Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2009/0063(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0035/2010

Předložené texty :

A7-0035/2010

Rozpravy :

PV 19/04/2010 - 18
CRE 19/04/2010 - 18

Hlasování :

PV 05/05/2010 - 13.33
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :


Rozpravy
Pondělí 19. dubna 2010 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

18. Poplatky za ochranu letectví před protiprávními činy (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 

  Předsedající. Dalším bodem je zpráva (A7-0035/2010), kterou předkládá pan Leichtfried jménem Výboru pro dopravu a cestovní ruch o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o poplatcích za ochranu letectví před protiprávními činy (KOM(2009)0217 – C7-0038/2009 – 2009/0063(COD)).

 
  
MPphoto
 

  Jörg Leichtfried, zpravodaj.(DE) Paní předsedající, v oblasti evropské letecké bezpečnosti a poplatků za ochranu letectví před protiprávními činy jsme v tuto chvíli v situaci, kdy si každý dělá, co chce. Nikdo je ve skutečnosti nedodržuje zcela správně. Za to ale jednou zaplatíme. Neměli bychom to jen tak klidně připustit, a cílem této zprávy je dosáhnout změny. Co se zprávou konkrétně mění a na co je zpráva zaměřena?

Především bych rád řekl, že jsme se téměř ve všech bodech – a chtěl bych svému kolegovi poslanci poděkovat – jednomyslně shodli v očekávání, že zpráva by mohla vnést do celé oblasti více transparentnosti. Transparentnost znamená, že se na jedné straně letecké společnosti dozví, jaké bezpečnostní poplatky jim letiště budou účtovat, k čemu jsou určeny a zda nejsou příliš vysoké – v dnešní době se to stále ještě někdy stává – a dalším krokem bude ovšem moci být to, aby i cestující měli možnost chápat, co po nich letecké společnosti žádají. I v této oblasti mám podezření, že někdy je transparentnost leteckých společností úmyslně zastírána, i když samy tyto společnosti hlásají, jak jim na ní velice záleží.

Jedna skutečnost má v tomto ohledu obzvláštní význam, a to, že v Evropě existují různé systémy financování bezpečnostních zařízení. Jsou státy, které je financují výhradně z daní. Jsou naopak i státy, kde je platí pouze koncový uživatel, a v ostatních je smíšený systém.

Naším záměrem bylo zajistit, aby se tyto systémy nemusely měnit. Nechceme členským státům přikazovat, jak mají být poplatky za ochranu letectví financovány; chceme jen zajistit, aby každý plátce přesně věděl, za co platí.

Objevily se různé názory na to, kterých letišť by se režim měl týkat, a rozhodli jsme, že se při tom vždy jedná o otázku bezpečnosti. Jde o bezpečnost, ne o výdělky a zisky. Z těchto důvodů jsme se rozhodli, že režim musí zahrnovat všechna komerčně provozovaná letiště, a myslím, že je to tak také správné.

Nakonec jsme dospěli k řešení, které má jednomyslnou podporu v tomto plénu, totiž, že je třeba rozlišovat poplatky za bezpečnostní zařízení, za bezpečnostní opatření vycházející z předpisů EU a poplatky za bezpečnostní opatření nad tento rámec – označovaná jako „přísnější opatření“.

Tvrdíme, že ve všem, co souvisí s EU, by měl režim zachovat současný stav; každý členský stát se může rozhodnout, co je pro něj žádoucí. Pokud jsou však přijata opatření k ochraně nad tento rámec, pak za jejich financování ponesou odpovědnost samy členské státy. Díky tomu by tato bezpečnostní opatření byla zaváděna uvážlivě, nebyla by přijímána okamžitě a bez dostatečného promyšlení, zda jsou skutečně nezbytná, a bylo by nutné zohlednit i to, jaký vliv budou mít na cestující, na letiště a na letecké společnosti.

Na druhou stranu je však rovněž třeba zajistit, aby v tomto ohledu platila zásada, že bezpečnost je i základní veřejná povinnost. Útoky na letadla jsou zpravidla vedeny proti státu, ze kterého tato letecká společnost pochází, ne proti samotné společnosti; proto jsme přesvědčeni, že bezpečnost je věc veřejná, a tudíž je třeba ji financovat z veřejných zdrojů.

Krátce bych se vyjádřil k pozměňovacím návrhům, jejichž počet dosáhl neuvěřitelného čísla: dohromady tři. Myslím, že jsou všechny oprávněné a dostatečně podložené. Co se týče především dvou návrhů od skupiny Zelených / Evropské svobodné aliance, rád bych řekl, že jsou skutečně velmi cenné; a to nejen proto, že paní Lichtenbergerová zde sedí přímo vedle mě, ale protože se týkají sociálních nároků zaměstnanců letišť. Myslím, že zejména v dobách, kdy jsou letiště a letecké společnosti pod tlakem, je tento ohled velice důležitý.

 
  
MPphoto
 

  Andris Piebalgs, člen Komise. - Paní předsedající, návrh směrnice o poplatcích za ochranu letectví je výsledkem diskuse o financování letecké bezpečnosti, kterou se zabýváme již od roku 2001. Vychází ze zvyšování nákladů na bezpečnost, které lze pozorovat od teroristických útoků dne 11. září 2001, a z ustanovení regulačního rámce EU pro ochranu letectví.

Komise svým legislativním návrhem zamýšlí vytvořit průhledný a spravedlivý rámec pro vybírání poplatků za ochranu letectví v Evropě. Komise se dále domnívá, že výše poplatků za ochranu letectví by měla být nastavena po konzultaci s uživateli letišť a měla by vycházet z nákladů. Chtěl bych panu Leichtfriedovi poblahopřát, jeho práce je skutečně fantastická, a chci také poděkovat členům Výboru pro dopravu a cestovní ruch, kteří se na zprávě rovněž podíleli.

