmi do 25 let. Pakt stability a růstu prochází krizí identity a ztrácí důvěryhodnost, a proto není možné účinně prosazovat jeho zásady.

Domnívám se, že potřebujeme méně automatizované a uniformní uplatňování Paktu stability a přístup, který zohledňuje okolnosti každého členského státu a který bude klást více důrazu na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí a méně na vládní dluh.

Hlavním cílem Paktu stability je prevence. Má zajistit vícestranný dohled monitorující vývoj rozpočtů s použitím systému včasného varování. Z tohoto důvodu – v souladu s duchem zprávy pana Scicluna – považuji za naprosto nezbytné vytvořit Evropský výbor systémových rizik, který bude plnit úkol rychlého varování proti systémovým rizikům nebo nerovnováze, kterou budou ohroženy finanční trhy.

Současná finanční krize a její nedávné všeobecné prohloubení musí vést k rychlému výkladu mechanismů vzájemné podpory, které jsou k dispozici na úrovni EU, a zároveň i k posílení nástrojů koordinace mezi členskými státy na podporu společného hospodářského řízení. Jedním z hlavních poučení z této krize je potřeba větší fiskální odpovědnosti a v širším smyslu i postupy hospodářského monitoringu s cílem zajištění rozpočtové rovnováhy.

 
  
MPphoto
 

  Roberts Zīle (ECR). (LV) Děkuji vám, pane předsedající a páni komisaři, loni v prosinci ve Štrasburku pan Almunia, který byl tehdy komisařem pro hospodářské a měnové záležitosti, prohlásil, že pokud nedojde k nějakým zásadním změnám, dostane Estonsko příští léto pozvánku do eurozóny s účinkem od roku 2011. K zásadním změnám došlo, nikoli však pouze v Estonsku, ale v celé eurozóně. Estonsko je prakticky jediným členským státem EU, který v současnosti splňuje maastrichtská kritéria. Jaký signál vyšleme, pokud nebude Estonsko v souladu s těmito pravidly do eurozóny přijato? Podle mého názoru by si finanční svět tento krok vykládal jako známku toho, že zneklidnění eurozóny je tak hluboké, že není schopna přijmout malou a fiskálně zodpovědnou zemi. Jinými slovy bylo by to totéž, jako vyvěsit na dveře klubu eurozóny nápis: „Klub je uzavřen z důvodu rozsáhlé přestavby.“ A jaký signál by to představovalo pro nové členské státy, jako je moje země, Lotyšsko, která plní program MMF, má pevný kurs vůči euru a ve snaze zavést euro devalvuje vlastní hospodářství dvouciferným poklesem HDP a výjimečně vysokou nezaměstnaností? Mohli bychom si pak říci, proč se máme ze všech sil snažit splácet své soukromé dluhy při tak vysokém směnném kursu naší národní měny, když tyto dluhy vznikaly ve formě půjček od bank EU v eurech například ve vztahu k nemovitostem? Děkuji vám.

 
  
MPphoto
 

  David Casa (PPE). – Pane předsedající, rok 2008 byl nesmírně důležitým rokem pro evropské hospodářství a vlastně pro hospodářství celého světa. Tento rok charakterizovala značná míra nejistoty ohledně rozsahu krize, která se teprve zhoršovala.

Značná míra nejistoty rovněž vládla ohledně doby, kterou budou evropská hospodářství potřebovat na to, aby se z krize zotavila, stejně jako ohledně nástrojů, potřebných pro toto zotavení.

Pro ECB, která musela čelit řadě výzev, to nebyl snadný rok. V roce 2008 zaujala ECB společně s dalšími významnými centrálními bankami koordinovaný přístup s cílem zajistit bankovnímu systému dostatek krátkodobých likvidních prostředků a tento přístup ECB se ukázal jako velmi úspěšný.

S ohledem na tuto skutečnost musím podpořit závěry, k nimž dospěl můj kolega ohledně výkonnosti ECB. Souhlasím s tím, že rok 2008 byl výzvou a že odpovědné subjekty se této výzvy chopily. Rovněž sdílím některé obavy zpravodaje, pokud jde o nedostatečný přenos snížení úrokových sazeb z bank na spotřebitele, a domnívám se, že touto otázkou bychom se měli dále zabývat, vezměte to prosím na vědomí, pane Trichete.

Celkově se však domnívám, že se jedná o velmi vyváženou zprávu, která je výsledkem skvěle odvedené práce mého maltského kolegy pana Edwarda Scicluna.

 
  
MPphoto
 

  Pervenche Berès (S&D).(FR) Pane předsedající, kvůli jiným povinnostem mezi námi dnes opět jako obvykle není předseda Juncker. To je mi ovšem líto.

Máme před sebou dvě velmi dobré zprávy, které nám umožňují hlubší vhled do naší rozpravy v této tak zásadní chvíli pro eurozónu.

Zpráva pana Scicluna nám umožňuje položit základy řady prvků rozpravy, zejména prvků souvisejících s podmínkami jmenování vašeho nástupce, pane Trichete. Měnový dialog je významný nejen z hlediska demokracie, ale také s ohledem na vlastní fungování a chod Evropské centrální banky.

Zpráva našeho přítele pana Giegolda pokládá otázky týkající se vás, pane Rehne, spadající do vaší odpovědnosti a nikoli do odpovědnosti Evropské centrální banky.

Riziko, kterému čelíme v oblasti fungování eurozóny, je demontáž našeho sociálního modelu. Když váš předchůdce, pan Almunio, předkládal hodnocení desetiletého fungování eurozóny, byl jeden z činitelů do očí bijící, a sice zvětšující se rozdíly mezi členskými státy eurozóny. Tak tomu je a právě tuto skutečnost autoři smlouvy a autoři Paktu stability a růstu podcenili. Tuto skutečnost musíme vzít v úvahu.

Tuto skutečnost musíme zohlednit ze dvou důvodů. Za prvé, musíme pochopit, že, i když je udržitelnost veřejných financí jedním z klíčových prvků, není dostačující. Vzhledem ke svým vnitrostátním pravomocem členské státy přirozeně netíhnou k sankcím, a proto není jejich koordinace – jejich spolupráce dobrou spoluprací. Právě tohoto ducha musíme objevit. Ten je tím všelékem, který potřebujeme.