Tato zpráva podle mne přesně sleduje cíle Komise, a já vítám, že podporuje návrhy, které Komise v těchto ohledech předkládá.

Rád bych z témat zprávy zdůraznil dvě konkrétní otázky. Zaprvé zpráva zavádí jeden skutečně nový prvek, a tím je podstatná a občas velmi kontroverzní otázka, kdo zaplatí za leteckou bezpečnost. Ano, návrhy Komise tuto záležitost neřeší, neboť téměř všechny členské státy trvají na tom, že  jejich postavení jim nedovoluje přijímat v tomto ohledu nějaké závazky, a to i přesto, že uznávají, že by financování letecké bezpečnosti mělo být přípustné z veřejných zdrojů.

Volba systémů financování by proto podle našeho názoru měla být ponechána na členských státech a řešena podle zásady subsidiarity.

V těchto souvislostech a se zřetelem k postojům naznačeným ve zprávě by Komise ráda upozornila na to, že pozměňovací návrh 32, který bude členské státy zavazovat k tomu, aby si financovaly přísnější opatření samy, vyvolá intenzivní diskuse o navrhované směrnici s Radou. Jsem si však jistý, že to vše pan zpravodaj věděl a tento boj s Radou očekával.

Druhá otázka je spíše pro objasnění a týká se posouzení dopadů, které bychom měli provést dříve, než budeme na základě rámcového nařízení přijímat jakákoli další opatření související s ochranou letectví. Jednoznačně se jedná o oprávněné opatření, byl bych ale rád, abyste věděli, že v této oblasti již máme některé mechanismy zavedeny a neměli bychom se zbytečně zatěžovat dalšími procesy.

Především existuje Poradní skupina zúčastněných subjektů pro leteckou bezpečnost, jejíž členové mimo jiné zastupují odvětví letecké dopravy a v plné míře se podílejí na koncipování veškerých navrhovaných opatření v oblasti letecké bezpečnosti.

Zadruhé regulativní postup s kontrolou zajišťuje, že Parlament, považuje-li to za nutné, může v jakékoli fázi použít právo veta.

Velice vám děkuji za tuto vynikající zprávu. Těšíme se na další spolupráci s panem zpravodajem a Parlamentem a na další pokrok v této záležitosti.

 
  
MPphoto
 

  Hans-Peter Martin (NI).(DE) Paní předsedající, omlouvám se, že tímto zatěžuji plenární zasedání, ale musím učinit osobní poznámku předloženou v souladu s článkem 151. Byl jsem před několika okamžiky insultován. Pokud žijete v Rakousku, není to nic neobvyklého. Funguje tam skupina, kterou podle mezinárodních měřítek lze klasifikovat jako extrémní pravici. Mají své politické vůdce, kteří do vzduchu předvádějí jistá gesta a nepřikládají tomu velkou váhu. Jsou to také lidé, kteří nedokáží unést porážku v demokratických volbách a odmítají pak i jen potřesení rukou či jinou formu kontaktu. Pokud na ně zamáváte, vidí v tom jen jednu věc: tu, s níž mají vlastní zkušenost, nacistický pozdrav.

Jsou to zkrátka problémy, které připomínají, že se moje země naneštěstí nedokázala vyrovnat s minulostí a že se brzy nebudeme potýkat jen s jednou krajně pravicovou stranou, která už je zde zastoupena, ale se dvěma. Řeknu to ještě jednou jednoduše: jsme demokraté. Krajní pravice sedí tímto směrem. Jsem hrdý na to, že patřím k politické skupině, která zásadním způsobem přispěla k současnému stavu, kdy v tomto Parlamentu již nemáme krajně pravicovou skupinu, a doufejme, že už ji nikdy mít nebudeme. Odpovědí je tedy usilovat o víc demokracie a odmítat krajně pravicovou politiku, nepřátelství mezi lidmi a cynické pohrdání ostatními. Takoví jsou lidé, co se již vyjádřili, že bych měl vyhledat pomoc psychiatra, a to proto, že nedokáží unést volební prohru demokratickým způsobem.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. - K osobní poznámce podle článku 151 nejsou otázky postupem modré karty povoleny. Proto vaši žádost o slovo na toto téma nemohu přijmout.

 
  
MPphoto
 

  Zoltán Balczó (NI).(HU) Jedná se o otázku postupem modré karty určenou předchozímu řečníkovi. Rád bych dostal půl minuty na položení této otázky.

 
  
MPphoto
 

  Ioan Mircea Paşcu (S&D). – Paní předsedající, tento zásah – který je zcela přijatelný – narušuje rozpravu na původní téma. Navrhoval bych, aby se takové věci řešily mezi zprávami.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Velice vám děkuji. Budeme nyní pokračovat v rozpravě. Osobní vysvětlení pana Martina jsem povolila proto, že se ho přímo dotýkala předchozí procesní námitka. Nyní se vrátíme k rozpravě a budeme jí věnovat veškerou pozornost.

 
  
MPphoto
 

  Artur Zasada , jménem skupiny PPE. – (PL) Paní předsedající, na úvod bych chtěl poděkovat panu zpravodaji Leichtfriedovi za vynikající zprávu a za příkladnou spolupráci během společné práce na tomto dokumentu.

Museli jsme zodpovědět čtyři otázky, ale nejprve bylo zapotřebí shodnout se na cíli, jímž byla ochrana zájmů cestujících v letecké dopravě, a to byla pochopitelně nejdůležitější část naší práce. Čtyři otázky, které jsme si položili, se ale týkaly průhlednosti, neboli rozhodnutí, kterým skupinám by mělo být dovoleno, aby se do postupu zapojily. Jednalo se o otázku týkající se oblasti působnosti směrnice, tedy toho, na která letiště by bylo možné tuto směrnici uplatnit. Narazili jsme i na jednu velice důležitou otázku, a tu Komise nebyla schopna zodpovědět, otázku financování. Spolu s panem Leichtfriedem se nám ovšem podařilo najít řešení, a za to mu obzvláště děkuji. Mám na mysli přísnější opatření, která by měla být financována členskými státy.

Další otázka se týkala pravomocí nezávislého dozorčího orgánu při stanovování poplatků, jež jsou spojeny s bezpečností leteckého provozu. Během naší práce jsme dospěli ke společnému postoji, který považuji za velice ambiciózní. Dnes je to výzva pro Radu a Komisi. Myslím, že jako cestující v letecké dopravě bychom na rozdíl od cestujících v lodní, automobilové nebo vlakové dopravě neměli za takovou ochranu platit. Je to gesto vůči Radě, je to kompromisní postoj, a já v současné době očekávám stejně ambiciózní postoj od Rady.

 
  
MPphoto
 

  Saïd El Khadraoui, jménem skupiny S&D. – (NL) Paní předsedající, dámy a pánové, pane komisaři, na úvod bych rád poděkoval panu zpravodaji za vynikající, dalo by se říct až fantastickou práci, kterou odvedl. Za to vám děkuji, a díky všem, kdo se na zprávě podíleli.

Dovolím si vám jen připomenout, že otázka financování není novinkou. Na tomto spisu se pracuje již od okamžiku, kdy jsme po útocích dne 11. září 2001 přijali evropské nařízení o provádění bezpečnostních opatření na evropské úrovni. Již od počátku Evropský parlament vždy zdůrazňoval, že rozhodnutí v otázce financování je velice závažné a že pro něj musíme nalézt evropské řešení. Rada tomu však pokaždé bránila. V návaznosti na tuto rozpravu bychom opět měli vyzvat Radu, aby ctila dohody, které s námi v minulosti uzavřela, zejména tu, jež nám umožňovala předložit v této záležitosti samostatný návrh, a také, aby se zavázala, že s námi bude spolupracovat na řešení zmiňovaných problémů.

V popředí našich úvah musí však být několik oblastí. První a zcela zásadní je průhlednost. My v tuto chvíli neřešíme, kdo přesně by v každém z dvaceti sedmi členských států měl náklady zaplatit. Určitě však chceme zajistit, aby o této otázce byly uspořádány konzultace, na nichž dosáhneme dohod, které budou posléze dodržovány. Jinými slovy chceme zajistit, aby příjmy z bezpečnostních poplatků byly skutečně investovány do bezpečnostních opatření a ne například na zaplacení parkovacích domů. Je to zásadní a musí být jasné, že z toho neustoupíme.

Druhá významná úvaha spočívá v tom, že je zapotřebí rozlišovat mezi bezpečnostními opatřeními, která byla přijata společnou dohodou na evropské úrovni, a dodatečnými opatřeními zavedenými jednotlivými členskými státy. Co se týče první úvahy, požadavky na transparentnost jsou jasné a je nezbytně nutné je uplatňovat. Pokud jde o druhou úvahu, musíme si ujasnit, že finanční zodpovědnost je záležitostí členských států a že právě ony zaplatí náklady na dodatečná bezpečnostní opatření. Bonusem by navíc bylo koordinování bezpečnostních opatření na evropské úrovni, ale pokud se členské státy samy rozhodnou zavést tělesné skenery nebo cokoli dalšího, pak také musí nést finanční důsledky takového rozhodnutí.

 
  
MPphoto
 

  Gesine Meissner, jménem skupiny ALDE.(DE) Paní předsedající, dovolte mi nejprve poděkovat zpravodaji Leichtfriedovi, a to i jménem Jeanine Hennis-Plasschaertové. Dnes tu nemůže být. Všechny požadavky ve spolupráci s vámi vyřešila, a byla zcela spokojená.

Vynikající kvalitu zprávy můžeme vyvodit i z téměř jednomyslného hlasování ve výboru. Jedná se i o otázku ochrany spotřebitelů – stejně jako otázka k ústnímu zodpovězení, která byla právě předložena – a je to také otázka letecké bezpečnosti. Chceme zajistit bezpečné prostředí; chceme však také, aby spotřebitelé věděli, za co platí. Již zde bylo zmíněno, že se systémy v jednotlivých členských státech navzájem výrazně liší, a my nechceme tento stav obecně měnit. Nechceme nic přikazovat. Chceme ovšem jasný přehled o tom, z čeho se skládají náklady a jaký podíl na nich zaplatí spotřebitel. Takový přehled v tuto chvíli není vždy dostupný. Chceme tedy znát, která část ceny letenky – v současnosti je bezpečnost hrazena jen částí ceny letenky – se skutečně týká bezpečnosti. Chceme také záruku, že to, co se zaplatí za bezpečnost, se použije skutečně na bezpečnost a ne k něčímu zisku. Myslím, že náš přístup k této záležitosti je zcela logický.