Druhým pilířem, který nesmíme přehlédnout a pominout, je otázka daňové harmonizace. Jak víte, odsuzuji skutečnost, že z tohoto hlediska strategie pro rok 2020 ani nezmiňuje úsilí o pokrok při harmonizaci daňového základu zdanění právnických osob, což je oblast, ve které musíme jednoznačně a rozhodně pokročit.

 
  
MPphoto
 

  Sari Essayah (PPE). (FI) Pane předsedající, v důsledku finanční krize se veřejné dluhy rychle zhoršují, i když v některých zemích se už začínají uzavírat kohoutky určené pro uzdravení. Poté, co jsme museli řešit akutní hospodářskou krizi, se musíme důkladně zaměřit i na dlouhodobé a vážné nerovnosti ve veřejných financích.

Měli jsme Pakt stability a růstu, problém však spočívá ve skutečnosti, že členské státy jej nedodržovaly, a proto musíme v současnosti řešit akutní schodky ve veřejných financích. Pozornost se věnuje nepravdivým statistickým údajům v případě Řecka, jádro problému je však špatné řízení hospodářské politiky.

V situaci pomalého hospodářského růstu, stárnutí obyvatelstva a nezaměstnanosti, která se zlepšuje jen velmi pomalu, stojíme jako politici před velmi obtížnými rozhodnutími.

Klíčovými ukazateli ve snaze o nápravu jsou udržitelnost veřejných financí a schodků. Udržitelný schodek je výrazem toho, o kolik by se měla zvýšit úroková sazba nebo snížit míra výdajů veřejných financí, aby spočívala na dlouhodobě udržitelných základech. Pokud máme dosáhnout rovnováhy, musíme uznat, že narůstající dluhy prohloubí rozdíly mezi úrokovými sazbami a růstem hrubého národního produktu, přičemž díky stárnoucímu obyvatelstvu se v nadcházejících letech významně zvýší náklady na důchody a péči. V zájmu zvýšení příjmů veřejných financí je naprosto nezbytné zajistit růst a zaměstnanost, zvýšit produktivitu veřejných služeb a provést strukturální opatření zaručující například udržitelnost důchodových systémů.

Pro vyváženost veřejných financí bude z dlouhodobého hlediska důležitý nárůst porodnosti a preventivní zdravotní péče. Během hospodářské krize jsme volali po lepší koordinaci veřejných financí a já bych se ráda zeptala pana komisaře Rehna, jakým způsobem toho hodlá docílit. Jsem však přesvědčena, že tato hospodářská krize se nesmí stát záminkou proto, jak podloudně uvalit hospodářství členských států pod kontrolu. Musíme pouze zachovávat přísnou rozpočtovou disciplínu veřejných financí.

 
  
MPphoto
 

  Olle Ludvigsson (S&D).(SV) Pane předsedající, rád bych upozornil na tři důležité body ve zprávách, o kterých diskutujeme.

Za prvé, rozprava o veřejných financích by se neměla omezovat jen na otázku související s úspornými opatřeními. Musíme se rovněž zaměřit na to, jakým způsobem můžeme podnítit růst, a na boj s nezaměstnaností. V řadě zemí jsou škrty ve veřejných výdajích potřebné. Zároveň je však důležité zvýšit příjmy prostřednictvím pozitivního růstu, to je zajistit, aby více lidí mělo práci a mohli platit daně.

Za druhé, oceňuji skutečnost, že se pan Scicluna ve své zprávě zabývá otázkou lepší transparentnosti ve finančním sektoru. V této souvislosti je třeba ještě mnoho udělat. Transparentnost není pouze skvělým způsobem, jak předcházet škodlivému rizikovému chování finančních trhů. Posílená transparentnost je rovněž nezbytná, pokud má být zajištěn účinný dohled a pokud mají mít finanční instituce důvěru veřejnosti, a to je nesmírně důležité.

V čele těchto snah by měla stát ECB a měla by přijmout okamžitá opatření, která učiní její činnost transparentnější. Na úvod by bylo dobré, kdyby se začaly zveřejňovat zápisy ze zasedání rady ECB. Otevřenost by měla být rovněž jednou z hlavních zásad při zřizování Evropského výboru pro systémová rizika. Pokud mají mít doporučení výboru pro systémová rizika nějaký vliv, měla by být zveřejňována.

Za třetí, jsem rád, že pan Giegold ve své zprávě zdůrazňuje význam jednoznačné perspektivy v oblasti životního prostředí a klimatu, a to i v této době krize. Nesmíme připustit, aby finanční krize zpomalila přechod na ekologické hospodářství. Namísto toho bychom měli podporovat hospodářské oživení prostřednictvím investic do obnovitelných zdrojů energie, dopravních systému šetrných vůči životnímu prostředí a do rozvoje ekologických technologií. Pouze prostřednictvím těchto investic můžeme zajistit růst, který bude z dlouhodobého hlediska udržitelný.

 
  
MPphoto
 

  Frank Engel (PPE).(FR) Pane předsedající, rok 2009 byl bezpochyby nejobtížnějším rokem pro euro od jeho zavedení, byl ale také rokem nejprospěšnějším. Bez eura by v situaci krize Evropská unie upadla do konkurenčního boje devalvací. Měnová nestabilita v roce 2009 mohla oslabit politickou soudržnost Evropské unie.

Díky euru jsme byli ušetřeni pokračující nerovnováhy směnných kursů a měnových politik. Ale na jak dlouho? Dnes doufáme v lepší řízení a voláme po lepším řízení evropské měny – po řízení, které bude restriktivnější, viditelnější a pohotovější.

Pokusy některých zemí převzít nazpět kontrolu nad základními pravidly eura ve skutečnosti nijak nepřispívají ke vzniku řádného evropského hospodářského a měnového řízení. Pouze solidarita může omezit onen druh spekulativních aktivit, kterých je Řecko dnes obětí a které mohou kdykoli postihnout další země eurozóny.