Hlavním kamenem úrazu je rozdíl mezi tím, co by rád Parlament, a tím, co členské státy považují za žádoucí, tedy kdo zaplatí dodatečná bezpečnostní opatření, která jdou nad rámec našich požadavků na bezpečnost cestujících v Evropě. Jak jsme již řekli, za tato opatření by měly platit členské státy. Jedná se o otázku národní bezpečnosti, o kterou se musí i samotné členské státy intenzivně zajímat. Státy za to ovšem platit nechtějí. Jak již bylo řečeno, pokud jde o otázku, zda chceme nebo nechceme tělesné skenery, budeme se muset rovněž zamyslet nad tím, zda je chceme či ne po celé Evropě, a kdo je popřípadě zaplatí. Samozřejmě se také budeme muset ptát, zda nám skutečně zajistí více bezpečnosti.

Změny tohoto druhu poplatků za ochranu letectví tedy musí být spravovány transparentně.

(Předsedající řečnici přerušila).

 
  
MPphoto
 

  Anna Rosbach, jménem skupiny EFD.(DA) Paní předsedající, kdysi bylo letiště místem, kde jste si koupili letenku, nechali si odbavit zavazadla, ukázali pas a odletěli jste nebo přistáli. Dnes je letiště spíš malé město, které vám nabízí veškeré zázemí – ovšem s bezpečnostními opatřeními připomínajícími pevnost Fort Knox, a vývoj jde jen jedním směrem: ke stále většímu množství těchto opatření.

K leteckým haváriím docházelo v minulosti a naneštěstí k nim dochází stále. Právě proto je důležité uplatňovat stejná pravidla jak uvnitř, tak vně EU. V tomto ohledu EU nemůže být izolovaný ostrov, na to je moc malá. Jedná se o oblast, kde se v současné době přesvědčujeme o užitečnosti existence stejných pravidel, stejných transparentních pravidel pro všechna letadla ze všech zemí. To platí i ve vztahu k poplatkům. Všichni – jak cestující, tak letecké společnosti – si musí být jisti tím, co si platí v poplatku za ochranu letectví. Nikdo by neměl být ztracen v džungli nejasných poplatků a daní. Cestující potřebují vědět, co přesně poplatky zahrnují a neměli by být nuceni platit za zvláštní vnitrostátní opatření ani za další náklady letecké společnosti. Zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch z celého srdce podporuji ...

(Předsedající řečnici přerušila).

 
  
MPphoto
 

  Mathieu Grosch (PPE).(DE) Paní předsedající, pane komisaři, na úvod bych rád poděkoval panu zpravodaji i ostatním skupinám za odvedenou práci. Ve Výboru pro dopravu a cestovní ruch jsme vedli zajímavou diskusi. Myslím si však, že jsme již učinili množství kompromisů vůči Radě, která se zde naopak stejně jako v minulosti chovala velice neústupně. Obecně se diskuse pohne vpřed, začneme-li hovořit o provádění. Zde bychom my jako Parlament také měli očekávat podporu Komise v názoru, že by se poplatky za ochranu letectví měly týkat všech letišť. Neměli bychom opakovat to, co se stalo v jiných oblastech – ať se jedná o pozemní odbavení či letecké poplatky – tedy povolit výjimky, které ovlivní dva nebo pět milionů cestujících.

Druhým bodem, který je z mého pohledu snad ještě podstatnější, je samozřejmě zajištění transparentnosti z pohledu cestujících – kdo platí kolik a za co – a to je nesporně úkol pro letiště i pro letecké společnosti. Je to oblast, která je podle mne velmi důležitá.

Tím se dostávám ke třetímu bodu, jímž je placení – tedy oblast, která tradičně bývá kamenem úrazu. Co se týče financování, jde podle mého názoru o veřejnou bezpečnost, kterou je nutno financovat z veřejných zdrojů. Již nyní se uchylujeme ke kompromisům, když ponecháváme některé věci na tzv. subsidiaritě. To je ostatně v této sněmovně oblíbený trik, a jsem přesvědčen, že nejen zde, ale také v Komisi: jestliže není možné dospět s Radou k řešení, prostě se to nazve otázkou subsidiarity. Osobně mne to příliš netěší, ale taková je situace. Myslím si tedy, že bychom měli přinejmenším trvat na tom, o čem se zde již hovořilo, totiž, že zvláštní, přísnější opatření týkající se bezpečnosti musí být nakonec zaplacena z veřejné kasy. V posledních letech došlo k výraznému zvýšení poplatků za ochranu letectví před protiprávními činy, což úzce souvisí s celkovým zlepšením bezpečnosti. Tento dokument má tedy též ekonomický rozměr. Nyní hovoříme o tom, že bude pokryto přibližně 30 % nákladů. Pokud tedy jednáme o ochraně letectví a otázce, kdo za ni zaplatí, bude to zítra mít též ekonomický aspekt. Osobně proto tyto tři body považuji za klíčové. A doufám, že se stávajícími požadavky se nám podaří společně s Radou a Komisí dospět k pozitivnímu řešení.

 
  
MPphoto
 

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D).(RO) Předložená právní úprava nabízí rámec pro transparentní a nediskriminační stanovení poplatků za ochranu letectví před protiprávními činy, a to způsobem, který umožňuje podání odvolání. Bezpečnostní ochrana na letištích je povinností členských států.

Nicméně ve výsledku za bezpečnostní opatření prostřednictvím ceny své letenky zaplatí cestující. Z toho důvodu mají cestující právo vědět, jaká konkrétní část z ceny jejich letenky je cenou za bezpečnost.

Směrnice o poplatcích za ochranu letectví před protiprávními činy a směrnice o letištních poplatcích by měly být sladěny. Parlament již několikrát žádal, aby poplatky za ochranu letectví, které tato směrnice stanovuje, byly společnostmi a provozovateli letišť využívány skutečně jen na realizaci opatření v oblasti letecké bezpečnosti. Parlament také žádal o transparentnost a o to, aby bezpečnostní daně a poplatky za ochranu letectví byly přímo propojeny s jejich účelem.

Členské státy mohou uplatňovat i přísnější bezpečnostní opatření, náklady na ně pak ovšem ponesou samy. Zároveň nesmí tato opatření negativně ovlivňovat plynulý pohyb cestujících na letištích. Konkrétně zde v Bruselu musí cestující před odletem bohužel vystát nekonečně dlouhé fronty.

Také bych ráda zmínila zákaz vnášení tekutin na palubu. Znamená to, že může být zabavena řada nejrůznějších věcí. Například na bruselském letišti existuje bohužel zdlouhavý postup, který zahrnuje jak dodatečné poplatky, tak zabavování věcí. Naneštěstí však tento postup nezahrnuje možnost získat zabavené věci v cílové destinaci zpět.

 
  
MPphoto
 

  Jaroslav Paška (EFD). (SK) Zavedení poplatků za bezpečnostní ochranu vneslo na trh letecké dopravy nový finanční náklad, který provozovatelé letišť a letecké společnosti okamžitě a šikovně přenesli na cestující.

Proto je na místě hledat mechanismus na ochranu cestujících, aby se neprůhledné připočítávání jakési fiktivní hodnoty, skrývající se za název poplatku za ochranu letectví, nestalo dobře utajenou položkou pro vytváření neoprávněného zisku vychytralých podnikavců v oblasti letecké dopravy. Výše těchto poplatků může odpovídat jen prokazatelně vynaloženým nákladům na ochranu bezpečnosti cestujících.

Naší povinností, pane komisaři, proto je vymezit jasná a průhledná pravidla – pravidla, která odstraní současnou anarchii v této oblasti a v budoucnosti již neumožní provozovatelům zneužívat povinná opatření na ochranu cestujících k neoprávněnému zisku.

Je nutné vymezit pravidla, nikoli zřizovat další instituce a úřady, které dodatečnými náklady ještě více zatíží cestující, letecké provozovatele a také daňové poplatníky.

Pane komisaři, chceme-li Evropě pomoci dosáhnout konkurenceschopnosti, musíme zapomenout na vytváření nových úřadů. V úřadech se totiž nevytváří žádná přidaná hodnota, která by umožňovala zvyšovat životní úroveň občanů. Děkuji vám za pozornost.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Měli jsme zde technický problém, takže to bylo o něco víc než minuta. Hodiny jsou však již v pořádku a můžeme doufat, že vše bude nyní pokračovat podle stanoveného rozvrhu.

 
  
MPphoto
 

  Andreas Mölzer (NI).(DE) Paní předsedající, pane komisaři, účinek sopečného prachu na evropský vzdušný prostor, jenž jak je velmi dobře známo zapříčinil zrušení tisíců letů, je dobrým příkladem toho, proč je ochrana letectví velice důležitá. V současné době již probíhá velký spor o to, kdo by měl krýt vzniklé náklady – abych tak řekl, kdo by měl zaplatit za přírodní katastrofu – a do jaké míry jsou omezení oprávněná. Zatímco si nad tím ministři dopravy lámou hlavu, my musíme rozhodnout, které z nákladů souvisejících s protiteroristickými bezpečnostními opatřeními, jejichž rozsah je stále více omezující, lze přenést na cestujícího. Nakonec nelze náklady na kroky, jež jsou povinností státu, konkrétně udržování veřejné bezpečnosti, takto jednoduše přesunout na občana. Neřízenému nárůstu počtu tělesných skenerů a dalších, někdy až absurdních bezpečnostních opatření dokážeme zabránit pouze tehdy, přijmou-li finanční odpovědnost za přísná bezpečnostní opatření, která si vymyslely, samotné státy.

Zatímco my ještě stále bojujeme s dohodou SWIFT, Spojené státy uzavírají ve jménu boje proti terorismu dohody o výměně informací o cestujících s Evropskou komisí a různými leteckými organizacemi. Mimo to se skutečnost, že by nedostatek kontrolorů letecké dopravy a jejich stále větší pracovní vytížení mohlo mít fatální dopad na leteckou bezpečnost, dostala na pozadí diskuze. Zdá se mi, že od začátku procesu liberalizace v devadesátých letech a vize sjednoceného evropského vzdušného prostoru se místo bezpečnosti samé řešily spíš náklady. Není však pochyb o tom, že sopečný mrak jen oddálil ohlášenou stávku pilotů. Mohli bychom pak poněkud ironicky říci: doufejme, že po jedné chaotické situaci v letectví nenastane další.

 
  
MPphoto
 

  Christine De Veyrac (PPE).(FR) Paní předsedající, i já bych ráda poblahopřála panu zpravodaji Leichtfriedovi za jeho text a za nastolení ducha spolupráce v této záležitosti, a především podporuji jeho návrhy týkající se financování letecké bezpečnosti, jelikož zde dnes hovoříme o bezpečnosti letecké, a nikoli vzdušné.

Náš výbor roky bojoval za přijetí zásady, že nejpřísnější bezpečnostní opatření by měla být financována členskými státy, a já tedy v této otázce pana zpravodaje plně podporuji. Bezpečnost se ve skutečnosti netýká jen cestujících, ale všech občanů, a přijmout protiteroristická opatření je povinností státu.

Není tedy správné, aby veškeré náklady na bezpečnostní opatření na letištích a palubách letadel nesli jen samotní cestující v letecké dopravě, tím spíš, že i v jiných prostředcích, jako jsou vlaky nebo lodě, jsou bezpečnostní opatření financována částečně nebo v plné míře státem. Myslím si tedy, že potřebujeme přimět Radu k tomu, aby akceptovala pozměňovací návrh 32 ke zprávě přijaté Výborem pro dopravu a cestovní ruch.