V citově napjatém kontextu trhů se státními dluhy je solidarita provázena pevností. Politické kličkování posledních týdnů nepoškodilo pouze Řecko – vážně otřáslo důvěrou v euro. Odmítnutí pomoci ohroženým zemím podrývá měnovou stabilitu celé eurozóny.

Dejme konečně euru nástroje, které potřebuje, a to nejen pro případ naléhavých situací. Potřebujeme koordinovaný evropský trh s obligacemi, abychom se vyhnuli komplikacím ve formě nadměrného počtu státních dluhů, které bude třeba splácet ve stejnou dobu. Potřebujeme zastoupení mimo eurozónu na všech úrovních, ve všech orgánech včetně mezinárodních finančních institucí. Proč není předseda skupiny Eurogroup zastoupen ve skupině G-20?

Přijměme rovněž skutečnost, že noví členové chtějí vstoupit do eurozóny co nejrychleji. Musíme je přivítat s nadšením, a nikoli hnidopišsky. Snaha o vyloučení členů eurozóny je totéž jako upustit od ambice vybudovat silnou Evropu ve světě. Rozšíření eurozóny musí doprovázet realizace nástrojů potřebných pro vytvoření skutečné hospodářské unie: koordinace rozpočtových politik a harmonizace hospodářských a fiskálních politik. To je cena za trvalý úspěch eura.

 
  
MPphoto
 

  Czesław Adam Siekierski (PPE).(PL) Pane předsedající, krize je choroba, která obvykle nekončí pouze uzdravením, ale rovněž posiluje a vytváří obranné mechanismy. Může také vést k tomu, co nazýváme komplikacemi a rovněž i k trvalému poškození některých částí těla. Zamysleme se nad tím, jak tato nemoc, kterou nazýváme krizí, vznikla.

Nemoc většinou vzniká v důsledku toho, že své tělo tím či oním způsobem zanedbáváme, nebo je vnějšího původu. Příčinou krize byly činnosti, které jsou v rozporu se zásadami trhu – spekulativní činnosti. Pokud neprobíhá odpovídající dohled a monitoring vývoje procesů, zejména v situacích, které nejsou pro trh typické, trh sám není schopen tyto činitele odmítnout, vytvářet protitlak nebo je omezovat. Doposud byl monitoring a dohled nad finančními trhy prováděn především ze strany státních a vnitrostátních orgánů. Globalizace vedla k vytvoření světových finančních institucí a globálního finančního trhu. Nebyly však vytvořeny příslušné světové, regionální a v našem případě evropské instituce pro dohled a monitoring nad těmito trhy.

Trh se neřídí pouze hodnotami, ale především potřebou dosáhnout zisk za každou cenu. Krize nezačala v roce 2008 pádem finančních trhů, ale v roce 2007 krizí na trzích s potravinami stejně jako podceněním energetického trhu kontrolovaného politickými nástroji. Situace v Evropské unii je důsledkem hříchu porušování všeobecně platných a přijímaných zásad Paktu stability a růstu.

Je škoda, že varování Komise byla příliš mírná. Některým členským státům prošlo více, protože se přece nenechají od nějaké Komise nebo někoho jiného poučovat. Některé členské státy se chovaly jako děti a skrývaly své přečiny. Takové chování nemůže tvořit základ Společenství nebo naší integrace. Je důležité, abychom připustili chyby, k nimž došlo, abychom o nich řekli svým občanům, abychom se za ně omluvili a požádali o pochopení a spolupráci, než se z této krize dostaneme.

Musíme přijmout opatření, aby náklady krize nenesli ti nejslabší a nejchudší. Solidarita v Evropské unii nás zavazuje, abychom rovněž podpořili země, které krize postihla nejvíce. Oživení nepřijde zvenku, pokud se orgán nebo stát nedá do boje.

 
  
MPphoto
 

  Othmar Karas (PPE).(DE) Pane předsedající, dámy a pánové, pane Trichete, rád bych vám poděkoval nejen za vše, co jste vykonal v posledních letech, ale rovněž za váš přístup během posledních týdnů. Jednal jste kvalifikovaně, nezávisle a zásadově. Vy a vaši spolupracovníci jste byli uklidňující silou v neklidných dobách.

Pane Rehne, v posledních několika dnech jste pronesl některá velmi povzbudivá prohlášení. Měli bychom udělat vše, co je v našich silách, abychom pokračovali v cestě, kterou jste nastolil.

Euro je stabilizující silou i v dobách krize. Je třeba skoncovat s mýtem, že euro a Pakt stability a růstu jsou příčinami problémů, kterými prochází Řecko a další země. Minulý týden řekl řecký předseda vlády v této sněmovně zcela jednoznačně, že euro není na vině. Naopak euro je součást řešení. Bez eura nebude žádná reforma. Bez eura nebude odpovídající opora cílů, které si sami můžeme stanovit. Jestliže mají postižené země pocit, že je euro chrání, a nikoli, že je činí slabší, neoslabujme je sami.

Rád bych dodal, že Řecko nežádá o peníze, což je dojem, který vytváří denní tisk. Bylo by dobré, kdyby se řada členů Rady přestala, když o tomto tématu hovoří, soustředit na oblíbené názory domácí politické scény a snažila se spolu s námi nalézt společné evropské řešení. Řecko nemůže dostat dotace, chce však podporu pro realizaci svých reforem a záchranných plánů. Prezident Evropské centrální banky pan Trichet rovněž v třístupňovém plánu uvedl, čeho je možné dosáhnout, a kdy mohou být tato opatření přijata. Nikdo neřekl, že se nedá dělat nic.

Máme měnovou unii, nemáme však hospodářskou unii. K vytvoření hospodářské unie potřebujeme politickou vůli členských států a nikoli doporučení. Hospodářská unie zahrnuje koordinaci rozpočtové politiky, harmonizaci daní a koordinaci v oblasti vzdělání a hospodářské a sociální politiky. K tomu vyzýváme členské státy a očekáváme jejich nasazení. Toto je cesta, po které se musíme vydat v zájmu eura.

 
  
MPphoto
 

  Danuta Jazłowiecka (PPE).(PL) Pane předsedající, loňský rok byl pro eurozónu nesmírně bouřlivý. Začal vstupem Slovenska do euro skupiny a skončil rozsáhlými hospodářskými a finančními problémy v Řecku. V této době také svět procházel svou největší hospodářskou krizí za poslední léta.

V současnosti probíhá rozprava o tom, jak se vypořádat s novými výzvami, jakým směrem by se světové hospodářství mělo ubírat a jaké by měly být politiky Evropské unie. Usnesení, kterým se v této chvíli zabýváme, je součástí této rozpravy. Ráda bych upozornila na jedno její hledisko.

Dámy a pánové, hospodářská krize, problémy v Řecku a rovněž stávající rozprava o pomoci pro Řecko ukazují, že rozdělení na novou a starou Evropu je stále skutečností. Minulý pátek předseda Evropské komise José Manuel Barroso představil myšlenku vytvoření mechanismu podpory pro země eurozóny, které se potýkají s finančními problémy. Podle předsedy Komise by měly zásady a podmínky, kterými se bude řídit použití tohoto nástroje, stanovit výhradně členové eurozóny.

Ráda bych využila této rozpravy a vyjádřila rozhodnou podporu stanovisku komisaře pro finanční plánování a rozpočet, panu Lewandowskému, a polskému ministru financí, profesoru Rostowskému. Ráda bych připojila svůj hlas k jejich požadavku a rovněž ke stanovisku řady kolegů poslanců, že všechny členské státy, včetně členských států mimo eurozónu, by se už nyní měly aktivně podílet na opatřeních na posílení eurozóny a vytvoření nástroje pomoci pro jeho členy. Polsko, které je jednou ze zemí mimo eurozónu, přijme společnou měnu zanedlouho, a už nyní bychom rádi přijali odpovědnost za budoucí podobu euro skupiny. Nevyčleňujme proto nové členské státy z této důležité rozpravy. Měli jsme kdysi slogan o dvourychlostní Evropě. Nedělme nyní Evropu na Evropu v eurozóně a Evropu mimo eurozónu, protože máme jednu Unii.

Závěrem bych z celého srdce rád podpořila všechny části usnesení, které vyzývají Evropskou centrální banku, Evropskou komisi a členské státy euro skupiny, aby podpořily proces rozšíření eurozóny – rozšíření na základě stávajících kritérií. Ráda bych poděkovala prezidentu Evropské centrální banky panu Trichetovi za dobře odvedenou práci, zejména v tomto roce, který byl pro Evropu tak náročný.

 
  
MPphoto
 

  Alajos Mészáros (PPE). (HU) Jsem vděčný panu komisaři, prezidentovi ECB a zpravodaji za otevřený a vysoce profesionální přístup k tomuto problému, který nás všechny hluboce zneklidňuje. Znepokojivé je, že navzdory všem našim snahám téměř ve všech členských státech Evropské unie narůstá míra nezaměstnanosti a míra státní zadluženosti. Ani moje země, Slovensko, není výjimkou. Nezaměstnanost vzrostla nad úroveň 13 %. Slovensko bylo posledním státem, který 1. ledna 2009 vstoupil do eurozóny, což mělo pozitivní dopady na hospodářskou, stejně jako politickou a sociální oblast. Převážná většina obyvatelstva považuje přijetí eura stále za pozitivní krok. Domníváme se proto, že je důležité zachovat sílu a prestiž eura. Parlament musí pomoci Komisi a ECB v jejich úsilí předejít neúspěchu těchto snah. V první řadě integraci evropského hospodářství pozvednout na vyšší a udržitelnou úroveň. To je však strategická otázka, kterou nelze provést bez odhodlané podpory Rady.

 
  
MPphoto
 

  Zigmantas Balčytis (S&D). (LT) Ukončení složité hospodářské a finanční krize nebylo tak účinné, jak jsme doufali. Když krize začala, programy členských států na podporu bank nebyly koordinovány společnými podmínkami stanovenými na evropské úrovni a některé banky použily na pokrytí svých ztrát dodatečné prostředky vyčleněné Evropskou centrální bankou. Ani podpora hospodářské činnosti, zejména malých a středních podniků, nebyla koordinována. Dopad těchto opatření je zřejmý: když malé a střední podniky nedostaly včas půjčky od bank, hromadně krachovaly. Pro země eurozóny bylo jednodušší překonat obtíže, protože Evropská centrální banka zajistila poskytování likvidních prostředků. Pokud věříme v evropskou solidaritu, pokud působíme na jednom otevřeném trhu se stejnými podmínkami hospodářské soutěže a pokud je naším hlavním cílem dostat se z této složité situace co nejrychleji, jsem přesvědčen, že Evropská centrální banka měla zajistit a musí zajistit poskytování likvidních prostředků členským státům, které nejsou součástí eurozóny, které však tato krize zvláště těžce zasáhla.

 
  
MPphoto
 

  Andrew Henry William Brons (NI). – Pane předsedající, zpravodaj pan Scicluna řekl, že ECB se snažila zvětšit likvidní prostředky, že však banky tyto likvidní prostředky nepřevedly na své zákazníky. To platí jak v eurozóně, tak mimo ni.

Má strana je ráda, že Spojené království není součástí eurozóny. Státní měna musí odrážet podmínky a potřeby vlastního hospodářství a nikoli průměrné potřeby 27 různých hospodářství. Zachování vlastní měny je však pouze jednou částí odpovědi. Hlavním problémem je, že vytváření a rozdělování úvěrů je v rukou soukromých společností – komerčních bank – a to platí jak mimo eurozónu, tak v eurozóně.

Funkce vytváření úvěrů – vlastně tvorby peněz – musí být soukromým společnostem odebrána. Pravomoc ke zvláštním výdajům a v případě potřeby k rozdělování existujícího nebo budoucího růstu nebo k financování projektů velkých infrastruktur musí vytvářet vlády a vlády musí pouštět prostředky do oběhu a nikoli, aby je banky do oběhu půjčovaly.