V rychlosti nastíním ještě další otázku. Uznávám, že tento text přináší pokrok na poli nediskriminace a transparentnosti, zároveň však nemám pocit, že by hlavním cílem této směrnice mělo být zavedení jediného a jednotného systému poplatků za ochranu letectví před protiprávními činy v celé Evropě.

Při dodržení obecných pravidel musí mít členské státy možnost zachovat si své stávající systémy vybírání poplatků. Ve státech jako je Španělsko, Itálie nebo Francie schvaluje poplatky parlament, a proto v nich musí fungovat nezávislý orgán dohledu, který bude v této oblasti zodpovídat za přezkoumání podaných námitek k právním předpisům. To je předmětem pozměňovacího návrhu 40, který doufám drtivá většina z vás při hlasování podpoří.

 
  
MPphoto
 

  Inés Ayala Sender (S&D).(ES) Paní předsedající, tento týden se výrazně projevily obtíže spojené s tím, že v současné době neexistuje společný evropský vzdušný prostor, a co je ještě důležitější, chybí skutečně jednotný úřad pro kontrolu a správu takového společného vzdušného prostoru, a přesto se kousek po kousku blížíme k cíli, který jsme si stanovili, a tento text by nám na této naší cestě mohl významně pomoci.

Znám houževnatost pana zpravodaje Leichtfrieda, kterému tímto blahopřeji k jeho práci a také k tomu, že je obzvláště citlivý k otázkám letecké dopravy a sociálním otázkám. V tomto případě se nicméně obávám, že bychom se mohli stát obětí naivity a maximalismu a že v honbě za dokonalostí hrozí, že bychom nemuseli dosáhnout nejlepšího výsledku.

Zcela souhlasím s vytvořením společného systému, včetně nezávislého orgánu dohledu, který bude schopen stanovit spravedlivé a transparentní pravomoci ve vztahu k poplatkům, a jsem si vědoma environmentálních a sociálních kritérií a ochrany cestujících apod., přesto si stále myslím, že některým aspektům není věnována pozornost, a ráda bych, aby to Komise vysvětlila. Chtěla bych navázat například na paní De Veyracovou: nevidím v tom jasně stanovený systém, v jehož rámci by poplatky schvaloval vnitrostátní parlament, což je však orgán, který by je měl ukládat. Jako problematickou vidím – a očekávám vysvětlení od Komise – i životaschopnost tohoto textu vzhledem k řadě rozporů s Radou, a dále, což je ještě důležitější, i soudržnost, nebo dle mého názoru spíš nedostatek soudržnosti tohoto textu s obecně zaměřenou směrnicí o letištních poplatcích.

Vzhledem k celkové nejistotě a sporům o to, kdo za tuto bezpečnost bude platit – a uznávám, že to je bezpečnost veřejná – si myslím, že když za plátce označujeme členské státy, je třeba jasně říci, že z obecného hlediska bude platit veřejnost. Mluvíme o členských státech jako o abstraktní osobě, kterou ale nejsou: je to každý z nás, občanů, kteří cestujeme. Proto se obávám, že pokrok bude ve výsledku nepatrný.

Chtěla bych se tedy od Komise dozvědět, co si myslí o budoucnosti tohoto textu.

 
  
MPphoto
 

  Marian-Jean Marinescu (PPE).(RO) Je pravda, že letecká doprava je bezkonkurenčně nejbezpečnějším druhem dopravy. Letecké nehody s globálními důsledky, jako byla ta před deseti dny, nebo zmatek vyvolaný sopečným výbuchem nás nicméně nutí, abychom řešili problém v rámci celého bezpečnostního řetězce letecké dopravy: letišť, leteckých společností, řídících věží, letadel, posádek a cestujících. Tyto subjekty musí být obzvláště úzce propojeny a otevřeně komunikovat.

Cestující, kteří se obávají o vlastní cestu a pohodlí, nemohou pochopit nezbytnost bezpečnostních opatření, bez ohledu na to, jak uvolněná nebo přísná jsou, a dokonce ani porozumět nákladům, které v důsledku toho vznikají, pokud si nebudou vědomi dopady vážných či tragických událostí, jako bylo například 11. září 2001. Hrozba terorismu, chyba pilota, technická závada, nedorozumění mezi pilotem a řídící věží a nepředvídatelné atmosférické podmínky, to všechno jsou faktory, které je nutné předvídat, a musí se přijmout přísná opatření pro účely tohoto nařízení, a to jak v jeho duchu, tak podle jeho litery.

Souhlasím s přijímáním mimořádných opatření v situacích, které byly zmíněny. Tato opatření však musí být transparentní. Cestující mají právo na bezpečnou cestu, zároveň však mají právo na informace. Komunikace a transparentnost patří bohužel  k oblastem které je v letecké bezpečnosti nutné urychleně zlepšit. Je to úkol pro letiště a letecké společnosti – musí být otevřenější a transparentnější. Na druhou stranu je potřeba, aby si cestující uvědomovali a měli stále na paměti, že bezpečnostní opatření prováděná na letištích i palubách letadel, jakkoli mohou být přísná, jsou ve výsledku jen a jen pro jejich dobro.

 
  
MPphoto
 

  Thomas Ulmer (PPE).(DE) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, na úvod bych rád poděkoval panu Leichtfriedovi za vynikající zprávu, která obsahuje množství dobrých a udržitelných návrhů.