 
  
MPphoto
 

  Petru Constantin Luhan (PPE).(RO) Během této krize jsme byli svědky toho, že výkyvy způsobené úrokovými sazbami a směnnými kursy vůči jednotné měně, která se stala štítem eurozóny, rostly.

Jednotná měna neposkytla řešení na veškerou vnější či vnitřní nerovnováhu, k níž došlo. Avšak přínos, který představovalo zpřístupnění likvidních prostředků Evropské centrální banky vnitrostátním finančním institucím a odstranění rizika výkyvů směnného kursu, zvýšil zájem členských států mimo eurozónu o jednotnou měnu.

Úsilí těchto států o zlepšení hospodářství a finančních politik v zájmu přijetí jednotné měny je třeba uvítat. Žádám Komisi a Evropskou centrální banku, aby dále podporovala co nejrychlejší rozšíření eurozóny, a poskytla tak těmto zemím větší ochranu proti dopadům hospodářské a finanční krize.

 
  
MPphoto
 

  Karin Kadenbach (S&D).(DE) Pane předsedající, pane Trichete, ráda bych vám poděkovala za tu část zprávy, ve které varujete před nadměrnými škrty v oblasti mezd s cílem snížit schodky, protože nízké příjmy mají za následek pokles hospodářského růstu. Chtěla bych vám za tento odstavec poděkovat, protože jsem přesvědčena, že se tím nejen zpomalí hospodářský růst a sníží konkurenceschopnost Evropy, ale rovněž se tím omezí příležitosti pro evropské občany plně se účastnit života společnosti.

Je nezbytné, abychom připravovali naše rozpočty v souladu s pokyny, je však právě tak důležité, aby měly členské státy určitý prostor pro rozhodování v daném hospodářském a sociálním kontextu. Pokud už nebude Evropa poskytovat žádné investice do vzdělání, zdravotnictví a výzkumu, bude to Evropa nestabilní, která nedokáže konkurovat zbytku světa. Tyto skupiny, které nejsou odpovědné za krizi, nesmějí nyní nést náklady. Pokud nebudeme investovat do lidí, nemá Evropa budoucnost. Z tohoto důvodu žádám, abychom v budoucnu kladli důraz na sociální hlediska.

 
  
MPphoto
 

  Angelika Werthmann (NI).(DE) Pane předsedající, dámy a pánové, současná hospodářská a finanční krize, která je rovněž krizí strukturální, nás přiměla přijmout dlouhodobá omezení a zavést umírněné rozpočty. Globalizace nutí eurozónu, aby sehrála účinnou úlohu v oblasti finanční politiky. To se však nesmí dít na úkor běžných občanů a ráda bych všem připomněla, že je zapotřebí postupovat umírněně a zodpovědně.

 
  
MPphoto
 

  Jean-Claude Trichet, prezident Evropské centrální banky. (FR) Pane předsedající, musím říct, že vystupuji před Parlamentem už šest a půl roku a toto je poprvé, kdy jsem zaznamenal tolik projevů, tolik analýz, tolik názorů a tolik návrhů.

Jsem ohromen bohatstvím toho, co jsme právě slyšeli, a jsem ohromen rovněž rozmanitostí názorů, které byly vyjádřeny.

Pokud mohu, pokusím se v hlavních bodech shrnout reakce na tyto komentáře, které byly všechny zajímavé a důležité a kterým Evropská centrální banka samozřejmě připisuje nejvyšší důležitost.

ECB. prezident Evropské centrální bankyZa prvé bych chtěl říct, že zde padlo mnoho slov o výzvách, kterým ECB čelila, a uznání, že ECB dokázala reagovat včas za velmi složitých okolností. Dovolte mi říct, že se domnívám, že moji kolegové a já jsme se snažili za těchto výjimečných okolností – nejhorších od druhé světové války a byly by pravděpodobně nejhorší od první světové války, pokud bychom nejednali okamžitě – udělat vše, co bylo v našich silách.

Výzvám čelili všichni; řada z vás uvedla, že i ostatní centrální banky v Evropě a ve zbytku světa čelily výzvám. Všichni jsme měli nesmírnou odpovědnost a plně souhlasím s tím, že nemůžeme říct, že těžké časy jsou za námi. Těžké časy ještě nepominuly. Ještě se nevracíme k běžnému chodu. Musíme zůstat velmi bdělí.

Beru rovněž na vědomí poselství o růstu a pracovních místech, které je silným signálem ze strany Parlamentu. Plně se s ním ztotožňuji. Jsme přesvědčeni, že pokud zajistíme stabilitu, pokud budeme důvěryhodní při zajišťování stability ve střednědobém a dlouhodobém výhledu, přispějeme tím k udržitelnému růstu a tvorbě udržitelných pracovních míst. Víte však, že naším poselstvím jsou strukturální reformy – strukturální reformy s cílem posílení růstového potenciálu v Evropě a kapacity pro vytváření pracovních míst v Evropě mají zcela zásadní význam.

Jednoznačné poselství z vaší strany, které v ECB plně sdílíme – a nechci zde odpovídat za pana komisaře – řízení EU-27, řízení 16 členů eurozóny je zásadní. Vyzýváme k nejvyšší míře odpovědnosti ze strany zemí – ať už členů EU-27 nebo EU 16 –, vyzýváme k výkonu zodpovědnosti, k výkonu vzájemného dohledu. Rozhodně potřebujeme úplné zavedení Paktu stability a růstu. Dohled nad fiskálními politikami tvoří jádro HMU a musíme dodat rovněž dohled nad strukturálními reformami a nad realizací strukturálních reforem a dohled nad vývojem nákladové konkurenceschopnosti jednotlivých hospodářství, zejména členů eurozóny.

Nechci se hlouběji zabývat Řeckem a jednotlivými problémy. Měl jsem už příležitost odpovědět na řadu otázek v Hospodářském a měnovém výboru a před Parlamentem. Dovolte mi pouze říci, že Řecko má jeden vzorový příklad – a tímto příkladem je Irsko. Irsko mělo jeden nesmírně náročný problém – jak už zde uvedl jeden poslanec Evropského parlamentu – a Irsko se tohoto problému zhostilo předem a to se vší vážností a s nesmírným odhodláním, profesionalitou a velmi kompetentně, jak všichni uznávají. To bych rád zdůraznil. Vzhledem k tomu opakuji, že podle stanoviska ECB k novým opatřením řecké vlády jsou tato opatření přesvědčivá a – za sebe bych dodal – také odvážná.

Jednu poznámku k dlouhodobé situaci v rámci eurozóny: během příštích 10 nebo 20 let vytvoříme cenovou stabilitu v souladu s definicí, kterou máme od zavedení eura. Můžete nám věřit. Dokážeme to zajistit. To není jen teorie. To jsou fakta – taková jsou čísla.

ECB. – (FR) A musím zdůraznit jednu věc: všichni členové eurozóny vědí, že ve střednědobém a dlouhodobém výhledu bude průměrná inflace eurozóny méně než 2 % nebo se bude blížit 2 %. Jednotlivé země z toho musí vyvodit důsledky. Příslušnost k eurozóně jim přináší prospěch. Nesmí vnímat samy sebe ve vnitrostátním kontextu, z hlediska vnitrostátní inflace, protože tím bychom se odchýlili od toho, co zaručujeme, protože to se po nás žádá, protože tím se držíme svých kompetencí a protože to je náš příspěvek k prosperitě a stabilitě Evropy.

Pane předsedající, dovolte mi na závěr, pokud smím, vyjádřit se několika slovy k otázce transparentnosti. Jak často říkám poslancům Evropského parlamentu, jsme nejtransparentnější na světě, pokud jde o okamžité zveřejňování našich studií – úvodních prohlášení. Jsme nejtransparentnější na světě, protože po každém zasedání řídícího výboru okamžitě následuje tisková konference.

prezident Evropské centrální bankyJedinou oblastí, na které se toto rozhodnutí nevztahuje – a máme k tomu dobrý důvod –, je, že neuvádíme jména těch, kteří hlasovali o té či oné věci, protože se domníváme, že nejsme souborem jednotlivců. Jsme sbor. Řídící výbor je určitý celek. Je to řídící výbor, na kterém záleží.

Jak jsem již uvedl, nezahájili jsme ještě běžnou činnost a rozhodně nás čeká velmi důkladná reforma finančních trhů, abychom zajistili, že v budoucnu nezpůsobíme další krizi, jakou jsme museli řešit nyní.

Má poslední poznámka se týká Polska a Maďarska: jedna poslankyně Evropského parlamentu zmínila Polsko a Maďarsko a uvedla, že přístup ECB k těmto zemím nebyl odpovídající. Domnívám se, že paní poslankyně Evropského parlamentu není dobře informována; poradil bych jí, aby se obrátila na vnitrostátní centrální banky těchto dvou zemí, které jí předloží doklady o velmi úzké oboustranně výhodné spolupráci ECB s těmito centrální bankami.

 
  
MPphoto
 

  Olli Rehn, člen Komise. – Pane předsedající, úvodem bych rád poděkoval poslancům za velmi vážnou a věcnou rozpravu. Poslouchal jsem vaše názory pečlivě. Dospěl jsem k závěru, že v této sněmovně je široká podpora účinného posílení hospodářského řízení eurozóny a Evropské unie jako celku.

Podle mého názoru byla dnešní rozprava velmi cennou a hodnotnou předzvěstí dnešního a zítřejšího zasedání Evropské rady. Rovněž vítám příležitost k pokračování rozpravy o hospodářském řízení v rámci Hospodářského a měnového výboru pokud možno co nejdříve po Velikonocích. Rád bych s vámi tuto oblast konzultoval a brzy předložil konkrétní návrhy.

K posílení řízení hospodářství jsou nezbytně potřebná dvojí opatření. Základ musí především tvořit skutečně důvěryhodný a kvalitnější preventivní fiskální a rozpočtový dohled, který bude silnější a přísnější, který bude pokrývat i střednědobé rozpočtové politiky a bude používat i doporučení a případně i varování členským státům.

Druhý stavební kámen tvoří účinnější preventivní a systematičtější a přísnější dohled nad makroekonomickou nerovnováhou a nad rozdíly v konkurenceschopnosti mezi členskými státy eurozóny a Evropské unie. V této souvislosti budou rovněž uplatňována závazná politická doporučení. To je zapotřebí, pokud mám předejít prohlubování nerovnováhy. Je nepochybně zřejmé, že nejvážnější a nejnaléhavější potřeba je v zemích s vysokými schodky a slabou konkurenceschopností – nejen v Řecku, ale samozřejmě především v Řecku.

Je stejně tak evidentní, že to nemůže znamenat – a neznamená –, že by někdo chtěl oslabovat výkon vývozu zemí, které jsou v současnosti v přebytku. Jinými slovy, cílem není, aby Bayern Mnichov hrál hůře než Olympique Lyon, ale aby se zlepšila jak vývozní konkurenceschopnost tam, kde je to potřeba, tak domácí poptávka tam, kde je to potřeba a kde je to možné, a tak učinit jak z Bayernu Mnichov i z Olympique Lyon lepší hráče v rámci evropského týmu posílením útočné i obranné strategie.

To je význam eurozóny a v konečném rozboru i celé Evropské unie.

 
  
MPphoto
 

  Edward Scicluna, zpravodaj. – Pane předsedající, úvodem několik bodů. Rád bych při této příležitosti poděkoval ECB za spolupráci a vstřícnost, s jakou její pracovníci reagovali na jednotlivé dotazy. Za druhé, bych rád poděkoval kolegům stínovým zpravodajům za jejich společnou týmovou práci při schvalování pozměňovacích návrhů k této zprávě, což umožnilo dosažení širší shody.