A co je nakonec podstata? Posilování transparentnosti, ochrana spotřebitele, bezpečnost a koordinace, a také kontrola kvality. Přesto bych však nevolil cestu zřizování nového úřadu, který by se těmito otázkami zabýval. Kladně hodnotím to, jak zpráva odkazuje na subsidiaritu, která by rozhodně měla být zachována. Dále je pro mne velice důležité, aby byl jasně daný rozdíl mezi daněmi a poplatky a aby veškeré kroky vlády – ať se jedná o otisky prstů a fotografování, práci policie, boj proti terorismu nebo něco podobného – byly jednoznačně financovány z daní, nikoli z poplatků, které jsou účtovány spotřebiteli. Pokud mají jednotlivé státy zásadní zájem přijmout bezpečnostní opatření, která výše zmíněné přesahují, mají podle mého mínění v této oblasti také povinnost nést náklady. Kdo bude nařizovat bezpečnostní opatření vycházející z vládní úrovně, musí je také zaplatit. Myslím, že je tomu jinak v případě technických bezpečnostních opatření a opatření na ochranu osob, která určitě lze na cestujícího přenést pod podmínkou, že je jasně prokázaný jejich účel. .

Stojí ale také za zmínku, že podle posouzení dopadů předloženého Komisí zde hovoříme o celkem asi 0,1 % celkových nákladů na taková opatření. Neměli bychom tedy začínat příliš vysoko.

Věřím, že dokážeme dospět k udržitelnému kompromisu, a to i se Spolkovou republikou Německo, která má ještě značné rezervy v oblasti subsidiarity. Rád bych věřil, že nakonec bude řešení velmi blízko našemu návrhu.

 
  
MPphoto
 

  Zuzana Roithová (PPE). (CS) Přestože plně podporuji tento návrh, protože výrazně zvyšuje transparentnost sazeb a účtování bezpečnostních poplatků pro všechny evropské spotřebitele, kteří využívají leteckou přepravu, tak mě zaráží, proč nedochází v této důležité oblasti k větší harmonizaci. Obávám se, že díky dominantnímu postavení některých letišť cestující platí příliš vysoké poplatky bez přímého dopadu na úroveň, rychlost či kvalitu bezpečnostních opatření při odbavení.

Komise by měla ve své hodnotící zprávě za dva roky po vstupu této směrnice v platnost mít daleko větší odvahu navrhnout jednotnou a závaznou metodu na výpočet bezpečnostních poplatků napříč EU.

Naprosto souhlasím s požadavkem, aby přísnější opatření, jako jsou tělesné skenery, byly placeny ze státních rozpočtů, a nikoli cestujícími, zejména když jsme ještě neukončili debatu o jejich potřebnosti a zdravotních rizicích. V neposlední řadě mám obavu z interpretace ustanovení o hrazení nákladů bezpečnostních opatření provedených nikoli letištěm, ale přímo leteckou společností, které naopak mohou být přiúčtovány cestujícím a kde podle mě potenciálně hrozí zneužití z jejich nadhodnocení.

 
  
MPphoto
 

  Ioan Mircea Paşcu (S&D). – Paní předsedající, pan Leichtfried má pravdu. Náklady za zvláštní bezpečnostní opatření by měly ve výsledku nést členské státy. Koneckonců cestující a každý občan již členskému státu platí za to, aby mohl žít obecně v bezpečí.

Stát prostě nemůže svým občanům říct „dostanete přesně to, za co platíte“. Jeho povinnosti jsou rozsáhlejší, protože stát není jen dalším poskytovatelem služeb motivovaným výlučně ziskem. Tuto základní skutečnost vám připomínám, protože navzdory zmíněné zásadě platí za zvláštní bezpečnostní opatření v letectví nakonec cestující a ne jejich státy, jak správně podotýká pan zpravodaj.

Kromě toho v řadě případů, kdy cestující zaplatí zvláštní poplatky za zvláštní bezpečnost, nejsou ani pak tato opatření poskytována státem, nýbrž smluvními soukromými společnostmi, které často neberou ohled na cestující a jejich práva, s nimiž souvisí diskrétnost uplatňovaná ve všeobecné praxi oblasti bezpečnostních otázek. To by mělo přestat.

 
  
MPphoto
 

  Franz Obermayr (NI).(DE) Paní předsedající, s poplatky za ochranu letectví před protiprávními činy se v EU zacházelo velice rozmanitými způsoby, domnívám se tedy, že je v této oblasti třeba zavést objektivní opatření. Možná by bylo logické jako základ hodnocení použít kombinaci množství cestujících a nejvyšší vzletové hmotnosti. Je však důležité, aby existovala jasná vazba mezi vybranými poplatky za ochranu letectví a skutečně poskytnutými službami. Je zapotřebí přesně specifikovat ochranu letectví před protiprávními činy jako takovou a my všichni musíme též přesně vědět, za co platíme. Konkrétní způsob výpočtu poplatku za bezpečnostní ochranu by měl být srozumitelný. Informace o výši poplatku a o tom, z čeho se skládá, musí být volně dostupné. Transparentnost je zde naprosto zásadní. K tomu ale musíme mít nezávislý úřad dohledu, abychom byli schopni rychle a účinně čelit případům nekalé soutěže.

 
  
MPphoto
 

  Andris Piebalgs, člen Komise. Paní předsedající, máme za sebou strhující rozpravu o ochraně letectví, která také ukázala, že každý máme vlastní zkušenosti spojené s touto oblastí.