Jsme svědky toho, že nedávný hospodářský pokles se ukazuje být výzvou. Napětí v eurozóně však není ničím novým a je známé. Víme, že zatím netvoříme optimální měnovou zónu. To je však důvod, proč musíme být inovativní. Musíme se řídit citlivými hospodářskými zásadami a politikami. Tyto politiky musejí být samozřejmě formulovány v souladu se  zásadami evropské sociální soudržnosti.

Někteří pozorovatelé prohlašují, že ECB nemůže pomoci Řecku, protože to zakazuje doložka o nepřebírání závazků v článku 103 Smlouvy o EU. Avšak převzít závazek je jedna věc a poskytnout dočasnou finanční pomoc je věc zcela odlišná.

Jak víme, máme před sebou řadu možností. Některé můžeme uskutečnit v krátkodobém výhledu, jiné ve střednědobém. Jak zdůraznili kolegové přede mnou, jako Evropané si všichni eura ceníme a všichni mu přejeme úspěch. Tento úspěch můžeme zajistit, a proto všichni – Parlament, Komise, Rada a Evropská centrální banka – spojme svá srdce a nalezněme úspěšnou cestu vpřed.

A konečně musíme také obnovit důvěru veřejnosti ve finanční instituce prostřednictvím opatření, která budou zahrnovat větší transparentnost, lepší řízení rizik a odpovídající regulaci. Musíme zajistit, aby krize takového rozsahu už v budoucnu nenastala.

 
  
MPphoto
 

  Sven Giegold, zpravodaj. – Pane předsedající, k rozpravě, která právě proběhla, mám tři krátké komentáře.

Za prvé, když sleduji jednotlivá stanoviska v této sněmovně, docházím k závěru, že nemáme stejný názor na otázku nerovnováhy. Jsou zde rozdíly, které jsou zcela zřejmé, a domnívám se, že bychom měli být opatrní.

To je určeno zejména vám, pane Trichete a pane Rehne, a rád bych vás požádal, abyste nebyli na jedno oko slepí, protože hlavním problémem, jak se všichni v zásadě shodneme, je, že náklady by měly růst v souladu s cílem inflace a podle produktivity. Nárůst nákladů v některých zemích byl příliš vysoký a je dobře, že nejste nečinní.

Na druhé straně je řada zemí, které se snaží zajistit, aby nepřekročily stanovenou hranici prostřednictvím daňové a mzdové politiky. Pokud se jimi nebudeme řídit – a vím, že někteří zástupci v radě Ecofin s tímto přístupem nesouhlasí –, podkopeme hospodářské základy eurozóny a to je velmi nebezpečné. Naléhavě vás žádám, abyste nebyli slepí na jedno oko, a stejně naléhavě žádám o totéž i své kolegy.

Vezměme si jen například Řecko a program stability, který sklidil chválu. Rád bych zdůraznil, že je zde vážný problém, a odvolávám se na to, co jsem zjistil minulý týden během své návštěvy Řecka.

Většina obyvatel Řecka se domnívá, že za posledních 10 nebo 20 let řada lidí velmi zbohatla za okolností, které nebyly spravedlivé. Pokud chválíte irské úsilí, nemůžete je srovnávat se situací v Řecku. Lidé v Řecku se domnívají, že by neměli platit za něco, co nezpůsobili.

Proto vás vyzývám, pane Rehne, abyste rovněž vyvíjel tlak na řeckou vládu, aby se začala vážně zabývat otázkou v minulosti neoprávněně nahromaděného bohatství. V opačném případě nebude tento program přijat a selže i z hospodářských důvodů. Musíme zajistit, aby byl program sociálně spravedlivý – doposud ale sociálně spravedlivý není.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 25. března 2010.

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  Cristian Silviu Buşoi (ALDE), písemně. – Ze současné krize eurozóny se musíme poučit. Za problémy eurozóny je odpovědná i hospodářská krize, jsem však přesvědčen, že pokud se máme v budoucnu vyhnout krizi, je zapotřebí řešit i strukturální nedostatky HMU. Pokud má být ECB schopna podniknout účinná opatření na podporu zaměstnanosti a růstu, musíme jí poskytnout odpovídající nástroje. ECB nemá k dispozici stejné nástroje jako FED, a proto nemohla přijmout aktivní měnovou politiku na podporu růstu. ECB je vázána svým hlavním cílem, a tím je zajištění cenové stability, což jí brání účinně podporovat růst. Jsem rovněž přesvědčen, že potřebujeme větší koordinaci hospodářských a fiskálních politik, abychom se tak i v budoucnu vyhnuli vzniku takových neblahých situací, jaká nastala např. v Řecku. Lepší koordinace posílí stabilitu eurozóny. Pakt stability a růstu musí být důsledně dodržován, domnívám se však, že je rovněž třeba jej přezkoumat. Je třeba posílit jeho preventivní složku. Jeho donucovací složka je neúčinná, protože placení poplatků pouze zvyšuje rozpočtové schodky a brání plnění pravidel. Na druhé straně by o sankcích neměla rozhodovat Rada, protože členské státy se budou vždy zdráhat trestat jeden druhého.

 
  
MPphoto
 
 

  Tunne Kelam (PPE), písemně. – Měli bychom vycházet z jedné zásadní skutečnosti – během nejvážnější hospodářské krize, kterou Evropa prodělala, představovalo euro oporu stability a důvěryhodnosti. Bez fungující eurozóny by překonání krize bylo mnohem pomalejší a nevyváženější. To se týká i členských států, které se doposud nestaly členy eurozóny. Nyní je zvláště důležité, abychom si uvědomili, že evropská společná měna je společnou hodnotou, za kterou každý člen eurozóny nese vlastní odpovědnost. Existuje obecná shoda v tom, že hospodářská krize je logickým důsledkem všeobecné krize hodnot.