Vše, co jsem chtěl říci, bylo již řečeno. Samozřejmě přeháním, nicméně se domnívám, že jsme v celém systému mnohé zlepšili. Návrh Komise jde ještě o krok dál, protože kde jsou bezpečnostní opatření, tam jsou také poplatky, a prvním pravidlem je zde transparentnost. Tato zpráva a návrh Komise se vzájemně doplňují.

Co se týče otázky, kdo by měl vybírat poplatky, jsem toho názoru, že subsidiarita je stále nejlepší způsob, protože koneckonců pořád platí občané, a ne členské státy. Jedinou otázkou zůstává, zda by měli platit všichni daňoví poplatníci, nebo jen ti, co cestují.

Odpovědět není snadné, ale hledisko subsidiarity v našem návrhu je podle mne zcela v souladu se stávajícími dohodami o letecké bezpečnosti.

Parlament jde o krok dál, když se zabývá celou oblastí bezpečnosti letecké dopravy. Uvidíme, kam tato diskuse povede. Komise dle mého názoru předložila velmi poctivý návrh, a velice mne těší, že byl celkově Parlamentem přijat a že Parlament se jako obvykle dostává dál, než je návrh Komise. Věřím, že načasování a rozsah návrhu jsou správné.

 
  
MPphoto
 

  Jörg Leichtfried, zpravodaj.(DE) Paní předsedající, jsem po takové chvále trochu v rozpacích, budu stručný. Rád bych nicméně využil této příležitosti a poděkoval zpravodajům a stínovým zpravodajům, kteří se společně se mnou na návrhu podíleli: Arturovi Zasadovi, Jeanine Hennis-Plasschaertové, Evě Lichtenbergerové a Jaromíru Kohlíčkovi. Tvrdě jsme na této záležitosti pracovali téměř rok. Takto si představuji evropskou politiku, ne jako prostor pro hašteření a podívanou, jak si to možná myslí jiní kolegové poslanci.

Zadruhé bych rád hovořil k Radě a přednesl jim výzvu. Výbor pro dopravu a cestovní ruch je přátelským výborem, výborem který pracuje a argumentuje věcně, a v tomto duchu jsme v mnohém ohledně tohoto právního předpisu vyšli Radě vstříc. Od počátku jsme byli připraveni dělat kompromisy. Rád bych přesto varoval Radu, aby nepíchala do vosího hnízda. Pokud jste ochotni dělat kompromisy, pak také musíte mít možnost očekávat kompromisy z druhé strany, ze strany vašich protivníků nebo partnerů.

Pokud Rada nechce ani v nejmenším vyjít vstříc Evropskému parlamentu, pak se změní i postoj našeho výboru. To není jen můj názor. Slyšel jsem i od některých kolegů, že pokud nám Rada odmítá vyjít vstříc, budeme mluvit o tělesných skenerech z trochu jiného pohledu a mohli bychom to být my, kdo odmítne vyjít Radě vstříc. Je to ovšem situace, která je proti zájmu věci, a nesmí k ní dojít za žádnou cenu. Proto vyzývám Radu a členské státy, aby v této otázce pokročily. Máme nyní k dispozici Lisabonskou smlouvu. Zlepšení v této záležitosti musí umožnit jak Rada, tak členské státy, jinak znovu uslyšíme Pojďme se vrátit ke SWIFTu!

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Rozprava je skončena.

Hlasování se bude konat během příštího plenárního zasedání v Bruselu.

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  Nessa Childers (S&D), písemně. – Je namístě pochválit pana Leichtfrieda za důkladnou a přesvědčivou zprávu, která se účinně vyrovnává s řadou otázek, jež Komise ve svém dokumentu nechala otevřené. Některé oblasti i přesto zůstávají nevyřešené a na tyto otázky je třeba po prodlužovaném uzavření evropského vzdušného prostoru pohlížet v nových souvislostech. Letecký průmysl v důsledku sopečného oblaku ztratí až 1 miliardu EUR, a EU musí jednat rychle a rozhodně, aby zmírnila ničivý dopad této finanční rány na toto odvětví. Pan komisař Almunia si jistě zaslouží potlesk za své dnešní příznivé vyjádření ke krizi, i my jako poslanci Evropského parlamentu však můžeme prostřednictvím této zprávy pomoci odvětví, které bylo právě potřetí za deset let sraženo na kolena. Tato sněmovna by spolu s kolegy v Evropské radě a Komisi měla začít uvažovat o veřejném financování navržených nákladů na bezpečnost, a to zejména v souvislosti s nízkou maximální hranicí pro odepření průchodu cestujícím. Ještě minulý týden, před výbuchem sopky, byla tato opatření nepopulární, avšak za stávající situace může být každá promarněná šance pomoci leteckému průmyslu osudová.

 
  
MPphoto
 
 

  Debora Serracchiani (S&D), písemně.(IT) Paní předsedající, dámy a pánové, ráda bych poděkovala panu Leichtfriedovi za vynikající práci, kterou odvedl na zprávě o poplatcích za leteckou bezpečnost, jež bere v úvahu mimo jiné i jeden důležitý aspekt: ochranu spotřebitele a práva cestujících.

Musí existovat jasná a transparentní pravidla, protože letecké společnosti vybírají od cestujících poplatky za zvláštní bezpečnostní opatření, a tudíž je třeba tuto informaci zveřejnit a zajistit, aby o nich cestující měli přehled.

Jsem přesvědčena, že účast organizací na ochranu spotřebitele v konzultacích je jen správná, protože tak budou vědět, jaké jsou ceny za bezpečnostní opatření, a jejich výši pak mohou porovnávat s cenou letenek. Jen tak budeme moci zajistit větší transparentnost pro cestující a jejich informovanost.

 
Poslední aktualizace: 20. července 2010Právní upozornění