Od zemí, které se staly členy eurozóny, se očekává, že ponesou větší zodpovědnost za vyvážení svých výdajů a příjmů. Je nesmysl stavět se do role údajných obětí finančních spekulací nebo hospodářských mafií. Téměř všechna evropská hospodářství se provinila proti zásadám řádné a vyvážené fiskální politiky. Je třeba se poučit – potřebujeme mnohem přísnější dohled a lepší koordinaci fiskálních politik spolu se zřízením Evropského měnového fondu. V první řadě však musí každý jednotlivý člen eurozóny přestat žít na úkor budoucnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Jaromír Kohlíček (GUE/NGL), písemně. (CS) Činnost Evropské centrální banky je od jejího vzniku trvale předmětem kritiky levice nejen napříč celou EU. Prvotní příčinou této oprávněné kritiky jsou cíle banky. Jestliže je hlavním cílem tohoto orgánu hlídat, aby inflace nepřekročila 2 % a aby rozpočtové schodky členských států EU nepřesáhly 3 % HDP, potom je zřejmě v době růstu vše bez problémů, nezaměstnanost se „sama snižuje“, likvidita bank je „sama od sebe zajištěna“ a je možné „tlačit vlády“ v jednotlivých členských zemí i ke snižování zadlužení. V momentě, kdy udeří hospodářská krize, je všechno jinak. Špatně stanovený cíl centrální finanční instituce způsobuje, že je nutné se od něj zásadně odchýlit. Zpráva, která se zabývá hodnocením výroční zprávy ECB a jejího výkonu, který podala v souvislosti s řešením finanční krize, se však tohoto špatně stanoveného stěžejního cíle tvrdošíjně drží. Mimo jiné se ve zprávě konstatuje, že je nutno ustoupit od politiky stimulačních balíčků a od zajištění likvidity bank, což byla hlavní, tzv. nekonvenční, opatření k překonání krize. Zpráva se vůbec nezabývá kritickým stavem financí minimálně pěti států EU a zdá se, že její autory nechává chladným i raketový vzrůst nezaměstnanosti. To vše pouze potvrzuje škodlivost současné koncepce Evropské centrální banky. Proto je zprávu nutno odmítnout.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně.(DE) Evropská unie jako celek a eurozóna zvlášť se nachází ve velmi vážné situaci. Řecko je na pokraji úpadku a Španělsko a Portugalsko mají rovněž problémy. Vzhledem k vážnosti této situace jsou neustále předkládány nové návrhy. Na jedné straně se hovoří o možnosti propůjčit Evropskému měnovému fondu rozsáhlá práva zásahu. Na straně druhé komisař pro hospodářskou a měnovou politiku pan Rehn žádá, aby se Brusel podílel na plánování rozpočtu členských států. Evropská unie se zjevně snaží využít stávající krize a připravit členské státy o jejich finanční autonomii – jednu z posledních stěžejních oblastí vnitrostátní svrchovanosti, která jim zůstala. Avšak učinit další obrovský krok směrem k centralizovanému evropskému superstátu neřeší stávající problémy. Naopak, problémy se tak ještě prohloubí. Znepokojivý stav, ve kterém se měnová unie nachází, a skutečnost, že euro se stalo vysoce rizikovou měnou, jsou důsledky toho, že země jako Německo, Nizozemsko a Rakousko na jedné straně jsou spojovány se státy jako Řecko, Itálie a Španělsko na straně druhé a úmyslně je pomíjena jejich odlišnost v oblasti hospodářského rozvoje a étosu, ze kterého vychází jejich finanční politiky. Tyto historické rozdíly, které nesouvisejí pouze s hospodářstvím, je třeba vzít v úvahu a nikoli posilovat stávající centralistické omezování evropských národních států.

 
  
MPphoto
 
 

  Franz Obermayr (NI), písemně.(DE) V souvislosti s výroční zprávou Evropské centrální banky bych rád upozornil na znepokojivou změnu finanční politiky, v jejímž důsledku je tištěno příliš mnoho dolarů, aniž by bylo možné jakkoli pokrýt jejich hodnotu. Doprovodná současná nebo budoucí devalvace dolaru ze strany Spojených států v rámci programu peněžní reformy by měla pro evropský trh vážné negativní důsledky. S cílem předejít tomuto riziku by měla Evropská centrální banka a další evropské instituce vážně zhodnotit odklon od dolaru jako klíčové měny. Euro je mnohem silnější a známí ekonomové, jako například nositel Nobelovy ceny Joseph Stiglitz, říkají, že vedoucí postavení dolaru bylo příčinou řady finančních krizí. Evropská unie by se neměla nadále dobrovolně vystavovat problémům finanční politiky USA.

 
  
MPphoto
 
 

  Kristiina Ojuland (ALDE), písemně.(ET) Pane předsedající, úvěrová krize v Řecku vyvolala otázky ohledně schopnosti udržet stabilitu eurozóny. Jsem přesvědčená, že síla jednotné měny bude zaručena, pokud budou pravidla, která jsme schválili, dodržovat všechny členské státy. Jak už bylo řečeno, vedle Řecka existují další členské státy Evropské unie, které mohou očekávat vážné finanční problémy. Kromě narůstajících vnitrostátních dluhů dosáhly některé členské státy rovněž téměř nebezpečné úrovně vládních výdajů, což je jev, kterým byla Evropská centrální banka znepokojena už před několika lety. Euro představuje kotvu, k níž jsou připoutána hospodářství členských států. Kroky kteréhokoli členského státu vedoucí k oslabení eura jsou nepřijatelné. Domnívám se, že je nezbytné, aby všechny země plnily podmínky stanovené pro eurozónu. Zároveň podporuji kolektivní přístup při hledání řešení, včetně vytváření balíku pomocných opatření pro Řecko, zpřísňování nařízení týkajících se jednotné měny a provádění přísnějšího dohledu. Myšlenka případného vytvoření Evropského měnového fondu, která se objevila v důsledku řecké krize, je přístup, který by mohl zabránit potenciálním problémům, nesmíme však zapomínat ani na globální faktory působící na globalizovaném trhu s investicemi, který má nutně vliv i na eurozónu. Je proto zřejmé, že na vnitrostátní úrovni bychom se měli více soustředit na tvorbu právních předpisů, které by chránily euro před vlivem nebezpečných činitelů, a to jak vnitřních – působících v rámci Evropské unie –, tak vnějších.

 
Poslední aktualizace: 9. června 2010Právní upozornění